Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 4700-32-20200219 najdete zde
PS200116182
Posl. M. Jarošová a posl. L. Šafránková/2
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
VIII. volební období
Pozměňovací návrh
poslankyně Moniky Jarošové a poslankyně Lucie Šafránkové
ke sněmovnímu tisku č. 514
k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat
proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Sněmovní tisk č. 514, kterým se navrhuje změna zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů se mění takto:
Vyznačení navrhované změny:
ČÁST PÁTÁ
OCHRANA POKUSNÝCH ZVÍŘAT
Z § 17f odstavce 1) se vyjmou slova: psi domácí (Canis familiaris) a kočky domácí (Felis catus).
Zvířata chovaná pro použití k pokusům
(1) Myši laboratorní (Mus musculus), potkani laboratorní (Rattus norvegicus), morčata domácí (Cavia porcellus), křečci zlatí (Mesocricetus auratus), křečíci čínští (Cricetulus griseus), pískomilové mongolští (Meriones unguiculatus), králíci domácí (Oryctolagus cuniculus), psi domácí (Canis familiaris), kočky domácí (Felis catus), subhumánní primáti, drápatky vodní a tropické (Xenopus laevis a tropicalis), skokani hnědí a levhartí (Rana temporaria a pipiens) nebo danio pruhované (Danio rerio) smějí být používáni k pokusům pouze tehdy, byli-li pro použití k pokusům chováni.
V § 17f se pod odstavec 2 přidá odstavec 3 a 4, které budou nově znít:
(3) K pokusům nesmějí být používáni psi a kočky, s výjimkou uvedenou v odstavci 4
(4) Pokud je třeba přijmout opatření v zájmu ochrany určitého druhu zvířat nebo v souvislosti s neočekávaným výskytem klinických stavů, které ohrožují lidský život nebo člověka oslabují, může státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů rozhodnutím o schválení projektu pokusů povolit použití psů a koček k pokusům prováděným za jedním z účelů uvedených v § 18 odst. 1 písm. b) bodě 1, nebo v § 18 odst. 1 písm. e), pokud účelu pokusu nelze dosáhnout použitím jiných druhů zvířat než psů a koček nebo použitím alternativních metod. Výjimka z § 18 odst. 1 písm. b) bodu 1 se nevztahuje na případy, kdy se jedná o zvířata a rostliny.
a ostatní odstavce se přečíslují.
Z § 17h se vyjmou slova: psi a kočky
Informace o psech, kočkách a subhumánních primátech a jejich označování a identifikace
(1) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat je povinen o jednotlivých psech, kočkách a subhumánních primátech
a) zaznamenávat následující informace:
1. podrobnosti o jejich identitě,
2. místo a datum jejich narození, pokud jsou tyto údaje dostupné,
3. zda jsou chováni pro použití k pokusům a
4. u subhumánních primátů, zda jde o potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí, a
b) vést úplnou dokumentaci, která sleduje život pokusného zvířete, dokud je chováno pro použití k pokusům; tato dokumentace musí
1. být založena při jeho narození nebo co nejdříve poté a
2. obsahovat veškeré důležité informace o reprodukci a veterinární a sociální informace o jednotlivých pokusných zvířatech a projektech pokusů, k nimž se používala.
(2) Informace a dokumentaci uvedené v odstavci 1 je chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat povinen uchovávat po dobu nejméně 3 let po smrti pokusného zvířete nebo jeho umístění do chovu a musí být na požádání poskytnuty příslušnému orgánu ochrany zvířat. V případě umístění zvířete do chovu musí být současně se zvířetem předány informace o příslušné veterinární péči a sociální informace z jeho dokumentace uvedené v odstavci 1.
(3) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat je povinen
a) všechny psy, kočky a subhumánní primáty nejpozději při odstavení od matky co nejméně bolestivým způsobem trvale označit individuálním identifikačním prostředkem,
b) po přijetí neoznačeného psa, kočky nebo subhumánního primáta odstaveného od matky jej co nejdříve a co nejméně bolestivým způsobem trvale označit, nebo
c) na požádání příslušného orgánu ochrany zvířat zdůvodnit, proč není pokusné zvíře označeno.
(4) Je-li pes, kočka nebo subhumánní primát před odstavením od matky přemístěn od jednoho chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat k jinému a není z praktických důvodů možné pokusné zvíře předem označit, musí příjemce pokusného zvířete až do jeho označení uchovat údaje o matce pokusného zvířete.
Předmětné ustanovení tak bude nově znít:
§ 17f
Zvířata chovaná pro použití k pokusům
(1) Myši laboratorní (Mus musculus), potkani laboratorní (Rattus norvegicus), morčata domácí (Cavia porcellus), křečci zlatí (Mesocricetus auratus), křečíci čínští (Cricetulus griseus), pískomilové mongolští (Meriones unguiculatus), králíci domácí (Oryctolagus cuniculus), subhumánní primáti, drápatky vodní a tropické (Xenopus laevis a tropicalis), skokani hnědí a levhartí (Rana temporaria a pipiens) nebo danio pruhované (Danio rerio) smějí být používáni k pokusům pouze tehdy, byli-li pro použití k pokusům chováni.
