Snadné přidání nového datasetu

Vyjádření politiků 1db782335b8a34e542265ddf7861a0ee


Petr Štěpánek (*1958) Youtube ze dne 31. 01. 2023 00:00:00

Jiří Weigl - Generál Pavel je jako politik nepopsaný list. Vznikne nová „prezidentská“ strana?

Mluvčí 1: Dobré ráno, hezké dopoledne, hezké odpoledne, dobrý večer, dobrou noc podle toho, kdy se právě díváte. Přemýšlel jsem o tom, koho pozvat do prvního povolebního studia Trico a pak jsem dostal geniální nápad. Že jsem pozval člověka, který provoz prezidentské kanceláře a vůbec Hradu zná naprosto dokonalé. Protože v letech 2003 až 2013 byl kancléřem prezidenta Václava Klause a nyní už je 10 let pro změnu výkonným ředitelem institutu Václava Klause. Hostem studia Trico je tentokrát doktor, inženýr Jiří Weigl, kandidát věd, ekonom a arabista. Pane doktore, vítejte. Mluvčí 0: Dobrý den a děkuji za pozvání. Mluvčí 1: Pojďme to vzít trošku systematicky. Proboha, proč se v našem ústavním pořádku ocitla přímá volba prezidenta? Mluvčí 0: No tak já jsem, jak jste řekl v úvodu, já jsem bohužel teda už pamětník a pamatuju od toho roku 1989 skutečně hodně a dobře si vzpomínám, jak to s těmi prezidentskými volbami bylo. To není jenom ta parlamentní volba, o té se hovoří v případě Václava Klause, ale vzpomeňme, jak vypadaly volby Václava Havla. Mluvčí 1: To pískání. Mluvčí 0: Jednak pískání, zavřený poslanec Sládek a vítězství o jeden hlas. Ta první volba, kdy ho jednomyslně zvolil komunistický parlament, žeho federální schromáždění tehdejší. Čili ta prezidentská volba vždycky byla trochu problematické téma a ptejme se, proč ta funkce prezidenta republiky v českém prostředí má takovou skoro polonáboženskou, polomonarchickou podobu. Proč je tak vnímána jako něco absolutně zásadního, nesmírně důležitého. Něco, co určuje běh věcí v zemi, v životech občanů atd. Já se domnívám osobně, že to má kořeny v té první republice, v tom, jak prezident Masaryk velmi umně uchopil ten nimbus stařičkého mocnáře, jak si ho přivlastnil a zapřáhl ho tedy ve prospěch republiky. Mluvčí 1: A ani za komunistů se to úplně nezměnilo. Mluvčí 0: A když se podíváme do hlubší historie, tak my, Československo, jsme byli jediné z těch nástupnických zemí té monarchie, které ten rozpad toho soustátí slavilo, které to prožívalo s nadšením a přijalo I ty instituce všechny za své Rakousko. To nevědělo, co má se sebou dělat, jestli má zůstat tak, nebo má jít k Německu. Maďarsko je od toho rozpadu traumatizované trianonem a vlastně z té své samostatnosti nikdy velkou radost nemělo. Jenom u nás ten prezident republiky s tím odleskem toho Franza Josefa někde vzadu přetrval a ty generace si podrobil až do dnešních dnů. Mluvčí 1: Pardon, ale ta nečasová vláda v tom roce 2012 tomu dala ještě větší grády. Mluvčí 0: Ta nečasová vláda tomu dala větší grády, protože byla velmi nešťastná. Mluvčí 1: 118 měli. Mluvčí 0: Ale ona byla nešťastná z toho průběhu té volby v roce 2008, té druhé volby Václava Klause, no to jeho druhé období. A já trochu zazlívám tehdejším politikům, především tedy předsedům těch dvou hlavních stran, Mirku Topolánkovi a Jiřímu Paroubkovi, že byli do sebe tak zakleslí už od těch voleb v roce 2006, od toho patu a prostě veškerá ta témata, ve kterých se střetávali, braly nesmírně prestižně a vlastně I z té volby prezidenta udělali tenkrát zásadní střetnutí, které národ na těch obrazovkách v tom španělském stále sledoval s hrůzou, co se tam vlastně děje, jak ty dvě strany byly zaklesnuté dohromady a co se tam všechno odehrávalo a neodehrávalo a tím vlastně tu parlamentní volbu zdiskreditovali v očích té veřejnosti a pak se toho ti politici