Snadné přidání nového datasetu

Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2021_97_00005


Schůze 97/2021 19.03.2024

Téma Zahájení schůze

Mgr. et Mgr. Jakub Michálek (*1989) (Poslanec ) ( délka 51 minut )

        
Vážené paní poslankyně, vážená vládo, vážení poslanci, vážení občané, dovolte mi, abych vás dnes přivítal a zahájil dnešní představení bodu. Jsem připraven na to, že nás tady čeká konfrontace, dokonce se tady jasně někdo hlásí k teatrální politice, jak to tady vidím na čtvrtkách od hnutí ANO. Je jasné, že tady dneska bude určitá konfrontace, ale přece jenom já bych měl jednu prosbu. Nesešli jsme se tady dneska kvůli jednomu e-mailu, ale sešli jsme se tady kvůli věcem, které jsou daleko důležitější. A mě mrzí, že naše opozice to bere tímto způsobem, nebo minimálně hnutí ANO, protože kolegy z SPD tady vidím standardně, jsou na svých místech, že to bere tímto teatrálním způsobem a není pro ně bezpečnost natolik důležité téma, aby si poslechla to, co chce koalice, zástupce vlády probrat. Přece jenom si myslím, že bezpečnost je věc, která zajímá všechny naše občany bez ohledu na politickou příslušnost, že to jsou věci, které by měly jít do určité míry napříč, ale myslím si, že i od nás je docela solidní, že se nehodláme, nebo minimálně mluvím za sebe, točit na jednom e-mailu. Začnu takovou rekapitulací, proč jsme se tady sešli. V roce 2014 tady naši předchůdci, někteří tady dnes sedí, určitě pro to taky hlasovali, jsme jako poslanci a poslankyně odmítli anexi Krymu. V roce 2021 jsme odsoudili útoky ve Vrběticích, kde GRU na příkaz Putinova režimu udělala sabotáž, při které zabila dva české občany. V roce 2022 jsme tady jako poslanci a poslankyně odsoudili napadení Ukrajiny, odsoudili jsme lživou rétoriku Putina a odsoudili jsme válečné zločiny v Buči, vyzvali jsme naopak k dodávkám materiálu a označili jsme současný ruský režim za teroristický. To nejsou věci, které bych si vymyslel, to jsou věci, které jsou v platných usneseních Poslanecké sněmovny. Máme tady rok 2024 a bohužel bezpečnostní hrozba nezmizela, ta bezpečnostní hrozba je tady pořád. Jsme v situaci, která není lehká pro nikoho z nás, není lehká pro naše občany, vnímáme i to, že třetina občanů má hlouběji do kapsy, i kvůli válečné inflaci, a tu inflaci postupně překonáváme, a nyní konečně máme lepší vyhlídky, ale ten konflikt stále vypadá vlekle. A stále to naštěstí vypadá, že Ukrajina solidně drží. Současně nám vysílají jasné zprávy, že jim chybí zbraně. Současně máme v Evropě vlnu bezprecedentních výroků některých politiků, které nahrávají ruské propagandě, a my musíme stůj co stůj zabránit tomu, aby se tento provýchodní směr přesunul a rozhoupal i sem k nám do České republiky. Objevují se různé výzvy, abychom tlačili Ukrajinu k míru za podmínek, které nejsou s Ukrajinou domluvené a které jsou v podstatě pokračováním politiky appeasementu, politiky udobřování diktátorů, která nikdy nefungovala. Občas, a nemluvím jenom o České republice, bohužel mluvím i o výrocích na východ od nás, se objevuje zmatený mix různých prozápadních, prokremelských výroků, že se nemáme připravovat na bezpečnostní situace, že tady existuje nějaké jednoduché řešení, ukončení dodávek zbraní, které povede k míru, a dostává se nám tento zmatek i do diskuse. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! To je důvod, proč si to potřebujeme ujasňovat, proč potřebujeme mluvit o našich bezpečnostních zájmech, o naší bezpečnostní politice. To, co v této situaci roku 2024 potřebujeme - jsem přesvědčen, jsou odhodlání a vytrvalost a taky jednota, abychom dál mohli mít tu naději, že to dobře dopadne a že výsledkem bude bezpečnost České republiky a taky spravedlivý a trvalý mír na Ukrajině. Tato schůze má dneska za mě pět cílů. Za prvé, abychom si uvědomili, že rozpínavost Putinova režimu stále zůstává bezpečnostní hrozbou číslo jedna. Připomeňme si naši geografii. Naše geografie je neúprosná. Ta bezpečnostní hrozba na východ od nás je každému zcela zřetelná. A vidíme, že Ukrajina má v té bezpečnostní geopolitické situaci rozhodující geografické postavení a že hranice Ukrajiny jsou pouze o