RNDr. Luděk Niedermayer (*1966) Youtube ze dne 10. 04. 2019 00:00:00

Mluvčí 0: Dámy a pánové, dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jaroslav Poláček, jsem analytikem Politického institutu Topaz a sedím zde jako přijímný důsledek nemoci. A možná toho, že jsem si ráno vzal tenhle mocnáček s českou a s evropskou vlajkou. Mám na začátek moct omluvit Luďka Niedermayera, který se sem chtěl dostat, hodně se snažil, ale nakonec se v tom špitalu rozhodli, že ho tam udrží a že ho nepustí za námi, takže ze zdravotních důvodů se omlouvá, že tady nemůže být a nemůže moderovat tohleto debatu. A já se budu všemožně se snažit, abych po debatu odmoderoval za něj. Vítám tady dnešní velké hosty, kterých se dnešní debaty, která se bude týkat voletní účastí a zájmu člověku politiku, Vítám mezi námi výbalovou vlhli slenkyní při Evropské unii paní Vycelkovou,
Mluvčí 1: Dobrý večer, debatovat s námi bude pan Timber, dobrý večer,
Mluvčí 0: A pan senátor Marek Ilšár, dobrý večer, dobrý večer. Dámy a pánové, já jsem dneska měl ten luxus, že jsem mohl asi 15 minut přemýšlet o tom, která bude první otázka. Myslím, že budu moderovat tuhletu debatu. Takže já se asi rovnou vzetám, protože poslední volby, které proběhly v České republice, proběhly o víkendu. A to v senátním obvodu Prahy 9, v senátním obvodu číslo 24. A volební účast dosáhla, jestli se nepletu, 17%, respektive kolem 17% se pohybovala. Bylo to, páni senátoři a pane ex-senátore, číslo očekávané, nízké, malé, mělo by být jiné. Poprosím o reakce na tyhle poslední volby a to, abychom mohli začít, pane předsednou.
Mluvčí 2: Bohužel je tedy reakce úplně zpomalená, pane advoct. Poslední dvou letech senát dokázal svou důležitost. Přiznávám, že v minulých letech nebyl tak důležitý a některým se stál zbytečný. V posledních letech dokázal svou důležitost, až opravdu důkladně se zabýva zákoly, které tam přišly a přijel patřičná ústnesení. Myslím, že senát nabývá důležitosti a to je dobré, že tato ústavní instituce opravdu ožila. Novými senátovi opravdu ožila. Tak doufám, že se ten poměr voličů změní. Je to tristní, kdyby tak málo lidí volbám. Nicméně musíme se s tím smířit. Senátní volby trpěly vždycky pod slabou účastí a tentokrát to bylo obzáště slabé. Bohužel.
Mluvčí 0: Pane Elšare, můžu poprosit o vaše reakci?
Mluvčí 1: Ano, teď, teď to svítí. Já se přiznám, že jsem byl docela překvapen, protože jsem očekával ještě menší číslo. Byt je to samozřejmě číslo smutné a číslo, které nás, mě osobně a myslím, že ti, kteří fandí nějak senátu a obecně vůbec volbám a demokracii jako takové, a uvědomují si důležitost voleb, tak jistě to číslo prostě není uspokojivé. Na druhou stranu je třeba říct, že to byly volby vlastně doplňující, ty se obecně nikdy netěší moc velkému zájmu, ale také především, protože o nich není moc vědět, není takový velký prostor tedy v médii, aby se občané o nich dozvěděli, jako když jsou ty regulérní volby. Já doufám, že se v budoucnosti podaří ty senátní volby propojit ještě s dalšími volbami, tak aby občané chodili třeba I k těm krajským volbám a o čem se tedy do budoucna uvažuje a aby se ta účast tímto nějakým způsobem zvýšila.
Mluvčí 0: Soudám se, že musím položit doplňující otázku. Byste říkal, aby se senátní volby propojily s krajskými volbami, ale jim přece propojené jsou. Do prvního kola do senátu chodíme volit s volbami do krajských zastupitelstv.
Mluvčí 1: Ano, ale mám za to, že to nevychází vždycky a jde o to tedy, aby se ty volby propojily vždycky pokud možno ještě s nějakými dalšími volbami.
Mluvčí 0: Pane předsedo, byly v senátu debaty o propojení voleb do senátu a voleb třeba do sněmovny v době, kdy jste působil v senátu? Byly takovéhle nápady?
Mluvčí 2: Já nejsem přízně bez toho. Paň jsou to odlišné volby a pak ty senátní volby zapadnou úplně pod úžitostí sněmovních voleb. A sněmovní volby to, že volím strany. To či ono. U senátu bychom měli rozhodovat mezi více nebo méně nezávislými osobnostmi, kteří sice jsou podporuzenými stranami a nereprezentují příliš strany. A tudíž bych nebyl pro popojení. Je něco jiného, že volební skupiní, strany a tak dále, kteří postaví kandidátů do senátu, někdy zapomínají, že musí postavit osoby kteří v tom dotyčném okrsku jsou známi, lidi se jich váší a lidi v tom okrsku mají důvod je volit, což tedy někdy se zapomíná. Senátní kandidáti musí být popojení s tím okrskem, protože na rozdíl od poslanců senátu je spojený s jistým konkrétním okrskem. A tam by se měl ohlednit, jestli ten člověk tam je známý, jestli má svůj věrost, jestli lidi mu v tom okrsku poslouchají. Naslouchají.
Mluvčí 0: Děkuju moc za reakci. Pane senátore, kolik Vy jste měl volební účast, když jste byl volant senátora, vzpomenete se ještě?
Mluvčí 1: Pokud se nevím, tak ve druhém Ve druhém kole myslím, že to bylo 16 nebo 17 procent. V prvním kole asi 40, ale tam to právě bylo spojeno s komunálními volbami. Možná jsem se špatně vyjádřil, ale samozřejmě nejsem pro to, aby se propojovali volby do poslanecké sněmovně se senátními. To samozřejmě musí být uděleno, už to tady vlastně zdůvodnil pan poslanec Schwarzenberg, čili s tím já se plně z tohoto žňuji.
Mluvčí 0: Tak, zvláštní děcky, musíme chviličku počkat. Když mě nepustíte ke slovu, tak já se ke slovu nedostanu, což je jako zvláštní systém. Nicméně, já jsem chtěl jenom uvést, že doplňovací volby v Chomotově, které proběly v roce 2017, měly v prvním kole volební účast 12 procent, takže z tohoto pohledu těch 5 procent navíc je možná některá super dobrou zprávou, ale rozhodně komparativně lepší zprávou. A chci také uvést vlastně to, co vy jste začal, že I v těch doplňovacích volbách v Praze 19 čeká druhé kolo, které proběhne tenhle pátek a tuto sobotu a pravidě podobně lze očekávat, že ta volební účast bude ještě o něco nižší než těch 17 procent, které byly v prvním kole. Chtěl jsem se ještě pane senátore zeptat poslední otázku k tomu senátnímu tématu. Vždycky mě zajímalo, jestli v senátu je opravdu řešen ten stav s tou nízkou volební účastí, jestli k tomu probíhají aktuální debaty, jakým způsobem tu volební účast vednout anebo jestli už se to bere jako věc, která prostě k tomu typu voleb druhého řádu patří a vlastně se tomu neřeší.
Mluvčí 1: No, aktuálně se tato debata nevede. Myslím, že se vedla ještě v době, kdy já jsem v senátu nebyl a diskutovalo se o tom, že by se mohl změnit ten volební systém a diskutovalo se o tom, že by se mohl přiblížit tomu australskému modelu, že by se stal tedy jednokolovým. To vím, že o tom se diskutovalo, ale nenašlo to opory v senátu. Ale pokud se k tomu bohu vyjádřit ještě jinak, já myslím, že to, že občané preferují určitý typ voleb nebo že je populárnější u nich jako například prezidentské volby, kde bylo 60% nebo 70% účast zhruba tak, že to také záleží do velké míry na té instituci, kdy samozřejmě to je věc, kterou nelze změnit ze dne na den, ale pokud občané ucítí, že ta reprezentace, ať už je senátní nebo jakákoliv jiná, že jim dává nějaký smysl a že má pro ně smysl, aby k těm volbám přišly, že se o té reprezentaci bude vědět, že nějakým způsobem působí, tak pak se to asi bude měnit. Myslím, že to je to, kam bychom měli směřovat. To, aby politika a politici obecně měli větší důvěru ve společnosti a aby to opravdu lidem stálo za to k těm volbám přijít. Já to vždycky připravlám jako k učiteli, když na univerzitě je prázdný přednáškový sál, tak to samozřejmě můžeme přičítat těm studentům, že nemají zájem, ale také to můžeme přičítat tomu učiteli, který třeba není schopen a neumí tu látku vysvětlit takovým způsobem a nebo odvyprávět jim takovým způsobem, aby se pro ty studenty stal atraktivním. Takže myslím, že je třeba I uvažovat tímto směrem.