samotní zalekli, nechtěli platit tu cenu, jednak buď, že jejich kandidát prohraje, nebo že se v očích veřejnosti a voličů zdiskreditují nedůstojnými procedúrami, které to celé provázely a tak vlastně od tého zopovědnosti utekli a řekli si dáváme od toho ruce pryč, když chcete mít prezidenta, občané zvolte si ho sami a my tedy si nad tím jako pilát myjeme ruce. Mluvčí 1: Já bych tomu všemu rozuměl, v zásadě proti přímé volbě nic nemám, ale kdybychom to měli napsáno v té ústavě úplně jinak, kdyby to nebyla jenom čistě ta změna, že se prezident volí jinak, ale kdyby se také změnily kompetence, protože teď tady prostě máme nové mocenské centrum, které ten prezident využívá, koneckonců má k tomu široký mandát. Mluvčí 0: Právě teď vzpomínáme 30 let té naší ústavy a ona vznikala trochu bokem, protože v té době se hlavně dělilo Československo a ještě navíc probíhala zásadní transformace ekonomická, společenská privatizace a tak dále. Čili ti odcové té ústavy, ti právníci psali tu ústavu trochu jakoby zmusu, protože Československo se rozpadlo, tak ten nový stát, Česká republika, nějakou ústavu nechce. Mluvčí 1: A Slováci byli napřed. Mluvčí 0: Slováci byli napřed, tam to byla klíčové téma společenské. Ale ta naše ústava, máme ji 30 let, fungovala docela dobře, není v ní napsáno všechno, ani by v ní všechno být napsáno nemělo. A ukazuje se za těch 30 let, že má nějakou svoji logiku a docela dobře tu naši demokracii vedla až do dnešních dnů. Jediný lapsus, myslím velký, který se udál, byl právě tenhle neorganický alibistický zásah do toho rozdělení moci mezi ty jednotlivé ústavní instituce a právě tou přímou volbou. Ta přímá volba totiž vytvořila, to není jenom změna volby samotné, to je změna atmosféry ve společnosti, změna koncepce vlastně té ústavy, která nebyla ale nějak dotvořena, my jsme ani politici tehdejší neměli v úmyslu přicházet na prezidentský systém. Oni se jenom chtěli umít ruce nad tou volbou samotnou a to se ukazuje, že to samozřejmě nestačí a dneska jsme v situaci, že vlastně ti lidé, ti občané, kteří v takovém rekordním počtu v pátek a v sobotu přišli k těm volbám, tam přicházejí proto, že mají pocit, že se spolu rozhodují o něčem naprosto zásadním, o směřování země, o politice, která se bezprostředně bude dotýkat jejich životů, o tom, co se bude dnes, zítra, pozítří dít kolem nich v zahraniční politice, doma, z důchody, média jim také v té kampani takhle ten celý problém prezentují, takové dotazy těm kandidátům dávají, ale nic z toho ve skutečnosti není pravda. Ten prezident má ty kompetence velmi omezené, je to spíše symbolická a reprezentativní funkce, on zastupuje ten stát na venek, on by měl pečovat o státnost, o tradice, o symboly státu, má určité významné jmenovací kompetence vůči některým institucím, především v justici, má důležitou úlohu při vzniku vlád po volbách a tak dále, ale v zásadě má minimum kompetencí, které se týkají ekonomiky, hospodářství, to všechno. A my jsme si z nějakého velmi alibistického a pochybného důvodu zavedli přímou volbu, která stojí skoro miliardu nebo teď stále asi 800 milionů a volíme člověka, který nic z toho, co se od něho očekává, v bezkutečnosti naplnit nemůže. Takže lidé získávají velmi zkreslenou představu o tom, co jednotlivé instituce mohou a nemohou, ale na druhé straně to, že ta přímá volba hlavy státu je takhle binární, že je personalizovaná, že je personifikovaná, tak je velmi přehledná a veřejnosti se zalíběla. Je to něco, co znají z televizi, superstar, reality show, je to něco, co baví, co je napínavé, co je v dnešní době informační záplavy něco takového. Mluvčí 1: Pane