Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDJ5DKVKK najdete zde
III.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
1. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů
Stávající vyhláška č. 146/2024 Sb. je prováděcím právním předpisem k zákonu č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. července 2024. Tato vyhláška stanoví požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby na základě zmocnění vyplývajícího z § 152 odst. 1 a § 333 odst. 1 stavebního zákona.
Novelou vyhlášky dochází k zajištění souladu s právem Evropské unie, tj. doplnění implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1275 ze dne 24. dubna 2024 o energetické náročnosti budov, kterou se mění směrnice 2010/31/EU [dále jen „směrnice (EU) 2024/1275“]. Dále novelou vyhlášky dochází k legislativně technických úpravám (např. k odstranění písařských chyb v textu stávající vyhlášky) a k upřesnění a doplnění požadavků, které vyplynuly a byly identifikovány aplikační praxí, např. dochází k doplnění definice podkroví, kabeláže, kabelovodu a parkovacího místa pro jízdní kolo. Poslední zmíněná definice se váže k nově vkládanému ustanovení týkajícímu se parkovacího místa pro jízdní kola včetně nové přílohy. Uvedená úprava byla doplněna na základě požadavků směrnice (EU) 2024/1275. Cílem tohoto doplnění je zajistit soulad s uvedenou směrnicí, která stanoví povinnost členských států podporovat udržitelnou mobilitu.
Dále v oblasti požadavků na vymezování pozemků dochází k vypuštění ustanovení stanovující požadavky na hospodaření se srážkovými vodami, ke zpřesnění požadavku na šířku výsadbového pásu a k úpravě požadavků týkajících se pozemku stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci (podrobněji ve zvláštní části).
V oblasti požadavků na umisťování staveb dochází v textu návrhu novely k doplnění způsobu měření vzdáleností staveb od hranice pozemku a upřesnění technických požadavků na technickou infrastrukturu.
V části čtvrté, která stanoví technické požadavky na stavby, dochází k úpravě požadavků na větrání, požadavků na denní osvětlení, proslunění a stínění, dále ke zpřesnění požadavků na ochranu proti hluku a vibracím, požadavků na ochranu před spadem ledu, sněhu a stékáním vody, požadavků na vzduchotechnická zařízení včetně požadavků na přístupnost (schodiště § 31, výtahy § 32, chodby § 39 atd.).
Dochází k úpravě části páté, která stanovuje požadavky na některé stavby, jejímuž popisu se věnuje podrobněji text zvláštní části odůvodnění.
Dále u vybraných ustanovení dochází k doplnění indikativních odkazů na technické normy.
V přílohové části dochází jak k úpravám legislativně-technické povahy bez věcného dopadu, tak i k úpravám s věcným dopadem, zejména u příloh č. 2 a 4. Příloha č. 2 je nově zavedena v návaznosti na vložení § 8, který stanoví požadavky na parkovací místa pro jízdní kola. Tato příloha konkretizuje parametry pro návrh a provedení parkovacích míst pro jízdní kola. Příloha č. 4 byla upravena v souvislosti s doplněním § 20 odst. 4, který nově stanoví požadavek na zastínění dodržením odstupového úhlu stínění 45° od okna stávající obytné nebo pobytové místnosti.
Dále jsou navrhované změny vyvolány potřebou zpřesnit a doplnit některá ustanovení vyhlášky v návaznosti na výkladové nejasnosti, které se v praxi projevily během prvního roku její účinnosti. Jedná se zejména o požadavky na výstavbu a technická kritéria, jejichž formulace vedly k různorodým interpretačním přístupům, a tudíž byly identifikovány jako překážky efektivního uplatňování právní úpravy.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Navrhovaná novela vyhlášky je připravena především v návaznosti na potřebu transpozice směrnice (EU) 2024/1275. Tato směrnice zavádí nové požadavky na zvyšování energetické účinnosti budov a podporuje realizaci opatření vedoucích k dosažení klimatické neutrality ve stavebním sektoru do roku 2050 a jejímž cílem je podpořit dekarbonizaci budov a přispět k dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050. Novela vyhlášky reaguje na jeden z cílů směrnice, kde členské státy mají povinnost zajistit zavedení požadavků na parkovací místa pro jízdní kola a infrastrukturu pro nabíjení elektromobilů, konkrétně se jedná o transpozici čl. 14, přičemž bližší odůvodnění článků transpozice je uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy.
Navržená novela vyhlášky tak sleduje za cíl zajistit soulad s právem Evropské unie a zároveň reagovat na aplikaci problematických požadavků v praxi.
3. Zhodnocení navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předložený návrh novely vyhlášky je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, Listinou základních práv a svobod a Ústavou České republiky. Návrh novely vyhlášky respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a je též v souladu s právními předpisy upravujícími oblast působnosti ústředních orgánů státní správy České republiky.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Stávající vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, byla notifikována dne 23. 5. 2024 podle směrnice EP a Rady (EU) 2015/1535.
Návrh novely vyhlášky implementuje směrnici (EU) 2024/1275 čímž je zajištěna harmonizace vnitrostátní právní úpravy s právem Evropské unie. Na základě požadavků této směrnice bylo nově doplněno ustanovení týkající se parkovacího místa pro jízdní kola včetně nové přílohy. Cílem tohoto doplnění je zajistit soulad s uvedenou směrnicí, která stanoví povinnost členských států podporovat udržitelnou mobilitu. Také s ohledem na transpozici uvedené směrnice se nově zavádí podmínky pro vybavení nové budovy a změny dokončené budovy dobíjecím bodem a dobíjecí infrastrukturou. Provádí se tím tak ustanovení § 167 stavebního zákona, podle něhož jsou vlastníci a stavebníci budov povinni zajistit vybavení budov dobíjecí infrastrukturou pro elektrická vozidla, elektricky poháněná jízdní kola a další vozidla kategorie L, pokud tak stanoví prováděcí právní předpis.
Návrh novely vyhlášky není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s předpisy Evropské unie, ani s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a ani s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, přičemž se uvedené předpisy, judikatura a obecné právní zásady Evropské unie nevztahují k návrhu právní úpravy.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí v České republice
Navrhovaná novela vyhlášky v návaznosti na transpozici směrnice (EU) 2024/1275 zavádí nové požadavky na parkovací místa pro jízdní kola a na vybavení nových i stávajících budov dobíjecími body a dobíjecí infrastrukturou podle § 8 a Přílohy č. 2, § 61 a 61a. Lze očekávat, že uvedené změny mohou mít ekonomické dopady jak na veřejnou správu, tak na podnikatelské prostředí.
Odhad ekonomických dopadů požadavků na zajištění parkovacích míst pro jízdní kola je značně závislý na konkrétním technickém řešení, prostorových možnostech stavby a zvoleném standardu vybavení. Náklady se mohou výrazně lišit v závislosti na tom, zda jsou parkovací místa realizována formou jednoduchého mobiliáře (např. stojany pro kola, cykloboxy, věžové systémy typu Park Biky, nebo využitím stávajících prostor budovy – např. koláren či vyhrazených prostor se stojany), nebo zda se jedná o stavebně a technicky náročnější řešení s vyhrazenými prostory a elektroinstalací pro dobíjení elektrokol. Směrnice přitom nevyžaduje podrobnou specifikaci technických parametrů, což ponechává prostor pro rozdílné přístupy při praktické realizaci.
V případě, že bude potřeba zajistit pro každou bytovou jednotku dvě parkovací místa pro jízdní kola, z nichž alespoň jedno by bylo vybaveno kabeláží pro pozdější instalaci dobíjecího bodu, řešena vyhláškou v podobě realizace parkovacích míst, např. v rámci garáží, pak mohou náklady na tyto úpravy dosahovat přibližně 110 000 Kč na jednu bytovou jednotku. Tento odhad odpovídá nejpřísnější variantě technického řešení.
S ohledem na uvedené lze konstatovat, že požadavky vyplývající z novely mohou mít vliv na dodatečné investice, zejména při výstavbě nových bytových domů, a to jak v podnikatelské, tak ve veřejné sféře.
Obdobně lze očekávat ekonomické dopady i v oblasti požadavků na vybavení budov dobíjecím bodem a dobíjecí infrastrukturou podle § 61 a 61a.
Požadavky stanovené v § 61 a 61a představují zásadní rozšíření povinnosti vybavit nové, změněné i stávající budovy dobíjecími body a příslušnou infrastrukturou pro elektrická vozidla, elektricky poháněná jízdní kola a další vozidla kategorie L. Tyto povinnosti se týkají jak obytných, tak jiných než obytných budov, včetně budov ve vlastnictví veřejných subjektů.
Ekonomické dopady těchto požadavků se budou lišit v závislosti na typu budovy, rozsahu parkovacích kapacit, míře již existující infrastruktury a technických možnostech připojení k distribuční soustavě.
Celkově lze shrnout, že míra ekonomických dopadů § 61 a 61a bude závislá na konkrétním typu budovy a technických možnostech připojení, přičemž největší dopady lze očekávat u nových a rozsáhle rekonstruovaných objektů s vyšším počtem parkovacích míst, střední dopady u bytových domů, kde bude nutné zajistit přípravu kabeláže, a nižší až omezené dopady u budov, kde již dobíjecí infrastruktura částečně existuje nebo kde nebude instalace technicky proveditelná.
Z uvedeného vyplývá, že v konkrétních případech, kde by uplatnění požadavků podle § 61 a 61a bylo technicky nebo veřejně zájmově omezené s použitím § 137 odst. 4 stavebního zákona (u změn dokončených staveb), může být skutečný rozsah a tím i ekonomický dopad nižší nebo zcela vyloučen.
6. Zhodnocení, zda není návrhem zakládána veřejná podpora
Návrhem novely vyhlášky není zakládána veřejná podpora.
7. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Novela vyhlášky sama o sobě nezakládá nové povinnosti fyzických nebo právnických osob, ale upřesňuje technické požadavky vyplývající ze zákonné povinnosti stanovené v § 167 stavebního zákona, podle něhož jsou vlastníci a stavebníci budov povinni zajistit vybavení budov dobíjecí infrastrukturou pro elektrická vozidla, elektricky poháněná jízdní kola a další vozidla kategorie L, pokud tak stanoví prováděcí právní předpis.
Vyhláška proto představuje prováděcí úpravu této povinnosti, která stanoví konkrétní technické parametry a rozsah vybavení nových, změněných a stávajících budov dobíjecími body, kabeláží a kabelovody.
Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob spočívá zejména v tom, že pro vlastníky a stavebníky budov se jedná o upřesnění již existující povinnosti vyplývající přímo ze zákona, novela vyhlášky nezakládá nové sankce ani nové administrativní povinnosti, navržená úprava nerozšiřuje okruh subjektů, na něž se povinnost vztahuje, vyhláška naopak přispívá k právní jistotě dotčených subjektů, neboť přesně vymezuje technické a provozní podmínky plnění zákonné povinnosti.
Z pohledu fyzických osob, které nejsou stavebníky nebo vlastníky budov, nedochází k žádnému omezení práv, naopak lze očekávat pozitivní dopad v podobě širší dostupnosti dobíjecí infrastruktury.
