Dobré poledne. Toto bylo naše první setkání. Problémy, které jsou mezi církví a státem neřešené již 16 let, se snaží nový premiér a nová vláda prostě uchopit. Jsou tři okruhy otázek. Otázka první je církevní zákon, stručně řečeno, nebo zákon o vztahu církví a prostě náboženských společností ke státu. To je věc první a ta novela zákona o a církvi a náboženských společnostech, která je již podruhé u Ústavního soudu. To si vláda velice dobře uvědomuje a myslím si, že máme na to názory, které jsou si blízké nebo nechci říci úplně shodné, ale blízké. A jsme ochotni tady o těch věcech hovořit, konkrétně je řešit. Druhá věc - okruh otázek, je smlouva mezi Vatikánem a naším státem. Smlouva připravená předchozí sociálnědemokratickou vládou, konkrétně ministrem Pavlem Dostálem, který po jejím dohodnutí ji potom obrovsky chválil, ale pak se tato smlouva zablokovala v Parlamentu. A já osobně si myslím, že to bylo proto, že tady stále trvá ten církevní zákon, který chtěl omezovat nějak zúžení našich práv. A toto, z tohoto se stane možná otázka mezinárodní, a to bude hodně záležet na vládě. My jsme žili bez smlouvy a můžeme bez ní žít i dále. Ale smlouva znamená, aby se ty věci začaly konečně chápat pravdivě. To znamená, že to není žádné privilegování církví, protože jestliže církev má mezinárodní rozměr, tak má právo na mezinárodní smlouvu. Čili, není to privilegium. Pokud nějaké možnosti uzavřít smlouvu byly, tak nemají tento rozměr. My to neblokujeme. A není to diskriminace, protože když někdo má právo a druhý ho nemá, tak to není diskriminace… (nesrozumitelné). To by byl také populistický nesmysl, který se hodně opakoval. A myslím si, že i smlouva je v rukou vlády. My to takto to chápeme. Nepřináší to žádná privilegia, ale status quo, tzn. status svobody, která je jedním ze základních práv člověka. A otázka majetkového narovnání, abychom byli skutečně nezávislí. To je otázka komplexnější, a myslím si, že naše názory jsou na to také velmi blízké.