prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. (*1954) Youtube ze dne 02. 06. 2020 00:00:00

Mluvčí 1: Vítejte u třetího vysílání znovuobnovené arény. Která si velmi rychle získala svoji slávu, svůj věhlas. Teď, I když tak tka rok vysílána nebyla, ale to není kvůli mě. To je díky hostů, kteří jsou mimořádní. A myslím, že mimořádní hosté jsou I dnes. Bez dalšího je na začátek, na úvod, představím. Senátor, lékař, bývalý prezidentský kandidát a možná budoucí. Marek Hilšen, dobrý večer, pane senátore. Senátor, publicista velkého jména, David Smoljak. Dobrý večer, pane Smoljaku. Dobrý večer. Místo předseda SPD, jediný, který tohle studio zná, Tomio Okamura.
Mluvčí 3: No, tak místo předseda SPD ještě nejsem.
Mluvčí 1: Promiňte, místo předseda poslanecké sněmovny a předseda SPD. No třeba to. Vzkletl jsem se, ano. Dobrý večer. Dobrý večer. A vy vlastní lékař, bývalý děkan Lékařské fakulty Masarykové univerzity a také ředitel Masarykova onkologického ústavu a také senátor, pan profesor Jan Žaloudík. Dobrý večer. Dobrý večer. A jakým jim zvykem? Dovolte mi krátký úvod. Současná situace je taková, že čelíme hospodářské katastrofě. Katastrofě, která možná v národním hospodářství nemá obdobit. Za posledních 30 let výraznému omezení společenského života, možná také překreslenému mediálnímu obrazu a komunikaci vlády a šokujícímu stavu, kdy jsou omezeny všechny možné práva a svobody, které jsme si za 30 let vydobili, zvykli si na ně a považovali jsme je za nedotknutelné. A najednou vidíme, že to tak není. A mě by teď zajímalo, jak v téhleté době uspěl premiér, vláda, prezident a také opozice a možná média. A právě o tom budeme dnes mluvit. První otázka bude na pana profesora Žaloudíka. Pane profesore, stálo to za to? Myslím, ta opatření, virus, význam a to všechno,
Mluvčí 0: Muselo to stát za to, protože ta akce je globálního charakteru. Ať už tomu říkáme anglický reset nebo perestrojka rusky, tak prostě, co si se událo a my jsme pouze reagovali. My jsme si to nevymysleli v České republice. Ty první týdny bych řekl, že byly relativně adekvátní v tom zmatku, protože sklady CO už nemáme. Byli jsme na letos připraveni a taky si nemyslím, že všechny ty pomůcky nás před něčím chránili. Ale teď bych řekl, že si toho nesmíme užívat a nesmíme se samopoškozovat. To je celá další věc. Čili jako s ránou. Možná I rychle ho jít a nesypat si do ní popel a sůl.
Mluvčí 1: Pane senátore, krátké hodnocení toho, co se za poslední dva měsíce událo tady u nás.
Mluvčí 2: Tak nejdřív jsme se ocitli v jakémsi šoku, protože ta nemoc přišla I k nám, což mnozí podceňovali ještě v lednu. Já se musím přiznat, že jsem to také nečekal. Ten šok trval asi měsíc a půl, dva měsíce. Během toho jsme potřebovali řešit celou řadu věcí, abychom se z těch problémů, které ta omezení přinesla pro mnoho lidí, a to ve všech oblastech, tak potřebovali jsme přijímat nejrůznější opatření, nejrůznější zákony. A teď bude ale třeba, abychom se z toho, co nejrychleji dostali, abychom se nebáli a samozřejmě uváženými kroky tu krizi překonali. Ono to nebude samozřejmě tak rychle. Ta epidemiologická opatření trvala, dejme tomu, dva měsíce, jestli to správně říkám, ale ty ekonomické promlévy teď budou trvat, řekl bych, dlouho a uvidíme, jak se to projeví.
Mluvčí 1: O tom asi dnes také budeme diskutovat. Pane senátore, stejné téma, na úvod pro všechny stejné. Národospodářská katastrofa, která se teprve blíží, její důsledky teprve uvidíme. Otázka je, jestli to bylo nezbytně nutné, jestli jsme mohli udělat něco lépe, anebo ještě je čas zatáhnout za záchrannou brzdu?
Mluvčí 4: Ne, za záchrannou brzdu už prosím netahat. Já myslím, že je dobře, že se na tu brzdu šláplo na začátku té epidemie, ale stálo se na ní příliš dlouho a hýbeme se dopředu hrozně trhavými pocity, pohyby. Takže rozhodně nepotřebujeme tahat za brzdu, spíš potřebujeme ten plyn štelovat tak, aby jsme se pomalu začali rozvíjet. Já jsem to myslel trochu opačně. Zatáhnout za záchrannou brzdu ve smyslu oživení ekonomiku a vrácení se do normálu. Protože to, co jsme tady za ty dva měsíce zažili, vypnutí státu, má opravdu daleko sahlé důsledky. Já se obávám, že pokud bychom to udělali ještě jednou, tak už to v tom stavu, v životě, v životní úrovni, v rodinách, tak, jak jsme byli zvyklí, už prostě neustojíme, že se náš život nenávratně změní. Je to tak, my se potřebujeme vrátit do normálního stavu.
Mluvčí 1: Paneho kamarou, úplně stejné téma. Krátké shodnocení to, co se dělo, aniž bychom zabíhali do podrobností, jestli jsou roušky na plovárnách účelné nebo nejsou.
Mluvčí 3: No tak v pár slovech. Samozřejmě tak v lednu upozornil už státní zdravotní ústav, že se, že tady hrozí ta pandemie. Upozornil na nedostatek zdravotního materiálu. Tady, jak víme, tak došlo k tomu podcení té vlády, která na to nereagovala. Tam došlo k měsíčnímu spoždění. Pak ta pandemie sem přišla. I za podpory poslanců SPD jsme se prosadili, myslím, ta přísná opatření, která byla z kraje. Vypořádali jsme se s tím, I ta čísla o tom hovoří, ta aktuální, jako jedny z nejlépe v rámci Evropy. Samozřejmě lepší čísla má například Slovensko a Polsko. No a nyní je ta fáze rozvolňování, ale tam, kde já mám ten zdvižený prst, je, že jestli si pamatujete, tak já jsem upozorňoval už v březnu, že souběžně s těmi zdravotními opatřeními musí jít I ekonomická a sociální opatření. A byl jsem I u vás v pořadu na poplach, že nám ujíždí vlak a že lidé se dostanou do neřešitelných sociálních a ekonomických problémů, protože tam dochází k tomu spoždění. Tady bohužel došlo na ty moje slova a bohužel řada lidí se ocitá v neřešitelných finančních problémech, problémy exekucí se prohloubily a další finanční problémy. A tady vláda bohužel zaspala, přestože za SPD jsme dávali hotové zákony, pomáhali jsme, byli jsme konstruktivní. A je to škoda a teď se s tom budeme hlavně ti občané a společně vylízávat bohužel další dobu.
Mluvčí 1: Všichni jste zákonodárci, tři z vás jsou senátoři, jeden je poslanec poslanecké sněmovny parlamentu. Pane profesore, já k vám mám, vy jste velmi vážený lékař, velmi vážená osobnost I politika, já k vám mám základní dotaz, já jsem trochu alergický na to, když slyším zejména od premiéra, že jsme premianti, že jsme premianti míře nezaměstnanosti, ekonomickém růstu, že se máme nejlépe na světě a pokud dlouho vydržíme, bude se mít ještě lépe, než se mají ti úplně nejlepší na světě. A ty jsme zase premianti v boji proti koronaviru. Jsme premianti? Nebo si trošku lžeme do kapsy a vyvoláváme si falešný pocit, to, že my jsme schopni sami jako jediní porazit virus?
Mluvčí 0: Tak to není o pocitech, to je o číslech. Já myslím, že pan premiér to myslí dobře, že nás chce pozbudit hrdost ve skutečnosti v té Evropě, když vezmu počet mrtvých třeba na těch jeden milion obyvatel, tak jsme asi na osmém místě. Daleko před náma je Albánie, Rumunsko a tyto země, kam jsme se neposílali na školení. Posílali jsme se na školení do Holandska, Anglie a tam zase mají ty čísla až stokrát vyšší. Takže se budeme muset ptat, jestli je to v kvalitě zdravotní péče, anebo taky ve výkaznictví. Já si myslím, že hodně z toho je ve výkaznictví. Je rozdíl totiž mezi úmrtí na covid z plného zdraví, na úmrtí s covidem, při dalších nemocech a úmrtí v období covidu.
