25
        
        
        
        
        
        Parlament České republiky
        
        POSLANECKÁ SNĚMOVNA
        
        2018
        
        8. volební období
        
        ZÁPIS
        
        z 11. schůze
        
        petičního výboru,
        
        která se konala dne 25. září 2018
        
        v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 1, 118 26 Praha 1,
        
        místnost č. 205
        
        
        
        Přítomni:    	posl. M. Balaštíková, F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, 
        
        L. Luzar, E. Matyášová, H. Válková a T. Vymazal
        
        		
        
        Omluveni:	posl. P. Bělobrádek, S. Blaha, A. Brzobohatá, J. Čižinský, L. Okleštěk,
        
        		F. Petrtýl, L. Španěl
        
        
        
        Hosté:		viz prezenční listina hostů
        
        
        
        Návrh programu:
        
        
        
        1)	Schválení programu 11. schůze petičního výboru
        
        2)	Veřejné slyšení k „Petici na podporu biotroniky“ (č. 22/P/2018 s 40 722 podpisy)
        
        		Uvede:		zástupce petentů
        
        		Zpravodajka:	Eva Matyášová
        
        
        
        3)	Informace o aktivitách podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě a podvýboru pro svobodu slova a média
        
        		Uvede: 	Eva Matyášová, Leo Luzar
        
        
        
        4)	Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice
        
        
        
        5) 	K zahraniční cestě do Portugalska
        
        	 
        
        6) 	Různé
        
        
        
        7) 	Návrh termínu a programu příští schůze
        
        
        
        
        
        
        
         (Jednání výboru bylo zahájeno v 14.00 hod.)
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        K bodu 1)
        
        Schválení programu 11. schůze
        
        
        
        	Schůzi petičního výboru zahájila předsedkyně výboru Helena Válková podle navržené pozvánky ve 14.00 hod. (Pozvánka byla rozeslána dne 12. září 2018 e-mailem.) Uvítala přítomné poslankyně, poslance a hosty. Zahájení schůze se zúčastnilo 9 členů výboru, a tudíž byl výbor usnášeníschopný. Po dohodě s přítomnými poslanci oznámila, že ověřovatelkou dnešní schůze byla stanovena poslankyně Monika Jarošová.
        
        
        
        	Petiční výbor přijal (hlasování: 9 - 0 - 0) usnesení č. 61 v tomto znění:
        
        
        
        1)	Schválení programu 11. schůze petičního výboru
        
        2)	Veřejné slyšení k „Petici na podporu biotroniky“ (č. 22/P/2018 s 40 722 podpisy)
        
        			Uvede:		zástupce petentů
        
        			Zpravodajka:	Eva Matyášová
        
        
        
        3)	Informace o aktivitách podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě a podvýboru pro svobodu slova a média
        
        		Uvede: 	Eva Matyášová, Leo Luzar
        
        
        
        4)	Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice
        
        
        
        5) 	K zahraniční cestě do Portugalska
        
        	 
        
        6) 	Různé
        
        
        
        7) 	Návrh termínu a programu příští schůze
        
        
        
        
        
        1. hlasování - 9 pro (M. Balaštíková. F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, 
        
                 L. Luzar, E. Matyášová, H. Válková a T. Vymazal)
        
        
        
        K bodu 2)
        
        Veřejné slyšení k „Petici na podporu biotroniky“ (č. 22/P/2018 s 40 722 podpisy) 
        
        
        
        Z projednávání petice byl pořízen doslovný přepis zvukového záznamu:
        
        
        
        	Poslankyně Helena Válková: Přesunujeme se k bodu 2, což je veřejné slyšení, a teď už řeknu přesný název, k Petici na podporu biotroniky. Celkem bylo podpisů, a já se teď dívám přesně, abych vás o nějaký podpis nepřipravila, já tady mám číslo 40 722. Byla řádně doručena petičnímu výboru, podepsána a zpravodajkou této petice byla paní doktorka Matyášová, která ji prostudovala a připravila k tomu takovou stručnou informaci. Já bych ji teď poprosila, jestli by svými větami vás seznámila se stanoviskem zpravodajky tak, jak my pochopíme, protože jde o oblast, která ne všem může být úplně blízká, takže jestli by to jako lékařka, odbornice v oblasti tradiční medicíny, přiblížila těm z nás, kteří neměli tu výhodu, že by se mohli seznámit podrobně s materiály, které dodali k tomu veřejnému slyšení zástupci petičního výboru. Jenom předesílám, že za klub ANO jsem ještě seznámila se všemi materiály kromě paní doktorky Matyášové, ale z jiného výboru – zdravotnického pana doktora Davida Kasala, který k tomu zaujal také stanovisko, protože je na zahraniční služební cestě s předsedou Poslanecké sněmovny. Pozvání nemohl odmítnout, tak potom budu tlumočit jeho názor za něj.
        
        	Ale já jsem tady v roli skutečně toho, kdo řídí schůzi, takže bych nerada vyjádřila předčasně mínění, které by některé z vás mohlo ovlivnit. Prosím tedy paní zpravodajku, paní poslankyni Matyášovou.
        
        
        
        	Poslankyně Eva Matyášová: Dobrý den všem. Já jsem se zabývala biotronikou, i když před tím, než jsem dostala tuto petici k vyřízení, jsem o biotronice prakticky nic nevěděla. Sešla jsem se s panem Pfeifferem, abychom si vyříkali určité věci. Byla jsem také na přednášce v Hradci Králové, která byla minulý čtvrtek. Je fakt, že některé věci jsou zajímavé, některé věci jsou pro mě coby lékařku nepochopitelné, nicméně nezavrhuji biotroniku jako všechny ostatní další alternativní způsoby léčby. Osobně si myslím, že každý pacient by se měl léčit v první řadě klasickou medicínou – jak diagnostiku, tak i léčbu a ostatní alternativní způsoby léčby včetně biotroniky určitě mají své místo a můžou pomoci v léčení, resp. v najití sil k tomu, aby ten člověk se mohl léčit.
        
        	Takže já nejsem proti alternativním způsobům léčby, myslím si, že by bylo dobré, aby spolupracovala jak klasická medicína, tak alternativní medicína, ale je potřeba, aby zástupci jednotlivých oborů alternativní medicíny se podíleli společně s Ministerstvem zdravotnictví na vytvoření nového zákona ohledně alternativní medicíny, který se připravuje už asi poměrně dost dlouho, jak jsem se dozvěděla, už minimálně od minulého volebního období. Trošku to usnulo, ale teď jak jsem mluvila s panem ministrem, tak si myslím, že by ta cesta byla, ovšem největší problém vidím v tom, že finance momentálně na tento způsob léčby asi se budou těžko hledat, ale říkám, je to otázka spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví, aby se jasně ozřejmilo, co je potřeba, jak se léčitelé budou vzdělávat, jak budou moci provádět svoji praxi, a to si myslím, že je asi zatím takhle všechno.
        
        
        
        	Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já tady samozřejmě dám prostor, proto tady také sedí zástupci petentů, ale nejdříve mají přednost poslanci se k tomu vyjádřit. Zpravodajkou byla paní doktorka Matyášová. Děkuji za její vyjádření.
        
        	Pokud jde o pana doktora Kasala, tedy poslance za hnutí ANO, který je také ve zdravotním výboru, vyjádřil se k tomu prostřednictvím e-mailu. Já ten e-mail tady nebudu celý číst, protože se netýká jenom této problematiky, ale vyjádřil se pozitivně v tom smyslu v podobném duchu jako paní poslankyně Matyášová, že je třeba podporovat jakoukoliv oblast medicíny – alternativní i klasickou, ale v tomto případě alternativní, která pomůže tomu člověku, a myslí si, že je to jednak na svobodné volbě pacienta, ale jednak i s přihlédnutím k současnému trendu a vývoji moderní medicíny, je ta správná cesta více uvolňovat cestu nebo možnosti právě pro tyto alternativní a doplňkové způsoby léčby, které vnímají člověka celostně jako bytost, která už ne jako ve smyslu tradiční medicíny je vnímána jednotlivě podle oborů, ale že právě biotronika tam dává svůj příspěvek, že vnímá člověka, pacienta jako člověka, jehož medicínské problémy jsou propojeny s různými částmi somatickými i psychickými.
        
        	Jeho sdělení, kdybych shrnula, je: podporujme biotroniku v rámci možností, které máme k dispozici, a když to bude možné, a v tomto smyslu je to stejný apel jako paní poslankyně Matyášová, přihlédněme přitom k tomu při tvorbě nových zákonů. Zajistěme, aby tam na ni bylo pamatováno.
        
        	Pak vám přečtu ještě poslední oficiální příspěvek a pak už konečně dám slovo petentům, kteří si tu svoji petici tady jistě přednesou a zdůvodní, ale omluvil se zástupce Ministerstva zdravotnictví, nicméně jsme z Ministerstva zdravotnictví dostali přípis, který je velmi stručný, takže vám ty důležité věci z něj přečtu:
        
        	Ministerstvo zdravotnictví zcela respektuje svobodnou volbu člověka rozhodnout se, jakými prostředky bude řešit své zdravotní problémy, a stejně tak respektuje svobodu poskytovatelů různých léčitelských metod včetně biotroniků nabízet pomoc nemocným dle svého přesvědčení za podmínky, že svou činností nemocného nepoškozují. Ministerstvo zdravotnictví připravilo, čili už je hotovo, návrh zákona o službách léčitelů, který toho času prochází vnitřním připomínkovým řízením, který by nadále – a tady jsou důležitá ta slovíčka, která se používají, – nijak nebránil činnosti biotroniků, byla by pouze vyžadována jejich registrace. Biotronika by tak i v budoucnu mohla být nabízena jako doplněk ke zdravotním službám poskytovaným podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů.
        
        	A poslední věta: Pokud však jde o rozvoj a postavení biotroniky v systému komplementárních a alternativních postupů k poskytování zdravotních služeb, nemáme za to, že toto je rolí státu, úspěch v těchto oblastech je dle našeho státu úlohou pro představitele biotroniky, stejně jako ostatních metod.
        
        	Potud tedy Ministerstvo zdravotnictví, čímž jsme vyčerpali to oficiální připravené za výbor – Ministerstvo zdravotnictví, a nyní tedy ještě jednou vítám zástupce petentů. Poprosím vždycky pro ostatní, aby se představili, řekli své funkce, třeba v nadaci, v petičním výboru a poprosím je nyní o vyjádření a o zdůvodnění své petice. Možná pokud chcete, tak ji můžete i přečíst. Záleží to vyloženě na vás. Můžu to udělat také sama, ale většinou se to nechává petentům. Paní poslankyně Matyášová, poslanci tady mají vždycky přednost. Ráda jí dávám slovo.
        
        
        
        	Poslankyně Eva Matyášová: Já jenom krátce doplním, že jsem oslovila i Ministerstvo školství, aby se vyjádřilo k této petici. To se nijak neozvalo. Také jsem komunikovala s prezidentem České lékařské komory a tam bylo stanovisko zamítavé.
        
        
        
        	Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Pane doktore, máte slovo.
        
        
        
        	Pan Tomáš Pfeiffer: Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté. To, že zde sedím, je výsledek celoživotní cesty. Jsem žákem jednoho z našich předních pracovníků v tomto oboru, tedy v biotronice, pana Zezulky a snažím se pokračovat celý život v jeho odkazu, v jeho oboru. Byl jsem členem první komise pro alternativní medicínu ministra zdravotnictví, a tak tuto problematiku trochu znám. Budu se snažit být co nejstručnější.
        
