51
Parlament České republiky
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
2018
8. volební období
ZÁPIS
z 12. schůze
petičního výboru,
která se konala dne 9. října 2018
v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 1, 118 26 Praha 1,
místnost č. 205
Přítomni: posl. M. Balaštíková, S. Blaha, A. Brzobohatá, J. Čižinský, F. Elfmark,
J. Janda, L. Luzar, E. Matyášová, F. Petrtýl, L. Španěl, H. Válková a
T. Vymazal
Omluveni: posl. P. Bělobrádek, A. Gajdůšková, L. Okleštěk a P. Vrána
Hosté: viz prezenční listina hostů
Návrh programu:
1) Schválení programu 12. schůze petičního výboru
2) Veřejné slyšení k „Petici za přijetí zákona, který umožní manželství gayů a leseb v ČR“
(č. 20/P/2018 se 70 350 podpisy) a k „Petici na podporu manželství jako trvalého
svazku muže a ženy“ (č. 37/P/2018 s 52 239 podpisy)
Uvede: zástupci petentů
Zpravodajové: M. Balaštíková a F. Petrtýl
3) Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice
4) Různé
5) Návrh termínu a programu příští schůze
(Jednání výboru bylo zahájeno ve 14.00 hod.)
K bodu 1)
Schválení programu 12. schůze
Schůzi petičního výboru zahájila předsedkyně výboru H. Válková podle navržené pozvánky ve 14.00 hod. (Pozvánka byla rozeslána dne 26. září 2018 e-mailem.) Uvítala přítomné poslankyně, poslance a hosty. Zahájení schůze se zúčastnilo 12 členů výboru, a tudíž byl výbor usnášeníschopný. Po dohodě s přítomnými poslanci oznámila, že ověřovatelkou dnešní schůze byla stanovena poslankyně A. Brzobohatá.
Petiční výbor přijal (hlasování: 12 - 0 - 0) usnesení č. 67 v tomto znění:
Petiční výbor
s c h v a l u j e následující program 12. schůze:
14:00 hodin
1) Schválení programu 12. schůze petičního výboru
14:10 hodin
2) Veřejné slyšení k „Petici za přijetí zákona, který umožní manželství gayů a leseb v ČR“
(č. 20/P/2018 se 70 350 podpisy) a k „Petici na podporu manželství jako trvalého
svazku muže a ženy“ (č. 37/P/2018 s 52 239 podpisy)
Uvede: zástupci petentů
Zpravodajové: M. Balaštíková a F. Petrtýl
16:00 hodin
3) Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice
16:20 hodin
4) Různé
16:30 hodin
5) Návrh termínu a programu příští schůze
1. hlasování - 12 pro (M. Balaštíková, S. Blaha, A. Brzobohatá, J. Čižinský, F. Elfmark,
J. Janda, L. Luzar, E. Matyášová, F. Petrtýl, L. Španěl, H. Válková
a T. Vymazal)
K bodu 2)
Veřejné slyšení k „Petici za přijetí zákona, který umožní manželství gayů a leseb v ČR“
(č. 20/P/2018 se 70 350 podpisy) a k „Petici na podporu manželství jako trvalého svazku
muže a ženy“ (č. 37/P/2018 s 52 239 podpisy)
Z projednávání petic byl pořízen doslovný přepis zvukového záznamu:
Poslankyně Helena Válková: Tím tedy můžeme přikročit k bodu, kvůli kterému jste se tady v tak hojném počtu shromáždili.
Veřejné slyšení nemá tak striktní pravidla, jako má například projednávání návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu. Nemáme žádný jednací řád, máme jenom určité zásady, které se snažím dodržovat. Jako předsedkyně výboru, nebo moji místopředsedové, moderuji veřejné slyšení. Samozřejmě jako každý, kdo v jakékoliv roli, nemusí to být zrovna předseda výboru, moderuje, má být nestranný, objektivní a má se snažit obě strany vést k tomu, aby měly zhruba stejnou časovou dotaci – ne vždycky se to podaří. Je vás tady hodně, může se stát, že třeba dám někomu, kdo se přihlásí, slovo a neuvidím toho, komu dám slovo až po něm, tak to neberte, že je to záměr. Je to jenom proto, že jsem třeba přihlášku přehlédla, nebo jsem ji zaregistrovala později.
Samozřejmě spravedlnost musí panovat, i pokud jde o veřejné slyšení. Čili petice, která dorazí dříve, a byla to Petice za přijetí zákona, který umožní manželství gayů a leseb v České republice, má prostor dříve. To znamená jak zpravodaj výboru, který ji uvede, tak potom zástupce petentů, který se tady vyjádří, a ti, kteří jsou přihlášeni do diskuse a reprezentují mínění k petici, takhle jsme se nakonec dohodli, že to nebudeme dělat na přeskáčku, ale nejdříve pro pořádek budou mít slovo všichni, samozřejmě diskuse může být proměnlivá, ale taková ta formálnější část, a kteří se pro první petici podepsali, nebo jsou tady. Pak přijde na řadu Petice na podporu manželství jako trvalého svazku muže a ženy, kde opět zpravodaj řekne svoji zpravodajskou zprávu, stručně ji uvede, zástupci petentů, odborníci, nebo ti, kteří byli ohlášeni, že vystoupí, se přihlásí, a pak bude očekávaná diskuse, kde se můžete hlásit všichni, jak říkám, budu se snažit dát prostor všem, kteří tady tak nějak spravedlivě budou chtít prezentovat argumenty.
Ještě jedna věc. Jaký je vlastně účel a smysl veřejného slyšení? O tom se moc nedočtete ani v zákoně a musí se vycházet z úzů, které formulovaly veřejné slyšení Parlamentu České republiky. Vždycky se má veřejné slyšení konat v případě, kdy je podpisů aspoň deset tisíc nebo více, tady je to mnohonásobně více v obou případech, nebo když je to třeba méně podpisů a my se v petičním výboru usneseme, že stejně uděláme veřejné slyšení, protože petice prezentuje celospolečenský význam. A ten smysl je hlavně v tom, aby zde byli přítomní, protože jsou tady přítomni poslanci i z jiných výborů, ti poslanci, kteří buď neví, nebo sami chtějí vystoupit, chtějí v podstatě prezentovat svůj názor, nebo si chtějí naposlouchat argumenty ve prospěch jedné či druhé petice – dneska máme dvě – předtím, než se to bude projednávat v prvém čtení, než to budou projednávat výbory a než se bude hlavně hlasovat. Je to vlastně taková poslední generálka a poslední možnost seznámit se s přesvědčivými argumenty pro a proti předtím, než Sněmovna jako první komora rozhodne, zda to pustí dál, schválí návrh zákona, tu změnu, nebo ne. Takže to není ještě finální představení, jestli mi dovolíte tenhle výraz, ale je to už velmi důležité. A je také dobře, že tady můžou být zastoupena i média, která můžou informovat toho, kdo zrovna nemá možnost, nebo chuť se zúčastnit našeho veřejného slyšení, a bude se na to dívat v televizi.
Jinak tady dávám vždycky příklad, stejně jako ve škole, vypínám telefon, takže vás poprosím, abyste učinili něco podobného. Všechno se nahrává, stačí, když zmáčknete tento knoflíček, je to, myslím, i z hlediska takové transparentnosti, je důležité vědět, že když něco řeknu, i se přeřeknu, tak to na záznamu bude. A současně jako na každé schůzi, která je veřejná, se ve Sněmovně snažíme neupadat, někdy se nám to daří více, někdy méně, do emocí, ani se verbálně nevyjadřovat. Víme, že nás někdo poslouchá a že třeba podle nás, jak tady hovoříme, se řídí děti. I bych vás poprosila bez ohledu na to, jak se bude diskuse vyvíjet, abychom to měli vždy na paměti.
Nyní tedy přistoupím k tomu, že požádám zpravodajku paní Margitu Balaštíkovou, aby uvedla první petici za přijetí zákona, který umožní manželství gayů a leseb v České republice. Paní zpravodajko, máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, dámy a pánové.
Petice byla předložena petičnímu výboru 26. 6. 2018. Je evidována pod č. j. 8900/2018. Předkladatelem petice je Koalice za manželství a spolek Prague Pride. Petice obsahuje 6 729 archů s celkovým počtem 70 350 podpisů.
Předmětem snahy petentů je přijetí zákona o uzavírání manželství gayů a leseb. Hlavním důvodem je tvrzení, že současné registrované partnerství a manželství si jako instituty nejsou rovny v právech a povinnostech, viz záhlaví podpisového archu, který nám byl předán. Příprava petice byla samozřejmě doprovázena mediálními diskusemi v tisku a v jiných médiích, kde vystupovali nejenom zastánci petice, ale samozřejmě i opoziční obhájci jiných typů manželství.
Musím říct, že změny, které přináší globalizovaný svět, jsou dle EU na ústupu. To si jako zpravodaj nemyslím. Sňatky gayů a leseb nestojí za úpadkem naší kultury a tradičních hodnot, jako je rodina a plození dětí. Svádí se zde boj o podobu manželského svazku. Obhájci tradičního manželství se inspirují v Maďarsku, Polsku a jiných zemích na východ od nás, což je vnímáno jako špatné, přitom u nás meziročně narůstá počet uzavřených manželství. Petice, kterou organizuje církev, má zachránit manželství a snad i civilizaci, což je některými opět vnímáno jako špatné. Návrhy ze Sněmovny, které se týkaly vyrovnání všech práv v registrovaném partnerství, ale nesouhlasí s označením manželství. Podle autorek článku nezajišťují stejnou důstojnost a uznání gayům a lesbám, jsou tedy pro ně dostatečné či nepřijatelné. Domnívají se, že pokud by byly vedeny dva registry, registrované partnerství a manželství, je to pro stát náročné a v podstatě méně přehledné. Tvrdí, že tradiční manželství muže a ženy je přežitek a že zájem gayů a leseb o manželství je vlastně úsilím o návrat manželství a jeho zašlého lesku, tedy zjednodušeně jakoby vztah leseb a gayů u nás patřil k manželským tradicím.
Jiného názoru je právník a politik, od dubna 2003 také zástupce veřejného ochránce práv pan doktor Stanislav Křeček, který uvádí následující: „Zákonodárné iniciativy, které by měly navracet něčemu lesk, a přitom v nich o nic takového opravdu nejde, nepotřebujeme.“ Upozornil na věcný rozpor v argumentaci a tvrdí, že pro velkou část mladých lidí je manželství přežitek. Současně argumentuje, že nebude-li novela přijata, bude to útok na rovnost či svobodu jednotlivce. Upozorňuje také na věcnou chybu v argumentaci obhájkyň, že vyrovnání práv v registrovaném partnerství by stejně vedlo k tomu, že by stejnopohlavní páry byly ponechány ve specifické kategorii, tedy z právního hlediska se zdá, že žadatelům zřejmě ani nejde tolik o práva. Pan doktor upozorňuje také na to, že lidé jsou si rovni, ale nejsou stejní. A pokud tento fakt nepochopí, bude společnost časována výčitkami o diskriminaci a nedostatku svobody. Upozorňuje, že základem rodiny je manželství, a to je postaveno na soužití muže a ženy, kteří spolu mají děti.
Poslankyně Helena Válková: Nerada přerušuji, ale jenom chci upozornit, že tohle je předmětem té druhé petice.
Poslankyně Margita Balaštíková: Už jenom závěr. Jakkoliv se ve společnosti setkáváme s rozvolněnými názory na homosexualitu a každý rok v pražských ulicích vidíme homosexuály, kterým jsou tyto veřejné projevy umožněny větší než vysokou mírou tolerance většinové společnosti, většinová společnost k těmto projevům vstřícná tolik není.
Domnívám se proto, že vycházíme ve své výchově z dlouhodobých křesťanských tradic, které jsou v naší zemi zakořeněny a které taky reprezentují většinové stanovisko našich občanů. Souhlasím s tím, abychom byli společností tolerantní, avšak nemohu doporučit, abychom menšině vycházeli vstříc ve všem, o co si říká. Mám za to, že úprava zákona o registrovaném partnerství by měla v plné míře vyhovět věcným potřebám a že je třeba zachovat morální diferenci mezi hodnotami tradičními, což je tradiční manželství, a vnesenými, což je partnerství. A v tomto duchu by měly být vychovávány i naše děti.
Osobně mám názor, že my nemáme právo rozhodovat o budoucím životě dětí, kdy by se mělo každé dítě ve věku dospělosti rozhodnout, kam patří, mělo by hlasovat pro sebe samo a my bychom takovým typem partnerství neměli dopředu určovat výchovu těchto dětí. Je to můj osobní názor jako zpravodaje a jsem ochotna o tom samozřejmě diskutovat. Musím říct, že jako zpravodaj jsem vyslyšela obě strany. V počátku jsem k tomu měla, řekněme, neutrálnější postoj, ale po rozhovorech s dětskými psychology, lékaři a i potom, že jsem si opravdu uvědomila, o co vlastně usiluje většina této společnosti, musím k této petici vyjádřit svůj negativní postoj. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji paní zpravodajce. Ještě pro úplnost, máme tady také zástupce institucí, resortů – Ministerstvo spravedlnosti, práce a sociálních věcí – jak už jste tady slyšeli i veřejného ochránce práv. Je zde zástupce z Úřadu vlády. Ti všichni dostanou samozřejmě slovo. Nejdříve je to tedy samozřejmě poslankyně z petičního výboru, která dostala úkol zpravodajovat a tento úkol splnila.
Já teď poprosím zástupce petentů, aby se ujal slova a vzal si prostor pro to, aby nás ještě jednou provedl, nebo argumentačně přesvědčil o tom, co a proč je vedlo k tomu, že petici tohoto obsahu rozšířili, nechali ji podepsat a obrátili se vlastně na Parlament s návrhem změny dosavadní právní úpravy.
Pan Czeslaw Walek: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, děkuji za slovo a možnost tady býti a představit petici za manželství pro všechny základní argumenty stojící za touto peticí.
Nejdříve mi dovolte, abych přečetl znění petice, kterou jsme do rukou paní předsedkyně Válkové předali v červnu: „My, níže podepsaní, prostřednictvím této petice žádáme poslankyně a poslance, senátorky a senátory, aby přijali zákon, který umožní manželství gayů a leseb v České republice. Český právní řád určuje dvě cesty, jak mohou lidi vstoupit do trvalého životního společenství, manželství a registrované partnerství. Jestli se můžete brát, nebo jen registrovat, záleží pouze na vaší sexuální orientaci. Navíc oba instituty si nejsou rovny v právech, ani v povinnostech. Manželství vytváří pouto mezi dvěma lidmi, kteří se o sebe postarají v dobrém i ve zlém bez ohledu na sexuální orientaci. Děkujeme.“
Tuto petici podepsalo během pěti měsíců více než 70 tisíc osob. Petici jsme šířili po vesnicích i ve městech, lidé brali petici domů, šířili ji mezi svými rodinami, spolupracovníky a přáteli, diskutovali o ní i se zcela neznámými lidmi na ulicích, v kavárnách i po hospodách. Bez nasazení stovek lidí, kterým na manželství pro gaye a lesbické páry opravdu záleží, bychom to nikdy nedokázali. Za námi nestojí silné instituce, které po nedělních mších rozšiřují petici s podporou dopisu biskupů. Za námi nestojí instituce, jejichž kardinál si pořádá obědy s premiérem. Přesto se nám do prvního máje povedlo nasbírat více než 70 tisíc podpisů. A my jsme na to hrdí.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, tato petice je hlasem lidí, kteří dnes před vámi stojí s žádostí, abyste ji vyslyšeli. Je hlasem lidí, kteří vás prosí, abyste použili zákonodárnou moc danou vám do ruky a udělali náš život důstojnější, jednodušší a ukázali gayům a lesbám, že jejich pozice v české společnosti není o trochu menší než pozice ostatních občanů, že česká společnost jejich životům přikládá stejnou váhu jako těm ostatním.
Když jsem se vyoutoval mámě, to znamená, když jsem se jí svěřil, že jsem gay, po nějaké době mi řekla: „dobře, ale tátovi to neřekneme“. Nejdřív jsem nechápal proč, ale po čase jsem to pochopil. Táta na to přišel a vpředvečer Vánoc se opil a vypráskal mě z domu. Byla to epická hádka, nakonec jsem tedy na Vánoce zůstal, umíte si představit, jaké ty Vánoce byly, a po čase mi oba rodiče řekli, ať tedy jsem gay v Praze, ale do Třince ať to netahám. Takže v Praze gay, v Třinci ne, v Třinci heterák. A když pak máma umírala, tak se mně svěřila, že se bála a stále se bojí, že nebudu šťastný. Ne proto, že bych toho nebyl schopný, ale proto, že mi to společnost neumožní. Já tedy pocházím z malé vesnice od Třince, pocházím z vesnice, kde si v té době, když jsem vyrůstal, většina lidí myslela, že homosexualita je nemoc, kde se homosexuálům neřeklo jinak než teplouš nebo buzna. Ano, nejsem nejmladší, bylo to před dvaceti lety, ale nemysleme si, že dnešní realita je trochu jiná. Je úplně stejná. Toto není jenom diskuse o mém příběhu a o malé zapadlé vesnici někde na okraji s Polskem. Toto je o tom, jak v naší společnosti přistupujeme k citlivým tématům, jak v naší společnosti vedeme diskusi.
Naším cílem, cílem této petice je otevřít diskusi o pozici gayů a leseb v České společnosti, ukázat maminkám, otcům, prarodičům, že jejich dítě nebo vnouče může být v této společnosti šťastné, že společnost nás může akceptovat, vážit si nás takových, jací jsme, a umožnit nám oslavovat naši lásku stejně jako ostatním.
Představte si, že zítra u nás začne platit zákon na ochranu manželství hubených lidí. Stát se prostě rozhodl, že podpora plnoštíhlosti je pro rozvoj společnosti nežádoucí. Naši společnost mohou plnohodnotně vyvíjet jen ti hubení. Absurdní, viďte? V takové absurditě my, gayové a lesby, žijeme celý život. Homosexualita není nemoc, nelze ji vyléčit, nelze ji shodit po pár měsících běhání, ač by si to mnozí z nás opravdu přáli. Umíte si představit, co to s člověkem dělá, když celý život žije ve světě, kde mu lidé říkají, že není normální, že není přirozený, že je s ním něco špatně? Ve škole je slovo buzna nejčastější nadávkou a 99 % Češek a Čechů nechce vidět dva líbající se kluky na veřejném prostranství. V květnu mi volal kamarád, že ho v Šumperku někdo na diskotéce zmlátil, protože je teplý. Na policii to ale odmítl nahlásit. Nenahlásil to možná proto, že někde v hloubi duše se za sebe stydí. Stydí se přijít na policii a říci, že ho zmlátili, protože je gay. Toto s námi ten tlak dělá.
My netvrdíme, že přijetím manželství pro gaye a lesbické páry se atmosféra okamžitě změní, tvrdíme, že otevřením manželství pro gaye a lesby nastartujeme tuto změnu ve vnímání společnosti. Děje se to ostatně všude ve světě. Manželství je symbol, který v Česku přetrvává věky. U nás se může oženit každý, jste ve vězení, jste na smrtelné posteli – ano, můžete si vzít svou partnerku nebo partnera. Jste teplý – nemůžete. Naše petice je o tom, abychom to změnili. Co se tedy stane, když umožníme manželství gay a lesbickým párům? Začnou se hetero páry rozpadat? Přestanou se rodit děti? Hetero muži propadnou beznaději, alkoholu, nebo drogám? Jak naše vztahy ohrozí českou společnost? Na tyto otázky mi dosud nikdo nebyl schopný odpovědět. V zemích, kde manželství pro všechny umožněno je, k ničemu podobnému nedošlo. Ba naopak, je tam stejná nebo zvýšená porodnost, sebevražednost mezi mládeží se snižuje, společnost se nehroutí, trakaře tam nepadají, nezavádí tam mnohoženství, ba naopak tam, kde mají mnohoženství, gaye a lesby kamenují. Já to chápu, žijeme v zemi, kde manželství je mezi mužem a ženou a odjakživa bylo, i ten jazyk – ženatý, manželka, všechno nasvědčuje tomu, že manželství má být mezi mužem a ženou. Ale co si budeme povídat, před několika lety rajčata byla za 40 haléřů a žili jsme v zemi s jednou stranou. Dneska oslavujeme tu změnu. Z našeho hlediska není jediný argument postavený na faktech, který by opodstatnil zakonzervování stávajícího stavu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, je to veřejné slyšení ke společenské změně. Je přirozené, že každá změna s sebou nese obavy či strach. Proto jsme na dnešní slyšení pozvali nezávislé odbornice a odborníky, jež přednesou informace o tom, kde se naše společnost nachází a zda je připravena. Přineseme ale i hluboké lidské příběhy, které se v Česku dnes a denně dějí, protože ty společenskou změnu ovlivní nejvíc.
