Jednání vlády ČR - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam 20200302-usneseni-160-2020 najdete zde


                Příloha
                                                                           usnesení vlády
                                                                           ze dne 2. března 2020 č. 160

                                              STANOVISKO VLÁDY

k návrhu poslanců Víta Rakušana, Věry Kovářové, Jana Farského, Petra Gazdíka, Jany
   Krutákové a Petra Pávka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
                          o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů
                                              (sněmovní tisk č. 741)

         Vláda na své schůzi dne 2. března 2020 projednala a posoudila návrh zákona, kterým
se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a zaujala
k němu nesouhlasné stanovisko, a to zejména z těchto důvodů:

1. Předložený návrh zákona je v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva,
    neboť nově navrhované povinnosti veřejných a soukromých vysokých škol jsou v návrhu
    zákona formulovány nejasně, neurčitě a zmatečně. Není proto zřejmá forma
    požadovaných informací, způsob předávání předmětných informací vysokou školou ani
    lhůta pro zasílání informací příslušným orgánům, návrh rovněž neobsahuje případné
    sankce za nesplnění povinností. Návrh zákona je také nesystémový, protože z navržené
    právní úpravy nevyplývá, které konkrétní orgány finanční správy či správy sociálního
    zabezpečení by měly být vysokou školou informovány, a není ani jasné, proč není
    doplňována oznamovací povinnost ve vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně. Návrh
    zákona je předložen v obecné nekonkrétní podobě, bez vazby na komplexní řešení
    problematiky a analýzu všech okolností.

2. Platná právní úprava ukládá oznamovací povinnost, pokud jde o rozhodné skutečnosti
    pro přiznání dávek státní sociální podpory, pro hrazení zdravotního pojištění státem
    a pro uplatnění daňového zvýhodnění studentům vysoké školy stejně, jako tomu je
    i u ostatních občanů. Přesunutí oznamovací povinnosti ze studenta na vysokou školu
    by znamenalo narušení jednotného přístupu k této oznamovací povinnosti.

3. Není zřejmé, jak by vysoké školy měly a mohly v praxi zabezpečit řádné plnění
    předepsané nové informační povinnosti. Každý student by totiž mohl spadat
    do působností více různých orgánů veřejné správy podle splnění různých, v čase
    se navíc i případně měnících, podmínek a kritérií či podle svých různých jednání. Vysoké
    školy by tedy musely zjišťovat a evidovat ohledně každého jednotlivého studenta
                                                        2

    či osoby s přerušeným studiem existenci všech možných skutečností zakládajících
    příslušnost některého z orgánů zmíněných v návrhu, a to při vědomí toho, že by měly
    informační povinnost i vůči takovým orgánům, pro jejichž postupy je trvání statusu
    studenta studujícího ve studijním programu vysoké školy zcela irelevantní, přičemž
    některé orgány, pro jejichž rozhodování by znalost o trvání statusu studenta mohla být
    nezbytná, návrh zákona naopak opomíjí.

4. Formulace obsažená v předloženém návrhu zákona není způsobilá určit konkrétní orgán,
    vůči kterému má být navržená informační povinnost plněna. Není vůbec jasné, který
    orgán je „příslušným orgánem finanční správy studenta“ – soustava Finanční správy
    České republiky zahrnuje Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství
    a finanční úřady. Přitom platí, že neexistuje jakási obecná příslušnost těchto orgánů
    ve vztahu k určité osobě, ta je vždy definována prostřednictvím působnosti ke správě
    konkrétní daně, poplatku či jiného obdobného peněžitého plnění, popřípadě k výkonu jiné
    agendy, a následně pak konkrétní místní příslušností (jedna osoba tak může mít více
    příslušných orgánů Finanční správy České republiky). Rovněž není jasné, co se rozumí
    pojmem „příslušný orgán správy sociálního zabezpečení studenta“. Zákon č. 582/1991
    Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,
    používá pojem „orgány sociálního zabezpečení“, mezi něž mimo Českou správu
    sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení patří i Ministerstvo
    práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo obrany a Ministerstvo
    vnitra. Není proto jasné, jak by vysoká škola příslušnost konkrétního orgánu zjistila a
    komu by ve výsledku údaje zasílala. Další orgány, které pracují s institutem
    nezaopatřenosti dítěte pro nárok na dávky a v současnosti vyžadují po příjemcích dávek
    potvrzení o studiu, nejsou v materiálu zmíněny vůbec – jde o orgány státní sociální
    podpory, orgány sociálně-právní ochrany dětí a orgány pomoci v hmotné nouzi.