doktore, já na vás ovážu, další věc je, odkud se ti kandidáti rekrutují. Protože v té ústavě máme doteď napsáno, že politika u nás probíhá jako soutěž politických stran a najednou tady do toho vstupují všechny ty sebe-nominace těch různých bizarních postav. Mluvčí 0: No to je právě další efekt nebo další důsledek té přímé volby. V té nepřímé tu kandidaturu toho, kterého kandidáta garantovali ty parlamentní politické síly. Jejichž nominaci musel získat, aby mohl tu kandidaturu podat. V současném systému to je velmi zmatečné a zprostředkované. Jednak je tam těch 50 tisíc podpisů občanů, kdy se ukazuje, že je možné si najmout agentura zaplatit si to. Což asi ten zákonodárce nezamýšle, že si bude někdo kupovat tímto způsobem ty hlasy. A nebo mít podpisy 20 poslanců nebo 10 senátorů a zase nevíme, jestli současných, minulých, jestli může jeden podepsat více nebo jenom jednomu a tak dále. Ty zmatky, které se řešily, teď máme 10 let přímou volbu a není vyjasněno vůbec nic. Vede to k tomu, že prostor je otevřen pro nejrůznější bizarní postavy, figury, samozvané kandidáty, kteří požadují, aby měli zacházení obdobné, jako relevantní kandidáti, kteří mají za sebou třeba politickou stranu a tak dále. Je to tedy velmi zmatečné. Mluvčí 1: My jako Trikolora jsme vyslovili tři kritéria, podle kterých jsme dávali nějaké doporučení. První kriterium bylo, že na Pražském hradě se politická kariéra končí, nikoli začíná. Což kdybychom vzali těch 8-9 kandidátů, tak z nich můžeme zrovna asi tak 6 vyřadit. Nelivíc. Druhé kriterium bylo, že by prezidecký kandidát měl hájit opravdu české zájmy a ne být vyslancem zájmu, kdo ví koho. No a třetí bylo takovéto židovské přísloví, když nemůžu mít to, co chci, musím chtít to, co můžu, tedyže vybírám z té omezené nabídky a měl bych si umět vybrat. Na konec těch osmi teda byly dva. Pojďme je okomentovat. Já tady mám v poznávku popsaný a nepopsaný list papíru. Mluvčí 0: To byl, ještě bych chtěl říct, tak předeslat, že vlastně, jak jsem hovořil o té prestiži toho úřadu, tak ta se projevovala mimo jiné v tom, že až do současnosti všichni prezidenti, jak Československa, tak České republiky, včetně toho komunistického období, byly prostě superstár té první politické ligy. Vždycky. Masaryk, Beneš, zakladatelé státu, Gotoval, to všechno to byly generální tajemníci předsedové strany. Ludvík Svoboda, nespochybnitelný váleční hrdina z druhé světové války. Václav Havel, vůdce revoluce. Václav Klaus, otec transformace společnosti, premiér dlouholetý předseda parlamentu. Miloš Zeman, premiér, úspěšný předseda parlamentu. Čili to byly skutečně ty osobnosti české politiky, z té úplně nejvyšší úrovně. Dnes poprvé teď vlastně najednou občané dostali nabídku z daleko nížších pater. Teď se nebavím ani o těch samozvaných Mluvčí 1: Pardon, já bych dokonce řekl, že dostali v nabídce někoho, kdo šel náhodou kolem ministerstva vnitra. Mluvčí 0: Možná také prostě lidi, kteří mají velmi bizarní pohnutky vlastně k tomu, jak se stát celostátně slavnými a tak dále. Ale přesto Andrej Babiš nepochybně splňoval to kriterium té první ligy, protože dominoval tady české politice poslední dekády. Mluvčí 1: To je ten popsaný list. Mluvčí 0: To je ten popsaný list, což tedy na jedné straně může být výhoda, ale ukázalo se, že je to I velká nevýhoda. General Pavel má za sebou taky úctyhodnou kariéru, nikoli v politickou, ale veřejnou určitě. Dosáhl nejvyšších vojenských met, jakých může u nás voják dosáhnout. To je nepochybně pravda. Ale jako politik je zcela nepopsaný list, nikdo přesně neví do dnes jaké názory vlastně zastává. A ukázalo se nakonec v té volbě, že