Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál smlouvy stáhnete odsud
STUDIE ARCHEOLOGICKÝCH RIZIK
PREDBEZNY ARCHEOLOGICKY PRUZKUM
„D6 - KNÍNICE - BOŠOV"
(objednatel: Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, 140 00, Praha 4)
ZPRÁVU VYPRACOVALI: ARÚ
ZPRÁVU PODÁVÁ: s • • PRAHA
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, Praha, v.v.i.
Letenská 4,118 01 Praha 1
28. 11. 2022
OBSAH
ÚVOD 3
CÍLE ARCHEOLOGICKÉ STUDIE - PŘEDBĚŽNÝ ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM 5
PODKLADY 5
OKOLNOSTI STAVBY 6
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ 7
Geomorfologické a geologické poměry 8
Pedologické poměry 9
Vegetační poměry 11
Klimatické poměry 11
Vodní režim 12
REŠERŠE A UPŘESNĚNÍ STÁVAJÍCÍCH PODKLADŮ VČETNĚ SUMARIZACE ARCHEOLOGICKÝCH
POZNATKŮ 14
PRAVĚKÉ A STŘEDOVĚKÉ AKTIVITY V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ 14
ARCHEOLOGICKÁ PREDIKCE A KLASIFIKACE ZÓN POTENCIONÁLNÍHO VÝSKYTU AREÁLŮ
PRE-/HISTORICKÝCH AKTIVIT 23
Klasifikace zón 24
POVRCHOVÉ SBĚRY - NEDESTRUKTIVNÍ ARCHEOLOGIE 28
POVRCHOVÉ SBĚRY 28
Podmínky povrchového sběru a přístupnost terénu 29
Metoda povrchového sběru 29
Metodika povrchového sběru v trase D6 Karlovy Vary - Olšová Vrata 30
Výsledky povrchových sběrů 30
VYHODNOCENÍ 36
NÁVRH POSTUPU ARCHEOLOGICKÝCH PRACÍ 38
Detektorový průzkum 38
Geofyzikální měření 39
Zjišťovací terénní výzkum 40
ZÁVĚR 41
SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ 43
2
ÚVOD
Archeologické movité a nemovité nálezy jsou chráněny zákonem o státní památkové péči 20/1987Sb.,
zákonem č. 183/2006 (stavební zákon, § 176) a tzv. Maltskou konvenci (ETS č. 143), která definuje
principy péče o společné kulturní dědictví, skryté v zemi. Úmyslné ničení a neodborné zásahy do
archeologických nemovitých a movitých nálezů, včetně rabování památek detektory, může a bývá
stíháno nejen v rámci postihů zákona č. 20/1987Sb., v platném znění, ale také soudně dle trestního
práva. Obecnou prioritou mezinárodní konvence je ochrana archeologického fondu v jeho přirozeném
prostředí. Územím s archeologickými nálezy je přitom celé území naší republiky kromě míst vytěžených či
jinak prokazatelně znehodnocených.
Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci dle §22, odst. 2
zák. č. 20/87Sb. (zákon o státní památkové péči) již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit
Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území
záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž
podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného
archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický
výzkum.
Formulář pro oznámení stavebního nebo jiného záměru na území s archeologickými nálezy, dle §22, odst.
2 zák. č. 20/87Sb je možné nalézt na https://backend.aiscr.ez/oznameni/Q/
Seznam organizací oprávněných k provádění archeologických výzkumů na území Čech je možné nalézt na
webových stránkách Archeologického ústavu Praha https://www.arup.cas.cz/kdo-ie-opravnen-provadet-
archeologicke-vyzkumy/
Územím s archeologickými nálezy se rozumí území, či místo původního výskytu archeologických nálezů
nemovitých a/nebo movitých, na němž již byly registrovány jakékoliv archeologické nálezy movité či
nemovité povahy, na němž je lze odůvodněně očekávat, či na němž jejich výskyt není vyloučen. Za území
bez archeologických nálezů lze označit pouze takové území, na němž byly prokazatelně odtěženy veškeré
uloženiny čtvrtohorního stáří. Územím s archeologickými nálezy je tedy území celé České republiky s
výjimkou vytěžených oblastí.
Definice archeologického výzkumu (Podle interní normy ARÚ AV ČR, Praha, v.v.i.)
Záchranný archeologický výzkum (dále jen výzkum) je odbornou archeologickou činností vyvolanou
ohrožením či narušením území s archeologickými nálezy. Výsledkem výzkumu je soubor artefaktů
(movitých nálezů) a nálezová zpráva (zpráva o výsledcích výzkumu dle dikce §21, odst. 3 zákona č.
3
20/87Sb., v platném znění), která detailně dokumentuje a interpretuje archeologické situace nenávratně
zničené stavební, těžební či jinou činností. Z tohoto důvodu se výzkumem rozumějí veškeré etapy
archeologické práce na území s archeologickými nálezy až do stadia nálezové zprávy, tedy vlastní terénní
práce (odkryv), provedení úplné dokumentace odkrytých situací, geodetické zaměření plochy výzkumu,
evidence a ošetření movitých archeologických nálezů, další zpracování terénní dokumentace podle
obvyklého standardu (např. překreslení plánů, digitalizace), dokumentace movitých nálezů včetně jejich
případné konzervace, uložení movitých nálezů do vhodného depozitáře, analýza odebraných vzorků
(kromě artefaktů také např. zvířecích a lidských kostí, zbytků rostlin, mineralogických materiálů atd.) a
komplexní vyhodnocení výsledků výzkumu. Nedílnou součástí výzkumu je í jeho přípravná fáze, tj.
terénní průzkum území s archeologickými nálezy podle potřeby (např. povrchový sběr, geofyzikální
měření, letecké snímkování), shromáždění informací o starších nálezech z odborných archivů a jejich
vyhodnocení.
Vypracování základní studie archeologických rizik zahrnuje:
• Rešerše archeologických pramenů a literatury.