        	Vím, jak je obtížné do této oblasti vstoupit, a plně rozumím obtížím, které současné ministerstvo má. Přesto to byl jeden z důvodů, proč petice vznikla, ale ty vznikly ještě mnohem dříve, a vlastně byl to nástroj, jak způsobit, aby hlas, jako třeba zástupců biotroniky, mohl zaznít. Je důležité, aby v této době byly postupně vytvářeny podmínky pro začátek diskuze. Přiznám se, že nepatřím k lidem, kteří by si příliš libovali v pozici těch, kteří nutí nějaké řešení. Já vás vlastně přicházím poprosit o pomoc i ve vašem vlastním zájmu, pokud to, co nesu, je prospěšné.
        
        	Prošli jsme mnoha údobími a zvláště vývoj v poslední době nás nenechal úplně chladnými. Se mnou tu sedí někteří zástupci petičního výboru, jako je paní Přibylová, která je ředitelkou nadačního fondu, paní Tvarůžková, za právní oddělení paní Procházková a paní Rostová za pacienty. Pokud bude čas, tak zvláště paní Procházková je velmi výjimečný případ léčby. Po mé levici sedí paní nebo slečna Doláková a po mé pravici ještě paní Dudáková. Jsou to všechno lidé, část týmu lidí, kteří připravují materiály, které na závěr našeho slyšení dostanete.
        
        	A jak celá věc vznikla? Poté, co tu byly slyšet určité nevstřícné kroky ve společnosti a také určité jednostranné mediální informování o této oblasti, jsme se rozhodli, že pro ten obor musíme něco udělat, a výsledkem toho bylo, že jsme se začali v zahraničí zúčastňovat akcí, které se týkaly našich oborů, na půdě Evropského parlamentu a také střešní organizace EUROCAM a další. Navázali jsme tedy s těmito organizacemi kontakty. Na našich stránkách můžete například vidět záznam jednání v Bruselu, kde je vyjádření zástupce WHO, dále vyjádření poradce britské vlády v oblasti CAM  - je to genetik, který pracuje v Oxfordu za ájurvédu, zejména protože je to Ind. Je tam také vyjádření ředitele toskánské nemocnice, kde se úspěšně integruje alternativní medicína, a další zástupci německých svazů atd.
        
        	My jsme během tohoto procesu díky spolupracovníkům v redakční radě vytvořili publikaci Alternativní medicína (CAM) ve světě, čili complementary and alternative medicine. Získali jsme rozsáhlý soubor dokumentů, které se týkají střešních institucí, jako je WHO, Rada Evropy atd. a NATO. Tam je nejsilnější zpráva vůbec, ale také mnoho dalších informací z výzkumů, které zcela, ale zcela mění dosavadní pohled na oblast CAM. Zdá se mi, že v této chvíli jakoby nám trochu ujížděl vlak. 
        
        Dovolím si vám promítnout abstrakt z této publikace. Když se podíváme na některé informace, které jsou zde vidět, tak například cochraneská databáze patří k tomu, co je nejprestižnější v oblasti zkoumání medicíny. Účastní se na ní desítky tisíc přispěvatelů, je velmi, velmi seriózní. Udělali srovnání alternativních postupů a postupů klasické medicíny. Kupodivu v rámci této nejprestižnější databáze vychází, že alternativní medicína má jenom o 7 % nižší úspěšnost. A pozor, to, co může být škodlivé, je 0,69 % u alternativy a 7 % u medicíny. Je to logické, protože medicína užívá invazivních postupů, a tak samozřejmě riziko je logicky vyšší. Co se týče nedostatečné průkaznosti, ani ona není příliš stranou.
        
        	Já spatřuji velký význam té petice a své snahy v edukaci. To je první hlavní cíl. Tady chybí naprosto informace ze světa, které vůbec nejsou přednášeny ani na úrovni ministerstva, ani na úrovni médií, ani někde jinde. Svět je dnes opravdu naprosto někde jinde, jsou zde významné posuny v oblasti studií. A tak například zaznělo - všem stejným metrem. To je věta ze zprávy NATO, což je kuriózní, to je jedna z nejlepších a největších zpráv, která vznikla na bázi národních ústavů amerických, ale hlavně vojenského zdravotního systému, který zařazuje alternativu do svých vojenských zdravotních postupů. Začínali s rozpočtem kolem milionu dolarů, dnes mají rozpočet 123 mil. dolarů a zasahují opravdu obrovské spektrum. A když se budete potom v té knize informovat, tak uvidíte, že jsou tu zatím logické jisté řekněme ještě nejednotnosti v názvosloví, ale dá se říci, že třeba speciálně americká strana inklinuje významněji k léčbám duše, meditacím, k léčbě modlitbou, a to zcela vážně.
        
        	Když se podíváme na důkaznost, tak zjistíme, že máme různé stupně studií – od observačních studií, to je ten nejnižší stupeň, prostě popsání nějakého zážitku, až po dvojitě slepé randomizované studie RCT, které mají téměř největší průkaznou hodnotu. 
        
        V americké studii vyšla najevo docela zajímavá věc. Já jsem mnohokrát vystupoval v médiích, mnohokrát jsem byl umlčován a mnohokrát jsem byl konfrontován s výrazem – my jsme medicína založená na důkazech, a vy nemáte nic, vy jste atd. No ale ve skutečnosti podle této americké studie, která srovnala poměrně značné množství studií, PubMed, což je odnož amerických zdrojů, americké knihovny, takže tam bylo zjištěno, že ze 450 tis. studií, které jsou registrovány za klasickou medicínu, mají označení RCT, čili ty průkazné, pouhá 3 % těchto studií, což je poměrně velmi málo. Na druhé straně my a naše obory jsme vlastně v počátcích. Nic nevyroste na holé rovině náhle. Všechno potřebuje svůj čas. Musí se tomu dát trochu lásky, trochu pochopení, trochu poshovění. Dnes je to tak, že v databázi tuším PubMed je 18 500 těch nejprestižnějších studií, které se týkají právě alternativy, a v databázi Cochrane je to 4 000. To je myslím velmi rychlý rozvoj jak publikační, tak citační, a jak za chvíli budu dál povídat, i rozvoj edukační. 
        
        Je veliká škoda, že tu nejsou zástupci našeho vzdělávacího systému, protože v této chvíli podle mého soudu – a nejsem možná plně informován – na našich lékařských fakultách se budoucí lékaři dozví ve velmi krátkém zastavení u alternativy možná často jen to, že je to placebo nebo ještě hůře, že je to neprůkazné a není to založené na důkazech. Ale všechno má svůj čas. 
        
        Veřejnost ve světě včetně naší podporuje CAM – STEM/MARK agentura udává 85 %ní podporu veřejnosti pro tyto. Koneckonců i petice – a všem petentům děkuji, že podpořili tuto věc – ukazuje poměrně širokou podporu veřejnosti, protože těch víc než 40 tis. petentů je poměrně významné číslo. Tady se můžeme podívat na to, kolik procent obyvatel využívá tuto alternativní podobu léčby. Je to mezi 30 až 70 % ve vyspělých zemích, čili nikoliv zemích řekněme třetího světa, ale zemích vyspělých. 
        
        A nyní se podívejme na tu edukační část. V této chvíli se množí počet univerzit, které zavádějí alternativní obory jako řádné studijní obory, a dokonce asi ve 13 % univerzit jsou tyto obory již jako povinné. Mnohem více jsou na univerzitách – a jsou to významné univerzity – Stanford, Yale a další – tyto obory přednášeny jako kurzy. Je jich mnohem více. Můžete se podívat, jako samostatné obory, tady máte tabulku, ve které to můžete vidět podle USA, Evropy, kde všude tyto obory existují již jako řádné studijní obory a kde jsou tyto obory jako kurzy.
        
        Když se podíváme na shrnutí, tak lékařské fakulty v rámci studia medicíny - v USA je to 50 % všech lékařských fakult. V Evropské unii, ve starých státech, je to 42 % a v nových členských státech je to 20 %. Je to, myslím si, právě doklad toho, jak ta naše česká diskuse na toto téma je poněkud zatížená starými schématy. Nelze předpokládat, že takovéhle množství odborníků, zástupců univerzit, propadlo nějaké propagandě, ale lze předpokládat, že je to vědomý a cílený vědecký počin. 
        
        Tady vidíte to, co je naším dalším cílem. Čili první cíl je edukace. Bylo by výborné, kdybychom mohli udělat seminář na poli Poslanecké sněmovny nebo na některé z fakult, protože informace, které nese naše komora – jsem tu jako zástupce komory – jsou opravdu komplexní. Je to nejkomplexnější publikace, která je v podstatě na úrovni vědecké publikace, všechny informace jsou indexovány a jsou plně dohledatelné ve zdrojích. Tady vidíte výzkumná centra. Takže v Německu nejvíce 42, Itálie, USA 19 – to jsou národní výzkumná centra. 
        
        A naším druhým cílem je postupně, nikoliv násilně, vytvářet prostor v první fázi pro komunikaci. Nepotřebujeme nějakou strukturu finanční, speciálně můj obor je jenom nonprofitní. Nám jde o pacienta. A jde o to, abychom uplatnili to, co jsme studovali, co celý život neseme a co může být prospěchem pro lidi. To je náš cíl. A s prominutím je nám v této chvíli úplně jedno, jestli fungujeme v nějaké struktuře, ale jde o to najít cestu spolupráce s medicínou. I my potřebujeme - všechny alternativní obory potřebují – těsnou spolupráci s medicínou jednak proto, aby se vyloučily některé nepříznivé stavy, kdy z té nedomluvy s medicínou může být zanedbáno něco tam, kde stav toho pacienta vyžaduje akutní zásah – jsou to náhlé příhody, krvácivé stavy atd. Čili ta minimálně domluva je také významný faktor. 
        
        Záměrně nemluvím o zákonu. Protože ten zákon sám o sobě by podle mého názoru měl být koncipován i trochu odspodu. Je pravdou, že je tu obrovské množství informací ze světa, která nám můžou pomoci. Na druhou stranu i my musíme být přece aktivní. A jelikož na s prominutím vysokých postech zdravotnických jsou lidé, kteří procházeli velmi důkladným studiem, ale v medicíně, a kteří v těchto CAM oborech již nejsou vzděláni, neví o nich prakticky často nic, vyjma lékařů, kteří praktikují sami tyto obory, ať už na hranici řádné praxe. Dnes už se doufám nevylučují lékaři z lékařské komory, pokud píchnou někomu jehličku, anebo když si někdo vezme lipový čaj, doufejme. Ale ten stav je v této chvíli nepřirozený. Když jednám v Bruselu s těmi, kteří patří ke špičkám této oblasti, a vidím svoji pozici zde, je to velmi podivný vztah. Jestliže někdo u nás označuje tyto obory za blízké dámám První republiky, anebo že každý léčitel by měl platit za podvod atd., něco takového zaznělo ve veřejném prostoru, tak je to vlastně něco jako z jiného vesmíru, z jiné planety. Ale myslím si, že toto všechno je jenom otázka času. 
        
        Výzkumná centra univerzitní tady vidíte také. Pojďme dál. Zde máte členské státy WHO, které mají národní výzkumné ústavy pro alternativní postupy. Vidíte ten nárůst? Rok 1999 a rok 2012, z 19 na 73. To je poměrně dost. Jedná se zejména o vyspělé státy, nikoliv až tak jen země třetího světa, i když i tam logicky jsou podmínky pro tyto aktivity. Tady vidíte, jak to vypadá s existencí těchto výzkumných center. To, co je zelené, má centrum, to, co je červené včetně naší České republiky, nikoliv. Takže jsou to desítky výzkumných center, v České republice zatím bohužel, a jsem i pro to, aby to bylo možné. Čili to je druhý hlavní cíl.
        