Poslanec Juchelka před časem označil naše sdílení příběhů za manipulaci. Pane Juchelko, pletete se. Ano, my dnes přineseme hluboké lidské příběhy, příběhy lidí, ale nepřinášíme je, abychom s vámi manipulovali, ale abyste je vyslyšeli, protože před nimi nelze zavírat oči. Každý příběh reprezentuje lidský život a každý lidský život má hodnotu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, stojíme před vámi pokorně s našimi příběhy a oslovujeme vaši lidskost. Máte sílu a moc změnit osudy dětí, které se dnes a denně v Česku rodí a budou v sobě řešit svoji jinakost, a to, že je mnohdy obtížné být v této společnosti jiný. Vy máte moc a sílu pro tyto děti udělat naši zemi přívětivější a lepší. A o tom ta naše petice je.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji zástupci petentů. Jestli chce doplnit paní petentka, nebo zástupkyně? Máte slovo.
Paní Adéla Horáková: Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové.
Jmenuji se Adéla Horáková a pracuji v kampani Jsme fér. (Výkřik ze sálu: Není slyšet, nahlas.) Zvednu hlas. Moje role bude více faktická. Často se nás lidé ptají. Jde vám o ty emoce, nebo vám jde o ta fakta? Jde vám o to srdíčko, nebo vám jde o ta práva? A my říkáme: „jde o oboje“. My se snažíme vést debatu, která je založena na lidských příbězích. Ukazuje, že toto není prázdná kampaň, která se nikoho netýká, ale zároveň se snažíme tu debatu vést klidně, racionálně, podkládáme ji podloženými fakty a myslíme si, že to je debata, která patří do svobodné demokratické země 21. století.
Dovolím si tedy na úvod shrnout, v jaké situaci se nyní v České republice nacházíme. Mnoho lidí si myslí, že registrované partnerství je takové manželství pro gay a lesbické páry. To je velký omyl. Mezi těmi dvěma instituty jsou obrovské rozdíly, jsou téměř nesrovnatelné. My ty rozdíly většinou dělíme do tří kategorií.
První nejméně konfliktní kategorií jsou takzvaně praktické problémy: neexistence společného jmění manželů, nemožnost žádat o jisté sociální dávky, jako třeba vdovské a vdovecké důchody. Zde nenajdeme na politickém spektru subjekt, který by nesouhlasil s vyrovnáním těchto rozdílů.
Další dvě kategorie jsou o to důležitější. První je rozdíl v rodičovských právech. Gayové a lesby mají děti, gayové a lesby vychovávají děti. A ty děti se k nim nedostaly žádným obskurním, nebo nezákonným způsobem. Mají děti z předchozích vztahů, někteří děti osvojují. Proces osvojení probíhá zhruba tak, že dvě ženy, nebo dva muži přijdou do adopční agentury, oba prochází předadopčním řízením. Oba je posuzují psychologové, posuzují je jako rodinu, posuzují jejich rodinné zázemí a podmínky, které budou moci dítěti poskytnout. Na konci toho řízení, a to je jediný rozdíl v tom řízení oproti řízení s heterosexuálními páry, je to, že rodičem je právně uznán jenom jeden. A pak už zase vše postupuje stejně. Dítě vnímá oba dva jako rodiče a chová se tak k nim, ale zákon, právo jako rodiče vnímá pouze jednoho z nich. To má obrovské negativní důsledky zejména na děti, které v těchto rodinách vyrůstají, a to nejen psychologické, o těch může hovořit odborník, který vystoupí po mně, ale také právní. V okamžiku, kdy se vztah rozpadne, to se děje, homosexuální páry nejsou o nic lepší, nebo horší než heterosexuální páry, děti v těchto párech vychovávané nemají absolutně žádnou právní jistotu, nemají automaticky nárok na to vídat se s druhým rodičem, kterého svůj celý život vnímají jako svého druhého rodiče, nemají nárok na alimenty a automaticky po něm nedědí. Ne všichni v této zemi, já také ne, mají sepsanou závěť. Pokud nemáte závěť, vaše děti po vás nedědí. To je jedna kategorie rodičovských práv.
Ten druhý hlavní důvod, o kterém se dnes budeme bavit, ten hlavní rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím, je už samotná existence dvou institutů. Jak už Czeslaw přede mnou zmínil, jediným rozdílem, jediným determinantem toho, zda můžete, nebo nemůžete vstoupit do manželství, je vaše sexuální orientace. Čtyřnásobný vrah může uzavřít manželství. Člověk, který páchá domácí násilí, může uzavřít manželství. Člověk, který se nestará o své děti, neplatí alimenty, netráví s nimi čas, může uzavřít manželství. Člověk, který miluje svého partnera, nebo partnerku stejného pohlaví a chce s ním, nebo třeba s ní, ne nutně, vychovávat děti, nemůže pouze proto, zdůrazňuji, že je to jediný rozdíl a jediný důvod, že miluje někoho stejného pohlaví. To je z našeho pohledu neakceptovatelné.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za stručné, jasné a přesvědčivé vyjádření ve prospěch jedné petice.
Nyní, milé kolegyně poslankyně a poslanci, opravdu teď trošku váhám a myslím si, pokud byste s tím souhlasili, že bych dala slovo spíše té druhé straně také s peticí, nebo jestli se chcete vyjádřit. Vy samozřejmě slovo dostanete a pro ty, kteří jsou zde jako hosté, poslankyně a poslanci mají vždycky, a nejenom z petičního výboru, přednost ve vyjádření. Proto se jich také teď táži, jestli se chtějí vyjádřit hned, nebo jestli si to nechají jako svoje první vyjádření, samozřejmě přednostní, poté, co uslyší i druhou petici, zpravodajskou zprávu a zdůvodnění zástupci petice. Uděláme to neformálně. Je tady někdo, kdo teď má z poslankyň a poslanců nutnost se vyjádřit? Pokud tomu tak není, velmi vám děkuji. Samozřejmě také potom dostanou prostor zástupci ministerstev, ale teď bych poprosila ještě dříve, nežli předám slovo odborníkům, které máte, aby tady zazněla i ta druhá petice, respektive zpravodaj, kterého jsme určili, pan poslanec Petrtýl by nám přednesl stručnou zpravodajskou zprávu, vy potom představíte svoji petici, jak zde bylo řečeno, a pak dostanou slovo poslankyně, poslanci, odborníci, zástupci resortů a ministerstev.
Poprosila bych pana poslance Petrtýla, aby nám přečetl zpravodajskou zprávu k petici č. 2 v pořadí, nikoliv že bych je nějak klasifikovala. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Petrtýl: Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové.
Dovolte, abych vám přednesl petici pod názvem Petice na podporu manželství, ochrana rodiny a mateřství. Petice byla předložena petičnímu výboru 21. 9. 2018 a je evidována pod č. j. 11249/2018. Předkladatelem petice je Aliance pro rodinu – Platnéřská ulice 191/4, Praha 1. Petice obsahuje 4 957 archů s celkovým počtem 52 239 podpisů. Jednáním ve věci petice pověřil spolek Mgr. Janu Jochovou Trlicovou.
Cílem petice je podpořit poslanecký návrh na změnu ústavy ohledně manželství, aby jako svazek muže a ženy bylo pod ochranou zákonů České republiky, což vylučuje otevřít manželství takzvaně všem. Existence petice je i reakcí na poslanecký návrh, který naopak žádá takzvané manželství pro všechny, tedy umožnění manželství osobám stejného pohlaví, který je už načten k projednávání ve Sněmovně. Zastánci petice tvrdí, že rodina je založena na manželství muže a ženy, které tvoří základní buňku společnosti. Upřednostňují právo dítěte vyrůstat v kompletní a stabilní rodině s matkou a otcem. Manželství ze své definice nemůže být institut pro všechny. Jeho esenciální znaky jsou trvalost a otevřenost k dětem, tedy funkce reprodukční. Institut manželství již od doby římského práva požívá ze strany státu zvláštní ochrany. Manželství a rodina podléhá zvláštní mezinárodněprávní ochraně, která je zakotvena v článku 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a článku 16 Obecné deklarace lidských práv a v několika dalších významných mezinárodněprávních dokumentech.
Závěrem chci říct, že souhlasím s tím, aby naše společnost byla více tolerantní, aby institut registrovaného partnerství doplňoval tradiční rodinu. Domnívám se, že úprava zákona o registrovaném partnerství by měla v plné míře vyhovět potřebám komplexní právní regulace.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane zpravodaji, za stručné, ale myslím velmi výstižné představení petice. Poprosím také zástupce těch, kteří nám podali petici. Prosím, nyní jedna z nich.
Paní Jana Jochová: Dobré odpoledne, paní předsedkyně, paní poslankyně a páni poslanci, dámy a pánové.
Já si také dovolím přečíst celý text naší Petice na podporu manželství muže a ženy: „My, níže podepsaní, žádáme prostřednictvím této petice poslance a poslankyně, senátory a senátorky, aby přijali ústavní zákon, kterým bude stanoveno, že manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákonů. Manželství je trvalý svazek muže a ženy. Funkční rodina stojící na manželství muže a ženy vždy představovala nejlepší formu pro výchovu dětí. Je to záruka budoucích generací. Proto také tato rodina má v našem právním řádu výsadní postavení. Žádáme, aby také ochrana manželství, které je základem rodiny, byla zakotvena na nejvyšší možné úrovni, tedy v ústavním pořádku.“
Dámy a pánové, já chci říct, že naši petici neorganizuje církev, jak tady zaznělo. My jsme světský spolek a jako světský spolek jsme se samozřejmě obrátili na některé přirozené spojence, a proto nás třeba církev podporuje, ale je to podpora volná, stejně taková, jakou zástupci Koalice pro manželství mají od různých jiných spolků, takže si myslím, že toto bylo z jejich strany trošičku neférové.
My jsme petici dlouho nechtěli nějakým způsobem dělat. Přišlo nám, že manželství muže a ženy je natolik samozřejmá věc, že nepotřebujeme pořádat petice, nepotřebujeme někoho přesvědčovat, že to je ta nejzákladnější lidská jednotka, protože z ní právě vznikají děti. To si myslím, že je důvod, proč vlastně tuhle petici děláme. Česká společnost je nesmírně tolerantní. V jednom výzkumu vychází, že vůči gayům a lesbám je česká společnost tolerantní stejně jako Kanada. Chápeme některé věci, že se jim nelíbí registrované partnerství, to slovo registrované, mně se také nelíbila mateřská dovolená, dovolená je prostě hloupé slovo, stejně tak jako to registrované. I my jsme tolerantní a chápeme, že některé změny tohoto institutu jsou třeba přijatelné i pro nás. Na druhou stranu pouze muž a žena můžou mít spolu děti. To je od začátku lidstva, toto prostě nemůže nikdo překonat. A proto si myslíme, že institut manželství má zůstat mezi mužem a ženou.
Když jsme začali s peticí o prázdninách, v okurkové sezóně, kdy lidé jezdí na dovolenou a obyčejně netouží podepisovat nějaké archy a věnovat se politice, nebo podobným vědem, tak jsme zjistili, že na českém venkově nikdo netuší, že se chystají takhle převratné změny, že tady v Praze je prostě tolik lidí, kteří chtějí, aby se manželství nějakým způsobem předělalo. Opravdu nevíme, kde naši oponenti berou tu jistotu, že je podporuje tolik české společnosti, protože my jsme se s tím opravdu nesetkali. Já myslím, že lidé netuší, že se toto chystá a důsledky, které to bude mít, o nich také nic netuší, protože ve změně manželství opravdu nejde jenom o změnu tří slov, jak říkají kolegové. Naše petice je o tom, že se změní pár slov v ústavě a dá to manželství vyšší prestiž, ale nebude to znamenat změnu žádných dalších právních předpisů, nebude to znamenat žádnou společenskou revoluci, bude to jenom výraz úcty k manželství, kterou jako společnost máme. Kdežto manželství gayů a leseb bude znamenat změny ve školních programech, bude to znamenat přepisování učebnic, bude to znamenat opravdu revoluční společenskou změnu, kterou my tady nechceme.
Na toto veřejné slyšení se nám přihlásilo velké množství lidí. Jak vidíte, většina lidí, co tady sedí, patří mezi nás. Jsou tady lidé z celé republiky, jsou tady lidé, kteří mají třeba sedm dětí, jsou tady lidé, kteří opravdu nejsou připraveni na tyto změny, a to jsou reální lidé. My jsme se setkali s tím, že Koalice za manželství zdaleka nemluví za všechny gaye a lesby, že spousta gayů a leseb vlastně o manželství vůbec nestojí, stejně tak jako nestáli o registrované partnerství.
Takže proto, dámy a pánové, jsme se tady teď sešli, abyste vy, poslanci a poslankyně, vyslechli i nás, protože my jsme doposud neměli takovou potřebu se hlásit o slovo, ale tyto revoluční společenské změny jsou pro nás opravdu neakceptovatelné, a proto vás prosíme, abyste zvážili manželství muže a ženy dát do ústavy, protože pak můžeme přidat i práva gayům a lesbám v jejich partnerství. My tomu jsme určitě nakloněni, ale musí to být konečná.
Děkuji vám za pozornost. (Silný potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Přátelé, dlouhým potleskem, který jistě přeji zástupkyni petentů, když ho vzbudila, si krátíme možnosti vystupování.
Já teď předám slovo dalšímu ze zástupců petentů, který nám očividně chce i něco předvést v rámci PowerPointu. Předpokládám, že to bude také prezentace ne na půl hodiny, ale na chvilku – čtyři slajdy – výborně. Máte možnost slajdovat.
Zástupce petentů: Dobré odpoledne, vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkujeme za možnost, že zde za veřejnost, naše petenty můžeme vystoupit. Myslím si, že tady toho zazněla už spousta, tím pádem se omezím na velmi stručné shrnutí toho, proč vlastně podporujeme návrh sněmovního tisku 211, tedy novelizace Listiny základních práv a svobod.
Jak už zde zaznělo, manželství jako svazek muže a ženy je nezastupitelné, protože se skládá z muže a ženy, tím pádem má nejenom charakter trvalosti, ale reprodukční potenciál, což jsou dvě složky, které garantují přežití a zároveň i právní stabilitu ve společnosti jako takové. Zároveň proč tedy podporujeme to, aby se do Listiny základních práv a svobod promítla tato definice? Je to z jednoduchého důvodu. Ústavní pořádek ze své definice má být charakteru trvalého, nemá být podrobován novelizaci. Tady můžete tvrdit, že si do jisté míry protiřečíme, ale myslíme si, že jako iniciativa jsme fér, tak možná i v budoucnu dalších podobných návrhů může přibývat, proto budeme rádi, pokud manželství bude definováno v ústavním pořádku jako věc trvalého charakteru. Proto tedy ten ústavní pořádek.
Zároveň chci zmínit, že nejde o nějak výjimečnou věc, jak už zde zaznělo, V4 - všechny ostatní okolní státy tuto definice ve svém ústavním pořádku mají. Tím pádem bychom nebyli ničím zvláštním, jenom takové menší okno do zahraničí. V rámci Rady Evropy má v ústavním pořádku, popřípadě Listině základních práv a svobod, tuto definici zahrnuto dvanáct států, tím pádem chci dále zmínit to, že skutečně nejde o nějakou výjimku, nebo o nějaký exces.
Ještě bych se chtěl vrátit k návrhu, který zde byl mými předřečníky prezentován, a nejspíše i v budoucnu bude nějakými podobnými iniciativami podpořen. Ptáte se: chcete usilovat o rovnost? Ta rovnost ze své definice znamená, že zde existují stejné podmínky. My nechceme říci, že jste občané druhé kategorie, to v žádném případě – nikdy. Vážíme si vás, respektujeme vás. To, co tady zmínila Jana Jochová, moje kolegyně, je výzkum výzkumné organizace Pew Research Center ze Spojených států z roku 2013. Tím pádem to je informace pět let stará mezitím, co se situace už výrazně posunula. Ten tvrdí, že 80 % Čechů si myslí, že homosexualita je věcí normální a že by měla být společností akceptována. Tím pádem si myslíme, že společnost s homosexuály jako takovými problém nemá, obzvlášť v České republice. Ano, existují na světě místa, kde je to skutečně vážný problém. Jsme si toho vědomi, ale myslíme si, že Česká republika do těchto regionů nepatří.
Proč si myslíme, že ta rovnost může být pouze za stejných podmínek, obzvlášť pokud se redefinicí manželství zasahuje do práv těch nejzranitelnějších, tedy dětí? O dětech zde ještě moc nezaznělo, ale manželství je hluboce a esenciálně spojeno s dětmi. Proto si myslíme, že manželství jako takové má zůstat definováno jako svazek muže a ženy, protože zde je ten reprodukční potenciál evidentní.
Ještě bych chtěl zmínit jednu věc. Zazněl zde požadavek praktického charakteru. My jsme samozřejmě otevřeni nějaké diskusi o praktických právech, jako je třeba společné jmění manželů, ale trošku mně to kreslí úsměv na rty, protože společné jmění manželů v současné době, jak je právně upraveno v právním řádu, je v podstatě takový kámen na noze manželů, tedy heterosexuálů, protože registrovaní partneři zde žijí v podstatě v privilegovaném postavení, protože registrovaný partner nemusí platit dluhy svého registrovaného partnera, které vznikly před uzavřením registrovaného partnerství, na rozdíl od manželství. Tím pádem zde jde v podstatě o takovou kuriózní privilegovanou formu.
Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, milá veřejnosti, děkujeme a končíme s naším příspěvkem. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkujeme za vystoupení zástupců obou petic. Nyní je na vás, poslankyně a poslanci, jestli chcete využít svého práva zeptat se předtím, než bude diskuse. A samozřejmě ji zahájí, jak jsme říkali, že půjdeme spravedlivě podle časového pořadí, ti přihlášení a nahlášení odborníci za petici č. 1. Ti potom vystoupí. Pak za petici č. 2. Máme také možnost dát slovo zástupcům z Ministerstva spravedlnosti: panu kolegovi Sosnovi, z Úřadu vlády, z Úřadu veřejné ochránkyně práv. Bude to jistě bohatá prezentace názorů. Pokud se hlásí poslankyně, nebo potom? (To je jedno. Potom třeba.)
V takovém případě ještě poprosím, abychom opravdu argumentaci měli doplněnou těmi odbornými vyjádřeními, a pak půjdeme do té diskuse, aby od vás vystoupili ti, kteří chtějí teď vystoupit, ať už k petici č. 1, vy jste první na řadě, pokud byste neměli zájem, máte zájem, takže prosím. Možná by bylo lepší, když byste pořadí zvolili vy, protože sami víte, v jakém pořadí z hlediska argumentace je pro vás optimální vystoupení těch, které jste si pozvali jako odborníky, nebo jako někoho, kdo přesvědčivě bude hájit vaše argumenty.
Řečník: Dobrý den. Děkuji, paní předsedkyně. Ten mix lidí, kteří teď vystoupí, jsou odborníci a odbornice, kteří ne nutně budou vystupovat za naši petici, ale mají ukázat obraz naší společnosti, ve které jsme. V prvé řadě bych chtěl poprosit pana docenta Pavla Himla, historika z Katedry obecné antropologie, aby vystoupil.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Ještě dříve, nežli začnete, pane docente, mluvit, chci jenom upozornit, že i s ohledem na počet zhruba z každé skupiny plus mínus pět odborníků bychom byli velmi rádi, kdyby vystoupení mohlo být zhruba pětiminutové. Děkujeme.
Pan Pavel Himl: Dobrý den. Doufám, že mě slyšíte. Já se omlouvám, jsem tady vzadu, já si stoupnu, abyste věděli, kdo jsem. (Stalo se.) Omlouvám se, že budu mluvit do vašich zad.
Na úvod bych chtěl předeslat dvě věci. Historie tady není od toho, aby nám říkala, co je správné, co je špatné, co je přirozené, co je nepřirozené, co je morální, nebo co není morální. To jsou naše rozhodnutí dnes a tady, která nám nikdo nevezme. Druhá věc, kterou jsem chtěl říct, samotná skutečnost, že nějaké chování, nějaký způsob lidské existence v minulosti byl dominantní nebo převažující, vůbec neznamená, vůbec nepredikuje, že takový způsob je správný, přirozený, nebo jediný možný.