• Sumarizace stávajících archeologických poznatků o daném území.
• Sumarizace faktorů přímo/nepřímo podmiňujících a ovlivňujících výskyt archeologických lokalit.
• Základní vyhodnocení potenciálu daného území pro výskyt archeologických situací nebo lokalit.
• Rámcové stanovení časové náročnosti a finančních nákladů Doplňující částí studie archeologických
rizik a návrh postupu prací.
4
CÍLE ARCHEOLOGICKÉ STUDIE - PŘEDBĚŽNÝ ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM
Cílem této studie je přípravná fáze - částečný tzv. pre-exkavační výzkum dané oblastí, tedy území
zasaženého výstavbou, spojený s vyhodnocením potenciálního výskytu míst s doklady prehistorických
aktivit. Na základě vytvoření odhadu míst s možným výskytem archeologických lokalit (movitých i
nemovitých nálezů) je možné stanovit rozsah a formy hlavních etap archeologického výzkumu na
stanovené stavbě.
Součástí této studie je:
Předběžný archeologický průzkum trasy D6 Bošov - Karlovy Vary (ÚSEK Knínice - Bošov) v rámci kterého
budou provedeny povrchové sběry a bude provedena rešerše a upřesnění stávajících podkladů včetně
sumarizace archeologických poznatků v daném území.
• PODKLADY
Jako podklady pro tuto studii archeologických rizik týkající se plánované stavby „D6 Knínice - Bošov
budou sloužit:
- Informace z odborné literatury a pramenů
- ADČ - Archeologická databáze Čech datový soubor vytvářený a spravovaný v archivu ARÚP jako
centrální evidence archeologických výzkumů a nálezů pro území Čech a digitální archiv Archeologického
ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.
- SAS - Státní archeologický seznam České republiky - informační systém o území s archeologickými
nálezy ve smyslu § 22 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, spravovaný
Národním památkovým ústavem (NPÚ) pro účely ochrany a záchrany archeologických nálezů na území
ČR.
- Archeologická mapa ČR (AMČR) - softwarová aplikace která mimo jiné slouží ke shromažďování dat o
plánovaných terénních zásazích a sběru dat o jejich výsledcích. Zahrnuje i retrospektivní databázi
archeologických výzkumů, nálezů a lokalit, digitální archiv terénní dokumentace a soubor bibliografických
údajů.
- Inventáře archeologických sbírek
- Mapové podklady
- Výsledky terénního archeologického výzkumu provedeného formou povrchových sběrů
5
OKOLNOSTI STAVBY
Na základě zadání objednatele (Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, 140 00, Praha 4) je
vypracována následující studie archeologických rizik pro výstavbu projektu „D6 Knínice - Bošov".
Stavba „D6 Knínice-Bošov" je jedním z úseků přestavby silnice 1/6 na dálnici D6, Hlavní náplní stavby je
zkapacitnění a úprava stávající dvoupruhové silnice 1/6 v úseku mezi obcemi Knínice a Bošov. Ta je v
současné době vedena po dvoupruhové komunikaci v šířkách asi 8-10 metrů.
Délka komunikace j'e 7900 metrů a v celém úseku je trasa vedena po zemědělských půdách jižně od
stávající silnice 1/6. Úsek prochází katastrálním územím následujících obcí: Mokrá, Vrbice u Válče,
Skřipová, Týniště, Štoutov, Verušičky, Čichalov, Knínice u Žlutíc. Připojení dálnice D6 na silniční síť je
provedeno mimoúrovňovou křižovatkou u obce Knínice v km 6,300. Na trase bude realizováno šest
mostních objektů, z toho pět na hlavní trase přes vodoteče a silnice II. a III. tříd. Stavbou budou vyvolány
četné přeložky inženýrských sítí, zejména vodohospodářských objektů.
Dálnice D6
stavba
Knínice - Bošov
Malý Hlavákov
H riv in o v
Luka
Velký Hlavákov
i m j aaasa \
Týniště
Vahaneč \ Budov Verušičky
V itc . _
A* 90 Žlutíce (Knínice) j Sknpova
Knínice Sošov I řešená stavba
jiné stavby
čichalov
- ŘEDITELSTVÍ SILNIC A DÁLNIC ČR
Rabbof Štoutov Mokrá
Václavský Mtýn
Kovářov Matoušův Mlýn
Obr. 1: Průběh plánované přestavby silnice 1/6 na dálnici R6 - Žalmanov - Knínice (zdroj: https://www.rsd.cz/mapa-
staveb)
6
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ
Čtvrtohory (kvartér), současná geologická epocha, představují úsek, v němž se odehrává podstatná část
evoluce člověka a lidské civilizace. Přírodní podmínky tohoto úseku tvoří tedy určující rámec minulosti
člověka. Jejich základní charakteristikou je periodické střídání chladných a teplých úseků, ledových a
meziledových dob (glaciálů a interglaciálů), a s tím související rozsáhlé přestavby vegetačního krytu,
sedimentární dynamiky i struktury rostlinných a živočišných společenstev. Vývoj lidské společnosti
probíhá v mezích daných přírodními podmínkami, které nejsou ani zdaleka statické. Jde o obecnou
otázku vztahu biologických systémů (včetně lidské kultury jakožto vysoce diferencovaného produktu
biologické existence člověka) a abiotických přírodních podmínek. Vzájemné ovlivňování dvou sfér-
přírodní a kulturní - má charakter koevoluce. To znamená, že obě sféry jsou ve svém vývoji natolik
vzájemně provázané, že je nelze oddělovat, pokud se nechceme dopustit nejhrubší abstrakce (Pokorný-
Dreslerová 2007).