        Tady jsou vlastně informace, o kterých jsem již mluvil. Tady je důležitá informace. V posledních letech se počet citací souvisejících s CAM navyšoval o 25 % ročně. Databáze Cochrane eviduje 4 000 RCT studií v oblasti CAM, Complementary and alternative medicine. To je název, který je užíván v Evropě, u nás je spíše trochu jiný.
        
        Jak je to v nemocnicích? To je zajímavé. To je praxe. Spolupráce CAM a vědecké medicíny. V Británii je pod záštitou královské rodiny, provozovaná královská londýnská nemocnice integrativní medicíny. Kompletní informace najdete v té knize. Já vás jen upozorňuji na základní myšlenky, které z této práce vyplývají. Takže 47 center integrativní onkologie jenom v Evropě. Existuje integrativní onkologie, kde jsou pacienti léčeni zároveň medicínou onkologickou a jsou léčeni i alternativně. To je typický příklad z Toskánska. Mluvil jsem s ředitelem integrativního centra v rámci toskánské nemocnice, dokonce jsem pozván do těchto zařízení. Sděloval svoje zkušenosti s tímto propojováním alternativy.
        
        Můžeme dál. Nemocnice a akademická lékařská střediska v integrativní medicíně. Amerika - Harward, Stanford, Yale, Británie – královská londýnská nemocnice a Itálie – centrum integrativní medicíny v Toskánsku. Tady vidíte ty červené body, to je rozšíření zdravotních center, kde se používá jako podpůrná terapie alternativní léčba při onkologických onemocněních. Čili už zdaleka ne vyloučení těchto oborů, ale pozoruje se, že tyto obory mohou být prospěšné pro pacienta ve zmírnění následků např. některých léčiv atd. atd. Tady je ukázka, kde všude to je.
        
        A teď se podívejme na graf, který zobrazuje, jak je to s lékaři a jejich přístupem k medicíně. My všichni myslím tady víme veřejné tajemství, že dnes významné procento českých lékařů nějakou formou to buď toleruje, nebo dokonce sami provozují některou z metod alternativní medicíny. A zde vidíte tedy nárůst - 40 až 60 % lékařů poskytuje nebo doporučuje CAM svým pacientům v Německu, v Japonsku je to samozřejmě tradice. Čili stoupá počet lékařů, kteří to užívají.
        
        A teď se dostáváme k těm velkým hráčům. A já se odeberu ke svému papírovému zdroji. V knize naleznete poměrně reprezentativní výčet překladů záznamů jednání světových organizací, které se k této oblasti vyjadřovaly. Světová zdravotnická organizace doporučuje všem členům – státům WHO v celém světě větší výzkum tradiční komplementární a alternativní medicíny a jejich začleňování do národních zdravotních systémů. Snaží se přispět k lepší kvalitě, bezpečnosti, dostupnosti a legislativě. Vydala k tomu dokument Strategie WHO pro tradiční medicínu 2014 až 2023. Když jsem mluvil se zástupcem WHO, tak už mluvil o tom, že připravují pokračování tohoto programu pro další léta.
        
        Další velký hráč v této věci – Evropský parlament. Vyzývá k podpoře nekonvenční medicíny v usnesení o nekonvenční medicíně, číslo vám číst nebudu. Od té doby nedošlo k jeho naplnění. Usnesení uvádí: Vyzývá radu, aby po dokončení přípravných prací uvedených v odst. 2 podporovala rozvoj výzkumných programů v oblasti nekonvenčních lékařů zahrnujících individuální a komplexní přístup, preventivní úlohu a specificky charakteristické nekonvenční lékařské obory. Tak to je Parlament. V Evropském parlamentu i v Evropské komisi probíhají setkání různých organizací se zájmem o CAM. Ano, potvrzuji, sám jsem byl účastník těchto zasedání. Zde se vážně diskutuje o mnoha otázkách, o kterých se na zdejší půdě mnoho nedozvíte.
        
        To, co mě třeba zaujalo – teď odbočím – byla např. informace, kdy podle vědeckých zdrojů se očekává nárůst onkologických onemocnění do roku 2030 o 300 %. Celosvětově, nikoliv jen v jedné zemi. A také se zde probírají otázky, jako je prescripts antibiotik a příspěvek jiných oborů   tomu, co nás dnes tíží, ale také zasahování do oblastí chroniky, kde ty alternativní obory mají jedno z největších uplatnění. V Evropském parlamentu se dochází k závěrům, že pacientům nejvíce prospěje spolupráce konvenční medicíny s doplňkovou alternativní medicínou, kdy se vezme z obou přístupů to nejlepší, a že je CAM třeba lépe zkoumat z hlediska účinnosti, bezpečnosti a ekonomiky. 
        
        Mimochodem americká studie, která je vůbec nejlepší ze všech, vzniká mj. i proto, že zjišťují, že američtí vojáci včetně jejich rodinných příslušníků užívají ve vysokém procentu alternativní medicínu, tedy 50 %, že tato medicína je levnější, v některých případech účinnější a že nárůst nákladů na udržení zdravotních systémů jak ve veřejném, tak ve vojenském sektoru, je poměrně dramatický. Hledají tedy cestu, jak tuto věc řešit. A tu cestu spatřují mj. ve vážném uchopení těchto oborů, kdy do vojenských zdravotních systémů jsou už dnes zařazovány alternativní postupy. Je to kuriózní, protože Česká republika je součástí systému NATO a tak se jí to vlastně týká i po této oblasti. Možná že za nějaký čas budeme svědky toho, že tyto předpisy v oblasti vojenského zdravotnictví se budou probírat i u nás.
        
        Parlamentní shromáždění Rady Evropy vyzývá členské státy, aby podpořily CAM – usnesení 1206/1999, evropský přístup k nekonvenční medicíně atd. Rada Evropy není částí orgánů EU, ale ČR je součástí Rady Evropy. Výzkum alternativní doplňkové medicíny roste v Evropě i na celém světě. Shromáždění vyzývá členské státy, aby podpořily oficiální uznání těchto forem medicíny na lékařských fakultách a povzbuzovaly nemocnice v jejich použití. Shromáždění vyzývá členské státy, aby podporovaly a urychlily práci na srovnávacích studiích, výzkumech, programech - tyto v současné době probíhají v Evropské unii – a dále aby se více šířily výsledky. Různé formy medicíny by mezi sebou – a to je důležité – neměly soupeřit. Mohou působit vedle sebe a vzájemně se doplňovat. Nezapomínejme, že alfa omega všeho našeho snažení, jsme-li normální, je prospěch pacienta, tedy léčba. Jsou tu už zkušenosti třeba z Evropy, konkrétní možná i někteří znáte, švýcarský model, kde už jako bohatý stát hradí některé alternativy z veřejných prostředků. Je to užívání CAM v nemocnicích a lékařských centrech, např. v nemocnicích včetně duchovní terapie nabízelo v roce 1999 7,7 % dotazovaných nemocnic v USA jednu nebo více terapií CAM, v roce 2010 ovšem více než 42 % dotazovaných nemocnic. To je obrovský nárůst. Například v 15 % amerických nemocnic je nabízena duchovní terapie. 
        
        Těch informací je mnohem víc a jsou mnohem členitější. Myslím si, že je to nad rámec našeho dnešního setkání. Ale snad jste z toho mého povídání pochopili, že stav světové vědy a světového zdravotnictví je poněkud odlišný od postojů zde v naší zemi. A proto tu sedím. 
        
        Takže to máme edukaci, vzdělávání ať už laické, nebo odborné veřejnosti, máme tady vytváření prostoru pro vzájemnou diskusi, čili krok za krokem. Jakmile se zde vytvoří nějaké příliš násilné kroky, podle mého soudu to věci neprospěje. Každá věc musí mít přirozený vývoj. Jestliže chirurgie začínala jako doména mastičkářů a dneska je to vedoucí obor, tak všechny ostatní obory jsou na tom stejně. 
        
        A teď ty další možné kroky. Z oblasti snů je vytvoření národního centra, které se zabývá vhodností těch oborů, verifikuje je a pracuje k dalšímu povýšení spolupráce na vyšší úroveň, tedy zde již vědeckou. A další už z naprosto nemožných snů je přirozené zařazení toho, co se osvědčí a co skutečně lidem pomáhá, do zdravotního systému tak, aby se to stalo, stejně jako v Americe např., samozřejmou součástí. A nejsou to jen nemocnice okrajové, jsou to i nemocnice při univerzitách. A stalo se to prostě součástí normální pomoci člověku, protože jestli se domníváme, že víme vše, tak jsme právě na velmi tenkém ledě. I to, co se nám dnes zdá jako nemožné, se možná ukáže jako možné, a to, co dnes používáme, se jindy zdálo jako nemožné ve své době. Chce to tedy jistou míru moudrosti v přístupu.
        
        Jsou tu i velmi razantní informace, které bych tady mohl používat. Ale já tu nejsem pro to, abych bojoval s medicínou, nebo vytvářel pro biotroniku nebo jiné obory prostor tím, že budu medicínu dehonestovat. Každý obor má své vlastní problémy, které řeší, a snaží se, aby pracoval co nejlépe. A je to odpovědnost těch příslušných orgánů a vzdělávacích komor atd. I my máme svoji komoru a také bychom rádi v tomto pracovali, protože ta komora - kdo jiný má hodnotit například duchovní léčbu, která není vidět. Rozumíte? To je velký problém. Vy můžete udělat nějaký předpis, pak budete například povinně zaznamenávat, co s pacientem děláte. Ale kdo tomu rozumí? Vždyť to není vidět. Ten Pfeiffer s prominutím takhle zvedne ruku a cosi koná. Z pohledu té hmotné části je to nepopsatelné, ale přesto to má své výsledky. 
        
        A já bych možná na závěr poprosil jednoho ze svých pacientů. Můj nejlepší pacient tady už není. Poté, co byl odléčen, poté, co byl pouze observován, nebyl léčen onkologicky, nešlo to, byl to nádor žaludku, který nedovolil nic jiného, než vytvoření obchvatu a odebrání histolických vzorků a zašití, a pak už bylo jenom chřadnutí a umírání. V tomto stavu ke mně tato žena přišla a v jejím případě - to byl nádherný případ - se mnou strávila dalších 23 let - bez jakékoli onkologické léčby, bez jakéhokoli zásahu. Já jsem ji poslal třeba k paní primářce Brunerové, když měla vyšší tlak, tak to byl první případ po letech, kdy se k ní šla podívat. Jinak to bylo opravdu jen takto. Byl to tedy krásný případ, kde nebyla žádná medicínská léčba, protože nemohla být zahájena. Lékaři uznali, že v jejím stavu již prostě nevydrží operaci, nebo další zásahy, chemoterapie. A tak to bylo takto. Je o tom i záznam na našich stránkách. Koho vás to zajímá, můžete se podívat. Ale přivedl jsem vám tady živou osobu - paní Procházkovou, která... (Mluví dále, ale vzdálil se od mikrofonu).
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Můžete na ten mikrofon? Jenom jsem chtěla upozornit, že by bylo dobré potom dát prostor... (Pan Pfeiffer: Jsem už příliš dlouhý?) Já se třeba přiznám, že jsem stále trošku na vážkách, zda mluvíte a prezentujete své texty ve prospěch celé alternativní medicíny, anebo zda při té petici, já ji tedy přečtu, protože tady jsou lidé, kteří nejsou tak in jako my dva, co se týče té petice, a ta petice byla na podporu biotroniky. Čili jestli dovolíte ještě před prezentací toho konkrétního příkladu, jestli to je tedy závěr vašeho obecného vystoupení, a pak bychom pokračovali, tak já bych přečetla pro ty ostatní. 
        
