Mgr. Radek Holomčík (*1985) Facebook ze dne 13. 09. 2019 16:41:05

Dnes jsme schválili ve Sněmovně novelu lesního zákona. Ještě se k ní vrátím, chci okomentovat jednu věc, která se týká části, jež upravuje myslivecký zákon. Ještě 7. 9. náš návrh Českomoravské myslivecké jednotě nevadil (viz odkazovaný článek). O dva dny později vydala jednota tiskovou zprávu, ve které se psalo stylem "Konec světa" o přílepku, genocidě zvěře, zničení myslivosti a řada dalších pozoruhodných tvrzení. A jelikož se tyto lži dostaly až na plénum Poslanecké sněmovny, rád bych je uvedl na pravou míru. Bude to delší, ale důležité.

Uvedu zde několik tvrzení z oné tiskovky doplněné komentáři:

1) Návrh obchází demokratické principy 
Vyvlastňovací přílepek byl k návrhu zákona připojen až těsně před třetím čtením tak, aby o něm byla vyloučena veřejná, odborná a do značné míry i poslanecká diskuse. Návrh s tak zásadními dopady však v demokratickém státě nemůže legislativním procesem procházet tímto způsobem. Co bude příště? Hrstka poslanců se rozhodne zakázat tučná jídla? Osobní auta? Zbraně? Svobodu slova? 
Za poslaneckou iniciativou stojí především Hnutí Duha1, které po letech vzájemných bojů našlo společné nepřátele s některými lesními hospodáři. Těmi nepřáteli jsou lesní zvěř, myslivci a soukromé vlastnictví. V zájmu ochrany lesů má být lesní zvěř vybita, myslivost ekonomicky zlikvidována a soukromé vlastnictví vyvlastněno státem. Je však Hnutí Duha tím, komu by měli poslanci naslouchat?
„Bylo to právě Hnutí Duha reprezentované svým dnešním mluvčím v této problematice Jaromírem Bláhou, které prosazovalo bezzásahová řešení (= neřešení) kůrovcové kalamity na Šumavě. Odtud se kůrovec rozšířil po většině ČR a zdecimoval významnou část smrkových porostů,“ nebere si servítky místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Červenka a pokračuje: „Tak to dopadá, když přírodu chrání aktivisté. Je nutné se ptát, co celou touto velmi dobře marketingově připravenou kůrovcovou akcí sledují, když jsou ochotni obětovat zvěř,“ konstatuje smutně Červenka. 
Zvěř, myslivci ani vlastníci pozemků nenesou za chybná rozhodnutí ekologických aktivistů odpovědnost, naopak. Jsou to myslivci, kdo je obvykle povolán do boje jako poslední záchrana před ekologickou katastrofou (například lov kormoránů). Jsou to myslivci, kdo se ze všech sil snaží udržet životaschopné populace zajíců, bažantů, koroptví. Jsou to myslivci, kdo investuje miliony dobrovolnických hodin a bez nadsázky miliardy korun ze svých vlastních prostředků do ochrany a obnovy české přírody, lesy nevyjímaje. 
Českomoravská myslivecká jednota si je vědoma lokálně zvýšených stavů zvěře, které místně neprospívají obnově kůrovcem postižených lesů, i slabin stávajícího systému sčítání zvěře. Nebrání se ani diskusi o souladu mezi stavem lesů a početními stavy spárkaté zvěře. Tyto subjektivní problémy však mají jiná než navrhovaná řešení, a především je nelze řešit přílepkem bez jakékoli veřejné či odborné diskuze. 

Můj komentář: Není pravdou, že návrh byl podán tak, aby byla znemožněna veřejná diskuse. Pozměňovací návrh byl diskutován už červnu v Zemědělském výboru a ve Výboru pro životní prostředí. Vše je vždy zveřejněno na stránkách PSP ČR. Načten byl znovu ve druhém čtení na začátku července. Mezi poslanci, ministerstvy a vědeckými a lesnickými zájmovými i odbornými organizacemi je intenzivně diskutován přes tři měsíce. Vychází ze zadání Národního lesnického programu II (2008), Zásad státní lesnické politiky (2012) a zejména Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu (2017) – opatření 1_1.1 „V rámci myslivecké legislativy vytvořit podmínky pro dosažení únosných stavů spárkaté zvěře. Výši lovu odvozovat od stavu lesních ekosystémů a zajistit jeho vykonavatelnost.“ Nespadlo tedy z nebe. Konkrétní formulace pozměňovacího návrhu vycházejí z novely zákona o myslivosti předloženého do poslanecké sněmovny již předchozí vládou na konci jejího volebního období, takže již nebyl sněmovnou projednán a schválen – předtím byl ovšem v meziresortním připomínkám řízení diskutován i za aktivní účasti ČMMJ skoro rok. Část návrhu s odvozením plánu lovu od stavu lesních ekosystémů byla široce diskutovaná s oponentní skupinou v rámci projektů „Zpracování návrhu metodiky a realizace pilotního projektu ke stanovování výše lovu na základě stavu ekosystému“  (ÚHÚL 2008) a  „Verifikace návrhu metodiky ke stanovování výše lovu na základě stavu ekosystému“ (ÚHÚL 2009) a jejich výstupy pak v Koordinační radě Národního lesnického programu II, kde měla ČMMJ svého zástupce.