Pestrá, mozaikovitá krajina na přelomu pleistocénu a holocénu poskytovala lovcům a sběračům
nejrozmanitější zdroje obživy. S postupující expanzí lesa se mezolitický člověk musel přeorientovat ze
skupinového sezónního lovu velké stádní zvěře na individuální lov lesní fauny, pro kterou byly atraktivní
zejména drobné otevřené paseky zarostlé náhradní bylinnou vegetací (Mellars 1976; Clark - Robinson
1993).
Nástup zemědělství znamenal počátek dlouhodobého a stále se zvětšujícího vlivu člověka na utváření
reliéfu, vegetačního krytu a rozšíření i druhové složení fauny. Původní „přirozená" krajina začala být
přetvářena v krajinu „kulturní". Intenzita vlivu zemědělství na okolní prostředí je přímo úměrná
konkrétnímu hospodářskému modelu a délce jeho provádění V době bronzové bezpochyby přetrvával
tradiční pěstitelsko-chovatelský model, ovšem s výrazným rozšířením spektra pěstovaných druhů.
Všeobecná dostupnost železa koncem starší doby železné vedla k postupným inovacím zemědělského
náčiní. Pomocí železné radlice mohly být obdělány i méně kvalitní půdy. Překážky spojené s technologií
orby byly do této doby zřejmě jednou z příčin absence osídlení v oblastech s těžkými nebo kamenitými
půdami, které se vyskytují zejména ve středních a vyšších nadmořských výškách. Tato technologická
příčina rozšiřování osídleného území mohla hrát dokonce větší roli než příčiny klimatické. V průběhu
zemědělského pravěku se postupnou intenzifikací rozsah kulturní krajiny rozšiřoval do poloh vzdálených
od staré sídelní oblasti neolitické kolonizace a do poloh výše položených. Tak začala oblastní diferenciace
české kulturní krajiny založená na dynamice osídlení. Kulturní krajina počínaje neolitem expandovala, ale
nesouvisle. Rostla ve vlnách kolonizací, ústupů osídlení a opětovných rekolonizací.
Informace o georeliéfu krajiny, tvou podloží, půdním pokryvu, klimatu, vodním režimu a vegetačních
poměrech jsou tedy klíčové pro predikování míst v krajině vhodných pro osídlení v různých obdobích
lidských dějin.
7
Geomorfologické a geologické poměry
Predikovaný čtvrtý úsek prochází dvěma geomorfologickými celky - Tepelskou vrchovinou a Doupovskými
hory. První ca 2 km prochází tzv. Vahanečskou kotlinou, která na východě navazuje na Bochovskou
vrchovinu ( geomorf. celek Tepelská vrchovina). Zbylá část úseku se nachází již v celku Doupovské hory.
Konkrétně ve Valečské vrchovině, jež tvoří jižní cíp Hradišťské vrchoviny. Tepelská vrchovina je mírně
zvlněnou plochou rovinou o střední nadmořské výšce, přibližně 550 m. Doupovské hory jsou
geomofologickým celkem Podkrušnohorské oblasti v Krušnohorské soustavě. Mají charater ploché
hornatiny kruhového půdorysu s vrcholy 700 - 934 m. n. m., které obklopují oválnou erozní sníženinu o
nadm. výšce ca 550 m. Původ formování Doupovských hor leží v lávových proudech, na nichž vznikly
strukturní plošiny a v sypkých pyroklastických uloženinách se zformovaly příkré svahy (Demek -
Mackovčin 2006, 126).
Výškový profil stavby v souladu s charakterem zdejší krajiny kolísá, počáteční niveleta úseku začíná na cca
570 m n. m., v závěru úseku stoupne až k téměř 650 m n. m.
Obr. 2: Průběh plánované trasy D6 zasazený do georeliéfu krajiny (zdroj: https://ags.cuzk.cz/av/).
8
Posuzovaný úsek se nachází v soustavě Český masiv. Západně od Vahanče prochází ve směru SV-JZ
hraníce oblastí prvohorní pararuly a svorového fylítu (kralupsko-zbraslavská skupina), která zasahuje
téměř k Verušíčkám. V posuzované oblastí jsou rovněž četné výchozy terciárních vulkanítů, jež jsou
příznačné především pro oblast Doupovských hor (geologická regionální jednotka Doupovské hory).
Obr 3: Geologická mapa 4. úseku. Proterozoikum: 786 - pararula; 781 - fylit svarový; terciér: pyroklastické
napadávky doupovského centra; Kvartér: světle modrá: 6 -fluviální nivnísediment; 7 - deluviofluviálnísmíšený
sediment; fialová: vulkánity
Pedologické podmínky
Hlavní půdní jednotku představují v úseku Kníníce - Bošov kambizemě, které jsou vázány především na
výraznější reliéf krajiny. V místech vodotečí se vyskytují fluvizemě, nahodile í ostrůvky glejí.
Kambízem je typ půdy, patřící mezí kambísol. Jedná se o nejrozšířenější půdní typ na území České
republiky. Dříve byl nazýván hnědou (lesní) půdou. Je vázána na silně členité reliéfy. Nachází se ve
svažitých podmínkách v hlavních souvrstvích svahovin magmatítů a metamorfitů a zpevněných
sedimentárních hornin. Kambizemě jsou převážně hluboké až velmi hluboké půdy a v jejich vlastnostech
se odráží vliv půdotvorného substrátu a nadmořské výšky (tzv. bioklimatický činitel). S nadmořskou
výškou stoupá hloubka půdy, zvyšuje se její kyprost, roste obsah humusu a hloubka prohumóznění,
zároveň však větší množství srážek způsobuje větší vymývání.
Limitujícími faktory zemědělského využívání kambizemí jsou: klíma, svažitost, skeletovitost, hloubka
profilu a půdní acidita. Kambizemě nižších poloh jsou v současném zemědělství využívány především jako
orné půdy, ve vyšších polohách je výrazně zastoupen trvalý travní porost. Úrodnost kambizemí je různá,
9
zpravidla se snižuje se vzrůstající nadmořskou výškou. Ve svahových polohách jsou kambizemě značně
ohroženy erozí. V případě jejich využití jako orné půdy je nutné hnojení. Pěstují se na nich méně náročné
plodiny.