Lze tedy shrnout, že navrhovaná úprava nemění rozsah práv a povinností stanovených zákonem, ale zajišťuje jejich konkrétní naplnění a technické vymezení v souladu s požadavky evropské legislativy [směrnice (EU) 2024/1275] a principem přiměřenosti.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Návrh novely vyhlášky nepředpokládá žádné sociální dopady ani dopady na osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a ani dopady na životní prostředí.
Ačkoli návrh obsahuje dílčí úpravy ustanovení týkajících se osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, nejedná se o zásadní změny věcného charakteru, ale pouze o upřesňující a formulační doplnění, která mají přispět k jasnější a jednotnější aplikaci stávajících požadavků bez jakýchkoli významných dopadů na dotčené skupiny osob.
9. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh novely vyhlášky nemá žádný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Návrh novely vyhlášky je z hlediska rovnosti mužů a žen indiferentní.
10. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh novely vyhlášky nepřijímá žádná opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat potenciální rizika ve vztahu k soukromí a ochraně osobních údajů. Návrh novely vyhlášky nepřijímá žádná opatření, která by zakládala nové zpracování osobních údajů či měnila již existující zpracování osobních údajů. Návrh novely vyhlášky se netýká soukromí.
11. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Návrh novely vyhlášky nepředpokládá žádná korupční rizika. V porovnání se stávající právní úpravou nepřináší návrh novely vyhlášky změnu korupčních rizik. Lze konstatovat, že navržená právní úprava se shoduje s principy dobré praxe a neobsahuje požadavky, které by se jevily jako nepřiměřené a zakládající korupční potenciál ve srovnání se stávající právní úpravou.
12. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh novely vyhlášky nemá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
13. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Návrh novely vyhlášky je z pohledu dopadů na rodiny indiferentní. Nepředpokládají se žádné dopady v této oblasti, návrh vyhlášky žádným způsobem do této oblasti nezasahuje.
14. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Dopady vyplývají ze zpřesnění požadavků stavebního zákona, zejména z § 167 písm. e) na vybavení budov dobíjecími body a infrastrukturou pro elektrická vozidla a jízdní kola. Vyhláška stanoví technické podmínky jejich realizace, avšak nezakládá nové povinnosti nad rámec zákona. Z hlediska rozvoje území lze očekávat, že opatření přispěje k podpoře udržitelné mobility a snižování emisí v městském prostředí. Obecně lze uvést, že územní dopady navrhované vyhlášky jsou mírné, prostorově omezené a převážně pozitivní z hlediska podpory rozvoje infrastruktury pro čistou mobilitu a zlepšení kvality životního prostředí.
15. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Návrh novely vyhlášky není v rozporu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Návrh novely vyhlášky nediskriminuje potřeby těch, kteří mají problémy s elektronickou komunikací.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K čl. I, bodu 1
K § 3 písm. a)
Novelou vyhlášky dochází k vypuštění stávajícího znění písmene a), které do vyhlášky zavedlo definici bytu s univerzálním standardem. Uvedená definice je nově zapracována do textu § 49 odst. 5 návrhu novely, neboť výlučně toto ustanovení s daným pojmem pracuje. Nově se zavádí pro stavební praxi nezbytná definice podkroví, která zní: „podkrovím ohraničený vnitřní prostor převážně vymezený konstrukcí šikmé střechy.“. Požadavek vychází z aplikační praxe, jedná se o věcnou změnu.
K čl. I, bodu 2
K § 3 písm. j)
Legislativně technická úprava textu spočívající ve vypuštění pojmu „norma“.
Pojem „norma“ je ve stávajícím znění vyhlášky používán jako legislativní zkratka pro normy s výlučným odkazem uvedené v příloze č. 14. V praxi se však ukázalo, že zavedení této legislativní zkratky bylo nejednoznačné a zavádějící. Docházelo k nežádoucímu překrývání s institutem indikativního odkazu, který je samostatně upraven v § 93 vyhlášky a v jehož rámci se rovněž pracuje s pojmem „norma“. Tato terminologická nejednoznačnost vedla k praktickým nejasnostem při výkladu a aplikaci právní úpravy, zejména pokud jde o rozlišení mezi normami s výlučným a indikativním odkazem. Ukázalo se, že samotné zavedení legislativní zkratky nebylo v praxi dostatečně reflektováno odbornou veřejností, zejména projektanty. Tato nejistota mohla vést k chybnému výběru technické normy a tím i k nesprávnému postupu.
Z těchto důvodů se přistupuje k vypuštění pojmu „norma“ z textu vyhlášky. Na místech, kde je třeba odkázat na technické normy s výlučným odkazem, bude nově proveden přímý odkaz na přílohu č. 14. Tento přístup zajišťuje vyšší právní jistotu, jednoznačnost výkladu a snazší orientaci pro adresáty vyhlášky.
K čl. I, bodu 3
K § 3 písm. j) (nový)
Z definice stavby pro sociální služby se vypouští výraz „azylový dům“. Azylové domy mohou plnit funkci, která je kompatibilní spíše s bytovými domy nebo ubytovacími zařízeními než s konkrétními zařízeními sociální služby, jako jsou domovy pro seniory či domovy pro osoby se zdravotním postižením. Tato změna odstraňuje praktické problémy, které vznikaly při aplikaci příliš restriktivních požadavků na stavební parametry, jako je například minimální šířka chodeb nebo výtahů, které jsou nezbytné pro domovy pro sociální služby. Zatřídění azylového domu mezi stavby pro sociální služby by tak vedlo k neúměrným administrativním a stavebním nárokům, které nejsou v souladu s účelem tohoto typu zařízení. Dále se na konec ustanovení nově doplňuje text, který upřesňuje, že takovou stavbou nejsou stavby pro pobytové služby komunitního charakteru dle § 33a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a to v souvislosti se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 38/2025 Sb., který nabyl účinnosti 1. 3. 2025 a který nově definuje v § 33a služby komunitního charakteru. Tyto služby nemohou být sociálními službami poskytovanými v zařízeních sociálních služeb.
K čl. I, bodu 4
K § 3 písm. k)
Navrhovaná úprava doplňuje do definičních ustanovení vyhlášky novou definici pojmu „kabeláž“. Důvodem tohoto kroku je potřeba zajistit soulad s požadavky na transpozici směrnice (EU) 2024/1275, která mimo jiné vyžaduje, aby členské státy zavedly určitá opatření týkající se přípravy budov na elektromobilitu, zejména pokud jde o infrastrukturu pro dobíjení elektrických vozidel.
V této souvislosti je nezbytné, aby právní předpisy upravující technické požadavky na výstavbu obsahovaly jasné a jednotné vymezení pojmu „kabeláž“, která tvoří základní prvek této infrastruktury. Zavedením definice se zajistí jednoznačný výklad tohoto pojmu v návaznosti na evropskou legislativu a zároveň se vytvoří podmínky pro jeho efektivní a konzistentní uplatnění v rámci právního řádu.
Vložením definice dochází ke zpřesnění právního předpisu a zajištění jeho plné slučitelnosti s právem Evropské unie, aniž by se tím měnil věcný obsah ostatních ustanovení vyhlášky.
Definice kabeláže je formulována obecně pro zachování flexibility pro různé situace a případy. Cílem definice není přesně stanovit rozsah opatření, ale stanovit, k čemu má kabeláž sloužit, a to umožnit instalaci dobíjecích bodů. Technické požadavky řeší zvláštní právní předpisy v gesci Ministerstva dopravy.
K § 3 písm. l)
Ve vazbě na použití pojmu „kabelovod“ v § 61 a 61a této novely se uvedený pojem doplňuje do jejích definičních ustanovení. Kabelovod je podzemní zařízení určené k bezpečnému uložení kabelů nebo trubek, které umožňuje jejich zatažení bez dalších zemních prací. Skládá se z kabelových komor (šachet) – uzavřených podzemních objektů sloužících k montáži či zatahování kabelů – a tělesa kabelovodu, tedy systému trubek nebo kanálů mezi komorami, kam se kabely ukládají.
K § 3 písm. m)
Navrhovaná úprava doplňuje do definičních ustanovení vyhlášky novou definici pojmu „parkovací místo pro jízdní kolo“. Uvedená úprava byla doplněna na základě požadavků směrnice (EU) 2024/1275. Cílem tohoto doplnění je zajistit soulad s uvedenou směrnicí, která stanoví povinnost členských států podporovat udržitelnou mobilitu.
K čl. I, bodu 5
K § 5 písm. d)
Úprava textu spočívající v opravě písařské chyby ve slovním spojení „břehové nádrže“, do správného tvaru „břehové nátrže“. Jedná se o úpravu bez věcného dopadu.
K čl. I, bodu 6
K § 7 odst. 5
Legislativně technická úprava textu spočívající ve vypuštění ustanovení v souvislosti s vložením nového § 8, který upravuje požadavky na parkovací místa pro jízdní kola.
K čl. I, bodu 7
K § 8
Návrhem novely vyhlášky dochází k vypuštění celého stávajícího ustanovení § 8, který upravoval hospodaření se srážkovými vodami. Požadavek na hospodaření se srážkovými vodami je řešen na zákonné úrovni v § 140 odst. 3 stavebního zákona, přičemž podrobnější úprava na úrovni vyhlášky je nadbytečná. Zároveň ustanovení bylo pouze odkazem do příslušné ČSN Hospodaření se srážkovými vodami, která však dosud nebyla vydána. Ustanovení je včetně odkazu do § 94 vyhlášky a bodu 1 přílohy č. 14 vyhlášky v současné době tudíž neaplikovatelné a z tohoto důvodu se vypouští.
Ustanovení § 8 nově upravuje požadavky na parkovací místa pro jízdní kola. Tato úprava je provedena z důvodu nutnosti transpozice směrnice (EU) 2024/1275.
Směrnice vyžaduje, aby členské státy podporovaly rozvoj zelené mobility jako klíčové součásti naplňování cílů Zelené dohody pro Evropu. Jedním z nástrojů pro snižování emisí skleníkových plynů z dopravy je podpora aktivní mobility, zejména jízdy na kole. Mezi hlavní překážky širšího využívání cyklistiky patří podle směrnice nedostatečná infrastruktura pro parkování jízdních kol – a to jak u obytných, tak i neobytných staveb.
V reakci na tento požadavek se do vyhlášky zavádí povinnost navrhovat a provádět parkovací místa pro jízdní kola, a to jednotně pro všechny typy staveb, s výjimkou staveb dočasných na dobu nejvýše jednoho roku. Parametry pro návrh a provedení požadovaných míst je stanoven v příloze č. 2 k vyhlášce.
Tímto opatřením se vytváří právní rámec, který podpoří systematické zřizování cyklistické infrastruktury u nových i rekonstruovaných staveb a přispěje k naplňování environmentálních a klimatických cílů Evropské unie. Parametry parkovacích míst pro jízdní kola není nutné stanovit vzhledem k možné konstrukční variabilitě jízdních kol i parkovacích míst. Je možnost řešit je velmi různými způsoby, např. formou jednoduchého mobiliáře (např. stojany pro kola, cykloboxy, věžové systémy typu Park Biky, nebo využitím stávajících prostor budovy – např. koláren či vyhrazených prostor se stojany), nebo stavebně a technicky náročnějším řešením s vyhrazenými prostory a elektroinstalací pro dobíjení elektrokol. Směrnice přitom nevyžaduje podrobnou specifikaci technických parametrů, což ponechává prostor pro rozdílné přístupy při praktické realizaci. Požadavek na počet těchto míst přímo vychází z čl. 14 směrnice.
