Textová podoba smlouvy - Hlídač státu.

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál smlouvy stáhnete odsud

ČESKÉ DRÁHY, státní organizace

DIVIZE DOPRAVNÍ CESTY, o.z.

TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY
STAVEB ČESKÝCH DRAH

Kapitola 20

TUNELY

Třetí - aktualizované vydání

v v r»
změna c. 2

Schváleno VŘ DDC č.j. TÚDC-60357/2001- 013 ze dne 30.10.2001
Účinnost od 1.1.2002

Praha 2001
Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukována, uložena ve vyhledávacím
systému nebo přenášena, a to v žádné formě a žádnými prostředky elektronickými,
fotokopírovacími či jinými, bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Výhradní distributor: České dráhy, státní organizace,
Divize dopravní cesty, odštěpný závod
Technická ústředna dopravní cesty
Sekce technické dokumentace - Oddělení typové dokumentace
772 58 Olomouc, Nerudova l
Obsah

ÚVOD 4

Všeobecně 4

Rozsah platnosti TKP-20 4

Rozdělení tunelů 5

Požadavky na dokumentaci skutečného provedení stavby 5

POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ 6

Všeobecně 6

Monolitický beton definitivního ostění 6

Zásady pro složení betonu 6

Doba odbednění, pevnost při odbednění 7

Zabránění vzniku trhlin 7

Třída pevnosti betonu 7

Odolnost betonu proti průsakům vody 8

Mrazuvzdornost 8

Beton odolný proti síranům 9

Beton vodotěsného definitivního ostění bez izolace 9

Souběh trhacích prací a betonáže definitivního ostění 9

Stříkaný beton 9

Všeobecně 9

Požadavky na nárůst pevnosti v čase 11

Složky betonové směsi - cement 12

Složky betonové směsi - kamenivo 13

Složky betonové směsi - záměsová voda 13

Složky betonové směsi - pojiva pro nástřik 13

Složky betonové směsi - příměsi 14

Složky betonové směsi - přísady 14

Složky betonové směsi - urychlovače 15

Nealkalické urychlovače tuhnutí 15

Alkalické urychlovače tuhnutí 15

Stříkaný beton s rozptýlenou výztuží 16

Ocel 17

Injektážní směsi 17

Materiál pro zděné konstrukce 17

Dílce 17

Izolace 17

Odvodnění 18

TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ 19

Všeobecně 19

Ražení tunelů 19

Ražba pomocí NRTM - technologická třída výrubu 19

Ostatní tunelovací metody 20

Primární ostění tunelu 20

Všeobecně 20

Nanášení stříkaného betonu suchým způsobem 21

Nanášení stříkaného betonu mokrým způsobem 22

Vyztuž primárního ostění 22

Kotvy a kotvení 22

Ramenáty 23

Sekundární (definitivní) ostění tunelu 24

Všeobecně 24

Dimenzování definitivního ostění 25

Minimální konstrukční požadavky na beton dna 25

Minimální konstrukční požadavky na beton klenby 26

Vodotěsná definitivní ostění 27

1
Stanovení času zahájení betonáže definitivního ostění 28

Pevnost při odbednění 28

Betonáž - příprava podkladu 28

Betonáž - příprava styčných ploch - pracovní spáry 29

Betonáž - příprava styčných ploch - dilatační spáry 29

Betonáž - hutnění 30

Separační vrstvy mezi ostěním a podkladem 31

Bednění - všeobecně 31

Bednění - separační prostředky 31

Výztuž - definitivní ostění s izolací 32

Výztuž - definitivní ostění bez izolace 32

Odbednění a ošetřování betonu 32

Požadavky na povrch definitivního ostění - opravy 32

Definitivní ostění ze stříkaného betonu 33

Dílcová ostění 33

Zděná ostění 34

Portály, galerie a předportálová křídla 34

Ochrana proti pronikání podzemní vody do tunelu 34

Všeobecně 34

Požadavky na provádění izolací 35

Požadavky na podkladní vrstvu izolace 37

Odvodnění tunelu - drenážní systém 38

Po dobu výstavby 38

Za provozu 38

DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY 39

Všeobecně 39

Beton 39

Izolace 39

Ocel 39

Kotvy 39

ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ, KONTROLNÍ ZKOUŠKY 39

Všeobecně 39

Beton 40

Monolitický beton 40

Stříkaný beton 40

Injektážní a spárovací směsi 40

Kotvy 41

Izolace 41

Výsledky kontrolních zkoušek 42

PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, ZÁRUKY 42

Všeobecně 42

Odchylky od projektované tloušťky definitivního ostění v ražené části tunelu 42

KLIMATICKÁ OMEZENÍ 42

ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ 43

KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ 43

Geotechnický monitoring 43

Kontrolní měření a vytyčovací práce 46

EKOLOGIE 46

BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA 46

Všeobecně 46

Izolace 47

2
20.12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY 47

20.12.1 Technické normy uvedené v textu TKP-20 47

20.12.2 Předpisy 48

20.12.3 Související kapitoly TKP 48

20.13 PŘÍLOHY 48

3
20.1 ÚVOD

20.1.1 Všeobecně

Pro tuto kapitolu platí všechny pojmy, ustanovení, požadavky a údaje uvedené v kapitole 1 TKP - Všeobecně.

Pro projektování a stavbu ražených a hloubených tunelů na drahách celostátních, drahách regionálních
a vlečkách normálního rozchodu 1435 mm s traťovou rychlostí do 160 km/h platí norma ČSN 73 7508. Norma
připouští použití jiných postupů, které v ní nejsou stanoveny, pokud jsou věcně a odborně zdůvodněny. Postupy
musí mít potřebnou odbornou úroveň a nesmí být v rozporu se zásadami normy.

Tunelové stavby se svým charakterem odlišují od ostatních stavebních konstrukcí. Vzájemné spolupůsobení
tunelu s obklopujícím horninovým masivem, proměnné vlastnosti horninového masivu nejen u různých staveb,
ale i u jedné stavby v trase tunelu, nutnost přizpůsobovat stavební postupy a technologie daným podmínkám
v procesu výstavby, zvýšené riziko a další skutečnosti určují, že každý tunel je neopakovatelným unikátním
dílem.

Při volbě tunelovací metody je jedním z významných kritérií plocha příčného řezu podzemního díla. Zatímco
v případě štol či jednokolejných tunelů je možno volit jak metody konvenční, tak metody kontinuálního ražení
(viz bod 20.1.3 Rozdělení tunelů), v případě dvoukolejných tunelů je vzhledem k velikosti nutného příčného
profilu tunelu použití kontinuálního způsobu ražby prakticky vyloučeno. I v případě menších profilů je při
výběru metody nutno provést důkladné technicko-ekonomické porovnání variant.

Lze předpokládat, že v podmínkách České republiky bude většina tunelů ražena konvenčními metodami,
zejména pak metodou, která je všeobecně známa pod názvem Nová rakouská tunelovací metoda (dále jen
NRTM). Proto byl při přepracování kapitoly 20 TKP kladen zvýšený důraz na činnosti spojené s NRTM
a příslušné části TKP-20 byly podstatně rozšířeny. Rozšířeny byly i kapitoly, které se týkají požadovaných
vlastností materiálů a činností spojených se zajištěním stability výrubu. TKP byly doplněny o některé
technologie, které dosud nebyly uvedeny a rozšířena byla i část týkající se kontinuální ražby (předpokládané
nasazení v případě průzkumných, záchranných, technologických nebo odvodňovacích štol).

20.1.2 Rozsah platnosti TKP-20

Kapitola 20 Technických kvalitativních podmínek staveb Českých drah (dále jen TKP-20) platí pro:

- provádění nových železničních tunelů (ražených i hloubených),

- rekonstrukce stávajících tunelů,

- opravy a práce charakteru údržby (v přiměřeném rozsahu),

- výstavbu galerií a portálových konstrukcí,

- výstavbu pomocných podzemních objektů, které slouží při budování nebo v provozu vlastních tunelových
objektů (např. technologické a odvodňovací štoly).

Požadavky objednatele stavby na provedení, kontrolu a převzetí prácí, výkonů a dodávek, které souvisejí
s výstavbou tunelu a nejsou uvedeny v této kapitole, jsou uvedeny v příslušné kapitole TKP, které platí pro
stavby dráhy a pro stavby na dráze (viz TKP-1 Všeobecně). To se týká především hloubených tunelů a částečně
tunelů budovaných kombinací ražení a hloubení, kdy jsou požadavky popsány v jiných kapitolách TKP (viz
20.12.3 Související kapitoly TKP).

V případech, kdy stavba zahrnuje práce, které nejsou uvedeny v TKP, kdy je potřebné změnit nebo doplnit
ustanovení TKP nebo jsou na stavbě použity speciální technologie a materiály, musí objednatel zajistit
vypracování „Zvláštních technických kvalitativních podmínek“ (ZTKP).

Pokud jsou prováděny práce, které je možno definovat jako „činnost prováděnou hornickým způsobem“ (viz §3
zákona ČNR č. 61/1988Sb. ve znění pozdějších předpisů), spadají pod působnost státní báňské správy.
Vykonávání činností prováděných hornickým způsobem a projektování a navrhování objektů a zařízení, které
jsou součástí činnosti prováděné hornickým způsobem, lze pouze na základě oprávnění (viz vyhláška ČBÚ
č. 15/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

4
V oddíle 12 této kapitoly TKP jsou uvedeny citované a související normy a předpisy, které se týkají
problematiky tunelových staveb. Platné jsou také normy a předpisy, které jsou v uvedených předpisech
a normách citované. Metodika uvedená v citovaných ČSN, TNŽ, případně předpisech je pro provádění tunelů
závazná.

20.1.3 Rozdělení tunelů

Podle typu výstavby se tunely dělí na tunely:

- ražené,

- hloubené,

- kombinace obou technologií.

Tunely ražené se dělí podle tunelovací metody na:

- Tunely ražené cyklickou ražbou. Jedná se o konveční způsob ražby, při kterém se jednotlivé pracovní
operace (rozpojování, odtěžování rubaniny a zajištění výrubu) uskutečňují v pevném časovém sledu za
sebou.

- Tunely ražené kontinuální ražbou. Jedná se o ražbu tunelovacími stroji (TBM), při které jsou jednotlivé
pracovní operace (rozpojování, odtěžování rubaniny a zajištění výrubu) prováděny prakticky současně.

- Tunely ražené štítováním. Ražba se uskutečňuje zatlačováním pláště štítu (resp. pološtítu). Rozpojování je
prováděno různými metodami (rypadlem, frézou, za použití trhacích prací apod.), přičemž plášť štítu
zajišťuje stabilitu líce výrubu až do osazení ostění.

Tunely hloubené se dělí na:

- Tunely budované v otevřené stavební jámě. Konstrukce zajištění stavební jámy není součástí nosné
konstrukce tunelu.

- Tunely budované ve stavební jámě, kde zajištění stěn jámy je využito jako součást nosné konstrukce tunelu
(podzemní stěny apod.).

Tunely budované kombinací ražení a hloubení jsou:

- Tunely ražené pod ochranou stropní desky (resp. klenby), která je vybetonována předem na upravený terén.
Opěří a počva tunelu je ražena konvenční metodou (např. metoda „želva“).

- tunely ražené se zajištěním přístropí i opěří v předstihu provedenými konstrukcemi (stropní deska nebo
klenba v kombinaci s podzemními stěnami, pilotami, tryskovou injektáží apod.).

Velký význam má rovněž rozdělení tunelů podle účinků na povrch, resp. objekty v nadloží. Podle tohoto kritéria
tunely rozdělujeme na:

- Tunely ražené bez nutnosti omezovat negativní projevy tunelovací metody na povrchu, resp. v nadloží.
Jedná se o tunely ražené v místech, kde se v nadloží tunelu nenachází žádná zařízení, objekty nebo plochy
s nutností omezení deformací.

- Tunely s nutným omezením negativních projevů ražby na objekty v nadloží. Jedná se o tunely pod
souvislou zástavbou, resp. křižující objekty nebo inženýrské sítě citlivé na poklesy. Zvolená tunelovací
metoda musí umožňovat řízení průběhu deformace v požadovaných mezích.

20.1.4 Požadavky na dokumentaci skutečného provedení stavby

V průběhu výstavby zpracuje zhotovitel dokumentaci skutečného provedení stavby tunelu.

Podkladem pro vypracování dokumentace skutečného provedení jsou zejména:

- projekt stavby (resp. dokumentace zhotovitele) se zakreslením všech provedených změn,

- protokoly o provedení a převzetí prací (např. záběrové listy),

5
- protokoly o provedených zkouškách (např. tahové zkoušky kotev, zkoušky tloušťky a pevnosti betonu
primárního ostění, svarů izolačních pásů apod.),

- výsledky geotechnických měření,

- dokumentace čelby a nadvýlomů,

- lokalizace výronů vody na líci primárního ostění,

- výsledky zaměření vnitřního líce primárního ostění,
- protokoly o osazení izolace, zaměření polohy těsnicích pásů a jiných opatření ,

- protokoly o převzetí výztuže a betonáži definitivního ostění,

- zaměření skutečného tvaru líce definitivního ostění apod.
Obecný rozsah dokumentace skutečného provedení je dán předpisem ČD S-6 Správa tunelů ze dne 21.3.2001.

Na každém dokladu je mimo specifických údajů uvedeno jméno a podpis zástupce zhotovitele, který práci
předává a zástupce zadavatele, který práci přebírá (např. provedený úsek mezilehlé izolace), resp. povoluje její
provedení (např. provedení výztuže spodní klenby po převzetí upraveného povrchu dna, zahájení betonáže po
převzetí provedené výztuže a kontrole povrchu izolací z hlediska jejich poškození při provádění výztuže apod.).

20.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

20.2.1 Všeobecně

Konstrukční materiály použité při výstavbě tunelu a požadavky na jejich jakost a vlastnosti jsou předepsány
v dokumentaci. Pokud dokumentace předepisuje přísnější požadavky, než uvádí TKP, platí požadavky uvedené
v dokumentaci. Požadavky uvedené v TKP nesmí být dokumentací snižovány (v odůvodněných případech je
možno požádat o výjimku odbor stavební ředitelství divize dopravní cesty).

Zhotovitel je povinen při výrobě konstrukcí nebo konstrukčních prvků z více materiálových složek zajistit
požadovanou jakost těchto konstrukcí nebo prvků. Zdroje stavebních hmot, jejich dávkování, mísení apod. musí
být určeny technologickým předpisem zhotovitele, který schvaluje kompetentní zástupce zadavatele (např.
stavební dozor). Schválení si může vyhradit odbor stavební ředitelství divize dopravní cesty.

Jakákoliv změna materiálů nebo jejich požadovaných vlastností předepsaných dokumentací, resp. TKP, musí být
předem schválena kompetentním zástupcem zadavatele (Odbor stavební ředitelství Divize dopravní cesty).

20.2.2 Monolitický beton definitivního ostění

Pro beton a železobeton tunelových ostění platí obecně požadavky uvedené v kapitole 17 TKP.

Musí být provedena taková opatření, aby viditelné povrchy ostění po odbednění nevyžadovaly další pohledové
úpravy a tomuto požadavku musí vyhovovat navrhovaný materiál a systém bednění, postup při odbedňování,
správně zvolená technologie ukládání, hutnění a ošetřování betonu.

Pokud se ve zvláštních případech vyžaduje povrchová úprava (estetické požadavky nebo požadavky na
provedení sekundární ochrany betonových konstrukcí), specifikuje požadavky na povrchovou úpravu
dokumentace nebo ZTKP.

20.2.2.1 Zásady pro složení betonu

Správné složení betonu pro definitivní ostění vyžaduje optimalizaci jednotlivých složek směsi jak z hlediska
kvality, tak i kvantity, aby bylo možné dosáhnout co nejlepších předpokladů pro splnění následujících
požadavků:

- zpracovatelnost,
- zkrácení doby potřebné pro odbednění na technologicky přípustné minimum,

6
- zamezení vzniku trhlin,

- dodržení požadovaných užitných a provozních vlastností.

Na snížení napětí vzniklých účinky teploty se doporučuje používat cementy s mlecími přísadami a/nebo určitou
část pojiva pokrýt hydraulicky účinnými přísadami, např. popílkem. Velmi jemné přísady mohou kromě toho
zlepšit zpracovatelnost čerstvého betonu a nepropustnost betonové struktury. Při návrhu směsi je třeba zohlednit
požadavky na mrazuvzdornost konstrukce.

Cementy s malým množstvím C3A a především bez C3A vykazují kromě zvýšené odolnosti vůči síranům velmi
malý růst teploty, výrazně snižují nebezpečí vzniku trhlin v důsledku napětí vzniklého účinky teploty a hodí se
proto především pro „vodotěsná definitivní ostění“. Zvolené množství cementu a přísad musí zaručovat při
odpovídající teplotě čerstvého betonu požadovanou pevnost při odbednění a dodržení požadovaných parametrů
ostění.

Vývoj teploty betonu je závislý na teplotě čerstvého betonu, na vývinu hydratačního tepla, na tloušťce
konstrukce a na vnějších vlivech (např. teplota vzduchu, rychlost proudění vzduchu). Aby se co nejvíce
zamezilo vzniku trhlin, je třeba udržet maximální teplotu betonu klenby co nejnižší.

Optimální teplota čerstvého betonu (tj. teplota betonové směsi v době ukládání do bednění) se pohybuje
v rozmezí 13 °C až 18 °C. Teploty pod 10 °C velmi výrazně zpomalují nárůst pevnosti, teploty vyšší než 25 °C
mají za následek větší náchylnost k tvorbě trhlin. Ukládání čerstvého betonu s teplotou nad 30 °C je nepřípustné.

20.2.2.2 Doba odbednění, pevnost při odbednění

Aby se zamezilo vytvoření trhlin, je třeba okamžik odbednění co nejvíce oddálit. Při dodržení obvyklého
24 hodinového cyklu na jeden záběr betonáže (blok ostění délky max. 12 m) je obvyklá doba odbednění klenby
v raženém úseku tunelu 12 až 14 hodin. Zkrátí-li se tato doba pod 10 hodin, musí být přijata opatření proti příliš
silnému ochlazení a vysychání betonu. Jedná se zejména o zamezení příliš silného proudění vzduchu. (např.
uzavřením portálu „závěsem“). Od opatření se může upustit, pokud je relativní vlhkost vzduchu větší než 90 %
a rychlost jeho proudění nízká.

Pevnost při odbednění by neměla být stanovena příliš vysoká, neboť i teplota betonu je právě v momentě
nejvyšší náchylnosti ke vzniku trhlin při odbednění velmi vysoká. Beton klenby má pevnost při odbednění
(měřeno na stavebním objektu) obvykle hodnotu mezi 1,5 MPa a 3,0 MPa.

V případě tunelů budovaných v otevřené stavební jámě je nutno dobu odbednění stanovit individuálně
v závislosti na geometrických a pevnostních a deformačních parametrech konstrukce, vlastnostech okolního
prostředí, technologickém postupu prací, požadavcích na vlastnosti ostění (odolnost proti průsakům vody, vznik
trhlin apod.).

20.2.2.3 Zabránění vzniku trhlin

Maximální teplota betonu ostění tunelu nesmí překročit:

40 °C - u ostění z betonu odolného proti průsakům bez plášťové izolace nebo separační fólie s obvyklou délkou
bloků 10 m,

45 °C - u kratších úseků nebo u definitivního ostění s izolací nebo vhodnou separační fólií omezující přenos
smykových napětí mezi definitivním ostěním a jeho podkladem (primárním ostěním, lícem výrubu)

Opatření se musí přizpůsobit aktuálním podmínkám stavby tak, aby se v co možná největší míře zabránilo
vytvoření trhlin (viz např. tabulka 10).

20.2.2.4 Třída pevnosti betonu

Třídy pevnosti se stanovují na základě požadavků statického výpočtu. Definitivní ostění jsou prováděna
z betonu třídy pevnosti min. C20/25 podle ČSN EN 206-1. Pro využití dotvarování s použitím hydraulicky
účinných přísad musí být třída pevnosti vztažena k co nejvyššímu stáří betonu (56, 90 dní). V případě zkoušky
provedené po 56 nebo 90 dnech se stáří v momentě zkoušky uvádí do závorky za třídu pevnosti, např. C25/30
(56).

7
20.2.2.5 Odolnost betonu proti průsakům vody

Z důvodu požadované životnosti tunelu musí být beton definitivního ostění v každém případě odolný proti
průsakům vody. Pro dosažení požadované odolnosti se doporučuje přidání vhodných přísad. V případě
chemického působení se tak zpomalí pronikání škodlivých látek. Průkaz odolnosti proti průsakům vody se
provádí na hotovém betonu s minimálním tlakem. Beton ostění musí v každém případě prokázat maximální
střední hloubku průsaku 25 mm při zkušebním tlaku 0,7 MPa.
U betonů ostění odolných proti účinkům agresivních vod nebo ostění z betonu odolného proti průsaku vody smí
činit střední hloubka průsaku vody do zkušebního tělesa při zkoušce max. 25 mm. Pokud ZTKP neurčí jinak, je
ve smyslu ČSN EN 206-1, článek 5.5.3 použita následující metodika provádění zkoušky odolnosti proti průsaku
vody (metodika odpovídá ONORM B3303 Betonprůfung).
Zkouška je prováděna na zkušebních tělesech rozměrů 200x200x120 mm nebo 300x300x200 mm. Maximální
zkušební tlak vody odpovídá 1,5 násobku nejvyšší hodnoty hydrostatického tlaku, který bude působit na
tunelové ostění, minimálně však 0,7 MPa. Tlak vody působí na líc zkušebního tělesa na kruhové ploše průměru
100 mm (tvar plochy zajištěn např. těsnícím kroužkem). Pokud není projektem nebo ZTKP určeno jinak, je
zkouška prováděna na vzorcích betonu stáří 28 dnů. Zkušební tělesa musí být uložena stále ve vodě, vzorky
získané ze stavby musí být ve vodě uloženy min. 7 dnů před provedením zkoušky. Doba trvání zkoušky je 14
dní a probíhá ve dvou fázích:
fáze 1 - vzorek je zatěžován po dobu 3 dnů tlakem vody odpovídajícím 25 % maximálního tlaku
fáze 2 - následuje zvýšení tlaku na maximum a jeho působení po dobu dalších 11 dnů
Bezprostředně po ukončení zkoušky je zkušební těleso rozřezáno dvěma na sebe kolmými řezy tak, aby bylo
možno určit rozhraní suchého a mokrého betonu. Hranice je na tělese graficky vyznačena a je určena střední
hodnota hloubky průsaku s přesností na 1 mm.
Střední hloubka průsaku je určena na základě výsledků min. 3 zkoušek jako střední hodnota středních
průsakových hloubek zjištěných na jednotlivých zkušebních tělesech.

Vodní tlak

Obr. 1

20.2.2.6 Mrazuvzdornost

V oblasti portálů a do vzdálenosti 1000 m od portálů se navíc musí prokázat stálost při mrazu v počtu 100
zmrazovacích cyklů, přičemž platí, že vodotěsnost ostění, použití provzdušňujících přísad a kameniva
odpovídajících parametrů zpravidla mrazuvzdornost zaručuje.

8
20.2.2.7 Beton odolný proti síranům

Vzhledem k tomu, že v případě betonu definitivního ostění není možné provést dodatečnou ochranu nebo
opravná opatření proti působení síranových vod v horninovém masivu, je třeba provést příslušná opatření již při
podezření, že k malému působení dochází. To se týká i betonu definitivního ostění s fóliovou izolací.

U železničních tunelů v městských aglomeracích je provádění ostění z betonu odolného proti účinkům
síranových vod doporučeno i v případě, že v době výstavby tunelu neobsahují vody škodlivé množství síranů
vzhledem k možné kontaminaci vod (např. netěsností stok) během životnosti tunelu.

Protože koncentrace síranů ve vodě může v horninovém masivu v čase silně kolísat, musí se jejich účinek
posoudit minimálně ze 3 časově oddělených odběrů vzorků.

20.2.2.8 Beton vodotěsného definitivního ostění bez izolace

V případě vodotěsných definitivních ostění bez izolace přebírá beton definitivního ostění plně funkci izolace.
Tento beton je tedy třeba zhotovit nejenom tak, aby vykazoval odolnost proti průsakům, která představuje pouze
jednu podmínku pro nepropustnost struktury betonu, ale také aby nevykazoval trhliny, které by vodu vedly. Pro
beton je určující obzvláště dobrá zpracovatelnost, rozsáhlé omezení teploty čerstvého betonu a maximální
teploty betonu, rychlosti ochlazení a minimalizace smršťování. Zvláštní důraz je nutno klást na použití cementu
s malým hydratačním teplem a na dodržení co možná nejmenšího celkového množství vody ve spojení
s použitím přísad. Kromě toho je třeba dodržet příslušná konstrukční opatření. Technologický postup musí být
navržen tak, aby se v prvních 3 dnech po odbednění zabránilo rychlému ochlazení a v prvních 7 dnech po
odbednění rychlému vyschnutí konstrukce.

20.2.2.9 Souběh trhacích prací a betonáže definitivního ostění

V případě souběhu ražby prováděné za použití trhacích prací a betonáže definitivního ostění je nutno ukládání
čerstvého betonu provádět v dostatečné vzdálenosti od čelby.

K vyšetření vlivu odstřelů je nutno vzorky betonu vystavit účinku odpálení v plánované vzdálenosti. U těchto
zkušebních vzorků se kontroluje pevnost po 7 dnech. Podle výsledků zkoušek se stanoví potřebná opatření.

20.2.3 Stříkaný beton

20.2.3.1 Všeobecně

Stříkaný beton se sestavuje ze stanovených složek betonu (pojiva pro nástřik, tj. cementu nebo jiných
speciálních pojiv, příměsí, kameniva, vody a přísad) tak, aby za očekávaných poměrů na stavbě bylo možné jeho
nastříkání odborným způsobem a byly s jistotou dodrženy požadované vlastnosti.

Kvalita stříkaného betonu použitého při výstavbě tunelových ostění je předepsána dokumentací
a technologickým předpisem zhotovitele schváleným kompetentním zástupcem objednatele (stavební dozor).

Složení směsi dokumentací požadovaných parametrů stanoví zhotovitel v technologickém předpisu, který musí
obsahovat :

- množství kameniva na m3hotového betonu a na jednu záměs,

- množství cementu na m3směsi a na jednu záměs,

- množství přísad v poměru k hmotnosti cementu,

- vodní součinitel betonové směsi a případně tlak vody do stříkací pistole,

- údaje o dávkování a jeho sledu, mísení, délce mísení, postup stříkaní betonové směsi při daném výrobním
zařízení,

- ostatní údaje potřebné k dosažení požadovaných vlastností betonu.

9
Podle způsobu nástřiku se rozlišuje:

- suchý způsob nástřiku, kdy se voda přidává do suché či zavlhlé betonové směsi až v trysce zpravidla
s přísadou urychlující tuhnutí a tvrdnutí,

- mokrý způsob nástřiku, kdy do mokré betonové směsi je v trysce přidáván vzduch a urychlující přísada
nebo pouze urychlující přísada (při pneumatické dopravě směsi, tj. při dopravě tzv. řídkým proudem).

TABULKA 1

ROZLIŠOVÁNÍ SMĚSÍ PRO SUCHÝ A MOKRÝ STŘÍKANÝ BETON

suchý stříkaný beton mokrý stříkaný beton

obsah vody W < 0,2 % zpravidla w = 2 - 4 % w < 8 %
v kamenivu
označení pásmo rozptylu w = 1,5 - 5 %

pojivo suchá směs dopravovaná vlhká směs vlhká směs mokrá směs (čerpaný
okamžitě beton)
přidání používaná
urychlovače
zhotovení cement + přísady nebo cement + přísady vlhké pojivo pro cement + přísady
směsi suché pojivo pro nástřik nástřik

skladování případně v míchačce při stříkání případně při při stříkání
použitelnost stříkání
připravenost
výrobní nebo staveništní výrobní nebo staveništní průběžné výrobní nebo
míchárna míchárna míchání při staveništní míchárna
stříkání (betonárka)

uzavřené (silo, pytle) chráněné chráněné

bez omezení omezená použitelnost bez omezení omezená použitelnost

předchozí dohoda podle výroba dle dohody, výroba pro výroba dle dohody
potřeby zpracování v době bezprostřední zpracování v době
potřebu
skladovatelnosti skladovatelnosti
(maximálně 1,5 hod) (maximálně 1,5 hod)

TABULKA 2

SMĚRNÉ HODNOTY PRO SKLADBU SMĚSÍ

suchý stříkaný beton mokrý stříkaný beton
360 - 420 kg/m3
cement - pojivo k nástřiku 320 - 400 kg/m3 50 - 80 kg/m3
400 - 460 kg/m3
přísady (např. popílek) 30 - 50 kg/m3
< 0,50
dávkování pojiva (cement + příměsi, pojivo pro 350 - 400 kg/m3 1)
nástřik)

vodní součinitel (voda/pojivo)

konzistence (míra tekutosti, roztečení) podle pravidel 48 - 52 cm

obsah jemných prachových součástí minimálně 550 kg/m3

1) Při dávkování pojiva pod 340 kg/m3 se výrazně snižuje přilnavost stříkaného betonu k nástřikové ploše

Pro zjištění vlivu přísad (urychlovače apod.) na pevnostní a technologické parametry betonu je nutno připravit
a odzkoušet recepturu betonu a porovnat výsledky s výsledky provedenými na nulovém betonu (porovnávací
beton bez přísad).

Z hlediska funkce se stříkaný beton dělí na (viz tabulka 3):

10
TABULKA 3 ROZDĚLENÍ STŘÍKANÝCH BETONŮ PODLE FUNKCE
výplňový a ochranný
konstrukční Úloha tohoto stříkaného betonu spočívá vesměs ve zřizování určité úpravy líce (např.
podkladu pro fóliovou izolaci), výplně dutin (puklin, nadvýlomů) a uzavření povrchu
pro zvláštní účely horniny (např. utěsnění povrchu horniny proti vzdušné vlhkosti).

Úlohou konstrukčního stříkaného betonu je funkce zajištění nebo podepření. Používá se
např. pro primární ostění podzemních staveb ražených podle NRTM (Nové rakouské
tunelovací metody), zajištění stability čelby podzemních staveb nebo pro zajištění svahů
stavebních jam a zpevnění stěn přírodních svahů. Součástí návrhu je i definice nárůstu
pevnosti v čase se zohledněním vlivu jednotlivých složek směsi (urychlovače tuhnutí
apod.) na konečnou pevnost betonu. Požadavky na nárůst pevnosti v čase musí
odpovídat předpokládanému průběhu zatěžování primárního ostění.

Stříkaný beton pro zvláštní účely je používán např. pro primární ostění ražených staveb
pod zástavbou a při nízkém nadloží, jednoplášťových ostění tunelů, podpůrných prvků
svahů a líců výkopů.

20.2.3.2 Požadavky na nárůst pevnosti v čase

Jako mladý beton se uvažuje stříkaný beton do stáří 24 hodin. Z hlediska nárůstu pevnosti a požadavků na
pevnost se dělí mladý beton do třech oblastí Ji, J2, J3.

Oblast Ji je vymezena mezí "A" a "B".

Oblast J2je vymezena mezí "B" a "C".

Oblast J3leží nad mezí "C".

Meze A, B a C viz obr. 2.

Nárůst pevnosti v prvních minutách po nástřiku má, vedle významu pro nástřik nad hlavou v odpovídajících
tloušťkách vrstev, také velký vliv na vývin prašnosti a na spad, protože při příliš rychlém nárůstu pevnosti
stříkaný beton bezprostředně po nanesení na stěnu ztvrdne a hrubší částice následujícího stříkaného betonu se již
nemohou uložit a zhutnit. Proto nesmí měrná hodnota pevnosti po 2 minutách (např. zkouška penetrační jehlou)
přestoupit hodnotu 0,2 MPa, aby se snížil vývin prachu a spadu za normálních poměrů pro nanášení stříkaného
betonu. Při silném přítoku vody nebo při nevhodném povrchu podkladu je vyšší pevnost v prvních minutách
potřebná, je však nutno přitom počítat krátkodobě se zvýšenou prašností a větším množstvím spadu.

Nárůst pevnosti „mladého betonu“ se zjišťuje nepřímými zkušebními postupy (zpravidla vyhodnocením
pevnosti na základě penetračních zkoušek). Doby měření a postup zkoušení je třeba přizpůsobit nárůstu pevnosti
stříkaného betonu, aby se zjistil co možná nejplynulejší průběh. Za směrodatné hodnoty jsou považovány doby
měření po 6,10 a 30 minutách a dále pak po i, 2, 3, 6 a 24 hodinách). Zpravidla se prokazuje průběh od 6 minut
do 6 hodin a po 24 hodinách. Průkaz pevnosti po 9 a 12 hodinách je potřebný jen ve zvláštních případech
(např.u tunelů s nízkým nadložím pod zástavbou).

Stříkaný beton z oblasti J1 se hodí pro nástřik v tenkých vrstvách na suchý podklad bez zvláštních statických
požadavků a je výhodný pro malou prašnost a malý spad.

Stříkaný beton z oblasti J2je požadován v případě, kdy má být beton nanesen co nejrychleji v silných vrstvách
(i nad hlavou), při přítoku vody a v případech, kdy dochází k jeho okamžitému namáhání vlivem dalších činností
při zajišťování stability výrubu (např. provádění vrtů pro kotvy, zahánění pažin, otřesy při trhacích pracích).

Požadavek na použití betonu z oblasti J2 je uplatněn také při rychlém nárůstu zatížení horninovým tlakem,
zemním tlakem nebo jinak vyvolaným přitížením.

Stříkaný beton J3 se používá pouze ve zvláštních případech (např. v silně porušené hornině, silném přítoku
vody) z důvodu zvýšeného vývinu prachu a zvýšeného množství spadu.

Vysoké počáteční pevnosti betonu vyvolané použitím alkalických urychlovačů vedou zpravidla k vysokému
poklesu konečné pevnosti oproti nulovému betonu (bez urychlovače). To je třeba zohlednit při stanovování třídy

11
pevnosti. Z důvodu velkého vlivu alkalických urychlovačů na konečnou pevnost betonu není použití těchto
urychlovačů v případě betonů z oblasti J2vhodné a je možno je předepisovat jen ve zvláštních případech. Použití
nealkalických urychlovačů neovlivňuje negativně konečnou pevnost betonu.

Obr. 2

20.2.3.3 Složky betonové směsi - cement

Počátek tuhnutí cementu má být v rozmezí od 1,5 hodiny do 4 hodin.
Je třeba dbát vlivu teploty a chemického složení cementu na dobu reakce suché směsi (dobu zpracovatelnosti)
a případně dobu zpracovatelnosti betonu vhodnou metodou přezkoušet.
Pro síranovzdorný stříkaný beton je třeba při výskytu vod s obsahem SO4-2 nad 600 mg/l používat portlandský
cement se zvýšenou síranovzdorností bez C3A.

12
20.2.3.4 Složky betonové směsi - kamenivo

Pro stříkaný beton se používá kamenivo oblé (přirozené či přírodně těžené neupravované kamenivo) nebo
ostrohranné (drcené) se zrnem tříděným do frakcí. Rozdělení frakcí zrn má být provedeno tak, aby byl zajištěn
správný rozsah pásma celkové křivky zrnitosti podle tabulky 4. Zpravidla se předpokládá třídění do 4 mm a nad
4 mm.

TABULKA 4

Průměr oka síta [mm] 0,063 0,25 0,50 1,00 2,00 4,00 8,00 11,0
propad min. [%]
2 8 18 30 45 65 85 95
max. [%]
6 15 25 40 55 75 95 100

Největší zrna se volí v závislosti na účelu použití mezi 4 mm a 16 mm. V případě stříkaného betonu
pro konstrukční využití se používá největší zrno < 11mm.

Při mokrém stříkaném betonu je třeba sladit složení zrnitosti kameniva zejména s požadavky čerpatelnosti
betonu.

Při použití drceného kameniva může být zvýšen nejvyšší přípustný podíl odplavitelných částic (podíl frakce

< 0,063 mm) oproti tabulce 4 max. o 5 %.

Při volbě kameniva je třeba dbát na to, že účinná pevnost kameniva (petrografické složení, soudržnost zrn, tvar
a skladba zrn) ovlivňuje předepsanou pevnost stříkaného betonu.

Vlastnosti kameniva musí odpovídat účelu použití stříkaného betonu i složení betonové směsi (např. chemické
reakce s jednotlivými složkami použité receptury).

20.2.3.5 Složky betonové směsi - záměsová voda

Požadavky na záměsovou vodu se řídí normou ČSN EN 206-1 a normami souvisejícími.

20.2.3.6 Složky betonové směsi - pojiva pro nástřik

Pojiva pro nástřik umožňují zřízení suchého stříkaného betonu se stanovenými požadavky na mladý stříkaný
beton bez přidání urychlovače tuhnutí.

Pojiva k nástřiku při kontaktu s vodou reagují velmi silně. Obvyklé míchání s vlhkým kamenivem proto není
možné.

Na základě jejich rychlosti reakce se rozlišují dva druhy pojiv k nástřiku:

- Suché pojivo k nástřiku: Pojivo má dobu reakce pod jednu minutu a je proto použitelné pouze pro
zřizování stříkaného betonu se suchým kamenivem (obsah vody w < 0,2 %, případně podle údaje výrobce).
Skladování suché směsi je možné po delší dobu v silu (zásobníku).

- Vlhké pojivo k nástřiku se stanovenou dobou reakce: Toto pojivo má stanovenou dobu reakce od jedné do
tří minut. V důsledku stanovené doby reakce je použitelné také pro zřizování stříkaného betonu
s přirozeně vlhkým kamenivem (obsah vody w zpravidla v mezích 2 až 4 %). Při použití vlhkého kameniva
vyžaduje omezená doba zpracovatelnosti stanovit postup zpracování. Vlhké pojivo se smíchá s vlhkým
kamenivem bezprostředně u čelby ve vhodném strojním zařízení a okamžitě se nanáší.

Pro pojiva k nástřiku je třeba stanovit následující charakteristiky, popř. požadavky podle výsledků průkazních
zkoušek:

- specifický povrch - průměrná hodnota, standardní (normová) odchylka pro specifický povrch podle Blainea
smí dosahovat maximálně 5 % od příslušně (cementárnou) stanovené průměrné hodnoty,

- počátek tuhnutí nikdy nesmí klesnout pod 15 sekund,

- prostorová stálost,

13
- SO3:< 4,5 %, v případě vody s obsahem SO4-2nad 600 mg/l < 3,5 %,
- Cl: maximálně 0,1 %,
- MgO: maximálně 5,0 %,
- AL2O3: informační a charakteristická hodnota.
TABULKA 5

POŽADAVKY NA NÁRŮST PEVNOSTI V ČASE

čas nej nižší hodnota minimum poznámka
po 1 hodině
po 6 hodinách > 0.5 Mpa - informační hodnota

po 24 hodinách 70 % z hodnot 1,5 MPa významná charakteristická
průkazních zkoušek hodnota
po 28 dnech
70 % z hodnot 12 MPa charakteristická hodnota
průkazních zkoušek

80 % z hodnot 32,5 MPa charakteristická hodnota
průkazních zkoušek

20.2.3.7 Složky betonové směsi - příměsi

S ohledem na zlepšení vlastností stříkaného betonu, jako je zpracovatelnost, lepivost, vývin prachu, odpad,
pevnost a hutnost stříkaného betonu, jakož i na snížení vývinu tepla, je účelné přidávání hydratačně působících
příměsí. Dosud se osvědčil jako příměs létavý popílek, ale také je možné i použití jiných příměsí (např. křemitý
prachový silikát, hutnický písek). Nejpříznivější poměr pojivo - příměsi se musí stanovit zkouškami vlastností.
Celkový podíl příměsí a přísad smí dosahovat max. 35 % množství pojiva. Specifický povrch podle Blainea by
měl být 450 m2/kg a standardní odchylka od stanovené průměrné hodnoty smí dosáhnout max. 25 m2/kg.

Při použití příměsí je třeba posoudit vhodnost jejich použití s dalšími složkami betonové směsi.

20.2.3.8 Složky betonové směsi - přísady

Pod pojmem přísady jsou ve smyslu této kapitoly TKP rozuměny zejména:

- plastifikátory,

- urychlovače tuhnutí a tvrdnutí,

- ztekucovače,

- provzdušňující plastifikátory,

- provzdušňovače,

- zpožďovače tuhnutí,

- přísady pro snížení vývinu prachu.

Účinnost přísad do betonu a jejich vzájemná snášenlivost je třeba prokázat zkouškami vlastností a kvality
stříkaného betonu.

Pro přísady musí mít k dispozici certifikát, protokol o zkouškách a doklad o zkouškách, které nejsou starší 3 let.

Pro všechny ostatní přísady, (zpožďovače tuhnutí, stabilizátory atd.) je třeba, aby dodavatel vždy s odstupem
dvou let prokázal nepřítomnost chloridů.

Dlouhodobé zpožďovače začátku tuhnutí zastavují hydratační reakci cementu po předem určenou dobu,
zpravidla o několik hodin až maximálně do 3 dnů. Umožňují uložit v meziskladu jak suchou, tak i mokrou směs.
V případě uložení mokré směsi nedochází ke snížení kvality nebo změně konzistence. Působení stanoveného
dlouhodobého zpožďovače musí být zrušeno přidáním odpovídajícího urychlovače tuhnutí. Další průběh

14
tvrdnutí a vlastnosti zatvrdlého betonu nesmí být dlouhodobým zpožďovačem negativně ovlivněny (např.
poklesem pevnosti).

Přísady pro snížení vývinu prachu a spadu zlepšují pracovní podmínky, zejména při nasazení vysušeného
kameniva. Přidávané množství je třeba stanovit ověřovacími zkouškami. Ostatní vlastnosti stříkaného betonu
nesmí tím být negativně ovlivněny. Přidávání je třeba přizpůsobit používanému způsobu stříkání.

20.2.3.9 Složky betonové směsi - urychlovače

Urychlovače tuhnutí se používá v kombinaci s vhodným druhem cementu a případnými dalšími přísadami.
V současnosti se používají bezalkalické (preferované) nebo alkalické urychlovače tuhnutí. Ve zvláštních
případech (např. při silném výronu vody na ploše nástřiku) může být použito nealkalického urychlovače tuhnutí
v kombinaci se speciálním pojivem k nástřiku.

Pro urychlovač tuhnutí musí být k dispozici výsledky průkazní zkoušky, provedené akreditovanou zkušebnou,
které nejsou starší tří roků.

Používané přísady musí být s používaným cementem odzkoušeny včas před zahájením prací z hlediska účinků
urychlování tuhnutí, počátku tvrdnutí a nárůstu pevnosti v čase, vlivu na konečnou pevnost a z hlediska
síranovzdornosti (pokud je požadována). K tomu se použijí laboratorní zkušební metody. Laboratorní zkoušky
poskytují dobré směrné hodnoty o chování navržené směsi v podmínkách výstavby, ale nemohou zohlednit
veškeré vlivy působící během realizace. Proto nemohou nahrazovat kontrolní zkoušky na vzorcích prováděné na
vzorcích odebraných na stavbě přímo z ostění.

Průkazní zkoušky musí stanovit pro danou recepturu maximální přípustné dávkování urychlovače.

20.2.3.10 Nealkalické urychlovače tuhnutí

Z hlediska dodržení požadovaných hygienických podmínek na pracovišti je třeba omezit hodnotu pH roztoku
nebo suspenze urychlovače v rozmezí od 3,0 do 8,0 pH. Požadavky viz tabulka 6.

TABULKA 6

POŽADAVKY NA NEALKALICKÉ URYCHLOVAČE

dávkování (práškové, tekuté) Zpravidla 4 až 8 %

(u tekutých urychlovačů obsah pevných látek < 5 %) z pojiva

ekvivalent Na2O < 1,0 %

obsah sulfátů (síranů) jako S03 < 4,5 % v součtu s použitým cementem

obsah sulfátů jako S0 3 pro síranovzdorný < 3,5 % v součtu s použitým cementem nebo pojivem k nástřiku
stříkaný beton (voda s obsahem síranů SO4-2
nad 600 mg/l)

AL2O3 pro síranovzdorný stříkaný beton (voda < 2,0 % nebo průkaz síranovzdornosti na ověřovacím stříkaném

s obsahem síranů SO4-2nad betonu a stříkaném betonu stavebního díla

600 mg/l)

snížení (pokles) pevnosti < 10 %

20.2.3.11 Alkalické urychlovače tuhnutí

Urychlovače na bázi alkalického hlinitanu se mohou přidávat v práškové nebo tekuté formě vhodným
dávkovacím zařízením.

Dávkování urychlovačů má být nízké. Jako směrné hodnoty pro stříkaný beton J1, J2 platí hodnoty uvedené
v tabulce č. 7.

15
TABULKA 7

Typ urychlovače doporučené dávkování maximální hodnota
práškový urychlovač tuhnutí 10 %
6 - 8 % hmotnosti
tekutý urychlovač tuhnutí pojiva 8 %

5 - 7 % hmotnosti
pojiva

Pokles pevnosti stříkaného betonu s potřebným dávkováním urychlovače oproti porovnávacímu (nulovému)
betonu bez přísady nesmí přestoupit ve stáří 7 nebo 28 dnů, (nezávisle na dosažené konečné pevnosti) hodnoty
uvedené v tabulce 8

TABULKA 8

typ urychlovače přípustné hodnoty maximální hodnota
práškový urychlovač tuhnutí 30 - 40 % 45 %
tekutý urychlovač tuhnutí 20 - 25 % 30 %.

Při výskytu vody s obsahem SO4 vyšším než 600 mg/l nesmí obsah ve vodě rozpustných Al2O3 při potřebném
dávkování cementu nebo pojiva přestoupit hodnotu 0,6 % (vztaženo na pojivo), případně při překročení této
mezní hodnoty je třeba provést přezkoušení na porovnávacím stříkaném betonu nebo stříkaném betonu
konstrukce. Při průkazních zkouškách je třeba provádět ověření s maximálním na stavbě přípustným
dávkováním.

20.2.3.12 Stříkaný beton s rozptýlenou výztuží

Stříkaný beton s rozptýlenou ocelovou výztuží je stříkaný beton, do kterého se přidávají vhodná ocelová vlákna
v min. množství 30kg /m3 nastříkaného betonu, aby se dosáhlo zvláštní vlastnosti mladého i vyzrálého betonu.
Velikost kameniva nemá přestoupit 8 mm. Kromě ocelových vláken je možno použít vlákna skleněná,
polymerová a karbonová. Přitom je třeba dbát na to, že zpracování a technologický postup je specifický pro
každý materiál použitých vláken.

Přidáním ocelových vláken lze ovlivnit tyto vlastnosti stříkaného betonu:

- zvýšit únosnost konstrukce zejména při namáhání na ohyb,

- omezit velikost rozevření trhlin,

- nahradit běžně používanou výztuž (sítě, pruty) v tenkých nebo nepravidelných vrstvách stříkaného betonu,

- zlepšit homogenitu vyloučením stínů v nástřiku, následkem vynechání výztuže apod.

Tvar a délka vláken se řídí podle oblasti použití (tloušťka stříkaného betonu, žádaná úprava líce, technologie
nástřiku betonu, průměr dopravních přívodů apod.).

Obvyklá délka vláken je 30 mm. V nastříkaném betonu je poněkud menší podíl vláken než ve výchozí směsi.
Proto je třeba obsah vláken nastříkaného betonu v pravidelných intervalech přezkoušet.

Ocelová vlákna se přidávají do suché nebo mokré směsi v rozptýleném stavu. Přidávání do suché směsi lze
provádět v míchárně, v pojízdné míchačce nebo ve stříkacím stroji. Cílené a řiditelné přidávání do stříkacího
stroje nebo přímo do přiváděného proudu směsi lze zajistit vhodným dávkovacím zařízením. Při stanovení doby
míchání a zpracování je třeba dbát údajů výrobce.

Pro stříkaný drátkobeton je nutno použít minimálně beton třídy C20/25 s vodním součinitelem w/c < 0,5.

Při vzniku pracovních spár nelze docílit „přesahovou délku“ vláken. Proto musí být již v projektu stanovena
poloha pracovních spár, nebo se musí navrhnout doplňující opatření pro napojení výztuže, resp. vytvoření
dostatečně únosného spoje v místě spáry.

Konkrétní podmínky použití a požadované vlastnosti stříkaného drátkobetonu pro tunelové stavby, rekonstrukce
nebo opravy určuje dokumentace, resp. ZTKP.

16
20.2.4 Ocel

Ramenáty z válcovaných profilů a typová korýtková výztuž se používá pouze s prohlášením o shodě.
Pro betonářskou výztuž a příhradové ramenáty z betonářské oceli platí kapitola 17 TKP.

20.2.5 Injektážní směsi

Pro kvalitu injektážních směsí platí ustanovení uvedená v kapitole 24 TKP.

20.2.6 Materiál pro zděné konstrukce

Stavební kámen pro zděné konstrukce se používá pevnostní třídy nejméně 40 podle ČSN 72 1860, který vyhoví
25 zmrazovacím cyklům podle ČSN 72 1156.
Kámen vhodný pro opravy a rekonstrukční práce se použije s vyšší objemovou hmotností, nízkou pórovitostí, tj.
kámen hutný, pevný a málo nasákavý.
Pevnost kamene v tlaku musí být nejméně desetinásobkem namáhání, s nímž se počítá ve statickém výpočtu.
Jednotnost zbarvení kamene nemusí být pro zdivo podzemních staveb dodržena, vyjma zdiva portálů.
Malty pro zdění a spárování kamenného zdiva musí mít pevnost v tlaku nejméně 10 MPa (ČSN 74 2430).

20.2.7 Dílce

Pro kvalitu prefabrikovaných dílců platí kapitola 17 TKP.

20.2.8 Izolace

Pro izolaci tunelů a jiných podzemních staveb mohou být použity pouze výrobky k tomuto účelu určené.
Požadavky na materiál izolace určuje projekt, výběr izolačního materiálu schvaluje odbor stavební ředitelství
divize dopravní cesty. Projektem navržená izolace musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 9.
Izolační fólie musí mít signální vrstvu, která umožňuje vizuální kontrolu případného mechanického poškození
izolace při následně prováděných pracích v tunelu (osazování výztuže, montáž bednicího vozu apod.)
Barva signální vrstvy bývá zpravidla světlá a v každém případě musí zřetelně kontrastovat s barvou materiálu
izolační fólie. Signální vrstva je nanesena v malé tloušťce na materiál vlastní izolace a nesmí být započítána do
minimální požadované tloušťky izolace. Materiál signální vrstvy nesmí negativně ovlivňovat svařitelnost
a snižovat pevnost svaru izolační fólie.
Materiál izolační fólie musí dlouhodobě odolávat působení podzemní vody a ostatním vnějším činitelům
(agresivita prostředí, prorůstání kořenů apod). Při deformačním namáhání vlivem smrštování, teplotních změn
a nerovnoměrného sedání jednotlivých částí konstrukce nesmí fólie ztratit požadované ochranné parametry.

17
TABULKA 9

POŽADOVANÉ PARAMETRY MATERIÁLU IZOLAČNÍ FOLIE

Všeobecné vlastnosti materiál bez bublin, trhlin a sraženin

Celková tlouštka 2,0; 2,5 a 3,0 mm

Pevnost na mezi trhlin v podélném a příčném směru > 10 MPa

Protažení na mezi trhlin v podélném a příčném směru > 200 %

Chování svarového spoje při trhací zkoušce přetržení materiálu mimo oblast svaru

Chování při namáhání vodním tlakem těsný při zkušebním tlaku 0,5 MPa působícím po dobu
72 hodin

Chování při zkoušce na proražení těsný při výšce pádu zkušebního tělesa 750 mm

Chování při ohýbání za studena bez trhlin

stav bez puchýřků a bublin

změna rozměrů < 3 %
v podélném a příčném
směru

Chování po uskladnění za změna pevnosti na mezi ± 20 %
teploty 800C trhlin v podélném a
příčném směru

změna protažení na mezi ± 20 %
trhlin v podélném a
příčném směru

ohýbání za studena bez trhlin

změna pevnosti na mezi ± 20 %
trhlin v podélném a
příčném směru

Chování po uskladnění ve změna protažení na mezi ± 20 %
vodě trhlin v podélném a
příčném směru

ohýbání za studena bez trhlin

Změkčovadla nebo jiné přísady použité pro modifikaci fólií z plastů musí působit trvale s ohledem na specifické
předpoklady daného objektu a nesmí negativně ovlivňovat požadované vlastnosti materiálu.

Požadavky na požární odolnost:

- teplota kouře < 200 0C,

- vývin kouře po dobu 10 min < 400 %,

- požární odolnost B2 dle DIN 4102.

Pro izolační pásy musí být zvolen takový materiál, při jehož tepelném namáhání (hoření) nedochází
k uvolňování toxických látek.

Upevňovací prvky (např. nastřelovací terče) musí být s materiálem použité izolační fólie dobře svařitelné
a vzájemně se musí dlouhodobě snášet. Je vhodné používat izolační pásy a upevňovací prvky od jednoho
výrobce. Pokud jsou použity upevňovací prvky a izolační pásy různých výrobců, musí výrobce izolačního pásu
odsouhlasit vhodnost použití upevňovacích prvků.

20.2.9 Odvodnění

Pro odvodnění tunelů smí být používány pouze výrobky k tomuto účelu určené, které odpovídají příslušným
normám, předpisům i konkrétním podmínkám stavby.

18
Odvodňovací potrubí musí bez poškození snášet vnitřní přetlak 12 MPa (čištění tlakovou vodou).

Částečně děrované drenážní trubky musí mít pro zajištění správné polohy při ukládání buď patu (v případě
klenbového tvaru s rovným dnem) nebo odpovídající označení vrcholu (u kruhových profilů).

Odvodňovací plastové potrubí musí být uvnitř, v místech mimo spoj, zcela hladké.

20.3 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ

20.3.1 Všeobecně

Pro veškeré činnosti spojené s výstavbou tunelu je nutno vypracovat technologický postup. Práce mohou být
zahájeny až po projednání a odsouhlasení technologického postupu kompetentním zástupcem zadavatele (např.
stavební dozor). Schválení si může vyhradit odbor stavební ředitelství divize dopravní cesty.

20.3.2 Ražení tunelů

20.3.2.1 Ražba pomocí NRTM - technologická třída výrubu

Pojem „technologická třída výrubu“ rozšiřuje pojem „třída výrubu“ uvedený v ČSN 73 7508. Při ražbě tunelu
pomocí NRTM je ražený úsek v celé délce posouzen z geotechnického hlediska a je provedeno rozdělení do
kvazihomogenních celků. Ražba a způsob zajištění výrubu je v každém z celků jednoznačně popsána
technologickou třídou výrubu. Definice technologických tříd výrubu musí být součástí projektu stavby
a technologického postupu prací zhotovitele (viz např. §23 vyhlášky ČBÚ č. 55/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů).
Technologická třída výrubu musí jednoznačně určit:
- způsob členění výrubu (vertikální, horizontální, počet dílčích výrubů apod.),

- maximální délku záběru v každém z dílčích výrubů,

- tloušťku primárního ostění, parametry betonu a výztuže (nárůst pevnosti betonu v čase, konečná pevnost
betonu, velikost ok sítí, počet vrstev sítí, způsob osazování apod.),

- geometrické schéma systémového kotvení, typ, délku a požadovanou únosnost kotev, požadavky na
předpínání kotev apod.,

- maximální přípustnou vzdálenost provádění systémového kotvení od čelby. Vzdálenost se udává se
zpravidla počtem záběrů od čelby (příklad: Kotvení musí být provedeno nejpozději v druhém záběru od
čelby). Pro případ přerušení ražby je nutno kromě vzdálenosti kotvení od čelby uvést i čas, kdy musí
nejpozději dojít k provedení kotvení, aby nedošlo k dlouhodobému stavu bez dostatečného zajištění stability
výrubu,

- způsob zajištění stability čelby (stříkaný beton, kotvení, čelbový klín apod.) včetně požadovaných
parametrů prvků zajištění,

- maximální přípustnou vzdálenost čeleb dílčích výrubů, resp. požadavek na uzavření profilu primárního
ostění,

- opatření prováděná v předstihu pro zvýšení stability výrubu (jehlování, předhánění pažin, mikropilotový
deštník, trysková injektáž, zmrazování, vakuovaní apod.),

- maximální a minimální rychlost ražby (s ohledem na předepsaný nárůst pevnosti v čase primárního ostění),

- předpokládanou velikost deformace výrubu, resp. primárního ostění,

- případná další opatření či omezení bezprostředně související s ražbou a zajištěním výrubu.

Technologická třída výrubu hraje významnou roli nejen pro vlastní provádění tunelu, ale má zásadní význam
pro stanovení jeho ceny. Proto je třeba návrhu technologických tříd výrubu věnovat maximální pozornost a při
návrhu zajištění výrubu využít všech dostupných podkladů a zkušeností. Na základě výsledků
inženýrskogeologického (dále IG) průzkumu je provedena prognóza zastoupení technologických tříd výrubu

19
v rámci raženého úseku tunelu. Na základě prognózy technologických tříd výrubu je možno sestavit časový
harmonogram prací, projekt geotechnických měření a stanovit objem prací a materiálu jako podklad pro
stanovení ceny běžného metru tunelu zajištěného podle technologické třídy výrubu.

Skutečná cena tunelu je pak závislá na přesnosti prognózy procentuelního zastoupení technologických tříd
výrubu (porovnání předpokládaných a skutečně zastižených IG podmínek).

Při vlastní ražbě je možno na základě skutečně zastižených IG poměrů provádět změny nejen v procentuelním
zastoupení tříd výrubu, ale i ve způsobu zajištění výrubu v rámci technologické třídy výrubu (úprava systému
kotvení, jehlování apod). Každá taková změna má dopad (pozitivní nebo negativní) do času výstavby a ceny
tunelu. Proto musí být veškeré úpravy protokolárně zaznamenány do záběrových listů (viz příloha 1)
a odsouhlaseny kompetentním zástupcem zadavatele (stavební dozor).

Zásady uvedené v tomto odstavci platí v přiměřeném rozsahu i pro ostatní tunely ražené cyklickou ražbou (např.
metoda obvodového vrubu apod.)

20.3.2.2 Ostatní tunelovací metody

V případě tunelů ražených kontinuální ražbou (TBM) nebo štítováním (viz kapitola 20.1.3 Rozdělení tunelů) je
technologický postup závislý na volbě konstrukce štítu, způsobu pažení čelby (bentonitové, zeminové štíty
apod.) a mnoha dalších faktorech. Požadavky na technologický postup určuje dokumentace, resp. ZTKP.

20.3.3 Primární ostění tunelu

20.3.3.1 Všeobecně

Pod pojmem "primární ostění tunelu" je pro potřeby těchto TKP uvažován takový komplex opatření, která vedou
k dočasnému zajištění stability výrubu při současném dodržení průběhu deformací výrubu pod předpokládanými
mezními hodnotami. Mezi prvky primárního ostění patří:

- stříkaný beton,

- výztužné sítě,

- ocelové ramenáty ,

- kotvy (svorníky),

- předháněné jehly, pažiny nebo mikropiloty,

- v předstihu prováděné zlepšování masivu (injektáž, trysková injektáž, vakuování, zmrazování apod.).

V rámci primárního ostění musí být jednotlivé prvky navrženy tak, aby způsob zajištění výrubu odpovídal
předpokládaným (resp. skutečně zastiženým) inženýrskogeologickým poměrům, požadavkům na konstrukci
primárního ostění jako celku a umožňoval ekonomické provádění podzemního díla za dodržení všech
bezpečnostních opatření.

Plochy se silným přítokem vody určené pro nástřik nosné konstrukce primárního ostění musí být předem vhodně
upraveny (např. předběžným těsnicím nástřikem, vybudováním organizovaného svodu apod.). Bez těchto
opatření nesmí být nástřik ostění proveden.

Při statickém návrhu ostění je vhodné preferovat zvýšení tloušťky stříkaného betonu před zvyšováním množství
výztuže. Případy navrhování ostění ze stříkaného betonu s tloušťkou nad 40 cm je třeba minimalizovat.

Napojování ostění ze stříkaného betonu je třeba omezit na místa nezbytně nutná a styky umístit pokud možno
mimo oblasti namáhané ohybovým momentem.

Minimální tloušťka stříkaného betonu primárního ostění plnícího nosnou funkci je 10 cm.

Při vyztužení ostění dvěmi vrstvami výztuže smí být druhá vrstva výztuže osazena až po zastříkání prvé vrstvy
výztuže.

20
20.3.3.2 Nanášení stříkaného betonu suchým způsobem

Nanášení se má provádět po vrstvách rovnoměrnými pohyby, aniž by se přerušovala spojitost nanášení
stříkaného betonu. Struktura betonu má být hutná, povrch uzavřený a má vykazovat pokud možno rovnoměrnou
a plošně rovinnou skladbu.

Při velkých tloušťkách stříkaného betonu je nutno tyto nanášet ve dvou nebo více vrstvách, aby se zabránilo
odpadávání čerstvého betonu. To platí zejména při nástřiku nad hlavou. Při větších časových přerušeních
nástřiku jednotlivých vrstev a dílčích ploch pro dosažení požadované celkové tloušťky se musí stará vrstva
stříkaného betonu očistit směsí stlačeného vzduchu a vody a případně navlhčit. Nástřik se provádí od spodu
nahoru, aby se vyloučilo zastříkávání napadaného spadu u paty ostění.

S ohledem k přepravnímu výkonu a přepravní rychlosti je třeba udržovat odstup stříkací trysky od podkladu
v závislosti na množství vzduchu ve vzdálenosti mezi 1 až max. 2 m. Úhel nástřiku, tj. úhel směru trysky k ploše
nástřiku, má být pokud možno kolmý. Zmenšení nebo překročení doporučeného odstupu trysky, případně šikmé
odklonění trysky od podkladu nástřiku snižuje kvalitu stříkaného betonu a zvyšuje spad.

Správné dávkování pojiva nebo urychlovače, které je stanoveno průkazními zkouškami, může být mírně
přizpůsobeno místním poměrům (stav podkladu nástřiku, vliv meziročního kolísání teploty, vlhkosti podkladu,
četnosti a vydatnosti výronů vody apod.)

Při obzvlášť nepříznivých podmínkách a za předpokladu časově omezeného nasazení (např. při silném výronu
vody) může být nutné dodatečné přimíchání práškového urychlovače tuhnutí, které však musí být v souladu
s ostatními použitými složkami receptury betonové směsi.

Vliv na množství vznikajícího spadu má:

- skladba směsi (velikost zrna, stavba zrn, dávkování pojiva a přísad),

- výstupní rychlost na trysce (množství dopravního vzduchu),

- tloušťka vrstvy stříkaného betonu,

- upevnění výztužných sítí k ramenátům či líci výrubu (rozkmitání sítě zvyšuje spad),

- vlastnosti podkladu,

- vedení stříkací trysky (vzdálenost a úhel vzhledem k podkladu),

- technologická kázeň při provádění nástřiku.

Neupravený spad a zbytky směsi při přerušení prací se nesmí pro stříkaný beton znovu použít.

Výztuž a zabudovávané ocelové prvky musí být dostatečně upevněny, aby pří zástřiku nedocházelo k jejich
rozvibrování. Při zastříkávání výztuže i systémových ocelových prvků jako např. ocelových oblouků, ocelových
nosníků, pažicích plechů, trubek apod., nelze zcela vyloučit vznik stínů ve stříkaném betonu. Odborným
vedením trysky lze však tyto stíny podstatně omezit.

Pokud se má provést výztuž ve dvou vrstvách, smí se druhá vrstva výztuže osadit teprve tehdy, když je první
vrstva výztuže zastříkána.

Při provádění stříkaného betonu po dílčích plochách, resp. při napojování na stávající konstrukce ze stříkaného
betonu nebo na stávající ocelové prvky, je třeba dbát na odborné navázání na stávající plochy stříkaného betonu.
Je třeba vyloučit plošné změny tloušťky u prováděného stříkaného betonu. Výztuž (sítě) musí být před
stykováním přesahem očištěna od zbytků stříkaného betonu prováděného v předchozím kroku (záběru). Sítě
mají být stykovány tak, aby se v místě styku jednotlivé pruty sítě překrývaly a nedocházelo ke zmenšení
velikosti oka.

Nízké teploty podkladních ploch nástřiku, především při zmrzlé hornině, zemině nebo ledu, vyžadují zvětšení
tloušťky stříkaného betonu o 2 až 3 cm (nutno posoudit pro konkrétní způsob použití).