Fluvizemě se nachází v nivách vodních toků a vznikají z povodňových sedimentů. Jsou charakteristické
fluvickými znaky: vrstevnatostí a nepravidelností rozložení organických látek. Zrnitost fluvizemě závisí na
rychlosti vodního toku a vzdálenosti od řečiště. Fluvizemě se vyznačují příznivými fyzikálními vlastnostmi,
nacházejí se ve větších plochách, zejména nížinách, a půdotvorný proces je periodicky přerušován
akumulační činností vodního toku. Mimo období občasných záplav nejsou fluvizemě ovlivňovány
nadbytečnou vlhkostí. Projevy glejového procesu jsou v půdním profilu patrné až hluboko. Obsah
humusu je střední, avšak prohumóznění je značně hluboké. Původní vegetací jsou lužní lesy a jiné lužní
porosty.
Gleje jsou půdy trvale podmáčené. Mají velký význam při zadržování vody v krajině. Jsou využívány pouze
jako louky.
Obr. 4: Pedologická situace 4. úseku a bezprostřední blízkosti. FLg -fluvizem glejová; G Lf- glejfluvický; GLm - glej
modální; KAga'- kambizem oglejená mesobazická; KAd - kambizem dystrická; GLo'- glej zrašelinělý; KAa'-
kambizem mesobazická; KAgb'- kambizem oglejená eutrofní; KAm - kambizem modální; KAsb'. kambizem rankerová
eutrofní; KAy - kambizem psefitická; PGm:GLo' - pseudoglej modální: glej zrašelinělý; Kab' - kambizem eutrofní
(Zdroj: https://mapy.geology.cz - upraveno)
10
Vegetační poměry
Od západu se v daném míkroregíonu prolínají bíkové a/nebo jedlové doubravy s víolkovýmí bučínamí. V
úrovní od Verušíček směrem k západu pak jednomyslně převládají černýšové dubohabřiny. Černýšové
dubohabříny se zpravidla vážou na živinami bohaté, zpravidla hluboké půdy na svazích i plošinách v
teplejších oblastech, jedná se o lesy s převahou habru, dubu a lípy (Chytrý - Kučera - Kočí a kol. 2010).
Trasa tohoto úseku posuzované stavby bude protínat především zemědělský a pastevecky využívanou
krajiny a spíše drobnější lesní úseky.
luzní lesy
dubohabřiny
květnaté bučlny a jedllny
acldofllní bučlny a jedliny
teplomilné doubravy
acidofllní doubravy
smrčiny
subalplnská a alpínská vegetace
I antropogenni vegetace výsypek
Obr. 5: Mapa potenciální přirozené vegetace (podklad: data PLADIAS 2022). Místo stavby označeno červenou
šipkou.
Klimatické podmínky
V rámci klimatického mapování ČR dle E. Quítta (1973) zcela do oblastí MT3, tedy do oblastí mírně teplé.
Ta se vyznačuje mírným jarem, normálně dlouhým až delším, kratším a sušším létem, zima je mírná až
mírně chladná, suchá až mírně suchá, normálně dlouhá. Počet dnů se srážkami alespoň lm m v roce je
110-120, přičemž ve vegetačním období dosahuje srážkový úhrn 350-450 mm. Počet dnů se sněhovou
pokrývkou se pohybuje mezí 60-100. Ca 3km jižně a východně od úseku silnice 1/6 začíná mírně teplá
oblast MT4, severně pak, zhruba v místech vojenského újezdu Hradiště oblast chladná CH7.
11
Obr. 6: Klimatická mapa (dle Quitt, 1971)
Vodní režim
Posuzovaný úsek přestavby silnice R6 je protkán množstvím drobných vodotečí. Jedním z nich je potok
Malá Trasovka, pramenící v Doupovských horách v areálu vojenského újezdu Hradiště. Silnici R6 potok
protíná severo-jižně, východně od Žlutíc se vlévá do Střely. Další výraznější vodotečí je potok Velká
Trasovka, pramenící rovněž ve vojenském újezdu Hradiště a vlévající se do Střely. Průběh silnice R6
protíná východně od Verušiček. Do potoka Velká Trasovka se na katastru obce Verušičky, ca 1 km severně
od trasy vlévá další drobná vodoteč - Lochotínský potok. Západně od obce Skřipová pak protíná průběh
silnice R6 Luční potok, pramenící ve vojenském újezdu Hradiště a ústící do potoka Velká Trasovka.
Potoční síť mikroregionu je hustě protkána řadou dalších drobných bezejmenných vodotečí. Zdejší
prostředí bylo velmi příznivé pro vznik řady rybníků a vodních mlýnů (viz níže).
12
■Záhoři Týnišlé
Vahaneč
Verušičky
Budov
Čichalov Nová
Knínice Mokrá
.Veselov Štoutov
Kovářov
Matoušův
Mlýn '
atibof
Obr. 7: Potoční síť v blízkosti úseku Knínice - Bošov (Zdroj: https://www.mapy.cz)
13
REŠERŠE A UPŘESNĚNÍ STÁVAJÍCÍCH PODKLADŮ VČETNĚ SUMARIZACE ARCHEOLOGICKÝCH
POZNATKŮ
• PRAVĚKÉ A STŘEDOVĚKÉ AKTIVITY V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ - REŠERŠE PRAMENMÍ
Přestože v přilehlé oblasti k posuzovanému úseku silnice došlo v posledních letech k několika zjišťovacím
archeologickým akcím, je počet pozitivních zjištění celkově minimální. A to i přesto, že jsme
bezprostřední okolí plánovaného úseku R6 poměrně rozšířili, aby bylo patrnější minimum archeologicky
pozitivních situací í v širším okolí (viz Obr. 8). V rámci těchto akcí můžeme uvést např. záchranný
archeologický výzkum formou dohledu kaple nejsvětější Trojice ve Verušičkách, který však byl omezen
toliko na vyklízecí práce před renovací kostela a jako takový nepřinesl žádné nové poznatky ohledně
stavebního vývoje kaple (Káčerik 2019). Při výstavbě rychlostní komunikace R6 v úseku Libkovice - Bošov
byl archeology dohlížen téměř 4,5 km dlouhý úsek, nicméně bez jakékoli pozitivní archeologické situace.
