Textová podoba smlouvy Smlouva č. 19228359: Smlouva o převodu pozemku parc.č. 358/49 v k.ú. Cholupice, obec Praha

                        č.j. 30 Co 412/2019 - 628

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany
Knotkové, soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové a soudce Mgr. Zdeňka Váni ve věcí

žalobkyně: Jana Sůrová, narozena 9. 2. 1943
bytem Na Líše 1229/13, 140 00 Praha 4— Michle
zastoupená advokátem JUDr. Martinem Purkytem
sídlem náměstí 14. října 496/13, 150 00 Praha 5
proti
žalované: Česká republika — Státní pozemkový úřad, IČO: 013 12 774
sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3
zastoupená advokátem Mgr. Martinem Bělinou
sídlem Pobřežní 370/4, 186 00 Praha 8 — Katlín

o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků,

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne
29. května 2019, č. j. 15 C 176/2016-327, opravenému usnesením ze dne 19. července 2019,
č. j. 15 C 176/2016-343,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části zamítavého výtoku pod bodem I. týkající se

části pozemkové parcely parc. č. 358/1 v k. ú. Cholupice, oddělené geometrickým plánem

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

 

 

II.

III.

2 30 Co 412/2019

906-382/2018, nově evidované pod parc. č. 358/49, mění tak, že se nahrazuje projev vůle

žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemku:

Česká republika — Státní pozemkový úřad

IČO 01312774

se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00

(dále jen „převodce““)

a

Jana Sůtová

t. č. 435209/080,

bytem Libomyšl 158, 267 23 Libomyšl

(dále jen „„nabyvatel“)

uzavírají podle ust. $ 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném

SMLOUVU O PŘEVODU POZEMKU:

T
Česká republika — Státní pozemkový úřad, jako převodce, spravuje mimo jiné nemovitost

— pozemek parc. č. 358/49, orná půda, v k. ú. Cholupice, obec Praha.

JÁ
Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle $ 11a

zákona o půdě.

III.
Na uspokojení nároku nabyvatele dle článku I. této smlouvy, převodce převádí do jeho
vlastnictví nemovitost uvedenou v článku I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel je

přijímá do svého vlastnictví.
Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní na náhradu nákladů odvolacího řízení 57.596 Kč
do tří dnů od právní moci tozsudku k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

 

á 30 Co 412/2019

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle
žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemku, a to část pozemku o výměře 300 mý,
oddělenou geometrtickým plánem č. 906-382/2018, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro
hlavní město Prahu, katastřální pracoviště Praha dne 17. 9. 2018, kdy tato část bude podle
nového stavu vedena pod patc. č. 358/48 (dále „pozemek 358/48“), a část pozemku o výměře
1953 m“, oddělenou geometrtickým plánem č. 906-382/2018, odsouhlaseným Katastrálním
úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha dne 17. 9. 2018, kdy tato část bude
podle nového stavu vedena pod patc. č. 358/49 (dále „pozemek 358/49“%). Výrokem II. byl
nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků, a to ohledně
pozemků: část o výměře 21368 m“, oddělenou geomettickým plánem č. 906-382/2018,
odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha dne
17. 9. 2018, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod patc. č. 358/1 (dále „nový
pozemek 358/1“); část o výměře 1227 m“, oddělenou geometrickým plánem č. 906-382/2018,
odsouhlaseným Katastrálním úřadem ptro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha dne
17. 9. 2018, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod patc. č. 358/47 (dále „pozemek
358/47“); část o výměře 949 m*, oddělenou geomettickým plánem č. 906-382/2018,
odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha dne
17. 9. 2018, kdy tato část bude podle nového stavu vedená pod patc. č. 358/50 (dále „pozemek
358/50“%). Výrokem III. bylo rtozhodnuto, že se žalované „nepřiznává učinit žalobkyni právo na
náhradu nákladů řízení“, a výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit na
nákladech státu částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

Takto bylo rtozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala nahrazení projevu vůle
žalované, tak aby jí byly do jejího vlastnictví převedeny pozemky patc. č. 370/19 v k. ú.
Štěrboholy (dále „pozemek 370/19“) a patc. č. 358/1 v k. ú. Cholupice (dále „původní pozemek
358/1“), a to bezúplatně jako náhradní pozemky Podle $ 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“). Zalobkyně je dědičkou a právní nástupkyní
původního držitele restitučního nároku Josefa Sůtry, r. č. 400106/009, jemuž odňaté pozemky
nemohly být ze zákonných důvodů vydány, přičemž aktuální výše nevypořádaného testitučního
nároku žalobkyně činí 617.400 Kč. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již opakovaně.

