Snadné přidání nového datasetu

Jednání výborů PSP 3900-13-20181106


VýborPetiční výbor
Datum jednání6. listopadu 2018
Číslo jednání13
Zápis z jednání
        
62 Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2018 8. volební období ZÁPIS z 13. schůze petičního výboru, která se konala dne 6. listopadu 2018 v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 1, 118 26 Praha 1, zasedací místnost č. 301 Přítomni: posl. M. Balaštíková, P. Bělobrádek, S. Blaha, A. Brzobohatá, F. Elfmark, A. Gajdůšková, J. Janda, M. Jarošová, L. Luzar, E. Matyášová, F. Petrtýl, L. Španěl, H. Válková a T. Vymazal Omluveni: posl. J. Čižinský, L. Okleštěk a P. Vrána Návrh programu: 10:00 hodin 1) Schválení programu 13. schůze petičního výboru 10:05 hodin 2) Návrh st. rozpočtu Kanceláře VOP na rok 2019 - kapitola 309 UVEDE: A. Šabatová, VOP ZPRAVODAJ: poslanec T. Vymazal 10:35 hodin 3) Návrh st. rozpočtu Úřadu pro ochranu osobních údajů na rok 2019 - kapitola 343 UVEDE: I. Janů, předsedkyně ÚOOÚ ZPRAVODAJ: poslanec L. Španěl 11:00 hodin 4) Návrh st. rozpočtu Úřadu vlády ČR na rok 2019 - kapitola 304 (včetně projednání dotací neziskovým a obdobným organizacím v působnosti kapitoly, sněmovní dokument č. 1391) UVEDE: T. Barthová, pověřená řízením Úřadu vlády ZPRAVODAJ: poslankyně M. Balaštíková 11:30 hodin 5) Návrh st. rozpočtu - Výdaje státu na podporu nestátních neziskových organizací (sněmovní dokument č. 1352 a sešit B, str. 61 až 63) UVEDE: zástupce Úřadu vlády ZPRAVODAJ: poslanec L. Luzar 12:00 hodin 6) Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice 12:15 hodin 7) Různé 12:20 hodin 8) Návrh termínu a programu příští schůze Odpolední jednání petičního výboru se uskuteční v místnosti č. 205, Sněmovní č. 1 14:00 hodin 9) Veřejné slyšení k „Petici proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy)“ č.j. 39/P/2018 (12 362 podpisů) Uvede: zástupce petentů Zpravodajka: A. Gajdůšková (Jednání výboru bylo zahájeno v 10.00 hod.) K bodu 1) Schválení programu 13. schůze Schůzi petičního výboru zahájila předsedkyně petičního výboru H. Válková podle navržené pozvánky v 10 hod. (pozvánka byla rozeslána dne 16. října 2018 e-mailem). Uvítala přítomné poslankyně, poslance i hosty a připomněla, že odpoledne proběhne veřejné slyšení. Zahájení schůze se zúčastnilo 10 členů, a tudíž byl výbor usnášeníschopný. Po dohodě s přítomnými poslanci oznámila, že ověřovatelem dnešní schůze byla stanovena poslankyně M. Jarošová. Předsedkyně výboru informovala o přijetí dalších dvou petic, které se týkají ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy)“. Přítomní členové přijali (hlasování: 10 - 0 - 0) návrh rozšířit program odpolední části jednání petičního výboru o tyto dvě nově přijaté petice usnesením výboru č. 70 v tomto znění: Petiční výbor s c h v a l u j e následující program 13. schůze: 10:00 hodin 1) Schválení programu 13. schůze petičního výboru 10:05 hodin 2) Návrh st. rozpočtu Kanceláře VOP na rok 2019 - kapitola 309 UVEDE: A. Šabatová, VOP ZPRAVODAJ: poslanec T. Vymazal 10:35 hodin 3) Návrh st. rozpočtu Úřadu pro ochranu osobních údajů na rok 2019 - kapitola 343 UVEDE: I. Janů, předsedkyně ÚOOÚ ZPRAVODAJ: poslanec L. Španěl 11:00 hodin) 4) Návrh st. rozpočtu Úřadu vlády ČR na rok 2019 - kapitola 304 (včetně projednání dotací neziskovým a obdobným organizacím v působnosti kapitoly, sněmovní dokument č. 1391) UVEDE: T. Barthová, pověřená řízením Úřadu vlády ZPRAVODAJ: poslankyně M. Balaštíková 11:30 hodin 5) Návrh st. rozpočtu - Výdaje státu na podporu nestátních neziskových organizací (sněmovní dokument č. 1352 a sešit B, str. 61 až 63) UVEDE: zástupce Úřadu vlády ZPRAVODAJ: poslanec L. Luzar 12:00 hodin 6) Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice 12:15 hodin 7) Různé 12:20 hodin 8) Návrh termínu a programu příští schůze Odpolední jednání: 14:00 hodin 9) Veřejné slyšení k „Petici proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy)“ č.j. 39/P/2018, k „Petici za přijetí opatření proti násilí na ženách“ č.j. 42/P/2018 a k petici „Chceme zachovat tradiční rodinu, odmítáme ratifikaci Istanbulské úmluvy“ č.j. 44/P/2018 1. Hlasování: 10 pro - 0 proti - 0 se zdrželo*) K bodu 2) Návrh státního rozpočtu Kanceláře VOP na rok 2019 - kapitola 309 Předsedkyně výboru H. Válková přivítala veřejnou ochránkyni práv A. Šabatovou, vedoucího Kanceláře VOP P. Pořízka a J. Svobodu z odboru vnitřní správy Kanceláře VOP. A. Šabatová v úvodu zmínila přístavbu sídla ombudsmana a odůvodnila hlavní položky uvedené v návrhu státního rozpočtu kapitoly 309. Za Ministerstvo financí ČR potvrdila uvedená čísla M. Bílková, která neměla k návrhu žádné připomínky. Zpravodaj T. Vymazal zhodnotil návrh rozpočtu jako přiměřený a předeslal, že navrhne schválení této kapitoly. V rozpravě pak vystoupil poslanec P. Bělobrádek, který kladně zhodnotil fungování instituce VOP i hospodárnost úřadu. Zpravodaj T. Vymazal navrhl usnesení č. 71 k tomuto bodu jednání, které bylo přijato (hlasování: 8 - 0 -2) v následujícím znění: Petiční výbor po úvodním slově veřejné ochránkyně práv A. Šabatové, zpravodajské zprávě poslance T. Vymazala a po rozpravě I. d o p o r u č u j e Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: „Poslanecká sněmovna schvaluje vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 - Kapitola 309 Kancelář veřejného ochránce práv ve výši příjmů 1.037.940 Kč a ve výši výdajů 152.043.729 Kč, z toho kapitálové výdaje 15.471.377 Kč a běžné výdaje 136.572.352 Kč.“ II. z  m o c ň u j e zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením vystoupil na jednání rozpočtového výboru a zpravodajů výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu a podílel se na vypracování usnesení, které bude předloženo schůzi Poslanecké sněmovny. 2. Hlasování: 8 pro - 0 proti - 2 se zdrželi*) K bodu 3) Návrh státního rozpočtu Úřadu pro ochranu osobních údajů na rok 2019 - kapitola 343 Předsedkyně petičního výboru H. Válková přivítala na jednání ředitele odboru kanceláře předsedkyně ÚOOÚ P. Kobylku a ředitelku provozně ekonomického odboru J. Divokou. Na úvod P. Kobylka odůvodnil některé položky a uvedené údaje potvrdila za MF ČR M. Bílková. Zpravodaj L. Španěl přečetl podrobnou zpravodajskou zprávu, v níž se věnoval jednotlivým položkám především z výdajové části. V následující rozpravě, která se týkala především funkce inspektorů a jejich platů, vystoupila H. Válková a P. Bělobrádek. Přítomní členové přijali (hlasování: 10 - 0 - 2) usnesení č. 72 v tomto znění: Petiční výbor po úvodním slově ředitele odboru kanceláře předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů P. Kobylky, ředitelky odboru provozně ekonomického J. Divoké, zpravodajské zprávě poslance L. Španěla a po rozpravě I. d o p o r u č u j e Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: „Poslanecká sněmovna schvaluje vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 - Kapitola 343 Úřad pro ochranu osobních údajů ve výši příjmů 0 Kč, ve výši výdajů 167.195.335 Kč, z toho kapitálové výdaje 23.100.000 Kč a běžné výdaje 144.095.335 Kč.“ II. z  m o c ň u j e zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením vystoupil na jednání rozpočtového výboru a zpravodajů výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu a podílel se na vypracování usnesení, které bude předloženo schůzi Poslanecké sněmovny. 3. Hlasování: 10 pro - 0 proti - 2 se zdrželi*) K bodu 4) Návrh státního rozpočtu Úřadu vlády ČR na rok 2019 - kapitola 304 (včetně projednání dotací neziskovým a obdobným organizacím v působnosti kapitoly) Předsedkyně výboru H. Válková přivítala na jednání T. Barthovou pověřenou řízením Úřadu vlády, náměstkyni sekce pro lidská práva M. Štěpánkovou, ředitele odboru rozpočtu a financování B. Myšičku a další zástupce Úřadu vlády. T. Barthová velmi podrobně uvedla kapitolu 304; zdůraznila snížení počtu zaměstnanců Úřadu vlády ČR o 127 míst, zdůvodnila příjmy ze spolufinancování projektů s EU a informovala o zvýšení výdajů na protidrogovou problematiku. Byly také posíleny finance na rekonstrukci budovy Úřadu vlády a Lichtenštejnského paláce i na oblast výzkumu, vývoje a inovací. M. Bílková z Ministerstva financí ČR sdělila, že tato kapitola je vždycky složitější a o všech změnách na Úřadu vlády je MF ČR informováno. Zpravodajka M. Balaštíková se nejdříve vrátila ke schvalování státního závěrečného účtu za rok 2017 této kapitoly a kladně zhodnotila spolupráci s novým vedením Úřadu vlády, které všechny nejasné položky dodatečně vysvětlilo a doložilo písemnými podklady. Uvítala zájem redukovat výdaje, což se podařilo snížením počtu zaměstnanců, a tudíž i mzdových prostředků. V oblasti výzkumu a vývoje zdůraznila nutnost lépe aplikovat výsledky výzkumu do praxe, více propojit výzkum s podnikatelskou sférou. Úřad vlády má dvacet poradních orgánů, možná by bylo vhodné některé sloučit, i když většina členů těchto poradních orgánů pracuje bezplatně. Do budoucna by se měla uskutečnit samostatná jednání petičního výboru zaměřená např. na výsledky v oblasti protidrogové problematiky, v integraci příslušníků romské komunity, v aplikaci výsledků vědy a výzkumu do praxe. Bylo by také rozumné, aby neziskové organizace měly jedno výplatní místo, tudíž by jejich hospodaření s dotacemi bylo lépe kontrolovatelné. V současnosti jde o více ministerstev, která vyplácejí dotace, ale k vytvoření jednoho výplatního místa se již směřuje. V diskusi T. Barthová zdůraznila, že nyní se finance lépe využívají a dostavují se lepší výsledky. Informovala, že tři poradní orgány se budou rušit a pouze členům Legislativní rady vlády jsou vypláceny mzdy. Poslanci L. Luzar a P. Bělobrádek s jejím hodnocením nesouhlasili a doplnili, že dříve působili na Úřadu vlády ještě dva členové vlády, tudíž bylo potřeba více zaměstnanců. Připomněli také, že protidrogová prevence v ČR je dlouhodobě na dobré úrovni. Naopak některé finance vydávané nyní na analýzy rovnosti žen a mužů se zdají zbytečné. Do diskuse se ještě zapojili poslanci A. Gajdůšková (nutnost popularizovat výsledky vědy a výzkumu, v oblasti protidrogové problematiky více spolupracovat s psychology), M. Balaštíková (jednat více věcně, méně politicky), J. Janda (žádost o zaslání výsledku provedeného auditu) a za Úřad vlády reagovali B. Myšička a J. Vedralová. Závěrem bylo řečeno, že některé dotazy poslance P. Bělobrádka budou zodpovězeny písemně a rovněž výsledek auditu bude poslanci J. Jandovi zaslán dodatečně. Členové petičního výboru nepřijali (hlasování: 5 - 1 - 6) navržené usnesení, byl pořízen následující záznam č. 73: Petiční výbor po úvodním slově T. Barthové pověřené řízením Úřadu vlády, zpravodajské zprávě poslankyně M. Balaštíkové a po rozpravě konstatuje, že při hlasování o schválení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 - Kapitola 304 Úřad vlády bylo z přítomných 12 poslanců 5 pro, 1 proti a 6 se zdrželo. Usnesení nebylo přijato. Petiční výbor zmocňuje zpravodajku výboru, aby s tímto záznamem vystoupila na jednání rozpočtového výboru a zpravodajů výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu a podílela se na vypracování usnesení, které bude předloženo schůzi Poslanecké sněmovny. 4. Hlasování: 5 pro - 1 proti - 6 se zdrželo*) K bodu 5) Návrh státního rozpočtu na rok 2019 - Výdaje státu na podporu nestátních neziskových organizací Tento bod stručně uvedla náměstkyně sekce pro lidská práva M. Štěpánková, která vysvětlila, o které organizace se jedná. Podkladový materiál Rady vlády pro nestátní neziskové organizace se zabývá výdaji na činnost spolků, nadací, ústavů a obecně prospěšných organizací, ale nehodnotí efektivnost jednotlivých dotačních programů soukromě právních subjektů. Na rok 2019 počítá Úřad vládu s objemem finančních prostředků ve výši 7,2 miliardy Kč, celkově jde o částku 16,5 miliardy Kč za všechny resorty. Státní pokladna bude mít od roku 2019 tzv. novou funkcionalitu, která umožní sledovat toky dotací jednotlivým organizacím z různých ministerstev. Do této metodiky se budou zařazovat i údaje za předchozí období, zhruba od roku 2014. Musí se ale ještě dořešit, jak propojit tyto údaje s vymezením účelu jejich vynaložení. V ČR je registrován velký počet nestátních neziskových organizací, ale některé již roky neexistují. Chyba je v tom, že nedošlo k jejich vymazání z registru. V současné době hledá Úřad vlády ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti řešení, jak rejstříky pročistit způsobem, který bude v souladu s Ústavou ČR. Předsedkyně petičního výboru tuto skutečnost potvrdila a předala slovo zpravodaji. M. Bílková z MF ČR ještě doplnila, že tzv. nová funkcionalita se nebude týkat pouze nestátních neziskových organizací. Počítá se s tím, že již ve druhé polovině prosince bude vše připraveno a bude možno toto propojení ekonomických údajů využívat na všech institucích. Zpravodaj L. Luzar zdůraznil, že vítá připravovanou novou funkcionalitu. Jelikož ale Úřad vlády mění i metodiku, bude se zřejmě těžko porovnávat s minulými roky. Od roku 2019 ale budou díky nové metodice podklady pro tuto oblast zřejmě lépe připraveny. Informoval o tom, že plánované dotace nestátním neziskovým organizacím na rok 2019 s pracovníky Úřadu vlády podrobně prostudoval a neshledal žádné nesrovnalosti. Jednotlivé finanční částky jsou zhruba stejné jako v roce 2017 a v roce letošním. V diskusi vystoupila poslankyně M. Balaštíková, která uvítala skutečnost, že se do analýzy zahrnou i data z let minulých, a tudíž bude možné porovnávat. Poslanec P. Bělobrádek připomněl, že by měly být všechny neziskové organizace přeregistrovány, když některá sdružení už ani neexistují. Je potřeba sledovat, jak jsou dotace v jednotlivých organizacích zhodnocovány. Upozornil také na skutečnost, že některá sdružení jsou zakládána účelově pouze na krátké období. M. Balaštíková i P. Bělobrádek se shodli na tom, že je třeba pečlivě rozlišovat mezi neziskovými organizacemi - některé jsou opravdu velmi významné a jejich charitativní roli nemůže převzít stát. Poslankyně A. Gajdůšková se zajímala o financování dětských a mládežnických sportovních spolků, které je rozděleno mezi Úřad vlády a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. M. Bílková z MF ČR zdůraznila, že i nadále za vyhlašování a za efektivitu jednotlivých dotačních programů budou zodpovědné příslušné resorty. Členové petičního výboru přijali (hlasování: 10 - 0 - 3) usnesení č. 74 tohoto znění: Petiční výbor po úvodním slově náměstkyně Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR M. Štěpánkové, zpravodajské zprávě poslance L. Luzara a po rozpravě: I. d o p o r u č u j e Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: „Poslanecká sněmovna schvaluje vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 - Výdaje státu na podporu nestátních neziskových organizací ve výši 16.574,9 mil. Kč. II. z  m o c ň u j e zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením vystoupil na jednání rozpočtového výboru a zpravodajů výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu a podílel se na vypracování usnesení, které bude předloženo schůzi Poslanecké sněmovny. 5. Hlasování: 10 pro - 0 proti - 3 se zdrželi*) K bodu 6) Informace zpravodajů o stavu přidělených petic a nově došlé petice Po krátké diskusi přijali (hlasování: 12 - 0 - 0) k tomuto bodu jednání členové petičního výboru následující usnesení č. 75: Petiční výbor po vyslechnutí informací zpravodajů o stavu přidělených petic a po projednání návrhů na určení zpravodajů k nově došlým peticím I. určuje - k „Petici za zvýšení důchodů“ - č. 40/P/2018 (6 podpisů) - zpravodajkou A. Brzobohatou - k petici „Děti patří do rodin, ne do ústavů“ - č. 41/P/2018 (423 podpisů + 15 077 v elektronické podobě) - zpravodajkou H. Válkovou - k „Petici za oddělení vesnice Holašovice od obce Jankov v okrese České Budějovice“ - č. 43/P/2018 (3 podpisy) - zpravodajem S. Blahu; II. bere na vědomí informace o stavu vyřizování petic zpravodajů H. Válkové (petice 18/P/2018) a M. Jarošové (petice 36/P/2018); III. ukládá poslanci F. Elfmarkovi, aby do příští schůze petičního výboru připravil informaci o stavu projednávání petice 38/P/2018, která mu byla přidělena jako zpravodaji. 6. Hlasování: 12 pro - 0 proti - 0 se zdrželo*) K bodu 7) Různé Poslankyně A. Gajdůšková se vrátila k dopisu předsedy Spolku zastánců dětských práv p. M. Prokeše, který v dubnu letošního roku zaslal podání s názvem „Petice za plnění Úmluvy o právech dítěte v ČR“. Nejde však o petici, neboť k podání byla přiložena pouze prezenční listina účastníků 22. semináře. Předsedkyně petičního výboru H. Válková navrhla uspořádat k této problematice „Kulatý stůl“. Předsedkyně výboru avizovala chystanou zahraniční cestu delegace petičního výboru do Portugalska ve dnech 19. - 25. 11. t.r. Přítomní členové výboru projevili zájem o zhodnocení této cesty na příští schůzi. H. Válková rovněž vybídla členy výboru, aby si do příštího jednání petičního výboru promysleli záměr zahraničních cest na I. pololetí roku 2019. K bodu 8) Návrh termínu a programu příští schůze Členové petičního výboru pověřili (hlasování: 12 - 0 - 0) předsedkyni výboru H. Válkovou návrhem termínu a programu příštího jednání usnesením č. 76 následujícího znění: Petiční výbor p o v ě ř u j e předsedkyni petičního výboru H. Válkovou návrhem termínu a programu příští schůze. 