Zjištěné pozitivní archeologické situace jsou sice převážně středověkého/novověkého datování, přesto
však nemůžeme zcela vyloučit přítomnost pravěkých sídelních či pohřebních areálů. Dokládá to pozdně
halštatské hradiště u Podštěl. Na čedičovém Jezerském vrchu (nadm. v. 589 m. n. m.) je do dnešních dob
na východní a zčásti jižní straně dochován val sypaný z kamene a hlíny, místy se stopami spečení. V roce
1981 byla ve východní části hradiště kopána zjišťovací sonda, která na základě několika desítek
keramických zlomků datovala hradiště do pozdní doby halštatské (Soukupová - Baštová 1984, 93). Rovněž
jihozápadně od obce Podštěly pochází z prostor bývalé cihelny nálezy z období pozdního halštatu. Jejich
nálezové okolnosti nicméně nejsou příliš jasné (AMČR: Záznam C-9132354A-D01), např. není jasné, zda
se jedná např. pohřební areál či sídliště.
Ca 6 km jižně od silnice R6, se východně od Žlutíc nachází rozsáhlá stolová hora Vladař, na níž se v
laténském období nacházelo významné opevněné hradiště. Hradiště nebylo nikdy systematicky
zkoumáno, pouze část válu a dřevěná roubená cisterna v předhradí. Krom pozdně halštatského a
laténského osídlení zde bylo doloženo i osídlení ve střední době bronzové (např. Chytráček - Šmejda
2005; Chytráček a kol. 2012). Hradiště však bylo významným mocenským centrem, jehož význam zdaleka
přesáhl sídelní mikroregion a je velmi pravděpodobné, že dojde k nárůstu lokalit doby bronzové a
především pak doby železné v povodí horní Střely.
14
Obr. 8: Hradiště Vladař - pohled od severozápadu (foto: D. Malyková)
Ostatní archeologické doklady v predlkovaném úseku jsou zastoupeny již výrazně mladšími nálezovými
situacemi.
Na návrší Hůrka, severně od obce Čichalov je již k r. 1386 doložena tvrz. Zbytky tvrziště byly údajně
patrné ještě v 50. letech 20. st., v současnosti jsou však již zcela rozorány. Doposud zde neproběhl žádný
archeologický výzkum (https://www.pamatkovykatalog.cz/tvrz-tvrziste-archeologicke-stopy-20568447).
Lokalita (a to jako v řadě dalších případů i vzhledem k nespolehlivosti hlavního zdroje informací: Kabát -
Slepička) spíše hypotetického charakteru, existence památky je nespolehlivá. Údajná lokalita se má
nacházet na vrcholku návrší, v jeho J části nad vsí. Stopy po příkopu nejsou patrné, není zde nic, co by
prokazatelně potvrzovalo existenci opevněného sídla. V J, nejméně přístupném svahu směrem ke vsi jsou
terénní stupně, které snad mohly být považovány za příkop. Jde ale spíše o terasovité úpravy, které se v
okolí vyskytují velmi hojně. Opevnění právě v těchto místech by postrádalo smysl a to za situace, kdy na
mnohem přístupnějších stranách není. Na vrcholku J části jsou patrné terénní nerovnosti, z nichž jeden je
pravoúhlého půdorysu - snad jde o relikty staveb či jiných objektů. Další nerovnosti jsou zakryty
neprostupnými křovinami. Jejich souvislost s údajným tvrzíštěm je ale bez archeologického výzkumu jen
hypotetická. V sedle mezi J a S vrcholkem návrší je vybudován násep s vodojemem. Terénní hrany a meze
15
v okolí na ploše návrší souvisí pravděpodobně jen s hospodářským využitím, ne s opevněným sídlem.
Plocha je zčásti porostlá křovinami, zčásti zatravněna, řídké vzrostlé listnaté stromy.
Ve Válči proběhlo v posledních letech hned několik archeologických výzkumů v souvislosti s výstavbou
vodovodu (Jirát 2003), kanalizace (Přemyslovská - Krček 2012), rekonstrukcemi v areálu zdejšího zámku
(Klsák - Tajer 2011) aj. (Postránecká - Koderová - Krček 2016; Přemyslovská - Krček 2012; ), které však bez
výjimky zdokumentovali pouze novověké situace, přestože obec Valeč je písemnými prameny uváděna již
k r. 1358 (Profous a kol. 1957, 470). Podobně i obec Chýše byla v souvislosti se stavebními pracemi
dohlížena archeology, ve zdejším kostele Panny Marie proběhl dokonce zjišťovací archeologický výzkum
(Jirát 2003a), nicméně přestože je obec zmiňována již k r. 1169 (Profous a kol. 1949, 85), byly
zdokumentovány pouze novověké terény a situace.
Obr. 9: Archeologická zjištění v blízkosti plochy plánované výstavby úseku (černé tečky - negativní zjištění, čísly
vyznačeny pozitivní archeologické akce). 1 - pozdně halštatské hradiště u Podštěl; 2 - zaniklá usedlost Karlova
ovčárna; 3 tvrziště u Čichalova; 4 - Valeč; 5 - pozdně halštatské nálezy z cihelny u Podštěl; 6 - Chýše.
16
Písmem psané dějiny, jak již bylo ostatně naznačeno výše, zmiňují okolní obce již v průběhu středověku.
