Dámy a pánové, je to přesně o tom, že jsem naznačil, že poměrně jednoduchá novela, ale dotýkáme se samotné podstaty fungování územní veřejné správy v České republice. Pokud jsme po roce 1848 v podstatě u nás, na našem území ještě za monarchie měli de facto tento spojený model zavedený a po celé období první republiky až do roku 1949 a poté po roku 1990, tak asi navazujeme na nějaké tradice.
        Problematika systémové podjatosti se objevila jako výkladový problém vzniklý na základě několika konkrétních kauz. První byla v městě Jičín, tuším v roce 2001, pak následně v Novém Městě nad Metují. A všimněte si, že to je všechno Královéhradecký kraj. A když tady vzpomenu vystoupení pana kolegy Adamce, tak vám připomenul další proč. Protože Krajský soud v Hradci Králové tehdy měl opravdu velmi unikátní výklad podjatosti jako takové, tehdy ještě podle starého správního řádu, a poté podle nového, nyní platného správního řádu. Pokud jsme přistoupili na to, že reforma veřejné správy je založena právě na tom, že obce a kraje vykonávají vedle samostatné také přenesenou působnost, a myslel na to zákonodárce už při schvalování tohoto zákona, nebo všech zákonů de facto o obcích, o krajích, o hlavním městě Praze. Vychází z toho, že v článku 105 Ústavy České republiky se výkon přenesené působnosti, tedy výkonu státní správy z pověření státu, předpokládá, to znamená, ústavně se předpokládá podle hlavy VII, kde je fungování územních samosprávných celků přesně vymezeno, tak samozřejmě zákonodárce musel sám předpokládat, že k takovýmto záležitostem bude docházet. A proto my jsme tento prapor zvedli, protože to je mimochodem problém, s kterým se potýkají nejenom kraje, pane kolego, protože my jako kraje rozhodujeme dominantní část prosím ve druhém stupni, to znamená už v rámci opravných řízení. Ale toto je problém, který se týká 6 250 starostů -