Mluvčí 1: A tak je rozdíl nově diagnostikování a nově zjištění diagnostikování a tak. Jistě. Je součástí toho lékařského epidemiologického rozhodování I dopady takového rozhodnutí na společnost, ekonomiku, kulturu a všechny oblasti společenského života. Je to součástí, protože z mého pohledu víte, no kdybývá, tak dává, no budeme volit mezi zdravím a penězi,
Mluvčí 0: Ale takhle to nejde. Takhle to takhle to nestojí. My jsme měli ještě v únoru 160 tisíc případů chřípek. 58 mrtvých nikoho to nevzrušilo. Ještě v půlce března jsme měli 69 tisíc případů chřípek. Teďku podívuje, nemáme, jakoby ten covid vygumovával tu chřípku a těch. Ten covid prostě z hlediska biologického nemá až takový význam. On má význam hlavně v tom para prostoru jiném.
Mluvčí 1: Panové, ta otázka je základ. Dnes budeme hovořit o tom, jak uspěla vláda, jak uspěl premiér, jak uspěl nebo uspívá prezident republiky. Budeme mluvit o Číně, budeme mluvit o Rusku. Vyberte si téma. Pane senátor Ehil Šere.
Mluvčí 2: Vy jste tady moderátor, tak mě dejte otázku, ale já bych ještě tak dobře. Můžu ještě k té otázce toho, co se podařilo. Samozřejmě premiér nemůže říkat jiné věci, než že jsme premianti. To je asi I dobře, když byla celá řada problémů a je a bude celá řada problémů, které se nepodařilo. Ale co se podařilo je to, že jsme nepřišli do té situace, kdybychom měli zahlcené nemocnice a viděli jsme z médií to, že nemáme kam uložit pacienty o nemocnění covid. To si myslím, že se podařilo, že ty nemocnice to zvládly právě díky těm opatřením, které byly, které byly na začátku a tyhle, jak bych řekl, až jak bych tragické prostě záběry, které jsme třeba viděli někde jinde, jsme u nás neviděli a v tom to v tom to bylo dobře. Moje žena je vékařska záchranné služby, respektive anesteziložka. Měla ty zprávy od svých od svých kolegů a v tomto ohledu si myslím, že to zafungovalo, zafungovalo výborně.
Mluvčí 1: Ta opatření, ta restriktivní opatření. Na to, že se sploštila ta křivka, nedošlo k tomu, jak bychom lékaři říkali.
Mluvčí 2: Nedošlo zahlcení toho zdravotnického systému a myslím si, že to je toho, čeho se každý obává a každý politik obává.
Mluvčí 1: No ale dobře, ale tak ten virus jsme neporazili. Ten virus tady stále je. Samozřejmě nemáte vy ani jiní lékaři křišťalovou kouli, abyste věděli, jestli přijde nová vlna na podzim a nebo na jaře a jestli nakonec se při sčítání počtu nakažených nevyrovnáme třeba Švédsku nebo Itálii. Jenom to bude trvat třeba delší čas, ale dobře. A jak zvládl premiér Andrej Babiš tu situaci? Jak komunikoval s veřejností, jak politicky řídil svoji stranu a politickou situaci ve sněhovně a jak řídil vládu?
Mluvčí 2: No problém byl hned na začátku a to v tom, že nebyl ustaven krizový štáb. To byl velký problém, protože zpočátku ta vláda, myslím, že to bylo 14 dní, v podstatě se pohybovala jakémsi vakuum a neřídila se těmi procesy a těmi postupy, kterými se měla řídit, takže tam premiér bohužel asi upřednostnil nějakou svou, když řekl propagaci v tomto v tomto ohledu, nechci mu to podsouvat. Nicméně to, že nebyl ustaven krizový štáb, tak, aby v tom, aby v něm seděli všichni odborníci, aby ten krizový štáb mohl komunikovat I s těmi patřičtími, jak by řekl, strukturami, jako jsou třeba obce, jako jsou kraje. Na to si starostové, na to si představitele krajských samostra stěžovali, že neměli na koho se obrátit a místo toho viděli, jaké sychaotické vystoupení vlastně vlády na tiskových konferenciích. To si myslím, že je jako problém, takže, jak říkám, některé věci se podařily, některé věci se nepodařilo a byly několik pak dále.
Mluvčí 1: Pane senátore, jak uspěl premiéra? Ano, pan senátor má pravdu. Na začátku, dejme tomu od poloviny března do konce března těch tiskových konferencií byly spousty, jedna negovala, druhou bylo vidět, že ta situace je trochu zmetená, nikdo pořádně neví, co dělat nebo nedělat, no tak nedivme se. Zkušenost s takhle velkou krizí tady nikdo neměl, ale pokud se na to podíváme teď trochu zpětně a možná I s poučením, co by se teď nemělo dělat, co by se nesmělo dělat, abychom to prostě zvládli. Teď samozřejmě hovořím zase o ekonomice do budoucna.
Mluvčí 4: Já myslím, že pan premiér definitivně rozptýlil představu, že je možné řídit stát jako firmu, to skutečně jsme viděli, že ten systém řízení, na které on je zvyklý, že absolutně vůbec nefungoval, protože každý den se vydávala nějaká vyhlášení, zápětí se odválovala, každý minister si to vykládal jinak, všichni si odporovali, ta nařízení se měnila, soudy je vraceli zpátky, rušili je, protože byly udělané nezákonným způsobem, čili ten vládní chaos a ta krize vládnutí byla teda skutečně očividná. Takže po této stránce to bylo skutečně
Mluvčí 1: Ale přesto, lidé se domnívají ve válné většině pravděpodobně, že jsme premianti, protože pokud jsem se díval na ty politické preference, tak hnutí ano, které je jednoznačně spojeno s osobou prezidenta, prostě stoupá. Promiňte, prezidenta. Už se podruhé jsem se přeřekla, už podruhé mě opravil panový kamarád, budu se snažit se toho vyvarovat.
Mluvčí 4: Ne, pan premiér má silné PR-ové oddělení, takže se mu podařilo tu stránku věci, se mu podařilo zvládnout tu PR-ovou, I když teda podstatně hůř než obvykle. Ale jestli jsme byli v něčem premianti, tak si myslím, že v tom, že navzdory těm tomu tomu chaosu a té situaci, kdy vláda jedním dechem řekne, musíme nosit noušky, musíme nosit roušky a druhým dechem řekne, ale my vám je teprve zajistíme a pak samozřejmě roušky nezajistí během 14 dnů. Tak tohle jsme s tímhle jsme se zvládli vyspořádat skvěle. A já musím říct, že jsem měl úžasný pocit z toho v mém okolí. Každý, koho jsem znal skutečně, tak buď to šil roušky, rozdával, rozdával potravinovou pomoc, to skutečně. Tohle jsme byli skutečně dobře.
Mluvčí 1: No tak lidé jsou stateční. Okzáska je samozřejmě, jestli v nich právě tímhle nebyl vyvolán ten trochu falešní dojem, že tím ten virus porazíme, že tím tu krizi překonáme. Tím, že budeme dodržovat nošení roušek, tím, že budeme dodržovat celou řadu věcí, které nám byly nařízeny, ale my ten virus porazit nemůžeme.
Mluvčí 4: Ale to já myslím, že bylo dobře. To já myslím, že bylo dobře, že se lidé k něčemu upnuli, jednak získali nějaký program, mohli se upnout k tomu, že budou ty roušky šít, že je budou rozdávat, že budou pomáhat ostatním. To si myslím, že spoustě lidí hodně pomohlo překonat tu situaci vlastně toho odloučení, té karantény, že měli pocit, že dělají něco, co má smysl. Myslíte.
Mluvčí 1: Si, že se to otočí proti vládě? Já to myslím takhle, pokud teď v příštích měsících uvidíme, že skutečně hospodářská situace se bude zhoršovat. Že skutečně počet nezaměstnaných poroste. Že skutečně lidé uvidí, že nebude líp, alespoň v příštích měsících. Že tu solidaritu, tu víru v to, že vláda to zvládne, vystřídá vstek. Ostatně to už třeba můžeme někde vidět. Mluvím o Španělsku a Itálii.