Ves Vahaneč (Bohentsch) je uváděna k r. 1237 (Profous a kol. 1957, 466), Budov (Buda) k r. 1390 (Profous
a kol. 1947, 204), Verušičky (Klein Werscheditz) (Profous a kol. 1957, 504) k r. 1572, Skřipová (Krippau) k
r. 1395 (Profous a kol. 1957, 82), Bošov (Poschau) k r. 1233 (Profous a kol. 1947, 130-131), Nová Teplice
(Neu Teplitz) k r. 1359 (Profous a kol. 1957, 327-28), Mokrá (Mokrau) k r. 1463 (Profous a kol. 1951, 126),
Štoutov (Stadt Hoffen) k r. 1428 (Profous a kol. 1957, 307), Čichalov (Sichlau) k r. 1386 (Profous a kol.
1947, 308), Knínice (Knónitz), k r. 1581 (Profous a kol. 1949, 262).
První písemná zmínka o vsi Skřipová pochází z roku 1395, kdy je zmiňována ve sporu o dědictví. V roce
1532 je ves uváděna jako součást žlutického panství. Roku 1630 byla Skřipová spojena se zbožím tvrze v
Týništi, se kterou byla v roce 1783 připojena k panství Luka. Na základě zákona o obcích ze dne 17.
března 1849 se roku 1850 nakonec Skřipová stala samostatnou obcí. Jednalo se o nepravidelně
založenou s hospodářskými staveními kolem návsi s obecní kaplí Panny Marie Bolestné. Usedlost č. 3
Adolfa Rotha byla postavena stavitelem Kórnerem z Bošova. Farou spadala obec ke kostelu ve Žlutících.
Na východním okraji vsi se rozkládal dnes již zaniklý velký Skřipovský rybník (Krippauer Teich) a severně
od vsi ještě Malý rybník (Klein Teich), postupně zaorané a přeměněné v pole během druhé poloviny 20.
století.
Ves Verušičky (Klien Werscheditz) založili na počátku 16. století tehdejší majitelé panství Luka z rodu
Steinbachů. Snad Mikuláš ze Steinbachu tehdy převedl část svých poddaných ze vsi Verušice (Gross
Werscheditz) na jiné pozemky v manství, na kterých vznikla nová ves. Svůj vztah k Verušicím dokládá její
název, který naznačuje menší (mladší) Verušice. Po smrti Mikuláše ze Steinbachu v době kolem poloviny
16. století přešlo panství Luka na jeho syny Kryštofa a Volfa, kteří si krátce poté dědictví rozdělili. Kryštof
převzal manství Luka a mladší Volf získal pozemky se vsí Verušičky, ze kterých vytvořil centrum
odděleného samostatného statku s tvrzí a poplužním dvorem, doloženého písemně poprvé teprve v roce
1556, kdy byl vtituláři české šlechty uveden s predikátem „na Werussičkách“. Na počátku 18. století byla
stará tvrz Františkem Nesslingerem ze Schelchengrabenu přestavěna na dvoukřídlý barokní zámek,
upravený na konci 19. století v pseudogotickém slohu (Karel-Knoll-Krčmář, 2009,178).
Asi 750m jižně od kostela ve Verušičkách se nachází osamělý farní kostel Všech svátých zaniklé
středověké vsi Vakov (také Bakov, Wakow). Byl postaven v gotickém slohu v první polovině 14. století.
Jako farní fungoval již před rokem 1350, v roce 1375 sestává filiálním kostelem děkanského chrámu ve
Žlutících. V době husitských válek zůstal katolický a byl pravděpodobně jedním z hlavních katolických
kostelů v oblasti. V té době je dokonce uváděn jako mateřský a žlutický kostel jako filiální. Později se ale
správa farnosti přesunula zpět do Žlutic. V historii byl několikrát upravován, naposledy v první třetině 20.
století, zachoval si ale podobu gotické stavby s obdélnou lodí proraženou pouze na jižní straně 3 malými
obdélnými okny a hrotitým portálem. Presbytář kostela je osvětlen hrotitými okny a stabilizován
17
opěrnými pilíři na trojúhelníkovém půdorysu. Kostel přestal být udržován po odsunu německého
obyvatelstva po 2. světové válce a jeho interiér byl postupně rozkraden či zničen. Rovněž byl devastován
i hřbitov kolem kostela, který sloužil obyvatelům Kovářova, Skřipové, Čichalova a Štoutova. Na počátku
21. století byl kostel v havarijním stavu a došlo k jeho částečné rekonstrukci.
Obr. 10: Současná podoba kostela Všech svátých (foto D. Malyková)
Nakolik mohou relikty zaniklé středověké osady Vacov zasáhnout do trasy plánované dálnice není zřejmé,
jelikož není znám její přesný rozsah. Kostel je vzdálen vzdušnou čaasrou od trasy stavby cca 300m a
takovou možnost tedy není možné vyloučit.
Ves Budov byla pravděpodobně založená už ve 13. století. Přímá zmínka se v písemných pramenech
objevuje ale až v roce 1390, kdy se zmiňuje Lev z Budova. V rozmezí let 1399-1400 je zmiňován Purkart
z Budova. V 30. letech 15. století je uváděn Purkart z Budova, není jisté jestli je to totožná osoba, či její
potomek. Nejpozději koncem 14. století vzniklo v Budově šlechtické sídlo, jeho poloha a podoba není
známa. V roce 1452 je ves v majetku Jana z Budova, prokazatelně předka Budovců z Budova. Po něm
drželi zboží bratři Purkart a Václav. Kolem roku 1530 prodává Jan Čičalovec z Čičalova tamní majetek
Jindřichovi z Údrče. Jindřich jej přepisuje na své syny Melichara, Jiřího, Baltazara a Kašpara, o čemž
18
svědčí zápis v obnovených zemských deskách po požáru roku 1541. Po roce 1542 se bratři o majetek
rozdělili a Budov získává druhorozený Jiří a vlastní ho dalších patnáct let. Po Jindřichově smrti v roce
1575 vlastnili Budov jeho synové. Poprvé jako majitelé jsou zmiňováni v roce 1577, nedlouho poté si
majetek bratři rozdělili a Budov získává Felix, nedrží ho však dlouho a v roce 1581 jej prodává Bernartovi
Cukroví zTamfeldu. Bernart umírá pravděpodobně v roce 1589, či nedlouho po tom. Není známo jestli
měl nějaké potomky, ale víme, že statek se zadlužil a kupuje ho roku 1592 Baltazar Sekerka ze Sedlčic.
