Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál smlouvy stáhnete odsud
č.j. 10 C 124/2021-576
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šilhanem ve věci
žalobce: Ing. Jan Hlaváč, narozený 28. 7. 1957
bytem Roklanská 1263/74, 251 01 Říčany
proti zastoupený advokátem JUDr. Markem Hlaváčem
žalovanému: sídlem Akademická 663/5, 108 00 Praha 10
Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO 01312774
sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 - Žižkov
zastoupený advokátem Mgr. Dušanem Sedláčkem
sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
žaloba o nahrazení projevu vůle
takto:
I.Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu k o bezúplatném převodu
pozemků v ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku :
Žalovaná Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a,
130 00 Praha 3, spravuje pozemky ve vlastnictví státu:
- parc. č. 248/2 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 352/18 v k.ú. Libočany,
- parc.č. 352/11 v k.ú. Libočany,
2 10 C 124/2021
- parc. č. 352/9 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 352/8 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 203/22 v k.ú. Bitozeves,
- parc. č. 203/21 v k.ú. Bitozeves,
- parc. č. 203/4 v k.ú. Bitozeves,
- parc. č. 203/3. k.ú. Bitozeves.
b) Žalobce Ing. Jan Hlaváč narozený 28. 7. 1957 bytem Roklanská 1263/74, Říčany, je oprávněnou
osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o půdě.
c) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu
Praha č.j.PÚ 1171/99 ze dne 26. 5. 1990, č. j. PÚ 1172/99 ze dne 26. 5. 1999 ve znění oznámením
o opravě písařské chyby č. j. PÚ 1172/99 ze dne 25. 6. 1999, č. j. PÚ 1172/99/2 ze dne 24. 11.
1999, č. j. PÚ 208/00 ze dne 13. 10. 2000, č. j. PÚ 1017/00/1 ze dne 23. 3. 2001, č. j. PÚ 933/02
ze dne 28. 5. 2002, rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha a č. j. PÚ
1040/03/3 ze dne 28. 11. 2003, č. j. PÚ 292/91 ze dne 1. 4. 2004, č. j. PÚ 292/91/1 ze dne 26. 8.
2008, č. j. PÚ 292/91/4 ze dne 13. 8. 2010, č. j. PÚ 292/91/6 ze dne 24. 7. 2012, č. j. PÚ 292/91/8
ze dne 26. 7. 2012, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského Pozemkového úřadu pro
hlavní město Prahu č. j PÚ 292/91/11 ze dne 25. 9. 2013, č. j. PÚ 292/91/12 ze dne 29. 10. 2013,
č. j. PÚ 292/91/16 ze dne 13. 4. 2016, č. j. PÚ 292/91/17 ze dne 13. 4. 2016, č. j. PÚ 292/91/18
ze dne 18. 4. 2016, č. j. PÚ 292/91/19 ze dne 19. 4. 2016, č. j. PÚ s 292/91/20 ze dne 27. 4. 2016,
nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobce v restituci, z
důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané.
d) Žalovaná uspokojení nároku žalobce na náhrady za pozemky v restituci nevydané touto
smlouvou bezúplatně převádí žalobci pozemky:
- parc. č. 248/2 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 352/18 v k.ú. Libočany,
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
3 10 C 124/2021
- parc.č. 352/11 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 352/9 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 352/8 v k.ú. Libočany,
- parc. č. 203/22 v k.ú. Bitozeves,
- parc. č. 203/21 v k.ú. Bitozeves,
- parc. č. 203/4 v k.ú. Bitozeves,
- parc. č. 203/3. k.ú. Bitozeves.
a žalobce tyto pozemky do svého vlastnictví přijímá.
II Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení k rukám právního zástupce částku
122.852,51 Kč v do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění :
1.Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného
uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků ve vlastnictví státu
p. č. 248/2 v KÚ Libočany parcelní číslo 352/18 v KÚ Libočany, p. č. 352/11 v KÚ Libočany,
p. č. 352/9 v KÚ Libočany, p. č. 352/8 v KÚ Libočany, p. č. 203/22 v KÚ Bitozeves, p. č. 203/21
v KÚ Bitozeves, p. č. 203/4 v KÚ Bitozeves, a p. č. 203/3 v KÚ Bitozeves ( dodatečně rozšířeno
). Svoji žalobu odůvodnil tím, že je právním nástupcem jedné ze dvou původních oprávněných
osob (Ing. Zdeňka Hlaváče) dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku. Právní předchůdce žalobce uplatnil svůj restituční nárok na
navrácení nemovitého majetku v roce 1991. Ve věci bylo rozhodnuto tak, že právnímu předchůdci
žalobce ani následně žalobci nebyly vydány pozemky uvedené v jednotlivých rozhodnutí , o
náhradních pozemcích nebylo dosud zcela rozhodnuto. Žalovaný vychází po celou dobu v z
nesprávné výše restitučního nároku, a to ve výši 250.770,15 Kč. Dle žalobce hodnota nevydaných
pozemků, které jsou podle něj charakteru stavebního ke dni přechodu na stát, činila 38.386.960 Kč.