2) Navrhovaná změna je nepotřebná 
Motivací pro návrh mají být obrovské škody, které údajně přemnožená zvěř působí. Ničím nepodložený, avšak do úmoru opakovaný odhad říká 7 miliard korun. To je však naprosto nesmyslné číslo. Státní podnik Lesy ČR, který pečuje o téměř polovinu tuzemských lesů, vyčíslil škody v mysliveckém roce 2016/2017 na 24 milionů korun, o rok později dokonce na pouhých 19 milionů korun. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů při Národní inventarizaci lesů zjistil v roce 2004 poškození zvěří u 11,4 % stromů, v roce 2015 poškození pouze u 10,5 % stromů. Tvrdá data tedy ukazují, že objem škod vyjádřený ve stromech i v penězích setrvale klesá. Návrh tedy není potřebný. 

Můj komentář: Navrhovaná změna je dnes potřebná více než kdy v předchozím období. V době nutnosti obnovy kalamitních ploch jsou škody zvěří zásadním limitním faktorem pro vznik následných druhově bohatých nepoškozených porostů. Podle poslední inventarizace škod provedené ÚHÚL je zvěří na obnovovaných plochách průměrně poškozeno 64% mladých listnáčů a jedlí, na polovině území ČR je to více než 75% a na čtvrtině území republiky je to 100%. Výše uvedené finanční vyčíslení škod zvěří je sice správně uvedeno, ale je poplatné stávající, dnes již nevyhovující metodice, která nezohledňuje celou řadu faktorů. Vyčíslování škod je neefektivní a nedostatečně zohledňující všechny vzniklé škody. Jen Lesy ČR měly v nákladech na pěstební činnost v roce 2018 vyčleněnou částku téměř 800 mil. Kč na opatření proti škodám zvěří (nátěry, ochrany, oplocení, vylepšování apod.), což je cca 40% ze všech vynaložených nákladů. Částka 7 mld. Kč může být reálná při započtení všech nákladů a ztrát způsobených zvěří. 

3) Cílem návrhu je genocida spárkaté zvěře v Česku 
Předkladatelé považují za viníka neschopnosti obnovy lesů zvěř. Tvrdí, že zvěř je přemnožená a chtějí státu uložit povinnost řídit myslivecké hospodaření – pochopitelně s účelem stavy zvěře radikálně snížit, tj. tisíce kusů volně žijící zvěře jednoduše zabít. 

Komentář: Předkladatelé považují současné stavy zvěře za nepřiměřeně vysoké a škody které způsobuje za limitní pro zdárnou obnovu druhově bohatých lesů. Peníze vynaložené na obnovu lesa (vč. dotací MZe) ve výši miliard Kč budou neúčelně vynaloženy, protože stromky budou z větší části zničeny zvěří. Obnovovat plochy při současném počtu spárkaté býložravé zvěře je vyhazování peněz oknem. Návrh není o genocidě zvěře, ale právě směřuje k vytvoření rovnováhy mezi lesem a zvěří. MZe stanoví prováděcím předpisem hospodářsky přípustné poškození lesních ekosystémů (např. 20%), protože k určitému poškození stromků zvěří vždy dochází a je nutné s tím počítat. V případě, že poškození bude vyšší, tak bude plán lovu stoupat a v případě, že poškození bude nižší, tak bude plán lovu klesat. S druhovou bohatostí prostředí také bude následně stoupat úživnost prostředí a i zvěře bude možné mít následně více. 

4) Návrh vyvlastňuje vlastníkům pozemků právo rozhodovat 
Součástí návrhu je zásah do Ústavou chráněného práva na majetek. Ve prospěch státu zbavuje 420 000 občanů ČR – vlastníků pozemků (a to dokonce i těch, kde žádný les nebyl) práva rozhodovat o zvěři. Stát má nově rozhodovat, kolik a jaké zvěře budou vlastníci smět mít na svém pozemku. 