V roce 1611 je první písemná zmínka o renesanční tvrzi, založené buď Údrckými, nejpozději však rodem
Sekerků. Po Baltazarovi Sekerkoví ze Sedlčic dědí Budov jeho syn Felix, který umírá v roce 1623 a Budov
přechází na jeho ženu Helenu, té se nedaří statek udržet a prodává ho svému zeti Maxmiliánu Ladislavu
Elbognárovi, který nechal opravit tvrz, protože v roce 1631 je nazývána tvrzí spálenou a v roce 1647, kdy
jej předává Baltazarovi Ladislavovi Sekerkoví je zmiňována tvrz s poplužním dvorem. Baltazar Ladislav
Sekerka vlastní statek několik desetiletí, není známo, kdy přechází na jeho syna Felixe. Za Baltazara či
Felixe proběhla rozsáhlá přestavba panského sídla i celého poplužního dvora v zámek. Felix Sekerka
prodává v roce 1698 Budov Petrovi Jáchymovi Campanovi z Róssenfeldu. Po něm se ujímá majetku
v roce 1720 jeho syn Adam Antonín z Campan z Róssenfeldu, který 6. 7. 1725 prodává Budov Kryštofovi
Vojtěchovi Putzovi z Breitenbachu, ten rok na to umírá a panství po něm dědí jeho synové Václav
Leopold a František Antonín, dcera Eva Rozina a vdova. V roce 1727 přikročili k rozdělení majetku
a Budov získává mladší syn František Antonín, ten ho ale později prodává bratrovi. František Xaver, syn
Václava Leopolda z Campan z Róssenfeldu, v roce 1774 prodává část svých statků, včetně Budova,
Františkovi Antonínovi Nosticovi. Od roku 1774 přestal být Budov využíván jako rezidenční. Jeho syn
Friedrich Nostic prodává Budov v roce 1798 Kašparovi Friedrichu Josefovi, svobodnému pánovi von
Overschie, jeho dědicové mění Budov v roce 1810 s Karlem de Thysebaert za majetky v Belgii
a Nizozemí. Karel de Thysebaert postupuje Budov v roce 1828 svému synovi Augustovi. August de
Thysebaert nedrží Budov dlouho a v roce 1830 jej prodává malostranskému měšťanovi Janovi Antonínovi
Hladíkovi. V roce 1838 Jan Antonín Hladík prodává Budov Antonii z Neubergu. Neubergové v Budově po
letech opět sídlili a postavili zde v roce 1841 kapli Panny Marie. V roce 1863 kupují Budov manželé
Heidlerovi. Po rocel863 se majitelé Budova často střídali. V roce 1878 koupil starý zámek Budov a celý
velkostatek Johann Klieber pro svého mladšího syna Franze Kliebera, který vybudoval nový, současný
zámek roku 1897 (Úlovec, 2005).
První písemná zmínka o vesnici Knínice pochází z roku 1581, kdy patřila k holetickému panství Zumrů
z Herstošic. Roku 1592 připadla Janu Jiřímu Zumrovi, který si zde pravděpodobně postavil tvrz. Jeho
nástupce Kryštof Zumr potom panství roku 1603 prodal Jáchymovi z Kolovrat. Od roku 1633 Knínice
patřily k údrčskému panství, takže zdejší tvrz již nebyla potřebná a beze stop zanikla (Bělohlávek 1985).
19
Kromě do současnosti dochovaných vesnic a obcí se středověkým/časně novověkým jádrem se v tomto
mikroregionu vzhledem k četným drobným vodotečím nachází mnoho mlýnů a samot. Některé z nich se
dochovaly až do současnosti (Viz Matoušův a Václavův mlýn na obr. 9 níže). Jiné však zanikly a jejich
poslední stopy byly zahlazeny hlubokou orbou posledního půlstoletí, takže se o nich dozvídáme jen díky
staršímu mapování. Příkladem může být usedlost Karlova ovčárna (viz obr.9). Ta se nacházela
jihozápadně od obce Mokrá. Archivní letecké snímky z poloviny 20. st. uvádí ještě patrné její relikty v
terénu, v současnosti však není v terénu patrná vůbec. Její dispozice je doložena na mapách prvního
vojenského mapování (r. 1764-68) (SAS: Poř. č. SAS: 11-24-14/6).
Obr. 11: Zaniklá usedlost Karlova ovčárna na mapách prvního vojenského mapování. Na mapě I Matoušův a
Václavův mlýn, které se dochovali do současnosti (Zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/)
Další mlýny se nacházely u potoka Velká Tarasovka příkladem je zaniklý Blažkův mlýn (Blaschka Mühle) v
katastru obce Štoutov (část obce Čichalov). Mlýn stál ještě v 50. letech minulého století, dnes jsou na
mlýništi již jen ruiny. U mlýna stála kaplička z roku 1873, dnes rovněž v troskách.
Další mlýn, který se nacházel v těsné blízkosti plánované stavby byl Skálův mlýn (Stalla Mühle), který se
nacházel asi 1300m severozápadně od obce Štoutov (viz obr. 10, 11). Jeho pozůstatky leží asi 300m jižním
směrem od plánované stavby.
20
Obr. 12: Poloha Skálův mlýn na historické mapě.