něco více jak 200 kilometrů od hranic České republiky. A pokud by se stalo, že by Putin rozšířil svoji říši, svoje impérium, třeba v podobě režimu, který je dneska v Bělorusku, i do Ukrajiny, tak by to znamenalo, že v bezprostřední blízkosti našich hranic, několik set kilometrů od nás, bude regulérní velké území pod vlivem tohoto režimu, který se neštítil sáhnout i k válečným zločinům ve své expanzivní politice. Druhý cíl dnešní schůze je potvrdit si to prozápadní směřování. Já jsem přesvědčen, že nakonec po tom, co skončí toto divadýlko, tak si sedneme a budeme mluvit o těch bezpečnostních zájmech vážně a že se nakonec shodneme i s velkou částí naší opozice, že prozápadní směřování je něco, včetně sjednoceného postupu ve věci Ukrajiny, na čem chceme vytrvat, a že se nechceme dostávat do poloh nějakého vypočítavého lavírování. Třetí věc, na které chci, aby se dneska Poslanecká sněmovna shodla a kterou chci, abychom prodiskutovali, je, abychom se vyvarovali těch scénářů, že ukončíme podporu Ukrajiny. Naopak si myslím, že bychom měli jako Poslanecká sněmovna po těch dvou letech opět říci, že jsme připraveni vytrvat, že jsme připraveni pokračovat v tom, co už fungovalo, a ve výsledku i třeba přezbrojit ty dodávky, které Putin dostává od různých spolupracujících totalitních režimů jako KLDR a podobně. Myslím si, že tady vyjadřuji i názor velké části našich obyvatel, že zbrojení není nic, co by bylo samo o sobě hezké, ale v dané situaci je to nejmenší zlo a že to je lepší než přepustit Putinovi tuto obrovskou část území, kterou by zneužil pouze k další expanzi, tak jako to udělal na Krymu. Čtvrtý cíl dnešní schůze je zastat se našich vojáků, kteří také čelí různým útokům, politizovaným útokům, za to, že se snaží naši zemi připravit proti ruské hrozbě a proti všem bezpečnostním rizikům, kterým může čelit. Velká část naší veřejnosti se shoduje v tom, že nejlepší prevencí proti ruské hrozbě je být připraven. Máme povinnost, pokud chceme ochránit naše občany, abychom udělali maximum pro přípravu na různé bezpečnostní scénáře. A jsem rád, že naše armáda je v této věci aktivní a neměla by čelit zpochybňování jenom kvůli tomu, že dělá, snaží se dělat svoji práci. A za páté, a to je neméně důležité, je potřeba, abychom nenahrávali zahraniční propagandě, abychom nepodkopávali bezpečnostní zájmy České republiky, protože ve výsledku, pokud budeme šířit pohádky, kterými nás zásobuje ruská propaganda, tak to bude mít bezpečnostní dopad i na Českou republiku. Všechno co řekneme v této oblasti, bude použito proti nám a bude to použito za velkého jásání různých putinovských propagandistů. Jsem přesvědčen, že těchto pět bodů, které nejsou postaveny politicky, tak má podporu u valné většiny českých občanů. A jsem přesvědčen, že dnešní schůze může ukázat, že jako vláda i opozice dokážeme spolupracovat, dokážeme mluvit jednotně a dokážeme se shodnout na věcech, které jsou důležité pro bezpečnost bez ohledu na stranický dres. Nyní tedy trochu podrobněji k té bezpečnostní situaci, k určitému úvodu, o kterém už jsem mluvil. Náš bezpečnostní zájem je velmi jasně artikulován bezpečnostní strategií, kterou schválila vláda České republiky. Podle bezpečnostní strategie je ta ruská hrozba, ta rozpínavost, která tady historicky byla, bezpečnostní hrozbou číslo jedna. A Česká republika naopak chce čelit této bezpečnostní hrozbě jednak kolektivní obranou a jednak vlastní přípravou na různé bezpečnostní scénáře, které mohou nastat. Věřím, že toto je věc, na které se shodujeme minimálně s valnou částí opozice. Ta ruská rozpínavost bohužel není věc, která by se tady objevila v poslední době. Naopak Rusko, a je potřeba chápat určitou ruskou duši, jak byla dlouhou dobu stavěna na dobyvačné politice. Já jsem samozřejmě laik, nejsem historik, řeknu, že jsem to nezažil, čerpám z literatury, ale v době Ivana Hrozného v 16. století to bylo pregnantně vyjádřeno. Ivan Hrozný dal svému odpůrci Krupskému (?) poučení - cituji "že nejdůležitějším úkolem carovým je vychovávat svoje poddané nábožensky, aby lidé uznávali jediného pravého trojjediného Boha a zejména Bohem jim daného cara." Takže