Ve svém krátkém vystoupení bych se rád dotknul dvou věcí z historického hlediska. Jedna je otázka rodiny jako takové a druhá je otázka přirozenosti. Naprosto nepopírám, že drtivá většina rodin, rodinných svazků v minulosti vycházela z toho heterosexuálního spojení. Rodina, tak jak ji známe dnes ve střední Evropě, je v zásadě záležitost od 19. století. V různých částech Evropy tomu bylo různě. Ta menší nukleární rodina se vytvářela již dříve, řekněme od 14., 15. století. Co je důležité říct, rodina do doby industriální revoluce byla v zásadě ekonomická a sociální jednotka. Proto byly rodiny také velké a dokázaly integrovat do sebe, do společenství, do domácnosti i lidi, kteří třeba vůbec nemuseli být heterosexuální, nebo kteří neplodili, byli to nejrůznější strýcové, vdovy a tak dále. Samozřejmě velká otázka, která je v historiografii diskutována, je, jestli ty vztahy mezi mužem a ženou byly založeny především jako svazek sociální, svazek ekonomický, nebo jestli byly založeny na nějakém hlubokém citu. Máme tady samozřejmě ze středověku dopisy Abélarda a Heloisy, které nám ukazují, že ten velice vypjatý cit byl přítomný už i ve starších dobách.
Co se týče řekněme nějakého stejnopohlavního chování, těžko v historii chtít hledat nějakou tradici pevných svazků, nebo trvalých svazků lidí stejného pohlaví, byť někteří historikové a historičky je ve středověku třeba také shledávají, jako John Boswell například ve Florencii, a dokonce tvrdí, že to byly vztahy, které byly nějak sankcionovány, potvrzeny veřejnými autoritami. Co jsem chtěl říct, těžko chtít očekávat od minulosti, že v ní najdeme stejnopohlavní svazky jako rovnocenné a jak se říká jako tradiční, když samotná stejnopohlavní sexualita byla ještě do nedávné doby trestána, velice přísně trestána smrtí. V našich podmínkách trest smrti skončil v roce 1787 s trestním zákoníkem Josefa II., který trest smrti rušil obecně. On byl potom zpátky zaveden. Jak víte, trest za homosexualitu v tehdejším Československu nejpřísnější, byl zrušen v roce 1961.
Ještě bych se tedy rád vyjádřil k otázce přirozenosti. Víte, ono když se dneska říká, že něco je přirozené, tak kdybychom se tady do té Sněmovny přenesli někdy třeba v 19. století, tak by tady asi paní poslankyně neseděly, protože tehdy nebylo přirozené, aby žena rozhodovala o veřejných záležitostech. Nebylo přirozené, aby žena studovala, protože žena byla chápána jako méněcenný tvor. Dokonce ještě řekněme před 18. stoletím byla žena i v obecných lékařských příručkách chápána jako nedokonalá odvozenina muže. Ještě v nedávné době ženy neměly volební právo, protože to nebylo přirozené. Proč by žena měla rozhodovat o veřejných záležitostech? Ještě v nedávné době v civilizovaných zemích ženy nesměly samostatně vykonávat povolání bez souhlasu manžela, protože to nebylo přirozené. Tím bych chtěl ukázat na to, že představa přirozenosti není něco imanentního v dějinách, co se nemění, ale že se samozřejmě mění – vy jako páni poslanci a paní poslankyně třeba budete rozhodovat i o měnících se věcech, jako jsou záležitosti bioetické, záležitosti související s plozením dětí, s asistovanou reprodukcí, záležitosti týkající se konce života. To jsou všechno věci, o kterých, nebyli byste někdy v 16. století poslanci, byste nemohli rozhodovat proto, že prostě rozhodoval někdo jiný, protože tak to bylo přirozené, se nediskutovalo, které se pokládaly za nepřirozené, v případě stejnopohlavních svazků, že jsou dílem ďáblovým a podobně.
Když se na to díváme nejen z hlediska historického, já bych zakončil odkazem na slavného francouzského kulturního antropologa Maurice Godeliera, žáka Claudea Lévi-Strausse, který říká i s pohledem na neevropské společnosti, na lidstvo jako celek, že to, jak se lidstvo organizuje, není dáno tím, že by všude na světě ve všech společnostech byla základem státu rodina. To, jak se lidstvo organizuje, záleží na tom, jak se lidstvo dohodne. Je spousta různých možností, jak integrovat do společnosti lidi, kteří netvoří monogamní jednotky muž a žena, různé společnosti se s tím různě vyrovnávají a není to něco, co by tady bylo neměnně od počátku. Ostatně i pojetí lidských práv, pojetí toho, co je člověk, co je důstojnost se v historii proměňovalo a vy teď máte možnost, si myslím, o tom, co je člověk a jaké jsou důstojné podmínky pro jeho život rozhodovat dál.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem úmyslně do projevu nevstupovala. Poprosím opravdu o dodržení limitu zhruba pěti minut. Upozorňuji, že bude pět prezentovaných odborníků, respektive řečníků, které máte, a pak bude pět za vaši petici, pak se můžou ostatní, pokud jich máte více, třeba deset, jak jsem viděla, přihlásit k diskusi, která bude samozřejmě následovat. Budeme v tomto směru opravdu spravedliví a dáme prostor pro obě strany stejný. Prosím, další.
Řečník: Děkuji. Teď bych poprosil pana Daniela Prokopa z Research Director a z Medianu.
Pan Daniel Prokop: Dobrý den, já otestuji zatím mikrofon. Než to spustíme, tak řeknu, že nejsem petent petice a vlastně v tom nemám nějaký radikální názor. Chápu do jisté míry liberální i konzervativní argumenty. Byl jsem pozván, abych řekl něco o veřejném mínění, protože tady už někteří řečníci argumentovali, takže krátká pětiminutovka o tom, jak vlastně veřejné mínění vypadá a jak se vyvíjí.
Protože bývá často používáno jako argument, tak je asi dobré ukázat data. Podpora manželství gayů a leseb, jsou to výzkumy CVVM a Medianu dané za sebou. Vidíte, že do roku 2008 byla většina populace proti manželství gayů a leseb, mezi lety 2009 až 2015 to bylo zhruba půl na půl s takovou oscilací a od roku 2015 převládá ve všech realizovaných výzkumech podpora. Když uděláme průměr výzkumu za poslední tři roky, je to zhruba 58 % pro, 36 % proti, 6 % neví. Dodávám, že výzkumy byly realizovány reprezentativně v celé republice, to znamená, že je tam třeba 12 % Pražanů, je tam 20 % lidí z malých obcí do 1 000 obyvatel, o kterých mluvila kolegyně, takže reprezentují i postoje lidí z menších obcí a podobně. Podle mého názoru je těch 58 % takový spodní konzervativní odhad, protože tam převládají data CVVM a ta mají spíše konzervativnější sběr, například jsou v nich trochu nadhodnoceni lidé, kteří v minulých volbách volili ČSSD, KSČM, což jsou dvě skupiny voličů, které jsou relativně často proti manželství gayů a leseb. To znamená, že v posledních letech převládá podpora – v posledních třech letech a je tam nějaký trend mírně se zvyšující.
Podpora adopcí – je zajímavé, že třeba v Americe je větší podpora adopcí svazků gayů a leseb a menší podpora manželství. U nás je to naopak. Také je tam stoupající trend, průměr v posledních třech letech, že převládá podpora toho, aby gayové a lesby měli možnost adoptovat děti z ústavu, nebo si osvojovat děti, které nemají rodiče, například z kojeneckých ústavů a podobně. Ten průměr z výzkumů dvou agentur v posledních třech letech je 51 % pro a 41 % proti, 6 % neví. Tam je ta podpora menší, máme to opačně než v Americe, protože naše společnost je samozřejmě méně religiózní a konzervativní a jsou tam nějaké aspekty, které podporu omezují, ale přesto převládá podpora už i v případě adopce. Kde převládá podpora drtivě, je podpora osvojení dítěte partnera, kde už asi dvě třetiny lidí jsou pro, a jenom 26 % je proti.
Takže vidíte, že v čase probíhá nějaká liberalizace hodnot. Navážu na to, čím to může být. Ve všech třech aspektech převládá podpora práv nad jejím odmítnutím. Zajímavé je se zmínit, kdo jsou často lidé, kteří jsou podporovatelé, a kdo jsou lidé, kteří jsou odpůrci. Podporovatelé jsou častěji ženy a mladší lidé, odpůrci jsou častěji starší muži. Nejkonzervativnější skupina v Česku z hlediska těchto práv jsou muži ve věku 45 a více let. To je samozřejmě zajímavé proto, že si musíme všichni uvědomit, že koukáme na svět z nějaké naší perspektivy. Já třeba patřím mezi lidi do 35 let z Prahy, do jedné z nejliberálnějších skupin, na druhou stranu třeba většina zákonodárců v České republice, nebo velká část, patří právě do té konzervativní skupiny. Nesmíme se ani jedni podat pocitu, že náš světonázor reprezentuje celou společnost, protože samozřejmě jsme součástí nějaké své společenské skupiny. Podporovatelé jsou méně formálně religiózní, nicméně když se jich zeptáte na nějakou víru v nějaké nadpřirozeno, nebo že existuje něco jako Bůh, ačkoliv tomu nemusí říkat Bůh, tak se vlastně neliší, častěji osobně znají gaye. Zajímavá odlišnost je, že podporovatelé v drtivé většině považují homosexualitu za přirozenou, odpůrci asi jenom v 50 % a ve zbytku si myslí, že se dá nějak odmítnout, naučit, nebo odnaučit a podobně, což samozřejmě souvisí s tím postojem, že když uvolníme konzervativní hodnoty, začne být více lidí homosexuálních, protože to není vrozená věc. Liší se zejména tím, že pro odpůrce je přijímání větších práv LGBT nějaký symbol úpadku společnosti. Ten pocit úpadku společnosti, nebo že homosexualita je módní, zřejmě v České republice trošku v posledních letech mizí, což ukazuje ten vývoj podpory.
Osobně si myslím, že to je dáno jednak společenskými trendy, a to je moje hypotéza, abych oddělil data od svých hypotéz. Některé věci v liberálních a konzervativních hodnotách se v posledních pěti letech spíše pohybují k těm konzervativním a toto je vlastně výjimka. Moje hypotéza je, že to souvisí s tím, že se nepotvrdilo, že rozvodovost v Česku stoupá s liberalizací hodnot, ona v posledních čtyřech letech klesá, naopak je na úrovni roku 2003. Přestože manželství vnímáme méně tradičně než v roce 2003, tak v rozvodovosti jsme v roce 2003 a mnohem větší roli tam hrála ekonomická krize a také to, že po zavedení registrovaného partnerství v roce 2006 využívání bylo relativně omezené. Ta představa, že se to rozšíří do nějaké velké části společnosti, se nepotvrdila, což u části lidí vytvořilo vážnou podporu. Zajímavé je, že u nás oproti třeba Americe, tam už jsou práva LGBT hodně předmětem kulturního sporu, že jsou obviňováni, že si uzurpují veřejný prostor – ty iniciativy a podobně, si 47 % myslí, že se média věnují LGBT tématům moc a jenom menšina lidí to dává za vinu LGBT komunitě a těm iniciativám, takže vlastně nejsou obviňováni z toho, že by uzurpovali veřejný prostor oproti většinové části společnosti.
Češi hodně rozdělují soukromé a veřejné. Jenom menšině lidí by vadil coming out syna nebo dcery. Minimu lidí vadí LGBT jako soused a podobně. Ovšem negativně vnímají nějaké dávání sexuality veřejně na odiv, což ale vadí hodně lidem, kteří podporují manželství gayů a leseb, na to jsme se ptali v tomto výzkumu, protože to jsou dvě oddělené věci. Zajímavé je, a o tom možná bude mluvit nějaký psycholog, známe výzkumy z Ameriky, které zkoumaly dopady vychovávání dětí v homosexuálních svazcích. Jsou na to studie Americké pediatrické a psychologické asociace, které ukazují, že v drtivé většině se nepotvrdily žádné negativní dopady kromě toho, že tyto děti jsou více liberální, protože samozřejmě jejich rodiče jsou často více liberální. Zajímavé, a to bylo proti mým předpokladům, je, že ten vlažný postoj, nebo půl na půl, 51:41 pro adopce, je daný částečně nějakým předpokladem negativního dopadu na sexualitu dítěte, ale to si myslí jenom 26 % lidí. Výrazně častěji to je pocit, že by byli vystaveni posměchu okolí, to je asi 50 %, takže je předpoklad o tom, že společnost to odmítá, tudíž by dítě bylo znevýhodněno, což je ovšem argument, který je závislý samozřejmě na tom, jak je homosexualita vnímaná ve společnosti, o čemž se tady vede diskuse.
Poslankyně Helena Válková: Navzdory velice zajímavým statistikám a výzkumům...
Pan Daniel Prokop: To je příspěvek za mě. Přeju dobré rozhodování. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Výzkumné výsledky a statistiky si vždycky zaslouží potlesk, protože vnáší objektivitu do prezentací, pokud nejsou vyvráceny. Já bych poprosila dalšího z vašich účastníků.
Řečník: Děkuji. Teď bych to rád připodobnil osobním příběhem. Poprosil bych pana Osmana Laffitu, který žije v manželství se svým partnerem, aby řekl pár slov.
Pan Osmany Laffita: Dobrý den, dámy a pánové.
Jsem sem pozvaný, protože jsem gay a protože jsem ženatý. Moje manželství jsem uzavřel v Belgii, protože tady mi to nebylo umožněno s tím, že ten zákon tady neexistuje, nebo nefunguje. V Belgii je od roku 2003 dáno ústavním zákonem, že manželství je mezi dvěma osobami, nikoliv pohlavími. K tomu patří mezi státy vyspělého západního světa 27 států, kde je to možné.
Já si myslím, že tady se opravdu jela debata, kdy to vnímám, že se mluví, jak je to s pohlavími, ale ne jestli máme možnosti zákona. My, když žijeme, žijeme stejně, respektujeme a musíme dodržovat stejné zákony jako každý z vás. Když jezdíme po dálnici, jezdíme 130 a nemáme jinou rychlost jen kvůli tomu, že jsme gayové, nebo ne. Platíme daně stejně, jako platí každý od vás. Když je volba, musí se volit prezident, nebo poslanci, taky je důležitý náš hlas.
Nevidím důvod, proč by zákony nemohly být stejně dány pro vás i pro nás. Nedávno by mí černí předci nemohli sedět tady vedle vás, protože jste bílí, nebo jste byli bílí. Když se podíváte, nedávno byl zvolen černý americký prezident. K tomu chci jenom dodat, že život se mění, jdeme krok dopředu a stejně tak jste měli trošinku přemýšlet o tom, že máme stejná práva, ať se vám to líbí, nebo ne, jestli jsme gayové, nebo ne, práva máme stejná.
To je všechno, co můžu předat jako můj názor. Přemýšlejte, až budete hlasovat, že opravdu nejsme žádní netvoři, patříme mezi vás. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za vzorné dodržení časového limitu. Poprosím čtvrtého účastníka, kterého jste si vybrali do své odborné diskuse.
Řečník: Já bych nyní poprosil pana doktora Václava Mertina z Katedry psychologie Univerzity Karlovy.
Pan Václav Mertin: Děkuji pěkně za slovo.
Jenom vstanu, abyste věděli a nemuseli hledat, odkud k vám budu tu chvilku mluvit. Čas určitě dodržím.
Já jako dětský psycholog, který má zhruba 44 roků praxe, pro mě je důležité, co přináší rodina dětem. Musím konstatovat, že této společnosti, ale ani jiným, se úplně nedaří. Nedáváme dětem to, co potřebují. Každý krok, který vede k tomu, aby se dětem v rodinách dařilo lépe, vítám, podporuji. To je jeden důvod, proč jsem tady. Já jsem závislý na dětech, protože si přeju, aby se jim vedlo lépe. V této místnosti jsem byl několikrát, když se tady jednalo o porozvodové praxi. Všichni znáte, jak situace v České republice vypadá a nedaří se nám. Situace je pořád velmi špatná. Zamýšlejme se nad tím, co vlastně děti potřebují. Děti potřebují lásku, děti potřebují pevný vztah, děti potřebují jistotu a dětem je svým způsobem, pokud my dospělí jim to nepokazíme, jedno, kdo jim to dává, jestli je to sama maminka – není to dobrá varianta, jestli je to jenom tatínek, není to taky úplně nejlepší varianta, jestli je to dědeček s babičkou, dítěti je to svým způsobem jedno. Je rádo, že má domov, že ho mají rádi, že mu poskytují to, co potřebuje ke svému rozvoji. To mě vedlo k tomu, že vlastně podporuji z pohledu dětí to, aby fungovaly homoparentální rodiny, aby byly podpořeny tak jako úplně běžná rodina. Dítěti je to skutečně úplně jedno.
My mluvíme o tradičních hodnotách. Už to tady svým způsobem zaznělo. Ale tradiční hodnoty se nám opravdu nedaří podpořit. Slovy jednoho váženého kolegy z ciziny: „jestli se nám nedaří, tak musíme hledět změnit trochu i praxi, nejenom pokud jde o běžné rodiny, ale i o ty, které jsou zatím pořád netradiční“. To znamená, že říkáme: „ano, to je ideál této společnosti, ale říkáme, že pokud poskytují dětem to, co potřebují ke svému rozvoji, zcela určitě je podpořme“. Já bych si velmi přál, kdybychom se věnovali mnohem tíživějším problémům, už jsem to naznačil: matky samoživitelky, rodiče po rozvodu. Za prvé vnímám, že to zasahuje mnohem větší počty dětí a dopady jsou neskutečné.
Pokud jde o děti vyrůstající v homoparentálních rodinách, neukázalo se ve výzkumech, že by tam docházelo k nějakým problémům. Jestli dochází, tak nejsou větší než v běžných rodinách. Z tohoto hlediska nevidím vůbec žádný problém. Uvědomuji si, že je problém, přestože tady zazněla velmi optimistická čísla, jak se česká společnost staví k homosexuálům a lesbám. Myslím si, že výzkumná životní realita se poněkud odlišuje. Já v jednotlivých případech vidím, že společnost tuto skutečnost ještě pořád nepřijala, verbálně zcela určitě ano, to si nikdo netroufne, ale ve skutečnosti si troufnou. A na koho si troufnou, leckdy právě na nejslabší, a to jsou děti. Vzhledem k tomu, že to probírají třeba doma, tak se nemůžeme divit, že děti ve škole, zejména ty starší v určitém období, reagují ne zcela pozitivně. Ale to není dopad vztahu.
Abych nebral čas jiným, já z psychologického hlediska podporuji tradiční hodnoty, podporuji rodinu a podporuji i homoparentální rodinu a manželství.
Děkuji pěkně. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji i za dodržení časového limitu. Poprosím vašeho posledního účastníka do odborné debaty.
Řečník: Poprosil bych Veroniku Košvancovou, která naváže na pana doktora Mertina. Veronika vyrůstá v rodině dvou matek.
Paní Veronika Košvancová: Dobrý den.
Chci vás seznámit s naším příběhem, který se vlastně zdá, že je neobvyklý, ale je častější, než by si mohl kdokoliv myslet. Pocházím z manželství, moji rodiče se vzali, ale poté byl přelom, člověk to nečekal, a máma se zamilovala do Mirky, což je moje nevlastní matka. Už jsou spolu přes devět let, jsou spolu šťastné a vyrůstáme všichni pohromadě, já, moje mladší sestra, i jejich společné dítě Matyáš. Matyášek je dítě, které si myslím, že nemá žádné problémy. Má dva milující rodiče, vlastně v jeho případě čtyři milující rodiče, kteří ho milují ze všeho nejvíc. A myslím, že žádné problémy z toho, že má dvě matky, nemá. Samozřejmě se to může objevit. Je zatím v první třídě. Bojíme se toho, jak to bude dál, jestli na něj budou reagovat špatně, nebo nebudou. Zatím musíme říct, že je to nejlepší.
Myslím, že legalizace manželství by mu jenom pomohla. Naši o tom samozřejmě přemýšlí, o registrovaném partnerství, dokonce se minulý rok zasnoubily. Ale rády by, kdyby vstoupily rovnou do manželství a ne registrovaného partnerství. Protože když jsou v registrovaném partnerství, Matyášek je vlastně jenom jedné z nich. Samozřejmě v tuhle chvíli je také jenom jedné z nich, ale Matyášek by měl ze všeho nejlepší, kdyby povinnosti a práva měly v manželství obě. Tohle všechno se točí kolem dětí, ale z těch homosexuálních rodin pochází taky děti a ty děti mají právo na to být v manželství a ne v registrovaném partnerství, protože registrované partnerství je pěkná věc, je to hezký ústupek, ale není to manželství. Nejsou tam ty povinnosti, nejsou tam ta práva a všechno se točí kolem toho, že děti jsou na tom bité nejvíc ze všech.