        Takže pro ty ostatní opravdu tři čtyři věty z té vaší petice, která získala úctyhodný počet asi 44 700 podpisů. Tak opravdu to nejdůležitější asi je, že podepsaní prohlašují, že biotroniku, kterou ustavil Josef Zezulka, v níž pokračuje jeho žák Tomáš Pfeiffer, považují za obor, který přináší prospěch pro kvalitu našeho života, pomáhá lidem, a proto si zaslouží pozornost a uznání. První statement. Druhý - biotronika je filozofií a vlastní biotronické působení praktickou její aplikací neslouží jako náhrada medicínské léčby, neodvádí pacienta k lékaři, pracuje nezištně se snahou pomoci a vnímá se jako možný doplněk klasické medicínské léčby. A třetí, poslední apel, tam je vlastně vyjádřeno to, o čem jste tady hovořil a co jste dokládal těmi důkazy toho vývoje, byť teda v té celé alternativní medicíně ze světa, že ti podepsaní podporují Sanátor - svaz biotroniků jako profesní spolek pro vzdělávání a obrací se na nás s žádostí, aby byla biotronika umožněna jako možný doplněk klasické medicínské léčby, byly pro ten obor vytvořeny podmínky pro jeho rozvoj a abychom se zasadili o začlenění a ustavení biotroniky do struktury nemedicínských oborů sloužících ke zlepšení kvality života občanů ČR. Potud tedy ta petice, jak jsme ji převzali. 
        
        A moje první otázka jenom zní, a to není ani vlastně otázka, jenom spíš takové technické upřesnění, jestli tady mluvíme celou dobu o alternativní medicíně, která samozřejmě zahrnuje i biotroniku, nebo prioritně o biotronice jako jedné z významných metod alternativní medicíny. 
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Děkuji za otázku a omlouvám se, že jsem toto nespecifikoval na počátku. Ta petice je samozřejmě signována biotronice jako oboru a souvisí výlučně s tímto oborem. Na druhou stranu pochopte můj stav, kdy se vlastně nacházím v tom společenském prostředí a tak hledám svým způsobem pro ten obor prostor a hledám i důkazy, které by ukázaly, že pohled nemusí být jen jednostranný. Samozřejmě že v této chvíli jsem tu zejména pro biotroniku, která je jedním z oborů všech těch možných alternativ. A tento obor má jednu z velkých výhod, jak už jsem naznačil, že v podstatě nezatěžuje rozpočet, není vlastně vedena s tím řekněme finančním oceněním do souvislosti přímo. Jistě si lze představit, že někdy v budoucnosti, když bude oficiální, tak ten biotronik dostane nějaký plat jako každý jiný pracovník, zdravotní sestra, nebo jinak, aby měl z čeho žít. Ale to v této chvíli rozhodně není to podstatné. A v tomto možná i tuto věc usnadňuje svým způsobem, protože tady jde zejména o ten prospěch tomu člověku. 
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Myslím, že to je jasné. A omlouvám se za to přerušení. A jestli tedy chce vaše pacientka vyjít.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Poprosím, protože jsme už velmi, velmi dlouzí…
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Ne, ne, ne. Úplně nejsme... V rámci času... Jenom jsem chtěla, abychom věděli ty souvislosti přesněji, proto jsem si dovolila vás přerušit.
        
        
        
        Paní Jana Procházková: Napřed se představím. Jmenuji se Jana Procházková a jsem bývalá pacientka pana Pfeiffera. Dostala jsem se k němu, už to bude skoro 30 let, tehdy ve velmi těžkém stavu po veškeré vyčerpané onkologické léčbě, jak aktinoterapie, tak chemoterapie. A protože zrovna tehdy v té době proběhla revoluce, tak byly i informace o alternativní léčbě, které jsem, musím říct, nevěřila, protože jsem původně zdravotní sestra, takže se zdravotnickým vzděláním. Ale dostala jsem se náhodou k panu Pfeifferovi a opravdu s těžkým nálezem. Měla jsem tehdy velký nádor v břiše velikosti grepu, tuším 14,5 cm, a měla jsem metastázi do střevních kliček na pobřišnici, měla jsem 40 kg, ohromné cysty v břiše. Vypadala jsem teda hrozně. No a tehdy jsem se dostala k panu Pfeifferovi. Ten říkal - dobře, já vás vezmu, ale až za dva měsíce, protože těsně po léčbě vás vzít nemůžu. Takže jsme vydrželi. Lékaři tehdy mojí mamince sdělili, že mám před sebou ještě asi tak tři měsíce života. A pak, protože já už jsem nemohla skoro ani chodit, mě začali rodiče vozit k panu Pfeifferovi. Půl roku jsme tam jezdili denně. Ty ohromné cysty se zmenšovaly, až zmizely. Potom se začal zmenšovat nádor a začaly mizet pozvolna i metastáze. Takže potom, když už se ten stav zlepšoval a dokonce jsem i trochu přibrala na váze, se začaly prodlužovat termíny. A musím říct, že k panu Pfeifferovi jsem chodila celkem 2,5 roku, tedy 2,5 roku jsem se u něj léčila. Pak už jsem se neléčila nikde. Jenom mě vždycky zkontrolovali.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Za všechny se zeptám, určitě se všichni ptáte, co tomu říkali vaši lékaři, myslím ti z té tradiční medicíny.
        
        
        
        Paní Jana Procházková: Musím říct, že když jsem přišla, tak mě nepoznali. Když jsem přišla na nějakou tu kontrolu, nevím, za jak dlouho, tak mě nepoznali. A sledovali tedy. Ale musím říct, že nebyli ochotní poslouchat to, když jsem jim říkala, jak se léčím. Ale tehdy akorát pan doktor Štádlman, ležela jsem v nemocnici v Motole, moje ošetřovací lékařka tehdy byla paní doktorka Prausová, myslím, že je ještě teď primářkou v Motole na onkologii, nevím, mám dojem, že jsem ji nedávno viděla v televizi někde. A tenhle ten pan doktor mi říkal - víte co, paní Procházková, protože my už pro vás nemáme nic kromě opiátů - tehdy, když jsem nastupovala k panu Pfeifferovi - říkal, zkuste cokoli. Takže jsme zkusili. A musím říct, že ze začátku, než jsem se k panu Pfeifferovi dostala, tak jsme sbírali nějak tak informace, ale k ničemu moc to nevedlo. Možná že mě to udrželo až do té doby, než jsem se k němu dostala do léčby, nějak tak aspoň. Ale potom tedy jsem se dostala k němu, aniž bych používala cokoli jiného, skutečně jen tuhle tu léčbu, a dostala jsem se z toho.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Moc vám děkujeme. Myslím si, že to je taková opravdu velmi dramatická dobrá tečka za tou prezentací důvodů na konkrétním případu, jak může biotronika v optimálním případě samozřejmě zapůsobit. A nyní bych otevřela prostor, kde každý má možnost se - doufám, předpokládám - zástupců, pana Pfeiffera, zástupců, kteří zde jsou, zeptat na cokoli, jako já jsem se zeptala, tak i vy se ptejte, pokud jste něčemu nerozuměli, nebo vyjádřit opačné mínění, protože samozřejmě na závěr petiční výbor přijme nějaké usnesení. A tam záleží na každém slovíčku. Někdy to musíme dost rozvažovat. Takže určitě argumenty pro, proti, dotazy jsou velmi, velmi na místě. 
        
        Mám tady přihlášky poslanců. Nejdříve byl pan poslanec Luzar, potom byla paní poslankyně Balaštíková.
        
        
        
        Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Dobrý den vám všem. Na úvod řeknu, že věřím, že to funguje. Ale poslouchal jsem pozorně vaše argumenty a napadly mě otázky, které bych rád, abyste mi vysvětlil. 
        
        Historie lidstva zná zázraky. Teologie je plná zázraků, svatých, uzdravujících. A my tím žijeme a pocházíme z kulturního prostředí, kde to bereme jako fakt. Můžu vyjmenovat desítky států, které máte ve své prezentaci, kde věří v nebe, věří v peklo, věří v převtělení, věří ve všechny ty věci, které běžný smrtelník bere jako víru a ne jako fakt, že ví, že já budu převtělen, jestli mi rozumíte v tom faktickém výkladu věci.
        
        Vy máte dar působit na občany, na lidi. Pokud bychom to měli vzít jako metodu, kolik takových lidí s tímto darem v České republice je? Dá se ten dar získat? Dá se ho naučit? Popřípadě je to dar, který má jeden z desítek milionů, a potom budete prohlášen - a nechci to zlehčovat vůbec, upozorňuji, myslím vážně tady ty otázky, byť možná někdy ten výstup může být mírně iracionální. To je první otázka.
        
        Druhá otázka. Hovoříte o alternativní medicíně. Ale v tom slově se skrývá obrovské množství medicíny. A když hovoříte o těch univerzitách, které to studují a zabývají se tady tím, tak já věřím, že třeba bylinkářství a podobné záležitosti, vycházející z toho základního medicínského příkladu, že vlastně látky obsažené v přírodě, léčí člověka, a historie lidstva je na tom postavena, fungují. Jinými slovy, věřím, že i ty alternativní - ne chemické, ale alternativní léčby, lékové, se studují na univerzitách a obsahují ta procenta, která vy uvádíte, kdy se o to ve světě relevantně zajímají a zabývají, a dokonce pozorujeme ten návrat zpátky, protože ta v uvozovkách umělá léčba je obrovsky drahá. A otestování léčebného prostředku, který je uměle vyvinut, stojí obrovské peníze a můžou si to dovolit jenom ti farmaceutičtí giganti, proto se lidé vrací zpátky. A věřím těm údajům americké armády a podobně, protože systém amerického zdravotnictví je špatný, prostě prostředky tam nejsou, čili se vrací tady k těm osvědčeným způsobům léčby, hledající řešení v lidové zvykové léčbě, která je relevantně funkční. Ne že by nebyla funkční. Kdyby nebyla funkční, tak tady asi nejsme a vymřeme na nějaké choroby, které naše předky postihovaly. Čili to je druhá otázka, v kterém tom oboru vidíte to základní alternativní, které by mělo být státem podporováno, případně státem prosazováno. 
        
        Tady chci upozornit na to, že jsme před nějakou dobou byli svědky té kauzy v televizi hodně zveličené, a omlouvám se, já to vidím trošku jako protitlak. Prostě v televizi jste byli jako alternativní medici dehonestováni v té klinice, která tam proběhla, čili tady nastává určitý protiklad tady tohoto, tedy ukázat si, že to není úplně tak, jak bylo v té televizi řečeno.
        
        Použil jste argumenty na tom slajdu, co byl úplně první, ta tabulka porovnání úspěšnosti medicíny, porovnání alternativní medicíny vůči klasické medicíně. Když to jako technik otočím, tak vlastně nejúspěšnější je neléčit vůbec. Prostě z těch čísel to vyplývalo v těch procentech, kdyby se neléčili vůbec, tak mají 53 % úspěšnost vyléčení. Když se léčí, tak jenom 47 %. Čili tady je statistika kouzelná záležitost. A používat tuto tabulku je asi zavádějící, popř. chybí k ní základní údaje toho vzorku, z kterého se vychází. Kdybych to aplikoval úplně, tak říkám, neléčit je nejlepší.
        