to je ta výchova od 16. století, citováno podle knihy Tomáše Garrigua Masaryka - Rusko a Evropa. Ten absolutismus se zformoval podrobněji kolem roku 1721, kdy Petr Veliký přijal titul byzantského imperátora. A od této doby, od roku 1721 můžeme klidně mluvit o impériu a o zřetelně zformované doktríně ruského imperialismu. Samozřejmě to potom pokračovalo v dalších podobách carismu. Když se podíváme na knihu Hovory s TGM, tak tam píše o scénářích, jakými přistupovali ruští vládci právě v oblasti střední Evropy, kdy se zkrátka o ní zamýšleli jako o další oblasti, která může fungovat tak, že svěří střední Evropu jako nějaké další knížectví, tak jako to udělali v oblasti carského Ruska, a tímto způsobem zacházeli s územím, které bylo domovem našich předků. Pochopitelně to pak pokračovalo i za Stalina, kdy Stalin měl po paktu Ribbentrop-Molotov svoji bezpečnostní doktrínu postavenou tak, že je potřeba východní Evropu dostat do sféry vlivu Sovětského svazu, jak o tom píše mnoho autorů, naposledy třeba ve své podrobné knize bývalý ministr zahraničí Kissinger. Samozřejmě to, co je pro Čechy mimořádně citlivé, tak je rok 1968, kdy tu rozpínavost Ruska jsme viděli na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. A to je přesně ten okamžik, který si myslím, že je největším mementem, když přemýšlíme o tom, jaké bezpečnostní hrozby jsou tady pro Českou republiku. Ta ruská rozpínavost, to co původně byl carismus, ruský imperialismus, nebo taky zjednodušeně řečeno, ruský medvěd, který nás chce slupnout jako malinu, a když to nebude region střední Evropy, tak to bude třeba Pobaltí, naši spojenci. Střih do dnešního dne. To, co dneska funguje v současném režimu za vlády Vladimíra Putina, si myslím, že je možné označit Putinovým absolutismem. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! Ty prvky, na kterých stojí Putinův absolutistický režim, tak je v podstatě nová oligarchie, kde Putin převzal to špatné, co funguje na Západu, postavil si svoji luxusní miliardovou rezidenci se zlatým záchodem, soukromým divadlem, ve stylu podnikatelského baroka, s vlastním kasinem, s toaletními stolky a s pohovkami za půl milionu. Nastavil vnitřní fungování svého režimu, že nepohodlné kritiky, jako byl Navalyj, Magnitskij - Magnitskij upozornil na rozsáhlé korupční aféry, daňové a různé další podvody, které slouží k vazbám na financování vládnoucí ruské třídy - tak tito dva lidé byli zavražděni. Samozřejmě si všichni pamatujeme kauzu novičoku a aféru pokusu o zavraždění pana Skripala. Třetím pilířem toho ruského absolutistického vládnutí, kromě různého zastrašování, vražd, neustálého vypadávání z oken, tak je propaganda, kdy na začátku se tvrdilo, že Ukrajinu je potřeba denacifikovat, kdy byly vydávány různé lži o tom, že jsou to vlastně vojáci, kteří nejsou vojáci Ruské federace, kteří působí na částech území Ukrajiny, aby se následně ukázalo, že to byla pouze zástěrka pro důvěřivce, která vedla k nijak nezakrývané invazi spojené s válečnými zločiny. V roce 2014 tady proběhl výbuch organizovaný GRU ve Vrběticích a potom, co jsme se ohradili proti tomu, že Putinovi agenti z GRU zabili dva české občany na českém území, tak jsme byli jako Česká republika v roce 2021 zařazeni na seznam nepřátelských států společně se Spojenými státy americkými, jediné dvě země. Nakonec naše intuice byla celkem správná, dostali jsme se do dobrého klubu, neboť ten seznam byl v roce 2022 rozšířen na 48 zemí potom, co země zpřísnily sankce proti Rusku po ruské invazi. Nyní jsou na tom seznamu nepřátelských zemí všechny členské státy G7 a všech 27 členských států Evropské unie. Samozřejmě se můžeme opřít i o informace, které nám poskytují naše tajné služby, protože třeba Bezpečnostní informační služba označila, a dělá to tak dlouhodobě, bezpečnostní hrozbu z Ruské federace ve své výroční zprávě za rok 2022 za největší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. Čili naším bezpečnostním zájmem, tak jak se to ukazuje a získáváme pro to masivní podporu spojenců, je zejména ubránit Evropu před tou putinovskou rozpínavostí. To je věc, ze které opravdu lavírovat nemůžeme. A i ti, kteří