Žalobcův nárok představovaný jednou čtvrtinou ( 2 dědici po Ing. Zdeňkovi Hlaváčovi )z této
částky činí 9.596.740 Kč. Žalovaný i přes několikeré urgence odmítl nárok žalobce přecenit.
Žalobce tak musel učinit vlastní kroky k správnému ocenění restitučního nároku, kdy oslovil znalce.
Dále v důsledku nesoučinnosti žalovaného musel vyhledat vhodné náhradní pozemky a konečným
výsledkem nečinnosti žalovaného pak byla tato žaloba. Právní předchůdce žalobce i on se zúčastnili
veřejných nabídek žalovaného (3 krát a 1krát - veřejné nabídky na vydání náhradních pozemků).
Žalobce odkazuje na aktuální rozhodnutí vyšších soudů, kdy postup účastí ve veřejných nabídkách
lze nahradit takto podanou žalobou. Žalovaný dosud upřednostňuje úplatné převody jiným
zájemcům před uspokojováním nároků restituentů. Ve veřejných nabídkách nabízí pozemky méně
kvalitní, které neodpovídají kvalitě odňatých pozemků. Žalobce v tomto postupu shledává liknavý
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
4 10 C 124/2021
a svévolný postup. Žalovaný ani nerespektuje vydaná předběžná opatření a převádí i pozemky
jiným zájemcům ač tyto jsou blokovány vydaným předběžným opatřením. Žalobce současně
odkazuje na rozhodnutí NS ČR a na nález u US ČR sp. zn. III US 495/02 a sp. zn. I US1895/14 a
II US 4139/16 S tím, že podaná žaloba je jediným prostředkem proti libovůli žalovaného. S touto
žalobou u jiných soudů několikrát uspěl. U požadovaných náhradních pozemků nebrání žádná
překážka jejich vydání.
2.Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Souhlasil s tím a učinil nesporným, že
žalobce je oprávněnou osobou. Nesouhlasil však s uváděnou výší restitučního nároku , trval na
výši restitučního nároku pouze ve výši 250.770,15 Kč s odkazem na skutečnost, že dané pozemky
nebyly v době přechodu na stát pozemky stavebními. Uváděl, že na tento nárok bylo již žalovaným
plněno a nárok byl přečerpán. S tvrzením o svévolnosti a liknavosti nesouhlasil. Podanou žalobu
považuje za výjimečný institut, který však není na místě, neboť žalobce měl možnost účastnit se
veřejných nabídek. Pouhá délka trvání restitučního řízení a zjištění, že si právní předchůdce žalobce
ani on formou účasti ve veřejné nabídce nevybral žádný pozemek není důvodný pro podání žaloby.
Uváděl, že právní předchůdce žalobce ani on nevyvinuli dostatečnou aktivitu získat náhradní
pozemky formou účasti ve veřejných nabídkách. Žalobce požádal o přecenění jeho nároku teprve
v roce 2015 v předžalobní upomínce, když vycházel dle žalovaného z nesprávných tvrzení, že se
jednalo o stavební pozemky. Nabídka žalovaného ve veřejných nabídkách byla adekvátní a
přiměřená a žalovaný neupřednostňoval třetí osoby v převodu náhradních pozemků před
žalobcem. Žalovaný současně považuje některé z vybraných náhradních pozemků za nevydatelné
z důvodu zastavěnosti nebo funkce cesty nebo obecně prospěšného pozemku.
3.Soud má za prokázaná skutková zjištění, která vycházejí ze shodných tvrzení účastníků ( § 120
odst. 4 o.s.ř ) a provedených důkazů:
Účastníci shodně tvrdili a učinili nesporným, že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona
č. 229/ 1991 Sb., o půdě. Žalobce je oprávněnou osobou k restitučnímu nároku jako jeden ze
dvou dědiců po původní osobě oprávněné Ing. Zděnkovi Hlaváčovi. To vyplývá z usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 13 D 98/2007-632 z 16. 5. 2012 nabylo právní moci 1. 6. 2012
a týkalo se projednání dědictví po Ing.Zdeňkovi Hlaváčovi narozené 12. 5. 1927 zemřelém 25. 12.