Z § 8 vyhlášky lze povolit výjimku podle § 95 této vyhlášky.
K čl. I, bodu 8
K § 9 odst. 3
Navrhuje se věcná úprava ustanovení, která doplňuje původní znění o nové věty stanovující, že v případě uličního prostranství o šířce nejméně 18 m musí mít výsadbový pás šířku nejméně 1,5 m, a že pokud vymezení výsadbového pásu brání stávající stavba, je možné šířku výsadbového pásu v tomto místě zmenšit.
Cílem této úpravy je zpřesnit a diferencovat požadavek na minimální šířku výsadbového pásu s ohledem na celkovou šířku uličního prostoru a reálné prostorové možnosti jeho uspořádání.
Současně doplněná věta o možnosti zmenšení šířky výsadbového pásu v místech, kde jeho vymezení brání stávající stavba, reaguje na praktické limity při obnově nebo doplňování uliční zeleně ve stávající zástavbě. Umožňuje přiměřenou flexibilitu při navrhování řešení, aniž by byl popřen účel samotného požadavku na zřízení výsadbového pásu. Navržená úprava má věcný a zpřesňující charakter, vychází z aplikační praxe.
Z odstavce 3 lze povolit výjimku podle § 95 této vyhlášky.
K čl. I, bodu 9
K § 10 odst. 1
Legislativně technická úprava textu spočívající ve zpřesnění ustanovení tak, že slovo „stavbu“ se mění na množné číslo „stavby“ a nový text odstavce 1 zní: „Na pozemku stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci lze kromě stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci umístit také stavby a zařízení související nebo podmiňující funkci bydlení a rodinné rekreace a provést terénní úpravy potřebné k řádnému a bezpečnému užívání pozemků a staveb a zařízení na nich.“.
Důvodem je, že stávající znění nevymezovalo dostatečně jasně rozsah možných staveb a zařízení na pozemku stavby pro bydlení nebo rodinnou rekreaci. Nově formulované ustanovení výslovně umožňuje umisťování vícečetných staveb, a to zejména ve vazbě na ustanovení odstavce 2.
Obecně je podle Legislativních pravidel vlády nežádoucí, aby právní předpisy obsahovaly množné číslo, nicméně v tomto konkrétním případě však použití jednotného čísla vedlo k zásadním výkladovým nejasnostem, je proto důvodné se v tomto případě odchýlit od zavedené praxe a jednoznačně použít v tomto ustanovení množné číslo.
K čl. I, bodu 10
K § 10 odst. 2
Vkládá se nové ustanovení, kdy na pozemku rodinného domu lze kromě stavby rodinného domu umístit také stavby pro bydlení podle přílohy č. 2 odst. 1 písm. q) stavebního zákona. Jedná se o stavbu pro bydlení do 80 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky s nejvýše jedním nadzemním podlažím, bez podsklepení, na pozemku rodinného domu, která je se stavbou rodinného domu funkčně spojena a je umisťována v odstupové vzdálenosti od hranic pozemků nejméně 2 m, pokud nejde o stavbu pro podnikatelskou činnost a plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu; požadavky územního plánu na sklon střechy stavby se nepoužijí. V praxi se ustálilo pro tuto stavbu označení výminek.
Uvedené ustanovení je formulováno s přímou vazbou na stavební zákon, konkrétně na přílohu č. 2 odst. 1 písm. q). Tento postup byl zvolen záměrně. Pokud by byla definice rozepsána přímo v textu vyhlášky, bylo by nutné při každé případné změně znění stavebního zákona nebo jeho přílohy přistoupit k novelizaci vyhlášky, aby byla zachována obsahová shoda. Přímý odkaz na konkrétní ustanovení stavebního zákona je z hlediska legislativně-technického stabilnější a snižuje potřebu budoucích novelizací podzákonného předpisu.
Současně se nepředpokládá, že by docházelo ke změně označení seznamu staveb v příloze č. 2 stavebního zákona, což odkaz činí dostatečně spolehlivým pro účely této vyhlášky. Z těchto důvodů je ponecháno ustanovení v navrženém znění a není potřeba jej koncipovat obecnějším způsobem.
Ustanovení nestanoví žádný limit pro počet těchto staveb. Rozhodující je vždy splnění obecně závazných parametrů vyplývajících ze stavebního zákona, jeho prováděcích předpisů, zejména z hlediska zastavěnosti pozemku, odstupových vzdáleností a dalších regulačních podmínek. Pokud tedy každá z umisťovaných staveb splní stanovené parametry, není počet těchto staveb na pozemku rodinného domu tímto ustanovením omezen a může být realizován i vícečetný soubor takových staveb.
K čl. I, bodu 11
K § 10 odst. 3
V ustanovení dochází ke zpřesnění, že se jedná o pozemek „stavby“ rodinného domu a k doplnění výrazu „a stavby pro rodinnou rekreaci“. V předmětném ustanovení se tak rozšiřuje možnost umisťovat menší stavbu pro podnikatelskou činnost (do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky) nejen na pozemku rodinného domu, ale i na pozemku stavby pro rodinnou rekreaci.
Změna zároveň přispívá ke sjednocení právního režimu mezi pozemky rodinných domů a rekreačních objektů, které jsou z hlediska způsobu užívání a stavebně-technického provedení často obdobné.
Zachováním parametrů (40 m² zastavěné plochy, max. výška 5 m, jedno nadzemní podlaží, jedno podzemní podlaží) je zároveň zajištěno, že taková stavba bude mít minimální dopad na okolní prostředí a nebude představovat neúměrné zatížení území.
Odstavec 1 tím není dotčen, čímž se výslovně potvrzuje, že nová úprava respektuje stávající zásady pro umisťování staveb v daném území.
Z odstavce 3 lze povolit výjimku podle § 95 této vyhlášky.
K čl. I, bodu 12 a 13
K § 11 odst. 1 a 2
Dochází k formální úpravě uvedených ustanovení tak, že věta první druhého odstavce – „Umístěním stavby nesmí být znemožněna budoucí zástavba sousedního pozemku nebo ohrožena stávající zástavba sousedního pozemku.“ – se přesouvá do odstavce prvního. Tím se zpřehledňuje celá struktura ustanovení, neboť právě na odstavec 2 bylo dále odkazováno v odstavci 3. Původní členění mohlo být pro uživatele matoucí, neboť vyvolávalo dojem, že se všechny výjimky podle odstavce 3 vztahují i na větu první odstavce 2, což nebyl původní záměr předkladatele. Přesunutím věty do odstavce 1 se jasněji vymezuje, která pravidla platí obecně a která jsou specifická pro odstupové vzdálenosti. Ustanovení je nyní pro praxi jednoznačnější a srozumitelnější, což přispívá k právní jistotě při posuzování konkrétních záměrů
Z uvedených ustanovení vyhlášky lze povolit výjimku podle § 95 této vyhlášky.
K čl. I, bodu 14
K § 11 odst. 3 písm. b)
Navrhovanou úpravou dochází k rozšíření případů, na které se odstavec 2 nepoužije, a to o odstavné, manipulační, prodejní, skladové, výstavní a jiné zpevněné plochy. Tato změna reaguje na poznatky z aplikační praxe, která opakovaně poukazovala na nejasnosti a výkladové obtíže při posuzování těchto typů staveb (resp. zpevněných ploch) ve vztahu k omezením a požadavkům stanoveným v odstavci 2.
Zároveň jde o úpravu, která přispívá ke sjednocení právní úpravy, neboť obdobné „výjimky“ jsou již nyní zakotveny například pro stavby dopravní nebo technické infrastruktury. Doplnění o výslovné zmínění odstavných, manipulačních a dalších zpevněných ploch zpřesňuje právní rámec, čímž se předchází rozdílné aplikační praxi v jednotlivých správních územích.
K čl. I, bodu 15
K § 11 odst. 7 (nový)
Úprava textu spočívající v doplnění ustanovení pro způsob měření vzdálenosti staveb od hranice pozemku. Způsob měření vzájemných odstupů a vzdáleností stanovoval § 25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Absence způsobu měření vzdáleností stavby od hranice pozemku ve stávajícím znění vyhlášky č. 146/2024 Sb. způsobuje nejasnosti, a proto se do tohoto ustanovení způsob měření vzdáleností doplňuje.
K čl. I, bodu 16
K § 12 odst. 2
Navrhovanou úpravou se stávající § 12 odst. 2 formulačně upravuje a doplňuje o nové okruhy případů, na které se nepoužijí pravidla stanovená v odstavci 1, zejména další specifické situace, jež se týkají umisťování liniových a bodových prvků technické infrastruktury.
Tato změna reaguje na poznatky z aplikační praxe, která ukázala, že některé stavební záměry, zejména v oblasti energetiky a elektronických komunikací, nelze bezdůvodně omezovat požadavky uvedenými v odstavci 1, neboť by to znemožnilo jejich technicky účelné a bezpečné umístění. Konkrétně jde např. o doplnění vlastní telekomunikační sítě ke stávající energetické síti a výměnu nebo navýšení kapacity nadzemních sítí technické infrastruktury.
K čl. I, bodu 17
K § 12 odst. 5 a 6
Ustanovení se vypouští jako nadbytečná. Sítě technické infrastruktury se obecně při křížení s vodotečemi (tj. i bystřinami) nebo prováděnými v jejich blízkosti realizují v souladu s vyjádřením správce daného vodního toku.
K čl. I, bodu 18
K § 16
Ustanovení je doplněno o odkaz na příslušné normy uvedené v příloze č. 14. Jedná se o výlučný odkaz do ČSN.
K čl. I, bodu 19
K § 18
V ustanovení, které stanoví minimální výšku úrovně podlahy obytné místnosti nad přilehlým terénem a hladinou podzemní vody, se vypouští část textu „v pásmu širokém 5 m od obvodové stěny stavby s osvětlovacím otvorem a 1 m od obvodové stěny stavby bez osvětlovacího otvoru“.
Tato úprava odstraňuje výkladové nejasnosti, které mohly vznikat při určování rozsahu „přilehlého upraveného terénu“. Ustanovení se nově soustředí pouze na hlavní účel požadavku, kterým je ochrana stavby a jejích obytných místností před nežádoucím působením podzemní vody.
Vypuštěná část neměla samostatný věcný význam pro zajištění ochrany stavby proti vlhkosti ani pro posouzení stavebně-technické úrovně objektu. Její zachování by naopak mohlo vést k rozdílným výkladům při aplikaci požadavku v závislosti na typu osvětlovacích otvorů a konfiguraci terénu.
Navržené znění proto zpřesňuje a zjednodušuje formulaci požadavku, aniž by měnilo jeho věcný obsah nebo technické nároky na stavbu.