Prvním rozsudkem ze dne 6. 11. 2017 bylo řízení ohledně pozemku 370/19 zastaveno z důvodu
zpětvzetí žaloby (výtok I.), výrokem II. byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní
smlouvu o převodu původního pozemku 358/1 a výrokem III. bylo rtozhodnuto o nákladech
řízení. Soud prvního stupně-v prvním rozsudku po provedeném dokazování dospěl k závětu, že
žalobkyně je ve smyslu ustanovení $ 4 odst. 2 zákona o půdě oprávněnou osobou a vznikl jí
nárok na převod náhradních pozemků za nevydané pozemky, který byl správně oceněn právním
předchůdcem žalované až dne 18. 2. 2010 na částku 1.149.500 Kč. Nárok žalobkyně dosud nebyl
uspokojen co do výše 617.400 Kč, naproti tomu ve zbývajícím rozsahu již v rámci veřejných
nabídek uspokojen byl. Po právní stránce pak soud pívního stupně v návaznosti na ustanovení
$ 11a zákona o půdě shrnul, že náhradní pozemky se oprávněným osobám převádějí bezúplatně
a zásadně na základě veřejných nabídek podle $ 12 zákona č. 503/2012 Sb. ve znění pozdějších
předpisů (dále „zákon o SPÚ“). Dále však připomněl judikaturou dovozenou výjimku z tohoto
pravidla, podle které lze v případě liknavého postupu žalované (resp. dříve Pozemkového fondu
CR) žalovat na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétního
náhradního pozemku, a to i bez toho, aby byla splněna podmínka předchozího zahrtnutí takového
pozemku do veřejné nabídky. K závěru o důvodnosti podané žaloby pak dospěl soud prvního
stupně i v tomto konkrétním případě, když shrnul, že nároky žalobkyně coby osoby oprtávněné
k převodu náhradních pozemku nejsou dlouhodobě (několik let) uspokojeny. Co do liknavého

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

 

4 30 Co 412/2019

chování žalované soud prvního stupně poukázal jednak na skutečnost, že právní předchůdce
žalované nesprávným oceněním výše restitučního nároku (ke správnému ocenění došlo až v toce
2010) fakticky znemožnil žalobkyni účastnit se veřejných nabídek, jednak i na to, že pozemky
nabízené v rámci veřejné nabídky nejsou kvantitativně a kvalitativně dostatečné k uspokojení
testitučních nároků za nevydané pozemky. Za nevýznamnou pak soud prvního stupně označil
samu o sobě skutečnost, že se žalobkyně pravidelně do veřejných nabídek nehlásí. Pokud pak byl
žalobkyní požadovaný původní pozemek 358/1 oceněn částkou 208.956 Kč, je zbývající
testituční nárok žalobkyně pro převod takového pozemku dostačující. Konečně pak soud
prvního stupně dovodil, že tento pozemek není historickým vlastnictvím obce ani nepřešel nebo
nebyl převeden do vlastnictví státu z vlastnictví církve, na pozemek nebyl uplatněn testituční
nárok podle zákona o půdě. Sama okolnost, že pozemek je dotčen pozemkovou úpravou již od
toku 2010, je na něm plánovaná veřejně prospěšná stavba kanalizace a na nepatrné části je
počítáno s biokoridorem (dle územního plánu), dle názoru soudu prvního stupně nepředstavuje
takovou překážku, pro kterou by nebylo možno pozemek jako náhradní vydat, a podané žalobě
(ve vztahu k tomuto pozemku) proto vyhověčl. »

Na základě žalovanou podaného odvolání bylo rozhodnuto odvolacím soudem usnesením ze dne
ze dne 27. 3. 2018 tak, že se (první) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. ruší a věc
byla vřácena soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního
stupně o tom, že ze strany žalované došlo k liknavému postupu při uspokojování jejího
testitučního nároku žalobkyně, a proto je dán nárok žalobkyně na převod konkrétního pozemku.
Odvolací soud však shledal, že vydání pozemku brání zákonné překážky podle $ 6 odst. 1
písm. b/ zákona o SPŮÚ, podle něhož nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části
urtčené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby
k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito
stavbami již zastavěné, s výjimkami dále v tomto ustanovení zmíněnými, a podle písm. c)
citovaného ustanovení nelze převádět ani zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu
pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských
a ekologických opatření. V řízení přitom bylo zjištěno, že část původního pozemku 358/1 je
určena územním plánem hl. m. Prahy pro vybudování veřejně prospěšné stavby kanalizace a jiná
část předmětného pozemku je dotčena ekologickým opatřením (biokoridor). Přestože veřejně
prospěšná stavba kanalizace je pouze plánována a spolu s biokortidorem zasahuje pouze
nepatrnou část pozemku, nelze přes existenci těchto zákonných překážek zcela pominout.
Naopak odvolací soud vyslovil, že převodu pozemku nebrání neukončené pozemkové úpravy.
Odvolací soud však přihlédl k tomu, že žalobkyně v průběhu celého ízení a znovu i při
odvolacím jednání po poučení odvolacího soudu avizovala, že je připravena zadat zpracování
geometrtického plánu, jímž by byly odděleny ty části pozemku, které jsou dotčeny existujícími
zákonnými překážkami, a v tomto směru upravit žalobní petit.