Mluvčí 0: Já si to neodpostním. Ještě teda jednu otázku dám. Jaký vy máte konkrétní recept jako osobnost, která je poměrně populární v nějakém volickém segmentu? To jsme viděli v prezidentských volbách. Jak děláte svoji přednášku zajímavější, abyste naplnil auditorium čerstvými studenty?
Mluvčí 1: Já vám neřeknu tu konkrétní recept. Já si myslím, že důležité je, aby ten senátor opravdu bral tu svoji úlohu vážně. To znamená, aby pracoval, aby nejen chodil do senátu a byl zavřen ve zdech tedy senátu, ale aby působil také v tom obvodu. Já třeba konkrétně se teď snažím udělat to, že každý měsíc si pořádat ve své kanceláři, a tu jsem I tak zřídil, aby to bylo možné, tak chci tam pořádat debaty a diskuze, kam bych chtěl ty občany přitáhnout na zajímavá témata. Takže to je jeden z mých malých bodů, kterými bych chtěl k tomuto přispět. Takže je to na té aktivitě, na to, aby ti lidé prostě cítili, že to má pro ně smysl.
Mluvčí 0: Dobře, moc krát děkuju. Pane předsedo, byl nějaký recept, když vy jste byl v senátu, nějaký recept na to, jak nestřetit kontakt se svými voliči na Praze 6? Měl jste nějaké aktivity?
Mluvčí 2: Já jsem to měl poměrně snadné, protože to je pražský obhod, který má omezenou velikost. Takže během toho obroví vždycky nějaký ty hospodě se tam objevuje. Já jsem, jak známo, setkává s voliči v hospodach nejmílejší české místo na setkání. A rozdělil jsem si tu šestku na menší, tedy čtrtě. A v každé čtvrtě jsme vyhledali jednu hospodu, která je ta, kam se chodí. A tam jsem zašel a tam jsem setkával s voliči. Byla to poměrně úspěšná volivní kampaň a pomohla tak I nadále. Ale vlastně za malá účast v senátních volbách už není hezká. Mě dělá větší starost, že tam příliš malá účast v těch evropských volbách. Nebo ten evropský parlament je pro nás každý den důležitější. Lidi zapomínají, že evropský parlament je pomalu důležitější než celá česká sněmovna. K sněmovným volbám lidi jdou a k evropským ne. A to mě mrzí. Pro nás je to obzářitě důležitý. Jsme přece jenom menší náhod. A třetíž tam máme jenom malý počet poslanců v evropským parlamentě. A ty bychom měli opravdu pečlivě vybírat a soustředit se na to, koho tam budeme volit. Ale při té malé účasti obávám se, že vůbec jsme nepochopili, jakou důležitost evropské volby pro nás mají.
Mluvčí 0: Já moc děkuju za to posunutí sněrme k evropským volbám. Já bych se vás všech třechtěl zeptat na to, jakým způsobem se vysvětlujete ten vývoj volevní účastí, který je v České republice. Já jenom připomenuji pro auditorium, že první volbě do evropského parlamentu byla volevní účast kolem 30%, respektive 28%. V roce 2009, kdy se konaly druhé volby do evropského parlamentu, tak ta volevní účast zůstala víceméně stejná. Změnila se o desetinu nebo dvě desetiny, jestli se nepletu. A velké překvapení přišlo v roce 2014, kdy jsme propadli ve volevní účasti na 18,2% a postavili jsme se na předposlední místo v Evropské unii. Tu pomyslenou první příčku drží Slovensko ze zhruba 13%, jestli se nemílim. Máte nějaké vysvětlení, proč k tomu došlo? A potom možná druhá otázka, rovnou se tam, jakou nahrujete volevní účast v těch letošních volbách?
Mluvčí 3: Dobrý večer a děkuji za slovo. Příčin, proč se tak výrazně snížila účast ve volbách do evropského parlamentu, může být hodně. Může to být pocit, že stejně nic nezměním, že ten Brusel je strašně daleko, že to je byrokratická žvanírna, kde se jedí chlebíčky, jak říkají občas naše média. V roce 2014, myslím, že to opravdu byl ještě I dopad velmi vážné finanční krize. To byla nejen krize finanční, ale taky ekonomická, hospodářská, politická. Samozřejmě to nebyla žádná rýmička, jak ji v roce 2008 označil pan prezident Klaus. A myslím, že opravdu tohle všechno mohlo mít dopad. Vliv mohlo mít I to, jak ukazují analýzy vývoje ekonomiky České republiky, že se zvyšují rozdíly mezi regiony a velkými městy. Takže I to všechno může přispívat k důvodu, proč lidé nechodí k volbám I do evropského parlamentu. A samozřejmě bude hrát velikou roli I negativní obraz Evropské unie, tak jak opět to jméno zmíním, jej deset let prezentoval náš bývalý prezident Václav Klaus.
Mluvčí 0: A můžu ještě poprosit, pardon, ještě odpověď na tu druhou otázku. Jak ji odhádujete, jak ho dá do té účast.
Mluvčí 3: V tom letošním ruce? No, já bych chtěla být optimistka, ale myslím, že budeme rádi, když se budeme držet na stejné úrovni. Snad bude účast I tehdy v roce 2014 byla výrazně vyšší úroveň v Praze, ale budu ráda, když neklesne. Snad pomohou varování, že opravdu nástup populismu je tak nebezpečný a tak riskantní, že věřím, že mladí lidé přijdou a věřím, že přijdou lidé, kteří se zajímají o dění.
Mluvčí 0: Pane předsedu, můžu poprosit vás o názor, proč se volevní účast v roce 2014 tak zhoupla dolu od těch minulých let?
Mluvčí 2: Je pro to několik důvodů. Zaprvé, jakož bude znímená, naši prezidenti, nejen Václav Klaus, ten to říkal otevřeně, ale skrytě taky prezident Zeman, vlastně štvali proti Evropské unii a potohali, že je to vlastně nepřítel Bruselu a že se musíme vůči Bruselu vymezit. A ta negativní kampaň, když jde soustředně vedená z nejvyššího místa v republice, má přece jenom veliký vliv. To byl jeden důvod. Druhý důvod je, že několik politických stran, kandidáty Evropského parlamentu, postavili podle pravidla, koho chceme vystřelit z Prahy ven, nejlépo do Bruselu. A to ovšem taky nebylo motivací provolit se, když viděli, že ten, který to politické straně pohád, který tam nebyl oblíbený, tak byl postaven jako kandidát do evropských voleb. Oba důvody stačily.
Mluvčí 0: Jste pro letošní rok optimistou nebo pesimistou ve srovnání s tím obdobím před pěti lety? Prosím? Jste optimistou nebo pesimistou ve srovnání? Já jsem vždy pesimist. Dobrá, děkuji. Pane Helšare, můžu poprosit o váš komentář k účasti v evropských volbách?
Mluvčí 1: Tak já samozřejmě také si připoji k tomu rázoru, že ti naši prezidenti nebyli, bych řekl, eurooptimisté, naopak, euroskeptici a spíše tedy odrazovali od Evropské unie. Ale nejsou to jenom oni, myslím, že jsou to I domácí politici a vůbec, že ta evropská témata u nás nejsou, podle mého názoru, vážně probírána a že spíše to je tak, že často se říká, no tam v Bruselu se prostě něco udělalo a ono to často bývá tak, že I ti naši domácí politici tu problematiku dost zkreslují a vytvářejí nejrůznější mýty o Evropské unii. Takže ta špatná, řekl bych, informovanost, myslím, že to lhce I přičítat těm evropským strukturám, když si vezmeme, co vlastně o Evropské politice a evropských politikách se dozvídáme, tak jsou to často jenom titulky, že nám budou regulovat sekačky a budou nám narovnávat banány a tak dále. A to jsou prostě mýty, které běží tou společností. Ale to, co nám opravdu ta unie přináší a v čem je pozitivní, tak o tom se skoro vůbec nemluví. Takže pak si můžeme všimnout ministra, který přijde se zbraní, vyfotí se a prostě prezentuje Evropskou unii jako někoho, kdo nám tedy bere právo na to, abychom se ozbrojovali a tak to bychom mohli pokračovat. Takže mám za to, že je třeba zlepšit tu komunikaci z Evropské unie k nám, aby I lokální politici k tomu přistupovali zodpovědně, aby to nebylo tak, že často jsou papeštější než papeš. Já jsem často přítoven v debatě teď v Senátu, kdy tedy některé normy se upravují ještě takovým způsobem, že to vůbec nesouvisí s Evropskou unii. Otevře se zákon, který je třeba tady otevřít, ale my jsme pak staveni třeba, když dám například problematiku GDPR, kdy máme dva roky na to, abychom implementovali určité normy a my tu normu dostaneme až po třech letech na půdu Senátu. A teprve potom se diskutuje o tom, jaká ta norma má být v době, kdy už rok ta norma má platit I už bychom měli vědět a občané by měli vědět, s čím mohou a s čím naopak nemohou počítat. Takže to je prostě velký problém a to dělá myslím I tu potom v konečném důsledku tu nízkou účast. Že na nás něco spadne, jako byste Evropy a prostě nezodpovědnost našich politiků prostě vede k tomu, že to vypadá jako něco, co je proti nám.