K čl. I, bodu 20
K § 19 odst. 1
Dochází k upřesnění tohoto ustanovení, kdy k povinnosti zajistit dostatečné přirozené, nucené nebo kombinované větrání se doplňuje povinnost zajistit požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu s možností regulace množství větracího vzduchu. Jedná se o indikativní odkaz do konkrétní ČSN. Indikativní odkaz spočívá ve stanovení požadavků v konkrétních ustanoveních vyhlášky, přičemž požadavky jsou splněny, pokud je postupováno ve shodě s určenou normou, případně jsou splněny jiným řešením za prokázání splnění základních požadavků na stavby. Soupis ustanovení, kam míří odkazy na určené normy, je uveden v § 94 této vyhlášky. Určené normy jsou ve vazbě k jednotlivým ustanovením vyhlášky uvedeny ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví č. 12, ročník 2024. Úprava vychází z poznatků aplikační praxe.
K § 19 odst. 2
Dochází k úpravě ustanovení, která reaguje podobně jako v odstavci 1 na poznatky z aplikační praxe. Upravené znění požaduje zajistit ve vnitřním prostoru budov možnost minimálně 0,5násobné intenzity výměny vzduchu instalovaným vzduchotechnickým zařízením, přirozeným větráním nebo jejich kombinací. Požadavek je splněn, pokud je postupováno ve shodě s konkrétní normou určenou ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Jedná se o indikativní odkaz.
K § 19 odst. 3
Nové znění odstavce 3 vychází z požadavků původně stanovených v příloze č. 2 v bodech 3 a 6. Novým zněním odstavce 3 dochází ke zobecnění požadavku pro zajištění množství přiváděného venkovního vzduchu do pobytové místnosti, které se stanovuje s ohledem na množství osob a vykonávanou činnost.
K § 19 odst. 4
Navrhuje se vložení nového odstavce, který stanoví, že místnosti staveb pro výchovu a vzdělávání musí být větratelné, a současně odkazuje na zvláštní právní předpisy, které stanoví další, specifické požadavky na větrání těchto prostor.
Účelem doplnění je zpřesnit a sjednotit požadavky na větrání ve stavbách škol, mateřských škol a dalších zařízení pro výchovu a vzdělávání. Větrání těchto prostor má zásadní význam pro zajištění vhodného vnitřního prostředí, zejména z hlediska ochrany zdraví dětí, žáků a pedagogických pracovníků.
Odkaz na vyhlášku č. 43/2025 Sb. a vyhlášku č. 160/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, umožňuje zajistit provázanost stavebnětechnických požadavků s resortními předpisy, které detailně upravují hygienické a provozní podmínky v zařízeních pro výchovu a vzdělávání. Tím se zároveň předchází duplicitní či rozporné úpravě požadavků na větrání v různých právních předpisech.
Navržené ustanovení má koordinační a upřesňující charakter – nepřináší nové technické nároky nad rámec již platných požadavků, ale odkazuje na jejich určení v příslušných resortních vyhláškách.
K § 19 odst. 5
Navrhuje se vložit nové ustanovení, které stanoví, že větrání na pracovištích, zejména s ohledem na možný vznik nadměrného tepla z technologií nebo přítomnost škodlivin v ovzduší z pracovní činnosti, se navrhuje a provádí podle požadavků stanovených jiným právním předpisem, konkrétně nařízením vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Cílem této úpravy je zpřesnit a sjednotit návaznost stavebnětechnických požadavků na právní předpisy z oblasti ochrany zdraví při práci, které komplexně upravují mikroklimatické podmínky, kvalitu ovzduší a limity škodlivin na pracovištích.
Doplnění reaguje na potřebu jasného vymezení kompetencí mezi stavebními a pracovněprávními předpisy. Stavební vyhláška nově výslovně odkazuje na zvláštní právní úpravu, která stanoví konkrétní hygienické limity, požadavky na intenzitu výměny vzduchu a opatření při nadměrném zatížení teplem či škodlivinami.
Navržené ustanovení má koordinační a upřesňující charakter – nezavádí nové technické požadavky, ale zajišťuje jednotný právní rámec pro posuzování větrání pracovních prostor podle příslušných předpisů z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
K čl. I, bodu 21
K § 20 odst. 1
Navrhuje se věcná úprava ustanovení, která nově stanoví parametrické požadavky na zajištění denního osvětlení obytných a pobytových místností. Podle navrženého znění musí být obytná nebo pobytová místnost navržena a provedena tak, aby součet ploch stavebních otvorů, kterými se tyto prostory osvětlují, činil alespoň jednu desetinu podlahové plochy osvětlovaného prostoru.
Cílem této úpravy je zpřesnit a zjednodušit základní požadavek na zajištění denního osvětlení v obytných a pobytových prostorech a vyjádřit jej jednoznačně parametricky, aby byl předvídatelný a snadno ověřitelný v praxi. Nové znění vychází z definice obytné místnosti podle § 13 písm. l) stavebního zákona, která již předpokládá zajištění denního osvětlení jako jeden ze základních znaků obytné místnosti.
Změna zároveň zajišťuje jednotný přístup k posuzování míry denního osvětlení napříč různými typy staveb, aniž by stanovovala odlišné požadavky podle konkrétního způsobu využití obytného prostoru.
Ustanovení dále zachovává pravidlo, že požadavky na denní osvětlení pobytových místností staveb pro výchovu a vzdělávání stanoví jiný právní předpis. Tím je zachována návaznost na zvláštní úpravu zohledňující specifické hygienické a provozní podmínky v těchto stavbách.
Navrhovaná změna má věcný a systematizační charakter – nevede ke zpřísnění požadavků, ale zpřehledňuje a sjednocuje jejich formulaci, čímž přispívá k právní jistotě při jejich uplatňování v projektové i schvalovací praxi.
K čl. I, bodu 22
K § 20 odst. 4
Navrhuje se věcná úprava ustanovení, podle níž se požadavky na zastínění považují za splněné dodržením odstupového úhlu stínění 45° od okna stávající obytné nebo pobytové místnosti, jak je uvedeno v příloze č. 4 k této vyhlášce.
Cílem doplnění je zpřesnit a sjednotit kritéria pro posuzování zastínění mezi novou a stávající zástavbou. Dosavadní úprava neobsahovala konkrétní parametrické vyjádření, což vedlo k rozdílné aplikační praxi při posuzování vlivů nové výstavby na denní osvětlení a zastínění sousedních obytných prostor.
Zavedením odstupového úhlu stínění 45° se stanovuje jednoznačně ověřitelný technický parametr, který odpovídá dosavadní odborné praxi i obecným zásadám urbanistického a hygienického posuzování staveb. Tento přístup umožní jednotné a předvídatelné uplatňování požadavků při povolování staveb a zároveň zajistí přiměřenou ochranu uživatelů stávajících obytných a pobytových místností před nadměrným zastíněním.
Navržené doplnění tak má věcný a metodický charakter, přičemž nezakládá nové povinnosti nad rámec stávajících požadavků, ale objektivizuje jejich posuzování prostřednictvím jasně definovaného geometrického kritéria podle přílohy č. 4 k této vyhlášce.
K čl. I, bodu 23
K § 20 odst. 6
Navrhuje se vypuštění ustanovení z důvodu nadbytečnosti, jelikož výše zmíněnou úpravou jsou jednoznačně stanoveny požadavky na osvětlení a stínění, není proto nutné tyto požadavky v tomto ustanovení dále specifikovat.
K čl. I, bodu 24
K § 21 odst. 3
Navrhuje se věcná úprava ustanovení, která doplňuje formulaci o slova „včetně konstrukcí pod úrovní terénu“ a „s výjimkou konstrukcí mezi místnostmi téhož bytu“.
Doplnění výrazu „včetně konstrukcí pod úrovní terénu“ reaguje na aplikační praxi, v níž vznikaly nejasnosti, zda se požadavky na zvukovou izolaci vztahují i na části staveb situované pod úrovní okolního terénu, například na suterénní stěny či stropy nad garážemi. Cílem změny je jednoznačně stanovit, že i tyto konstrukce musí být navrženy a provedeny tak, aby chránily vnitřní prostory budovy před pronikáním hluku a vibrací z vnějšího prostředí nebo z přilehlých provozů, pokud to jejich funkce vyžaduje.
Doplnění výjimky „s výjimkou konstrukcí mezi místnostmi téhož bytu“ reaguje na praktické potřeby projektování a kolaudace staveb. V aplikační praxi bylo opakovaně vyhodnocováno jako neúčelné požadovat plnění parametrů zvukové izolace mezi místnostmi v rámci jednoho bytu, kde není nezbytné zajišťovat akustickou neprůzvučnost mezi prostory užívanými jednou domácností. Touto úpravou se odstraňuje nejednoznačnost při výkladu rozsahu povinností, přičemž požadavky na ochranu před hlukem mezi samostatnými byty a jinými funkčními celky zůstávají beze změny a plně zachovány.
Navržená změna má věcný charakter, vychází z dlouhodobé aplikační praxe a zkušeností z výkonu stavebního dozoru a projektování. Cílem je zvýšit jednoznačnost a přiměřenost požadavků při navrhování a posuzování staveb, aniž by došlo ke změně základní úrovně ochrany proti hluku stanovené touto vyhláškou.
K čl. I, bodu 25 a 26
K § 22 odst. 1 písm. b) a e) bodu 2
V odstavci 1 ustanovení dochází ke zpřesnění písmene b), které stanovuje, že budova musí být navržena a provedena tak, aby byla zajištěna nejnižší vnitřní povrchová teplota, do níž se však nezapočítávají teploty povrchů výplní vnějších otvorů, tedy nejčastěji skleněné výplně oken či balkonových dveří. Požadavek vyplynul z aplikační praxe, kdy stavební konstrukce, které tvoří svislé obvodové stěny, generují stabilní vnitřní teplotu, kterou je možno stabilizovat a udržovat v rámci vnitřního prostředí uzavřeného prostoru, avšak výplně otvorů vykazují zejména v zimních měsících teplotu nižší. V případě započtení teploty povrchů výplní vnějších otvorů by tak docházelo k vyšším potřebám na udržení požadované teploty, a tím i ke zvýšení energetických nároků dané stavby.
Úprava textu, která vzešla z poznatků aplikační praxe. Jedná se o věcnou změnu ustanovení, kdy dochází k upřesnění ustanovení bodu 2 doplněním slova „negativnímu“.
K čl. I, bodu 27
K § 23
Úprava textu, která vzešla z poznatků aplikační praxe. Jedná se o věcnou změnu návrhu novely, kdy dochází k upřesnění ustanovení doplněním slov „konstrukcí stavby a“.
K čl. I, bodu 28
K § 25 odst. 3
Legislativně technická úprava textu spočívající v nahrazení stávajícího znění novým, které přináší zpřesnění požadavků na přístupnost místnosti nebo místa pro soustřeďování komunálního odpadu. Jasně vymezuje, že požadavky na přístupnost se vztahují pouze na stavby, které jsou povinny splňovat požadavky na přístupnost. Úpravou se zjednodušuje a sjednocuje aplikace pravidel, čímž se odstraňuje určitá nejasnost v rozdílném přístupu k rodinným domům a stavbám pro rodinnou rekreaci ve vztahu k požadavkům na přístupnost. Tato změna není zásadní, protože i tak platí, že rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci nepodléhají požadavkům na přístupnost.