2006. Byla schválena dohoda o vypořádání dědictví a žalobce jako dědic ze zákona nabyl polovinu
restitučního nároku vedeného u Pozemkového fondu České republiky dle zákona o půdě za
nevydané pozemky. Současně účastníci shodně potvrdili a učinili nesporným, že ve věci byla vydána
řada restitučních rozhodnutí, tak jak jsou specifikovány ve výroku rozsudku a na základě těchto
rozhodnutí má žalobce nárok na nabytí vlastnického práva náhradním pozemkům za pozemky
žalobci v restituci nevydané specifikované v těchto rozhodnutích z důvodu existence překážek
uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě.
Účastníci rovněž učinili nesporným, že pozemky, které jsou předmětem žaloby mají hodnotu
celkem 404.084,65 Kč, kdy žalobce souhlasil s oceněním provedeným žalovaným na základě
znaleckých posudků Ing. Lébové. Pouze u pozemku 203/3 v KÚ Bitozeves žalovaný znalecký
posudek neměl vyhotovený, a proto jen u tohoto jednoho pozemku soud vyšel z ceny stanovené
dle cenových předpisů a to 6.060 Kč, znalcem Ing. Petrem Macákem, dle zadání žalobcem.
Účastníci dále učinili nesporným, že ke dni rozhodování soudu v byly uspokojeny restituční nároky
žalobce v celkové hodnotě 3.904.274 Kč. Další řízení nebyla skončena.
Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že stát odňal řád právním předchůdcům žalobce,
včetně Zdeňka Hlaváče pozemky v KÚ Malešice o nichž není sporu. To bylo potvrzeno listinným
důkazem – výměr Ústředního národního výboru v ze dne 6. 5. 1952 a s výměr Ústředního
národního výboru města Prahy ze dne 30. 4. 1954. Z těchto rozhodnutí je patrné že, že předmětné
pozemky byly označeny jako role. Za tyto pozemky nebyla poskytnuta žádná náhrada, jak vyplývá
z jednotlivých rozhodnutí žalovaného v letech 1999 až 2016.
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
5 10 C 124/2021
4.Pro předmět sporu bylo zásadní zaujmout stanovisko ohledně výše restitučního nároku, když
žalobce tvrdil, že zabrané pozemky byly pozemky stavebními, žalovaný tvrdil, že se jednalo pouze
o role z toho vycházel rozdílný pohled účastníků na hodnotu zabraných pozemků.
5.V této věci soud považuje za zásadní dopis prezidiu hlavního města Prahy ze dne 18. 12. 1947,
ze kterého soud zjistil a že je sdělováno, že pro území Malešice platil v té době pro stavby regulační
plán z roku 1938, resp.hlavní město Praha se podrobuje zásadám, jak jsou obsaženy v regulačním
plánu z roku 1938. Podstatný je i zápis sepsaný stavební komisí ze dne 19. 6. 1950, z kterého
jednoznačně vyplývá, že byla schválena stavba domu Malešicích, přičemž území bylo regulováno
potvrzeným přehledným plánem a zastavovacími podmínkami (zde odkaz na regulační plán z roku
1938 ). Závěry těchto dvou listinných důkazů o charakteru pozemků jako pozemků stavebních
potvrzuje současně návrh rady Ústředního národního výboru na schválení programu výstavby pro
podrobný územní plán malešického města z 24. 6. 1958, ze kterého vyplývá, že rada Ústředního
národního výboru schválila předložení programu výstavby pro podrobný územní plán malešického
města. Z tohoto návrhu plyne, že oblast Strašnic a Malešic byla rozestavěná podle plánů státní
regulační komise z roku 1938, který byl platným regulačním plánem. Z usnesení o povolení zápisu
pozemků z 8. 3. 1958 vyplývá, že odebírané pozemky byly označeny jako role a vlastnické právo
bylo převedeno na československý stát státní plemenářský statek v Xaverově neposledně důkaz –
přípis rady obvodního národního výboru v Praze 10 ze dne 25. 4. 1960, ( všechny důkazy jsou
přílohou znaleckého posudku číslo 23 45/04/2017 ) vyplývá, že hospodářský odbor rady ONV
vyčlenil pozemky 749/1 751/1 752/1 KÚ Malešic ze zemědělské výroby za účelem výstavby
autoopravárenské provozovny s platností od října 1960, což schválila rada UNV hlavního města
Prahy 20. 4. 1959. K tomu současně územní rozhodnutí odboru územního plánování a
Architektury MVP Ze dne 14. 5. 1968, č. j. OUPA 19 92-47 50 68 je zřejmé, že československé
automobilové opravny národní podnik požádali o umístění stavby mimo jiné na pozemku p. č. 752
v KÚ Malešice s tím, že v dané době se zde nacházelo staveniště rozhodnutí z 21. 5. 1959. Z kopie
dopisu stavební závody Praha inženýring ze dne 15. 8. 1968 soud zjistil, že tyto závody připravovali
výstavbu mimo jiné na pozemku p. č. 751 a 752 v KÚ Malešice. Další z důležitých listinných důkazů
pro posouzení charakteru jako pozemků jako stavebních je rozhodnutí ONV v Praze 10 o
vyvlastnění parcely PK 752 ze dne 22. 1. 1969, ze kterého soud zjistil, že bylo vydáno toto
vyvlastňovací rozhodnutí za účelem průmyslové výstavby a komunikace.