V dalším řízení žalobkyně předložila geometrtický plán č. 906-382/2018 odsouhlasený
Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, dne 17. 9. 2018 (dále jen
geometrtický plán) a v souvislosti s tím také změnila žalobu tak, že se domáhá nahrazení projevu
vůle k uzavření dohody o převodu 5 pozemků nově oddělených geometrtickým plánem.
Po doplněném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou
a vznikl jí nárok na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané, přičemž z jejího
původního nároku 1.149.500 Kč nebyl dosud uspokojen nárok v rozsahu 617.400 Kč. Původní
pozemek 358/1 byl geometrtickým plánem rozdělen na nový pozemek 358/1 a další pozemky
358/47, 358/48, 358/49 a 358/50, přičemž na pozemku 358/48 je plánovaná veřejně prospěšná
stavba kanalizace a pozemek 358/49 je plánem určen jako lokální biokoridor. Oddělené pozemky
byly znalecky samostatně oceněny, kdy cena nového pozemku 358/1 je 173.081 Kč, cena
pozemku 358/47 je 9.939 Kč, cena pozemku 358/48 je 2.430 Kč, cena pozemku 358/49

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

5 30 Co 412/2019

je 15.819 Kč a cena pozemku 358/50 je 7.687 Kč. Na základě tohoto skutkového stavu soud
ptrvního stupně shledal důvodným nárok žalobkyně na vydání nového pozemku 358/1, 358/47
a 358/50, když žalobkyni svědčí nárok na vydání náhradních pozemků, neboť je osobou
oprávněnou ve smyslu ustanovení $ 4 odst. 2 zákona o půdě, která má nárok na vydání
náhradního pozemku podle ustanovení $ 11a odst. 1 zákona o půdě. Soud pívního stupně
opakovaně shledal | liknavým © postup | žalované, | o čemž ' svědčí to,  že
1/ žalovaná nesprávným oceněním pozemku zabránila žalobkyní zúčastňovat se veřejných
nabídek minimálně v období od 2005 do 2010 (dále také „skutečnost 1/“), a že 2/ vetejné
nabídky na území hl. m. Prahy nejsou kvantitativně a kvalitativně dostatečné k uspokojení
testitučních nároků (dále také „skutečnost 2/“%). Protože ze strany žalované došlo při
uspokojování nároku žalobkyně k liknavému chování, je dán nárok žalobkyně na vydání
konkrétních pozemků, a to nového pozemku 358/1, pozemku 358/47 a pozemku 358/50
žalobkyní požadovaných, byť tyto dříve nebyly do veřejné nabídky zařazeny. S ohledem na
závazný právní názor odvolacího soudu shledal soud pívního stupně u pozemků 358/48
(plánovaná kanalizace) a 358/49 (biokotidor) zákonnou překážku pro vydání. Z tohoto důvodu
bylo žalobě ohledně nového pozemku 358/1, pozemku 358/47 a pozemku 358/50 vyhověno,
ohledně pozemků 358/48 a 358/49 byla žaloba zamítnuta. Podle poměrného úspěchu účastníků
bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu.

Proti tomuto rozsudku byla podána odvolání obou stran sporu.

Žalobkyně kromě návrhu na opravu Výtoku rtozsudku, jemuž bylo následně vyhověno vydáním
opravného usnesení ze dne 19. 7. 2019, č. j. 15 C 176/2016-343, nesouhlasila se zamítnutím
žaloby ohledně vydání pozemků 358/48 a 358/49. S poukazem na citovanou judikaturu
zdůrazňující požadavek vstřícného přístupu k oprávněným osobám, tesp. zdůrazňující takovou
interpretaci a aplikaci restitučních předpisů aby byl v maximální míře dosažen smysl a účel
testitucí, zastává žalobkyně názot, že překážku převoditelnosti náhradních pozemků podle
$ 6 zákona o SPÚ j je třeba vykládat restriktivně ve prospěch opravnenych osob. Plánovaná stavba
kanalizace v neurčitém budoucnu na pozemku 358/48, která má povahu liniové stavby, není
podle žalobkyně překážkou vydání pozemku. Ohledně pozemku č. 358/49 žalobkyně poukázala
na tozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4533/2018, podle něhož zahtnutí pozemku do
ekolog1ckeho opatření nadregionálního biokoridoru není překážkou vydání. Žalobkyně tak má za
to, že ani u pozemku 358/49 plánovaný biokoridor vydání pozemku nebtání. Dále žalobkyně
tozsáhle argumentovala proti výroku o nákladech řízení. Kromě jeho nesrozumitelnosti
žalobkyně namítla s poukazem na citované nálezy Ústavního soudu, že poměřovat úspěch
a neúspěch, resp. zvažovat důsledky částečného zpětvzetí žaloby je třeba vždy v širších
souvislostech, a nikoliv mechanicky. Měla za to, že při poměřování úspěchu a neúspěchu nestačí
posuzovat jen počet pozemků vydaných a nevydaných, je třeba posuzovat výměty těchto
pozemků. Z celkové výměty požadovaných pozemků 27.963 m uspěla žalobkyně v rozsahu
23.544 m“, měla tak převážný úspěch, a ptoto jí náleží náhrada nákladů podle ustanovení $ 142
odst. 2 o. s. ř. Dále žalobkyně uvedla, že její žaloba ve vztahu k pozemku 358/48 byla zamítnuta
z důvodu zákonné překážky převoditelnosti pozemku podle ustanovení $ 6 odst. 1 písm. b/
zák. o SPÚ. S účinností od 1. 11. 2019 však tento zákon j již takovou překážku neobsahu]e když
pro zákaz podle uvedeného ustanovení platí výjimka pro zemědělské pozemky určené platnou
územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury, přičemž
kanalizace je považována za technickou infrastrukturu podle ustanovení $ 2 odst. 1 písm. k/
zák. č. 183/2006 Sb. K plánovanému biokotidoru pak žalobkyně ještě poukázala na rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, v němž bylo vysloveno, že lokální biokoridor sám
o sobě překážkou k vydání není.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

 

 

 

8.