byli na začátku zdrženlivější, například Emmanuel Macron, tak už také mění svoji politiku, která původně byla postavena na tom, že tam jezdí a snaží se s Putinem mluvit u těch dlouhých stolů, tak si uvědomil, že to je cesta, která nikam nevede a nechtějí skončit jako jejich historičtí předchůdci jako Daladier nebo Vichistický režim, takže současné francouzské Národní shromáždění už také odhlasovalo pokračování v pomoci Kyjevu. Takže ta koalice těch států, které jsou připraveny vytrvat a bránit své bezpečnostní zájmy, tak je masivní, je napříč celým NATO a jsem přesvědčen, že v současné situaci je opravdu nejlepší strategií se snažit vytrvat, a pokud nás Ukrajinci upozorňují na to, že jim dochází munice, tak v tom být aktivní. A já si velmi vážím naší vlády, že tuto aktivitu projevila, že získala stovky tisíc kusů munice tak, aby dokázala Ukrajině pomoci s její obranou. A jsem přesvědčen, že do budoucna ten vliv NATO ještě poroste, že Evropa, jak se semkla, tak se Putin přepočítal, že Ukrajina se statečně drží a bojuje. Sice jsme to nechtěli, ale je to bohužel nejmenší zlo, které vede k tomu, že nakonec můžeme úspěšně obhájit naše bezpečnostní zájmy. To, co je důležité, je, abychom v této věci zůstali skutečně jednotní a pevní. Přeje si to od nás drtivá část našich voličů, a i když někteří lidé, a tady může zaznít milion různých námitek, co se třeba nepovedlo, tak v těch bezpečnostních zájmech a zahraniční politice je vláda velmi úspěšná a myslím si, že to je nezpochybnitelné. A i z těch průzkumů, které neustále vidíme, i z ohlasu mezi občany vyplývá, že to je věc, ve které by si přáli, abychom pokračovali, a ve které si přejí, aby nás i podpořila opozice, abychom navenek zůstali v této věci jednotní, protože bezpečnost není věc, ve které bychom mohli dělat kompromisy. Jsou tady samozřejmě různá nebezpečí a když jsem mluvil o tom Macronovi, tak v podstatě tam se jasně ukazuje, že i ti lídři Evropské unie pochopili, že slabost v oblasti bezpečnosti není cesta. Slabá politika ruské imperátory a gubernátory nezajímá. Drtivá část zemí to pochopila, ale samozřejmě může nastat situace, že někteří politici v tomto budou, když to řeknu trochu s nadsázkou, měkkýši, že přijmou různé chameleonské strategie, že budou různým vypočítavým způsobem vymýšlet, jestli se tady zavděčí tomu, tam se zavděčí tomuto, jestli by ten tlak nemohli využít na nějaké vydírání v rámci Evropské unie, jestli by nemohli dostat něco zase levnějšího výhodou od agresora. Ale pochopil to Macron a myslím si, že to začínají chápat i všichni politici, že to lavírování není cestou a že bychom se měli i v rámci celé Evropy, i v rámci jednotlivých států, které Evropu tvoří, ozvat proti tomu, když někteří v té vypočítavé politice, v těch výrocích, které rozeštvávají Evropu, mezi sebou překračují elementární hranice, jako byly některé poslední výroky slovenského premiéra. Už jednou se nám povedla strategie v rámci takzvané Reaganovy doktríny. Dlouhou dobu jsme tady měli studenou válku, nikdo, nebo v podstatě byly různé názory, jakým způsobem to řešit, jestli máme úžeji spolupracovat s Východem, jestli máme provozovat Ostpolitik, nebo jestli se naopak máme šířeji vymezit a jednoznačně postavit proti tomu, co se děje v Sovětském svazu, a proti tendencím, které ohrožují naši bezpečnost. Tehdy se zvolila Reaganova doktrína, kde Reagan otevřeně pojmenoval tu hrozbu, pojmenoval Sovětský svaz jako říši zla a zvolil tu strategii přezbrojení Sovětského svazu, která vytvořila ve výsledku i obrovský ekonomický tlak, který Sovětský svaz neustál a díky tomu se vnitřně zhroutil. Každopádně i tehdy bylo důležité, že státy stály při sobě, ty demokratické, liberální, a byť zbrojení samo o sobě může být problematické, tak v tomto případě se ukázalo jako nejlepším a funkčním scénářem. A i v této věci se domnívám, že jedinou cestou je vytrvat a že potřebujeme dodávat větší dodávky Ukrajině, tak aby se dokázala ubránit, než Putin, který se dneska musí spoléhat na Kim Čong-una a jeho dodávky z KLDR. Máme silnou ekonomiku v Evropě i v dalších státech NATO, máme tady zbrojní průmysl a jsme schopni zapojit další kapacity do naší budoucí obrany a přejít na režim, v rámci kterého budeme vykrývat i část nové výroby tak, abychom dokázali Ukrajinu bránit po tu dobu, dokud se nepodaří dosáhnout spravedlivého a férového míru. A ten mír, ke kterému směřujeme, není ruský mír. Je to mír, který musí být vytvořen s podílem Ukrajiny, v koordinaci s ní. Ne tak, že budeme tlačit na ně a zneužívat nějaké situace, kdy je Ukrajina zrovna zranitelná kvůli situaci na frontě, ale musíme skutečně rozhodovat tak, aby se na tom Ukrajina podílela.*** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! Nemůžeme dospět do situace, kdy budeme rozhodovat o Ukrajině bez zapojení Ukrajiny, zejména my, Češi, kteří máme historickou zkušenost s Mnichovským diktátem, s vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, nemůžeme dopustit, aby se tato historická chyba v Evropě opakovala. Pojďme si ještě popsat, jak funguje ta podivná proputinovská koalice, která má svoje tvrdé jádro šiřitelů různých báchorek, propagandy, ideologických tvrzení, která obhajují zmateně jednou na jednu stranu, jednou na druhou stranu, co zrovna Rusko dělá nebo nedělá, a jak fungují ti propagátoři, kteří jsou na to nabaleni. V jádru jsou samozřejmě ti různí vypouštěči zmatků, ty hlásné trouby, jako je paní Zacharovová, kteří vypouštějí zmatek s jediným cílem, aby oslabili naši obranyschopnost, aby vystrašili naše lidi, abychom přestali normálně přemýšlet o tom, co je logické a prospěšné pro Českou republiku, abychom se jich zalekli. Ale my se jich samozřejmě bát nechceme a nemusíme, protože jsme součástí silného celku a akceschopného celku. To, co vypouští paní Zacharovová, jen si to připomeňme - chtěli jednat o míru, pak zase nechtěli jednat o míru, mají na Krymu vojáky, neměli na Krymu vojáky, požadují svoji bezpečnost, kterou zajišťují tím, že vyvražďují pokojně žijící lidi, za válku může Západ a tak dále. To je celá řada těch různých nástrojů válečné propagandy, které mají za cíl oslabit akceschopnost naší země. Na to jsou samozřejmě nasáčkovaní lidé, kteří jsou hmotně zainteresováni na ruském režimu. To tvoří jádro té hlásné trouby a Putinových věrných. To jsou ti různí kolaboranti, lidé, kteří jsou placeni rozvědkou GRU a kteří jsou třeba různí oligarchové s vazbami na ten režim, že dostávají různé ekonomické výhody, vyplývající z širokého nerostného bohatství, kterým disponuje Ruská federace. Důležité je říci, že ti lidé, kteří šíří příběhy ruské propagandy, často nejsou právě tito placení nebo součástí establishmentu v Putinově říši, ale že jsou to užiteční pomocníci, pro které je to třeba způsob realizace, způsob toho, jak být zajímavý, způsob toho, jak zaujmout, jak se předvést před svými kamarády a tak dále. Jsou to často lidé, kteří jinak jsou normální občané, není na nich nic zvláštního, jsou to lidé mezi námi. Není to tak, že by všichni tito lidé byli placeni z Ruska. To je úplný nesmysl. A ukazují to i zprávy bezpečnostních služeb, které na to upozorňují. Ta alternativa, kterou představuje Putinův režim, je samozřejmě zřejmá každému, kdo se podívá, jak fungují režimy, jak funguje Ruská federace dneska nebo jak fungují různé režimy, které koketují s podporou Putinova režimu. V podstatě je to postavené na oligarchické v uvozovkách demokracii, ale spíše to lze nazvat něčím jako polomafiánský režim, kde vládnoucí jádro je prorostlé s různými oligarchickými strukturami, které žijí z fungování státu. Samozřejmě to staví na oligarchii, na nacionalismu, na snahách o izolaci toho státu a na určitou samovládu, že v podstatě jakákoliv mezinárodní spolupráce napříč osvědčenými organizacemi, jako je třeba Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, kontrola voleb, tak, aby probíhaly regulérně ve všech státech, jako to historicky bylo, tak to je najednou vnímáno jako hrozba ze strany těchto režimů. Bohužel je tam samozřejmě i propojení s nějakými extrémními náboženskými proudy a tímto způsobem se prostě tvoří nová koalice v rámci těch oligarchických režimů. A toto vede k tomu, že je zformováno jádro té putinovské fronty. Jsem přesvědčen, že kdokoliv z nás, kteří se účastníme politiky