        Hovoříte o tom, že alternativní medicína si získává přístup do Evropského parlamentu, na půdu, kde se o tom hovoří atd. Tady bych zase opatrně přistupoval. Na té půdě se hovořilo i o tom, že země je placatá. Prostě Evropská unie je otevřena veškerým debatám a poukazovat na to, že my jsme ti poslední v Evropě, když už tedy v Evropském parlamentu se o tom hovoří, je také jemně řekněme nekorektní, protože oni tam měli debatu o tom, že tam je velká skupina lidí, kteří věří, že země je placatá a vysvětlují prostě svoje. Čili je třeba se v této věci vrátit možná k tomu základu.
        
        A co se mi líbilo, co jste řekl, že jsou metody, které lidem pomáhají, že svět je dále, než my tady v České republice v tom pohledu, zase v uvozovkách na tu alternativní medicínu, jelikož furt nevím, kterou část vy vnímáte jako tu alternativní, kterou by stálo za to podporovat. A tady jsem ochoten přijmout i tu myšlenku, že aniž bychom my tady budovali nějaké výzkumné laboratoře nebo centra alternativní medicíny, můžeme převzít to vyzkoušené zvenku, které už je ověřené, že funguje, a doporučit třeba i v našem prostoru, aby se začalo používat v rámci léčení určitých chorob a dále. 
        
        Čili bych nerad, aby zaznělo, že tady je nějaká na bázi teologie řekněme "víra tvá tě uzdravuje" a na tom chceme něco stavět, ale je třeba k tomu začít přistupovat racionálněji a nedávat všechny věci dohromady do jednoho velkého balíku. Ono to k tomu svádí. A bohužel i vy jste to aspoň dle mého názoru trošku jakoby zabalil do toho velkého balíku a možná je to kontraproduktivní. Možná by stálo za to jít radši po těch jednotlivostech a věcech. A já jsem přesvědčen, že je to potřebné, protože člověk je opravdu schopen sám sebe uzdravit, opravdu je schopen svou vírou si pomoci, a to i lékaři říkají a je to pravda, mám to vyzkoušené třeba i na sobě, funguje to. Ale musí se k tomu přistupovat řekněme nejenom s tím snažit se to prosadit.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane poslanče. Takže já poprosím pana Pfeiffera, aby odpověděl. Je to těžké odpovědět stručně na takové masivní otázky, ale na druhé straně bych vás o to poprosila.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Dobře, děkuji. Pokusím se odpovědět. Většinou se vždycky začíná od těch obecnějších věcí a jde se k jemnějším. Odtud tedy i společně s mým nadšením pro tu věc samozřejmě je ta forma toho podání, která zde byla. 
        
        Pokud se týká převzetí zahraničních zkušeností, tak beze sporu, ale vždycky tu musí být i vlastní aktivita, protože když vytváříme nějaký názor, tak k němu patří i chyba, k jakémukoli postupu. A tak tady musí být i vlastní kontrola, abychom nepřebírali případné chyby z toho světa. A je to stejné jako na školách, když je nějaký nositel oboru, pan profesor, tak on ten obor nese, je plně v souznění s mezinárodním vědeckým kolegiem a sám třeba přidává k tomuto názoru nějaký vlastní přínos. 
        
        Ale pojďme ještě k těm zázrakům a kolik lidí. Mluvíte mi z duše, protože upřímně řečeno, každý svůj úspěch nepovažuji za svůj úspěch, ale považuji v podstatě za zázrak, u kterého jsem měl tu čest být. Takže takto. Samozřejmě se musím snažit atd.
        
        Kolik lidí? Zatím ne mnoho. Ten obor je ve fázi nula. Byl hluboko pod možností. Já jsem pracoval ještě v minulosti, pracuji dnes. A bylo to vlastně neustále pod tlakem určitých názorů, tehdy vědeckého materialismu, jindy zase jiných. A ke svobodnému rozvoji musí také být trošku podmínky. Takže ano, těch lidí u nás je relativně dosti, ale jsou to jednotlivci. Jde o to, že ten obor bude k dispozici v plnosti možná za sto let. Ale jednou se musí začít. Jednou. 
        
        Pokud se týká alternativní medicíny v USA, tak tam jejich problém spočívá zejména v tom, že dneska dávají 17 % na alternativu a blíží se velmi rychle 20 %. Ve vojenských systémech to vnímali velmi také, protože se trochu snížily některé položky toho rozpočtu a prudce stoupají náklady, které stouply v rozpočtovém období na dvojnásobek. Tuším, že to bylo 34 mld., už si nevzpomínám přesně, ze 17. A očekává se, že ve velmi brzké době dojde opět k následnému 100% nárůstu. Proto možná i ta naléhavost jejich studií, které jsou …
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Ještě se vás ptal pan poslanec, které obory byste považoval jako obory, které patří do alternativní medicíny. A jestli se to dá naučit. 
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: To je důležité. Jestliže medicína jest více vědou a uměním, tak mé obory jsou více uměním a vědou. Čili tady je zvýrazněn imperativ určitých daností toho, který by chtěl ten obor vychovávat, tedy musí tu být nadání, což je problém. Některé obory lze naučit snadněji, když mluvím o obecné alternativě, to bude třeba bylinářství nebo akupunkturní body atd., jiné méně. Tak ty moje patří k tomu méně. Je to jenom specifikum toho daného oboru. On je to vlastně nešťastný výraz: alternativní medicína, viďte. To je ve své podstatě poměrně eufemismus, je to nepříliš správný výraz. Doufám, že nečekáte, že řeknu, že biotronika je ten hlavní obor. To bych nemohl nikdy udělat, i kdyby byl. Ale myslím si, že svět v této oblasti potřebuje právě ten čas, aby každý z těch jednotlivých oborů nacházel svoji cestu, a myslím si, že tady nejde ani tak o to, kdo nebo co, ale spíš jak je to prospěšné, což ta společnost musí zase odkrývat postupně. Měli jsme tu období tmářství, středověku, máme tu období racionalismu, který zase měl své výsledky, úžasné, medicína je na nejvyšším stupni vědeckého rozvoje, v jakém kdy byla. Dokáže zasahovat v akutních stavech nejlépe, u těch chroniků je to samozřejmě horší.
        
        No a tak prostě všecko ve světě se mění, i toto. A my tu zde sedíme vlastně v jednom nepatrném úseku toho procesu, který někam vede, a já doufám, že povede k tomu, aby se za mě ta biotronika prosadila. 
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji a poprosím paní poslankyni Balaštíkovou.
        
        
        
        Poslankyně Margita Balaštíková: Já nemám žádné dotazy, mám spíš možná pro některé mé kolegy překvapující sdělení. Protože si myslím, že mě někteří považují za velmi racionálního člověka. Ale já sama jsem uživatel alternativní medicíny a jsem ve fázi, kdy až kolegové z alternativní medicíny nemají řešení a pošlou mě, tak jdu teprve do té klasické medicíny. Tak to zkrátka je, protože klasická medicína už pro mě neměla krom analgetik žádné řešení. Takže samozřejmě, když to zkusíte sami na sobě, tak napřed si říkáte: Ano, byl to zázrak. Ale pak nad tím přemýšlíte. Zkrátka jsou lidé, kteří mají jakýsi dar, s tím darem se narodili. Já tomu už neříkám zázrak. Je pravdou, že je potřeba, aby to byli lidé, kteří na sobě pracují, a ne kteří si na to hrají, že nějaký dar mají. 
        
        Ale je to stejné jako u lékařů. Vy jdete k lékaři a je tam lékař dobrý a špatný. Akorát ten lékař má na to papír, že má ten titul. Já myslím, že i tak je to v téhle medicíně. Já bych jenom té alternativní medicíně chtěla popřát, aby lidé, kteří se s tím darem narodí, aby toho nezneužívali ti druzí, abychom je našli, aby se ten obor rozvíjel, protože já už samozřejmě o tom neuvažuji, proč to tak je, jak je to možné. Protože to sama využívám a vím, že to tak je. Já jsem bez většiny klasických léků a musím říct, že možná i proto jsem zdravá a vydržím spoustu věcí.
        
        Chtěla bych to samozřejmě podpořit. Ano, musím to zaťukat na dřevo, ale spíš na kov, aby to neshořelo. Je tedy pravdou, že můj muž je třeba veterinární lékař, on je teda ten klasický, a když se pak setkal s homeopatiky a vyzkoušel je, tak dneska je využívá, byť to byl zapřisáhlý nepřítel toho všeho. Vždycky říkali: ona je čarodějka a on je normální – jak můžou spolu být? Dneska sám vidí, že třeba u těch případů, kdy využívá tyhle homeopatické medikamenty, tak hojení ran, vůbec průběh operací je úplně diametrálně jiný. A v podstatě, i kdyby to bylo placebo, a já jsem si to sama opravdu vyzkoušela, že víra tvá tě uzdraví – tak byť jsem některým třeba kolegům podávala homeopatické placebo a řekla: Ne, opravdu, bude ti dobře, budeš si věřit; trénovala jsem lidi na koni. Tak opravdu oni po požití homeopatického cukru jenom věřili, že to dokážou. A opravdu to fungovalo. Napřed samozřejmě dostávali opravdu na uklidnění, aby se zklidnili. Ale mohu říci, že když ti lidé tomu věří, tak samozřejmě ty léčebné procesy probíhají v tom těle samozřejmě lépe. U zvířat je to dobré, že zvíře neuvažuje, jestli ano nebo ne. To si zkrátka vezme, co mu je podáno. 
        
        Ale ostatním kolegům bych chtěla říci, aby se nad tím opravdu zamysleli, abychom nezavrhovali věci, které si teď možná logicky nedokážeme vysvětlit, ale až si to na sobě vyzkoušíte a nebude pro vás jiná alternativa, tak pak teprve pochopíte a přestanete hloubat nad tím, proč. Protože pro vás bude nejdůležitější to, že jste se uzdravili. 
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Já teď mohu prozradit přítomným, že jsem velmi překvapená svou racionální kolegyní paní poslankyní Margitou Balaštíkovou. Děkuji za tu otevřenost a upřímnost sdělení. Současně bych vás ráda vyzvala, vidíte, že jsou tady přítomny názory všeho druhu. Od těch, kteří jsou velmi racionálně orientovaní i v těch svých dotazech, až po ty, kteří otevřeně řeknou svoji zkušenost. Mám tady teď jednu přihlášku neposlanců. Chce ještě teď někdo z poslanců, když tak později? Dobře. Takže bych poprosila paní Jarmilu Rostovou, která má také osobní zkušenost s biotronikou, ráda by zde vystoupila – jestli by si zmáčkla ten puntík a mohla vystoupit.
        
        
        
        Paní Jarmila Rostová: Dobrý den všemi přeji. Já bych se teda také ráda podělila o dobrou zkušenost s biotronikou. V roce 1991 jsem onemocněla rakovinou prsu. Následovala operace, bylo to zhoubné, takže jsem musela na ozařování, tehdy se ještě chodilo na šest týdnů do nemocnice, takže jsem byla na onkologickém oddělení šest týdnů. Byla to pro mě velká škola – tam jsem zjistila, že se lidé s touto nemocí stále vracejí. Byli tam za rok, za dva roky. Na pokoji jsem měla spolupacientku, která tam byla po osmi letech. A tak jsem si říkala: A jéje, co to mám za nemoc? Jsem tady na léčení, tak uvidíme.
        