10.

 

 

6 | 30 Co 412/2019

Žalovaná napadla odvoláním vyhovující výrok o věci samé pod bodem II. a výrok o nákladech
řízení pod bodem III. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o liknavosti
žalované. Ke skutečnosti 1/ (viz shora bod 5) žalovaná namítala, že do přechodu restitučního
nároku z původního restituenta Josefa Sůry na žalobkyni rozhodnutím o dědictví ze dne
28. 6. 2005 nebyl postup žalované liknavý. Žalovaná následně dopisem ze dne 11. 5. 2005
informovala žalobkyni o výši testitučního nároku 35.825,86 Kč a o tom, že nárok lze „vyplatit
finančně nebo si žalobkyně může vybrat náhradní pozemek, avšak žalobkyně zůstala nečinná až
do roku 2009, kdy požádala o přecenění svého nároku, k čemuž došlo 18. 2. 2010, kdy byl nárok
přeceněn na částku 1.149.000 Kč. Podle žalované není správný názor, že skutečnost 1/ svědčí
o liknavém postupu žalované. Proti takovému názotu svědčí, že žalobkyně do uplatnění žádosti
o přecenění nevyvíjela žádný aktivní přístup, první ocenění pozemku bylo provedeno za situace,
kdy neexistovala žádná judikatura, která by žalované ukládala ocenit nevydané pozemky jako
stavební. Soud prvního stupně nevzal v úvahu délku dědického řízení ani to, zda žalobkyně po
vydání dědického rozhodnutí usilovala o uspokojení restitučního nátoku. Ke skutečnosti
2/ žalovaná namítla, že soud prvního stupně nevzal v úvahu přehled nabízených pozemků
v období od 18. února 2010 do 12. května 2017, jímž bylo prokázáno, že na území hl. města
Prahy bylo od přecenění testitučního nároku 18. 2. 2010 do 12. 5. 2017 nabídnuto ve veřejných
nabídkách na území hl. m. Prahy celkem 130 pozemků, z nichž 84 pozemků svou výmětou
přesahovalo 200 m“ a cenová relace činila od 765 Kč do 513.082,50 Kč a na území Středočeského
kraje celkem 3.367 pozemků, z nichž 2.517 pozemků svou výměrou přesahovalo 200 m* a cenová
relace činila od 109 Kč do 572.973 Kč. Závěr o nedostatečné nabídce dle žalované vyvrací také
skutečnost, že se žalobkyní podařilo uspokojit v období do 1 roku od přecenění pozemku
testituční nárok ve výši 532.100 Kč. Nárok žalobkyně mohl být uspokojen, pokud by se
žalobkyně po 1 roce nechovala tak, že se nezúčastnila navýšení ceny za vybrané náhradní
pozemky, popř. nestáhla svou žádost. Žalovaná navthovala důkaz vyhodnocením výzev
žalobkyně k prokázání uvedeného tvrzení, tyto důkazy však nebyly provedeny. Žalobkyně se
naposledy zúčastnila veřejné nabídky v listopadu 2012. Z těchto důvodů měl soud prvního stupně
učinit skutkový závěr, že žalobkyně aktivní přístup k uspokojení svých nároků nevyvíjí. Vydáním
předmětných pozemků bude žalobkyni poskytnuta nepřiměřená náhrada, neboť nevydané
pozemky v k. ú. Hostivař měly výměru 9.196 m“, právnímu předchůdci žalobkyně náležela
náhrada ve výši %2, tj. 4.598 m“, které byly oceněny jako stavební pozemky jenom proto, že byly
vybottěny: za účelem plánevasé výstavby. Výměra žalobkyní požadovaného pozemku činí
23.544 m“, proto je nárok zcela nepřiměřený, to navíc za situace, kdy může nastat stav, že se tyto
náhradní pozemky stanou stavebními. V tomto směru žalovaná poukázala na rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1992/2015. Dále žalovaná nesouhlasila s výrokem o nákladech
řízení, když by žalovaná měla mít právo na náhradu nákladů řízení včetně nákladů právního
zastoupení s ohledem na složitost projednávané věci, povahu úkolů žalované a nedostatek její
personální kapacity k zastupování v soudních řízeních.

Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že shledává rozsudek soudu prvního stupně ve výtoku
II. věcně správným, poukázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byla řešena otázka
liknavosti a svévole žalované, v tomto smětu zopakovala svá žalobní tvrzení, poukázala též na
rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech, jakož i závěry vyslovené odvolacím soudem ve

„„zrušovacím usnesení v této věci. K námitce žalované co do nepřiměřenosti vydávaného pozemku

pto jeho vyšší výměru poukázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
28 Cdo 2586/2019, podle něhož je univerzálním kritériem pro porovnání pozemků kritérium
ceny pozemku.

Zalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně

ve vztahu k pozemkům 358/48 a 358/49, a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
28 Cdo 2372/2019, 28 Cdo 2462/2014, 28 Cdo 592/2013 a 28 Cdo 855/2010.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

11.

12.

7 30 Co 412/2019

O podaném odvolání odvolací soud poprvé rozhodl rozsudkem z 11.2.2020, ve znění
opravného usnesení z 30. 3. 2020. Tímto rozsudkem odvolací soud potvrdil napadený tozsudek
v zamítavém výtoku I. ohledně části pozemku parc. č. 358/48 (výrok I. rozsudku odvolacího
soudu), a změrnil jej v zamítavém výtoku I. ohledně části pozemku patce. č. 358/49 a ve
vyhovujícím výroku II., a to tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu
o převodu pozemků patc. č. 358/1, 358/47, 358/49 a 358/50 (výrok II. rozsudku odvolacího
soudu). Dále odvolací soud rozhodl též o nákladech řízení (výrok III. a IV. rozsudku odvolacího
soudu). Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně o liknavém postupu
žalované a nepřisvědčil ani námitce žalované o tom, že požadované pozemky nelze vydat pro
nepřiměřenost takové náhrady oproti původně odňatým pozemkům. Zevtubně se pak zabýval
otázkou vhodnosti požadovaných pozemků k vydání a v této souvislosti především otážkou, zda
jejich vydání nebrání zákonná překážka. Shledal, že žádná taková překážka nebrání vydání
pozemků parc. č. 358/1, 358/47, 358/49 a 358/50 (jak byly vymezeny geometrickým plánem
č. 906-382/2018) — pokud se přitom jedná o pozemek parc. č. 358/50 dotčený biokoridorem,
vyšel odvolací soud z toho, že zákonem č. 229/2019 Sb. došlo s účinností od 1.11.2019
k novelizaci zákona o státním pozemkovém úřadu, a na tozdíl od předcházejícího znění tak již
$ 6 odst. 1 tohoto zákona nebrání vydání pozemku určeného na provedení ekologických opatření,
tj. pozemky dotčené plánovaným biokortidorem. Naproti tomu existenci překážky vydání odvolací
soud shledal, pokud se jedná o pozemek parc. č. 358/48, na němž je plánována veřejně prospěšná
stavba kanalizace. Odvolací soud v této souvislosti zdůraznil, že plánovaná stavba kanalizace
zásadním způsobem zasáhne do práv vlastníka pozemku parc. č. 358/48 a omezí jeho práva
pozemek užívat, a je tak nežádoucí zakládat vydáním tohoto pozemku takový právní stav, který
s sebou nese z povahy věci do budoucna problémy při dalším užívání pozemku. Tento pozemek
tedy odvolací soud považoval za nevhodný k vydání žalobkytu.

Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu z 11.2.2020, jímž byl napadený prvostupňový
rozsudek ohledně čtyř z pozemků vymezených geometrických plánem změněn, a žalobě bylo
vyhověno, podala žalovaná dovolání (žalobkyně dovolání nepodala, a výrok I. rozsudku
odvolacího soudu z 11. 2. 2020 tedy nabyl právní moci; žaloba tak zůstala pravomocně zamítnuta
pokud se týká pozemku parc. č. 358/48, jak je vymezen geometrickým plánem č. 906-382/2018).
O | dovolání | žalované © rozhodl © Nejvyšší soud © rozsudkem z 13.10.2020, č. j.
28 Cdo 2445/2020-495, tak, že tozsudek odvolacího soudu zrušil v části výroku II. týkající se
části původního pozemku oddělené geometrickým plánem a nově evidované pod parc. č. 358/49
a ve výrocích o nákladech řízení. Ve zbytku (tj. v části týkající se pozemků nově evidovaných pod
patce. č. 358/1, 358/47 a 358/49) Nejvyšší soud dovolání odmítl. Tento tozsudek odůvodnil
Nejvyšší soud tak, že závěr o odvolacího soudu, podle nějž lze restituční nárok žalobkyně vzdor
plánovanému ekologickému opatření (biokoridoru) uspokojit i převodem části původního
pozemku nově evidované pod parc. č. 358/49 (tj. že jde o pozemek k převodu vhodný, jehož
převodu nebrání žádná překážka), je ve světle judikatury Nejvyššího soudu přinejmenším
předčasný. Odvolací soud totiž nepostavil najisto, zda záměr umístit na daném pozemku
biokoridor je veřejně ptospěšným opatřením, zda dané opatření se zřetelem k okolnostem věci
brání zemědělskému obhospodařování pozemku, zda by bylo lze za tímto účelem vyvlastnit
vlastnické právo k danému pozemku či zda by cíle sledované. tealizací tohoto opatření bylo
možno zajistit 1 jinak. Za těchto okolností shledal Nejvyšší soud právní posouzení věci odvolacím
soudem, pokud jde o posouzení otázky vhodnosti části původního pozemku nově evidované pod
parc. č. 358/49 coby pozemku náhradního, neúplným, a tedy nesprávným. Naproti tomu ve
zbytku Nejvyšší soud shledal žalovanou podané dovolání nepřípustným s tím, že závěty
odvolacího soudu o liknavosti postupu žalované nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým
okolnostem věci a neodchylují se od judikatury dovolacího soudu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

 

15.