6.Těmito listinnými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že v době odnětí pozemků se jednalo
jednoznačně o pozemky stavební. Citovaná úřední rozhodnutí vycházejí z regulačního plánu z roku
1938 a berou ho jako nezpochybnitelný, i když formálně nenabyl platnosti ( v důsledku historických
událostí-válka, komunismus ), a je z něj v poválečném období jednoznačně vycházeno. A tedy
odebrané pozemky v rámci tohoto plánu mají charakter pozemků stavebních.
Tento závěr potvrdilo i vyjádření institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ze dne 9. 2.
2017, když institut sděluje, že pozemky, které nebyly vydány právnímu předchůdci žalobce a
následně i žalobci byly v době, kdy došlo k jejich převodu na stát k 6. 5. 1952 a 30. 4. 1954 byla
platná územní plánovací dokumentace z roku 1938 jednalo se o regulační a zastavovací plán, podle
něhož pozemky či jejich části p. č. 736, 747, 749, 751, 752, 757, vše v KÚ Malešice byly určeny k
zastavění průmyslovou výrobou. Pozemky číslo 347, 616, 618, 619, 623, 836, 838, 858, 864, 865,
867, 878, 871, 872, 906 v KÚ Malešice byly určeny k částečnému zastavení bytovými nebo
rodinnými domy nebo komunikacemi. Pouze pozemky 675, 687, 694, 695, 706, 724, 736 KÚ
Malešice nebyly určeny k zastavění. Tyto skutečnosti potvrzuje i souhrnný regulační plán území
Malešice Strašnice, výřez cenové mapy, srovnání leteckých snímků z roku 1938 a 1945 a 1953.
Výřez regulačního plánu vyhotovených v roce 1931 , severní regulační plán s popisem. Ze sdělení
z 9.2. 2017 vyplývá, že přehledný regulační a zastavovací plán pro část území Prahy z roku 1938
byl vyložen 18. 3. 1938 a regulační zastavovací plán pro část území Prahy z roku 1938 byl potvrzen
ministerstvem veřejných prací 18. 1. 1938 .
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
6 10 C 124/2021
7.Z těchto listinných důkazů vycházel i znalecký posudek číslo 23 45/04/2017 o ceně nemovitostí
sestávajících z vyvlastněných a nevydaných pozemků restituentům vypracovaný doc. Ing.
Jaromírem Ryskou CSc. a jeho dodatek ze dne 14. 6. 2017 a 12. 2. 2018, kterým byly oceněny
nevydané pozemky. Z obsahu posudku a dodatků vyplývá, že hodnota nevydaných pozemků z
doby jejich převodu na stát činila 38.38. 960 Kč. Vzhledem ke shodnému prohlášení účastníků, že
právní předchůdce žalobce byl vlastníkem jedné ideální poloviny pozemků a žalobce následně v
rámci dědického řízení nabyl jednu polovinu tohoto nároku činí nárok žalobce jednu čtvrtinu této
částky tj. 9.596.740 Kč. Znalec se hodnověrně vypořádal s oceněním pozemků, vyšel z charakteru
pozemků v době záborů jako pozemků stavebních, když odkázal na provedené důkazy, tak jak
uvedl soud shora. ( bod 5. ) Pozemky ocenil na základě jejich začlenění do regulačního a
zastavovacího plánu pro KÚ Malešice Strašnice, do kterých pozemky překreslil podle dobového
označení PK parcel a dle toho zjistil, zda pozemky byly zařazeny do území určeného pro zástavbu
či nikoliv. Podle toho znalec ocenil část pozemků jako stavební, a to dle PK 747 749, 751, 347, 616,
618, 619, 623, 752, 763, 836, 838, 858, 864, 865, 867, 870, 871, 872, a část zemědělské pozemky, a
to dle PK 675, 687, 694, 695, 706, 724, 736, 757, 863, 906,. Znalec byl vyslechnut v jiných řízení
probíhajících u jiných soudů, kdy jednoznačně potvrdil závěry svých posudků i dodatků a objasnil,
z jakých důvodů považoval výše uvedené pozemky za stavební, a takto je i ocenil.
S ohledem na tyto důkazy listinné a zejména znalecký posudek soud považuje prokázání charakteru
pozemků jako stavebních za jednoznačné.