K čl. I, bodu 29
K § 26 odst. 1 písm. a) poznámce pod čarou č. 6
Navrhovaná změna reaguje na přijetí nového prováděcího právního předpisu – nařízení vlády č. 162/2025 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o munici, které nahradilo dřívější nařízení vlády č. 217/2017 Sb., o požadavcích na zabezpečení zbraní, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek a o muničním skladišti.
Cílem změny je aktualizovat odkaz v poznámce pod čarou č. 6, aby odpovídal aktuálně platnému právnímu předpisu. Změna má pouze formální a technický charakter – nedochází k žádné věcné změně obsahu ustanovení.
K čl. I, bodu 30
K § 27 odst. 1
V ustanovení se slovo „ledu,“ nahrazuje slovy „ledu a“ a s ohledem na zavedení nového odstavce 2 dochází také k vypuštění nadbytečného výrazu „a stékáním vody“. Jedná se o úpravu legislativně-technické povahy bez věcného dopadu.
K čl. I, bodu 31
K § 27 odst. 2
Navrhuje se vložit nové ustanovení, které stanoví, že stavba, s výjimkou parapetů, fasádních říms, okapových hran markýz, balkonů a lodžií, musí být navržena a provedena tak, aby neohrožovala přilehlé komunikace a přilehlé pochozí plochy stékáním srážkové vody.
Cílem této úpravy je zajistit ochranu pochozích ploch a komunikací před nežádoucím stékáním srážkové vody ze stavebních konstrukcí, které by mohlo způsobovat bezpečnostní rizika (zejména v zimním období vznikem náledí), poškozování povrchů komunikací nebo zhoršení podmínek užívání veřejného prostoru.
Současně ustanovení výslovně stanoví výjimku pro části stavby, u nichž je stékání srážkové vody technicky přirozené a nevyhnutelné – například parapety, fasádní římsy, okapové hrany markýz, balkony a lodžie.
Navržené ustanovení má tedy věcný a zpřesňující charakter, vychází z aplikační praxe projektantů a stavebních úřadů, a jeho cílem je vyjasnění požadavku na odvádění srážkové vody tak, aby byla zajištěna ochrana veřejného prostoru, avšak současně respektována technická realita jednotlivých stavebních prvků.
K čl. I, bodu 32
K § 29 odst. 1
Legislativně technická úprava textu, včetně doplnění odkazu na konkrétní ČSN, uvedenou v příloze č. 14. Jedná se výlučný odkaz.
K čl. I, bodu 33
K § 29 odst. 3
Navrhuje se vypuštění ustanovení na základě poznatků aplikační praxe, jedná se o věcnou změnu návrhu novely. Touto úpravou dochází k přečíslování následných odstavců tohoto ustanovení.
K čl. I, bodu 34
K § 29 odst. 3 písm. b)
V ustanovení byla provedena legislativně technická úprava, jejímž cílem je zjednodušení a sjednocení terminologie. Nově doplněné slovo „bezbariérovou“ nahrazuje původní slovní spojení „určenou osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace“, přičemž význam ustanovení zůstává věcně zachován. Úprava reflektuje terminologii užívanou v současné právní úpravě a v příslušných technických normách.
K čl. I, bodu 35
K § 29 odst. 5
Dochází k formulačnímu zpřesnění textu ustanovení. Současně je nezbytné vysvětlit význam použitého výrazu „prostor“, při jehož aplikaci docházelo k výkladovým nejasnostem. V právních a technických předpisech se jedná o běžně užívaný a obecně srozumitelný výraz. V kontextu tohoto ustanovení se jím rozumí konkrétní stavební část nebo místo, které slouží určitému účelu (například místnost, čekárna, zádveří atd.). Ve vztahu k osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace se tím míní takový prostor, jehož uspořádání, rozměry a vybavení zohledňují jejich specifické potřeby. Tento pojem je běžně užíván i v jiných právních předpisech a technických normách, např. v implementační ČSN EN 17210, která se zabývá přístupností prostředí a slovo „space“ (prostor) tam používá zcela běžně. Ustanovení se aplikuje v souladu s účelem užívání daného prostoru. Jeho cílem je zajistit stavebně technické podmínky především na manipulační prostor pro otáčení vozíku nebo zabezpečení překážek ve výši hlavy atd.
K čl. I, bodu 36
K § 29 odst. 6
Ustanovení se věcně nemění pouze dochází k úpravě terminologie. Slovo „osob“ je nahrazeno slovem „hostů“. Jedná se o úpravu legislativně-technické povahy bez věcného dopadu.
K čl. I, bodu 37
K § 30 odst. 6
Do ustanovení se doplňuje možnost zřízení dvou bezbariérových záchodových kabin se zrcadlovým umístěním záchodové mísy, do kterých je umožněn vstup ze společného prostoru pro ženy a muže.
Tato úprava reaguje na aplikační praxi a potřebu větší flexibility při navrhování bezbariérových hygienických zařízení v budovách určených pro užívání veřejností. Zavedením alternativního řešení se umožňuje rovnocenné užívání záchodů osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace bez nutnosti omezovat přístup podle pohlaví, přičemž je současně zohledněna prostorová a dispoziční variabilita staveb.
Uvedená možnost vytváří ekvivalentní variantu k dosavadnímu požadavku na minimálně jednu společnou kabinu a přispívá k vyšší míře bezbariérovosti a přístupnosti veřejných zařízení, zejména v případech, kdy dispoziční uspořádání stavby umožňuje efektivnější řešení pomocí dvou zrcadlových kabin.
K čl. I, bodu 38
K § 31 odst. 2
V souvislosti s vypuštěním přílohy č. 4 této vyhlášky, která odkazovala na technickou normu ČSN 73 4130 (Schodiště a šikmé rampy), dochází k vypuštění ustanovení odstavce 2. Cílem této změny je odstranit formální odkaz, který mohl být interpretačně zavádějící z hlediska právní závaznosti. Touto úpravou dochází k přečíslování následných odstavců tohoto ustanovení.
K čl. I, bodu 39 a 40
K § 31 odst. 2 a 4
Navrhovaná úprava odstavce 2 rozšiřuje stávající ustanovení o požadavky na přístupnost schodišť a bezbariérových ramp v bytových domech. Cílem je jednoznačně vymezit, na které stavební prvky se požadavek přístupnosti vztahuje, a tím odstranit výkladové nejasnosti z aplikační praxe.
Doplněním se stanoví, že požadavky na přístupnost musí být splněny u schodišť a bezbariérových ramp vedoucích k bytům s univerzálním standardem a bytům zvláštního určení, tedy u bytů určených pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Zároveň se výslovně vymezují výjimky pro případy, kdy se jedná o vstupní podlaží v úrovni upraveného terénu nebo o podlaží s evakuačním výtahem, kde není nezbytné požadavek na přístupnost schodišť a ramp uplatňovat.
Úprava má věcný charakter a vychází z potřeby zajistit reálnou bezbariérovou dostupnost bytů určených osobám se sníženou schopností pohybu či orientace, aniž by docházelo k nepřiměřenému rozšiřování požadavků na části stavby, kde je přístupnost zajištěna jiným způsobem (např. výtahem nebo přímým vstupem z terénu).
Z důvodu duplicity dochází v odstavci 4 ke zrušení slova „schodišťová“.
K čl. I, bodu 41
K § 32 odst. 5
Z ustanovení se vypouští druhá věta, čímž se zjednodušuje a sjednocuje aplikace pravidel a odstraňuje se určitá nejasnost v rozdílném přístupu k rodinným domům a stavbám pro rodinnou rekreaci ve vztahu k požadavkům na přístupnost. Obecně platí, že rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci nepodléhají požadavkům na přístupnost.
K čl. I, bodu 42
K § 39
Na základě požadavků praxe se upravují parametry ustanovení, které se významně zpřesňuje.
K § 39 odst. 2
Do textu ustanovení se doplňují pojmy „délka“, „šířka“ a „výška“ za účelem zvýšení srozumitelnosti a jednoznačnosti výkladu technických požadavků. Uvedením těchto vysvětlujících výrazů se zpřesňuje, ke které části rozměru se jednotlivé hodnoty vztahují, a předchází se tak nejasnostem při aplikaci ustanovení v praxi.
Úprava nemění věcný obsah požadavku, pouze jej činí přehlednějším a lépe srozumitelným.
K čl. I, bodu 43 a 44
K § 39 odst. 3 písm. a) a c)
Legislativně technická úprava textu, která vzešla z poznatků aplikační praxe.
Použití slov „chodba“ i „vnitřní komunikace“ v textu je záměrné a odpovídá běžné terminologii stavebního práva. V některých částech ustanovení se tímto způsobem označuje konkrétní prostor – např. samotná chodba, zatímco výraz „vnitřní komunikace“ se používá jako zastřešující pojem, který zahrnuje všechny hlavní komunikační prostory uvnitř budovy, včetně chodby, schodiště a dalších prostor umožňujících pohyb osob.
Tento přístup umožňuje věcnou přesnost i srozumitelnost textu: tam, kde se požadavek vztahuje jen na chodbu, se používá konkrétní pojem, a tam, kde je nutné vymezit celý komunikační systém budovy, se užívá širší zastřešující termín. Tím se zachovává jednoznačnost výkladu ustanovení bez změny jeho věcného obsahu.
Nové znění písmene a) představuje věcnou změnu, jejímž cílem je zpřesnit a konkretizovat požadavky na přístupnost vnitřních komunikací bytových domů. Nové znění jednoznačně stanoví minimální šířku chodeb společných prostor bytového domu (1,2 m) a současně ukládá požadavek na zajištění manipulačního prostoru pro osoby na vozíku v místech přístupu k bytům s univerzálním standardem a k bytům zvláštního určení.
Znění písmene c), které upravuje minimální šířky chodeb v ubytovacích zařízeních pro cestovní ruch, se doplňuje o slova „pro cestovní ruch pro více než 20 hostů“. Zpřesňuje se tak okruh osob rozhodných pro aplikaci tohoto ustanovení. Jedná se o zpřesnění, jehož cílem je jednoznačně vymezit, že jde výhradně o počet ubytovaných osob, tedy hostů, nikoliv o celkový počet osob, které se v objektu mohou pohybovat, včetně zaměstnanců nebo návštěv. Tato úprava nemění věcný obsah ustanovení, ale zvyšuje jeho právní jistotu a jednoznačnost výkladu, a tím přispívá k jeho správné a jednotné aplikaci v praxi. Dále se slovo „komunikace“ nahrazuje slovem „chodba“.
K čl. I, bodu 45
K § 41 odst. 4
Dochází ke zpřesnění ustanovení ve smyslu vypuštění požadavku výšky ukončení větracího potrubí 0,5 m nad rovinou střešního pláště, neboť i ČSN 75 6760 tuto hodnotu pouze doporučuje (formulace „má být ukončeno 0,5 m nad rovinou střechy“). V našich klimatických podmínkách se jedná o výšku maximální, nikoliv minimální. Dále dochází k doplnění minimální výšky vyústění větracího potrubí nad úrovní terasy. Jedná se o věcnou změnu návrhu novely.