Myslím, že otcovský vzor ani mně, ani mojí sestře, ani Matyáškovi rozhodně nechybí, protože kolem nás si můžeme najít kohokoliv. My máme vlastního otce, on má vlastního otce a vzory tam jsou. Myslím, že tímhle nejvíc trpí Matyášek s tím, že není právně zajištěn, jak by měl. My se ségrou jsme ve své podstatě dospělé, takže nás už se to v takové míře netýká, ale bychom byly rády jak kvůli našim rodičům, tak kvůli našemu bráškovi, aby manželství bylo pro všechny.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Já vám velmi děkuji. Teď předám slovo zástupcům za druhou petici. Samozřejmě vím, že jste si připravili víc účastníků, ale nevím, jakou budeme potom mít časovou možnost. Určitě vystoupí v diskusi, dáme jim prostor. Současně zase vím, že máte jenom pět účastníků, zhruba stejný počet jako u petice č. 1, ale na deset minut, a to také není možné, takže vyrovnaně budete nespokojení zástupci jak petice č. 1, tak petice č. 2, ale my prostě chceme slyšet v tomto sevřeném časovém prostoru argumenty co nejvíce lidí. I vás poprosím, abyste z desetiminutových příspěvků udělali pětiminutové. Jako někdo, kdo často vystupuje, vím, že to lze. Takže vám k tomu přeji hodně štěstí. Prosím, první zástupce.
Řečník: Já bych tady za nás ráda uvítala paní docentku Konečnou z Jihočeské univerzity a zároveň předsedkyni spolku Adam, která bude mluvit o cestách k rodičovství. Je to nezávislá odbornice. Teď bychom rádi, aby přednesla svůj příspěvek. Děkuji. (Výkřik ze sálu, že není slyšet. Už je to lepší.)
Paní Hana Konečná: Jmenuji se Hana Konečná, jsem psycholožka. Zabývám se přes dvacet let etickými aspekty asistované reprodukce a cestami k rodičovství. Jsem taky zástupkyně České republiky v Bioetické komisi Rady Evropy. Naše neziskovka Adam napsala k novele analýzu, kterou dostali všichni poslanci koncem srpna a je volně dostupná na našich webových stránkách. Já tady tu analýzu přednesu ve velmi zkrácené podobě. Koho by zajímala, ať si ji tam najde, nebo mu řeknu, kde je.
My v analýze reagujeme nikoliv na manželství, ale pouze na cesty k rodičovství a analyzujeme možnosti, jaké mají homosexuální páry k rodičovství. Na začátek chci říct, jak se tady mluvilo o přirozenosti, že ač je intenzivní vývoj umělých gamet, čili umělých spermií, vajíček, vývoj je teprve na začátku. A zatím není možné je využít, čili nebudu mluvit o přirozenosti, ale o biologické danosti. Stále jsme ve stavu, kdy k početí dítěte je nutný muž a žena v reprodukčním věku, to je nutno dodat. Učí se to děti už od velmi nízkého věku, tady máte ukázky z nějaké učebnice sexuální výchovy pro malé děti. Takhle explicitní sexuální výchova je zaváděna proto, aby děti včas uměly mluvit a rozeznat případné sexuální zneužívání. Nevyhneme se tomu, že i děti od malička ví, jaké jsou biologické danosti.
Jedna z cest homosexuálních párů k rodičovství je, že přijde dítě z předchozího heterosexuálního svazku. Ve stejné situaci jsou tisíce dalších heterosexuálních rodin. Neumím si představit, jak by se to dalo nějak regulovat, uzákonit, jak by se dala změnit situace. Každopádně se tady neliší situace homosexuálních a heterosexuálních párů.
Druhá cesta je homosexuální páry a osvojení. To se hodně zmiňuje v důvodové zprávě. Chci tady jenom upozornit, že osvojení je sice podle občanského zákoníku postaveno na roveň běžně vzniklé rodině, čili teoreticky by se neměly přestupovat biologické danosti, ale i když se přestupovat budou, tak stejně se v současné době klade díky interpretaci Úmluvy o právech dítěte důraz na biologické vazby.
Tady máte – bohužel to není čitelné – plány toho, jak bude probíhat adopční proces a jaká bude podpora adoptivních rodin. Bude se v nich pracovat s původní biologickou rodinou, čili se z nich v podstatě adopcemi stává pěstounská péče, pouze se jinak jmenují. Mám tady pěstounskou péči, mám tady uvedeno, co je to vlastně za péči. Naše neziskovka podporuje, aby homosexuální páry mohly být společně pěstouny nějakého dítěte, protože to je poměrně průzračně právně čistá situace. Nevidíme důvod, proč by nemohlo dítě být v pěstounské péči u dvou homosexuálních osob.
A čtvrtá cesta, což je tedy moje srdeční záležitost, v čem se nejvíc vyznám, je asistovaná reprodukce a homosexuální páry. Já tady nemluvím jenom o homosexuálních párech, ale i o osamělých osobách a asistované reprodukci, případně o asistované reprodukci u lidí mimo reprodukční věk, protože to je v podstatě ten samý problém.
Náš zákon je nesmírně liberální. Bohužel to není čitelné, ale je tam uvedeno, že o asistovanou reprodukci žádá žena a muž, není tam vůbec žádný požadavek ani na sexuální orientaci, ani na to, jaký mají mít mezi sebou svazek. Původně tam bylo manželství, ale heterosexuální páry to braly jako újmu, že se musí brát, že to je pro ně něco hrozného, takže je tam, že musí přijít žena a muž, dokonce může přijít i žena z jednoho manželství a muž z úplně jiného manželství. Čili nic nebrání homosexuálním osobám, aby přišly do centra asistované reprodukce, když si s sebou přivedou osobu, která je ochotna jim k rodičovství pomoct. Je tam obrázek extrémní cesty k rodičovství, to jest náhradní mateřství. Když jsem tu novelu četla při osvojení, tomu rozumím, je to jeden z kroků náhradního mateřství. Chci upozornit na to, že není dobře určitelné, kdo je vlastně rodič dítěte. Může se klidně uvažovat i o šesti osobách, pokud jde o náhradní mateřství, dárce spermie, náhradní matka, její manžel – může tam figurovat až šest osob.
Když tedy stát něco garantuje, když řekne A, musí říct i B, takovouto situaci řeší tak, že zpřístupňuje děti všem osobám, co se na jejich vzniku nějak podílely. Jeden z odborných názvů, který to má, je Multiple Parenting. Tady vidíte obrázek z Německa, jak různě můžou být rodiny tvořeny, jsou tam homosexuálové, nebo heterosexuálové, dárci spermií, dárci vajíčka, náhradní matky – těch variant je hodně. Každopádně trend je ten, že se zpřístupňují dítěti všechny rodičovské osoby a pracuje se s tím podobně jak v pěstounské péči, nebo v adopci.
Ještě někdy slyším argument, že by se přístup k asistované reprodukci týkal jenom strašně malého počtu homosexuálních párů, že to ani nestojí za to. Tentýž argument jsem slyšela, když se řešil věk přístupu k asistované reprodukci, že to bude jenom strašně málo starších žen, které budou žádat o darované vajíčko – tady máte skutečně, jak strašně roste zájem o darovaná vajíčka. Přes 85 % vajíček darovaných mladými českými ženami jde do zahraničí. Předpokládám, že situace by byla velmi podobná, kdyby se u nás státem garantoval přístup homosexuálních párů třeba k náhradnímu mateřství. Jistě bychom řekli, že v rámci Evropy mají všichni přístup, že si můžou léčbu volit, kde chtějí, jako se to dělá teď.
A poslední slajd, co k tomu chci říct. Pokud by stát garantoval přístup k rodičovství mimo biologické limity, čímž nemyslím jenom homosexuální páry, ale i ženy mimo reprodukční věk a osamělé osoby, tak to přináší tyto problémy: pohled na člověka jako na zdroj náhradních dílů, protože mimo biologické limity nelze mít dítě bez pomoci dalšího, pohled na gamety jako na zahradní přebytky, což už je teď. (Předsedající upozorňuje na čas.) Už končím. Na dítě se kouká jako na produkt a destabilizuje to rodinu, protože si nemyslím, že Multiple Parenting je optimální prostředí pro dítě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Druhý v pořadí pět minut.
Řečnice: Ráda bych pozvala paní magistru Hanu Imlaufovou z pedagogicko-psychologické poradny, která řekne příspěvek na téma důležitosti role otce i matky pro zdravý rozvoj identity dítěte.
Paní Hana Imlaufová: Dámy a pánové, ženy a muži, matky a otcové, dovolte mi, abych v následujících pár minutách, které mi byly určeny, nastínila vývoj dítěte od narození až po dospělost z pohledu důležitosti mužského a ženského principu a nezastupitelnosti role otce a matky.
Ve svém příspěvku se opírám nejen o poznatky z vývojové psychologie, ale především o svoji více než dvacetiletou praxi v pedagogicko-psychologické poradně. Žena a muž má v rodičovství jiný úkol, nikoliv úkol větší, nebo menší, nikoliv úkol lepší, nebo horší, ale jiný. Dítě již od narození vnímá rozdíl mezi jazykovým modem ženským, který je akceptující, a mužským, který je vyžadující.
Pojďme tedy rychle, protože máme málo času, proletět jednotlivá období.
V kojeneckém období je matka pro život dítěte životně důležitá, protože vztah dítěte s matkou prochází zpočátku takzvanou symbiotickou fází, kdy se dokonce dítě domnívá, že je s matkou jedna bytost, jak popsala Margaret Mahlerová v roce 1975. Zásadní změna ve vnímání vlastní identity souvisí s pohybem dítěte, začíná lézt, začíná se objevovat chůze, vzdaluje se od matky. A tady dítě začíná chápat existenci sebe sama a existenci matky jako dvou bytostí. Otec v této vývojové etapě poskytuje především bezpečí, podporu a ochranu matce. Zde můžeme nalézt nemalou podobnost se samičími a samčími rolemi ve zvířecím světě v době péče o mláďata.
Batolecí období se vyznačuje uvědomováním si identity, která se mimo jiné projevuje v samostatném jednání a prosazování se. Ty jsou pro dítě obrovským důkazem vlastních možností a schopností – já sám, já sama. Jak mnozí víte, úzce souvisí s obdobím vzdoru. Na pomezí období batolecího a předškolního věku začíná proces identifikace s rodičem stejného pohlaví. Dívky mají proces identifikace s matkou jednodušší než chlapci. Ti se na rozdíl od dívek musí od matky ve větší míře odpoutat a přijmout jako identifikační vzor otce, tedy je velmi důležité, aby byl otec přítomen. Hry s otcem vypadají úplně jinak, charakterizuje je hlavně pohyb, risk, dovádění. Hry s matkou jsou jiné, je v nich více mluvení, prohlížení, tvoření.
Dostáváme se k předškolnímu věku. Identifikace nabývá nové podoby. Dítě má potřebu dělat věci jako dospělý, rozvíjí obrovsky fantazii. Tam se nám ukazují hry na něco, které vycházejí z jasného pojmenování mužských a ženských rolí. Díky mnoha poradenským kazuistikám mohu pozorovat úskalí výchovy syna jedináčka osamělou matkou. Tyto obtíže popsali například ve svých výzkumech Steinberg a Belský v roce 1991. Chlapci, kteří neměli možnost identifikace s mužským vzorem, neměli typické zájmy a projevy, ostatní kluci je pak nechtěli za kamarády, a tím se dál prohluboval deficit mužských zkušeností.
V mladším školním věku vědomí příslušnosti k rodině tvoří součást identity mladšího školáka. Má představu o čase a rodič představuje model pro budoucnost, vzor dospělého chování. Chci být jako táta, chci být jako máma. Rodič se stává modelem nápodoby. Vědomí vlastní hodnoty dcery i syna, tedy budování sebedůvěry, to je, vážení přátelé, klíčová role otce. V rámci rodinné terapie se opakovaně setkávám se zoufalou snahou matek posilovat sebedůvěru dítěte. Matka se snaží dítěti dávat ocenění, kterého se mu nedostává od otce. Ale k jejímu smutku ona nikdy nemůže doplnit to, co nedává on.
Dostáváme se ke staršímu školnímu věku a k období dospívání. (Předsedající prosí o zrychlení.) Toto období nazval Erikson budováním identity. Jedinec si potřebuje odpovědět na otázku, kdo jsem, odkud pocházím a kam směřuji. Dcera se sbližuje s matkou, která ji uvádí do ženského světa. Dcera potřebuje její podporu, je pro ni důležité, jak se matka vyjadřuje o otci, zda s úctou, či s pohrdáním. Tak ona jednou bude přistupovat k mužům. Otec musí být oporou ženě a zároveň podporovat samostatnost dcery. Otec se má pevně a s láskou ujmout obou, ale každé jiným způsobem. Dcera potřebuje otcův obdiv, tatínkům dospívajících dcer v poradně říkávám, že on má být první muž, který své dceři skládá komplimenty. Díky němu poznává dcera mužský svět, ale bezpečně. Syn s otcem potřebuje objevovat mužský svět, učí se s ním něco vydržet, soupeřit ve sportu, posilovat vůli. A v této fázi vývoje syna musí matka vědomě ustupovat do pozadí, protože ona má tendenci syna ochraňovat, pečovat o něho, chce zachraňovat konfliktní situace. Matka potřebuje vztah důvěry ke svému muži, aby syna pustila a nebála se. Otec musí syna utužovat, to je jeho kompetence. Když v tomto věku syna otec není přítomen, nebo zcela chybí mužský princip, syn překračuje hranice a bývá často rváč a bojovník. (Předsedající opět upozorňuje na čas.)
Dovolte už poslední větu. Na závěr bych ráda řekla, že pokud muž a žena, otec a matka, dokázali ve výchově jeden druhého doplňovat, občas přebírat aktivitu a ustupovat do pozadí, pokud dítě vnímalo rozdíly mezi rodiči, ale zároveň zakoušelo jejich lásku, vyroste z chlapce dospělý muž a z dívky dospělá žena. A ti budou ochotni vzít na sebe životní úkol, tedy stát se rodiči pro další generaci, aby život na této planetě mohl stále pokračovat.
Děkuji, že jste mně naslouchali. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Poprosím dalšího účastníka.
Řečník: Představím našeho dalšího hosta, nezávislou odbornici, paní profesorku Danu Hamplovou, socioložku ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Paní Dana Hamplová: Vážená paní předsedkyně, vážení páni poslanci, paní poslankyně, já vám mockrát děkuji za možnost zde krátce promluvit.
Ráda bych na úvod řekla, že nejsem petent ani jedné z těch petic, já jsem vlastně o těch peticích nevěděla, dozvěděla jsem se o nich před čtrnácti dny, když jsem byla oslovena, abych tady promluvila. A byla jsem oslovena proto, že jsem sociolog a dlouhodobě se zabývám otázkami rodinných forem a kvality života. Nutno ještě podotknout, že jako sociolog jsem primárně kvantitativně orientovaná, to znamená, že pracuji se velkými datovými soubory, reprezentativními vzorky. A to je důležité, protože v argumentech se často vychází z nějakých velmi malých vzorků, z kvalitativních výzkumů, kde se dělá rozhovor s pěti, deseti rodinami a na základě toho se dělá nějaké zobecnění.
Než se dostanu k otázkám rodinných forem a kvality života, musím tady trošku zareagovat na jednu věc, která zazněla v předchozích diskusích v některých vystoupeních, že stejně jako za komunismu stála rajčata 40 haléřů, dneska stojí víc, rodina se mění, takže se tomu musíme přizpůsobit. Je pravda, že rodina se mění a je pravda, že v různých kulturách rodina vypadá různě. Ale to, co je podstatné, je to, že vždycky je tím jádrem párové soužití muže, ženy a jejich dětí.
Nemůžu chodit do žádných podrobností, dodržím těch pět minut, ale důvod je poměrně nasnadě, a to je to, že rodina a manželství nejsou primárně společenské instituce, které mají sloužit k uspokojování potřeb dospělých lidí. Ty slouží k uspokojování potřeb lidí, kteří se mají rádi a chtějí spolu být. Manželství a rodina jsou primárně instituce, které zde slouží k tomu, aby sloužily k reprodukci jak v sociální, tak v biologické společnosti. A to si myslím, že je potřeba si v diskusi uvědomit, protože to není o tom, zda se mají lidi rádi, nebo nemají rádi, ale tady je opravdu role rodiny.
Jak se ukazuje, párová rodina – muž a žena, a především biologičtí rodiče – jsou tím nejlepším prostředím, v kterém děti mohou vyrůstat. Tady v tom je, trošku bych řekla, jako v akademické sféře až politický tlak na to, že musíme být vlastně otevření, nemůžeme tohle říkat. Dokonce několik zahraničních asociací vydalo prohlášení, že neexistují rozdíly v tom, jak dopadají děti z různých typů rodin. Problém je, že když se podíváme na ta prohlášení, třeba Americká psychologická asociace to prohlásila a setkala se s velkou kritikou, protože studie, na kterých to bylo postaveno, nejenom, že byly nereprezentativní, často měly opravdu minimální vzorky několika málo rodin osob stejného pohlaví, ale často ani neobsahovaly heterosexuální rodiny, takže tam vlastně k žádnému srovnávání nedošlo.
Já bych řekla, že tahle situace se v posledních letech liší. Začínáme mít k dispozici nějaké větší reprezentativní vzorky. Nemůžu tady chodit vůbec do nějakých podrobností toho, jak výzkumy vypadají. Já jsem tady na slajdech připravila nástin čtyř studií, které se vyznačují tím, že už tam máme vzorky několika set rodin osob podobného pohlaví. Rovněž jsem je vybírala podle toho, aby bylo vidět, že už dneska můžeme sledovat rozdíly od dětství až do dospělosti, to je podstatné, že se nejedná jenom o nějakou vývojovou fázi, která může být třeba nějakým způsobem vyrovnána. Všechny tyto studie v podstatě ukazují, že děti jsou na tom vždycky nejlépe a nejlépe prosperují, pokud vyrůstají s dvěma biologickými rodiči, a že ani ty homosexuální páry v průměru prostě neposkytují stejné zázemí, a to je důležité.
Já jsem připravila ještě takový hand out, kde je výběr nějakých studií. Je tam jedna studie, která vlastně dělá přehled výsledků. Nemám opět čas se tomu věnovat, ale jedním z těch faktorů, jestli můžu poprosit o další slajd, je vysoká nestabilita svazků osob stejného pohlaví. V tomhle myslím je velmi poučné se podívat na situaci ve Skandinávii, a to ze dvou důvodů. Za prvé. Skandinávie je místo, kde podpora svazků osob stejného pohlaví došla nejdále a zároveň mají ve Skandinávii populační registry, což je pro nás v kvantitativní sociologii trošku ráj. My vlastně můžeme velmi dobře sledovat vývoj těchto svazků. Je potřeba říci, že to není výběrové šetření, jsou to data o všech svazcích. A tam se ukazuje, že relativní riziko rozpadu svazků osob stejného pohlaví je výrazně vyšší. Co je možná ještě zajímavé, že existují rozdíly mezi svazky gayů a leseb. Gayové mají přibližně o 30 % vyšší pravděpodobnost rozvodu, lesbické páry až třikrát vyšší. Co se ještě ukazuje, že ale i v rámci jednotlivých skupin jsou rozdíly. Nejméně stabilní jsou páry, kdy si ženy do svazku přináší dítě z nějakého předchozího svazku z minulosti.
Na závěr bych chtěla zdůraznit jednu věc. Pokud říkám, že tradiční rodina – matka, otec, děti – je nenahraditelná, tak to vůbec nevypovídá o hodnotě lidí, kteří v takovéto tradiční rodině nežijí. Nevypovídá to nic o lidech, kteří zůstali sami. Nevypovídá to nic o lidech, kteří žijí s partnerem stejného pohlaví. Ale je důležité si uvědomit, že právě manželství je primárně o sociální reprodukci. Není to o uspokojování potřeb dospělých lidí. Otázka je, když řekneme, že manželství je pro všechny, tak ono to samozřejmě nebude zasahovat pouze páry stejného pohlaví, ale otevírá se to mnohem šířeji. A potom bude velmi těžké definovat, kde vlastně jsou hranice a pro koho všeho může manželství sloužit. A nakonec je velmi pravděpodobné, že pojem manželství ztratí jakoukoliv hodnotu. Nakonec se instituce, která má ochraňovat a nějakým způsobem zajišťovat reprodukci, postupně může rozplynout.
Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za téměř nadlidský výkon, protože jsem viděla, kolik toho máte připraveného a jak jste to zredukovala. Poprosím dalšího, čtvrtého účastníka do diskuse.
Řečnice: Chceme přivítat pana doktora Jakuba Kříže, který přednese přednášku, krátký příspěvek na právní souvislosti stejnopohlavního manželství.
Poslankyně Helena Válková: Já myslím, že přednáška nebude, to hned kolegovi řeknu. Dívám se na hodinky. A když to je pět minut, už jsem nervózní. My se s panem kolegou známe. Poprosím, jestli by udělal resumé své přednášky.
Pan Jakub Kříž: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, dovolte mi představit některé argumenty ve prospěch exkluzivního postavení manželství muže a ženy, a tedy současně také proti redefinici manželství.