to ale byla výhoda. Že on tedy mohl daleko snáze přitahovat hlasy z daleko širší části toho voličského spektra než Andrej Babiš, kterého všichni znali a o něm věděli, jak se chová, jak se bude chovat. A měli mu něco za zlé, nebo naopak ho za něco chválili. Ale bylo to na základě konkrétní znalosti. General Pavel vzbuzoval naděje a vzbuzoval je velmi zkušeně, velmi kompetentně, vyjadřoval se kultivovaně a ten výsledek tomu odpovídal. Mluvčí 1: Václav Klaus prohlásil, že v takto koncipované přívé volbě prezidenta vyberou média a občané ho pouze schválí. Co vy na to? Mluvčí 0: Nepochybně v tom měl bývalý prezident pravdu, protože vlastně celou tu volbu média vytvořila, protože Andrej Babiš z důvodu, které mně osobně nejsou úplně jasné, ale vzbuzuje v tom mainstreamu mediálnímu absolutní hysterickou averzi. A vlastně díky tomu se ty volby toho uplynulého víkendu změnily v referendum o Andreji Babišovi. A ty průzkumy všechny napovídali, že Andrej Babiš by prohrál prakticky s kýmkoliv. Ani kdyby tam nebyl generál Pavel, byl by tam někdo z té plejády těch dalších. Tak v té chvíli, kdyby na jedné straně byl on a na druhé straně kdokoliv, tak ten druhý vyhrával. To není nic neobvyklého, vyskoušeli jsme si to, nebo viděli jsme to na Slovensku takhle, volí Slovenskou obvykle, že v těch posledních letech, že bývalý premiér Fico prohrál s úplně neznámým podnikatelem, současná prezidentka Čaputova zvítězla také jako absolutně neznámá osoba, které ta zmatená veřejnost ty hlasy dávala, protože volila někam proti. Tak je to v tom dvoukolovém systému obvyklé, v tom prvním kole lidé většinou volí, jak se říká, srdcem, volí toho, koho by chtěli a než to v tom druhém kole volí proti tomu, koho nechtějí. Takže u nás to v tomto případě zafungovalo také, já jsem si myslel, že tohle je téměř železný volební zákon, ale Miloš Zeman to v poslední, v té své druhé volbě rozbil, tam vyhrál, přestože byl tím známým. Mluvčí 1: Pojďme ztratit dvě, tři věty u těch našich médií, protože ta jich jednostranost, oni se tím přece diskreditují, že nedokážou zachovat aspoň jistý odstup. Mluvčí 0: Já myslím, že to není ale nic překvapivého, ono s tím, jak se ta atmosféra společenská nejen u nás, ale vůbec na západě mění, tak ta média už dneska vědomě, ta mainstreamová média nechtějí prokazovat nějakou nezávislost a nestranost. Oni chtějí vychovávat, oni se stávají aktivisty a hlasateli té jediné pravdy, oni vědí, jak to má být a jsou poviny ty nevzdělané voliče a to obyvatelstvo, které podléhá dezinformacím a tak dále, tak jsou poviny ho vést k tomu světlu, k té pravdě a takhle se chovají, takže jim vůbec ani se nestydí za to, že fungují jako jedna ze stran toho souboje. Mluvčí 1: Pokračováním téhle mediální praxe je, že už teď se snaží toho Andreje Babiše odepisovat. Jenomže takhle média odepisovala v roce 2002 Václava Klause, když nevyhrál volby, takhle stejně odepisovala Zemana v 2003, když tedy tu první svoji prezidentskou volbu prohrál. Klause se stal na deset let prezidentem, posledně se na deset let stal prezidentem Zeman. Tím netvrdím, že příštím pretendentem na prezidente je Andrej Babiš. Nicméně je to chytré odepisovat takhle silnou figuru, protože on dostal 2,5 miliony. Mluvčí 0: Já si myslím, že on je velmi zkušený politik a že dobře zná rozložení těch sympatí ve společnosti, dobře věděl, do čeho jde a téměř od počátku převažoval názor, že pro něho je to ztracená bitva, že on nemůže vyhrát. On přesto do toho šel, čili já se domnívám, že on do toho šel s konkrétním záměrem, naopak si odpracovat vlastně nějakou úvodní fázi nové kampaně do parlamentních voleb. Tady ty 