Zpracování stříkaného betonu při teplotě vzduchu a podkladu nižší než +5 °C vyžaduje doplňující opatření.
Minimální teplota směsi se doporučuje +15 °C. Jako účinná opatření pro zajištění optimální teploty směsi se
hodí ohřívání přídavné vody až do maxima 50 °C nebo zahřívání kameniva, resp. směsi.

21
Při zvýšené teplotě stříkaného betonu jsou potřebná zvláštní opatření při ošetřování.

Následné ošetření stříkaného betonu je potřebné jen tehdy, pokud jsou požadovány zvláštní vlastnosti (např.
stříkaný beton pro trvalé konstrukční účely, pro opravy a zesilování konstrukcí, stříkaný beton v tenkých
vrstvách) nebo se vyskytují zvláštní okolnosti (silné vysušování). V takových případech se povrchy stříkaného
betonu udržují vlhké přednostně nepřímo pomocí zavěšeného dostatečně máčeného krytu (např. tkaninou) nebo
se dostatečně postřikují ošetřovacím prostředkem.

20.3.3.3 Nanášení stříkaného betonu mokrým způsobem

Nanášení betonu mokrým způsobem se provádí zpravidla pomocí dálkově řízeného stříkacího ramene
(manipulátoru), protože v důsledku velké váhy hutného proudu dopravovaného čerstvého betonu a těžkého
stříkacího vybavení (pistole) není ruční obsluha řízení trysky možná. Mechanická stříkací ramena umožňují při
použití větších průměrů přívodů a strojů s vyšším výkonem případné vyšší výkony nanášení. Podmínkou je
příprava dostatečně veliké souvislé plochy pro nástřik.

Odstup a směr trysky, jakož i rychlost přísunu směsi, mohou být optimalizovány operátorem pro jakýkoliv
případ použití. Operátor trysky se pohybuje stranou od nastříkávané plochy a tím mimo přímý prostor
odráženého spadu a prachu. Zaujímá místo podle typu stroje v řídícím stanovišti na nosiči ramene nebo se volně
pohybuje po dně výrubu s řídícím modulem. Tím je pro operátora zaručena vyšší pracovní hygiena
a bezpečnost. Velký odstup s horším dohledem operátora na plochu nástřiku a vysoký výkon při nástřiku ztěžují
provádění rovnoměrného povrchu a tloušťky stříkaného betonu. V nebezpečných podmínkách se tak ulehčuje
provádění nástřiku pomocí málo rizikového vedení trysky v místě nástřiku.

20.3.3.4 Vyztuž primárního ostění

Jako výztuž primárního ostění se používají sítě s minimální velikostí oka > 100x100 mm (doporučeno 150 x 150
mm) o průměru prutů do 10 mm.

Sítě v místech přesahu musí být na sebe položeny tak, aby se jednotlivé pruty pokud možno kryly. Zamezí se tak
vytváření stínů zmenšením ok překrytím (v krajním případě až na polovinu jejich původních rozměrů).

Staticky nutné příložky z prutové výztuže se ukládají pokud možno jen ke každému druhému podélnému nebo
příčnému prutu sítě. Průměr prutů příložek se zpravidla omezuje na max. 14 mm.

Pokud není stanoveno jinak, je minimální krytí výztuže 20 mm. V případě výskytu agresivních vod se minimální
krytí zvyšuje na 35 mm.

20.3.3.5 Kotvy a kotvení

Pod pojmem "kotva" se pro účely této kapitoly TKP rozumí i svorník.

Hlavní funkcí kotev v primárním ostění je přechodné nebo trvalé zvýšení stability výrubu. Kotvy mohou být
prováděny jako předem předpínané nebo bez předpětí.

Podle způsobu provádění a upevnění kotvy v horninovém masivu rozeznáváme:

- Kotvy prováděné do zálivky (např. cementová zálivka, speciální druhy malt apod.). Jedná se o kotvy
osazované do předem odvrtaných a vodou nebo stlačeným vzduchem vyčištěných vrtů. Do vrtu je následně
od jeho konce začerpána injektážní směs a do ní zatlačena kotva. Přenos sil mezi kotvou a horninou
probíhá po celé délce zabudované části kotvy. Pro materiál kotev je zpravidla používána betonářská
žebírková ocel příslušného průměru. Kotvy jsou na konci opatřeny závitem, kotevní deskou a matkou. Po
zatvrdnutí zálivky je nutno dotáhnout matky tak, aby kotevní deska dosedala na líc primárního ostění (např.
kontrola poklepem). Kotva je plně funkční po dosažení požadovaných parametrů zálivky.

- Obdobou kotev prováděných do zálivky jsou kotvy injektované od ústí vrtu. K tyči kotvy je po celé délce
upevněna hadička, která při injektování odvádí vzduch z vrtu a signalizuje zaplnění vrtu injektážní směsí
(směs vytéká z hadičky).

- Kotvy lepené. Používá se zpravidla dvousložkových lepidel aktivovaných vsazením kotvy do vrtu.
Používají se zejména tam, kde např. přítoky vody nedovolují použití zálivky a je nutno kotvu co nejrychleji
aktivovat. Kotva je plně funkční po dosažení požadovaných parametrů lepidla.

22
- Kotvy hydraulicky upínatelné. Principem je aktivace kotvy třením na plášti po hydraulickém rozepnutí
profilu kotvy. Kotvy jsou vzhledem ke způsobu aktivace vhodné do pevnějších hornin. Kotva je plně
funkční ihned po aktivaci ve vrtu. S časem může její únosnost klesat. V případě použití tohoto druhu kotev
je zvláště nutné prokázat požadovanou únosnost kotvy po dobu předpokládaného využití v ostění. Vlivem
dotvarování líce vrtu může dojít ke snížení plášťového tření a tím i únosnosti kotvy. Průkazní zkoušky je
nutno provádět s časovým odstupem od osazení kotvy, který je závislý na geologických vlastnostech
horninového masivu a který musí být určen v projektové dokumentaci, resp. v technologickém postupu
prací.

- Kotvy samozavrtávací. Osazování kotev je prováděno se "ztracenou korunkou" a kotvy jsou používány
zpravidla tam, kde je problematické udržet stabilitu líce vrtu. Injektáž je prováděna od vrtné korunky
otvorem v tyči kotvy. Přenos sil je po celé délce zabudované části kotvy. Kotva je plně funkční po dosažení
požadovaných parametrů injektážní směsi.

- Kotvy na principu mechanicky upínatelných svorníků. Zpravidla se jedná o kotevní tyč upevněnou
v hornině v místě kořene a hlavy kotvy.

Použití jiných typů kotev je nutno projednat s kompetentním zástupcem zadavatele.

Kotvení se provádí buď jako systémové (plošné) kotvení ke zpevnění horniny a zlepšení jeho samonosnosti,
nebo jako jednotlivé kotvení k bodovému (lokálnímu) zajištění částí horniny v místech s nebezpečím ztráty
stability (např. v místech s nepříznivým sklonem vrstev, bloků apod).

Druh, délka, profil, počet a rozmístění kotev po obvodu ostění (případně velikost předpětí) je v projektové
dokumentaci dáno pro příslušnou technologickou třídu výrubu. Na základě skutečně zastižených
inženýrskogeologických poměrů a výsledků geotechnických měření mohou být tyto parametry dále upraveny
tak, aby navržený sytém zajištění výrubu splňoval požadavky na ekonomické a bezpečné provádění ražby.
Odsouhlasení odchylek od projektem předepsaného systému kotvení (počet, délka, typ, rozmístění kotev a pod.)
je provedeno za účasti odpovědných zástupců zúčastněných stran a protokolárně zaznamenáno v záběrovém
listu (viz příloha 1).

Vrty pro kotvy se uspořádají a provedou tak, aby okolní hornina byla co nejméně narušena a aby nebyla
nepříznivě ovlivněna soudržnost mezi kotvou a stěnou vrtu. V horninovém prostředí citlivém na obsah vody
(bobtnání a degradace horniny, snižování smykových parametrů v pulinách apod.) může být např. nevýhodné
proplachování vrtu vodou.

Před osazením kotvy musí být vrt vyčištěn (stlačeným vzduchem, vodou apod.).

Hlavy kotev mohou být zastříkány do betonu primárního ostění nebo mohou být umístěny na jeho líci. Umístění
kotev v primárním ostění určuje projekt a je součástí technologické třídy výrubu. Hlavy kotev nesmí být
přestříkány dříve, než je provedeno přebrání kotev ze strany zadavatele, resp. než jsou provedeny případné
zkoušky kotev.

Předpjaté kotvy se při stavbě tunelů používají jen ve zvláštních případech při velkém rozpětí výrubu (např.
u tunelových rozpletů v místě odbočení). Před betonáží definitivního ostění se má předpětí předpjatých kotev,
které jsou svou konstrukcí určeny jen k přechodnému použití, uvolnit, pokud tím nebude narušena stabilita díla.

Největší směrová odchylka v nejhlubším místě vrtu oproti žádané poloze nesmí být větší než 3 % délky vrtu.

20.3.3.6 Ramenáty

Jako součást zajištění výrubu se používají příhradové nebo plnostěnné ramenáty. Volba typu ramenátu závisí na
individuálních podmínkách konkrétní stavby, přičemž je při výběru typu nutno zohlednit následující kritéria:

- Zajištění výrubu je provedeno za použití stříkaného betonu nebo bez něho (pro technologii stříkaného
betonu se lépe hodí ramenáty z příhradových nosníků, plnostěnné nosníky jsou zase vhodnější pro hnané
pažení nebo jako ocelová výstroj bez nástřiku).

- Ražba v nestabilních materiálech s nutností okamžitého podepření líce výrubu (plnostěnné nosníky
představují stabilnější zajištění než nosníky příhradové, které jsou plně využitelné až po zastříkání
betonem).

- Konstrukční výška nosníků z hlediska teoretické nebo skutečné tlouštky stříkaného betonu (staticky
srovnatelné plnostěnné nosníky mají obvykle nižší konstrukční výšku než nosníky příhradové).

23
- Těsnost z hlediska pronikání podzemní vody nebo ztráty vzduchu při ražení pod ochranou stlačeného
vzduchu (příhradové nosníky dosahují lepší soudržnosti se stříkaným betonem a primární ostění má
obvykle menší propustnost než při použití plnostěnných nosníků).

- Vytváření dutin (stínů) při nástřiku (v případě použití plnostěnných profilů je pravděpodobnost vzniku
dutin a stínů větší, než při použití příhradových ramenátů.).

- Poddajnost v lokálně omezeném rozsahu s ohledem na přetvárnost primárního ostění (při osazování
ramenátů vykazují příhradové nosníky větší schopnost přizpůsobit se případným nepřesnostem než nosníky
plnostěnné).

- Hmotnost ramenátů z hlediska velikosti průřezu výrubu a možnosti jejich osazování během ražby
(plnostěnné nosníky jsou těžší, než příhradové).

- Citlivost ramenátů na poškození (příhradové nosníky v nezastříkaném stavu se mohou snáze poškodit než
nosníky plnostěnné).

Pro usnadnění montáže jsou ramenáty rozděleny na jednotlivé díly spojené ve styčnících zpravidla šroubovými
spoji. Spoje musí být dimenzovány tak, aby jejich únosnost nesnižovala celkovou únosnost rámu.

Při použití korýtkové výztuže musí být ramenát osazen tak, aby bylo umožněno jeho dokonalé vyplnění
stříkaným betonem (uzavřenou stranou směrem do hory).

Pokud je ramenát součástí primárního ostění ze stříkaného betonu, musí být při osazování dbáno na to, aby byl
mezi ramenátem a lícem výrubu dostatečný prostor (doporučeno min. 50 mm) pro vyplnění betonem. Tak je
dosaženo lepšího roznášení zatížení v ostění. Přímý kontakt ramenátu s obnaženým lícem výrubu je nežádoucí.

V konečném provedení musí být ramenáty plně zastříkány betonem. Tím je docíleno pevného kontaktu
s horninovým masivem a je zamezeno jejich vybočení. Pokud je nutné minimalizovat sedání, je možno ramenáty
"předepnout" proti líci výrubu pomocí lisů.

Při členění výrubu na jednotlivé dílčí výruby jsou paty ramenátů osazovány pokud možno na rostlou horninu.
Pokud není možné tento požadavek dodržet, je nutné paty osadit na pevný podklad a zamezit posunu paty, který
by vedl k nežádoucímu nárůstu deformací. Je zakázáno pro podložení pat ramenátů používat volně sypanou
rubaninu nebo jiný způsob nestabilního podepření.

Při ražbě dílčích profilů ve vyšších technologických třídách výrubu mají být v patě kaloty pod ramenáty osazeny
podélné roznášecí prahy ze čtyřprutových příhradových nosníků nebo válcovaných profilů. U podélných
roznášecích prahů se musí provést tytéž zkoušky materiálových vlastností jako u ramenátů.

20.3.4 Sekundární (definitivní) ostění tunelu

20.3.4.1 Všeobecně

Definitivní ostění se provádí:

- bez výztuže,

- s výztuží.

V obou případech může být provedena izolace.

Z hlediska zatížení ostění hydrostatickým tlakem je možné tunely rozdělit na tunely, které tvoří nepropustnou
rouru (tlakové) a tunely s drenáží (beztlakové). Rozhodnutí, která varianta bude zvolena, závisí na těchto
bodech:

- možnost volného odtoku podzemní vody, případně nutnost čerpání (náklady na stavbu a provoz čerpadla),

- předpokládaný přítok podzemní vody,

- očekávaný hydrostatický tlak,

- vliv stavby na okolí (snížení hladiny spodní vody apod.).

24
Definitivní ostění bez výztuže se zpravidla provádějí v tunelech bez možnosti zatížení hydrostatickým tlakem.
Definitivní ostění s výztuží se zpravidla provádějí v tunelech pod hladinou podzemní vody a v tunelech
v městském prostředí, přičemž u těchto tunelů (městské prostředí) se dává přednost vodotěsnému definitivnímu
ostění. V případě tunelů s ostěním bez výztuže se definitivní ostění většinou vyztužuje pouze v portálových
úsecích, resp. v hloubených úsecích tunelu se zpětným zásypem (portálové úseky budované v otevřené stavební
jámě).

20.3.4.2 Dimenzování definitivního ostění

Dimenzování definitivního ostění ražené části tunelu je prováděno na základě výsledků geotechnických měření
po stanovení skutečně působícího zatížení horninovým tlakem.

V kombinacích zatěžovacích stavů je třeba zohlednit i stav nerovnoměrného oteplení, jehož intenzita je závislá
na vzdálenosti sledovaného úseku od portálu a ročním období. Hodnoty nerovnoměrného oteplení jsou uvedeny
v tabulce 10.

TABULKA 10

ZATÍŽENÍ DEFINITIVNÍHO OSTĚNÍ
ŽELEZNIČNÍCH TUNELŮ

NEROVNOMĚRNÝM OTEPLENÍM

Poloha v tunelu Poloha Léto Zima
v ostění

[°C] [°C]

Volně osluněný vnější líc + 35 -25
tunelový portál

střednice +30 -20

vnitřní líc +25 -15

Zakrytý tunel do vnější líc +15 -5
200 m od portálu

střednice +20 -10

vnitřní líc +25 -15

Zakrytý tunel od vnější líc +10 +5
200 m do 1000 m
od portálu

střednice +15 0

vnitřní líc +20 -5

Zakrytý tunel nad vnější líc +10 +5
1000 m od portálu

střednice +12,5 +2,5

vnitřní líc +15 0

20.3.4.3 Minimální konstrukční požadavky na beton dna

Pro všechny typy dna platí, že rozmístění spár musí odpovídat rozmístění spár v betonu definitivního ostění
klenby (průběžné spáry mezi bloky betonáže v konstrukci horní i spodní klenby tunelu). V konstrukci dna je
možno provést další doplňková rozdělení.

Konstrukce spodní klenby nebo desky musí mít min. tloušťku 300 mm.

Pro min. výztuž a krytí výztuže betonem platí zásady uvedené v ČSN 73 12 01. V případě, že je ve dně tunelu
navržena fóliová izolace chráněná vrstvou geotextilie, je minimální krytí výztuže na straně do horninového
masivu 50 mm.

Pokud je požadováno vodotěsné definitivní ostění, platí pro beton dna stejné požadavky jako pro beton klenby.

25
20.3.4.4 Minimální konstrukční požadavky na beton klenby

Minimální konstrukční požadavky podle tabulky 11 platí pro klenbu výše uvedených typů definitivního ostění.
Platí pro ražené tunely s plochou výrubu 30 m2až 120 m2.

TABULKA 11

Kritérium Klenba

bez výztuže s výztuží „vodotěsné
definitivní ostění“

Izolace bez s bez s 300 až 400 2)
200 1) 250 1 300 1 300 1)
Min. tloušťka v mm;
konvenční a strojní
ražba

Max. délka bloku 3) 12 4’5) 12 5) 12 5) 12 5) 10 6)

v m

Min. doba odbednění 7) 8 h 8 h 8 h 8 h 8 h 8)

Běžná doba odbednění 10 h 10 h 10 h 10 h 12 h

Omezení tvorby trhlin
prostřednictvím:

separační vrstvy doporučeno obsaženo doporučeno obsaženo nezbytné
v portálových v izolaci v izolaci
(viz kap. 20.3.4.12 úsecích
Separační vrstvy mezi
ostěním a podkladem)

úpravy výztuže min. výztuž min. výztuž 1%o
podle beton. příč. profil
příslušné v podélném a
ČSN resp. na příčném směru na
základě vnitřní a vnější straně
statického
výpočtu důkaz omezení trhlin
pro vnitřní a vnější
- - stranu min. v příčném
směru

Vzdálenost (šířka)
trhlin

Wk < 0,2 mm

Spáry pracovní spára pouze na rozhraní bloků betonáže nebo na u pracovních
rozhraní horní klenby a konstrukce dna tunelu (patky, deska, a dilatačních spar
klenba) mezi bloky betonáže
jsou nezbytné
spárové těsnicí pásy

Povrchová rovnost - podle (7) dostatečná podle (7) zvláštní opatření
pro umístění
podloží dělicí vrstvy

Minimální krycí vrstva 40 mm na 40 mm na 40 mm na vnitřní

betonu v mm - - vnitřní vnitřní straně, a vnější straně

a vnější 30 mm na

straně vnější straně

26
VYSVĚTLIVKY K TABULCE 11

1) Výčnělky horniny a hlavy kotev mohou zasahovat do profilu definitivního ostění. max 5 cm.

2) V případě centricky položeného spárového těsnicího pásu

3) Omezení délky bloku především z důvodu zamezení tvorby trhlin a zlepšení kvality betonu.

4) Výjimky např. u přívodních štol.

5) V úsecích blízko portálu a na místech se silným střídáním teploty (provozně-technicky podmíněným), např.
šachty, se doporučuje přepůlení délky bloku proříznutím nepravých spár

6) Na přechodu ke stavebnímu objektu s podstatně rozdílným deformačním chováním je nutno počítat
s krátkými styčnými (připojovacími) bloky.

7) Pouze při využití příznivých předpokladů pro zamezení tvorby trhlin podle kapitoly 20.2.2.3 Zabránění
vzniku trhlin a zvláštních opatření podle kapitoly 20.2.2.8 Beton vodotěsného definitivního ostění bez
izolace.

8) Platí pouze při použití cementu bez C3A (kvůli hydratačnímu teplu, ne kvůli odolnosti proti síranům).

Důkaz omezení trhlin není zpravidla třeba vést. U podzemních staveb určených pro účely skladování může být
vyžadován důkaz omezení tvorby trhlin na vnitřní straně (do tunelu).

20.3.4.5 Vodotěsná definitivní ostění

Vodotěsná tunelová ostění jsou ve smyslu těchto TKP taková ostění, která splňují požadavky třídy
vodotěsnosti 0 podle tabulky 11.

Pod pojmem vodotěsného definitivního ostění rozumíme vodonepropustný stavební prvek. Proto se u betonu
požaduje nejenom odolnost vůči průsakům, ale i další technická, konstrukční (Tabulka 10) a stavebně-technická
opatření (např. dělicí vrstvy) zamezující tvorbě trhlin a dutin, kterými může protékat voda. Opatření k zajištění
vodotěsnosti ostění jsou uvedena v tabulce 12 v závislosti na velikosti hydrostatického tlaku.

Definitivní ostění se označují jako vodotěsná tehdy, pokud se na vnitřní straně vyskytnou pouze ojedinělá vlhká
místa (např. vlhké skvrny, lokální zabarvení a lehké skvrny, které do 20 min. zaschnou). Intenzivnější dutiny,
kterými se může pohybovat voda a které se nezatáhnou výluhem do stanovené doby, je třeba odstranit injektáží.

Výztuž ostění je nutno v realizační dokumentaci navrhovat ze sítí umístěných při obou površích. Staticky
potřebná výztuž, přesahující rámec minimální nutné plochy výztuže pokryté výztuží ze sítí, se provádí formou
jednotlivých prutů. Průměry prutů nad 20 mm by se neměly pokud možno používat. Aby byla zaručena
bezchybná betonáž, musí mít oka výztuže velikost alespoň 100 mm (doporučeno 150 mm).

Pokud překročí skutečné krytí výztuže na vnější straně ostění 100 mm (např. z důvodu nadvýrubů nevyplněných
stříkaným betonem do projektovaného tvaru vnitřního líce primárního ostění), je třeba použít některé
z následujících opatření:

- v oblasti zvýšené tloušťky krycí vrstvy výztuže se dodatečně osadí konstrukční výztuž z betonářských sítí,

- projektovaná výztuž se lokálně přizpůsobí v poloze a v průřezu skutečnému tvaru vnějšího líce
definitivního ostění (do horniny),

- nerovnosti líce primárního ostění se vyplní stříkaným betonem.

Plášť bednění, výztuhy a ztužení podporami se musí přizpůsobit daným požadavkům z hlediska přípustných
napětí a deformací.

Prokluz v kloubech bednicích prvků, a bednicích vozů je třeba minimalizovat. V případě bednění kotevních
otvorů pro tyče procházejících ostěním (např. u tunelů budovaných v otevřené stavební jámě) a zajišťujících
stabilitu bednění musí být použity takové materiály trubek a systémy uzávěr (zátek), které vyloučí obtékání
trubek vodou a zaručí trvalou vodotěsnost ostění.

Počet pracovních spár musí být co nejmenší. U příčných profilů výrubu do cca 50 m2 se doporučuje použití
kruhového bednicího vozu. Pracovní spáry musí být konstrukčně izolovány např. pomocí těsnicího spárového

27
pásu. Mezi bloky betonáže se do dilatační spáry umístí k tomu určené těsnicí spárové pásy minimální šířky 300
mm. Spára může být provedena jako pracovní (která bude později injektována) nebo se stlačitelnou vložkou.

Na přechodu stavebních prvků s rozdílným deformačním chováním se stlačitelné spárové vložky použijí
v každém případě.

20.3.4.6 Stanovení času zahájení betonáže definitivního ostění

Definitivní ostění je možné betonovat bez doplňkových opatření až do rychlosti přetváření horninového masivu
v hodnotě max. 4 mm za měsíc (podle výsledků sedání vrcholu klenby a/nebo konvergenčních měření). Výjimku
tvoří tunely v bobtnavých horninách a tunely s velmi vysokým nadložím.

Okamžik uložení je závislý na rychlosti deformace okraje výrubu po osazení stabilizačních prostředků a na
projektem předpokládané únosnosti definitivního ostění.

Toto neplatí pro tunely ražené v nesoudržných horninách s malým nadložím pod zástavbou, kde musí být
definitivní ostění provedeno co nejdříve po ražbě z důvodu zamezení nežádoucích deformací tunelového
nadloží.

Doplňková opatření:

- zvýšení odporu výstroje,

- položení geotextilie, osazení prvků schopných deformace,

- konstrukční opatření (např. vyšší pevnost betonu).

20.3.4.7 Pevnost při odbednění

Pevnost betonu, nezbytná ze statického hlediska pro odbednění, je závislá na velikosti výrubu, geometrii
definitivního ostění a na jeho tloušťce a na zatížení působící na ostění v době odbednění.

Pro běžné tunelové profily s poloměrem v kalotě R ? 6 m je potřebná minimální výpočtová pevnost betonu
v tlaku při odbednění v hodnotě 2 MPa. Pro příčné profily s tloušťkou ostění > 0,25 m je tato pevnost dostačující
i pro nadvýlom v rozsahu projektované tloušťky ostění.

Zvláštní statické důkazy jsou nezbytné v těchto případech:

- zvláštní příčné profily (např. niky, záchranné výklenky),

- větší poloměry oblouků konstrukce ostění,

- nepravidelné tloušťky ostění, např. v důsledku nedostatečně vyplněných nadvýlomů,

- jednostranná koncentrace zatížení, resp. vykomínování horniny v oblasti stropu, nadvýlomy většího úseku.

Zjištění pevnosti betonu v tlaku se provádí např. Schmidtovým kladívkem po odbednění čela bloku na čelní
ploše, následně v místě bočních otvorů bednicího vozu (otvory pro betonáž a ponorné vibrátory) a v případě
pozitivního výsledku v místě otvorů v prostoru kaloty.

20.3.4.8 Betonáž - příprava podkladu

Opatření v případě přítoků podzemní vody

Před betonáží je třeba v každém případě odvést tekoucí nebo plošně odkapávající vodu, čímž se zamezí
vymývání jemných částí a pojiv z betonu a vytvoření tlaku vody během ukládání betonu. Podle místa jsou
prováděna tato opatření:

Dno
- osazení drenážních pásů, drenážních vrstev a vedení, např. drobný štěrk nebo mezerovitý drenážní beton

(požadavky na mezerovitý drenážní beton viz TKP-17) apod. V případě použití mezerovitého drenážního
betonu v kombinaci s drenážním potrubím je třeba učinit taková opatření, aby nedošlo k zanesení
drenážního potrubí a otvorů (např. ochrana vrstvou geotextilie),

- přitékající voda musí být odvedena podélnou drenáží, stavební drenáží nebo odčerpáním.

28
Kalota a opěří
- dostatečně nadimenzované hadice a korýtka tvořící organizovaný svod prosakující podzemní vody,

- plošné odvodnění (fólie, geotextilie apod.),

- kompletní izolace.

Provádí-li se izolace objektu, může tato být současně požadovanou ochranou mladého betonu proti přítoku
podzemní vody.

Opatření pro úpravu podkladu
Před uložením betonu je třeba odpovídajícím způsobem připravit povrch jak kaloty, tak i opěří a dna tunelu.

Kalota a opěří
Podklad (povrch stříkaného betonu nebo horniny) se musí vyčistit, je třeba z něj odstranit volné částečky.

Pomocí příslušných opatření je třeba zamezit vtékání cementových výluhů do drenáží a filtračních těles.

Dno
V případě betonáže konstrukce dna přímo na horninu musí být odstraněny volné úlomky materiálu z povrchu
horniny. K očištění spáry se použije stlačený vzduch, resp. - dovoluje-li to povrch horniny, směs voda / vzduch
(pouze pokud nehrozí rozbndání či jiná degradace základové spáry).

U založení na nesoudržném materiálu se dno zhotoví podle projektovaného tvaru profilu. Plocha se v případě
potřeby vysuší, rozmočené oblasti se vymění a materiál v podloží se odpovídajícím způsobem zhutní.

V případě vyztužené konstrukce dna tunelu se zhotoví podkladní vrstva vyrovnávacího betonu.

20.3.4.9 Betonáž - příprava styčných ploch - pracovní spáry

Pracovní spáry jsou spáry podmíněné prováděním s nebo bez schopnosti přenášet síly. Obecně je třeba všechny
pracovní spáry před betonáží vyčistit (vzduchem, vodou, směsí vzduch / voda).

U vodotěsných ostění je nutné zajistit takový technologický postup, který zajistí plynulou betonáž bloku bez
možnosti vytvoření pracovních spár. Pracovní spáry mezi jednotlivými bloky betonáže a pracovní spáry na styku
dno/klenba je případně nutno těsnit těsnicími pásy (viz tabulka 12).

V případě komplikací při provádění pracovních spár (např. u tunelových rozpletů a křížení) a v případě
vysokých požadavků na přenášení sil je možné využít injektáže kontaktních ploch.

20.3.4.10 Betonáž - příprava styčných ploch - dilatační spáry

Dilatační spáry jsou konstrukční spáry s nebo bez měkké vložky.

Jsou-li dilatační spáry zhotoveny jako spáry nepravé, tvoří hloubka řezu min. 1/3 teoretické tloušťky stavebního
prvku. Spáry se musí vyříznout včas, aby nedošlo k předčasné tvorbě trhlin v důsledku drcení betonu. Beton
musí být dostatečně ztvrdlý, aby byly plochy řezu čisté.

Bedněné dilatační spáry se zásadně čistí jako lícní plocha. Používají-li se spárové vložky (desky z pěnové
hmoty, desky z měkkých vláken, z minerální vlny), pokládají se (případně lepí) celoplošně.

U definitivního ostění s výztuží musí profil vložené lišty zaručovat požadované krytí výztuže (např. trojhranná
lišta).

Těsnicí spárové pásy a pásy s narůstáním objemu

Pro těsnicí spárové pásy se používají materiály: PVC, PE, SBR (elastomer) a kombinace kovu a elastomeru.

Pro výběr materiálu jsou rozhodující požadavky týkající se zpracování, napojení na izolační pásy, tažnost,
chemická odolnost a chování při stárnutí.

Šířka těsnicího spárového pásu závisí na tlaku vody a očekávaném protažení. Minimální šířka pásu je 300 mm,
minimální tloušťka v oblasti dilatace je 5 mm. Poloha těsnicích spárových pásů musí být zakreslena do výkresu
tvaru příslušného bloku betonáže.

29
Za zvláštních požadavků (vysoký tlak vody) je vhodné zhotovit 2 těsnicí úrovně v jedné spáře, např. kombinace
„vnitřní těsnicí spárový pás“ a pás s nárůstem objemu.

Těsnicí pásy musí být zafixovány v jejich plánované poloze tak, aby při ukládání betonu nemohlo dojít k jejich
posunutí. Na upevnění se používají pomocné prostředky dodané výrobcem, resp. se respektují speciální předpisy
pro osazení. Těsnicí pásy je třeba před betonáží následujícího bloku vyčistit. V místech, kde není možné zaručit
dokonalé obetonování těsnicího pásu musí být použito dodatečného zainjektování pásu tak, aby nemohlo dojít
k jeho obtékání vodou.

Bednění a spoje, především v oblasti těsnicích pásů, musí být tak těsné, aby se tak zamezilo vytékání
cementových kalů a tím i vzniku trhlin.

Vnější těsnicí spárové pásy

Vnější těsnicí spárové pásy musí doléhat na bednění, podkladní vyrovnávací beton, izolaci, na plochy stříkaného
betonu a na ostatní úložné plochy celou plochou, co možná nejvíce rovně. Především v oblasti dna je třeba dbát
na čistotu kotevních prvků těsnicích pásů.

V případě nepravidelných profilů výrubu je nebezpečí, že především dutiny v oblasti stropu nebudou zcela
zaplněny, čímž ztratí vnější těsnicí pás v důsledku chybějícího zalití svoji účinnost. Za těchto podmínek je lepší
použít vnitřní těsnicí spárový pás. Je-li ovšem použití vnějšího těsnicího pásu nutné (úsekové svaření
s přepážkami z izolačních fólií), je třeba počítat s možností dodatečného zaplnění dutin (např. těsnicí pás
s injektážní hadicí).

Vnitřní spárové těsnicí pásy

V případě prostého betonu (např. dno) se těsnicí spárový pás zajistí pomocnou konstrukcí. Doporučujeme osadit
doplňkové injektážní hadice, které mají tu výhodu, že je i později možné injektáží odstranit netěsnosti.
Vzhledem k tomu, že upevnění pásu do prostého betonu vyžaduje určitá opatření navíc, je vhodné použít těsnicí
pásy s nárůstem objemu.

Těsnicí pásy s nárůstem objemu (rozpínavé)

Těsnicí pásy s nárůstem objemu působí vodotěsně díky zvětšení objemu, ke kterému dochází chemickým
vázáním vody.

Těsnicí pásy s nárůstem objemu musí sestávat z takových materiálů, které vykazují dostatečně reverzibilní
bobtnání (faktor bobtnání účinného těsnicího materiálu min. 200 %), odpovídající dobu bobtnání a dostatečnou
stabilitu při vyšším tlaku vody nebo při větších pohybech spáry.

Jako vhodná se osvědčila kombinace neoprénového tělesa (jádro) a vnějšího pláště z bobtnavého těsnicího
materiálu. Tvarem neoprénového tělesa je možné určit směr bobtnání, takže tlak působí na boky a ne směrem ze
spáry. Roztažnost celkového profilu udává výrobce v mm.

Bobtnání musí být reverzibilní a nezávislé na chemickém složení kontaktní vody. Při jiných namáháních spáry
předkládá výrobce zvláštní důkaz těsnicího účinku a chemické odolnosti. Součást, která reaguje s vodou, se
nesmí vypláchnout, ani nesmí předávat do vody škodlivé látky. Je třeba zohlednit, že proces bobtnání vyžaduje
určitou dobu a těsnicí účinek není tedy okamžitý.

Betonové úložné plochy pro těsnicí pásy s nárůstem objemu musí být rovné a bez trhlin. Těsnicí pás s nárůstem
objemu se pokládá přesně podle návodu výrobce. Výhodné je pokládání do drážky, což zaručuje lepší fixaci
polohy.

20.3.4.11 Betonáž - hutnění

Hutnění betonu musí být prováděno vysokovýkonným vnitřním nebo příložným vibrátorem. Příložné vibrátory
musí být umístěny co nejrovnoměrněji v závislosti na konstrukci bednicího vozu, přičemž se předpokládá
1 vibrátor na 3 až 4 m2pláště bednění.

Vibrátory musí být dimenzovány tak, aby byl beton dokonale zhutněn v plánované tloušťce. Hloubka působení
vibrátoru dosahuje 40 cm až max. 50 cm. Při vibrování se uvádí do provozu příložný vibrátor v oblasti aktuální
výšky hladiny betonu v bednění.

30
20.3.4.12 Separační vrstvy mezi ostěním a podkladem

Pod pojmem „separační vrstvy mezi podkladem a betonem“ rozumíme dělicí vrstvy, plošné drenáže a izolace.

Technika pokládky a upevnění

Jednotlivé pásy dělicích vrstev musí být položeny s takovým přesahem, aby mohla voda z horninového masivu
za nimi volné odtékat a nedostala se k čerstvému betonu. Při silnějším přítoku se použije odvedení vody pomocí
hadic, což zamezí tvorbě vodních vaků za dělicí vrstvou. Okraje jednotlivých pásů musí být slepeny nebo musí
přesahovat, aby se zabránilo vniknutí betonu mezi dělicí vrstvu a horninu, resp. ostění ze stříkaného betonu.

Upevnění musí být takové, aby se dělicí vrstva nemohla během betonáže posunout. Upevňovací materiál nesmí
dělicí vrstvu protrhnout. Na upevnění se zpravidla používají speciální hřeby.

Dělicí vrstvy

Pomocí dělicích vrstev se snižuje soudržnost a zazubení mezi výstrojí výrubu a horninou, resp. ostěním ze
stříkaného betonu. Používají se hlavně ve spojení s definitivním ostěním bez izolace. Napětí vznikající v ostění
v průběhu procesu tvrdnutí a s tím vlivem omezené deformace spojená tvorba trhlin je použitím dělicí vrstvy
redukována. Zpravidla se používají tenké umělohmotné fólie zesílené mřížkou nebo geotextilií.

Plošné drenáže

Plošné drenáže umožňují odtok (s nízkou hodnotou odporu) plošně přitékající vody z horninového masivu do
tunelové drenáže. Zpravidla se používají strukturované plastové profilované desky, speciální geotextilie nebo
drenážní prvky.

Izolace

Osazením fóliové izolace se má trvale zabránit vnikání vody do dutiny.

20.3.4.13 Bednění - všeobecně

Bednicí prvky jsou v normálním případě v půdorysu při délkách bloků do 12 m přímé, z čehož vyplývá
polygonální průběh oblouku. Je třeba dbát na dodržení přípustných geometrických tolerancí.

Bednicí systémy musí mít takové konstrukční řešení, aby dynamická namáhání v důsledku působení příložného
vibrátoru, hydrostatický tlak čerstvého betonu a hydraulický tlak čerpaného betonu při ukončování betonáže
v oblasti vrcholu klenby nezpůsobovaly nepřípustné deformace bednění nebo jeho čela.

20.3.4.14 Bednění - separační prostředky

Separační prostředky je zásadně třeba sladit s použitým materiálem bednění a musí být ekologicky nezávadné.
Přednostně se používají separační prostředky s chemicko-fyzikálním účinkem. Voskové roztoky a pasty mohou
vytvořit obzvláště dobře přilnavý odolný separační film, který je nezbytný, pokud bednění dlouho stojí a při
pokládce výztuže je silně namáháno. Velmi důležitá je tenká rovnoměrná vrstva na dobře vyčištěném ocelovém
bednění. Separační prostředky musí obsahovat antikorozní přísady (inhibitory).

Použitý separační prostředek musí být sladěn s eventuelními dodatečnými nátěry či vrstvami ostění.

Každý separační prostředek musí být jasně, trvale a jednoznačně označen. Pokud je přípustné ředění, uvede se,
čím je možné ředění provádět a v jakém rozsahu. Na etiketě musí být v heslech uvedeno:

- přiměřený způsob zpracování,

- průměrné nanášené množství,

- účinek při předávkování,

- pokyny pro odstranění zbytků separačních prostředků z povrchu betonu,

- hořlavost (třída nebezpečnosti) a možnosti a podmínky uložení.

Dále je třeba označit nebezpečné pracovní materiály.

Při každé dodávce musí být uvedeno:

31
- číslo šarže,

- rok a měsíc výroby,

- přípustná doba skladování.

20.3.4.15 Výztuž - definitivní ostění s izolací

V definitivním ostění s izolací se zpravidla výztuž nenavrhuje. Pokud je výztuž nezbytná ze statických důvodů,
přicházejí v úvahu v souladu se stavem výrubu a plánovaným průběhem výstavby následující provedení:

- samonosná výztuž,

- výztuž položena na bednění.

Uchycení výztuže pomocí konstrukcí procházejících izolačními vrstvami je nepřípustné.

20.3.4.16 Výztuž - definitivní ostění bez izolace

U definitivního ostění bez izolace je stabilitu výztuže možno zajistit montážními háky a kotvami upevněnými
přímo do horninového masivu

Plánovaná poloha výztuže musí být zajištěna vhodnými opatřeními, která budou omezovat ukládání betonu v co
nejmenší míře (potřebná výměna výztuže v prostoru plnicích a vibračních otvorů). Vzdálenost mezi vrstvami
výztuže zajistí distanční železa, která je možno připravit např. z betonářských sítí.

Předohýbané výztužné sítě a distanční železa se dimenzují na plánovanou tloušťku definitivního ostění
(s ohledem na výrobní tolerance).

Vnitřní betonová krycí vrstva se zajistí vhodnými distančníky (např. trojhranné lišty z betonu min. přes dva
pruty výztužné sítě, min. 1 kus na m2). Spoje musí být vyřešeny tak, aby při osazení bednění (resp. bednicího
vozu) nedošlo k poškození distančníků.

Spoje výztužné sítě se umístí tak, aby se vyloučila možnost překrytí 4 vrstev sítě (překážka pro uložení betonu).

20.3.4.17 Odbednění a ošetřování betonu

Okamžik odbednění se vztahuje na vnitřní bednění betonu klenby. Bednění čela se běžně odnímá po 8 hodinách
a zjišťuje se vývoj pevnosti v tlaku pomocí nedestruktivních metod (např. Schmidtovým kladívkem).

Aby se zamezilo poškození hran, zůstávají zpravidla vestavby (především záchranné výklenky, niky apod.) po
odstranění vnitřního bednění obedněné déle. Totéž se týká spár na obvodu ostění mezi bloky betonáže (pokud
nejsou profily pevně spojeny s bedněním).

Běžné ošetření betonu definitivního ostění se zpravidla provádí tekutými prostředky. Tyto prostředky se nanášejí
co nejrychleji, po celé ploše, v dostatečném množství, například postřikem. V každém případě je třeba dbát na
to, aby nedošlo k ovlivnění adheze později nanášených nátěrů nebo vrstev. Aby se zamezilo příliš silnému
ochlazení a vysušení, je třeba přijmout taková opatření, která zamezí příliš silnému proudění vzduchu. (např.
uzavření portálu „závěsem“). Od ošetření se může upustit, pokud je relativně vysoká vlhkost vzduchu větší než
90% a nízká rychlost jeho proudění (posoudí se dle konkrétních podmínek na stavbě).

Při nedodržení normální doby odbednění je třeba zajistit provedení takových opatření, které zaručí ochranu
betonu ihned po odbednění min. na 3 dny proti příliš rychlému ochlazení a min. 7 dnů proti vyschnutí. Tato
opatření zajistí v podmínkách stavby dostatečné zatvrdnutí povrchových oblastí a zamezí tvorbě trhlin.

20.3.4.18 Požadavky na povrch definitivního ostění - opravy

Povrch betonu definitivního ostění musí svou povrchovou rovností odpovídat požadavkům na povrchy
z pohledového betonu.

Na bocích, pod skloněnými plochami ostění jsou póry do průměru 20 mm (u ostění s výztuží), resp. 25 mm
(u ostění bez výztuže) prakticky nevyhnutelné a neškodné. U definitivního ostění s výztuží nesmí hloubka pórů
překročit hodnotu 10 mm. V případě zvláštních požadavků na povrch betonu, např. architektonické ztvárnění,
odolnost proti mrazu apod., musí být přijata zvláštní opatření, (např. drenážní geotextilie, nátěry).

32
Drobná vadná místa, která nemají vliv na použitelnost, není nutné sanovat. Pro nařízení opravných opatření
platí, že povrchové stažení betonu, např. broušením, je vždy lepší - trvanlivější, než tenká vrstva malty. To platí
především pro mělká, plošná vadná místa.

Obnovu hlubších, plochých vadných míst je nutno provádět stříkáním.

Průběžné trhliny větší než 0,3 mm (definitivní ostění s výztuží) se musí zaplnit vhodnou injektáží schopnou
přenosu sil v ostění.

V případě definitivního ostění bez výztuže nemusí být vadná místa vyplněna, pokud bude prokázána únosnost
ostění a pokud se nebude jednat o místa se zvýšenými nároky na pohledový beton (např. portály apod.) .

Ochrana povrchu

Doplňková ochranná opatření povrchu betonu definitivního ostění - impregnace, pečetění, nátěry nebo nanášení
určitých vrstev. Ochranná opatření jsou doporučena zejména u portálů s ohledem na zlepšení odolnosti proti
mrazu. Opatření jsou stanovena projektovou dokumentací.

Zaplnění dutin v oblasti stropu

Po dostatečném zatvrdnutí betonu klenby se dutiny vzniklé v oblasti vrcholu klenby zaplní pomocí injektážních
trubek stabilní pojivovou suspenzí pod nízkým tlakem (cca 0,1 až 0,2 MPa). Úplné zaplnění se kontroluje
vytrysknutím malty z nejblíže ležících trubek, které se po vytrysknutí směsi uzavřou. Výplňová injektáž se
provádí nejdříve po 56 dnech od uložení betonu. Injektážní trubky jsou vkládány do bednění a zabetonovány.
Polohu a počet injektážních trubek určí dokumentace, bednicí vůz musí být upraven tak, aby umožnil osazení
trubek do ostění.

Jako alternativní řešení v úsecích s izolací může být zaplnění provedeno specielně pro tento účel vyrobenou
a osazenou hadicí, s připojovacím hrdlem na konci úseku.

20.3.4.19 Definitivní ostění ze stříkaného betonu

Jednoplášťové definitivní ostění lze definovat tak, že všechny statické a konstrukční požadavky splňuje jediné
ostění. Toto ostění se může zřídit v jednom nebo ve více krocích (vrstvách).

Konstrukce jednoplášťového ostění musí splňovat požadavky zajišťování výrubu v průběhu ražení tunelu
i požadavky na definitivní ostění při provozu v tunelu. Pokud má být plášť ze stříkaného betonu zajišťující
výrub v pozdějším pracovním kroku zesílen další vrstvou stříkaného betonu nebo bedněným monolitickým
betonem, musí být provedeno silové i tvarové spřažení tak, aby byla zabezpečena staticky účinná spřažená
konstrukce.

Při jednoplášťovém ostění za výhradního použití stříkaného betonu nelze zcela vyloučit průsaky vody trhlinami,
pracovními spárami a vadnými místy, a proto se toto ostění používá výhradně pouze v prostorách, ve kterých
nejsou žádné nebo jen mírné průsaky vody a působí nízký hydrostatický tlak.

Zásadně před rozhodnutím o použití stavby jednoplášťového ostění v místech s výrony vody je třeba vyhodnotit
přípustné průsaky vody ostěním a uvážit možnosti opatření pro odvedení vod a následného dotěsnění.

Aby se při použití jednoplášťového ostění minimalizovalo tvoření trhlin a umožnilo se mírné, rovnoměrné
vyztužení, je hlavním předpokladem co možná nejmenší ohybové zatížení pláště. To vyžaduje odpovídající tvar
tunelového průřezu a staticky příznivé působení zatížení (symetrické zatížení) a předpokládá i odpovídající
geologické poměry.

20.3.5 Dílcová ostění

Dílcové ostění musí být navrženo a staticky doloženo v dokumentaci. Montované tunelové ostění se provádí
podle předem schváleného technologického předpisu stavebním dozorem.

Způsob přebíraní a zkoušení dílců se stanoví v zhotovitelem předložených technických podmínkách pro výrobu,
kontrolu a přebírání dílců ostění, přičemž je nutné vycházet z ČSN 73 1321, ČSN 73 2011 a ČSN 73 2031.

Díly tunelového ostění musí být osazovány v tunelu strojními ukladači, rovnoměrně z obou stran až
k závěrovému dílu.

33
Aktivace montovaného ostění vyplněním prostoru za rubem obezdívky musí být provedena ihned po smontování
prstence ostění. Materiál pro výplň určuje dokumentace.
Utěsnění tunelového ostění z dílců proti podzemní vodě se musí provést utěsněním styčných, ložných spár
a šroubových otvorů způsobem předepsaným v dokumentaci a v technologickém předpisu zhotovitele.

20.3.6 Zděná ostění

U zděných tunelových ostění kamenné zdivo zůstává režné (neomítnuté). Pro klenby, u nichž se kámen klade při
zdění na bednění, musí být líc kamene opracován špicováním.
Nepřipouští se spárování zatřením. Nová maltová výplň spár musí zcela vyplňovat prostor spáry a nesmí
přesahovat přes líc zdiva.
U ložných spár musí být výplň 10 mm pod úrovní líce zdiva.
Pokud při opravách předepisuje dokumentace použití betonových tvárnic, zejména při výměně části zdiva nebo
celých tunelových pasů, tvárnice z betonu musí být minimálně z betonu C12/15. Pevnost betonových tvárnic
v tlaku je nejméně 35 MPa. Tvar betonových tvárnic se určuje v dokumentaci kamenořezem příslušné části
ostění.

20.3.7 Portály, galerie a předportálová křídla

Portály a galerie se provádějí podle typu konstrukce a druhu prací - zemní práce, zvláštní zakládání, tunelové,
mostní, pozemní konstrukce na základě dokumentace. Platí pro ně kapitoly 3, 17, 18, 22, 24 TKP.
Na elektrizovaných tratích se portály tunelů opatřují ochrannými zařízeními ve smyslu ČSN 73 6223.
Lícní plochy portálové zdi a portálového věnce se vyžadují hladké. Postup při betonáži zejména portálového
věnce je nutné provádět tak, aby pracovní spáry byly umístěny do falešných spár portálového věnce.
U zděných konstrukcí je nutné zachovat jednobarevnost použitého kamene, směr a tloušťku spár a výšku vrstev
zdiva.
Příkopy za tunelovými portály, korunami křídel a náhorní příkopy tunelu se provedou podle dokumentace
s ohledem na velikost povodí a také s ohledem na nebezpečí zanášení příkopů zvětrávající horninou.
V případě záchytné funkce příkopů za korunami portálové i předportálových zdí předepisuje dokumentace na
zdech zřízení zábran potřebné mohutnosti a rozměrů.

20.3.8 Ochrana proti pronikání podzemní vody do tunelu

20.3.8.1 Všeobecně

Navržený systém ochrany proti pronikání podzemní vody do tunelu dlouhodobě zabraňuje negativním účinkům
působení podzemní vody na konstrukci a vybavení tunelu (agresivní voda, průsaky, námraza apod.). Jedná se
o komplex opatření, která je třeba provést, aby bylo dosaženo požadovaných parametrů vodotěsnosti tunelu
(konstrukce z betonu odolného proti průsakům, izolační pásy, těsnicí pásy ve spárách betonáže, drenážní systém
apod.).
Při volbě opatření k utěsnění železničních tunelů musí být zohledněno:
- geologické poměry dané lokality,
- očekávané namáhání tunelové stavby,
- chemické působení podzemní vody,
- způsob ražby tunelu a technologický postup výstavby,
- očekávané deformace ostění,

34
- rozdíly sedání a ostatní relativní pohyby sousedních částí konstrukce tunelu,
- požadavek na vodotěsnost v závislosti na užití tunelu,
- požadavky vodního hospodářství (snižování hladiny spodní vody, odtok vody z tunelu apod.).
Vodotěsnost tunelu se stanovuje podle tabulky 12.

TABULKA 12

Třída vodotěsnosti 0 AB C

Množství vody q[litr/den/m2] 0 1 3 10
prosakující ostěním

V případě novostaveb tunelů je vždy požadována třída vodotěsnosti 0 (tj. tunel je nutno navrhovat tak, aby byly
vyloučeny jakékoli průsaky ostěním). Průsaky jsou (kromě nebezpečí vzniku námraz) při střídání mrazu a tepla
zdrojem poruch ostění.

Třídy vodotěsnosti A až C slouží pro zatřídění stávajících tunelů.

Volba systému závisí na druhu působení podzemní vody (tlaková nebo prosakující), agresivitě prostředí a na
velikosti hydrostatického tlaku působícího na ostění tunelu (viz tabulka 13).

TABULKA 13

NÁVRH SYSTÉMU OCHRANY PROTI PRONIKÁNÍ VODY DO TUNELU

PROSAKUJÍCÍ TLAKOVÁ VODA
VODA

(ustálená hladina pod
úrovní dna tunelu)

Do 30 m vodního sloupce Do 60 m vodního Více než 60 m vodního
sloupce sloupce

Nízká Beton odolný proti Beton odolný proti Beton odolný proti Beton odolný proti
agresivita průsakům v průsakům v kombinaci
prostředí kombinaci s těsnicími s těsnicími pásy ve průsakům ajedna průsakům a dvě vrstvy
spárách nebo jedna vrstva izolační fólie po izolační fólie po celém
Vysoká pásy ve spárách nebo vrstva izolační fólie po celém obvodu tunelu. obvodu tunelu. Izolace
agresivita jedna vrstva izolační celém obvodu tunelu. Izolace je v podélném je v podélném směru
prostředí fólie v horní klenbě Izolace je v podélném směru rozdělena na rozdělena na
tunelu (systém směru rozdělena na vodotěsné na sobě vodotěsné na sobě
deštníku) vodotěsné na sobě nezávislé sektory. nezávislé sektory.
nezávislé sektory.

Jedna vrstva izolační Beton odolný proti Beton odolný proti průsakům a dvě vrstvy
fólie po celém obvodu izolační fólie po celém obvodu tunelu. Izolace je
tunelu. průsakům a jedna vrstva v podélném směru rozdělena na vodotěsné na
izolační fólie po celém sobě nezávislé sektory.

obvodu tunelu. Izolace je
v podélném směru

rozdělena na vodotěsné
na sobě nezávislé
sektory.

20.3.8.2 Požadavky na provádění izolací

Pro provádění izolací vypracuje dodavatel technologický postup, který musí být před započetím prací
odsouhlasen odborem stavebním ředitelství divize dopravní cesty.

35
Izolace musí být osazována tak, aby bylo před betonáží definitivního ostění umožněno její přezkoušení
a případné opravy. Jedná se zejména o oblast vrcholu klenby v případě, kdy je podklad izolace nerovný (např.
vlivem nadvýrobu). Izolační fólie se pokládá tak, aby signální vrstva byla vždy na vzdušné straně.

Izolační fólie musí být ze strany horniny chráněna v celé ploše vrstvou geotextilie. Vzdušná strana izolace
vyžaduje ochranu zpravidla pouze v oblasti dna. Ochranu je možno provést například vrstvou betonu tloušťky
min. 70 mm vyztuženou jednou vrstvou sítě nebo vrstvou ochranné fólie (např. geotextilie) s rovnocenným
účinkem.

Minimální tloušťka fólie je závislá na zpusobu odvodnění tunelu. Pokud je tunel situován nad hladinou spodní
vody, systém izolace funguje na principu "deštníku" a prulinová voda je sváděna do tunelové drenáže, je
minimální tloušťka fólie 2 mm. V případě, že je izolace navržena proti tlakové vodě, je tloušťka fólie 3 mm.
Tloušťka fólie větší než 3 mm se nedoporučuje vzhledem k obtížnosti montáže a zvýšení rizika chyb. Výjimku
tvoří fólie pokládané v oblasti dna tunelu při dostatečně plochém tvaru spodní klenby.

Izolační fólie i ochranné vrstvy musí být pokládány kolmo k ose tunelu. Ve dně mohou být pokládány
rovnoběžně s tunelovou osou.

Přesahy jednotlivých pásů izolační fólie a pásů ochranných fólií (geotextilií) musí být vždy minimálně 50 mm.

Při osazování izolačních pásu je třeba vzít v úvahu nerovnoměrnost tvaru podkladu a fólii pokládat tak, aby po
dotlačení k povrchu podkladu při betonáži definitivního ostění nebyla namáhána tahem (resp. bylo toto
namáhání omezeno na minimum).

Izolační fólie je k podkladu připevňována prostřednictvím vhodných upevňovacích prvků, které jsou v předstihu
nainstalovány na líc podkladu. Upevňovací prvky musí být osazeny tak, aby nemohly způsobit proražení nebo
jiné poškození izolační fólie. Mezi hlavou hřebíku a upevňovacím prvkem musí být umístěny kovové podložky
průměru min. 20 mm a tloušťky min. 1 mm. Tím je zajištěno, aby při nastřelování hřebíků nebyl upevňovací
prvek proražen. Podložka a hlavička hřebíku musí být do konstrukce prvku zapuštěna o min. 4 mm.

Izolační fólie je k upevňovacím prvkům tepelně přivařena. Spoj mezi fólií a upevňovacím prvkem musí prokázat
menší pevnost na odtržení než je pevnost fólie. Tím je zaručeno, že při namáhání spoje nedojde k poškození
fólie, ale pouze k jejímu odtržení od upevňovacího prvku.

Před instalací izolační fólie je nutno zkontrolovat kvalitu osazení upevňovacích prvků, prvky nedostatečně
upevněné do podkladní vrstvy odstranit a nahradit jinými.

Množství použitých upevňovacích prvků je závislé na velikosti a tvaru výrubu, poloze (vrchol klenby, opěří,
dno) a použitém izolačním materiálu. Orientačně je možno počítat s 2 až 3 ks/m2 v oblasti horní klenby, 1 ks/m2
v oblasti opěří a 0 až 0,5 ks/m2v oblasti dna.

Jednotlivé pásy izolační fólie jsou svařovány dvojitým svarem se středním kanálkem. Minimální šířka
jednotlivých svarů je 15 mm, šířka kanálku se pohybuje podle druhu materiálu od 10 do 20 mm.

Spojením tří pásů v jednom místě vznikají T-spoje (např. napojení podélně pokládaných pásů ve dně tunelu na
příčně pokládané pásy v horní klenbě). Spojení čtyř pásů fólie v jednom místě (křížový svar) je nežádoucí a je
třeba se ho vyvarovat.

Spoje musí být provedeny svářecím automatem, který spolehlivě zajistí požadovaný tepelný rozsah sváření
v závislosti na rychlosti pohybu, okolní teplotě a proudění vzduchu na pracovišti.

Při svařování izolačních pásů nesmí teplota prostředí klesnout po +5 0C. Při nižších teplotách prostředí je sváření
možné jen za zvláštních opatření.

Připojení pásu izolační fólie na beton odolný vůči průsakům vody definitivního ostění musí být provedeno
prostřednictvím připojovacího pásu.

Izolační fólii je nutné chránit před poškozením během pokládání až do provedení vnitřní obezdívky vhodnými
opatřeními. Distanční podložky betonářské výztuže musí být upraveny tak, aby nedošlo k poškození izolace.

V místě pracovní spáry mezi bloky betonáže musí být provedena ochrana izolace vložením ochranného pásu.
V případě, kdy se nejedná o tlakovou vodu je možno použít ochranné pásy ze stejného materiálu, jakým je
materiál izolace. Minimální šířka pásu je 500 mm a je umístěn na vnitřní straně fólie po celém obvodu izolované
části tunelu středově k pracovní (resp. dilatační) spáře. Pás je přivařen na obou okrajích k izolaci průběžným,

36
nepřerušovaným svarem. Bodové uchycení ochranného pásu není přípustné. Důvodem je vyloučení dodatečného
poškození izolace pod ochranným pásem (např. při osazování výztuže), které by nebylo možné vizuálně
kontrolovat.
Pokud je izolace navržena na tlakovou vodu, je nutné izolaci tunelu v podélném směru rozdělit na vodotěsné,
na sobě nezávislé sektory. V místě pracovní spáry je na izolaci upevněn dvěma průběžnými svary napojovací
pás. Parametry svaru odpovídají svarům pro spojování izolačních pásů. Prostor mezi svary je nutno přezkoušet
na těsnost. Napojovací pás je při betonáži definitivního ostění uchycen pomocí kotevních prvků do betonu
ostění. Polohu sektorů (napojovacích pásů) je nutno přesně zaměřit pro případné opravy a dokladovat
v dokumentaci skutečného provedení.

20.3.8.3 Požadavky na podkladní vrstvu izolace

Podkladní vrstva izolace musí být provedena tak, aby na ni mohly být bez rizika poškození nebo zvýšeného
namáhání instalovány ochranné vrstvy izolace a vlastní izolační fólie s ohledem na materiálové vlastnosti
použitých výrobků.
Podkladní vrstva izolace musí splňovat následující podmínky:
- dostatečnou tvarovou stálost a pevnostní charakteristiky,
- tloušťka vrstvy je min. 50 mm při maximální velikosti zrna 8 mm,
- do směsi je možno použít pouze přírodní kamenivo (oblázkový štěrk). Použití drceného kameniva

s ostrými hranami není možné,
- maximální poměr délky ku výšce u sousedních nerovností je 10:1 (viz obrázek 2),
- lokální nerovnosti (např. zastříkané hlavy kotev) musí být zaobleny v poloměru min. 200 mm,
- vlhkost povrchu musí být v přijatelných mezích. Pokud prosakující voda brání kvalitnímu provádění

izolace, je nutno ji odpovídajícím způsobem jímat a odvádět do tunelové drenáže (např. pomocí
organizovaného svodu),
- pevnostní charakteristiky a tloušťka vrstvy musí odpovídat použitému systému upevnění izolace,
- při nastřelování upevňovacích prvků nesmí docházet k odprýskávání podkladní vrstvy.
Obr. 3

PRIMÁRNÍ OSTENI ZE STŘÍKANÉHO BETONU

Kde:

a je příčná nerovnost,

0 > 10 a vzdálenost nerovností,

Ra >0,20 m poloměr zakřivení nerovnosti.

37
20.3.9 Odvodnění tunelu - drenážní systém

20.3.9.1 Po dobu výstavby

Odvodňování po dobu výstavby musí odpovídat požadavkům vyhlášky ČBÚ č. 55/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů a předpisům souvisejícím.

Způsob a postup odvodňování včetně čerpání vod při výstavbě stanoví dokumentace zhotovitele. Navržená
opatření musí být zahrnuta do technologických předpisů odsouhlasených stavebním dozorem.

Od počátku ražení až do dokončení tunelu musí být trvale zajištěno odvádění všech vod ze všech pracovišť.

Při povrchním ražení musí být odvodňovací stoka zřízena nejdále 15 m od čelby. Při úpadním ražení je nutno
zajistit odčerpávání vody z čelby do přečerpávací jímky nebo odvodňovací stoky.

Systém odvodnění po dobu výstavby musí být upraven tak, aby dno tunelu zůstalo pevné po celou dobu
výstavby. Provozem mechanizmů nesmí být dno dílčích výrubů prohlubováno.

Vodu odváděnou z tunelu je nutné před vypouštěním ze stavby zbavit ropných produktů a mechanických
nečistot podle požadavků hygienických předpisů.

Systém odvodňování, působící pouze po dobu výstavby tunelu, se po jejich dokončení odstraní způsobem
stanoveným v dokumentaci.

20.3.9.2 Za provozu

Při návrhu systému odvodnění musí být zohledněn případný vliv snížení hladiny spodní vody na okolní
prostředí se všemi důsledky, které jsou snížením vyvolány (např. sedání povrchu, ztráta vody ve studních apod.).

Minimální sklon podélného odvodnění tunelu je 0,3 % (viz ČSN 73 7508)

Pokud je nutné provádět podélné odvodnění dna tunelu, mělo by být situováno na bocích tak, aby jeho údržba
minimalizovala omezení železniční dopravy. Minimální příčný sklon střechovitě upraveného krytu dna
k podélnému odvodnění dna tunelu je 2,5 %. Minimální sklon příčné drenáže propojující podélnou tunelovou
drenáž s podélným odvodněním dna je 5 %. Světlost příčného odvodnění se určí dle odváděného množství vody,
musí být však min. 100 mm.

Svedení příčného odvodnění do podélného odvodnění dna musí být provedeno v kontrolních nebo čisticích
šachtách. Přitom musí dno podélného odvodnění probíhat plynule.

(Pod pojmem "podélná tunelová drenáž" je pro účely této kapitoly TKP myšlena boční drenáž odvádějící
prosakující podzemní vodu stékající vně ostění po rubové nebo mezilehlé izolaci. Pod pojmem "podélné
odvodnění dna" je myšlena tunelová stoka, do které je sváděna voda z vnitřní části tunelu. U novostaveb
s požadavkem vodotěsnosti "O" se jedná např. o technologickou vodu používanou při práci v tunelu, o vodu
používanou při zásahu požárníků v tunelu nebo v případě havárie o kapaliny vytékající z havarovaných vozů.
V případě stávajících tunelů s nižší třídou vodotěsnosti jsou do podélného odvodnění dna jímány navíc průsaky
podzemní vody ostěním.)

Propojení podélné tunelové drenáže s podélným odvodněním dna tunelu není vždy nutné provádět a závisí na
délce tunelu, množství podzemní vody (resp. průtoku), podélnému sklonu tunelu, materiálu drenáže apod.

Podélné odvodnění dna musí být provedeno jako trubní vedení kruhového nebo podkovovitého tvaru a musí být
dimenzováno s ohledem na množství podzemní vody vytékající z horninového masivu, popřípadě na vodu
protékající tunelem z předzářezu.

Pro dosažení samočisticí schopnosti odvodňovacího potrubí musí být při stálém průtoku potrubím dosažena
rychlost minimálně 0,5 m/sec, avšak nesmí být překročena rychlost 3 m/sec.

Pro čistění a prohlídku podélného odvodnění tunelu musí být zřízeny snadno přístupné čisticí a revizní šachty.
Vzdálenost šachet udává norma ČSN 73 7508 a je min. 25 m. Čisticí a revizní šachty a jejich vstupy musí být
uspořádány tak, aby bylo možné použít kontrolní a čisticí zařízení. Šachty musí být zakryty deskami.

38
20.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

20.4.1 Všeobecně

Všechna zařízení, stroje a materiály zajišťuje zhotovitel, pokud smlouva o dílo nestanoví jinak.
Doprava, skladování, manipulace s materiály a stavebními dílci musí být prováděny tak, aby nedocházelo
k jejich znehodnocování. Řídí se ustanoveními příslušných norem a dodacími podmínkami výrobců.
Metodika průkazních zkoušek materiálů a konstrukcí v tunelu je stanovena příslušnými technickými normami,
případně technickými a dodacími podmínkami používaných technologií.
Průkazní zkoušky se při provádění tunelů vztahují na všechny druhy a části konstrukcí trvalého vystrojení.