(2) Od 1. ledna 2013 kosman bělovousý (Callithrix jacchus) a 5 let po zveřejnění studie proveditelnosti, která bude obsahovat posouzení zdraví a dobrých životních podmínek zvířat21), pokud tato studie nedoporučuje prodlouženou lhůtu, makak jávský (Macaca fascicularis), makak rhesus (Macaca mulatta) a ostatní druhy subhumánních primátů mohou být používáni k pokusům, pouze pokud jsou potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí nebo pokud pocházejí ze soběstačných populací. Soběstačnou populací se rozumí populace, ve které jsou chována zvířata pocházející pouze z této populace nebo z jiných populací, ne však pocházející z volné přírody, a ve které jsou zvířata chována způsobem, který zajišťuje, že jsou zvyklá na člověka.
(3) K pokusům nesmějí být používáni psi a kočky, s výjimkou uvedenou v odstavci 4
(4) Pokud je třeba přijmout opatření v zájmu ochrany určitého druhu zvířat nebo v souvislosti s neočekávaným výskytem klinických stavů, které ohrožují lidský život nebo člověka oslabují, může státní orgán příslušný ke schvalování projektů pokusů rozhodnutím o schválení projektu pokusů povolit použití psů a koček k pokusům prováděným za jedním z účelů uvedených v § 18 odst. 1 písm. b) bodě 1, nebo v § 18 odst. 1 písm. e), pokud účelu pokusu nelze dosáhnout použitím jiných druhů zvířat než psů a koček nebo použitím alternativních metod. Výjimka z § 18 odst. 1 písm. b) bodu 1 se nevztahuje na případy, kdy se jedná o zvířata a rostliny.
(5) Ministerstvo může udělit výjimku z odstavců 1 a 2, je-li uživatelem pokusných zvířat prokázáno, že je to vědecky doloženo.
§ 17h
Informace o subhumánních primátech a jejich označování a identifikace
(1) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat je povinen o jednotlivých subhumánních primátech
a) zaznamenávat následující informace:
1. podrobnosti o jejich identitě,
2. místo a datum jejich narození, pokud jsou tyto údaje dostupné,
3. zda jsou chováni pro použití k pokusům a
4. zda jde o potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí, a
b) vést úplnou dokumentaci, která sleduje život pokusného zvířete, dokud je chováno pro použití k pokusům; tato dokumentace musí
1. být založena při jeho narození nebo co nejdříve poté a
2. obsahovat veškeré důležité informace o reprodukci a veterinární a sociální informace o jednotlivých pokusných zvířatech a projektech pokusů, k nimž se používala.
(2) Informace a dokumentaci uvedené v odstavci 1 je chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat povinen uchovávat po dobu nejméně 3 let po smrti pokusného zvířete nebo jeho umístění do chovu a musí být na požádání poskytnuty příslušnému orgánu ochrany zvířat. V případě umístění zvířete do chovu musí být současně se zvířetem předány informace o příslušné veterinární péči a sociální informace z jeho dokumentace uvedené v odstavci 1.
(3) Chovatel pokusných zvířat, dodavatel pokusných zvířat a uživatel pokusných zvířat je povinen
a) všechny subhumánní primáty nejpozději při odstavení od matky co nejméně bolestivým způsobem trvale označit individuálním identifikačním prostředkem,
b) po přijetí neoznačeného subhumánního primáta odstaveného od matky jej co nejdříve a co nejméně bolestivým způsobem trvale označit, nebo
c) na požádání příslušného orgánu ochrany zvířat zdůvodnit, proč není pokusné zvíře označeno.
(4) Je-li subhumánní primát před odstavením od matky přemístěn od jednoho chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat k jinému a není z praktických důvodů možné pokusné zvíře předem označit, musí příjemce pokusného zvířete až do jeho označení uchovat údaje o matce pokusného zvířete.
Věcné odůvodnění pozměňovacího návrhu:
Účelem tohoto pozměňovacího návrhu je vyjmutí psů a koček ze seznamu laboratorních zvířat. Autorka tohoto PN nezastírá, že do budoucna by se mohl tento seznam rozšířit např. o subhumánní primáty, jelikož testování na zvířatech je nejen velmi kruté a nemorální, ale také zvířata degraduje na „modelové organismy“ na jedno použití.