Na webu onoho takzvaného manželství pro všechny najdeme řadu argumentů pro redefinici. Mnohé z nich jsme slyšeli i zde. Lze je vlastně shrnout pod slogan stejná láska, stejná práva. Řešíme, proč je současný stav špatný, ale doposud jsme neslyšeli úvahu nad tím, co je manželství. Položme si tedy tuto otázku my, neboť každý institut v právu má svůj účel a slouží k jeho naplňování. Co tedy činí manželství manželstvím? Může být manželstvím jakékoliv uspořádání vztahu mezi osobami? Onen revizionistický pohled vychází, byť nedůsledně, z pojetí, že primárními kritérii manželství jsou milostné vzplanutí mezi osobami a touha žít společně. Je to ale dostatečný důvod pro to, aby stát zasahoval a vytvářel právní regulaci pro takový mezilidský vztah?
Co je tedy manželství a proč má tak výjimečný právní status? Je to především jediné společenství celého života, kterého jsou lidi schopni a které zahrnuje člověka v celé jeho dimenzi včetně dimenze tělesné. My lidé jsme z mnoha ohledů soběstačnými jednotkami, ovšem nejsme soběstační, pokud jde o reprodukci. Té dosahujeme pouze tehdy, pokud muž a žena v plodícím milostném aktu plně sdílejí svá těla. Stejnopohlavní páry nejsou takové vzájemné koordinace na tělesné úrovni schopny. Dále je manželství vnitřně zaměřeno k dětem. Plozením a výchovou dětí manželé svůj vztah naplňují. A toto vnitřní zaměření není narušeno ani případnou neplodností, jak bývá často namítáno. Můžeme vzít jednoduchou paralelu, stejně tak fotbalový tým je zaměřen k výhře, i když se mu vyhrát nepodaří. Stejnopohlavní svazek z povahy věci nemůže být zaměřen k dětem. Jestliže se v něm vyskytují, tak pouze proto, že do něj byly dodány uměle zvenku, ovšem nejsou plodem vzájemného tělesného odevzdání se manželů. A nikoliv tedy kvůli milostné lásce, ale z popsaných důvodů i důvodů, které představila paní profesorka před chvílí, má stát zájem na regulaci manželství.
V jedné věci má však Koalice za manželství pravdu. Jedná se o symbol. Tento symbol je podle mého názoru třeba vnímat v kontextu genderové ideologie, jíž je produktem a která usiluje o přeměnu světa vytvořením nového lidského jedince, který již nebude podroben omezením své biologické danosti. Přijetí zákona je tak v symbolické míře třeba chápat jako jakýsi výstřel z Aurory.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, až budete hlasovat o redefinici manželství, nebudete hlasovat o tom, zda spolu dvě osoby stejného pohlaví mohou svobodně žít a rozvíjet svůj vztah a vztah s dalšími osobami. To je již dávno možné. Budete hlasovat o tom, zda takové dvojici přiznáte mimořádně privilegované postavení, postavení základního stavebního kamene společnosti. Hlas pro redefinici manželství je hlasem pro nové uspořádání vztahů ve světě, pro svět, ve kterém je rodina dále cíleně oslabovaná, netvařme se, že se jedná o nějakou neutrální změnu, kulturní rámec, ve kterém žijeme, je utvářen také právem a jestliže změníme paradigma a učiníme z manželství pouze citový svazek, zvýšíme jeho nestabilitu.
Dále bude zastřen ideál rodiny ve formě – matka, otec, děti – neboť všechny modely uspořádání vztahů budou již rovnocenné. To bude východiskem rodinné politiky státu a výuky ve školách.
Dalším důsledkem je obchod s dětmi formou náhradního mateřství. Je fikcí, že stejnopohlavní páry ulehčí situaci dětí v dětských domovech. Tak jako jiné páry budou i stejnopohlavní páry toužit po vlastním dítěti a v mnoha případech jedinou cestou k jeho dosažení bude cesta náhradního mateřství. V něm jsou děti zbaveny svého základního lidského práva na rodiče. Hlavní obětí bude tedy opět dítě.
Dále již nebude otec a matka, ale rodič A, rodič B, případně rodič C. To samozřejmě vyžaduje důstojnost homosexuálních rodičů, jestliže oni budou rodiči, tak nebudou moci být označováni jako otec a matka. Je to praxe ze států, kde již stejnopohlavní manželství bylo přijato. Proč hovořím o rodiči C? Protože v Kanadě již civilní status zná status třech rodičů v právním smyslu.
Dále se otevírá cesta k další institucionální erozi manželství. Ve Spojených státech amerických již zaznívají požadavky na takzvané minimální manželství, ve kterém jedinci mohou mít manželský vztah s více než jednou osobou, recipročně či asymetricky, bez ohledu na pohlaví a počet stran, druh vzájemného vztahu, a na to, která práva a povinnosti spolu vzájemně sdílejí.
A konečně poslední bod. Dojde k omezení svobody vyznávání jiného hodnotového rámce. Kdo bude nadále tvrdit, že manželství je pouze mezi mužem a ženou, bude radikálem, homofobem, zločincem z nenávisti. Pro mě osobně je symbolem této nesvobody pekař Jacques Phillips, kterému byla ve Spojených státech amerických soudně nařízena povinnost absolvovat kurz převýchovy a povinnost po dobu dvou let zasílat státním orgánům výkazy dokládající, že jeho drobné podnikání není ovlivňováno homofobními předsudky.
Dámy a pánové, není pravda, že redefinice manželství nikomu neublíží. Ublíží společnosti, ublíží rodinám a ublíží dětem. Manželství si zaslouží ochranu, a to i na ústavní úrovni. Děkuji. (Silný potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já vím, že kolega Kříž je velmi dobrý rétor a teď to tady znovu potvrdil, ale máme určité limity, a ty už jsou překročeny. Takže poslední za petici č. 2. Poprosím, opravdu zkuste těch pět minut. Samozřejmě jste si všimli, že je to vždycky sedm nebo osm, ale více to z obou stran zredukovat nejde. Kdo ještě vystoupí jako poslední?
Řečnice: Já bych tady za nás ještě ráda přivítala jednoho právníka. Je to pan Petr Jan Kosinka, který bude pokračovat v linii nastolené Jakubem Křížem a bude mluvit o konkrétních případech nové diskriminace, kterou s sebou manželství otevřené všem na západě už dnes nese. Děkuji.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já vím, že kolega Kříž je velmi dobrý rétor a teď to tady znovu potvrdil, ale máme určité limity, a ty už jsou překročeny. Takže poslední za petici č. 2. Poprosím, opravdu zkuste těch pět minut. Samozřejmě jste si všimli, že je to vždycky sedm nebo osm, ale více to z obou stran zredukovat nejde. Kdo ještě vystoupí jako poslední?
Řečnice: Já bych tady za nás ještě ráda přivítala jednoho právníka. Je to pan Petr Jan Kosinka, který bude pokračovat v linii nastolené Jakubem Křížem a bude mluvit o konkrétních případech nové diskriminace, kterou s sebou manželství otevřené všem na západě už dnes nese. Děkuji.
Pan Petr Jan Kosinka: Dobré odpoledne, vážená paní předsedkyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, vážené paní poslankyně. Svůj příspěvek jsem nazval Bojem za rovnost k nové diskriminaci. Mě trošku zaskočilo zkrácení termínu. Původně jsem byl připraven na delší příspěvek, který se pokusím publikovat.
Nicméně ono se až tolik nestalo, protože v podstatě můj příspěvek má dvě základní teze. Ta první říká, že zamýšlená redefinice, redefinice manželství, podstatně souvisí se svobodou. To je první teze. Druhá teze říká, že těch, kterých se negativně dotkne potenciální změna, je pravděpodobně více, než těch, kterým by měla pomoci. A na konci mám jednu prosbu, ale k té se dostanu.
Teď k první tezi. Jedno z hlavních tvrzení kampaně „Jsme fér“ zní takto. Většině to neublíží a menšině to pomůže. Vytváří se tu dojem, že se vlastně jedná jen o drobnou změnu, která nebude mít vliv na ostatní lidi. Bohužel to není pravda. O dětech už byla řeč. Pan doktor Kříž naznačil i další souvislosti, a těm bych se chtěl věnovat já.
Otázka svobody, a bavíme se zde o politické svobodě, není souhrnem všech možných, nemožných, individuálních či skupinových nároků, nýbrž naopak primárně se měří prostorem, v němž stát do osobní sféry jednotlivce či skupiny nezasahuje. Každému nároku jednotlivce či skupiny totiž ve skutečnosti odpovídá povinnost ostatních, čímž se jejich prostor svobody nutně zmenšuje. Ve skutečnosti totiž existuje naprosto prokazatelná souvislost mezi prosazováním LGBT agendy, jejíž vlajkovou lodí je právě manželství stejnopohlavních párů, a zcela nové vlny diskriminace všech oponentů, která pravidelně v zemích, kde jsou legalizovány tyto sňatky, přichází v těsném závěsu za touto legalizací.
Nejedná se vůbec o drobnosti, ale spíše o novou vlnu diskriminace, rozdělování společnosti a pronásledování disidentů. Svoboda projevu, slova, tisku, svědomí a náboženství jsou nejen ohroženy, ale již přímo atakovány proponenty nové agendy, a to v zemích, jako je Velká Británie, Francie, Švédsko.
Co mám na mysli? Vyhazování z práce, ze studia, mediální útoky a kampaně. Blokády veřejného vystoupení oponentů. Zesměšňování, vylučování z rozhodovacích pozic. Likvidační pokuty pro živnostníky. Cenzura internetu, ale dokonce i drobnější tresty odnětí svobody, zřizování převýchovných komisí, specializovaných soudních institucí, monitorovacích komisí apod. To nehovořím o Československu normalizační doby, to je aktuální situace z dnešní Velké Británie, Francie, Švédska, Kanady atd. A týká se těch, kteří mají jiný názor na agendu LGBT, a především tedy na stejnopohlavní manželství. Po schválení stejnopohlavních svazků totiž již nestačí tolerance, ale začal být vyžadován aktivní souhlas.
Připravil jsem si, mám tady vypsáno několik desítek takových případů, protože mě tlačí čas, tak zmíním stručně jenom dva. Mám jich tady několik desítek, ve skutečnosti se jedná o stovky až tisíce případů.
Kim Davisová v USA byla uvězněna za odmítnutí vydávat manželskou licenci, tedy první, koho se to týká, jsou úředníci. U nás tajemníci, případně starostové. Byla uvězněna, a na její podporu student Felix Ngole, což byl student magisterského studia sociální práce na univerzitě v Sheffieldu na svém Facebooku umístil citát z bible, kterým Kim Davisovou podpořil, a byl za to vyloučen z univerzity. On se odvolal k soudu a soud rozhodl, že univerzita rozhodla správně. Mám tady přímo věty z toho judikátu, mohl bych to tady rozebírat, není na to čas. Pokud by to někoho zajímalo, opravdu je to velmi zajímavé. Mj. tam bylo konstatováno: Došlo sice k omezení studentova práva vyjadřování, to soud uznal, nicméně se tak dělo z důvodu prevence, protože by tento post, myslí se tím ten soukromý Facebook, mohli číst lidé, kteří by jej mohli považovat za neslučitelný s étosem daného oboru. Studentovo právo na svobodu vyznání údajně nebylo porušeno, protože se nejednalo o jeho interní přesvědčení, nýbrž o vyjádření tohoto přesvědčení.
Nepřipomíná vám to něco? Není to přece tak dávno, co vládnoucí moc říkala: V soukromí si můžete myslet, co chcete, ale běda, když to budete říkat někde navenek.
Mohl bych pokračovat k dalším případům, není na to čas. Další kategorií jsou např. drobní živnostníci. Týká se to květinářů, pekařů, cukrářů, kteří se odmítají aktivně podílet na sňatcích homosexuálů. O jednom případu nedávno psala Lucie Sulovská v Echu 24. Jednalo se o případ pekaře, který v podstatě padl do připravené pasti nastrčených aktivistů v roli provokatérů. Velmi podobný případ jsou tito manželé, které vidíte na slajdu. Komise pro rovnost je odsoudila k pokutě 500 liber, když se odvolali k soudu, tak soud nejen že potvrdil tuto pokutu, ale ještě k tomu přidal 88 tisíc liber soudních nákladů.
Poslankyně Helena Válková: Zapomněl jste říct, za co byli odsouzeni. My to pozorně sledujeme.
Pan Petr Jan Kosinka: Podle antidiskriminačního zákona, protože, a to je docela zajímavé. Tam nešlo o to, že by nechtěli prodat dort homosexuálnímu páru, nýbrž oni byli požádáni, nebo bylo na nich požadováno, aby přímo na ten dort napsali „support gay marriage“, tedy podporujeme homosexuální manželství. Oni řekli, že je to proti jejich svědomí a byli odsouzeni tou komisí, což je další typická věc, že vznikají různé quasi soudní instituce, které si atrahují tuto problematiku na sebe, a tam samozřejmě rozhodují lidi, kteří jsou správně vyškolení.
Můžeme asi pokračovat dál. Velká Británie pokročila ještě dál. 21. 12. 2016 byl přijat zákon, který zavádí pro všechny státní zaměstnance, nikoli tedy jen úředníky, ale i učitele, sociální pracovníky atd. tzv. oath of allegiance to British values. Netřeba dodávat, že za britskou hodnotu je samozřejmě považováno i právo na stejnopohlavní manželství. Ten, kdo s tím nesouhlasí, není způsobilý vykonávat funkci či zaměstnání, placené ze státního rozpočtu.
To ovšem nestačí. Dokonce ještě před tímto zákonem byla v podstatě zničena celá adopční síť, katolická adopční síť, která za to, že odmítala adoptovat děti homosexuálům. Zde dokonce nešlo ani o to, že by čerpali prostředky ze státního rozpočtu.
Poslankyně Helena Válková: Vím, že je to velice zajímavé. Těch případů jsou stovky. Ale limit, musím vás…
Pan Petr Jan Kosinka: Mám ukončit. Dobře. Jenom bych chtěl říct, že těch případů, nejen že jich je hodně, ale týká se to opravdu širokých skupin obyvatelstva, a když k tomu srovnáme počet těch, kterým by údajně měla tato změna pomoci, bavíme se o necelých 3 tisících párech lidí, kteří využili registrované partnerství do dnešní doby, z toho mnoho z nich ve skutečnosti ani nejsou občané České republiky, ale Slováci, Ukrajinci. Např. můj kamarád se nechal zaregistrovat s Mexičanem. Zdaleka se nejedná jenom o občany ČR v tomto počtu.
Bohužel těch, kterých se nové zákonodárství dotklo, starostů, tajemníků obecních úřadů, učitelů, sociálních pracovníků, pracovníků církví, živnostníků, je mnohem více. Jenom petice Aliance pro rodinu shromáždila přes 50 tisíc.
Proto se domnívám, že ústavní zakotvení ochrany manželství jako muže a ženy je nejen ochranou pro tyto lidi a pro tuto instituci, nýbrž právě pro tyto lidi s odlišným názorem a před novou vlnou diskriminace.
A na závěr bych chtěl ještě poprosit všechny, kteří z nějakého důvodu mají pocit, že musí hlasovat pro změnu a redefinici manželství. Prosím vás, nedopusťte, aby byl tento zákon přijat, aniž by byla současně s ním přijata i dostatečně silná a co možná nejširší ochrana práva na výhradu svědomí pro disidenty a opozici. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji těm, které si pozvali zástupci petic. A nyní tedy již otevírám diskusi, do které se jako první hlásí poslanci, a ti mají přednost, jak jsem říkala. První byla paní poslankyně Balaštíková, a potom prosím pan poslanec Španěl, pak budou další. Máš slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Kolegové a kolegyně, chtěla bych říct, že mezi mé přátele patří několik gayů, a i z období, kdy ještě byla sametová revoluce docela daleko, mohla bych opravdu povídat hluboké lidské příběhy. Nikdy jsem se na ně nedívala jinak, jako na člověka. A jde mi o člověka jako takového, ne o jeho orientaci. To, že jsem nakonec jako zpravodaj dala skutečně negativní stanovisko, je to jenom kvůli dětem, o kterých budeme v budoucnu rozhodovat. Kvůli nenarozeným dětem a kvůli těm, kteří si nebudou moct vybrat, protože my vlastně rozhodujeme o jejich budoucnosti. To byl jediný důvod, proč jsem to udělala.
Poslouchala jsem samozřejmě pečlivě přednášející a mohu říci jedno jediné, co jsem si z toho vzala. Že naše společnost opravdu není na takový krok zralá. My nejsme zralí ani na demokracii, ani na svobodu, kterou jsme obdrželi. My nejsme zralí ani na ctění institutu manželství, a myslím si, že na tento krok určitě ne.
Nečekejte, že zákon cokoli změní. Nezmění. A já jsem i s vašimi kolegy o tom komunikovala, že toto vzdělávání, ani rozhovor s námi, nezmění to ani pochody Prahou, protože to je vymáhání si jakýchsi práv. Myslím si, že je to komunikace taková, jako probíhá tady, která změní názor nás ostatních, kteří jsme teď ve většině.
To, že bráníme nějaké naše ideály, to, že chceme, aby tady statut manželství byl, je také naše právo. A jsme opravdu ve většině. Hovořte s námi o tom, bavme se na odborné úrovni, protože jestli to mohou rozhodnout, tak jsou to právě odborníci, kteří nám musí říct, jestli my poškodíme ty budoucí děti, nebo ne. Protože tady nejde ani o mě, ani o vás. Jde o ty, kteří možná teprve na ten svět přijdou.
A musím říct, že jsme tady zapomněli na to nejdůležitější. Na zákon, který je nad všemi a platí pro celý svět, a to jsou přírodní zákony. A matka příroda rozhodla, že děti budou přicházet na svět z otce a matky, z muže a ženy. A na to jsme zapomněli, to přestáváme ctít, a možná proto jsme i ztratili vůbec úctu ke všemu, co jsme kdysi v minulosti ctili. To je moje poslední závěrečné slovo jako zpravodaje. (Potlesk)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Byla jsem upozorněna, pane poslanče Španěli, že nejdříve se hlásila paní poslankyně Matyášová. Jak chcete, dohodněte se, prosím. V tom případě dáma má přednost jako vždycky.
Poslankyně Eva Matyášová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla říct jenom takovou věc. Já jsem docela probíhala, nebo můj proces k nějakému názoru ohledně homosexuálních párů, manželství homosexuálů, se vyvíjel. Také jsem předpokládala, že třeba s registrovaným partnerstvím přichází zároveň práva registrovaných párů na to všechno, co mají manžel v současné době. Také úcta k pojmu manželství, to jsem brala, že je to opravdu něco jiného, když je manželství heterosexuální a manželství homosexuální.
Můj názor se však trošku časem změnil, a já se spíš přikláním k tomu, abychom opravdu nedávali homosexuály do kategorie lidí druhé kategorie. Chtěla bych přečíst jednu krátkou definici. Manželství je právní a společenská instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny. Tradice manželského obřadu, práva a povinnosti manželství, způsob výběru partnera, počet a pohlaví partnerů i právo vstoupit do manželství, se mohou lišit v závislosti na kultuře. To je krátká definice, jedna z mnohých samozřejmě.
Já osobně bych podala třetí petici, a to je petice za manželství, by manželství opravdu bylo uctíváno jako svazek lidí, kteří spolu chtějí žít a chtějí spolu vychovávat děti. Nerozlišovala bych úplně kategoricky, jestli to je homo pár, nebo hetero pár.
Co se týká adopce dětí, myslím si, že to musí být akt, který je vysoce individuální a je potřeba posoudit, jestli ti lidé, kteří si chtějí adoptovat dítě, mají na to. Nezáleží na tom, jestli jsou hetero, anebo homosexuálové.
Co se týká reprodukce, že má být rodina základem reprodukce lidstva, dneska to vidím na mladých lidech, mám taky děti, které jsou v tomto věku. Mladí lidé se reprodukují bez toho, že by vstupovali do manželství. Myslím si, že tato funkce rodiny je bohužel oslabena, a dnes už není, nebo v minulosti bylo, když měla žena mimomanželský vztah, bylo z toho mimomanželské dítě, byl to hřích, nevím, na jak vysokou míru. Dneska to je diametrálně odlišné.
Jsem tedy pro to, aby se odstranilo pokrytectví, spočívající v nevidění části společnosti, která má také právo na plnohodnotný život. Pro mě je trošku problém jenom takový technický, asi už bych to řekla, otázka opravdu toho, když se rozhodnou gayové mít pokrevního potomka, aby ty právní úpravy byly opravdu na správné míře. (Potlesk)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Myslím si, že z těchto dvou projevů vidíte, jak je to u nás v Poslanecké sněmovně rovnoměrně rozložené. A teď pan poslanec Španěl.
Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. K této diskusi bych se také rád přidal. Nechtěl bych z principu vyznít nějak konzervativně, přesto se opravdu zastanu tradiční rodiny, a to z jednoho prostého důvodu. Já uvedu třeba příklad sám na sobě. My jsme s manželkou, řekněme, zplodili a vychovali tři děti, a myslím si, že pokud jsou děti zplozeny z této lásky a všeho, i přesto, jakou krizí dneska rodina prochází, že se lidi neberou, žijí na hromádce, uzavírají pozdní manželství, vysoká rozvodovost, tak si myslím, že skutečně tradiční manželství může dát dětem úplně jinou lásku a výchovu, než ty homosexuální páry.
Opravdu nemám nic proti homosexuálním párům. Chci je respektovat, chci, aby měly úplně stejná práva, jako my, a myslím, že by se měl revidovat institut registrovaného partnerství, a rozhodně by se neměly tyto svazky stavět úplně na rovinu tradičního manželství. Jak víte, já jsem z hnutí, kterému není jedno, jestli se rodiny podpoří. Dneska spíš prosazujeme, aby lidé měli snahu vytrvat v manželstvích, podpořit je různými půjčkami, vším, to by mohl vyjmenovávat náš volební program třeba, ale to není důležité. Hovořím spíše sám za sebe.
Myslím si, že máme rezervy spíše v tom, podpořit tradiční rodinu, zachovat její priority, zachovat její úctu, aby se i naše demografická křivka vyvinula nebo stabilizovala na nějakém bodě. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane poslanče. Je tady ještě – ano, pan kolega od nás z petičního výboru, prosím pana Vymazala.
Poslanec Tomáš Vymazal: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Chtěl bych se za Piráty krátce vyjádřit. Mě překvapilo, jak se debata v posledních deseti nebo dvaceti minutách přetočila k tomu, ne jestli dva lidé jsou spolu šťastní v nějakém svazku, ale jestli jsou schopni, nebo dokonce mají v plánu spolu plodit děti. Přijde mi, že najednou začínáme rozlišovat ty svazky na lepší a horší podle toho, jestli jsou za účelem plození dětí.
A proto bych se chtěl zástupců petentů petice na podporu manželství zeptat, jestli souhlasí s větou paní zpravodajky Balaštíkové, kde říká: Mám za to, že je třeba zachovat morální diferenci mezi hodnotami tradičními a vnesenými. Jestli souhlasí s tím, že je na místě rozlišovat vztahy na jakési morálně lepší a morálně horší, čistě podle sexuální orientace. Mně je tahle diference bytostně odporná a myslím si, že mluvím za všechny pirátské poslance a poslankyně, když říkám, že láska je jenom jedna a zákony by to měly reflektovat. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za jasně odvážně formulovaný dotaz na kolegyni poslankyni. Budeme postupovat jako vždycky, dám jí hned prostor, pokud chce zareagovat. Prosím. A pak je přihlášený do diskuse pan poslanec Luzar.
Poslankyně Margita Balaštíková: Pane kolego, já jsem neřekla nikdy, že jsou horší a lepší. Já jsem neustále hovořila o budoucích dětech, o jejich rozhodování se o těchto záležitostech. Také pokud jste poslouchal veškerá má vystoupení, řekla jsem, že mám spoustu přátel, kteří mají jinou orientaci, že nedělím lidi podle orientace, ale na člověka jako takového, nikoli jinak orientovaného.
To, že vnášíme nějakou diferenci, to je výchova dětí k nějakým těmto věcem. Nemyslím tím, že to je špatné. Ale pochopte mě. Jsem matka tří dětí. Babička tří vnuků. Oni mi vyrůstají před očima. A jsou v životě dětí okamžiky, kdy velmi těžce budete vysvětlovat vůbec vztah muže a ženy, ne tak toto. A já myslím především na období těch dětí, aby to na nich nezanechalo psychické následky, a také jsem řekla, není to o mně, není to o současných lidech, je to o těch budoucích, kteří přijdou, abychom my nerozhodovali o nich, a oni sami se rozhodovali.
Já nechci nikoho takhle dělit, ale měli bychom ctít nějaké záležitosti a přírodní zákony, a to já si myslím. Nikdy jsem nedělila lidi na špatné a dobře.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Uvedu to na správnou míru. Pochopila jsem to tak, že vám tam vadilo adjektivum morální, které zaznělo trošku v tomto kontextu. Ale teď to vysvětlila paní poslankyně, že nemyslela morální odlišení, horší nebo lepší, ale že jde o jiné hodnotové priority. Je to tak, paní poslankyně? Bylo to nevhodné použití adjektiva morální. A vy jste chtěl, pane poslanče?
Poslanec Tomáš Vymazal: Mně určitě šlo o adjektivum morální, ale hlavně dotaz byl směřovaný na zástupce petentů petice na podporu manželství, protože tvrdili, že jejich cílem rozhodně není rozlišovat jakýmkoli způsobem svazky. Děkuji.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To byl dotaz pana poslance na vás. Prosím stručnou odpověď, pokud chcete, a pak pan poslanec Luzar.
Řečnice: Jsem moc ráda, že to paní poslankyně vysvětlila velmi hezky. Jak to teď řekla, tak se s tím naprosto ztotožňujeme. Nám jde taky o děti. Neptám se nikoho na ulici, jak je orientován. Mě to nezajímá. Já sexuální orientaci nepovažuji ve svém životě za nijak zvlášť důležitou. Ale manželství je pro děti důležité. Je z hlediska dětí zásadní. Dvojice muž a žena zplodí dítě. A proto vlastně my to manželství považujeme za něco tak důležitého.
Poslankyně Helena Válková: Musím trvat na tom dotazu, který tady ale zazněl jinak. Ptal se, jestli redukujete na manželství na manželství, které má vychovávat děti, anebo jestli si dovedete představit, takhle jsem to pochopila, jako svazek milujících dvou lidí bez ohledu na to, jestli vychovávají děti, nebo nevychovávají. Je to tak, pane poslanče? Ano. Prosím o vyjádření.
Řečnice: Takhle se k tomu neumím vyjádřit, protože muž a žena mají tu potenci zplodit dítě, i když ho třeba nemají.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To byla jasná odpověď. Já bych teď dala slovo panu poslanci Luzarovi, a potom se ještě chce vyjádřit pan poslanec Španěl.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Rád bych se vyhnul emotivním vyjádřením. Debata k tomu v některých okamžicích mírně sklouzává. Vrátil bych se k jádru, co máme připraveno na stolech, s tím jsme se mohli seznámit.
Mé otázky míří na autory, asi paní profesorku. Vybrané výzkumy jsou zaměřeny na srovnávání potomků heterosexuálních a homosexuálních rodin. Ten výzkum je velice zajímavý. Mě to z výzkumného zájmu poučilo, ale přesto bych se zeptal na otázku. Tady je totiž ve výzkumu postaveno: ideální rodina, muž, žena, děti, a homosexuální. Ale existují také výzkumy: muž, žena, dítě jako ideální rodina, a vztahy v narušené rodině, jinými slovy v rodině, kde dítě vyrůstá u samoživitelů, matky, popř. u matky a její matky, a ty vztahy, jestli se tam také projevují negativní projevy, jak tady je popsáno. Jestli to je také zmapováno.
A potom by mě zajímalo, jestli existuje porovnání vazeb nebo psychologických vlivů na dítě mezi těmito rodinami narušenými, které ale bereme jako normální, tzn. rozvedená matka, rozvedený otec a dítě ve výchově, a vztahy dítěte a homosexuálních párů. To by bylo potom možná srovnatelné. Samozřejmě emoční vliv na dítě to stoprocentně bude mít, a ani bych si netroufal polemizovat s výsledky, které máme před sebou. To je první dotaz v této věci.
Druhý kraťoučký dotaz. Paní profesorka se dívá s ohledem na čas.
Poslankyně Helena Válková: Protože ten dotaz je tak na přednášku, a jak znám profesorky, myslím, že paní profesorka nebude výjimkou, udělá vám o tom krásnou dvacetiminutovou přednášku, a na to čas nemáme.
Poslanec Leo Luzar: S dovolením požádám jen o odpověď, protože mě to osobně zajímá, spíše jestli auditorium to bude zajímat, požádám paní profesorku, ať mi to vysvětlí, ale rozumím vaší obavě.
Druhá věc, ten vztah jako takový my vlastně neřešíme. Tady je petice, která říká, že tady je společensky uznaná nějaká potřeba, to je registrované partnerství. Existují tady nějaké právní vazby. A jedná se o to, aspoň jsem to pochopil, že jsou tu neustále nějaké zákonné bariéry v rovnocenných vztazích. A o zákonných bariérách, byť v dalším materiálu jsou částečně podchyceny, se nehovoří a nediskutuje. A já bych strašně rád, a pokud by to mělo být součástí debaty, kdy zákon je do sněmovny připraven, aby se v prvním čtení, aby se ve čtení, které bude následovat, abychom se o právních aspektech bavili. Jestli jsme schopni jako zákonodárci vyhovět a říci ano, tady jsme byli příliš přísní, a třeba u adopce a dalších záležitostí hledat cesty, jestli tady je opravdu nerovnost v této věci. A to si jako neprávník nedovolím na základě těchto debat troufnout odpovědět a říci jasně ano, jasně ne.
Přikláním se k tomu, abychom se tímto zabývali a snažili se ty právní nerovnosti, které by bránily tomu působení na dítě, nebo působení rodiny, aby mohly nějak fungovat tito lidé, aby se cítili rovnoprávní v této společnosti, abychom hledali cestu. Tolik k tomu moje stanovisko. Děkuji.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. K tomu druhému chci jenom říci, že to bylo ve zpravodajské zprávě na závěr obsaženo u pana poslance Petrtýla, který říkal, že sice je pro zachování stávajícího stavu, ale současně že chce komplexní právní regulaci, aby se vyrovnalo registrované partnerství v jiných aspektech. Říkám to dobře, pane poslanče? Je to tak? A na tu první otázku poprosím paní profesorku Hamplovou, aby se pokusila nějak stručně výstižně odpovědět. Ale nevím, jestli to půjde.
Paní Dana Hamplová: Budu stručná. Myslím, že to zvládnu. Srovnávací kategorií je biologická rodina, rodina s dvěma biologickými rodiči, což je nejlepší prostředí pro děti. A pro vás je otázka, co děti, které nevyrůstají v tomto ideálním prostředí. Většina studií srovnává různé typy rodiny, nejenom jako ideální rodinu, i ostatní. A pak se ukazuje, že třeba rozdíly mezi matkami samoživitelkami a homosexuálními rodinami už je potom výrazně menší, než je rozdíl mezi situací, kdy jsou tam dva biologičtí rodiče. Ono záleží i na tom, jestli je dítě společné, nebo jestli je to dítě z předchozích svazků. V okamžiku, kdy jsou tam děti z předchozích svazků, zase to výrazně zvyšuje nestabilitu. Ale to je spíš potom na nějakou jinou diskusi. Nechci to tady úplně rozebírat.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To bylo výrobně stručně zodpovězeno. Vy jste chtěl doplnit, pane poslanče, ale opravdu ještě abychom dali prostor.
Poslanec Leo Luzar: Nevím, asi už to není tak nutné, protože už je debata posunuta o oktávu výš. Chtěl jsem jenom konstatovat to, že mě taky zajímá spíš osud dětí. Umím si představit jako soužití milujících se dvou žen nebo milujících dvou mužů, ale my se musíme opravdu bavit o dětech. A podle mě rozchodovost nebo rozvodovost, jak chcete, u homosexuálních párů bude stejná jako rozvodovost u heterosexuálních párů. To je všechno.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. A teď tady máme také zástupce, pokud tedy poslankyně a poslanci už nejsou, tak teď otevírám diskusi pro všechny, a samozřejmě se sluší vždycky nejdříve zástupcům úřadů. Pan doktor Sosna jako zástupce Ministerstva spravedlnosti.
Pan Jakub Sosna: Dobrý den, děkuji za slovo a zároveň za pozvání. Ministerstvo spravedlnosti zde reprezentuje stanovisko vlády, která se také vyjadřovala k předloženému návrhu zákona, jehož účelem je zavedení manželství stejnopohlavních párů. Vláda vyjádřila k tomuto návrhu zákona souhlasné stanovisko.
Já bych zde rád rozvedl jeden aspekt, který si myslím, že je velice podstatný, a stál v základu souhlasného stanoviska vlády, a to je, že u manželství stejnopohlavních párů nejde jenom o práva osob stejného pohlaví. Ale co tady bylo opakovaně zdůrazňováno z řad poslanců, jde především o práva dětí, která se v takovém svazku nacházejí.
V listině základních práv a svobod je obsažena jedna taková myšlenka, která vlastně není ani tak stará, ale nám už je samozřejmá minimálně v poměrech heterosexuálních svazků, a to je myšlenka, že děti narozené v manželství a mimo manželství mají stejná práva. Ale pokud to převedeme na případy dětí, které žijí ve svazcích homosexuálních párů, tak musíme konstatovat, že minimálně z faktického, ale i z právního pohledu tyto děti stejný okruh práv vůči svým rodičům nemají. Ochrana těchto dětí je na úrovni ochrany dítěte, žijícího s osamělým rodičem, nebo jinak, dítěte žijícího – dítě jednostranně osiřelé. Ale je třeba říct, že nemá ani stejný okruh práv, jako to jednostranně osiřelé dítě, protože ani nemá nárok na sirotčí důchod, nebo na dědění po tom zemřelém partnerovi rodiče. V tomto slova smyslu je úroveň ochrany těchto dětí nižší.
Samozřejmě i v dalších aspektech, tím že není možné ani přiosvojit dítě partnerem rodiče, není zde založena ani vyživovací povinnost. Vyživovací povinnosti vůči partnerovi rodiče. Není zde jakékoli formální právo styku a péče vzhledem k tomuto dítěti.
Uvádělo se tady, že u stejnopohlavních párů je zde riziko větší míry rozpadu těchto svazků. To nejsem schopen posoudit. Ale pokud by tomu tak bylo, tak se naopak domníváme, že je to spíše argument pro zavedení manželství stejnopohlavních párů, protože právě při rozpadu manželství, při rozvodu se vyžaduje, aby došlo k úpravě poměrů dítěte pro dobu po rozvodu. To v současnosti v těchto svazcích v tomto aspektu neregulovaných chybí.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To bylo stanovisko Ministerstva spravedlnosti, uvedení do reálu, jak ta platná právní úprava ochranu dětí zajišťuje. Cesty jsou možné dvojí. Buď ji posílit v rámci, nebo vně manželského svazku. Prosím.
Pan Jakub Sosna: Jestli můžu ještě říct. Tady se kladla na roveň, uvádělo se, že je možné vyhovět požadavkům tak, že se pouze opíší práva a povinnosti, která jsou jinak obsahem manželství, ale zároveň se tomu nebude říkat manželství, ale právě v tomto případě by jaksi absentovala právě úprava poměrů dítěte pro případ rozpadu takového svazku, tak jako je tomu v manželství.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Poprosila bych zástupce Úřadu vlády o vyjádření. Zpět. Ministerstva práce a sociálních věcí.
Pan David Pospíšil: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se samozřejmě přidávám ke kolegovi z Ministerstva spravedlnosti ohledně stanoviska vlády, které bylo souhlasné, jak už kolega zde řekl. Současně chci sdělit, že Ministerstvo práce se na tuto problematiku dívá minimálně z dvou rovin. Jedna rovina je oblast právní, už tady bylo zmíněno nejednotné nebo různorodé postavení stejnopohlavních párů v registrovaném partnerství a postavení manželství.
Nicméně manželství manželům umožňuje ještě získávat další výhody nejenom v rámci rodinně-právních, ale i v rámci zákonů, které se týkají daní, poplatků, a zákonů možná, o kterých bychom ani nevěděli, že mají přímý dopad na institut manželství.
Tady možná, jak zde vyjadřoval pan Laffita, že gayové a lesby, nebo registrovaní partneři a partnerky platí stejné daně, tak v reálu vlastně nehradí stejné daně. Mají jiné sazby, než je to v manželství. I zde je nerovnost postavení.
Druhá oblast, na kterou se my díváme, je oblast sociálního začleňování, protože jako každá menšina, ať už se jedná o etnickou menšinu, národnostní menšinu, sexuální menšinu, tak my se musíme dívat na to, jestli nedochází k sociálnímu vyloučení z důvodu toho, že se jedná o tu či onu menšinu. V tomto případě vnímáme to, že k sociálnímu vyloučení dochází, samozřejmě že ne k tak zjevnému, jako je to u etnických menšin nebo jiných druhů, ale na druhou stranu zase vnímáme pozitivně, protože i my jsme si realizovali různé výzkumy mezi sociálními pracovníky na úřadech práce, na orgánech sociálně právní ochrany apod., a vlastně zjišťujeme, že s tímto tématem, ať už skrze adopci, nebo řešení různých sociálních problémů se veřejná správa setkává čím dál více, a vlastně pro nás je spíš pozitivní zpětnou vazbou, že veřejná správa se o tom tématu chce dozvědět stále více větší množství informací a vlastně chce této skupině nějakým způsobem pomoci, ale neumí si s tím poradit.
A poslední zmínku, protože mám na starosti i agendu sociálně právní ochrany dětí, takže bych chtěl zmínit to jedno hledisko, na které se možná zapomíná. V rámci institutu osvojení nebo pěstounské péče, ale tady byla primárně zmíněna oblast osvojení, tak se nehledá vhodné dítě pro daný pár, ať už je heterosexuální nebo stejnopohlavní, ale pro dítě se hledá vhodný pár. Je potřeba to vnímat, že hlavní hledisko je zájem dítěte, nikoli zájem osob, které chtějí dítě osvojit. Ať už i v současné právní úpravě se děti doopravdy hledají na základě tohoto hlediska, ať už se jedná o registrovaný pár, nebo jednotlivce.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za poměrně obsáhlé vystoupení. Ještě tady máme zástupce instituce. Prosím.
Řečník (Pan Karel Suda): Vážená paní předsedkyně, vážené členky, vážení členové petičního výboru, vážené zúčastněné, vážení zúčastnění, jsem potěšen, že tu mohu promluvit u příležitosti projednávání petice za manželství pro všechny, a zároveň reprodukovat dlouhodobé postoje veřejné ochránkyně práv, která bohužel z pracovních důvodů se tohoto projednávání sama nemohla zúčastnit.
Mezi manželstvím a partnerstvím existují rozdíly, o nichž není sporu, poněvadž vyplývají z rozdílnosti obou právních úprav. Tyto přetrvávající rozdíly vytvářejí dojem nevýznamnosti a podřadnosti registrovaného partnerství. Všechny předestřené rozdíly v právním statusu formalizovaných různopohlavních a stejnopohlavních partnerství může fakticky beze zbytku odstranit rozšíření možnosti uzavřít manželství se všemi odpovídajícími právy, povinnostmi a administrativními souvislostmi i na páry osob stejného pohlaví.
Dovolte mi tedy pár slov k institutu manželství, jeho vývoji a dnešnímu pojetí. Institut manželství v minulosti zažil množství změn a zvratů. Dlouhá léta byl pouhým nástrojem ekonomických zájmů jednotlivých rodů a rodin. Byly také časy, kdy bylo vázáno na souhlas vrchnosti, čímž zůstalo pro některé lidi z nižších sociálních vrstev zcela zapovězeno. Nebylo také vždy partnerstvím v pravém slova smyslu, nýbrž pouhým nástrojem správy muže nad ženou a dětmi. Několik staletí ho také nebylo možné oficiálně ukončit.
Ještě v dobách nedávných bylo možné manželství uzavřít pouze před orgánem státu, a jeho církevní podoba byla zcela zatlačena do pozadí, zatímco před několika stovkami let se manželství drželo pod patronátem církve. Tyto pro určitá období charakteristické tradice však bylo nutné bořit, aby bylo manželství přístupné všem s co nejmenšími rozdíly. Manželství také v průběhu času reálně představovalo být soužitím, dokud smrt oba nerozdělí. Rozvodovost narůstá. Představa manželství jakožto svátosti se neshoduje s realitou.
Dnes lze manželství charakterizovat především jako soukromou záležitost, dobrovolný a rovnoprávný svazek dvou lidí. Jeho citová stránka převládá nad jakoukoli jinou. Jedná se o nástroj stvrzení lásky a pevného společného soužití. Právě to, co manželství představuje, ono potvrzení hlubokého intimního vztahu dvou lidí, je tím, co mu dnes dává jeho symbolický význam a důležitost.