8.Žalovaný k zpochybnění těchto závěrů předložil emailová sdělením Mgr. Martiny Koukalové z
15. 6. 2020 a 18. 6. 2020. Z těch bylo zjištěno, že pracovnice z institutu plánování rozvoje hlavního
města Prahy sdělila, že se domnívá, že regulační plán byl před druhou světovou válkou pouze
vyložen, ale neschválen a nepotvrzen, a to ani ve čtyřicátých a padesátých letech. K roku 1952 a
1954 institut neeviduje v archivu jinou územně plánovací dokumentaci území Malešice. Současně
institut uvedl, že nehodnotil právní relevanci plánů, kterou není ani schopen posoudit. Toto sdělení
soud považuje pouze za okrajové, domněnku Mgr. Koukalové. Sděluje jen formální stav
regulačního plánu. Důkazy pod bodem 5. však potvrzují faktický stav, t.j. že veškeré dění v KÚ
Malešice vycházelo z regulačního plánu z roku 1938 a charakter pozemků je nutné vnímat dle
tohoto regulačního plánu. Veškerá výstavba se tímto plánem v poválečných letech řídila, ač
formálně patrně nenabyl platnosti v důsledku historických událostí. Předmětné pozemky tak
jednoznačně měly charakter pozemků stavebních.
9.Dále se soud zabýval žalobním tvrzením o liknavosti žalovaného s nabídkou veřejných pozemků.
Byl proveden důkaz seznamem veřejných nabídek žalovaného včetně map a posudků, z kterého
vyplývá že počet nabídek ve veřejných nabídkách pozemků se každoročně snižuje a k soutěžení je
pozemků čím dál méně a možnost úspěchu složitější. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný
se zúčastnil jedné veřejné nabídky, jeho právní předchůdce tří veřejných nabídek. Právě ze seznamu
veřejných nabídek vyplývá, že účast v soutěžích je složitá a množství pozemků nedostačující.
Z žádosti o sdělení výše nároku z 15. 4. 2014 vyplývá, že žalobce se snažil s žalovaným
komunikovat a vyzýval k vypořádání svých nároků odkazoval na rozdílnost v názoru na ocenění
nároku a to s odkazem na znalecký posudek Ing.Rysky.Snaha o získání náhradních pozemků
vyplývá i z výzvy z 6.8.2015, žádosti z 11.2.2016. Na vše vždy následovala negativní odpovědˇ
žalovaného, viz. sdělení k žádosti oprávněné osoby z 4.1.2019, která reflektovala odlišné stanovisko
žalovaného na cenu odňatých pozemků, vyplývající z neuznání charakteru pozemků jako
stavebních.
10.Svévoli žalovaného v procesu poskytování náhradních pozemků žalobce doložil kupní
smlouvou z 28.5.2007, z které vyplývá, že žalovaný pozemky prodával nerestituentům a i
postupníkům. Vše v kontextu nedostatečné nabídky pozemků, což bylo zjištěno přehledu nabídek-
nedostatečná nabídka kvalitních pozemků. Svévole byla doložena i zjištěním, že přes vydaná
předběžná opatření soudy žalovaný nadále pozemky převáděl- např. smlouva z 12.12.2016.
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
7 10 C 124/2021
11.Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil že požadované pozemky k převodu jsou pozemky
nezastavěnými. Žalovaný v několika případech namítal, že se jedná o pozemky zastavěné, na
kterých je cesta, pozemky s obecně prospěšnými stavbami. Soud provedl za tímto účelem
opakovaně místní ohledání a z pořízených fotografií jednoznačně vyplývá, že toto tvrzení není
pravdivé.
12.S ohledem na vymezený předmět sporu a závěry dokazování, kdy účastníci uvedli převážnou
část skutkových tvrzení za nespornou , v podstatě mezi účastníky byl zásadní spor pouze o cenu
nevypořádaných pozemků. Soud vyšel z citovaných listinných důkazů ( bod 5 ) a zejména
znaleckého posudku Ing. Rysky, kdy považuje za prokázané že vyvlastněné pozemky byly pozemky
charakteru stavebního. Soud tak dospěl k závěru, že stát odňal právním předchůdcům žalobce
specifikované pozemky v KÚ Malešice, což vyplývá z výměru Ústředního národního výboru ze
dne 6. 5. 1952 a z výměru Ústředního národního výboru města Prahy ze dne 30. 4. 1954. Tyto
výměry poté byly doplněny ještě výkupem z 15. 11. 1954, který se týkal pozemku 619 k u Malešic
se a rozhodnutí ONV v Praze 10 ze dne 22. 1. 1969, kterým byl vyvlastněn pozemek p. č. 752 v
KÚ Malešice. Za tyto pozemky nebyla poskytnuta žádná náhrada, což je zřejmé z jednotlivých
rozhodnutí - Pozemkového úřadu Praha a krajského Pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu
z let 1999 až 2016. Právní předchůdce žalobce uplatnil včas svůj restituční nárok a výše uvedenými
rozhodnutími bylo rozhodnuto o nevydání části pozemků. Právní předchůdce žalobce Ing. Zdeněk
Hlaváč následně zemřel, jeho nárok přešel z jedné poloviny na jeho syna Ing. Jana Hlaváče .