14.

15.

16.

17.

 

8 30 Co 412/2019

V dalším řízení po částečném zrušení „ původního rozsudku odvolacího soudu z 11. 2.2020
účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalovaná doplnila svou argumentaci tak, že poukázala na
nově vydaný nález Ústavního soudu z 5.1. 2021, sp. zn. NI. ÚS 3804/19 s tím, že se jedná
o průlomové rozhodnutí, neboť v něm Ústavní soud označil za nepřípustné jednostranné
a svévolné dělení pozemku žalujícími oprávněnými osobami „vynechávající z procesu dělení
pozemku vlastníka i stavební úřad. Dle žalované je třeba závěty Ústavního soudu uplatnit i v této
věci, kdy pozemek parc. č. 358/49 byl oddělen geometrickým plánem č. 906-382/2018 od
pozemku parc. č. 358/1 v k. ú. Cholupice, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o dělení pozemku
nebo souhlasné stanovisko stavebního úřadu. Žalovaná proto trvá na tom, že žaloba měla být
zamítnuta.

Žalobkyně v reakci na doplněnou argumentaci žalované předně změnila žalobu tak, že upřesnila
specifikaci označeného náhradního pozemku, ohledně jehož převodu má být nahrazen projev
vůle žalované, tak, že se jedná o pozemek parc. č. 358/49, orná půda, v. k. ú. Cholupice, obec
Praha — v této souvislosti uvedla, že rozdělení původního pozemku parc. č. 358/1 na jednotlivé
samostatně existující pozemky již bylo realizováno a není tedy nadále třeba odkazovat na
geometrický plán. K rozdělení původního pozemku dle žalobkyně došlo konkrétně tozhodnutím
katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva vyplývajícího z tozsudku odvolacího
soudu z 11. 2. 2020. Žalobkyně tak má za to, že převodu pozemku parc. č. 358/49 nebrání žádná
zákonná překážka a tento pozemek je vhodný pro převod. Žalobkyně pak zdůraznila,
že s nálezem Ústavního soudu se jednak neztotožňuje a jednak považuje atgumentaci tímto
nálezem za nepřiléhavou, a to právě s ohledem na skutečnost, že k rozdělení původního pozemku
již došlo.

Odvolací soud však žalobkyní navrženou změnu žaloby ze dne 25. 1. 2021 nepřipustil, neboť
s ohledem na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu z 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19
dospěl k právnímu závěru, že k rozdělení původního pozemku neriohlo dojít.

Po částečném zrušení původního rozsudku odvolacího soudu z 11.2.2020 zůstala předmětem
řízení otázka nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném
převodu části původního pozemku oddělené geometrickým plánem č. 906-382/2018 a nově
evidované pod parc. č. 358/49, která je územním plánem určena jako lokální biokoridor. Ohledně
zbývajících částí původního pozemku již bylo v řízení pravomocně tozhodnuto.

Odvolací soud tak rozsudkem z 26. 1. 2021 opětovně rozhodl o odvolání žalobkyně, přičemž
vycházel ze závazného právního názoru vysloveného ve shora rekapitulovaném kasačním
rozsudku Nejvyššího soudu ($ 226 odst. 1 ve spojení s $ 243g o. s. ř.). Odvolací soud se předně
v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu zabýval otázkou, zda opatření
v podobě plánovaného biokoridoru se zřetelem k okolnostem věci brání zemědělskému
obhospodařování pozemku, zda by bylo lze za tímto účelem vyvlastnit vlastnické právo k danému
pozemku či zda by cíle sledované realizací tohoto opatření bylo možno zajistit i jinak. Za tím
účelem odvolací soud (ve smyslu $ 127 odst. 1 a $ 213 odst. 4 o. s. č.) provedl dákax sděleném
Institutu plánování a rozvoje hlavního města Praby x 20. 1. 2021 ohledně plánovaného biokoridoru na
předmětné části původního pozemku, ze kterého zjistil, že pozemek není plánovanou součástí
veřejně prospěšného opatření ve smyslu ustanovení $ 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 183/2006 Sb.,
plánovaný biokoridor nebrání dalšímu obhospodařování pozemku, pozemek není určen
závaznou částí územního plánu k zastavění veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní
infrastruktury a není takovou stavbou či stavbami zastavěn. Odvolací soud tak dospěl k závěru,
že plánovaný biokoridor v okolnostech projednávané věci nezakládá ani zákonem výslovně
předpokládanou překážku vydání pozemku, ani jiný důvod, pto který by vydání pozemku bylo
nevhodné. Případné vydání pozemku by nebránilo tomu, aby na něm byl v souladu s územním

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

18.

19.

20.