Manželství otevřená stejnopohlavním párům jsou dnes ve světě stále běžnější záležitostí, která se týká jak evropských, tak mimoevropských států. Mimo tradičně liberálních států je manželství stejnopohlavním párům otevřeno i v tradičně silně katolických zemích, jako je Irsko, Španělsko, případně některé stály Latinské Ameriky. Obzvláště v posledních dvou letech je manželství pro všechny ve světě přáno. V roce 2017 bylo manželství stejnopohlavním párům otevřeno například ve Finsku, na Maltě, v Německu či v Austrálii. Na základě rozhodnutí vysokých soudních orgánů je k právu zakotvení manželství pro všechny zavázán Taiwan či katolická Kostarika. Nakročeno k otevření manželství stejnopohlavním párům má nyní i Kuba, socialistická země, jakkoli pro ni dodržování lidských práv zjevně jinak není prioritou. V mnoha dalších zemích v současné době probíhají veřejné kampaně a související snahy pro manželství pro všechny.
To, jak umí být společenský vývoj překotný a jak státy dokáží rychle reagovat na nastalé společenské změny, dokumentují především uplynulá léta z pohledu některých evropských zemí. Např. v sousedním Rakousku nabyl zákon o registrovaném partnerství účinnosti až v roce 2010. O sedm let později již rakouský Ústavní soud prohlásil zákaz uzavřít sňatek párům stejného pohlaví za diskriminační a neústavní. V Irsku bylo zase ještě v 90. letech 20. století sexuální styk partnerů stejného pohlaví kriminalizován. V roce 2010 zde nabývá účinnosti zákon o registrovaném partnerství a krátce na to v roce 2015 se Irové v referendu vyslovují pro novou ústavní definici manželství jakožto svazku dvou osob.
V roce 2005 získávají možnost uzavírat registrované partnerství po dlouhých peripetiích Britové, a již v roce 2013 většina zemí Spojeného království legalizovala manželství mezi osobami stejného pohlaví. A tak bychom moli pokračovat dále. Je patrné, že výrazné právní změny v této oblasti nastupují skutečně rychle, i v řádu jednotek let.
Své pomyslné ano manželství pro všechny dnes říká i značná část veřejnosti, což bylo patrné z již představených sociologických průzkumů.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Chci, abychom teď neměli přednášku. Vyjádření za úřad je celkem jasné.
Řečník (Pan Karel Suda): Vážená paní předsedkyně, vážení členové, vážené členky petičního výboru, v dnešní době již nespatřuji důvod k tomu, proč by nemělo být manželství spolu se souvisejícími právy, povinnostmi i jeho symbolikou otevřeno stejnopohlavním párům. Jsem přesvědčen, že česká společnost je již připravena. Po vzoru jiných států Evropy, ale i států z odlehlejších koutů světa, by měla Česká republika na zcela zjevné společenské posuny reagovat a následovat je. Děkuji vám, že zvážíte podporu této petici, a tím i podporu manželství pro všechny.
Poslankyně Helena Válková: Také děkuji za ta vystoupení institucí. V současné době jsme na tom asi tak, že tady máme – čímž jsme vyčerpali – vidím ty vlasy, vidím paní s blonďatými vlasy, která se hlásí prakticky od začátku, támhle také. Ale tady jsou přihláška do diskuse, kterých je velice hodně, mnoho, a já je musím upřednostnit, protože ti lidé se přihlásili formálním způsobem.
Jako první je tady Svatava Havlíčková, která by vystoupila. Upozorňuji na to, že vystoupení v diskusi, aby to mohla být diskuse, vím, že se vám to nebude líbit, by nemělo překročit dvě minuty. To je jako pro technické vystoupení v Parlamentu. Nemám tady hodinky, ale budu se to snažit regulovat. To není diskriminující, ale je vás hodně a chci dát každému prostor. Do dvou minut. Kdo to zvládne do minuty, bude rekordman. Kdo to zvládne za víc než dvě minuty, vezmu mu slovo. Děkuji.
Paní Svatava Havlíčková: Dobrý den, jsem Svatava Havlíčková, byla jsem teď vyzvána, děkuji moc za slovo a všechny bych vás chtěla oslovit se svým příběhem, který jsem posílala i pánům poslancům a paním poslankyním ve svém osobním mailu.
Jsem vdaná přes 38 roků, měla jsem 8 dětí, mám 10 vnoučat. Žiji v klasické tradiční rodině. Nicméně moji rodinu před 4,5 lety postihla tragédie, kdy se nejmladší syn v necelých 15 letech oběsil z důvodu toho, že byl homosexuál. Napsal nám v dopise na rozloučenou, že nechce a nemůže žít ve společnosti, která je netolerantní a nedává rovná práva všem ve společnosti, a že si přeje, aby jeho smrt přispěla k větší rovnoprávnosti a toleranci vůči všem lidem na světě.
Proto jsem zde, protože po této zkušenosti jsem se snažila pochopit příčiny toho, proč to syn udělal. V podstatě není jediný z naší rodiny, kdo se narodil s touto orientací. I moje starší sestra je lesba. Je to paní doktorka, psychiatrička, nyní se jí blíží šedesátka, žije skoro 25 let v partnerství se ženou, a my jsme to vždycky celá rodina brali jako naprosto normální, přirozené, že moje sestra žije s partnerkou, i naše děti to tak vnímaly.
Nicméně až po smrti svého syna jsem se od své sestry dozvěděla, jak pro ni toto bylo těžké, jak bylo těžké pro ni přijmout sebe sama s touto orientací, jak je pro ni těžké žít v této společnosti. Po smrti mého syna vznikla poradna S barvou ven pod Prague Pride, a já jsem jednou z mentorek v této poradně, kde se na nás obracejí desítky a stovky mladých lidí, dětí, se svými problémy, které jim přináší odlišná sexuální orientace.
Mluvilo se tady teď o tom, jak jsme ve většině. Ano, já jsem taky v té většině. A my, co jsme v té většině a nikdy jsme nezažili, jak je bolestné být v té menšině, tak nemůžeme pochopit pocity těch lidí, kteří jsou mimo naši většinu. A proto já osobně se velmi zasazuji o to, aby prošel tento zákon o manželství pro všechny, protože jsem přesvědčena, že se tím předejde podobným tragédiím, jaká se stala v mé rodině. Že mladí lidé, kteří se velmi těžko potýkají se sebepřijetím, s tím, když zjistí v dospívání, že mají jinou sexuální orientaci a je to pro ně velmi těžké, tak jsem přesvědčena, že pokud zákon…
Poslankyně Helena Válková: Musím vás přerušit. Myslím si, že jste řekla svoje vyjádření. Dokončete větu, ale už je to přes dvě minuty.
Paní Svatava Havlíčková: Děkuji. Jsem přesvědčena o tom, že to pomůže nejen těmto lidem, kteří se potýkají se svojí orientací, ale v podstatě nakonec i rodičům, i nám rodičům, i všichni tito lidé se narodili v klasických rodinách z klasického vztahu muže a ženy. I můj syn se takový narodil, a už nežije.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji vám za vyjádření. Poprosím pana poslance Juchelku, a současně se mu omlouvám, protože sedí někde vzadu a vůbec jsem ho neviděla. Přihlásil se. Prosím o jeho vyjádření, ten má samozřejmě vždycky přednost jako poslanec a poslankyně z jednoduchého důvodu. Tady nejsme privilegovaní, ale budeme potom hlasovat. Pane poslanče.
Poslanec Aleš Juchelka: Hezký dobrý den, budu kratší, než jednu minutu. Mockrát děkuji panu zástupci veřejné ochránkyně práv, že nám to tady tak krásně přečetl. Možná tady paní Šabatová mohla být s námi sama, když je to tak důležitý petiční výbor. Každopádně zástupce ombudsmanky pan Křeček má zcela odlišný názor, to je tedy potřeba říct. Také bych chtěl velmi fakticky tady povědět, že můj kolega pan poslanec Patrik Nacher dělá novelu zákona o registrovaném partnerství, která by měla nést to motto práva ano, manželství ne. To všechno se k nám bude postupně do Poslanecké sněmovny přidávat. Mám to říct ústy Patrika Nachera, tak jako tady pan kolega přečetl ústy paní Šabatové její znění. Děkuji moc.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To byla dost podstatná informace, která tady také měla zaznít. Děkuji, pane kolego poslanče. Poprosím dalšího, který se přihlásil. Je to paní Anna Toušová, jdu v pořadí. Ta už odešla. V tom případě tady mám – pan Tomáš Rychtecký.
Pan Tomáš Rychtecký: Dobrý den. Jsem slyšet? Doufám, že jo. Jmenuji se Tomáš Rychtecký. Chtěl bych upozornit na daleko větší problém. Tato země není schopna zajišťovat právo výchovy ani polovině rodičů, zejména otcům. A ten problém, který tady dnes řešíme, ten s tím samozřejmě souvisí. Ten problém je daleko hlubší, a tím by se měla sněmovna zejména zabývat, a to to, že zejména otci heterosexuálové v této zemi jsou značně diskriminováni, a potažmo děti. A nikdo neřeší zájem těch dětí, právo, aby o něj pečoval taky druhý rodič. Zejména otcové. A to s tím dost souvisí. Tzn., že zde nejsou diskriminováni jenom homosexuálové a lesby, ale reálně zde dochází k diskriminaci výchovy otců, a zejména nezletilých dětí.
Já bych to otočil. Nikdo se zde téměř nezabýval právem nezletilých dětí a dětí jako takových z té druhé strany. To je zcela zásadní problém pro tuto společnost, a to bychom měli řešit. A jakmile toto vyřešíme, že k té reálné diskriminaci nebude docházet, za což může zejména justice, a justice je hlavním problémem této země, tak potom samozřejmě se bude lépe řešit i diskriminace homosexuálů a leseb a osvojení dětí.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Slyším a všichni slyšíme, že upozorňujete z vašeho pohledu na významnější problém, který by se měl řešit, než ten, který tady řešíme.
Další přihlášený do diskuse je paní Dočkalová.
Paní Veronika Dočkalová: Dobrý den, ukážu se vám, než začnu. Jmenuji se Veronika Dočkalová a jsem předsedkyně spolku Logos, který zaštiťuje v LGBT křesťany a křesťanky. Už více jak čtvrt století působíme v celé republice a pastoračně se staráme o gaye a lesby, jejich příbuzné a přátele. Poskytujeme jim také doprovázení v situacích, kdy jsou ve svých domovských církvích zavrhnuti, což bohužel nebývá výjimečné.
Naše společenství patří k zakládajícím členům koalice za manželství a myšlenku manželství pro gaye a lesby podporujeme od samotného jejího počátku. Jednoduše proto, že si myslíme, že odevzdané vztahy dvou lidí stejného pohlaví mají stejnou váhu, jako vztahy dvou lidí pohlaví odlišného. Za léta naší existence jsme mohli takových vztahů pozorovat bezpočet. Dvojic, které pečovaly o sebe navzájem, o své děti, o své přátele, své okolí a později i o své rodiče, když ti již nemohli pečovat sami o sebe.
Na základě této zkušenosti víme, že v lásce a ve vztazích není rozdíl. Věříme, že všechny vztahy si zaslouží stejnou důstojnost a stejné společenské uznání, jako mají vztahy lidí opačného pohlaví, protože vztahy jsou základem naší společnosti a pomáhají nám ji udržovat.
V jádru křesťanské zvěsti je podle nás obsaženo právě toto: Ochota sklánět se k druhým, vytvářet jim místo v našich životech a pečovat o ně. Silně vnímáme a velmi nás zasahují hlasy, které útočí proti nám. Jako příklad bych uvedla úryvek z kázání pana profesora Piťhy, které se odehrálo teď ve svátek svatého Václava. Pan profesor v něm strašil věřící výroky, že pokud bude manželství gayům a lesbám umožněno, budou jejich rodiny roztrženy, sebrány jim budou děti a nebude jim řečeno, kam byly zašantročeny. Homosexuálové se stanou vládnoucí třídou a budete deportováni do pracovně výchovných táborů vyhlazovacího charakteru.
Tyto lži a manipulace, které se dlouhodobě šíří v církvích a církevních společenstvích, nás velmi znepokojují. Není výjimkou, že podobné argumenty můžete slyšet v kostelích zároveň spolu s předkládáním petice, kterou zde prezentuje Aliance pro rodinu. Sama jsem se jedné takové nátlakové mše zúčastnila. A v podobném duchu bohužel často mluví i přední představitelé české katolické církve.
Jak jsem již říkala, nás to velmi mrzí, neboť naše snahy na nikoho neútočí, nesnaží se šířit dezinformace, nikoho ničím nestraší, chceme jen jedno, chceme důstojné vztahy a stejné společenské uznání.
A ještě si dovolím jednu malou poznámku.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Již jste za limitem dvou minut. Poprosím o závěr vašeho vystoupení.
Paní Veronika Dočkalová: A na závěr bych ráda dodala, že zde bylo zmíněno, že pokud bude přijata tzv. LGBT agenda, že budou omezovány svobody projevu a další práva. Tak já bych jen chtěla říct, že aktuální praktika v církevních kruzích je taková, že jsou velmi omezována práva LGBT lidí, např. tak, že nesmějí projevit opačný názor, čehož se zde obává protistrana, že nesmějí projevit svůj vztah, nesmějí v něm otevřeně žít, jinak jsou šikanováni, vylučováni a dokonce vyhazováni ze zaměstnání, jako se to např. stalo Jaroslavu Hormanovi, Davidu Oláhovi, Jakubu Paulusovi nebo Ondřeji Prostredníkovi. A jistě bychom byli schopni vyjmenovat i další. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji vám za vaše vyjádření a poprosím dalšího do diskuse. Opravdu musím spravedlivě popořadě. Je tady pan Marek Ondřej z asociace Comeniana, jestli tady ještě je. Prosím.
Pan Marek Ondřej: Dobré odpoledne. Chtěl bych se vyjádřit k použití termínu manželství jako označení trvalého vztahu muže a ženy. Jsem učitel, jsem i rodič tří dětí a mám za sebou 13 let praxe v učitelství. Chtěl bych říct, že děti vnímají svět jednodušeji a z praxe… (Hluk v zasedací místnosti.)
Poslankyně Helena Válková: Poprosila bych o klid. (Potlesk.) (Hluk v zasedací místnosti.)
Na shledanou. Omlouvám se za to přerušení. Kdybyste v klidu, jsme tady v klidu, v důstojné atmosféře, takže prosím, pokračujte.
Pan Marek Ondřej: Z praxe učitelské, myslím, že mi všichni můžou dát za pravdu, že rodina velmi ovlivňuje dítě. A tak bych byl rád, kdyby ten termín manželství byl používán v tomto ohledu. Jako příklad ze života dnes ráno, když jsem odjížděl sem do Prahy, tak se mě syn ptal před odjezdem, kam jedu. Když jsem mu to vysvětlil, chodí do páté třídy, tak mi pak řekl: Tati, já u zavřu normální manželství. Už ten přívlastek, to normální, vlastně mi přišel ne úplně na místě. Rád bych, kdyby to, co bylo důležité pro svět můj, mohl – nemusel rozlišovat normální a nenormální manželství, ten termín by zůstal s naplněním, že se jedná o trvalý vztah muže a ženy. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Myslím, že jsme všichni vaše poselství pochopili, kdo jsme tady byli. Jako další, opravdu, je to přísně spravedlivé, paní Rut Kolínská, která už chtěla vystoupit, ale nedostalo se na ni. Teď má tu možnost dvě minuty.
Paní Rut Kolínská: Dobré odpoledne, to jsem já. Já budu velmi stručná. Jsem tady sama za sebe. Jsem matka pěti dětí, žiji v heterosexuálním manželství. Jsem dcera evangelického faráře, jsem křesťanka. Trápí mě, když slyším, že by naše rodiny měly být ohroženy. Čím budou ohroženy, když budou do vztahu manželského vstupovat homosexuální páry. Ohrozí mě? Já se homosexuálkou nestanu. A to je jedna z věcí, kterou jsem chtěla říct.
A druhá z věcí je tak, která je spojena s tím, co říkal Daniel – sociolog, teď si nevzpomenu, jak se jmenuje příjmením, že společnost na jednu stranu souhlasí, ale ve společnosti stále není otevřený vztah k jinakosti. My se bojíme jakékoli jinakosti. A je potřeba o tom diskutovat, proto já taky tady vystupuji sama za sebe, ne za svoji organizaci, která sdružuje skoro 300 mateřských center, protože v naší organizaci skutečně není jednotný názor, a není jednotný názor právě proto, co se zmiňovala Veronika Dočkalová tady přede mnou, že panuje obrovská dezinformace a zkreslování situace a dokonce vyhrožování v církevních kruzích a i mimo ně. Já jsem generace, která vyrostla v tom, že homosexualita je něco umělého, posmívali se moji vrstevníci, nebo v mé generaci se posmívali všem, kdo byli odlišní, a jsem hrozně ráda, že jsme dospěli do stavu, kdy jsme svobodní a můžeme respektovat jinakost a s jinakostí se smiřovat. Myslím si, že pánbůh nás stvořil každého jiného právě proto, abychom dokázali spolu žít a vzájemně se respektovat. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za vyjádření. Současně jak tady bývá dobrým zvykem, ten váš dotaz, v čem jsou rodiny ohroženy, směřuji, jestli se k tomu chce vyjádřit zástupce druhé strany, kterým byl nepřímo nebo přímo dokonce adresován, tak má možnost. Stručně, prosím.
Řečník: Děkuji za možnost reakce, budu velmi stručný. Jak zde zaznělo v příspěvcích několika odborníků, pokud nějaká určitá skupina lidí získá nová práva, odpovídá to povinnostem na jiné straně. To především, jak už tady bylo zmíněno konkrétními příklady ve školství, v legislativě. Tím pádem to je jedna věc. A druhá věc, která nasvědčuje tomu, že skutečně respekt nebo tolerance, a druhým krokem je respekt, v té společnosti už v současné době existuje. Proto nerozumíme tomu, proč by to mělo být legislativní cestou vymáháno, protože jak zde zmínil pan Prokop ze společnosti Median, tak v podstatě česká společnost je velmi otevřená.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Pak je tady přihlášený do diskuse pan Ing. Jiří Fiala, jestli tady je, prosím o jeho vystoupení. Ano.
Pan Jiří Fiala: Ano, jsem tady. Děkuji za slovo. Rád bych reagoval na to, co jsem tady slyšel od svých předřečníků. Především petenti petice číslo 1 volají po větší přívětivosti, přívětivější společnosti. A přitom pořád dokola všichni mluvíme o dětech. Tzn., oni si nestěžují na to, že by byli diskriminováni v práci, oni si nestěžují na to, že by měli diskriminován přístup ke školství, ke vzdělání nebo k něčemu jinému. Oni mluví výhradně o dětech.
A tady se domnívám, že nezazněla ještě jedna zásadní věc. Já totiž velmi často vystupuji v opatrovnických sporech jako zmocněnec rodičů, obvykle tedy otců, ale i matek, a to je s kopírováním vzorců. Divím se, že o tom nemluvil pan doktor Mertin, když mluvil o lásce. Ta láska je samozřejmě důležitá, pro děti zvláště. Je pravda, že je jedno, kdo jim tu lásku poskytuje.
Ale už rozhodně není jedno, jaké vzorce chování mají děti před sebou. Řeknu to jinak. Dcera, která vyrostla ve vzoru matky, jež má každý měsíc jiného partnera, z ní nikdy nebude oddaná věrná manželka, která vytvoří klidnou a spokojenou rodinu. Nikdy. Já jsem takovou ještě neviděl.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To bylo víceméně – není to konkrétní dotaz.
Pan Jiří Fiala: Ještě jsem to nedokončil. Jenom chci říct, že jestliže děti vyrůstají nikoli v heterosexuální rodině, ale v homosexuální rodině, mají před sebou vzor homosexuální rodiny, a přitom to můžou být zdravé děti, které např. byly adoptovány. Ony zkopírují tento vzor, který pro ně není normální, a budou ho za normální považovat. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. To jsme pochopili, vaše poselství, nebo vyjádření.
Přátelé, dovolím si tento termín, protože mně se líbí, že skutečně všichni diskutujeme a nepřekřikujeme se a říkáme svoje názory většinou velmi jasně. Nicméně máme pět hodin, a my jsme počítali, a to chci dodržet, ty tři hodiny. Začali jsme, když pominu, máme zhruba do ukončení tohoto bodu deset minut. V rámci těch deseti minut se sluší těm, kteří se celou dobu i hlásí, nejenom písemné přihlášky, abych to trošku namixovala. Jdu ale pořád po pořadí. Nejdříve tady mám pana Marka Žitného, a pak se připraví dáma se světlými vlasy, která se jistě ráda představí, a pak budeme pokračovat dál, a já to potom v 17.10 hodin prostě utnu. Je to časový limit, který jsme si dali, a nějak ukončím ten seminář, resp. veřejné slyšení.
Teď poprosím pana Žitného, aby se vyjádřil, má-li ještě zájem po té diskusi. Prosím, zapněte si mikrofon.