20.4.2 Beton

Před zahájením betonáže musí zhotovitel průkazními zkouškami prokázat vlastnosti betonové směsi a betonu
s ohledem na zvolenou technologii a použité materiály.
Pro dodávku a skladování materiálů pro betonové směsi a pro průkazní zkoušky betonu platí kapitola 17 TKP.

20.4.3 Izolace

Pro izolační materiály proti vodě, jejich dodávky a skladování, technologické postupy prací a pro provádění
průkazních a kontrolních zkoušek platí požadavky uvedené v kapitole 22 B TKP.

20.4.4 Ocel

Ocelová výztuž do ostění musí být dodána s prohlášením o shodě. V případě pochybnosti stavebního dozoru
o jakosti materiálu musí zhotovitel provést průkazní zkoušky podle ČSN 73 2400 a norem souvisejících. Pro
dodávku a skladování platí požadavky uvedené v kapitole 17 TKP.

20.4.5 Kotvy

Pro dodávky, skladování a přepravu kotevního materiálu a pro provádění průkazních zatěžovacích zkoušek
kotevní výstroje platí kapitola 24 C TKP.
Pro průkazní zkoušky jsou pro charakteristické geotechnické podmínky a typ osazovaných kotev odzkoušeny
vždy minimálně 3 ks kotev.

20.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ, KONTROLNÍ ZKOUŠKY

20.5.1 Všeobecně

Metodika kontrolních zkoušek materiálů a konstrukcí v tunelu je stanovena příslušnými technickými normami
uvedenými v oddíle 12 této kapitoly TKP, technickými a dodacími podmínkami jednotlivých technologií.
Typy zkoušek:
- Průkazní zkoušky - průkazními zkouškami jsou prokazovány vlastnosti materiálů a prací požadované

příslušnými normami a TKP. Výsledky zkoušek musí dodavatel předložit min. 14 dní před započetím
prací.
- Kontrolní zkoušky ověřují průběžně výsledky průkazních zkoušek v podmínkách stavby. Dodavatel je
povinen předložit zadavateli k odsouhlasení plán zkoušek materiálů, které budou v průběhu stavby
používány. Plán zkoušek obsahuje počet provedených zkoušek, místo a čas jejich provedení. V průběhu
výstavby předkládá dodavatel zadavateli výsledky provedených zkoušek. Kontrolní zkoušky se při

39
provádění tunelů vztahují na všechny druhy nosných konstrukcí, přičemž za nosnou konstrukci jsou
považovány i jednotlivé prvky primárního ostění. Zkoušky se provádí u monolitických konstrukcí
z prostého nebo železového betonu, u stříkaných ostění, spárovacích, injektážních směsí, kotevní výstroje
a izolace.
- Zkoušky přejímací prověřují kvalitu dokončených konstrukcí nebo ucelených částí konstrukce
a provedených prací. Jsou podkladem pro převzetí úseku, objektu nebo všech dokončených prací, které
byly definovány smlouvou o dílo.
U všech druhů tunelových konstrukcí se musí provádět zkoušky pevnosti betonu v tlaku, u pružných
tenkostěnných ostění se statickou funkcí se zkouší navíc pevnost v tahu za ohybu a ve smyku.
U těsnicích materiálů (stříkané pláště, injektážní a spárovací hmoty, izolační materiály) se vyžadují také zkoušky
vodotěsnosti a namrzavosti.

20.5.2 Beton

20.5.2.1 Monolitický beton

Kontrolní zkoušky jakosti betonu, ocelové výztuže do betonu, kontrola bednění a uložené výztuže se provádí
podle ustanovení ČSN EN 206-1 a TKP 17.

20.5.2.2 Stříkaný beton

Kontrolní zkoušky jakosti stříkaných betonů se provádějí v četnosti 1 zkoušky na každých i započatých 2500 m2
nastříkané plochy ostění. Jakost betonu předepisuje dokumentace. Kvalita stříkaného betonu se hodnotí podle
ČSN 73 2430.
Průkazními a kontrolními zkouškami je nutno doložit:
- pevnost mladého stříkaného betonu a nárůst pevnosti v čase,
- konečnou pevnost betonu v tlaku (28 dní),
- tloušťku ostění,
- počátek a dobu tuhnutí,
- křivku zrnitosti kameniva,
- vlastnosti a podmínky použití příměsí.
Průkazní zkoušky je nutno provést před prvním použitím příslušného druhu stříkaného betonu se zohledněním
způsobu výroby a nástřiku směsi. Musí být uvedeno procentuální zastoupení jednotlivých komponent. V případě
změny zastoupení nebo druhu komponent nebo podmínek, pro které byla předcházející zkouška provedena, je
nutno provést průkazní zkoušky znovu se zohledněním všech odchylek od původní zkoušky.
Předepsané parametry, počet a způsob provedení stanoví dokumentace nebo ZTKP.
Kontrola tloušťky ostění ze stříkaného betonu se provede podle požadavku dokumentace a stavebního dozoru
v místě jím určeném. Kontrola tloušťky primárního ostění je zpravidla prováděna pomocí vrtů, při kterých jsou
odebírány vzorky betonu ostění pro zjištění pevnosti stříkaného betonu.

20.5.3 Injektážní a spárovací směsi

Kontrolní zkoušky jakosti injektážních směsí se provádí podle kapitoly 24 B TKP.
Kontrolní zkoušky jakosti spárovacích směsí se provádí podle kapitoly 23 TKP.

40
20.5.4 Kotvy

Způsob a rozsah kontrolních zkoušek kotevní výstroje se provádí podle kapitoly 24 C TKP.
Kotvy (svorníky) určené ke zkoušce určuje stavební dozor během místního šetření v tunelu. V případě, že
během zkoušky prováděné podle předem stanoveného postupu dojde k poškození nebo vytržení kotvy, musí být
na náklady zhotovitele provedena nová, plně funkční kotva.
Únosnost kotev (svorníků) se prokazuje tahovými zkouškami, jejichž výsledky musí být protokolárně
dokladovány. Zařízení k provádění tahových zkoušek kotev musí být trvale k dispozici na stavbě a je zajištěno
dodavatelem.
Kontrolní zkoušky se provádí na min. 5 % všech osazených kotev. V případě hydraulicky upínatelných kotev se
provádí zkouška natlakováním na hodnotu tlaku při osazování, v ostatních případech jsou provedeny tahové
zkoušky kotev.
Každá kotva, která při zkoušce nevyhoví předepsanému zatížení musí, být na náklady dodavatele nahrazena
novou kotvou. Metodika zkoušek je stanovena v projektu nebo v ZTKP.

20.5.5 Izolace

Všechny svary izolačních fólií z plastů musí být bez výjimky přezkoušeny na těsnost.
Zkušební tlak při tlakové zkoušce se při šířce svaru dle odstavce 20.3.8.2 „Požadavky na provádění izolací,,
pohybuje v intervalu 0,2 až 0,3 MPa. Doba zkoušky je 10 minut. Úbytek tlaku nesmí být větší než 20 %.
V místech připojení a proražení může být použito místo tlakové zkoušky zkouška vakuová. Zkouška svarů se na
stavbě provádí za přítomnosti stavebního dozoru, dodavatele stavebních prací a dodavatele izolačních prací. Pro
každou zkoušku je proveden zkušební protokol, který musí obsahovat minimálně tyto údaje:
- datum,
- objekt,
- staničení,
- dodavatel stavby,
- dodavatel izolačních prací,
- teplota okolního prostředí při svařování,
- použitá zkušební metoda,
- výsledek zkoušky nebo posudek,
- popis celkového stavu izolace,
- podpis zástupce stavebního dozoru, dodavatele stavebních prací a dodavatele izolačních prací.
Kontrolní zkoušky u fóliových izolací se provádí podle technických podmínek příslušného typu izolace,
především však se kontroluje:
- úprava podkladu před položením izolace - provádí se průběžně,
- těsnost veškerých spojů izolačních pásů,
- dokonalost upevnění k podkladu,
- dokonalost navázání na odvodňovací (drenážní) systém,
- mechanické porušení před betonáží.
Kvalita izolačního materiálu musí být doložena osvědčením o kvalitě a vhodnosti použití (certifikát) od
akreditované zkušebny a referencemi o použití v obdobných podmínkách na tunelových stavbách.

41
20.5.6 Výsledky kontrolních zkoušek

O provádění kontrolních zkoušek a jejich výsledcích musí být vedena kniha protokolů, do níž se zaznamenávají
údaje o odběru vzorků a o druhu a rozsahu zkoušek. Výsledky zkoušek se průběžně zaznamenávají do
stavebního deníku.

20.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, ZÁRUKY

20.6.1 Všeobecně

Pokud není stanoveno v ustanoveních těchto TKP, případně v uváděných ČSN nebo předepsáno v dokumentaci,
platí pro přípustné odchylky ustanovení ČSN 73 0210-1, ČSN 73 0212-4, ČSN 73 0212-5, ČSN 73 7508.
Hodnoty mezních vytyčovacích odchylek pro tunely jsou stanoveny v TNŽ 73 0423.
V dokumentaci se stanovují povolené odchylky ve stádiu ražby a pro konstrukce primárního ostění.
Směrové a výškové odchylky definitivního betonového ostění od projektované osy díla musí být v rozmezí
0,0 mm, - 50 mm.
Směrové a výškové odchylky definitivního dílcového ostění stanoví ZTKP.
Záruční doby všeobecně stanoví kapitola 1 TKP.
Údržbu v záruční době zajišťuje správce HIM podle ustanovení v Kapitole 1 TKP.
Údržba tunelů po dobu záruky spočívá v:
- čištění ploch od spadu,
- pročišťování odvodňovacího zařízení,
- odstraňování vegetace v bezprostřední blízkosti,
- odstraňování zvětralých a uvolněných hornin v okolí tunelu, které by svým pádem ohrožovaly bezpečnost

železničního provozu,
- zajišťování prostorové průchodnosti,
- udržovacích pracích na železničním svršku,
- odstraňování ledu v tunelech pokud se nejedná o reklamaci.

20.6.2 Odchylky od projektované tloušťky definitivního ostění v ražené části tunelu

Vlivem nerovností podkladu definitivního ostění (výrub, líc primárního ostění) může dojít při betonáži
k odchylkám od projektované tloušťky definitivního ostění. Povolená minimální tloušťka ostění džádje uvedena
v závislosti na typu ostění v tabulce 9 v kapitole 20.3.4.4 Minimální konstrukční požadavky na beton klenby ,
resp. je uvedena v projektové dokumentaci. Pro maximální tloušťku ostění dmaxplatí následující omezení:
- u tunelů s mezilehlou izolací a bez požadavku na odolnost betonu ostění proti průsakům vody

dmax < džád + 0,40 m, resp. 2 x džád (m) a
- u tunelů s vnitřním ostěním z betonu odolného proti průsakům vody

dmax < džád + 0,30 m, resp. 1,5 x džád (m),
přičemž je směrodatná vždy menší hodnota dmax.

20.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ

Betonáž a ošetřování za obvyklých klimatických podmínek se řídí ustanoveními ČSN EN 206-1.

42
Betonáž trvalého ostění železničních tunelů za zvláštních klimatických podmínek podle ČSN 73 2400 se
nepřipouští.

Klimatická omezení pro stříkaná ostění, spárování a injektáže na bázi cementu:

- během zpracování, tuhnutí a tvrdnutí směsí používaných pro tyto práce nesmí průměrná denní teplota
prostředí klesnout pod + 5° C., přičemž absolutní teplota nesmí klesnout pod +l.

Klimatické omezení pro zřizování izolace stanoví příslušný technologický předpis zpracovaný zhotovitelem
a odsouhlasený stavebním dozorem.

20.8 ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ

Přejímka prací se řídí ustanoveními kapitoly 1 TKP, případně ZTKP. Na elektrizované trati musí být ověřeno
splnění podmínek předepsaných dokumentací uvedenou v 31.3.10.

Zhotovitel je povinen vyzvat stavební dozor k odsouhlasení prací, zejména těch, které budou v dalším postupu
prací zakryty nebo se stanou nepřístupnými. Jedná se zejména o:

- otevřený výrub,

- konstrukce dočasného vystrojení,

- odvodňovací systém (dočasný i trvalý),

- podklad pro izolace,

- stav tunelu před výstavbou trvalého ostění.

Zápis o odsouhlasení stavebních prací, které budou následně zakryty, provede stavební dozor do stavebního
deníku ihned po jejich provedení.

V případě tunelu raženého NRTM musí být přebírání prací spojených s výrubem a zajištěním výrubu prováděno
prostřednictvím formulářů uvedených v příloze 1 (schéma zajištění výrubu a záběrový list výrubu), přičemž
platí:

- Schéma zajištění výrubu je vypracováno předem před provedením záběru a je stanoveno pro delší úsek
tunelu v závislosti na geotechnické prognóze a výsledcích geotechnických měření. Zpravidla odpovídá
projektovanému stavu definovanému technologickou třídou výrubu (viz 20.3.2.1 Ražba pomocí NRTM),
resp. úpravou projektované technologické třídy výrubu v závislosti na skutečně zastižených
inženýrskogeologických podmínkách.

- Záběrový list výrubu dokladuje dodavatelem skutečně provedené práce a materiál zabudovaný v rámci
jednoho záběru a je vypracován po provedení záběru. Do příčného řezu musí být zakresleny nadvýlomy,
které přesahují smlouvou (resp. ZTKP) dohodnutou hranici a přítoky podzemní vody s udáním množství.

Vypracování formulářů zajišťuje dodavatel, převzetí potvrzuje zástupce dodavatele a odběratele (TDI)
podpisem. Formuláře jsou podkladem pro vypracování dokumentace skutečného provedení ve smyslu předpisu
ČD S6.

Hlavní prohlídka tunelu se provádí před kolaudačním řízením. Způsob provedení hlavní prohlídky se řídí
předpisem ČD S6. Zhotovitel má povinnost poskytnout podklady stavebnímu dozoru a aktivně se účastnit hlavní
prohlídky.

20.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ

20.9.1 Geotechnický monitoring

V případě, že je pro ražbu tunelu použita tunelovací metoda využívající spolupůsobení masivu, je vždy nutné
provádět měření přetváření nosného systému hornina-ostění (viz § 28 vyhlášky ČBÚ č. 55/1996 Sb ve znění
pozdějších předpisů).

43
Projekt podzemního díla pod souvislou zástavbou vymezí pásma předpokládaných poklesů a uvede hodnoty
dovolených poklesů stavebních objektů a inženýrských sítí v závislosti na použité technologii a vlastnostech
horninového masivu. Pokud vyhodnocené výsledky měření překračují hodnoty určené projektem, musí projekt
upravit další postup. Do té doby nesmí ražba pokračovat. Proto je nutné v projektu stanovit kromě mezní
hodnoty deformace i deformaci „varovnou“, při jejímž dosažení je nutno vyhodnotit dosavadní časový průběh
deformace a v předstihu před dosažením mezní deformace rozhodnout o případných dalších opatřeních, aby
nebylo nutné ražbu zastavit.

V souvislosti s výstavbou tunelů jsou prováděna:

- geotechnická měření pro kontrolu stability výrubu a ověření předpokladů chování horninového masivu
(např. deformace líce výrubu - konvergence, měření kontaktních napětí, napětí v ostění, extenzometrická
a inklinometrická měření apod.),

- měření deformací hlavních nosných konstrukcí a vzájemných posunů jednotlivých jejích částí (definitivní
ostění, portálové objekty, dilatační celky apod.),

- měření deformací povrchu terénu pro stanovení rozsahu, tvaru a velikosti poklesové kotliny,

- měření účinků tunelování na stavby, inženýrské sítě a jiné objekty v nadloží,

- měření účinků trhacích prací.

Měření probíhají před zahájením stavby, během výstavby a po jejím ukončení (např. do ustálení deformací).

Nulová měření musí být prováděna tak, aby s ohledem na použitou metodu zaznamenala stav sledované veličiny
v okamžiku, kdy je její ovlivnění vlivem výstavby minimální.

Základní rozsah, druh a četnost měření je dána projektem měření, který musí být nedílnou součástí projektové
dokumentace. Případné úpravy projektu měření probíhají během výstavby tunelu na základě skutečně
zastižených inženýrskogeologických poměrů a výsledků již provedených měření. Změny musí být projednány
s kompetentními zástupci zúčastněných stran a odsouhlaseny zadavatelem.

Pokud jsou geotechnická měření prováděná při ražbě (např. konvergenční měření, měření kontaktních napětí
apod.) doplněna geotechnickým měřením prováděným z povrchu (např. extenzometrická měření, měření
deformací povrchu), je vhodné měření koordinovat tak, aby poskytla maximum informací o sledovaném profilu
a měření probíhala pokud možno ve stejném místě.

Vyhodnocování výsledků měření je nutno provádět komplexně se zohledněním inženýrskogeologických poměrů
(tektonické poruchy, přítomnost spodní vody, sklony vrstev apod.) a technologického postupu výstavby (způsob
rozpojování, členění výrubu, délka záběru, tvorba nadvýlomů apod.) Výsledkem komplexního vyhodnocení je
správná interpretace naměřených hodnot a doporučení pro další postup, resp. návrh doplňujících opatření. Cílem
je optimalizace prvků zajištění výrubu jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska ekonomického provádění
stavby.

Při interpretaci výsledků měření se musí brát v úvahu časový moment nulového měření a vzdálenost měřického
profilu od čelby v okamžiku provedení nulového měření. Dále je nutno zohlednit, že naměřené hodnoty
dokumentují jen skutečný stav, který ještě nezahrnuje bezpečnostní rezervy konceptu dimenzování ostění.

Měřický profil musí být v případě sledování deformací výrubu osazen bezprostředně za čelbou. Nulté měření
musí být provedeno v co nejkratším čase po osazení profilu, nejpozději před provedením dalšího záběru.

Pokud měřené defomace výrubu rostou nad předpokládané hodnoty nebo pokud nevykazují tendenci k ustálení,
může dojít ke ztrátě stability výrubu a je nutno provést zvláštní opatření, která nepříznivý vývoj deformací
pozitivně ovlivní (přidání kotev, zesílení tloušťky ostění apod.) a případné ztrátě stability zamezí.

Pro měření deformací výrubu musí být používány metody s přesností měření ± 1 mm (ve výšce) a ± 2 mm
(v poloze v případě 3D měření vektoru deformace). Výsledky měření mají být k dispozici co nejdříve po měření,
nejpozději do jedné hodiny.

Pokud není stanoveno jinak, musí se při ražbě minimálně měřit:

- svislé posuny patek a vrcholu horní klenby,

- relativní nebo absolutní horizontální posuny patek.

44
V případě členěného výrubu se měření patek musí přizpůsobit geometrii dílčího výrubu.

Měřický profil je sestaven z bodů osazených zpravidla v oblasti přístropí a opěří tunelu. Pokud jsou
předpokládány výrazné deformace dna (např. bobtnavé materiály), které mohou mít zásadní vliv na stabilitu
výrubu, je možno osadit body i ve dně tunelu. Je nutno učinit taková opatření, aby během výstavby nedošlo
k poškození bodů a tím k ovlivnění výsledků měřených hodnot nebo dokonce ke ztrátě informací o deformacích.

Geotechnická měření se musí rozšířit i na okolí stavebního díla, pokud je to nutné k posouzení dlouhodobé
stability.

Pro geotechnická měření v tunelu prováděná při běžném drážním provozu se mají použít měřicí zařízení,
vybavená - pokud je to technicky možné - automatickým sběrem dat.

Dlouhodobá geotechnická měření po uvedení tunelu do provozu se provádějí zejména v tom případě, kdy ve
složitých inženýrskogeologických poměrech docházelo již při ražení tunelu k mimořádným deformacím a/nebo
pokud se po skončení stavebních prací dá očekávat významná změna napěťových a deformační poměrů nosného
systému ostění-hornina. V případě stávajících tunelů se měření provádějí zejména tehdy, pokud změny a rozsah
poškození ostění, resp. jeho deformace, svědčí o kritickém namáhání konstrukce.

Geotechnická měření je nutno provádět i při opravách a rekonstrukcích, jejichž součástí je takový zásah do
nosného systému konstrukce tunelu, který by mohl ohrozit stabilitu ostění.

Při použití geodetických metod měření, viz kapitola 20.9.2 Kontrolní měření a vytyčovací práce

Výsledky měření musí být okamžitě vyhodnoceny, spolu s dalšími informacemi interpretovány pro dané
prostředí a předány odpovědným zástupcům zúčastněných stran. Vzhledem k významu výsledků měření
a nutnosti jejich okamžitého předání mají být výsledky zpracovány pokud možno v elektronické podobě, aby
bylo možno zajistit jejich předávání pomocí datových sítí.

Před zahájením prací vyžadujících provádění geotechnických měření musí být jasně definován způsob
zpracování naměřených dat a struktura jejich předávání. Vedení stavby zajistí vypracování písemného
protokolu, jehož obsah musí zejména definovat:

- kterým z účastníků výstavby mají být výsledky měření zasílány,

- předpokládanou dobu zpracování a vyhodnocení výsledků od ukončení měření,

- kontaktní osoby,

- forma a způsob archivace dat.

Protokol musí být předán všem účastníkům výstavby na něm uvedených.

Výsledky měření deformací výrubu (resp. primárního ostění) musí být znázorněny graficky. Z grafu musí být
jasně zřejmý časový průběh příslušné složky vektoru deformace (vertikální nebo horizontální posun) pro každý
bod měřičského profilu. Součástí grafu musí být i informace o vzdálenosti čelby (resp. čeleb dílčích výrubů) od
měřičského profilu.

Dimenzování dočasného a trvalého zajištění výrubu je nutno provádět na základě již uskutečněných a správně
interpretovaných výsledků měření.

Operativní geotechnický monitoring zajišťuje zhotovitel. Kontrolní geotechnický monitoring provede nezávislá
organizace.

Objednatel poskytne v případě rekonstrukcí a oprav zhotoviteli komplexní inventarizaci stavebního stavu tunelu.
Tato inventarizace slouží jako podklad pro dokumentaci, pro návrh opatření na jejich ochranu proti účinkům
tunelování a pro měření v průběhu tunelování i po něm. Před započetím stavebních prací zajistí zhotovitel
pasportizaci objektů ležících v zóně ovlivnění v nadloží tunelu.

Přípustné hodnoty dynamického namáhání od trhacích prací na stavební konstrukce (povrchové, podzemní) či
inženýrské konstrukce se posuzují podle ČSN 73 0036.

Podmínky, zásady, účinky, postup i kontrola použití trhacích prací se specifikují v “Technických podmínkách
pro trhací práce a kontrolu jejich nežádoucích účinků při výstavbě“, které zhotovitel projedná a odsouhlasí
s příslušným Obvodním báňským úřadem a předá stavebnímu dozoru.

45
20.9.2 Kontrolní měření a vytyčovací práce

Geodetická kontrolní měření i vytyčovací práce může dle zákona č. 200/1994 Sb. a zákona č. 186/2001 Sb.
provádět pouze osoba odborně způsobilá. Ověřovat výsledky měření a dokumentaci může pouze úředně
oprávněný zeměměřický inženýr podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1994 Sb. Za správnost a úplnost
důlně měřické dokumentace při hornické činnosti a její odborné vedení odpovídá podle podle § 2 odst. 3
vyhlášky ČBÚ č. 435/1992 Sb. hlavní důlní měřič.
Vytyčovací a kontrolní geodetické práce mohou velmi významně ovlivnit výslednou cenu díla. Již ve fázi
projektu je možno provést odbornou analýzu maximální dosažitelné odchylky na konci raženého úseku a sjejí
pomocí předvídat náklady na případné nutné úpravy díla po proražení raženého úseku, následném přeurčení
souřadnic bodů polohové a výškové vytyčovací sítě v podzemí a nezbytné opravě všech geodetických kontrol,
které jsou na nich závislé.

Zhotovitel zajišťuje operativní geodetické práce, které zahrnují především:

- kontrolu, údržbu a zhušťování bodů polohové a výškové základní vytyčovací sítě na povrchu předané
investorem,

- vytvoření a údržbu polohové a výškové vytyčovací sítě v podzemí,

- prostorové vytýčení díla při ražbě,

- průběžnou kontrolu vytýčení díla při ražbě,

- prostorové vytýčení všech ostatních stavebních etap díla a jejich okamžitou následnou kontrolu
- zaměření skutečného provedení díla

- vedení důlně měřické dokumentace.

Investor zajišťuje kontrolní geodetické práce, jejichž součástí je:
- vytvoření a údržba polohové a výškové základní vytyčovací sítě na povrchu s přesností odpovídající

požadavkům na další vytyčovací práce a na přesnost prorážky

- kontrola polohové a výškové vytyčovací sítě v podzemí

- kontrola prostorových vytýčení a kontrola skutečného provedení díla

- vedení důlně měřické dokumentace v omezeném rozsahu.

Obecně jsou všechny vytyčovací geodetické práce v ražených tunelech prováděny za účelem dovedení ražby
s co nejmenší možnou odchylkou do prorážky a zároveň za účelem vytvoření díla co nejpřesněji podle
realizačního projektu. To vše snižuje celkové náklady na vytvoření díla. Kontrolní práce jsou nutné pro
vyloučení hrubých chyb při vytyčování, jejichž náprava především v ražených tunelech obvykle vyvolá
nečekaně vysoké navýšení nákladů.

20.10 EKOLOGIE

Při provádění všech prací souvisejících s výstavbou, rekonstrukcemi, opravami a údržbou železničních tunelů je
třeba dbát pokynů a ustanovení uvedených v kapitole 1 TKP.

20.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA

20.11.1 Všeobecně

Při provádění tunelové stavby je nutné dodržovat a řídit se zejména ustanoveními:
- Vyhlášky č. 55/1996 Sb.,

- Vyhlášky č. 26. Českého báňského úřadu z 29.prosince 1988,

- Vyhlášky č. 324. Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu ze dne 31. července 1990,

46
- Zákon ČNR č. 542/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 61/1988 Sb.,

- ČD Op 16,

- z hlediska bezpečného pohybu a úkrytu zaměstnanců drah v tunelu za budoucího provozu zhotovitel
vybaví tunel odpovídajícími značkami a nátěry podle předpisu ČD S6.

20.11.2 Izolace

Místo pokládání izolačních fólií z plastů musí být označeno tabulkami označujícími prostor s nebezpečím
požáru.

Na místě smí být k dispozici pouze takové množství materiálu, které bude zpracováno v průběhu jednoho
pracovního dne.

Délka rozpracovaného úseku s volně položenou fólií je omezena na max. 50 m.

Únikové cesty musí být vždy volné.

Hořlavé látky, jako např. zbytky fólie, obaly, lepidla a podobně, musí být z tunelu odstraněny vždy nejpozději
do konce směny.

V blízkostí hořlavých látek nesmí být prováděny práce s otevřeným plamenem nebo s přístrojem, který je
zdrojem jiskření.

Pracoviště je vybaveno dostatečným počtem hasicích přístrojů vhodných pro hašení použitých hmot a materiálů.

20.12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY

Uvedené související normy a předpisy vycházejí z aktuálního stavu v době zpracování TKP, resp. jejich
aktualizace. Uživatel TKP odpovídá za použití aktuální verze výchozích podkladů ve smyslu kap. 1.3 TKP, tj.
právních předpisů, technických norem a předpisů a předpisů ČD.

20.12.1 Technické normy uvedené v textu TKP-20

ČSN EN 206-1 Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda

ČSN 72 1156 Stanovení odolnosti přírodního kamene proti mrazu

ČSN 72 1170 Zkoušení kameniva pro stavební účely. Základní ustanovení

ČSN 72 1860 Kámen pro zdivo a stavební účely. Společná ustanovení

ČSN 73 0036 Seizmická zatížení staveb

ČSN 73 0210-1 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění. Část 1: Přesnost osazení

ČSN 73 0212-4 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 4: Liniové stavební objekty

ČSN 73 0212-5 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 5: Kontrola přesnosti
stavebních dílců

ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí

ČSN 73 1321 Stanovení vodotěsnosti betonu

ČSN 73 2011 Nedeštruktívne skušanie betonových konštrukcií

ČSN 73 2031 Zkoušení stavebních objektů, konstrukcí a dílců. Společná ustanovení

ČSN 73 2400 Provádění a kontrola betonových konstrukcí

ČSN 73 2430 Provádění a kontrola konstrukcí ze stříkaného betonu

ČSN 73 6223 Ochrany proti nebezpečnému dotyku s živými částmi trakčního vedení a proti účinkům
výfukových plynů na objektech nad kolejemi železničních drah

47
ČSN 737508 Železniční tunely

20.12.2 Předpisy Správa tunelů

ČD S 6 O požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti
Vyhláška ČBÚ provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí
č.55/1996 Sb.
Vyhláška č. 26/1989 Sb. O bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické
činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu
Vyhláška č. 177/1995 Sb.
Vyhláška č. 324/1990 Sb. Stavební a technický řád drah
Výnos GŘ ČD č.j. 1/93 - 021
O bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích
Zákon č. 114/1992 Sb.
Zásady modernizace vybrané železniční sítě Českých drah
Zákon č. 266/1994 Sb. a Dodatek č.j. 138/94 - 07
Zákon č. 542/1991 Sb. Ve znění zákona č. 347/1992 Sb., o provádění vyhlášky č. 395/1992 Sb.
o ochraně přírody a krajiny.
O drahách

Kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,
výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.

20.12.3 Související kapitoly TKP

Kapitola 1 - Všeobecně
Kapitola 3 - Zemní práce
Kapitola 17 - Beton pro konstrukce
Kapitola 18 - Betonové mosty a konstrukce
Kapitola 22 - Izolace proti vodě
Kapitola 23 - Sanace inženýrských objektů
Kapitola 24 - Zvláštní zakládání
Kapitola 25 - Protikorozní ochrana úložných zařízení a konstrukcí
Kapitola 27 - Zabezpečovací zařízení
Kapitola 31 -Trakční vedení

20.13 PŘÍLOHY

Příloha č. 1 - příklady vzorů formulářů
- denní diagram ražby
- schéma zajištění výrubu
- záběrový list

Příloha č. 2 - inženýrskogeologické podklady pro stavbu tunelu

48
ČD-DDC MODERNIZACE TRATI KRALUPY NAD VLTAVOU - VRAŇANY
TUNEL V KM 446.030 - 446.420

DENNÍ DIAGRAM RAŽBY ZÁZNAM ČÍSLO /.

P lo ch a v ý r u b u ............... ................ , r r S T A N IČ E N Í od T M .................................... T Ř ÍD A V Ý R U B U .......................................

d o T M .................................... KALOTA □ JÁDRO □ POČVA □

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 1 2 3 4 5 6 7 V Y H O D N O C EN I

Vrtání čelby

Pracovní postup N abíjení

Větráni

O dtěžování rubaninv

Stříkaný beton

K o tv e n í

4- Osazování ram enátů

VO O statní

Prostoje z G eologie
důvodu:
O pravy techniky

Zajištění ražby

O statní

Obsazení směny: S ta v b yve d o u cí: M istr: Stavbyvedoucí; M istr:

Záběr m

Výkaz Rozbušky Ks
m ateriálu
T rhavina Kg

Délka vrtů m

O statní

Za odběratele Za dodavatele D atum :
m Č D-DDC MODERNIZACE TRATI
KRALUPY NAD VLTAVOU - VRAŇ ANY

TUNEL V KM 446.030 - 446.420

SCHÉMA ZAJIŠTĚ NÍ VÝRUBU Schéma č:

KALOTY □ JÁDRA POČVY Třída výrubu : IV.

Schváleno pro úsek Od TM: Do TM:

M ěřítko : 1 : 200

POKYNY PRO VÝRUB

D é lk a m M ax. vzdálenost č elby jádra M ax. vzdálenost ražby
záběru od č elby kaloty v [m ]: poč vy od č e lb y já d ra v [m ]:

ZABUDOVANÉ PRVKY ZAJIŠTĚNÍ VÝRUBU

Rám y BR E TE X typ: R0-K | | ks R0-B □ ks R1-K □ ks Délka m
Q 378 záběru
mm
Sítě Q 188 □ □ Jiná: Počet vrstev : 1 □ m2□
K A R I: ks
Poč et :CM

Tloušťka stříkaného betonu: 200 mm □ 250 mm □ 300 mm □ Jiná

S tříkaný beton zajiště n í Tlouš ťka : mm Plocha :
c elb y:

Jehly : Profil : mm Délka : m Poč et:

Typ : Délka : Poč et : D élka : Poč et : Délka : Poč et : D élka :

Kotvy : SN
HUS

IBO

O d ch ylky od projektované třídy výrubu:

Za odběratele: Datum : Za dodavatele: Datum :
Jméno : Jméno :

50
cP C D-DDC MODERNIZACE TRATI
KRALUPY NAD VLTAVOU - VRAŇ ANY

TUNEL V KM 446.030 - 446.420

ZÁB EROVÝ LIST VÝRUBU Použité schém a List číslo:
zajiště ní výrubu č .

KALOTY □ JÁDRA □ POČVY □ Třída výrubu

S tanič ení v TM Od: Do:

POZNÁMKA:
P om ocný rastr v kalotě 1 x 1 m
P o m o c n ý ra s tr po obvodě 0,1 m

M ěřítko : 1 : 200

Způsob strojní : □ trhací práce O kom binované : □ další č lenění výrubu: □
rozpojování ano
ano □ ne □ Plánovaná d élka záběru: m
Č elbový klín
a ne □ S ku te čn á délka záběru : m
R ozšíření paty
kaloty :

ZABUDOVANÉ PRVKY ZAJIŠTĚNÍ VÝRUBU

Rámy BRETEX Rám č : T u n e l. Typ rámu: R0 R1

m e tr: ..................

Sítě Q 188 Q 378 Jiná: Poč et vrstev : 1 □
K A R I:
CM

Tloušťka stříkaného betonu : 200 mm 250 mm 300 mm Jiná mm

S tříkaný beton za jiště n í Tloušťka : mm P locha : m 2
č elb y:

Jehly : Profil : mm Délka : m Poč et: ks

Typ : Délka : Poč et : Délka : Poč et : Délka : Poč et : Délka : Poč et :
SN
Kotvy : HUS
IBO

Výron vody : č e lba : Záběr celkem :

Poznám ky

Za odběratele: Datum : Za dodavatele: D a tu m
Jméno : Jméno :

51
Příloha č.2

INŽENÝRSKOGEOLOGICKÉ PODKLADY PRO STAVBU TUNELU

Inženýrskogeologický průzkum vyšetří geologické, geomorfologické a hydrogeologické poměry v takovém
rozsahu, aby získaná představa o inženýrskogeologických poměrech lokality postihovala prostor, který může
ovlivnit projektované dílo a také umožňovala posoudit inženýrskogeologické podmínky výstavby, tj.
zhodnocení zjištěných údajů z hlediska připravované výstavby podzemního díla.
Pro rekonstrukce a opravy tunelů inženýrskogeologický průzkum zajišťuje komplexní hodnocení stávajícího díla
s jeho okolním masivem, průzkum kvality materiálů tunelového ostění, případně zakládek.
PŘEDMĚTEM VYŠETŘENÍ IG POMĚRŮ JSOU:
- Hornina

= litologie,
= stav horniny,
= fyzikální vlastnosti,
= mechanické vlastnosti,
= termální vlastnosti,
= technologické vlastnosti.
- Horninový masiv
= úložné poměry,
= puklinatost,
= tektonické porušení,
= stav napjatosti,
= přetvárné vlastnosti,
= pevnostní vlastnosti,
= technologické vlastnosti,
= propustnost.
- Podzemní vody
= směr a rychlost proudění,
= režim hladiny,
= velikost a charakter infiltrační oblasti,
= vztah podzemních vod k povrchovým vodotečím,
= chemismus podzemních vod.
- Geodynamické procesy

52
= tektonika, seizmicita a jejich vliv na napětí v masivu,
= činnost tekoucí a stojaté vody,
= činnost větru,
= činnost podzemní vody,
= teplotní změny,
= geotermické vlivy,
= gravitační síly,
= antropogenní / poddolování, sedání/.

PŘEDMĚTEM POSOUZENÍ IG-PODMÍNEK VÝSTAVBY TUNELOVÉ STAVBY NA ZÁKLADĚ
ZJIŠTĚNÝCH IG POMĚRŮ JSOU:

- Vedení trasy (směrové, výškové)
= homogenita prostředí,
= vztah osy díla k hlavním strukturním a texturním prvkům,
= vyhledání horninového prostředí s nejpozitivnějšími vlastnostmi pro vedení trasy,
= vliv hloubky podzemní vody a její kvality na umístění trasy.

- Stabilita území
= posouzení stability v předportálových a portálových úsecích,
= posouzení stability svahů u úbočních tunelů,
= posouzení tunelů s nízkým nadložím,
= vliv ražby na změny vlastností horninového prostředí,
= ovlivnění nadloží, jiných podzemních děl, zástavby na povrchu.

- Stabilita výrubu.
= kvalitativní i kvantitativní,
= zařazení do technologických tříd,
= podklady pro návrh dočasné výstroje a ostění,
= stanovení započitatelného nadvýlomu,
= posouzení stability výrubu v čase.

- Přetváření horninového masivu a stavebních konstrukcí.
- Rozpojování

= podklady pro volbu vhodného způsobu rozpojování,

53
= podklady pro rozhodnutí o nasazení mechanizmů.
- Změny hydrogeologického režimu

= posouzení rozsahu změn hydrogeologického režimu v okolí stavby,
= přítok do díla (povaha, množství).
- Zlepšování vlastností horninového masivu.
- Podklady pro: injektování, kotvení, vyztužení hornin nebo zemin, odvodnění apod.
Jedním ze závěrů inženýrskogeologického průzkumu je rozčlenění horninového prostředí v trase na
kvazihomogenní celky - geotechnické typy a subtypy. Ty se definují tak, aby k nim bylo možné přiřadit
technologické třídy pro různé tunelovací technologie.
Vlastnosti a charakteristika geotechnických typů se vyjádří podle geotechnických klasifikací. Zatřídění
horninového prostředí se provede alespoň dvěma nezávislými klasifikačními metodami.
Zatřídění se postupně upřesňuje v jednotlivých etapách inženýrskogeologického průzkumu.
Konečné klasifikační ohodnocení a zatřídění do technologických tříd se zjišťuje v průběhu stavby a zaznamená
se v dokumentaci skutečného provedení stavby tunelu. Základními klasifikacemi jsou QTS, NRTM, BARTON,
BIENIAWSKI.
Rozsah IG průzkumu, množství a typ průzkumných prací se řídí složitostí zamýšlené stavby
a inženýrskogeologických poměrů.

PRO SANACI NEBO REKONSTRUKCI TUNELU
se kromě průzkumu stavu a vlastností horninového prostředí v okolí tunelu (v přiměřeném rozsahu) podle výše
uvedeného, dále vyšetřuje:
- tloušťka stávajícího ostění,
- stav obezdívky včetně výplně spár,
- stav kontaktní spáry ostění - hornina,
- stávající podmínky zatížení ostění,
- vývoj zatížení ostění od okolní horniny,
- základové podmínky pod opěrami ostění,
- funkčnost drenážního systému, měření kvality a vydatnosti výronů vody do tunelu, celkové posouzení

hydrogeologického režimu v okolí tunelu,
- existence a měření trhlin.

54
Poznámky:
TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY STAVEB ČESKÝCH DRAH

Vydavatel: České dráhy, s.o. - Divize dopravní cesty, o.z.

P r v n í v y d á n í / z roku 1996/ bylo vyhotoveno a připomínkováno v tomto složení:

Zpracovatel: PRAGOPROJEKT, a s., a SUDOP Praha, a s.

Zpracovatel kap. 20:

Technická rada:

T ř e t í - aktualizované v y d á n í včetně změny č. 2 /z roku 2001/ :
Zpracovatel:
Gestor kapitoly 20:
Zpracovatel připomínek ke kapitole 20:

(ČD, DDC, Technická ústředna dopravní cesty, sekce 13)

Distribuce: České dráhy, s.o., DDC, o.z

Technická ústředna dopravní cesty - Sekce technické dokumentace
772 58 Olomouc, Nerudova 1

tel. tel.
fax fax

e-mail:
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace

TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY
STAVEB STÁTNÍCH DRAH

Kapitola 21
MOSTNÍ LOŽISKA A UKONČENÍ
NOSNÉ KONSTRUKCE MOSTU

Třetí - aktualizované vydání
změna č. 5

Schváleno I. nám ěstkem generálního ředitele SŽDC
č.j.: 5584 ze dne 16.2.2006
Ú činnost od 1.9.2006
Praha 2006
Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukována, uložena ve vyhledávacím
systému nebo přenášena, a to v žádné form ě a žádnými prostředky elektronickými,
fotokopírovacím i či jiným i, bez předchozího písem ného svolení vydavatele.

V ýhradní distributor: Č eské dráhy, a. s., T echnická ú středna Č eských drah
SATT - oddělení typové dokum entace
Nerudova l
772 58 Olom ouc
PŘEDMLUVA

Kapitola 21 Technických kvalitativních podmínek staveb státních drah (dále jen TKP) se zabývá požadavky na
mostní ložiska a na ukončení nosné konstrukce mostu.
Pro tuto kapitolu (stejně jako pro ostatní kapitoly) obecně platí pojmy, ustanovení, požadavky a údaje uvedené
v kapitole 1 TKP Všeobecně.
Ve smyslu Zákona 137/2006 Sb. ze dne 1.7.2006 o veřejných zakázkách jsou v této kapitole 21 TKP používány
termíny zadavatel (místo dřívějšího termínu objednatel) a dodavatel (místo dřívějšího termínu zhotovitel).
Kapitola 21 TKP se člení na dvě části:
21A Mostní ložiska
21B Ukončení nosné konstrukce mostu

1
Obsah

MOSTNÍ LOŽISKA

ÚVOD 5

Předmět kapitoly 5

Druhy mostních ložisek zahrnuté v části A kapitoly 21 TKP 5

Opatření pro druhy mostních ložisek uvedených v článku 21A.1.2 TKP 5

Opatření pro druhy mostních ložisek neuvedených v článku 21A.1.2 TKP 5

Způsobilost dodavatele ložiska 6

Dokumentace dodavatele 6

POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ 6

Základní materiál ložisek 6

Ložiska ocelová 6

Ložiska elastomerová 6

Ložiska hrncová 7

Materiál podlití ložisek 7

Cementová malta a beton 7

Polymermalta a polymerbeton 7

TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ 7

Mostní ložiska 7

Obecně 7

Ložiska ocelová 10

Ložiska elastomerová 11

Ložiska hrncová 12

Protikorozní ochrana ložisek 12

Obecně 12

Ložiska ocelová 13

Ložiska elastomerová 13

Ložiska hrncová 13

Ochrana proti účinkům bludných proudů 13

DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY 13

Obecně 13

Dodávka a skladování ložisek 14

Ložiska ocelová 14

Ložiska elastomerová 16

Ložiska hrncová 17

Dodávka materiálu na podlití ložisek 19

Cementová malta a beton 19

Polymermalta a polymerbeton 19

ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY 19

Kontrolní zkoušky základních materiálů ložisek 19

Kontrolní zkoušky betonu a cementové malty na podlití 19

Kontrolní zkoušky polymermalty a polymerbetonu na podlití 19

PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY 20

Výrobní tolerance 20

Tolerance osazení 20

Výškové tolerance 20

Půdorysné tolerance 20

Tolerance natočení kolem svislé osy 20

Tolerance natočení kolem vodorovné osy 20

Tolerance vodorovnosti uložení 21

Míra opotřebení 21

Záruky 21

KLIMATICKÁ OMEZENÍ 21

ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ 21

Obecně 21

2
Převzetí dodávky mostních ložisek 21

Montážní prohlídka 21

Odsouhlasení dílčích prací 22

Převzetí osazených mostních ložisek 22

Hlavní prohlídka 22

Zatěžovací zkouška, zkušební provoz 23

KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ 23

EKOLOGIE 23

BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA 23

Technické normy 23

Předpisy 24

Související kapitoly TKP 24

ÚVOD 25

Definice pojmů 25

Předmět kapitoly 25

Způsoby ukončení nosných konstrukcí zahrnuté v kapitole 21 TKP 25

Opatření pro způsoby ukončení nosných konstrukcí nezahrnuté v kapitole 21 TKP 26

Opatření pro zavedené způsoby ukončení nosných konstrukcí podle článku 21B.1.3

TKP 26

Opatření pro nové typy mostních závěrů 26

Způsobilost dodavatele mostního závěru, legislativní požadavky 26

Dokumentace dodavatele 26

POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ 27

Základní materiál ukončení nosných konstrukcí 27

Mostní závěry 27

Těsnící pásy a vodotěsné izolace 27

Ostatní součásti ukončení nosných konstrukcí 27

Cementová malta a beton 28

Polymermalta a polymerbeton 28

TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ 28

Ukončení nosné konstrukce 28

Obecně 28

Ukončení nosné konstrukce mostními závěry 29

Ukončení nosné konstrukce krycími prvky 29

Ukončení nosné konstrukce těsnícími pásy anebo zesílenou izolací 30

Ukončení nosné konstrukce přesahem přes závěrnou zídku 30

Ukončení nosné konstrukce mostů s mostnicemi 30

Ukončení nosné konstrukce mostů s přímým uložením koleje 30

Ukončení nosné konstrukce mostů s pevnou jízdní dráhou 31

Protikorozní ochrana ukončení nosné konstrukce 31

Ochrana proti účinkům bludných proudů 31

DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY 31

Obecně 31

Dodávka a skladování součástí ukončení nosné konstrukce 32

Mostní závěry 32

Vodotěsné izolace a těsnící pásy 32

Ostatní součásti ukončení nosné konstrukce 32

Dodávka betonu, polymermalty a polymerbetonu 32

ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY 32

PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY 33

Výrobní tolerance 33

Tolerance osazení 33

Míra opotřebení 33

Záruky 33

KLIMATICKÁ OMEZENÍ 33

3
ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ 34

Obecně 34

Převzetí dodávky (příp. dílenská přejímka) součástí ukončení nosné konstrukce 34

Montážní prohlídka (u ocelových konstrukcí) 34

Odsouhlasení dílčích prací 34

Obecně 34

Mostní závěry 34

Ukončení nosné konstrukce s kolejovým ložem krycími plechy nebo tvárnicemi 35

Konstrukce s kolejovým ložem těsnícími pásy nebo zesílením izolace 35

Ukončení nosné konstrukce přesahem přes závěrnou zídku 35

Převzetí osazených mostních závěrů 35

Hlavní prohlídka 36

Zatěžovací zkouška, zkušební provoz 36

Typový štítek mostního závěru 36

KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ 37

EKOLOGIE 37

BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA 37

SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY 37

Citované technické normy 37

Citované předpisy 38

Související kapitoly TKP 38

4
21A MOSTNÍ LOŽISKA

21A.1 ÚVOD

Ložiska jsou důležitou součástí nosné konstrukce mostu. Ložiska jsou vystavena velmi nepříznivým
podmínkám, za kterých musí dlouhodobě a spolehlivě plnit svoji statickou funkci. S ohledem na to, je snahou
navrhovat a používat ložiska s co možná největší garantovanou životností.
Všichni dodavatelé (dodavatel stavby, dodavatel objektu, dodavatel nosné konstrukce, dodavatel ložisek) jsou
povinni respektovat požadavky soustavy českých technických norem. V případě rozporu mezi TKP a českými
normami jsou rozhodující ustanovení, požadavky a kritéria TKP.

21A.1.1 Předmět kapitoly

Definice ložiska: Pojem ložisko nebo mostní ložisko v části A kapitoly 21 TKP nadále označuje (v souladu
s ČSN 73 6200 a ČSN EN 1337-1) část nosné konstrukce mostu, která přenáší zatížení z nosné konstrukce na
podpěry, popř. na jinou část nosné konstrukce, a umožňuje nebo omezuje posuny a pootočení nosné konstrukce
v místech uložení.
V České republice pro průmyslově vyráběná ložiska, jakožto výrobky pro stavbu, platí Zákon o technických
požadavcích na výrobky (Zákon 22/1997 Sb.) a příslušné nařízení vlády (č. 163/2002 Sb.), v platném znění.
Dodávat se smí pouze ložiska, která jsou v souladu s těmito předpisy. Výrobce je povinen prokazovat shodu
u vybraných stavebních výrobků. Přehled těchto výrobků je v příloze č.2 tohoto nařízení vlády. Mostní ložiska
jsou ve skupině 9/5 „Konstrukční ložiska“. Shoda se prokazuje postupy podle § 5 - certifikací výrobku.
Část A kapitoly 21 TKP stanovuje podmínky pro dodávání, přejímání, skladování a montáž ložisek, které jsou
závazné pro výstavbu a rekonstrukci všech železničních mostních objektů. Stanovuje:

- požadavky na zajištění kvality dodávky ložisek jejich dodavatelem (výrobcem),
- požadavky na zajištění kvality stavebních prací, souvisejících s osazením ložisek do mostního objektu,

prováděných dodavatelem stavby, příp. subdodavateli stavby,
- požadavky na přejímání ložisek v hotové mostní konstrukci.
Část A kapitoly 21 neřeší uložení nosné konstrukce prostřednictvím vrubových nebo ocelových kloubů, neřeší
uložení integrovaných mostů a neřeší také uložení nosné konstrukce na lepenku nebo jiné vložky.

21A.1.2 Druhy mostních ložisek zahrnuté v části A kapitoly 21 TKP

V části A kapitoly 21 TKP jsou zahrnuta mostní ložiska:

- ocelová (vahadlová, tangenciální, desková a kolejnicová),
- elastomerová,
- hrncová.

21A.1.3 Opatření pro druhy mostních ložisek uvedených v článku 21A.1.2 TKP

Ustanovení v části A kapitoly 21 TKP jsou závazná i pro druhy mostních ložisek, pro které zpravidla byly
zpracovány podklady různého stupně závaznosti (ČSN EN, ČSN, TNŽ, bývalé ON, mostní vzorové listy,
typizační směrnice, typové projekty, podnikové normy a směrnice ap.).
Použití nového typu ložiska musí být schváleno odborným orgánem zadavatele. Termínem typ ložiska se zde
rozumí souhrn technických údajů pro konkrétní druh ložiska z výrobního programu výrobce (velikost ložiska,
únosnost, posuny, pootočení apod.).

21A.1.4 Opatření pro druhy mostních ložisek neuvedených v článku 21A.1.2 TKP

Použití druhu mostního ložiska, které není uvedeno v čl. 21A. 1.2 této kapitoly TKP musí být schváleno
odborným orgánem zadavatele. Potřebné zásady uložení je nutno řešit předpisem Zvláštní technické kvalitativní
podmínky (dále jen ZTKP - viz kapitola 1 TKP).

5
Stejně se postupuje při použití nového druhu mostního ložiska nebo u ložisek zvláštního účelu (např. ložisek
rektifikovatelných nebo ložisek kolejových vah).

Ve všech případech uvedených v tomto článku musí ložiska splňovat podmínky článku 1.4.5 kapitoly 1 TKP.

21A.1.5 Způsobilost dodavatele ložiska

Obecně ložiska může vyrábět pouze dodavatel, jehož systém řízení jakosti, způsobilost pracovníků a výrobní
zařízení pro výrobu příslušného druhu ložisek jsou certifikovány certifikačním orgánem akreditovaným podle
ČSN EN 45012.

Ocelové části mostních ložisek může vyrábět a mostní ložiska všech druhů pro ocelové mosty může osazovat
pouze dodavatel, který vlastní platný Velký průkaz způsobilosti podle ČSN 73 2601, rozšířený o oprávnění
k výrobě a montáži ocelových mostních konstrukcí prováděných podle ČSN 73 2603. Obecné požadavky na
způsobilost dodavatele ocelových částí ložisek jsou popsány v článku 1.3 kapitoly 19 TKP.
U zahraniční dodávky ložisek rozhodne o jejich použití odborný orgán zadavatele.

21A.1.6 Dokumentace dodavatele

Výroba a osazení mostních ložisek musí být provedeny podle zpracované dokumentace dodavatele, kterou
dodavatel předkládá v celém rozsahu projektantovi k odsouhlasení a zadavateli ke schválení. Tato dokumentace
musí mít dvě části: Výrobní dokumentace a montážní dokumentace. Podrobné požadavky na dokumentaci
ocelových částí ložisek jsou uvedeny v článku 1.4 kapitoly 19 TKP.

21A.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

21A.2.1 Základní materiál ložisek

21A.2.1.1 Ložiska ocelová
Ustanovení se týkají ložisek z ocelí běžných i vysokých pevností. Z hlediska jejich konstrukce se jedná o ložiska
vahadlová, tangenciální, desková a kolejnicová.
Pro základní ocelový materiál, přídavný materiál i polotovary platí ČSN 73 6205, oddíl 5. Pro dodávku
ocelového materiálu platí ČSN EN 10021. Vlastnosti základního materiálu ocelových ložisek (plechů, odlitků
a výkovků) musí být doloženy dokumentem kontroly 3.1.C podle ČSN EN 10204.
K výrobě ocelových ložisek může být, po odsouhlasení projektantem a schválení zadavatelem, v dokumentaci
dodavatele navržen i jiný materiál, který vykazuje rovnocenné vlastnosti v rozsahu podle ČSN 73 6205,
článek 5.2.9.

Hrubé odlitky nesmějí mít povrchové a vnitřní vady v rozsahu, který by byl na závadu jejich použití a obrábění.
Opravy vad odlitků jsou přípustné v rozsahu určeném ČSN EN 1559-1 a ČSN EN 1559-2.

21A.2.1.2 Ložiska elastomerová
Požadované vlastnosti elastomerového materiálu i výztužných vložek (ocelových plechů) jsou stanoveny
v ČSN EN 1337-3.

Pro elastomerová ložiska se používá elastomer na bázi chloropren-kaučuku. V ČSN EN 1337-3 jsou uvedeny
zkušební metody jednotlivých fyzikálních vlastností elastomeru a příslušné zkušební předpisy.
Fyzikální vlastnosti elastomeru musí být garantovány pro rozsah teplot podle oddílu 7 této kapitoly TKP,
Eleastomer musí být odolný proti klimatickým účinkům (včetně slunečního záření a ozónu) a odolný proti
stárnutí.
Vlastnosti výztužných vložek (ocelových plechů) a ložiskových desek musí v přiměřené míře splňovat
požadavky dle ČSN 73 6205, tab.5.4a. Pro ložiskové desky, na kterých se nesvařuje, se však požaduje
minimálně zkouška tahem. Pro ložiskové desky, na kterých se svařuje, se navíc požaduje zaručená
svařitelnost (hodnota uhlíkového ekvivalentu CEV). Rozsah případných dalších požadovaných zkoušek musí být
stanoven v projektové dokumentaci.
Vlastnosti materiálu musí být doloženy dokumentem kontroly 3.1.B podle ČSN EN 10204.

6
21A.2.1.3 Ložiska hrncová
Požadované vlastnosti základního materiálu jsou stanoveny v ČSN EN 1337-5.
Požadavky na materiál kluzných a vodících prvků musí být v souladu s ČSN EN 1337-2.
Fyzikální vlastnosti nekovových materiálů musí být:
- garantovány pro rozsah teplot podle oddílu 7 této kapitoly TKP,
- odolné proti klimatickým účinkům (včetně slunečního záření a ozónu),
- odolné proti stárnutí.
Vlastnosti ocelového materiálu musí být doloženy dokumentem kontroly 3.1.B podle ČSN EN 10204.

21A.2.2 Materiál podlití ložisek

21A.2.2.1 Cem entová m alta a beton
Beton, který tvoří podklad ložisek, příp. zajišťuje ložiska proti posunutí, musí odpovídat ustanovením kapitoly
17 TKP. Požadavky na cementovou maltu se stanoví stejně jako pro beton dle kapitoly 17 TKP.
Požadavky na beton nebo cementovou maltu musí být obsaženy v projektové dokumentaci a v technologickém
předpisu zpracovaném zhotovitelem stavby. V žádném případě nesmí být kvalita podlití horší než kvalita betonu
pod ložiskem. Jedná se o požadavky na pevnostní třídu, složení betonu nebo cementové malty, zpracování
(konzistence, rychlost tuhnutí) a maximální jmenovitou horní mez frakce kameniva.
Kvalita betonu musí odpovídat alespoň třídě C25/30 pro stupeň prostředí XF1 podle ČSN EN 206-1, případně
C30/37 pro stupeň prostředí XD1. Požadovaný stupeň prostředí musí být obsažen v projektové dokumentaci.
Minimální třída betonu nebo cementové malty musí splňovat limitní požadavky dle tabulky 17-12 v kapitole
17 TKP.
V projektové dokumentaci mohou být specifikovány další požadavky, zvláště pak v závislosti na vlivu prostředí
(např. mrazuvzdornost, odolnost povrchu proti vodě a chloridům apod.)

21A.2.2.2 Polym erm alta a polym erbeton
Kvalita polymermalty a polymerbetonu, které tvoří podklad ložisek, příp. zajišťují ložiska proti posunutí, musí
odpovídat ustanovením kapitoly 17 TKP.
Požadavky na polymermaltu a na polymerbeton musí být obsaženy v projektové dokumentaci a v technologic
kém předpisu zpracovaném zhotovitelem stavby. Projektová dokumentace musí obsahovat požadavky na
pevnost v tlaku a v tahu za ohybu a na nevodivost pro elektrický proud. Technologický předpis musí obsahovat
požadavky na složení směsi a na maximální jmenovitou horní mez frakce kameniva (neměla by být větší než %
nejmenší tloušťky prováděné vrstvy). V žádném případě nesmí být kvalita podlití horší než kvalita betonu pod
ložiskem. Požaduje se však minimální charakteristická hodnota pevnosti v tlaku 40 MPa.
V případě požadavku na elektroizolaci musí receptura polymermalty a polymerbetonu zajistit, po dosažení
požadované pevnosti dle dokumentace, co nejvyšší hodnotu měrného odporu, minimálně však 1M06fím.
Pro dosažení požadovaných vlastností polymermalty a polymerbetonu je nutné dodržovat stanovenou recepturu
při současném respektování klimatických podmínek.

21A.3 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ

21A.3.1 Mostní ložiska

21A.3.1.1 Obecně

21A.3.1.1.1 Uspořádání ložisek
Uspořádání ložisek, tzn. umístění a orientace jednotlivých druhů a typů ložisek, musí odpovídat dokumentaci.
Pro osazení mostních ložisek musí být vyhotoven technologický předpis, jehož součástí jsou výkresy umístění
a osazení ložisek. Technologický předpis musí obsahovat všechny údaje požadované pro osazení ložiska
(rozměry, výšky, sklony, příčné a podélné umístění, tolerance, svislé a vodorovné síly působící na jednotlivá

7
ložiska, jakost malty v ložiskové spáře a jakost materiálu spodní stavby pod ložiskem, nastavení ložiska
vzhledem k teplotě konstrukce, časový harmonogram osazování ložisek). Výkres osazení ložiska může být
spojen s výkresem umístění ložisek na konstrukci do jednoho dokumentu.

Případné změny druhu nebo typu ložisek oproti dokumentaci musí odsouhlasit projektant a schválit zadavatel,
přičemž použitá ložiska a změnou vyvolané konstrukční úpravy musí vyhovovat ustanovením této kapitoly TKP.

21A.3.1.1.2 Konstrukční řešení uložení hlavní nosné konstrukce mostu
Při návrhu mostního objektu je nutno zajistit, aby:

- provedení úložného prahu umožnilo:

- čištění prostoru okolo ložisek,

- kontrolu ložisek,

- údržbu ložisek (např. mazání, obnovu protikorozní ochrany apod.),

- výměnu ložisek nebo jejich částí,

- umístění lisů výšky min 300 mm, pokud nebude manipulace s konstrukcí zajištěna jinak,

- provedení přípojů úložných ploch ložisek na spodní stavbu i nosnou konstrukci:

- umožnilo výměnu ložisek nebo jejich částí bez poškození nosné konstrukce a úložných prahů
(s výjimkou ocelových tangenciálních ložisek),

- zabránilo putování ložisek.

21A.3.1.1.3 Konstrukční řešení uložení ložisek
Horní i dolní úložná plocha ložiska musí být osazeny ve vodorovné poloze, a to i u mostů v podélném nebo
příčném sklonu. U mostů ve sklonu je nutno nad ložisky provést dolní plochu nosné konstrukce jako vodorovnou
nebo mezi nosnou konstrukci a ložisko osadit klínovou podložku. Tloušťka klínové podložky ve špici přitom
musí být nejméně 20 mm.

Uložení ložisek do hnízd se připouští pouze pro ocelová ložiska. Ocelová ložiska zapuštěná do hnízd s minimální
hloubkou zapuštění dle TNŽ 73 6277 (viz též čl. 21A.3.1.2 této kapitoly TKP) nemusí mít další kotvení.

Ložiska elastomerová a hrncová nesmí být zapuštěna do hnízd s výjimkou jejich kotevních desek a kotevních
prvků. Ložiska elastomerová a hrncová musí být kotvena vždy.

21A.3.1.1.4 Vyměnitelnost ložisek ajejich částí
Všeobecně se požaduje umožnění výměny celého ložiska včetně jeho případných ložiskových desek (horní
a dolní) se zarážkami pro přenos vodorovných sil a výměny jednotlivých funkčních částí ložiska s výjimkou
elastomerových ložisek mostů rozpětí do 20 m podle čl. 21A.3.1.3 této kapitoly TKP. Proto se přednostně
používají ložiska přišroubovaná (nepřivařená) k hlavní nosné konstrukci a ke spodní stavbě.

Při výměně ložisek nebo jejich částí se zpravidla předpokládá přizvednutí konstrukce o 10 mm, pokud
dokumentace, s ohledem na druh a typ ložiska, nepožaduje hodnotu vyšší. Hodnota přizvednutí musí být
respektována při návrhu všech částí mostu (zvláště pak při návrhu ukončení nosné konstrukce mostu a při návrhu
mostního závěru). Pokud ve výjimečných případech nejsou ložiska přístupná a nemohou být vyměněna, musí být
pro požadovanou dobu životnosti odolná proti korozi a po tuto dobu nesmí vyžadovat žádnou údržbu.

21A.3.1.1.5 Ložiska přenášející vodorovné síly
I když jsou ložiska navržena tak, aby zachycovala vodorovné síly, přesto v nich dojde k určitým posunům,
dokud se vůle mezi jednotlivými částmi ložiska nevyčerpá. Tyto pohyby mají být co nejmenší. Proto by vůle
v ložiskách neměla být větší než 2 mm, není-li stanoveno jinak.

Jestliže je vodorovným posunům konstrukce bráněno šroubovým přípojem s nepředpjatými šrouby, tak vrtání
otvorů může být maximálně o 1,0 mm větší než je průměr šroubu. V případě použití předpjatých šroubů toto
omezení neplatí.

21A.3.1.1.6 Měrky pro měření horizontálních posunů
Pohyblivá ložiska s horizontálními posuny většími než ±20 mm se vybavují měrkou pro měření posunů.
Na indikátoru pohybu musí být vyznačené přípustné mezní hodnoty pohybu. Indikátor pohybu by měl být
umístěn tak, aby byl čitelný ze snadno přístupného místa.

8
21A.3.1.1.7 Přednastavení ložisek
Přednastavení ložisek není všeobecně vhodné. Je-li přednastavení nutné, musí být provedeno při výrobě ložiska.
Není-li možné se vyhnout změně nastavení ložiska na stavbě, musí být provedeno přímo výrobcem ložiska nebo
jím pověřeným zástupcem. Přednastavení nelze provést u ložiska elastomerového bez kluzné desky.

21A.3.1.1.8 Změny v uložení ložisek
Pokud jsou prováděny změny v uložení ložisek oproti dokumentaci, je nutno, aby i v takovém případě byly
splněny požadavky dle odst. 21A.3.1.1.2.

21A.3.1.1.9 Osazení ložisek
Osazení ložisek musí být prováděno výrobcem nebo jinou organizací pověřenou výrobcem za přítomnosti
výrobce, příp. za přítomnosti jím pověřeného zástupce, pokud se zadavatel s dodavatelem stavby nedohodnou
jinak. Úpravy na již dodaných ložiskách se mohou provádět jen podle návodu na výkrese osazení, kde jsou
uvedeny podrobné pokyny. Jakékoliv úpravy musí provádět dodavatel ložiska nebo jiná organizace za
přítomnosti dodavatele ložiska.

Ložiska musí být osazena podle výkresu osazení v souladu s označením na ložisku. Aby mohlo být určeno
nastavení ložiska, musí být stanovena střední teplota konstrukce. Postup pro stanovení střední teploty v závislosti
na typu hlavní nosné konstrukce je uveden v ČSN EN 1337-11, příloha A.2.