Mluvčí 0: Pán předseda chtěl něco dodat?
Mluvčí 2: Myslím tedy právě ta naprostá neinformovanost českého voliče hraje svou roli. Já vám dám příklad trošku z jinýho hrnečku. Po celou dobu během posledních let náštěvy státních našeho prezidenta a jiných vedoucích činitelů tohoto státu v Číně dělali dojem, jako kdyby v Čína by byl náš nejdůležitější obchodní parter a investor. Teď, jak byl spor kolem Tajvanu, aspoň u některých novinářů se objevilo, že malý ostrov Tajván investovalo mnohokrát více v České republice, než se zavolá jedová republika Čínská. A že náš export do Číny a do Ruské federace, o které se taky jako obchodní parter ještě daleko do Homady nedosahne náš export pouze do Bavorska. Ty poměry si musíme někdy uvědomit, ale v české veřejnosti tou podivnou informací budí úplně falečný dojem. Kdybychom zaznamenali, že právě pro nás je obchod důležitější Bavorsko, než Čína a Ruská federace do Homady, tak bychom si teprve uvědomili, že to je celá Evropská unie. A že je to divné, když naše hlavistá jezdí sice do Moskvy a do Pekingu, ale nikoliv do Bruselu, kde se vlastně celý český odsud točí, kde se rozhodují naše hospodářské situace. My tady žijeme opravdu, jak anglické příslové říkají, in a fool's paradise. Žijeme v ilusních bláznůch.
Mluvčí 3: Já si dovolím ještě jeden komentář. Pracovala jsem v Bruselu od ledna 2008 do září 2012 a troufám si říct, že pan minister tehdy Schwarzenberg jako skoro jediný pochopil význam práce s Evropským parlamentem. Pochopil, jak je důležité jít na večeři ze zástupcí frakce EPP, mluvit s příslušnými ministry z dané frakce, jak je to hrozně důležité zjišťovat neformální kontakty, neformální vazby, ale tenhle postoj k Evropskému parlamentu byl velice, velice ojedinělý. My jsme pravidelně dělali zkusky s europoslanci, ale věřte mi, že I prosadit názory europoslanců v České republice bylo velmi obtížné. Bylo to opravdu tak, že byly často vystřeleni do Bruselu a komunikace mezi parlamentem a zástupcí našich europoslanců v Evropském parlamentu, I to bylo velice obtížné a složité. Souhlasím, že informovanost chybí a chybí I znalost jasných pravidel hry, kde se o čem rozhoduje a hlavně informace, že u všech rozhodováních jsme přítomní. Možná bych snad vyloučila nějakou pracovní skupinu o mořském rybolovu, kde jsme opravdu pozorovatele, ale opravdu jsme na všech jednáních od ryze pracovní úrovně až po setkání hlav státu, vždycky a všude.
Mluvčí 0: Pane senátor, abyste mi neutekl z toho vyšší z křešťalové kouly jako poslední, tak jak to vidíte vy pro ten rok 2019?
Mluvčí 1: Tak já jsem se tomu chtěl vyhnout a já bych prostě to číslo nechtěl typovat. Já bych byl rád, kdyby bylo vyšší, ale můžeme se nadít čohokoliv, takže myslím si, že opravdu nechci hádat. Já bych byl rád, kdyby ta kampání do Evropského parlamentu byla vidět, kdyby jsme opravdu zažili kampaň, o které lidé ví a kde bude probíhat ta politická soutěž. Je to už brzo, kdy ty volby budou, zhruba za měsíc nebo dva měsíce. Takže doufejme, že ta kampaň proběhne a že ty politické strany jí vezmou vážně. Jestli bohu ještě jednu psychologizující takovou poznámku. Já jsem byl se podívat v Evropském parlamentu a musím říct, že to na mě působilo takovými rozličné dojmy. Viděl jsem tu obrovskou budovu 700 poslanců Evropského parlamentu a myslím, že na člověka, který přichází z Čech, to může působit jako prostředí, v kterém se samozřejmě nevyzná, je to obrovské a může k tomu zajmout dvě takové pozice. Jednu, že se stáhne a řekne si tak tady já nic nezmůžu a vrátí se do Čech a bude okopávat ty kotníky a bude říkat, že je to marné, nemůžu tam v tom obrovském tělese nic z moci. A nebo potom jít do toho odpovědně a říct si, opravdu je třeba hledat ty cesty, jak tu Evropu posouvat někam dopředu, jak hájit I naše zájmy a k tomu ale musí vyvinout velkou energii, velké úsilí a myslím, že musí být I poměrně velký profesionál. Takže, jak říkám, můžeme zvolit buď takovou tu zakomplexovanou pozici, kdy pak přestaneme komunikovat, vrátíme se sem a budeme tvrdit, že ta Evropská unie nemá smysl a nebo naopak jít dopředu a hledat ty cesty, jak se prosadit. Ale to je jedině na základě nějaké opravdu racionální práce, konstruktivní práce a myslím, že je důležité, aby ti budoucí naši reprezentanti byly takový, aby se byly schopni domluvit. Jestliže jezdíme a máme reprezentanty některé ministry, kteří jedou do Bruselu vyjednávat a neumí jazyk, tak je to prostě problém. Oni se tam cítí ztraceni a pak to může mít ty projevy zakomplexovanosti, které můžeme často pozorovat v tom, že přichází diktát z Bruselu, ale už neřeknu, jestli se snažili něco udělat nebo nesnažili. A to samé je I s těmi poslancemi, takže je opravdu důležité, já už přestanu, abychom dobře prostě volili.
Mluvčí 0: Děkuju moc. Já si dovloum jenom jeden komentář k té volební kampani. Volební kampaně samozřejmě z hlediska toho, kolik je do nich investováno, se řídí také tím, kolik ty politické strany z nich jsou schopný utržit, respektive kolik peněz se jim vrátí. Ta realita je taková, že z voleb do poslanecké sněmovny je třetinový zisk, respektive, pardon, z voleb do evropského parlamentu je oproti poslanecké sněmovně třetinový zisk, což samozřejmě přímo oblivňuje ten dopad té kampaně a tu velikost té kampaně, která se v České republice odehrává. Vy jste mi krásně otevřel ještě jedno téma. Myslím, že paní Vitsenová zmínila, že by byla ráda, kdyby došly ti lidé, kteří chtějí Evropu, že by byla ráda, kdyby došly mladí lidé. Vy jste se, pane senátore, stal takovým kandidátem mladým, bych řekl, v té prezidentské volbě. Nicméně čísla, která máme, a teď si dovolím citaci, z roku 2016 podle OECD hovoří o tom, že Česko je státem s nejmenším zájemem o politiku u osob v věkovém rozmezí 15 až 29 let. Dle údaje OECD se 57% českých občanů spadajících do této věkové kategorie o politiku vůbec nezajímá. Můžeme zkusit říct, navrhnout nápady, proč a co dělat s tím, aby mladí lidé, a teď nejenom o volby evropské, ale obecně o veřejné dění kolem nás jevili zájem vyšší než teď?
Mluvčí 2: Asi by bylo nejdůležitější, abychom zlepšili kvalitu politiků. Když politici a kandidáti na poslance a tak dále se na to nejsou zajímavé, tak samozřejmě mladí lidi se budou zabývat jinými věcmi než politikov, kde je vždycky o lidi. A máme v politice lidi, kteří zaujmou, tak budou taky v voličích chodit k úhrám. Když máme kandidáty, kteří by unudili čerta, tak samozřejmě tam nikdo nejde. Musíme si uvědomit, že bohužel během posledních 20 let kvalita těchto politiků šla soustavně dolů. I čistě jenom retoricky, když se podívám na párlament před 20 lety, to tam bylo několik vynikajících řečníků. Ať to byl Klaus, ať to byl Zenan, pak jiní. Dneska už tam je jediný, který umí mluvit. A to všechno je slovo lidí. Prostě my jako politici voliče nezajímáme. A to je hlavní důvod. Nehradejme důvody větším jiném. Je to naše vina a naše serhání. Nikoho jiného.
Mluvčí 0: Děkuji. Tak, asi dáme přednost dámně. Jestli máte nějaký recept na to, co změnit, aby mladí lidé měli větší zájem o politiku, mimo to dotáhnout do politiky osobnosti, které budou více přitahovat?