Pokusy na živých zvířatech jsou stále diskutovanějším problémem, kdy stále větší počet lidí zcela oprávněně volá po jejich omezení a maximální snaze zavést větší využití alternativních metod testování bez použití zvířat. Vývoj nezvířecích alternativ k testům na zvířatech a jejich rychlé zavedení do praxe se musí stát prioritou. Testy na zvířatech jsou kruté, zbytečné a navíc nejsou ani spolehlivé - nelze podle jejich výsledků bez rizika aplikovat přípravky či léky na člověka. Všechna zvířata (včetně člověka) se od sebe značně liší svou anatomií, fyziologií i metabolismem. Každý živočišný druh reaguje na různé chemické látky a podněty svým způsobem, přičemž některé reakce se mohou od ostatních druhů velmi lišit, zatímco jiné se mohou podobat až shodovat. Díky tomu není možné 100% předpovědět, zda člověk bude např. na testované látky reagovat stejně, jako reagovala pokusná zvířata nebo zcela odlišně. Kromě toho jsou u zvířat v laboratořích nemoci často vyvolávány uměle, za zcela jiných podmínek než vznikají u lidí a v extrémně krátkém čase, přičemž jsou zvířata ve stálém stresu. Pokud vezmeme v úvahu tato fakta, je zřejmé, že pokusná zvířata nemohou být spolehlivým modelem pro lidský organismus, který nejenže funguje v mnoha ohledech odlišně, ale je také ovlivňován řadou jiných faktorů (strava, životní styl atd.).
Přesto se tyto pokusy na zvířatech stále provádějí, protože většinou jde o tu nejlevnější metodu výzkumu a pro mnohé chovatele zvířat, dodavatele vybavení, krmiv a mnoho dalších lidí se jedná o velký byznys, kde není zájem na jejich omezení.
Nejen, že jsou obvykle zjištěné údaje často bezcenné, navíc je lze nahradit mnoha způsoby (počítačové systémy, buněčné kultury, systém MAPREC, lidské tkáně, studie na dobrovolnících, orgány z jatek.)
Oprávnění provádět pokusy na zvířatech v ČR má asi 85 zařízení, k pokusům se přitom vždy musejí použít jen zvířata ze speciálních chovů, které mají povolení od Ministerstva zemědělství, kterých je u nás 40. Všechny tyto chovy podléhají kontrolám Státní veterinární správy. V Česku se ročně k laboratorním účelům využije přes 230 000 zvířat, hlavně k testování léků, potravin nebo také při výzkumu léčebných postupů.
Proč právě psi a kočky? Češi patří k největším milovníkům zvířat na světě. V ČR žijí možná až dva miliony psů a milion koček a v poměru psů na počet obyvatel jsme v Evropě druzí. Většina z nich jsou našimi blízkými společníky, žijící s námi v našich domovech. Poslední dobou vznikají návrhy zákonů pro větší ochranu zvířat a naše společnost vyžaduje každou změnu k jejich lepšímu životu.
Psi a kočky tvoří ze všech laboratorních zvířat velmi malé procento, cca přes 4%, které by se dalo nahradit. Tato zvířata jsou používaná velmi často pro vývoj nových chirurgických postupů nebo testování transplantací orgánů apod. a dala by se velmi dobře nahradit např. prasaty, která se také k výzkumu používají. Zcela nejčetnějším pokusným druhem je myš a potkan. Drobní hlodavci a králíci představují okolo 80 % ze všech zvířat použitých v pokusech, 6% tvoří ptáci, např. kur domácí, 12% ryby a žáby. V roce 2016 došlo k pokusům u 645 psů a 238 koček. V roce 2018 došlo k pokusům u 609 psů v ČR, což je 3,8%, z tohoto množství tvoří 95% plemeno bígl.
Kočky a psi jsou inteligentní a citlivá zvířata, která reagují na různé situace a vnímají bolest, emoce různého druhu, jako je radost, strach, frustrace, stres, smutek, ad. Proto jim podrobování se procedurám v laboratořích způsobuje fyzické i psychické utrpení. Jejich schopnost trpět je srovnatelná s lidskou.
Mohli bychom si říci, že na tomto poli nemáme žádné resty, a že tato problematika je v naší zemi ošetřena stávajícími právními předpisy dostatečně. Bohužel tomu tak není. Stačí zmínit případ, kdy jedna z českých laboratoří sbírala na ulicích psy a kočky a na těch pak prováděla nelegální pokusy. Některá zvířata si dokonce i adoptovala ze zvířecích útulků. Zjištění, která inspektoři popsali, byla alarmující!
Ve 21. století by mělo být již skoncováno s praktikami odvětví založeného na pokusech s bezbrannými tvory. Oběťmi jsou tisíce nevinných zvířat. Proto je potřeba v co největší míře nahrazovat pokusy na zvířatech za alternativní metody a postupně snižovat využití zvířat při pokusech k nezbytnému minimu až k úplnému ukončení těchto pokusů. A můžeme začít právě u psů a koček.