Při manipulaci s ložisky je nutno zajistit, aby ložiska nebyla mechanicky poškozena a vystavena rázům (zejména
jejich funkční a kluzné plochy).

Vždy je třeba vhodným způsobem zajistit, aby nemohlo dojít k postupnému uvolnění sestavy ložisek vlivem
dynamického zatěžování.

21A.3.1.1.10 Postup osazování ložisek
Postup osazování ložisek musí zajistit, aby všechna ložiska byla trvale aktivní (tj. aby trvale doléhaly jejich
funkční plochy). Proto je nutno zejména:

- zajistit přesnou výškovou polohu ložisek,

- dokonale provést podlití ložisek. Bez ohledu na použitou metodu osazování musí být ložisko uloženo na celé
ploše. Jmenovitá tloušťka podlití musí být nejméně 20 mm, minimální skutečná tloušťka podlití nesmí
klesnout pod 10 mm,

- pokud to způsob osazování konstrukce umožňuje, osadit konstrukci na provizorní podpory, upravit výšky
ložisek a teprve poté ložiska podlít.

Postup osazování ložisek se zaznamená ve stavebním deníku objektu a pro každé ložisko se musí vyhotovit
protokol o osazení ložiska (ve smyslu ČSN EN 1337-11) za účasti dodavatele ložisek, dodavatele objektu
a stavebního dozoru zadavatele stavby. Protokol o osazení ložiska musí obsahovat následující údaje: datum a čas
osazení ložiska, teplotu vzduchu a konstrukce, stav ložiska včetně protikorozní ochrany, nastavení pohyblivého
ložiska, poloha ložiska vzhledem k nosné konstrukci dle projektové dokumentace, stav dočasných upínacích
zařízení, stav úložné plochy (tolerance osazení dle článku 21A.6.2 této kapitoly TKP, čistota úložné plochy),
údaje o maltě a maltové spáře, výsledek zkoušky materiálu na podlití ložiska, údaje o průběhu ošetřování podlití.

Jakmile podlití dosáhne požadované pevnosti, tak je možné odstranit montážní podepření. Musí být zaznamenán
datum a čas uvolnění konstrukce, resp. spuštění konstrukce na ložiska. Dále musí být potvrzeno, že byly
uvolněny nebo odstraněny šrouby upínacího zařízení. Za žádných okolností není dovoleno, aby montážní
podložky zůstaly pod ložiskem.

Jakmile se ložiska stanou funkčními, musí být zkontrolováno jejich osazení a funkce. Kontroluje se předepsaná
poloha ložisek a jejich pohyblivost. Kontrolu provádí dodavatel ložisek za účasti dodavatele objektu
a stavebního dozoru zadavatele stavby, není-li v rámci schvalování výrobní dokumentace stanoveno jinak.

Na závěr se vyhotoví protokol o definitivním zajištění polohy a funkce ložiska, který musí obsahovat následující
údaje: datum a čas uvolnění konstrukce, teplotu vzduchu a konstrukce, prohlášení o odstranění montážního
podepření, upínacího zařízení a montážních podložek, výsledek kontroly polohy ložisek a jejich pohyblivosti
a případně další skutečnosti, které by mohly ovlivňovat požadovanou funkci ložisek.

21A.3.1.1.11 Vyrovnávací vrstvy a zalití ložisek
Vyrovnávací vrstvy a zalití ložisek se provádí zpravidla z polymermalty. Polymermalta smí být nahrazena
cementovou maltou pouze po schválení projektantem. Cementová malta nesmí být použita v oblastech výskytu
bludných proudů, v žádném případě pak na tratích elektrizovaných stejnosměrnou proudovou trakcí.

9
Vyrovnávací vrstvy z polymermalty je nutno provádět na suchý a zdrsněný podklad, zbavený všech nečistot,
mastnoty a chemikálií. Plnivo musí být suché a musí být proto odpovídajícím způsobem skladováno. Chemické
vlastnosti pryskyřice a poměr mísení pryskyřice a plniva musí být takové, aby se vytvořila vhodná hustota
a vhodný čas tuhnutí pro zajištění správného osazení v podmínkách stavby. Dále musí být zajištěno konečné
vytvrdnutí polymermalty a dlouhodobá pevnost. Betonový podklad se pro zvýšení soudržnosti opatří
penetračním nátěrem. Podrobnosti provádění stanoví příslušné technické listy použitých výrobků nebo jejich
složek.

Pokud se vyrovnávací vrstvy a zalití ložisek provádí z cementové malty, je nutno pro zajištění soudržnosti beton
úložného prahu dokonale provlhčit. Přebytečná voda musí být bezprostředně před betonáží vytřena. Cementová
malta musí být provedena podle stejných požadavků jako jsou kladeny na beton podle kapitoly 17 TKP
a ČSN EN 206-1.

Ložisko může být osazováno na vypouklé lože malty v tuhém, částečně plastickém stavu tak, že přebytečná
malta může být vytlačována do všech stran. Nebo může být malta do styčné spáry vnášena injektováním,
přičemž je nutno zajistit vhodné odvzdušnění. Postup s injektováním je nutno použít pro ložiska s kotevními
prvky. Pouze ložiska, jejichž délka kratší strany je menší než 500 mm, lze osazovat tak, že malta může být
napěchována pod ložisko. Ve všech případech musí být použita malta s nízkým koeficientem smrštění.

Tloušťka nevyztužených maltových spár (z polymermalty nebo z cementové malty) mezi ložiskem a horním
povrchem úložného bloku nebo prahu nesmí přestoupit 50mm nebo hodnotu danou vztahem:

0,1 x dotyková plocha ložiska / obvod dotykové plochy ložiska + 15 mm (v mm),

přičemž platí menší z obou hodnot. Dále platí, že skutečná tloušťka nesmí být menší než 10 mm a než
trojnásobek maximální velikosti zrna.

Vyrovnávací vrstvy z polymermalty i cementové malty musí být až do vytvrdnutí ošetřovány a chráněny před
případnými vodními srážkami.

V oblastech s výskytem bludných proudů, tj. na tratích elektrizovaných stejnosměrnou proudovou trakcí
a v přilehlých úsecích nebo v oblastech, kde byl výskyt bludných proudů prokázán korozním průzkumem, musí
být ložiska osazena tak, aby nebyla v kontaktu s betonem úložného prahu, ale výhradně jen s polymerbetonem,
polymermaltou nebo s podložkou z PVC. Podložka z PVC je však přípustná pouze pro ocelová ložiska. Detail
odizolování ložisek od úložného prahu musí být obsažen v projektové dokumentaci.

21A.3.1.1.12 Spouštění konstrukce na ložiska
Pokud se mostní konstrukce spouští na ložiska, tak rektifikační šrouby a montážní podložky musí zůstat funkční
do doby, než podlití v mezilehlé spáře dostatečně zatvrdne. Pevnost malty je třeba doložit průkazní zkouškou.
Následně musí být všechny montážní podložky odstraněny. Až potom se stane ložisko plně funkční.

21A.3.1.1.13 Zvláštní podmínky osazení
Jakékoliv zvláštní podmínky osazení musí být dohodnuty mezi zadavatelem a dodavatelem ložiska a potvrzeny
písemně při dodávce ložisek. Je velmi obtížné předvídat podmínky na stavbě v době osazování ložisek a tudíž
přesně určit velikost posunů. Je proto lepší při návrhu ložisek vycházet z nejnepříznivějších možných
předpokladů. Požaduje-li zadavatel, aby se bral ohled na podmínky existující v době montáže ložisek, musí to
být projednáno s dodavatelem. Přesné podmínky pro osazení musí být definovány a musí být zajištěno, že budou
dodrženy.

21A.3.1.2 Ložiska ocelová
Ocelová ložiska se standardně osazují do hnízd v provedení podle TNŽ 73 6277, čl. 61-62 a proti posunutí se
zajišťují polymermaltou, příp. cementovou maltou, provedenou podle dokumentace a v kvalitě podle oddílu
21A.2 této kapitoly TKP. Ložiska musí být v hnízdech zapuštěna do hloubky nejméně 30 mm, pokud není
v dokumentaci stanovena hloubka větší.

Ocelová ložiska musí být vždy rovnoměrně podlita po celé ploše polymermaltou, příp. cementovou maltou,
provedenou podle dokumentace a v kvalitě podle oddílu 21A.2 této kapitoly TKP.

Podlití ložiska může být nahrazeno deskou z měkčeného PVC tloušťky 10 mm. Tyto PVC-vložky pod ložiskem
mohou být sestaveny nejvýše ze dvou částí, a to výhradně se souhlasem stavebního dozoru zadavatele. Vložky se
osadí s dostatečným přesahem (nejlépe na celou plochu hnízda). Po osazení konstrukce a případné úpravě její
polohy se PVC-vložky oříznou ostrým nožem podle hran ložiska, aby nepřesahovaly pod zalití ložiska.

10
Pokud se vyrovnávací vrstva provádí nad úrovní úložného prahu a má tloušťku větší než 50 mm, musí být
vyztužena rozdělovací výztuží proti účinkům příčných tahů. Pokud se vodorovné síly přenáší pouze třením, musí
být ložisko obetonováno do výšky nejméně 30 mm, přičemž obetonování ložiska musí být vyztuženo
odpovídajícím způsobem při dodržení požadovaných izolačních vlastností ložiska.

V přípoji ocelového ložiska k ocelové nosné konstrukci se zpravidla osazuje vložka z měkčeného PVC. Detaily
přípoje se provedou u ocelových konstrukcí podle MVL 211 a TNŽ 73 6277, čl. 55, u betonových konstrukcí
podle dokumentace dle MVL 511, přičemž musí být zachována možnost výměny ložiska, tzn.:

- pokud je ložisko nutno kotvit, musí být ke kotevním prvkům připojeno oddělitelně,
- ložisko nesmí být přivařeno k výztuži nosné konstrukce nebo úložného prahu.

Výjimku tvoří ocelová tangenciální ložiska podle TNŽ 73 6277, čl. 7, která mohou být trvale připojena
k masivní nosné konstrukci a nebo úložnému prahu zabetonovanými kotvami.

Případné lepení ložisek k úložnému prahu či nosné konstrukci musí odpovídat technickým podmínkám
dodavatele ložisek, schváleným odborným orgánem zadavatele.

V žádném případě se nesmí svařovat na odlitcích, kovaných součástech a částech z ocelí vysoké pevnosti.

Vzájemná poloha součástí pohyblivého ložiska při montáži se určí v závislosti na okamžité teplotě konstrukce
tak, aby při teplotě + 10°C bylo ložisko v základní poloze (viz též ČSN 73 6203, část E).

21A.3.1.3 Ložiska elastomerová
Pro železniční mosty lze používat elastomerová ložiska pouze vyztužená. Elastomerová ložiska pro betonové
mosty musí mít horní a dolní kotevní desku s kotevními prvky a současně horní a dolní ložiskovou desku.
Elastomerová ložiska pro ocelové mosty musí mít dolní kotevní desku s kotevními prvky a současně horní
a dolní ložiskovou desku. Ložiskové desky musí být oddělitelně připojeny (šroubovým přípojem) ke kotevním
deskám. Pouze pro mosty do rozpětí 20 m mohou mít elastomerová ložiska pouze horní a dolní ložiskovou desku
s kotevním prvky. V závislosti na požadovaném vodorovném posunu mohou být použita elastomerová ložiska
buď bez kluzné desky nebo s kluznou deskou.

Osazení ložisek se provádí podle projektové dokumentace a dokumentace dodavatele.

Styčné plochy pro ložisko na spodní stavbě a na nosné konstrukci musí být čisté, suché, hladké a rovné
v tolerancích stanovených ČSN EN 1337-3. Požadavky na provedení úložných ploch ložiska musí být obsaženy
v dokumentaci, v závislosti na použitém typu elastomerového ložiska.

Aby se zamezilo nerovnoměrnému namáhání ložisek, musí být dosedací plochy, které jsou v kontaktu s ložisky,
navzájem rovnoběžné a rovné. Pokud pod elastomerovým ložiskem není maltové lože, potom vzdálenost mezi
úložnou rovinou pod ložiskem a rovinou dosedací plochy hlavní nosné konstrukce mostu nesmí vykazovat
v ploše ložiska rozdíl větší než 3%o z většího rozměru nebo průměru dosedací plochy, maximálně však 1 mm.

Nepřípustné je zejména:

- zapustit elastomerové části ložiska včetně jeho navulkanizovaných ocelových desek do úložného prahu
či nosné konstrukce,

- bránit ložisku v deformaci,
- vrstvit ložiska na sebe,
- svařovat na ocelových součástech, které jsou součástí ložiska (týká se hlavně vnějších navulkanizovaných

ocelových desek ložiska).

V každém případě musí být zajištěna možnost výměny elastomerového bloku ložiska včetně jeho ložiskových
desek.

Elastomerová ložiska musí být navržena a provedena tak, aby se zamezilo prokluzu ložisek vlivem vratných sil
i při minimálním zatížení. Přenos vodorovných sil se zajišťuje čepem.

Před osazením a v průběhu montážních prací musí být ložiska chráněna před přímým slunečním zářením a před
přímým stykem s tuky, ropnými produkty a rozpouštědly (např. s odbedňovacími přípravky).

Nosnou konstrukci je nutno ukládat na elastomerová ložiska, která nemají kluznou část, při střední teplotě
konstrukce stanovené v dokumentaci s předepsanou tolerancí teplot. Postup pro stanovení střední teploty
v závislosti na typu hlavní nosné konstrukce je uveden v ČSN EN 1337-11, příloha A.2. Při stanovení tolerance

11
je nutno respektovat skutečnost, že mostní elastomerová ložiska bez kluzné části nelze přednastavit.
Elastomerová ložiska s kluznou částí lze přednastavit podle montážní teploty.
Při svařování v blízkosti ložisek je nutno kontrolovat teplotu elastomeru (dozorem výrobce) a chránit
elastomerový blok před poškozením (elektrodou, jiskrami apod.).

21A.3.1.4 Ložiska hrncová
Osazení ložisek se provádí podle projektové dokumentace a dokumentace dodavatele ložisek.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat:

- zachování čistoty kluzných ploch pohyblivých ložisek (nutno chránit též před vzdušným prachem),
- dokonalému zajištění vodorovné polohy ložiska,
- přesnému nastavení směru posunu jednosměrně pohyblivých ložisek,
- utěsnění spár při zabetonovávání kotevních prvků do kapes, aby se zabránilo vnikání malty do ložisek,
- dokonalému zabetonování kapes s kotevními prvky (zpravidla použitím ponorných vibrátorů o malém

průměru),
- zákazu svařování na ložisku,
- kontrole teploty nekovových částí ložiska při sváření v blízkosti ložiska.
K ocelové konstrukci se hrncová ložiska připevňují pomocí šroubů s tolerancí otvorů 0,2 až 1,0 mm.
V každém případě musí být zajištěna možnost výměny hrncového ložiska nebo jeho jednotlivých částí
s výjimkou zabetonovaných kotev.
Pohyblivá hrncová ložiska jsou nastavena zpravidla výrobcem na montážní teplotu stanovenou v projektové
dokumentaci. Nastavení ložiska na skutečnou montážní teplotu může provést pouze výrobce nebo jím pověřená
firma. Pohyblivá hrncová ložiska musí být opatřena kontrolním zařízením pro měření pohybů (ryska a stupnice
nebo index).
Kluzné plochy pohyblivých ložisek smí být mazány pouze výrobcem schválenými silikonovými tuky, funkčními
v požadovaném rozsahu teplot.

21A.3.2 Protikorozní ochrana ložisek

21A.3.2.1 Obecně
Protikorozní ochrana ložisek musí být prováděna pouze schválenými systémy protikorozní ochrany ocelových
konstrukcí v souladu s ustanoveními kapitoly 25B TKP a předpisu ČD S5/4. Dále jsou požadavky na
protikorozní ochranu stavebních ložisek uvedeny v ČSN EN 1337-9. V případě rozporu mezi TKP a českými
technickými normami platí ustanovení oddílu 1 této kapitoly TKP. V této části A kapitoly 21 jsou uvedena pouze
upřesnění, platná pro mostní ložiska železničních mostních objektů.
V zásadě se doporučuje kombinovaný ochranný systém ocelových částí mostních ložisek železničních mostních
objektů. Konkrétní skladba systému protikorozní ochrany se řídí dále podle technologických předpisů
dodavatele, které mohou požadavky dle předpisu ČD S5/4 pouze zpřísnit (např. požadavky na životnost,
prostředí apod.). Stanovení požadavků na provedení protikorozní ochrany ložisek je součástí schvalovacího
řízení pro daný výrobek podle čl. 21A.1.1 této kapitoly TKP.
Protikorozní ochrana mostních ložisek, vyráběných v rámci dodávky ocelové konstrukce, je zpravidla
předmětem samostatné dodávky, kterou zajišťuje dodavatel stavby. Její provedení musí odpovídat dokumentaci.
Použití nových systémů protikorozní ochrany se schvaluje analogicky s čl. 21A.1.4 této kapitoly TKP.
Protože se protikorozní ochrana mostních ložisek provádí zpravidla před jejich osazením, je nutno dodatečně:

- doplnit protikorozní ochranu přípojů ložisek,
- opravit poškození ochranného systému vzniklá při další manipulaci,
- případně barevně sjednotit ložisko a konstrukci.

12
Funkční plochy a nekovové části ložisek musí být při dodatečném doplňování a opravách protikorozního
ochranného systému chráněny.
Po provedení protikorozní ochrany nesmí být prováděny v jejím dosahu žádné svářečské práce.

21A.3.2.2 Ložiska ocelová
Součástí dodávky ložisek je minimálně nátěr základní barvou, který musí být součástí schváleného systému
protikorozní ochrany dle odst. 21A.3.2.1. Tento nátěr smí být proveden až po dílenské přejímce ložiska.
Funkční plochy ložisek se ošetří buď základním nátěrem nebo se konzervují směsí tuku a grafitu. Použití
konzervace směsí tuku a grafitu se provádí až po osazení ložisek a po dokončení protikorozní ochrany ložisek.
Plochy zapuštěné do betonu se nenatírají s výjimkou přesahu 50 mm od povrchu betonu.
Provedení definitivní protikorozní ochrany schváleným systémem dle odst. 21A.3.2.1 zajišťuje dodavatel stavby.

21A.3.2.3 Ložiska elastomerová
Protikorozní ochrana případných kovových částí pevně spojených s ložiskemje součástí dodávky ložiska.
Provedení protikorozní ochrany ocelových prvků, které nejsou přímou součástí ložiska (roznášecí desky, zarážky
apod.), zajistí dodavatel stavby podle dokumentace, schváleným systémem protikorozní ochrany.

21A.3.2.4 Ložiska hrncová
Vzhledem k náročnosti ochrany neoprenových částí a kluzných ploch musí být provedení protikorozní ochrany
ocelových částí ložiska součástí dodávky hrncového ložiska.
Protikorozní ochrana ocelových částí hrncových ložisek musí být provedena pouze schváleným systémem dle
odst. 21A.3.2.1.

21A.3.3 Ochrana proti účinkům bludných proudů

Ochrana proti účinkům bludných proudů musí být v souladu s ustanoveními kapitoly 25A TKP a předpisu
ČD SR 5/7(S).
Ochrana proti účinkům bludných proudů musí být zajištěna v oblastech jejich výskytu, tj. na tratích
elektrizovaných stejnosměrnou proudovou trakcí a v přilehlých úsecích nebo v oblastech, kde byl výskyt
bludných proudů prokázán korozním průzkumem.
V oblastech výskytu bludných proudů je nutno z hlediska vodivosti oddělit nosnou konstrukci od spodní stavby
následujícími způsoby:

- použít izolovaná mostní ložiska (např. některé typy elastomerových ložisek),
- přerušit vodivé propojení izolační vrstvou pod ložisky (vložkami z PVC, vrstvou polymerbetonu nebo

polymermalty).
Pokud se v oblasti výskytu bludných proudů výjimečně provádějí ocelová tangenciální ložiska, musí být
důsledně provedena individuální opatření na ochranu proti účinkům bludných proudů podle dokumentace ve
smyslu předpisu ČD SR 5/7(S).
Pokud je požadováno průkazní měření elektrického odporu mostního ložiska, zajistí je dodavatel stavby.
Elektrický odpor jednoho osazeného mostního ložiska musí být minimálně 5 kO.

21A.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

21A.4.1 Obecně

Dodávka ložisek v jednotlivých případech je považována:

- za dodávku výrobků pro stavbu, přičemž se jakost dodaných výrobků zajišťuje certifikací výrobku
akreditovanou zkušebnou. Dodávat se smí pouze ložiska, která vyhovují požadavkům uvedeným v článku 1.1
této kapitoly TKP.

13
- nebo za výrobu částí ocelové konstrukce, pokud ložiska nejsou dodána jako výrobek pro stavbu, přičemž
stavební dozor nad jakostí provádějí odborné orgány zadavatele v rozsahu daném ČSN 73 2601
a ČSN 73 2603.

Parametry dodaných mostních ložisek musí odpovídat dokumentaci. Požadavky na návrh ložiska pro danou
konstrukci jsou souhrnně uvedeny ve výkazu ložiska dle ČSN EN 1337-1, přílohy B.

Pro mostní ložiska je charakteristické, že výsledná jakost jejich provedení závisí značnou měrou na parametrech
materiálů použitých pro výrobu ložiska, jejichž dodávka je zpravidla předmětem samostatných smluvních
vztahů. Požadavky na průkazní zkoušky materiálů jsou stanoveny v oddíle 21A.2 této kapitoly TKP
a souvisejících předpisech.

Jakost dodávky, popř. provedení ložisek, se zajišťuje souběžně:

- interní kontrolou prováděnou výrobcem ložisek, který vlastní certifikát pro dodávaná ložiska, nebo výrobcem
ocelové konstrukce, který vlastní oprávnění pro výrobu ocelových mostních konstrukcí,

- dodavatelem mostního objektu,
- stavebním dozorem zadavatele, příp. pověřeným orgánem zadavatele.

Všechna ložiska vyrobená z několika součástí, které spolu nejsou pevně spojené a u nichž se nepředpokládá
osazení ložisek po částech, budou opatřena spínacími prvky. Spínací prvky musí být dostatečně pevné, aby
udržely jednotlivé části ložiska ve správné poloze při manipulaci, dopravě a osazování. Tyto prvky se označí,
tj. natřou se jinou barvou než ložisko. Spínací prvky musí být po osazení ložiska snadno odstranitelné.
V případě, že spínací prvky nelze po osazení ložiska odstranit, potom musí být navrženy tak, aby se samy
přerušily bez poškození ložiska, jakmile se ložisko stane funkční.

Všechna ložiska, která jsou příliš těžká pro ruční manipulaci (hmotnosti nad 50 kg), musí být vybavena úchyty
pro upevnění zvedacího zařízení.

Požadavky na kontrolní zkoušky, prováděné v rámci dodávky, jsou uvedeny v oddíle 21A.5 této kapitoly TKP.

21A.4.2 Dodávka a skladování ložisek

Všechna ložiska se označí názvem výrobce, místem výroby, rokem výroby a individuálním výrobním číslem pro
každé ložisko a každý typ ložiska. Navíc všechna ložiska kromě elastomerových se označí následujícím
způsobem: typ ložiska, objednávkové číslo, maximální návrhová únosnost ložiska na svislé a vodorovné síly,
maximální rozsah návrhových posunů, umístění v konstrukci, směr osazení. S výjimkou dvou posledních
položek bude označení provedeno tak, že bude trvale viditelné a zůstane úplné a čitelné po celou dobu životnosti
ložiska. V případě, že velikost ložiska neumožňuje umístění označení na ložisko, lze označení umístit na spodní
stavbu tak, aby bylo zřejmé, kterého ložiska se označení týká.

Balení ložisek musí být provedeno takovým způsobem, aby se ložiska nepoškodila a neznečistila během dopravy
a manipulace na stavbě. Manipulaci s ložisky musí provádět kvalifikovaný personál. S ložisky se musí zacházet
opatrně.

Nejsou-li ložiska osazena do konstrukce bezprostředně po dodání, musí je dodavatel objektu vhodně uskladnit
(uložit na hraněné dřevo, zespodu větrané a opatřit ochranným krytem). Dočasné uskladnění musí být takové,
aby ložiska nebyla znečištěna nebo poškozena vlivem počasí, pracemi na staveništi, staveništní dopravou aj.

Po dodání ložisek na stavbu se provede prohlídka ložisek a pořídí se protokol o převzetí dodávky mostního
ložiska za účasti dodavatele ložisek a dodavatele objektu. Protokol o převzetí dodávky mostního ložiska musí
obsahovat následující údaje: datum převzetí dodávky, viditelná poškození (zejména vzhledem ke stavu
protikorozní ochrany ložiska), čistota ložiska, stav upínacích zařízení, soulad s dokumentací ložisek, označení
ložisek typovými štítky, prostředky k zajištění přesného osazení ložisek (pokud byly požadovány), označení
hlavního směru pohybu pro pohyblivá ložiska, údaje o velikosti a směru nastavení ložisek (pokud bylo
provedeno), údaje o možnosti nového nastavení, způsob dočasného uskladnění na stavbě. Protokol o převzetí
dodávky mostního ložiska lze nahradit zápisem o dílenské přejímce u výrobce ložiska. Dodavatel objektu
v tomto případě zkontroluje, že ložiska byla dodána na stavbu v nepoškozeném stavu.

21A.4.2.1 Ložiska ocelová
Ustanovení se týkají ložisek z ocelí běžných i vysokých pevností. Z hlediska jejich konstrukce se jedná o ložiska
vahadlová, tangenciální, desková a kolejnicová.

14
Dodávka ocelového ložiska je buď dodávkou výrobku pro stavbu, pro kterou musí být splněny požadavky
uvedené v článku 21A.1.1 této kapitoly TKP, nebo je výrobou části ocelové mostní konstrukce, pro kterou platí
ČSN 73 2601 a ČSN 73 2603, které stanovují též podmínky součinnosti zadavatele s výrobcem pro zajištění
kvality dodávky (např. převzetí základního materiálu zadavatelem, právo kontroly výroby a zápisů do výrobního
deníku, dílenská přejímka).

21A.4.2.1.1 Výroba
Způsobilost dodavatele ocelových ložisek musí splňovat požadavky uvedené v článku 1.5 této kapitoly TKP.
Pro výrobu ocelových ložisek, která nejsou dodávkou výrobku pro stavbu, jsou závazná ustanovení:

- kapitola 19 TKP,
- ČSN 73 2601,
- ČSN 73 2603,
- TNŽ 73 6277, část IV (pro ložiska z ocelí běžných pevností).

Dle ČSN 73 6205 jsou ložiska hlavní nosnou částí mostu a dle ČSN 73 2601 jsou zařazena do výrobní
skupiny Aa.
Pro jejich výrobu musí být zpracována výrobní dokumentace včetně technologického postupu výroby a montáže
a technologického postupu svařování a veden výrobní deník.
Požadavky na drsnost funkčních ploch normalizovaných ložisek, které se po sobě odvalují nebo jinak vzájemně
pohybují, jsou stanoveny v ČSN EN 1337-4.

21A.4.2.1.2 Dílenská přejímka
Dílenská přejímka ložisek se provádí podle ustanovení ČSN 73 2603 za účasti zástupců zadavatele a dodavatele
objektu.
K dílenské přejímce se předkládá každé ložisko ve smontovaném stavu před provedením povrchové ochrany.
Na požádání přejímacího orgánu provede dodavatel rozebrání ložiska na jednotlivé součásti a jejich opětovné
sestavení. Přitom se kontrolují zejména:

- dokumentace výrobce včetně schvalovacího protokolu,
- výrobní deník,
- doklady o materiálu, jeho zkouškách a odsouhlasení zadavatelem ve vazbě na položky ložisek (viz též oddíl

21A.2 této kapitoly TKP),
- doklady o nedestruktivních zkouškách součástí ložiska, (pro ložiska ocelová viz TNŽ 73 6277, čl. 46),
- výskyt, příp. rozsah vad součástí ložiska, zejména odlitků (pro ložiska ocelová viz TNŽ 73 6277, čl. 46-47),
- drsnost povrchu funkčních a úložných ploch ložisek (pro ložiska ocelová viz TNŽ 73 6277, čl. 34),
- rozměry součástí ložisek, rozměrové odchylky (viz též oddíl 21A.6 této kapitoly TKP),
- správná funkce a rozměry v sestaveném stavu (viz též oddíl 21A.6 této kapitoly TKP),
- kvalita případných svarů,
- vzájemné doléhání funkčních ploch v celém rozsahu (pro ložiska ocelová viz TNŽ 73 6277, čl. 49),
- vůle v ložiskách pro přenášení vodorovných sil (max 2 mm, není-li stanoveno jinak) ,
- rozteče a průměry otvorů pro připojení ložiska,
- označení ložiska a jeho součástí (pro ložiska ocelová dle TNŽ 73 6277, čl. 49) musí:

- zamezit záměně ložisek a jejich součástí,

- udávat správnou orientaci ložiska,

- udávat správnou vzájemnou polohu jeho součástí,

- umožnit nastavení základní polohy pohyblivých ložisek při osazování,

- zůstat zřetelné i po následném provedení povrchové ochrany a osazení ložiska.

- označení výrobce a výrobní číslo.

15
Ke každému ložisku se zhotoví zápis (protokol) o dílenské přejímce v rozsahu podle ČSN 73 2603. Po dodání
ložisek na stavbu se provede prohlídka ložisek a pořídí se protokol o převzetí dodávky mostního ložiska.
Pokud ložisko nevyhoví výše uvedeným požadavkům, nesmí být převzato.

21A.4.2.1.3 Doprava a skladování
Ložiska se expedují většinou smontovaná, přičemž musí být opatřena alespoň základní protikorozní ochranou,
zabalena a označena tak, aby při dopravě a skladování nedošlo k jejich poškození či záměně.

21A.4.2.2 Ložiska elastomerová
Ustanovení se týkají ložisek elastomerových, vyztužených ocelovými zavulkanizovanými plechy.
Dodávka elastomerového ložiska je vždy dodávkou výrobku pro stavbu, pro kterou musí být splněny požadavky
uvedené v článku 21A.1.1 této kapitoly TKP.
Technické parametry elastomerových ložisek jsou obsaženy v certifikátech. Pro každý typ elastomerového
ložiska musí být vydáno Stavební technické osvědčení, které obsahuje:
- popis ložiska a způsob jeho použití
- technické parametry ložiska,
- druh a rozsah předepsaných zkoušek sledovaných vlastností,
- kritéria a způsob vyhodnocení zkoušek sledovaných vlastností,
- režim a způsob údržby.
Způsobilost dodavatele elastomerových ložisek musí splňovat požadavky uvedené v článku 21A.1.5 této
kapitoly TKP.

21A.4.2.2.1 Výroba
Bezchybná výroba vyztužených elastomerových ložisek vyžaduje specifické znalosti, zkušenosti, výrobní
zařízení a nepřetržitou kontrolu výroby (dozor nad kvalitou). Výrobu elastomerových ložisek mohou zajišťovat
pouze certifikované výrobny ve smyslu článku 21A.1.5 této kapitoly TKP. Ložiska musí být dodána s označením
výrobce, výrobního čísla, s udáním základních technických údajů a s doklady o výrobě a přejímce základního
materiálu.
Výrobce musí doložit správnou polohu výztužných plechů v ložisku (kontrolou rentgenem nebo jinou vhodnou
nedestruktivní metodou např. tloušťkoměrem) a dokonalé zavulkanizování. Pro každé ložisko se zhotovují
rentgenové snímky (dva až osm) orientované tak, že normála roviny každého snímku je kolmá ke svislé ose
ložiska a současně normály obou snímků jsou vzájemně kolmé (viz obr.1). Směr rentgenových paprsků je tudíž
jednou ve směru podélné osy ložiska a podruhé ve směru příčné osy ložiska. Pro ložiska, jejichž obě hrany jsou
menší než 300 mm, se těžiště snímku umísťuje do středu hrany ložiska (paprsky kreslené čárkovanou čarou). Pro
ložiska, jejichž jedna hrana je větší než 300 mm, se těžiště obou snímků umísťuje k diagonálně orientovaným
rohům ložiska (paprsky kreslené plnou čarou).

normála roviny 1. snímku

Obr.č. 1 - Roviny a poloha rentgenových snímků
Nedílnou součástí dodávky ocelových částí ložisek jsou dokumenty kontroly dle ČSN EN 10204.

16
21A.4.2.2.2 Přejímka ložisek
Pokud není v konkrétním případě stanoveno jinak, přejímá pověřený orgán zadavatele elastomerová ložiska jako
hotový výrobek s povrchovou ochranou. Konečné přejímce může předcházet kontrola ložiska v nenatřeném
stavu, případně v rozloženém stavu, pokud si to zadavatel vymíní.
Při přejímce se kontrolují zejména:

- certifikát pro daný typ ložiska podle čl. 21A.1.1 této kapitoly TKP,
- doklady o způsobilosti výrobce,
- dokumenty ke konkrétní zakázce, zejména:

- doklady o kvalitě základních materiálů a výsledcích jejich zkoušek (viz též oddíl 2 1A. 2 této
kapitoly TKP),

- doklady o výrobě včetně dokladů o povrchové ochraně,
- doklady o výsledcích nespecifických a specifických zkoušek,

- vyplněná karta ložiska,
- soulad s technickými požadavky objednávky:

- provedení a rozměry ložiska,

- dodržení rozměrových tolerancí podle schvalovacího protokolu, viz též oddíl 21A.6 této kapitoly
TKP,

- dokonalé zavulkanizování výztužných plechů (kontrola rentgenem),
- úprava povrchu úložných ploch ložisek,
- trvanlivé označení ložiska a případně všech jeho oddělitelných součástí, které jsou součástí

dodávky (např. kotvící prvky) tak, aby byly vyloučeny záměny a zajištěna správná orientace při
osazování,
- označení výrobce a výrobní číslo,
- označení zkušebny.
Pokud jsou součástí dodávky ložiska ocelové desky a kotvící prvky, kontroluje se též:
- sestavení ložiska a vzájemné doléhání jednotlivých součástí v celém rozsahu,
- poloha a provedení kotvících prvků,
- protikorozní ochrana kovových součástí ložiska,
- u ocelových desek pevně připojených kvalita jejich připojení (zavulkanizování).
Po převzetí ložisek se zhotoví protokol o převzetí dodávky mostních ložisek.
Pokud ložisko nevyhoví těmto požadavkům, nesmí být převzato.
Přejímací orgán může požadovat rozebrání a opětovné složení ložiska při přejímce, zvláště nepředcházela-li
kontrola výroby v jejím průběhu.

21A.4.2.2.3 Doprava a skladování
Ložiska musí být zabalena tak, aby při dopravě a skladování nedošlo k jejich poškození. Ložiska, příp. i obal,
musí být označen dle ČSN EN 1337-1 tak, aby nedošlo k záměně ložisek.

21A.4.2.3 Ložiska hrncová
Dodávka hrncového ložiska je vždy dodávkou výrobku pro stavbu, pro kterou musí být splněny požadavky
uvedené v článku 21A.1.1 této kapitoly TKP.
Technické parametry hrncových ložisek jsou obsaženy v certifikátech. Pro každý typ hrncového ložiska musí být
vydáno Stavební technické osvědčení, které obsahuje:

- popis ložiska a způsob jeho použití,
- technické parametry ložiska,

17
- druh a rozsah předepsaných zkoušek sledovaných vlastností,
- kritéria a způsob vyhodnocení zkoušek sledovaných vlastností,
- režim a způsob údržby.
Způsobilost dodavatele hrncových ložisek musí splňovat požadavky uvedené v článku 21A. 1.5 této
kapitoly TKP.

21A.4.2.3.1 Výroba
Výrobu hrncových ložisek mohou zajišťovat pouze certifikované výrobny ve smyslu článku 21A. 1.5 této
kapitoly TKP. Ložiska musí být dodána s označením výrobce, výrobního čísla, s udáním základních technických
údajů a s doklady o výrobě a přejímce základního materiálu.
Nedílnou součástí dodávky jsou dokumenty kontroly dle ČSN EN 10204.

21A.4.2.3.2 Přejímka ložisek
Pokud není v konkrétním případě stanoveno jinak, přejímá pověřený orgán zadavatele hrncové ložisko jako
hotový výrobek s povrchovou ochranou. Konečné přejímce může předcházet kontrola ložiska v nenatřeném
stavu nebo v rozloženém stavu, pokud si to zadavatel vymíní.
Při přejímce se kontrolují zejména:

- certifikát pro daný typ ložiska podle čl. 21A.1.1 této kapitoly TKP,
- doklady o způsobilosti výrobce,
- dokumenty ke konkrétní zakázce, zejména:

- doklady o kvalitě základních materiálů a výsledcích jejich zkoušek (viz též oddíl 21A.2 této
kapitoly TKP),

- doklady o výrobě ložiska včetně dokladů o povrchové ochraně,
- doklady o výsledcích nespecifických a specifických zkoušek provedených v souladu s technickými

požadavky objednávky,
- vyplněná karta ložiska,
- soulad s technickými požadavky objednávky:
- provedení a rozměry ložiska,

- dodržení rozměrových tolerancí podle schvalovacího protokolu, viz též oddíl 21A.6 této
kapitoly TKP,

- kvalita základního materiálu ložiska,
- kvalita povrchu kluzných ploch,
- sestavení ložiska a vzájemné doléhání jednotlivých součástí v celém rozsahu,
- přednastavení ložiska,
- poloha a provedení případných kotvících prvků,

- protikorozní ochrana kovových součástí ložiska,
- trvanlivé označení ložiska a případně všech jeho oddělitelných součástí, které jsou součástí

dodávky (např. kotvící prvky) tak, aby byly vyloučeny záměny a zajištěna správná orientace při
osazování,
- značka výrobce a výrobní číslo,
- značka akreditované zkušebny.
Přejímací orgán si může vyhradit rozebrání a opětovné složení ložiska při přejímce, zvláště nepředcházela-li
kontrola výroby v jejím průběhu.
Ke každému ložisku se zhotoví protokol o převzetí dodávky mostního ložiska.
Pokud ložisko nevyhoví těmto požadavkům, nesmí být převzato.

18
21A.4.2.3.3 Doprava a skladování
Hrncová ložiska se dodávají ve smontovaném stavu, s aretací pohyblivých částí. Ložiska musí být zabalena tak,
aby při dopravě a skladování nedošlo k jejich poškození. Ložisko, příp. i obal, musí být označen dle
ČSN EN 1337-11 tak, aby nedošlo k záměně ložisek.
Ložiska je nutno dopravovat ve vodorovné poloze na krytých vozech a skladovat v suchých a krytých
prostorách. Kluznou vrstvu je nutno chránit před mechanickým poškozením a slunečním zářením.

21A.4.3 Dodávka materiálu na podlití ložisek

21A.4.3.1 Cem entová m alta a beton
Způsob provádění průkazních zkoušek betonu je stanoven v kapitole 17 TKP a v ČSN EN 206-1. V případě, že
se jedná o staveništní výrobu cementové malty pro podlití a kotvení ložisek, tak je nutno prokázat její parametry
průkazními zkouškami obdobně jako pro beton.
Průkazní zkoušky betonu a cementové malty musí provádět zkušební laboratoř s akreditací.
V případě, že je cementová malta dodána na stavbu jako výrobek, pak platí parametry uvedené v technickém
listě výrobku, který je součástí jeho certifikace.

21A.4.3.2 Polym erm alta a polymerbeton
Průkazní zkoušky polymermalty a polymerbetonu se provádějí v případě jiných poměrů mísení než jsou
doporučené výrobcem pro dosažení požadovaných parametrů.
Průkazní zkoušky polymermalty a polymerbetonu musí provádět zkušební laboratoř s akreditací.
V případě, že je polymermalta dodána na stavbu jako výrobek, pak platí parametry uvedené v technickém listě
výrobku, který je součástí jeho certifikace.

21A.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY

21A.5.1 Kontrolní zkoušky základních materiálů ložisek

Způsob a rozsah odebírání vzorků a provádění kontrolních zkoušek použitých základních materiálů pro výrobu
mostních ložisek se stanoví v technických požadavcích objednávky. Veškeré kontrolní zkoušky materiálů musí
provádět zkušební laboratoř s akreditací odsouhlasená zadavatelem.

21A.5.2 Kontrolní zkoušky betonu a cementové malty na podlití

Způsob a rozsah odebírání vzorků, provádění a vyhodnocení kontrolních zkoušek betonu je stanoven v kapitole
17 TKP a v ČSN EN 206-1. Obdobným způsobem s postupuje při kontrolních zkouškách cementové malty pro
podlití a kotvení mostních ložisek.
Kontrolní zkoušky betonu a cementové malty musí provádět zkušební laboratoř s akreditací.
Při zkouškách musí být dosaženy minimálně hodnoty požadované v projektu a v technických požadavcích
objednávky.
Za odebrání vzorků a provedení kontrolních zkoušek v požadovaném rozsahu odpovídá dodavatel objektu
v součinnosti se stavebním dozorem zadavatele.

21A.5.3 Kontrolní zkoušky polymermalty a polymerbetonu na podlití

Způsob a rozsah odebírání vzorků, provádění a vyhodnocení kontrolních zkoušek polymermalty
a polymerbetonu musí být specifikován v technických požadavcích objednávky ve shodě s technickými
specifikacemi výrobce.
Kontrolní zkoušky polymermalty a polymerbetonu musí provádět zkušební laboratoř s akreditací.
Při zkouškách musí být dosaženy minimálně hodnoty požadované v projektu a v technických požadavcích
objednávky.

19
Za odebrání vzorků a provedení kontrolních zkoušek v požadovaném rozsahu odpovídá dodavatel objektu
v součinnosti se stavebním dozorem zadavatele.

21A.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY

21A.6.1 Výrobní tolerance

Ložiska přenášející vodorovné síly musí být provedena tak, aby vůle mezi jednotlivými částmi ložiska byly co
nejmenší dle článku 21A.3.1.1.5 této kapitoly TKP.
Výrobní tolerance ocelových ložisek musí odpovídat ČSN 73 2611, tab. 16 a 17 a TNŽ 73 6277, čl. 31,32 a 48.
Výrobní tolerance válcových ložisek musí splňovat kritéria dle ČN EN 1337-4, vahadlová ložiska dle
ČSN EN 1337-6 a vodící ložiska dle ČSN EN 1337-8.
Výrobní tolerance elastomerových ložisek musí odpovídat ČSN EN 1337-3.
Výrobní tolerance hrncových ložisek musí odpovídat ČSN EN 1337-5.

21A.6.2 Tolerance osazení

Rozlišují se tolerance osazení ložiska:

- tolerance výškové (měřené ve svislém směru),
- tolerance půdorysné (měřené ve vodorovné rovině podélně a příčně),
- tolerance natočení ložiska kolem svislé osy (s ohledem na směr požadovaného volného pohybu),
- tolerance natočení ložiska kolem vodorovné osy (jedná se natočení kolem vodorovné osy

v libovolném směru, pro který má natočení největší hodnotu)
- tolerance vodorovnosti uložení (měří se odchylka roviny uložení od vodorovné roviny).
Pro rozměry, jejichž tolerance nejsou specifikovány v této kapitole TKP, dokumentech výrobce, ostatních TKP
ani dalších závazných normách a předpisech, platí tolerance podle ČSN ISO 2768-1.

21A.6.2.1 Výškové tolerance
Výškové tolerance osazených ložisek ovlivňují statické schéma uložení nosné konstrukce a tím přerozdělují
velikosti přenášených sil jednotlivými ložisky. Maximální výškové rozdíly mezi jednotlivými ložisky musí být
určeny v projektové dokumentaci a v technických požadavcích objednávky. Výškové tolerance se zjišťují před
i po uložení nosné konstrukce na ložiska, aby se vyloučil vliv rozdílného stlačení jednotlivých ložisek. Pokud se
zjišťují výškové tolerance ložisek s osazenou konstrukcí, tak je nutno respektovat stlačení jednotlivých ložisek.

21 A .6.2.2 Půdorysné tolerance
Půdorysné tolerance osazení ložisek jsou limitovány konstrukčním řešením nosné konstrukce a spodní stavby.
Mezní hodnoty musí být určeny v projektové dokumentaci a v technických požadavcích objednávky.

21A.6.2.3 Tolerance natočení kolem svislé osy
Pokud není v projektové dokumentaci nebo v technických požadavcích objednávky nebo v podmínkách výrobce
pro daný typ ložisek požadována větší přesnost, nesmí být:

- odchylka směru volného pohybu od směru předepsaného u ložisek jednosměrně pohyblivých větší než 3 %o,
- vzájemná odchylka směru volného pohybu sousedních jednosměrně pohyblivých ložisek větší než 3 %.

21A.6.2.4 Tolerance natočení kolem vodorovné osy
Úhel natočení se nesmí od projektovaného úhlu lišit o více než 3 %. Při stanovení tohoto úhlu se vychází
z technologického postupu osazení ložiska (rozhodující je okamžik podlití ložiska).

20
21A.6.2.5 Tolerance vodorovnosti uložení
Pokud není v projektové dokumentaci nebo v technických požadavcích objednávky pro daný typ ložisek
požadována větší přesnost, nesmí být odchylka roviny uložení ložiska od vodorovné větší než 3 %o.

21A.6.3 Míra opotřebení

Při kontrole stávajících ložisek se zjišťuje míra opotřebení a ta se porovnává s mezní hodnotou, při které již
ložisko přestává spolehlivě plnit svoji funkci.

21A.6.4 Záruky

Záruční doby všeobecně stanoví kapitola 1 TKP. Po celou záruční dobu je třeba sledovat celkový stav a funkci
ložisek a jakákoliv zjištění zakládající důvod k zahájení reklamačního řízení musí být správcem bez zbytečného
odkladu písemně oznámena dodavateli a zadavateli.

21A.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ

Funkce a zachování požadovaných parametrů mostních ložisek musí být zaručeny v rozsahu mezních teplot
mostních konstrukcí podle ČSN 73 6203 a ČSN P ENV 1991-2-5.
Případná klimatická omezení pro skladování a osazování mostních ložisek jsou stanovena v dokumentaci
a technických podmínkách dodavatele.
Klimatická omezení pro ukládání a po dobu ošetřování cementové malty a betonu jsou stanovena v kapitole
17 TKP a ČSN EN 206-1.
Klimatická omezení pro zpracování a ukládání polymerbetonu a polymermalty jsou stanovena v příslušných
technologických předpisech výrobce.
Pokud klimatické podmínky neodpovídají výše uvedeným ustanovením, musí být pro provádění prací zřízeny
vyhřívané přístřešky. Tato opatření schvaluje stavební dozor zadavatele.

21A.8 ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ

21A.8.1 Obecně

Zajištění všech dále uvedených kontrol, odsouhlasení a převzetí prací je povinností dodavatele objektu, který
zároveň musí vytvořit podmínky pro jejich úplné provedení.

21A.8.2 Převzetí dodávky mostních ložisek

Požadavky na způsob převzetí dodávky jednotlivých druhů a typů mostních ložisek na stavbě jsou uvedeny
v oddílech 21A.4 až 21A.6 této kapitoly TKP. Podkladem jsou protokoly o převzetí dodávky mostního ložiska
dle článku 21A.4.2 této kapitoly TKP.

21A.8.3 Montážní prohlídka

Montážní prohlídka mostních konstrukcí je součástí zkoušek před jejich převzetím. Součástí montážní prohlídky
musí být i prohlídka mostních ložisek. Při montážní prohlídce se kontroluje zejména:

- doklady od montáže a osazení ložisek (protokoly o osazení ložiska a protokoly o definitivním zajištění
polohy a funkce ložiska),

- soulad s projektovou, výrobní a montážní dokumentací,
- dosedání funkčních ploch ložisek,
- tolerance osazení ložisek,
- poloha pohyblivých ložisek v závislosti na okamžité teplotě mostní konstrukce,
- kvalita provedení protikorozní ochrany,
- označení ložisek.

21
21A.8.4 Odsouhlasení dílčích prací

Odsouhlasení stavebních prací probíhá podle dispozic stavebního dozoru zadavatele formou prohlídek. Z výsled
ků prohlídek musí být pořízeny protokoly:

- po dodání ložisek na stavbu se vyhotoví protokol o převzetí dodávky mostního ložiska dle článku
21A.4.2 této kapitoly TKP,

- po osazení ložisek se vyhotoví protokol o osazení ložiska dle článku 21A.3.1.1.10 této kapitoly TKP,
- po uvolnění konstrukce, resp. po spuštění konstrukce na ložiska, se vyhotoví protokol o definitivním

zajištění polohy a funkce ložiska dle článku 21A.3.1.1.10 této kapitoly TKP.
Kromě požadavků uvedených v jednotlivých protokolech ložiska může být požadováno měření elektrického
odporu ložiska (viz článek 21A.3.3 této kapitoly TKP).

21A.8.5 Převzetí osazených mostních ložisek

K převzetí dokončených mostních ložisek dodavatel předloží:

- protokoly o převzetí dodávky mostního ložiska dle článku 21A.4.2 této kapitoly TKP (příp. zápis o dílenské
přejímce ložiska, pokud byla provedena),

- protokoly o osazení ložiska dle článku 21A.3.1.1.10 této kapitoly TKP,
- protokoly o definitivním zajištění polohy a funkce ložiska dle článku 21A.3.1.1.10 této kapitoly TKP,
- záznamy o měření pohybů pohyblivých ložisek,
Stavební dozor zadavatele kontroluje zejména:

- úplnost předkládané dokumentace,
- provedení a ukončení všech stavebních a montážních prací,
- funkci pohyblivých ložisek při změnách teplot,
- tolerance osazení ložisek a nastavení ložisek,
- kompletnost vybavení ložisek,
- viditelnost předepsaného označení.
Závěrem se vyhotoví protokol o převzetí dokončených ložisek. Protokol o převzetí dokončených ložisek je
součástí dokumentace k převzetí stavby.

21A.8.6 Hlavní prohlídka

Hlavní prohlídka mostního objektu je podle Stavebního a technického řádu drah (vyhláška ministerstva dopravy
č. 177/1995 Sb., hl. III) povinnou součástí technicko-bezpečnostní zkoušky. Provádí se před zahájením provozu
na mostě a je podmínkou jeho povolení. Požadavky na provádění hlavní prohlídky jsou stanoveny v ČD S5, část
druhá.
Hlavní prohlídkou se kontroluje zejména:

- doklady k ložiskům (protokoly uvedené v článku 21A.8.5 této kapitoly TKP),
- dosedání funkčních ploch ložisek,
- kvalitu provedení přípojů,
- polohu a nastavení ložisek v závislosti na okamžité teplotě, (zvláště pokud kontrola nemohla být s ohledem

na harmonogram prací provedena již při montážní prohlídce),
- kvalitu provedení protikorozní ochrany, včetně doplnění protikorozní ochrany přípojů,
- konzervaci funkčních ploch,
- viditelnost označení ložisek.
Povinnou součástí předkládané dokumentace jsou protokoly o převzetí dodávky mostního ložiska (příp. zápis
o dílenské přejímce, pokud byla provedena), včetně osvědčení o jakosti jejich materiálu, protokoly o osazení
ložiska, protokoly o definitivním zajištění polohy a funkce ložiska a protokol o převzetí dokončených ložisek.

22
21A.8.7 Zatěžovací zkouška, zkušební provoz

Podmínky pro zatěžovací zkoušku a zkušební provoz jsou stanoveny v ČSN 73 6209 a ve Stavebním
a technickém řádu drah (vyhláška ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb.).

Při zatěžovací zkoušce (pokud je předepsána) a během zkušebního provozu se kontroluje funkce mostních
ložisek zejména s ohledem na:

- případný výskyt nadměrných deformací,
- stabilitu polohy jejich součástí a dosedání funkčních ploch při průjezdu zatížení.

Provedení zatěžovací zkoušky zajišťuje dodavatel objektu.

21A.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ

Měření polohy pohyblivých mostních ložisek, s využitím měrek pro měření horizontálních posunů dle článku
21A.3.1.1.6 této kapitoly TKP, provede dodavatel stavby:

- po jejich osazení,
- po zajištění jejich polohy,
- při extrémních teplotách v průběhu stavby.
Dodavatel stavby zaznamenává polohu ložisek společně s údaji o čase měření, teplotě ovzduší a konstrukce
a zatížení mostu. Výslednou tabulku s vyhodnocením předkládá k hlavní prohlídce.

Stavební dozor zadavatele může předepsat další požadavky na provádění měření až do převzetí stavebního
objektu.

Požadavky na provádění měření v průběhu zkušebního provozu mohou být součástí samostatných smluvních
ujednání, případně mohou být předepsány hlavní prohlídkou (v případě pochybností o dokonalé funkci).

21A.10 EKOLOGIE

Pro provádění mostních ložisek platí ekologické požadavky platné pro provádění ocelových mostních konstrukcí
(viz kapitola 19 TKP), betonových mostních konstrukcí (viz kap. 18 TKP), protikorozní ochrany (viz kapitola
25B TKP) a výrobu betonu, polymerbetonu a polymermalty (viz kapitola 17 TKP).

21A.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ
OCHRANA

Požadavky na bezpečnost práce a technických zařízení jakož i na požární ochranu obecně stanoví
kapitola 1 TKP.

21A. 12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY
Uvedené normy a předpisy vycházejí z aktuálního stavu v době zpracování TKP, resp. jejich aktualizace.
Uživatel TKP odpovídá, ve smyslu kapitoly 1 TKP, oddíl 3, za použití aktuální verze výchozích podkladů,
tj. právních předpisů, technických norem a předpisů a předpisů ČD.

21A.12.1 Technické normy

ČSN 73 2601 Provádění ocelových konstrukcí.
ČSN 73 2603 Provádění ocelových mostních konstrukcí.
ČSN 73 2611 Úchylky rozměrů a tvarů ocelových konstrukcí.
ČSN 73 6200 Mostní názvosloví.
ČSN 73 6203 Zatížení mostů.
ČSN 73 6205 Navrhování ocelových mostů.
ČSN 73 6209 Zatěžovací zkouška mostů.
ČSN EN 10021 (42 0905) Všeobecné technické dodací podmínky pro ocel a ocelové výrobky.
ČSN EN 10204 (42 0009) Kovové výrobky. Druhy dokumentů kontroly.

23
ČSN EN 1337-1 Stavební ložiska - Část 1: Všeobecná pravidla navrhování.

ČSN EN 1337-2 Stavební ložiska - Část 2: Kluzné prvky.

ČSN EN 1337-4 Stavební ložiska - Část 4: Válcová ložiska.

ČSN EN 1337-6 Stavební ložiska - Část 6: Vahadlová ložiska.

ČSN EN 1337-9 Stavební ložiska - Část 9: Ochrana.

ČSN EN 1337-10 Stavební ložiska - Část 10: Prohlídka a údržba.

ČSN EN 1337-10 Stavební ložiska - Část 11: Doprava, skladování a osazování.

ČSN EN 1559-1 Slévárenství - Technické dodací podmínky - Část 1: Všeobecně

ČSN EN 1559-2 Slévárenství - Technické dodací podmínky - Část 2: Doplňkové požadavky
na ocelové odlitky

ČSN P ENV 1991-2-5 (73 0035) Zásady navrhování a zatížení konstrukcí - Část 2-5: Zatížení konstrukcí -
Zatížení teplotou.

ČSN ISO 2768-1 (01 4240) Všeobecné tolerance. Nepředepsané mezní úchylky délkových a úhlových rozměrů.

ČSN EN 45012 (015257) Všeobecné požadavky na orgány provádějící posuzování a certifikaci / registraci
systémů jakosti.

ČSN EN 206-1 (73 2403) Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda.

TNŽ 73 6277 Ocelová ložiska železničních mostů.

21A.12.2 Předpisy

ČD S 5 Správa mostních objektů, nepublikovaný předpis

ČD S 5/4 Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí

ČD SR 5/7 (S) Ochrana železničních mostních objektů proti účinkům bludných proudů.

MVL 211 Ocelová konstrukce s kolejovým ložem s dolní mostovkou, plnostěnná.

Zákon 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky

Zákon 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

Vyhláška č. 177/1995 Sb. Stavební a technický řád drah

21A.12.3 Související kapitoly TKP

Kapitola 1 - Všeobecně
Kapitola 6 - Pražcové podloží
Kapitola 7 - Kolejové lože
Kapitola 17 - Beton pro konstrukce
Kapitola 18 - Betonové mosty a konstrukce
Kapitola 19 - Ocelové mosty a konstrukce
Kapitola 22 - Izolace proti vodě
Kapitola 23 - Sanace inženýrských objektů
Kapitola 25 - Protikorozní ochrana úložných zařízení a konstrukcí

24
21B UKONČENÍ NOSNÉ KONSTRUKCE MOSTU

21B.1 ÚVOD

Všichni účastníci výstavby (dodavatel stavby, dodavatel objektu, dodavatel mostního závěru, dodavatel
projektové dokumentace atd.) jsou povinni respektovat požadavky soustavy českých technických norem.
V případě rozporu mezi TKP a českými normami jsou rozhodující ustanovení, požadavky a kritéria TKP.

Ukončení mostní konstrukce (a zejména mostní závěry) by měla být navrhována a prováděna tak, aby jejich
životnost byla co nejvyšší a blížila se životnosti nosné konstrukce.

21B.1.1 Definice pojmů

Pro tuto kapitolu TKP platí všechny pojmy, ustanovení, požadavky a údaje uvedené v kapitole 1 TKP.

Pojem ukončení nosné konstrukce (mostu) v kapitole 21 TKP nadále označuje součásti mostu v oblasti
dilatačních spár, které umožňují přechod mostního železničního svršku mezi nosnou konstrukcí a spodní stavbou
mostu, příp. mezi navazujícími nosnými konstrukcemi ve směru podélném i příčném.

Pojem způsob ukončení nosné konstrukce (mostu) v kapitole 21 TKP označuje obecné řešení ukončení nosné
konstrukce (např. mostní závěr, překrytí přes závěrnou zídku, těsnící pás apod.).

Pojem (mostní) závěr v kapitole 21 TKP nadále označuje součást ukončení nosné konstrukce, která slouží
překrytí dilatačních spár (obvykle vodotěsnému), je tvořena zpravidla kombinací kovových a nekovových
materiálů a k podkladu připojena kotvením, přivařením nebo šroubovanými přípoji.

Pojem typ mostního závěru v kapitole 21 TKP označuje konkrétní konstrukční skupinu mostních závěrů (např.
lamelový mostní závěr, kobercový mostní závěr, elastický mostní závěr).

Pojem těsnící pás v kapitole 21 TKP nadále označuje součást ukončení nosné konstrukce, která slouží
k vodotěsnému překrytí dilatační spáry. Je tvořen zpravidla elastomerovým profilem a uložen nebo přilepen na
podklad, případně vtlačen do dilatační spáry.

Pojem těsněná spára označuje v kapitole 21 TKP spáru mezi nosnou konstrukcí a opěrou (popř. mezi dvěma
nosnými konstrukcemi), která je konstrukčními úpravami upravena tak, že neumožňuje průtok vody.

Pojem odvodněná spára označuje v kapitole 21 TKP spáru mezi nosnou konstrukcí a opěrou (popř. mezi dvěma
nosnými konstrukcemi), která je konstrukčními úpravami upravena tak, že umožňuje odtok vody z nosné
konstrukce, resp. relevantní části opěry.

Pojem dodavatel mostního závěru označuje v kapitole 21 TKP výrobce mostního závěru nebo jím pověřený
subjekt.

Ostatní pojmy jsou použity ve významu podle ČSN 73 6200.

21B.1.2 Předmět kapitoly

Tato kapitola technických kvalitativních podmínek státních drah (dále jen TKP) stanoví podmínky pro návrh,
dodávání, přejímání, skladování a montáž ukončení nosné konstrukce. Tyto podmínky jsou závazné pro
výstavbu i rekonstrukci všech železničních mostních objektů.

Pro ukončení nosné konstrukce je charakteristické, že výsledná jakost jejich provedení závisí značnou měrou na
parametrech dodávaných hotových výrobků (zejména mostních závěrů), jejichž dodávka je zpravidla předmětem
samostatných smluvních vztahů. Tato kapitola proto stanovuje:

- požadavky na zajištění kvality dodávky mostních závěrů,
- požadavky na zajištění kvality stavebních prací, prováděných dodavatelem stavby při osazování mostních

závěrů a při provádění ukončení mostu.

21B.1.3 Způsoby ukončení nosných konstrukcí zahrnuté v kapitole 21 TKP

V kapitole 21 TKP jsou zahrnuta ukončení nosných konstrukcí:

- pro mosty s průběžným kolejovým ložem
- s mostními závěry,

25
- s krycími plechy nebo tvárnicemi (výhradně pro účely rekonstrukcí, pokud byly použity),
- s těsnícími pásy anebo zesílenou izolací,
- s přesahem nosné konstrukce přes závěrnou zídku,
- pro mosty bez průběžného kolejového lože (výhradně pro účely rekonstrukcí),
- s mostnicemi,
- s přímým uložením koleje.
Kapitola 21 platí pro ukončení nosných konstrukcí ve směru podélném i příčném, pokud pro daný způsob
připadají v úvahu.

21B.1.4 Opatření pro způsoby ukončení nosných konstrukcí nezahrnuté
v kapitole 21 TKP

Použití způsobu ukončení nosných konstrukcí, které není uvedeno v čl. 21B.1.3 této kapitoly TKP, musí být
předloženo dodavatelem projektové dokumentace zadavateli a schváleno odborným orgánem zadavatele nebo
jím pověřeným orgánem. Potřebné zásady stanoví zadavatel stavby ve Zvláštních technických kvalitativních
podmínkách (dále jen ZTKP - viz kapitola 1 těchto TKP).

21B.1.5 Opatření pro zavedené způsoby ukončení nosných konstrukcí podle článku
21B.1.3 TKP

Preferovány jsou těsněné spáry. Netěsněné spáry připadají v úvahu pouze v odůvodněných případech, dodavatel
projektové dokumentace jejich návrh předkládá zadavateli ke schválení.
TKP jsou nadále závazné i pro zavedené a dříve schválené způsoby ukončení nosných konstrukcí.
Soustava ČSN a předpisy ČD platí v plném rozsahu, pokud tato kapitola TKP výslovně nestanovuje jinak.
Ustanovení nezávazných materiálů, která jsou uvedena v této kapitole TKP formou citací nebo odkazů, jsou pro
použití závěrů na železničních mostních objektech nadále rovněž závazná.

21B.1.6 Opatření pro nové typy mostních závěrů

Nové typy mostních závěrů musí splňovat podmínky výrobku pro stavby podle článku 1.4.5 kapitoly 1 TKP.
Mostní závěry musí být doloženy certifikátem, osvědčením nebo schvalovacími protokoly. Použití nových typů
se projednává v rámci zpracování, projednávání a schvalování projektové dokumentace stavby.

21B.1.7 Způsobilost dodavatele mostního závěru, legislativní požadavky

Dodavatel mostního závěru musí mít zaveden, certifikován a prověřován systém řízení jakosti dle
ČSN EN ISO 9001:2001.
Obecné požadavky na způsobilost dodavatele ocelových konstrukcí jsou popsány v článku 19.1.3 TKP 19.
Mostní závěry musí splňovat požadavky zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění a související nařízení vlády
č 163/2002 Sb. v platném znění.

21B.1.8 Dokumentace dodavatele

Zhotovení mostních závěrů musí být provedeno podle dokumentace dodavatele, kterou dodavatel předkládá
v celém rozsahu zadavateli ke schválení. V relevantních případech je nutno respektovat požadavky uvedené
v článku 19.1.4 TKP 19.
Ukončení nosné konstrukce musí být uspořádáno podle projektové dokumentace, přičemž jeho provedení musí:

- umožnit výměnu součástí, které překrývají dilatační spáry, bez narušení nosné konstrukce a spodní stavby,
- zabránit samovolnému putování všech součástí,
- umožnit výměnu ložisek bez porušení mostního závěru, tj. zdvih alespoň 10 mm, pokud není v projektové

dokumentaci stanoveno jinak,

26
- umožnit u mostních závěrů vyměnitelnost částí s kratší životností než je životnost mostu (např. elastomerové
profily, překrytí, atd.),

- u těsněných spár zajistit odvedení vody.

V projektové dokumentaci je dále nezbytné jasně specifikovat, jaké pohyby musí dilatace či mostní závěr přenést
ve všech fázích své životnosti (v montážních stavech, za provozu, při nadzvedávání nosné konstrukce při
výměně ložisek, atd.).