Žalovaný ocenil restituční nárok žalobce na částku 250.770,15 Kč. Znalec Ing. Ryska k zadání
žalobce ocenil tento nárok na částku 9.596.740 Kč. Na základě uvedeného posudku žalobce
požádal žalovaného o přecenění restitučního nároku, což ten odmítl. Účastí ve veřejných soutěžích
se žalobci ani jeho právnímu předchůdci nepodařilo získat náhradní pozemky. Bylo prokázáno, že
nabídka pozemků žalovaným je omezená, postupem času se snižuje a účast ve veřejných nabídkách
je složitá, nevedoucí k cíli. Současně bylo prokázáno, že žalovaný realizuje i úplatné převody
pozemků, ač restituenti nejsou dosud zcela vypořádáni. Žalobce tak postupoval zcela v souladu s
aktuální judikaturou a podal tuto žalobu a označil vybrané náhradní pozemky v KÚ Bitozeves a
Libočany. Z katastru nemovitostí a ohledáním místa bylo zjištěno, že vydání nebrání žádná
překážka, nebyla zjištěna žádná zastavěnost, cesta ani obecně prospěšná stavba. Mezi účastníky
bylo nesporné, že hodnota těchto pozemků je 404.084,65 Kč ( pouze u pozemku 203/3 soud vyšel
ze znaleckého posudku, když žalovaný u tohoto pozemku ocenění nestihl ).
13.Další důkazy navrhovány nebyly vyjma návrhu žalovaného ohledně ocenění pozemku 203/3
znaleckým posudkem. Soud vyšel z posudku předloženého žalobcem a tento návrh důkazu jako
nadbytečný neprováděl.
14.Nárok žalobce vychází z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, dle něhož je
oprávněnou osobou státní občan České republiky a Slovenské Federativní republiky, jehož půda
budovy a stavby, patřící k původnímu zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo jiné právnické
osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1. Podle § 4
odst. 2 písm. c) téhož zákona platí, že zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února
1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6
před uplynutím lhůty uvedené v § 13 nebo byla-li před úplným této lhůty prohlášena za mrtvou
jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky
děti a manžel osoby uvedené v odst. 1, všichni rovným dílem. Podle § 6 odst. 1 písm. k) budou
oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v
důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.
Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po
přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn pozemek post
pozemek lze vydat nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemků nebo jedná-li se
o stavbu movitou nebo dočasnou nebo jednoduchou nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
8 10 C 124/2021
povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla
zahájena před dvacátým čtvrtým černém 1991, a část pozemku s z té a nezbytně nutná k provozu
stavby. Zahájení stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního
deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání
stavebního povolení.
Podle § 11 a odst. 1 oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat
pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 převádí pozemkový úřad jiné pozemky na
základě veřejných nabídek není-li dále stanoveno, jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby
na bez úplatný převod jiného pozemku přešlo děděním se pro účely tohoto zákona považují za
oprávněné osoby. Podle § 11 a odst. 2 sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad, a to jak
pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými
závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná
překážka, tak pozemků, které se nacházejí mimo zastavené území obce nebo zastavitelné ploše
takto vymezenými závaznou částí území územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené
na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ a o
změně některých souvisejících zákonů
Podle ustanovení § 11 a odst. 14 první a třetí věta zákona cena pozemků uvedená ve veřejné
nabídce se stanoví podle vyhlášky 182/1988 Sb., o cenách staveb pozemků a porostů a úhradách
za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhrada za dočasné užívání pozemků ve znění
vyhlášky č. 316/1990 Sb. přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací
zastavení budou oceněny jako stavebník. Stejným způsobem se ocení pozemky převáděné mimo
veřejnou nabídku podle odst. 11. Podle ustanovení § 14 odst. 12 věta zákona oprávněná oprávněné
osobě náleží náhrada za pozemek, který podle toho zákona se nevydává, za který nebyl poskytnut
jiný pozemek
15.V řízení tak bylo prokázáno, že právnímu předchůdci žalobce byly odňaty pozemky v KÚ
Malešice, a to v období od 6.2. 1952 do 30. 4. 1954, které byli podle tehdy platné územně plánovací
dokumentace - regulačního zastavovacího plánu, určeny k zastavění průmyslovou výrobou - PK
747 749, 751, 347, 616, 618, 619, 623, 752, 763, 836, 838, 858, 864, 865, 867, 870, 871, 872, Pozemky
dle PK 675, 687, 694, 695, 706, 724, 736, 757, 863, 906, V KÚ Malešice nebyly určeny zastavení.