v Česká republice, nemají s tímto putinovským jádrem nic společného tady v Poslanecké sněmovně. To chci jasně říct a svým způsobem se i zastat některých kolegů v opozici, kteří jsou vykreslováni jako agenti. To už jde skutečně za hranu tím opačným způsobem a nemělo by to být, pokud tam nejsou konkrétní důkazy. To, co je ovšem na další diskusi a o čem je velmi důležité mluvit, je pomezí Putinovy fronty. To jsou ty různé struktury, které se nabalují na toto mocenské jádro dnešního Putinova režimu. Jsou to ti různí političtí chameleoni, to znamená politici v menších státech, kteří si nechtějí dělat moc nepřátele, tak se snaží říci každému to, co chce slyšet, v Evropské unii řeknou to, co chce slyšet Evropská unie, proruským strukturám řeknou to, co chtějí slyšet proruské struktury. A tímto způsobem v tom kličkují. Jsou to různí vábitelé hlasů, kteří potřebují oslovit i extrémní část populace, těch pět procent, aby si vylepšili své volební výsledky. A jsou to samozřejmě i různí vypočítavci, politici, kteří spoléhají na to, že koketování s putinovským režimem jim třeba pomůže k nějakému okamžitému úspěchu v domácí politice, že jim třeba pomůže při vyjednávání v Evropské unii, protože konečně budou mít páky, kterými můžou tlačit na všechny ostatní evropské státy a vydírat je. Takže to je to pomezí Putinovy fronty, ti, kteří se zmateně motají kolem toho jádra putinovského režimu, nejsou s ním přímo propojeni, ale i tak kličkují a využívají toho, že by to pro ně mohlo být zajímavé nebo třeba sází na to, že Ukrajina padne, ale to je podle mě krátkozraká strategie, protože pokud by Ukrajina padla, tak ruský medvěd zamete tímto způsobem i s těmi vypočítavci, jakmile to jenom bude v jeho moci. Kolem toho se samozřejmě motá i obrovské množství různých užitečných pomocníků, kteří to sdílejí, o tom už jsem mluvil, a je to obrovské riziko pro Českou republiku a pro českou bezpečnost, pokud někteří třeba bývalí nebo i současní politici vydávají výroky, které jsou následně využity ruskou propagandou k tomu, aby tam vystupovali čeští politici jako hvězdy, kteří se v podstatě zastávají Putina, ospravedlňují jeho příběhy a tak dále. Proto je tak důležité upozorňovat na tu hranici, kde končí politická kritika a začíná v podstatě podporování nepřátelského režimu, který usiluje o narušeno bezpečnosti České republiky. Já tady mám připravený jeden citát, který řekla eurokomisařka Věra Jourová, nominovaná za ANO: "Každý, kdo se snaží oslabit pomoc Ukrajině i třeba prohlášeními, tak v zásadě napomáhá Kremlu. Každý, kdo šíří ruskou propagandu například tím, že říká, že Ukrajinci začali válku, tak to vlastně znamená, že zrazuje své spojence v Evropské unii", řekla Věra Jourová, která je komisařkou pro hodnoty a transparentnost. Mě mrzí, že tolik jejích kolegů ze stejné politické strany, když tady teď čtu a připomínám její citát, není ochotno si tato slova ani vyslechnout. Dále uvedla: "Naše základní pravidla, což jsou základní smlouvy, nepočítala s tímto typem zrady základních zájmů Evropské unie a evropských občanů." Takže toto jsou slova eurokomisařky Věry Jourové, nominované za ANO. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! Samozřejmě to pomezí Putinovy fronty zneužívá různé pohádky, které donekonečna vypráví a kterými nás zásobuje. Z těch oblíbených ruských pohádek je to iluze toho, že Česká republika zůstane neutrálním státem v takovémto mocenském uspořádání. Tak když se podíváme na mapu, tak tady máme z neutrálních států v podstatě Irsko, Švýcarsko a Rakousko, Švýcarsko to má mnoho století, Rakousko o tom má v rámci nějakých diskusí po druhé světové válce jako kompromis, který vznikl. Ale představa, že Česká republika najednou se stane neutrální zemí uprostřed NATO a že nám to zajistí nějakou bezpečnost, to je úplný nesmysl. Vždyť naopak ty státy, které doteď byly neutrální, tak naopak teď dělají maximum pro to, že se urychleně dostaly do NATO. A naštěstí se to úspěšně daří. Ta druhá pohádka nebo iluze je ta pohádka o ruském míru, který v podstatě tak, jak vyplývá z návrhu mírových smluv, znamená totéž co kapitulace. Znamená to, že ruský vlk se snaží