Mluvčí 4: Dost často to tak bývá, tak se nechme překvapit. Ale jak říkám, to PRové oddělení pana premiéra tak silné, že si určitě nějaký způsob, jak si s tím poradit, vymyslí.
Mluvčí 1: Pane Okamoro, nemáte taky pocit, že to premiéra začalo bavit řídit ten stát jako firmu?
Mluvčí 3: Tak já bych nejřík chtěl říct, že to tady tak poslouchám, že po bitvě je každý generál. Já jsem u těch jednání byl od začátku, protože jsme celkem silná parlamentní strana.
Mluvčí 1: Já jsem chtěl říct, že jste tichou součástí vládní koalice.
Mluvčí 3: No to rozhodně nejsme, ale rádi podpoříme, protože my jsme tou konstruktivní stranou, takže jsou to dobré návrhy pro lidi, pro občany. To je naše kriterium. Taky rádi podpoříme. A my jsme strana, která právě nepolitikaří a jenom prostě zbytečně neutočíme. Takže zpátky k té vaší otázce. Takže si si někdo politiku vykládá tím, že někdo okopává jenom kotníky. Mně se to nelíbí. Počkejte, ale pane Okamoro, počkejte, ale takhle ne. Promiňte, ale tady opravdu čelíme.
Mluvčí 1: Jako národohospodářské katastrofě, jako bezprecedentnímu omezení práv, na které jsme byli zvyklí. A tady si myslím, že trochu stranou politiky. Tady jde opravdu o lidi.
Mluvčí 3: No já jsem reagoval na tu vaší větičku, kdo je ve vládní koalici, kdo ne. Takže co týče té dosávadní krize, tak určitě si můžeme vzít, jako toho, asi dvě věci mě tam zaujaly. Zaprvé pro tu budoucnost. My se chceme obrátit do budoucnosti, protože jakákoliv potravinová krize nebo nějaká další může přijít I v budoucnosti, nebo I třeba nějaká zdravotní. Zaprvé, že by stát se měl dohodnout na systému, aby podával jednotné informace občanům. To si myslím, že tam si musíme vzít poučení. Protože skutečně v ten jeden den různý, třeba I vysocí představitelé dávali různý informace. Když se mají přestatnošit roušky. Pan Primul a pan Vojtěch dokonce ve stejný den, před týden řekli jiné termíny. A to opravdu máte. Další věc je, co jsou veřejné zakázky bez výběrové řízení. Tady už to šetří nejvyšší kontrolní úřad. A jsem rád, že to prezident NK už řekl. My jsme k tomu taky vyzývali, aby se to prošetřilo. Protože když jsou stejné pomůcky I třeba šestkrát a vícekrát předražené, přestože na trhu byly prokazatelně kmání. Protože stejnou věc a úplně ministerstvo zdravotnicí a ministerstvo vnitra za násobně jejich jiné ceny.
Mluvčí 1: NKU to šetří, ale to bude trvat několik měsíců. To má svůj proces.
Mluvčí 3: Já to říkám z jiného důvodu.
Mluvčí 1: Já se ptám, jestli máte nějaké informace, že tam došlo ke korupci. A pokud ano, jestli podáte trestního známení.
Mluvčí 3: Teď už to šetří NKU? To je v souladu se zákonem. Takže já vám chci říct jenom to, že vy jste
Mluvčí 1: Počkejte, máte tři možnosti v zásadě. Buď pokud máte podvězení, že se došlo ke korupci, dáte ten podnět policii. Nebo NKU začne šetřit výdaje jakéhokoliv státního subjektu. A nebo zřídíte parlamentní vyšetřovací komisii. Více možností nenapadá.
Mluvčí 3: Já už jsem vám to tady říkal minulý týden. My jsme se jako SP přiklonili k tomu NKU. To je čistý a je to apolitický.
Mluvčí 1: Myslíte si, že tam teda korupce byla?
Mluvčí 3: Mluví se o tom, kdy tady kolují přeci jasné informace, že stejné třeba zdravotní prostředky byly nakoupeny násobně za násobné ceny na ministru zdravotnicí a na ministru vnitra. Takže já chci to prošetřit a politicky. Ale já jsem chtěl říct hlavně jednu věc. Do budoucna, my se chceme dívat, do budoucna, na které si se to vzí po naučení. Je potřeba upravit to výběrové řízení u těch veřejných zakázek. Počkejte, ale já jsem se ptal, opravdu to téma je Andrej Babiš.
Mluvčí 1: Jak to zvládl?
Mluvčí 3: To mluvíme, já si myslím, že jsme tu krizi zvládli. Dobře, já vám odpovím. My jsme celou dobu podporovali ta konstruktivní řešení. Teďka už to vázně. Protože mnohé z těch návrhů, hlavně na tu sociální, ekonomickou pomoc občanům, tak skutečně vláda přibrzdila nebo dokonce nepřijala vůbec. Takže občany se dostávají teďka do nouzy. A já bych chtěl v každém případě poděkovat tady všem zdravotníkům a občanům, kteří se zapojili na šití mroušek a pomoc z první linii prodavačkám. A to si myslím, že je také velmi dobré po naučení z krize, že dokážeme všichni zatáhnout za jeden pro vás.
Mluvčí 1: Pane profesore, pokud slyším ten vítězný tón, že jsme krizi zvládli, že jsme z toho venku a premiér v podstatě uspěl až na drobnosti. Teď hovořím tady o řeči pana Okamury. Zvládli jsme ji? Je konec té krizy?
Mluvčí 0: Tak už to se ptal původně, jestli to pan premiér zvládl. Pan premiér po jistém přechvapení, protože mám podezření, že v tom byl poprvé. On chtěl stát řídit jako firmu, ale říkal, že epidemii bude řídit jako firmu. Takže v tom byl poprvé. Velmi rychle se zorientoval a v duších lidů, už těch 5% nahoru, teď je to, že jednak zachránilo desetitisíce lidí, jak říkal, že jsme premiánti Evropy při těch všeho patřeních a že pokud se něco nedařilo, tak za to můžou epidemiologové a že vlastně uděláme něco jako socializaci kapitálu. To znamená, že leco popřirozdáme, co dříve by nebylo myslitelné ani ve snech. No a že se nějak adaptujeme na novou situaci, protože je to globální problém. To není jenom problém, kdyby to byla Česká republika, tak umím vyprávět úplně jinak, ale ono taky musíme čekat na to, co se stane třeba v tom Německu a tak v tom okolí a jak ti reagují. Teď reagují svížně. Řekl bych, že některý ty státy mnohem svížnějí, než by se stalo. Tak těch informací evidentně epidemiologové různých států mají daleko více, než měli třeba v tom březnu. Já jsem byl takovým nepřítelem toho, že jsme se dávali za vzor a říkali jsme, švédové tomu nerozumí, američané tomu nerozumí, němci tomu nerozumí. No, každý má svého profesora Primulu, každý má svého epidemiologa hlavního, každý má hlavního hygienika, ty státy se rozhodli jinak. A pokud vidíme to rozvolňování, že skutečně šlapou na plyn pravděpodobně dospěli k názoru, že ten virus není tak nebezpečný, aby stálo za to zavřít stát, protože ještě před pár týdny jsme slyšeli, že žádná dovolená v podstatě nepřipadá v úvahu a smířme se s tím, že budeme doma a teď už se příští dne budou otvírat hranice Rakouska, Chorvatska a tak dále. Tak mě mrzelo, že jsem celou dobu neslyšel, hlavně hygieničku, které si vážím, která nastoupila dvanáctého třetí paní doktorka Rážova v Státních zdravotních ústav to má popisu práce doktora Březovského jsem slyšel jednou v souvištosti s výrobou vakcín krajské hygienické stanice nám píšou každý měsíc reportingy, teď se to trošku rozpadá takže já bych stavil na těch faktech to, jestli jsme premianti, nejsme premianti dejte čísla, podíváme se, ale tady nejde o to být premiant, tady už jde o to si říct, cvičení skončilo, je po představení a teďka rychle zpět a nevyrábět nové zákony, my jsme zákonodárně uvedli, myslím, 35 zákonů takhle narychle, to byl fofr v pondělí něco přišlo z Vlády, v úterý to prošlo s němovnou ve středu to prošlo s senátem, ve čtvrtech už to bylo na hradě, zříve se ty věci děli rok, dva, tři zaparkovány, takže ono se v tom I leci jako hezky, hezky se v tom taky vládlo trošku. Můžu jednu věc.