Pozemek p. č. 70 752 v KÚ Malešice sice byl vyvlastněn 2. 1. 1969 za účelem výstavby
autoopravárenské provozovny. V řízení bylo prokázáno, že v době odnětí výše uvedených
pozemků jejich vlastníky byli právní předchůdci žalobce. Pozemky měly charakter stavební, což
vychází z platné územně plánovací dokumentace. Žalovaný měl k dispozici od března 2008 územně
plánovací dokumentaci platnou v letech 1935 až 1970 a bylo mu známo sdělení institutu plánování
rozvoje hlavního města Prahy ze dne 9. 2. 2017. Svoje ocenění pozemků si nechal vyhotovit bez
ohledu na závěry těchto listinných důkazů, nevzal v potaz regulační a zastavovací plán pro část
území Prahy z roku 1938 ani další dokumentaci dokumenty týkající se výstavby v KÚ Malešice tak
jako je dopis prezidiu hlavního města Prahy z 18. 12. 1947, zápis sepsaný stavební komisí ze dne
19. 6. 1950, návrh rady z UNV ze dne 24. 6. 1958 . Ze všech těchto důkazů vyplývá, že v době
zabrání pozemků byla oblast Malešice rozestavěná podle plánu státní regulační komise z roku 1938.
I přípis rady ONV Prahy 10 ze dne 25. 4. 1960, kterým byl vyčleněn pozemek 749/1, 751/1, a
752/1, v KÚ Malešice, kterým byly tyto pozemky vyčleněny zemědělské výroby za účelem výstavby
autoopravárenské provozovny a ani samostatné územní rozhodnutí odboru územního plánování a
ze dne 14. 5. 1968, podle něhož na pozemku p. č. 752. KÚ Malešice nacházelo staveniště. Podle
rozhodnutí z 21. 5. 1955 a bylo rozhodnuto u nich o umístění stavby na tomto pozemku
( potvrzuje i dopis stavebního závodu Praha inženýrem ze dne 15. 8. 1968 ). Žalovaný vůbec
nebral v potaz tato rozhodnutí o stavebním charakteru pozemků. Nebral v potaz ani rozhodnutí
ONV v Praze 10 - parc. 752 ze dne 22. 1. 1969 pozemek číslo 752 v KÚ Malešice byl vyvlastněn
přímo za účelem průmyslové výstavby a komunikace. Přezíráním těchto listinných důkazů žalovaný
nadále evidoval chybně restituční nárok žalobce ve výši 250.770,15 Kč, když vycházel z charakteru
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
9 10 C 124/2021
pozemků jakou rolí a odmítali dlouhodobě i přes žádosti žalobce přecení. Žalobce postupoval
správně, když s ohledem na shora uvedené dokumenty zejména územní plán z roku 1938 a další
dokumenty nechal ocenit svůj restituční nárok Ing. Ryskou, který vyšel ze správného charakteru
pozemků jako stavebních, kdy rovněž zohlednil a citoval shora uvedené listinné důkazy s důrazem
na regulační plán postupoval tak správně v souladu s ustanovením § 28 a a zákona o půdě a ocenil
pozemky ke dni jejich přechodu na stát jako stavební pozemky. Dospěl tak k ceně pozemků ve výši
9.596.740 Kč. Argument žalovaného o stanovisku Mgr.Koukalové je pouze její domněnkou o
platnosti regulačního plánu a s ohledem na další listinné důkazy z pozdějšího období dospěl soud
jednoznačně k závěru, že podle něj byla prováděna výstavba, a že úřady z tohoto plánu vycházely.
16.Pozemky tak byly určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění , oceňují se
tak jako stavební. Ocenění znalcem Ing.Ryskou je tak dle platných předpisů a Ing. Ryska správně
ocenil pozemky jako stavební. Právě v postupu žalovaného, který po celou dobu nepřihlédl k
listinným důkazům, které osvědčují postup dle regulačního plánu z roku 1938 a hodnotící charakter
pozemku jako stavební a po celou dobu trval na svém ocenění původních pozemků jako
nestavebních právě v tomto postupu lze spatřovat liknavý a svévolný postup.
17.Právní předchůdce žalobce uplatnil jako oprávněná osoba podle § 4 odst. 1 zákona o půdě nárok
na vydání pozemků po roce 1991. Žalovaný o tomto nároku v podstatě nerozhodl do současnosti,
tedy téměř po dobu 30 let. Nebyl zjištěn žádný závažný důvod pro nevydání náhradních pozemků.