Všechny součásti ukončení nosné konstrukce musí být upraveny tak, aby byla zajištěna snadná manipulace při
osazování (např. opatřeny vhodnými závěsy).

Dokumentace dodavatele mostního závěru musí obsahovat pravidla pro jeho údržbu.

Dokumentaci dodavatele mostního závěru vždy odsouhlasuje dodavatel projektové dokumentace a schvaluje
zadavatel.

21B.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

21B.2.1 Základní materiál ukončení nosných konstrukcí

21B.2.1.1 M ostní závěry
Preferovány jsou lamelové mostní závěry. Jiné typy mostních závěrů (kobercové, elastické) smí být použity jen
v odůvodněných případech, dodavatel projektové dokumentace jejich návrh předkládá zadavateli ke schválení.
Požadované vlastnosti materiálů nových typů mostních závěrů se stanoví v rámci schvalovacího řízení podle
čl. 21B.1.6 této kapitoly TKP.

21B.2.1.2 Těsnící pásy a vodotěsné izolace
Materiál těsnících pásů a vodotěsných izolací, kryjících dilatační spáry, musí:

- vykazovat tažnost odpovídající požadované deformaci,
- vykazovat dostatečnou odolnost proti vtlačování štěrku kolejového lože (pokud přichází v úvahu),
- zajistit použitelnost těsnících pásů v rozsahu teplot podle čl. 21B.7 této kapitoly TKP,
- zajistit odolnost proti klimatickým účinkům (včetně slunečního záření a ozónu, pokud je jim vystaven),
- trvanlivostí odpovídat izolaci mimo oblast spáry.

Vodotěsné izolace musí být prováděny dle kapitoly 22 TKP výhradně schválenými systémy vodotěsných izolací
(SVI). Vlastnosti výrobků jednotlivých vrstev SVI a SVI jako celku jsou stanoveny v TNŽ 73 6280.

2 1B .2.1.3 O statní součásti ukončení nosných konstrukcí

Požadavky na materiál ocelových součástí (krycí plechy kolejového žlabu i chodníků, okapní plechy, lemování
opěry apod.) musí být specifikovány v projektové dokumentaci a odpovídat požadavkům ČSN 73 6205 (resp.
ČSN P ENV 1993-2) a ČSN 73 2603 pro podružné části ocelových mostních konstrukcí. Se souhlasem
příslušného odborného orgánu zadavatele nebo jím pověřeného orgánu lze použít ČSN P ENV 1090-1
a ČSN P ENV 1090-5. Další požadavky jsou uvedeny v čl. 21B.3.3 této kapitoly TKP.

Okapový žlab pod odvodněnou spárou musí být proveden z plechu z korozivzdorné oceli tl. min. 4 mm. Kvalita
oceli musí splňovat požadavky dle tab. 3.1. Případnou náhradu korozivzdorné oceli jinými materiály (např.
plasty) musí odsouhlasit dodavatel projektové dokumentace a schválit zadavatel.

kontakt m axim ální tloušťka plechů druh oceli označení spojovací
s betonem EC m ateriál
nesvařovaných svařovaných ČSN dle DIN 17 440
ne X 5 C rN i18 10 A2
ne bez omezení 6 mm X 6 C rNiTi 18 10 17 240 1.4301 A2
ano X5 C rNiM o 17 12 2 A4
ano bez omezení bez omezení X5 C rNiM oTi 17 12 2 17 247 1.4541 A4

bez omezení 6 mm 17 346 1.4401

bez omezení bez omezení 17 347 1.4571

Tab. B.2.1 - Korozivzdorné oceli

27
21B.2.2 Cementová malta a beton

Cementová malta nebo beton, které tvoří podklad závěrů, příp. zajišťují závěry proti posunutí, musí odpovídat
ustanovením kapitoly 17 TKP.
Kvalita betonu nebo cementové malty musí odpovídat alespoň třídě C25/30 pro stupeň prostředí XF1 podle
ČSN EN 206-1, případně C30/37 pro stupeň prostředí XD1. Minimální třída betonu nebo cementové malty musí
splňovat limitní požadavky dle tabulky 17 v kapitole 17 TKP.
V projektové dokumentaci musí být specifikovány tyto požadavky na cementovou maltu a beton:

- trvanlivost (stupeň vlivu prostředí, stupeň mrazuvzdornosti, odolnost betonu proti průsaku vody, kategorie
obsahu chloridů),

- pevnostní třída,
- zvláštní podmínky pro zpracování a ukládání,
- případně další doplňkové parametry.
V technologickém předpisu zpracovaném dodavatelem stavby musí být specifikovány tyto údaje:

- složení betonu (cementové malty),
- zpracování (konzistence, rychlost tuhnutí),
- maximální jmenovitá horní mez frakce kameniva.

21B.2.3 Polymermalta a polymerbeton

Kvalita polymermalty a polymerbetonu, které tvoří podklad závěrů, příp. zajišťují závěry proti posunutí, musí
odpovídat ustanovením kapitoly 17 TKP, ČD SR 105/1 (S) a musí splňovat následující vlastnosti:

- pevnost dle projektové dokumentace, alespoň jako beton navazujících konstrukcí,
- měrný odpor alespoň 1 . 106Dm (ve smyslu SR 5/7 (S)).
Požadavky na polymermaltu a na polymerbeton musí být obsaženy v projektové dokumentaci
a v technologickém předpisu zpracovaném zhotovitelem stavby.
V projektové dokumentaci musí být specifikovány tyto požadavky na polymermaltu a pelymerbeton:

- pevnost v tlaku a v tahu za ohybu,
- případně další doplňkové parametry.
V technologickém předpisu zpracovaném dodavatelem stavby musí být specifikovány tyto údaje:

- složení (receptura),
- zpracování (konzistence, rychlost tuhnutí),
- maximální jmenovitá horní mez frakce kameniva (neměla by být větší než % nejmenší tloušťky prováděné

vrstvy)
Pro dosažení požadovaných vlastností polymermalty a polymerbetonu je nutné dodržovat stanovenou recepturu
při současném respektování klimatických podmínek.

21B.3 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ

21B.3.1 Ukončení nosné konstrukce

21B.3.1.1 Obecně
Za postupy prací při provádění ukončení nosné konstrukce je zodpovědný dodavatel objektu, resp. dodavatel
mostního závěru, pokud v textu není výslovně uvedeno jinak.
Pro všechny způsoby ukončení mostu je třeba věnovat zvýšenou pozornost hutnění zásypu za závěrnou zídkou
(viz kapitoly 6 a 7 TKP). Přechod mezi železničním tělesem a mostní stavbou musí být upraven podle předpisu
ČD S 4 a úprava na mostě dle MVL 102.

28
21B.3.1.2 Ukončení nosné konstrukce m ostními závěry
Osazení mostních závěrů musí být provedeno dodavatelem mostního závěru.

Mostní závěry dodávané jako hotové výrobky se osazují podle projektové dokumentace a technologických
předpisů výrobce.

Beton pro podkladní vrstvy a kotvení musí být proveden podle kapitoly 17 TKP a ČSN EN 206-1. Soudržnost
musí být zajištěna pro cementový beton dokonalým provlhčením podkladu, pro polymerbeton penetračním
nátěrem podkladu. Pokud jsou spojovány vrstvy rozdílného stáří, musí být soudržnost zajištěna vhodným
spojovacím můstkem.

Je nutno zajistit požadovanou vzájemnou polohu kotevních prvků mostních závěrů na nosné konstrukci a spodní
stavbě. Kotevní prvky v závěrné zídce se proto zajistí v definitivní poloze zásadně až po osazení nosné
konstrukce na spodní stavbu. Kotevní prvky v závěrné zídce je přitom účelné osazovat v montážním spojení
s kotevními prvky v nosné konstrukci, případně s využitím šablon.

Před definitivním zajištěním polohy mostních závěrů je nutno nastavit jejich rozevření v závislosti na:

- okamžité teplotě dilatující konstrukce,
- zatížení konstrukcí,
- smršťování a dotvarování betonu.

Podklady pro korekce rozdílu předpokládané a skutečné teploty při montáži musí být obsaženy v projektové
dokumentaci.

Závěry musí být osazeny podle technologických předpisů výrobce.

O osazení mostních závěrů musí být vystaven protokol o přejímce dle čl. 21B.8.5 této kapitoly TKP.

Osazení závěrů se navíc zaznamená ve stavebním deníku, přičemž je nutno vždy uvést:

- teplotu vzduchu,
- teplotu konstrukce,
- nastavení (rozevření) závěrů.

Již ve fázi projektové dokumentace je třeba věnovat zvýšenou pozornost řešení napojení systému vodotěsné
izolace na mostní závěr. Při zpracovávání dokumentace dodavatele je nutné zajistit koordinaci Technologických
předpisů pro mostní závěry a pro systémy vodotěsných izolací.
Pokud je na mostním objektu navržen systém vodotěsné izolace s tvrdou ochrannou vrstvou, je nutné vynechat
mezi krytem mostního závěru a tvrdou ochrannou vrstvou cca 20 mm. Při volbě zálivky této spáry je nutné
přihlédnout ke svislým a vodorovným deformacím, v závislosti na jejich velikosti je nutné zvolit druh zálivky.
Zálivkové výrobky musí splňovat požadavky ČSN 73 6242, tab. 6.

Závěry je po osazení nutno až do zřízení kolejového lože chránit před poškozením staveništní dopravou apod.
Po osazení nekovových částí závěru je v jeho blízkosti zakázáno svařovat.

21B.3.1.3 Ukončení nosné konstrukce krycími prvky
Ukončení nosné konstrukce se provede podle projektové dokumentace, přičemž pro návrh detailu žlabu
kolejového lože lze využít:

- pro betonový žlab kolejového lože MVL 554,
- pro ocelový žlab kolejového lože MVL 211,
- pro konstrukce se zabetonovanými nosníky MVL 511.

Tyto vzorové listy zároveň obsahují i detaily provedení krycích prvků.

U betonového žlabu kolejového lože na nosné konstrukci nebo na spodní stavbě musí být jeho okraje vždy
lemovány svařeným profilem podle MVL 554, a to i u závěrů s krycími tvárnicemi.

Líce lemovacích profilů musí vždy přesahovat konzoly mostovkové desky a závěrné zídky ve funkci okapních
nosů.

Pro zajištění plynulého průběhu dna a stěn žlabu kolejového lože se lemovací profil závěrné zdi zabetonuje až po
osazení konstrukce, zatímco lemovací profil nosné konstrukce může být součástí bednění při betonáži

29
mostovkové desky. Při osazování lemovacího profilu na závěrnou zídku je vhodné využít montážního spojení
s lemovacím profilem na nosné konstrukci. Při nastavení vzdálenosti profilů je nutno zohlednit vliv okamžité
teploty konstrukce.
Polymermaltový povlak lemovacího profilu o tl. 4 mm se provede podle technologických zásad TKP 17
a ČD SR 5/7 (S), vodotěsná izolace žlabu se ukončí na lemovacím profilu, přičemž případná vzniklá spára se
zalije pružnou těsnící zálivkou.
U ocelového žlabu kolejového lože se jeho ukončení provede v uspořádání podle MVL 102 a podle
technologických zásad ČD SR 5/7 (S).
Krycí prvky se vždy opatří polymermaltovým povlakem o tl. 4 mm, který má funkci izolace proti bludným
proudům. Hrany krycích plechů musí být předtím opracovány do poloměru nejméně 2 mm.
Krycí prvky se osazují bezprostředně před provedením kolejového lože. Jejich poloha musí být vymezena
zarážkami. Doporučuje se rovněž provést zajištění proti nadzvednutí.
Ukončení nosné konstrukce je během stavby nutno chránit před poškozením (např. staveništní dopravou).

21B.3.1.4 Ukončení nosné konstrukce těsnícím i pásy anebo zesílenou izolací
Izolace mostovky se provádí podle ustanovení kapitoly 22 TKP. Detail oblasti ukončení nosné konstrukce musí
být jednoznačně specifikován v dokumentaci dodavatele (Technologický předpis systému vodotěsných izolací).
Izolace a těsnící pásy v oblasti ukončení nosné konstrukce se osazují na dokonale rovný a zpravidla suchý
povrch opatřený přípravnou vrstvou schváleného systému vodotěsné izolace dle TKP 22 a TNŽ 73 6280.
Provedení přesahů přídavných vrstev izolace musí odpovídat směru odtoku vody (zpravidla směrem od spáry).
Těsnící pásy uvnitř dilatační spáry musí být vždy dotěsněny pružnou zálivkou. Zálivkové výrobky musí splňovat
požadavky ČSN 73 6242, tab. 6.
Pokud je na mostním objektu navržen systém vodotěsné izolace s tvrdou ochrannou vrstvou, je nutné vynechat
v místě ukončení tvrdou ochrannou vrstvu v nezbytně nutném rozsahu.
Pokud je izolace zesílena vloženým plechem, musí být jeho hrany opracovány tak, aby izolaci nepoškozovaly.

21B.3.1.5 Ukončení nosné konstrukce přesahem přes závěrnou zídku
Detail musí být vyřešen v projektové dokumentaci.
Spára mezi nosnou konstrukcí a závěrnou zídkou, příp. zadní částí úložného prahu, se provede ve sklonu
nejméně 2 % směrem k rubu opěry a utěsní gumovou hadicí nebo vhodným těsnícím pásem.
Těsnící pásy se vkládají do bednění a zabetonovávají do spodní stavby a nosné konstrukce nebo lepí podle
technických podmínek výrobce, které udávají též požadavky na přípravu povrchu.
Bednění z pěnového polystyrénu a obdobných materiálů může být ponecháno ve spáře za předpokladu, že
nenarušuje dilatační pohyby konstrukce, odvodnění mostu a jeho vzhled.

21B.3.1.6 Ukončení nosné konstrukce m ostů s m ostnicemi
Ukončení nosné konstrukce mostů s mostnicemi přichází v úvahu pouze při rekonstrukcích. Detaily provedení
j sou uvedeny v MVL 311.
Podkladní vrstvy pod pozednicí se zřídí až po osazení nosné konstrukce do definitivní polohy.

21B.3.1.7 Ukončení nosné konstrukce m ostů s přím ým uložením koleje
Ukončení nosné konstrukce mostů s přímým uložením koleje přichází v úvahu pouze při rekonstrukcích.
V takovém případě se provede podle MVL 102, přičemž osazení pozednice a rozdělení pražců za opěrou se
upraví podle MVL 311.
Podkladní vrstvy pod pozednicí se zřídí až po osazení nosné konstrukce do definitivní polohy.

30
21B.3.1.8 Ukončení nosné konstrukce m ostů s pevnou jízdní dráhou
V těchto případech bude postupováno individuálně po dohodě s odborným orgánem zadavatele.

21B.3.2 Protikorozní ochrana ukončení nosné konstrukce

U mostních závěrů dodávaných jako hotové výrobky je jejich protikorozní ochrana součástí dodávky. Stanovení
požadavků na její provedení je součástí schvalovacího řízení pro daný typ výrobku podle čl. 21B.1.5 a 6 této
kapitoly TKP. Pohyblivé části se konzervují podle technických podmínek výrobce.
Protikorozní ochrana součástí ukončení nosných konstrukcí, vyráběných v rámci dodávky ocelové konstrukce, je
zpravidla předmětem samostatné dodávky, kterou zajišťuje dodavatel stavebního objektu.
Protikorozní ochrana mostních závěrů musí být provedena kombinovaným systémem podle ČD S 5/4 (kovový
povlak + nátěry). Přehled požadavků na provedení protikorozní ochrany je předmětem kapitoly 25B TKP
a ČD S 5/4. V této kapitole jsou uvedena pouze upřesnění, platná pro mostní závěry.
Pokud se protikorozní ochrana mostních závěrů provádí před jejich osazením, je nutno dodatečně opravit
poškození ochranného systému vzniklá při další manipulaci.
Po provedení protikorozní ochrany nesmí být prováděny v jejím dosahu žádné svářečské práce.
Protikorozní ochrana se zásadně provádí před instalací nekovových součástí ukončení mostu.
Prvky z korozivzdorné oceli se používají v souladu s ČSN P ENV 1993-1-4. U nenosných součástí je nutno mít
na zřeteli zejména přílohy B (trvanlivost) a C (výrobní hlediska). Kvalita oceli musí splňovat požadavky
dle tab. 1.

21B.3.3 Ochrana proti účinkům bludných proudů

Zajištění ochrany proti účinkům bludných proudů je třeba věnovat zvýšenou pozornost v oblastech jejich
výskytu, tj. na tratích elektrizovaných stejnosměrnou proudovou trakcí a v přilehlých úsecích nebo v oblastech,
kde byl výskyt bludných proudů prokázán korozním průzkumem.
Podrobný popis nutných opatření je uveden v kapitole 25A TKP a služební rukověti ČD SR 5/7(S).
Odizolování mostních závěrů je rozhodující pro zabránění přenosu bludných proudů nosnou konstrukcí.
V oblastech možného výskytu bludných proudů je proto nutno:

- použít izolované mostní závěry a krycí součásti ukončení nosné konstrukce,
- přerušit vodivé propojení izolační vrstvou pod závěry nebo krycími součástmi ukončení nosné konstrukce

(zpravidla vložkami PVC, vrstvou polymerbetonu nebo povlakem polymermalty).
Pokud je požadováno průkazní měření elektrického odporu závěru nebo součástí ukončení mostu, zajistí je
dodavatel stavby.
Elektrický odpor dodaného mostního závěru musí být větší než 1.106fím.

21B.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

21B.4.1 Obecně

Parametry dodaných mostních závěrů a jiných součástí ukončení nosné konstrukce (včetně osazení) musí
odpovídat projektové dokumentaci, TKP a relevantním částem Smlouvy o dílo. Dodavatel ukončení mostní
konstrukce ručí za kvalitu použitého materiálu a kvalitu provedení.
Požadavky na kvalitu materiálů jsou stanoveny v čl. 21B.2 této kapitoly TKP a souvisejících předpisech.
Průkazní zkoušky kompletních výrobků se provádějí v rámci jejich schvalování podle čl. 21B.1.5 a 6 této
kapitoly TKP.
Dále je stanoven způsob zajištění a dokladování požadovaných parametrů v rámci dodávky jejich jednotlivých
druhů.

31
21B.4.2 Dodávka a skladování součástí ukončení nosné konstrukce

21B.4.2.1 M ostní závěry
Parametry dodaných mostních závěrů musí odpovídat výrobně technické dokumentaci, kterou na základě
projektové realizační dokumentace zpracovává dodavatel. Výrobně technická dokumentace nesmí být v rozporu
s TKP. Součástí dodávky jsou i Technologické podmínky pro provoz a údržbu mostního závěru.
Dodávat se smí pouze mostní závěry, které vyhovují požadavkům zákona č. 22/1997 Sb. a nařízení vlády
č. 163/2002 Sb. Mostní závěry jsou ve skupině 9/5 „Dilatační podložky a závěry dilatačních spár“ a postup
posuzování shody je podle § 5 certifikací.
Dodávka mostních závěrů může být považována:

- za výrobu částí ocelové konstrukce, přičemž stavební dozor nad jakostí provádí odborné orgány zadavatele
v rozsahu daném ČSN 73 2601 a ČSN 73 2603, se souhlasem odborného orgánu ČD lze použít
ČSN P ENV 1090-1, resp. ČSN P ENV 1090-5,

- za dodávku hotových výrobků, přičemž požadovaná jakost dodaných výrobků je garantována certifikací
výrobku akreditovanou zkušebnou.

Jakost dodávky mostních závěrů (včetně provádění) se prověřuje souběžně:

- interní kontrolou, prováděnou samotným výrobcem,
- stavebním dozorem zadavatele.

21B.4.2.1.1 Přejímka mostních závěrů
Dílenskou přejímku mostních závěrů provádí stavební dozor zadavatele za účasti dodavatele stavebního objektu
i dodavatele mostních závěrů. Mostní závěry musí být doloženy certifikátem, osvědčením, schvalovacím
protokolem nebo zaváděcím listem podle čl. 21B 1.6 této kapitoly TKP. Mostní závěry mohou být převzaty
pouze pokud splňují všechny kvalitativní požadavky (materiálové, PKO atd.).
Nejpozději s dodacím listem dodávky mostních závěrů na stavbu musí být předán zadavateli doklad o vydaném
prohlášení o shodě podle § 11 nařízení vlády č. 178/1997 Sb. ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb.
Dodavatel mostního závěru vyhotoví protokol (zápis) o dílenské přejímce.

21B.4.2.1.2 Doprava a skladování
Mostní závěry je nutno dopravovat a skladovat tak, aby byly chráněny před klimatickými vlivy, proti korozi
a deformaci. Podmínky pro dopravu a skladování musí být stanoveny a schváleny v technologickém předpisu
výrobce.

21B.4.2.2 Vodotěsné izolace a těsnící pásy
Podmínky pro dodávku izolačních materiálů jsou stanoveny v kapitole 22 TKP.
Těsnící pásy se dodávají podle technických podmínek výrobce. Přejímku provádí stavební dozor zadavatele za
účasti dodavatele stavebního objektu.

21B.4.2.3 Ostatní součásti ukončení nosné konstrukce
Pro dodávku ostatních součástí ukončení nosné konstrukce platí ustanovení příslušných kapitol TKP.

21B.4.3 Dodávka betonu, polymermalty a polymerbetonu

Pro dodávku betonu (resp. transport betonu), polymermalty a polymerbetonu včetně požadovaných průkazních
zkoušek platí ustanovení a kapitoly 17 TKP, ČSN P ENV 13670-1 a ČSN EN 206-1.

21B.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY

Způsob a rozsah odebírání vzorků betonu (polymerberonu, polymermalty) a provádění kontrolních zkoušek pro
materiál použitý pro kotvení součásti ukončení nosné konstrukce jsou stanoveny v kapitole 17 TKP
a ČSN EN 206-1.

32
Kontrolní zkoušky musí být provedeny akreditovanou laboratoří odsouhlasenou zadavatelem.
Za odebrání vzorků a provedení kontrolních zkoušek v požadovaném rozsahu odpovídá dodavatel stavby
v součinnosti se stavebním dozorem zadavatele.

21B.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY

21B.6.1 Výrobní tolerance

Výrobní tolerance mostních závěrů musí odpovídat podmínkám schváleným podle čl. 21B.1.5 a 6 této kapitoly
TKP.
V technologickém předpisu dodavatele mostních závěrů se stanoví přípustné odchylky při výrobě.

21B.6.2 Tolerance osazení

Pokud není v dokumentaci nebo ve schvalovacím protokolu podle čl. 21B.1.5 této kapitoly TKP pro zavedené
typy (resp. čl. 21B.1.6 této kapitoly TKP pro nové typy) mostních závěrů stanoveno jinak, musí být zachovány:
- přípustná výšková odchylka osazení oproti dokumentaci stavby ±3 mm,
- odchylka šířky dilatační spáry při 10°C od teoretické hodnoty, stanovené projektovou dokumentací ±5 mm.
Tolerance provedení ostatních součástí ukončení nosné konstrukce posoudí stavební dozor zadavatele.
Pro rozměry, jejichž tolerance nejsou specifikovány ve schvalovacím protokolu podle čl. 21B.1.5 a 6 této
kapitoly TKP, ostatních TKP ani dalších závazných normách a předpisech, platí tolerance podle
ČSN ISO 2768-1.

21B.6.3 Míra opotřebení

Po celou dobu životnosti mostu provádí správce pravidelné prohlídky mostních závěrů a sleduje míru jejich
opotřebení. V případě, že míra opotřebení již zjevně ovlivňuje jejich funkčnost, je třeba tuto vhodnými
opatřeními zajistit. Tato opatření navrhuje výrobce (dodavatel) mostního závěru a schvaluje ho odborný orgán
zadavatele.

21B.6.4 Záruky

Záruční doby všeobecně stanoví kapitola 1 TKP. Po celou záruční dobu je třeba sledovat celkový stav a funkci
mostních závěrů a jakákoliv zjištění zakládající důvod k zahájení reklamačního řízení musí být správcem bez
zbytečného odkladu písemně oznámena dodavateli a zadavateli.

21B.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ

Funkce a zachování požadovaných parametrů ukončení nosné konstrukce musí být zaručeny v rozsahu mezních
teplot mostních konstrukcí podle ČSN 73 6203, čl. 138, nebo ČSN EN 1991-1-5, čl. 6.
Případná klimatická omezení pro provádění mostních závěrů jsou stanovena v dokumentaci a technických
podmínkách výrobce.
Klimatická omezení pro ukládání a ošetřování betonu jsou stanovena v kapitole 17 TKP, ČSN EN 206-1
a ČSN P ENV 13670-1.
Klimatická omezení pro zpracování polymerbetonu a polymermalty musí být obsažena v technologickém
předpisu a jsou uvedena v příslušných technických listech.
Pokud klimatické podmínky neodpovídají výše uvedeným ustanovením, musí být pro provádění prací zřízeny
vyhřívané přístřešky. Tato opatření schvaluje stavební dozor zadavatele.

33
21B.8 ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ

21B.8.1 Obecně

Zajištění všech dále uvedených kontrol, odsouhlasení a převzetí prací je povinností dodavatele stavby, který
zároveň musí vytvořit podmínky pro jejich úplné provedení. Všechny kroky zahrnuté v článku 8 této kapitoly
TKP musí probíhat za přítomnosti odborného orgánu zadavatele nebo jím pověřeného zástupce.

21B.8.2 Převzetí dodávky (příp. dílenská přejímka) součástí ukončení nosné
konstrukce

Požadavky na způsob převzetí dodávky jednotlivých druhů a typů mostních závěrů a ostatních součástí ukončení

nosné konstrukce jsou uvedeny v čl. 21B.4 až 21B.6 této kapitoly TKP.

21B.8.3 Montážní prohlídka (u ocelových konstrukcí)

Montážní prohlídka ocelových konstrukcí je součástí zkoušek prováděných před jejich převzetím. Požadavky na
provádění montážní prohlídky jsou uvedeny v ČSN 73 2603.

Pokud harmonogram stavby umožňuje, aby při montážní prohlídce byly k nosné konstrukci připojeny mostní
závěry a ostatní součásti ukončení nosné konstrukce, bude jejich kontrola zahrnuta do montážní prohlídky.
Pověřený orgán zadavatele přitom kontroluje zejména:

- soulad s projektovou, výrobní a montážní dokumentací,

- dosedání funkčních ploch mostních závěrů a ostatních součástí ukončení nosné konstrukce,

- kvalitu provedení přípojů,

- polohu a nastavení mostních závěrů v závislosti na okamžité teplotě.

21B.8.4 Odsouhlasení dílčích prací

21B.8.4.1 Obecně
Odsouhlasení stavebních prací probíhá podle dispozic stavebního dozoru zadavatele na základě dokumentace
dodavatele. Pokud není stanoveno jinak, odsouhlasuje stavební dozor zadavatele dílčí práce v dále uvedeném
rozsahu.

Záznamy o kontrole a odsouhlasení dílčích prací provádí stavební dozor zadavatele zpravidla do stavebního
deníku objektu.

21B.8.4.2 M ostní závěry
Pro mostní závěry musí stavební dozor zadavatele odsouhlasit:

- před definitivním zajištěním kotevních prvků mostních závěrů:
- jejich polohu výškovou i směrovou s důrazem na vzájemnou polohu součástí podle okamžité
teploty,
- provedení kotev nebo šroubových přípojů,

- před zřízením izolace:
- připojení kotevních prvků k nosné konstrukci mostu,
- podbetonování kotevních prvků,
- rovinnost podkladních vrstev izolace v místech obetonování kotevních prvků mostních závěrů,
- osazení kompletního mostního závěru, pokud se provádí před zřízením izolace,

- před zřízením ochranných vrstev izolace:
- provedení jednotlivých vrstev izolace v oblasti mostního závěru,
- osazení kompletního mostního závěru, pokud se provádí až po zřízení izolace,

34
- napojení izolace na mostní závěr, včetně zkoušky vodotěsnosti prolitím (u vodotěsných
mostních závěrů),

- před zřízením kolejového lože:
- dokončený mostní závěr,
- měření elektrického odporu závěru, je-li požadováno,
- napojení izolace (bez ochranné vrstvy) na mostní závěr, včetně zkoušky vodotěsnosti prolitím
(u vodotěsných mostních závěrů).

21B.8.4.3 Ukončení nosné konstrukce s kolejovým ložem krycími plechy nebo tvárnicemi
Pro ukončení nosné konstrukce s kolejovým ložem krycími plechy nebo tvárnicemi musí stavební dozor
zadavatele odsouhlasit:

- před definitivním zajištěním polohy lemovacích profilů ukončení nosné konstrukce:
- jejich polohu výškovou i směrovou s důrazem na vzájemnou polohu součástí podle okamžité
teploty,
- provedení kotev nebo šroubových přípojů,

- před zřízením izolace:
- rovinnost obetonování lemovacích profilů ukončení nosné konstrukce,

- před zřízením ochranných vrstev izolace:
- napojení izolace na lemovací profily ukončení nosné konstrukce,

- před provedením železničního svršku (kolejového lože):
- osazení krycích plechů a tvárnic, včetně jejich povrchové úpravy,
- měření elektrického odporu ukončení nosné konstrukce, je-li požadováno.

21B.8.4.4 K onstrukce s kolejovým ložem těsnícími pásy nebo zesílením izolace
Pro ukončení nosné konstrukce s kolejovým ložem těsnícími pásy anebo zesílením izolace nad dilatační spárou
musí stavební dozor zadavatele odsouhlasit:

- provedení jednotlivých vrstev izolace podle ustanovení kapitoly 22 TKP,
- osazení těsnícího pásu před jeho překrytím.

21B.8.4.5 Ukončení nosné konstrukce přesahem přes závěrnou zídku
Pro ukončení nosné konstrukce s kolejovým ložem přesahem přes závěrnou zídku a pro ukončení nosných
konstrukcí s mostnicemi nebo přímým uložením koleje musí stavební dozor zadavatele odsouhlasit před
zřízením železničního svršku (včetně kolejového lože na opěrách) celkové provedení ukončení nosné
konstrukce.

21B.8.5 Převzetí osazených mostních závěrů

Mostní závěry musí být převzaty před jejich zakrytím.
K převzetí dokončených mostních závěrů dodavatel předloží:

- dokumentaci k převzetí dodávky mostních závěrů,
- zápisy o odsouhlasení dílčích prací,
- záznamy o měření pohybů mostních závěrů,
- protokol o výsledcích měření izolačního odporu proti úložnému prahu (na opěře, nebo pilíři),
- případně zápisy z dílenských přejímek.

35
Stavební dozor zadavatele kontroluje zejména:

- úplnost předkládané dokumentace,
- provedení všech stavebních prací,
- neporušenost protikorozní ochrany,
- funkčnost mostních závěrů při změnách teplot,
- odchylky polohy a nastavení závěrů,
- kompletnost vybavení závěrů,
- viditelnost předepsaného označení (viz bod 21B.8.8).
Záznamy o převzetí dokončených mostních závěrů jsou součástí dokumentace k převzetí stavby.
Výsledkem převzetí je protokol o přejímce mostních závěrů.

21B.8.6 Hlavní prohlídka

Hlavní prohlídka mostního objektu je podle Stavebního a technického řádu drah (vyhláška Ministerstva dopravy
č. 177/95, hl. 3) povinnou součástí technickobezpečnostní zkoušky. Provádí se před zahájením provozu na mostě
a je podmínkou jeho povolení. Požadavky na provádění hlavní prohlídky jsou stanoveny v ČD S5 (R), část
druhá.
U mostních závěrů vedoucí prohlídky kontroluje zejména:

- dosedání funkčních ploch závěrů,
- kvalitu provedení přípojů,
- polohu a nastavení závěrů v závislosti na okamžité teplotě, (zvláště pokud kontrola nemohla být s ohledem

na harmonogram prací provedena již při montážní prohlídce),
- funkci mostních závěrů,
- kvalitu provedení protikorozní ochrany, včetně doplnění protikorozní ochrany přípojů,
- konzervaci funkčních ploch,
- doklady a dokumenty o dílčích prohlídkách.
Kontrola nepřístupných částí může být provedena kontrolou dokumentů o dílčích prohlídkách.

21B.8.7 Zatěžovací zkouška, zkušební provoz

Podmínky pro zatěžovací zkoušku a zkušební provoz jsou stanoveny ve Stavebním a technickém řádu drah
(vyhláška Ministerstva dopravy č. 177/95) a v č Sn 73 6209.
Při zatěžovací zkoušce mostu (pokud je předepsána) a během zkušebního provozu se kontroluje funkce mostních
závěrů zejména s ohledem na:

- případný výskyt nadměrných deformací,
- stabilitu polohy jejich součástí a dosedání funkčních ploch při průjezdu zatížení.
Provedení zatěžovací zkoušky zajišťuje dodavatel stavby.

21B.8.8 Typový štítek mostního závěru

Mostní závěry musí být na základě požadavku správce mostu opatřeny na trvale přístupném místě typovými
štítky.
Musí obsahovat tyto údaje:

- výrobce závěru,
- typ závěru vč. jmenovitého rozsahu dilatačního posunu,
- rok výroby,
- nastavení mostního závěru při montáži (teplota + výchozí poloha).

36
21B.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ

Měření polohy mostních závěrů provede dodavatel stavby:

- po jejich osazení,
- po zajištění jejich polohy,
- po dokončení železničního svršku (pokud je mostní závěr přístupný),
- při extrémních teplotách v průběhu stavby.

Pohyby mostních závěrů se měří posuvným měřítkem s přesností 0,1 mm nejméně na třech místech příčného
řezu mostu.

Pro ostatní druhy ukončení nosné konstrukce není nutno měřit pohyby jejich součástí, pokud stavební dozor
zadavatele nestanoví jinak.

Dodavatel stavby zaznamenává polohu závěrů společně s údaji o čase měření, teplotě ovzduší a konstrukce
a zatížení mostu. Výslednou tabulku s vyhodnocením předkládá k hlavní prohlídce.

Stavební dozor zadavatele může předepsat další požadavky na provádění měření až do převzetí stavebního
objektu.

21B.10 EKOLOGIE

Pro provádění mostních závěrů platí ekologické požadavky platné pro provádění ocelových mostních konstrukcí
(viz kapitola 19 TKP), betonových mostních konstrukcí (viz kap. 18 TKP), protikorozní ochrany (viz kapitola
25A TKP) a výrobu betonu (viz kapitola 17 TKP).

21B.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ
OCHRANA

Požadavky na bezpečnost práce a technických zařízení jakož i na požární ochranu obecně stanoví
kapitola 1 TKP.

21B.12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY

Uvedené normy a předpisy vycházejí z aktuálního stavu v době zpracování TKP, resp. jejich aktualizace.
Uživatel TKP odpovídá za použití aktuální verze výchozích podkladů ve smyslu kapitoly 1 TKP, čl. 3, za použití
aktuální verze výchozích podkladů, tj. právních předpisů, technických norem a předpisů a předpisů ČD.

21B.12.1 Citované technické normy

ČSN 73 2601 Provádění ocelových konstrukcí.

ČSN 73 2603 Provádění ocelových mostních konstrukcí.

ČSN 73 6200 Mostní názvosloví.

ČSN 73 6203 Zatížení mostů.

ČSN 73 6205 Navrhování ocelových mostů.

ČSN 73 6209 Zatěžovací zkoušky mostů.

ČSN 73 6242 Navrhování a provádění vozovek na mostech pozemních komunikací.

ČSN ISO 2768-1 (01 4240) Všeobecné tolerance. Nepředepsané mezní úchylky délkových a úhlových rozměrů.

ČSN EN ISO 9001 Systémy managementu jakosti - Požadavky.

ČSN P ENV 1090-1 (73 2601) Provádění ocelových konstrukcí - Část 1: Obecná pravidla a pravidla pro
pozemní stavby.

ČSN P ENV 1090-5 (73 2603) Provádění ocelových konstrukcí - Část 5: Doplňující pravidla pro mosty.

37
ČSN EN 1991-1-5 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-5: Obecná zatížení - Zatížení teplotou.
ČSN P ENV 1993-2 Navrhování ocelových konstrukcí - Část 2: Ocelové mosty.
ČSN P ENV 1993-1-4 Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1 - 4: Obecná pravidla - Doplňující pravidla
pro korozivzdorné oceli.
ČSN EN 206-1 Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda.
ČSN P ENV13670-1 Provádění betonových konstrukcí - Část 1: Společná ustanovení
TNŽ 73 6280 Navrhování a provádění vodotěsných izolací železničních mostních objektů.
ČD S 4 Železniční spodek.
ČD S 5 (R) Správa mostních objektů, nepublikovaný předpis.
ČD S 5/4 Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí.
ČD SR 5/7 (S) Ochrana železničních mostních objektů proti účinkům bludných proudů.
ČD SR 105/1 (S) Používání plastbetonu v traťovém hospodářství.

21B.12.2 Citované předpisy

MVL 102 Přechody mezi nosnými konstrukcemi, mezi nosnou konstrukcí a opěrou, mezi

spodní stavbou a tělesem železničního spodku.

MVL 211 Ocelová konstrukce s kolejovým ložem s dolní mostovkou, plnostěnná.

MVL 311 Ocelová konstrukce s mostnicemi s dolní mostovkou, plnostěnná.

MVL 511 Nosné konstrukce železničních mostů se zabetonovanými ocelovými nosníky.

MVL 554 Ocelobetonová konstrukce spřažená s plnostěnnými nosníky.

Oznámení o Akreditačním systému České republiky, Věstník MH ČR, č. 3-4/1995.

Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. v platném znění, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební
výrobky.

Nařízení vlády č. 178/1997 Sb..

Nařízení vlády č. 81/1999 Sb..

Vyhláška č. 177/1995 Sb. Stavební a technický řád drah.

21B.12.3 Související kapitoly TKP

Kapitola 1 - Všeobecně
Kapitola 6 - Pražcové podloží
Kapitola 7 - Kolejové lože
Kapitola 17 - Beton pro konstrukce
Kapitola 18 - Betonové mosty a konstrukce
Kapitola 19 - Ocelové mosty a konstrukce
Kapitola 22 - Izolace proti vodě
Kapitola 25 - Protikorozní ochrana úložných zařízení a konstrukcí

38
Poznámky:

39
40
TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY STAVEB STÁTNÍCH DRAH

Kapitola 21
T ř e t í - aktualizované vydání se zapracovanou změnou č. 5 /z roku 2006/

Vydala Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.

Zpracovatel:

Technický redaktor:

České dráhy, a.s., Technická ústředna Českých drah,
sekce tratí a budov

Odborný gestor:

SZDC, státní organizace,
odbor provozuschopnosti ZDC

Nakladatelství: České dráhy, a.s., Technická ústředna Českých drah,
Distribuce: Malletova 10/2363,
190 00 Praha 9 - Libeň

České dráhy, a.s., Technická ústředna Českých drah,
SATT - oddělení typové dokumentace,
Nerudova 1,
772 58 Olomouc

tel.:
fax:
e-mail: i
www.cd.cz/tudc
SPRÁVA Úroveň přístupu
ŽELEZNIC A

Technické kvalitativní
podmínky staveb státních
drah

Kapitola 22
IZOLACE PROTI VODĚ

Vydání: červen 2022

Účinnost od 1. července 2022

Nahrazení předchozího znění kapitoly
Datem účinností tohoto dokumentu se nahrazuje kapitola 22 - Izolace proti vodě schválená dne
31. 7. 2001, účinná od 1. 11. 2001.

Schváleno pod č.j. 40307/2022-SŽ-GŘ-O13
Dne

Bc. Jiří Svoboda, MBA v. r.
Generální ředitel
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

Technické kvalitativní podmínky
Kapitola 22 IZOLACE PROTI VODĚ

Gestorský útvar: Správa železnic, státní organizace
Generální ředitelství
Gestor: Odbor traťového hospodářství
Vydání: Praha
Náklad: www.spravazeleznic.cz

červen 2022
vydáno pouze v elektronické podobě (PDF), formát (A4)

Tento dokument je duševním vlastnictvím státní organizace Správa železnic, na které se vztahuje zákon č. 121/2000 Sb.,
o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění
pozdějších předpisů. Státní organizace Správa železnic je v uvedené souvislosti rovněž vykonavatelem majetkových práv.
Tento dokument smí fyzická osoba použít pouze pro svou osobní potřebu, právnická osoba pro svou vlastní vnitřní potřebu.
Poskytování tohoto dokumentu nebo jeho části v jakékoliv formě nebo jakýmkoliv způsobem třetí osobě je bez svolení státní
organizace Správa železnic zakázáno.

2/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

OBSAH
Strana

SEZNAM ZKRATEK............................................................................................................................... 5

PŘEDMLUVA........................................................................................................................................ 6

22.1 ÚVOD....................................................................................................................................... 7

22.1.1 Obecná ustanovení....................................................................................................................7
22.1.2 Základní pojmy a jejich výklad................................................................................................... 8
22.1.3 Systémy vodotěsné izolace........................................................................................................ 8
22.1.4 Návrh konstrukce ve vztahu k vodotěsné izolaci...........................................................................9
22.1.5 Dokumentace systému vodotěsné izolace................................................................................... 9

22.1.5.1 Předprojektová dokum entace............................................................................................ 9
22.1.5.2 Projektová dokumentace (DUSP, DUSL, D S P).....................................................................9
22.1.5.3 Projektová dokumentace (PDPS)...................................................................................... 10
22.1.5.4 Dokumentace zhotovitele systému vodotěsné izolace....................................................... 12
22.1.5.5 Dokumentace skutečného provedení (D S PS ).................................................................... 12

22.1.6 Stavební deník systému vodotěsné izolace................................................................................. 12
22.1.7 Přejímka podkladní konstrukce..................................................................................................13
22.1.8 Provádění systému vodotěsné izolace........................................................................................13

22.1.8.1 Provádění přípravné vrstvy...............................................................................................13
22.1.8.2 Provádění vodotěsné vrstvy..............................................................................................14
22.1.8.3 Provádění ochranné vrstvy...............................................................................................14
22.1.8.4 Ochrana při provádění vodotěsné izolace a při provádění nadložních vrstev....................... 14

22.1.9 Odvodnění.............................................................................................................................. 15

22.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ..........................................................................16

22.2.1 Výrobky pro jednotlivé vrstvy S V I.............................................................................................16
22.2.2 Doplňkové výrobky pro systém vodotěsné izolace...................................................................... 16
22.2.3 Výrobky pro zálivkové těsnění s p á r...........................................................................................16
22.2.4 Ochrana proti zemní vlhkosti.................................................................................................... 16
22.2.5 Přímo pochozí a přímo pojížděné systémy vodotěsné izolace........................................................16

22.3 TECHNOLOGICKÉ PŘEDPISY A POSTUPY............................................................................... 16

22.3.1 Technologický postup.............................................................................................................. 16
22.3.2 Technologický předpis vodotěsné izolace.................................................................................... 17
22.3.3 Obsah a rozsah Technologického předpisu ................................................................................. 17

22.3.3.1 Ú v o d ...............................................................................................................................18
22.3.3.2 Specifikace volby systému vodotěsné izolace.................................................................... 18
22.3.3.3 Popis výrobků systému vodotěsné izolace........................................................................ 18
22.3.3.4 Skladování a manipulace.................................................................................................. 18
22.3.3.5 Podmínky aplikace systému vodotěsné izolace.................................................................. 18
22.3.3.6 Pracovní pomůcky a mechanizmy..................................................................................... 18
22.3.3.7 Pracovní postu py.............................................................................................................19
22.3.3.8 V ýkresy.......................................................................................................................... 19
22.3.3.9 Opravy poškozených m ís t................................................................................................19
22.3.3.10 Kontroly, zkoušení a přejím ky......................................................................................... 19
22.3.3.11 Kvalita, její kontrola a záruky.......................................................................................... 19
22.3.3.12 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci...............................................................................19
22.3.3.13 Způsob nakládání s odpady..............................................................................................19
22.3.3.14 Prohlášení zhotovitele systému vodotěsné izolace............................................................ 20
22.3.3.15 Personální zajištění provádění systému vodotěsné izolace.................................................20
22.3.3.16 Další přílohy technologického předpisu............................................................................. 20

22.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY..................................................................20

22.4.1 Dodávka.................................................................................................................................20
22.4.2 Skladování.............................................................................................................................. 20
22.4.3 Průkazní zkoušky .................................................................................................................... 21

22.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY......................................................................21

22.5.1 Odebírání vzorků..................................................................................................................... 21
22.5.2 Kontrola a zkoušky podkladní konstrukce ...................................................................................21
22.5.3 Kontrolní zkoušky zhotovitele systému vodotěsné izolace ............................................................ 21
22.5.4 Kontroly objednatele............................................................................................................... 22
22.5.5 Kontrolní zkoušky objednatele (rozhodčí zkoušky) ...................................................................... 22

22.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY...........................................................22

22.6.1 Přípustné odchylky................................................................................................................... 22

3/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.6.2 Míra opotřebení....................................................................................................................... 22
22.6.3 Záruky zhotovitele SVI, záruční apozáruční doba........................................................................ 22

22.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ..........................................................................................................23

22.8 SOUHLAS S PROVEDENÝMI PRACEMI, PŘEVZETÍ PRACÍ......................................................23

22.8.1 Souhlas s provedenými pracemi............................................................................................... 23
22.8.2 Předání systému vodotěsné izolace........................................................................................... 23
22.8.3 Převzetí prací.......................................................................................................................... 24

22.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ....................................................... 24

22.9.1 Kontrolní měření..................................................................................................................... 24
22.9.2 Měření posunů a přetvoření..................................................................................................... 24

22.10 EKOLOGIE.............................................................................................................................. 25

22.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA.............................. 25

22.11.1 Bezpečnost práce a technických zařízení....................................................................................25
22.11.2 Požární ochrana...................................................................................................................... 25

22.12 CITOVANÉ A SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY............................................................................. 25

4/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

SEZNAM ZKRATEK

Níže uvedený seznam obsahuje zkratky a značky použité v tomto dokumentu. V seznamu se
neuvádějí legislativní zkratky, zkratky a značky obecně známé, zavedené právními předpisy,
uvedené v obrázcích, příkladech nebo tabulkách.

ČSN Česká technická norma
ČSN EN Česká technická norma, která zavádí do soustavy českých norem
evropskou normu
DSP Projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení
DSPS Dokumentace skutečného provedení stavby
DUSL Dokumentace pro vydání společného povolení podle zákona č. 416/2009
Sb., liniového zákona, ve znění pozdějších předpisů
DUSP Dokumentace pro vydání společného povolení
GŘ Generální ředitelství
IGP Inženýrsko geologický průzkum
KZP Kontrolní a zkušební plán
MVL Mostní vzorové listy
O13 Odbor traťového hospodářství
OTP Obecné technické podmínky
PDPS Projektová dokumentace pro provádění stavby
RS SVI Regionální specialista pro systémy vodotěsných izolací
SVI Systém vodotěsné izolace
SŽ Správa železnic, státní organizace
SO Stavební objekt
TDS Technický dozor stavebníka
TEP Technologický postup
TePř Technologický předpis
TKP Technické kvalitativní podmínky staveb státních drah
TNŽ Technická norma železnic
TPD Technické podmínky dodací
TZ Technická zpráva
VTP Všeobecné technické podmínky (součást zadávací dokumentace)
ZD Zadávací dokumentace stavby
ZP Záměr projektu
ZTKP Zvláštní technické kvalitativní podmínky
ZTP Zvláštní technické podmínky

5/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

PŘEDMLUVA

Pro tuto kapitolu platí všechny pojmy, ustanovení, požadavky a údaje uvedené v kapitole 1 TKP
- Všeobecně. Použití kapitoly 22 TKP je možné pouze společně s kapitolou 1 TKP.

Kapitola 22 Technických kvalitativních podmínek staveb státních drah (dále jen TKP) se zabývá
požadavky objednatele na systémy vodotěsných izolací (dále jen SVI) staveb železničního
spodku. Jde o SVI proti vodě volně stékající a SVI proti vodě tlakové. V kapitole 22 TKP jsou také
uvedeny možnosti ochrany některých objektů nebo částí objektů pouze proti zemní vlhkosti.

Tato kapitola uvádí požadavky na SVI jako celek, na materiály jednotlivých vrstev, na
technologické předpisy a postupy, zkoušení, přejímky a způsob kontrol při výstavbě, opravách,
údržbě a při ukončení záruční doby. Dále obsahuje požadavky na materiály a provedení veškerých
prací a úprav (včetně podkladní konstrukce), které s provedením vodotěsných izolací souvisí.

Tato kapitola TKP je zpracována s ohledem na ČSN a jiné technické předpisy s tím, že některé
články norem upřesňuje, doplňuje nebo upravuje. V případech, kdy jsou požadovány jiné práce,
než práce obsažené v této kapitole TKP, nebo je třeba doplnit ustanovení této kapitoly, a nebo
v případech, kdy se jedná o ojedinělé technické řešení, stanoví objednatel potřebné zásady
v zadávací dokumentaci.

Technické požadavky na použité materiály a podmínky pro dodržování kvality musí odpovídat
především směrnici SŽDC č. 67 a dále pak této kapitole TKP, zde uvedeným technickým normám
a příslušným technickým předpisům. V případě rozporu mezi obecně platnými technickými
normami a dalšími technickými předpisy platí ustanovení TKP, pokud pověřený útvar (podle
kapitoly 1 TKP) nestanoví jinak.

6/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.1 ÚVOD

22.1.1 OBECNÁ USTANOVENÍ

(1) Kapitola 22 TKP se zabývá především vodotěsnými izolacemi mostních objektů dle ČSN
73 6200. Dále uvedené zásady se ve využitelném rozsahu použijí i na ostatních stavbách
železničního spodku, kolektorů, septiků, lapačů a ostatních obdobných staveb.

Souhrnně se tato část kapitoly týká:

• nosných konstrukcí mostních objektů s kolejovým ložem;

- přesypaných

- nepřesypaných

• pochozích a pojížděných mostních konstrukcí bez kolejového lože;

• spodních staveb mostních objektů;

• víceúčelovýchpřestupních terminálů;

• opěrných zdí;

• zárubních zdí;

• ostatních staveb železničního spodku.

(2) Pro vodotěsné izolace proti podzemní vodě konstrukcí kolektorových tubusů, šachet
a doplňkových objektů chrániček, prováděných v otevřené stavební jámě v souladu
s kapitolou 12 TKP, platí uvedená ustanovení ve využitelném rozsahu této kapitoly

(3) Pro vodotěsné izolace proti podzemní vodě konstrukcí odpadních jímek, čistíren a lapačů,
prováděných v otevřené stavební jámě v souladu s kapitolou 14 TKP, platí ve využitelném
rozsahu ustanovení kapitoly 22 TKP. Kapitola 22 TKP neřeší izolaci a ochranu konstrukcí
proti kapalinám uvnitř těchto staveb.

(4) Pro konstrukce kolektorových tubusů, šachet, doplňkových objektů chrániček, odpadních
jímek, čistíren a lapačů, které se provádějí ražením, se vodotěsné izolace proti podzemní
vodě a zemní vlhkosti řeší v souladu s kapitolou 20 TKP. Schválení použité vodotěsné izolace
podléhá pověřenému útvaru GŘ Správy železnic v souladu s kapitolou 20 TKP.

(5) Vodotěsné izolace tunelů (schválení použitého SVI podléhá v souladu s kapitolou 20 TKP
pověřenému útvaru GŘ Správy železnic).

(6) Pro výše uvedené konstrukce, které nejsou zatěžovány železniční dopravou, není nutné
používat pro vodotěsné izolace schválené SVI dle kapitoly 22 TKP. Je možné používat
výrobky splňující požadavky pro uvedení na trh v České republice. Skladba vodotěsné
izolace musí zajišťovat dostatečnou ochranu pro dané hydrofyzikální namáhání (viz ČSN
73 0600) a zajišťovat odolnost proti mechanickému poškození.

(7) Pokud dochází k vzájemnému napojení vodotěsných izolací konstrukcí kolektorových
tubusů, šachet, doplňkových objektů chrániček, odpadních jímek, čistíren, lapačů a jiných
pozemních staveb na mostní objekty, je nutné vždy na přechodu mezi těmito konstrukcemi
respektovat požadavky na vodotěsné izolace dle kapitoly 22 TKP, tj. použít schválené SVI
(případně SVI v ověřovacím procesu).

(8) Mostní objekty jsou v souladu s jednotlivými příslušnými kapitolami TKP navrhovány podle
ČSN 73 6201 a příslušných vnitřních předpisů SŽ s plánovanou životností 100 let. Povrchy
těchto objektů na styku se zeminou a kolejovým ložem je nutné izolovat (např. žlab
kolejového lože, rubové plochy opěr atp.). Konstrukční zásady pro ochranu mostních objektů
stanovuje ČSN 73 6201 včetně požadavků na návrh odvodnění izolovaných ploch.

(9) Na některých vybraných konstrukcích se připouští kromě použití vodotěsných izolací jejich
ochrana proti vodě pouze ochrannými nátěry proti zemní vlhkosti:

7/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

• schválené prefabrikované konstrukce propustků s integrovaným těsněním s maximální
hloubkou průsaku tlakovou vodou 20 mm dle ČSN EN 12390-8 nebo kapitoly 17 TKP;

• konstrukce dle kapitoly 18 TKP, příloha A, poznámka f;

• nízké opěrné stěny svisle ohraničující přechodovou oblast včetně dilatací (přechodové
zídky);

• zídky pro rozšíření drážní stezky;

• jiné obdobné konstrukce na základě požadavku odborného útvaru GŘ SŽ.

(10) SVI musí svými kvalitativními parametry zajistit dokonalou ochranu izolované konstrukce
před působením vody po dobu své předpokládané životnosti minimálně 30 let.

(11) Zhotovitel SVI musí pro kvalitní a včasné provedení SVI zajistit proškolení personálu včetně
zajištění odpovídajícího technického vybavení.

(12) Zásady pro navrhování, provádění, zkoušení a kontrolu SVI stanovuje TNŽ 73 6280, tj. např.
požadavky na SVI, konstrukční zásady a technické požadavky pro podkladní konstrukce
a SVI, požadavky na provádění podkladní konstrukce, SVI a jejich opravy atd.

(13) Na staveništní prefabrikáty nelze obecně používat pouze ochranné nátěry proti zemní
vlhkosti.

22.1.2 ZÁKLADNÍ POJMY A JEJICH VÝKLAD

(1) Základní pojmy jsou definovány v kapitole 1 TKP.

(2) Pojmy týkající se vodotěsných izolací jsou v textu této kapitoly používány v souladu s TNŽ
73 6280. Pro srozumitelnost a jednoznačnost je třeba respektovat ve všech stupních
dokumentace stavby (objektu) pojmy uvedené v TNŽ 73 6280.

(3) Pro dokumentaci, schvalování a pro používání SVI pro mostní objekty SŽ platí „Obecné
technické podmínky pro Systémy vodotěsných izolací na železničních mostních objektech"
(dále jen OTP pro SVI).

(4) „Zhotovitel stavby" viz pojem "zhotovitel" definovaný v kapitole 1 TKP.

(5) „Pověřený útvar" je útvar, zmocněný jednat jménem a v zájmu SŽ jako uživatele ve věci
péče o kvalitu výrobků a technologických procesů pro stavbu a udržování železničních drah
ve vlastnictví ČR, se kterými má právo hospodařit SŽ.

(6) „Odpovědný zástupce pověřeného útvaru" je pro vodotěsné izolace včetně souvisejících
prací pověřený zástupce SŽ Generálního ředitelství Odboru traťového hospodářství (O13)
Oddělení mostů a tunelů.

(7) „Garant SVI" je právnická nebo fyzická osoba zodpovědná za kvalitu rozhodujících
výrobků v SVI a stanovování technologických podmínek pro zpracování jednotlivých vrstev
SVI. Nejčastěji je to přímo výrobce vodotěsné vrstvy nebo jeho zástupce pro Českou
republiku. Garant SVI zodpovídá za ověření technické úrovně a provádění pravidelných
školení zhotovitelů, jimž vydal oprávnění k aplikaci SVI.

(8) „Zhotovitel SVI" je právnická nebo fyzická osoba mající příslušná oprávnění k podnikání
a požadovanou kvalifikaci dle kapitoly 22 TKP, která provádí celý SVI, případně jeho část.
Minimálně však musí provádět přípravnou a vodotěsnou vrstvu SVI. Zhotovitel SVI
zodpovídá za provedení celého SVI včetně prací, které mu provádí podzhotovitel ve smyslu
kapitoly 1 TKP. Jedná se pouze o práce na přípravě povrchu podkladní konstrukce nebo
provádění tvrdé ochranné vrstvy.

22.1.3 SYSTÉMY VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) Pro železniční mostní objekty musí být použity pouze schválené SVI (tj. pouze ty, které
mají platné Osvědčení o ověření shody s OTP pro SVI - dále jen Osvědčení pro SVI).

8/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

(2) Seznamy SVI s platným Osvědčením pro SVI včetně SVI, které jsou v ověřování jsou
zveřejněny na webových stránkách SŽ (www.spravazeleznic.cz) na adrese:
https://www.spravazeleznic.cz/dodavatele-odberatele/technicke-pozadavky-na-vyrobky-
zarizeni-a-technologie-pro-zdc/zeleznicni-mosty-a-tunely/3.1.systemy-izolaci.

(3) Příklady možných skladeb SVI jsou uvedeny v TNŽ 73 6280.

(4) Se souhlasem odpovědného zástupce pověřeného útvaru mohou být použity SVI, které jsou
v ověřovacím procesu. Tyto SVI podléhají speciálnímu režimu, který je popsán v OTP pro
SVI.

(5) Přípravná, vodotěsná a příp. ochranná vrstva musí splňovat (včetně doplňkových výrobků)
požadavky stanovené TNŽ 73 6280, v souvisejících normách a příp. doplňující požadavky
TPD pro jednotlivé schválené SVI.

(6) Garant SVI nesmí ve schváleném SVI měnit nebo nahrazovat žádnou z vrstev uvedenou
v TPD jinou vrstvou. Dále není dovoleno garantu SVI jakoukoli vrstvu ze schváleného SVI
vypustit nebo doplnit SVI vrstvou další bez souhlasu odpovědného zástupce pověřeného
útvaru. V případě návrhu změny SVI v projektové dokumentaci ve stupni realizace stavby
je nutný souhlas odpovědného zástupce pověřeného útvaru.

(7) SVI se zpravidla doplňuje o vodotěsné prvky (řešení dilatačních a pracovních spár,
odvodnění, zálivky apod.). Obecné specifikace vlastností těchto prvků se uvádějí
v projektové dokumentaci pro provádění stavby (PDPS). Základní detaily a použití
zaměnitelných výrobků jsou vždy uvedeny v příslušných TPD a následně v TePř
vyhotoveném zhotovitelem SVI.

22.1.4 NÁVRH KONSTRUKCE VE VZTAHU K VODOTĚSNÉ IZOLACI

(1) Ve všech stupních dokumentace je nutné při návrhu mostních objektů vždy respektovat
možnosti jednotlivých typů vodotěsných izolací.

(2) Nově navrhované mostní objekty a/nebo jejich části, zejména detaily, je třeba navrhnout
s ohledem na proveditelnost budoucí vodotěsné izolace (viz TNŽ 73 6280, čl. 4.1.2, čl.
4.1.4).

22.1.5 DOKUMENTACE SYSTÉMU VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) Dokumentace vodotěsné izolace se provádí v rozsahu dle příslušného stupně dokumentace
v souladu se Směrnicí SŽ SM011.

22.1.5.1 Předprojektová dokumentace

(1) V rámci předprojektové přípravy ve Stádiu 1 (stádium koncepce: SP a ZP) se pouze uvede,
zda objekty budou či nebudou opatřeny SVI.

(2) SVI je v rámci předprojektové přípravy řešen od druhého stádia v dokumentaci pro územní
řízení (DUR).

(3) Předprojektová dokumentace stanoví základní požadavky na SVI (uvede se , zda se jedná
o ochranu proti zemní vlhkosti, SVI proti vodě stékající nebo tlakové (na základě IGP), typ
vodotěsné vrstvy, druh ochranné vrstvy a rozsah SVI).

22.1.5.2 Projektová dokumentace (DUSP, DUSL, DSP)

(1) V projektové dokumentaci musí být specifikovány podrobnosti předpokládaného SVI
v rozsahu a zpracování dle Směrnice SŽ SM011.

(2) Pro projektovou dokumentaci (Stádium 3 - stádium projektové přípravy) ve stupni:

• Projektová dokumentace pro společné povolení (DUSP),

• Projektová dokumentace pro společné povolení podle liniového zákona (DUSL)

• Projektová dokumentace pro stavební povolení (DSP),

9/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

• se popis SVI uvádí v souladu se Směrnicí SŽ SM011 v rozsahu jako u stupně DUR.

22.1.5.3 Projektová dokumentace (PDPS)

(1) Pro projektovou dokumentaci (Stádium 3 - stádium projektové přípravy) ve stupni pro
provádění stavby (PDPS) platí mimo zásady uvedené ve Směrnici SM011 následující
odstavce.

(2) Projektová dokumentace vodotěsné izolace slouží jako podklad pro zpracování TePř.

(3) Projektová dokumentace musí popsat vodotěsné izolace všech částí mostního objektu. Je
nutno zpracovat podrobně zejména konstrukční detaily, které mohou ovlivnit tvar částí
mostního objektu (např. odvodnění, ukončení mostního objektu, mostní závěry, dilatační
a pracovní spáry, římsy, návaznost na další stavební objekty, prostupy apod.). Navazujícími
stavebními objekty jsou myšleny například objekty pozemních staveb (např. objekt
podchodu a výpravní budovy), souvisejících opěrných a zárubních zdí apod. Návrh SVI musí
zohlednit předpokládané okrajové podmínky (např. délku výluky, náročnost detailů,
vhodnost použití při extrémech klimatických podmínek atd.).

(4) Pokud dochází k vzájemnému napojení vodotěsných izolací pozemních a mostních objektů,
je nutné vždy na přechodu mezi těmito objekty respektovat požadavky na vodotěsné izolace
dle této části kapitoly 22 TKP, tj. použít schválené SVI (případně SVI v ověřovacím procesu).

(5) Součástí projektové dokumentace PDPS je TZ a výkresová dokumentace SVI . Obě části
mohou být dle složitosti objektů zpracovány jako samostatné přílohy nebo mohou být
součástí TZ a výkresů objektu.

(6) TZ SVI (samostatná příloha) musí obsahovat:

• identifikační údaje objektu (traťový úsek, km, číslo koleje),

• základní údaje o stávajícím stavu vodotěsných izolací mostního objektu (stávající
vodotěsná izolace, řešení dilatačních a pracovních spár, závěrů, odvodnění apod.),

• popis nového objektu se zdůvodněním volby SVI pro aplikaci na danou podkladní
konstrukci, s ohledem na tloušťku a vlastnosti kolejového lože, řešení dilatačních
a pracovních spár, závěrů, odvodnění, prostupů včetně napojení na stávající
vodotěsnou izolaci atp.),

• způsob provádění (technologické zásady provádění SVI, požadavky na výluky, časové
souvislosti a termíny vazeb mezi stavbou a prováděním vodotěsných izolací, přehled
kontrol a přejímek rozhodujících o dalším postupu celé stavby),

• požadavky na doplnění průzkumů (např. lokální odkrytí stávající vodotěsné izolace),
které svým charakterem nemohly být provedeny v rámci projektové dokumentace,

• závěry z hydrotechnických a hydrologických výpočtů, výtah ze statického výpočtu -
částí, které rozhodují o způsobu řešení dilatačních spár, závěrů atp.),

• obecné vlastnosti výrobků SVI navržených v projektové dokumentaci vodotěsné izolace

• odkaz na předpisy a normy.

(7) Pokud je vypracována samostatná TZ SVI, mohou se pak vypustit v rámci popisu izolací
v TZ objektu pouze ty části, které jsou uvedeny v TZ SVI.

(8) Pokud je popis SVI součástí TZ objektu, bude kapitola Vodotěsné izolace obsahovat všechny
výše uvedené body kromě prvního a posledního, které budou uvedeny v obecných částech
TZ objektu.

(9) Výkresová dokumentace musí obsahovat minimálně:

• schéma mostního objektu (půdorysy, řezy apod.) s vyznačenou polohou a rozsahem
vodotěsné izolace, s popisem jednotlivých SVI, označenými polohami detailů
a uvedením výměr,

10/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

• v půdorysu a řezech musejí být ve výkresech vyznačeny údaje o nadmořské výšce
i v místech zlomových ploch a odvodnění (příčném i podélném),

• základní detaily v místech tvarových změn, napojení na vodotěsné prvky a návaznosti
jednotlivých SVI nebo změny podkladní konstrukce,

• základní detaily dilatačních a pracovních spár,

• detaily řešení veškerých prostupů,

• ukončení SVI (pod římsou, do drážky atp.),

• specifické detaily pro konkrétní objekt.

