Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                Šablona dokumentu


Ivan Bartoš
místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj

Datum
29. 11. 2022
Číslo jednací
MMR-70522/2022-31


Vážený pane místopředsedo vlády,

na základě Vašeho dopisu č.j. MZP/2022/410/1513 Vám sděluji, že k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, Ministerstvo pro místní rozvoj uplatňuje zásadní připomínku uvedenou v příloze. 

K vypořádání připomínky je pověřen Ing. Mgr. Petr Lepeška, odbor územního plánování, tel. 224 862 306, e-mail petr.lepeska@mmr.cz.

 

S pozdravem


Příloha: dle textu

Vážený pan
Marian Jurečka
místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí,
pověřen řízením Ministerstva životního prostředí
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 1442/56
100 10  Praha 10


Příloha k č.j. MMR-70522/2022-31 

Připomínky
Ministerstva pro místní rozvoj
k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Obecná připomínka k celému materiálu
Důvodem předložení návrhu je programové prohlášení vlády, ve kterém se uvádí, že „Ochranu vody a jejích zdrojů považujeme za národní zájem, a proto do konce roku 2022 předložíme návrh na ústavní ochranu vody.“. 
V programovém prohlášení vlády se dále uvádí, že „Jednoznačnou prioritou je zadržení vody v krajině a obnova přirozeného vodního režimu. Z evropských i národních dotačních programů budeme podporovat zejména systém menších a středně rozsáhlých opatření ke zlepšení retenčních schopností krajiny. Podpoříme tisíce projektů obnovy mokřadů, tůní, malých vodních nádrží a niv, péče o cenné biotopy, výsadby zeleně, zlepšení prostorové a druhové skladby lesů či revitalizace vodních toků a jejich zprůchodnění pro migraci ryb. Výrazně dotačně podpoříme budování nových zdrojů pitné vody, vodovodů, propojování vodárenských soustav, systémů vsakování a využití dešťových vod, technologií úpravy pitné vody, kanalizací a systémů čištění odpadních vod.“.  Z těchto souvislostí je zřejmé, že důraz je kladen na aktivní přístup k řešení problematiky vody, prioritou je zadržování vody v krajině a obnova vodního režimu; vláda jmenuje krajinotvorná opatření, která jsou zásadní pro naplnění tohoto cíle a dokonce pamatuje i na „systémy vsakování a využití dešťových vod“. Naproti tomu navrhované znění čl. 7 Ústavy zmiňuje „šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy“ a „ochranu životního prostředí“. Návrh tedy neposkytuje žádnou oporu pro aktivní přístup k řešení problematiky vody v krajině, který je obsažen v programovém prohlášení vlády. Návrh zůstává u pasivní ochrany v podobě šetření zdroji a obecné ochrany životního prostředí. Vytvoření podmínek pro realizaci takových opatření v krajině, která zlepší současnou situaci a usměrní negativní trendy, je klíčovým požadavkem, v programovém prohlášení zcela správně zdůrazněným, bez něhož prosté šetření zdroji a ochrana životního prostředí nemá naději na úspěch. Požadavek programového prohlášení vlády tedy nebyl předloženým návrhem naplněn.
Jak je zřejmé z programového prohlášení vlády i z důvodové zprávy, cílem navrhované právní úpravy má být vytvoření podmínek pro předcházení suchu. Obsáhlá část I. c) důvodové zprávy se věnuje právě tomuto problému. Zatímco zvládání sucha, pokud nastane, bylo řešeno novelou vodního zákona (doplněním tzv. suché hlavy vodního zákona), problém předcházení suchu, resp. nedostatečné obnovy vodních zdrojů a vysychání krajiny, je primárním a klíčovým problémem, který zůstává neřešen. Tento stav by se nezměnil ani v případě přijetí návrhu, neboť tento návrh zůstává u šetření přírodními zdroji a obecné ochrany životního prostředí a není tedy způsobilý dosáhnout deklarovaného cíle.
Ústava nemá být odrazem momentálních potřeb a společenských nálad, nehledě na jejich případnou oprávněnost. Jestliže po povodních v letech 1997 a 2002 byla naléhavě pociťována potřeba ochrany před povodněmi, po suché periodě let 2013 až 2020 je naléhavě pociťována potřeba předcházet suchu. Tyto skutečnosti by neměly být důvodem pro úpravy Ústavy, která má být pevným základem právního řádu České republiky.
Výslovné uvedení „ochrany vody a půdy“ v Ústavě je problémem rovněž z hlediska vztahu k jiným veřejným zájmům, které lze subsumovat pod čl. 7 Ústavy. Není dostatečně odůvodněno, proč by v Ústavě měly být zmíněny právě tyto složky životního prostředí, resp. veřejné zájmy, když například podle oficiálního narativu Evropské unie i předkladatele (ponechme stranou problematičnost premis, ze kterých tento narativ vychází) je základním problémem životního prostředí oteplování klimatu způsobené lidskou činností, především produkcí oxidu uhličitého. To je mimo jiné příčinou sucha, a proto by v návrhu měla být přednostně uvedena také ochrana ovzduší, resp. klimatu. Tato věcná nevyváženost návrhu není dostatečně odůvodněna. Sdělení, že voda a půda jsou podmínky „sine qua non“ takovým odůvodněním být nemůže, protože totéž platí i o jiných složkách životního prostředí a oblastech jeho ochrany.
Nesdílíme ani názor předkladatele vyjádřený v důvodové zprávě, že pojem „přírodní bohatství“ je zastaralý pojem stejného obsahu jako moderní pojem „životní prostředí“. Podle našeho názoru jsou oba pojmy obsahově rozdílné. Jestliže například ochrana nerostného bohatství podle horního zákona realizovaná zejména formou stanovení chráněného ložiskového území je realizací ústavní zásady ochrany přírodního bohatství, ukončení ochrany tohoto území kvalitu životního prostředí nijak nesníží.
Předložený návrh ústavního zákona podle našeho názoru nenaplňuje cíl, který vláda ve svém programovém prohlášení definovala takto: „Ochranu vody a jejích zdrojů považujeme za národní zájem … Jednoznačnou prioritou je zadržení vody v krajině a obnova přirozeného vodního režimu.“. 
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem požadujeme, aby navrhovaná změna Ústavy nebyla předložena vládě, popřípadě požadujeme návrh upravit takto: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, ochranu přírodního bohatství, ochranu krajiny a obnovu jejích přirozených funkcí.“.
Formulace „Stát dbá o … ochranu krajiny a obnovu jejích přirozených funkcí“ podle našeho názoru v obecné rovině zahrnuje jak ochranu vody a půdy, vyzdviženou ve znění navrženém předkladatelem, tak i požadavek usilovat o aktivní „zadržení vody v krajině a obnovu přirozeného vodního režimu“ uvedený v programovém prohlášení vlády.
Připomínáme, že Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o krajině Rady Evropy (dříve Evropská úmluva o krajině, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 12/2017 Sb. m. s.), jejíž první požadavek zní: „Každá smluvní strana se zavazuje: a) právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž lidé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity;“. Tento požadavek je zatím naplňován pouze § 18 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Tato připomínka je zásadní.


3 / 3
image1.png