5. Z hlediska daňového řádu je vytvoření zvláštní oznamovací povinnosti pro vysoké školy
    vůči správci daně v zákoně o vysokých školách z věcného hlediska nadbytečné, neboť
    daná povinnost již dnes vyplývá z ustanovení § 57 a následujících daňového řádu, který
    sice stanoví, že informace a dokumenty poskytují osoby (tedy i vysoké školy)
    na vyžádání správce daně, nicméně toto vyžádání může být ze strany správce daně
    uplatněno jednou, resp. může být uplatněno přímo v rámci dohody mezi ním a příslušnou
    vysokou školou o tom, že následně budou data zasílána automaticky a je tedy na správci
    daně, aby vyhodnotil, zda od vysoké školy potřebuje pro správu daní určité informace,
    či nikoli.

6. Z hlediska daní z příjmů přináší návrh zákona jen částečné, pro daňové účely
    nedostačující řešení, kdy by povinnost sdělovat informace měly pouze vysoké školy
                                                        3

    a nikoli ostatní zařízení, ve kterých může probíhat soustavná příprava na budoucí
    povolání. Vzhledem k tomu, že informace o studiu na vysoké škole je relevantní jak
    pro slevu na studenta, tak pro daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které však
    uplatňuje jiný poplatník než daný student, typicky jeho rodič, není věcně správné
    navrhované řešení, podle nějž se informace vždy předává pouze orgánu Finanční správy
    České republiky příslušnému ke správě daně z příjmů fyzických osob daného studenta,
    neboť v případě daňového zvýhodnění by totiž bylo nutno studium prokázat nikoli správci
    daně příslušnému ke správě daně z příjmů fyzických osob studenta, ale osoby, která
    daňové zvýhodnění uplatňuje. Vláda současně připomíná, že v případě poplatníků daně
    z příjmů fyzických osob s příjmy ze závislé činnosti poplatník prokazuje svůj nárok
    na slevu na studium i na daňové zvýhodnění potvrzením školy o studiu plátci daně, který
    však podle návrhu zákona informaci od vysoké školy nedostane, a zaměstnanec tedy
    bude muset zaměstnavateli i nadále prokazovat potvrzením o studiu, že je studentem
    nebo že jeho dítě je studentem.

7. Vláda podotýká, že v právních předpisech důchodového pojištění zůstává ohlašovací
    povinnost studenta (resp. jeho zákonného zástupce) zachována, stejně jako bude třeba
    vždy prokazovat z hlediska nároku – např. nároku na přídavek na dítě – zda jsou splněny
    podmínky nároku na tuto dávku, včetně podmínky soustavné přípravy na budoucí
    povolání.

8. V neposlední řadě vláda upozorňuje na to, že předložený návrh zákona je v rozporu
    s principy zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých
    zákonů, a to zejména s ustanovením § 7 citovaného zákona, podle kterého nevyžaduje
    orgán veřejné moci údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním
    systému, které jsou mu zpřístupněné pro výkon agendy nebo na základě souhlasu
    uživatele služby. Právní skutečnost studia na vysoké škole by měla být doložena
    vstupem orgánu veřejné moci přímo do příslušného agendového informačního systému.
    Vláda v současné době připravuje návrh novely zákona o vysokých školách a návrh
    novely školského zákona, jejichž součástí by měla být nová právní úprava, která bude
    reflektovat vznik nového informačního systému vzdělávání jako agendového
    informačního systému veřejné správy.

9. Návrh zákona vykazuje závažné nedostatky i z legislativně technického hlediska. Návrh
    zákona obsahuje nesprávné pojmosloví, neboť v § 21 odst. 1 písm. k) a v § 21 odst. 1
    písm. k) uvádí pojem „orgán finanční správy“ namísto správného pojmu „orgán Finanční
    správy České republiky“. Návrh zákona nepoužívá přesnou terminologii ani z hlediska
    zákona o vysokých školách, podle kterého se do studia nezapisuje student, ale uchazeč,
    a opětovně se nezapisuje student, ale osoba, které bylo studium přerušeno.
                                                   4

Ze systematického hlediska se upozorňuje na to, že dotčená ustanovení (§ 21 a § 42)
upravují povinnosti vysoké školy související s činností vysoké školy jako celku v pozici
vzdělávací instituce, nikoliv povinnosti související s jednotlivými studenty. Důvodová
zpráva k ustanovení o nabytí účinnosti zákona pak neodpovídá textu příslušného
navrhovaného ustanovení.