(10) V projektové dokumentaci vodotěsné izolace musí být obecně popsány pouze takové SVI,
které jsou schválené nebo ve schvalovacím procesu pro použití pro mostní objekty na
železniční dopravní cestě.

(11) Zvolený SVI musí brát ohled především na:

• druh hydrofyzikálního namáhání,

• druh a kvalitu podkladní konstrukce (beton, ocel, přesypávka), příp. na její stáří,

• tloušťku kolejového lože,

• čas potřebný pro zhotovení SVI (např. ve vazbě na délku výluk),

• klimatické podmínky, za nichž lze daný SVI ještě provádět (zde je třeba zvážit nejistotu
klimatických podmínek a případně upozornit i na varianty).

(12) Hlavní zásady pro navrhování SVI jsou stanoveny v TNŽ 73 6280 (viz kap. 4). Při návrhu je
třeba zohlednit následující požadavky:

• na celý objekt použít shodný SVI, pokud to je s ohledem na podkladní konstrukci
a technologii provádění vhodné/možné,

• pokud není možné na celý objekt navrhnout jednotný SVI, musí se použít slučitelný
SVI od stejného výrobce vodotěsné vrstvy, pokud se tyto SVI vzájemně spojují,

• pokud se stavba objektu bude provádět po etapách, které se soutěží odděleně, je nutné
na celém objektu zachovat shodný SVI použitý v předchozích etapách, a to zejména
v případech, kdy se SVI vzájemně napojují (tzv. etapový spoj),

• pokud se při dílčích rekonstrukcích a opravách objektů nebo dostaveb objektů provádí
napojení starého a nového SVI, musí být použit shodný SVI, a to zejména v případech,
kdy se SVI vzájemně napojují (tzv. etapový spoj),

• pokud není možné postupovat dle bodů b) až d), musí se použít SVI slučitelný s SVI,
na který se napojuje (viz TNŽ 73 6280 čl. 4.1.9),

• kompatibilitu jednotlivých SVI zajišťuje garant SVI,

• v případě nutnosti kombinace neslučitelných SVI se jejich napojení řeší individuálně.
Úprava spoje nesmí zasahovat do obrysu nutného kolejového lože. Řešení musí schválit
odpovědný zástupce pověřeného útvaru,

• při rekonstrukcích, opravných a údržbových pracích (případně cyklické údržbě) je nutné
v první řadě zhodnotit stav a životnost stávajícího SVI. Pokud se životnost stávajícího
SVI blíží garantované životnosti SVI, je třeba příslušnou část objektu nově izolovat.
Pokud se bude nově realizovaný SVI napojovat na původní SVI, pak se řeší dle bodů
výše,

• při projektování ucelených úseků (více mostních) objektů se preferuje využití
podobných nebo stejných systémů SVI,

• při projektování jednotlivých dílčích etap provádění SVI je nutné u těchto spojů
zpracovat řešení napojení SVI i v návaznostech na související stavební práce (např.
úprava pažení).

11/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.1.5.4 Dokumentace zhotovitele systému vodotěsné izolace

(1) Pro každou realizaci vodotěsné izolace musí její zhotovitel vypracovat (zajistit na své
náklady) dokumentaci zhotovitele SVI (stadium 5 - stádium v průběhu realizace), která
rozpracovává podrobně projektovou dokumentaci PDPS (případně zadávací dokumentaci)
konkrétního SVI se všemi náležitostmi. Do této dokumentace zhotovitele SVI patří:

a) RDS

b) TePř

c) DSPS

d) KZP

e) a další.

(2) TePř schvaluje osoba pověřená výkonem TDS po předchozím kladném projednání se
správcem objektu (nebo zástupcem správce objektu pověřeného odpovědným zástupcem
pověřeného útvaru - dále jen regionální specialista SVI), případně po posouzení
odpovědným zástupcem pověřeného útvaru.

(3) V případě SVI v ověřovacím procesu musí být TePř před vlastním schválením vždy posouzen
odpovědným zástupcem pověřeného útvaru.

(4) V rámci schvalování TePř nelze schválit změnu typu vodotěsné vrstvy, druhu ochranné
vrstvy a změnu rozsahu SVI (např. SVI z asfaltových pásů za bezešvý syntetický a naopak)
navržené v projektové dokumentaci.

(5) V případech, kdy se zpracovává RDS bez předchozího stupně PDPS, musí dokumentace
v tomto stupni splňovat veškeré požadavky jako pro dokumentaci ve stupni PDPS.

22.1.5.5 Dokumentace skutečného provedení (DSPS)

(1) Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby (tj. včetně dokumentace
skutečného provedení vodotěsné izolace) stanovuje vyhláška č. 499/2006 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby je
stanoven v příslušné příloze k této vyhlášce. Případné další pokyny pro zpracování
dokumentace skutečného provedení vodotěsné izolace včetně počtu vyhotovení a termínů
jejího odevzdání mohou být uvedeny v zadávací dokumentaci stavby.

(2) Dokumentace skutečného provedení SVI včetně uvedení konkrétních výrobků musí být
zapracována do výkresové i textové části dokumentace skutečného provedení mostního
objektu.

22.1.6 STAVEBNÍ DENÍK SYSTÉMU VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) Na provádění SVI musí být založen vždy samostatný stavební deník SVI, a to i pokud je
zhotovitel SVI také zhotovitelem objektu.

(2) V případech staveb malého rozsahu nebo u méně náročných technických řešení (např.
systém volně pokládané SVI) je možné se souhlasem TDS upustit od samostatného deníku
pro SVI. Veškeré záznamy o provádění prací na SVI se následně musí zapisovat do
stavebního deníku SO. O této skutečnosti je nutné provést zápis v protokolu o předání
staveniště.

(3) Veškerý průběh provádění SVI musí být zaznamenán ve stavebním deníku zhotovitele SVI
(v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a v rozsahu
stanoveném v příslušné příloze vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
příp. dle dalších prováděcích předpisů a kapitoly 22 TKP).

(4) Kromě zápisů do stavebního deníku zhotovitele SVI se zásadní skutečnosti zaznamenávají
i do stavebního deníku zhotovitele objektu. Mezi tyto záznamy patří:

• předání podkladní konstrukce zhotoviteli SVI,

12/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

• výzvy k TDS pro vydání souhlasu s provedenými pracemi na jednotlivých vrstvách SVI
a předání SVI,

• souhlas TDS s provedenými pracemi na jednotlivých vrstvách SVI,

• souhlas s provedenými dílčími změnami v rámci SVI oproti schválenému TePř
a projektové dokumentaci,

• přerušení prací v důsledku nevyhovujících klimatických podmínek,

• předání SVI mezi zhotovitelem SVI a zhotovitelem objektu.

(5) V případě záznamů do elektronického deníku platí stejná pravidla jako pro stavební deník
psaný ručně.

(6) Předání stavebního deníku zhotovitele SVI je podmínkou pro předání SVI a převzetí objektu
(viz 22.8).

(7) Stavební deník SVI musí být veden vždy v případě SVI proti tlakové vodě (např. u staveb
podchodů).

22.1.7 PŘEJÍMKA PODKLADNÍ KONSTRUKCE

(1) Podkladní konstrukce se zhotoviteli SVI musí předat prostřednictvím TDS. Podkladní
konstrukce musí odpovídat kvalitativním parametrům stanoveným v kapitole 22 TKP, v TNŽ
73 6280 (viz tab. 4, příp. tab. 5, kapitola 5 a kapitola 6), TPD a TePř SVI pro konkrétní
objekt.

(2) Pro převzetí podkladní konstrukce zhotovitelem SVI musí být provedeny kontrolní zkoušky
dle TNŽ 73 6280 (viz kap. 7). Kontrolní zkoušky včetně četnosti musí být uvedeny
v kontrolním a zkušebním plánu (KZP).

(3) Součástí převzetí jsou i protokoly s výsledky předepsaných kontrolních zkoušek podle KZP.

(4) O převzetí podkladní konstrukce zhotovitelem SVI je nutné sepsat zápis do stavebního
deníku stavby a SVI, případně také vyhotovit protokol o převzetí. Převzetí se zúčastní
zhotovitel podkladní konstrukce a pověřený zástupce zhotovitele (pokud je jiný než
zhotovitel podkladní konstrukce), zástupce zhotovitele SVI a TDS. Podkladní konstrukci
přebírá zhotovitel SVI od zhotovitele podkladní konstrukce se souhlasem TDS.

(5) Pokud podkladní konstrukce nesplňuje požadavky uvedené v TNŽ 73 6280 (tab. č. 4 a 5),
potom je nutné postupovat dle příslušných předpisů (např. kapitol 18, 23 TKP atd.).

(6) V případech, které nastanou při pochybnostech o kvalitě podkladní konstrukce a zároveň
nedojde k všeobecné shodě zúčastněných stran (zvl. zhotovitel, projektant, TDS a zhotovitel
SVI), rozhoduje o dalším postupu TDS ve spolupráci se správcem objektu.

22.1.8 PROVÁDĚNÍ SYSTÉMU VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) SVI musí být aplikován na připravenou a převzatou podkladní konstrukci.

(2) Pracovníci zhotovitele SVI musí být proškoleni garantem příslušného SVI v souladu s OTP
pro SVI. Seznam proškolených pracovníků musí být vždy k nahlédnutí v místě stavby.

(3) Zhotovitel SVI musí zodpovídat za provedení celého SVI vč. prací, které provádí
podzhotovitel (příprava povrchu nebo tvrdé ochranné vrstvy). Z tohoto důvodu se při
realizaci těchto prací doporučuje přítomnost zástupce zhotovitele SVI.

22.1.8.1 Provádění přípravné vrstvy

(1) Přípravná vrstva se musí provádět pouze na převzatou podkladní konstrukci (viz 22.1.7).

(2) Zásady pro provádění přípravné vrstvy jsou uvedeny v TNŽ 73 6280 (viz kapitoly č. 4 a 6).
Detailní způsob a podmínky pro aplikaci přípravné vrstvy pro jednotlivé SVI musí být
uvedeny v TePř zhotovitele SVI (v souladu s TPD příslušného SVI).

13/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

(3) TDS vyslovuje souhlas s provedením přípravné vrstvy zhotovitelem SVI na základě
provedených zkoušek a kontrol dle KZP, které musí prokázat, že přípravná vrstva je
provedena dle požadovaných kvalitativních parametrů.

(4) Do stavebního deníku SVI je nutné sepsat zápis o vyslovení souhlasu s provedenou
přípravnou vrstvou.

22.1.8.2 Provádění vodotěsné vrstvy

(1) Vodotěsná vrstva se musí provádět pouze na přípravnou vrstvu, s jejímž provedením TDS
vyslovil souhlas (viz 22.8.1) nebo na převzatou podkladní konstrukci (viz 22.1.7).

(2) Při provádění vodotěsné vrstvy musí být dodrženy zásady uvedené v kapitolách 4 a 6 TNŽ
73 6280. Detailní způsob a podmínky pro aplikaci vodotěsné vrstvy pro jednotlivé SVI musí
být uvedeny v TePř (v souladu s TPD příslušného SVI) zhotovitele SVI s dodržením zásad
provádění.

(3) TDS vyslovuje souhlas s provedením vodotěsné vrstvy (u vícevrstvých vyslovuje TDS
souhlas s každou vrstvou) zhotovitelem SVI na základě provedených zkoušek a kontrol dle
KZP, které musí prokázat, že vodotěsná vrstva je provedena dle požadovaných kvalitativních
parametrů.

(4) Do stavebního deníku SVI je nutné sepsat zápis o vyslovení souhlasu s provedenou
vodotěsnou vrstvou.

(5) Pokud je součástí vodotěsné vrstvy integrovaná ochranná vrstva nebo použit SVI bez
ochranné vrstvy, je nutné provést předání a převzetí SVI.

(6) O převzetí SVI je nutné sepsat zápis do stavebního deníku objektu a SVI, případně také
vyhotovit protokol o převzetí. Převzetí se zúčastní zástupce zhotovitele SVI a pověřený
zástupce stavby a TDS.

22.1.8.3 Provádění ochranné vrstvy

(1) Ochranná vrstva je vždy součástí SVI.

(2) Ochranná vrstva se musí provádět pouze na vodotěsnou vrstvu, s jejímž provedením TDS
vyslovil souhlas (viz 22.8.2).

(3) Při provádění ochranné vrstvy musí být dodrženy zásady uvedené v TNŽ 73 6280 (viz kap.
4, 5 a 6). Detailní způsob a podmínky pro aplikaci ochranné vrstvy pro jednotlivé SVI musí
být uvedeny v TePř (v souladu s TPD příslušného SVI) zhotovitele SVI s dodržením zásad
provádění.

(4) Při provádění tvrdé ochranné vrstvy z litého asfaltu (MA) je zakázáno používat vsyp
z jakéhokoliv materiálu.

(5) O převzetí SVI je nutné sepsat zápis do stavebního deníku objektu a stavebního deníku SVI,
případně také vyhotovit protokol o převzetí. Převzetí se zúčastní zástupce zhotovitele SVI
a pověřený zástupce stavby a TDS. SVI přebírá zhotovitel od zhotovitele SVI se souhlasem
TDS.

22.1.8.4 Ochrana při provádění vodotěsné izolace a při provádění nadložních vrstev

(1) Při provádění jednotlivých vrstev SVI a při technologických přestávkách je nutné dbát
zvýšené opatrnosti dodržovat požadavky vyplývající z TPD pro jednotlivé SVI, které musí
být uvedeny v TePř pro konkrétní objekt. Po jednotlivých vrstvách je možný pohyb pouze
pracovníků a zařízení nutných pro zhotovení SVI. Aby nedošlo k poškození jednotlivých
vrstev SVI, je pohyb jiných pracovníků nebo zařízení po jednotlivých vrstvách zakázán.

(2) Na mostních objektech s průběžným kolejovým ložem opatřených SVI může být kolejové
lože zřizováno až po převzetí systému vodotěsné izolace. Kolejové lože musí být zřizováno
s největší opatrností. Kolové mechanizmy rozvážející či rozprostírající kamenivo mohou
pojíždět teprve po vrstvě kameniva tloušťky minimálně 250 mm (u systémů vodotěsné

14/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

izolace s měkkou a tvrdou ochrannou vrstvou) nebo 300 mm (u systémů vodotěsných izolací
bez ochranné vrstvy) ve volně sypaném stavu.

(3) Tyto kolové mechanizmy se musí pohybovat maximálně rychlostí 5 km.h-1, není dovoleno
jejich otáčení ani prudké rozjíždění či brždění. Homogenizace vrstvy kameniva tloušťky min.
250 mm se provádí podle předpisu SŽ S 3/1, čl. 26 odstavce 7 a 8 s tím, že na mostním
objektu nesmí být použita vibrace.

(4) Postup zřizování kolejového lože musí projednat zhotovitel kolejového lože s TDS,
zástupcem zhotovitele objektu a zhotovitelem izolace. Ve složitějších případech musí být
pro konkrétní mostní objekt zpracován zhotovitelem kolejového lože technologický předpis
zřizování kolejového lože.

(5) Při zřizování kolejového lože na konkrétním mostním objektu musí být přítomen TDS
a případně i zástupce budoucího správce. TDS je povinen budoucího správce informovat
v dostatečném předstihu o termínu zřizování kolejového lože. V případě, že zhotovitel
mostního objektu (železničního svršku) není schopen při zaštěrkování dodržet uvedená
bezpečnostní opatření a hrozilo by tak poškození systému vodotěsné izolace, je nutné
chránit vodotěsnou vrstvu např. geotextilií o plošné hmotnosti min. 1000 g/m2.

(6) Tento technologický předpis musí být projednán se zástupcem zhotovitele objektu
a zhotovitelem SVI a odsouhlasen TDS. Při zřizování kolejového lože na konkrétním mostním
objektu musí být přítomen TDS (příp. zástupce budoucího správce objektu).

(7) Při zřizování zásypů (včetně přesypávky) musí zhotovitel zvolit takový pracovní postup,
kterým se vyloučí poškození SVI. Zejména je nutné zabránit přímému kontaktu hutnicích
mechanizmů s měkkou ochrannou vrstvou nebo s SVI bez ochranné vrstvy.

(8) Při zřizování zásypů (včetně přesypávky) se musí respektovat požadavky předpisu SŽ S4.

(9) Předání SVI respektive SO ke zřizování nadložních vrstev nad SVI musí být zaznamenáno
ve stavebním deníku SO a povoleno TDS.

(10) Další dodatečné úpravy kolejového lože, které by mohly poškodit SVI (např. pokládka
kabelových tras do kolejového lože), musí být zaznamenány do stavebního deníku SO,
povoleny TDS a zhotovitelem SO. Provádění těchto zásahů je možné za dohledu zástupce
zhotovitele SO, případně TDS.

22.1.9 ODVODNĚNÍ

(1) Odvodnění povrchu SVI musí být zajištěno plynule tvarem nosné konstrukce, příčným
odvodňovacím žebrem v předpolích mostu anebo odvodňovači a svody v souladu
s příslušnými kapitolami TKP (např. kapitola 18 TKP), MVL 102 a dalšími stanovenými
požadavky SŽ.

(2) Svody a potrubí musí mít minimální průměr 150 mm. Drenážní trubky odvodňující prostor
za opěrami musí mít minimální světlý průměr 150 mm.

(3) Doporučený spád drenáže je 5 %, minimální 2 %.

(4) Drenážní trubky musí být uloženy po celé délce na vodotěsnou vrstvu (příp. měkkou
ochrannou vrstvu) SVI. Pokud je podkladní konstrukce opatřena vodotěsnou izolací, musí
být izolace zatažena pod a za drenážní trubku do výšky minimálně nad horní úroveň povrchu
drenážní trubky.

(5) Drenážní trubky se musí napojit na jiný drenážní systém nebo musí být vyústěny před líc
opěry, křídla nebo vyústěny na svah (podrobněji viz MVL 102).

(6) Materiál filtrační vrstvy musí být zvolen v souladu s konstrukcí drenážní trubky a její
perforace tak, aby nedošlo k ucpání otvorů drenážní trubky. Doporučuje se obsyp
hrubozrnným štěrkem frakce 32/63, příp. 16/32. Geotextilie nesmí překrývat perforaci
trubek, aby nedošlo k dodatečnému zatažení pórů geotextilie a následnému hromadění vody
za opěrou.

15/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

(7) Pro vývody drenáží je nutno používat materiály odolávající korozi, UV záření a materiály
s dostatečnou mrazuvzdorností.

(8) Pokud se provádí odvodnění SVI, které se napojuje na staniční nebo traťové odvodnění,
musí respektovat kapitolu 4 TKP.

22.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

22.2.1 VÝROBKY PRO JEDNOTLIVÉ VRSTVY SVI

(1) Vlastnosti a kvalita výrobků pro zhotovení jednotlivých vrstev SVI (přípravné, vodotěsné,
ochranné), ale i SVI jako celku, jsou stanoveny v TNŽ 73 6280 (viz kap. 5).

(2) Popis vlastností a kvality jednotlivých výrobků zvoleného SVI musí být uveden v TePř
(v souladu s TPD).

(3) Jednotlivé vrstvy SVI musí být vzájemně slučitelné tak, aby bylo zajištěno jejich vzájemné
spolupůsobení i požadovaná přilnavost k podkladu stanovená v TNŽ 73 6280 (viz kap. 5).

22.2.2 DOPLŇKOVÉ VÝROBKY PRO SYSTÉM VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) Doplňkové výrobky pro SVI (např. vodotěsné prvky dle TNŽ 73 6280) musí splňovat
požadavky příslušných norem a předpisů platných pro daný výrobek. Obecné požadavky na
vodotěsné prvky jsou uvedené v TNŽ 73 6280 (viz kap. 4). Konkrétní vlastnosti a kvalita
těchto výrobků musí být uvedeny v TPD a TePř.

22.2.3 VÝROBKY PRO ZÁLIVKOVÉ TĚSNĚNÍ SPÁR

(1) Kvalitativní požadavky na výrobky pro zálivkové hmoty jsou stanoveny v ČSN EN 14188-1.
Zásady použití jsou v ČSN 73 6242 kapitola 5.6. Přitom je třeba přihlédnout ke svislým
i vodorovným deformacím a v závislosti na jejich velikosti zvolit druh zálivky.

22.2.4 OCHRANA PROTI ZEMNÍ VLHKOSTI

(1) Pro ochranu konstrukcí proti zemní vlhkosti se používají nátěrové hmoty na bázi asfaltu ve
skladbě 1 x penetrační nátěr a 2x nátěr asfaltový.

(2) Je možné používat i jiné výrobky pro nátěry proti zemní vlhkosti. Použití podléhá
předchozímu schválení TDS na základě technických parametrů uvedených ve schválené
projektové dokumentaci.

22.2.5 PŘÍMO POCHOZÍ A PŘÍMO POJÍŽDĚNÉ SYSTÉMY VODOTĚSNÉ
IZOLACE

(1) Pro přímo pochozí a pojížděné SVI se uplatňuje tato kapitola ve využitelném rozsahu.

(2) Specifické požadavky na pochozí povrchy jsou uvedeny v pokynu SŽ PO-06/2021-GŘ.

(3) Použití těchto SVI podléhá schválení pověřeným útvarem O13.

(4) Seznamy SVI s platným Osvědčením pro SVI včetně SVI, které jsou v ověřování jsou
zveřejněny na internetových stránkách SŽ (www.spravazeleznic.cz).

22.3 TECHNOLOGICKÉ PŘEDPISY A POSTUPY

22.3.1 TECHNOLOGICKÝ POSTUP
Technologický postup pro jednotlivé vrstvy SVI je obecně stanoven v TPD jednotlivých SVI. Pro
konkrétní objekt jsou technologické postupy prací rozpracovány do TePř pro SVI.

16/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.3.2 TECHNOLOGICKÝ PŘEDPIS VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) Při zpracování TePř je nutno respektovat ustanovení této kapitoly TKP a schválenou
projektovou (zadávací) dokumentaci.

(2) TePř je řízený dokument, a proto musí mít na každé stránce identifikační údaje (označení
TePř, datum, číslo stránky, identifikace zhotovitele/zhotovitelů, identifikační údaje
stavebního objektu, případně verze TePř).

(3) TePř musí být opatřen datem zpracování, podepsán osobou odpovědnou za jeho zpracování,
včetně kontaktu a dále musí být opatřen podpisem osoby oprávněné jednat za zhotovitele
SVI, případně razítkem zhotovitele SVI.

(4) TePř nabývá platnosti schválením a podpisem TDS. V případě použití SVI v ověřovacím
procesu je nutné TePř před vlastním schválením předložit k posouzení zástupci pověřeného
útvaru.

(5) TePř musí být zpracován pro konkrétní mostní objekt a SVI s uvedením konkrétních
materiálů, výrobků, detailů, pomůcek atd., v rozsahu dle článku 22.3.3.

(6) TePř musí být v souladu se schválenými TPD, příp. se souhlasem zástupce pověřeného
útvaru s poslední předloženou verzí TPD u SVI v ověřovacím procesu.

(7) Pokud ZD nepostihuje skutečnosti na stavbě (např. po odkrytí detailů), potom musí
zhotovitel stavby vyzvat objednatele k řešení této situace. Objednatel stavby ve spolupráci
se zpracovatelem PD dořeší za případné spolupráce se zhotovitelem SVI úpravu
dokumentace. Změny pak budou zaneseny do realizační dokumentace (včetně TePř)
a následně do dokumentace skutečného provedení.

(8) TePř musí být předložen zhotovitelem v dostatečném předstihu před realizací SVI zástupci
objednatele (TDS) ke schválení. Práce na SVI mohou být započaty až po jeho schválení.

(9) V případech, kdy stavebním počinem na mostním objektu je provedení nového SVI, oprava
nebo obnova stávají nebo vodotěsné izolace, musí být vždy zpracována samostatná
projektová dokumentace (minimálně realizační dokumentace). Dokumentace musí být
schválena objednatelem.

(10) TePř vodotěsné izolace popisuje podrobně konkrétní SVI navržený ve schválené projektové
dokumentaci konkrétního stavebního objektu.

(11) TePř musí minimálně obsahovat:

• konkrétní informace o zhotoviteli stavby, zhotoviteli SVI,

• popis jednotlivých konkrétně použitých SVI,

• popis všech vrstev v daných SVI,

• popis všech použitých konkrétních výrobků,

• provádění jednotlivých vrstev a detailů,

• podmínky (včetně klimatických) pro provádění jednotlivých vrstev SVI,

• popis předpokládaných oprav na jednotlivých vrstvách SVI,

• grafické zpracování všech konstrukčních detailů SVI konkrétního objektu,

• způsob ochrany vrstev SVI v průběhu jejich provádění i po jejich dokončení,

• způsob kontroly kvality,

• způsob převzetí jednotlivých vrstev i celého SVI.
Další náležitosti jsou popsány v následujících odstavcích.

22.3.3 OBSAH A ROZSAH TECHNOLOGICKÉHO PŘEDPISU

Celková skladba TePř musí obsahovat minimálně následující kapitoly.

17/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.3.3.1 Úvod

(1) Uvedení zodpovědných osob včetně platných kontaktních údajů (zpracovatel, ověřovatel,
schvalovatel a zástupce zhotovitele SVI).

(2) Identifikační údaje o mostním objektu (název stavby, číslo stavebního objektu, kilometrická
poloha, traťový úsek).

(3) Identifikační údaje o zhotoviteli SVI.

22.3.3.2 Specifikace volby systému vodotěsné izolace

(1) V této části musí být popsán důvod volby konkrétního SVI v souladu se ZD, dále jeho
podrobná skladba s popisem všech vrstev SVI.

(2) Případná změna volby typu SVI oproti ZD je ve své podstatě závažná změna smlouvy o dílo.
Zhotovitel stavby po dohodě s projektantem stavby musí tuto změnu vždy projednat se
správcem objektu a vedoucím hlavní prohlídky. Po vydání souhlasného stanoviska se
změnou typu SVI ze strany správce objektu, musí změnu odsouhlasit TDS. V opačném
případě není možné změnu typu SVI provést.

22.3.3.3 Popis výrobků systému vodotěsné izolace

(1) Tato část musí obsahovat popis všech výrobků použitých v SVI, včetně všech jejich
kvalitativních parametrů a porovnání vzhledem k požadavkům TNŽ 73 6280.

22.3.3.4 Skladování a manipulace

(1) Tato část musí obsahovat:

• popis skladování a způsob manipulace se všemi výrobky použitými v SVI,

• požadavky na podmínky skladování a manipulace výrobků,

• zajištění ochrany proti vnějším klimatickým vlivům (vnější teplota a vlhkost) a proti
mechanickému poškození při skladování,

• respektování specifických požadavků při skladování některých výrobků.

22.3.3.5 Podmínky aplikace systému vodotěsné izolace
V této části musí být uvedeny:

• požadavky na kvalitu podkladní konstrukce ve vztahu k určenému SVI, zejména pak
celkovou a lokální rovinatost, celistvost (možnost vzniku trhlin) a vlhkost podkladu
v souladu s TNŽ 73 6280 ((včetně kontrol a zkoušek podkladní konstrukce - součást
KZP),

• klimatická omezení, která ovlivňují provádění SVI. Zejména maximální a minimální
teploty vzduchu v době provádění SVI, případně povrchové teploty podkladní
konstrukce, relativní vlhkost a maximální dovolenou rychlost větru,

• návrhy opatření při předpokládaných klimatických podmínkách nevhodných pro aplikaci
SVI (příp. některých vrstev SVI), například přirozené klimatické podmínky je možné
v případě nutnosti nahradit uměle,

• technologická omezení pro používání jednotlivých výrobků SVI,

• pravidla - včetně omezení - pro pohyb osob a mechanismů po podkladní konstrukci
a po jednotlivých vrstvách při provádění SVI a po jeho dokončení,

22.3.3.6 Pracovní pomůcky a mechanizmy

(1) V této části je nutné popsat úplný seznam pracovních pomůcek a mechanizmů, které budou
potřebné při provádění SVI, a to od přípravy podkladní konstrukce až po ochrannou vrstvu
včetně přístrojového vybavení pro nutná měření.

18/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.3.3.7 Pracovní postupy

(1) Tato část musí obsahovat popis veškerých pracovních postupů, časových návazností
a technologických přestávek, pro všechny součásti SVI nebo navazující konstrukce:

• úprava podkladní konstrukce,

• přípravná vrstva,

• vodotěsná vrstva,

• ochranná vrstva,

• konstrukční detaily.

22.3.3.8 Výkresy

(1) Součástí TePř musí být grafické zpracování konstrukčních detailů SVI pro předmětný mostní
objekt (např. u odvodňovačů, mostních závěrů, mostních říms, dilatačních a pracovních spár
příčných i podélných, přechodů z nosné konstrukce na spodní stavbu, návaznosti
jednotlivých SVI, prostupů atd.) s přesnou polohou vyznačenou v půdorysu a příslušných
řezech objektu.

22.3.3.9 Opravy poškozených míst

(1) V této části musí být popsán podrobný návrh opravy poškozených míst pro předpokládané
druhy poškození na všech vrstvách SVI s rozlišením oprav po náhodných poškozeních od
oprav plánovaných poškození při zkouškách přilnavosti nebo při odstraňování montážních
zařízení.

22.3.3.10 Kontroly, zkoušení a přejímky

(1) V této části musí být stanoven podrobný postup zkoušek a kontrol (včetně vypracování KZP)
ve vztahu k TNŽ 73 6280 a způsob přejímání podkladní konstrukce, jednotlivých vrstev SVI
a detailů.

(2) Dále je nutné popsat způsob přejímek včetně nutných účastníků jednotlivých přejímacích
procesů.

22.3.3.11 Kvalita, její kontrola a záruky

(1) Zhotovitel SVI musí uvést, jaký systém kontroly kvality má zaveden. Pokud má zaveden
systém managementu kvality např. dle řady ISO 9000, pak musí tento certifikát doložit.

(2) Poskytnutá záruční doba na dílo musí respektovat ustanovení kapitoly 1 TKP. Na zhotovený
SVI je požadována záruční doba 10 let. Záruka se vztahuje jak na práci, tak na použité
výrobky, přípravnou, vodotěsnou a ochrannou vrstvu, které musí být doloženy garantem
SVI.

22.3.3.12 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

(1) Dodavatel musí doložit oprávnění pro vstup do provozované železniční dopravní cesty.

(2) V TePř musí být uvedeny obecně platné předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci
při realizaci SVI. Současně však se musí vypsat i specifické předpisy o bezpečnosti a ochraně
při práci dodavatele SVI použití materiálů a pracovních postupů, které nejsou obsaženy
v obecných předpisech.

22.3.3.13 Způsob nakládání s odpady

(1) V TePř musí být uveden stanovený způsob nakládání s odpady jako jsou zbytky hmot
a výrobků použitých při provádění SVI včetně způsobu jejich ekologické likvidace v souladu
s bezpečnostními listy jednotlivých výrobků.

19/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.3.3.14 Prohlášení zhotovitele systému vodotěsné izolace
(1) TePř musí obsahovat rovněž prohlášení zhotovitele SVI, kterým vysloví souhlas s realizací

díla v zadaném termínu a za dohodnutých podmínek stavby.

22.3.3.15 Personální zajištění provádění systému vodotěsné izolace
(1) V TePř musí být uveden jmenný seznam všech garantem SVI proškolených pracovníků

prováděného SVI doložený OTP pro SVI, včetně pracovníků zhotovitele SVI zajišťujících
kontrolu prací na stavbě.
(2) Součástí TePř musí být záznam o seznámení s dokumentem podepsaný všemi proškolenými
pracovníky zhotovitele SVI.

22.3.3.16 Další přílohy technologického předpisu
• Osvědčení o shodě SVI s podmínkami dle OTP pro SVI,
• návrh předávacího protokolu,
• prohlášení o shodě výrobků použitých v systému vodotěsné izolace,
• seznam a kopie certifikátů výrobků přípravné, vodotěsné a ochranné vrstvy,
• technické a bezpečnostní listy výrobků použitých v systému vodotěsné izolace,
• odchylky od projektové dokumentace, změny konstrukčních detailů, šarže použitých
výrobků, spotřeby výrobků apod.

22.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

22.4.1 DODÁVKA

(1) Zhotovitel SVI zodpovídá za dodávku za dodávku všech výrobků a hmot, které jsou součástí
SVI, včetně manipulace s nimi.

(2) Při dodávce výrobků pro SVI na stavbu kontroluje zodpovědný zástupce zhotovitele za účasti
osoby pověřené výkonem stavebního dozoru (TDS) zejména:
• dodací listy a označení dodávky,
• neporušenost obalů a výrobků,
• datum výroby,
• údaj o záruční lhůtě, době použitelnosti nebo minimální trvanlivosti,
• údaj o způsobu skladování, včetně předepsaných teplot.

(3) Do stavebního deníku se uvede výrobní číslo, číslo šarže a datum spotřeby vodotěsné
izolace.

(4) O výsledcích kontrol je nutno sepsat záznam do stavebního deníku SVI a do KZP s odkazem
na příslušný protokol o zkoušce.

(5) Výše uvedené doklady a údaje v nich musí být v českém jazyce.

22.4.2 SKLADOVÁNÍ

(1) Zhotovitel SVI musí u všech jím dodaných výrobků a hmot zajistit odpovídající skladování
a manipulaci s nimi.

(2) Předepsaný způsob skladování a manipulace s výrobky a hmotami musí být konkretizován
v TePř (prostory, ochrana, teplota apod.) dle návodu výrobce tak, aby nedošlo k jejich

20/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

poškození nebo ke zhoršení kvality fyzikálními nebo chemickými vlivy (nízké nebo vysoké
teploty, nadměrná vlhkost ovzduší, sluneční záření apod).

(3) Výrobky s neprůkaznými údaji, výrobky s prošlou záruční dobou a výrobky porušené nebo
jinak znehodnocené tak, že nemohou plnit svou funkci v SVI, se nesmějí používat a ani
skladovat na stavbě.

(4) Neschválené výrobky, stavební materiály a směsi nesmí být skladovány ani dočasně složeny
na staveništi.

22.4.3 PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

(1) Průkazní zkoušky výrobků pro SVI se provádějí v rámci ověřovacího procesu výrobků podle
příslušných právních předpisů, které stanovují technické požadavky na výrobky (viz kapitola
1 TKP), případně i podle požadavků SŽ (viz OTP pro SVI).

(2) Na stavbě se průkazní zkoušky neprovádějí.

22.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY

22.5.1 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ

(1) Při odebírání vzorků pro kontrolní zkoušky je vždy přítomen zhotovitel stavby, zhotovitel
SVI a TDS. V případě pochybností o kvalitě je nutné pozvat k odebírání vzorků ke kontrolním
zkouškám také zástupce pověřeného útvaru.

22.5.2 KONTROLA A ZKOUŠKY PODKLADNÍ KONSTRUKCE

(1) Kontrola a zkoušky podkladní konstrukce se provádějí v rámci přejímky podkladní
konstrukce v souladu s TNŽ 73 6280. Zkoušky hradí zhotovitel podkladní konstrukce.

(2) Zhotovitel SVI si převezme povrch podkladu na základě kladných výsledků zkoušek nebo
v případě pochybností může provést zkoušky a kontroly na vlastní náklady.

22.5.3 KONTROLNÍ ZKOUŠKY ZHOTOVITELE SYSTÉMU VODOTĚSNÉ
IZOLACE

(1) Kontrolní zkoušky jednotlivých vrstev SVI se provádí za účelem zjištění, zda kvalitativní
parametry výrobků a hotových vrstev SVI odpovídají smluvním požadavkům, zejména TNŽ
73 6280, TKP a projektové dokumentace. Kontrolní zkoušky se provádějí v rozsahu
stanoveném v KZP, který je součástí TePř SVI.

(2) O výsledcích zkoušek se sepíše protokol nebo se provede zápis do KZP, který je vč. TePř
součástí DSPS. Výsledky zkoušek musí zhotovitel průběžně při provádění jednotlivých vrstev
izolačního systému předkládat zástupci objednateli stavby. Výsledky kontrolních zkoušek je
nutné uchovávat min. po dobu trvání záruční doby.

(3) Kontrolní zkoušky mohou být prováděny akreditovanou laboratoří nebo laboratoří
odsouhlasenou odpovědným zástupcem TDS. Zkoušky jednotlivých vrstev SVI se provádějí
dle TNŽ 73 6280, ČSN 73 6242 a v souladu s KZP uvedeného v TePř.

(4) U kontrolních zkoušek je povinná účast zástupce objednatele. Zhotovitel SVI je povinen
oznámit provádění kontrolních zkoušek minimálně 2 pracovní dny před jeho konáním.
Provedené kontrolní zkoušky bez účasti zástupce objednatele se považují za neprovedené.

(5) Mezi kontrolní zkoušky zhotovitele patří zkoušky prokazující přilnavost SVI k podkladní
konstrukci nebo jednotlivých vrstev vodotěsné vrstvy navzájem. U SVI, kde se vodotěsná
vrstva vytváří přímo na stavbě (např. bezešvé SVI), musí být provedena zkouška prokazující
nepropustnost vodotěsné vrstvy vysokým elektrickým napětím tzv. jiskrová zkouška.
Zkouška se provádí dle ČSN 73 6242 (příloha E). Tuto zkoušku musí provést pouze

21/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

akreditovaná laboratoř. Zkouška se provádí i u SVI z asfaltových modifikovaných pásů
plnoplošně spojených s podkladem (zejména v místech spojů). Provedení této zkoušky
zhotovitelem SVI je nepřípustné.

(6) Zkoušky hradí zhotovitel SVI.

22.5.4 KONTROLY OBJEDNATELE

(1) TDS kontroluje podkladní konstrukci, výrobky pro SVI, provádění SVI a jednotlivé
dokončené vrstvy SVI včetně všech detailů apod. (viz TNŽ 73 6280).

(2) U všech druhů SVI kontroluje TDS na stavbě zejména:

• kvalitu pokládky jednotlivých vrstev,

• celistvost, rovinnost, tloušťku vrstvy, rovnoměrnost, spotřebu, kvalitu celoplošného
natavení pásů, dodržování příčných a podélných přesahů, kvalitu spojů, přilnavost
k podkladu, provedení detailů SVI podle TePř,

• dokonalé provedení SVI v místech napojení na prvky mostního vybavení a mostních
součástí (odvodňovače, mostní závěry, prvky prostupů, kotvení u říms apod.), v místě
tvarových změn podkladní konstrukce, v místě návaznosti samostatných konstrukčních
částí, v místě styku dvou konstrukcí apod.

22.5.5 KONTROLNÍ ZKOUŠKY OBJEDNATELE (ROZHODČÍ ZKOUŠKY)

(1) V případě pochybností o výsledcích některé z kontrolních zkoušek doložených zhotovitelem
SVI vyžaduje TDS nebo zástupce pověřeného útvaru provedení opakované zkoušky, kterou
zajišťuje sám prostřednictvím akreditované laboratoře. Pro úhradu rozhodčí zkoušky
prováděné z rozhodnutí TDS platí kap. 1 TKP.

22.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY

22.6.1 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY

(1) Přípustné odchylky u jednotlivých vlastností jako jsou rozměry, tloušťky, přesahy apod.,
které jsou uvedené v TNŽ 73 6280 v kapitole 5, musí být specifikovány v příslušných TPD
SVI.

(2) Přípustné odchylky uvedené v TPD musí být v příslušném rozsahu popsány i v TePř.

22.6.2 MÍRA OPOTŘEBENÍ

(1) Neurčuje se.

22.6.3 ZÁRUKY ZHOTOVITELE SVI, ZÁRUČNÍ A POZÁRUČNÍ DOBA

(1) Záruční doby všeobecně stanoví kapitola 1 TKP.
(2) Minimální délka záruční doby na SVI 10 let musí být uvedena ve smlouvě o dílo.
(3) Zhotovitel SVI zodpovídá po dobu záruční lhůty za veškeré vady způsobené špatnou funkcí

SVI.
(4) Zhotovitel SVI je v záruční době povinen zajistit na vlastní náklady opravy veškerých vad

SVI, které byly způsobené špatnou funkcí SVI nebo jeho nekvalitním provedením (včetně
nákladů na dopravní omezení, obnovu zásypů, kolejového lože apod.).
(5) Správce objektu ve smyslu vnitřních předpisů SŽ sleduje po celou záruční dobu celkový stav
objektu. Jakákoliv zjištění zakládající důvod k zahájení reklamačního řízení musí být
správcem písemně oznámena bez zbytečného odkladu podle ustanovení ve smlouvě o dílo.

22/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

(6) Před ukončením záruční doby je nutné provést prohlídku objektu (dle předpisu SŽDC S5)
s dostatečným předstihem zaručujícím uplatnění reklamace.

22.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ

(1) Veškeré práce na SVI se smějí provádět pouze ve vhodných podmínkách (klimatických nebo
uměle vytvořených). Základní omezení pro provádění jednotlivých vrstev SVI je uvedeno
v TNŽ 73 6280 a musí být specifikována v TPD a TePř.

(2) Pro každý SVI musí být vhodné podmínky pro aplikaci podrobně uvedeny v příslušném TePř
včetně vhodných (možných) ochranných opatření pro jejich dodržení v souladu s příslušným
TPD.

(3) Pokud podmínky pro provádění dané vrstvy SVI nejsou v mezích dle TePř, práce nesmějí
být zahájeny nebo musí být neprodleně přerušeny. Rozhodující skutečnosti je nutno zapsat
do stavebního deníku SVI i stavebního deníku objektu.

22.8 SOUHLAS S PROVEDENÝMI PRACEMI, PŘEVZETÍ PRACÍ

22.8.1 SOUHLAS S PROVEDENÝMI PRACEMI

(1) TDS potvrzuje ve stavebním deníku souhlas s provedenými pracemi, tj. že práce uvedené
v zápisech ve stavebním deníku zhotovitele SVI souhlasí se skutečností provedenou na
stavbě a jsou v souladu s platnou realizační dokumentací.

(2) Souhlas s provedenými pracemi se provádí po dokončení každé vrstvy SVI před započetím
další vrstvy.

(3) Zhotovitel SVI vyzve TDS k vyslovení souhlasu s provedením každé vrstvy SVI zápisem ve
stavebním deníku.

(4) Pro kontrolu TDS je nutné doložit doklady prokazující řádné provedení prací dle TePř,
zejména:

• výsledky kontrolních zkoušek a měření stanovených v KZP pro jednotlivé vrstvy a jejich
porovnání s příslušnými ČSN, TNŽ 73 6280, TePř, hodnotami deklarovanými výrobcem
v TPD,

• stavební deník zhotovitele SVI se záznamy o provedených zkouškách, klimatických
podmínkách, případně provedených opravách a odstraněných vadách, souhlasy
s provedenými pracemi atd.,

• projekt SVI.

(5) Odsouhlasení prací provede TDS jen pokud bylo dodrženo jejich provedení podle realizační
dokumentace, dodrženy zásady pro provádění uvedené v těchto TKP a TePř zhotovitele SVI
a pokud kvalita výrobků/materiálů odpovídá požadavkům TKP, TPD, TNŽ 73 6280 a případně
ZTKP.

(6) Zhotovitel SVI a zhotovitel stavby jsou povinni o jednotlivé vrstvy SVI řádně pečovat až do
předání SVI, aby nedošlo k jakémukoliv poškození nebo znečištění vrstev SVI před
dokončením SVI.

(7) Souhlas s provedenými pracemi je nutnou podmínkou pro předání SVI zhotovitelem SVI
zhotoviteli stavby.

22.8.2 PŘEDÁNÍ SYSTÉMU VODOTĚSNÉ IZOLACE

(1) Zhotovitel SVI na základě souhlasů s provedenými pracemi předá realizovaný SVI zhotoviteli
stavby.

23/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

(2) K vlastnímu předání musí zhotovitel SVI v souladu s předpisem SŽDC S5 předložit zhotoviteli
stavby následující doklady:

• dokumentaci skutečného provedení SVI

• doklady o kvalitě výrobků/materiálů,

• zápisy a protokoly o zkouškách, měřeních a vizuálních kontrolách (vyplněný KZP),

• výsledky kontrolních zkoušek a jejich porovnání s příslušnými ČSN, TNŽ 73 6280, TePř,
hodnotami deklarovanými výrobcem v TPD a případně ZTKP,

• skutečné spotřeby veškerých hmot a výrobků vč. výkazu výměr,

• stavební deník zhotovitele SVI se záznamy o:

- povedených zkouškách, klimatických podmínkách,

- souhlasy s provedením jednotlivých vrstev SVI,

- ekologické likvidaci odpadu, jehož původcem je zhotovitel SVI,

- případné další doklady, které objednatel požadoval v průběhu stavby.

(3) Doklad o tomto předání bude součástí protokolu o převzetí stavby objednatelem.

22.8.3 PŘEVZETÍ PRACÍ

(1) Převzetí prací se provede za celé dílo nebo jeho části ve shodě s požadavky objednatele
uvedenými ve smlouvě o dílo. Řídí se ustanoveními kapitol 1 a 22 TKP.

(2) Zástupce objednatele (TDS) kontroluje shodu s TePř.
(3) K vlastnímu předání musí zhotovitel stavby předložit zástupci objednatele:
(4) doklady uvedené v bodě 22.8.2 a v předpisu SŽDC S5,
(5) doklad o předání SVI mezi zhotovitelem SVI a zhotovitelem stavby.
(6) Dokumentaci, na základě které došlo k převzetí prací, předá objednatel správci objektu.

22.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ

22.9.1 KONTROLNÍ MĚŘENÍ

(1) Kontrolní měření provádí zhotovitel SVI v průběžně po celou dobu provádění SVI. Jde
o kontrolní měření, kterými ověřuje vhodnost klimatických podmínek nebo např. tlouštěk
vrstev SVI zhotovovaných přímo na stavbě, vážení hmot pro stanovení správného poměru
směsí apod., které jsou stanoveny dle TePř v souladu s TPD (včetně KZP) a nespadají do
kontrol dle oddílu 22.5.

(2) U všech těchto měření musí být proveden záznam ve stavebním deníku zhotovitele SVI.
(3) Hodnoty těchto měření se ověřují pouze v případě pochybností nebo při destruktivních

kontrolních zkouškách prováděných dle oddílu 22.5. Pokud se prokáže, že zhotovitel SVI
tyto zkoušky reálně neprováděl nebo výsledky nezaznamenal správně, může tato skutečnost
vést k nepřevzetí provedených prací a následně i odebrání způsobilosti zhotovitele SVI.

22.9.2 MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ

(1) Neurčuje se.

24/25
TKP Kapitola 22 - Izolace proti vodě Účinnost od 1. července 2022

22.10 EKOLOGIE

(1) Z hlediska vlivu stavby na životní prostředí je nutné se řídit podmínkami danými v kapitole
1 TKP a zákonem č. 541/2020 Sb., vyhláškou č. 273/2021 Sb. a katalogem odpadů.

(2) Zhotovitel SVI je povinen mít doklad o ekologické likvidaci odpadu, který je nezbytnou
součástí pro předání a převzetí SVI dle oddílu 22.8.

22.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ
OCHRANA

22.11.1 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

Podmínky pro bezpečnost práce a technických zařízení jsou dány kapitolou 1 TKP.

22.11.2 POŽÁRNÍ OCHRANA

(1) Základní zásady požární bezpečnosti při realizovaných činnostech jsou uvedeny v kapitole
1 TKP.

(2) Při zpracovávání pracovních postupů a při stanovení požárně bezpečnostních opatření při
svařování nekovových materiálů se postupuje obdobně jako při svařování kovových
materiálů, přičemž se vychází z vlastností konkrétního svařovaného materiálu a dané
technologie za účelem zabránit:
• možnosti vzniku a šíření požáru nebo výbuchu s následným požárem působením částic
nekovových materiálů, které odkapávají a hoří,
• vznícení svařovaného materiálu nebo jiných hořlavých látek (např. stanovením
způsobu a délky ohřevu, určením postavení plamene).

(3) Při svařování včetně natavování izolačních materiálů (např. polyethylen v kombinaci
s bitumeny) se hořák zapaluje ve směru větru do otevřeného prostoru, ve kterém se
nevyskytují hořlavé materiály, páry hořlavých kapalin nebo hořlavý plyn.

(4) Zapálený hořák v úsporném režimu se odkládá na volné místo bez hořlavých materiálů ve
stabilizované poloze, přičemž hubice směřuje do volného prostoru. Je nutno zamezit jeho
sklouznutí, pádu, zasypání, stržení vahou hadice nebo náhodnému otevření přívodu plynu,
uhašení či stržení plamene vlivem povětrnostních podmínek.

(5) Po skončení práce s ručním i kombajnovým hořákem se před uložením soupravy hořák nechá
vychladnout, popř. se umístí ve zvláštním držáku umístěném od ventilu tlakové lahve
v požárně bezpečné vzdálenosti určené výrobcem nebo dovozcem.

(6) Po skončení práce se tlaková lahev, hadice a hořák odstraní z pracoviště a uloží na předem
stanovené místo.

22.12 CITOVANÉ A SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

(1) Seznam souvisejících právních předpisů, českých technických norem a vnitřních předpisů
SŽ je uveden v příloze A Kapitoly 1 TKP.

25/25
Ověřovací doložka konverze dokumentu
Ověřuji pod pořadovým číslem 2841191, že tento dokument, který vznikl převedením vstupu v listinné
podobě do podoby elektronické, skládající se z 25 listů, se doslovně shoduje s obsahem vstupu.
Ověřující osoba:
Vystavil: Správa železnic, státní organizace
Datum: 04.07.2022 12:14:56

702ed067-9492-4af4-a545-f6c12d3d814c
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace

TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY
STAVEB STÁTNÍCH DRAH

Kapitola 23
SANACE INŽENÝRSKÝCH OBJEKTŮ

Třetí - aktualizované vydání
změna č. 5

Schváleno I. náměstkem generálního ředitele SŽDC
č.j.: 5584 ze dne 16.2.2006
Účinnost od 1.9.2006
Praha 2006
Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukována, uložena ve vyhledávacím
systému nebo přenášena, a to v žádné formě a žádnými prostředky elektronickými,
fotokopírovacími či jinými, bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Výhradní distributor: České dráhy, a. s., Technická ústředna Českých drah
SATT - oddělení typové dokumentace
Nerudova l
772 58 Olomouc
Obsah

ÚVOD 3

Základní ustanovení 3

Cíle a strategie sanací inženýrských konstrukcí 4

Stavebně technický průzkum 5

Příprava stavebního počinu 6

Požadavky na dodavatele 7

POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ 7

Tradiční materiály 8

Adhezní můstky 9

Správkové malty 10

Povrchové ochranné systémy 11

Injektážní hmoty 13

Nové materiály 13

TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ 14

Sanace betonových konstrukcí 14

Předúprava betonu 14

Předúprava výztuže 16

Sanace výztuže 17

Sanace betonu 20

Injektáže 27

Sanace zděných konstrukcí 32

Spárování 33

Injektování 33

Přezdívání 34

Plombování 34

Spínání a stahování 35

Povrchová ochrana 35

DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY 36

Dodávka a skladování 36

Průkazní zkoušky 36

ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY 40

PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY 42

KLIMATICKÁ OMEZENÍ 43

ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ 43

KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ 43

EKOLOGIE 44

BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA 44

SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY 44

Technické normy 44

Předpisy 46

Související kapitoly TKP 46

1
Příloha 1 Výklad pojmů 47

Příloha 2 Stavebně technický průzkum 50

Příloha 3 Netradiční zkušební postupy 53

2
23.1 ÚVOD

Kapitola 23 TKP se zabývá sanacemi inženýrských objektů, které jsou součástí železniční infrastruktury.

Inženýrskými objekty se pro potřeby této kapitoly rozumí především stavby železničního spodku (mosty,
propustky, tunely, zdi). V přiměřeném rozsahu lze tuto kapitolu využít i pro sanace pozemních staveb (výpravní
budovy, nástupištní přístřešky apod.).

Kapitola 23 TKP je použitelná pro sanace objektů realizovaných z prostého betonu, železobetonu, předpjatého
betonu a zdiva.

Kapitola 23 TKP pojednává uceleně o celém sanačním procesu, který by měl být navržen a proveden tak, aby
sanace byla realizována efektivně, tj. aby se při vynaložení přiměřených prostředků co nejvýrazněji prodloužila
životnost inženýrského díla.

Tato kapitola vychází a navazuje na ustanovení definice a pojmy kapitoly 1 TKP "Všeobecně". Kapitola 23 TKP
a kapitola 1 TKP musí být používány jako nedílné součásti.

Sanace inženýrských konstrukcí jsou však v mnoha bodech specifickou oblastí a při tvorbě technických
a kvalitativních podmínek pro sanace nelze vždy uplatnit smluvně taxativní dikci textu. To vede ke snaze
poskytnout uživateli základní, ale co nejkomplexnější informace nejen o realizaci, ale i o metodice plánování
a přípravy sanačních prací včetně kontroly kvality. Platnost příslušných předpisů a podmínek pro přípravu staveb
tím není nijak změněna. Konkrétní podmínky pro konkrétní stavbu musí být vždy obsahem projektové
dokumentace.

U složitějších úkolů se doporučuje řešení konzultovat se specialisty a konfrontovat s nejaktuálnějším stavem
poznání a Evropskými normami. Výsledek sanace může být značně ovlivněn správnou volbou materiálů
a výběrem vhodné technologie, které jsou z velké části závislé na výběru zhotovitele a dopracování projektové
dokumentace v rámci dokumentace dodavatele. Z těchto důvodů se doporučuje u složitějších sanací nebo sanací
významných svým rozsahem zpracování nezávislého posudku dokumentace zhotovitele.

V případě požadavku na použití netradičních materiálů nebo technologií se vypracují zvláštní technické
kvalitativní podmínky (ZTKP). Povinnost vypracovat ZTKP přísluší iniciátorovi použití těchto materiálů nebo
technologií (zadavatel, projektant, dodavatel).

Vzhledem k stále probíhajícímu dynamickému vývoji v oboru sanací konstrukcí a nutnosti zasazení této kapitoly
do širších souvislostí je základní text doplněn přílohami, které slouží k definování některých pojmů (Příloha 1),
stanovení základních požadavků na stavebně technický průzkum (Příloha 2) a k popisu nenormových zkušebních
postupů (Příloha 3).

23.1.1 Základní ustanovení

Tato kapitola TKP se vztahuje na sanační zásahy, jejichž cílem je:
- obnovit statickou funkčnost konstrukčních prvků,
- obnovit homogenitu prvků narušených trhlinami,
- obnovit schopnost konstrukce odolávat průnikům vody,
- zastavit korozní procesy na výztuži,
- obnovit statickou funkčnost degradovaných vrstev,
- obnovit původní rozměry konstrukce,
- obnovit estetický vzhled konstrukce.

Při posuzování zbytkové životnosti sanovaných konstrukcí je třeba vždy realisticky posoudit efekt provedených
sanačních zásahů. V některých případech nelze počítat s plným obnovením funkčních parametrů konstrukce,
které by odpovídaly stavu po jejím uvedení do provozu.

Součástí úvodního rozhodovacího procesu musí být vždy posouzení, zdali efektivní alternativou není výstavba
inženýrského objektu nového.

3
Součástí rozhodovacího procesu musí být posouzení finanční náročnosti alternativních variant sanace ve fázi
přípravné dokumentace.

Součástí procesu sanace musí být i garanční kontroly sanace tak, aby se dodatečně ověřilo (obvykle před
uplynutím záruční doby), že sanace byla navržena a provedena kompetentně. Výsledky těchto kontrol by měly
být vyhodnoceny a využívány k formulování sanačních strategií v budoucnu.

Tato kapitola TKP není primárně určena pro zesilování inženýrských objektů a rekonstrukce související se
změnou jejich zatížitelnosti nebo charakteru užívání. Při těchto pracích však může být přiměřeně využita.
Některé postupy zesilování jsou uvedeny i v této kapitole. Obecně je však nutné vždy dodržovat kapitoly 17, 18
a 20, případně 24 TKP.

Tato kapitola neřeší konstrukční souvislosti, které musí být řešeny projektovou dokumentací na základě
průzkumů příslušného charakteru. Použití technologií uvedených v této kapitole musí vždy předcházet posouzení
možných příčin degradace objektu nebo konstrukčního prvku. Rozhodnutí o způsobu sanace konstrukce musí být
provedeno v souvislostech uvažujících statické působení, konstrukční uspořádání, účel a využitelnost konstrukce
a také s ohledem na estetické požadavky výsledného efektu sanačního zásahu.

Jedním z podkladů pro sanace prvků inženýrských konstrukcí se statickou funkcí musí být statické posouzení.
V případě pochybností o zatížitelnosti stávajícího objektu nebo je-li součástí sanace zesilování konstrukce musí
projektu stavby předcházet zpracování statického přepočtu.

Při veškerých činnostech popisovaných v této kapitole TKP je třeba respektovat platné ČSN i návazné technické
normy a předpisy (TNP) zadavatele. V případě rozporu mezi ustanoveními této kapitoly TKP a ČSN nebo
ostatních TNP platí ustanovení těchto TKP.

23.1.2 Cíle a strategie sanací inženýrských konstrukcí

Hlavním cílem sanace betonu a zdiva je především zastavit nebo zpomalit korozní procesy, probíhající
v konstrukčních prvcích, obnovit jejich původní rozměry, homogenitu i požadovaný estetický vzhled
a prodloužit jejich trvanlivost.

Projektová dokumentace musí vždy zohlednit příčiny degradace konstrukce a zajistit odstranění nebo
minimalizaci jejich účinků. V těchto souvislostech je nutné respektovat příslušná ustanovení kapitol 17, 18, 20
a 22, případně kapitoly 25 TKP.

Je nutné preventivně posuzovat stav konstrukce ve vhodných intervalech a aktuální výsledky archivovat (musí
být zaveden systém dohlédací činnosti a jejího evidování).

Pokud se zjistí vady nebo poruchy, mají se provést další posouzení, ve kterých se stanoví rozsah vad a poruch
a jejich příčiny. Obvykle je potřebné provedení jak zkoušek přímo na místě, tak i zkoušek laboratorních,
prostřednictvím stavebně technického průzkumu (STP).

Za primární zdroj ohrožení konstrukcí staveb železničního spodku je považováno působení vody v různých
modifikacích spolu s účinky mrazových cyklů. Z tohoto důvodu se za prioritní považuje zajištění konstrukce
proti průsakům vody.

Projektová dokumentace musí řešit ochranu před působením vody a mrazu komplexně. Komplexním postupem
se rozumí v první řadě zajištění odvedení vody z dosahu konstrukčních prvků a jejich následná ochrana. Ta může
být zajištěna vlastní odolností konstrukčního materiálu nebo bariérovou ochranou příslušných částí konstrukce
před pronikáním vody (izolační souvrství). Odolnost samotných části konstrukce lze dosáhnout volbou
kvalitních materiálů nebo jejich dodatečnou ochranou speciálními hmotami (povrchové ochranné systémy).

Sanace betonových a zděných konstrukcí lze členit do čtyř kategorií podle požadavků, které jsou na
sanace kladeny a cílů, které jsou sanací sledovány:

- preventivní (profylaktický) zásah na dosud korozně nepoškozené a staticky zcela vyhovující
konstrukci, jehož jediným cílem je v předstihu s co nejmenšími náklady prodloužit životnost
objektu,

- ochrana a oprava, jejímž cílem je obnovit estetický vzhled konstrukce, zejména z hlediska
barevného řešení, tento zásah je pochopitelně současně využíván i k prodloužení životnosti
objektu,

- sanační zásah na korozně poškozené konstrukci, která však po statické stránce stále vyhovuje;
cílem tohoto typu sanace je zastavit pokračování korozních procesů, obnovit estetický vzhled
konstrukce i veškeré její další užitné parametry,

4
- sanační zásah, kdy v důsledku korozních procesů je již ohrožena nejen životnost konstrukce,
ale i její statická bezpečnost; konstrukci je třeba zesílit např. přidáním nové výztuže; tento typ
sanace připadá v úvahu i tehdy, mají-li být změněny užitné parametry objektu, tj. např.
zvětšena zatížitelnost.

Při rozhodování o činnosti, která má splnit všechny budoucí požadavky na životnost celé konstrukce, je nutné
analyzovat všechny navržené postupy. Zde je potřeba zohlednit řadu faktorů, které jsou následně na konstrukci
kladeny.
Základní faktory, které ovlivňují výběr vhodných variant řešení jsou:

- předpokládané využití, návrhová a provozní životnost konstrukce,
- konstrukční hlediska,
- požadované funkční parametry (včetně např. požární odolnosti a vodotěsnosti),
- pravděpodobná dlouhodobá funkčnost provedené ochrany a opravy,
- možnosti pro dodatečnou ochranu, opravu a sledování,
- počet a náklady opakovaných sanací, předpokládaných během návrhové životnosti konstrukce,
- náklady a způsob financování variantních ochranných a sanačních opatření, včetně budoucí

údržby a zabezpečení finančních prostředků na ni,
- vlastnosti a možné způsoby předúpravy podkladu,
- vzhled ošetřené nebo opravené konstrukce,
- ekologická a hygienická hlediska,
- zdravotní a bezpečnostní hlediska.
Postup řešení problémů souvisejících se sanací betonu a zdiva zahrnuje rozbor, strategii, návrh sanace a její
realizaci. Je nutné provést souhrnné posouzení celého spektra příčin i důsledků poškození. Výsledky
vyhodnocení, spolu s potřebami nebo požadavky uživatele, poskytují potřebné informace pro návrh projektu
sanace. Konečný návrh představuje řešení, které zohledňuje trvanlivost, proveditelnost a kompatibilitu se
stávající konstrukcí.

Nejdůležitější součástí návrhu sanace je výběr vhodných zásad ochrany a opravy. Proto je vhodné připravit
několik variantních řešení, vycházejících z odborného posouzení, z nichž se následně provede konečný výběr.

Pro všechny vybrané zásady se stanoví vhodné metody, včetně kvalitativních požadavků pro navrhované
metody, kde se definuje uvažované použití výrobků a systémů.

Provádění prací se musí svěřit dodavateli s dostatečnou a prokazatelnou zkušeností s prováděním daného druhu
sanací.

Musí se vytvořit takový systém kontroly jakosti, který zajistí splnění specifikovaných kvalitativních požadavků
a výběr správných metod pro sanaci.
Musí se stanovit příslušné podmínky pro přejímku. Veškerá dokumentace, týkající se sanace, se má uchovávat
v příslušném systému řízení projektu.

23.1.3 Stavebně technický průzkum

Stavebně technický průzkum (STP) je nezbytným podkladem pro zpracování projektu sanace a pro její
objektivní ocenění.
STP se člení na etapy. Rozsah jednotlivých etap je dán především předpokládaným rozsahem stavebního počinu.
Rozsah jednotlivých etap je třeba přizpůsobovat závěrům předchozí etapy a závěrům předchozího stupně
projekční přípravy.
Pro každou etapu STP musí být vždy zpracován projekt STP. Projekt STP musí být odsouhlasen projektantem
příslušného stupně projektové přípravy, který bude jeho závěry využívat.
Podrobnosti týkající se STP a požadavky na minimální rozsah závěrečné zprávy z STP jsou uvedeny v příloze 2.

5
23.1.4 Příprava stavebního počinu

Příprava stavebního počinu se řídí příslušnými předpisy a podmínkami zadavatele.