Mluvčí 4: S těmi zdravotnickými pomůckami já jsem si dneska přečet oficiální materiál z ministerstva vnitra, kolik peněz vlastně zaplatili za zdravotnický materiál a mě úplně fascinovalo, že 99% všech peněz šlo do Číny a jenom 1% toho do České republiky, to je obrovský nepoměr a jestli mám něco, to je vládě za zlé takže se úplně vykašlala na české výrobce innovativní centra, univerzitní centra a všechno řešila přes podivné překupníky, garážové firmy a hlavně přes Čínu.
Mluvčí 1: To máte pravdu mimo jiné u těch institucí, to máte pravdu protože jsme slyšeli, že o desetitisících kusech nemá smysl jednat že jsme ve válce viděli jsme ministra vnitra v červeném svetru, který měl asi symbolizovat tu válku, teď se ta situace snad mění, doufejme doufejme, že se snad mění teď jsem slyšel, že poslední tendru ministerstva vnitra už je přes 90% českých zájemců, ale je pravda, že já nevím, 12 miliard korun bylo zaplaceno nebo nějaká takováhle podobná suma.
Mluvčí 4: Ministerstvo vnitra zaplatilo 4,5 miliardy a z toho 4,2 nebo kolik šlo do Číny a jenom 60 milionů do České republiky no on tam.
Mluvčí 3: Jestli můžu doplnit, tam právě skutečně je to tak a my jsme k tomu vyzývali jako SPD vládu a musím říct, že dala nahlas opozice finálně kdy úlomouce se měla stavět americká firma Honeywell měla stavit ovárnu vláda jim chtěla garantovat obraty garantovaním odběrem a my jsme to skritizovali a vláda naší kritiku dala aby prostě preferovala české firmy a české výrobce a to je hrozně důležité právě v těch krizech.
Mluvčí 1: Víte, řeči se vedou a nic se jako neděje tady garance českým firmám zatím nejsou, vypisují se nějaké tendry garance, tady nejsou garance odběru.
Mluvčí 3: No ale američanů mě chtěli dát, vidíte.
Mluvčí 1: No pak si to nějak rozmysleli když na to přišly noviny nicméně, pan profesor Želoudík vy jste lékař, pane doktore řekl jednu zajímavou věc ty instituce, my máme úřad hlavního hygiénika, hlavní hygiéničky která v podstatě nebyla v průběhu té krize slyšet a doktor Karážová je uznávanou hygiéničkou, to je prostě odborně velmi zdatná dáma, proč? proč se těmi kamerami střídali jenom politici?
Mluvčí 2: To je otázka asi na média koho si ta média vybírají ostatně já naprosto souhlasím v tomto s panem profesorem Želoudíkem že mělo vystupovat více těch odborníků v této věci, že měla vystupovat hlavní epidemioložka která nastoupila a byla v průběhu té doby vyměněna vlastně si to téma a to informovánost vědejnosti přivlastnilo několik lidí jestli za to mohou, nemohou, jestli v tom byl nějaký záměr, to je prostě otázka ale každopádně to bylo špatně já jenom bych chtěl tady taky poděkovat občanům a tady pan Okamura už to zmínil protože to vzedmutí lidí bylo prostě obrovské po té krizi nastartovali skupiny dobrovolníků které začaly pomáhat seniorům, které začaly pomáhat zdravotníkům vím, že třeba restaurace, které sami měly problémy, dodávali zdarma, až to bylo skoro těm zdravotníkům trapné, dodávali v obědy na záchranou službu takže v tomhle to si nevím jestli jsme byli premianti, ale myslím, že ta společnost obstává a co mě osobně velice trápilo, a to v tom navážu tady na pana senátora Smoljaka, je, že opravdu jsme se vlastně vůbec nevěnovali těm našem výrobcům jsme země, která má obrovskou tradici v textilním průmyslu jsme země, která je špičkou, bych řekl zemí v oblasti strojírenství a já jsem se divil, proč vlastně vláda na začátku nesezvala představitele průmyslu v této oblasti, neudělala tým, nekomunikovala s nima k tomu vůbec nedošlo k tomu vůbec nedošlo, tím měli by a naopak jsme dodneška tam v podstatě nikdo není ale je tam vlastně čínský lobbysta placený čínskými firmami, jako je pan Tvrdík který už v minulosti prostě prokázal, že některé věci prostě nezvládal jako otázku českých a tohle si myslím, že bylo velké selhání a je třeba ptát se, proč české firmy nebyly přizvány, I když.
Mluvčí 1: Tak.
Mluvčí 2: Na to jsme si žádno upozorňovali a mě trápilo to, že vlastně peníze nebyly na to z hlediska státu, aby tyto firmy byly podpořeny a lidé sami pořádali sbírky na to, aby se mohly vyrobit nějaké lisy na výrobu na výrobu, dejme tomu těch štítů a tak dále takže to si myslím, že bylo opravdu velké selhání a k tomu se musíme vracet.
Mluvčí 1: No na to padla odpověď, že o desetitisíci kusech tehdy nemá smysl jednat teď ale víme, že ty roušky s námi nějakou dobu budou pravděpodobně u chřípkoepidemie možná se dá očekávat, že lidé sami, pokud budou mít rýmu, já nevím tak už, když budou v autobuse, tu roušku sami od sebe budou používat, ta poptávka prostě bude, bohužel pravděpodobně přijde I nějaká další vlna tohoto viru, já nevím pane profesore.
Mluvčí 0: To není nic horšího, než žít národě se zaruškovanou hlavou.
Mluvčí 1: Ale lze očekávat, že ta potřeba roušek a podobného zdravotnického materiálu bude prostě vysoká, ale já tady od státu nevidím nějakou masivní podporu těchto výrobců nebo se mýlim, mýlim se?
Mluvčí 4: No nejenom podporu těch výrobců, ale I nějakou metodickou podporu, já když jsem vlastně poslouchal ministra zdravotnictví, jak s vážnou tváří vysvětluje, že máme mít roušku I když jedeme sami v autě a nenechal se, já jsem s tím se o tom bavil, nenechal si přesvědčit, že to skutečně nemá žádný smysl.
Mluvčí 1: Tak už by to vyletělo výdechy ventilace někam.
Mluvčí 4: Tak jsem si říkal, že ten stát riskuje, že mu pak nebude nikdo věřit, pokud s vážnou tváří opravdu říká takovéhle nesmysly, ale k tomu, co říkal Marek o tom, o té pomoci těch dobrovolníků, já si myslím, že v tom jsme byli opravdu skvělí a já jsem to zažil vlastně na vlastní kůži, když jsem na Praze 9 vyhlásil takovou akci Potravinová pomoc pro Prahu 9 a vyzval jsem lidi, kteří to potřebují nebo kteří nabízejí tu pomoc, aby se mi přihlásili a první den se mi přihlásilo desetkrát víc lidí, kteří byli ochotní pomáhat než těch, kteří si o tu pomoc řekli.
Mluvčí 1: No jo, ale víte, ten problém je lidé se snažili, udělali všechno, co je v jejich silách, prokázali velkou solidaritu účtu ke starším lidem nemocným, to je bez jakékoliv diskuzy, jenom ten problém je hrozně velký, ten vir je strašně mocný a lidé ho nemohli touhle snahou porazit, to už je prostě věc vlády, aby zachovala naše životy takové, jaké byly, aby podpořila ekonomiku, aby udělala správné opatření to lidé už prostě neudělají proto se tady bavím o odpovědnosti vlády.
Mluvčí 3: Já si můžu k té ekonomice, ona, nejenom, že bohužel to je opravdu velká výtka z naší strany nebo z mojí strany, že ta vláda nejenom, že nechce podpořit české firmy ale oni dokonce, jsme přijali ve sněmovně zákon, že ona tu státní podporu ty státem garantované úvěry v rámci pomoci, ekonomické pomoci v této krizi, dokonce odsoulasila, že je možné čerpat do nadnárodních firm, které mají nejasné vlastníky v daňových rájích a my jsme hlasovali proti, byl tam pozmínující návrh, vláda nás přehlasovala a to si myslím, že je opravdu zcela skandální, protože my potřebujeme ty české peníze z rozpočtu nalývat do českých firm s daňovými pláci v České republice protože potom bude stoupat.