Mluvčí 3: Určitě mluvit jednoduše. Nemyslím tím triviálně, ale mluvit jasnými slovy, mluvit přesně, mluvit zajímavě a stát si za tím, co říkáte. Musí to být vaše přesvědčení. Musí. A musíte ukázat úplně jasně, že vám leží na srdci to, co zajímá ty mladé. Abych byla úplně konkrétní. Já jsem byla 21. března v Oslo. A já jsem tam viděla manifestaci za životním prostředí. A já jsem byla fascinovaná. Tam bylo před norským parlamentem bylo obrovské zhromáždení dětí, školních dětí, ale taky jsem chodila do školy a mám děti, mám vnoučata, ale to poznáte, když se ty děti nudí a chtějí se urýt. Já jsem byla úplně dojatá, když jsem viděla cedule, které si ty děti namalovali a ti školáci opravdu byli plní těch hesel. Skandovali. Oni skandovali, I když šli domů. A opravdu jste tam cítili to napětí. Jim opravdu jde o to, aby žili ve slušném prostředí, aby ten život vůbec mohli strávit kvalitně. A tohle opravdu, pokud tomu nevěříme a nepochopíme, tak je mi líto. Pokud budeme přesvědčovat lidi, že klimatická změna je blábol a nesmysl, a nevchápeme obavy těchhle mladých lidí a dětí, tak jsme opravdu mimo.
Mluvčí 0: Pane Hlčarek, teď je to na Vás. Už jsme tady měli lepší nabídku politiků, lepší nabídku kandidátů. Měli jsme tady požadabek na větší srozumitelnost a řekněme empatii vůči tématům, kteří ti lidé vnímají. Tak je zbývá ještě něco?
Mluvčí 1: Chcete slyšet ten recept? My jsme měli dneska v Senátu seminář na témat svobodná média a byla tam taková prezentace. A tam se také ukazovalo, že mladí lidé právě v tom věku, o kterém jste hovořil, vy se třeba nezajímají ani moc o spravodajství. Takže ono se to odráží podle mě v řadě věcí. Já myslím, že to je také trochu odrazem té společnosti, že to je tak, jak to je. Já tady nechci opakovat ty předešlé věci k tomu. Ale já sám bych chtěl být trošku optimista. Já se setkávám s mladými lidmi, nebo často mě oslovují a vidím zájem. Je pravda, že to je asi jenom nějaká skupina. Že to není samozřejmě ta široká populace, že jsou to ti, kteří se zabývají nebo zajímají o tu politiku. Mně třeba oslovil jeden mladý politik z KDU ČSL, který prostě je aktivní a dělá kampaň na hit-hitu a myslím si, že to je prostě dobrý směr, aby I do té politiky chodili, nebo přišla ta mladší generace. Ukazuje se dnes třeba na Slovensku, že ho zvítězila paní Čaputová. Tu já řadím už k té další generaci polistupadové, která teď nastupuje a která má asi větší předpoklady pro to oslovit ty mladé lidi. Když se podíváme u nás na Piráty, tak myslím si, že také mají voliče především z těch mladších generací. Takže je to I o nových tváří, já neříkám, že nové tváře vždycky zajišťují kvalitu, ale myslím, že se více přiblížují k těm potřebám těch mladých, protože jsou jim generačně blíže. Tak myslím si, že by ty politické strany jako takové a to si myslím, že u nás byl trošku problém, že se v nich nedokázali prosadit mladí lidé. Že to bylo někde nahoře zabetonované těmi struktúrami, které zde byly vytvořeny a bylo to pro ně velice těžké, aby se dostali výše a aby o nich bylo více vědět. Takže je to I v té politické kultuře a začínají se prosazovat, myslím, ty čtyřicátníci, takže to si myslím, že je dobrá zpráva a možná, že to změní I ten stav.
Mluvčí 0: Dobrá zpráva pro mladé čtyřicátníky, že už přišel ten čas na generační výměny. Většinou se v souvislosti s nízkou účastí voleb do Evropského parlamentu hovoří o tom, že tím základem a tím začátkem je nesrozumitelnost respektive nepochopení toho systému jako takového a právě to, že lidi nerozumí tomu, co se v Bruselu děje, jak fungují procesy, které potom ovlivňují naše životy, tak jsou za náchylní k tomu nechat se zmanipolovat, nechat vyrůst mýty do celkem obludných rozměrů a víceméně potom být odrazen a priori k tomu jít volit, protože proč bych měl jít volit někam, kde tomu nerozumím. Evropský parlament, Evropská komise v průběhu těch let, co sledují evropské volby, a to je prakticky od začátku, tak vždycky dělala kampaně, které měly posilit volební účast a jestli se nepletu, tak volební účast klesá celoevropsky při volbách do Evropského parlamentu. Pani Micenová, máte pocit, že některé z těch kampaní, které se odehrávaly, a většinou jsou zaměřeny na mladé lidi, neviděl jsem kampaně, která byla zaměřena jednoznačně na seniory, máte pocit, že tyhle kampaně mají smysl, nebo slyšel jste někdy ve vaší profesi, že by někdo řekl, tak tohle to se opravdu povedlo, protože v tomhle segmentu se nám opravdu podařilo zvednout volební účast?
Mluvčí 3: Myslíte Evropské kampaně? Já jsem před těma pěti lety s velkým zájmem sledovala tu kampaň s takzvanými špicm kandidáty. Abych mluvila srozumitelně, každá velká politická skupina si vybrala jednu známou osobnost, aby si lidé uměli představit třeba pod evropskými křesťanskými demokraty, konkrétně pana Žána Kloda Junkra a třeba pod zelenými, to byla Franska Keller. Abyste vždycky viděli jednu osobu, jednoho člověka. Ale přiznám se, že to zajímalo mě, protože mě zajímají evropské otázky, ale nevím o nikom z mé rodiny nebo z mých přátel, že by se na ty evropské debaty díval. Ale já si dovolím I malou odbočku, kde teda, I když jsem EU pozitivní, jak myslím, že už tady I trochu je cítit, mám pocit, když I evropští politici udělali chybu a v jednom opravdu se lhali. A bohužel za to platíme I růstem populistů. Já nechci pořád vzpomínat na minulost, ale doba, kterou jsem v Bruselu zažila, se zaměřila na řešení té velké finanční krize. Já jsem tam opravdu byla účast na jednání ministrů financí, které začalo ve čtyři odpoledne a končilo třeba v půl třetí ráno. Některá jednání trvala do šesti hodin ráno. Viděla jsem skupinu těch politiků, jak byly napjatí. Někdy tam padala silná slova, ale všichni se strašně snažili najít řešení a nevěřili byste tomu. Oni vážně táhli za jeden pro vás. Hledali tu cestu, hledali to někdy nervou, někdy metodou pokusů a omilů. Byly tam I zástupci Městského měnového fondu, Evropské banky a spousta napětí, spousta debat. A když to jednání skončilo, uf, všichni si oddechli, že burzi reagovali světové pozitivně. Ale, a teď přijde to ale, v momentě, kdy ministři financí nebo jiní vysocí představitelé, I ti nejvyšší, vycházeli z toho jednacího sálu ještě opravdu unavení a vyčerpaní. Přišli novináři a oni jim skutečně prakticky všichni říkali, to jsem jim to nandal. To jsem jim to nandala. Bojovala jsem za zájmy naší země, našich financí a nikdo neřekl, dáli jsme za jeden pro vás a díky tomu jsme to přes tu všechnu bolest a přes ty všechny velké ztráty, které opravdu byly a které občané cítili. My jsme to přece jen zvládli líp, než kdyby nás nebylo dohromady těch 27, později 28 a myslím, že to byla zásadní politická chyba, za kterou bohužel platíme mimo jiné samozřejmě těch příčin je spousta, ale platíme I tou krizi důvěry a I růstem populistů. Já to tak vidím.
Mluvčí 0: Děkuji za komentář. Pane senátore, mě ještě zaujelo, když jste mluvil o těch mladých lidech a bavili jste se, nebo respektive říkali jste, se setkáváte určitě s nějakou skupinou, se kterou se potkáváte v rámci výkonu svého mandátu. Není v tomhle tom vlastně částečně zakopaný pes, protože asi před dvěma lety výzkumnici Pánové Šlerka a Prokop představili svůj výzkum, kde hovořili o tom, že prakticky po to, co upustíme základní školu, vstoupíme na střední školy, tak se cesty lidí, kteří si posleze projdou gymnáziem a lidí, kteří si ji projdou učňovským školstvím, totálně rozcházejí a že prakticky už není prostor, kde by se ti lidé za A mohli potkat, za B vyměnit si zkušenosti a za C také získat informace, kterých říkáme, že dneska nejsou. Není náhodou problém tam, že v této zemi, co se týče vzdělávání k občanství, chápání k systému, k demokracii, tak je toho vlastně hrozně málo na úrovni základní školy.