Obr. 13: Podoba začátku náhonu Skálová mlýna v současnosti (zdroj: https://www.vodnimlyny.cz)
Vodní mlýn s pilou, nazývaný Lukášův mlýn (Lukashmůhle) byl vybudován někdy na přelomu 18. a 19.
století na pravém břehu potoka Velká Trasovka (Trasovska Bach) asi 850 m jižně od vsí Týniště
21
(Thónischen). Po roce 1945 však již nebyl patrně obydlen a opuštěné objekty přestaly být udržovány a
postupně chátraly. Ležel asi 1,15 km jižně od kaple sv. Prokopa v Týništi.
Celá oblast byla a je křižována množstvím cest různého stáří. Některé z nich slouží jako komunikace
dodnes, jiné zanikly a jejich relikty budeme moci objevit a zkoumat při stavbě plánovaného úseku dálnice
D6.
22
ARCHEOLOGICKÁ PREDIKCE A KLASIFIKACE ZÓN POTENCIONÁLNÍHO VÝSKYTU AREÁLŮ
PRE-/HISTORICKÝCH AKTIVIT
V krajině můžeme v závislosti na různých faktorech očekávat archeologické doklady sídelních areálů,
pohřebních areálů, areálů zvláštních aktivit a těžebních a prospekčních areálů a cest:
- sídelní areály - místa, která pre/historické komunity volily pro zakládání svých sídel. Pří jejích výběru
hrály významnou rolí environmentální faktory příznivé pro zemědělství a sídlení. Nebo výskyt
významných surovinových zdrojů.
- pohřební areály - místa ukládání mrtvých pre/hístoríckých komunit. Jedná se většinou o plochy na
okrajích sídelních areálů, méně závislé na ekonomickém potenciálu území.
- areály zvláštních aktivit - místa, která indikuji společenský nebo rituální život pre/hístoríckých komunit.
Vyskytují se většinou na okrajích nebo stranou sídelních zón. Takovými nálezy mohou být stavby (např.
kruhové areály, doklady vojenských opevnění) nebo artefakty (depoty).
- těžební areály, pozůstatky po důlní prospekci. - ve specifické krajině je možné očekávat důlní areály,
které mohou být doprovázeny sídlištními a výrobními objekty, nebo dalšími objekty související s těžební a
prospekční činnosti.
- cesty
Jedním z hlavních cílů této archeologické studie je stanovení zón potencionálního výskytu areálů pre-
/hístoríckých aktivit. Ke stanovení těchto zón jsme použili kormě informaci o známých nalezištích také
systém archeologické predikce.
Archeologická predikce spočívá v hledání skrytých systémů v osídlení a využívání krajiny v prehistorii.
Tato snaha je založena na předpokladu, že archeologické lokality většinou nejsou v krajině rozptýleny
náhodně, ale jejich rozmístění závisí na mnoha faktorech. Většinou se jedná o vlastnosti terénu, mezi
které patří: typ podloží a půdní pokryv, nadmořská výška, vzdálenost od vodního zdroje, svažitost terénu,
přítomnost zdroje nerostných surovin apod. Pomocí kombinace těchto faktorů je pak možné identifikovat
v krajině ty areály, kde by se mohly vyskytovat dosud neobjevené archeologické lokality.
Jako podklad pro prediktivní modelování zčásti sloužily mimo jiné také dosavadní poznatky o způsobu
sídlení a využití krajiny člověkem v různých obdobích minulosti (viz. Tab. 1).
23
období kultura typ lokalit vzdálenost od vodního zdroj« převýšení od vodního zdroji svažitos
neolit LnK 600m (-1000m) do 20m 0°-3°
eneoiit eneoiit
UK do 20m do 4°
LK sídliště do 400 do lOm l°-3°
doba bronzov LK pohřebiště do 400 do lOm do 1°
SPK sídliště do 400 do lOm l°-2°
SRK pohřebiště 100-500 do lOm do 1°
doba laténsk; doba laténská do 250m (61%sídlištj do 20m do 3°
doba římská doba římská do 300m do 20m
Tabulka 1: Příklad vztahu dosud evidovaných archeologických lokalit k přírodnímu prostředí s důrazem na
vzdálenost od vodního zdroje
Je třeba si ale uvědomit, že predikce pracuje v rámci možností se statistickými postupy a ve své podstatě
vyjadřuje pouze pravděpodobnost, s jakou se archeologická lokalita může vyskytnout v konkrétní
modelované zóně.
Na základě dosavadních poznatků a prediktivního modelování jsme sledované území z hlediska
potencionálního výskytu areálů pre-/historických aktivit rozdělili do tří klasifikačních zón.
Klasifikace zón
zóna I - z hlediska potencionálního výskytu areálů pre-/historických aktivit nejpravděpodobnější. Nachází
se zde naprostá většina identifikovaných lokalit, především sídelních areálů. Tato zóna je většinou v
blízkosti vodních toků (ve vzdálenosti do 400m), na vhodném podloží (kvartér) nebo v jeho blízkosti a
mimo prudší svahy. Kromě toho sem spadají také všechny areály s doloženým osídlením v minulosti a
areály zvláštních aktivit v blízkosti zájmové plochy.
zóna II - středně významná co do potencionálního výskytu archeologických lokalit. Jedná se především o
oblasti vzdálenější od vodotečí (do 600m), nebo v blízkosti vodních toků druhého řádu, na vhodné nebo
méně vhodné půdě, ale téměř vždy s vyloučením prudších svahů.
zóna III - z hlediska výskytu pre/historických areálů klasifikována jako nejméně vhodná. Jsou to plochy
zejména na svazích prudších než 5° a místa již příliš vzdálena od vodních toků (nad 600m). Jedná se ale
pouze o předpoklad založený na pravděpodobnosti a určitý počet nálezů z této zóny ukazuje, že i zde
může docházet k objevům nových lokalit.
24