Mluvčí 1: Ty firmy platí daně v České republiky, ale případné dividendy jdou do
Mluvčí 3: To dokonce nebyla ani podmínka, že když oni načerpají ty státem garantové neuvěry, tak si to formou dividend mohli klidně vyvést okamžit do zahraničí a to je ještě další skandální věc, ale já říkám, že ty peníze v rámci krize, protože vláda se teďka zadlužila, my jsme s tím souhlasili, aby bylo na tu sociální podporu, takže jsme hlasovali pro navýšení toho deficitu na 200 miliard, ale teď je potřeba, aby ty firmy, aby ty peníze nebyly vyváděny do zahraničí, ale by šli do českých českým výrobcům, takže oni chtějí teďka například nakupovat zbrojní techniku, ale my bychom měli oslovit hlavně české výrobce, aby jsme nalili ty peníze v Čechách, v Čechách zaplatit daně, šlo to k českým zaměstnancům, vytvářili se kvalitní pracovní místa pro české zaměstnance, protože bude stoupat nezaměstnanost a tohle to, bohužel, vláda nedělá, přitom je to základní ekonomická poučka.
Mluvčí 1: No, teď je tady otázka, pane profesore, já vím, je to ekonomická, nikoli v lékařská, ale to gro té pomoci českým firmám má spočívat v tom, že se poskytnou záruky za úvěry od 30 do 90% průměru 30%. No jo, ale mě tam chybí trochu plán B, protože ekonomika v dobrém stavu není. Export a okolní ekonomiky také ne. Já mám prostě obavy, že ty banky nebudou chtít poskytovat úvěry, že nebudou chtít nic financovat a bez hledu na to, že třeba za třetinu úvěru bude ručit stát, protože celá řada oborů je prostě neperspektivní. Hotely, gastronomie, média, upřímně řečeno s poklesem reklamy, tak je žádná hit paráda. Já vím, možná je to partikulární věc.
Mluvčí 0: Vždycky je ten dotaz skladen tak, že my jako doktoři do té ekonomiky nevidíme. Tak dívejte, já jsem musel jako děkan se stavět kampus za šest miliard, že? Neprošustrovala se tam naštěstí ani koruna. Sedmnáct let špital nikdy nebyl v mínusu. My jsme se to celou museli tou ekonomikou zabývat nezadejně víc než tou chirurgií. Bohužel, na to jsou mladší. Takže já si myslím, že ono je to provázáno trošičku, ale tady vznikal takový pocit, že když budeme mít řádně nakoupených roušek a připravený roušky, tak porazíme jakýkoliv další virus. Tak bych chtěl říct, že toto absolutně není pravda. Do dneška nikdo neví, jestli ta rouška tomu pomáhá nebo ne. Určitě v tom špítále nebo v nějakých těch slucích, ano. Ale na hřebenech, na sněžce vám to moc to neřeší, na zahradě taky ne. A jestli na té ulici taky ne. A mohli bychom citovat spoustu věcí. Takže bych nerad, abychom ulpěli na tom, že bojujeme s virem rouškou, my bojujeme normálně imunitou, normálně lidskou imunitou a se spoustou dalších virů, které tady jsou, tady, všude, mezi náma.
Mluvčí 1: Tak, pánové, dnes jste v Senátu, jste tady tři senátoři a jeden poslanec. Přijali usnesení, že, a já to budu parafrázovat, že nám nikdo nemá právo z cizích států, mocností, kohokoliv, mluvit do našich věcí. Zlokiky věcí vyplývá o Čínu, to znamená, narážím na ten dopis čínského vyslanectví zemřelému předsedovi Senátu panu Kuberovi a následných událostech a Rusko. To jsme teď viděli v kauze okolo maršála Koněva. Můžeme se tomu trochu věnovat, tomu vašemu dnešnímu usnesení? Pane senátore?
Mluvčí 2: Můžeme. My jsme v tom usnesení především podpořili předsedu Senátu pana senátora Vystrčela a podpořili jsme ho v tom, že by měl cestovat na Tajván a to z toho důvodu, a to tak zaznívalo I celým Senátem, že jsme suverénní země, která má právo na to, aby si volila, s kým bude v oblasti zahraniční politiky komunikovat a že nám nikdo nemá co říkat, s kým se můžeme a s kým se nemůžeme bavit. My už jsme tohle vydírání nebo respektive ten lokajský jakýsi ponížený stav zažili v průběhu 40 let totalitní diktatury, kde nám Rusko říkalo, co máme dělat a kdy se naši představitele jezdili radit do Moskvy, takže to už by jsme opravdu nechtěli. Je třeba říct, že Tajván je demokratická země, je to země, která u nás velice investuje, mnohem více než, až několika násobně více než Čína a nechat se vydírat nějakým komunistickým totalitním režimem, který se snaží umlčovat lidi, který má cenzuru, viděli jsme to ostatně teďkon ohledně té koronakrize a pokračuje v tom dále, který uplácí úředníky OSN, to jsou všecko věci, které prostě jsou
Mluvčí 1: Že to dělali Čína, ne?
Mluvčí 2: Ne, já teď neříkám Světové zdravotnické organizace, ale jsou tady OSN, přímo to byla firma CFC, s kterou vlastně komunikuje
Mluvčí 1: Tam běží proces ve spolupráce.
Mluvčí 2: Takže toto se děje a my bychom tomu neměli podléhat, neměli bychom se tomu podřizovat a jako svobodní občané, svobodná země se chovat podle toho, jak my uznáme zavodné a nenechat se vidět.
Mluvčí 1: Chci být jablůf advokát, ale ten vztah Tajvanu a Číny je velmi napjatý po mnoho desetiletí, protože tam odešla tedy čankajšková armáda, víme, že se handrkovali, kdo bude reprezentovat Čínu v OSN a je to jejich vnitřní velmi citlivá věc. Máme to respektovat? Nebo to nemáme respektovat?
Mluvčí 2: No tak my to samozřejmě respektujeme, ale není možné, aby nám někdo říkal, jestli může někdo někam jezdit nebo nebo nemůže. To je třeba prostě diplomaticky řešit, ale tak to tak to opravdu ne. My musíme podporovat ty země, které jsou demokratické, které jsou v té východní Ázii a ty tam jsou a ty opravdu dneska čelí brutálnímu nátlaku nátlaku Číny a tohle bychom ji neměli akceptovat.
Mluvčí 1: A kauza Koněv a Rusko? Nebo necháme to na panu senátorovi, aby se, já se musím snažit dodržovat nějaký čas, tak pane senátor, samozřejmě máte právo komentovat, co chcete, říct si, co chcete, ale moje taková otázka je ke vstavu k Rusku.
Mluvčí 4: My jsme teda to usnesení přijeli k té Číně a k tomu dopisu, který tak záhadným způsobem se dostal z toho čínského vesenectví až k bývalému předsedovi senátu panu Kuberovi přes hrad, jakoby hrad byl tady nějaký prostředník mezi čínským vesenectvím a zbytkem české společnosti. To skutečně bylo naprosto nenormální ta dráha toho dopisu. Ale my jsme to usnesení udělali k Číně, dneska jsme přijeli, ale nicméně máte pravdu, že ta situace okolo toho Koněva je podobná. Že to skutečně je nemyslitelné, aby nám minister zahraničí cizí velmoci nařizoval, že mu máme vrátit sochu, která je v našem vlastnictví, stála na našem pozemku, není žádným válečným hrobem. To je skutečně naprosto nepřijatelné.
Mluvčí 1: Konce minister zahraničí věcí Ruska, té ruské federace nevěděl přesně, že I kdyby minister obrany chtěl, tak jak si nemůže vydat sochu, která je v majetku městské části Práše. Jestli to je samozřejmě fakt. To nikomu nelze protestovat.