K čl. I, bodu 46
K § 42 odst. 2
Úprava textu, která vzešla z poznatků aplikační praxe. Navrhovaná úprava, která do stávajícího znění ustanovení vkládá slovo „pozdější“, přináší flexibilitu při řešení odpadních vod, a to s ohledem na skutečnost, že v některých oblastech, např. ve venkovských lokalitách, není v okamžiku výstavby stavby vždy k dispozici plně vybudovaná kanalizační síť. Z tohoto důvodu je vhodné, aby byly stavby navrženy s ohledem na budoucí možnosti připojení na veřejnou kanalizaci, jakmile bude v místě vybudována.
K čl. I, bodu 47
K § 43 odst. 6 a 7
Navrhovanou úpravou se pro duplicitu vypouštějí ustanovení odstavců 6 a 7. Odstavec 6 obsahoval povinnost vybavit stavbu pro bydlení a občanského vybavení fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy. Ustanovení odstavce 7 pak dále obsahovalo výjimky pro toto ustanovení.
Po přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1309 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací, o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení směrnice 2014/61/EU je nově analogická povinnost obsažena v čl. 10 předmětného nařízení, které se přímo použije od 12. února 2026. Zároveň toto nařízení ruší směrnici 2014/61 EU o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, která byla do právního řádu ČR implementována zákonem č. 194/2017 Sb., včetně původního § 15, který byl následně přesunut do vyhlášky č. 146/2024 Sb.
K čl. I, bodu 48
K § 46
Stávající ustanovení § 46 se vypouští a nahrazuje se novým zněním, dle kterého platí, že „Vzduchotechnické zařízení musí být navrženo a provedeno tak, aby jeho parametry zajistily podle jeho funkce a účelu užívání splnění požadavků kvality vnitřního vzduchu pro pobyt osob a pro omezení negativního vlivu upravovaného vzduchu na stavební konstrukce.“.
S ohledem na to, že požadavky na vzduchotechnické zařízení se nově považují za splněné, pokud je postupováno ve shodě s konkrétní normou určenou ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, vypouští se stávající odstavce 2 až 5. Znění navrhovaného ustanovení je indikativním odkazem. Jedná se o úpravu textu, která vzešla z poznatků aplikační praxe.
K čl. I, bodu 49 a 52
K § 49 odst. 3 písm. b) a § 40 odst. 7
Do textu ustanovení se doplňuje specifikace „se záchodovou mísou“ za účelem zajištění jednoznačnosti a funkčnosti požadavku. Bez tohoto upřesnění by bylo možné požadavek formálně splnit, avšak prakticky nefunkčním způsobem, například zřízením koupelny bez záchodové mísy, která by neumožňovala plnohodnotné užívání osobami s pohybovým postižením a jejich asistenty. Doplnění proto zajišťuje, aby prostor určený pro osoby se specifickými potřebami skutečně umožňoval základní hygienické úkony v rámci celodenní péče, a odpovídal tak účelu a smyslu ustanovení.
K čl. I, bodu 50
K § 49 odst. 4
Dochází k úpravě první věty, která nově stanoví, že příchod k bytu zvláštního určení nebo k bytu s univerzálním standardem musí být navržen a proveden bez schodů a vyrovnávacích stupňů, přičemž případný výškový rozdíl lze řešit bezbariérovou rampou nebo výtahem. Cílem této úpravy je zajistit skutečnou bezbariérovost přístupu k oběma typům bytů, nikoliv pouze formální splnění požadavků. Doplnění tedy zpřesňuje a sjednocuje výklad požadavků na přístupnost těchto bytů a zároveň zajišťuje funkční a uživatelsky bezpečné řešení pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.
Dále dochází ke zpřesnění stávajícího znění ustanovení, které odkazuje na plnění požadavků podle normy uvedené v příloze č. 14.
K čl. I, bodu 51
K § 49 odst. 5
Do ustanovení se doplňuje specifikace „jehož uspořádání zohledňuje potřeby osob používajících kompenzační pomůcky k chůzi, ve kterém univerzální standard splňují všechny místnosti“, jejímž cílem je zpřesnit definici bytu s univerzálním standardem a jednoznačně vymezit rozsah požadavků, které musí být v bytě naplněny.
Cílem doplnění je zabránit výkladu, podle něhož by bylo možné univerzální standard považovat za splněný pouze v části bytu. Navrhované znění tak jasně stanoví, že všechny místnosti musí být navrženy v parametrech univerzálního standardu, přičemž jejich dispoziční řešení musí odpovídat potřebám osob využívajících kompenzační pomůcky k chůzi.
Úprava má věcný charakter a vychází z aplikační praxe, která ukázala potřebu sjednotit interpretaci požadavků na univerzální standard bytů, aby byla zajištěna plná funkčnost a přístupnost bytu jako celku.
K čl. I, bodu 53
K § 49 odst. 9
Do ustanovení se doplňuje odkaz na § 29 odst. 3, který stanoví základní požadavky na přístupnost staveb pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Doplnění odkazu zajišťuje systematickou návaznost mezi jednotlivými ustanoveními vyhlášky. Tato úprava má legislativně technický a věcně zpřesňující charakter. Vložením odkazu se tak odstraňuje možná výkladová nejasnost a zajišťuje jednotná aplikace požadavků na přístupnost vstupů v souladu s principy bezbariérového užívání staveb.
K čl. I, bodu 54
K § 50 odst. 2
Do ustanovení se doplňuje nový odstavec 2, který zní: „Ubytovací zařízení pro cestovní ruch pro více než 20 hostů musí splňovat požadavky na přístupnost.“ Zpřesňuje se tak okruh osob rozhodných pro aplikaci tohoto ustanovení.
K čl. I, bodu 55
K § 51 odst. 2
Do ustanovení se doplňuje požadavek na stavby pro sociální služby zajistit vhodnou místnost pro zemřelé. Vhodná místnost pro zemřelé je podle § 4 odst. 3 zákona o pohřebnictví vyhrazený prostor poskytovatele sociálních služeb jmenovaného v § 34 odst. 1 písm. c) až f) zákona o sociálních službách. Vhodná místnost pro zemřelé by neměla působit traumatizujícím dojmem; může sloužit i k identifikaci těla rodinou či k jeho krátkému vystavení v otevřené rakvi za účelem pietního rozloučení a může být společná pro několik oddělení v zařízení sociálních služeb, viz Věstník MZ ČR 10/2024, který byl zpracován ve spolupráci s MZ, MMR a MPSV.
K čl. I, bodu 56
K § 52 odst. 3
Legislativně technická úprava textu spočívající ve vypuštění tohoto ustanovení z důvodu jeho nadbytečnosti. V souvislosti s touto úpravou dochází k přečíslování následných odstavců ustanovení § 52.
K čl. I, bodu 57
K § 52 odst. 6
Navrhuje se úprava legislativně technického a věcně zpřesňujícího charakteru.
K čl. I, bodu 58
K § 61
S ohledem na transpozici směrnice (EU) 2024/1275 se ruší dosavadní § 61 a nahrazuje se novým zněním včetně jeho názvu „Vybavení nové budovy a změny dokončené budovy dobíjecím bodem a dobíjecí infrastrukturou“.
K § 61 odst. 1
Tento odstavec provádí ustanovení § 167 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 87/2025 Sb. Stanovuje podmínky pro instalaci dobíjecí infrastruktury u nových jiných než obytných budov, v nichž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí za účelem vytápění nebo chlazení, nebo u změn jiných než obytných dokončených budov na více než 25 % celkové plochy obálky budovy, v nichž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí za účelem vytápění nebo chlazení. Tyto podmínky představují přímou transpozici článku 14 směrnice (EU) 2024/1275. Podmínky podporují využívání energie z obnovitelných zdrojů na místě pro dobíjecí infrastrukturu, konkrétně dobíjecí body pro elektrická vozidla.
Dobíjení je v souvislosti s novými budovami obzvláště důležité, neboť zde parkují elektrická vozidla pravidelně a dlouhodobě. Instalace dobíjecích bodů v soukromých prostorách může zajistit skladování energie pro související budovu a integraci služeb inteligentního dobíjení a obousměrného nabíjení a služeb integrace systému obecně.
Ustanovení stanoví povinnost zajistit u předmětných budov instalaci minimálně 1 dobíjecího bodu na každých 5 parkovacích stání nebo 1 dobíjecího bodu na každá 2 parkovací stání v případě kancelářské budovy, kabeláží pro minimálně polovinu parkovacích stání a kabelovody pro zbývající parkovací stání, jestliže budova má více než 5 parkovacích stání, parkoviště budovy je umístěno uvnitř budovy nebo s budovou fyzicky sousedí. V případě změny dokončené stavby se tento požadavek vztahuje také na případy, kdy se změna týká parkoviště nebo elektroinstalací budovy či parkoviště.
Cílem úpravy je budoucí rychlá instalace dobíjecích bodů na základě připravené kabeláže a kabelových rozvodů. Díky připravené infrastruktuře se sníží náklady na instalaci dobíjecích bodů pro jednotlivé vlastníky, a uživatelé elektrických vozidel tak budou mít přístup k dobíjecím bodům.
Parkovištěm fyzicky sousedícím s budovou je parkoviště, které se nachází na pozemku budovy a je s budovou provozně propojeno, tedy není odděleno např. veřejným prostranstvím nebo pozemní komunikací. Návrhem uvedená kategorie kancelářských budov se týká staveb, jejichž primární účel užívání je administrativa.
K § 61 odst. 2
Toto ustanovení je transpozicí článku 14 odst. 1 směrnice (EU) 2024/1275. Z tohoto důvodu se stanovují technické požadavky na kabeláž a kabelovody z hlediska jejich kapacity a funkční připravenosti. Cílem je zajistit, aby budovy nebyly vybaveny pouze pasivní infrastrukturou, ale aby již při jejich návrhu a realizaci byla technicky umožněna budoucí instalace funkční dobíjecí infrastruktury, včetně dynamického řízení zátěže v rámci distribuční soustavy. Ustanovení stanoví povinnost zajistit, aby kabeláž a kabelovody uvedené v odstavci 1 umožňovaly současné a účinné využití požadovaného počtu dobíjecích bodů a podporovaly instalaci systému řízení zátěže nebo dobíjení, je-li to technicky proveditelné.
K § 61 odst. 3 až 6
Tyto odstavce provádějí § 167 písm. k) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 87/2025 Sb., a představují transpozici článku 14 odst. 4 směrnice (EU) 2024/1275.
Odstavec 3 provádí ustanovení § 167 písm. k) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 87/2025. Stanovuje podmínky pro instalaci dobíjecí infrastruktury u nových bytových domů nebo u změn dokončených staveb bytových domů na více než 25 % celkové plochy obálky budovy. Tyto podmínky představují přímou transpozici článku 14 odst. 4 směrnice (EU) 2024/1275.