nakrmit důvěřivá kůzlátka a znamená to, že z Ukrajiny by se stal podobný režim, jako byl protektorát Čechy a Morava, nebo jako byl režim ve Vichy. V podstatě by to znamenalo opakování Mnichova a politiku o nás bez nás. Problém je, že tato politika nefunguje ani z toho mocenského pohledu, jak nás učí dějiny. Je to politika appeasementu, ve které Putin je agresor a inspiroval se na Krymu přesně tím, co udělal Hitler se Sudety. A bohužel odpověď mezinárodního společenství byla velmi zdrženlivá. Ale naštěstí jsme se poučili a stejně jako to bylo s Československem, tak ty další útoky se už nesetkaly se lhostejností, ale naopak se snahou tomu čelit. Takže stejně jako tehdy bohužel z této agrese vznikla válka, stejně jako tehdy se ukazuje, že ti politici, jako byli Chamberlain, Daladier, kteří počítali s tím, že nějakým způsobem možná získají čas, nebo možná, že to bude fungovat, že přinesou mír pro naše časy, tak se ukázalo, že to nefunguje. Dlužno tedy aspoň dodat ve prospěch Chamberlaina, že on se potom přidal do Churchillovy vlády, do jeho kabinetu a byl tam velmi nápomocen tomu, aby Velká Británie úspěšně zvládla válku. Bohužel to celé spočívá v tom, že lidé jsou náchylní věřit podle hesla "přání otcem myšlenky". Když si vzpomeneme jenom na toho Chamberlaina, tak on, když se vrátil z jednání s Hitlerem do Velké Británie, tak těch 14 kilometrů do Buckinghamského paláce jel hodinu a půl a všichni lidé ho tehdy vítali. Vítali ho díky tomu, že vyjednal ten mír. Ale to, co se historicky ukázalo, že byl krok, který nebyl správný, nebo krok, který byl minimálně výrazně stranou, když ne na opačnou stranu. To, kam vede ruský mír nebo appeasement, se učí i v našich školách; ostatně když jsem se díval na to, jak vypadají školní vzdělávací plány třeba v Hradci Králové, tak základní škola v Hradci Králové vysvětluje tu politiku appeasementu v deváté třídě. Uvádí se tam příčiny, proč to nefunguje, vysvětlují se ty pojmy nacionalistických režimů a popisuje se politika udobřování a její konkrétní výsledky. Takže není to žádná raketová věda. Každý, kdo absolvoval českou základní školu, tak by měl mít povědomí o tom, že appeasement nefunguje a že vede pouze ke zhoršení té bezpečnostní situace. A Češi jsou ti, kteří to vědí nejlépe. Poslední z těch legračních pohádek, které neustále slýcháme, je strašení, že do války půjdou děti. Tak to už je úplně nepochopitelný vrchol. Vždyť je to přece úplně naopak. Do války nechodí děti. Do války chodí dospělí tak, aby jejich děti byly v bezpečí. A to je to, co se děje na Ukrajině, kde stateční Ukrajinci se brání a brání svoje rodiny, brání svoje rodiče, kteří se nemůžou bránit, brání svoje děti, kteří se bránit nemohou. A těmto lidem chceme pomáhat. No a do toho pomezí nebo koketování s tou putinovskou frontou nepochybně patří i populismus. Jak už jsem uvedl, v oblasti bezpečnosti nelze rozhodovat populisticky podle okamžitých nálad tak, aby to vedlo k appeasementu, aby to vedlo ke krátkodobému potlesku, že zajistíme mír pro naše časy. Nelze uhýbat, nelze váhat. Bezpečnost je jenom jedna a ten, kdo je slabý v oblasti bezpečnosti, tak tomu se to neuvěřitelně vrátí. Populismus staví samozřejmě na různých názorových veletočích, takže nemá smysl do tohohle toho vůbec zabředávat, protože populistická politika skutečně v oblasti bezpečnosti je strašně těžko pochopitelná. Jeden den se tvrdí jedna věc, druhý den se tvrdí úplný opak. A já nechci vůbec zabředávat do toho, aby se v tom člověk vyznal, protože to je neuvěřitelně zmatené a politika se v oblasti bezpečnosti a zahraničních vztahů prostě takto řídit nedá. Nejde měnit postoj podle toho, abychom se zavděčili podle toho, že někam fouká vítr. Součástí toho populismu bohužel v současném podání jsou i útoky na lidi, kteří hájí bezpečnostní zájmy naší země. Jednak jsou to útoky, které slýcháme vůči vojákům, že chtějí představitelé naší armády vystrašit občany. Jsou to útoky, které jsme viděli i na ministra zahraničí Jana Lipavského, který se dlouhodobě a principiálně věnuje zahraniční politice a který byl jeden z prvních ještě předtím, než válka začala, kdo navštívil Ukrajinu v