Mluvčí 4: Aby členové samozpráv vrcholní museli dostat ochranku kvůli legitimním politickým rozhodováním. To prostě skutečně není normální a takové jednání musí Česká republika odvítnout. A když jsme u gróta je věci. Myslíte si, že to byl správný krok odstranit sochu maršála Koneva? Já vím, je o toho celá řada debat o tom, jestli jaksi o minulosti maršála Koneva od roku 45 do roku 68 je celá řada debat o tom, jestli bylo nutné, jestli bylo nutné přijít do Prahy pozdě, že Američané mohli přijít dříve. Celá řada historických debat. Samozpráva na Praze 6 se rozhodla jednomyslně, že tu sochu, u které každý rok se buď to stříkalo sprayem, nebo se tam ta socha zakrývala, zase odkryvala. Takže jí prostě přemístí z jednoho místa do druhého místa. A to je všechno.
Mluvčí 1: Pane profesore, vy jste na tom hlasování o tom usnesení Senátu nebo stanovisku Senátu byl. Byly tam nějaké protesty proti tomu, jaká byla atmosféra?
Mluvčí 0: Abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil. abych to činil, abych to činil,
Mluvčí 1: Abych to činil,
Mluvčí 0: Abych to činil, abych to činil,
Mluvčí 1: Abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil,
Mluvčí 3: Abych to činil, abych to činil. abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil, abych to činil. které máme na řízení a nebo směrnictvo s námi dobrovině musíme přijímat, a to je také nepřijatelné.
Mluvčí 4: Já si myslím, že to se absolutně nedá srovnávat. Evropská unie není nějaká entita, která se tady znáší nad vodami. My jsme součástí Evropské unie, a když tam přijmeme společným hlasovaním nějaký zákon, tak pak se samozřejmě čeká, že ho naplníme. To není žádný diktát.
Mluvčí 3: Na řízení se tam nepřijímají v Evropské unii. Na řízení neprobíhají Evropským parlamentem,
Mluvčí 4: Je prostě nesouměřitelné měřit tenhleten postup Číny nebo Ruská, která skutečně intervenují do našich věcí naprosto nepřípustným způsobem a srovnává to s procesy, které jsou normálně zákonní, demokratické a procházejí podle procedur, které platí pro všechny.
Mluvčí 1: Dobře, kvoty na migranti byly, pokud by mu se opustilo. Uvidíme, jak se ta situace bude vyjít. Já to rozhodnutí z března upozorňuji. Ono.
Mluvčí 3: Se neupustilo, protože je to rozhodnutí z března letošního roku.
Mluvčí 2: Kvoty na migranti se překonaly. Překonaly se právě tou diskuzí v rámci Evropské unie díky tomu, že vyšegrádská skupina proti těm věcem protestovala, takže ta diskuze tam probíhá. Na ty věci můžou být různé názory, ale Evropská unie je společenství prostě několika států, nebo několika, 27 nebo 26 teďko států, a ty rozhodujou prostě na základě nějakých principů a my tam můžeme být, anebo tam prostě nemusíme být. Ale rozhodně bych Evropskou unii nesrovnával ani s Ruskem, ani s Čínou. To jsou prostě úplně desouběřitelné světy a je to, promiňte, promiňte, že to říkám takhle jako upravdu demagogie. Jo, nesrovnávejte Čínu s Evropskou unii.
Mluvčí 3: Já bych řekl, že bych to tam zahrnul ještě. Já se mi nesrovnával. Já jsem říkal, že bych to zahrnul ještě v širším kontextu tou snesení, protože jakýkoliv diktát ze zahraničí je pro mě prostě nepřijatelný, protože já si myslím, že bychom si svoje věci měli rozhovat tady, potažmo spolupracovat například v rámci V4, to je myslím velice vhodné, protože máme podobné geopolitické zájmy.
Mluvčí 2: Ale my máme reprezentanty v orgánech Evropské unie, máme dokonce I v řadě věcí prostě právo veta, když s tím nebudeme souhlasit, takže to jsou prostě principy, které jsou dány nějakou smlouvou, s těmi my jsme souhlasili a můžeme pracovat na tom, aby se to, dejme tomu, zlepšovalo, ale nesrovnávejte prosím Čínu a Rusko. To je prostě nesrovnatelná záležitost Evropskou unii.
Mluvčí 1: A teď zůstaňme u těch institucí. Jak zvládl prezident, prezident republiky tuhletu krizi? Ten šok lidí, ten dvouměsíční šok lidí, co všechno se může zdát?
Mluvčí 2: No já se k tomu rechci jako mývalý kandidát na prezidenta moc vyjádřu, protože všechno, těchno, co řeknu, tak bude vlastně proti mě. Pan prezident vystoupil na začátku té krize, pokud vím, s jakýmsi projevem. A pak vlastně ho nebylo už moc vidět. Takže to jsme si asi všichni všimli. A já bych to víc nehodnotil, jestli by měl být I více mezi lidmi. Asi by měl, ale bylo to jeho rozhodnutí.
Mluvčí 1: Mimo jiné, pane senátore, rok 2023, kdy se budou konat příští prezidentský volby, není zas tak daleko, jak se zdá. Uvažujete o tom znovu?
Mluvčí 2: Já jsem to dokonce už I veřejně řekl, takže já tady nemůžu teď tvrdit nic jiného, pokud mám být konsistentní.
Mluvčí 1: Ano. Pane ty roušky trošku matou, nedokáže se vidět úsměv nebo jakákoliv mimika. Už aby to bylo za námi. Je tam ironie.
Mluvčí 4: Pan prezident byl během té koronaviruje krize více méně neviditelný. Já se přiznám, že jsem s jeho vystoupením neměl spojená žádná velká očekávání, takže jsem se ani necítil o nic nějak výrazně ochuzen. Ale o to víc byly vidět pracovníci jeho kanceláře a to si myslím, že bylo skutečně skandální. Tento chování během té koronaviruje krize, když pan Nejedlý odjel do Číny na začátku epidemie, pak se vrátil. Vůbec nenastoupil do karantény. Druhý den byl vyfocen v restauraci. Ta komická zabijačka v rozporu se všemi epidemiologickými předpisy. Prostě bylo vidět, že někdo si v tomto státě myslí, že je nad zákonem a může si dovolit všechno. To mě velice mrzí.
Mluvčí 1: Takhle je pravda, že abych od prezidenta republiky slyšel, jestli bylo prase hladové nebo nebylo. Bylo trochu zvláštní, pane profesore.
Mluvčí 0: Pane soukupé, já budu možná trošku jízdlivý a řeknu, že kdyby to bylo za starých časů, tak jsme se každý štatek mohli dozvědět, co si myslí pan, pan prezident na televizi Barandov, že měl pravidelná vystoupení, tak to nám už teď uniklo. Dívejte, já jsem naučen tak, že když lid nebo parlament vybere prezidenta, tak to respektuju. A pan prezident učiní možná, že s důvěrou zhlíží, co se děje v senátu a že k nám má takovou důvěru, že si říká, že to parlament respektive sněmovna a senát vyřídí a on je dostatečně moudrý na to, aby věděl, že tyto věci se mají hodnotit spíše za stupem a ne každodenně a ne v minutách, jak to činili média. Takže já k tomu nemůžu říct nic, než že třeba se ptat se pana prezidenta, jak to vidí.
Mluvčí 1: A no tak já už tu možnost každý čtvrtek nemám, tak se musím ptat lidí jiných. A pane profesore, já jsem mluvil spíše o něčem jiném. Já jsem mluvil o tom, jak se chovat k lidem, protože psychicky dva měsíce se lidé necítili dobře. Měli strach o budoucnost, měli v šoku z toho, co všechno se může stát, měli strach o zdraví. Mimo jiné I díky roli médií, kteří dva měsíce se nezabývali vůbec ničím jiným než koronakrizi. Jestli ta situace se měla tak nějak jak provokovat a lidi trochu strašit nebo je upozorňovat na další a další riziká, nechme stranou, jestli oprávně nebo neoprávně, nebo spíše uklidňovat ze strany politiku a zejména prezidente republiky. Takhle to myslím.
Mluvčí 0: To určitě ano. A vždycky říkám, že ten klidňující moment je nejdůležitější. To by řekl lidé Maršal Žukov I Napoleon, že před bitvou spíše uklidňovali a v průběhu bitvy taky, takže to určitě ano. Myslím si, že není špatné, jak to bývalo, když si zvykají se projet třeba na koni po Alhanském parku nebo si s Karlem Čapkem sednout do křesla a dát hovor. Ano, bylo by to hezké, ale každý má trošku jiný stýl a nečekajte ode mě, že budu kritizovat pana prezidenta, k tomu mě nese dotlačit.