Mluvčí 1: No, to jste narazil na strašně důležité téma, které mě osobně trápí, ale myslím, že už to začíná právě na té základní škole. Já si myslím, že ten systém prostě vede k určité, tak jak je nastaven u nás, jako k určité segregaci prostě lidí. A já jsem byl jednou přítomen nějaké debaty nebo respektive setkání mladých lidí, bylo tam asi 120 lidí, nějaký mladý parlament nebo mezinárodní jednání to bylo. A tam tedy ty mladé lidé se vyjadřovaly, to byly většinou gymnazisti, a vyjadřovaly se tak, jako oni ty z toho učňáku. A já jsem říkal, to přece takhle nejde. Takže to přesně to, co jste popsal. Čili ta společnost, si myslím, se rozděluje. Ale to je jiné téma. Ale souvisí to s tím, se rozděluje už někde na té základní škole. A víme, že jsou systémy, které se tomu snaží zabránit, jako třeba fincký model školství, kde se ty děti nehodnotí, kde se snaží, do určité doby samozřejmě, kde se snaží je držet pospolu, nerozdělovat je na ty chytré a hloupé, tak jak se to často prezentuje. Ale naopak, u každého rozdílit nějaký talent, protože někdo může být šikovný manuelně, dělat dobře rukama. Někdo zase je geniální hlava, tak umí počítat, ale zase neumí si zavázat kaníčky, když to řeknu takhle. Nadnes někdo umí to I to. A to si myslím, že je třeba prostě promýšlet. A tam, podle mého názoru, máme velký bluh. My neučíme ty lidi k vzájemnému respektu, k vzájemnému porozumění, diskuzi a debatě. Možná proto jsou v těch severských zemích také v tomto někde jinde, ale prostě narazil jste na důležité téma. Jak se k těm lidem dostat, tak to je velká otázka. Je pravda, že já jsem byl na několika gimnázích. To samozřejmě člověka potěší, když vidí, že jsou tam studenti třetího ročníku, kteří organizují debaty se známými lidmi, když to takto řeknu, sami od sebe. A Zvous je tam, bylo to v Pardubicích. Tak to je samozřejmě fajn vidět, ale k té segregaci už, podle mého názoru, dochází v tom českém školství a v základním školství. A tam je prostě velký problém s tím souhlasením. Co s tím, to je velká otázka, na které se musí shodnout celá politická scéna, ale to vidím trochu teď jako science fiction.
Mluvčí 0: Odkrát děkuji. Já jsem se snažil propašovat ten třetí důvod, jak by se možná z tu volební účastí dalo něco dělat, tak jsem použil tohleto téma. Dovolte mi, abych se dotknul ještě jednoho posledního tématu, než dáme prostor k otázkám. Vlastně před několika dny jsme byli svědky v naší sousední zemi na Slovensku. V prezidentské volbě. Máme tady našeho českého prezidentského kandidáta. A já bych vlastně vás chtěl poprosit o komentář, jak na vás, respektive co pro vás znamená ten výsledek té volby na Slovensku. A samozřejmě bychom o tom měli hovořit nejenom z hlediska toho, jak to dopadlo, ale z hlediska toho, jaká byla volební účast na Slovensku. Je třeba si říct, že pan Vilšar si pamatuje ty čísla volební účasti velmi přesně. V prvním kole prezidentské volby přišlo volit 62% českých voličů. V tom druhém kole dokonce ještě o 4% víc, 66%. Zatímco na Slovensku, jestli se nepletu, jakože se nepletu, protože jsem si to opsal, tak to bylo přesně naopak. V prvním kole přišlo 49% slovenských voličů a v tom druhém kole 41%. Tam ta volební účast klesla. Je pan možná ještě zajímavost zmínit, že Slovensko, které má déle přímou volbu než Česká republika, tak víceméně na střídačku tam je buď to silnější první nebo druhé kolo. Není to určitě něco, co by platilo z pravidla, ale pravda je, že ta volba letošní tak vlastně znamenala zvolení kandidáta s výrazně menším počtem hlasů. Pani Čepotová byla zvolena asi milionem voličů, když to pan prezident Kiska byl zvolen asi 1,3 milionu voličů. Zajímalo by mě váš názor na přímou volbu, na volební účast, která je tak vysoká I v České republice a vlastně na komentář k tomu Slovensku. Asi poprosím pana předsedu poprvé.
Mluvčí 2: Volby byly opravdu odlišné od našich. Jeden z důvodů je, že Slovensko, jak známo, těsně po té, co u nás padl starý režim, dva roky poté už zažili mečára. To vedlo k tomu, že na Slovensku se vytvořila občanská společnost. U nás ne, my jsme si tady veseli žili v evropské demokracii a žádná občanská společnost se nevytvořila. My jsme to považovali demokracií, svobodu a všechno za samozřejmost. Slováci poznali blesku rychle, že to samozřejmě není. A ta občanská společnost vedla k tomu, že v demokratických volbách byl sveřen všemocný premiér mečár a vedle taky k tomu, že po těch vraždách těch dvou novinářů se politická stěrna na Slovensku úplně změnila. Proč bylo menší počet? Popravdě řečeno, poněvadž bylo jasné už po prvním kole, kdo bude vítězem na Slovensku a ty strany, které všude v Evropě I na Slovensku mají největší počet voličů, kteří taky chodí ku nám, jejich kandidátka to nebyla. Prostě ty měli jiný kandidáty, kteří ale jasně popadli. Tudíž potom ty voliče už to nezajímalo. Myslím, že to nebude jediný důvod, ale to jsou dva důvody, které v celém vývoji vidím. Musím říct blahopště slovákům, že jsme odvážili zvolit ženu, že jsme odvážili zvolit ženu, která nebyla podporována jednou velikou stranou, kdyby samostatně kandidovala. Předtím mám hluboký respekt.
Mluvčí 0: Moc krát děkuju, paní Vecenova.
Mluvčí 3: Já jsem sledovala volby na Slovensku tak napjatá, že pak už jsem tu televizi radši vypnula, protože jsem velice fandila paní Čaputové, ale mě těšilo, že oba dva kandidáti byli demokratičtí a znám osobně pana Ševčoviče a považuji ho opravdu za slušného a kvalitního člověka. Já ještě musím říct, že Slováci mají jistou štátotvornost a umí ze svými talenty dobře pracovat. Teď mluvím třeba o diplomatech nebo o lidech, kteří působili na některých důležitých pozicích. Umějí se spojit a abych byla konkrétní, umějí třeba podporovat pana Lajčiaka na vysokou pozice I vládnoucí strana. To umějí na rozdíl od České republiky. Ale musím I říct, že paní Čaputová není jediná silná žena. Ráda bych zpomenula na Ivetu Radičovou skvělou slovenskou premiérku anebo na skvělou diplomatku paní Magdu Vašáriovou. Takže I tady je možná to pěkné podhoubit.
Mluvčí 0: Děkuju. Pane Halšare.
Mluvčí 1: Já nejsem nějaký sociolog, takže se nechci pouštět do nějakých divokých úvah. Ale jak řekl pan poslanec Schwarzenberg, ty volby byly do určité míry jiné. Nebo byly úplně jiné. Myslím, že nebyly tak vyhrocené jako u nás. Protože přeci jenom tím prezidentem, který končil a končil. Takže to byla jiná situace než u nás, kde vlastně ta situace kolem prezidenta byla poněkud vyhrocená, domnívám se. Nebo jsem o tom přesvědčen. Takže prostě prezident Zeman byl velkou výzvu a myslím, že velká část společnosti ho Nebo takhle. Prostě prezident Zeman byl někdo, kdo tu společnost polarizuje a proto jí stálo za to přijít k těm volbám. Čili byl to velký souboj a myslím, že proto bylo I v těch prvních volbách mnohem větší účast. V tom prvním kole mnohem větší účast než tedy na Slovensku v těch volbách. Čili v tomto to bylo jiné a to druhé kolo, tam byly také dva kandidáti, kteří byly úplně, jak si bych řekl, polarizovaní. To na tom Slovensku nebylo, protože pan Ševčovič a pani Čaputová, myslím, přestože se odlišovali, tak tam nebyl ten zásadní prostě střed, který by ty lidi prostě přitáhl k těm volbám. To je jeden z důvodů asi, který možná k tomu taky směřil. A jinak bych ještě opravdl, že jsme tady dva prezidentskí kandidáti.
Mluvčí 2: Zajímavé bylo na Slovensku, že ty prezidentské volby taky se lišili od českých tím, že tam bylo méně žijí a méně zprostých pomluv. Oni opravdu mají vysvělejší demokracii než my.
Mluvčí 0: Teď jenom napadlo, máte pocit, že pani Čaputová, která se jednoznačně profiluje v té komunikaci jako proevropská politička, která říká velmi otevřeně, že vidí pozici Slovenska v silné Evropě. Máte pocit, že tohleto by mohlo přispět zvednutí volební účasti na Slovensku? Jste optimisti v tom letom, pane předsedo? Jste optimista, že by na Slovensku to nemuselo dopadnout tak špatně s tou volební účastí letos?
Mluvčí 2: Já jsem o tom přesvědčen, že přece na Slovensku se daly věci do pohybu. Není to tak zmrzlé jako u nás.