době, kdy eskalovalo napětí, abychom zjistili situaci přímo na místě. Jsem přesvědčen, že tím správným směrem, a doufám, že to bude i výstupem z dnešní schůze, bude principiální hodnotová politika, to, že budeme pokračovat ve směru, který jsme nastolili ať už za Tomáše Garrigua Masaryka, nebo za Václava Havla. A že pokud uvidíme porušování mezinárodního práva, které se týká naší bezpečnosti, a je jedno, o koho jde, tak budeme hájit ten princip návratu do situace podle mezinárodního řádu. A že se budeme zastávat tak, jak je to jenom možné v našich podmínkách těch, jejichž suverenita je zasažena, těch, jejichž území je okupováno tak, jako je dneska okupováno území Ukrajiny, nechceme, aby se to během několika let zvrhlo v to, že pak bude okupováno Česko, Slovensko, Pobaltí. Nechceme žádnou další okupaci nikde. A myslím si, že ten směr, který jsme zvolili a který se potvrzuje i tou úzkou spoluprací, pokud jde o návštěvu Bílého domu, pokud jde o výborné vztahy a návštěvu pana prezidenta Clintona, s jehož přičiněním se nám podařilo utužit vazby napříč Atlantikem. Ať už to ukazuje i naše iniciativa v oblasti munice, tak jdeme správným směrem. Jdeme směrem té principiální hodnotové politiky. Jdeme směrem, který jsme viděli třeba na návrhu ministra zahraničí Jana Lipavského, když byl ještě poslanec, a dalších kolegů, kdy se podařilo dostat do zákona, že Dukovany nebude stavět Rosatom, aby nedostaly takto důležitou zakázku, která má bezpečnostní rozměr, aby ji nedostal stát, který vůči nám je bezpečnostní hrozbou. Já se nyní chýlím k závěru. Chtěl jsem uvést, že koalice připravuje návrh usnesení, který jsme také nasdíleli našim kolegům v opozici, který představuje hlavní směry bezpečnostní a zahraniční politiky ve vztahu k té největší hrozbě k Ukrajině. Je to za prvé pojmenování těch hrozeb a našich bezpečnostních zájmů. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! Je to odhodlání pokračovat v podpoře přezbrojit ten ruský režim. Ochota zastat se našich vojáků a toho, že příprava je nejlepší prevence eskalace jakéhokoliv vojenského konfliktu a toho, což souvisí i s tím původním e-mailem, který byl spouštěčem dnešní mimořádné schůze, že nechceme nahrávat nepřátelské propagandě, že nechceme podkopávat naší zahraniční a bezpečnostní politiku a že nechceme, aby se výroky aktérů, ať už v politice nebo mimo politiku, využívaly Putinovskou propagandou. Mně je jasné, že tím, že schválíme nějaké usnesení, tím samozřejmě nikomu nezabráníme, každý si nese zodpovědnost sám za sebe a je to jeho vizitkou. Ale jsem přesvědčen, že jako Poslanecká sněmovna, jako zástupci občanů máme projevit odhodlání jasně pojmenovat, že toto je způsob, který je nepřijatelný a který podkopává ve výsledku i bezpečnostní zájmy. Toto jsou věci, o kterých může vláda a opozice spolupracovat. Věci, kde můžeme ukázat, že dokážeme mluvit jednotně, a věci, které mají oporu u většiny českých občanů. Čili já bych chtěl poprosit i kolegy v koalici, kolegy v opozici, abychom během průběhu schůze jednali o návrhu usnesení k bezpečnostním otázkám, který budeme moci všichni podpořit. A závěrem bych chtěl navrhnout, možná po určité krátké přestávce třeba dvou minut, abychom projednali procedurální podmínky dnešního jednání tak, abychom jednali i hlasovali procedurálně i meritorně po 21. a 24. hodině tak, abychom během dneška dokázali minimálně odsouhlasit program jednání. Vzhledem k tomu, že se nebavíme o návrhu zákona, tak není potřeba mluvit o návrhu na jednání po 19. hodině. Děkuji za možnost to zde představit. Děkuji za trpělivost. A těším se na nadcházející diskusi. A doufám, že během ní nebudeme zapomínat, že tato schůze není jenom o tom, abychom si vyříkali různé politické neshody, ale že je primárně o tématu a mělo by to být na pozadí celé schůze, k tématu bezpečnosti, kde by skutečně měla být shoda napříč celou koalicí a velkou částí opozice. Děkuji za pozornost.

V projevu zmínění politici:

Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/097schuz/s097001.htm


Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2021_97_00005
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.