Mluvčí 1: Já se jenom ptám, já se jenom ptám a zajímá mě váš názor. A předpokládám, že diváky také. Pane Okamura, úplně stejné téma.
Mluvčí 3: No tak my si musíme hlavně uvědomit, a to si asi neuvědomují ti jednostranní kritici pana prezidenta, že pan prezident má svůj věk, takže I pan prezident ke svému věku patří mezi rizikovou skupinu, takže já plně chápu, že pan prezident při ohledu na doporučení svých lékařů tak prostě omezil ten styk s veřejností a to, protože neradě bychom přišli o pana prezidenta, to si myslím, že by bylo velmi nepříjemná věc, jenom kvůli tomu, že je vyžadoval nějaký neodpovědný přístup. Takže já chápu to, že I ze zdravotní důvodů, vzhledem k tomu, že pan prezident má svůj věk, takže nějakou dobu držel přísnou karanténu. Druhá věc je ta, že ty exekutivní pravomoci v té krizi má vláda. Potážíme o některých rozhodnutích a I co se týče parlamentu, tak samozřejmě máme, jsou různá hlasování například o nouzovém stavu či o zákonech, kde my samozřejmě máme možnost si dávat pozmínocí návrhy a jednat o tom. To znamená, ta exekutiva patřila vládě. Pana prezidenta bych tady rozhodně nekritizoval, protože vzhledem ke svému věku a zvolili jsme si ho v přímé volbě, já jsem pana prezidenta také volil, protože tam byl výběr jenom pan Drahoš a pan prezident Zeman, takže ten výběr byl z mého pohledu zcela jasný. Takže já to chápu, protože panu prezidentovi prostě vzhledem ke věku, já myslím, že je to zcela pochopitelné, že se zachoval odpovědně.
Mluvčí 1: To asi v pořádku, to, co říkáte asi v pořádku, mně jde teď o stav národa, o vnímání těch lidí, tak jak žijí, kdy byly zavřeny. Mimo jiné, dovolíte si představit ještě před třemi měsíci, že by byly zavřené školy úplně všechny? Věděl jste vůbec, co všechno se může stát? Věděl jste vůbec o existenci krizového zákona, že může být vyhlášen nouzový stav, že můžou být zavřené školy, že můžou být zavřené obchody, že může být zákaz chromáždování, že může být zavřené úplně všechno? V této slovislosti mluvím o těch politicích.
Mluvčí 3: Ano, tak když to ještě upřesním, tak například ten zákon o ochraně veřejných zdraví, tak o tom jsem věděl, protože se používal právě při žlutence nebo při epidemii chřipky, protože se lokálně uzavírali nebo dělali se nějaká opatření. Nicméně o tom, že můžou být zavřené školy, že ta opatření upřísná, já jsem o tom věděl a u vás jsem o tom mluvil už v březnu, protože mám tu příležitost více méně každý večer sledovat japonskou televizi a sleduju to, protože tam právě se velice podrobně rozebíral ten stav I v Jižní Koreji, v Japonsku Jižní Koreja tam měla řadu úspěšných opatření, takže jsem věděl, co k nám může přijít, jaká opatření můžou být, včetně I třeba té chytré karantény a podobně, kterou se v Koreji využívaly. Takže já jsem si to nepřál, já jsem si říkal tak, abychom to co nejdřív zvládli, aby to bylo v pozádku.
Mluvčí 1: A teď tempo rozvolňování, pane senátore. Rozvolňování, já nemyslím jenom o tvírání obchodu, ale já si myslím návrat ke společenskému životu. Mluvím o kultuře, mluvím o svobodě schromaždování. Já už se v podstatě docela těším, až se před senátem bude demonstrovat nebo předpoznat zkousněmovnou. Myslíte si, že to půjde rychle? A teď tedy s ohledem nejenom na koronavirus, ale samozřejmě I vůli politiků, kteří jsou ve vládě.
Mluvčí 4: Tak já jsem rád, že konečně je nějaký scénář toho rozvolňování, že víme nějaké termíny. To na začátku nebylo, na začátku se to všechno řešilo systémem od zítřka, od rána se mění tímhle způsobem a od večera zase jiným způsobem. Takže já jsem rád, že teď máme nějaký farplan, podle kterého víme, že se můžeme řídit. Je tam teda několik nelogičností, že skutečně v těch divadlech sedět objedno sedadlo, objednu řadu, to prostě téměř nedává pak žádný smysl, aby to divadlo vůbec hrálo, protože to jim nenaplní ani provozní náklady. A ty lidi stejně jedou v tramvaji nebo v autobuse, v metru jedou vedle sebe a pak musí být od sebe. Je tam ještě spousta nelegočností a nejasností. Nicméně já pevně doufám, že to rozvolňování bude pokračovat I nadále a že se do toho normálního života vpravíme.
Mluvčí 1: Pokud si podíváte, znova se zeptám možná z jiné strany, na ten soupis těch opatření vlády ve směru ekonomickém. A teď tedy ty záruky, považujete to za důvěryhodné, že to bude fungovat? Já nikoho nikam netlačím, já se jenom ptám.
Mluvčí 4: Mám velkou skepsi k těm konkrétním krokům, když například slyším, že bychom měli zachraňovat národního dopravce, který z velké většiny patří Číně, tak si říkám, že to určitě nebude ve všech případech správným směrem a že se dost často zapomene na ty živnostníky, na ty podnikatele a bude se dávat přednost těm silným lobbystickým zájmům a těm velkým silným hráčům, v tomhle případě zrovna té státní čínské společnosti CITIC, která stojí za Smart Wings. To mě vadí.
Mluvčí 1: Ono kolo toho se udělal velké show, celý týden jsme o tom slyšeli, ale pak se sama společnost Smart Wings nechala slyšet, že o žádný vstup státu nestojí, což mě přišlo teda zvedem k okolnostem. Možná se jich měli zeptat dříve.
Mluvčí 4: Jeho sváka, jestli stát pak nebude třeba garantovat za úvěry za ty jejich leasingy, které stojí stovky milionů korun každý měsíc. Je to hrozně, byla by to hrozně nevýhodná transakce, kdyby do toho stát se povolal.
Mluvčí 2: Senátore, určitě, já na to navážu, je opravdu důležité, aby byly podpoření ty malý a střední, kteří tu krizi zvládají mnohem hůř, než ty velké firmy. A na to je potřeba dát pozor, protože samozřejmě tady můžou vznikat I různé pochybnosti, že ti velcí můžou mít zájem na tom, aby ti malí nějakým způsobem byly vygumováni.
Mluvčí 1: To je jasné. Přeci štika loví u dna. To znamená, ti velcí, ti bohatí logicky mají zájem, aby jejich menší konkurenti se dostali do problému, nebo případně je mohli přepřít, a nebo případně zkrachovali.
Mluvčí 2: Tady bohužel vidím problém v krizi důvěry, protože jestliže máme premiéra, který je představitelem toho velkého biznesu, tak si člověk říká, jakým způsobem se bude chovat k těm malým a k těm středním, protože v jeho zájmu je, aby malí zemědělci, drobní podnikatele, kteří mohou dělat konkurenci, prostě z té krize nevyšly úplně dobře. Já to nechci nikomu podsouvat, nicméně už ten fakt, že ten střed zájmu tady prostě je, tak vyvolává jaksi velkou nedůvěru určitě ve velké části společnosti. A tohle budeme muset hlídat, tohle budeme muset kontrolovat. A ten první signál byl, jak tady už změňoval pan Smoliak, nebo David Smoliak, ta podpora prostě Smart Wings, jaksi soukromé firmy, to je velice pochybná záležitost.
Mluvčí 1: Dobře, dobře, to k tomu bylo řečeno mnohé.
Mluvčí 0: Pane profesore. Nikdy nevíme, co jsou news a co jsou fake news a co jsou bad news a vy jste to sám řekl, my se tady roztrpčujeme nad Smart Wings a oni řeknou, že nic nechtějí o tři dny později. Já bych to pustil, já si osobně myslím, já jsem 16.4. se zviditelnil, protože jsem to nevydržel, že bychom to měli opouštěvat 30.4. kolenzózovýho stavu a do života s usměvem. Máme už po půlce května a pořád meditujeme, kdybychom to mohli rozvolnit. Jenom, že to ekonomické rozvolňování není jenom na nás. A jenom ti malí, když podpoříme, to je v pořádku.