        Takže po ozařování jsem jela domů a říkám si: Výborně, jsem zdravá. Musela jsem sice chodit často na kontroly, tak jsem chodila, jenže za půl roku, což mě začalo velmi znepokojovat, jsem začala mít zdravotní problémy. Vždycky jsem to v ordinaci paní doktorce řekla, ta to zapsala do karty a nic. Žádné léčení, žádné léky nic. Přijďte za měsíc! Tak jsem přišla za měsíc, zase, a tak to pokračovalo 3/4 roku, já jsem se stále zhoršovala a pořád žádné léčení. Tak jsem si říkala: Co se to děje? To je zajímavé. Co mám dělat? Psychika mi také trošku už dávala zabrat a já jsem měla takové štěstí, že jsem si koupila v březnu 1992 Regenu, kde byl rozhovor s panem Josefem Zezulkou a on tam měl právě 80 roků, takže paní Ilona Manolevská s ním udělala rozhovor. A byl tam zmíněn i žák pana Zezulky, pan Tomáš Pfeiffer. 
        
        Hned jsem věděla, že tohle je moje cesta, když medicína mi nic nenabídla dál. Začala jsem mít otoky, bolesti v celém těle a otoky také po celém těle. Takže jsem hned zjišťovala kontakty, zjistila jsem telefon na pana Zezulku, zavolala jsem mu a on mně poradil, že mám napsat na Ministerstvo zdravotnictví, ať mi přidělí silného biotronika. A já jsem tam napsala. Odpověď z ministerstva nepřišla, tak jsem za tři měsíce, asi v říjnu, jela osobně za panem Zezulkou. On mě přijal a velmi ochotně mi povídal hlavně o dietě. Že vlastně onkologický pacient by měl držet dietu, antikancerogenní. Tak jsem byla tak šťastná, že aspoň něco můžu ze stravy vyřadit, co mi vlastně tzv. nekrmí tu nemoc. Tak jsem to tak udělala. A ještě mě řekl, ať hned teď jdu za panem Pfeifferem. Tak jsem tam šla a on říkal, že má plno, že si mám zavolat tak za dva měsíce, jestli se mu uvolní místo, že by mě potom vzal na léčbu. Tak jsem zavolala a měla jsem štěstí, za další dva měsíce mě objednal a začala jsem chodit.
        
        Přišla jsem ve stavu, že jsem měla oteklé nohy, ruce, víčka, krk, břicho. Všude byly otoky, ale nejhorší byly bolesti v celém těle. A tak začala biotronická léčba, posilování. A ustupovaly mně, najednou začal proces ustupování otoků v těle. Což byl pro mě zázrak a obrovská naděje, že se něco děje k lepšímu.
        
        Zestručním to, dobře. Bylo to zlepšování a vlastně já žiju do dneška, tak to ukončím. Dvacet sedm roků – tak to vezmu hopem.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Já si myslím, že totiž tady nejsme proto, abychom kontrolovali léčbu biotroniky prováděnou navíc člověkem s mimořádným nadáním, jak už jsme asi všichni z těch prezentací zjistili, pana Pfeiffera, ale spíš výsledky, které máme v podobě té vaší přítomnosti, tady hmatatelně vidíme. Děkujeme za tu zkušenost a já bych vybídla ještě další, kteří by chtěli vystoupit. Ano, je tady paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
        
        
        
        Poslankyně Alena Gajdůšková: Dobrý den všem. Bez úvodu asi se pokusím být racionální, abychom se dobrali toho, co můžeme udělat. Ve zpravodajské zprávě paní poslankyně Matyášové jsou formulovány nějaké tři body. Vy jste mluvil také o tom, že by bylo potřeba něco zařadit do té struktury současné medicíny nebo systému zdravotní péče u nás. Aspoň já jsem tomu tak rozuměla. Takže se ptám naprosto konkrétně: Co si myslíte, že by se mělo udělat? Co si myslíte, že by bylo potřeba, bylo ku prospěchu toho posunu? Jedna věc. 
        
        A druhá věc, to teď trošku přemýšlím nahlas, resp. o tom přemýšlím už dlouho. Ve Svazu pacientů se potkáváme dost často se stížnostmi pacientů na léčbu, na postupy. Ve vysoké míře z toho vyplyne, a byly tak i mediální kauzy, že ten problém byl v tom, že lékař specialista léčil tu konkrétní věc bez nějakých souvislostí. Že ta naše moderní medicína, které já si nesmírně vážím, samozřejmě, tak že dospěla do té fáze, do té skutečně atomizace, a přestává trošku vnímat člověka jako celek. A tam si myslím, že je velký prostor pro to propojení právě s tím, co děláte vy a o čem mluvíte vy. Je to úvaha, ptám se na váš názor k této věci.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji paní poslankyni. Jenom bych upozornila možná právě i pro zástupce petentů, že naše možnosti určité jsou, nicméně jsou omezené jednacím řádem a tím, co poslanci mohou konkrétně v podobě usnesení výboru. Čili my např. můžeme přijmout usnesení, můžete nám říci a paní poslankyně se vás na to ptá, a vy jste některá vaše přání označil už sám jako sny. Takže reálné je přijmout např. usnesení, kde po vyslechnutí zástupců petentů petice na podporu biotroniky náš výbor doporučuje podporovat vzdělávání v oblasti alternativní medicíny na lékařských fakultách. Zvážit vytvoření centra pro výzkum alternativní medicíny v ČR, podporovat začlenění oboru biotroniky do struktury nemedicínských oborů a informovat o průběhu veřejného slyšení a jeho závěrech Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství. To můžeme, ale zodpovězte prosím tu otázku, některé, jak jste nazval sny, tak to nemůžeme. Ale v rámci strukturovaného usnesení, pokud to odsouhlasí většina přítomných poslanců, co může být usnesení, se kterým se dál bude pracovat. Máte slovo.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Pokusím se odpovědět. Medicína je věda, ale všichni víme, že je to také společenská věda. Nebo trochu jinak. A na počátku by možná stačilo jenom nějakým vhodným postupem, tedy vyjádřením někoho, kdo v tomto oboru má své slovo, trochu porozpustit ty hradby, které jsou, aby ostatní se nebáli. My všichni víme, že opravdu dnešní lékaři praktici používají tyto věci poměrně řekněme relativně nejšířeji, co v historii ČR bylo. Ale zároveň se o tom mlčí.
        
        Čili pokud by se podařilo biotroniku nepatrně alespoň oddehonestovat tak, aby tu byl vlastně reálný dialog nebo příklad nějakého minimálního dialogu, myslím, že by to věci pomohlo nejvíce.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji a ten druhý dotaz, tady jenom upozorňuji, že tu každý poslanec, nebo i každý odborník může, ale nemusí, když se rozhodne, propagovat ty myšlenky. Ale my jako výbor můžeme přijmout usnesení jenom, že jsme vás vyslechli, anebo i něco podpořit. Takže to je třeba potom, abychom se na tom dohodli. A vy jste se ještě ptala na tu celostní medicínu. Jaký je váš názor na to, jestli opravdu ta atomizace tady je.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Bezesporu je a je to věc, kterou medicína jistě řeší a bude řešit. Je to věc dalšího vývoje tohoto oboru. A je také pravdou, že přístup odborníků z jiných oblastí určitě může být příkladem. Protože oni vycházejí z jiného myšlenkového portfolia než ta vědecká část, která tou přesností a přísností a rozvojem diagnostických postupů atd. se dostala tam, kde je, ku prospěchu pacienta, samozřejmě.
        
        Ale na druhou stranu to má tu nepříjemnou souvislost, což jest pravdou, a pozorovali jsme totéž i ve vědě obecně, kdy řada oborů v posledních letech začíná spolu spolupracovat. Čili už není důležité, že já jsem třeba klimatolog a já jsem z jiného oboru.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Interdisciplinární přístup se tomu říká.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Tak, přesně. Čili totéž, myslím, čeká nás ve všech jiných oblastech.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Dobře, děkuji. Má ještě někdo nějaký dotaz? Paní doktorka Matyášová, poslankyně, potom ještě paní Míla Rutová, také poslankyně. Ještě někdo? Ne. Doktorka Matyášová.
        
        
        
        Poslankyně Eva Matyášová: Já bych měla takový praktický dotaz. Kdybych se rozhodla, že budu léčit bylinkami, asi vím, jak na to, nastuduji si nějaké receptáře a budu léčit podle zvyklostí. Ale jak by se člověk mohl stát biotronikem?
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To je tedy opravdu dotaz, jak se říká, na tělo. Můžete odpovědět? Radši bych tu odpověď teď, abychom na ni nepozapomněli.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Pokusím se. To bude souviset zcela s vaším životem. Medicína má svůj nástroj, je to lék, stará se, aby byl co nejčistší, aby pacientům neškodil a tak dále. Jelikož tady jsme samotným léčebným hybatelem my jako osobnosti, tak budete muset začít odtud. Stejně jako farmaceut čistí svoje zdroje, tak i vy budete muset ve své oblasti pracovat na své osobnosti, budete muset procházet něčím, co lze nazvat duchovní cestou. Tyto obory jsou úzce svázány s duchovní filozofií. A to vymezuje to, co je potřeba. Pokud budete mít nadání, tak toto nadání budete moci rozvíjet.
        
        
        
        Poslankyně Eva Matyášová: A jak vím, že mám to nadání?
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Vy to vědět nebudete. Za to budou odpovědní ti, kteří ten obor nesou.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Já ale vím, kam paní poslankyně tou otázkou směřuje. Já ji ještě zpřesním, nebo spíše udělám konkrétnější. To znamená, že vy věříte v to, že v rámci edukace, výuky, nebo spíše vzdělávání je možné rozvinout schopnosti v oblasti biotroniky tak, aby ten, který absolvuje takový obor, ať už bude doplňkový, nemedicínský nebo jinak nazvaný, bude moci léčit úspěšně své pacienty? Nebo je tam ještě další podmínka, že musí jít o zvlášť nadaného, k tomu něčím obdařeného člověka? Bylo to tak, Evo, že?
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Chápu tuto otázku a pochopil jsem ji i v předchozím příspěvku. Bohužel, i když to mluví trochu proti mému oboru, tomu tak nesporně je. V tomto oboru, který je spíše umělecký, prostě musíme mít nějaké nadání. Mám-li já namalovat s prominutím koně, tak to bude vypadat strašně. A věřím tomu, že pan Picasso toho koně namaloval krásně, i když mu bylo sedm let. Rozumíte? A přesto stojí za to tou cestou jít, protože stejně jako jsou na světě malíři různých hodnot a kvalit, a je jich dost, tak začas najdeme jistě i dosti lidí, kteří by mohli touto cestou jít.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji za upřímnost, otevřenost a přesvědčivost této odpovědi. Paní poslankyně Rutová.
        
        
        
        Poslankyně Miloslava Rutová: Dobrý den. Já vás taky všechny zdravím. Jenom vám chci říct, že já dvacet tři let pracuji s metodou, která tedy není biotronika, ale vlastně se k tomu vztahuje.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Chtěla jsi říct k alternativní medicíně?
        