Mluvčí 0: Tak moc krát děkuji. Máte někdo?
Mluvčí 1: My jezdíme na Slovensku za rodinou, protože moje žena je na půl slovenka, její tatínek je slovák, takže jsme tam minimálně jednou ročně navštěvujeme Slovensko a oni byli překvapeni často z toho, kdy jsme tam se spolu bavili, že my máme takový negativní postojík k Evropské unii. Já si myslím, že na Slovensku ta situace je jiná. Mají euro a mám za to, že I ta společnost to přijímá jinak a nevidí v tom nějaký úplně zásadnější problém a stejně ten vztah k Evropské unii jako takové. Zase říkám, nevycházím z nějakých čísel, ale spíš z nějakých pocitů, kdy jsem se s těmi lidmi bavil a ten náš zásadní euroskepticismus, který přeci jen u nás je poměrně vysoký, když se podíváme na ta čísla, tak oni nechápali, takže I to je podle mého názoru jiná situace.
Mluvčí 3: Já jsem taky chtěla zmínit, vidím tam I význam toho, že Slovensko má euro, I za to bych je pochválila za statečnost a myslím, že přece jen členství v eurozóně například slovenským politikům přece jen přináší širší spektrum informací. Oni jsou u řady jednání, kde my sedíme za zavřenými dveřmi. Oni se tím hodně učí. Ta jednání probíhají hodiny a hodiny a to jsou třeba školy vysoké ekonomie. Opravdu se tam dostávají k velmi důležitým informacím a mají také I zájem na tom, aby eurozóna kvalitně fungovala, takže I tenhle aspekt bych považovala za důležitý.
Mluvčí 0: Já mám zážitek z poslední cesty na Slovensku, kde jsem zjistil, že místo eura tam používají stražák zase čtyřech písen. Tentokrát je to GDPR, kterým jedna politická strana děsí, že euro ano, ale GDPR v každém případě ne. Dámy a pánové, my jsme si tady, a já moc krát děkuju za tu debatu, povídali o tom, jaké jsou příčiny té nízké volební účasti v letskterých typech voleb. Nedotýkali jsme se jenom voleb do Evropského parlamentu, hovořili jsme hodně I volbách do Senátu. Pokusili jsme se také přijít na to, co by se dalo změnit, aby ta volební účast byla větší. Od každého z mých partnerů tady za stolem padnul jiný nápad a jiný motiv toho, jak bychom mohli přispět tomu, aby ta volební účast byla vyšší. Myslím si, že teď budu velmi rád a dám vám prostor na vaše dotazy a otázky pro mé milé hosty, takže máte slovo. Jenom chviličku, počkejte na mikrofon. Je tady nějaký mikrofon? Jo, dostanete, chviličku, vydržte.
Mluvčí 2: Nechce.
Mluvčí 5: Už to je zpuštěné. Já nebudu mít jednoduchou otázku, spíš chci říct svůj náhled na to. Myslím si, že nejde tak o detajní počítání procent rasů, ale že jde o to, vzbudit tu společnost, vzbudit zájem vůbec o politiku, které se ani nemusí říkat politika. Ale nastolí vážná témata, kde by bylo možno vzbudit zájem plošně.
Mluvčí 0: Tím vás nechceme umlčet, jenom se nám zřejmě pravděpodobně ten mikrofon teď vybyl. Tak poprosíme o náhradní, kdyby to šlo. Jo, půjde. Můžu vás jenom poprosit na začátek o jméno, jenom abychom, jenom jestli byste se představila. Mila Davorlová. Vzbudit.
Mluvčí 5: Zájem o silná témata, protože každý člověk má větší zájem, když se sám může zapnit, zapojit. Takže téma, kde by člověk mohl být účasten v tímu, tak myslím, že by mohlo být nosné. A mohlo by to být přímo konkrétní téma, mám na mysli. Například, my jsme na výši v povodí, kdybychom si dali za celostátní, celonárodní úkol pustit ven, mimo naše hranice, čistou vodu. V pojednotlivých povodích. Do toho byste mohli zapojit lidi úplně, jako ze všech stran.
Mluvčí 0: Tak, moc krát děkuju. Moc krát děkuju za nápad a za komentář. Máte někdo choď komentovat, nebo můžu dát slovo dál? Tak poprosíme, poprosíme dál o další slovo. Jestli někdo má chuť na nějakou otázku, nebo pani Vycenová, pardon, mohla se.
Mluvčí 3: Já si neodpustím malý komentář. Krásný nápad. Zjistilo se, že nedostatek vody je pro občany této země koule největší aktuální hrozba, kterou vnímají jako největší nebezpečí. Takže opravdu krásný nápad.
Mluvčí 0: Tak a poprosíme teda o další otázku.
Mluvčí 1: Dobrý den, můžu? Jasně.
Mluvčí 5: Já bych jenom tady měla trochu poznánku k tomu zájmu o volbě obecně. Prosím, nechálejte to jenom na školu. Ten základ musí být.
Mluvčí 3: V rodině. My jsme konzervativní strana a jako konzervativní politik bychom měli skutečně začínat u rodiny, u sebe. Ta škola potom jenom supluje něco, co to rodině není. A potom ti mladí lidé, která se v dalekou většinu vědou, třeba uvedoucí tam, kam někdy nejsem moc ráda, že se obracují. Konkrétně třeba můžu říct moji studenti, někteří se na mě obracují s otázkami ohledně ARDO, nebo já jsem z toho trošku na práždě, protože jim nějak nemůžu vysvětlit, nebo snažím se, ale někde je to strašně složité jim vysvětlit, že mají si získávat informace ze všech stran, což o všech samozřejmě zase souvisí s tou mediální vědomostí. Jenom děkuju.
Mluvčí 0: Moc krát děkuji za komentář a jenom se pokusím možná uvést to, co jsme si tady povídali s panem Ryšerem, nebo respektive trošku zpřesnit, uvést nám pravou míru samozřejmě. Tato rodina je tam taky, nicméně ten výzkum, který jsem citoval, tak také zmiňuje to, že vlastně v té rodině k tomu zapoustření už dochází vlastně taky, protože ty rodiny drží toho člověka v té úrovni, v té úrovni, ve které je. A vlastně otázka je znamenit se, kde jsou ty překlinávací věci, kde se to, kde se tam může změnit. Nevím, jestli pan Helšer mně chce.
Mluvčí 1: No tak určitě to školství, o kterém jsme tady mluvili, nebo to je jeden z těch aspektů, ale když bych měl vycházet třeba z toho finského modelu, já neříkám, že je třeba ho implementovat sem, ale je to spíš jako zajímavý pohled na to, jak to funguje, tak tam také ta rodina má úplně jiný vztah k té škole. A tam si myslím, že to je také důležité. Já vím, že vy jste měli asi na mysli trochu něco jiného, ale tam ty rodiny komunikují, pokud je mi dobře známo, prostě s těmi školami, ty rodiče mají velkou možnost ovlivňovat to, co se odehrává v těch školách. Na druhou stranu důvěřují těm učitelům, takže důvěřují mnohem více, než je zvykem u nás. Ale to je samozřejmě práce s mentalitou a je to dlouhodobá tam třeba není, pokud je mi dobře známo, tak tam není ani školská inspekce, čili byla a byla zrušena. Takže ta důvěra je vysoká a to se pak propojuje I s těmi rodinami a vytváří to jakýsi celek, který je pozitivně naladěn v tomto ohledu. Ale ještě si mohu k těm tématům, to je samozřejmě velice důležité, těm důležitým tématům. Tak tady jste zbydělá to GDPR, že to funguje jako strašák, ale to je právě chyba toho, že ty politické reprezentace nedokáží vysvětlit, proč to vlastně je, proč se to všechno odehrává, proč to přichází z té Evropy, že ten nový, rychle ubíhající svět, digitalizující svět, přináší mnohá nebezpečí pro svobodu jako takovou, pro svobodu jednotlivce, že nám může být ukradeno v podstatě soukromí, můžeme být ovládáni nejrůznějšími struktúrami, můžeme být ovlivňováni I různými zeměmi, jako je třeba Čína, když to teď řešíme. A jedině ty velké celky mohou nějakým způsobem tomuto čelit a z té Evropy přichází to GDPR, kromě jiného také proto, abychom předcházeli těmto nebezpečím. U nás to tak prezentováno není, u nás je to prezentováno tak, že to je jenom nějaká, když to řeknu, prostě buzerace, zbytečná. Možná v mnohých oledech se nám to zdá zbytečné, ale I my si za to můžeme, protože jsme tři roky vlastně nic moc neřešili a nevysvětlili. Takže tohle je třeba si uvědomit a často vlastně nám nedochází ty souvislosti v tom celku, v tom globalizovaném světě, který na nás chrlí opravdu velké výzvy a jedině ty velké celky toto mohou nějakým způsobem řešit ty malé národní státy, které jsou už dneska Francie I Německou, když se to srovná vlastně s celým světem, ze spojenými státy, s Indií, s Čínou, s Ruskem, tak to nejsou prostě schopni řešit. A toto si myslím, že je velký gluh. Na nás z té Evropy něco spadne a pak tedy na to akorát nadáváme, protože nejsme schopni to nějakým způsobem zpracovat.