9, 30 Co 412/2019

plánem umístěn biokoridor. Odvolací soud však musel v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy zohlednit
závěry Ústavního soudu z nálezu z 5.1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3804/ 19, dle kterých nemohou
obecné soudy na základě $ 82 odst. 3 stavebního zákona rozhodnout v řízení o nahrazení projevu
vůle k převodu pozemku podle zákona o půdě o dělení pozemku. Odvolací soud proto
s ohledem na uvedené závěry Ústavního soudu dovodil, že rozhodnutím o nahrazení projevu
vůle žalované odkazujícím mna geometrický plán nemohlo dojít k oddělení pozemku
parc. č. 358/49 z pozemku parc. č. 358/1 vk. ú. Cholupice, a a proto rozhodl tak, že potvrdil
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 5. 2019, č č. j 15 C 176/2016-327, ve znění
opravného usnesení ze dne 19. 7. 2019, č. j. 15 C 176/2016-343, v zamítavém výtoku týkajícím se
části pozemku parc. č. 358/1 vk. ú. Cholupice, oddělené geometrickým plánem

„ 906-382/2018, nově evidované pod parc. č. 358/49 (výtok I. rozsudku odvolacího soudu)
a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výtok II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu z 26. 1. 2021 ča žalobkyně dovolání, o kterém rozhodl
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 8. 2021, . j. 28 Cdo 2128/2021-582 tak, že rozsudek
odvolacího soudu z 26. 1. 2021 zrušil a věc zistil so lěím soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí
o dovolání Nejvyšší soud odůvodnil tím, že uzavřel-li odvolací soud, že zákon o půdě
neposkytuje právní základ pro tozdělení původního pozemku parc. č. 358/1 v k. ú. Cholupice
rozhodnutím soudu o nahrazení projevu vůle žalované odkazujícím na geometrický plán
vymezující vydatelnou pozemkovou část, je jeho právní posouzení nesprávné. Nejvyšší soud
v rozhodnutí uvedl, že ustáleně judikuje, a v nyní projednávané věci neshledal důvod k odklonu
od své dosavadní konstantní rozhodovací praxe, že soudy v restitučním řízení disponují
pravomocí rozhodovat o vydání geometrickým plánem oddělených pozemkových částí, coby
vhodných náhradních zemědělských pozemků. Současně dovolací soud uvedl že otázku
existence překážky vydání části pozemku parc. č. 358/49 vk. ú. Cholupice, coby součásti
lokálního biokoridoru, odvolací soud v napadeném rozhodnutí z 26. 1. 2021 vyřešil v souladu se
závazným právním názorem dovolacího soudu, když shledal, že uvedená skutečnost vydání
uvedené pozemkové části nikterak nebrání.

Po zrušení rozsudku odvolacího soudu z 26. 1. 2021 došlo k tomu, že Plénum Ústavního soudu
přijalo dne 12. 10. 2021 pod sp. zn. PI. ÚS-st. 54/21 na návth II. senátů Ústavního soudu podle
$ 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názotu II. senátu pro řízení
vedené pod sp. zn. II. ÚS 1778/21, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu
vysloveného v nálezu sp. zn. III. ÚS 3804/19 ze dne 5. 1. 2021, toto stanovisko: „„Rozhodnou-li
obecné sondy v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby k ohe převodu nábradního pozemku na
oprávněnou osobu podle f T1a zákona č 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztabů k půdě a jinému
zemědělskému majetku (zákona o půdě) na základě k rozsudku přiloženého geometrického plánu, nepostupují
ultra vires, nýbrž poskytují ochranu právu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“

Uvedené stanovisko Ústavního soudu j je pro dané řízení zcela zásadní, neboť odstraňuje
tozpotý mezi rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a rozhodovací praxí Ústavního soudu a staví
najisto, že obecné soudy v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby k bezúplatnému
převodu náhradního pozemku na oprávněnou osobu podle zákona o půdě současně mají
pravomoc rozhodnout o dělení pozemku.

U jednání dne 23. 11. 2021 odvolací soud rozhodl v souladu s ustanovením $ 95 odst. 1a$211
o. s. £., že se návth žalobkyně na změnu žaloby ze dne 25. 1. 2021 připouští. Změna žaloby
spočívá v novém označení pozemku, který má po oddělení od původního pozemku 358/1 v k. ú.
Cholupice nové označení, a to parc. č. 358/49, orná půda, v k. ú. Cholupice, obec Praha.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.

 

Za

22.

23

24.

25.

10 30 Co 412/2019

Předmětem řízení je tak po připuštění změny žaloby toliko otázka nahrazení projevu vůle
žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku patc. č. 358/49, otná
půda, v k. ú. Cholupice, obec Praha.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud rozhodl o odvolání zalobkyne v souladu
s aktuálním stanoviskem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl ÚS-st. 54/21 (čl. 89
odst. 2 Ustavy) kdy současně vycházel i ze závazného právního názotu vysloveného ve shora
tekapitulovaném kasačním tozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č. j.
28 Cdo 2128/2021-582 ($ 226 odst. 1 ve spojení s $ 243g o. s. ř.). Ohledně otázky existence
překážky vydání části pozemku parc. č. 358/49 vk. ú. Cholupice, coby součásti lokálního
biokotidoru, odvolací soud setrvává na svém již dříve vysloveném závěru, že plánovaný
biokortidor v okolnostech projednávané věci nezakládá ani zákonem výslovně předpokládanou
překážku vydání pozemku, ani jiný důvod, pro který by vydání pozemku bylo nevhodné.
Případné vydání pozemku by nebránilo tomu, aby na něm byl v souladu s územním plánem
umístěn biokoridort (k tomu blíže rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 26. 1. 2021). Co se týče
otázky (ne)možnosti rozdělení původního pozemku 358/1 rozhodnutím soudu o nahrazení
pto]evu vůle žalované odkazujícím na geomettický plán, odvolací soud s ohledem na aktuální
názor Ústavního soudu ' a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu uzavírá, že soud má pravomoc
v řízení o nahtazení projevu vůle rozhodovat o tozdělení pozemků. Dále odvolací soud dodává,
že v důsledku již dříve vydaných pravomocných rozhodnutí, jimiž byly vydány části původního
pozemku 358/1 (tesp. nahrazen projev vůle žalované k jejich vydání), když tyto oddělené části
původního pozemku 358/1 byly již Vlóženy do katastru nemovitostí, došlo ke vzniku nového
pozemku parc. č. 358/49, který je i jako součást lokálního biokortidoru způsobilý k vydání
žalobkyni.

Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení $ 220 o. s. ř. změnil napadený
tozsudek ve výroku I. týkající se části pozemkové patcely patc. č. 358/1 vk.ú. Cholupice,
oddělené geometrickým plánem 906-382/2018, nově evidované pod patc. č. 358/49, mění tak, že
se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu (shofa ve výroku podrobně
uvedenou) o převodu pozemku patc. č. 358/49, otná půda, v k. ú. Cholupice, obec Prtaha.

Podle ustanovení $ 224 odst. 2, $ 142 odst. 2 a $ 146 odst. 2 věta první o. s. ř. bylo rozhodnuto
znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, kdy úspěch účastníků lze považovat

ouze za částečný, aniž by bylo lze hovořit o výrazně převažujícím úspěchu některé strany.
Zalobkyně uspěla s větší částí původního pozemku 358/1 a neuspěla s malou částí původního
pozemku 358/1 (s pozemkem 358/48) a dále neuspěla s celým původně požadovaným
pozemkem 370/19, ohledně něhož vzala žalobu zpět. Posuzování úspěchu podle žalobkyní
požadovaného porovnání konkrétní výmětry (částí) pozemků, nepovažuje odvolací soud za
přiléhavé, neboť úspěch při uplatnění práva na vydání náhradních pozemků nelze omezovat
pouze portovnání výměrty pozemků. Výměra pozemku sama o sobě (bez dalších okolností
týkajících se např. povahy pozemku, jeho ocenění apod.) nevyjadřuje z hlediska materiální
spravedlnosti míru úspěchu v řízení. Bylo proto tozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení před soudem ptrvního stupně.

Podle ustanovení $ 224 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího
řízení, v němž měla naprosto převažující úspěch žalobkyně, která uspěla s vydáním nového
pozemku 358/1 a pozemků 358/47, 358/49 a 358/50 a neuspěla pouze svydamm pozemku
358/48. Zalobkym byla prtoto přiíznána plná náhrada nákladů odvolacího r]zem, a to odměna
advokáta ve výši 3.100 Kč podle ustanovení $ 7, $ 9 odst. 4 písm. b/ vyl. č. 177/1996 Sb.
(dále vyhláška) za 14 úkonů právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání, doplnění odvolání,
doplňující vyjádření, účast při dvou odvolacích jednání dne 11. 2. 2020 a 26. 1. 2021, vyjádření

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová.


11 30 Co 412/2019

k dovolání žalované, nahlížení do spisu dne 20. 1. 2021, návth na změnu žaloby ze dne
25. 1. 2021, účast u jednání odvolacího soudu dne 26. 1. 2021, dovolání, sdělení ze dne
26. 8. 2021, sdělení ze dne 15. 11. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 11. 2021),

14 x paušální náhrada nákladů podle ustanovení $ 13 odst. 3 vyhlášky, a DPH podle ustanoven
9 137 odst. 3 o.s. ř., tj. celkem částka 57.596 Kč. Pro úplnost odvolací soud dodává, že při
vědomí rozdílného rozhodování soudů ohledně výše odměny advokáta ve sporech o nahrazení
projevu vůle, shledává v tomto případě vhodné postupovat podle ustanovení $ 9 odst. 4 písm. b/
a nikoliv podle ustanovení $ 8 odst. 1 vyhlášky, neboť v řízení nebylo zjištěno, jaká je ke dni
úkonu advokáta obvyklá cena požadovaných pozemků. Pracuje-lí se v řízení s „cenou pozemku“,
pak se nejedná o obvyklou cenu pozemku ke dni úkonu advokáta, ale o stanovení ceny
testitučního nároku, resp. ocenění pozemku způsobem upraveným v ustanovení $ 11a odst. 14
zákona o půdě (tj. podle vyhlášky č. 182/1988 Sb.), což obvyklou cenu pozemku ke dni úkonu
advokáta nevyjadřuje.

Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v $ 237 o. s. ř. podat dovolání ve lhůtě dvou
měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky
prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud

($ 239 o. s.£).

Praha 23. listopadu 2021 a

JUDr. Jana Knotková v. t.
předsedkyně senátu

 

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Irena Texlová. új