Cílem je usnadnit pozdější instalaci dobíjecích bodů v nových bytových domech či v domech procházejících větší renovací. Ustanovení stanoví povinnost u nových bytových domů nebo změn dokončených bytových domů na více než 25 % celkové plochy obálky budovy zajistit vybavení kabeláží pro minimálně polovinu parkovacích stání a kabelovody pro zbývající parkovací stání pro pozdější instalaci dobíjecích bodů, jestliže bytový dům má více než 3 parkovací stání a parkoviště je umístěno uvnitř bytového domu nebo s ním fyzicky sousedí. V případě změny dokončené stavby se tento požadavek vztahuje také na případy, kdy taková změna zahrnuje parkoviště nebo elektrické rozvody bytového domu či elektrických rozvodů parkoviště. Požadavek dle stavebního zákona není nutné realizovat, pokud náklady na instalaci dobíjecí infrastruktury překročí alespoň 10 % celkových nákladů na danou změnu dokončené budovy bytového domu.
Odstavec 4 stanoví povinnost zajistit, aby kabeláž realizovaná v rámci výstavby nového bytového domu nebo v rámci změny dokončeného bytového domu konkrétních parametrů umožňovala současné využití dobíjecích bodů na všech parkovacích místech.
Odstavce 5 a 6 stanoví povinnost návrhu a provedení nového bytového domu, pokud má více než 3 parkovací stání, včetně vybavení minimálně 1 dobíjecího bodu. V rámci tohoto ustanovení se také navrhuje zmírnění povinnosti v případě, že na straně provozovatele distribuční soustavy není dostatečný navrhovaný příkon do budovy nutný pro bezpečné užívání stavby včetně všech energetických zátěží vyplývající například z instalace dobíjecí stanice nebo kabeláže.
Pokud takovou informaci obdrží stavebník od provozovatele distribuční soustavy na základě své žádosti v období 18 měsíců před podáním žádosti o povolení záměru, pak povinnost instalace dobíjecího bodu a kabeláže může stavebník splnit instalací kabelovodu v rozsahu odpovídajícímu omezení daném stávající kapacitou elektrické sítě.
K čl. I, bodu 59
K § 61a
S ohledem na transpozici směrnice (EU) 2024/1275 se vkládá nové ustanovení § 61a s názvem „Vybavení stávající budovy dobíjecím bodem“.
Neboť toto ustanovení stanovuje požadavky na vybavení stávající budovy dobíjecím bodem, je nutno uvést, že stavební zákon v § 137 odst. 4 stanoví, že požadavky na výstavbu se neuplatní u určitých typů staveb, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody či jiný veřejný zájem vylučují. Konkrétně se jedná o změny dokončené stavby, údržbu dokončené stavby, změnu v užívání stavby, dočasnou stavbu, zařízení staveniště či pozemek nebo stavbu, které jsou kulturní památkou nebo se nachází v památkové rezervaci nebo památkové zóně.
K § 61a odst. 1
Tento odstavec provádí § 167 písm. e) stavebního zákona, který stanovuje, že pokud je to technicky proveditelné, pak je vlastník stavby a zařízení povinen zajistit do 1. 1. 2027 za podmínek stanovených vyhláškou instalaci alespoň 1 dobíjecího bodu na každých 10 parkovacích stáních pro automobily nebo alespoň 50 % kabelovodů parkovacích stání pro automobily, pro jiné než obytné budovy, v nichž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí za účelem vytápění nebo chlazení s více než 20 parkovacími stáními.
Vyhláška v tomto ustanovení navrhuje technickou proveditelnost instalace dobíjecí infrastruktury pro stávající budovy, které nejsou obytnými budovami, pouze v případech, je-li parkoviště budovy ve vlastnictví vlastníka budovy a je umístěno uvnitř budovy nebo s budovou fyzicky sousedí a není umístěno na veřejném prostranství.
K § 61a odst. 2
Toto ustanovení provádí § 167 písm. f) stavebního zákona, který stanovuje, že pokud je vlastníkem nebo uživatelem budovy veřejný subjekt, pak za podmínek stanovených vyhláškou musí do 1. 1. 2033 zajistit instalaci kabeláže pro alespoň 50 % stání pro automobily v jiné než obytné budově, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí za účelem vytápění nebo chlazení.
Vyhláška v tomto ustanovení stanovuje podmínky pro jiné než obytné budovy, jejichž vlastníkem nebo uživatelem je veřejný subjekt, pokud parkoviště budovy je ve vlastnictví vlastníka budovy a je umístěno uvnitř budovy nebo s budovou fyzicky sousedí a není umístěno na veřejném prostranství.
Současně se v rámci tohoto ustanovení také navrhuje zmírnění povinnosti v případě, že na straně provozovatele distribuční soustavy není dostatečný navrhovaný příkon do budovy nutný pro bezpečné užívání stavby včetně všech energetických zátěží vyplývající například z instalace dobíjecí stanice nebo kabeláže.
Pokud takovou informaci obdrží stavebník od provozovatele distribuční soustavy na základě své žádosti v období 18 měsíců před podáním žádosti o povolení záměru, pak povinnost instalace dobíjecího bodu a kabeláže může stavebník splnit instalací kabelovodu v rozsahu odpovídajícímu omezení daném stávající kapacitou elektrické sítě.
Tyto podmínky představují přímou transpozici článku 14 odst. 2 směrnice (EU) 2024/1275.
K § 61a odst. 3
V rámci tohoto ustanovení se také navrhuje zmírnění povinnosti v případě, že na straně provozovatele distribuční soustavy není dostatečný navrhovaný příkon do budovy nutný pro bezpečné užívání stavby včetně všech energetických zátěží vyplývající například z instalace dobíjecí stanice nebo kabeláže.
Pokud takovou informaci obdrží stavebník od provozovatele distribuční soustavy na základě své žádosti v období 18 měsíců před podáním žádosti o povolení záměru, pak povinnost instalace dobíjecího bodu a kabeláže může stavebník splnit instalací kabelovodu v rozsahu odpovídajícímu omezení daném stávající kapacitou elektrické sítě.
K čl. I, bodu 60
K § 68 odst. 5
Úprava, která vzešla z poznatků aplikační praxe. Dochází-li k řízenému odvádění srážkových vod kanalizací (což je možný způsob hospodaření se srážkovými vodami), je vlastník kanalizace povinen zajistit její plynulé a bezpečné provozování. Vodotěsnost stok včetně souvisejících částí – kanalizačních šachet – je základním předpokladem zajištění bezpečnosti. I z praxe jsou zřejmé příklady havárií netěsných kanalizací, které měly negativní vliv na konstrukce komunikací, chodníků či jiných inženýrských sítí. Původní znění tak připouštělo výklad, že i když jsou srážkové vody odváděny jednotnou kanalizací, pak by nemusela být těsná. Navrhovaná úprava pokládá nutnost těsnosti potrubí najisto.
K čl. I, bodu 61 a 62
K § 82 odst. 1 písm. d) a e)
Úprava v písmenu d) je legislativně technického charakteru, u písmene d) dochází k úpravě, kdy se za slovo „směrových“ doplňuje text „, šířkových“, neboť šířkové poměry jsou rovněž zásadním parametrem pro zajištění bezpečnosti provozu na lesních cestách.
K čl. I, bodu 63
K § 82 odst. 1 písm. f)
Doplňuje se nové písmeno f), které zpřesňuje způsob provedení lesní cesty, která musí být navržena a provedena tak, aby byl omezen soustředěný odtok z lesní dopravní sítě. Navrhované doplnění zpřesňuje technické požadavky na lesní cesty.
K čl. I, bodu 64
K § 87 odst. 2
Jedná se o formální úpravu. Od 1. ledna 2026 bude účinný zákon č. 91/2024 Sb., o munici, a společně s ním i prováděcí vyhláška č. 162/2025 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o munici, ve které jsou upraveny i požadavky na muniční skladiště určené pro munici. Požadavky na muniční skladiště budou řešeny touto právní úpravou a nikoli zákonem o zbraních. V ustanovení se proto navrhuje slovo „zbraních“ nahradit slovem „munici“.
K čl. I, bodu 65
K § 91 odst. 2
Jedná se o zpřesňující úpravu legislativně-technické povahy bez věcného dopadu.
K čl. I, bodu 66
K § 93
Ustanovení se doplňuje o odkaz na normu uvedenou v příloze č. 14. Jedná se zpřesňující úpravu legislativně-technické povahy bez věcného dopadu.
K čl. I, bodu 67
K § 94
V souvislosti s úpravami textu vyhlášky dochází k analogickým úpravám obsahu tohoto ustanovení.
K čl. I, bodu 68
K § 95 odst. 1
V souvislosti s úpravami textu vyhlášky dochází analogicky k úpravě obsahu tohoto ustanovení. Nově lze výjimku povolit z § 7 odst. 3, § 8, § 10 odst. 3 a § 11 odst. 1 této vyhlášky. S ohledem na vypuštění § 7 odst. 5 a § 12 odst. 6 se ruší i odkaz na možnost povolení výjimky z těchto ustanovení. Dále se vypouští i odkaz na § 7 odst. 2 a § 20 odst. 1 a 4 z důvodu změny textu odstavce 1 v § 95.
K čl. I, bodu 69
K § 95 odst. 2
Z ustanovení se vypouští odkaz na § 7 odst. 3 a § 11 odst. 1 této vyhlášky, neboť možnost povolení výjimky z těchto ustanovení vyplývá již z odstavce 1. Jedná se tak o odstranění duplicity.
K čl. I, bodu 70 a 71
Příloha č. 1 část 1 – Parkovací stání
Do tabulky č. 1 – Ukazatele pro výpočet základního počtu parkovacích stání se ve skupině bydlení v souvislosti s legislativní úpravou nájemného bydlení doplňuje nový účel stavby „dům pro dostupné nájemní bydlení“ včetně souvisejících parametrů. Na základě požadavků připomínkových míst byly na konec vysvětlivky „a)“ doplněny věty „Pro výpočet stání pro bydlení se do podlahové plochy nezapočítává plocha garáží, technických místností, balkónů. U staveb s 2 a více bytovými jednotkami se do této plochy dále nezapočítávají společné chodby ani společná schodiště.“.
K čl. I, bodu 72
Příloha č. 1 část 2 – Vyhrazená stání – tabulka
Legislativně technická úprava textu. V prvním řádku levého sloupce se upravuje text, který nově zní: „Navržený počet stání“ a v posledním řádku pravého sloupce se upravuje text, který nově zní: „2 % z počtu stání“.
K čl. I, bodu 73
Ve vazbě na úpravu § 19 této vyhlášky byla stávající příloha č. 2 Větrání, která upravovala podrobnější požadavky na větrání, zrušena. Požadavky na větrání jsou nadále stanoveny v § 19 vyhlášky. Požadavky na minimální intenzitu výměny vzduchu prostoru stavby umělého koupaliště a sauny byly po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví přesunuty do přílohy č. 6 Umělé koupaliště a sauna.
Nově příloha č. 2 stanoví podrobnější požadavky na parkovací místa pro jízdní kola.
Dle navrhovaného nového znění § 8 se parkovací místa pro jízdní kola navrhují a provádí podle parametrů stanovených v této příloze.
Do této přílohy se vkládá nový obsah s názvem „Parkovací místa pro jízdní kola“, který přímo transponuje příslušnou úpravu obsaženou v článku 14 odst. 1, 3 a 4 směrnice (EU) 2024/1275, která ukládá členským státům zajistit, aby nové a významně změněné budovy byly vybaveny odpovídajícím počtem parkovacích míst pro jízdní kola a související infrastrukturou.