7. Hlasování: 12 pro - 0 proti - 0 se zdrželo*) (Dopolední jednání výboru bylo ukončeno ve 12:55 hod.) K bodu 9) Veřejné slyšení k „Petici proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy)“, k „Petici za přijetí opatření proti násilí na ženách“ a k petici „Chceme zachovat tradiční rodinu, odmítáme ratifikaci Istanbulské úmluvy“ Odpolední část jednání 13. schůze petičního výboru pokračovalo od 14.00 hodin veřejným projednáváním petic, z něhož byl pořízen doslovný přepis zvukového záznamu: Poslankyně Helena Válková: Pět minut po 14. hodině, kdy jsme měli možnost zaujmout svá místa, uplynulo. Ráda bych zahájila druhou veřejnou část schůze petičního výboru. Dopoledne jsme schvalovali příslušné rozpočtové kapitoly a nyní uspořádáváme ve vaší přítomnosti za hojného zájmu, jak vidím, laické, odborné i mediální veřejnosti veřejné slyšení, které se týká petic, které byly doručeny v tomto pořadí: Petice proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která byla řádně doručena s 12 362 podpisy, dále je to Petice za bezodkladné přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, čili tato petice je za, která byla řádně doručena se 44 podpisy a 10 556 elektronickými podpisy, třetí je Petice proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, která byla před chvílí řádně doručena, byla ohlášena, s 8 737 podpisy. My jsme se na petičním výboru domluvili, že v zájmu procesní ekonomie a protože, jak víte, veřejné slyšení je vždycky pořádáno zejména pro ty, kteří si chtějí ještě před hlasováním Parlamentu vyslechnout v klidu argumentaci pro i proti, třeba k legislativnímu návrhu, v tomto případě ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy, abych nepoužívala toho dlouhého výrazu, hlavním smyslem veřejného slyšení pro ty z vás, kteří se ještě takového veřejného slyšení nezúčastnili, které není na rozdíl od jiného jednání Poslanecké sněmovny upraveno striktními formálními pravidly, je poslechnout si argumentaci, pokud možno odbornou, hlavně bez zbytečných emocí, pro i proti. Proto se vždycky dává slovo představitelům zástupců petentů, petičního výboru, nebo tomu, koho oni sami si určí jako svého mluvčího. Nejinak tomu bude i nyní. Určitě si v úvodu vyslechneme jak ty, kteří podporují petici proti ratifikaci, ty petice jsou dvě, tak i ty, kteří naopak plédují pro bezodkladné přijetí Istanbulské úmluvy. Protože hodně lidí, jak vidíte, nejen hostů a poslanců, kteří už to avizovali, ale těch, kteří využili možnosti a dali si písemné přihlášky do diskuse, se již přihlásilo a s ohledem na to, že bychom chtěli umožnit alespoň krátké vystoupení většině z nich, tak procedura bude asi následující. Omluvte mě, pokud budu zasahovat do vystupování v zájmu ostatních diskutujících. Vždycky na to bude mít zástupce za příslušnou petici pět minut, možná že přetáhne, takže maximum je deset minut, pak tedy bohužel bude muset svůj projev ukončit. A ti další za každou petici, tři až pět lidí, by měli dvě až pět minut. A všechny ostatní, kteří se přihlásí, vyzývám k určité disciplíně, aby se snažili, jako my v Poslanecké sněmovně, dodržet ten časový limit pro faktickou poznámku, což jsou dvě minuty. Jak říkám, nejsme svázáni takovými striktními pravidly, to znamená, že v některých případech pochopitelně nebudu brát slovo někomu, kdo chce dokončit myšlenku a potřebuje o minutu více. Rozhodně ne, ale platí pět až deset minut pro ty, kteří budou představovat petici, mluvčí za petenty, pak tři, maximálně pět, ale spíše, protože to jsou tři petice, tři, které si vybrali, kteří se přihlásí jako další mluvčí, odborníci, kteří odbornými argumenty naši diskusi podloží, tam bych byla ráda, kdyby to bylo dvě až pět minut. A ti všichni ostatní, pokud možno, se držet toho limitu dvě minuty. Pokud někomu nedám slovo, na petičním výboru se opravdu snažíme být velmi nestranní, není to tedy tím, že bych mu slovo dát nechtěla, bude to ale tím, že jsem ho přehlédla. Proto by bylo samozřejmě dobré se přihlásit do diskuse formou písemných přihlášek, které velmi spravedlivě řadíme podle okamžiku, kdy se kdo přihlásil. To jsou formální procedury. Každé veřejné slyšení probíhá dvě až tři hodiny. Předpokládám, že ani toto nebude výjimkou, takže musíme být časově disciplinovaní. Jako prvního bych pozvala zástupce první Petice proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, a to by byla paní Nina Nováková, bývalá moje kolegyně, poslankyně, kterou tímto vítám. Neměla jsem ani čas ji přivítat, takže ji teď vítám ještě jednou o to vřeleji. Zpravodajkou každé petice je určený poslanec petičního výboru. V tomto případě u první petice je to paní poslankyně Gajdůšková. Ta se potom připraví a dostane slovo hned poté, co přednese svůj projev paní Nina Nováková. Máte slovo. Paní Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, především děkuji za poskytnutí slova paní předsedkyni, profesorce Válkové. Dovoluji si vám představit stanovisko Středoevropské inspirace a nyní už 16 000 lidí, kteří se připojili k její petici. Prosíme rozvážný Parlament, aby nečinil souhlasné rozhodnutí k ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy a aby tak nečinil nyní, ani nikdy v budoucnu. Domníváme se, že tato úmluva je pro naši zemi nepotřebná a ve svých důsledcích nebezpečná. Znamená ohrožující zásahy do života státu a jeho institucí, zvláště škol, do života rodin i jednotlivců a do činnosti firem i občanských spolků. Navíc otevírá dveře nebezpečným doktrínám a narušuje princip spravedlnosti, která bývala nejvyšší hodnotou právního státu. Proč se domníváme, že je nepotřebná? Naše právní řády vycházejí z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Hlásíme se k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, rovnost mezi muži a ženami je obsažena v právních normách vzdělávacího systému, kde je prostor právě pro prevenci, jak zmiňuje Istanbulská úmluva, největší. V současném trestním právu České republiky je zakotvena kriminalizace všech forem násilí v celém rozsahu. Úmluva je z našeho pohledu nebezpečná a škodlivá. Deklarovaný boj proti násilí skrývá nové násilí, a to na ideálech evropské kultury, na evropském poznání a co je nejhorší, na zdravém rozumu, který je základem vžité společenské praxe. Istanbulská úmluva podle nás degraduje vztahy mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil, nařizuje, aby každé násilí na ženě bylo chápáno jako genderové, považuje chlapce a muže za potenciální násilníky, které je třeba převychovat. Připouští diskriminační speciální opatření, která za diskriminaci považována být nemají. V článku 5 čteme například, že připouští tato diskriminační opatření: zakazuje povinnost použití alternativních postupů řešení sporu, včetně mediace a smírčího řízení. Istanbulská úmluva zasahuje do Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Nařizuje se nově diskriminace na základě genderové identity. Hned to vysvětlím. Vedle nepřehlednosti ve výčtu sexuálních orientací není pojem genderová identita vůbec definován. Příslušnost k případné diskriminované skupině se potom ve skutečně opírá o subjektivní a v čase proměnlivé sebepojetí jednotlivce. Je nepřípustné, aby takový konstrukt legitimizoval kontrolování společnosti ve všech oblastech a dokonce, aby umožnil kohokoliv trestat za to, že v dané chvíli nerozeznal genderovou identitu druhého. Úmluva v rámci potlačení stereotypního pojímání rolí žen a mužů dává prostor k trestnímu postihu nejen náboženských učení, ale i odborných pojednání o biologických a fyziologických rozdílech mezi mužem a ženou, a to je extrémně nebezpečný rys, který je typický pro totality. Úmluva je pokusem, jak skrze mezinárodní závazky přimět smluvní státy k prosazování politiky, která by v národním demokratickém procesu nikdy neprošla. Je pokusem radikální ideologické lobby prosadit svoji agendu proti vůli naprosté většiny obyvatelstva. Úmluva v rámci boje proti takzvaným kulturním stereotypům o mužích a ženách útočí na evropskou kulturu a usiluje o zabránění jejího předávání dalším generacím. Člověk se však může rozvinout v osobnost pouze v prostředí kultury, jejíž hodnoty přijímá, obohacuje a potom předává dál. Kultura je zárukou společenské soudržnosti a evropská kultura vždy kladla důraz na zvýšenou ochranu žen, na rytířské chování mužů vůči ženám. Evropská tradice považuje ženu za společensky výše postavenou bytost a tato úcta vychází z nezastupitelného biologického poslání ženy předávat život. Občané naší země, kteří petici podepsali, jsou jednak lidé zralí, kteří neztratili citlivost k signálům nadcházející totalitní doktríny, dále rodiče a prarodiče, kteří si nepřejí, aby jejich děti a vnoučata škola mátla, ale přejí si, aby je spolu s rodinou připravovala na hodnotný profesní, společenský a rodinný život. Proto odmítají odhazování kulturních hodnot, proto si přejí, aby byly děti připravovány pod dohledem kvalitních učitelů na plnění partnerských a rodičovských rolí. Nezapíráme, že jsme, jak říkají, heteronormativní genderisté. Tvrdíme, že uplatňování respektu k menšinám, který samozřejmě naprosto plně odsouhlasíme, předpokládá dostatečně silnou a zdravou majoritní společnost, na jejíž bedrech leží naděje na biokulturní přežití každé společnosti. Přejeme si, abychom se vrátili k implementaci, prosím, dámy a pánové, původního znění Úmluvy o odstraňování všech forem diskriminace žen. Tam totiž v článku 5 čteme: „Státy smluvní strany přijmou veškerá příslušná opatření k zabezpečení toho, aby rodinná výchova zahrnovala řádné pochopení mateřství jako společenské funkce a uznání společné odpovědnosti mužů a žen za výchovu a rozvoj dětí.“ Nesouhlasíme s pokračováním trendu, který nastolil dodatek z roku 2008 a na který už politici nemají žádný vliv. Tehdy byla oprávněná a námi plně akceptovaná snaha o rovnost, nikoliv stejnost, mužů a žen nenápadně nahrazena genderovou rovností, jejíž požadavek je pro vyspělou, zdravou a plnobarevnou společnost nepřijatelný. (Předsedající upozorňuje na čas.) Zpracovatel této zprávy přiznal filozofický rozdíl mezi pojmy genderová rovnost a rovnost žen a mužů. Začal však s nimi pracovat jako se synonymy. Domníváme se, že Istanbulská úmluva je jen přepravkou pro zavedení pojmů „gender a genderová identita“ do dokumentu vysoké právní síly. Násilí je nepřijatelné, s tím plně souhlasíme, ohrozit druhého na životě, i na psychickém a fyzickém zdraví rovněž. Věděli to lidé už staletí, či spíše tisíciletí před námi. Přesto, bohužel, se násilí stále objevuje. My se domníváme, že prevencí je výchova k silným, pevným a láskyplným vztahům a k přijetí hodnot evropské kultury. To je antická moudrost, křesťanská solidarita, soucit se slabými a humanismus, který potom v několika dalších etapách stanovuje, v čem jsme si vždy rovni, v čem vždy zachovat svobodu a v čem máme být solidární. Děkuji za slovo. Už končím. Děkuji vám za pozornost. A další vysloví námi pozvaní zcela nezávislí experti. Děkuji. (Velký potlesk napříč sálem.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Vyjádřili jste to dostatečně hlasitě, já paní Nině Novákové poděkuji i za dodržení času. Nyní bych poprosila paní zpravodajku, paní poslankyni Gajdůškovou, aby nám za petiční výbor řekla pár slov. Máte slovo, paní poslankyně. Poslankyně Alena Gajdůšková: Dobrý den. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, mám samozřejmě pro petiční výbor připravenou zpravodajskou zprávu i k obsahu Istanbulské úmluvy, ale moje úloha v téhle chvíli není hovořit o obsahu, ani případně polemizovat s názory k petici. Jenom naprosto formálně musím říci, že petice byla zaevidovaná číslem 39 dne 3. 10. 2018. Konstatuji, že petice přišla s 12 362 podpisy. Reakce petičního výboru na tuto petici je svolání tohoto veřejného slyšení. Dál se tím samozřejmě petiční výbor bude zabývat. Jenom pro pořádek dodám, že Istanbulská úmluva prozatím nebyla předložena k ratifikaci Poslanecké sněmovně, ani Senátu. Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Přesně tak za petiční výbor, jak měla paní poslankyně, promluvila, čili shrnula formální náležitosti. Vy jste ani nemohla být ustanovena zpravodajkou k té stejné petici stejného zaměření, té třetí, kterou jsme před chviličkou přijali, nicméně protože jsme si řekli, že spojíme to veřejné slyšení, totéž platí samozřejmě o Istanbulské úmluvě za petiční výbor i v bodě 3, což je stejně petice proti ratifikaci, a v bodě 2 petice pro bezodkladné přijetí úmluvy je stejná informace, která se týká charakteristiky Istanbulské úmluvy, protože je stejný předmět. Takže pokud jde o zpravodajování těchto tří petic, je tím vyřízené. My bychom nyní mohli dát slovo úřadům, které jsme k téhle problematice pozvali, ale zeptám se jich. Současně je tím vítám, za Ministerstvo spravedlnosti paní Mgr. Barbora Šváchová, za Úřad vlády Mgr. Štěpánková, náměstkyně, pan Mgr. Šafařík, za Ministerstvo práce a sociálních věcí se omluvila, protože onemocněla, paní ministryně Maláčová, tak zástupkyně a za Veřejnou ochránkyni práv pan doktor Křeček a pan Mgr. Suda. Já se jich táži, jestli chtějí vystoupit teď, anebo až odezní představení všech tří petic? Myslím si, že by to bylo účelnější, ale pokud chtějí nyní. (Hlasy ze sálu: Potom.) Výborně, děkuji. Takže opravdu postupujeme procesně velmi ekonomicky. V tom případě bych nyní vyzvala, aby petici č. 2 odůvodnil zástupce petentů, což je za Amnesty International Martin Mark a za Českou ženskou lobby Hana Stelzerová. Doufám, že to vyslovuji dobře. Zase upozorním, pokud je to možné, dodržet limit pět minut, ale jak vidíte, máte ten prostor maximálně i do deseti minut. Pan Martin Mark: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, dobrý den. Děkuji za slovo. Je mi ctí vám jménem mezinárodní organizace Amnesty International představit Petici za přijetí opatření proti násilí na ženách, kterou k dnešnímu dni podepsalo téměř 11 000 občanů České republiky. Formou petic a otevřených dopisů se Amnesty International obrací na politiky i veřejnost již od roku 1961. Stojí za námi 7 mil. členů a členek. Na textu úmluvy jsme intenzivně spolupracovali s Radou Evropy a s mnoha organizacemi ve více než třiceti zemích, které již úmluvu podepsaly a ratifikovaly. Jedním z posledních úspěchů je kupříkladu změna zákonů v Maroku, kde bylo až do roku 2014 možné, aby se pachatel znásilnění z trestu vyvinil sňatkem s obětí. Společně s Českou ženskou lobby usilujeme o systémovou změnu v oblasti násilí na ženách a domácího násilí také zde v České republice. Násilí na ženách, sexuální obtěžování, nebo nebezpečné pronásledování jsou porušením lidských práv, například podle Všeobecné deklarace lidských práv, článek 7, či Listiny základních práv a svobod České republiky, článek 7 a 10. Přesto k němu v České republice dochází. Dle statistik Policie České republiky skončí potrestáním pachatele jen malé procento násilných činů. Existuje přitom mnoho opatření, která může stát přijmout, aby oběti více ochránil. V České republice je problém natolik rozsáhlý, že se dle našeho nedávného reprezentativního průzkumu až 84 % české veřejnosti domnívá, že by se Česká republika měla více zaměřit na prevenci násilí na ženách. I proto předáváme společně s Českou ženskou lobby tuto petici, jejíž text nyní dovolte odcitovat: „Každá třetí žena v Evropské unii má osobní zkušenost s fyzickým či sexuálním násilím. Každá pátá se stala obětí nebezpečného pronásledování. Každá druhá žena byla vystavena některé z forem sexuálního obtěžování. V celém světě je násilí na ženách tak rozsáhlý problém, že lze hovořit o epidemii. Rada Evropy proto vyzývá členské státy k přijetí úmluvy, která zajistí společný standard v boji proti různým formám násilí na ženách, a žádá zavést konkrétní opatření pro prevenci násilí, ochranu obětí a efektivní stíhání pachatelů. Česká republika patří k posledním státům, které úmluvu dosud neratifikovaly. Vyzýváme Parlament České republiky k bezodkladnému přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí a v souladu s ní k zajištění: a) efektivního stíhání pachatelů násilí, to znamená proškolení soudních znalců, soudců a dalších úředních osob, ochranných opatření během vyšetřování, b) dostupné péče obětem násilí, to znamená utajené azylové domy s komplexní péčí, startovací bydlení, dostupné sociální dávky, bezplatné psychologické právní pomoci, telefonní linky pomoci a jiné, c) opatření vedoucích k prevenci násilí, to znamená zvyšování povědomí o různých formách násilí a jiné, d) monitorování výskytu násilí na ženách v České republice, to znamená systematický sběr dat o rozsahu a formách násilí.“ Potřebnost přijetí Úmluvy proti násilí na ženách dokazují mimo jiné i výsledky již zmíněného reprezentativního výzkumu, či zkušenosti z terénní praxe, které vám za chvíli představí experti na danou oblast. Istanbulská úmluva vyzývá členské státy Rady Evropy k deklaraci toho, že podporují ochranu lidských práv a demokracie. Přesto, že u nás řada opatření již platí, je Česká republika mezi posledními státy, které k ní zatím nepřistoupily. Spojme se s Francií, Německem, Španělskem a dalšími třiceti evropskými státy, které se závazně přihlásily k aktivnímu potírání násilí na ženách. Podpořme zároveň tu drtivou většinu české veřejnosti, která vnímá násilí na ženách jako vážný problém a která se chce zaměřit na jeho prevenci. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Ještě zbývají do těch deseti minut pomyslné tři minuty a zřejmě je využije paní Stelzerová, ředitelka České ženské lobby. Prosím, máte slovo. Paní Hana Stelzerová: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, Česká ženská lobby je síť organizací, která hájí práva žen v České republice. Současně zastřešujeme 35 organizací. Naším cílem je přenášet skutečné problémy žen na politickou úroveň a zlepšovat podmínky žen ve společnosti. Jednou z hlavních priorit celé sítě je problém násilí na ženách a jeho prevence. A proto zcela aktivně podporujeme ratifikaci Úmluvy proti násilí na ženách a domácího násilí. Přinášíme expertní pohled na toto téma, který je podložený odborností našich členských organizací, které poskytují sociální a poradenské služby obětem domácího násilí a ženám ohroženým násilím již desítky let. Z této praxe víme, že problém domácího násilí a násilí na ženách je třeba řešit systémově a komplexně. Úmluva proti násilí popisuje nástroje pomoci, které vychází z dlouhé praxe odborníků a odbornic na tuto problematiku. A díky komplexnímu přístupu žádná oběť nezůstane bez pomoci. Ratifikací úmluvy Česká republika potvrdí, že jí záleží na lidech, kteří se neumí, nebo nemohou sami bránit. Zařadí se po bok 33 dalších evropských států, kterým násilí není lhostejné. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji za skutečně, chce se mi říci, absolutně vzorné dodržení časového limitu. A nyní, protože všechny zpravodajské zprávy k úmluvě ve svém vystoupení zahrnula paní poslankyně Gajdůšková, můžeme přejít rovnou k petici č. 3, která byla před chviličkou předaná a která je také proti ratifikaci. Samozřejmě možnost využít tohoto setkání by si měli vysvětlit zástupci petentů tak, že to není nutnost. Takže chtějí-li vystoupit, mají tu možnost teď jedním svým mluvčím, nebo se můžou připojit ke stejně zaměřené první petici, kterou tady zastupovala jako mluvčí petentů bývalá poslankyně Nováková. Já se zeptám, jestli chce někdo vystoupit za tu třetí petici, která má stejné zaměření a je proti ratifikaci? Dobře. Poprosím představit i instituci, za kterou vystupujete, máte stejně jako ostatní těch pět minut s přesahem do deseti, ale opravdu maximálně. Děkuji. Byla jsem informována, že jste spojili odborníky, čili pak dostanou prostor za každou petici s tím, že k těm dvěma, první a třetí, by tady vystoupilo kolem pěti odborníků a pro svá vystoupení by měli pět minut. Pak přijde na řadu petice ve prospěch Istanbulské úmluvy a bude to stejný modus. Pak bude rozprava, poslanci, poslankyně a odborná veřejnost. Máte slovo. Paní Ivana Schneiderová: Vážené dámy, vážení pánové, jsem iniciátorkou petice, která vznikla 30. března tohoto roku. O Istanbulské úmluvě vím od 5. dubna 2016 a od začátku jsem proti ratifikaci, proto jsem letos zorganizovala tuto petici. Naše petice má 8 759 podpisů, máme dokonce i internetovou petici, tam je zhruba 6 020 podpisů. Tyto papírové originální podpisy jsme sbírali za každého počasí. Informujeme občany přímo v terénu, jsme i mezi lidmi na ulicích a informujeme o všech aspektech Istanbulské úmluvy. Nyní předkládám body, proč odmítáme ratifikaci. V prvé řadě je to skupina GREVIO. Je prý genderově vyvážená, ale nyní ji tvoří třináct žen a dva muži. Je to genderově vyvážené? Není. Tato skupina odborníků a všichni členové delegace požívají imunitu na všechna vyřčená slova, písemnosti, zavazadla i imunitu na právní řízení. Požívají imunitu, i když skončí s činností, takže ji mají vyšší jak prezident a všichni politici. Ptám se proč? Jsme lidé, lidé omylní, i tito lidé se tudíž mohou mýlit, ale nikdy neponesou za své činy odpovědnost. Mají neomezenou moc. Bdí nad státy, doporučují jim, co mají udělat, aby naplnily úmluvu. S mocí roste chuť vládnout a zneužívat pravomoci. Bude bdít nad dalšími neziskovými organizacemi, již nyní jich máme 130 000, což je jedna nezisková organizace na 80 občanů České republiky. V České republice je už nyní Genderová expertní komora čítající celkem 56 osob, z toho 52 žen a pouze 4 muže. Genderisté, kteří se neustále ohánějí rovností mezi muži a ženami, mají takový nepoměr již nyní. Tito lidé budou skrz neziskovky vyhodnocovat průzkumy a monitorovat naše rodiny. Navíc podle článku 27 Istanbulské úmluvy každý, kdo se rozumně domnívá, zde zdůrazňuji domnívá, že se páchá, nebo by v budoucnu mohl páchat trestný čin, má nahlašovací povinnost. Tito lidé budou dokonce ke své činnosti povzbuzováni. Jak? Poplácáním po rameni asi těžko. Dnes jsou dobrou motivací peníze, takže to bude dobrý přivýdělek. V rámci prevence ochrany dětských svědků budou děti odebírány z rodin. Už nyní je možné násilně krást děti z našich rodin, a to díky novele zákona o ochraně sociálních práv dítěte z 1. ledna 2013, která dává úředníkům tuto moc. Tento zákon však neobsahuje žádné pojistky proti libovůli úředníků při posuzování toho, zda rodiče vychovávají své děti správně. Ani v Istanbulské úmluvě nejsou žádné pojistky proti libovůli pracovníků nestátních institucí, které dodržování Istanbulské úmluvy dozorují. Je mnoho rodičů, kterým sociální služba odebrala děti, aby nakrmila adopční a pěstounský průmysl. Mezi lidmi jsme se dozvěděli mnoho smutných i tragických příběhů, vazby otců, kteří jsou křivě obviněni, i jejich sebevraždy, sebevraždy dětí, zoufalství matek, které jsou oběťmi libovůle úředníků. Co za tím stojí? Jednoduše byznys. Že jde o byznys, je evidentní. Od 1. 1. 