Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCKRGU5Z2 najdete zde


                Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR

Konfederace
zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR


2


 Sekretariát:	    	 Václavské nám. 21	               tel.: 222 324 985
                   	 110 00 Praha 1		               fax: 224 109 374  	            	            mail: kzps@kzps.cz 


S t a n o v i s k o 
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
k materiálu „Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů“

V rámci mezirezortního připomínkového řízení jsme obdrželi uvedený návrh. K němu Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR (KZPS ČR) uplatňuje následující doporučující a zásadní připomínky:


OBECNĚ:

Předkládaným návrhem je navrhována úprava článku 7 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava, a to následovně:
„Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy, a o ochranu životního prostředí.“

Důvodová zpráva k předkládanému zákonu mimo jiné zdůvodňuje potřebu změny takto:
„Stávající znění čl. 7 Ústavy zakotvující princip odpovědnosti státu je z hlediska definování státních cílů v oblasti životního prostředí příliš vágní a zcela nedostatečně reflektuje důležitost ochrany životního prostředí, kterou jí současná společnost přikládá.“   … „Stávající znění článku 7 Ústavy používá dnes již zastaralou a nepřesnou terminologii. Ustanovení pracuje s právními předpisy nedefinovaným pojmem „přírodní bohatství“.“

1. Navrhovanou změnou dochází ke zúžení předmětu ochrany přírodního bohatství pouze na ochranu životního prostředí, přičemž zúžení této ochrany není náležitě zdůvodněno. Ve zdůvodnění neobstojí argumentace zastaralostí a vágností ustanovení. Z judikatury Ústavního soudu, případně Nejvyššího správního soudu je zřetelné, že čl. 7 Ústavy byl vykládán ve smyslu ochrany všech složek životního prostředí.
Pojem přírodní bohatství je neurčitý právní pojem, které se v Českém právním řádu běžně vyskytují. Na tento pojem zakotvený v Ústavě pak navazuje i jeho užití v dalších složkových zákonech na ochranu životního prostředí, např. v zákoně č. 114/1992 Sb., zákoně č. 334/1992, zákoně č. 449/2001 Sb. …
TATO PŘIPOMÍNKA JE ZÁSADNÍ.

2. Ochrana životního prostředí je v právním pořádku České republiky na ústavní úrovni zajištěna Ústavou (především čl. 7) a Listinou základních práv a svobod. Obě právní normy chrání všechny složky životního prostředí bez rozdílu. Navrhovaná úprava vytváří jakousi domnělou hierarchii Ústavou chráněných veřejných statků, na jejichž pomyslném vrcholu je umístěna voda a půda, a to bez dalšího podrobného vysvětlení a uplatnění PRINCIPU PROPORCIONALITY. Zařazení vody a půdy na vrchol pyramidy veřejných zájmů je zhmotněn doplněním slovního spojení „zejména vody a půdy“.
V souladu s ustálenou praxí Ústavního soudu ČR je vždy NUTNÉ, v případě upřednostnění jednoho veřejného zájmu před ostatními veřejnými zájmy, obstát v TESTU PROPORCIONALITY, jež Ústavní soud definoval jako soubor tří kritérií: „Prvním je kritérium vhodnosti, tj. odpověď na otázku, zdali institut omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout sledovaný cíl. Druhým kritériem poměřování základních práv a svobod je kritérium potřebnosti, spočívající v porovnávání legislativního prostředku omezujícího základní právo, resp. svobodu s jinými opatřeními umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod. Třetím kritériem je pak porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv.“[footnoteRef:1] [1:  Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.) ] 

V navrhované úpravě, resp. jeho důvodové zprávě, nejen, že PROVEDENÍ TESTU PROPORCIONALITY zcela ABSENTUJE, ale současně návrh zákona porušuje i PRINCIP DĚLBY MOCI, kdy stanovení jednoho veřejného zájmu (veřejných zájmů), jako převyšujícího jiné veřejné statky, nemá být činěno mocí zákonodárnou, ale má být svěřeno moci výkonné a poměřováno v konkrétním území s konkrétními jinými veřejnými statky. 
Aktuální znění článku 7 Ústavy zaručuje ústavní ochranu životnímu prostředí jako celku, pro který je charakteristická jeho neoddělitelnost založená na vzájemných interakcích jeho jednotlivých složek, jejichž případná prioritizace je až výsledkem testu proporcionality v konkrétním případě a v konkrétním území. 
Absolutní upřednostnění jednoho veřejného zájmu nad jinými bez dalšího může způsobit nepřiměřené poškození jiného veřejného zájmu či ústavně chráněného práva. 
Současně je veřejný zájem na ochraně jednotlivých složek životního prostředí vyjádřen i v jednotlivých složkových zákonech na úseku životního prostředí, který je však mnohdy dále ještě odstupňován dle dalších kvalitativních ukazatelů (např. začlenění půd do třídy ochrany apod.).

TATO PŘIPOMÍNKA JE ZÁSADNÍ.

3. Navrhovaná úprava čl. 7 odnímá ústavní ochranu některým složkám přírodního bohatství v kontrastu k tomuto zúžení pojmu a zavedením pojmu životní prostředí zavádí ústavní ochranu i prostředí městskému, které je dle výkladové literatury považováno na součást životního prostředí.
TATO PŘIPOMÍNKA JE ZÁSADNÍ.


4. Problematickým je i výraz „zejména“, jehož zavedení bude působit výkladové problémy. Zejména můžeme vyložit současně jako ale na výlučně. Z takové textace ani autorem zamýšlené upřednostnění tohoto veřejného zájmu není tedy zcela zřejmé a mimo jiné zavádí do ústavního pořádku silný prvek právní nejistoty ve vztahu k jeho adresátům.
TATO PŘIPOMÍNKA JE ZÁSADNÍ.

5. Stávající úprava na úrovni ústavního pořádku, zejména ustanovení čl. 7 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 3 a čl. 35 Listiny základních práv a svobod, je dostačující, jasná, výkladově a judikaturou ukotvená. Ústava má být měněna pouze v nezbytných případech a vnášet tak do právního řádu prvek právní jistoty.  
Současně je ochrana vod a půdy, jakožto veřejného zájmu, velmi silně upravena v zákoně č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a zákoně č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu.

Na základě výše uvedeného NAVRHUJEME, aby bylo upuštěno od novelizace zákona č. 1/1993 Sb.

TATO PŘIPOMÍNKA JE ZÁSADNÍ.


KONKRÉTNĚ:
Pokud se jeví zavedení slovního spojení „životní prostředí“ do Ústavy nezbytným navrhujeme upravit čl. 7 Ústavy následovně
„Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, o ochranu přírodního bohatství a o ochranu životního prostředí.“

TATO PŘIPOMÍNKA JE ZÁSADNÍ.

Mgr. Marcela Hrbáčková	e-mail:	m.hrbackova@gmail.com		mob:	775 856 615
Mgr. Petr Haas		e-mail:	haas@zscr.cz		mob:	778 456 630
Dr. Jan Zikeš			e-mail:	zikes@kzps.cz		tel:	222 324 985


V Praze dne 25. listopadu 2022

 		        Jan W i e s n e r
		                                                                            			             prezident
image1.jpeg