2,5 milionů hlasu nepochybně je pro něj z tohoto pohledu velký závdavek do budoucna. Mluvčí 1: Co říkáte tomu, že jeden z prvních výroků nově zvoleného prezidenta je, že oznamuje, že si bude telefonovat s prezidentem nebo prezidentkou Tajwanu. Mně to případá skoro jako hlašení do Lengly, můžu to splnit? Mluvčí 0: Já myslím, že prezident Pavel byl vyzdvižen určitými politickými silami, stojí za ním vládní koalice, takže to, že mu telefonuje prezidentka Tajwanu nebo on jí nebo já nevím jak to přesně je, jako souzní vlastně s politikou téhle vlády. Pan Listerčil přeci je hlavní průkopník vztahu s Tajwanem, takže to je jedna věc, ale já si nejsem úplně jist, do jaké míry je prezident Pavel a bude oddán tomu extrémnímu progresivismu, který ta veřejnost, ani ta média v té kampaní žádné ideologie nevěnovala vůbec pozornost. To bylo totálně dezideologizované, ale myslím, že celý jeho dosávadní život I heslo klid a řád nebo něco takového moc pokrokově mezní, takže já stále chovám naději, a myslím, že působí uvážlivě a racionálně, že něco jsou povinné tributy, které musí zaplatit. Mluvčí 1: Pane doktore, poslední otázka. Může mít ze zvolení generála Pavla opravdu radost premiér Fiala? Mluvčí 0: Já se domnívám, že to vítězství Petra Pavla bylo nesmírně vysoké a nečekaně až drtivé, a vlastně on získal 3 400 000 hlasů, což je absolutní rekord, a vlastně získal neobyčejně silný mandát pro výkon té funkce prezidenta republiky. Tak, jak jsem ho viděl vystupovat v těch povolebních televizních debatách, tak on ukazuje, že je nepochybně výrozná osobnost, že je velmi dobrý rétor, že je to člověk s politickým charizmatem, což je unikát dneska na té poušti, a s ním tam vstupuje na to politické kolbiště zcela nový hráč s ohromnou autoritou, který má dneska na své straně prakticky celé veřejné míjení, má všechna relevantní média na své straně, čili on má velký potenciál tu politiku ovlivňovat nejenom z hlediska těch skutečných prezidentských kompetencí, ale v daleko větší míře. A já se domnívám, že pro vládu to bude velmi obtížný a těžký a silný partner, protože on určitě nemá pocit, že mu ty volby vyhrála tato nepopulární vláda. Já myslím naopak, že musel stále bojovat s tím, že není jejich kandidát. A on si současně dobře uvědomuje, že tu obří podporu a celou tu euforii těžko bude držet ve vzduchu dlouho, že to bude velmi obtížné ta očekávání naplnit. Čili jeho zájmy vůbec nemusí ve spoustě oblastí odpovídat prioritám Fialovi vlády. Mluvčí 1: Takže z toho, co říkáte, plyne, že 60% pro generála Pavla nerovná se 60% podpory Fialovi vlády. Mluvčí 0: To já si myslím, že určitě ne. Jestli jsem dobře poslouchal, tak jsem dokonce pana Pavla slyšel v té jedné televizní diskusi říct si, že by mu vůbec nebyla proti mysli nějaká proprezidentská nová strana, která by vznikla. A vlastně tu energii, která se naschromáždila mezi těmi jeho podporovateli, aby převedla do něčeho trvalejšího na politické scéně. Čili to by byl velká změna vůbec tady v rozložení politických sil a nepochybně složitější situace pro vládu. Mluvčí 1: Pane doktore, děkuji, že jste byl hostem Studia Triko. Doufám, že tady nejste naposled. Mluvčí 0: Já vám děkuji za pozvání. Mějte se hezky. Mluvčí 1: Vážení přátelé, naším hostem byl doktor, inženýr Jiří Weigl, kandidát věd, bývalý kancler, prezidenta Václava Klause.

Všechna vyjádření Petr Štěpánek (*1958)


Zdroj: Youtube
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/petr-stepanek-1

Originální příspěvek


Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/1db782335b8a34e542265ddf7861a0ee
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.