Projektová dokumentace sanace by měla být vždy zpracována v dostatečném předstihu před výběrovým řízením,
resp. před realizací sanace. Optimální situace je, aby projekt sanace byl zpracován v roce předcházejícím
předpokládanému datu realizace sanačního zásahu.
Podkladem pro vypracování projektové dokumentace sanace jsou:

- stavebně technický průzkum, resp. zpráva o výsledcích STP,
- původní (archivní) dokumentace objektu nebo dokumentace skutečného provedení,
- závěry z dohlédací činnosti,
- vzorové listy a další normativní podklady z doby výstavby objektu,
- požadavky investora na funkčnost a zbytkovou životnost konstrukce po provedeném sanačním

zásahu,
- stanovisko investora k možnosti zpřístupnění konstrukce,
- požadavky investora na možnosti výluky provozu na konstrukci,
- požadavky investora na estetický vzhled resp. barevné vyznění konstrukce,
- případné požadavky státních institucí (např. památkového úřadu, pokud je sanovaná

konstrukce technickou památkou apod.).
Projektová dokumentace musí obsahovat:

- popis systému sanace (druhy, pořadí a tloušťky vrstev, úprava povrchu před nanášením,
konkrétní způsob nanášení, způsob úpravy povrchu, metoda ošetřování pro konkrétní systém
a stanoviště, orientační harmonogram prací, zejména s ohledem na klimatické podmínky ve
vazbě na použité sanační hmoty),

- požadavky na parametry jednotlivých materiálů z hlediska jejich funkce v sanačním systému,
z hlediska jakosti a případné vzájemné nezaměnitelnosti v rámci konkrétních sanačních hmot,

- doporučení jednotlivých technologických operací, které se jeví jako vhodné pro konkrétní typ
konstrukce, a výpis technologií, které se nedoporučují,

- doporučení jednotlivých výrobků a hmot pro sanaci z hlediska jejich parametrů,
- popis systému protikorozní ochrany oceli (druhy a tloušťky vrstev, předúprava povrchu) pro

konkrétní objekt, specifikaci betonářské výztuže, předpínací výztuže, ocelových prvků systému
předpětí a tuhé výztuže,
- další použité postupy prací a údaje o prvcích systému na konkrétním objektu, které mají
význam pro zamýšlenou ochranu a opravu a vliv na jakost dodávky,
- způsob likvidace vybouraných hmot, odstraněných vrstev, obalů, zbytků aplikovaných hmot
a odpadů u konkrétního objektu,
- požadavky na záruky a údržbu,
- požadavky na průkazní a kontrolní zkoušky a na referenční plochy,
- předpokládaný rozsah výměr.
Dokumentace dodavatele

Rozsah dokumentace dodavatele je určen potřebou dalšího rozpracování projektové dokumentace pro účely
stanovení konkrétních materiálů a pracovních postupů včetně požadavků na kontrolní činnost a systém jakosti.

Požadavky zadavatele na rozsah dokumentace dodavatele musí být uvedeny v zadání stavby. Vždy je nutno
zpracovat Technologický předpis.

Technologický předpis musí respektovat technologické postupy výrobce příslušných sanačních materiálů,
případně technické listy výrobců hmot (stavebních výrobků). Technologický předpis musí obsahovat kontrolní
a zkušební plán pro vlastní kontrolní zkoušky a měření zhotovitele pro konkrétní objekt, druhy a rozsah
referenčních ploch.

Dodavatel vybere a navrhne konkrétní materiál podle požadavků projektové dokumentace. Navržený výběr musí
být odsouhlasen autorským dozorem.

6
Technologický předpis musí odsouhlasit zodpovědný zástupce zadavatele (obvykle stavební dozor) a to na
podkladě souhlasného stanoviska autorského dozoru.

23.1.5 Požadavky na dodavatele

Dodavatel musí prokázat způsobilost pracovníků, strojního zařízení, skladování, dopravy, kontrolního systému
a dalších činností, které mohou ovlivnit jakost sanace betonových konstrukcí. V dokumentu systému jakosti
musí být doloženy předpokládané technické postupy oprav.

Dodavatel musí prokázat ověřitelnými referencemi, že má s technologiemi použitými v rámci projektu sanace
víceleté zkušenosti a dosáhl uspokojivých výsledků.

Dodavatel musí prokázat u všech vedoucích a středních řídících pracovníků odbornou způsobilost
k požadovaným úkonům; u řídících pracovníků např. osvědčení o autorizaci a doklad o úspěšném absolvování
speciálních kurzů u akreditovaných pracovišť, znalecké oprávnění, sdělení o praxi v dané činnosti apod.

Autorizace není striktně vyžadována, protože specifická autorizace pro sanační práce není udělována.
Předpokládá se, že autorizace osob řídících sanační práce může být vydána pro příslušné autorizační okruhy dle
staveb, které jsou sanovány (mosty a inženýrské stavby, pozemní stavby apod.). Jako rozhodující kvalifikační
předpoklad pro řízení sanačních prací je praxe v oboru sanací inženýrských konstrukcí. U dělnických profesí
doklad o úspěšném absolvování speciálních kurzů a potvrzení o praxi v dané činnosti pro pracovníky provádějící
specializované sanační práce.

Zadavatel má právo vyžadovat jmenovitou kontrolu přítomnosti pracovníků u nichž byla dodavatelem prokázána
kvalifikace. Zadavatel má právo přerušit práce nebo práce nepřevzít, pokud budou vykonávány pracovníky
u nichž nebyla prokázána praxe a proškolení pro provádění příslušných sanačních postupů.

Zadavatel má právo vyžadovat od dodavatele údaje o zkušenostech a kvalifikaci personálu, který se bude podílet
na sanaci kdykoliv v průběhu její realizace. U významnějších sanačních zásahů si investor může vymínit, že ve
stavebním deníku budou pracovníci, přítomní na stavbě, uváděni jmenovitě.

Jakákoliv změna v personálním obsazení stavby, změna subdodavatelů, změna plánu jakosti či rozsahu
prováděných kontrolních zkoušek musí být předem odsouhlasena zadavatelem.

Požadavky na rozsah praxe a proškolení musí být uvedeny v zadání stavby. Požadavky na reference a jejich
rozsah a obsah musí být také stanoveny v zadání stavby.
Seznam referencí musí zejména obsahovat:

- informace o sanacích podobných staveb s případným vyjádřením provozovatele resp.
s výsledky pozáručních kontrol,

- popis rozsahu a formy účasti na uváděných referenčních stavbách zejména pokud se týče
procentuálního podílu vlastních činností.

Reference mohou být též prokázány odbornými články nebo příspěvky o provedených sanacích, pokud jsou
předchozí body jejich součástí.

Zhotovitel musí dále prokázat, jakým způsobem zabezpečuje jakost práce resp. jaký systém jakosti má zavedený.
Požadavek na certifikaci zavedeného systému jakosti, pokud se vyžaduje, musí být uveden v zadání stavby.

Pro konkrétní sanační akci zpracuje zhotovitel plán zabezpečení jakosti, zaměřený na požadované technologie
a druhy oprav a konkretizovaný pro dané podmínky při opravě konstrukce. Plán jakosti musí obsahovat také
kontrolní a zkušební plán, tj. druhy a počty zkoušek, kterými zhotovitel bude sám kontrolovat kvalitu
jednotlivých technologických operací.

Rozsah plánu zabezpečení jakosti se vždy přiměřeně upraví podle skutečného rozsahu sanačního zásahu.

23.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

Materiály pro sanace jak co do typu, tak kvality jsou vždy předepsány projektovou dokumentací. K volbě
materiálu pro sanace se může vyjadřovat technický úsek investora i vybraný zhotovitel.

Technické parametry materiálu pro sanace prokazuje dodavatel materiálu prohlášením o shodě, protokoly
zkoušek materiálů z akreditované laboratoře (průkazní zkoušky) a dle požadavků zadavatele i prokazatelnými
referencemi o použití a dlouhodobé spolehlivosti funkce materiálů na srovnatelně sanované konstrukci
(viz. kap 23.1.5).

7
Technické parametry materiálů musí splňovat kromě požadavků projektu hodnoty uvedené v přiložených
tabulkách č. 23-1 a 23-2.

Parametry použitých materiálů pro sanace se při realizaci průběžně ověřují kontrolními zkouškami prováděnými
na zhotoviteli nezávislou autorizovanou právnickou nebo fyzickou osobou (viz kap. 23.5).

Dodávky materiálu pro sanace jsou na stavbě evidovány prostřednictvím dodacích listů, které jsou archivovány
a jejich kopie jsou součástí předávací dokumentace díla.

Dodací list musí obsahovat minimálně tyto údaje:
- přesné označení materiálu,
- způsob balení materiálu,
- celkovou hmotnost dodávky,
- datum výroby materiálu,
- čísla výrobních šarží, pokud je materiál takto označen.

Použití materiálu je zaznamenáváno do stavebního deníku s uvedením:
- přesného označení materiálů,
- spotřebovaného množství,
- způsobu aplikace.

Na vyžádání objednatele lze evidovat skutečnou spotřebu materiálu skladováním a evidencí prázdných obalů.

Jednotlivé materiály musí mít přiměřeným způsobem prokázán jejich vliv na životní prostředí včetně rizik
vyplývajících z jejich užití. Za dostatečný doklad se považuje tzv. Bezpečnostní list materiálu (viz. kap. 23.11).

Zhotovitel musí veškeré materiály skladovat podle běžných zásad nebo pokynů výrobce obsažených
v Technickém listu. Zhotovitel musí doložit ekologickou likvidaci obalů (viz kap. 23.10).

K sanacím inženýrských objektů se používá široké spektrum tradičních hmot i speciálních materiálů. V závislosti
na době, po kterou jsou s daným typem materiálu zkušenosti, je třeba prověřovat údaje o jeho parametrech,
předpokládané životnosti a stárnutí. Za výběr materiálu a požadavky na něj kladené zodpovídá především
projektant. Jen on zná všechny souvislosti konstrukčního řešení a je tedy kompetentní posuzovat vhodnost
či nevhodnost materiálu pro navržený konstrukční resp. sanační systém.

23.2.1 Tradiční materiály

Tradičními materiály rozumíme ty stavební hmoty, s jejichž využitím jsou mnohaleté, ve většině případů více
než stoleté zkušenosti, takže kvalitové požadavky na ně jsme schopni formulovat na základě dlouhodobě
ověřených empirických zkušeností.

Při formulaci požadavků na kvalitu tradičních stavebních materiálů není tedy rozhodující otázkou jakou kvalitu
pro jednotlivé typy materiálu předepsat, ale spíše obecně platný požadavek, že starší (původní) i nově doplněné
materiály by měly být fyzikálně kompatibilní, tj. zejména z hlediska:

- pružnostně pevnostního,
- teplotní roztažnosti,
- dlouhodobé stability.

V tomto ohledu je tedy velmi důležité, aby stavebně technickým průzkumem byly zjištěny co nejpřesněji
parametry tradičních materiálů ve stávající konstrukci tak, aby nově zvolené materiály se z výše uvedených
hledisek k původním co nejvíce přibližovaly.
Kámen

Pro sanaci kamenného zdiva se smí použít pouze stejného druhu kamene či petrograficky příbuzného druhu
kamene, který byl použit pro výstavbu objektu.

Součinitel mrazuvzdornosti jako základní parametr vhodnosti kamene pro jeho exteriérové použití stanoví
projektant rekonstrukce. V žádném případě se nepřipouští použití kamene, jehož součinitel mrazuvzdornosti je
nižší než 0,75 podle ČSN 72 1800.

U nasákavých hornin (např. pískovec, opuka) musí být provedena taková konstrukční opatření, která zamezí
trvalému provlhání těchto materiálů. Opatření povrchu kamenné konstrukce bariérovým nátěrem není ve většině

8
případů vhodné. Podle aktuální situace lze případně zvážit použití hydrofobizační penetrace, která sníží
nasákavost kamene a současně umožní migraci vodní páry.
Cihly

Pro přezdívání pohledových ploch zděných konstrukcí se smí použít pouze cihly příslušného formátu minimální
pevnostní značky 25, s mrazuvzdorností M 50 a objemovou hmotností minimálně 1.600 kg.m-3 a nasákavostí
8 až 10 % hmotnostních podle ČSN 72 2623.

Pro výslednou kvalitu zdiva je však kromě kvality cihel a zdicí malty velmi důležité i správné provedení, a to jak
z hlediska správné skladby zdiva, tak šířky ložných i styčných spár. Nesprávná vazba zdiva (průběžné styčné
spáry) může ohrozit únosnost zdiva podstatně více než použití více či méně kvalitních materiálů. Podobně
s šířkou ložných a styčných spár výrazně klesá únosnost zdiva. Je třeba si uvědomit, že malta ve zdivu působí ve
stavu tříosé napjatosti a její pevnost ve srovnání s pevnostmi stanovenými na kontrolních krychlích je až
několikanásobně vyšší.
Malty pro zdění a spárování

Malty pro zdění a spárování obecně musí splňovat požadavky ČSN 72 2430. Je však na projektantovi, aby pro
specifické konstrukce nebo účel použití předepsal takové fyzikálně mechanické vlastnosti zdicí malty, které jsou
k danému účelu potřebné. Vzestup pevnosti zdicí malty v tlaku o 5 MPa se projeví ve výpočtové pevnosti zdiva
nárůstem o 0,3 až 0,5 MPa. Nejvyšší značka zdicí malty podle ČSN 72 2430 (zn. 150 - 15 MPa) je přitom
standardně dosažitelnou úrovní při použití běžné cementové malty míchané v hmotnostním poměru 1:4.
Z hlediska dlouhodobé funkčnosti zdiva je pro zdicí maltu v exteriérových podmínkách podstatně důležitější její
mrazuvzdornost, která by měla být standardně dokládána formou průkazních zkoušek.

V případě spárovací malty je nejpodstatnějším parametrem míra objemových změn (smrštění spárovací malty).
Vzhledem k tomu, že smrštění spárovací malty může ohrozit kompaktnost zdiva jak z hlediska statického, tak
i z hlediska jeho výsledné vodotěsnosti je nezbytné, aby zdicí malty, používané při sanaci náročnějších
inženýrských konstrukcí měly objemové změny menší než 0,4 mm/m (u běžné cementové malty se pohybují
objemové změny obvykle v intervalu 1,5 až 2,5 mm/m). Spárovací malty s potlačenými objemovými změnami
musí obsahovat speciální organické, resp. anorganické přísady a lze je připravit pouze jako prefabrikované
(pytlované). O jejich použití by měl rozhodovat projektant v souladu s širšími konstrukčními souvislostmi
projektované sanace.
Beton

Požadavky na kvalitu betonu a betonové směsi jsou uvedeny v kapitole 17 TKP.

23.2.2 Adhezní můstky

Adhezní můstek je materiálem, který je schopen zajistit zvýšenou soudržnost s podkladem v náročnějších
podmínkách. Pokud je to možné, je třeba se použití adhezního můstku vyhýbat a zajistit soudržnost správkové
malty s podkladem kvalitní předúpravou podkladu. Pokud však nelze s ohledem např. na provozní podmínky
provádět předúpravu podkladu nebo v situaci, kdy podklad je velmi hutný, umožní adhezní můstek tyto
problémy eliminovat. Adhezní můstek však v žádném případě není schopen zajistit plnohodnotnou funkci
správkové malty na problematickém podkladu, tj. např. podkladu s nízkou pevností v tahu povrchových vrstev.

Adhezní můstky mají různou materiálovou bázi. Rozlišujeme tři základní typy:
- čistě cementové adhezní můstky,
- polymercementové adhezní můstky,
- čistě polymerní, převážně epoxidové adhezní můstky.

Klasickým, čistě cementovým „adhezním můstkem“ je tzv. cementový prostřik (špric), který by se však při
sanaci inženýrských objektů neměl používat, protože při jeho přípravě na stavbě nelze garantovat jeho výsledné
vlastnosti.

Nejtypičtějším, nejčastěji používaným adhezním můstkem je cementopolymerní, obvykle dvousložková
suspenze, která se na předupravený a čistý povrch nanáší štětcem, válečkováním nebo stříkáním. Základní
podmínkou při aplikaci těchto adhezních můstků je, aby správková malta byla nanášena do čerstvého
(zavadlého) adhezního můstku. Pokud dojde k zatuhnutí, resp. zatvrdnutí adhezního můstku může adhezní
můstek působit spíše jako separační vrstva. Jedním z významných parametrů adhezního cementopolymerního
adhezního můstku je tzv. otevřená doba, tj. časový úsek, během kterého je nezbytné aplikovat správkovou maltu.
Tato otevřená doba se výrazně mění v závislosti na teplotě.

9
Cementopolymemí adhezní můstky mají většinou dlouhou dobu zrání, která souvisí s pomalejším síťováním
použité polymerní disperze. Konečných pevností dosahuje cementopolymemí adhezní můstek obvykle
v intervalu 28 až 60 dnů. V případě, že je sanační souvrství zkoušeno v menším stáří, je třeba tuto skutečnost při
interpretaci získaných výsledků zohlednit.

Cementopolymemí adhezní můstky jsou aplikačně poměrně náročné, (je třeba vždy nanášet jen na takový úsek,
který může být vzápětí reprofilován správkovou maltou).

Čistě polymerové adhezní můstky obvykle na bázi epoxidové pryskyřice, jsou velmi spolehlivé a umožňují
přikotvit správkové malty i k velmi problematickému podkladu. Provádí se tak, že na suchý, nečistot zbavený
podklad se válečkováním nanese dvousložková epoxidová pryskyřice a vzápětí se na takto ošetřený podklad
aplikuje monofrakční suchý křemičitý písek se zrnitostí 1 až 4 mm. Epoxidová pryskyřice se díky svým
penetračním schopnostem, případně díky použití penetrace velmi dobře zakotví do podkladního betonu
(u vodorovných podkladů je schopna proniknout do hloubek 3 až 5 mm) a současně zrna suchého písku se
spolehlivě zakotví do epoxidové vrstvy. Tento adhezní můstek může být připraven ve větším předstihu
a dodatečně lze na něj nanášet správkovou maltu. Díky mechanickému zakotvení správkové malty do zrn písku
se tak dosáhne vynikajícího zakotvení správkové malty do podkladu. Zkoušky soudržnosti správkové malty
v těchto případech jsou vždy obvykle vyšší než tahová pevnost podkladního betonu resp. tahové pevnosti
správkové malty.

Adhezní můstky se obvykle současně využívají i jako antikorozní ochrana výztuže. K tomuto účelu lze použít
vhodné cementopolymemí i čistě polymerní - epoxidové adhezní můstky. Předpokladem jejich účinnosti jako
ochrany výztuže je dokonalé očištění korodující výztuže a celoplošná aplikace.

23.2.3 Správkové malty

Správkové malty musí splňovat především tyto požadavky:
- vysokou soudržnost s podkladem,
- mrazuvzdornost minimálně na úrovni T 100, případně větší podle konkrétních podmínek
expozice,
- omezený vznik smršťovacích trhlin,
- minimální objemové změny v důsledku změn vlhkosti a teploty,
- dobrou vodotěsnost resp. malou nasákavost,
- co nejnižší modul pružnosti, který by měl být nižší než modul pružnosti podkladního betonu,
- pevnost v tlaku, resp. v tahu za ohybu na shodné nebo mírně vyšší úrovni než podkladní beton,
- zvýšenou odolnost vůči agresivním médiím podle konkrétních podmínek expozice.

Požadované základní parametry správkových hmot jsou uvedeny v následující tabulce.

Tab. 23-1 Požadované základní parametry správkových hmot

Parametr Průkazní zkoušky Kontrolní zkoušky
Pevnost v tlaku Požadovaná hodnota Požadovaná hodnota
> 25 MPa < 50 MPa > 25 MPa < 50 MPa

Pevnost v tahu za ohybu > 5,5 MPa > 5,5 MPa

(Soudržnost s podkladem > 1,7 MPa > 1,1 MPa
(bez adhezního můstku) jednotl. > 1,5 MPa jednotl. > 0,8 MPa

Smršťování < 0,5 %„ -

Sklon k tvorbě trhlin 1 trhlina šířky do 0,1 mm 1 trhlina šířky do 0,1 mm

Mrazuvzdornost T 100 -

Koeficient teplotní roztažnosti < 14 x 10-6 -

Statický modulpružnosti < 30 GPa -

10
Správkové malty se používají výhradně prefabrikované, a to jednosložkové nebo dvousložkové. Obecné
požadavky na správkové hmoty i jejich zkoušení jsou obsaženy v ČSN EN 1504.

Nejpodstatnějšími požadavky na správkové malty je jejich optimální přídržnost k podkladnímu betonu a absence
smršťovacích trhlin. Aby bylo dosaženo optimálního výsledku v tomto směru, je třeba použít nejen vhodnou
správkovou maltu, ale také ji správně aplikovat a přiměřeným způsobem ošetřovat. I velmi dobrá správková
malta, použitá nevhodně a neošetřovaná nezajistí dosažení požadovaného výsledku.

Prioritně se volí použití správkových malt cementopolymerních vzhledem k jejich vysoké alkalitě, která
zajišťuje pasivaci odhalené výztuže a částečně je schopna i repasivovat povrchové i zkarbonatované vrstvy. Čistě
polymerní, např. epoxidové správkové hmoty jsou používány pro reprofilace jen výjimečně. Užívány jsou spíše
jako zálivkové či konstrukční výplňové materiály. Jejich předností je vysoká přídržnost k podkladu, dobré
mechanické vlastnosti. Nevýhodou pak vysoký koeficient teplotní roztažnosti, výrazná závislost materiálových
vlastností na teplotě, vytvoření absolutní parozábrany na povrchu prvku a nevyhovující alkalita z hlediska
pasivace výztuže.

23.2.4 Povrchové ochranné systémy

Povrchové ochranné systémy vytvářejí na povrchu sanované konstrukce doplňující bariéru proti průniku
nežádoucích médií zejména k ocelové výztuži. Jedná se především o průnik oxidu uhličitého a vody, může se
však jednat i o celé spektrum dalších agresivních médií podle konkrétní expozice železobetonového prvku.
Současně povrchové ochranné systémy barevně sjednocují povrch lokálně opravované betonové konstrukce
a zlepšují její celkový vzhled.

Vzhledem k omezené životnosti povrchových ochranných systémů (5 až 10 let), nelze je považovat za
plnohodnotnou náhradu dostatečně tlusté krycí vrstvy betonu nebo správkové hmoty nad výztuží. Pro výběr
povrchového ochranného systému jsou rozhodující tato kritéria:

- požadovaná hodnota difúzního odporu vůči vodní páře a oxidu uhličitému,
- odolnost vůči specifickým agresivním médiím, např. posypovým solím,

- přídržnost k podkladu,
- požadavky na vodotěsnost,
- požadavky na překlenutí stabilních nebo pohyblivých trhlin,

- požadavky na vzhled, barevnost a strukturu povrchu.

Povrchové ochranné systémy rozdělujeme na - impregnace,

- nátěry.

11
Tab. 23-2 Požadované parametry ochranných bariérových nátěrů

Parametr Typ nátěru P růkazní zkouška Kontrolní zkouška
Požadovaná hodnota Požadovaná hodnota
Přídržnost s podkladem parotěsný
propustný 1,2 MPa 0,8 MPa
Tloušťka tenkovrstvých nátěrů 0,8 MPa 0,6 MPa
Ekvivalentní difúzní tloušťka parotěsný 200 - 300 pm
propustný 100 - 200 pm 1)
rD, H O > 10 m
Difúzní ekvivalent tloušťky parotěsný < 4 m, lépe < 3 m -
paropropustný > 50 m
vzduchové vrstvy SD, CO2 > 50 m -
Vodotěsnost V 30 parotěsný 0,0 1 . m2 0,0 1 . m2
paropropustný < 2.0 l.m2 < 2.0 l.m2
Schopnosti překlenovat trhliny
Odolnost vůči agresivním parotěsný 2) -
vlivům paropropustný
Odolnost UVzáření 2) 3) -
parotěsný
Odolnost vysokým teplotám paropropustný odolný UV záření -
odolný UV záření
Mrazuvzdornost parotěsný -
paropropustný 60 °C 4)
-
parotěsný 50 cyklů
paropropustný 50 cyklů

parotěsný
paropropustný

Vysvětlivky: 1) podle technologického předpisu sanace, event. dle specifikace výrobce,
2) požadavky se řídí zvláštními předpisy,
3) požadavky na typ a rozsah zkoušek předepisuje technologický předpis sanace.
4) není-li stanoveno jinak.

Impregnace je obvykle nízkoviskózní vodný nebo ředidlový roztok, mající schopnost pronikat strukturou pórů
pod povrch prvku. Tento průnik je však vždy omezen hloubkou maximálně několika mm. Spotřeba impregnace
se i u vícenásobné aplikace pohybuje maximálně do 200 g/m2 Obvykle se jedná o transparentní bezpigmentové
materiály, které nevytvářejí na povrchu prvku vrstvu s měřitelnou tloušťkou.

S ohledem na jejich charakter a spotřebu nedojde k úplnému uzavření pórového systému. Tato úprava obvykle
zmenšuje průnik tekutých médií betonem, zpevní povrch a neeliminuje přirozenou difúzi vodní páry prvkem.

Speciálním typem jsou hydrofobní impregnace, které se vsáknou do ošetřovaného materiálu a brání netlakové,
obvykle srážkové vodě ve vnikání do povrchových vrstev konstrukce. Jedná se opět o materiály jak na vodní, tak
rozpouštědlové bázi. Předností impregnace je, že nemohou být mechanicky porušeny nebo abradovány. Jejich
dlouhodobá účinnost je tedy obvykle vyšší než u standardních povrchových nátěrů.

Nátěry se provádí nanášením filmotvorného materiálu na podklad. Formulovány jsou na základě různých
materiálových bází převážně organického původu. Nátěry kromě pojivové fáze a jemných plniv obsahují celou
řadu dalších přísad, které ovlivňují jak jejich zpracovatelnost, tak výsledné vlastnosti.

Nátěry se používají jak k barevnému sjednocení vzhledu konstrukce, tak k vytvoření doplňkové ochranné
bariéry, která má zamezit průniku nežádoucích kapalných nebo plynných složek pod povrch konstrukce.
Obvykle nátěrový systém brání především průniku vody, případně oxidu uhličitého do krycích vrstev
železobetonové konstrukce. Současně by nátěrový systém měl co nejméně omezovat difúzi vodní páry.

Nátěry dělíme na tenkovrstvé a tlustovrstvé.

12
Tenkovrstvý nátěr má obvykle tloušťku od 0,1 až 0,3 mm při spotřebě 200 až 400 g/m2. I tenkovrstvý nátěr se
provádí obvykle ve dvou vrstvách. Obecně u všech nátěrových systémů platí, že pro jeho výsledné vlastnosti je
lepší aplikovat více tenčích vrstev než se snažit v jednom pracovním kroku nanést větší množství materiálu.

Tlustovrstvý nátěr má tloušťku obvykle od 0,3 do 1 mm. Tyto nátěrové systémy mají s ohledem na tloušťku lepší
bariérové vlastnosti. Požadované parametry povrchových ochranných systémů jsou uvedeny v tabulce č. 23-2.

Součástí projektu sanace by vždy mělo být stanovení požadované tloušťky nátěrového systému a požadavek na
následnou kontrolu této tloušťky spolu s přídržností k podkladu, případně vodotěsností. Ostatní parametry se
obvykle zjišťují v rámci průkazních zkoušek.

23.2.5 Injektážní hmoty

Injektážní hmoty jsou používány pro vyplňování trhlin, pracovních spár a dutin v betonových resp. zděných
konstrukcích s cílem obnovit jejich statické spolupůsobení nebo zabránit průniku vody či jiné kapaliny
konstrukčním prvkem. Proto také rozdělujeme injektáže na tzv. silové a těsnicí.

Injektážní hmoty volíme na základě celého spektra dílčích jak technologických, tak výsledných fýzikálně
mechanických vlastností. Injektážní hmota musí mít přiměřenou viskozitu, aby byla schopna pronikat trhlinami
či pracovními spárami a potřebnou dobu zpracovatelnosti (tzv. otevřenou dobu). Po zatuhnutí pak by měla mít
dobrou adhezi k injektovanému konstrukčnímu materiálu, přiměřenou pružnost a pevnost minimálně na úrovni
injektovaného materiálu. Vlastnosti injektážních hmot se dokládají průkazními zkouškami. Injektážní hmoty
obvykle členíme na:

- epoxidové,
- polyuretanové,
- cementové (mikrocementové).

Injektážní hmoty představují specifickou oblast sanačních materiálů a jejich užití je vždy třeba konzultovat se
specialistou nebo specializovanou firmou, která bude injektáže provádět.

23.2.6 Nové materiály

Na trhu se objevuje celé spektrum materiálů se speciálními vlastnostmi, určenými ke specifickým účelům. Pouze
jako příklad lze uvést rozpínavé malty, materiály pro krystalizační dotěsňování betonu, bobtnavé materiály pro
dotěsňování pracovních spár, materiály se specifickou elektrickou vodivostí či nevodivostí, materiály se
zvýšenou odolností vůči zvýšeným teplotám, materiály s mimořádně rychlým nárůstem počátečních pevností,
materiály se zvýšenou korozní odolností atd.

O použití těchto materiálů rozhoduje projektant na základě informací v Technických listech těchto materiálů,
doložených průkazními zkouškami a prokazatelnými referencemi. Zvlášť pečlivě musí být u těchto materiálů
prověřována jejich trvanlivost resp. dlouhodobá stabilita vlastností.

Dodavatel je při použití speciálních materiálů povinen seznámit své pracovníky s jejich vlastnostmi a správným
postupem zpracování a aplikace. Ve zvláštních případech si projektant resp. investor může vymínit, aby
pracovníci dodavatele byli speciálně proškoleni výrobcem či dodavatelem speciálního materiálu, případně aby
zástupce dodavatele speciálního materiálu byl přítomen zhotovení referenčních ploch či samotné aplikace.
Krvstalizační prostředky pro obnovení vodotěsnosti betonu

Použití speciálních materiálů je třeba pečlivě dokumentovat ve stavebním deníku. Technické listy těchto
materiálů, provedená školení personálu i výsledky kontrolních zkoušek je třeba archivovat jako součást
dokumentace skutečného provedení, případně další stavebně technické dokumentace. Použití speciálních
materiálů při sanacích betonových a železobetonových konstrukcí a zděných konstrukcí je zcela přirozeným
jevem, který je důsledkem průběžných technických inovací ve stavebnictví, jejichž cílem i výsledkem je zvýšení
užitných vlastností sanačního zásahu i jeho dlouhodobé funkčnosti.

Jedním z nových materiálů, používaných pro sanaci, avšak výhradně betonových konstrukcí, jsou
tzv. krystalické, krystalizační či krystalizačně těsnicí materiály, které obsahují speciální přísady, které vytvářejí
společně s vápenatými a hlinitými kationty krystalické komplexy, schopné utěsňovat pórový systém betonu.

Pokud jsou tyto látky naneseny na povrch vlhkého betonu, jejich účinné složky reagují s přítomným hydroxidem
vápenatým s dalšími složkami obsaženými v cementu nebo s jeho nehydratovanými či částečně hydratovanými
složkami. Vznikající krystalické komplexy mají podobu husté sítě nerozpustných vláknitých krystalů, které
prorůstají i do pórů, trhlin či dutin materiálu až do hloubky 500 mm. Šíří se rovněž proti hydrostatickému tlaku
vody a uvádí se rychlost jejich průniku cca 2 mm za týden. Vzniklé krystaly se stávají integrální součástí

13
cementového pojiva a umožňují zcela eliminovat plošné či lokální průsaky vody v betonových konstrukcích,
ať již nezhutněnými oblastmi, pracovními spárami či trhlinami. Aplikace těchto krystalizačních materiálů
vyžaduje, aby beton, resp. jeho povrch byl vlhký. V případě nedostatku vody se růst krystalů zastaví, avšak po
opětovném zvlhnutí betonu jejich růst pokračuje. Prostředky jsou použitelné jak pro sanaci průsaků v zatvrdlém
betonu, tak i jako přísada do betonu čerstvého. Krystalizační prostředky výrazně zvyšují vodotěsnost betonu, ale
jsou schopny dotěsnit beton i vůči průniku ropných látek (benzín, nafta, oleje apod.). Krystalické novotvary
odolávají i trvale prostředí s hodnotami pH v širokém rozmezí od pH 3 do pH 12, což umožňuje chránit beton
před účinky širokého spektra agresivních látek.

Jakmile jsou aktivní látky těsnicího krystalizačního prostředku přítomny v pórech, je možné povrchovou
stěrkovou vrstvu odstranit, takže těsnicí účinek nemá povrchová stěrka, ale výhradně síť krystalů, která postupně
vzniká uvnitř pórézního systému betonu.

Účinnost krystalizačních prostředků nelze ověřit běžnými zkouškami vodotěsnosti např. podle ČSN 73 1321. Je
třeba stanovit tzv. koeficient filtrace, který přesně charakterizuje schopnost pórézního systému testované hmoty
blokovat průnik kapaliny. Velmi jednoduše lze také prokázat účinnost krystalizačního dotěsnění betonu
zkouškami povrchové nasákavosti, avšak nikoliv s použitím vody, ale benzínu (viz příloha 3). Krystalizační
prostředky nabízejí nejen možnost sanace průsaků u starších betonových konstrukcí, ale i principiálně nový
přístup k návrhu vodotěsných konstrukcí bez rubových izolací (tzv. bílé vany).

23.3 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ

Provádění technologických operací při sanaci inženýrských objektů musí být prováděno standardizovaným
způsobem, který odpovídá cílům sanačního zásahu. Požadavky na rozsah a podrobnost technologických předpisů
musí obsahovat projekt sanace. U rozsahem malých a technologicky jednoduchých sanačních akcí lze vycházet
u jednotlivých technologických operací z popisu a parametrů uváděných v těchto Technických podmínkách.
U rozsáhlejších sanačních akcí a náročnějších technologických postupech zpracuje technologický předpis
vybraný zhotovitel a odsouhlasí ho projektant a objednatel.

Technologický předpis musí obsahovat:
- soupis a popis j ednotlivých pracovních operací,
- soupis použitých výrobků a hmot nezbytných pro realizaci technologické operace,
- soupis strojů a zařízení nezbytných pro realizaci technologické operace,
- způsob a rozsah kontroly technologického postupu.

23.3.1 Sanace betonových konstrukcí

Veškeré technologické postupy jsou pouze prostředky řady variantních sanačních strategií.

Obecně lze strategie tohoto typu rozdělit do tří oblastí:
- strategie zaměřené na předúpravu betonu a výztuže,
- strategie zaměřené na ochranu a opravy výztuže,
- strategie zaměřené na ochranu a opravy betonu.

Každé z těchto strategií lze přiřadit několik technologických postupů, kterými lze dosáhnout podobného efektu.
Je vždy na projektantovi, resp. zhotoviteli, aby navrhl resp. použil takové technologické postupy, které v dané
situaci pro danou konstrukci vedou k optimálnímu naplnění strategických cílů opravy.

23.3.1.1 Předúprava betonu

Pojmem předúprava betonu a výztuže se rozumí především odstranění nesoudržných a neúnosných partií betonu,
případně povrchových partií betonu, které jsou kontaminovány nežádoucími látkami, resp. odstranění korozních
zplodin z výztuže. Cílem předúpravy betonu je tzv. "otevřít" strukturu betonu, tj. odhalit strukturu tak, aby
mohlo dojít k dobrému zakotvení reprofilačních vrstev. "Otevření" povrchu betonu se nejsnáze identifikuje tak,
že jsou vizuálně patrná na povrchu zrna drobného i hrubého kameniva včetně větších vzduchových pórů.
Současně odhalený podklad musí být dostatečně únosný, což je obvykle charakterizováno odtrhovými
zkouškami, a to pevností v tahu povrchových vrstev na úrovni 1,5 MPa.

Rozsah a intenzitu předúpravy betonu i (výztuže) je třeba vždy pečlivě předepsat v projektu tak, aby nedošlo
např. ke zbytečnému odstraňování (bourání) povrchových vrstev, které by nebylo účelné a pouze by zvyšovalo
spotřebu správkových materiálů.

14
Tab. 23-3 Přehled zásad a metod předúpravy betonu a frekvence jejich použití

Zásada ajejí Frekvence použití
definice
Typ metody Méně
časté
Časté

Hrubé Rozrušování pomocí technologie VVP x
rozrušení a Rozrušování betonu pomocí expanzních směsí x

destrukce
hmoty betonu Rozrušování betonu pomocí bouracích kladiv, klínů a x

hydraulických kleští

Rozrušování mechanické (lehká bourací kladiva) x

Řezání diamantovými nástroji x

rozrušení a Beton Jemné Rozrušování betonu rotačními nástroji (broušení) x

destrukce Pneumatické pemrlování jehlovými pistolemi x

hmoty betonu Tryskání abrazivem (pískování) x

Brokování x

Termický ohřev x

Tryskání a řezání pomocí technologie VVP x

VVP - vysokotlaký vodní paprsek

Mechanické odstraňování povrchových vrstev

K tomuto účelu se používá lehkých elektrických nebo lehkých pneumatických kladiv s hmotností max. do 4 kg.
Nevýhodou tohoto postupu je, že je tzv. "nevýběrový" a je tedy kromě nesoudržného často odbouráván i kvalitní
beton. Zvláště při necitlivé aplikaci může vyvolat dodatečné poškození konstrukce nebo vést k zbytečnému
nárůstu spotřeby správkových malt. Současně však aplikace tohoto postupu je prakticky nezbytná u všech
železobetonových konstrukcí. Mechanické bourání se musí prioritně zaměřit na beton podél prutů korodující
výztuže. Odbourání v těchto oblastech by mělo být pokud možno provedeno tak, aby byl odhalen nejen čelní
plášť výztužného prutu, ale i jeho zadní strana.

Vysokotlaký vodní paprsek

Vysokotlaký vodní paprsek je jednou z nejčastěji používaných technologií pro předúpravu betonu. Jeho
předností je tzv. "výběrovost", tj. že odstraňuje prioritně zdegradovaný beton, naopak beton "zdravý" ponechává.
Pro správné nasazení vysokotlakého vodního paprsku je důležité použití vhodné aparatury, jejíž pracovní tlak
i výkon (spotřeba vody v l/min) je přiměřený použitému účelu. Samotný údaj o tlaku vodního paprsku není
rozhodujícím parametrem pro posouzení jeho účinnosti. V žádném případě však za vysokotlaký vodní paprsek
nelze vydávat aparatury s pracovním tlakem do 300 barů.

Pro plošné odstraňování zdegradovaného betonu je třeba používat tzv. rotační trysky, bodové trysky pouze pro
čištění betonu podél prutů korodující výztuže. Vysokotlaký vodní paprsek se standardně také používá
i k účinnému omytí předupraveného podkladu a jeho zbavení jemných prachových částic např. po mechanické
předúpravě nebo pískování.

Pískování

Tradiční technologický postup, spočívající v atakování povrchu betonu abrazivem vnášeným proudem
stlačeného vzduchu. Tímto abrazivem bývá především křemičitý písek ale i další speciální materiály jako např.
upravená vysokopecní struska. Nevýhodou tradičního pískování je vysoká prašnost. Proto se vyvinuly
technologické varianty tzv. mokrého pískování, kdy abrazivo je zvlhčeno, čímž je snížena prašnost tohoto
procesu. Při jeho použití je třeba dbát na plnění bezpečnostních i hygienických norem. Po provedeném pískování
je třeba vždy povrch omýt vysokotlakým vodním paprskem.

Brokování

Technologický postup, při němž ve speciální aparatuře jsou proti povrchu betonového prvku vrhány ocelové
broky, odsáván vznikající prach a v uzavřeném cyklu broky opět vrhány proti povrchu. S ohledem na aparaturní
náročnost se brokování používá především při předúpravě betonových podlah. Jen výjimečně je používáno pro

15
předúpravu svislých stěn. Účinně ho lze aplikovat pouze u plochých velkoplošných konstrukcí. Předností
brokování je, že je schopno odstraňovat z povrchu betonového prvku i tlustší a houževnaté nátěrové systémy.
Pneumatické pemrlování

Jedná se o použití tzv. pneumatických jehlových pistolí, které byly v minulosti používány např. pro čištění krust
v kotlích. Ocelové jehly jsou v tomto případě vrhány proti přeupravovanému povrchu, který je tak intenzivně,
avšak relativně citlivě narušován. Technologický postup je vhodný i pro odstraňování starších houževnatých
nátěrových systémů.
Frézování, broušení

Technologické postupy závislé na speciálním aparaturním vybavení vhodné pro povrchovou předúpravu
plochých, převážně vodorovných konstrukcí. Tento technologický postup je především používán k předúpravě
betonových podlah. Pouze se značným rizikem ho lze použití při předúpravě vyztuženého betonu. Jakýkoliv
vyčnívající prut výztuže může frézovací prvek resp. brusný kotouč zničit.
Termický ohřev

Technologický postup spočívá v šokovém ohřevu povrchových vrstev plynovými hořáky. V důsledku rozdílné
roztažnosti zrn hrubého kameniva a cementového tmele dochází k jejich narušení, takže povrchové vrstvy se pak
následně mechanicky snadno odstraní. Tento postup se v současné době používá pouze k odstraňování, resp.
narušování starších houževnatých nátěrových systémů. K přímému odstraňování povrchových vrstev betonu se
nepoužívá, a to jak z hlediska požárních tak i hygienických rizik.
Chemická preparace povrchu

Velmi účinně lze předupravit povrch betonu v tenké vrstvě a otevřít jeho strukturu aplikací např. zředěné
kyseliny solné. Pěti až desetiprocentní roztok kyseliny se aplikuje na povrch nástřikem, štětcem či válečkováním
a nechá se působit cca 60 minut. Následně se povrch omyje neutralizačním roztokem a důkladně omyje.
Odhalená struktura jemných i hrubých zrn kameniva umožňuje velmi dobře zakotvit povrchové vrstvy. Postup je
v exteriéru obtížně akceptovatelný z hlediska ekologických požadavků a jeho rizikem jsou i bezpečnostní
hlediska. Použít by ho bylo možné pouze v striktně kontrolovaných podmínkách s dobře proškoleným
personálem, a to např. pro předúpravu prefabrikátů apod. V současnosti se tento postup prakticky nepoužívá.

23.3.1.2 Předúprava výztuže

Při požadavcích na předúpravu výztuže je třeba vzít v úvahu, že z elektrochemického hlediska by bylo vždy
teoreticky nezbytné, aby výztuž v celém rozsahu měla stejnou kvalitu povrchu. Pouze lokální očištění některých
partií může průběh elektrochemické koroze spíše zrychlovat. Vzhledem k tomu, že ve většině případů není
z technických i finančních důvodů možné odhalit v konstrukci veškerou, byť i slabě korodující výztuž, je
důkladné očištění výztuže důležitým, avšak nikoliv zásadním požadavkem.

V případě výztuže lze hovořit o dvou rovinách předúpravy, a to jednak odstranění nesoudržných korozních
zplodin, kdy na výztuži zůstává jemný korozní povlak nebo očištění výztuže do tzv. stříbřitého lesku na stupeň
Sa 2 1/2. V řadě případů celoplošná předúprava do úrovně stříbřitého lesku není možná.

Odkrytá betonářská výztuž musí být co nejdůkladněji v mezích daných možností a požadavků projektu očištěna
od korozních produktů a ihned ošetřena vhodným antikorozním nátěrem. Po provedené předúpravě výztuže by
v žádném případě neměly být ponechány na povrchu nesoudržné korozní zplodiny.

Odkrytá předpínací výztuž musí být ošetřena výhradně postupem stanoveným pro konkrétní případ
specializovaným projektantem a technologie a systém protikorozní ochrany předpínací výztuže musí být
odsouhlasený korozním specialistou. Předpínací výztuž je z korozního hlediska mimořádně citlivá a jakékoliv
nekompetentní zásahy, podnikané byť v dobré víře, by mohly její korozní stav pouze zhoršit.

Pro předúpravu výztuže se používají prakticky shodné postupy jako pro předúpravu betonu, a to:
- čištění pomocí technologie vysokotlakého vodního paprsku obvykle s přidáním abraziva,
- čištění pískováním, tedy aplikací abraziva stlačeným vzduchem,
- pneumatické pemrlování,
- kartáčování mechanickými drátěnými kartáči.

16
Tab. 23-4 Přehled zásad a metod předúpravy výztuže a frekvence jejich použití

Zásada a Frekvence použití
je jí definice
Typ metody Časté Méně
Čištění časté
výztuže Čištění stlačeným vzduchem s abrazivem (např. pískování)
Čištění pomocí technologie vysokotlakého vodního paprsku s x
přidáním abraziva
Výztuž Pneumatické pemrlování jehlovými pistolemi x
Kartáčování mechanickým drátěným kartáčem
x
x

23.3.1.3 Sanace výztuže

Koroze výztuže může být způsobena:
- rozběhem elektrochemické koroze výztuže v důsledku ztráty alkality krycí betonové vrstvy,
- rozběhem elektrochemické koroze v důsledku kontaminace okolí výztuže chloridovými ionty,
- přímým poškozením výztuže korozními činidly (např. kyselinami, louhy), které je typické
především pro chemický průmysl,
- elektrickými bludnými proudy indukovanými ve výztuži z okolních elektrických vedení.

Uvedeným korozním mechanismům lze čelit těmito strategiemi:
- ochranou nebo obnovením pasivace výztuže,
- zvýšením elektrického odporu krycích vrstev betonu (snížením jejich vlhkosti),
- úpravou katodické oblasti,
- úpravou anodické oblasti,
- katodickou ochranou výztuže.

Ochrana nebo obnovení pasivace

Výztuž je standardně pasivována vysokou alkalitou mladého betonu, která se pohybuje na úrovni pH 12,5 až
13,0. V důsledku karbonatace, tj. reakce oxidu uhličitého s hydroxidem vápenatým v betonu dochází
k postupnému snižování alkality povrchových vrstev. V okamžiku, kdy alkalita klesne pod úroveň 9,6 dochází
ke ztrátě pasivace a je vytvořena jedna z podmínek pro rozběh elektrochemické koroze. Cílem této strategie je
tedy, aby krycí vrstvy betonu měly co největší tloušťku (přirozený proces karbonatace pak trvá mnohem déle)
a aby náhradou staré, již zkarbonatované, případně jinak kontaminované krycí vrstvy za novou, byla vysoká
alkalita v okolí výztuže opět obnovena. Neinvazivní přístupy počítají pak s realkalizací karbonatovaného betonu
bez odstranění stávajících krycích vrstev, resp. s neinvazivním odstraněním chloridů s povrchových vrstev.

Zvětšení tloušťky krycí vrstvy výztuže dodatečně nanesenou správkovou maltou nebo betonem

Nově nanášená vrstva správkové malty se obvykle dimenzuje v takové tloušťce, aby byla splněna současná
kritéria na tloušťku krycích vrstev a aby rozhraní betonu se sníženou alkalitou v důsledku karbonatace se
přiblížilo k výztuži po více než padesáti letech.

Náhrada kontaminovaného nebo karbonatovaného betonu

Současně s předchozím krokem se v rámci odstranění zkarbonatovaných či jinak kontaminovaných krycích
vrstev betonu obnoví v důsledku aplikace nové správkové hmoty vysoká alkalita v okolí výztuže, kterou je
výztuž dlouhodobě pasivována. Reprofilace tedy zajistí v okolí výztuže nejen opět vysokou alkalitu, ale
současně umožní zvětšit tloušťku krycích vrstev, a tak oddálit vznik podmínek pro rozběh elektrochemické
koroze výztuže do vzdálené budoucnosti.

17
Tab. 23-5 Přehled zásad a metod ochrany a opravy výztuže a frekvence jejich použití
(podle ČSN EN 1504-9)

Zásada Frekvence použití
č.
Zásada aje jí definice Typ metody Méně
časté
Zvětšení tloušťky krycí vrstvy výztuže Časté
dodatečně nanesenou správkovou maltou nebo
betonem x

Náhrada kontaminovaného nebo x

Ochrana nebo obnovení karbonatovaného betonu
1 pasivace Elektrochemická realkalizace karbonatovaného x
betou

Realkalizace karbonatovaného betonu difúzí x

Elektrochemické odstranění chloridu x

2 odporu ochranou, nátěry nebo zakrytím Zvýšení elektrického Omezení obsahu vlhkosti povrchovou x

3 Úprava katodické oblasti impregnací nebo povrchovým povlakem Omezení obsahu kyslíku (na katodě) x

4 Katodická ochrana Aplikace elektrického potenciálu x

Nátěry výztuže látkami, obsahujícími aktivní x
pigmenty
5 Úprava anodické oblasti Nátěry výztuže bariérovými povlaky x

Přidání inhibitorů x

Elektrochemická realkalizace karbonatovaného betonu

Vzhledem k tomu, že kompletní mechanické odstraňování zkarbonatovaných krycích vrstev není vždy technicky
ani finančně možné, používá se metoda, kdy na povrch betonu se připevní rohož z vodivých vláken, která je
nasycena vodným alkalickým roztokem. K rohoži na jedné straně a k oslabené výztuži na straně druhé se
připevní zdroj stejnosměrného proudu. Působením elektrického pole migrují ionty obsažené v alkalickém
roztoku do zkarbonatovaného betonu ve směru od povrchu směrem k výztuži a zvyšují tak alkalitu betonu
v j ejím okolí. Metoda zatím byla použita spíše ojediněle, a to na vodorovném povrchu, např. mostovkách
rekonstruovaných mostních objektů.

Realkalizace karbonatovaného betonu difúzí

Při tomto postupu se na povrch zkarbonatovaného betonu nanese alkalický roztok, který proniká směrem dovnitř
difúzí vyvolanou gradientem koncentrací roztoku na povrchu a uvnitř konstrukce. Metoda je závislá na
charakteru pórového systému betonu, který musí umožňovat dostatečně rychlou difúzi účinného roztoku krycími
vrstvami nad výztuží. Účinnost metody je závislá na dispozici sanovaných konstrukčních prvků, hutnosti krycích
vrstev, jejich vlhkosti i tloušťce.

Elektrochemické odstranění chloridů

Elektrochemické odstranění chloridů je možné u krycích vrstev mezi výztuží a povrchem, resp. v bezprostředním
okolí výztuže. Extrakce chloridů z okolí výztužné oceli je založena na podobném elektrochemickém principu
jako realkalizace. Rozdíl je pouze v tom, že v tomto případě může být použita varianta s externí anodou i externí
katodou, případně varianta, kdy katodou je sama výztuž a pouze anoda je externí. Transport iontů tímto
elektrochemickým postupem je významně závislý na vlhkosti betonu, na materiálu anody, na volbě externího
elektrolytu a na použité proudové hustotě, pórové struktuře betonu, tloušťce krycí vrstvy a zejména na množství
chloridů, kterými je povrchová vrstva kontaminována. Elektrolytem může být suspenze hydroxidu vápenatého

18
nebo běžná voda. Rizikem této metody může být skutečnost, že pokud jsou zdrojem chloridů posypové soli, tedy
chlorid sodný, mohou uvolňované sodíkové ionty reagovat s reaktivním kamenivem a může docházet k tzv.
alkalické reakci, jejímž důsledkem je následná postupná degradace betonu. Na základě dostupných zkušeností se
uvádí, že v intervalu 10 až 50 dnů může být odstraněno 20 až 50 % původně přítomných chloridových iontů.
Zvýšení odporu krycích vrstev betonu

Koroze výztuže je v převážné většině případů elektrochemický proces, pro jehož vznik je nezbytná přítomnost
elektrolytu, tj. pórového roztoku v betonu. Čím sušší je beton, tedy čím vyšší je odpor betonu, tedy nižší jeho
elektrická vodivost, tím menší riziko vzniku elektrochemické koroze výztuže existuje. Obecně platí, že pro
rozběh elektrochemické koroze výztuže musí být splněny dvě podmínky:

- nízká alkalita betonu v okolí výztuže (nižší než 9,6),

- nízký odpor betonu (vysoká vlhkost betonu v okolí výztuže).

V případě, že nejsme schopni v okolí výztuže obnovit alkalitu, např. odstraněním starých krycích vrstev
a nahrazením novou reprofilací, nebo nejsme schopni tyto oblasti neinvazivně realkalizovat, je dalším možným
opatřením provést takové zásahy, které sníží vlhkost v povrchových vrstvách betonu.
Snížení vlhkosti betonu snížením relativní vlhkosti okolního vzduchu

Vlhkost všech stavebních materiálů je závislá na relativní vlhkosti okolního prostředí, resp. na kontaminaci
prvky dešťovými, případně sněhovými srážkami. Pokud to situace umožňuje, lze dosáhnout velmi účinného
snížení vlhkosti betonu např. zvýšenou intenzitou přirozeného či umělého větrání nebo umělým odvlhčováním
vzduchu. Tato opatření jsou nejsnáze použitelná pouze v interiérových podmínkách.

Snížení obsahu vlhkosti betonu zakrytím

Omezení vstupu vlhkosti z dešťových nebo sněhových srážek můžeme velmi účinně zajistit zastřešením nebo
oplechováním prvku samozřejmě za předpokladu, že jeho konfigurace toto opatření umožňuje realizovat.
Podobnou variantou může být opláštění povrchu železobetonového prvku tak, aby mezi vnějším pláštěm a jeho
povrchem docházelo k dostatečně účinnému provětrávání.

Snížení obsahu vlhkosti v povrchové vrstvě nátěry

Bariérové vodotěsné nátěrové systémy jsou po jistou dobu schopny účinně bránit vstupu v kapalné formě i ve
formě vodní páry do konstrukce. Při návrhu tohoto opatření je však třeba vzít v úvahu, že životnost těchto nátěrů
je omezená a z dlouhodobého hlediska by bylo nezbytné je tedy v pravidelných intervalech obměňovat.

Veškeré výše uvedené postupy musíme vždy volit tak, aby byly realisticky zhodnoceny všechny transportní
cesty vlhkosti do prvku. Musí být zvážena i možnost kondenzace vzdušné vlhkosti, průnik zemní vlhkosti do
železobetonového prvku, případně průnik porušeným odvodněním nebo dalšími mechanismy. Řešení by mělo
vždy respektovat, aby z prvků vlhkost mohla přirozeným způsobem unikat.

Úprava katodické oblasti

Úprava katodické oblasti vyžaduje omezení přístupu kyslíku do všech potenciálních katodických oblastí až do té
míry, že korozní články jsou utlumeny a korozi je zabráněno deaktivací katod.

Tohoto cíle lze dosáhnout impregnací nebo povrchovým povlakem, který však musí být zcela kompaktní
a dlouhodobě účinný.

Úprava anodické oblasti

Vytvoření podmínek, za kterých potenciálně anodické oblasti výztuže nejsou schopné zúčastnit se korozní
reakce.
Nátěry výztuže látkami obsahujícími aktivní pigmenty

Aktivní pigmenty mohou působit jako anodické inhibitory. Jedná se o chemická činidla, která brání vytváření
anodických oblastí na výztuži. Podobný účinek může mít i vytvoření galvanické reakce tzv. obětovaného kovu
(obětovaná anoda).
Nátěry výztuže bariérovými povlaky

Izolace výztuže od okolního betonu nátěrem, který je elektrickým izolantem, má zabránit tomu, aby se kationty
kovu uvolňovaly z oceli, rovněž má zabránit ukládání příchozích aniontů v těchto místech. Metoda může být
účinná jedině pokud je ocel zcela čistá a povrchový nátěr celistvý. To znamená, že prut výztuže musí být
kompletně zapouzdřen a povrchový povlak neporušen. Metoda se nemůže navrhovat, pokud není možné pokrýt
celý obvod prutu výztuže. K těmto účelům se používají především epoxidové nátěry. Postup je však prakticky
použitelný pouze u nové výztuže, resp. výztuže nově vkládané do prvku. Výztuž musí být předem naohýbaná,
protože ohýbání povlakované výztuže vede k lokálním poruchám povlaku. Povlakování odkryté výztuže na

19
sanované výztuži je prakticky neproveditelné. Povlakování funguje pouze za předpokladu, že všechny pruty
v poškozeném dílci jsou kompaktně pokryty. Pokud budou potaženy jen částečně, elektrické proudy v souvislosti
s elektrochemickou korozí se budou soustřeďovat v nechráněné výztuži a budou zde vyvolávat korozní
problémy.

Aplikace inhibitorů do betonu impregnací nebo difúzí

Inhibitory je možné nanášet ve formě povrchové úpravy nebo elektrochemickou cestou. Rovněž je možné
přidávat do systému pro ochranu a opravy (do správkových malt a nátěrových systémů). Princip použití tzv.
migrujících inhibitorů spočívá v nanášení roztoku na povrch sanované železobetonové konstrukce, který v sobě
obsahuje inhibitory koroze rozpuštěné v polyalkoholech. Tyto látky mají mimořádnou schopnost penetrace
a migrace k výztuži. Účinnost tohoto opatření se odhaduje na tři až pět let.

Katodická ochrana výztuže

Katodová ochrana výztuže vychází ze známých fyzikálních principů a je dlouhou dobu běžně používaná
především při ochraně ocelových potrubních vedeních uložených v zemi. Katodickou ochranou se zabývá
ČSN EN 12 696 "Katodická ochrana oceli v betonu". Katodická ochrana se zvlášť používá tam, kde beton je
kontaminován chloridy, případně tam, kde není ekonomické nebo vhodné odstranit beton, který je nenarušený,
avšak chloridy kontaminovaný. Pokud je totiž beton kontaminován chloridy, způsobí tyto chloridové ionty
depasivaci, která vede ke korozi za předpokladu, že současně má k výztuži přístup kyslík. Depasivaci
a následnou korozi doprovází pokles potenciálu oceli v betonu. Při jeho nižších záporných či dokonce kladných
hodnotách prudce roste rychlost rozpuštění železa a tedy dramaticky stoupá korozní rychlost. Naopak při
potenciálu nižším (zápornějším) rychlost koroze klesá.

Cílem katodické ochrany je posunout potenciál oceli v betonu do oblastí, kde vznik koroze nebo pokračování
šíření již vzniklé koroze jsou natolik potlačeny, že výskyt poruchy způsobené korozí je po dobu životnosti
konstrukce nepravděpodobný.

U železobetonových konstrukcí se katodická ochrana realizuje polarizací výztuže vnějším proudem. Za tímto
účelem se na povrch upevňují, natírají nebo pod povrch zabetonovávají anody, které se v případě ochrany
vloženým proudem připojují na kladný pól zdroje. Při použití vloženého proudu je záporný pól zdroje připojen
na ocelovou výztuž. Beton, resp. roztok v jeho pórech slouží jako elektrolyt, umožňující průchod proudu a s ním
spojený pohyb iontů. Změna potenciálu oceli v betonu se monitoruje pomocí referenčních elektrod, zapuštěných
do betonu nebo umístěných na jeho povrchu. Tyto elektrody se spolu s vhodným přístrojovým vybavením
a propojením s výztuží používají ke sledování vývoje potenciálu oceli v betonu vůči referenčním elektrodám.
Návrh i provedení katodické ochrany jsou náročné na teoretické znalosti, tak i technologické vybavení.
Navrhovat, resp. realizovat ji může pouze specializovaný odborník resp. firma.

23.3.1.4 Sanace betonu

Porušení betonu může být vyvoláno celou řadou mechanismů, ať již fyzikálních, chemických či mechanických.
Většinou se jedná o kombinaci účinků. Na beton, resp. jeho povrchové oblasti velmi negativně působí také
korodující výztuž, a to tlaky, resp. tahy vyvolávané korozními zplodinami, které vznikají při elektrochemické
korozi výztuže. Tyto korozní zplodiny mají výrazně větší objem než původní kov (o několik set procent)
a v důsledku toho u železobetonových konstrukcí s korodující výztuží dochází k postupnému oddělování krycích
vrstev. Naopak degradace povrchových vrstev betonu a trhliny v betonu významně ovlivňují stav výztuže, resp.
nebezpečí vzniku její elektrochemické koroze. Degradace a ztráta alkality povrchových vrstev vyvolává
depasivaci výztuže, průnik vlhkosti povrchovými vrstvami a trhlinami vytváří dostatek pórového roztoku, který
funguje jako elektrolyt a opět elektrochemickou korozi urychluje. I když formálně jsou technologické postupy
pro opravy betonu a výztuže pro přehlednost uvedeny samostatně je zřejmé, že opravu betonu a výztuže nelze
vzájemně oddělovat.

Nejčastějšími degradačními mechanismy jsou:

- mrazové namáhání betonu,
- namáhání betonu cyklickými změnami vlhkosti,

- chemická koroze betonu,
- koroze v důsledku působení mikrofauny a mikroflóry na beton,

- mechanické narušení nebo opotřebení betonu,
- působení vysokých teplot (požár),

- vznik technologických a statických trhlin.

20
Uvedeným korozním mechanismům lze čelit dále uvedenými strategiemi, ochranou betonu proti vnikání vody
a agresivních látek do povrchových vrstev, obnovou betonu, zesílením konstrukce, injektáží trhlin...

Ochrana povrchu betonu proti vnikání vody a agresivních látek

Beton je porézní stavební materiál, u kterého jsou všechny korozní procesy vyvolány agresivními látkami
v plynné nebo kapalné formě, které pronikají skrz kapilární systém pórů. Schopnost betonu odolávat účinkům
okolního prostředí závisí v rozhodující míře na nepropustnosti povrchových vrstev betonu. Nejvýhodnější je
proto hutný, málo propustný beton. V případě, že se tak nestalo, nebo je tato ochrana s ohledem na agresivitu
prostředí nepostačující, vyžaduje povrch betonu sekundární ochranu povrchovou úpravou.

Povrchová úprava musí být trvanlivá v alkalickém prostředí betonu, odolná vůči klimatickým podmínkám a UV
záření. V zásadě se rozlišují dvě metody povrchové úpravy betonu:

- impregnace, při níž impregnační materiál pronikne do povrchových vrstev betonu a nevytváří
měřitelnou vrstvu na jeho povrchu,

- nátěr, kterým se vytvoří souvislý film na povrchu betonu.

Při impregnaci na rozdíl od nátěrů je impregnační látka uvnitř betonu chráněna před přímými účinky ovzduší,
mechanického poškození a ultrafialového záření. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je životnost impregnace
větší než životnost nátěrů.

Nátěry vytvářejí na povrchu betonu různě tlusté vrstvy přibližně od 100 pm výše. Při posouzení funkčnosti
nátěru se zohledňuje především bariérová účinnost a životnost nátěru.

Příprava i nanášení povrchových ochranných systémů se provádí přesně podle pokynů výrobce, které jsou
uvedeny v příslušných technologických předpisech nebo technických listech. Technologický předpis musí
zejména obsahovat:

- charakterizaci požadovaného podkladu pod nátěr, jak co do hutnosti, rovinnosti, tak vlhkosti,
- teplotní rozmezí, ve kterém lze nátěr aplikovat včetně minimální teploty podkladní vrstvy,
- informace o tzv. otevřené době, tj. časovém intervalu, ve kterém lze nátěr bez obtíží aplikovat

(v závislosti na vnější teplotě),
- informaci, zdali je možné nátěr dořeďovat, a to jakými rozpouštědly,
- způsob nanášení nátěru včetně požadovaných pomůcek a jejich přesné charakterizace,
- informace o minimální tloušťce nátěrů,
- informace o maximální době jeho skladovatelnosti,
- informace o minimálních, resp. maximálních skladovacích teplotách.

Nátěrové hmoty musí být dodávány na stavbu v originálním balení, označené datem výroby, případně číslem
výrobní šarže. Dodavatel je povinen na vyžádání objednatele skladovat prázdné obaly od nátěrů tak, aby bylo
možné prokázat jejich skutečnou spotřebu.

V případě vícevrstvých nátěrů nepigmentovaných penetrací nebo hydrofobizací může zadavatel vyžadovat po
předchozím odsouhlasení dodavatele nátěru na zhotoviteli částečné doplňkové pigmentování jednotlivých vrstev
tak, aby bylo možné jednoduchým způsobem posoudit rovnoměrnost nanesení nátěru na určené ploše resp.
požadovanou skladbu vrstev. Kontrola provádění povrchových ochranných vrstev musí být podrobena průběžné
a důkladné kontrole kvality prací. Pro výslednou kvalitu povrchového ochranného systému má zásadní význam
pečlivost provedení a dodržení všech technologických požadavků vyžadovaných v technologickém předpisu.

U rozsáhlejších povrchových úprav, resp. u úprav se specifickými vlastnostmi se doporučuje na počátku prací
provést referenční plochy za přítomnosti investora, projektanta, zhotovitele, případně dodavatele nátěru
a následně jejich vzhledové i fyzikálně mechanické vlastnosti odsouhlasit. Referenční plochy mohou být také
využity pro objektivní stanovení optimální měrné spotřeby nátěrového systému. Spotřebu nátěru totiž výrazně
ovlivňuje hutnost podkladních vrstev, kterou nelze v předstihu zcela objektivně posoudit. Pro hodnocení
nátěrového systému je vždy rozhodující jeho tloušťka, uvedená v projektu sanace, nikoliv měrná spotřeba
nátěrové hmoty. Je třeba upozornit, že u savých betonových podkladů může být výsledná tloušťka nátěrového
systému i poloviční ve srovnání s hutným a nenasákavým podkladem!

21
Obnova betonu

Obnova betonu může být prováděna několika technologickými postupy:

- reprofilace maltovými vrstvami - nanášenými ručně,

- nanášenými strojně stříkáním,

- dobetonování - pěchování,

- dobetonování plného průřezu,

- čerpání betonové směsi do bednění.