Žalobce se na takto dlouhé době žádným způsobem nepodílel. Právě v tomto lze shledat liknavost
libovůli žalovaného. Svévole žalovaného byla shledána i v tom, že vydala i třetí osobě jeden
z pozemků -719/8 KÚ Malešice- dříve nevydaný žalobci. Ze všech těchto důvodů bylo shledáno,
že při uspokojování restitučních nároků právního předchůdce žalobce a jeho samotného bylo
postupováno liknavě a svévolně a žalobce je oprávněn domáhat se převodu náhradních pozemků
soudní cestou, respektive touto žalobou tedy mimo veřejnou nabídku. Obdobnou situací se zabývá
nález Ústavního soudu ČR III Ústavní soud 495/02. se závěrem : „ libovůle či liknavost při
přidělování pozemků je protiprávní a protiprávnímu jednání nelze poskytnout soudní ochranu.
Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku může být jediný prostředek obrany proti
libovůli “.
Libovůle, pro tento spor tak zásadní, navíc byla soudem shledána v průběhu celého řízení.
Žalovaný vědom si značného množství již vydaných i pravomocných rozhodnutí jiných soudů,
kterými bylo obdobným žalobám vyhověno, „ sveřepě “ trval na svých argumentech o nesouhlasu
s charakterem vyvlastněných pozemků jako stavebních. Současně nekonstruktivně tvrdil
zastavěnost pozemků, cestu na pozemcích, veřejně prospěšné stavby na pozemcích a jejich
nevydatelnost. A zjištění na místě při ohledáním bylo vždy opačné – žádné cesty, žádné obecně
prospěšné stavby ...
18.V řízení současně bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce i on se snažili aktivně získávat
náhradní pozemky v rámci veřejné nabídky( § 11 a odst. 1 zákona o půdě ). Soud považuje účast
celkem 4× za dostačující. Výsledkem byl vždy neúspěch a je třeba zdůraznit, že žalovaný přezíravě
neuznával nárok žalobce na ocenění jeho nároku vycházející z charakteru pozemků jako
stavebních. v podstatě z důvodu rozdílných pohledů na hodnotu odňatých pozemků tak byla
znemožněna účast žalobce ve veřejných nabídkách.
19.Soud tak shledal žalobní nárok za důvodný. Žalobce se nemohl domoci svého nároku na vydání
náhradních pozemků účastí ve veřejných nabídkách jak bylo shrnuto shora, a proto jedinou jeho
cestou k dosažení svých nároků byla tato žaloba. Důvodnost je shledána s odkazem na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 CD o 37 67/2009 s tím, že žalobce je oprávněn domáhat se
podanou žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného na vydání náhradních pozemků, aniž by tyto
musely být dříve zahrnuty do veřejné nabídky. Restituční nárok žalobce nebyl uspokojen, je
oprávněn vybrat si náhradní pozemky a domáhat se touto formou žaloby uspokojení svého
restitučního nároku. Žádná překážka nebrání vydání konkrétních pozemků. To bylo zjištěno z
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová.
10 10 C 124/2021
výpisu z katastru nemovitostí i ohledáním soudem na místě. Z těchto důvodů soud žalobě zcela
vyhověl, kdy hodnota pozemků požadovaných ani zdaleka nepřevyšuje hodnotu restitučního
nároku při zohlednění již vydaných pozemků či náhrad.
20.Výrok o nákladech řízení je odrazem úspěšnosti žalobce ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady
řízení v daném případě představují 9 úkonů právní pomoci advokáta po 9.940 Kč-§ 7 , 8odst. 1 (
tarifní hodnota je cena věci v době započetí úkonu právní služby, podkladem pro hodnotu
nemovitosti je oběma stranami deklarovaná shoda o ceně nemovitostí ) vyhl. 177/1996 Sb.-
převzetí zastoupení, sepis žaloby, 3jednání, 2 ohledání, 2 vyjádření 9 režijní paušálů po 300 Kč,
cestovné- 855 km, 3 jednání v Lounech, 2 ohledání, Volvo XC 40, RZ 7AL 9356, 7,1 l na 100 km,
cena 37,10 l benzinu, 31 půlhodin za promeškaný čas po 100 Kč, 21 % DPH-21.321,51 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat
návrhem na výkon soudního rozhodnutí.
Louny 4.února 2022
JUDr. Petr Šilhan v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Hemmerlová. Kateřina Digitálně
podepsal Kateřina
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.11.2022 a vykonatelnosti dne 19.11.2022.
Připojení doložky provedla Kateřina Hemmerlová dne 21.11.2022. Hemme Hemmerlová
Datum:
rlová 2022.11.21
06:47:50 +01'00'