Mluvčí 0: A jen si představme, o kolik méně problémů před rokem bylo, kdyby ta legislatova implementována byla včas a kolik podnikatelů by mělo o mnoho méně problémů. A na druhou stranu, o kolik méně právníků by se vědělo ty peníze, které vydělali v tobě, kdy řešili tuhletu věc. Možná ještě jednu poznámku a necháme pak prostor.
Mluvčí 1: Jenom krátce, to je GDPR, ale měli jsme zákon o lékových padělcích. Když řeknu z toho konkrétního života, jak to chodí. Přišel nám ten zákon 14 dní předtím, kdy už měl platit v Evropské unii. Kdy za náma chodili občané, abychom ho nějakým způsobem pozměnili, tak nám už z ministerstva bylo tvrzeno, že to nemůžeme změnit, protože za 14 dnů už ten zákon prostě musí platit. A my jsme byli postaveni před hotovou věc. Kdybychom ho neschválili, tak by to způsobilo některé problémy, jako že by třeba lidé museli si chodit pro vakcíny do lékárny. A teď ten zákonodáce stojí před takovýmto řešením. Takže zase se dlouho čekalo. Často je to I úmysl a rychle tu prvnou věc změnit I ve prospěch nějakých vnitřních lobby, které jsou prostě v této zemi. A svede se to na Evropskou unii. A v tomto bychom měli být opravdu spravedliví a jasně tohle rozlišovat. Ale o tom se moc nemluví.
Mluvčí 0: Moc krát děkuji ještě za komentář. A poprosím, tamhle v sadu vidím jeden dotác.
Mluvčí 1: Když jsme minulý týden polemovci pořádali debatu o dezinformačních kampaních. O Ruska a Číni. A viděl tam jeden můj kamarád. A po té debatě mi říkal, konečně nějaká politická strana dělá něco úžitečného. Žádná politická strana nedělá nic úžitečného. Vy jste konečně přišli s ničím, co má nějaký smysl. Budete dělat další takové akce? Já jsem říkal, na mě to nejví. Děkujeme.
Mluvčí 5: Já bych se chtěla prostě pytat, jak se vypořádat s tím, o čem jsem nedávno četla, jako o elementu věřivosti. Spousta lidí, kteří ty racionální argumenty vůbec neberou v potaz, ať už z důvodu toho, že mají nějaký a priori vůči tomu, kde je uplatňové. Mohou by tím člověk mluvit jako svatý a zlatou ústý a stejně prostě dají na nějaký ten emocionální věr, který jim instruuje člověk, který mu prostě věří. Vy jste mluvila, paní Vycenová, o tom, že se zlepšují naši řečníci, že tedy pár rozhoršují. Já osobně mám pocit, že to je spíš naopak, že množství z nich se naučily mluvit, což nemusí nutně znamenat, že toho víc řeknou. Ale formálně aspoň ta mluva je strukturovanější a jako by pridnala hodněji. Ale ani tohle nemusí být element, protože já jsem si jednou zkusila doslova přepsat projev našeho současného pana premiéra a tam nedávala smysl snad jediná věta. A přesto mu všichni lidi, nebo tedy hodně velký podíl lidí, věří. Takže já mám pocit, že té politice, jako ostatně asi ve všem, přístupu lidí k politice je tolik iracionální. A možná u nás víc, než kdekoliv jinde, protože těch 40 let jsme tady jakékoliv politiky a povinnosti jí být vystaveni byli zbaveni, protože to nemělo smysl. A ještě bych dodala, že u lidí, kteří jsou třeba mladí a kteří by mohli být, řekněme, tou další generací, se mnohdy objevuje to, že když třeba nejsou hloupí a jsou relativně vzdělaní, tak oni zkrátka jsou odchladní těma zábavníma, talk show, reality show. A já si vzpomínám na jednoho mladíka, který mi řekl, jo, budu volit dřeva, no s tím já spíš sranda.
Mluvčí 0: Děkujeme za ty poznámky. Máte někdo komentář k tomu, jak se vypořádat s tím, že ta emoce je mnohdy silnější než to ráci, jo? Tak, asi to vezme odkraje, pane Jošere.
Mluvčí 1: Tak já myslím, že to bylo je a bude, jo, tohle. Já vám dám takový příklad, nebo příběh krátký. Když jsem kandidoval tedy v té prezidentské volbě, tak jsem jednou v práci si pouštěl tedy ve své volné chvíli rozhovor s panem Horáčkem. A byla tam zrovna naše paní Uklizečka, s kterou často si povídáme a já jsem ji říkal, co si myslíte o panu Horáčkovi? A teď ona řekla nějaký docela razantní prostě názor na něj, to já tady nebudu opakovat. A já říkám, a proč si to prostě takhle myslíte? A ona říká, no víte, lidi jsou jako zvířata. A já jsem říkal, no, co tím jako myslíte, že jo? A ona říká, víte, lidi poznají, když je volá špatný pán. Já vím, že to, můžeme o toho diskutovat nebo ne, ale ona jako naprosto jasně popsala to, že ta volba často je hodně iracionální a že je to opravdu o té autenticitě, o tom, jestli ten člověk nějak jako věří tomu politikovi, když teď řekneme, že to, co říká, takže si za tím stojí a že za ním nejsou nějací jiní, kteří ho dirigují. A někdy jsou takoví, kteří jsou schopní být tak důvěrihodní, ale přitom mohou naprosto jasně lhát. Tak to je schopnost prostě manipulace. Takže to je fenomén, s kterým jako naložit je otázka. To podle mě nejde. Na to je jedině možné zase postavit prostě důvěrihodného člověka, kterému budou ti občané věřit prostě to, co říká. Já jsem se s tím setkal I potom dále, mezi prvním a druhým kolem, kdy mi řada lidí říkala, já jsem vás volil v prvním kole, ale ve druhém kole jsem volila Miloše Zemana. Je to úplný rozpor, ale ta paní dodala, říká, no víte, když mě pan Drahoš nepřipadne jako lidský. Někdo zase říkal, že mezi prvním a druhým kolem dokonce k němu, ještě to bylo radikálně, ztratil nějaký vztah, že mu přestal prostě věřit, že třeba blbí jako robot, když to řeknu takhle. To není kritika teď, ale to je ten iracionální vlastně přístup a já ji říkám, no ale tak se podívejte na zahraniční politiku, jakou má ten a ten kandidát. No tomu já jako moc nerozumím. Můžeme to mít za zlé, jo? Takže I tohle je podle mě strašně důležitá složka a někdy hraje jako mnohem víc, nebo řekl bych, že hraje mnohem víc, než jsou ty racionální argumenty. Tak je to ta autenticita, to, že můžeme, nebo že mu nějak, k tomu člověku věříme, protože často nejsme ani schopni nějak jako rozkodovat prostě, co je zatím.
Mluvčí 3: Jenom drobnost manipulace s emocemi. Jednoduché posvědctví a emoce je strašně nebezpečná a velmi účinná zbraň. Myslíme I na ten fenomén, mámo podívej, to je člověk jako my a zatím je, a je z něho prezident a kam to dotáh? Teď já bych to taky vlastně mohl dotáhnout až na toho prezidenta. A nedostaté kritického myšlení a já slyším někdy I teorie, jestli ne vždycky dokonalé vzdělávání, není u nás takový záměr lépe ovládat lidi.
Mluvčí 2: Berte lidi, jaký jsou. Vy je nezměníte. Prostě lidi poslouchají racionální argumenty, ale odchází pod normem emocionální. To si musíme uvědomit a náš a politici musí svůj způsob komunikovat se tomu přizpůsobit. Nestěžovat se na voliče, kde na jejich rozumné argumenty neslyší, nebo přemýšlet o tom, jak to proměnit taky do emocionální formy, aby to voliči přijali. Ale nezměníte voliči. V posledních 120 let vidíte všichni, že ten, který šikovně apeloval na emoce, vyhrál. Tak konečně se jako politici z toho měli poučit. Politika není racionální věda. Je to o předsudcích, o nenávisti, někdy I o lásce, o všem možné a nikoli o racionalitě. Zahrají vždycky politice teprve tu poslední roli. A to bychom si měli uvědomit přímo v naší argumentaci.