2018 byly navýšeny příspěvky pěstounským rodinám o 50 %. Na jedno dítě je příspěvek 12 000, na dvě děti 18 000 korun. Když se jedná o postižené dítě, tak je příspěvek ještě navýšen. Jak jsou na tom ale naše rodiny? Jaké jsou přídavky na dítě? Když se narodí postižené dítě, je také tak rodina zabezpečena? Ne, bojuje o přežití. Neziskovky, které provází rodiny pěstounů, jsou štědře odměňovány. Už nyní je to byznys, který se ale v případě ratifikace rozjede na plné obrátky. Je to hon na děti, plnění limitů. Úplně stejně, jako je tomu ve státech, kde Istanbulská úmluva byla ratifikována, děti nekončí v adopci a u pěstounů, ale slouží také jako krevní konzervy a na transplantaci náhradních orgánů pro bohaté, o dalším se ani nebudu zmiňovat. V Německu, Itálii, Anglii jsou děti rodičům nesmyslně odebírány, stejně jako v Norsku. Norské fondy dotují Ministerstvo práce a sociálních věcí, které dostalo na období 2016 až 2021 5 mld. korun. Tyto finance jsou také určeny na juvenilní justici a inkluzi. Proč jsme tak štědře placeni? Jen tak, nebo je to zavádění norského modelu? Toto je týrání rodin a dětí. Je to subjektivní pohled úředníka na výchovu dětí, ale přece na to nelze mít žádné standardy. Ty se mění. Co dříve byl standard, dnes je chudoba, co byl luxus, dnes je průměr. Na salámy jsme zrušili českou státní normu a na výchovu dětí ji budeme zavádět? Výchova je velice individuální, každá rodina je originální, stejně tak jako každý člověk. Toto nelze napasovat do tabulek. Každý případ, skutečně závažný případ by měl být prošetřen citlivě, ale mělo by být využito všech nápravných prostředků a ne hned ta nejtvrdší opatření, uzmutí dítěte z rodiny. (Předsedající upozorňuje na čas.) Adoptivní a pěstounské rodiny jsou prezentovány jako dobro a milosrdenství pro ubohé sirotky. Je to klam genocidy skrze juvenilní justici. O Istanbulské úmluvě a jejích rizicích bych mohla mluvit do večera, ale řeknu to zkráceně. Je to genocida rodiny, genocida dětí, mužů i žen, otců a matek. Kdo souhlasí s ratifikací, souhlasí s genocidou svého národa. Kdo podporuje ratifikaci, souhlasí s obchodem s bílým masem. Kdo říká, že to tak není, že toto u nás neexistuje, pouze buď nevidí, nechce, nebo nemá informace o tom, jaká je skutečná situace v České republice. Zajímejte se o pravdu, nežijí v žádné bublině. Setkávám se s týranými ženami, křivě obviněnými muži, s rodinami, kde jsou odebrané děti. Jsme proti každému násilí páchanému na člověku. Istanbulská úmluva je proti Listině práv dítěte. V článku 3 je dívka mladší 18 let prohlášena ženou. Toto je diskriminační vůči chlapcům a mužům. Jak se musí cítit chlapec, když dívka má tuto výsadu? (Předsedající opět upozorňuje na čas.) Já už končím. Lze ratifikovat takovou smlouvu, která zásadně porušuje rovnost mezi muži a ženami hned od počátku? Pro všechny tyto důvody ratifikaci Istanbulské úmluvy zásadně odmítáme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji za vyjádření podpory. V každém případě děkuji za vystoupení. Nyní tedy ještě před rozpravou mají samozřejmě možnost vystoupit zástupci úřadů, kteří se zúčastní a kteří sdělí svoje stanoviska, případně budou komentovat to, co právě slyšeli. Je to vyloženě na nich. Prosím jenom pro ostatní zúčastněné, abyste se představili, i za jaký úřad zde jste. Děkuji. Paní Martina Štěpánková: Dobré odpoledne. Vážená paní předsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, moje jméno je Martina Štěpánková a jsem náměstkyně pro řízení Sekce pro lidská práva. Pouze stručně. Vláda v podstatě schválila podpis Istanbulské úmluvy svým usnesením v únoru 2016. V květnu 2016 tedy došlo k podpisu Istanbulské úmluvy. Následně byly provedeny analýzy v souladu Istanbulské úmluvy s právním řádem České republiky, což bylo nezbytné předtím, než bude zahájen ratifikační proces, s kterým se tedy počítá v následujících měsících. My za naši sekci Istanbulskou úmluvu podporujeme. Nebudu zde dlouze hovořit. Myslím, že debata o argumentech pro a proti bude probíhat následně. Za nás je samozřejmě důležité, že ta úmluva posílí boj proti násilí, nejen násilí na ženách, domácímu násilí, ale i násilí vůči seniorům, dětem, ale i mužům. Protože navzdory tomu, že tady všichni hovoříme o tom, že bojujeme proti násilí, v České republice je domácímu násilí vystavena aktuálně každá třetí žena a každý desátý muž, takže se jedná o problém, který v České republice existuje. Za nás Istanbulská úmluva přinese právě důraz na prevenci, na dostatek sociálních služeb, na osvětu, na vzdělávání tak, aby k domácímu násilí vůbec nedocházelo. Možná si dovolím pouze poslední poznámku k tomu, co říkala moje předřečnice, a to se tedy týká odebírání dětí. O odebrání dětí z rodiny může v České republice rozhodnout pouze soud, nikdo jiný. Poslankyně Helena Válková: Děkuji za stručné a jasné vyjádření za Úřad vlády. Nyní bych poprosila, nemusíte, ale je tady zástupce Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva práce a sociálních věcí a Veřejné ochránkyně práv. Kdo tedy chce mluvit? Za Ministerstvo spravedlnosti paní Mgr. Šváchová. Paní Barbora Šváchová: Dobrý den. Já jsem Barbora Šváchová z legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti. Naše ministerstvo je gestorem této úmluvy, takže my jsme ti, kteří připravují ten materiál k ratifikaci. (S úsměvem.) Chtěla bych říct, že Istanbulská úmluva je z našeho pohledu standardní lidskoprávní úmluva v rámci Rady Evropy. Jak už bylo mnohokrát řečeno, náš právní řád je prakticky v souladu s Istanbulskou úmluvou, ty změny jsou opravdu velmi drobné. Teď je aktuálně v Senátu novela trestního zákoníku, kde je jedno ustanovení - a týká se trestného činu zavlečení, které bude měněno, jinak žádné další změny už neplánujeme. Takže z našeho pohledu jde spíše o přihlášení se tady k těmto hodnotám v boji proti násilí na ženách a v boji proti domácímu násilí na mezinárodním poli a připojení se k dalším státům. Zatím tady nezaznělo – úmluvu už podepsala i Evropská unie, což nevím, jestli je pro někoho z vás zrovna argument k dobru. (S úsměvem.) Nicméně úmluvu ratifikovalo 33 členských států Rady Evropy, z toho 20 členských států Evropské unie, mezi nimi je Německo, Francie, Finsko, Španělsko, Itálie, další státy, nebudu je tady asi vyjmenovávat všechny. Domníváme se, že úmluva nejde proti našim hodnotám ani tradicím. V článku 1 ústavy je řečeno, že ochrana lidských práv a základních svobod je velmi důležitá pro Českou republiku, je to to, co chráníme, stejně jako chráníme lidskou důstojnost. Takže v úmluvě neshledáváme nic, co by bylo proti našemu právnímu řádu. Nevím, jestli teď se mám vyjádřit i k některým - Poslankyně Helena Válková: Stačí tohle stručné vyjádření. Prostě jste pro ratifikaci úmluvy. V diskusi potom můžete ještě vystoupit. Jde skutečně o stručné vyjádření. Za Ministerstvo práce a sociálních věcí není a za Veřejného ochránce práv pan Dr. Křeček se teď nechce vyjadřovat, čímž to máme usnadněné a já můžu uzavřít i tuhle tu část. Teď ještě pro pořádek. Já jsem se rozhodla s ohledem na stále množící se přihlášky a limity některých poslanců a poslankyň, ti mají vždycky přednost, jsme na půdě Poslanecké sněmovny a oni budou potom hlasovat, můžou se připravit odborníci nebo ti, které si vybrali petenti – když sloučím petici proti ratifikaci, ty dvě do jednoho, kteří za ně vystoupí, a ti, kteří jsou naopak za neodkladnou ratifikaci, tak ti se můžou připravit pomyslně. Ale já teď tu rozpravu otevřu klasicky tím, že vyzvu nejdříve poslankyně a poslance nejenom z petičního výboru, ale všechny, kteří jsou zde přítomní, jestli se chtějí vyjádřit a vystoupit, tak, prosím, vidím tam pana kolegu poslance Bendu, předsedu ústavně právního výboru, pana poslance Nachera, takže budeme popořadě. První bude pan poslanec Benda, přihlásil se jako první. Můžete i z místa, bude vás slyšet. Poslanec Marek Benda: Já to klidně zvládnu i z místa, jenom se postavím, aby lidé věděli, o koho se jedná. Poslankyně Helena Válková: Jen poprosím. Víte, že delší rozprava nás čeká ve Sněmovně, je nás hodně. Tak jestli bych mohla poprosit o ty dvě minuty až pět minut. Děkuji. Poslanec Marek Benda: Já budu nesmírně stručný. Většina těch základních klíčových věcí zazněla v těch vystoupeních odpůrců Istanbulské úmluvy. Jenom upozorňuji, že se stále ještě přehlíží článek 60 Istanbulské úmluvy, který pokládám za naprosto klíčový a za důvod, proč nebude touto vládou, jak znám jejího premiéra, předložen: Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby genderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu článku 1, A úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany. - To znamená – a já jsem si vytáhl z České ženské lobby ta stanoviska, která rozesílají, a čtu je. Prostě se snažím číst ty své soupeře. A Informační listy Rady Evropy, které říkají: Ženy, které utíkají před genderově motivovaným pronásledováním, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů – no tam by to snad člověk ještě pochopil, vnucené manželství a dokonce i domácí násilí, tvoří zvláštní skupiny, kterým by měl být udělen azyl. - Jestli si opravdu myslíme, že chceme přijmout ze všech států na světě všechny ženy, které jsou nuceny k manželství, což je bohužel běžná tradice v řadě zemí světa, tak jsme se úplně zbláznili. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji za toto velmi krátké, ale působivé vystoupení. Jistě, neodpustím si minikomentář. A poprosím pana poslance kolegu Nachera, který se také hlásil. A jestli ještě nějací poslanci nebo poslankyně chtějí vystoupit, tak samozřejmě stačí po vystoupení pana poslance Nachera, když se přihlásíte. Já už vás vidím, ale bude lepší, když ještě potom si trochu stoupnete, abych vás nepřehlédla. Takže pan poslanec Nacher. Poslanec Patrik Nacher: Já si taky stoupnu, protože jsem malý, ale nestěžuju si. (Smích v sále.) Já budu mít spíš otázku, protože budu mít asi příspěvek delší na plénu, pokud se to tam dostane. Já bych za prvé chtěl říct, že dělení na bojovníky proti násilí na ženách, a ty, kteří by snad násilí schvalovali, což si myslím, že tady není nikdo, nemůže být děleno na souhlas, či nesouhlas s Istanbulskou úmluvou. To je za mě první věc. (Potlesk.) Děkuji. To znamená, ten, kdo nesouhlasí s Istanbulskou úmluvou, neznamená, že zároveň souhlasí s nějakým násilím. Jenom aby tady nebyla ta zkratka, protože to je ten černo-bílý, já tomu říkám dalmatinský svět. A teď jenom jedna otázka, jedno konstatování, zbytek si nechám na plénum. Mě by zajímalo od těch zastánců, co konkrétně náš právní řád nemá, co mu chybí v současné době, že je zapotřebí přijímat Istanbulskou úmluvu, pokud to, co nemá, jsme schopni vtělit do těch paragrafů příp. do podnorem nebo jiných norem. Proč? Jaká je přidaná hodnota té Istanbulské úmluvy? Tedy co my nemáme a čím dneska nemůžeme bojovat proti tomu, jak tady řekla kolegyně z ministerstva, teď nevím z jakého, z Úřadu vlády, pardon, že třetina žen trpí domácím násilím? Proč už dneska nezasáhne policie nebo orgány, proč OSPODy nejsou aktivnější apod.? Jinými slovy, co právnímu řádu v České republice, tedy ve vyspělé zemi, kde se nedějí ty věci, o kterých tady mluvil Marek Benda před chvilkou, chybí a pokud nám něco chybí, proč to neřešíme standardní legislativní cestou? Jinak totiž mám pocit zatím z toho, co jsem si přečetl, že pod tím pláštíkem boje proti násilí se schovává něco úplně jiného a my si tady otevíráme Pandořinu skříňku. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem si téměř jistá, že ti odborníci, kteří budou vystupovat ve prospěch té petice za neodkladnou ratifikaci, se budou pokoušet na tyto otázky odpovědět. Ale teď mají prostor poslanci. Já jsem viděla pana poslance Juchelku, toho jsem viděla, ale vzadu před ním ještě se hlásil někdo a já ho pořádně nevidím. Děkuji. Takže, pane poslanče, rovnou vstaňte, představte se ostatním, ať nezkomolíme vaše jméno. Máte slovo, protože vy jste se hlásil ještě předtím, než se přihlásil pan poslanec Juchelka. Poslanec Jiří Kobza: Dobrý den. Jmenuji se Kobza, jsem poslancem za SPD. Chtěl bych poukázat na fakt, že v návrhu Istanbulské smlouvy se píše, že státy převezmou náklady za veškerou organizaci a provedení této smlouvy. Já se nemohu zbavit dojmu, že vzhledem k tomu, že paragrafy týkající se násilí jako takového, nejenom v rodinách a na ženách, jsou obsaženy v našem trestním zákoníku, takže kdybychom posílili orgány činné v trestním řízení, že by to za prvé stát vyšlo výrazně levněji, a za druhé, že by to bylo výrazně efektivnější než celá Istanbulská smlouva. Proto ji nepodpořím. Děkuji. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji za stručné, jasné vyjádření. Poprosím pana poslance Juchelku. Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji. Hezký dobrý den vám všem tady. Kolega Patrik Nacher mi vzal vítr z plachet, také jsem měl tuto otázku, co jakoby chybí. V pátek jsem měl jednání právě se zástupkyněmi České ženské lobby, kde jsme měli velmi příjemnou hodinku, kdy jsme si cizelovali názory a shodli jsme se na tom, že se neshodneme. (Smích v plénu.) A já bych měl úplně ten samý dotaz. Pojďme prostě jednoduše vytvořit nějakou aktivitu k tomu, abychom pomalinkými krůčky opravdu naplnili to, co je potřeba řešit v domácím násilí z hlediska obětí domácího násilí, protože tak, jak to čtu já, tak domácí násilí, stalking atd., už všechno v našem právním řádu je a dokonce se nám tam teď blíží, tuším, ženská obřízka. A také mám dotaz na Ministerstvo spravedlnosti, na paní, která tam sedí nahoře, co jí přišlo tak strašně k smíchu u jejího hovoru – myslím si, že se chovala velmi neuctivě ke svým předřečníkům. Děkuji. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Hlásí se ještě někdo? Poslanci a poslankyně nebo poslankyně a poslanci, aby to bylo ještě korektnější, můžou kdykoli v diskusi, mají opravdu přednost vystoupit, přihlásit se. Ale teď, než dáme těm dlouho ohlašovaným odborníkům slovo, chce ještě někdo vystoupit z poslankyň a poslanců? Ne. Takže v tom případě já nejdříve požádám ty, kteří zde ústy paní mluvčí Niny Novákové představí svoji petici, a současně paní Schneiderové, protože tyto dvě petice jsou v podstatě svým obsahem shodné, aby těch svých pět lidí, kteří budou hovořit, samy vyzvaly. Těch pět lidí bude mít maximálně pět minut, ale spíš bychom byli radši, kdyby využili ty dvě minuty, protože když si to vynásobíte, tak to bude buď deset minut, nebo dvacet minut, ale víc rozhodně k prostoru nemáme. Pak se připraví zástupci petice pro neodkladné přijetí Istanbulské úmluvy. A pak bude rozprava pro všechny, které tady máme přihlášené. Prosím. Paní Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já bych požádala pana Dr. Jakuba Kříže jako prvního za naše experty. Poslankyně Helena Válková: Bylo by rozhodně lepší, ještě nežli pan Dr. Kříž, kterého tady vítám, protože se dobře známe i osobně s kolegou právníkem, kdyby každý z těch pěti expertů přišel za řečnický pultík a přednášel odtamtud. Děkuji. Pane doktore, máte slovo. Pan Jakub Kříž: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, cítím určitou napjatou atmosféru zde. Je vidět, že jsme v nějakém kulturním konfliktu a na obou stranách zaznívají tu lepší, tu horší argumenty. Dovolte mi soustředit se na několik málo faktů, protože na všechna není čas. Česká Listina základních práv a svobod stanoví, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání. Mimo jiné se jedná o reakci na předchozí ústavu, která obsahovala výslovný odkaz na onen vědecký světový názor. Důkaz ideologičnosti Istanbulské úmluvy poskytuje již preambule. Používá výrazy jako historická nadřízenost mužů a násilí na ženách má podle ní strukturální povahu a je dokonce klíčovým společenským mechanismem. Preambule tak vykresluje společnost, jejímž základním kamenem je násilí mužů na ženách, utlačování jedné třídy druhou, mnozí jste se to učili ve školách, dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. Úmluva staví muže a ženu proti sobě, je-li v ní muž zmíněn, tak pouze v negativních konotacích. Z hlediska zavádění genderové ideologie nevnímám jako problematickou pouze preambuli, to by bylo příliš málo. Dovolím si zmínit několik konkrétních ustanovení úmluvy. Například článek 4 odst. 4 zakazuje diskriminaci na jakémkoli základě včetně tzv. genderové identity. Genderová identita je subjektivní vnímání mého genderu, kým se cítím být, zda mužem, ženou, něčím mezi tím, nebo něčím nad tím. A co říká důvodová zpráva? Mezi skupinami, které tuto diskriminaci zažívají nejvíce, zmiňuje transgender a transsexuální osoby, transvestity a další osoby, které nekorespondují s tím, co společnost považuje za odpovídající mužskému nebo ženskému pohlaví. Článek 12 odst. 3 přikazuje reagovat na specifické potřeby osob, jež jsou v důsledku určitých okolností více zranitelné. A důvodová zpráva? Ta vysvětluje obsah tohoto ustanovení tak, že přesahuje rámec nediskriminace a vyžaduje pozitivní podporu zranitelných osob ze strany státu, zranitelných osob, jako jsou homosexuálové, bisexuálové a transgender osoby. A konečně onen častokrát zmiňovaný článek 14. Ten ve svém odst. 1 zavádí povinnost vyučovat na všech úrovních vzdělávání o genderově nestereotypních rolích. Nevím, jak přesně bude tato genderově korektní výuka probíhat, ale vím jistě, že před dvěma lety české Ministerstvo školství označilo za genderově nevyváženou básničku Jiřího Žáčka obsahující nevinný verš – k čemu jsou holky na světě, aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. - A také vím, že z evropských peněz byl placen výzkum genderových stereotypů v českých pohádkách. (Ozývá se smích.) Istanbulská úmluva představuje podle mého názoru také výzvu svobodě svědomí a náboženské svobodě. Stanoví, že právní řád by neměl připouštět žádné výjimky s odvoláním na náboženskou svobodu. Co si pod tím představit? Samozřejmě jak již zmiňoval pan poslanec Benda, ženská obřízka i z náboženských důvodů je ohavností, ale v kontextu naší debaty v západní civilizaci mě např. napadá, že již před jedenácti lety čeští autoři Bobek, Boučková, Kühn publikovali stanovisko, že zásada nediskriminace žen otevírá otázku svěcení žen v katolické církvi a Úřad vlády České republiky v roce 2007 v jedné ze svých zpráv varoval, že církvím se poskytuje příliš velký prostor pro homofobní jednání, a proto by měl stát na ně lépe dohlédnout. Článek 14 odst. 2 dokonce rozšiřuje povinnost genderově nestereotypní výchovy také na neformální vzdělávací zařízení a důvodová zpráva mezi nimi výslovně zmiňuje náboženské vzdělávací instituce. Že by se tedy ona 11 let stará vize stávala pomalu skutečností? Kromě těchto výhrad je třeba zmínit také zavádění genderového newspeaku do právního řádu prostřednictvím pramene práva, který má vyšší právní sílu než český zákon. Až dosud pojmy gender a genderová identita nejsou v našem právním řádu zakotveny a nevyskytují se v něm. Podle mého názoru největším problémem Istanbulské úmluvy tedy je to, že jde o ideologický dokument. Ženy, na nichž je pácháno násilí, se stávají pouhým podvozkem pro karoserii složenou z dílů genderové ideologie. (Potlesk.) Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, až budete hlasovat o této úmluvě, nebudete přijímat, ani odmítat konkrétní způsob pomoci nešťastným ženám, které jejich životní partneři týrají. Budete stát před volbou, zda do našeho právního řádu zakotvit ideologické prvky. Jistě, po vašem hlasování se svět nezboří, nasměrujete ale další trajektorii vývoje naší země od svobodné společnosti založené na úctě k přirozeným právům lidí k genderovému bláznění, které tak jako tak jednou odezní, jen je otázkou za jak dlouho a za jakou cenu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji panu doktorovi za přesné hraniční dodržení limitu. A nám vstoupí teď do vystoupení odborníků paní poslankyně Pastuchová, která se hlásí a má přednost jako poslankyně. Takže prosím. Poslankyně Jana Pastuchová: Já děkuji a s dovolením si sednu. Jmenuji se Jana Pastuchová a ráda bych trošku genderově vyvážila své kolegy, protože tu žádná žena nevystupovala. (Ozývá se smích.) Vypadá to, jako kdyby si tady bojovali chlapci jenom nebo kolegové sami. Já jsem přišla na toto slyšení, protože zatím nejsem rozhodnutá, jak budu hlasovat, spíše se přikláním k tomu, že tuto ratifikaci nepodpořím. (Potlesk.) Já jsem se setkala se všemi skupinami, ať je to Česká ženská lobby, oslovila jsem Ministerstvo spravedlnosti a vždy jsem se zeptala na jednu věc – co nového nám přinese tato ratifikace. Tady není odpověď. Je to nějaká asi pomyslná tečka - a to řekla myslím i paní kolegyně z Ministerstva spravedlnosti – že všechno máme vlastně uzákoněno. Co mě na té Istanbulské úmluvě ještě trošku zaráží, je článek 66 expertní skupina pro potírání násilí GREVIO. Země, které Istanbulskou smlouvu ratifikovaly, jsou nuceny umožnit tomuto nadnárodnímu kontraorgánu GREVIO rozhodovat o tom, co jsou, či nejsou vhodná pravidla, názory a postoje pro danou společnost. A ač má GREVIO velký vliv na národní legislativu jednotlivých zemí, není odpovědné žádné instituci. A jak jsem se dočetla, oni mají i imunitu vůči všemu. Takže tohle mě trošku také děsí. A říkám, proto jsem přišla na toto slyšení, ráda si vyslechnu obě strany. Ale já za sebe zatím nejsem přesvědčena o tom, že tu ruku zvednu. Děkuji. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji i za otevřené přiznání toho, co řada z nás včetně mě teď asi pociťuje, že s napětím posloucháme všechny argumenty a zvažujeme pro a proti. A nyní tedy opět někdo z odborníků za petici proti ratifikaci. A prosím, aby přišel k řečnickému pultíku a představil se nám. Paní Nina Nováková: Děkujeme. Já si dovolím představit vám paní Dr. Jarmilu Lomozovou, která pohovoří za poskytovatele služeb obětem násilí. Poslankyně Helena Válková: Jestli můžu poprosit (zřejmě na poznámku mimo mikrofon) – já vím, že je to skoro nesplnitelné přání, ale těch pět minut by bylo lepší než deset, ale uvidíme. Paní Jana Lomozová: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Byla jsem pozvaná na toto setkání, abych informovala o pomoci, kterou Charita poskytuje obětem násilí. Na úvod stručně vysvětlím, že Charita je organizace zřízená Římsko-katolickou církví. V České republice jsme sítí více než 300 organizací. Na regionální úrovni působí farní charity, městské, oblastní charity, ty jsou potom na diecézní úrovni zastřešeny osmi diecézními charitami a na celonárodní Charitou Česká republika. Jsme největší nestátní poskytovatel sociálních služeb. V našich řadách máme 8 tis. zaměstnanců a ročně se naše pomoc dostane více než 150 tis. lidí v tísni. Já zastupuji Arcidiecézní charitu Praha, tedy jednu z těch diecézních charit. Naše působnost je v Praze, ve Středočeském kraji a v části kraje Ústeckého. Pomoci lidem, kteří se stali obětí násilí, jsme se začali profesionálně věnovat před dvaceti lety. Na začátku roku 1999 jsme zřídili poradnu Magdala. Jedná se o specializované odborné pracoviště, které se věnuje obětem domácího násilí a obětem obchodu s lidmi. Za dobu své působnosti pomohla poradna Magdala mnoha tisícům lidí, týraných osob. Na poradnu Magdala se obracejí nejčastěji ženy, které fyzicky a psychicky týrá vlastní životní partner, a ženy nucené k prostituci, včetně těch, které byly zavlečeny do zahraničí a tam vězněny a zneužívány. Přicházejí k nám s těmi nejhoršími zkušenostmi, které si běžný člověk ani nedokáže představit. Jen v uplynulém roce se na poradnu Magdala obrátilo přes 300 osob, které zažily nějakou formu násilí. Pro pomoc přicházejí lidé ze všech socioekonomických vrstev společnosti. Některé z nich přišly do poradny z vlastního rozhodnutí, jiné na doporučení Orgánu sociálněprávní ochrany dětí nebo jiné neziskové organizace. Jsou ale i ženy, které se do poradny Magdala dostaly až prostřednictvím policie, která díky oznámení lékařů, pedagogů, sousedů atd. odhalila trestný čin týrání osoby. Zatímco policie a soudy řeší trestní řízení, my jako charita pomáháme ženě, aby se vrátila zpět do života s vědomím vlastní hodnoty a důvěry v sebe sama. A jak konkrétně ta pomoc probíhá? V první řadě poskytujeme psychologickou podporu, sociálněprávní poradenství, resocializaci a také právní pomoc, v případě potřeby i utajené ubytování a materiální podporu. Žena dochází do poradny Magdala, kde se schází s psychologem, se sociálním pracovníkem, ze začátku, kdy je potřeba překonat krizovou situaci, získává žena téměř dennodenní podporu. Postupně se frekvence konzultací snižuje. A myslím si, že lepší než teorie, jsou autentická slova. A tak bych tady chtěla instruovat příklad jedné z našich klientek. Jsou to její slova, která nám řekla v rámci jednoho terapeutického rozhovoru: Byla jsem psychicky naprosto na dně. Nebyla jsem schopná racionálně uvažovat, vyřídit si potřebné dokumenty na úřadech, použít e-mail nebo telefon. Pro slzy zoufalství a beznaděje jsem nebyla schopná říct ani kloudnou větu. Krizi mi pomohla překonat poradna. Ze začátku to byl nenásilný tlak paní Martiny směrem k nalezení síly vůbec něco začít dělat. - Řeč je o jedné z našich psycholožek. - Pak téměř dennodenní podpora, a to nepřeháním, v těžkých situacích, v těch, kdy jsem potřebovala vytáhnout toho dobře zahrabaného kostlivce ze skříně. Zkrátka podpora víry v samu sebe, pomoc ke svépomoci. V Magdale jsem se naučila pracovat s emocemi, přemýšlet, udržovat doporučené cviky a zklidnit hlavu. Uvědomila jsem si, že emoce jsou důležité a mám na ně nárok, ale nesmí mě ovládat a zabránit mi, abych se situaci, která je sebezničující, postavila. Teď jsem rozhodně psychicky silnější, a když přijde opět stres a nějaké ataky ze strany manžela, dovedu být v klidu a uvědomím si okolnosti a skutečnosti. Uklidním se hlavně vnitřně. Musím říct, že poslední návštěvy v Magdale a hlavně první soud mi dodaly velkou odvahu. Už se muže nebojím, jako tomu bylo celé roky předtím. Nebojím se jeho výhrůžek v současném rozvodovém řízení. V terapii pokračuji i nadále. Sezení jednou týdně zatím cítím jako povinnost pro sebe samu. Moc mně pomáhá někomu vše říct a vyslechnout doporučení, jak se zachovat. Dokážete-li být otevření, učit se a přijmout třeba i negativní slova, změní se celý pohled na věci okolo vás. Začnu znovu, bez něho. Se sebevědomím, které postupně získávám, které jsem měla předtím, než jsem ho poznala a než začalo to šílené období, které už nikdy nedovolím, aby nastalo. (Předsedající upozorňuje na čas.) - Tolik jedna z našich klientek. Odborná psychologická pomoc je zpočátku klíčová. Co se týče odbornosti pracovníků poradny Magdala, máme v týmu sociální pracovníky, speciální pedagogy, psychology s psychoterapeutickým vzděláním ve směrech desing, analýza, SUR terapie a systemická terapie. V týmu je také právnička a streetworkeři. Členů v týmu je v současné době 14. Vedle psychologické podpory je potřeba i sociální pomoc. Žena odchodem ze společné domácnosti ztrácí zpravidla zdroj příjmů. Sociální pracovník proto ženám pomáhá vyřídit sociální dávky, řešit případné dluhy, ztrátu zaměstnání apod. Poslankyně Helena Válková: Já bych vás poprosila. Je hezké, že se o vaší činnosti v Magdale tolik dozvíme, ale my jsme tady kvůli Istanbulské dohodě. Tak kdybyste závěr. Paní Jana Lomozová: Dobře. Takže já bych jen dva body. Ta práce je komplexní. Přeskočím, co všechno to obnáší, ale chtěla bych jenom říct, že ve většině případů jsou násilím, které se odehrává v rodině, ovlivněny i děti, a proto vznikly i návazné služby, jejichž cílem je dosáhnout toho, aby byly děti situací ovlivněny co nejméně. A také posledním tématem je prevence. V poradně Magdale se jí intenzivně věnujeme, šíříme informace o tom, jak rozpoznat domácí násilí, jak postupovat v případě ohrožení. - Poslankyně Helena Válková: Ve vztahu tedy k té Istanbulské úmluvě kdybyste se nám vyjádřila. Protože opravdu já to musím usměrnit. To je popis činnosti vámi důležité nestátní organizace samozřejmě. Ale kdybyste nám tedy ten můstek udělala a teď nějaký závěr. Děkujeme. Paní Jana Lomozová: Istanbulská úmluva je z našeho pohledu velmi politické téma. My v Charitě nechceme být zavlečeni do politických debat. My jsme sem, jak já to vnímám, byli pozváni proto, abychom ilustrovali právě to, že i odpůrci úmluvy nejsou lidi, kteří by souhlasili s násilím. Ale je tu kvalita - Poslankyně Helena Válková: Rozumíme všichni, myslím. Děkuji vám. (Potlesk. Paní Lomozová děkuje.) A já bych poprosila dalšího, jestli odborníka nebo někoho, kdo chce teď vystoupit. Paní Nina Nováková: Já bych poprosila paní Mgr. Petru Vráblíkovou, která zde dnes zastupuje Českou advokátní komoru. Poslankyně Helena Válková: Takže já vás vítám, paní kolegyně. A máte slovo. Paní Petra Vráblíková: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, nebo naopak, chcete-li. Mám pocit, že všechno podstatné a v zásadě i to nepodstatné už tady zaznělo. Dovolím si tedy jen několik poznámek právě proto, že máme velmi málo času. Jako zástupce České advokátní komory a její legislativec nechci plédovat ani za jednu stranu. Žádám vás, abyste zvážili ještě jeden aspekt věci, a tím je jazyk, jímž je úmluva psaná. Kolega tady velmi detailně ilustroval řekněme určité politické nebo ideové zaměření úmluvy. Dávám mu za pravdu a pod to, co tady řekl, se mohu úplně podepsat. Problém úmluvy ale není jenom v tom ideologickém zaměření, ale v jejím legislativním jazyce. Protože úmluva je psaná skutečně jako deklarace, obsahuje spousty volných frází, spoustu požadavků a ty požadavky nebo fráze nemají jednotný vykladatelný obsah. Ostatně důkazem toho je i to, jak různě si ji tady my anebo ty skupiny, které se úmluvou zabývají, vykládáme. Jak různě vnímáme její dopady do právního řádu České republiky. Česká republika je právním státem, který je skutečně založen na úctě k právům a svobodám. Rámec tohoto právního státu tvoří právní normy, jejichž základním požadavkem je jasnost a jednotnost výkladu. A víte sami, jak velmi problematicky se tento požadavek potom na tu konkrétní normu naplňuje. V tomto případě máte právo buď přijmout, anebo odmítnout. Nemáte právo dotvářet jakýmkoli způsobem požadavky, které jsou v úmluvě obsaženy. Paní kolegyně z Ministerstva spravedlnosti řekla, že ve skutečnosti je požadavek na implementaci, tzn. na ten legislativní posun, pouze velmi malý a ten jsme schopni zvládnout na této úrovni. Česká republika se k té ideové myšlence problematiky domácího násilí a boje proti němu přihlásila již v okamžiku, kdy tuto úmluvu podepsala. Ratifikací však nedeklaruje tento postoj. Ratifikací na sebe přebírá celou řadu závazků, které si – a to už tady bylo také opakovaně řečeno – vydává výbor, který by měl být genderově vyvážený. Myslím si, že následující řečník bude mluvit o tom, že možná není a že nejsou genderově vyvážené jeho zprávy. A my nemáme jasno, jak si vyloží tyto pro mě poměrně neurčité právní normy ani co nás vlastně čeká. Z tohoto pohledu bych řekla, že máme dost času na to, abychom se touto problematikou zabývali i ve světle toho autoritativního výkladu, který výbor poskytuje nebo poskytne, a znovu poměrně pečlivě vážili, zda skutečně k takovému materiálu přistoupit a zda jej ratifikovat. V zásadě, pokud dáme za pravdu Ministerstvu spravedlnosti, není žádný akutní důvod, pro který bychom museli proces ratifikace zahájit tady a teď. Děkuji. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji za velmi pregnantní vystoupení a myslím, že všichni, i neprávníci, to poselství vzali a porozuměli mu. I to varování na té jedné straně, a na té druhé straně ten neutrální nestranný tón. Děkujeme. A chtěla bych se zeptat na dalšího, jestli vystoupí, takže to už je v pořadí čtvrtý, že? Takže v pořadí čtvrtý, paní Nováková? Paní Nina Nováková: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, já bych chtěla uvést na pravou míru jednu věc. Středoevropská inspirace není aktivistická bojůvka. Náš odpor k Istanbulské úmluvě je jasně spjat s tím, že nám záleží na Evropské unii a nechceme žít v Evropě, která je – já tomu pracovně říkám – v zajetí šílenců. Proto se vzpíráme některým věcem. A nedomníváme se, že jsme zpátečničtí, ale že jsme prozíraví. (Předsedající chce uvést řečníka.) Já to hned řeknu. Odpovědnost toho, který je proti něčemu, je následující – navrhněte, hledejte, co by mohlo pomoci. A ta věta, se kterou my jsme předložili petici proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, zněla především: název úmluvy vůbec neodpovídá jejímu obsahu. A ta jedna z věcí je, že se vůbec nejedná o prevenci, zejména proto, že vůbec se nehledají příčiny násilí. - Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Ale teď vás musím přerušit. Paní Nina Nováková: (Ozývá se potlesk.) Proto tady nehrajeme fotbal, že jsme pro, nebo proti. My se snažíme zvát ty, kteří vám mohou pomoci se rozhodnout. (Předsedající se opět hlásí.) Teď prosím paní prof. Lenku Šulovou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Máte slovo, paní profesorko. Paní Lenka Šulová: Dobrý den, vážení přátelé. Budu krátká, aspoň se o to budu snažit. Jsem psycholog. Ráda bych zmínila několik momentů, které ve mně rezonují, vzhledem k mé celoživotní praxi zaměřené opravdu na rovnost a na vztahy ve společnosti. Toto je úmluva, která by měla chránit před násilím ženy. A já se ve své praxi velice často setkávám s tím, že jsou násilím atakováni muži, i když se nejedná třeba o fyzické násilí. Mně připadá stejně zlé a brutální a dokáže zcela rozvrátit osobnost muže násilí psychické. Tak to je moje první poznámka. Druhá poznámka. My jsme země, kde rovnost žen ve společnosti je aktivně řešena i v legislativním systému od 19. století. Jsme jedna z prvních zemí, kde žena měla volební právo, kde mohla studovat na univerzitě, máme vynikající vědkyně už z konce 19. století. Založili jsme první institut a první výzkumný ústav sexuologický, kde vůbec právo člověka na nějaký soulad v životě byl skutečně podroben i výzkumu, a to bylo už v roce 1921. První na světě. A já se domnívám, že tímto textem se vlastně vracíme o sto let zpátky a my nemusíme. (Velký potlesk a zvolání.) Poslankyně Helena Válková: Prosím o klid. Můžete potom svoje sympatie vyjádřit v závěru projevu. Paní Lenka Šulová: My máme samozřejmě všichni zájem na tom, aby násilí nebylo na komkoli pácháno, ale je velká otázka, kdo jsou ty zranitelnější skupiny. A já se domnívám, že jestliže se jedna skupina začne jaksi domáhat větších práv, tak je to vždycky na úkor jiné skupiny. Neboli to byla moje druhá poznámka. Třetí poznámka je, že genderová rovnost neznamená genderovou stejnost. Já se přibližně dvanáct let věnovala výzkumu specificity mužské a ženské pohlavní role ve výchově dítěte, jakou roli hraje muž a jakou roli hraje žena, jak jsou ty dvě postavy významně komplementární a jak de facto to dítě pro zdravý vývoj psychický je potřebuje oba v nějaké harmonii a v nějakém souladu. A jestliže my svými počiny začneme ty dva póly pohlavní proti sobě ve společnosti stavět, tak samozřejmě to je zajímavá politická hra, nicméně budou trpět děti a jejich psychický vývoj. (Potlesk.) A dovolte mi ještě poslední poznámku. Celý dokument je o prevenci násilí. A já za sebe se domnívám, že nejlepší prevencí pro to, aby se lidé k sobě chovali ohleduplně, aby společnost byla harmonická, abychom dokázali dojít k nějakému konsensu apod., je kvalitní výchova v rodině. (Potlesk.) Tím bych asi chtěla skončit. (Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Děkuji paní profesorce za její odborný výklad a poprosím o posledního řečníka za blok, resp. ve prospěch té petice proti ratifikaci, aby vystoupil a představil se. Paní Nina Nováková: Děkuji. Já zároveň děkuji paní Schneiderové jako představitelce petice proti Istanbulské úmluvě, že nám dovolila, aby mohlo vystoupit všech pět expertů. A předpokládám, že paní doktorka jako její expert určitě vystoupí v diskusi. Takže si dovolím požádat pana docenta Haralda Christiana Scheue z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Poslankyně Helena Válková: Já nejdříve, než vám dám slovo, pane docente, tak jenom chci upozornit na to, že s ohledem na to, že mi byla předána ta petice těsně před zahájením, tak samozřejmě může vystoupit, ale předem těch pět odborníků nebylo ohlášených. My jsme přijali tu petici. Nicméně to dobrodiní toho, že vystoupí pět odborníků přednostně, mají jenom ty petice, které splňují jisté požadavky. Pane docente, promiňte, máte slovo. Pan Harald Christian Scheu: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené dámy a pánové, já budu též stručný, protože si uvědomuji časové omezení. Z mé strany to budou vlastně tři poznámky, pokud je stihneme. Zaprvé bych chtěl říci, že mám radost z toho, že se tady diskutuje o mezinárodní ochraně lidských práv a o lidskoprávní úmluvě, protože lidská práva jsou moje odborná specializace. Já vítám jakoukoli diskusi o ochraně lidských práv, protože lidská práva považuji za klíčové téma pro naši společnost. Ale na druhé straně vnímám s určitým znepokojením, jak debata o lidských právech a o konkrétní úmluvě dokáže společnost rozdělit. Dochází dokonce k určitým pokusům o delegitimaci, nebo démonizaci dokumentů. A já věřím, že ta dnešní debata přispěje spíše k tomu, aby se o Istanbulské úmluvě mluvilo věcně, to znamená i o těch přínosech, které tam nesporně jsou, i o těch určitých rizicích. Protože jsem byl nominován sem, tak bych rád mluvil o rizicích. Mám teď ještě dvě poznámky a vím, že čas utíká. Ta moje druhá poznámka už je konkrétně k problému násilí na ženách. Už tady byla citovaná statistika nebo studie, která byla provedena Evropskou agenturou pro základní práva. Ta v roce 2014 představila nejrozsáhlejší průzkum násilí na ženách v celé Evropě. A zajímavý je ten výsledek, že vcelku 21 % žen odpovědělo, že zažilo násilí. To je hodně. Jedna pětina. Co ale zastánci Istanbulské úmluvy nedodávají, když se odvoláme na tento velmi důležitý průzkum, tak ty výsledky jsou velmi rozporuplné, protože podle průzkumu agentury je výskyt násilí na ženách nejvyšší v severských státech, to znamená ve Švédsku, Dánsku a Finsku, a to s odstupem. Když jde o fyzické násilí, máme tam 30 % oproti například nízké hodnotě ve Španělsku, na Kypru, v Polsku pod 15 %. Takže ten výskyt násilí podle této statistiky není ani poloviční v těchto státech, když to srovnáme se skandinávskými zeměmi, které mají pověst, že jsou vlastně nejpokrokovější v té genderové politice. (Potlesk v sále.) Ještě dramatičtější rozdíly máme v kategorii sexuální obtěžování nad 15 let. Tam Švédsko, Dánsko dominují s 80 %. V Rakousku, Portugalsku máme pod 30 %. Bulharsko má nejnižší hodnotu, Bulharsko má 24 %. Ještě dodávám, Česká republika má v obou statistikách těsně pod průměrem. Jenom bych položil otázku. Jak je možné, že výskyt násilí na ženách je nejvyšší v těch zemích, které jsou nejpokrokovější v té genderové politice? (Velký ohlas v sále. Potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Já vás musím uklidnit z toho nadšení ze statistik. Pan docent ví stejně jako všichni, co jsme dělali výzkum, že statistiky jsou důležité, ale nesmíme je přeceňovat. Pan Harald Christian Scheu: Právě proto. To je jenom otázka. To není můj závěr. Jenom bych se rád dozvěděl odpověď. A když se ptám pracovníků agentury, a to jsem činil několikrát, tak jsem se dozvěděl odpověď, že vlastně Bulharky, Italky jsou méně uvědomělé, jsou vlastně zaostalejší než ty Švédky a Dánky. A já si myslím, že to asi není ta správná cesta, jak… (nesrozumitelné) jeden nástroj pro Švédsko a pro Bulharsko současně. To mě nijak nepřesvědčuje. A myslím, že odpověď budeme ještě dlouho hledat. A ještě taková poznámka mimochodem k Bulharsku, to tady ještě nezaznělo a je to klíčové. Bulharský ústavní soud v červenci tohoto roku přijal nález, kterým označil Istanbulskou úmluvu za protiústavní. Teď nechci polemizovat s těmi argumenty, které možná nejsou úplně přesvědčivé ve všem, ale zajímavé je, že Bulharský ústavní soud má 12 soudců, z toho 7 mužů a 5 žen. Tak asi ta situace genderové rovnosti není tak špatná v Bulharsku. Všech pět žen hlasovalo proti Istanbulské úmluvě. A zajímavé je, že většina mužů hlasovala pro Istanbulskou úmluvu. (Upozornění na čas.) A teď už se dostávám k té poslední poznámce, kterou si ještě dovolím. Když teď porovnáme Švédsko, Dánsko na jedné straně, Bulharsko, Portugalsko na straně druhé, tak vidíme, že tam jsou rozhodující i kulturní rozdíly, že nejde jenom o gender. Gender je jen jeden aspekt. A ta kultura se možná příliš nepromítá do té Istanbulské úmluvy. A jako poslední případ bych ještě zmínil stručně ty silvestrovské události v německém Kolíně nad Rýnem. Tam došlo během několika hodin k 650 případům různých forem sexuálního násilí na ženách. Nakonec bylo obžalováno 183 osob, z toho 55 Maročanů, 53 Alžířanů, 22 Iráčanů, 14 Syřanů. Co mi utkvělo v paměti, je, že němečtí aktivisté a německé aktivistky vlastně upozornili na to, že to nemá s kulturou nic společného, že toto násilí je naprosto běžné například na mnichovském Oktoberfestu. A jenom pro srovnání, na Oktoberfestu v roce 2015, který trval dva týdny a měl šest milionů návštěvníků, tam bylo dvacet trestních oznámení. A v Kolíně během jedné noci během několika hodin 650. Jenomže Německo se s tím nedokázalo vyrovnat ve světle Istanbulské úmluvy, i když Německo už podepsalo v tu dobu Istanbulskou úmluvu, ale ta Istanbulská úmluva je naprosto slepá vůči etnickému pozadí násilí. To se tam vůbec neřeší. A já si myslím, že tato jednostrannost je svým způsobem trochu nebezpečná. Tady jsme slyšeli o jiných aspektech jednostrannosti v té úmluvě. A to bych jenom zdůraznil, že ta Istanbulská úmluva vždy vnímá jako hlavní problém gender, nikoli případnou kulturu. Takže bych si tady jenom položil otázku, jestli by ta úmluva nemohla být kontraproduktivní. Možná ne. Já nevím. Odpovědět neumím. Děkuji vám za slovo a omlouvám se, pokud jsem přetáhl ten čas. (Velký potlesk.) Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane docente. Děkuji i za dodržení času, protože ono to není jednoduché vysvětlit statistiky a konkrétní příklady a něco tím dokumentovat. Panu docentu se to určitě podařilo. A tím jsme vyčerpali odborníky, kteří teď vystoupili v té části ve prospěch petice proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pomyslně se tedy dostáváme do té druhé části, kde zase zástupci petici za neodkladné přijetí, resp. ratifikaci Istanbulské úmluvy měli možnost si připravit s odborníky pět vystoupení, ve kterých budou prezentovat svoje argumenty, proč by měla být ratifikována Istanbulská úmluva dokonce co nejdříve. Ještě technicky - možná že to je současně i, pane kolego, pane místopředsedo poslanče Blaho, i demonstrace toho, jak jsme genderově vyvážení a nadstraničtí. ODS, ANO. Já předám teď vedení veřejného slyšení, protože musím bohužel - a velmi mě to mrzí - ze služebních důvodů rychle odjet. Ale vůbec nic se neděje, protože pan místopředseda petičního výboru pan poslanec Stanislav Blaha se ujme řízení a má přesně tu půlku, to znamená, nyní by měla zástupkyně, mluvčí petentů za petici za neodkladné přijetí Istanbulské úmluvy mít možnost pozvat postupně svých pět odborníků. Můžete možnosti využít, nemusíte. A pak už jsou zde písemné přihlášky, které bude mít pan místopředseda k dispozici. Přeji úspěch vašemu jednání a budu to sledovat zřejmě z letadla. Děkuju. Poslanec Stanislav Blaha: Tak já děkuji paní předsedkyni, že nás provedla touto částí dnešního veřejného slyšení. Jak už bylo avizováno, tak na empiru se střídáme a myslím si, že to nemusíme brát jako projev genderové vyváženosti. Nicméně jakási symbolika v tom může být. A popřeji paní předsedkyni šťastnou cestu. A v této chvíli bych poprosil odborníky za petici za bezodkladné přijetí Istanbulské úmluvy, aby postupně přistoupili k mikrofonu a odprezentovali své názory a samozřejmě se nám představili. Řečnice: Moc děkuji. Jako první poprosím Kláru Laurenčíkovou z Výboru pro práva dětí. Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Jenom bych ještě upozornil, že bych byl trošku přísnější k tomu dodržování času než paní předsedkyně. Takže jestliže jsme si řekli dvě až pět minut, tak se zkusme držet toho času. Děkuji. Paní Klára Laurenčíková: Tak snad bude časové rozložení spravedlivé. Děkuji mnohokrát za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Moje jméno je Klára Šimáčková Laurenčíková. Jsem předsedkyní Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva, což je poradní orgán vlády České republiky. A také vedu Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání a působím na Karlově Univerzitě na Pedagogické fakultě. Ráda bych se představila stejně jako moji předřečníci. Díky za ten prostor a za férové podmínky. Chtěla bych také podotknout na začátek, že jsem stejně jako paní kolegyně moje předřečnice řadu let působila pod Arcidiecézní charitou Praha v projektu Magdala, pomáhala jsem obětem domácího násilí, ženám, které byly nedobrovolně v prostituci, a řešila jsem opravdu velmi brutální formy sexuálního zneužívání a týrání mnoha žen v naší České republice. A na rozdíl od paní kolegyně jsem zde pro to, abych se vyslovila pro jednoznačné a okamžité přijetí Istanbulské úmluvy ze strany našeho státu právě proto, jaké mám profesní zkušenosti, a právě proto, že vím, jaké jsou slabiny našeho českého systému, ať už na poli prevence, nebo na poli služeb pro oběti domácího násilí, tak považuji její přijetí za velmi důležité. A jsem velmi ráda, že Česká republika k tomuto aktu přijímá potřebné kroky. Myslím, že není náhodou, že jediné země, které ještě nepřistoupily k podpisu Istanbulské úmluvy, jsou Rusko a Ázerbájdžán. Myslím, že většina z nás si je vědoma toho, jak katastrofální podmínky na poli dodržování lidských práv panují v těchto totalitních zemích. A jsem velmi ráda a věřím tomu ze sta procent, že Česká republika nebude tyto diktatury následovat a připojí se k civilizovanému zbytku světa. Co je Istanbulská úmluva? Istanbulská úmluva vybízí Českou republiku k tomu, abychom skutečně neprodleně vytvořili aktivní systém prevence jakýchkoli forem násilí, abychom podporovali děti na jejich svobodné cestě k osobnímu i profesnímu růstu a abychom respektovali děti v jejich právech volit si, kým chtějí být a jak chtějí svůj život žít, nezávisle na názoru té či oné zájmové skupiny svých spoluobčanů. Istanbulská úmluva v žádném případě nijak nezmenšuje právo holčiček na to být kvalitními matkami, mít děti a žít dobrý rodinný život, pakliže si to samy budou přát, ale neurčuje tuto jedinou variantu jejich budoucnosti jako jedinou správnou, pakliže si to přát nebudou. A jsem velmi ráda, že chceme děti více respektovat a že chceme naslouchat jejich přáním a nechceme je indoktrinovat už od útlého věku, čím jedině smějí být ve svém věku dospělém ať už na poli profesním, rodinném, nebo osobním. Země, které naopak přijaly Istanbulskou úmluvu, jsou ty země, které mají velmi vyspělou sociální politiku. Jsou to země ekonomicky stabilní, sociálně soudržné. Jsou to také ne náhodou země, které jsou hodnotově velmi dobře zakotvené a mají velmi kvalitní vzdělávací politiku a ne náhodou dosahují skvělých výsledků v mezinárodních šetřeních o kvalitě vzdělávání. Jsou to ty země, které právě respektují práva dětí, a jsou to ty země, které děti nechávají snít, podporují je v kritickém myšlení, v mediální gramotnosti, rozvíjejí jejich sociální dovednosti a starají se o dětské duševní zdraví. V této oblasti Česká republika však trvale velmi selhává, ať už na poli vzdělávacím, nebo na poli sociálním. Dovolte mi několik faktů, které ostře vyvrací tvrzení, která zde zazněla, a sice jak dobře funguje systém ochrany práv dětí v České republice. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde máme skutečně obrovské počty dětí v ústavních zařízeních. Je to přes osm tisíc dětí. Jsme zemí, kde pokud potřebujete jako matka samoživitelka pomoc, ať už formou sociálních dávek, nebo sociálních služeb, tak se k vám tato pomoc dostává velmi pozdě, jestli vůbec, avšak v momentě, kdy stát nazná, že již nezvládáte pečovat o své děti, ať už z důvodu chudoby, nebo obrovského přetížení, tak stát nastoupí a děti vám odejme do ústavních zařízení, kde na jedno dítě posílá ze státního rozpočtu 40 až 80 tisíc korun za měsíc. To jsou fakta. Mnohem méně peněz stále jde na náhradní rodinnou péči. Zazněla tady cifra 12 tisíc korun na jedno dítě v pěstounské péči. Já bych si dovolila to opřít o konkrétní fakta. Je to 8 tisíc korun na jedno dítě, 12 tisíc korun na dvě děti v pěstounské péči a zcela jistě cítíte ten nepoměr, kolik vlastně podpory náš stát vynakládá na to, aby děti vůbec nemusely z rodin být odejímány, aby rodiny měly včas potřebné služby, protože v tuto chvíli nemají včas potřebné služby, a jak vlastně nepoměrnou částku stát vynakládá na hašení požárů a následků toho, kdy právě tuto potřebnou pomoc neumíme za ohroženými dětmi a rodinami včas dostat. A je zde také ten zjevný nepoměr finančního krytí, kvalitního rodinného prostředí v náhradní rodině oproti ústavním zařízením, kde ať chceme, nebo ne, kvalitní rodinné prostředí prostě zajistit nemůžeme. Jsem moc ráda, že jsme zde dnes proto, abychom se bavili odborně, abychom si vyměňovali argumenty a abychom kultivovaně diskutovali o tom, co vlastně Istanbulská úmluva znamená. Jsem moc ráda, že se doufám diskuse bude držet v odborných a faktických informacích na úkor emocí, protože emoce máme všichni kolem témat, která jsou spojená s dětmi, s ohroženými a zvlášť zranitelnými skupinami. A zvlášť zranitelné skupiny osob, jako jsou právě děti nebo ženy-oběti domácího násilí si zaslouží specifickou zvláštní ochranu. A jsem moc ráda, že Istanbulská úmluva nás k vytváření takovéhoto systému vybízí. Jestli ještě dovolíte (upozornění na čas). Děkuji mockrát za připomenutí. A jestli ještě dovolíte - poslední zmínka. Každé desáté dítě v České republice vyrůstá v prostředí domácího násilí. Takováto zkušenost v dětském věku se rovná psychickému týrání i podle klasifikace WHO, děti-svědci domácího násilí jsou děti, které jsou psychicky týrané, je na ně takto nahlíženo. A zážitek domácího násilí v dětském věku s sebou nese skutečně devastující následky na celý další zdravý psychosociální i fyzický vývoj takovéhoto dítěte. Pokud každé desáté dítě vyrůstá v prostředí domácího násilí, jsou to tři děti na jednu školní třídu a jsou to tři děti, které jsou více ohrožené než děti ostatní tím, že se jim rozvine duševní onemocnění, že skončí na drogách, že mohou skončit v prostituci či nějakém dalším kriminálním prostředí. Pokud jdete do osobních anamnéz (upozornění na čas). Ano, už budu končit. Pokud jdete do osobních anamnéz osob, které se třeba dostanou z důvodu své kriminality do vězeňského systému, také zde najdete u většiny z nich těžké traumatické zážitky spojené s domácím násilím v raném dětství. Tudíž chci pouze... Poslanec Stanislav Blaha: Já se omlouvám, ale teď už vám musím odebrat slovo, nezlobte se. Ne, končíme. Opravdu se nezlobte, končíme. Paní Klára Laurenčíková: ...v závěru poprosit o příklon k Istanbulské úmluvě. Děkuji za prostor. Díky. (Velký potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Než se připraví druhý odborník zástupců petice, tak bych dal slovo panu poslanci Nacherovi, a zároveň bych vás chtěl vyzvat, když tady hovořili zástupci prvních petentů, nezaznívaly tady ty výkřiky z publika. Buďte kultivovaní. Nechte zaznít i jiné názory, které vám jsou třeba na hony vzdáleny. Ale prostě každý má právo na svůj názor. My jsme tady dnes kvůli tomu, abychom si vyslechli názory obou stran. Takže poprosím, nevykřikujte. Bude-li se to opakovat, budeme muset i my samozřejmě zasáhnout. Děkuji a slovo má pan poslanec Nacher. Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Rád bych využil těch slov, která tady zaznělo, jestli mě teď kolegyně poslouchá u toho okna. Rád bych položil dvě otázky. Tedy nejdřív první konstatování. Zaprvé tady každý mluví o nějakém průzkumu a vždycky, když se to hodí, tak se řekne, jsou to jenom čísla z průzkumů, takže tím se to jako trošičku snižuje. A když se to naopak hodí, tak se čísla z průzkumů prezentují jako fakta. Tak buď budeme pracovat tak, že všechny výsledky průzkumů bereme jako nějaký průzkum, nebo nějakou analýzu, nebo průzkum veřejného mínění, anebo budeme pracovat jenom s fakty. Ale ne tak, že kde se nám to hodí, tak tam je to průzkum a jsou to jenom čísla, a kde se nám to hodí někde jinde, tak ta čísla považujeme za fakta. To je jedna poznámka. A druhá - já s vámi souhlasím s tím, že u nás se vydává příliš peněz za ústavní péči na úkor například domácí péči. Máme tady například - a já deset let bojuju s Krásou za zvýšení příspěvků na péči za osobu, když člověk pečuje o člověka se zdravotním postižením, protože ta péče doma je řekněme dvoj- až trojnásobně levnější, než je naše ústavní péče. To je naprostý souhlas. Jenom tedy nevím, jak to souvisí s tou Istanbulskou úmluvou. Já si myslím, že vůbec, že to vůbec s tím nesouvisí. A k tomu směřuje ten můj dotaz. Pojďme tohleto změnit, tuhle historickou věc, kterou máme ještě z před roku 1989. A ta podpora ústavní péče se netýká jen dětí, to se týká třeba i seniorů, tady v Praze se o to snažíme nějakým způsobem, to znamená, aby byly co pokud možno v tom domácím prostředí. Ale jak tohleto souvisí s Istanbulskou úmluvou, to jsem teda vůbec nepochopil, nerozumím tomu a myslím si právě, že to je zase nějaký zastírací jako manévr. Tohleto je věc, kterou máme řešit, to máte pravdu. Ale znovu říkám, s Istanbulskou úmluvou a s tím, co tam hrozí, to vůbec nesouvisí, nezlobte se na mě. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Poprosím o krátkou reakci. Paní Klára Laurenčíková: Já myslím, že jsem ani nemluvila o lidech se zdravotním postižením, ani o příspěvku na péči. Já jsem mluvila o tom, že tady fatálně chybí systém ochrany zvlášť zranitelných skupin, jako jsou právě děti nebo ženy zasažené domácím násilím. A mluvím z vlastní zkušenosti, protože jsem pracovala s těmito ženami a dětmi v azylových domech, pomáhala jsem obětem domácího násilí. A vidím, že tyto skupiny skutečně kvalitní ochranu nemají. Děti, které jsou zasaženy domácím násilím, nedostanou adekvátní podporu například v prostředí školy. Ty ženy jsou skutečně daleko víc ohrožené chudobou, ztrátou bydlení. Je to obrovský problém. Pakliže pracujete s ženami, které se ocitnou v azylovém domě z důvodu domácího násilí, víte, že je pro ně velmi těžké vrátit se zpátky do důstojného života. A mluvila jsem o tom, že v tuto chvíli my na poli prevence domácího násilí selháváme. Na půdě škol, na rozdíl třeba od mnoha jiných evropských zemí, téměř chybí nějaká kvalitní psychosociální výchova. Nebavíme se s dětmi o emocích, neučíme je řešit konflikty, spolupracovat, zvládat běžné situace, které se týkají vztahů. A to s sebou potom nese rizika, která tady dneska skloňujeme ve všech možných pádech a úhlech, jako jsou časté rozvody, rozpady rodin, větší přítomnost násilí v rodinách. O tom jsem mluvila. Na poli prevence skutečně nemůžeme... Poslanec Stanislav Blaha: Dobře, já vám poděkuji, protože jsem poprosil o stručnou reakci. (Mluvili oba zároveň. Nyní již předsedající sám:) A teď tu diskusi budu řídit tak, že nejprve nechám promluvit všechny experty zástupců té druhé petice a následně k tomu můžeme nechat reagovat, jak poslance, tak tady mám asi 17 přihlášených lidí do diskuse písemnými přihláškami, takže si asi dovedete představit, jak ta diskuse může být dlouhá. A otázka je, jestli se pak budeme dozvídat ještě něco nového. Takže poprosím o představení druhého experta. Řečnice: Děkuji. Další expertkou je Veronika Ježková, právnička z organizace proFem, která představí právní aspekty úmluvy. Paní Veronika Ježková: Dobrý den. Ráda bych se představila. Jsem Veronika Ježková. Do roku 2015 jsem vykonávala profesi advokáta. Od roku 2015 jsem vedoucí právního oddělení proFem a současně vedu organizaci Pro bono aliance. Vrátila bych se, ačkoli jsem to neměla připravené, vrátila bych se k dotazu pánů poslanců ohledně toho, co nám má vůbec Istanbulská úmluva přinést do právního řádu. Trošku se tady míjíme v pochopení tohoto dokumentu. Istanbulská úmluva není jenom o našem hmotném trestím. Je o právu procesním, o zavedení systémových služeb a podobně. Já vám to nastíním na jednom konkrétním případě, což by nám mohlo pomoct, abyste si to uměli představit. V současné době jsou oběti vyslýchány standardními policisty. Když se jim zadaří, dostanou se do péče nějakého psychologa, terapeuta. Když se jim ještě zadaří, dostanou se do péče empatického státního zástupce. Pak se dostanou před soud, tam jsou pět až šest hodin vyslýchány a poté opouštějí brány soudu přímo na bohnickou psychiatrickou nemocnici. Istanbulská úmluva podporuje vzdělávání profesionálů, to znamená vzdělávání těch, kteří s obětmi přicházejí do styku. Tyto výpovědi a výslechy s nimi provádějí, a tím de facto můžou celé trestní řízení významně - významně - zkrátit, aby nebylo tak dlouhé. V současné době jsou oběti vyslýchány pět až sedmkrát, to znamená, že stát platí nejen ustanoveného advokáta ex offo tomu pachateli, protože ve většině případů si ho nechá takovýto pachatel ustanovit a využije tohoto práva, ale platí se i zmocněnec takovéto oběti. To všechno jde ze státních peněz. Když si vezmeme, že jeden úkon v přípravném řízení se provádí pět až sedmkrát, vypočtěte si to tím, kolik činí odměna advokáta, jak na straně zmocněnce, tak na straně obžalovaného. Myslím, že je to docela jasné, v čem nám může Istanbulská úmluva pomoct. (Mnoho reakcí z pléna.) Jestli má někdo nějaký dotaz, můžu rovnou? Nebo to byl jenom výkřik? Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji za dodržení času a určitě na dotazy teď nebude ten prostor. Poprosím dalšího experta. Paní Veronika Ježková: Já si myslím, že jsem ještě nevyčerpala ten čas. Poslanec Stanislav Blaha: To jste sice nevyčerpala, ale myslel jsem, že jste skončila. Paní Veronika Ježková: Ne, neskončila. Poslanec Stanislav Blaha: Tak pardon. Paní Veronika Ježková: Protože k Istanbulské úmluvě se váže plno právních mýtů, zjistila jsem, že i mezi kolegy advokáty tyto mýty panují, a je zajímavé, že jedna strana advokátů tvrdí A, zatímco druhá strana advokátů tvrdí B. Jenom rychle. Istanbulská úmluva se týká všech obětí, a to obětí dětských, seniorských, ženy, muži. Je to citováno v těchto článcích. Myslím si, že je to docela jasné i pro neprávníka. Istanbulská úmluva rozhodně nechystá žádné prolomení advokátního tajemství. V důvodové zprávě k tomuto dokumentu - a jako každý právník ví, že se musí číst důvodová zpráva, protože to je vlastně výkladová kuchařka takového právního dokumentu - se staví, že je zcela na ratifikujících státech, jaké profese vyjmou z povinnosti mlčenlivosti, jak tuto povinnost zatíží souhlasem oběti, či nikoliv a podobně. To znamená suverenita státu, jak mají postupovat a jak mají své právní řády v tomto nastavit, je zde zcela zachována. Slyšela jsem, že bude trestné, když někdo řekne: "Sluší ti to." Myslím si, že rozhodně ne. Istanbulská úmluva mluví o sexuálním obtěžování. Toto má za cíl ponížit oběť a podobně. Není potřeba ani v tomto směru měnit náš hmotný právní trestní zákon. Myslím, že si s tím poradíme. A stále ještě je to státní zástupce, který prokazuje, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. To znamená, že se nijak nepřesouvá důkazní povinnost na oběť, nebo přímo na toho obžalovaného. Je to státní zástupce. Facka. Za facku vás zbaví rodičovských práv. Opět nikoliv. Zaprvé předmětné ustanovení stanoví, že strany mohou učinit jiná opatření ve vztahu k pachatelům násilí například odnětí rodičovských práv, ale pouze tam, kde to vyžaduje zájem dítěte a kdy je to důsledek toho, že jeho bezpečí tak vyžaduje. Opětovně uvádím, zbavit rodičovských práv je v České republice v současné době téměř nemožné a vždy o tom rozhoduje soud. Násilí v rodině. Násilí v rodině musí být bráno jako určité kritérium při posuzování toho, komu bude dítě svěřeno po rozvodu rodičů do péče. Myslím si, že v tomto případě Istanbulská úmluva zcela nasedá na současnou právní praxi a judikaturní rozhodnutí Ústavního soudu. Opět není potřeba o tom vůbec nějak debatovat. Změna prokazování trestných činů. Opět je to soud, který v trestním řízení stanoví okruh důkazů, který bude prováděn, a v současné době se v podstatě trestní řízení, které se týká sexuální násilné trestné činnosti, zvrhává v defilé různých milenek, milenců, současných, či minulých, partnerů, partnerek a podobně, aby se došlo k tomu, kde je vlastně pravda. Dané vůbec nepřispívá nejen k délce toho trestního řízení, významně to zatěžuje daňové poplatníky, opětovně uvádím, jsou tam státem placení obhájci, zmocněnci. Ten obžalovaný to ve finále stejně nikdy nezaplatí. Myslím, že to si můžeme říct zcela otevřeně. (Reakce v sále.) Tresty mají být odstrašující, exemplární a nepodmíněné. Nikoliv. Poslanec Stanislav Blaha: Poprosím, abyste spěla k závěru. Paní Veronika Ježková: Spěji k závěru. Článek 45 hovoří jasně. Skutky mají být trestány efektivním, úměrným a odrazujícím postihem. To zcela souzní s naší koncepcí a hlavně generální prevencí trestání tak, jak ji zná náš trestní zákon. Vůbec nic nového se tam neuvádí. A rozhodně to není nic odstrašujícího. Doživotní monitoring. Tady si advokátka, která zveřejňovala takovouto informaci, plete asi nějaké náramky, popřípadě nevím, co v amerických filmech bylo viděno, v tomto případě monitoring... Poslanec Stanislav Blaha: Já jsem tu svoji poznámku myslel ale vážně. Paní Veronika Ježková: Jo? Já doufám, že ne. (Se smíchem.) Nicméně za mě je to vše. Myslím, že Istanbulská úmluva může významně přispět v praxi, a to v praxi, aby se ulevilo prodlužování trestním řízením, neúměrnému zatěžování soudů a prodražování soudních řízení. (Velký potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Připraví se další v pořadí, už třetí odborník petentů. Řečnice: Děkuji. Další odbornicí bude Branislava Vargová Marvanová z organizace ROSA - centrum pro ženy. Paní Branislava Marvánová Vargová: Vážené dámy, vážení pánové, o úmluvě už bylo řečeno mnohé a já bych nerada opakovala některé věci. Možná bych raději tedy rovnou reagovala. Velmi často v diskusi bývá zmiňován článek 4, kde bývá velmi často zmiňováno zákaz diskriminace na základě genderové identity. Téma genderové identity bývá velmi často to, které je diskutováno, resp. není zcela jasné jakoby jeho obsah. Chtěla bych k tomu uvést, že pojem genderová identita je uveden v rámci úmluvy pouze jednou v rámci článku 4, který ho ovšem zmiňuje v kontextu, a myslím si, že je důležité uvést celý kontext: Provádění ustanovení této úmluvy, zvláště opatření na ochranu práv obětí, to znamená, vztahujeme se k zaměření úmluvy, to znamená prevenci a potírání násilí, tak tato opatření na ochranu práv obětí musí být zajištěna bez jakékoli diskriminace, zejména diskriminace na základě pohlaví, genderu, rasy, barvy pleti, jazyka, vyznání, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, sexuální orientace, genderové identity, věku, zdravotního stavu. Znamená to tedy, že úmluva říká, že pomoc by měla být poskytnuta všem obětem bez diskriminace na jakémkoli základu. Nezavádí sem pojem genderové identity nebo možnosti volby, ani učení do škol, tak jako je to někdy zmiňováno. To je jedna poznámka. Druhá poznámka, kterou bych ráda zmínila, je k monitorovacímu systému Istanbulské úmluvy. Velmi často zmiňovaný bod. Každá mezinárodní úmluva má monitorovací mechanismus. Obvykle tento monitorovací mechanismus je složen z několika členů a tvoří ho určitý výbor. Tak je tomu například i u Úmluvy o právech dítěte a dalších mezinárodních lidskoprávních úmluv. V případě Úmluvy o potírání násilí na ženách a domácím násilí je tento výbor, který je tvořen 15 členy, pojmenován jako GREVIO. Chtěla bych upozornit na to, že je to monitorovací výbor, který nemá exekutivní funkci a nemá ani tu funkci, že by mohl projednávat individuální stížnosti, jako je tomu například u [sídó] protokolu, to znamená, že tento monitorovací výbor pouze nějakým způsobem dohlíží na plnění. Například u Úmluvy o právech dítěte se často diskutuje, že tato úmluva nemá dostatečný monitorovací mechanismus, že je těžké ji uplatňovat, proto si myslím, že je dobré se podívat na to, jakou funkci GREVIO skutečně plní a jaké má kompetence. Rozhodně nemá kompetence exekutivně vykonávat nějaké činnosti v jednotlivých státech. Členy GREVIO navrhují jednotlivé země, které ratifikovaly, to znamená, že to je rozhodnutí většinou vlády nebo parlamentu dané země, to znamená, že to není nějaký ad hoc nahodilý spolek lidí, kteří budou rozhodovat o životech ostatních. Dalším bodem, který bych chtěla zmínit, jsou děti - děti svědci domácího násilí. Úmluva pamatuje i na ně a měli bychom na ně pamatovat i my. Praxe ukazuje, že není výjimkou, že poprvé se děti, které jsou svědky násilí, nebo zažívají násilí v rodině, dostanou do systému pomoci po šesti letech toho, kdy jsou svědky násilí v rodině. Chci vyjádřit souhlas s tvrzením protistrany, resp. zástupkyně expertů protistrany s paní docentkou Šulovou v tom, že nejlepší prevencí násilí v rodině, je skutečně kvalitní výchova v rodině. Mojí otázkou však je, zda takováto kvalitní výchova může probíhat v rodině, kde jsou děti svědky násilí, a jestli tady neprodukujeme transgenerační přenos násilných vzorců, resp. co můžeme jako společnost udělat pro to, abychom tento transgenerační přenos násilných vzorců zastavili, nebo nějakým způsobem z hlediska prevence dalšího násilí ve vztazích ukotvili. Poslanec Stanislav Blaha: Poprosím o dodržení času. Už jsme za. Paní Branislava Marvánová Vargová: Už jsme za? Poslanec Stanislav Blaha: Už jsme za. Paní Branislava Marvánová Vargová: V tom případě vám děkuji za pozornost a budu ráda, když budu moc odpovědět případné dotazy. Děkuji. (Velký potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Taky děkuji. V tuto chvíli poprosím o dalšího zástupce petentů. Řečnice: Děkuji. Další zástupkyní bude Kateřina Šaldová, vedoucí advokačního oddělení Amnesty International, která představí úplně nový výzkum týkající se násilí na ženách. Paní Kateřina Šaldová: Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za slovo. Pokusím se být věcná, odpovědět statistikou, tvrdými daty. Reprezentuji zde mezinárodní organizaci Amnesty International a ráda bych představila výsledky reprezentativního výzkumu Problematika násilí na ženách optikou české populace. Je to zbrusu nový výzkum, který jsme si nechali zpracovat letos v říjnu. Jedná se o opakovaný reprezentativní průzkum, kdy jsme metodou kvótního výběru oslovili 1012 respondentů. První šetření proběhlo v roce 2015, druhé právě letos. A tato jedinečná časosběrná linka nám dává možnost výsledky obou šetření porovnat. Vzhledem k reprezentativnosti výzkumu se tedy jedná o hlas veřejnosti, a ten je v této diskusi také zásadní. Nesmíme ji opomíjet. Jak tedy vidí otázku násilí na ženách česká veřejnost? Vidíte sami na grafu (ukazuje), že více než 70 % dotázaných si myslí, že násilí na ženách je v naší společnosti problém. Je to sedm z deseti lidí. Celá čtvrtina dokonce říká, že je to rozhodně problém. Dále jsme se občanů ptali, zda by se tedy ve světle výše uvedeného měla Česká republika ještě více než dosud, a toto je důležité, více zaměřit na prevenci násilí na ženách. Odpověď překvapila i nás. Plných 84 % odpovědělo, že si přeje více prevence, přičemž více než 42 % z nich to vidí jako naprosto zásadní. Obecně tedy platí, že čím více dotázaní vnímají současnou situaci v oblasti násilí jako problém, tím více volají po zintenzivnění prevence. Vidíme tedy, dámy a pánové, že Češkám a Čechům není násilí na ženách lhostejné. Z výzkumu dále vyplývá, že zejména ve vztahu ke znásilnění panuje mezi lidmi celá řada zkreslení a mýtů. Dovolte mi zmínit dvě situace. V populaci zůstává poměrně výrazný názor, je to celých 44 %, že pachatelem znásilnění je často nějaká neznámá cizí osoba, která si oběť vybere náhodně. Ve skutečnosti je přitom neznámých pachatelů podle statistik Ministerstva vnitra jen 10 %. Jiné studie uvádějí pouhá 3 %. I z tohoto důvodu je ročně nahlášeno pouhých pět až osm případů. (Chybí procenta? 1,59,15) Nadpoloviční většina dospělé populace navíc zastává názor, že v jistých případech či situacích, je žena alespoň částečně spoluodpovědná za své znásilnění. Vidíte, že se nám tu objevuje termín spoluviny, nebo dokonce přímé viny za znásilnění. Až 58 % české populace si myslí, že jsou situace, kdy si žena doslova koleduje. Nejvíce lidí vidí částečnou spoluodpovědnost ženy v případě, kdy se chová koketně, nebo je opilá. Plná třetina populace se domnívá, že pokud je žena vyzývavě oblečená, či se prochází bez doprovodu na opuštěném místě, může si za znásilnění také sama. Vidíme tedy, že míra stereotypních představ o tom, že za násilí nemůže pachatel, ale oběť, je v České republice stále vysoká. Konečně, dovolte mi tedy uzavřít krátký vstup srovnáním v čase. Oproti roku 2015 roste v české populaci potřeba řešit násilí na ženách. Naopak klesají stereotypní představy, ale čísla jsou pořád alarmující. Celkově násilí na ženách není českým občanům lhostejné. A musím znovu zopakovat, že je to plných 84 %, kteří si přejí, aby Česká republika více řešila prevenci. A takovou prevenci nabízí z našeho pohledu právě Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí. A o té se dnes bavíme. Děkuji. (Silný potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji a v této chvíli poprosím o pátého zástupce petentů, který by měl opět v tom časovém limitu pěti minut říci své stanovisko. Řečnice: Děkuji. Posledním bude pan Daniel Bartoň, pedagog Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy a advokát. Děkuji. Pan Daniel Bartoň: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jak bylo řečeno, jsem advokátem, věnuji se jak pomoci obětem trestných činů, především obětem sexuálního násilí. Věnuji se zároveň trestněprávní obhajobě, tzn. obhajuji i obviněné třeba z domácího násilí. To znamená, řekl bych, že mám přehled o obou stranách mince – jak o pachatelích, tak o obětech. Zároveň jsem člověk, který se zabývá poměrně dost mezinárodním právem, a z tohoto pohledu si myslím, že Istanbulská úmluva není žádná mimořádná záležitost. Je to standardní mezinárodní lidskoprávní úmluva, která obsahuje na jednu stranu nějaký základní nepodkročitelný standard, pokud jde o tvrdé právo, tvrdé právní normy. A zároveň obsahuje řadu, a to bych řekl, že je především a ta hlavní část Istanbulské úmluvy obsahuje nějaké směrovky, kudy bychom se chtěli ubírat nebo kam bychom se chtěli dobrat jako společnost, že bychom se chtěli dobrat do situace, kdy výrazně snížíme nebo naprosto omezíme násilí v mezilidských vztazích. A v rámci tohoto a jsou tam zabrány pouze některé druhy násilí, na které se chceme soustředit. V tomto ohledu si myslím, že je podstatné, že Istanbulská úmluva nestanovuje zase tolik tvrdých povinností pro stát, co musí udělat. Istanbulská úmluva nechává značný prostor pro vás, pro zákonodárce a pro vládu, abyste určili, jaká pravidla tady přesně budou. Pokud jde třeba o věci jako je mlčenlivost, ohlašování a řada dalších věcí, které jsou tady zmiňovány jako kontroverzní. Bude to na vás, poslancích a poslankyních, abyste rozhodli, jestli je vhodné v českém kontextu k těmto krokům přistoupit, anebo nikoliv. Úmluva pracuje běžně s tím, že situace v různých zemích je rozdílná, a proto je to na jednotlivých státech, aby si zvolily režimy, které považují za vhodné. A nastavily pravidla vhodným způsobem. V tomto ohledu nicméně musím říct z pozice advokáta, že Česká republika velmi často není příliš proaktivní na tomto poli. Česká republika, všichni tady uznáváme, že násilí a násilí na ženách a sexuální násilí jsou problémy. Ale co s tím konkrétně děláme? Dělá Česká republika dostatek? Já si myslím, že nikoliv. A ta Úmluva může být dobrým nástrojem k tomu, aby nás přiměla k tomu se tomuto tématu věnovat lépe a zodpovědněji. To znamená, z hlediska třeba soudních sporů – jestliže Česká republika přijme nějaké vhodné opatření, nebo přijme nějaké opatření, které je možné obhájit jako vhodné, nikdo to zpravidla na mezinárodní úrovni nebude zpochybňovat. Jestliže však ČR nebude dělat vůbec nic, nebo přijme opatření, která jsou zjevně kontraproduktivní, tak v takovém případě je namístě, abychom jakožto třeba advokáti různých dotčených obětí, nebo i pachatelů, mohli vést ČR k odpovědnosti za to, že dostatečně v tomto ohledu nic nedělá. Pokud jde ještě o některé mýlky, které tady dneska zazněly, dovolil bych si upozornit na to, že tato Úmluva není první situací, kdy se do českého práva dostává slovo gender, nebo koncept genderu jako takového. V tomto ohledu je trošku problém, že čeští překladatelé nevědí, jakým způsobem překládat to, když v mezinárodních dokumentech se vyskytuje jak slovo sex, tak slovo gender. S tím, že ty koncepty mají zcela odlišný obsah. Sex je brán jako pohlaví fyzické, biologické, gender je brán především jako sociální role. Ty sociální konstrukty, které okolo toho jsou. A v řadě českých překladů se s tím nějak nepracovalo a ve většině případů je tam pouze pohlaví. Nicméně právní předpisy, které jsou pro ČR závazné, jako třeba antidiskriminační právo EU, běžně s konceptem genderu pracuje, běžně pracuje s konceptem genderové identity, nejsou to tedy pro české právo žádné novinky. Pokud jde o zásah do dalších lidských práv zakotvených v Evropské úmluvě o lidských právech, tu Istanbulskou úmluvu podle jejich ustanovení i důvodových zpráv není v žádném případě možné vykládat takovým způsobem, abychom došli do závěrů, které by byly rozporné s těmi lidskoprávními standardy, které zde máme. Závěrem, pokud jde o význam Istanbulské úmluvy jako takové, řekl bych, že ČR tak jak zmínil již Úřad vlády a Ministerstvo spravedlnosti, je do značné míry, pokud jde o to tvrdé právo v souladu s touto Úmluvou. Nicméně, co ta Úmluva může přinést, je především vyslat signál obětem, že státu na nich záleží, že stát nekašle na oběti, stát se tady snaží něco aktivně dělat a ne pouze o násilí mluvit. A to si myslím, že je dostatečně důležitý důvod, abychom toto téma nastolili a abychom se k ratifikaci postavili čelem. Pokud ne, tak bych předpokládal, že odpůrci předloží komplexní návrh toho, jakým způsobem budeme v oblasti násilí obecně v naší společnosti pracovat nebo fungovat. Děkuji za pozornost. (Silný potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Abychom si trošku předznamenali, co nás ještě dnes čeká. V tuto chvíli tady mám avizovány čtyři odborníky za petici pro ratifikaci Istanbulské úmluvy, tedy té petice č. 44, která dorazila dnes. Mají právo samozřejmě vystoupit, takže na tom právu je krátit určitě nebudeme. Dále mám 20 písemných přihlášek do diskuse a ještě je přihlášen pan poslanec Aleš Juchelka. Já vás tedy poprosím o to, abyste byli časově maximálně úsporní, protože je jasné, že se dostáváme už do takové délky jednání, která opravdu neumožňuje asi úplně udržení pozornosti. A já bych tedy poprosil o časovou úspornost. Tedy poprosím zmiňované čtyři zástupce petentů, aby přistoupili k mikrofonu. Jako první by měla být paní doktorka Vladimíra Vítová. Paní Vladimíra Vítová: Děkuji. Já jsem na úvod chtěla říct, že zaznělo několik nepravdivých informací. Především ta, že Úmluvu schválily všechny státy kromě Ruska a Ázerbájdžánu. Při pohledu na stránky EU před pěti dny je zřejmé, že tu Úmluvu neschválilo Slovensko, Bulharsko, Maďarsko, Lotyšsko a Lichtenštejnsko. To za prvé. Z Úřadu vlády tady zaznělo, že právní analýza je v souladu s právním řádem. Ale tady jsme byli svědky toho, kdy jsme ukázali, že tomu tak vůbec není. Že ta Úmluva odporuje mnoha legislativním aktům ČR. Takže to se opravdu zamýšlím nad tím, jak Legislativní rada vlády, Úřadu vlády pracuje. To samé zaznělo vlastně i z Ministerstva spravedlnosti, kdy se řeklo, že vlastně Úmluva je v souladu, že to je standardní smlouva. A že je v souladu s naším právním řádem. Od jednotlivých předřečníků tady byly důkazy o tom, že tomu tak není. Takže jenom tohle bych ráda uvedla na pravou míru. A dále, protože jsem jedním ze členů petičního výboru, tak bych řekla, že podle našeho názoru je zásadním bodem té Úmluvy, proti kterému máme výhrady, to, že tento dokument naší zemi ukládá, a teď cituji, je to čl. 12, obecné závazky, odst. 1: Vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy nebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. To znamená, že se jedná o dokument ideologický, který směřuje jinak celou kulturu a celý kulturní vývoj naší země. Smlouva nedefinuje pojem tzv. a znovu cituji: Stereotypní pojímání rolí žen a mužů a tím je z našeho pohledu společensky nebezpečná. Istanbulská úmluva je přímým zásahem do školství a vzdělávání mládeže. Předřečnice řekla, že tomu tak není, ale opak je pravdou. Článek 14, odst. 1 říká: Ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání vychovávat v duchu rovnoprávnosti žen a mužů, vzájemného respektu, k nestereotypním genderovým rolím, právo na osobní integritu atd. Navíc ten gender je tam zmiňován v mnoha případech. Na základě této Úmluvy tedy mají být děti poučovány o nestereotypních genderových rolích, což je snaha o indoktrinaci dětí vedoucí k genderové neutralitě. Jsou známy dokumenty EU a Světové zdravotnické organizace, co všechno má být z tohoto pohledu zaimplementováno do vzdělávacích programů, pokud Istanbulskou úmluvu přijmeme. Praxe západních zemí, ke kterým se údajně máme přiblížit, tak vlastně hovoří jasně: že děti v raném věku vývoje si mohou vybrat, doslova a do písmene, terminus technicus, mohou vybrat vlastní pohlaví, což je však naprosto společensky, morálně a kulturně pro naši civilizaci historicky nepřijatelné. Podle genderové ideologie je de facto člověk úplně vytržen z řádu přírody a zpochybňuje se vědecké poznání ohledně člověka, který má biologické znalosti. Slyším tady ježišmarjá, tak bych na to ráda odpověděla, že to všechno je např. i ve vašem slovníku na www.transparentprague. Gender dokonce vychází z toho, že mateřský instinkt není přirozený. Ale údajně jde jen o kulturní stereotyp. Myslím, že se tomu taky věnovala jedna z předřečnic. (Potlesk.) Co se týče dětí, tak gender např. vůbec nebere v úvahu, že do tří let dítě samo sebe nevnímá samostatně, ale psychicky je spojeno s matkou, která ho porodila. Gender vychází z úvahy, že pohlaví je jen přibližná biologická kategorie a že se dítě může samo rozhodnout podle svých genderových pocitů, zdali je muž, nebo žena, nebo něco jiného. Doporučuji slovníček na uvedených stránkách. Na závěr si v této souvislosti dovoluji citovat světoznámou dětskou psycholožku doktorku Jiřinu Prekopovou. Cituji: Porušujeme staré dobré řády a to se obrací proti nám. Když se žena nechová jako žena a muž jako muž, pak se to nenaučí ani jejich děti. To jsou prosté zákony přírody. Muž je hranatý, přímý a průhledný, žena oblá a tajemná. Ale dneska mnohé děti žijí ve zmatku, chybí jim táta jako vzor a nahrává tomu i společenské klima. Vždyť posledních 20 let ženám všichni radili, jak žít bez chlapa, protože on je přece blokuje a nemohou se vedle něj rozvíjet. Zároveň se investovaly hromady peněz do výzkumu na téma Muži a ženy jsou stejní. Je sice fajn, že se dokázalo, že ženy umějí řídit auto, nebo firmu. Ale to není žádný argument pro narušení přirozeného řádu společnosti. Poslední věta: Lidská společnost potřebuje opěrné pilíře. A když budeme všechno donekonečna relativizovat a měnit, tak to samozřejmě bude mít strašlivé důsledky. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Poprosím k mikrofonu pana Jiřího Fábika. Pan Jiří Fábik: Dobrý den, vážené dámy, vážení páni. Dnes jsem přišel jako zástupce spolku Lidé lidem, který se věnuje pomoci lidem v nouzi. Základním dotazem, který by bylo dle mého nutné si objasnit, proč potřebujeme mezinárodní dokument o ochraně žen před násilím. My jsme státem, kde bylo součástí kultury ctít ženu. Kdo napadl ženu, byl vždy vnímán jako nepřijatelný. Tedy nač přijímat mezinárodní normu, která má navíc nahradit naše zákony, které máme? Násilí na ženách je řešeno zákonem. Proč tento není striktně uplatňován? Proč není vymáháno plnění těchto právních norem? Nebo snad je? V tom případě se domnívám, že mezinárodní normu nepotřebujeme. Když se podíváme laickým pohledem na zmíněnou problematiku, co nám přinese tato úprava? To, co je dnes již běžně v praxi uplatňováno. Muž je lovec, žena opatruje rodinný krb. Tedy žena je vnímána jako ten slabší. Domníváte se, že to tak je? I v praxi? Já nikoliv! Feministické organizace volají po rovnoprávnosti mezi muži a ženami. Tak proč volají po zvýšené ochraně žen? Řekl bych, není to logické. Spíš bych řekl: Já chci rovnoprávnost, ale práva jako žena chci větší. Nyní k údajům, z nichž vycházím. Dle vyjádření soudce Nejvyššího soudu máme v ČR okolo dvou milionů zákonů a právních norem. Mnohé z nich již nejsou aplikovatelné. Stále však platí. Ptám se: Nebylo by účinnější uklidit ten právní nepořádek a až poté přijímat další právní normy? Proč přijímat mezinárodní normy, když našimi zákony máme problém vyřešen? Tedy, přejděme na jednotlivé případy. Máme v poslední době nárůst oznámení žen na trestné činy zneužívání, znásilnění, domácí násilí. Co je nebezpečné, je, že se nám zvyšuje počet těchto oznámení v rodinách. Snižuje se věk oznamovatelek, zvyšuje se počet křivých obvinění. Máme mnoho případů, kdy muž obvinění neunese a přes skutečnost, že se jedná o nepravdivé tvrzení, si sáhne na život. V poslední době mimo jiné byl případ sebevraždy ve vazební věznici a další otec, který situaci neunesl, skočil pod vlak. K této činnosti pachatelům napomáhají samotné soudy. Několik příkladů za všechny. Číslo 11N/C89/2017: Nezletilá Sofinka ve třech letech údajně zneužívána. Dítě umístěno do psychiatrické nemocnice. Zde připravována na předání do péče otce. A to i přes skutečnost, že bylo doloženo závažné podezření z nabídnutí úplatku, na jehož základě mělo být údajně odloženo vyšetřování. Proč případ prezentuji, je skutečnost, co může zavinit genderová politika. Je to nenávist a nedůvěra k výrokům matky. Ta je označována za nevěrohodnou a obviňována z křivého nařčení. Dalším případem je číslo jednací 1T/235/2014, kdy se dívka se vymkla kontrole v 11 letech, začala v partě pít alkohol, užívat THC, stýkat se s dětmi provozujícími sex. Po zjištění rodičů těchto skutečností obrátili se se žádostí na pomoc OSPOD. Neuspěli. Tak nevlastní otec zakázal vycházky, omezil kapesné. Nezletilá začala docházet k pedofilovi za finanční částky. V této době nezletilou oslovila osoba a navrhla, že pokud bude svědčit, tak nevlastního otce zavřou a jí nebude nikdo nic zakazovat. Bylo podáno trestní oznámení a nevlastní otec se začal bránit. Bylo dvakrát rozhodnuto o nezákonném vazebním stíhání. Obviněný byl politikem. Výsledek byl tristní. Otec během svého trestního řízení dosáhl odsouzení pedofila, který zneužil jeho dceru. Tento byl odsouzen k trestu tří let s odkladem výkonu trestu na pět let, a to přes skutečnost, že doznal zneužití několika dětí! Žije naproti základní škole, léčba nařízena nebyla a odsouzení není zveřejněno. Tedy nikdo nebrání v pokračování. Byl vazebně stíhán vyšetřovatel z této kauzy, následně ve spojení s případem dosáhl otec zákazu činnosti dvou soudních znalců pro nepravdivé posudky. Ve výsledku byl odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně. Soud odůvodnil výrok, že stačí vyjádření nezletilé. Soud nepotřebuje žádné důkazy. Dcera byla panna a otec odsouzen za zneužití s dokonanou souloží. Další kauzou jsou týrané děti. Číslo jednací 20P/112/014. Rodiče v rozvodovém řízení. Poranění utrpěly vždy při pobytu u matky. Jednoduché. Otec je obviněn z křivého obvinění. Matka přeci nemůže týrat děti! Vždyť je to něžná žena a matka. Číslo jednací OP/193, odebrány děti matce. Otec a matka nežili spolu. Děti umístěny do Klokánku. Otec jako dobrovolník pracující v Klokánku zde našel své děti. Syna převzal do péče a k dceři začal řešit administrativní kroky. Během této doby denně navštěvuje dceru. Náhle je vysloven na tři měsíce zákaz kontaktu. Dcera svěřena do pěstounské péče, otec se domáhá práv. V jednom dni jsou tři soudní řízení. První svěření nezletilé do pěstounské péče… Poslanec Stanislav Blaha: Opravdu vás poprosím, abyste ukončil svůj příspěvek. Pan Jiří Fábik: Už končím, vteřinku. Tedy se ptám: Jak je možné, že chceme přijmout další mezinárodní závazek, když si nedokážeme udělat pořádek ve svém právním systému a narovnat bezpráví na dětech, které je v zákoně u nás zakotveno? Myslím si, že Istanbulská úmluva zde v těchto případech nic nezmění. Děkuji. Poslanec Stanislav Blaha: Měl jsem chvíli pocit, že to říkáte mně, jako kdybych s vámi vedl tuto diskusi. Já pouze moderuji tuto debatu a snažím se to udržet v nějakých rozumných parametrech. Takže měla by se nyní připravit paní Vladimíra Šuleková. Paní Vladislava Šuleková: Dobrý den, jmenuji se Vlaďka Šuleková. Jsem občanka České republiky. Žila jsem 23 let v Itálii a nikdy jsem si nenechala vzít české občanství. Vrátila jsem se do ČR, jelikož synovec se ocitl v dětském domově. Dvakrát jsme žádali do Itálie, ale dvakrát nám ho nedali. Vybudovali jsme tam podmínky, kde jsme si i z bytu 3+1 pronajali vilku se zahradou a starala jsem se o těžce nemocnou mámu, která byla ležák. Měli jsme dva byty v ČR a oba padly kvůli tomu, abychom dítě vysoudili. Když jsme se vrátili do ČR, zjistili jsme, že malý je v dětském domově týrán. Volal nám z děcáku a brečel: Teto, mě vychovatelka mlátí. Já jsem rozhovor nechala vypadnout a druhý rozhovor jsem si nahrávala. Pardon za češtinu, že nemluvím tak dobře. V tom rozhovoru bylo, že ho nemlátila rukou, ale smetáčkem. A ještě dítě brečelo: Teto, prosím tě, já chci domů. A je to hrozné, když malé dítě vám brečí a řekne, že chce domů, a vy nemůžete dělat nic. Já jsem podala trestní oznámení, dala jsem to do barrandovských Zpráv a řekli mi, že se k dítěti nesmím přiblížit po dobu vyšetřování. Když to vyšetřování bylo dokončeno po třech měsících, tak mi řekli, že dítě zavřeli na psychiatrickou kliniku. Moje mamina řekla, že ho od nás odtrhli, aby přerušili biologické vazby. Když jsem jela na psychiatrickou kliniku, bylo mi sděleno, jestli jsem biologická teta a já řekla, že ano. A oni řekli, že mám zákaz návštěv. Nikdo mi nesdělil proč. Dali ho 65letým lidem, kteří mají dvě vlastní děti a tři z dětského domova. I moje mamina ještě za svého života řekla, že má podezření, že to je obchod s bílým masem, což si myslím i já. Já jsem potom šla dál, protože jsem byla tak hloupá a naivně jsem si myslela, že mi zde systém, anebo vyšší instance pomůžou ke spravedlnosti, abychom měli dítě doma, protože rodina myslím je smysl života, základ života. Proč my lidé žijeme? Abychom měli děti, děti jsou naše budoucnost. Malý brečel stále, že chce domů, já nevěděla už, co mám dělat. Odtrhli nás od něj, když přišel k pěstounům. Pěstouni mi zamezují styk s ním. A moje mamina byla těžce nemocná, několikrát za život, v posledních letech mi umírala. Selhávalo jí srdce, plíce, ledviny. Brečela, že chce dítě vidět. A myslím, že každý má právo vidět své dítě. A brečela, že se s ním chce aspoň rozloučit. A nikdo jí to neumožnil, ani pěstouni, ani sociálka. (Vystupující hovoří velmi emotivně, na pokraji pláče.) Když teď k dítěti přijedu, tak to vypadá tak, že pěstounka, když se na něco dítěte ptám, nepustí mě, jenom mezi vrátka a dítě se podívá, co mi má odpovědět a co ne. Kolikrát mu našeptávala, aby mi zavěsil telefon, anebo že se mnou nechce mluvit a dítě to v poslední době opakovalo. Jeden byt jsme prodali, abychom mu vytvořili podmínky, a druhý byt jsme zastavili a teď mám v prosinci dražbu. Jak je možné, že se lidi kapsují s těmito pěstounskými péčemi? Neříkám, když dítě nikoho nemá, ať si ho vezmou do pěstounské péče, ale jak jsem po tom šla, tak jsem zjistila, že paní Marksová z Norských fondů dostala pět miliard. Rádoby doprovodné organizace berou 50 tisíc ročně na jednu pěstounskou rodinu a vlastně pěstouni, jak jsem se dozvěděla na Hradě od advokáta Zemana, jsem zjistila, že berou 18 tisíc na jedno dítě. Takže to není byznys. My jsme ztratili všecko. Ale to není jen finančně. Ze mě je štvanec a moje máma umřela a dítě neviděla. A řeknu vám, že úsměv v posledních letech doma vůbec nebyl. Že tohle je smutné. A že jestli tady nastane ta Istanbulská dohoda, tak to bude strašný, protože pak už lidi tady nebudou mít smysl života. Když někdo žije normálním životem, má práci, nikomu se nestaly takové věci, co se nám staly doma, tak si říká, že v Čechách je krásně. Ale jak někdo spadne do těchto spárů, je těžké se z toho vyhrabat a toho malého vysoudit. A nám přetrhli všecky biologické vazby a nevíme, co s dítětem bude dál. Je mu 11 let a nevíme, jak dál. Děkuji. (Silný potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Také děkuji a pozvu k mikrofonu pana Jiřího Černohorského. Pan Jiří Černohorský: Zdravím lidi České republiky. Zdravím ženy a muže. Chtěl bych nejdřív předeslat, že protistrana tady lže. Kupříkladu, jak zmínila paní Vladimíra Vítová. Nemlich to stejné se týká onoho zmíněného genderu. Toto slovo se v této Istanbulské smlouvě opakuje 24krát a ne pouze jednou, jak nám bylo sděleno. Co je pro mě naprosto nepřijatelné, na základě všech těchto věcí, co bylo řečeno, je to v článku 12 této smlouvy. A čl. 12 hovoří o tzv. obecné povinnosti. Bod 1: Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založeny na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypní pojímání rolí žen a mužů. Tady v jednom známém článku, a já vám ho teď přečtu, se píše, a myslím, že to řada z vás pozná: My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemi Koruny české i státnosti československé odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům, na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu. Já absolutně nerozumím tomu, že když tady mluví řečníci o tradiční rodině, když teď tady vystupovala moje kamarádka Vlaďka a měla svůj vlastní zážitek o tom, jak se v ČR chovají k dětem, které mají své příbuzné, nechápu tohoto pána, jak se může usmívat. Nechápu vás, jak to, že nejste schopni ani zatleskat. Nerozumím tomu. Nechápu vůbec rozhodování tohoto státu, ve kterém jsou v takových institucích jako evropské hodnoty lidé, kteří jsou béčkoví pornoherci a budou nám vykládat o morálních zásadách. Tomuto já nerozumím. Nerozumím tomu, jestliže v českém státě, našich zákonech, máme jasně stanovené zákony ohledně zneužívání žen, zneužívání dětí, týrání apod., a třeba nejsou dokonalé, tak proč nezapracujeme na jejich dokonalosti. A jak řekl Jirka Fábik, proč chceme do těchto věcí, které nejsou v našem právním řádu zcela vyjasněny, dávat další, které jsou napsány způsobem pro mě naprosto neuvěřitelným. A to třeba, jak tady bylo zmíněno, že GREVIO nemá ty určité pravomoci. Tak tady se, prosím pěkně, jak se tady jedna vaše právnička vyjadřovala, jak je všechno v pořádku – GREVIO může získat informace o provádění této Úmluvy. GREVIO náležitě uváží, GREVIO může získat informace o provádění Úmluvy. Opět GREVIO může podpůrně ve spolupráci s národními orgány nezávisle atd. GREVIO připraví, GREVIO a GREVIO a GREVIO. Další věc, která, když jsem si přečetl, je čl. 70. A to je naprostá neskutečná … Článek 70: Účast parlamentů na kontrole. Národní parlamenty budou přizvány k účasti na kontrole opatření přijatých k provádění této Úmluvy. Národní parlamenty budou? To je zase nafukovací, přesně, jak se tady říkalo – celá tato Úmluva má spoustu věcí, které si můžete vyložit na obě strany. Proto tady dneska jsme a proto se tady dohadujeme. To je problém té Úmluvy. V této Úmluvě je zařazena spousta empatických věcí, ale jsou tam věci, které jsou nepřijatelné. A pokud tyto věci tam, co jsou nepřijatelné, nadále zůstanou, nemáme se o čem bavit. Tahle úmluva, která tady je, je do našeho právního řádu naprosto zbytečná. Mluvilo se tady o tom, jak se prodražují soudní spory. Tohle je všechno věc neziskových organizací, které budou čerpat daleko větší prostředky z našeho státního rozpočtu než jisté organizace, které tady byly zmíněny. Já vám děkuji za pozornost a přejme si všichni hodně štěstí. (Silný potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: V tuto chvíli eviduji přihlášku pana poslance Juchelky, pokud stále trvá. Poslanec Aleš Juchelka: Klidně se můžu vzdát slova, úplně v pohodě, ať to máme co nejrychleji za sebou. Chtěl jsem jenom říct, tak já teda poděkuju a ještě řeknu, že kolem těch nevládních organizací, že tady to je. Že článek 9 i článek 8 je, že český stát zajistí finanční zdroje právě nevládním organizacím. A kdo to bude určovat? Jestli ty zdroje jsou přiměřené, to bude určovat i certifikace, atd., to tady určeno není. Takže je to tak, že prostě nevládky tady budou mít vlastně přednost před všemi ostatními, kteří něco takového dělají. Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji za poznámku. Dámy a pánové, držím v rukou 20 písemných přihlášek do diskuse. Protože teď si mohu dovolit nastavit parametry já, protože předtím jsme měli v podstatě rozjednanou diskusi, kde parametry určila paní předsedkyně. Vzhledem k počtu přihlášených bych vás chtěl poprosit, aby délka jednotlivých příspěvků nepřesáhla minutu a půl. A zároveň bych chtěl říct, že dnes skutečně budeme jednat maximálně do 17.10 hodin. Jako první mám k dispozici přihlášku pana doktora Aleše Nytry. A zároveň bych poprosil všechny diskutující, aby skutečně diskutovali jenom o věcech, které si myslí, že tady ještě dnes nezazněly. Protože určitě nemá význam tu diskusi vést v kruhu a pořád opakovat totéž. Myslím, že každý z nás si to umí přebrat. Takže děkuji a slovo má pan doktor Nytra. Pan Aleš Nytra: Vážené dámy a pánové, profesí jsem advokát, čili umím vykládat právní předpis. To, co tady ještě nezaznělo, je to, že Istanbulská úmluva, byť se sama týká jenom ochrany před domácím násilím a ochrany žen, je schopna naprosto posunout výkladové hledisko i u jiných právních předpisů. To je takové pomyslné zrníčko hypermanganu hozené do barely s vodou, anebo kapičky inkoustu kápnutého do vody. Ten právní řád dostane jiný nádech a můžou se nám změnit i dosavadní ustálené výklady v právu rodinném, v právu občanském a případně v právu trestním. A protože mám rád ústavní právo, tak vám ukážu z historie jeden typický příklad. Když byla zaváděna přímá volba prezidenta republiky, tak všichni říkali, mění se jenom způsob volby. Tady nebude změna výkonu prezidentského mandátu. A dneska vidíme, jak šikovný prezident je schopen s těmi pravomocemi nakládat, protože má silnější legitimitu. Změní se jenom něco, ale ve skutečnosti ten právní obsah může být úplně jiný. A norma je to opravdu velmi nečitelná. Takže co je to genderový stereotyp? Že žena vozí dítě v kočárku? No to už máme překonáno. I já tlačím jako otec dětí kočárek. Nebo, že muž je soudce? Dneska máme více žen v soudcovských talárech. Poslední řeknu, může to být potom i čas, že žena vykonává roli otce. Že muž s jiným mužem vykonává roli matky. A i takto lze pohlížet na genderový stereotyp a na to si musíme dávat pozor. Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Dále se připraví pan bakalář Pavel Rada. Pan Pavel Rada: Dobrý den, Pavel Rada, jsem z Liberce, jako OPS. Pracuji jako socioterapeut mladistvých delikventů, tzn. lidí, kteří mohou být potencionálně pachateli domácího násilí. A musím říct, že jsem se za pět let praxe nesetkal s tím, což není samozřejmě nějak extra moc proti jiným lidem tady, ale nesetkal s tím, že by bylo nějak extrémně genderově podmíněné. Naopak, ten problém většinou u těchto mladých chlapů je v tom, že nejsou vychováváni jako muži. To znamená, chybí jim primární mužský vzor v jejich životech. A tak, jak čtu Istanbulskou úmluvu, tak se bohužel domnívám, že Istanbulská úmluva tento problém prohloubí, nikoli, že by ho řešila tak, jak sama slibuje. Děkuji. (Silný potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Dále se připraví pan ing. Jan Křivka, po něm bude následovat pan Aleš Hodina. Pan Jan Křivka: Zkusím to zkrátit, jak to půjde. V předchozím zaměstnání jsem pracoval jako lektor primární prevence. Chodil jsem po základních školách, odborných učilištích i prestižních gymnáziích. Přímo do kolektivu žáků, studentů a pedagogů. Sociálně patologické jevy, to byla oblast, ve které jsem se snažil aktivně vystupovat. Setkával jsem se v praxi s domácím násilím, jehož oběťmi byly nejen ženy a děti, ale i senioři a muži. A opravdu jsem se setkával s různými smutnými příběhy. Ale co byl společný jmenovatel těch případů, kde k násilí docházelo? Souhlasím s kolegou, byla to nefunkční rodina, byla to rodina, kdy muž se nezhostil role manžela a otce, nebo kde se žena nezhostila role matky a manželky. Zkrátka, rodiče dětí se nestali sobě rovnými milujícími partnery. Jediná účinná prevence, jak tady zaznělo, proti násilí na ženách a domácímu násilí, je podpora zdravé rodiny. K čemu nás zavazuje Istanbulská úmluva? Budu parafrázovat, dovolte mi to, čl. 12, odst. 1: Strany podniknou nezbytná opatření s cílem vymýtit stereotypní pojímání rolí žen a mužů. Muž a žena, přestože si jsou rovni, mají rozdílné role. Právě proto, aby společně tvořili celek. Muž a žena se vzájemně podpírají a respektují, doplňují se a ano, jedná se o dlouhodobý ustálený koncept jazykem Istanbulské úmluvy, jedná se o stereotyp. Zkrátím to. To, co já vnímám na této Istanbulské úmluvě jako nebezpečné, je, že se jedná o ideologický import. A to opravdu ideologický import totalitní ideologie, kde se daří udavačství, křivým obviněním a vykonávání trestů bez důkazů, natož řádného soudu. Můžeme sledovat procesy v Norsku, Pákistánu a dalších civilizovaných zemích. Poslanec Stanislav Blaha: Překročil jste dvě minuty, takže už vám musím odebrat slovo, omlouvám se. Pan Jan Křivka: Děkuji. (Silný potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Poprosím pana Ing. Aleše Hodinu. Já chci znovu upozornit na to, skutečně diskutujme o věcech, které tady ještě nezazněly. Opravdu to není potřeba opakovat. Dále se připraví pan magistr – já to úplně nepřečtu – Marie. Dobře. Pan Aleš Hodina. Máte slovo. Pan Aleš Hodina: Dobré odpoledne, dámy a pánové, já tady půjdu přímo k podstatě věci. Dovolím si krátkou citaci: „Cílem této úmluvy je chránit ženy před veškerými formami násilí a dosáhnout prevence, stíhání a potlačení násilí vůči ženám a domácího násilí. Přispět k eliminaci veškerých forem diskriminace žen a podpořit skutečné zrovnoprávnění žen s muži také posílením pravomocí žen. Navrhnout zevrubný rámec strategie a opatření atd. zase vůči ženám.“ Já si myslím, že další odstavce nebudu citovat, je to podobné. Je to článek 1 Istanbulské úmluvy. Dovolím si druhou citaci: „Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoliv rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoliv diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci.“ To je čl. 7 Všeobecné deklarace lidských práv. Myslím, že k tomu není třeba dalšího komentáře. Jen si dovolím stručnou poznámku. Já dlouhodobě tvrdím, že feministky nechtějí skutečnou rovnoprávnost, ale že se snaží neustále jenom posouvat hranice a získávat další výhody. A Istanbulská úmluva je toho krásným příkladem. Já mohu prohlásit, že pokud bude tento s prominutím paskvil schválen, budu iniciovat hnutí, které bude v duchu Všeobecné deklarace lidských práv chránit (Poslanec Stanislav Blaha: Čas!) tu polovinu naší populace proti diskriminaci Istanbulskou úmluvou. Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Já také děkuji. Takže pan Imaunel Marie. Pan Imanuel Marie: Buďte zdrávi. Jenom kvůli času budu co nejstručnější. Chtěl bych se ohradit proti jedné věci. Odpůrci ratifikace zde jsou manipulováni do pozice lidí, kteří buď schvalují násilí, nebo jsou k němu lhostejní. Tak to rozhodně není! To, čemu se odpůrci brání, je vpuštění trojského koně, ze kterého vyskočí genderová ideologie. To je to, proti čemu se bráníme. (Potlesk.) Využijme maximálně čas. Co je problém u genderové ideologie, je, že jako relevantní právní pramen uvádí něco, co je ryze subjektivní. Dám vám příklad ze života. Potkáte-li na ulici někoho, kdo se cítí jako Caesar nebo Napoleon a chová se tak, bývá dopraven do psychiatrické léčebny, kde je mu poskytnuta péče medikační i terapeutická, protože je shledáno, že opravdu Napoleonem a Caesarem není, což lze objektivně prokázat. Ve chvíli, kdy relevantní bude, jak se člověk cítí, tak slovy jednoho mého studenta, řekne: Já se cítím jako helikoptéra a požaduji, aby na střeše školy byla pro mě udělána přistávací dráha. (Smích.) Poslední myšlenka a teď vážná. Myslím si, že zastánci genderové ideologie si neuvědomují jeden ontologický postulát. Pokud tvrdí, že tělo může být špatně, říká se, že je... (Poslanec Stanislav Blaha: Čas se naplnil.), pak tvrdí, že ona rovina psychologická má svébytné bytí a je primární, je důležitější než vše, co je hmotné. Rád bych, aby si uvědomili tenhle svůj předpostulát a prověřili, jestli spadá do jejich názoru na svět. Bylo by ještě hodně toho, co by se dalo dodat, ale čas to nedovoluje. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. K mikrofonu pozvu pana Tomáše Rychteckého a připraví se pan Bohuslav Chalupa. Pan Tomáš Rychtecký: Dobrý den. Já jsem Tomáš Rychtecký a už nebudu opakovat ta témata, která tady zazněla. Já bych se spíš chtěl obrátit na centrální orgány ČR a zejména na jejich výslovně lživé, manipulativní informace, zejména zástupci vlády ČR, aby se představili, jaké zastupují zájmy, jakých neziskových organizací a předložili svoje sívíčka, protože to je evidentně pro ně byznys. Zástupci Ministerstva spravedlnosti vzadu nahoře stejně tak. To znamená, evidentně tady lžou, manipulují data a to je velice nebezpečné a zneužívají toho. Nad vámi je zástupkyně proFemu, Rosy a dalších organizací. Já sám jsem tady zažil, jak se zneužívá v opatrovnickém řízení trestní řízení, kdy si žena vymyslí sexuální zneužívání dětí, domácí násilí apod. To už existuje dneska. A Istanbulská úmluva je další nástavba toho, v čem to tady bude pokračovat. Takže pokud chceme zlikvidovat tuto zemi, tento národ, tak schvalme Istanbulskou úmluvu. V opačném případě tedy žádám, aby se veškeré informace, které státní centrální orgány tady předložily, prokázaly, aby je vystavily na webu, stejně tak ten průzkum Amnesty International z roku 2014, takže aby se mohly relevantně přezkoumat, aby se objektivně přezkoumaly a všichni, aby se k těm datům mohli vyjádřit, jestli jsou lživá, objektivní, abyste nemanipulovali veřejnost a občany ČR! Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji i za dodržení času. Pan Bohuslav Chalupa a připraví se pan Jiří Potoček. Pan Bohuslav Chalupa: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Představen jsem byl. Já dneska zastupuji svůj vlastní institut, který se jmenuje Národní institut pro obranu a bezpečnost a věnuji se otázkám obrany a bezpečnosti. A Istanbulskou úmluvu, tak jak je koncipována, chápu jak útok na českou státnost, suverenitu, na Ústavu ČR a je proti lidu této země. (Potlesk.) A co chci dodat. Nebylo tady řečeno, a předpokládám, že ministr spravedlnosti, který říká, že vlastně o nic nejde, že předloží finanční náklady, kdyby se ta smlouva nebo úmluva event. ratifikovala, protože to nebudou desítky milionů, to budou miliardy, protože o tom se tady dneska vůbec nemluvilo. A další věc je, že je to salámová metoda. To totiž není Istanbulská úmluva jenom sama o sobě, to jsou v podstatě v posledních pěti letech veškeré iniciativy pocházející z Bruselu a prosím vedoucí k tomu, že chtějí rozpustit národní státy. A já žádám poslance, aby skutečně udělali všechno pro to, aby zlikvidovali řadu balastních zákonodárných norem, aby nenahrazovali platné zákony a usnesení vlády další a další oklikou k tomu, abychom se dostali k nějakému cíli, aby se vyžadovalo právo, aby se trestalo, když se trestat má, a aby opravdu poslanci respektovali (Poslanec Stanislav Blaha: Váš čas!) Ústavu ČR! Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Také děkuji. Poprosím pana Jiřího Potočka a připraví se paní Renáta Balková. Poslankyně Alena Gajdůšková: Můžu technicky, pane...? Poslanec Stanislav Blaha: Nechejme proběhnout teď tuto diskuzi, poprosím. Poslankyně Alena Gajdůšková: Já musím ale říct technickou připomínku. Poslanec Stanislav Blaha: Tak jestli je to technická... Poslankyně Alena Gajdůšková: Istanbulská úmluva je mezinárodní úmluva Rady Evropy. Sídlo má Rada Evropy ve Štrasburku a je to mezinárodní organizace sdružující 47 zemí světa. Není to Evropská unie. Takže prosím, s tímto opatrně. Poslanec Stanislav Blaha: Já jenom říkám, moderuji diskuzi. Nehájím tady žádný názor. Slovo má pan Jiří Potoček. Pan Jiří Potoček: Děkuji. Dobrý večer, přátelé. Díkybohu tady můžeme debatovat bez asistence StB, KGB nebo NKVD, máme svobodu, ale jak dlouho ještě? Z našeho bloudění a zmatení nutně povstane diktatura. Já si dovolím říct slova: na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Ať se vám to líbí, nebo nelíbí. A o pár veršů dál: I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil jej. Jsme demokracie – pseudo, a ať zvedne ruku ten, kdo věří, že špatně informovaná většina může něco dobře rozhodnout. Nikdo nezvedne, samozřejmě. Čili se jedná o kvalitní informace. Jaká idea, jaká víra, jaké učení? T. G. M. správně řekl, že dějiny českého národa jsou v podstatě dějinami náboženskými, o tu pravdu se bojovalo vážně a z toho přišlo na český národ požehnání. Čas mi asi ubíhá. Krátce jako takový bodík výstraha. Majiteli ne kapitálu, ale majiteli lodi Titanik, což byla špička techniky, byla položena otázka o bezpečnosti plavby takové lodi. On se vyjádřil krátce, ale velmi rouhavě a řekl: Nás nepotopí (Poslanec Stanislav Blaha: Promiňte, váš čas.) ani Bůh. A víme všichni, jak do dopadlo. Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Poprosím paní Renátu Balkovou a připraví se paní Jana Seemanová. Paní Renáta Balková: Dobrý den, jestli dovolíte, tak já bych hovořila v sedě. Chtěla bych pohovořit jakožto žena, která sama osm let žila v patologickém vztahu a zažila i určité formy domácího násilí, i když okrajové. Chtěla bych se zamyslet nad tím, jakým způsobem násilí vlastně vzniká. A zároveň v této souvislosti bych chtěla upozornit na to, že poté, co jsem prošla četnými terapiemi a seznámila jsem se s tím, jak lidská psychika funguje, na sobě i na jiných lidech, tak musím říci, že Istanbulská úmluva k prohloubení násilí povede, protože chce vymýtit přirozené stereotypy mužské a ženské, chce stírat rozdíly a nenalhávejme si to, ono už se to děje právě v těch severských zemích. A bylo tady doloženo, děje se to tam ve vzdělávacím systému, kde se homogenizuje společnost, a zároveň tady pan Harald Scheu hovořil o těch statistikách, že tam to násilí stoupá. A moje zkušenosti hovoří o stejném. Partner, který se ke mně choval patologickým způsobem, se tak choval proto, že když byl malý, tak se nemohl projevovat tak, jak se chlapečci typicky projevují. To znamená, rodiče chránili slabou sestru, která to postupně proti němu začala i mírně zneužívat, a on samozřejmě byl prudká povaha, takže byl v křivdě, vyvinula se v něm nenávist vůči ženám, neustále byl posouván do role viníka. (Poslanec Stanislav Blaha: Upozorňuji – čas!) A to znamená, že tato frustrace, frustrovaní jedinci páchají násilí. A to stejné platí i o ženě. Pokud žena nerozvine v sobě své přirozené ženství a necítí se dobře jako žena, tak je potenciální obětí takového násilí, protože ona má sklony k sebetrestání. Takže my to musíme začít řešit obráceně, to znamená, ne vymýtit rozdíly a stereotypy, ale vychovávat k respektování odlišností žen a mužů. To je jediné, co povede k harmonické společnosti a k harmonickým vztahům. Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Já také děkuji. Poprosím panu Janu Seemanovou a připraví se pan Jiří Pavel Pešek. Paní Jana Seemanová: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem Jana Seemanová, jsem členkou několika sportovních organizací, mj. České obce sokolské. My vedeme četné diskuze, protože nás velmi znepokojuje, že i sportovní zařízení mají být začleněna do Istanbulské úmluvy. Nevíme, co to pro nás bude znamenat, v žádném elaborátu ani z Úřadu vlády jsme se to nedozvěděli. My se obáváme, že to může znamenat omezení práva spolčovacího a podřízení genderové ideologii, že může zase někomu vadit, že naše tradiční – již obdoba Tyrše – máme rozděleno na holčičky a klučky, muže a ženy. Naši nejstarší sokolové se obávají, že to může v budoucnu znamenat útok na Sokol, který už byl tady dvakrát – v době nacismu a v době komunismu. Já bych zakončila jenom větou: Naslouchejme našim nejstarším občanům, našim pamětníkům! (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji i za dodržení času. Připraví se pan Jiří Pavel Pešek, po něm následuje paní Mgr. Květa Benešová. Pan Jiří Pavel Pešek: Krásný dobrý podvečer. Přátelé, především systém – 35 let praxe v pedagogické oblasti a 24 v diplomaticko-politickém prostoru. Každý systém je hodnocen ve své stabilitě podle nejslabšího článku. Čili každý most podle toho nejslabšího elementu. Čili jestliže tady někdo bude vychvalovat Istanbulskou smlouvu, ano, má určité pozitivní momenty, ale my se musíme z tohoto důvodu soustředit na ty slabé stránky. Druhá věc. Pan poslanec Patrik Nacher tady zmínil skutečnou realitu, že neexistuje žádné vzájemně jednoznačné zobrazení mezi bojem proti násilí, a to proti komukoliv, a Istanbulskou dohodou. Josef Lux kdysi, když jsem dělal ředitele zahraniční sekce KDU v 90. letech, tak udělal takový experiment, kde vzal dvě mapy České republiky a na každou vynesl na průsvitné A4 rozložení jedné hodnoty – religiozity a kriminality. Pak dal ty dvě blány na sebe a nemusel říct vůbec nic. Tam, kde je nejmenší úcta k našemu společnému otci, tam je největší arogance v té horizontále k bližnímu. Další věc, kterou bych tady chtěl všem doporučit, je paní Gabriele Kuby, kterou jsme poznali osobně, která má vynikající, vynikající zkušenosti jako socioložka, která tady udělala řadu přednášek v ČR, a odkazuji především na její dílo (Poslanec Stanislav Blaha: Váš čas se naplnil.) Globální sexuální revoluce, aneb ztráta svobody ve jménu svobody. To je vážné! Ve jménu. A poslední věc, a to je Einstein, Einsteinova fatální definice. Fatální definice je jasná. Říká: buď se lidstvo vrátí k Bohu, nebo se zničí. Čili léčbou této bolesti násilí není Istanbulská smlouva, ale návrat k desateru. Nebudeš zabíjet, nebudeš lhát, nebudeš krást, rodiče... (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Já vám poděkuji. Omlouvám se, musíme dodržovat čas. Paní Mgr. Květa Benešová a připraví se pan Jan Potměšil. Ano, vy jste byly přihlášené obě, ale dobře. Dvě minuty. Paní Alena Kubíčková: Dobrý den, vážen přátel, dámy a pánové. Jmenuji se Alena Kubíčková, předsedkyně... Poslanec Stanislav Blaha: Ještě vás poprosím, abyste si ten mikrofon dala víc před sebe, ať jste slyšet. Paní Alena Kubíčková: Děkuji. Ano. Dovolte, abych řekla svůj názor. Rodina = muž a žena a děti, je základem každého národa a existence lidstva. Istanbulská úmluva není cesta k dobru. Istanbulská úmluva je proti zdravému vývoji osobnosti dítěte. Istanbulská úmluva je proti rovnosti muže a ženy, je proti člověku. Žádáme a prosíme všechny poslance a senátory, aby svým hlasem nedali souhlas k ratifikaci Istanbulské úmluvy ve jménu zachování rodiny, muže a ženy a dětí a jejich zdravého přirozeného vývoje. Nyní dovolte, abych předala slovo matce Květě Benešové a její nádherné rodině se čtyřmi dětmi. Prosím. Paní Květa Benešová: Vážení přátelé, já jsem tady jako zástupce za ty tradiční rodiny, to znamená rodiny, kde je matka a otec a vychovávají své děti podle svého nejlepšího přesvědčení a ve zdravé a silné jedince. Domnívám se, že Istanbulská úmluva, dokument vydaný Radou Evropy, by mohl ohrozit moji rodinu, protože pod záminkou potírání násilí na ženách se skrytě snaží prosazovat i tzv. gender ideologii. Ti, kteří gender ideologii zastávají, tvrdí, že preferenci heterosexuality je třeba překonat a nemáme se omezovat jen na dvě pohlaví. Z hodin biologie však všichni víme, že existují chromozomy pouze mužské, nebo ženské. Z toho jasně vyplývá, že jedině rodina založená na svazku muže... Poslanec Stanislav Blaha: Pardon, já se omlouvám. Už jsem vám nechal dvě minuty, takže pojďte končit nebo směřovat k závěru. Paní Květa Benešová: Rodina je tedy ohrožena touto úmluvou a rodina je přirozenou základní jednotkou společnosti a má nárok na nejvyšší ochranu ze strany společnosti a státu. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Poprosím pana Jana Potměšila a připraví se paní Mgr. Kristýna Pešáková. Pan Jan Potměšil: Dobrý den. Děkuji za možnost vystoupit. Jsem profesí právník, dlouhodobě se zabývám přestupkovým právem a stejně dlouhou dobu zhruba i domácím násilím. Zazněla zde řada věcí. Já bych se stručně vyjádřil jednak k těm stereotypům. Tady myslím nikdo nebrání tomu mít tradiční láskyplnou rodinu. Takovým stereotypem je třeba, že mužský si prostě udělá doma pořádek. Žena držkovala, takže on si udělal pořádek, srovnal jí. To je myslím stereotyp, který nikdo hájit nebude. Jinak blíže o tom hovořila již zástupkyně Amnesty International. Takže to jsou stereotypy, které se vážou k rolím mužů a žen, které myslím v pořádku nejsou. A druhá věc. Kdybych možná navázal na některé ty projevy, četl jsem hrozné věci, které ta úmluva přinese. Neskutečné hrůzy, které nás údajně čekají. Já bych jenom upozornil na to, že řada členů Rady Evropy už má v účinnosti tu úmluvu od roku 2014. Ukradli tam nějaké děti? Byly tam nějaké eskadry smrti (z pléna: ano!) zakládající koncentráky atd.? Ne, je to blbost. S odpuštěním je to hloupost. Můžeme alespoň na základě empirie těch ostatních států, třeba i katolického Polska, kde církev i stát, které jsou konzervativnější než u nás, se za to postavily. (Poslanec Stanislav Blaha: Upozorňuji na váš čas.) My po 30 státech v ČR tady objevujeme něco, čeho si nevšiml nikdo ostatní. Já myslím, že to tak není. Děkuji. (Potlesk i výkřik „hanba!“.) Poslanec Stanislav Blaha: Já bych vás chtěl poprosit o to, abyste v průběhu vystoupení řečníka nereagovali. Nechejte ho. Ten čas je skutečně vypjatý. Je to minuta a půl. Myslím si, že každý má právo říct, co k tomu cítí, a dejte mu k tomu prostor. Já si myslím, že je to otázkou slušnosti. Poprosím paní Mgr. Kristýnu Pešákovou a připraví se paní Johanna Nejedlová. Jestli tady není paní... Poprosím tedy paní Nejedlovou a po ní bude následovat Aneta Petani. Paní Johanna Nejedlová: Já jsem měla přednést projev za pana Martina Peroutku, který je římskokatolický kněz a bohužel se nemohl dostavit. Vzhledem k tomu, že to teď musím hodně zkrátit, tak vám přečtu jeho vyjádření k tomu, co je gender. On hodně vystupoval proti tomu, jakým způsobem byly sbírány podpisy pod tu petici proti Istanbulské úmluvě, protože je přesvědčen o tom, že to bylo nasbíráno na základě zastrašování. On říká, že pojem gender dle obecně přijímaného úzu označuje soubor rolí, schémat a očekávání, která si daná společnost asociuje s určitým pohlavím, anglicky sex. Pohlaví včetně pohlavních znaků jsou dána biologicky. Sex ale chápání toho, co v dané společnosti znamená, být mužem, ženou, přesahuje biologické danosti. Mnozí uvádí, že problémem není samo použití pojmu gender v úmluvě, ale ideologie, která za tímto pojmem se může skrývat. Jako příklad mnozí uvádí práce některých současných feministek, které údajně tvrdí, že pohlaví je genderově založené, tedy že není vrozené a dualita dvou pohlaví je pouhý sociální konstrukt. Naštěstí Istanbulská úmluva explicitně uvádí, v jakém smyslu chápe a užívá pojem gender. Její definice naprosto znemožňuje výklad předestřený mnohými odpůrci. V té úmluvě zní, přesně cituji: „Pod pojmem gender se rozumí společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jenž daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže.“ Já myslím, že je důležité, abyste měli na paměti, když o té úmluvě přemýšlíte, co to ten gender znamená. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Poprosím paní Anetu Petani a připraví se pan Václav Lamr. Paní Aneta Petani: Dobré odpoledne. Mé jméno je Aneta Petani, jsem manželka, matka, ale i křesťanka, aktivistka a feministka. Rodina je pro mě spojena s láskou. Je to úplně první asociace, která mě napadne. Opakem lásky není nenávist, dokonce ani gender ne. Opakem lásky je lhostejnost. Pokud chápeme Istanbulskou úmluvu jako zbytečnou, neb zákonů už máme dost a dotýkají se i témat popsaných v Istanbulské úmluvě, ukazujeme tak jistou lhostejnost k těm, kteří se obětí násilí stali. Zlehčujeme jejich situaci a odmítáme se jednotně postavit na jejich stranu. Pokud ji chápeme jako útok na rodinu, degradovali jsme institut rodiny na něco, co zničí jedna konvence, byť dle mého názoru to není pravda, protože to, co ničí rodinu, je lež, pýcha, závist, neschopnost přiznat chybu, pohrdání, lhostejnost. Co ji naopak chrání, není zachování genderových stereotypů, zachování statu quo, ale respekt, rovnost a samozřejmě láska. Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji a nyní poprosím pana Václava Lamra. Pan Václav Lamr: Navazuji na slovo pana Potočka. Díky Bohu, že se čím dál více bude citovat Boží slovo v Parlamentu, v Evropě, protože slovo boží hovoří: příčina násilí je v lidském srdci. Ten muž, který nechá zabít téměř moji matku čtyřmi ranami železnou tyčí v Olomouci, byl dobře vychovaný. Je mnoho dobře vychovaných vrahů. Výchova nestačí. Morálka, zákony nestačí. My potřebujeme přijmout toho, který stvořil člověka. Je to Bůh. Konkrétně já jsem přijal ve své nenávisti a v zoufalství spasitele Pána Ježíše Krista a Komenský, který je spojen s výchovou, nám vzkazuje: národe český, ale také národy v Evropě, vraťte se ke Kristu, k Ježíši Kristu, protože Bůh je láska a jedině muž, který miluje, miluje také svoji ženu. A v Bibli je napsán příkaz: Muži, a to cituji naposled Bible, milujte ženy své jako své vlastní tělo. Silní mají pravdu, ale pravda je silnější. Proto přijměte... (Poslanec Stanislav Blaha: Upozorňuji na čas.) Proto přijměte Ježíše Krista! (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Dámy a pánové, to byl poslední přihlášený diskutující. Já bych chtěl konstatovat, že se naplnily všechny limity, které jsem stanovil pro tuto diskuzi. Byly tady tři petice, o to to bylo náročnější. Vystoupili všichni písemně přihlášení, naplnil se i čas – 17.10 hodin. V této chvíli bych chtěl celou dnešní debatu ukončit, ale protože je dobrá občas i trocha velkorysosti, dám tady ještě slovo jednomu diskutujícímu, který by chtěl reagovat, ale upozorňuji, že poté se celá debata ukončí a já vám poděkuji za účast. Pan Marek Kašper: Dobrý večer. Jsem obyčejný občan Marek Kašper. Chci se zeptat, jestli máme rovnost mezi mužem a ženou. A ženy chtějí také rovnost. Jak mě Istanbulská dohoda chrání jako muže, když na mě bude pácháno násilí jako na muži? Všechno je jenom o ženách a o dětech. A co je zmíněno v té Istanbulské dohodě o mužích? Jak jsem já chráněn? Poslanec Stanislav Blaha: Přece jenom bych upozornil, že tento typ příspěvku už jsme tady dnes měli, takže... Pan Marek Kašper: To je ode mě všechno. Děkuji. (Potlesk.) Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji. Dámy a pánové, já vám děkuji za účast na dnešním veřejném slyšení. Jak už jsem říkal, projednávali jsme celkem tři petice. Já vám chci poděkovat. Přestože jsou tady lidé různých, řekl bych, protichůdných názorů, debata byla vedena korektně a věcně. Děkuji vám za to a přeji vám hezký zbytek dnešního dne. Na shledanou. (Potlesk.) (Jednání výboru bylo ukončeno v 17:15 hod.) *) Hlasovací listiny jsou přílohou tohoto zápisu, viz: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=3906&ido=1303&td=22&cu=13 Monika JAROŠOVÁ v.r. Helena VÁLKOVÁ v.r. ověřovatelka výboru předsedkyně výboru Zapsala: D. Křičková Za správnost: Mgr. O. Jirků, tajemnice výboru
Zvukové záznamy
Projednávané dokumenty

Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vybory-psp/zaznamy/3900-13-20181106
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.