        
        
        Poslankyně Miloslava Rutová: Ano, děkuji. Můžu říct, že u mých klientů, když na sobě opravdu zapracují, tedy nejenom že nemoci odcházejí, ale ten člověk taky získává daleko vyšší kvalitu svého života. U mě to není žádné nadání. U mě je to metoda naučená a u mých studentů také. Jedná se o metodu kineziologie One Brain. Protože jsem celý život pracovala s postiženými dětmi, tuto metodu jsem na nich uplatňovala. A děti se velmi, velmi lepšily – zaplaťpánbůh. Ze školství jsem odešla a otevřela jsem si poradnu, kde jsem v této práci pokračovala. V současné době žádám o akreditaci Ministerstvo školství, aby touto upravenou metodou mohli pracovat kantoři se svými dětmi, protože zažívají pocit úspěchu a věří si. A o tom to je. Když si člověk věří, tak potom dokáže všechno. Já bych poprosila, tady vedle mě sedí jedna moje studentka, paní doktorka Kodysová, která se také přihlásila, jestli by mohla dostat slovo. Děkuji velmi mnoho, že jste mě vyslechli.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkujeme. To jsou samá překvapení. Paní doktorko, máte samozřejmě slovo. Může se přihlásit ještě někdo, ale musím vás upozornit, teď budu v neatraktivní roli někoho, kdo hlídá čas, že bych potřebovala tu diskusi směřovat k závěru. Ještě dáme samozřejmě závěrečné slovo zástupcům petentů, a pak už budeme hlasovat o znění závěrečného usnesení k tomuto veřejnému slyšení. Paní doktorko, prosím, zapněte si mikrofon.
        
        
        
        Paní Marie Kodysová: Já se jmenuji Marie Kodysová. Zastupuji tady terén. Jsem terénní lékař, praktický lékař pro děti i dospělé. Jsem vlastně tím, kdo každodenně kouká do očí pacientům a řeší s nimi v celkovosti jejich trable. Budu se snažit být stručná. 
        
        Tohle moje přesvědčení, že je opravdu potřeba pomáhat, že je to opravdu normální pomáhat a nenormální je pomoci bránit, mě přivedlo k homeopatii, kineziologii One Brain a také k biotronice. O té je tady dneska řeč. Tam bych to vrátila. Máme tady člověka, který má nadání. A, jak paní poslankyně říkala, je potřeba mu přát, aby jeho nadání bylo zúročeno. Práci pana Pfeiffera pozoruji více než dvacet let. Vidím to a dá se říci v posledních letech, zblízka, protože jsem opravdu osobně znala paní Vernerovou. Snažila jsem se vždy si se skvělými pacienty se skvělými výsledky o tom opravdu promluvit, abych měla informace, a musím říct, že moje terénní praxe mě učí, že každý člověk, který se dostane do svízelné situace vážné nemoci, nebo dejme tomu 90 % těchto lidí, nějakou alternativu využívá. Proto hodně prosím za to, abychom tomuto člověku s nadáním neházeli klacky pod nohy, jak to vnímám, jak se to děje, a opravdu ho podpořili a vyšli mu vstříc v tom, aby on určil prostor, jak tomu rozumí, jak je to správnější z jeho pohledu, protože biotronika je opravdu něco, co není snadno pochopitelné a vyžaduje to nadání. Ostatní alternativy: homeopatie, kineziologie – tam se lze něco naučit, i když nadání je vždycky i v medicíně i v alternativních směrech výhodou.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji za toto jasné vyjádření názoru. Paní poslankyně Gajdůšková.
        
        
        
        Poslankyně Alena Gajdůšková: Nechci zdržovat, omlouvám se. Ale přesto bych chtěla být ještě konkrétnější. Znám dost lidí, kteří se takovým či jiným druhem, tím, čemu se říká alternativní medicína, zabývají. Už před lety mi vykládali o tom, že třeba v našem sousedním Německu existují jasné rámce, jasná pravidla pro skupiny jednotlivých oborů, aby bylo rozlišeno, kdo skutečně má výsledky, funguje mu to, a kdo zase šidí a jenom lidi skutečně klame. Nepodařilo se to za celou tu dobu dostat do nějakých rámců. Ptám se teď vás. Je tohle ta cesta, která by byla potřeba? Ministerstvo zdravotnictví už je v této chvíli náchylné vytvořit i v reakci na to, co se tady dělo kolem čínské medicíny, nějaký rámec pro takzvanou alternativní medicínu. Je tohle ta cesta? Myslíte si, že by to bylo dobře, že by to pomohlo celé této oblasti? Tam ale musíte zafungovat asi i vy sami mezi sebou v této komunitě, ale přesto se ptám.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Dobře, děkuji. Pokud už nevidím žádnou jinou ruku, poprosím, abyste odpověď na ten dotaz spojil už se závěrečným vystoupením. Děkuji.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Všichni vnímáme, že německá strana je vždycky poněkud německá. To pozitivní tam bezesporu je. Je otázkou, do jaké míry, protože sám jsem spíše názoru, a znovu to zopakuji, že obory při zachování základních etických a jiných norem musí růst tak trochu ze svých středů, to znamená komory, stejně jako dnes medicínská komora řeší své problematiky, tak kterékoliv jiné obory by měly mít tuto strukturu. 
        
        Upřímně řečeno, těžko si představit, že já budu předepisovat chirurgovi, jestli má nosit motýlka, a nebo kravatu, protože tomu nerozumím. Jsem v tom oboru úplný laik. Chápu regulátora, stát, který zde vidí některá nesporná pochybení, vidí zde nesporné případy, kauzy, které se odehrají. Je pravdou, že v zájmu objektivity je třeba uvést, a to teď mimo protokol, prosím, i skutečnosti, které jsou rovněž nesporné. Z některých studií vyplývá i to, že chyba v medicíně je velmi významná. V Americe je to 100 až 300 tisíc lidí ročně, v Evropské unii jsou to významné desítky tisíc lidí. Jedná se nechtěné následky medikace, jedná se o chyby péče či jiné. Ve skutečnosti jest to tak, když jsem četl jednu z těch studií, jako kdyby v Americe spadl jeden Boeing jednou za dva dny. I to je ta druhá část pravdy. Přes veškerou edukaci, vědeckost a odbornost se toto nevyhne i tak přesnému oboru, jako je medicína. Proto je potřeba ten pohled z tohoto hlediska přece jen trochu umravnit. Zdá se, že máme jaksi tendenci být velmi bdělí. Pokud by to bylo jenom z jedné strany, mohlo by to být až na překážku. Panu ministrovi jsem byl představen minulý týden ve středu. Pan ministr slíbil, že ten zákon, až projde připomínkovým řízením, naší komoře přepošle, abychom se k němu mohli vyjádřit. Je to i jedna z věcí, které bych velmi, velmi přivítal, pokud by to bylo smysluplné a skutečně hlas lidu měl také trochu svoji váhu.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To mělo být i vaše závěrečné vyjádření?
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Svým způsobem ano. Jednu větu na závěr. Podívejte, je mi 65, zbývá mi nějakých pár let života, uvidíme, jak to všechno dopadne. Koneckonců člověk nemá žít pro úspěch. Rozumíte? Člověk má žít tak, aby udělal všechno pro to, aby si řekl: ano, udělal jsem pro to všechno. A to je vše. Já jsem šťastný, že jste mi umožnili, abych tady vystoupil. A více je jaksi v rukách božích, takže tak.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji moc za vystoupení, které nám vlastně ukázalo, pane Pfeiffere, že hodně spoléháte na emoce a na psychično.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Já jsem člověk, který pracuje v oboru, který by se dříve nazval kněžským. Odtud je vlastně celý můj životní vjem.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji. My tedy jsme v oboru, který takový není, a musíme se dopracovat k usnesení. Já jsem si tady dala několik bodíků s tím, že ambiciózně by se alespoň některý z nich dal schválit, pokud ne všechny. Nebo pochopitelně můžeme jen, že jsme to vzali na vědomí. Ale to si myslím, že po průběhu, který jsme tady všichni sledovali, by bylo skoro škoda.
        
        Takže si poslechněte první návrh, který jsem si tady opravdu psala.
        
        Petiční výbor po vyslechnutí zástupců petentů Petice na podporu biotroniky, vyjádření zpravodajky výboru a s přihlédnutím k písemnému vyjádření Ministerstva zdravotnictví České republiky doporučuje, a teď by tam byly takové ty odrážky, podporovat vzdělávání v oblasti - úmyslně jsem zvolila to, co jste tam měli, ten termín, protože obecně víme, že to není dostatečné - alternativní medicíny na lékařských fakultách, jestli to není moc odvážné, samozřejmě k tomu dám diskusi, podporovat začlenění oboru biotroniky do struktury nemedicínských oborů, zvážit vytvoření centra pro výzkum alternativní medicíny v České republice a konečně petiční výbor bude informovat o průběhu veřejného slyšení a jeho závěrech, to je to shora, k čemu se usneseme, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
        
        Z celkového průběhu bylo zřejmé, že vy vlastně apelujete, aby se více vyučovaly jak na lékařských fakultách, tak i jinde, to jste nevymezil konkrétně, obory alternativní medicíny. A také jste plédoval pro podporu, je to i v té petici, začlenění oboru biotroniky do struktury nemedicínských oborů. My to samozřejmě jako výbor můžeme doporučit, ale ten výkonný orgán je tady Ministerstvo zdravotnictví, čili my o tom informujeme, doporučujeme, aby to zvážili, a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. 
        
        Takže k tomu otevírám diskusi, kde by se samozřejmě asi měl vyjádřit zástupce petentů, ale určitě poslanci, kteří budou hlasovat, nebo se vyjádřit nemusí, musí to odhlasovat a bude to taky jednoznačné vyjádření. Pokud by někdo chtěl něco doplnit, zjemnit, vypustit z těch odrážek. Pane poslanče, nezklamal jste mé očekávání. Předpokládala jsem, že se přihlásíte. Pan poslanec Luzar.
        
        
        
        Poslanec Leo Luzar: Já se omlouvám. Přiznám se ale, že nejsem schopen reagovat na takhle předložené usnesení, protože je vlastně rozšířené proti tomu ve zprávě zpravodaje k této věci. Jsou tam formulace, ke kterým, když je nemám před sebou, se nemůžu vyjádřit. Jestli je to písemně, tak buď přestávečku, ať se na to můžeme podívat, doladit, ale jinak bych nebyl schopen k tomu hlasovat.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Mně přišlo líto, když jsme tady měli tolik zajímavých informací ve prospěch vzdělávání, to tam nějak nezakomponovat. Ale uznávám, že je to poměrně dost členité usnesení. Já vyzvu pana Pfeiffera, aby se také vyjádřil, jestli jsme vystihli to, co chtěl, anebo jestli jsem vám tam dokonce něco přidala navíc.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Já myslím, že velmi přesně a že je to hlavní smysl celého konání. Co se týče edukativní části, pak jakákoliv formulace, kterou naleznete a která té věci pomůže, bude jistě dobrá.
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Jsou tam tři body – podporovat vzdělávání v oblasti alternativní medicíny na lékařských fakultách, to si myslím, že je nejméně sporné, a samozřejmě to ambicióznější je zvážit, protože jsem použila toto slovo, vytvoření centra pro výzkum alternativní medicíny v České republice, protože je pravda, že se pohybuji hodně v Německu a můžu potvrdit, že nejenom ve Freiburgu výzkumná centra jsou. A jenom převzít zkušenosti a nemít tady centrum, které si to samo ověří, to také nejde. To jsem zarezonovala s návrhem, co tady byl. A konečně třetí bod – podporovat začlenění oboru biotroniky do struktury nemedicínských oborů. To je samozřejmě také velmi odvážné doporučení. Ale zase na druhé straně pouze o tom informujeme ty, kteří by to měli vykonat, uvést do chodu, což je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví. 
        
        Jestli s tím budou ostatní souhlasit, já bych opravdu vyhlásila pětiminutovou přestávku, kdy bychom se sešli, poradili o dalším postupu, a pak to jenom odhlasujeme, nebo neodhlasujeme. Takže pět minut přestávka. Děkuji.
        
        
        
        (Přestávka.)
        