Pan Marek Žitný: Dobrý den, mluvili jsme tedy dnes i o dětech. Já bych se na to chtěl podívat ještě z jednoho pohledu. Homosexuální páry nemohou mít své vlastní děti. To je dáno přírodou, a tak byly do přírody dány zákonitosti. Pokud budou moci homosexuální páry žít v manželství, předpokládáme tím, že budou moci také adoptovat děti. A pokud nemohou mít děti, tudíž je to z demografického vývoje určitá slepá větev, a tuto větev, nebo toto slepé místo se snažíme vyřešit na úkor někoho, a to je na úkor dětí.
Já se ptám, jakým právem my rozhodneme za děti, které mají, ať chceme, či nechceme, své biologické rodiče, ženu i muže, matku i otce, že za tyto děti rozhodneme, že oni budou vyrůstat v homosexuální rodině. Jak víme, drtivá většina těch dětí nebudou homosexuály, a přesto my rozhodneme o tom, že své dětství stráví v homosexuální rodině, a tam místo toho, aby mohly odezírat od své matky i otce stereotypy, budou odsouzeny k tomu, že musí žít v tomto prostředí. Ptám se, jakým právem to činíme.
Poslankyně Helena Válková: Vyjádření je zcela jasné, myslím. Poprosím o vystoupení, a kdybyste na chvilinku vstala a řekla svoje jméno a příjmení.
Paní Blanka Vildová: Dobrý den, jmenuji se Blanka Vildová a pracuji téměř 20 let v oblasti sociálně právní ochrany dětí a náhradní rodinné péče.
Poslankyně Helena Válková: Teď si můžete, prosím, sednout a zapnout mikrofon.
Paní Blanka Vildová: Řeknu nejdřív svůj názor, a pak položím otázku. Častým a zavádějícím argumentem je otázka, zda je lépe, aby bylo dítě v ústavu, nebo aby si ho mohli adoptovat homosexuální páry. Toto dilema nevychází z reality. Do adopce je možné svěřit pouze dítě právně volné, tedy dítě, jehož rodiče zemřeli, nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti. V dětských domovech čekají na trvalou náhradní rodinnou péči stovky dětí. Naprostá většina z nich své rodiče má, ale ti nejsou schopni se o ně starat. Tyto děti jsou vhodné do pěstounské péče.
Osm let jsem pracovala na magistrátu v evidenci náhradní rodinné péče, a za celých osm let projevil homosexuální pár o svěření dítěte do pěstounské péče, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Všem bylo vyhověno v naprostém respektu k těmto párům.
Je jednoduše doložitelným faktem, že o adopci z řad heterosexuálních párů je mnohonásobně více, než dětí vhodných do osvojení. Zato žadatelů o dlouhodobou pěstounskou péči je velký nedostatek. Lidé žijící v registrovaném partnerství mají možnost přijmout dítě do pěstounské péče. To naše zákony umožňují.
O čem se vede vážný spor, je právo na dítě. Neexistuje právo na dítě. Pokud žadatelé o adopci z řad heterosexuálních párů čekají na právně volné děti léta, stát by měl nadále dětem bez domova garantovat právo na přirozenou rodinu.
Úsilí o uzákonění možnosti adopcí homosexuálních párů má společného jmenovatele s umělým oplodňováním žen bez souhlasu partnera. Společným jmenovatelem jsou děti na zakázku a byznys v oblasti asistované reprodukce. Děti jsou však nositeli práva, mají právo na oba rodiče, nejsou zbožím, které si lze s podporou státu objednávat na zakázku a upírat jim přitom právo na mámu a na tátu.
A pak ta otázka. Úmluva o právech dítěte jasně zakotvuje právo dítěte znát své biologické rodiče a právo na jejich péči. Čl. 18 právo na péči svých biologických rodičů. Já se ptám, jak je možné toto právo zaručit, pokud bude uzákoněno manželství homosexuálních párů. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Teď už jsem pochopila, proč jste se tak dlouho a vytrvale hlásila, protože jste ses chtěla zeptat a chcete odpověď. Zeptám se zástupců petice číslo 1, chtějí-li reagovat, mají možnost.
Řečnice: Dobrý den, první věc, v publiku sedí Ivo Slávka, který je právě pěstounem a vychovává dva malé chlapce. Pokud se ptáte na to, kde ti lidé jsou, tak právě tady. Dnešní právní úprava nedovoluje gay párům společné pěstounství. Byť Ivo se svým partnerem chlapce vychovává, vychovávají ho oba dva, pouze Ivo je právně rodičem. To s sebou nese spoustu právních problémů, o kterých jsem hovořila dříve. To k bodu – pěstouny téměř nevidíme. Je tam právní paragraf k tomu, aby byli společnými pěstouny. To se snažíme vyřešit.
Druhý dotaz, jak budou zajištěna práva dětí, garantovaná úmluvou o právech dětí, pokud bude umožněno manželství homosexuálním párům. Já říkám, úplně stejně, jako jsou v tuto chvíli garantována práva dětí, vychovávaných v heterosexuální rodině, kde rodiče nejsou biologickými rodiči. Úplně stejně. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Myslím si, že to byla jasná odpověď, s kterou můžete být spokojena, nebo nemusíte, ale odpověď byla jasná. Teď už se chýlíme, teď mě tady nikdo nebude mít rád, ale od toho tady nejsem. Vidím tady záplavu rukou, jenže já musím udělat shrnutí toho semináře a vypršel nám čas, který jsme měli k diskusi. Poslední tři přihlášení, a já jich vidím více. A už nemáte ani ty dvě minuty. Pokud pan poslanec chce ještě vystoupit, má samozřejmě před vámi přednost, a tím pádem jenom dva. Pane poslanče Výborný, máte samozřejmě právo vystoupit přednostně.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji, paní předsedkyně, zkrátím to a určitě se dostane třeba i na ty tři přihlášené. Chtěl jsem k tomu říci jen velmi stručně jako jeden z autorů jednoho z legislativních návrhů. Děkuji za dnešní debatu i za všechny názory, které tady zazněly. Myslím, že je to velmi důležité i pro nás všechny poslance, kteří jsme zde byli. A jenom chci říci, tady se debata velmi často posouvá k tématu dětí, a to nejenom na tomto veřejném slyšení, ale i v médiích a všude jinde. Ale já si myslím, že to není podstatou návrhů. To je jedna věc.
A druhá věc, aby nevznikl dojem, že v případě že sněmovna se negativně postaví k návrhu novely občanského zákoníku, že jsme tady nějací homofobové. To opravdu tak není. Vzniká dojem, že toto je otázka principiální. Není tomu tak. I my jako autoři druhého návrhu říkáme zcela jednoznačně, že pokud zde existují nějaké věci, které nejsou, nebo jsou diskriminační a týkají se např. společného jmění a dalších, tak že jsme připraveni diskutovat o nápravě těchto nerovností. Ale věc, která je pro nás zásadní, je otázka hodnotová, otázka manželství, a to, jestli manželství je skutečně mozaikou, kde musí být všechny střípky, nejenom ty citové, tak jak tady často zaznívá, že to je jenom otázka lásky. No není to jenom otázka lásky. Ta láska je klíčová a důležitá, ale není to ten jediný střípek. A jedním ze střípků je i předávání lidského života. Proto my říkáme, že si zaslouží exkluzivní ochranu manželství jako svazku muže a ženy. Děkuji. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Děkuji panu poslanci, který tady shrnul podstatné věci, které se tady ve prospěch jedné petice už porůznu prezentovaly, a vy jste je shrnul. Dám tedy teď už skutečně jenom ke kraťoučkému vyjádření prostor. Začnu dámou. Kdybyste se představila.
Řečnice: Dobrý den, přišla jsem sem poprvé. Nikdy jsem se ničeho takového nezúčastnila, ale myslím si, že můžu říct jako zkušenost učitelky. Jsem lesba. Svým dětem, které jsem učila, jsem to řekla. Byla to třetí třída, a ani jedno dítě, které to poslechlo, se ničemu nedivilo, nemyslelo si, že je to něco zvláštního nebo že jsem snad jiná. Všechny tyto věci, které se děti naučí, tak se naučí díky vám. To se všechno učí v rodině. Pokud má někdo dojem, že ty děti to nikdy nepochopí, proč se narodily do homosexuálního manželství páru, tak to tak není. Vždycky šikana a diskriminace, která přijde později, přichází právě proto, že to těm dětem někdo řekl. Ne proto, že je to tak přirozeně dané a všichni to tak vnímáme. Ne. Ty děti jsou schopny vnímat tyto věci, a jsou schopny, protože to jsou čisté duše, jsou schopny to brát jako normální věc, a to je to, na co bychom se my měli dívat. Protože ty děti jsou základ, proč to tady všechno řešíme, a máme dojem, že nebudou spokojeny v těchto rodinách. Ba naopak, ony budou spokojeny. A pokud budou šikanovány ve školách, tak jenom díky tomu, že se to naučily od rodičů ty děti, které je šikanují. To je všechno. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Prosím opravdu dodržet časový limit, protože už jste jeden z posledních řečníků.
Řečník: Budu se snažit. Hezký dobrý podvečer. Paní předsedající, děkuji za slovo. Přináším vám, přátelé, všem pozdravy ze Slovenska. Dneska jsem odtud odjel. Debatovali jsme o těchto otázkách na Slovensku na různých místech. Naši bratři Slováci přijali ve sněmovně v Bratislavě v Parlamentu kodifikaci manželství jako jedinečného vztahu mezi jedním mužem a jednou ženou, a to je základ lidské společnosti, s kterým se nedá pohnout.
Prosím pěkně, pokud tady někdo z oponentů argumentoval sociologickými argumenty, psychologickými exkurzemi, uvědomme si, na čem, ale já bych vás poprosil, abyste si každý z vás, i já, mohli zodpovědět teď v tichosti svého srdce otázku. Narodil jsem se jako produkt genetického inženýrství v laboratoři, anebo jako plod lásky dvou bytostí, komplementárních bytostí, které se rozhodly spolu strávit život a pečovat o tyto nové lidské bytosti?
Já jsem biochemik. Mám praxi, tady někdo hovořil z kolegů o tom, že učí. Pane kolego, zdravím vás. Já mám 35 let pedagogické praxe na střední a vysokoškolské úrovni.
Poslankyně Helena Válková: Já bych poprosila držet se tématu.
Řečník: Považuji za důležité, aby tato slova, která teď vyslovím, měla oporu v určité autoritě. Protože jsem si je nepřečetl v Blesku, přátelé. Tohle je zásadní otázku, které se jmenuje Overtonovo okno. Vy víte, co je Overtonovo okno mnozí z vás. Jestliže my povolíme v této záležitosti terminologické, a tady někdo řekl správně symbol, byl to pan kolega, pan doktor, vynikající příspěvek, jestliže my povolíme v této otázce a manželství rozvolníme nejdřív pro homosexuální vztahy, potom pro vztahy se zvířaty a potom pro zoofilii a nakonec pro věci, tak to se může reálně stát, jako se to stalo v případě kanibala…
Poslankyně Helena Válková: Myslím si, že teď zasáhnu. Ne, já to tady řídím. Řekl jste naprosto jasně svoje vyjádření, ale už to ujíždí někam, kam bych nerada. Máte poslední dvě věty, ale ty dvě věty myslím vážně.
Řečník: Dobře. Jsme tady, jak se ukázalo, lidé věřící prakticky nebo pasivně, a nevěřící. My, kteří vnímáme transcendentní existenci nad sebou, víme, že existují boží zákony.
Poslankyně Helena Válková: To je první věta.
Řečník: Archimédes volá: Dejte mi bod, pohnu Zeměkoulí. A je tady boží zákon, Mojžíšův zákon. Nebudeš obcovat muž s mužem jako s ženou. Je to ohavnost v Hospodinových očích. Krev jejich padni na ně. (Potlesk.) Znám homosexuály, respektuji je, mám k nim pozitivní vztah, ale není možné – poslední věta – není možné svěřit řidičský průkaz člověku, který si plete červenou a zelenou barvu, aby řídil autobus lidí. Prostě autobus nedojede do cíle.
Poslankyně Helena Válková: Měl byste ale respektovat, že jsme tady v Parlamentu a existuje něco jako demokracie a rovnost všech účastníků. Vy už jste skončil, a já si myslím, že jste řekl jasně svoje poselství.
Řečník: Naše dvě minuty nebyly ekvivalentní tomu času, který měli k dispozici oponenti.
Poslankyně Helena Válková: Nebudu o tom teď diskutovat a poprosím…
Řečník: Vidím to v Parlamentu od roku 1994.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji za přednášku o tom, jak chodíte do Parlamentu. (Potlesk.) Vidím, co to vyvolalo za bouři. Opravdu už musím jenom toho posledního. Protože vy se zřejmě nedohodnete, viděla jsem gentlemana, který se hlásí už poměrně dost dlouho, a ty ostatní bohužel. Omlouvám se, ale ta časová dotace je vyčerpaná. Prosím máte slovo jako poslední z účastníků, než shrnu závěr.
Řečník: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já jsem se také narodil mamince a tatínkovi a jsem za to strašně rád. Myslím si, že toto fórum trošku hodně, možná někdy účelově, směšuje dvě věci, a to je rodina a manželství. Teď se trošičku dovolím odvolat na to, že pan doktor Křeček, který je tady také často citován, v tom svém projevu dále řekl, že jsme lidé si rovni, jakkoli jsme různí, a práva bychom měli mít všichni stejná, a to je samozřejmé. Až to budete číst, tak si tam prosím přečtěte i tuto větu.
Registrované partnerství všechna práva nedává, a proto jsme asi tady. Jestli jste si toho všimli, registrované partnerství v podstatě dává to, že můžete v nemocnici získat informace o svém partnerovi, případně nějaké další minimálnosti, a toť vše.
Poslední věta, kterou chci říct. Nechtěl bych, aby to tak bylo nadále, protože bychom byli zařazováni do občanů druhé kategorie, přičemž platíme stejné daně. A s tou tolerancí, česká společnost je tolerantní, to vím. Ale už při vstupu do této budovy, když jsem vstupoval, tak jsem byl dotázán jednou zdejší pracovnicí, jestli si myslím, že by oni tedy měli, když mají registrované partnerství, mít ještě něco navíc. Ono to taky ledaskdy končí jenom tím, že se něco deklaruje. Prosím, pamatujte na to, že jsme také lidé, platíme daně, jsme stejní. Učím na lékařské fakultě komunikaci a jsem rád, že tuto komunikaci se dokonce podařilo udržet tak, že nesklouzla k vulgaritám. Nechci být občanem druhé kategorie a děkuji vám, že to vezmete v potaz. (Potlesk.)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji vám za pomyslnou důstojnou tečku do diskuse, jak by měla vypadat. Já si teď dovolím ten nesnadný úkol, shrnutí, uzavřít asi takovým konstatováním. Všichni jste tady slyšeli mnoho pádných argumentů, které tady teď nebudu znovu vypočítávat, jak pro, tak proti této změně, a mám na mysli petici číslo 1, čili zakotvení možnosti manželství pro homosexuální páry.
My budeme o tom návrhu relativně brzo jednat v prvním čtení. Jedno je úplně jasné, že pokud projde do druhého čtení, bavili jsme se už s některými poslanci, pokud projde, zdůrazňuji, tak v takovém případě musí projít co nejvíce výbory. Ústavně-právním, sociálním, hospodářským, školským, protože paleta názorů a argumentů pro i proti je velmi bohatá.
Myslím si, že ta diskuse, bylo to vidět i tím, že jsem ji musela tak abruptně ukončit, zdaleka neskončila. Počítejte s tím, že bude na půdě Parlamentu pokračovat. Uvidíme, jak dopadne, protože po druhém čtení je třetí čtení, a tam se teprve hlasuje.
Za této situace, kdy opravdu ty argumenty, ať už je nazýváme více či méně pádnými, jsou velmi rozmanité a široké, nebudu navrhovat žádné usnesení, protože bychom ho určitě neodsouhlasili ke spokojenosti jedné či druhé strany, za prvé. Za druhé, veřejné slyšení nemusí končit žádným usnesením, a za třetí, moc vám děkuji, že jste svoje vyjádření a názory, přestože jde o emocionálně dost náročnou problematiku, až na malinké výjimky, všichni přednášeli velmi jasně, důstojně, slušně a neuráželi jste toho druhého, čili v diskusi vašeho protivníka.
V závěru slibuji za všechny poslankyně a poslance, že ty argumenty vezmeme v úvahu, že se budu snažit spolu s přítomnými poslanci, aby co nejvíce výborů, pokud projde návrh do druhého čtení, se touto problematikou zabývalo, a za třetí, to už vám ani nemusím říkat, ale je to jasné, z průběhu vůbec nevíme a nemůžeme vám garantovat, jak to dopadne. Jestli ten návrh bude přijat, či nebude.
Totéž platí ovšem i o té druhé petici, která v podstatě také podporuje jeden návrh, byť to není její vlastní návrh, ale jde o zakotvení do listiny práv a svobod, ústavního pořádku, tedy ten svazek muže a ženy, kterým by se měl doplnit institut manželství, jako určitou deklaraci. Tak tam navíc je ještě ve hře Senát, jak dobře víte, když jde o změnu ústavních norem. Takže tam už vůbec je velmi nejistý osud.
Tímto momentem končím veřejné slyšení, děkuji vám za pozornost. Vyhlašuji teď pauzu pět minut proto, abyste se v klidu mohli rozejít, případně pokračovat v diskusi, ale mimo tento sál.
K bodu 3)
Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice
Předsedkyně výboru přečetla odpověď zpravodaje „Petice za zastavení exportu živých hospodářských zvířat z ČR do Turecka a dalších zemí mimo EU“ P. Bělobrádka petentům. Poslanec L. Španěl jako zpravodaj „Petice proti výstavbě hlubinného úložiště vysoce radioaktivního odpadu v lokalitách Budišov a okolí“ seznámil přítomné s výsledky konzultace s představiteli Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Bude-li tato lokalita vůbec vybrána do zúženého výběru čtyř z devíti navrhovaných lokalit, lze pak výstavbu úložiště kdykoliv zastavit, pokud by se zjistila jakákoliv bezpečnostní rizika. V tomto smyslu odpoví zpravodaj petentům.
K tomuto bodu členové výboru přijali (hlasování: 8 - 0 - 0) usnesení č. 68 následujícího znění:
Petiční výbor
po vyslechnutí informací zpravodajů o stavu přidělených petic a po projednání návrhů na určení zpravodajů k nově došlým peticím
I. určuje
- k „Petici za záchranu lužních lesů a zastavení nadměrného kácení v katastru Lednicko- valtického areálu“ - č. 38/P/2018 (57 podpisů)
- zpravodajem F. Elfmarka
- k „Petici proti ratifikaci Úmluvy RE o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu
násilí (tzv. Istanbulské úmluvy)“ - č. 39/P/2018 (12 362 podpisů)
- zpravodajkou A. Gajdůškovou;
II. bere na vědomí
odpověď poslance P. Bělobrádka petentům „Petice za zastavení exportu živých hospodářských zvířat z ČR do Turecka a dalších zemí mimo EU“ a informace poslance L. Španěla o stavu „Petice proti výstavbě hlubinného úložiště odpadu v lokalitách Budišov a okolí“ a navrhovaném vyřízení dopisem petentům.
2. hlasování - 8 pro (S. Blaha, A. Brzobohatá, F. Elfmark, J. Janda, E. Matyášová, F. Petrtýl,
L. Španěl a H. Válková)
K bodu 4)
Různé
V rámci tohoto bodu byli určeni zpravodajové k rozpočtovým kapitolám:
kapitola 309 Kancelář veřejného ochránce práv - poslanec. Tomáš Vymazal,
kapitola 343 Úřad pro ochranu osobních údajů - poslanec Lubomíř Španěl,
kapitola 304 Úřad vlády včetně projednání dotací neziskovým a obdobným organizacím
v působnosti kapitoly (sněmovní dokument 1391) - poslankyně Margita Balaštíková,
výdaje státu na podporu nestátních neziskových organizací,
sněmovní dokument č. 1352 a sešit B (str.61 až 63) - poslanec Leo Luzar.
K bodu 5)
Návrh termínu a programu příští schůze
Členové petičního výboru přijali (hlasování: 8 - 0 - 0) následující usnesení č. 69 tohoto znění:
Petiční výbor
p o v ě ř u j e předsedkyni petičního výboru Helenu Válkovou
návrhem termínu a programu příští schůze
3. hlasování - 8 pro (S. Blaha, A. Brzobohatá, F. Elfmark, J. Janda, E. Matyášová, F. Petrtýl,
L. Španěl a H. Válková)
(Jednání výboru bylo ukončeno v 18.05 hod.)
Andrea BRZOBOHATÁ v.r. Helena VÁLKOVÁ v.r.
ověřovatelka výboru předsedkyně výboru
Zapsala: D. Křičková
Za správnost: Mgr. O. Jirků, tajemnice výboru