Můj komentář: Předkladatelé nezbavují vlastníka pozemku ani uživatele honitby práva rozhodovat o plánování lovu. V návrhu je stanoveno, že nejprve předloží uživatel (myslivci) podklady k vypracování plánu k odsouhlasení držiteli (vlastníci) a následně bude státní správou, s přihlédnutím k nezávisle zpracovanému posudku s hodnocením stavu ekosystému, rozhodnuto o výši plánu lovu. Návrh zahrnuje i opravné mechanismy v případě nesouhlasu některé ze stran. Důležité je také uvědomit si, že zvěř není majetkem vlastníků pozemků ani myslivců, zvěř je národní bohatství. Z právního hlediska je to „res nullius“, tedy věc ničí. Vlastníkům dává zákon právo se zvěří hospodařit, ale jejich majetkem se stává až po jejím ulovení. Vzhledem k tomu, že zvěř žije v krajině na pozemcích mnoha vlastníků a každý z nich má jiný zájem, tak role státní správy nad migrující zvěří, která nezná hranice je naprosto zásadní. Ani stávající právní úprava nedává možnost rozhodovat o stavech zvěře jednotlivým vlastníkům zejména menších pozemků, které musí být přičleněné k některé z honiteb. Stávající právní úprava tak naopak znevýhodňuje postavení malých vlastníků vůči uživatelům honiteb (myslivcům). 

5) Návrh poškodí myslivost i stát 
Dojde-li ke genocidě spárkaté zvěře, ztratí všechny myslivecky hospodařící subjekty jediný zdroj příjmu kromě vlastních prostředků. Provoz myslivosti nebude z čeho zaplatit. Nebude péče o zvěř, ochrana silnic ani dětské kroužky pro 10 000 dětí. Všichni pronajímatelé honiteb včetně státu přijdou ročně o zhruba půl miliardy korun z nájmů honiteb. 

Můj komentář: Lesní hospodáři se bez činnosti myslivců a lovců ani do budoucna neobejdou, protože bez velkých šelem v naší krajině zůstává člověk jediným regulujícím faktorem početních stavů zvěře. Myslivost a lov zvěře musí být chápán jako služba lesu a součást jejího managementu. I za tuto službu bude vlastník lesa v budoucnu vynakládat prostředky, vč. prostředků na výchovu mládeže nebo osvětu. Škody, které vznikají nemohou ani zdaleka pokrýt výnosy získávané z myslivosti. Je také si uvědomit, že dle nálezu ústavního soudu (49/2007 Sb. N 226/43 SbNU 541) myslivost není definována jako výrobní činnost či podnikání, ale jako vztah k volně žijící zvěři, jež tvoří součást ekosystému. Právo myslivosti tak nelze rozdělovat na „komerční“ a „nekomerční“ část, jednak proto, že zákon stanoví všechny složky jako integrální součást myslivosti, ale zejména proto, že jde o dvě strany téže mince; jednou je ochrana zvěře a péče o ni a druhou významně omezované právo lovu, jehož prvotním cílem je především regulace stavu zvěře. Zákon o myslivosti implikuje mechanismus, podle nějž by výnosy z myslivosti měly přibližně pokrýt náklady, jež vznikají v souvislosti s realizací povinností uložených zákonem. Rovněž pro tento důvod nelze rozdělovat skupiny činností realizovaných v rámci práva myslivosti na ty, jež slouží veřejnému zájmu a jež mu neslouží.

6) Návrh vyvlastňuje právo rozhodovat, ale odpovědnost nechává na myslivcích 
Stát má mít rozhodovací pravomoc při stanovování plánů hospodaření se zvěří. Pokud ale myslivci plán dodrží, nemohou nadále vlastníkům lesů a zemědělcům nahrazovat škody způsobené zvěří. Ať odpovědnost nese ten, kdo rozhoduje. 

Můj komentář: Současný princip oceňování škod na lesích zdaleka nevyjadřuje celkovou újmu, která vzniká vlastníkům pozemků. Snaha nastavit rovnovážné stavy mezi lesním porostem a počtem zvěře je preventivním nástrojem proti nadměrným škodám a povede ke stavu v kterém k nadměrným škodám nebude docházet. Vlastníci pozemků jsou nuceni strpět určité hospodářsky únosné škody způsobené zvěří. Parametry hospodářsky únosných škod budou stanoveny prováděcími předpisy MZe. Škody nad tyto parametry bude nadále odškodňovat. Náhrada nadměrných škod je komplentárním nástrojem k ochraně lesních porostů. Vstřícné přechodné ustanovení obsažené v návrhu počítá s dostatečným časovým prostorem pro dosažení cílového stavu.
                                                            
  

Všechna vyjádření Mgr. Radek Holomčík (*1985)

Zdroj: Facebook
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/radek-holomcik

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/f894dada7725481fa4930439e24645fc Popis API