Jednání vlády ČR - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam 20100104-usneseni-14-2010 najdete zde


                VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

                                                               Příloha
                                                               k usnesení vlády
                                                               ze dne 4. ledna 2010 č. 14

                                             Stanovisko

   vlády k návrhu zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů
                                        (zákon o lobbingu)

                                       (sněmovní tisk č. 994)

        Vláda na jednání své schůze dne 4. ledna 2010 projednala a posoudila návrh
zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o lobbingu)
(sněmovní tisk č. 994), a vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas.

        1. Vláda opakovaně deklaruje, že akceptuje snahu legalizovat tzv. lobbing a
právně jej regulovat, a tak naplnit cíl uvedený v důvodové zprávě - zvýšit
transparentnost při rozhodování orgánů veřejné moci a snížit riziko korupce a
klientelismu; v tomto směru vláda zastává konstantní názor, že předpokladem přijetí
ústavně konformní a v praxi účinné právní úpravy je široká diskuse a důkladná
příprava takového návrhu, a to včetně inspirativního využití obdobných úprav v jiných
státech nebo postupů v podobě etických kodexů na úrovni Komise a Evropského
parlamentu, kde je problematika lobbingu upravena v příloze jednacího řádu ve formě
etického kodexu chování lobbistů.

        2. Vláda konstatuje, že výše uvedené předpoklady přijetí vhodné právní úpravy
nyní předložený návrh zákona nesplňuje. Zásadní nedostatek tohoto návrhu vláda
spatřuje v samotné koncepci návrhu, kdy je lobbing definován jako činnost zaměřená
na uskutečnění kontaktu lobbisty s veřejnými funkcionáři, orgány veřejné moci
a jejich zaměstnanci a nikoliv jako činnost zaměřená k prosazení zájmu lobisty či jeho
klienta. Nedostatečným způsobem upravuje meritum problému lobbingu - vlastní
pravidla jeho provádění, to je, co je v lobbingu dovoleno a co nikoliv, a to včetně
nastavení účinné kontroly dodržování zákonem stanovených pravidel.

        3. Kromě uvedené výhrady ke koncepci předloženého návrhu zákona, spatřuje
vláda nedostatky předloženého návrhu dále v tom, že

           - bez dalšího předpokládá lobbing i ve vztahu k poslancům a senátorům
Parlamentu České republiky, a nevypořádává se s tím, že tyto osoby jsou vázány na
základě svého slibu podle čl. 23 odst. 3 Ústavy České republiky výkonem svého
mandátu v zájmu všeho lidu; v tomto směru překračuje rámec Ústavy České republiky,
i když z důvodové zprávy vyplývá opak,
                                                                    2

           - navržená pozitivní a negativní definice lobbistického kontaktu podle § 2
odst. 2 a 3 je neurčitá a vzhledem k povinnostem hlásit lobbistický kontakt i obtížně
kontrolovatelná, přičemž pod takto vymezený pojem by bylo možné subsumovat i
chování „obyčejného“ občana, spočívající v kontaktu se svým poslancem nebo
senátorem při výkonu svého práva podle čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod; z důvodu možného nesouladu s tímto ustanovením Listiny by bylo nutno
zahrnout takový kontakt občana mezi výjimky uvedené v negativním vymezení
lobbistického kontaktu,

           - se problematickým jeví vymezení osobní působnosti podle § 2 odst. 4,
z něhož není zřejmé, proč se návrh nemá vztahovat na členy zastupitelstva obcí,
starosty a členy rady obcí, když na druhé straně se ve prospěch lobbistů navrhuje podle
§ 5 odst. 1 a 2 právo ke vstupu do objektů obcí a právo účastnit se veřejných schůzí
orgánů obcí,

           - používá pojem „lobovaná osoba“, aniž by tento pojem definoval, dále
používá nesprávný pojem „obecně závazné právní předpisy“, když správně má být
„právní předpis“,

           - nejednoznačně a zmatečně vymezuje pojem „lobbista“; z úpravy podle § 4
odst. 2 vyplývá, že návrh na registraci v seznamu lobbistů podává osoba při prvním
lobbistickém kontaktu, zatímco v § 2 odst. 5 se podle definice lobbisty vyžadují více
než 3 lobbistické kontakty v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí, přičemž není patrno,
jak je možné tuto skutečnost ověřit,

           - vláda nesouhlasí s návrhem uvedeným v § 5 odst. 3, aby lobbista jako
soukromá osoba měl právo požadovat od orgánů veřejné moci uveřejňovat na
internetových stránkách těchto orgánů jeho stanoviska, což by mohlo vést ke
zkreslování oficiálních stanovisek těchto orgánů v očích veřejnosti,

           - úprava sankčních ustanovení za porušení povinností veřejného funkcionáře
podle zákona o lobbingu v zákoně o střetu zájmů se jeví jako systematicky nesprávná,
a to i z toho důvodu, že oba tyto zákony odlišným způsobem vymezují okruh
veřejných funkcionářů, navíc je do novely zákona o střetu zájmů nevhodným
způsobem zařazena úprava povinností asistenta poslance nebo senátora, když asistent
nespadá pod definici veřejného funkcionáře,

           - úprava zasílání žádostí, dokladů a oznámení není v souladu se zákonem
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů,

           - postrádá zdůvodnění, proč by seznam lobbistů mělo vést právě
Ministerstvo vnitra,

           - kvantifikace předpokládaných dopadů na veřejné rozpočty, uvedená
v důvodové zprávě, není úplná a dostačující.