Mluvčí 1: Ještě bylo totiž co rozvolňovat. Zděsem čekám, kolik dětí půjde do školy, protože od doby Marie Terezie máme poprvé nepovinnou školní docházku, kdy se rodiči můžou rozhodnout, jestli pošlou děti.
Mluvčí 0: Podle mě velká hloupost, ty dva metry do školy. Kdybychom si vždycky skočili do školy a podívali se, jak si dětka mohli dodržovat ty dva metry, tak na to by se přišel podívat.
Mluvčí 1: Obchodníci hlásí, že ten zájem, ať mohli otevřít, je minimální, protože lidé se prostě bojí, nechtějí utrácet, schovávají si svoje úspory a čekají, co bude. Takhle bych mohl pokračovat.
Mluvčí 0: Je to tak, ale když třeba škodovka nebude prodávat, Volkswagen se nebavil s vádou, zavřela bylo.
Mluvčí 1: Pokles poptávky po autech v západní Evropě je o 70%.
Mluvčí 0: A je to každý dvě generace přijeli nějaká perestrojka, tak toto je právě ono a nikdo nečekal, že to pojede z té výrové strany. Všichni se dívali po dronech a co se kde bude dít. Obyčejný virus dělá divy. A říkám obyčejný virus.
Mluvčí 1: Očekáváte nějaké země třesení na politické mapě, až tedy sečteme účty? Až zjistíme, jak to bylo tvrdé?
Mluvčí 0: Náš národ je tak disciplinovaný, že bych myslel, že ještě možná nějaký procent to získá pan premiér.
Mluvčí 1: Národ je tak disciplinovaný, že bude volit ano, bude líp.
Mluvčí 0: Určitě nebude roztrpčen, protože se zachránili desítky tisíc životů podle toho vyjádření. A možná pár pražských intelektu, ale u tomu nebude věřit. A lékaři? Lékaři se k tomu zajímavé. Máme dopis osmi lékařů. Dopis jedenáctí lékařů začal s tím profesor Pirk. Já jsem se přiřadil, tak asi dvacet lékařů se o tom baví. A pak je asi 50 tisíc a ti říkají, jak to bude. Samozřejmě my se s těmi lékaři bavíme den za den. Žijeme mezi nimi, takže víme. Ten problém už zdaleka není medicinský.
Mluvčí 1: Tím chcete říkat, lékaři krčí rameny a říkají, virus je virus, je nebezpečný.
Mluvčí 0: Tak ono 60 epidemiologů krčilo rameny a napsalo dopis. A my jsme říkali, jak rozhodnou epidemiologové. Do toho myslím na krajské hygienické stanici, že myslím 70, 80 epidemiologů, 60 napsalo dopis stran chytré karantény. A ti jak si nebyli slyšet. Takže je to otázka spíš manageringu a selekce toho odlohu. Je to teda politikum. Pane Okamoro, vyděláte na té krizi, nevyděláte na té krizi politicky? Teď nemyslím jako podnikatel, protože předpokládám, že váš biznis, který je postavený na cestovní ruchu, zrovna nevzkvétá, že?
Mluvčí 3: No tak pochopitelně, protože jsou zavřené hranice, tak my máme uzavřenou kancelář a čekáme, až se to zase rozjede. Ale tady to není o nějakém politickém výdělku.
Mluvčí 1: Co to udělá s politickou mapou, až sečteme účty? Teď jsme stále přesvědčení o tom, že jsme porazili virus. Já vám na to teď odpovím.
Mluvčí 3: Pro mě je nejdůležitější, a to si myslím, že bude rozhodovat, protože my vždycky říkáme, aby se pomohlo těm normálním zaměstnancům, malým živnostníkům, malým firmám, seniorům a invalidům, kteří teď mají čas snížené příjmy, protože invalidé taky I senioré si přivydělávali na ty dohody a podobně.
Mluvčí 1: A teď se jedná o to.
Mluvčí 3: A já si myslím, že je důležité, že ten, kdo dokáže pomoci a nabídnout řešení těmto skupinám občanů, o což my se v SPD snažíme, tak to si myslím, že je to důležité. A ten, kdo bude podporovat jenom třeba nadnárodní korporace, což bohužel, jak víme, tak Vy jste mluvili o těch garantovaných úvěrech, tak to bohužel právě vyčerpaly ty nadnárodní firmy. A ty firmy, postižené tím nouzovým stavem, těmto bankám přes ty státní úvěry ani nedali, no tak to je fakt postavené na hlavu a ta podpora jde přesně opatřím směrem. To znamená nějaké říct, že politicky podle mě bude úspěšný ten, kdo dokáže nabídnout řešení a bude prostávat řešení pro ty běžné pracující občany.
Mluvčí 1: Pane senátore, pokud přes roušku pana profesora jsem si mohl tak nějak všimnout, bylo to asi trochu ironicky, tak jinak, to je politickému zemětřesení potenciálnímu. Bude tedy národ tak disciplinovaný, že bude vděčný za desetitisíce mrtvých, které tady nebyly a volit Andreje Babiše, že ho to nakonec posílí? Když můžu mluvit úplně otevřeně a
Mluvčí 4: Tohle já skutečně nevím, ale je jasné, že zatímco ty první kroky, to prudké dupnutí na brzdu a zákaz všeho vládě šlo docela dobře, tak teď ty kroky už vyžadují mnohem větší kreativitu, mnohem větší racionalitu, protože teď musí cíleně podporovat určité sektory, ekonomiky a skutečně ne tak, aby podporovali jenom svoje kamarády a svůj vlastní biznis. Tak to jsem tedy zvědav a to mám velkou skepsi, jestli to téhle vládě půjde, protože jakmile šlo o nějaký komplikovanější krok, tak jsme viděli, že to zvládá velice těžce. Takže já si myslím, že teď pro ní nastane hodina H a teď teda musí ukázat, jestli skutečně je vláda expertů a nebo to byly jenom slova.
Mluvčí 1: Já to teď nemyslím jako kritiku Andreje Babiše nebo bezbřehou kritiku Andreje Babiše, ale dříve to bylo tak, jeden vyhraje volby, no tak dobře, tak příští volební období za čtyři doky to může být trošku jinak, ale na ty základy, na ty pilíře, na kterých náš život stál, to v zásadě nemá vliv. Teď vidíme, že to vliv tedy se sakra mensky má, proto se ptám na tu predikci politického vývoje.
Mluvčí 4: Politická zkušenost z historie a vlastně ve všech demokratických státech je taková, že v dobách krize se ten národ většinou za tím vůdcem zemkne, ale pak, když nastane to období konsolidace, tak se většinou ta jeho podpora velice rychle rozplyne. A myslím si, že nejsme daleko od podobného scénáře.
Mluvčí 1: Pane senátore, máte to štěstí nebo smůlu na poslední slovo?
Mluvčí 2: Tak tohle bych podepsal, to je jaksi obecné pravidlo. Já myslím, že je zatím brzo na to dělat nějaké předpovědi, jak to všecko dopadne. Rozdíl oproti současné době a budoucnosti a oproti minulosti je v tom, že doposud vláda nebo respektive pan premiér Babiš, žil v období, které bylo obdobím konjunktury. A vlastně tak trochu nezaslouženě bylo možné prostě využívat těch plodů dlouhé konjunktury ekonomické. To teď nebude a v tomto ohledu bude mít premiér jeho honutí, ale I ty další vládní strany úplně jinou pozici, než měly a uvidí se, jak to zvládnu.
Mluvčí 1: Panové, náš čas je u konce. Já jsem vám chtěl moc poděkovat. Tady na časomíře je vidět, že já jsem mluvil nejdéle, ale snažil jsem se, snažil jsem se. Nejméně mluvil, bohužel pan senátor Smoljak, ale je to víceméně vyrovnané. Snažil jsem se a vám samozřejmě moc děkuji za to, že jste do studia přišli a za vaše odpovědi. Pan profesor Žaloudík, Tomího Okamura, pan senátor Smoljak, pan senátor Hilší Pára, děkuji. A vážení diváci, vám samozřejmě děkuji za pozornost.
                                                            
  

Všechna vyjádření prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. (*1954)

Zdroj: Youtube
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/jan-zaloudik

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/20fd14c3d808ebacc75ea2eebf2c3186 Popis API