Mluvčí 0: Tak moc krát děkuju za dokonalé shrnutí. Tak ještě poprosím, máme ještě chvíli na další dotazy, tak možná poprosíme tady. Je to škola, která přidává prostor pro rejezení takových aktivit. A zároveň návrh návoru je návrh s uděláním systému, který je všimným návštěvným možná. Navíc tady si vědíme, že většina lidí nakonec můžou mít slušný návrh s rodinem, oblastí, výstupním. A se těším, myslím, že by byly na to lepší, kdyby základ měl stát jako model, které měly vlastně všechny školy, které měly tam měnit nebo které nemají tam měnit. Ale ještě by byly takové školy, které měly vlastně vlastně měnit těm školám a většinou světským školám. Dobře, děkuji za komentář. Tak poprosím, jestli ještě někdo má komentář nebo otázku. Támhle vzadu vidím. Ne, tady ještě vepředu dáme přednost, protože pán byl dřív.
Mluvčí 2: Já mám dojím, že problém je taky v tom, že obecně kladné emoce jsou slabší než nezákladné emoce. Všimněte si, že všichni populistickí politici vzdůraznují takové ty negativní věci. Tohohle máš nenávidě, tohohle se máš bát. Když je někdo chytřejší než ty, tak to bude opravdu, jak když je chlup, hloupější než ty, tak ty na něj doplácíš. A co je cizí, to je vůbec špatný. A pohužel, jakož těžko žádat od dobrého politika, který by chtěl být úspěšný.
Mluvčí 1: A by používal negativní emoci,
Mluvčí 0: Ale ony ty negativní emoce základnou poprvé mohou být všichni slabné. Je to s tou sílou toho pozitivního vzdělení.
Mluvčí 1: Já jsem přesvědčený o tom, že člověk může působit pozitivní emocí a neměl byt nikdy přistupit na to, že vždycky ta zlá emoce bůže zvítě. Vidíme I na Slovensku, já myslím, že teď paní Čaputová je příkladem, kdy vyhrála pozitivní zpráva. Kde nevyhrála negace, kde vyhrála to srdce náhrady, když to řeknu úplně nejednodušejně. Já to chápu a teď bych se nechtěl stavit do nějakého dobra nebo zla, ale jako souboj toho anděla s ňáblem a jednou vítězí ten, po druhé vítězí zase onem. Je třeba mít ale tu chuť, tu sílu a tu energii zatím mít a dávat jít tím lidem. A jsem přesvědčen o tom, že lidé nakonec, když ten konec nikdy není, to je prostě kontinuální proces, tak nakonec spíše šáhnou po tom, když jim člověk nabídne nějakou spolupráci a ne jen boření.
Mluvčí 0: Optimistická věta. Pane předsedo, chcete komentovat, jestli je silnější pozitivní nebo negativní emoce?
Mluvčí 2: Zdávám právdu tomu pánové, který promluvil, protože jsem sám na sobě zamyslil. Je pouze proměr lidí, kteří by chtěli obejmout, ale je značně procent, kteří by chtěli nakopat do prdele.
Mluvčí 0: Předsedo nám to tady vyvažuje, ten optimismus a pesimismus. Dámy a pánové, protože se nám blíží trošku konec naší debaty, tak já poprosím jenom támhleho mikrofonu pro to džentlmana vzadu, protože já lásku už předtím. A domnívám se, že to bude jeden z našich posledních dotazů.
Mluvčí 4: Používal jsem se díval na vzpomínkovou sladnost v Rumaně, kde před 25 lety bylo vyvražděno během třech neděl 700 tisíc lidí. Byl tam přítome předseda Evropské unie, předseda Belgické vlády, která jako koloniální země se vyčítala. Oba dva se na to velice omlouvali a bylo to asi největší selhání Evropy v Buči a Frice za minulých let. Teď k tý Evropské unii. Mě překvapuje jedno. Ve většině Evropských unií se volí 26. května. U nás to volíme ve dvou dnech. Nevím teda, proč se nedržíme takhle. A druhá věc, která mi tady vadí, největší problém při těch volbách, bude zřejmě postoj k migraci. Otázka je, ta Evropa v současné době je dost tak rozhádaná. Srovnejte si postoje Itálie, Salviniho a Macrona, na druhé straně třeba Poláků a tak dále, nebo Maďaru a tak dále, ve Francii, žité veste. Všichni očekávají, že Evropská unie by se měla reformovat, ale jak se má reformovat, odtím otázka. Nabízí se přístup, jako vždy v minulých dobách, Francie s Německem, kdy prostě v Cáchách uzavřeli jakýsi superstát. To je problém pro ostatní země. To znamená, ta volba do toho parlamentu bude důležitější než kdykoliv jindy. Ještě je otázka, jestli vůbec budou volit v Británii, protože pokud dojde odprožení 30. června, jak požaduje nebez a nej, tak oni musí pouhávat. To jsou problémy v Evropě, které budou opravdu se muset řešit.
Mluvčí 1: Děkuji.
Mluvčí 0: Děkuji moc krát za komentář. A možná zkusím jenom velmi stručně. Vy jste zmínil termín voleb. Ten termín voleb není jenom jeden den, ten termín voleb je týdení. A vlastně je v každé zemi jiný. A na vyhlášení čeká celá Evropská unie na neděli, večer, jestli se dobře pamatuji z posledního vyhlašování, kdy se oznámí výsledky prakticky ve všech zemích. To, že v České republice se volí v pátek a v sobotu, je zvykem České republiky, protože prakticky všechny volby, které máme, tak máme dvoudení a je to prostě zvyklost naší volební procedury. Já se možná ještě zeptám svých hostů, a navážu tím na ten komentář, jestli si myslíte, že ty letošní volby do Evropského parlamentu budou čistě subjektivně důležitější než jiné, ale přece to budou ty volby letošní důležitější než jiné do Evropského parlamentu.
Mluvčí 2: Jak jsem na začátku říkal, důležitost Evropského parlamentu se stupňuje každým rokem, takže ty volby jsou důležitější než před deseti lety. To je přece jasný. Otázka je samozřejmě, jestli ty volby naše do Evropského parlamentu se bude směrem tendenci líšit od ostatních volech České republice. Jestli si uvědomujeme, že nevolíme do sněmovny, nebo do Evropského parlamentu, že potřebujeme důstojné zástupce v Evropě. To je otázka, kterou si kladu. Nejsem si toho jistý.
Mluvčí 3: Samozřejmě jsou důležitější než byly kdykoliv dřív. Už kvůli růstu populismu, růstu extremistů z obou stran Spektra, bude záležet, jestli si budeme umět uvědomit, zda reagujeme na manipulaci, na negativní emoce, strach z migrantů, anebo budeme volit racionálně to, co chceme a co chceme změnit.
Mluvčí 1: Tak jistě cítíme určité napětí, takže to už je předznamenání toho, že ty volby budou opravdu důležité. Evropa si prošla nejrůznějšími krizemi za posledních deset let, když to tak řeknu, od ekonomické krize po tu migrační krizi. Půjde o to, jestli bude dál táhnout za jeden provaz, nebo jestli naopak převládnou nějaké dezintegrační síly, které to společenství roztrhají a nastane nějaká vzláštní situace. To je otázka, jak to bude. Já bych byl rád, kdyby zvítězili ty síly, které se spíš budou snažit tu Evropu držet pohromadě, které řeknou, ano, je potřeba ty věci měnit, buďme kritičtí, konstruktivně kritičtí, ale nakonec musíme mít vždycky jeden vykřičník a to je, zůstaňme spolu u jednoho stolu. Je, to se teď takhle rýmuje. Zůstaňme spolu u jednoho stolu a spolupracujeme, protože v tom světě, který před námi stojí, nás může udržet, podle mého názoru, jedině evropská jednota. Nějaké šarvátky vezi Francouzi, Němci, Italy nás nemohou posílit. Naopak nás mohou jedině a jedině oslabit. A v tomto bych chtěl podpořit toho, který tady měl dnes být a není tady, Luďka Nydrmajera, o kterém si myslím opravdu, ať už si může vyslet politická orientace sem nebo tam, ale že je to opravdu, bych řekl, kompetentní evropský poslanec, který se umí v tom parlamentu pohybovat a že on může naše zájmy a vůbec I tu vizi evropskou nějakým způsobem dobře naplňovat. Takže rozhodně bych se přemluval k tomu, aby v tom Bruselu, v tom parlamentu byl.
Mluvčí 0: Dámy a pánové, nemohl jsem si přát lepší dotaz na závěr naší debaty, než o důležitosti voleb do evropského parlamentu. Já bych rád jménem Luďka Nydrmajera, jménem svým a doufám, že I jménem vaším, poděkoval svým spoluřečníkům. Paní Vicenové, děkuji, že jste přišla. Karlu Schwarzenbergovi, že jste s námi byl. A samozřejmě také panu senátoru Hillšerovi. Dámy a pánové, děkuji, byli jste skvělé publikum a doufám, že všichni dojdete k voubám do evropského parlamentu na konci květa. Děkuji, hezký večer.
Mluvčí 2: Www.hradeckralove.org.
                                                            
  

Všechna vyjádření RNDr. Luděk Niedermayer (*1966)

Zdroj: Youtube
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/ludek-niedermayer

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/449a1728b0d34a47c805439c910cbb76 Popis API