Úprava vymezuje závazné minimální standardy pro zajištění parkování jízdních kol u jiných než obytných budov; bytových domů a zároveň zohledňuje velikost a charakter stavby, rozsah stavebních úprav i technické možnosti.
Požadavky v bodech 1 a 2 rozlišují jiné než obytné budovy a bytové domy, a to podle rozsahu a povahy jejich využití.
Stanovení minimálního počtu parkovacích míst (15 % průměrné nebo 10 % celkové uživatelské kapacity u nebytových budov a 2 stání na bytovou jednotku u bytových domů) vychází z evropských požadavků a současně respektuje české podmínky stavební praxe, včetně typologie a kapacit běžných staveb.
Doplněním možnosti úpravy počtu parkovacích míst územním nebo regulačním plánem se umožňuje flexibilita při aplikaci požadavků na úrovni územní samosprávy s ohledem na místní urbanistické a dopravní poměry.
Závěrečná výjimka v bodě 4 vymezuje situace, kdy se požadavek neuplatní, typicky u budov, do nichž jízdní kola obvykle nevjíždějí (např. budovy bezpečnostních sborů, některé průmyslové nebo technologické objekty), čímž se zamezuje neúčelnému administrativnímu zatížení.
K čl. I, bodu 74
Příloha č. 3 – Hygienické zařízení a šatna – bod 4.3.
Úprava textu, kdy slovní spojení „Ve vnitřních prostorech” se nahrazuje novým textem „V pobytových místnostech”. Dochází ke zpřesnění ustanovení, kdy požadavek se týká pobytových místností ve smyslu definice podle stavebního zákona.
K čl. I, bodu 75
Stávající příloha č. 4, která obsahovala požadavky na schodiště a šikmé rampy, se vypouští. Plnění těchto požadavků bylo zajištěno prostřednictvím § 94 tj. indikativním odkazem na technickou normu ČSN 73 4130 (Schodiště a šikmé rampy). Z důvodu její problematické aplikace v praxi, kdy často docházelo k nejasnostem ohledně právní závaznosti požadavků uvedených v této normě, se proto tato příloha ruší.
Příloha č. 4 se nahrazuje novým obsahem s názvem „Odstupový úhel“, a to ve vazbě na plnění požadavků podle § 20 odst. 4 této vyhlášky.
K čl. I, bodu 76 až 83
Příloha č. 5 Protiskluznost
Do textu přílohy se doplňují slova „nebo“ čímž dochází k zajištění souladu se zněním ČSN 74 4505 Podlahy a ČSN 73 4001 Přístupnost a současně se vypouštějí nadbytečná slova „ve směru chůze“ a „malých kuchyní“ z důvodu požadavků aplikační praxe.
K čl. I, bodu 84 až 93
Příloha č. 6 Umělé koupaliště a sauna
K úpravě přílohy dochází ve vazbě na vypuštění stávajícího obsahu přílohy č. 2 Větrání. Původní tabulka č. 3 přílohy č. 2, která stanovuje požadavky na minimální intenzitu výměny vzduchu prostoru stavby umělého koupaliště a sauny, se přesouvá do této přílohy jako tabulka č. 1a. S uvedenou úpravou pak souvisí doplnění odkazu na tuto tabulku do textu této přílohy.
K čl. I, bodu 94
Příloha č. 8 – Vodní dílo – část 3 Požadavky na vodovodní síť bod – 3.1.
Úprava textu, která vzešla z poznatků aplikační praxe. Do ustanovení 3.1. se doplňuje část „se zohledněním potřeby vody pro požární účely, je-li to technicky možné“. Úprava textu tak bere v úvahu technické limity konkrétních lokalit, zamezuje neefektivnímu a nákladnému předimenzování, umožňuje náhradní zajištění požární vody jinými prostředky a odráží současnou legislativní a normovou praxi. Toto doplnění tedy umožňuje pružnější a realističtější návrh vodovodních sítí při zachování bezpečnostních požadavků.
K čl. I, bodu 95
Příloha č. 8 – Vodní dílo – část 3 Požadavky na vodovodní síť nový bod 3.11.
Vkládá se nový bod, dle kterého musí být vodovodní řady vybaveny zařízením umožňujícím zavzdušnění, odvzdušnění, čištění a vypouštění vodovodního potrubí v závislosti na konfiguraci vodovodní sítě. Návrh textu vzešel z poznatků aplikační praxe, jedná se o věcnou změnu návrhu novely.
K čl. I, bodu 96
Příloha č. 8 – Vodní dílo – část 5 Čistírna odpadních vod bod 5.9.
Doplněním slov „kalové a případně“ se zajišťuje jazyková a věcná přesnost ustanovení. Úprava zohledňuje rozdílné technické podmínky jednotlivých typů čistíren a odstraňuje možnou nejasnost při jeho výkladu. Jedná se o formální a upřesňující doplnění bez dopadu na věcný obsah ustanovení.
K čl. I, bodu 97
Příloha č. 8 – Vodní dílo – část 10 Studna nový bod 10.3.
Jedná o věcnou úpravu tohoto ustanovení, kdy se nově požaduje, aby se použily minimální vzájemné vzdálenosti od studny podle bodů 10.1 a 10.2 rovněž při umisťování zdroje možného znečištění. Absence tohoto ustanovení způsobovala v praxi výkladové problémy. Dosud bylo ve vyhlášce uvedeno, že minimální vzdálenosti uvedené v příloze č. 7 části 10 platí i pro umisťování nových zdrojů znečištění od stávající studny. V praxi stavebních úřadů stále přetrvává výklad, že požadované minimální vzdálenosti je třeba dodržet výlučně při umisťování stavby studny.
Z části 10 lze povolit výjimku podle § 95 této vyhlášky.
K čl. I, bodu 98
Příloha č. 11 – Prostor pro přechovávání zbraní, střeliva a muničního skladiště – část 2 Muniční skladiště
V úvodním textu ustanovení se odstraňuje písařská chyba ve slově „muniční“ a upravený text zní: „Zásady pro výstavbu muničního skladiště“.
K čl. I, bodu 99
Příloha č. 11 – Prostor pro přechovávání zbraní, střeliva a muničního skladiště – část 2 Muniční skladiště
Navrhovaná úprava bodu 2.16 podčásti Bezpečnostní vzdálenost zjednodušuje a zpřesňuje dosavadní znění ustanovení týkajícího se stanovení bezpečnostní vzdálenosti. Dosavadní formulace vycházela z předchozí právní úpravy. V souvislosti s přijetím zákona č. 91/2024 Sb., o munici, a jeho prováděcích předpisů, došlo ke změně metodiky výpočtu bezpečnostních vzdáleností. Z tohoto důvodu již není potřebné zachovávat původní, složitější formulaci ustanovení, která neodpovídá aktuálnímu přístupu k výpočtu bezpečnostních vzdáleností. Nové znění proto odkazuje obecně na jiný právní předpis, konkrétně na nařízení vlády č. 162/2025 Sb., vydané k provedení zákona o munici, čímž je zajištěna věcná i terminologická jednotnost právního rámce.
K čl. I, bodu 100 a 101
Příloha č. 11 – Prostor pro přechovávání zbraní, střeliva a muničního skladiště – část 2 Muniční skladiště
V souvislosti s úpravou bodu 2.16. se bod 2.17 vypouští bez náhrady. Vzhledem k přijetí nařízení vlády č. 162/2025 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o munici, které komplexně upravuje výpočet bezpečnostních vzdáleností a jejich stanovení včetně zohlednění střepinového účinku, je uvedené ustanovení nadbytečné.
Ve vazbě na vypuštění bodu 2.17 z části 2 dochází k přečíslování následujících ustanovení této části včetně opravy chybného odkazu na konkrétní ustanovení.
V bodě 2.25. písm. b) se text „2.30“ nahrazuje textem „2.26.“.
K čl. I, bodu 102 až 109
Příloha č. 12 –Technické požadavky na stavby určené k nakládání s výbušninami – část 2 Zásady pro výstavbu a konstrukční požadavky
V souvislosti s účinností vyhlášky č. 146/2024 Sb. zjistil Český báňský úřad v rámci dozoru nad nakládání s výbušninami podle § 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, možné budoucí nedostatky ohledně technických požadavků uvedených v příloze č. 11. Byla identifikována ustanovení, která nejsou zcela výstižná a mohou komplikovat výklad, resp. mohou komplikovat zpracování dokumentace pro povolení záměru a provádění stavby. Současně byla ve vyhlášce identifikována ustanovení, která adekvátně nepřispívají k zajištění BOZP a ochrany života, zdraví a majetku, případně k zajištění výbušnin. Dále byly identifikovány stavebně technické požadavky, které vyhláška neobsahuje, a je žádoucí, aby tyto požadavky byly splněny ještě před zahájením provozu ve vyhrazených stavbách.
K čl. I, bodu 110 až 112
Příloha č. 14 – Seznam ČSN k jednotlivým ustanovením vyhlášky
V souvislosti s úpravami textu vyhlášky dochází analogicky k úpravě obsahu tohoto ustanovení. Konkrétně se jedná o vypuštění odkazu na ČSN 75 9010 Hospodaření se srážkovými vodami u § 8 odst. 1 a na Českou národní přílohu obsahující národně stanovené parametry ČSN 73 0040 Zatížení stavebních objektů technickou seizmicitou a jejich odezva u § 16 této vyhlášky.
Dále se z ČSN EN 1990 odstraňuje číslo edice, tedy text „ed.2“. V tomto ustanovení je u ČSN EN 1990 uvedena ed.2 vydaná v roce 2020, ale již nyní je známo, že se připravuje ed.3, která bude platná za cca 1 až 2 roky. To by naznačovalo, že se vyhláška kvůli tomu bude muset novelizovat. Z toho důvodu se na tomto místě informace o edici odstraňuje.
K čl. II, Přechodné ustanovení
Přechodné ustanovení stanoví, že u staveb, pro které byla dokumentace pro povolení stavby zpracována před účinností této vyhlášky, se postupuje podle vyhlášky č. 146/2024 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
Smyslem a účelem tohoto ustanovení je zajistit právní jistotu a plynulý přechod mezi dosavadní a novou právní úpravou. Jedná se o ustálenou praxi při přijímání novel prováděcích právních předpisů.
K čl. III, Technický předpis
Tímto ustanovením se konstatuje, že návrh vyhlášky byl oznámen Evropské komisi v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015, která stanoví postup při poskytování informací o návrzích technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (tzv. notifikační směrnice).
Směrnice (EU) 2015/1535 ukládá členským státům povinnost informovat Evropskou komisi o návrzích právních předpisů, které obsahují technické požadavky nebo požadavky, jež by mohly ovlivnit volný pohyb zboží nebo služeb na vnitřním trhu Evropské unie.
Vzhledem k tomu, že tato vyhláška stanoví technické požadavky týkající se staveb a stavebních výrobků, bude nezbytné návrh vyhlášky před jejím vydáním oznámit Evropské komisi podle uvedené směrnice.
K čl. IV, Účinnost
Navrhuje se účinnost dnem 1. července 2026.
34