        
        
        
        
        Poslankyně Helena Válková: Poprosím, abychom zaujali svá místa. Ještě jednou přečtu náš návrh, protože jsme tady o tom diskutovali i s kolegyněmi a kolegy. 
        
        Bylo by to 62. usnesení petičního výboru z 11. schůze 25. září 2018 k veřejnému slyšení k Petici na podporu biotroniky.
        
        Petiční výbor po vyslechnutí zástupců petentů Petice na podporu biotroniky, vyjádření zpravodajky výboru a s přihlédnutím k písemnému vyjádření Ministerstva zdravotnictví České republiky doporučuje podporovat vzdělávání v oblasti alternativní medicíny na lékařských fakultách, zvážit vytvoření centra pro výzkum alternativní medicíny v České republice, podporovat začlenění oboru biotroniky do struktury nemedicínských oborů.
        
        Dále petiční výbor bude informovat o průběhu veřejného slyšení a jeho závěrech Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
        
        Já bych teď nechala hlasovat o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku. Kdo je proti? Zdržel se?
        
        Tento návrh byl přijat.
        
        Já vám děkuji. Učiníme to, k čemu jsme se teď dobrovolně všichni zavázali. Doufáme, pane Pfeiffere a všichni zástupci petentů, že je to takový malý příspěvek k rozvíjení alternativní medicíny, zejména vašeho oboru, který jsme jako poslanci mohli učiniti, ale hlavní kroky jsou samozřejmě na vás. A k tomu vám přejeme, myslím, všichni hodně úspěchů. Děkujeme za vaši účast, za petici, za práci, kterou jste si se vším dal, včetně vašich dnešních vystoupení. Tím se s vámi loučíme, my budeme pokračovat dále, a to už jsou body, byť je to veřejně přístupné, které vás ale asi opravdu zajímat nebudou. Děkujeme. Za minutku budeme pokračovat. (Potlesk.) Pan Pfeiffer chce ještě v minutce něco oznámit.
        
        
        
        Pan Tomáš Pfeiffer: Promiňte, neberte to jako nátlak. Ale kdo z vás by měl zájem o tu publikaci, je tam na stolku, rozeberte si ji. Vznikla proto, aby právě naplnila tu edukaci a sami posuďte její obsah. Je to na vás. Takže děkuji za vaše slyšení, děkuji, že jste si udělali čas pro tuto petici. Je to přesně to, co jsem tiše žádal. Je to vlastně akt, který způsobuje lepší navázání komunikace. Je to něco, co prostě malinko nebude ten obor dehonestovat. Děkuji.
        
        
        
                 Petiční výbor přijal (hlasování: 8 - 0 - 1) usnesení č. 62 tohoto znění:
        
        
        
        Petiční výbor
        
        
        
        	po vyslechnutí zástupců petentů „Petice na podporu biotroniky“, vyjádření zpravodajky výboru a s přihlédnutím k písemnému vyjádření Ministerstva zdravotnictví ČR
        
        
        
        I. d o p o r u č u j e
        
        · podporovat vzdělávání v oblasti alternativní medicíny na lékařských fakultách;
        
        · zvážit vytvoření Centra pro výzkum alternativní medicíny v ČR;
        
        · podporovat začlenění oboru biotroniky do struktury nemedicínských oborů;
        
        
        
        II.        p o v ě ř u je 
        
        předsedkyni petičního výboru, aby informovala o průběhu veřejného slyšení a jeho závěrech ministra zdravotnictví a ministra školství, mládeže a tělovýchovy.
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        2. hlasování - 8 pro (M. Balaštíková. F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, 
        
                                         E. Matyášová, H. Válková a T. Vymazal)
        
                               0 proti a
        
                               1 se zdržel (L. Luzar)
        
        		
        
        
        
        K bodu 3)
        
        Informace o aktivitách podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě
        
        a podvýboru pro svobodu slova a média
        
        
        
        	Předsedkyně podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě E. Matyášová informovala o výjezdních zasedáních do věznic ve Valdicích, v Kuřimi a na Mírově. V rámci těchto návštěv se uskutečnily rozhovory s odsouzenými, s řediteli věznic, vězeňskými dozorci, lékaři, psychology a administrativními pracovníky. Členové podvýboru se soustředili také na činnost komise, která rozhoduje o zařazování nebo přeřazování vězňů do jednotlivých skupin a oddělení ve výkonu trestu. Poslanci nemohou zasahovat do jednotlivých případů, ale mohou se zabývat podmínkami ve věznicích. V dalším období se chce podvýbor zaměřit na práva osob omezených na svobodě i v jiných než vězeňských zařízeních, např. v diagnostických ústavech, dětských domovech, azylových zařízeních pro cizince, domovech pro seniory apod. V rámci diskuse vystoupila poslankyně M. Jarošová s dotazem, jaké jsou nejčastější stížnosti odsouzených. Předsedkyně podvýboru sdělila, že jde např. o nevyhovující podmínky pro nekuřáky či pro nemocné a stížnosti na nemožnost studia na vysoké škole nebo na délku samovazby. 
        
         	Předseda podvýboru pro svobodu slova a média L. Luzar informoval o semináři k problematice vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů za účasti zástupců Ministerstva vnitra, Úřadu pro ochranu osobních údajů a zástupců rozhlasových, televizních i tištěných médií. Jednotlivé schůze tohoto podvýboru se zaměřily na problematiku cenzury zejména free-emailových služeb a účastnili se jich zástupci společnosti Economia, a.s., Asociace nezávislých médií a Sdružení internetového rozvoje. V nadcházejícím období členové podvýboru uskuteční návštěvu Centra proti terorismus a hybridním hrozbám při MV ČR. 
        
        
        
        	Členové petičního výboru přijali (hlasování: 9 - 0 - 0) toto usnesení č. 63:
        
        
        
        Petiční výbor
        
        
        
        	po vyslechnutí zprávy předsedkyně podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě E. Matyášové a zprávy předsedy podvýboru pro svobodu slova a média L. Luzara o činnosti těchto podvýborů
        
        
        
        bere tyto zprávy na vědomí a bude o podnětech uvedených ve zprávě podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě informovat ministra spravedlnosti a generálního ředitele Vězeňské služby.
        
        
        
        3. hlasování - 9 pro (M. Balaštíková. F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, 
        
                 L. Luzar, E. Matyášová, H. Válková a T. Vymazal)
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        K bodu 4)
        
        Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice
        
        
        
        	Zpravodaj petice požadující zřízení poslanecké vyšetřovací komise k prošetření vlivu Agrofertu na rozhodování státní správy (3/P/2018) F. Elfmark přítomné informoval, že je se zástupci petentů v kontaktu a vyžádal si od nich další podklady pro zpracování analýzy. Z tohoto důvodu se lhůta prodlužuje o dva měsíce.
        
        	Zpravodajka petice lékárníků a dalších zaměstnanců k zajištění dodržování zákona o léčivech a financování odborné práce v lékárnách (18/P/2018) H. Válková sdělila, že petenti netrvají na veřejném slyšení, neboť nedosáhnou požadovaného počtu 10 tisíc podpisů. Zástupci petentů uvítali nabídku předsedkyně výboru uspořádat schůzku se zástupci Ministerstva zdravotnictví, na které se budou uvedenému problému věnovat. 
        
        
        
        	K nově přijatým peticím přijali (hlasování: 8 - 0 - 0) usnesení č. 64 v tomto znění:
        
        
        
        Petiční výbor
        
        	po vyslechnutí informací zpravodajů o stavu přidělených petic a po projednání návrhů na určení zpravodajů k nově došlým peticím
        
        
        
         I.	u r č u j e
        
        
        
        -	k „Petici proti vedení obchvatu města Plasy“ (za zkrácení trasy obchvatu, za ochranu životního prostředí a snížení nutného záboru zemědělské půdy) - č. 36/P/2018 
        
        (276 podpisů)
        
        		- zpravodajkou Moniku Jarošovou
        
        
        
        -	k „Petici na podporu manželství“ (za přijetí ústavního zákona, kterým bude stanoveno, že manželství je trvalý svazek muže a ženy) - č. 37/P/2018 
        
        (52 239 podpisů)
        
        			- zpravodajem Pavla Bělobrádka;
        
        
        
        II.	p o s t u p u j e
        
        
        
        	„Petici za zastavení budování trialových tras na Čížkových kamenech a v okolí Lhoty“
        
                    - č. 30/P/2018 (220 podpisů)
        
        		- výboru pro životní prostředí.
        
        
        
        
        
        4. hlasování - 8 pro (M. Balaštíková. F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, 
        
                 L. Luzar, E. Matyášová a H. Válková)
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        K bodu 5)
        
        K zahraniční cestě do Portugalska
        
        
        
        	Po krátké diskusi členové petičního výboru schválili (hlasování: 8 - 0 - 0) složení delegace výboru na služební zahraniční cestu do Portugalska následujícím usnesením č. 65:
        
        
        
        Petiční výbor
        
        
        
         I. 	s c h v a l u j e  delegaci poslanců petičního výboru ve složení: H. Válková (vedoucí delegace), S. Blaha, A. Gajdůšková a E. Matyášová (náhradník: L. Luzar) na služební cestu do Portugalska v termínu od 19. do 25. listopadu 2018;
        
        
        
        II.	p o v ě ř u j e  předsedkyni výboru, aby toto usnesení předala předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR;
        
        
        
        III.	d o p o r u č u j e  organizačnímu výboru vyslovit s touto zahraniční pracovní cestou souhlas s tím, že náklady spojené s cestou hradí Poslanecká sněmovna;
        
        
        
        IV.	p o v ě ř u j e  vedoucí delegace H. Válkovou dalším jednáním týkajícím se výše uvedené zahraniční cesty.
        
        
        
        
        
        5. hlasování - 8 pro (M. Balaštíková. F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, 
        
                 L. Luzar, E. Matyášová a H. Válková)
        
        
        
        
        
        
        
        K bodu 6)
        
        Různé
        
        
        
        Předsedkyně petičního výboru H. Válková v rámci tohoto bodu informovala, že se nebude moci zúčastnit 13. schůze výboru dne 6. listopadu, neboť bude na výjezdním zasedání ústavně právního výboru. Po diskusi, kdo by mohl uvedenou schůzi řídit, navrhli přítomní členové místopředsedu S. Blahu. Ten byl ale na dnešní schůzi řádně omluven, proto došlo ke zpřesnění - pokud by se řízení schůze nemohl S. Blaha ujmout, nabídl se poslanec F. Elfmark jako náhradník. V rámci 13. schůze se uskuteční veřejné slyšení k „Petici proti ratifikaci Úmluvy RE o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí“, jejíž zpravodajkou byla určena A. Gajdůšková.
        
        
        
        
        
        K bodu 7)
        
        Návrh termínu a programu příští schůze
        
                   
        
                   Členové petičního výboru přijali (hlasování: 7 - 0 - 0) následující usnesení č. 66 tohoto znění:
        
        
        
        Petiční výbor 
        
        
        
        p o v ě ř u j e   předsedkyni petičního výboru Helenu Válkovou
        
                                návrhem termínu a programu příští schůze
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        6. hlasování - 7 pro (F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, L. Luzar, 
        
                                         E. Matyášová a H. Válková)
        
        
        
        
        
        
        
         (Jednání výboru bylo ukončeno v 16.50 hod.)
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        Monika JAROŠOVÁ v.r.		                                              Helena VÁLKOVÁ v.r.
        
          ověřovatelka výboru		                                     předsedkyně výboru
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
        
                                                                           
        
        Zapsala: D. Křičková
        
        Za správnost: Mgr. O. Jirků, tajemnice výboru