Nanášení reprofilační malty ručně

Zpracování, nanášení a ošetřování správkových hmot se provádí přesně podle pokynů výrobce, uvedených
v příslušných technologických předpisech. S tímto technologickým předpisem musí být seznámeni všichni
zodpovědní pracovníci zhotovitele a přiměřeným způsobem i staveništní personál, provádějící sanační práce.

V technologickém předpisu musí být zejména uveden:

- postup přípravy (míchání) sanační správkové hmoty,

- délka míchání,

- tzv. otevřené časy pro zpracování správkové hmoty v závislosti na teplotě,

- vymezení, za jakých klimatických podmínek nelze se správkovou hmotou pracovat,

- nejnižší přípustná teplota vzduchu a podkladního betonu (obvykle se nepřipouští, aby teplota
vzduchu a podkladu klesla pod +5 °C),

- požadavky na kvalitu podkladního betonu a jeho vlhkost,

- požadavky na ošetřování správkové hmoty (délka ošetření závisí na typu použitého pojiva
i tloušťce vrstvy).

Dále musí být v technologickém předpisu přesně specifikovány podmínky ošetřování správkových hmot, a to
zejména u správkových hmot obsahující jakákoliv silikátová pojiva. Délka ošetření závisí na typu použitého
pojiva i tloušťce nanesené vrstvy. Minimálně je nezbytné zabránit vysušení a podchlazení správkových hmot
s pojivem na silikátové bázi po dobu 7 dnů.

Ruční aplikace spočívá ve standardním zednickém ručním nahazování, jehož kvalita je samozřejmě výrazně
ovlivněna zkušeností a pečlivostí provádějícího pracovníka. Při ruční aplikaci správkových malt je třeba vzít
v úvahu, že na tyto malty jsou kladeny výrazně vyšší požadavky na soudržnost s podkladem než tradičních
interiérových či fasádních omítek. U tradičních omítek se požaduje soudržnost s podkladem na úrovni 0,1 resp.
0,2 MPa, zatímco u reprofilačních malt na úrovni v průměru 1,2 MPa a výše. Přitom je zřejmé, že soudržnost
správkové malty s podkladem výrazně závisí kromě kvality předúpravy podkladu i na intenzitě zapracování
správkové hmoty do podkladu. Zkoušky provedené s cílem odhalit vliv technologie aplikace na soudržnost
prokázaly, že strojní aplikace správkové hmoty stříkáním dosahuje v průměru o 0,5 MPa vyšší soudržnosti
s podkladem než technologie ručního nanášení při použití stejné správkové malty ve shodných podmínkách a na
shodném podkladě. Naopak aplikace správkové malty pouhým natahováním vykázala o cca 0,5 MPa nižší
soudržnost než aplikace ručním nahazováním.

22
Tab. 3-6 Přehled zásad a metod ochrany a opravy betonu a frekvence jejich použití (dle ČSN EN 1504-9)

Zásada Frekvence použití
č.
Zásada aje jí definice Typ metody Méně
časté
Časté

Impregnace x

Ochrana proti vnikání Omezení nebo zabránění Povrchová ochrana x

1 průniku škodlivých činitelů (např. vody, jiných kapalin, Místní bandážování trhlin x

páry, plynu, chemikálií a Povrchové úpravy x

biologických látek).

Výplň trhlin x

Impregnace x
x
Ovlivňování vlhkosti x

Povrchová ochrana x

2 Nastavení a udržování

obsahu vlhkosti v betonu v Stínění a opláštění
daných mezích

Elektrochemická ochrana

Obnova betonu Nanášení malty ručně x

Obnovení původního betonu prvku konstrukce do Dobetonování x
3 původně stanoveného tvaru
a funkce. Obnovení Nástřik betonu nebo malty x

betonové konstrukce Náhrada prvků x

náhradou její části.

Přidání nebo náhrada zabudované nebo vnější
výztuže

Vlepování výztuže do otvorů v betonu x
x
Zesílení konstrukce Vyztužení lepenými příložkami
x
4 Zvýšení nebo obnovení únosnosti prvku betonové Doplnění malty nebo betonu - reprofilace x

konstrukce Injektáž trhlin, dutin nebo mezer

Výplň trhlin, dutin nebo mezer x

Dodatečné předpínání x

23
Ruční aplikaci správkových hmot štěrkováním lze proto použít zcela výjimečně s vědomím, že hodnoty
soudržnosti s podkladem mohou být nižší než jsou obvyklé požadavky technických podmínek. Pokud se použije
přesto ruční aplikace natahováním, je třeba preferovat použití zubových stěrek, které umožňují vtlačit
správkovou hmotu do podkladu s vyšší intenzitou a zároveň vrstvu odvzdušnit. Při stěrkování totiž velmi často
dochází k uzavření vzduchu na styčné spáře mezi stěrkou a podkladem. Zároveň tenkovrstvé stěrky jsou výrazně
citlivější na ošetření, které musí být prováděno vzápětí po jejich zatuhnutí a se zvýšenou intenzitou.

Nanášení správkové hmoty strojně - stříkáním

Při strojním nanášení správkových hmot lze použít dvě technologické varianty, a to tzv. suchý nástřik,
tj. technologický postup, kdy je v trysce stříkacího zařízení odděleně dopravována suchá správková hmota
a odděleně voda a směs je pak zvlhčována těsně před tryskou, nebo variantu tzv. mokrého nástřiku, kdy je
správková hmota rozmíšena ve vodě standardním míchacím zařízením a potrubím dopravována ke stříkací
trysce.

Předností prvé varianty je možnost snadného přerušení prací. Proto se tato technologie preferuje především
v oblasti sanací, kdy se většinou nejedná o časově souvislejší nástřiky rozsáhlejších ploch, ale naopak o práce
přerušované finalizováním povrchu a dalšími technologickými operacemi. Nevýhodou tohoto postupu je, že je
velmi závislý na zkušenosti pracovníka, který obsluhuje vlastní trysku a rozhoduje o množství záměsové vody,
která je k suché směsi přidávána. Získat dostatek zkušeností v tomto směru je mimořádně náročné a možnost
předchozího tréninku na "simulátoru" prakticky nulová. Nástřik musí být prováděn z optimální vzdálenosti 1 m
až 1,5 m pokud možno kolmo ke stříkanému povrchu krouživým pohybem. Důležitým technologickým
parametrem je tzv. odpad, tj. množství směsi, která se neuchytí na sanované ploše a odpadne, tj. dojde k její
ztrátě. Tato směs v žádném případě nesmí být recyklována a zpětně používána pro nástřik. Míra odpadu se
pohybuje v závislosti na řadě podmínek v rozmezí 15 až 30 %. U technologie suchého nástřiku má rozhodující
význam průběžná kontrola kvality prostřednictvím nastříkaných kontrolních bloků. Jedná se o nástřik směsi do
dřevěných forem o rozměrech 500 x 500 x 100 cm, které se umísťují obvykle pod úhlem 45° ke stěně a nastříkají
se krouživým pohybem. Po zatvrdnutí se uloží do normových podmínek a následně se z nich vyřežou kontrolní
tělesa. Již pouhý řez kontrolního bloku umožní získat informace o kvalitě nástřiku, a to posouzením homogenity
řezné plochy. Pokud na ní nejsou prakticky patrné či jen neznatelně patrné jednotlivé vrstvy, jedná se o nástřik
provedený kvalitně, v opačném případě jsou nejen zřetelné jednotlivé vrstvy nástřiku, ale velmi často se
vyskytují v řezné ploše i zcela nesoudržná hnízda.

Technologie mokrého nástřiku se při sanačních pracích používá jen výjimečně vzhledem k tomu, že neumožňuje
provádět častější odstávky, které jsou nutně spojeny s nezbytností čištění přívodních hadic, resp. potrubí.
Účinněji lze proto použít pouze při velkoobjemových reprofilačních pracích, kdy v jednom pracovním cyklu se
aplikuje několik desítek metrů krychlových betonu.

Dobetonování

V řadě případů jsou železobetonové konstrukční prvky poškozeny tak, že reprofilace ať již ruční či strojní by
nebyla racionální. V těchto případech je vhodné postižené oblasti (průrazy, hluboké kaverny, masivně rozpadlé
prvky apod.) dobetonovat. V úvahu připadá celá řada technologických variant, závislá na dané konfiguraci prvku
i objemu dobetonávek.

Pěchování

Pěchování je metoda aplikace správkové hmoty nebo betonu, která má pouze zavlhlou konzistenci, vysokou
thixotropicitu, a tedy prakticky nulovou roztékavost. Mechanické pěchování umožňuje správkovou hmotu
takovéto konzistence tlačit i do relativně malých poruch a účinněji zhutnit. Celý proces se provádí po vrstvách.
Zhutňuje se obvykle pěchem z tvrdého dřeva. Velmi záleží na pečlivosti a důkladnosti provádění. Po dokončení
je velmi důležité i takovéto malé oblasti přiměřenou dobu ošetřovat.

Zalití poruch ve vodorovných prvcích

Vykazují-li betony na vodorovných plochách rozsáhlá povrchová poškození, může být hospodárnější
a trvanlivější znovu obnovit celou narušenou část prvku. Průřez se tedy vybourá buď na celou tloušťku nebo na
podstatnou část tloušťky prvku, porucha se vhodně ohraničí, očistí se odhalená výztuž a vzniklá prostora po
případném zabednění se dobetonuje správkovou hmotou či betonem tekuté konzistence. Podstatným
požadavkem při této jednoduché technologické operaci jsou požadavky na minimální smrštění správkové hmoty
nebo betonové směsi. Je tedy třeba použít hmoty, u níž by mělo být garantováno smrštění na úrovni 0,4 mm/m či
menší. S použitím zvláštních přísad lze i u standardních betonů dosáhnout výrazného snížení objemových změn,
případně nastavit jeho rozpínání.

24
Čerpání do bednění

V případě, že potřebujeme doplnit (dobetonovat) rozsáhlejší objemy materiálů u prvků svislých, resp. např. na
spodních lících vodorovných konstrukčních prvků, je možné aplikovat tekutou správkovou maltu nebo
betonovou směs tak, že se porucha uzavře vodotěsně bedněním, osadí se dvěma vstupy s ventily, přičemž na
jeden se připojí hadice čerpacího zařízení, druhý slouží jako odvzdušňovací. Technologie je při správném
provedení poměrně jednoduchá a velmi účinná. Velmi je však závislá na zkušenosti provádějících pracovníků
a na jejich pečlivosti a dobrém materiálovém vybavení.
Zesílení konstrukce

Velmi často je železobetonová konstrukce narušena degradačními účinky, které vyvolaly pokročilou korozi
betonu i výztuže nebo byla v minulosti vystavena náhodnému přetížení ať již statickými nebo dynamickými
účinky. Součástí sanačního zásahu pak musí být nezbytně i zesílení konstrukce nebo dílčích konstrukčních
prvků, protože jenom tak je možné zachovat další plnou funkčnost konstrukce.

Na rozdíl od většiny předcházejících sanačních zásahů, jejichž cílem je zastavit korozní degradaci
železobetonové konstrukce nebo prodloužit její životnost a které jsou navrhovány spíše intuitivně, musí při
zesílení konstrukce být vždy provedeno statické posouzení, které by prokázalo jak statickou únosnost konstrukce
před zesílením, tak po něm. U náročnějších nebo složitějších zesilovacích zásahů se doporučuje provést po
provedeném zesílení zatěžovací zkoušku, která by ověřila souhlas reálného chování zesílené konstrukce
s výpočtem. Variant, jak mohou být různorodé železobetonové inženýrské konstrukce zesíleny, je velké
množství. Velmi orientačně je lze rozdělit na postupy zesilující konstrukci:

- zvětšením průřezu,
- vnesením předpětí do konstrukce,
- změnou nosného systému.

Zvětšení únosnosti průřezu můžeme zajistit:
- zvětšením průřezu reprofilací (s výztuží i bez výztuže),
- dobetonováním (s výztuží i bez výztuže),

- výztuží lepenou na povrch nebo umístěnou do drážky,
- přidáním tuhé výztuže.

Důležitým předpokladem fungování zvětšeného průřezu je zabezpečení spolupůsobení nového materiálu
a původního betonu. Ve výpočtu se musí zohlednit i skutečnost, že původní část prvku je pod vlivem zatížení ve
stavu napětí, zatímco nová část betonu pouze tvrdne a podléhá objemovým změnám (smršťování, hydratačnímu
smrštění).
Zesilování vodorovných ohybově namáhaných prvků

U těchto konstrukčních prvků mohou být k zesílení využity tyto postupy:
- nadbetonování,
- přidání výztuže,
- zmenšení rozpětí,

- kombinace uvedených způsobů.
Zesilování nadbetonováním

Pro nadbetonování se navrhuje alespoň taková třída betonu, jakou má původní deska, lépe však ještě o stupeň
vyšší. Tloušťka nadbetonované vrstvy musí být nejméně 50 mm. Zesílení desek nadbetonováním může být
provedeno:

- spolupůsobením nového a původního betonu (spolupůsobící deska),
- bez spolupůsobení (odlehčovací deska).

Pokud je zabezpečeno spolupůsobení nového a původního betonu, tloušťka desky při výpočtu představuje součet
původní a nové desky. Tahová síla ve výztuži přechází prostřednictvím vodorovných smykových sil do
tlačeného betonu. Kritickým místem zesílené desky je spára na styku mezi novým a starým betonem. Její
spolupůsobení lze zlepšit:

- zdrsněním povrchu původního betonu v kombinaci s adhezním můstkem,
- vložením ocelových trnů do předem vyvrtaných otvorů v původním betonu nebo svorníků

vložených na celou tloušťku prvku a jejich stažením. Nadbetonovaná vrstva se obvykle
vyztužuje svařovanými sítěmi.

25
Při použití systému odlehčovací desky odpadá problém spojení starého a nového betonu, není třeba odstraňovat
povrchové vrstvy a osazovat trny nebo svorníky, čímž se dosáhne urychlení prací. Složitější je výpočet, kdy
poměr únosnosti obou desek je velmi složitý. Uplatňuje se vliv smršťování, změny modulu pružnosti nového
betonu dotvarováním a další okolnosti, které je třeba zohlednit. Tloušťka odlehčovací desky je vždy větší než
tloušťka desky spřažené s původní konstrukcí.

Zesilování přidáním výztuže

Vždy přidáváme výztuž k povrchu, kde je situována tažená zóna (podle průběhu ohybových momentů).
Přidávaná výztuž musí spolupůsobit s betonem. Klasická měkká výztuž se může vkládat do vyfrézované drážky
a vyplněním drážky materiálem zabezpečujícím soudržnost betonu a výztuže. Druhou možností je nalepení
pásové výztuže (lamel) na beton dvousložkovým lepidlem. Lamely mohou být ocelové nebo uhlíkové.
Předpokladem účinného spolupůsobení betonového podkladu, lepidla a lamel je dostatečná pevnost jednotlivých
materiálů a vysoká přilnavost na styčných plochách. Na podkladový beton se kladou tyto požadavky:

- pevnost betonu v tlaku musí odpovídat minimálně třídě betonu B 15,

- průměrná pevnost v tahu povrchových vrstev musí být větší než 1,5 MPa,

- maximální vlhkost betonu musí být 4 %,

- teplota povrchu musí být v intervalu + 15 až + 35 °C,

- na lepené ploše betonu musí být obnažené vrcholky zrn kameniva o velikosti 8 mm.

Oddělení lamely od betonu před dosažením mezní únosnosti zabrání dodržení těchto požadavků: pohybovat
- tloušťka ocelové lamely se musí v závislosti na třídě podkladního betonu
v intervalu od 15 do 15 mm,
- šířka lamely musí být menší než 200 mm,
- mezní poměrné přetvoření lamely musí být menší než 2 %,
- stupeň zesílení musí být menší než 2,0.

Manipulace s poměrně těžkými, málo ohybnými ocelovými pásy a nebezpečí koroze jsou hlavními nevýhodami
ocelových zesilovacích lamel. Proto se v posledním období s převahou začínají používat lamely s vlákny
z vyztuženého polymeru (FRP), nejvíce pak lamely vyztužené uhlíkovými vlákny (CFRP). Dosavadní mírnou
nevýhodou uhlíkových lamel je jejich cena a přenos sil v jednom směru.

Zesilování zmenšením rozpětí

V deskách se zkrácení rozpětí dosahuje vložením železobetonového nebo ocelového nosníku uprostřed rozpětí
desky. Betonáž vloženého železobetonového nosníku se provádí skrz otvory v desce do přiloženého bednění
s výztuží. Do otvoru se vkládají i ocelové trny na zlepšení spolupůsobení desky s novým nosníkem. Průřez není

schopný přenést záporný ohybový moment a vznikne trhlina. I přesto dojde ke zmenšení mezipodporových
a podporových momentů.

U nosníků se zmenšení rozpětí dosáhne vložením pevných nebo poddajných podpor. Nově vzniklé záporné
podporové momenty a příčné síly, které vznikají nad vloženými podpěrami, nejsou vykryté výztuží. Vzniklé
trhliny způsobují, že nosník nad podporou má charakter kloubového uložení.

Zesilování přidáním tuhé výztuže

Tuhé válcové profily spolupůsobící se železobetonovým nosníkem nebo deskou mohou vlastní ohybovou tuhostí
výrazně zvětšit jejich únosnost. Podmínkou je spolehlivé spolupůsobení, které se většinou zabezpečuje svorníky
v kombinaci s adhezním můstkem mezi železobetonovým průřezem a přidaným ocelovým profilem.

Zesilování vnějším předpětím

Vnější předpínací výztuž tvoří lana, kabely nebo tyče, které jsou osazené mimo betonový průřez. Při návrhu
výztuže se vychází z předpokladu, že do konstrukce budou vneseny vnější síly předpětí. To znamená, že celá
konstrukce je ve výpočtovém modelu zatížena dalšími vnějšími silami, a to v místě zakotvení silovým
a ohybovým momentem od excentrické polohy kotev. S ohledem na množství kritérií a požadavků ovlivňujících
návrh zesilování betonových konstrukcí vnesením předpětí proto tento způsob zesílení může navrhovat pouze
zkušený statik, důkladně seznámený s reálným statickým schématem konstrukce i s metodikou návrhu
předpjatých konstrukcí. V tomto směru je tedy tento zesilovací postup velmi náročný, v případě nekvalitního
návrhu i riskantní. Výhodou techniky vnějšího předpětí je, že jeho části jsou snadno kontrolovatelné, opravitelné
a vyměnitelné.

26
23.3.1.5 Injektáže

Injektáž je technologie, při které se do nepřístupných trhlin a dutin stavebního prvku vhání injektážními otvory
pod tlakem injektážní směs. Smyslem injektáže je vyplnění, spojení, zpevnění a utěsnění injektovaného
materiálu.

Trhliny (poruchy které se nejčastěji injektují) vznikají přetížením konstrukce nebo kombinací silových
a fyzikálních účinků. Podstatná část trhlin vzniká v době tuhnutí a tvrdnutí betonu od objemových změn, jako je
tzv. hydratační smrštění a smrštění spojené s vysýcháním betonu.

Z hlediska injektáže rozlišujeme mezi povrchovými trhlinami a trhlinami štěpnými:

- trhliny povrchové zasahují jen do krycí vrstvy betonu nad výztuží a končí na nosné
či konstrukční výztuži,

- štěpné trhliny zasahují do hlubších podpovrchových partií průřezu nebo procházejí průřezem
v celé tloušťce.

U trhlin dochází velmi často ke změně jejich šířky, která se může projevit:
- krátkodobě (např. v důsledku periodického pohyblivého zatížení),
- denně (např. v důsledku slunečního osvitu nebo v závislosti na denním a nočním vývoji teplot,
- dlouhodobě (např. v důsledku ročního období a tomu odpovídajících klimatických podmínek).

K zaplňování trhlin přistupujeme, má-li být dosaženo jednoho nebo více z dále uvedených cílů:
- omezení nebo zabránění přístupu agresivních látek, vznikajících do stavebních dílů trhlinami,
- odstranění netěsnosti stavebních dílů, podmíněných trhlinami,
- spojení protilehlých okrajů trhliny tak, aby výplň přenášela tahové namáhání,
- spojení protilehlých okrajů trhliny, které umožňuje vzájemně omezený pohyb.

Dosažení jednoho nebo více výše uvedených cílů může být částečně nebo zcela znemožněno tím, že se do trhliny
dostanou materiály poškozující beton nebo výplňový materiál snižující přilnavost k betonu. Stejný účinek má
i vytvoření uhličitanových výluhů v trhlině.

Cílů uvedených v předchozím odstavci lze dosáhnout: vodorovném

- samotížnou penetrací trhlin epoxidovou pryskyřicí (použitelné pouze na
podkladu),

- tlakovou injektáží epoxidovou pryskyřicí, která umožní silové namáhání trhlin,
- tlakovou injektáží polyuretanovou pryskyřicí s omezenou možnosti dilatace.

Výběr injektážních materiálů (epoxid/polyuretan) je velmi často podmíněn stavem vlhkosti trhliny, resp. jejích
okrajů.

K provedení injektáže je třeba:
- vhodné injektážní zařízení,

- vytvoření injektážních bodů (plnících hrdel) pomocí vrtaných resp. lepených injektážních
přípravků („pakrů“),

- povrchové utěsnění trhliny v oblasti mimo plnící hrdla.

Nezbytnou součástí injektáží je i kontrola kvality injektáže. Její rozsah a forma musí být součástí projektu nebo
technologického postupu injektáže. Průkazná kontrola zainjektování je proveditelná pouze odběrem malých
jádrových vývrtů o průměru cca 30 až 50 mm.

27
Tabulka 23-7 Způsoby identifikace trhlin

č. Znak Metoda zachycení/ zkoušení Výsledek / dokumentace

1 Druh trhliny Vizuální prohlídka, případně odběr jádrového vývrtu 0 50 mm Řešení podle definice

2 Průběh trhliny Vizuální prohlídka Zakreslení, případně paušální údaje (např. ohybová trhlina ve
vzdálenostech ...., síťová trhlina s velikostí ok ...)

Údaje s datem a místem měření

3 Šířka trhliny Měřítko pro šířku trhliny, lupa na trhliny (přesnost 0,05 mm) u změn šířky trhlin dle řádků 4.1 a 4.2 i s udáním hodin a

klimatických podmínek, případně teploty stavebního dílu

4.1 krátkodobé Měření změny šířky, např. pomocí snímače pohybu Nejzávažnější změny s uvedením data, hodin a klimatických podmínek

4.2 Změny šířky trhlin denní Měření změny šířky, např. číslicovým úchylkoměrem, při sedání Změny mezi naměřenými hodnotami ráno a večer v intervalu cca 12 hodin, s datem, klimatickými podmínkami a teplotou
snímačem pohybu
stavebních dílů

Změny ve stále delších časových intervalech (podle okolností

4.3 dlouhodobé Lepení značek (případně kalibrovaných), měření sedání i více měsíců) s uvedením data a klimatických podmínek,

popř. teploty stav. dílu

5 Příčina vzniku trhlin Vizuální prohlídka, průzkum včetně podmínek výstavby, Rozdíl podle definice, případně vyhodnocení
zhodnocení výsledků řádku 1 - 4, případně výpočty pravděpodobnosti opětovného vzniku trhlin

6 Stav trhlin /okrajů trhlin Vizuální prohlídka, případně odběr jádrového vývrtu Popis

7 Předcházející opatření Stavební deník, průzkumy Údaje o dřívějších opatřeních, např. o výplni trhlin

8 Přístupnost Místní stanovení Charakterizování poměrů (potřeba lešení atd.)

28
Před provádění injektážních prací je třeba vždy dokumentovat stav a rozsah trhlin, a to z hlediska:
- příčiny vzniku trhliny,
- polohy trhlin a jejich rozsahu,
- šířky trhlin,
- změny šířky trhlin v krátkodobé denní či dlouhodobé periodě,
- stav okrajů trhlin,
- informace o případných předchozích sanačních opatřeních,
- informace o přístupnosti konstrukce resp. trhlin z hlediska provádění injektáže.

Injektážní zařízení by mělo mít zejména tyto vlastnosti:
- jednoduchou obsluhu a možnost jednoduché kontroly funkčnosti,
- možnost regulace injektážního tlaku v celém pracovním rozsahu,
- malou poruchovost,
- jednoduché čištění a údržbu.

Rozhodnutí o způsobu a rozsahu injektážních prací by mělo vycházet ze vzájemné konzultace mezi projektantem
sanace, zadavatelem i vybraným dodavatelem.
Dodavatel musí pečlivě zkontrolovat poměry na stavbě a posoudit možnost provedení účinného zaplnění trhliny.
V případě, že poměry na stavbě nebo předpokládaný způsob provedení nezaručují dosažení výsledku, který byl
stanoven, musí zadavateli neprodleně písemně sdělit své pochybnosti.
Dodavatel injektážních prací musí vždy pečovat o vhodnou likvidaci všech hmot, které se objeví jako odpad
v průběhu prací a po jejich skončení a nemohou být recyklovány. V této souvislosti musí dodržovat veškerá
platná zákonná ustanovení a o likvidaci hmot musí mít příslušné doklady (viz kap. 23.10.).
Injektážní práce smějí provádět pouze pracovní čety, které mají potřebnou kvalifikaci, tj. jak potřebné
zkušenosti, tak i proškolení. Doklady o odborném proškolení personálu i o referencích jsou nedílnou součástí
nabídky injektážních prací.
Během provádění injektážních prací je bezpodmínečně nutná přítomnost vedoucího pracovní čety na pracovišti.
V průběhu prací musí dodavatel průběžně provádět záznamy o injektážních pracích a podle možností je doplnit
fotografiemi. Součástí záznamu je místo a rozsah prováděných injektáží, typ a objem spotřebovaných
injektážních hmot, vlhkost a teplota v průběhu injektážních prací.
Po skončení prací vypracuje dodavatel injektážních prací závěrečnou zprávu, která musí obsahovat minimálně:

- přehled druhů použitých injektážních materiálů, jejich technické listy a jejich celkovou
spotřebu,

- výsledky kontrolních zkoušek,
- přesně popsaný používaný technologický postup,
- grafické znázornění zaplněných trhlin s uvedením data provedených prací,
- přehled klimatických podmínek v průběhu injektážních prací,
- zprávy o kontrole objednatele v průběhu injektážních prací,
- zvláštní okolnosti.

29
Tabulka 23-8 Oblasti použití výplňových materiálů a druhů výplní

Vlhkost trhlin/okrajů trhlin

Cíl p o u žití suché vlhké Trhliny, které vedou vodu

Uzavření EP-T EP-Tx "bez tlaku" "pod tlakem"
EP-I EP-Ix
Utěsnění PUR-I PUR-I PUR-I PUR-Ix
Spojení trhlin EP-I EP-Ix
namáhaných silou PUR-I PUR-I PUR-I PUR-Ix
Spojení trhlin s možností - -
EP-I EP-Ix
dilatace PUR-I PUR-Ix
PUR-I PUR-I

EP-T penetrace epoxidovou pryskyřicí

EP-I injektáž epoxidovou pryskyřicí

PUR-I injektáž polyuretanovou pryskyřicí

x za použití pryskyřic, speciálně vhodných pro tento účel

Penetrace epoxidovou pryskyřicí (Beztlaková injektáž)

K penetraci trhlin epoxidovou pryskyřicí se smí používat pouze za studena tvrdnoucí dvousložkové pryskyřice
bez rozpouštědel a bez plniv, vhodné pro injektáž betonových konstrukcí. Šířka trhliny může být prakticky
libovolná.

Je třeba si uvědomit, že penetrací lze zaplňovat zásadně pouze oblasti povrchových trhlin. Původní únosnost
průřezu poškozeného trhlinami se proto obnoví jen částečně.

Epoxidová pryskyřice pro penetraci musí mít při předpokládaných teplotách použití velmi nízkou viskozitu,
vysokou schopnost kapilární vzlínavosti a dostatečně dlouhou dobu zpracování, aby bylo dosaženo hloubkového
účinku penetrace.

Trhliny musí být zaplněny minimálně do hloubky 5 mm, případně do patnáctinásobné šířky trhliny. Rozhodující
je vyšší hodnota. Trhliny a zóny trhlin je třeba před penetrací očistit vhodnými metodami, minimálně ručně
úzkými drátěnými kartáči nebo lépe „copánkovým“ drátěným kartáčem umístěným na úhlové brusce. Před
vlastní penetrací je vhodné trhliny vysát, nejlépe průmyslovým vysavačem. V případě, že dosažená hloubka
penetrace nedostačuje zamýšlenému účelu, musí se i povrchové trhliny injektovat tlakově.K dosažení potřebného
stupně penetrace musí být v rozmezí doby zpracování výplňového materiálu závislé na teplotě stavebního
objektu zajištěn dostatečný přívod materiálu k trhlině. Je třeba pamatovat na možnost odvzdušnění trhliny.
Penetraci je proto třeba provádět postupně z jedné strany.

Tlaková injektáž epoxidovou pryskyřicí k silovému zaplnění trhliny

K injektáži epoxidovou pryskyřicí, vhodnou pro zaplnění trhlin namáhaných silou, smějí být používány pouze za
studena tvrdnoucí dvousložkové epoxidové pryskyřice bez rozpouštědel a plniv.

Práce se musí provádět podle odsouhlaseného technologického postupu. Injektáž se nesmí provádět při teplotách
konstrukčních prvků nižších než +8 °C.

Pokud není dohodnuto jinak, je třeba trhliny zásadně ze všech stran utěsnit, osadit injektážními přípravky
a injektovat.

Rozestup injektážních přípravků se v závislosti na použité technologii pohybuje od poloviny do celé tloušťky
prvku. Svislé trhliny se injektují vždy od spodu nahoru.

Maximální pracovní tlak by měl být na úrovni jedné třetiny až jedné čtvrtiny tlakové pevnosti injektovaného
betonu. Při injektáži používáme buď injektážní přípravky vkládané do předvrtaných otvorů, nebo injektážní
přípravky lepené na povrch trhliny.

Po dokončení injektáže se odstraní injektážní přípravky i hmota uzavírající trhlinu v oblasti mezi injektážními
přípravky a povrch konstrukce se v těchto oblastech opraví. Způsob této opravy je vždy třeba předem dohodnout,

30
protože dosažení identického stavu povrchu co do struktury a barevného ladění je jen obtížně možné.
Na pohledových površích tedy vždy po injektáži zůstanou patrné stopy. Je tedy třeba počítat s následným
použitím barevně sjednocujícího nátěru.

Tabulka 23-9 Podmínky použití specifických materiálů pro penetraci EP-T

Č. Znak Podmínky použití
Pro oba druhy trhlin
1 Druh trhliny
Libovolný
2 Průběh trhliny Libovolná :)

3 Šířka trhliny

4.1 krátkodobé
denní
4.2 Změny šířek trhliny Žádné

4.3 dlouhodobé

5 Příčiny vzniku trhlin Známé
Standardní
6 Stav trhlin /okrajů trhlin Žádné podmínky

7 Předcházející opatření

1) Technika penetrace je určena šířkou trhliny
Tabulka 23-10 Podmínky použití specifických materiálů pro injektáž EP-T

Č. Znak Podmínky použití
Pro oba druhy trhlin
1 Druh trhliny
Libovolný
2 Průběh trhliny
w > 0,01 mm :)
3 Šířka trhliny A w < 0,1 w, případně

4.1 krátkodobé A w < 0,3 mm
Změny denní závislé na vývoji pevnosti EP 2)

4.2 šířek trhliny dlouhodobé Libovolné
Známé, neopakující se
4.3
Standardní
5 Příčiny vzniku trhlin Nebyly provedena ještě žádná výplň

6 Stav trhlin /okrajů trhlin

7 Předcházející opatření

1) Aktuální hodnota v podstatných oblastech průběhu trhliny

2) Žádné omezení, pokud je pevnost = 3,0 MPa v rozmezí 10 hodin

Tlaková injektáž polyuretanem sloužící k utěsnění trhlin s možností jejich částečné dilatace

Injektáž polyuretanovými pryskyřicemi je obvykle charakterizována jako těsnicí. Umožňuje částečný pohyb
trhlin, zároveň však nezajišťuje přenášení silových účinků.

Použitá injektážní polyuretanová pryskyřice musí mít dostatečnou adhezi k okrajům trhlin o libovolné vlhkosti
a dostatečnou schopnost dilatace v trhlinách. Výplň nesmí při styku s vodou před nebo po průběhu reakce
zkřehnout.

31
Tabulka 23-11 Podmínky použití specifických materiálů PUR I

Č. Znak Podmínky použití
Pro oba druhy trhlin
1 Druh trhliny
Libovolný
2 Průběh trhliny w > 0,01 mm 1

3 Šířka trhliny

4 Dilatace výplňového materiálu vytvrzeného v trhlině pro libovolné změny šířky Podle průkazní zkoušky 2)

5 Příčina (ny) vzniku trhlin Známé
Standardní
6 Stav trhlin /okrajů trhlin Opakované zaplňování je možné

7 Předcházející opatření

1) Aktuální hodnota v nejdůležitějších oblastech průběhu trhliny

2) Požadavek podle použití, min. A w > 0,1 w

Polyuretanová pryskyřice, určená k utěsnění trhlin z hlediska jejich vodotěsnosti, musí dále splňovat požadavky:
- velmi krátkou dobu reakce při styku s vodou,
- vytvoření pěny s velmi jemnými póry se značným zvětšením objemu.

Injektáž polyuretanovou pryskyřicí je třeba provádět bez povrchové ucpávky trhlin pomocí injektážních
přípravků ve vyvrtaných otvorech.

Detailní ustanovení, kterými je třeba se řídit při provádění i kontrole injektážních prací jsou uvedeny
v Technických podmínkách pro opravu trhlin v betonových konstrukcích, které vydal německý spolkový ministr
pro dopravu pod označením „ZTV-RISS 93„ a který je k dispozici v českém překladu.1

23.3.2 Sanace zděných konstrukcí

Zděné konstrukce jsou především rozrušovány působením srážkové vody, která je vodou hladovou
a demineralizovanou. Tato voda má schopnost rozpouštět vazné součásti vápenných vápenocementových
i cementových zdicích malt. Pronikání vody, zejména pak vody srážkové zděnými konstrukcemi vede
k postupné degradaci zdicí malty, ztrátě těsnosti zdiva, kompaktnosti zdiva a v případě staticky významněji
namáhaných konstrukcí (klenby) i ke ztrátě předpětí a vzniku trhlin.

Kromě toho voda prosycuje jak zdicí maltu i zdicí prvky a pokud jsou exponovány v exteriéru, vyvolává
postupně jejich mrazové porušení. Zejména v případě cihel a méně kvalitních kamenů (opuka, pískovec), tak
postupně dochází k rozpadu zdicí malty i zdiva a k postupné ztrátě jeho kompaktnosti.

Velmi významným degradačním činitelem, který působí na zdivo, jsou účinky dynamické a mikrodynamické,
tedy silové, mnohonásobně se opakující účinky především vyvolané okolní dopravou. Vzhledem k tomu, že
pevnost zdiva v tahu je velmi malá či nulová, mohou tyto dlouhodobě působící dynamické účinky vést
k postupnému rozvolnění zdiva a jeho porušení.

Poruchy vyvolané výše uvedenými degradačními mechanismy mají zprvu vliv pouze na vzhled zdiva, později
dochází ke vzniku trhlin nebo lokálnímu drcení zdiva a v nejkritičtějších fázích může dojít k lokálnímu kolapsu,
tj. vypadnutím dílčích partií zdiva.

1 Vydala Správa silničního fondu České republiky, Čimická 319, 181 00 Praha 8 Zpracovatel Silniční vývoj
Brno, Olomoucká 174, 627 00 Brno.

32
Sanace zděných konstrukcí vyžaduje, aby provedený stavebně technický průzkum identifikoval aktuální kvalitu
zdicích materiálů (zdicí malty, zdicích prvků) a odhalil převažující příčinu vzniku existujících poruch.

Pouze na základě vyhodnocení stavebně technického průzkumu lze navrhnout odpovídající technologii sanace
zdiva.

V případě, že se jedná o staticky náročnější inženýrský objekt, musí být součástí stavebně technického průzkumu
i statický přepočet zděné konstrukce. Problémem věrohodného statického přepočtu narušené zděné konstrukce je
však zahrnutí zjištěných imperfekcí (trhlin a dalších poruch) tak, aby výpočtový model věrohodně odrážel
aktuální stav zděné konstrukce.

Sanace zděné konstrukce se obvykle provádí některými z dále uvedených metod:
- spárováním,
- injektováním zdiva,
- přezdíváním,
- plombováním,
- spínáním armaturou vloženou do spár a otvorů, spínáním železobetonovými prvky, spínáním
ocelovými táhly,
- povrchová ochrana.

23.3.2.1 Spárování

Spárování obvykle rozlišujeme jako povrchové (náhrada malty do hloubky cca 50 mm), resp. hloubkové. V obou
případech se postupuje takto:

- odstranění rozrušené malty ze spár do zadané hloubky mechanicky (v kombinaci se stlačeným
vzduchem) nebo vysokotlakým vodním paprskem,

- odstranění materiálu ze spár a jejich řádné provlhčení, případná aplikace adhezního můstku,
- vyplnění spár cementovou maltou a jejich povrchová finalizace.

Maltu do spár lze vtlačovat ručně v případě povrchového spárování a pomocí spárovací pistole s tlakem
do 0,5 MPa při hloubkovém spárování.

Pro spárování zvlášť staticky exponovaných objektů (např. kleneb) je třeba použít spárovací maltu, jejíž
objemové změny v důsledku vysychání (smrštění) jsou menší než 0,4 mm/m. Jedná se o tzv. objemově
kompenzovanou cementopolymerní maltu, která je schopná zdivo vodotěsně utěsnit a zabránit jeho výraznějšímu
dotvarování.

23.3.2.2 Injektování

Účelem injektování porušeného zdiva je zejména obnovení jeho původní pevnosti v tlaku. Injektážní suspenze
musí vyplnit všechny vnitřní dutiny a trhliny ve zdivu (výplňová injektáž). Chceme-li zajistit odolnost vůči
průsakům vody zdivem, mluvíme o těsnicí injektáži (např. za rubem kleneb).

Před zahájením injektáže je nutné zdivo přespárovat na hloubku nejméně 50 mm, aby nedošlo k výronům
suspenze na povrchu zdiva.

Rozmístění a hloubka injektážních vrtů se stanoví v závislosti na výsledcích průzkumu (vodní tlaková zkouška)
a na tom, zda se injektování může provádět z jedné nebo z obou stran.

Při jednostranném injektování se hloubka vrtů volí obvykle 2/3 tloušťky konstrukce, při oboustranném
1/3 tloušťky konstrukce.

Při plošném injektování se vrty rozmístí šachovnicovitě po celé ploše povrchu. Vodorovná vzdálenost vrtů je od
0,5 do 2,0 m, svislá vzdálenost vodorovných řad je od 0,5 do 0,8 m.

Při pásovém injektování se vrty rozmístí opět šachovnicovitě, avšak nikoliv po celé ploše, nýbrž ve svislých
a vodorovných pásech, širokých asi 1,0 m, vzájemně osově vzdálených 3,0 až 4,0 m. Ve zdivu se vytvoří
pravoúhlá mříž (skelet) z injektovaného zdiva s vnitřními poli neinjektovaného zdiva. Tato metoda se používá
velmi zřídka a přichází v úvahu pouze u méně namáhaných konstrukcí.

Dává se přednost aktivované maltě. Volba postupu při injektování (jednofázové nebo vícefázové - reinjektáž)
a injektážních tlaků (postupně se zvyšujících) je závislá na použitém zařízení a stavu zdiva. U značně
porušeného zdiva je nutné zpočátku volit velmi nízké tlaky. Zdivo se injektuje tlaky od 0,1 do 0,6 MPa.

Po zatvrdnutí injektážní směsi (minimálně po 28 dnech) se v kontrolních vrtech vodní tlakovou zkouškou ověří
kvalita injektážních prací.

33
Mikroinjektování kamenného zdiva

Touto metodou se injektují málo hutné a nasákavé kameny (opuka, pískovec) u staveb památkově chráněných.
- Injektáž se provádí umělými pryskyřicemi nebo jejich směsí.
- Před injektáží se povrch zdiva utěsní. Injektážní tlak je 0,2 MPa.
- Injektování se ukončí, když nastane vzestup injektážního tlaku na manometru nebo když dojde
k výronu směsi kdekoliv na povrchu.
- Pro mikroinjektování velmi provlhlého zdiva se osvědčily malty obsahující speciální
tzv. mikromleté cementy.

Sanace trhlin epoxidovými pryskyřicemi

Při injektování zdiv je třeba dodržovat shodné principy jako při injektování betonu (viz kap. 23.3.1.5)
- Trhlina ve zdivu se sanuje injektáží jenom tehdy, je-li stabilizována.
- Nejvhodnějšími materiály pro sanaci trhlin jsou epoxidové pryskyřice.
- Trhliny ve zdivu užší než 1 mm se sanují epoxidovými pryskyřicemi bez plnidel, pro širší
trhliny je nutné použít epoxidové pryskyřice s plnidly.
- Teplota zdiva a okolního prostředí musí být nejméně + 10 °C,
- Sanace začíná očištěním povrchu zdiva, odstraněním uvolněných částí cihel, kamenů nebo
malty a odsáním nečistot a zejména prachu z trhliny.
- Mastné skvrny se odstraní saponáty, nikoliv organickými rozpouštědly, zdivo se vysuší
proudem vzduchu nebo nástřikem lihu a proudem vzduchu. K vysušování se nesmí použít
žádný otevřený plamen.
- Není vhodné vrtat otvory pro osazení injektážních trubiček (prach se dostane do trhliny). Lepší
způsob je připevnění trubičky na povrch zdiva v místě trhliny tmelem.
- Vzdálenost trubiček závisí na druhu použitého materiálu a na šířce trhliny - při šířce menší než
1 mm je 20 až 40 cm, při šířce 1 mm je 50 cm a při šířce větší než 1 mm je 60 až 100 cm.
Po osazení injektážní přípravků se trhlina zatmelí.
- Směs pro injektování musí být dokonale zhomogenizována. Vždy se připraví jen takové
množství, které lze zpracovat během 15 až 20 minut. Přesný postup se řídí pokyny výrobce
injektážní směsi uvedené v Technickém listu.
- Plnidlem je křemičitá moučka s maximální velikostí zrna 0,1 mm v množství až 40 %
hmotnosti pryskyřice.

23.3.2.3 Přezdívání

Jedná se o postup, kterým se opravují silně narušené oblasti s rozpadající se zdicí maltou nebo zdicími prvky.
V závislosti na statickém schématu konstrukce je třeba fixovat okolní nenarušené či méně narušené zdivo např.
vyklínováním. Následuje postupné vybourání (odstranění) jednotlivých narušených zdicích prvků a jejich
postupná náhrada zdicími prvky novými.

V případě výměny celých řad je zdivo třeba ve vodorovném i svislém směru rozepřít tak, aby nedošlo
k deformaci okolního zdiva.

Nově usazené zdicí prvky se vyklínují a následně zaspárují cementovou maltou, jejíž smrštění bude menší než
0,4 mm/m. Po zatvrdnutí malty ve spárách, nejdříve však po sedmi dnech, se klínky odstraní a spára se
dospáruje.

23.3.2.4 Plombování

Jedná se o postup, kdy do lokálně poškozených partií zdiva se místo náhrady původními zdicími prvky uloží
betonová směs vhodné konzistence.

Do vybouraného prostoru, který se důkladně zbaví všech prachových částic a provlhčí se osadí krátké trny
z betonářské výztuže s cílem zajistit spolupůsobení betonové plomby s okolním zdivem a následně se do
prostoru uloží betonová směs buď pěchováním nebo zalitím zabedněného otvoru tekutou betonovou směsí.

Kvalita použitého betonu musí být minimálně na úrovni B 30/37. Beton musí obsahovat minimálně hrubé
kamenivo frakce 16 - 22 mm. V žádném případě k těmto účelům nemohou být používány cementové potěry
z těženého kameniva frakce 0-4 resp. 0-8 mm! Použitý beton musí být mrazuvzdorný (T 100). Smrštění betonu,
doložené průkazními zkouškami, musí být menší než 0,4 mm/m.

34
23.3.2.5 Spínání a stahování

U zdiva, u něhož nedochází k celoplošnému rozpadu zdící malty ale současně je zřejmé, že kompaktnost zdiva je
snížena, se do prohloubených spár zdiva vkládá speciální nerezová výztuž přespárovaná speciální maltou. Tento
postup umožňuje sanovat jak celkově rozvolněné zdivo, tak i trhliny ve zdivu.

Podobně se používá metoda tzv. „sešívání trhlin“, která spočívá ve vytvoření soustavy ocelových spon různé
délky, osazených zpravidla kolmo přes trhlinu tak, aby spony mohly převzít tahové i smykové namáhání.
Ocelové spony se zapouštějí na obou koncích do zdiva na různé hloubky, aby se jejich zakotvením nevytvořila
jiná trhliny. Spony ve tvaru U se osazují do předvrtaných otvorů, nebo se do otvorů osadí nejprve kotvy
z betonářské oceli a ty se navzájem spojí betonářskou výztuží, přivařenou ke kotvám.

Tuto běžnou ocelovou výztuž, fixovanou na povrchu zděné konstrukce, je třeba chránit vrstvou betonu nebo
cementové omítky tak, aby byla zajištěna její dlouhodobá korozní stabilita.

Spojení části zděného objektu, porušeného trhlinou, lze provést železobetonovými hmoždinkami (sponami).
Vyztužené plomby se osazují nebo betonují přes trhlinu do vysekaných drážek v líci zdiva a kotví se kotvami
z betonářské oceli. Hmoždinky mají obvykle rybinovitý tvar o rozměrech 1000 x 350 x 100 mm. Vyztužují se
betonářskou ocelí o průměru 10 až 12 mm.

Jinou možností je v místě trhliny vysekat rýhu o potřebných rozměrech (hloubka až do 70 cm), která se klínovitě
rozšiřuje směrem do zdiva. Na dno rýhy se osadí ocelové spony zakotvené do zdravého zdiva. Ocelové spony
jsou z betonářské oceli o průměru 12 až 20 mm, osazují se na vzdálenost 20 až 30 cm od sebe a na hloubku
15 až 20 cm, případně se kotví. Stejným způsobem se osadí spony na stupeň lícního rozšíření a oboje se spojí
třmínky umístěnými na vzdálenost 30 až 40 cm od sebe. Třmínky jsou rovněž z betonářské oceli o průměru
5 mm. Líc zdiva se pak postupně zabední a prostor rýhy se vyplní betonem.

Jestliže je konstrukce rozdělena několika rovnoběžnými trhlinami (např. klenba rozdělena podélnými trhlinami
na více úzkých kleneb), lze s výhodou použít ocelová táhla, která se osadí do líce i na rub konstrukce klenby
a přes válcovaný U profil se sešroubují. U kleneb se obvykle horní táhlo protáhne otvorem vyvrtaným ve zdivu
čelní zdi nad klenbou a dolní svorník se zapustí do rýhy vysekané ve zdivu v líci klenby. U profily se mohou
zapustit do zdiva čelních věnců klenby. Součástí sanace je ochrana táhel, ručně či strojně aplikovanou
cementopolymerní správkovou maltou.

Další způsob spojení zdiva porušeného podélnými trhlinami používá táhel procházejících vrstvy ve zdivu
klenby. Při této metodě je zapotřebí provrtat klenbu podélnými vrty (od jednoho lícového věnce k druhému),
do níž se zatáhnou svorníky. Ty se opět spojí na límci spojkami z válcovaných U profilů.

Místo měkké výztuže táhel lze použít i předpínací tyče nebo lana. Po předepnutí se trhliny a kanálky s výztuží
zainjektují.

23.3.2.6 Povrchová ochrana

Povrchovou ochranu cihelného i kamenného zdiva je třeba navrhovat a provádět s největší opatrností. Každá
povrchová ochrana ovlivňuje difúzi vlhkosti zdivem a může vytvářet větší či menší difúzní bariéru, která se
může následně projevit zvětšenou citlivostí povrchových partií zdiva k degradaci či mrazovému porušování.
Proto je použití bariérových nátěrů na bázi epoxidu a polyuretanů až na přesně zdůvodněné výjimky zakázáno.
Povrchovou ochranu zdiva lze provádět především vhodnými hydrofobizačními prostředky, jejichž použití
k tomuto účelu je přesně specifikováno v Technickém listu výrobku a průkazním způsobem ověřeno
prohlášením o shodě.

K povrchové ochraně zdiva by měly být využívány především takové materiálové systémy, s jejichž použitím
jsou přiměřené zkušenosti. Ideální je, pokud povrchová ochrana cihelného či kamenného zdiva může být ověřena
na referenční ploše, a to po dobu minimálně 12 měsíců. U povrchové ochrany zdiva musí být garantováno, že
srovnávací tloušťka vzduchové vrstvy vůči vodní páře je menší než 0,3 m. Současně musí být ověřeno, že
povrchová nasákavost takto ošetřeného povrchu podle ČSN 73 2578 bude V30= 0,0 l/m2.

35
23.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

23.4.1 Dodávka a skladování

Doprava a skladování výrobků a hmot musí být zabezpečena tak, aby nedošlo k jejich znehodnocení (zejména
klimatickými srážkami a mrazem) a k jejich vzájemnému promíchání a znečištění.

Při dopravě a skladování se preferují výrobky umístěné na europaletách, fixované a částečně chráněné
smrštitelnou plastovou fólií nebo opáskované. Hmoty a výrobky, které nejsou takto adjustovány, mohou být
během automobilové a železniční dopravy znehodnoceny například v důsledku prudkého brždění a narážení
vagónů při sestavování vlaků.

U hmot a výrobků, které musí být chráněny před povětrností, je třeba důsledně dbát na to, aby dopravní
prostředky, zejména automobily byly opatřeny plachtami.

Vykládání musí probíhat mechanizovaně, nejlépe pomocí vysokozdvižného vozíku, případě mechanizované ruky
na automobilu, posuvného čela na automobilu nebo jeřábu. Ruční vykládání zvyšuje riziko poškození zejména
pytlovaných hmot.

Hmoty a výrobky by měly být přednostně umístěny v zakrytých skladech nebo zakrytých skladových
přístřešcích, případně je lze chránit vhodnými plachtami. U plachet je třeba počítat s tím, že může na spodním
líci docházet ke kondenzaci vlhkosti a v důsledku toho ke znehodnocování cementem pojených materiálů.

Pytlovaný cement a cementem pojené správkové zdící a spárovací malty je třeba po složení z dopravního
prostředku a uložení ve skladovací prostoře zbavit samosmrštitelné plastové folie. Pod touto fólií dochází ke
kondenzaci vody a snižuje se doba skladovatelnosti výrobku.

Hmoty a výrobky musí být zřetelně označeny tak, aby nedošlo k jejich záměně. Každá dodávka se na základě
dodacího listu zapisuje do stavebního deníku.

Pro prostý beton, železobeton, předpjatý beton, betonovou směs, injektážní maltu a výztuž měkkou i tvrdou platí
příslušná ustanovení kapitol 17 a 18 TKP.

Pro zdivo, zdicí materiály a zdicí malty platí ČSN 73 2310 a ČSN 72 2430.

Obecně platí, že při skladování je třeba prioritně dodržovat požadavky výrobců uvedené v technických listech.
Obzvlášť je to třeba respektovat u správkových a speciálních materiálů.

U těchto materiálů je třeba zejména kontrolovat jejich stáří ve vztahu k době skladovatelnosti. Výrobky s prošlou
skladovatelností je možné zabudovat do konstrukce pouze na základě dodatečně provedených kontrolních
zkoušek.

23.4.2 Průkazní zkoušky

Průkazní zkoušky dokládají vybrané vlastnosti dodávaných hmot, výrobků a systémů. Slouží k posouzení
vhodnosti výrobků, hmoty nebo systému k danému sanačnímu účelu, resp. k porovnání s kvalitativními
požadavky uvedenými v těchto technických podmínkách nebo v jiných technických normách. Průkazní zkoušky
může provádět jenom akreditovaná zkušebna. Platnost provedené průkazní zkoušky je obvykla dva roky.

Další možností jak doložit kvalitu hmoty, výrobku nebo systému je doložení "prohlášení o shodě" včetně
podkladů na jejichž základě je prohlášení o shodě vydáno. Prohlášení o shodě musí doložit, že průkazní zkoušky,
provedené na hmotě, výrobku nebo systému odpovídají smluvním technickým požadavkům pro daný typ sanace.

Požadavky na průkazní zkoušky, tedy jejich typ a rozsah musí být obsahem projektové dokumentace sanace, a to
zejména tehdy, kdy pro použité typy technologií nejsou k dispozici obecně závazné normy. V projektové
dokumentaci se též uvede požadavek na rozsah oprávnění k provádění příslušných zkoušek, které budou
požadovány na dodavateli průkazních zkoušek.

Rozsah průkazních zkoušek by měl být vždy přiměřený rozsahu a náročnosti sanačního zásahu. Neměly by být
vyžadovány nadbytečné údaje, které pro výslednou kvalitu sanačního zásahu nejsou podstatné.

Rozhodující fyzikálně mechanické či jiné parametry by měly být prokázány:
- vždy v předstihu,
- akreditovanou zkušebnou s akreditovaným zkušebním postupem,
- stáří zkoušek by nemělo být delší než dva roky,

36
- v případě výstupů zahraničních laboratoří by měly být k dispozici originály či ověřené kopie
zkušebních protokolů a jejich překlad do českého jazyka.

Na základě výsledků průkazních zkoušek resp. prohlášení o shodě a dalších náležitostí odsouhlasí autorský dozor
a zodpovědný zástupce zadavatele vhodnost navržených hmot, výrobků a systémů k provedení sanace.
Referenční plochy
Zvlášť vhodným prostředkem pro prokázání vhodnosti hmoty, výrobku nebo systému, je provedení referenčních
ploch. Tyto referenční plochy je třeba předepsat v projektu tak, aby mohly být zhotoveny v dostatečném
předstihu a mohlo tedy dojít k vyzrání všech použitých hmot v době, kdy lze o použití jednotlivých typů hmot
ještě rozhodnout.
V případech, kdy byly předchozím diagnostickým průzkumem zjištěny nižší hodnoty důležitých parametrů
betonu opravované konstrukce, zejména pevnost v tahu povrchové vrstvy nebo uvažované pracovní spáry
(a to i po odstranění jinak znehodnoceného betonu) nižší než 1,5 MPa nebo při použití nových nebo
neodzkoušených technologií nebo vyžádá-li si to zadavatel, provádí se ověřovací pokládka (aplikace) hmoty pro
ochranu a opravy povrchových částí betonových konstrukcí na referenční ploše vždy.
Referenční plocha by měla být provedena pokud možno na sanované konstrukci, v případě že je to z provozních
hledisek nemožné, alespoň na konstrukci s podobnými charakteristickými znaky jako je konstrukce opravovaná.
Aplikace hmot na referenční ploše se provádí za přítomnosti zástupce zadavatele a autorského dozoru podle
existujícího technologického předpisu zhotovitele.
Na referenční ploše provede dohodnuté zkoušky autorizovaná fyzická nebo právnická osoba s příslušnou
autorizací a předloží je projektantovi, resp. zadavateli k posouzení. Tyto výsledky společně s vizuálním
hodnocením vzhledu a struktury referenční plochy umožňují velmi objektivně rozhodnout o vhodnosti dané
hmoty, výrobku nebo systému v konkrétních provozních podmínkách.
Referenční plocha může současně zhotoviteli sloužit jako podklad pro ověření měrné spotřeby jednotlivých
materiálů. Referenční plocha se provádí především u ochranných povrchových systémů, zejména nátěrů.
Referenční plocha slouží též k odsouhlasení kvality povrchových úprav mezi zadavatelem stavby a dodavatelem,
zejména struktury povrchů, barevnosti a přípustných odchylek od rovnosti ploch a přímosti hran opravovaných
konstrukcí.
Vlastnosti sanačních hmot při průkazních zkouškách
Za vyhovující parametry, dosažené při průkazních zkouškách, lze považovat takové, jejichž hodnoty odpovídají
požadavkům projektu, těchto technických podmínek nebo Evropských norem. U jednotlivých hmot, výrobků
a systémů se může vyžadovat prokázání vlastností uvedených v tabulce 12 a 13.
U čerstvé malty lze ve zvláštních případech požadovat průkaz vlastností jako je zpracovatelnost, odlučivost
vody, rozmísitelnost, obsah vzduchu v provzdušněné maltě, složení a přilnavost k podkladu. Tyto parametry
mají však technologický charakter a nemusí mít bezprostřední vztah k výsledným garantovaným vlastnostem
zatvrdlé malty.
U zdicích a spárovacích malt připravovaných na stavbě musí průkazní zkouška přesně specifikovat složení
malty, typ a vlastnosti použitého cementu i typ a vlastnosti použitého kameniva. Výsledky zkoušky platí pouze
za předpokladu, že k výrobě zdicí nebo spárovací malty na staveništi budou použity identické suroviny.

37
Tab. 23 - 12 Vlastnosti hmot pro sanace betonových konstrukcí

Druh hmoty Vlastnost Zkušebnípředpis
Adhezní můstky Doba zpracovatelnosti ČSN E N 12 189
Přídržnost kpodkladu odtrhovou ČSN E N 12 639
Správkové hmoty ČSN 73 2577, ČSN 72 2451,
zkouškou ČSN EN 1542
Soudržnost s vybranou správkovou
ČSN 72 2450, ČSN EN 12617
hmotou
Pevnost v tlaku ČSN 73 2577, ČSN 72 2451,
Pevnost v tahu za ohybu ČSN EN 1542
Soudržnost spodkladem bez adhezního ČSN 72 2453,

můstku ČSN EN 12617-4*
Příloha 3 TKP 23
Volné smrštění
ČSN 73 1321
Sklon k tvorbě trhlin ČSN 73 1326
ČSN EN 1770
Mrazuvzdornost ČSN EN 73 1319,
ČSN ISO 6784
Koeficient teplotní roztažnosti ČSN 73 2577, ČSN 72 2451,
ČSN EN 1542
Statický modulpružnosti ČSN 73 2580,
ČSN EN 1015-19
Soudržnost s podkladem
ČSN 73 2578,
Difúzní odpor vůči H2O ČSN EN 13580*

Povrchové ochranné Difúzní odpor vůči CO2 ČSN 67 3091,
systémy Povrchová vodotěsnost V 30 ASTM D 4587-91

Schopnost překlenout trhliny prEN 14068*
Odolnost vůči agresivním médiím prEN 14117*

Odolnost vůči UVzáření

Injektážní hmoty Viskozita
Doba zpracovatelnosti (otevřená doba)
Přídržnost kpodkladu v závislosti na

vlhkosti podkladu
Pevnost v tahu za ohybu

Modul pružnosti
Koeficient teplotní roztažnosti

38
Tab 23 - 13 Vlastnosti hmot pro sanace zdiva

Druh hmoty Vlastnost Zkušebnípředpis
ČSN 72 1153
Kámen Petrografické složení
Cihly Měrná a objemová hmotnost, hutnost a ČSN EN 1936
Z dicí malty
pórovitost ČSN EN 13755
Nasákavost ČSN EN 12371
Mrazuvzdornost ČSN EN 14157
Obrusnost podle Bohma ČSN 72 1159
Odolnost proti vlivům povětrnosti ČSN EN 1926
Pevnost v tlaku ČSN 72 1164
Pevnost v tahu za ohybu ČSN 72 1167
Tvrdost podle Vickerse (dříve ON 72 1161)
Pevnost desek v tahu za ohybu ČSN 72 2602
Vzhled a rozměry ČSN 72 2603
Objemová hmotnost a nasákavost ČSN 72 2605
Mechanické vlastnosti ČSN EN 53 - 2
Mrazuvzdornost ČSN 72 2607
Výskyt cicvárů ČSN 72 2608
Náchylnost ke tvorbě výkvětů ČSN EN 14411
Odolnost keramického střepu ČSN 72 2449
Pevnost v tlaku ČSN 72 2450
Pevnost v tahu za ohybu ČSN 72 2447
Objemová hmotnost ČSN 72 2453
Objemová stálost ČSN 72 2453
Mrazuvzdornost ČSN 72 2451
Přídržnost k podkladu ČSN 72 2454
Propustnost vůči vodním parám
Stejné vlastnosti jako u zdících malt ČSN 72 2453,
ČSN EN 12617-4*
Spárovací malty Volné smrštění Příloha 3 TKP 23
Sklon k tvorbě trhlin ČSN EN 73 1319,

Statický modulpružnosti ČSN ISO 6784

Injektážní hmoty Doba zpracovatelnosti (otevřená doba) prEN 14068*
Přídržnost kpodkladu v závislosti na prEN 14117*

vlhkosti podkladu
Pevnost v tahu za ohybu

Modul pružnosti
Koeficient teplotní roztažnosti

39
23. 5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY

Kontrolní zkoušky a měření jsou zkoušky, jejichž cílem je průběžně ověřovat aktuální jakostní vlastnosti
stavebních materiálů používaných při sanaci inženýrské konstrukce. Kontrolní zkoušky zajišťuje dodavatel.

Náklady na odběr vzorků, dopravu vzorků z místa odběru do zkušebny, zkoušení, měření, vyhotovení správ
a protokolů včetně vypracování závěrečné souhrnné zprávy zhotovitele o jakosti jsou vždy obsaženy v nákladech
na příslušné položky prací. Projektant, resp. zadavatel má právo určit místa zkoušek a jejich četnost.

Při provádění zkoušek resp. odběrů vzorků musí být každé zkušební místo, resp. vzorek označeny značkou, která
zabrání záměně a zároveň je vždy proveden záznam o zhotovení (odběru) vzorku (zkušebního tělesa)
s následujícími informacemi:

- původ vzorku (název stavby, název výrobce hmoty, lokalita zdroje hmoty),
- kdo vzorek odebral, jméno a podpis, datum a hodina odběru,
- komu je vzorek určen, adresa,
- hodnoty parametrů naměřených na čerstvém vzorku, pokud jsou při odběru zjišťovány

(teplota, konzistence, objemová hmotnost, obsahu vzduchu apod.),
- vzhled a způsob balení vzorku.

Četnosti a druhy kontrolních zkoušek musí být součástí předem schváleného kontrolního plánu, který odsouhlasí
autorský dozor a zodpovědný zástupce zadavatele. Minimální povinný rozsah jednotlivých kontrolních zkoušek
zhotovitele je uveden v přiložených tabulkách.

Tab. 23-14 Kontrola předúpravy povrchu

Kontrola Zkouška Zkušebnípředpis Minimální četnosti

Vizuální kontrola - Celoplošné

Akustické trasování - Celoplošné

Předúprava Stanovenípevnosti v tahu povrchových ČSN 72 2451 Min. 3 stanovení, na
betonu vrstev ČSN EN 1542 každých 100 m2povrchu

Zkouška pevnosti v tlaku Schmidtovým ČSN 73 1373 další 3 zkoušky
tvrdoměrem
Min. 9 stanovení, na
každých 100 m2povrchu

další 16 zkoušek

Provádění odběru vzorků, resp. konání kontrolních zkoušek musí zhotovitel oznámit pověřené osobě zadavatele
(obvykle stavební dozor) nejpozději 48 hodin před jejich provedením. Zadavatel, resp. jím pověřený zástupce
sdělí nejméně 24 hodin předem, že se hodlá zkoušky zúčastnit. Informace sdělované dodavatelem zadavateli
0 plánovaných zkouškách musí obsahovat minimálně:

- označení staveniště, kde bude zkouška prováděna a jména zodpovědného pracovníka
zhotovitele na stavbě, který se bude zkoušky účastnit,

- čas počátku a předpokládaného konce prováděných prací,

- sdělení, podle jakého zkušebního postupu budou zkoušky nebo odběr vzorků prováděny.

Dodavatel musí umožnit zadavateli nebo jím pověřené osobě přístup na staveniště, do skladů i laboratoří, a to
1v případě, že jsou zkoušky prováděny smluvními fyzickými nebo právnickými osobami.

40
Tab. 23 - 15 Kontrola správkových hmot

Kontrola Zkouška Zkušebnípředpis Minimální četnosti

Pevnost v tahu za ohybu ČSN 72 2450 1 sada za den aplikace

Správkové Pevnost v tlaku ČSN E N 12617 1 sada za den aplikace
hmoty Mrazuvzdornost
Stanovení soudržnosti ČSN 73 1321 2 sady na akci a typ malty
Min. 3 stanovení, na každých
ČSN 72 2451
ČSN EN 1542 100 m2povrchu další 3
zkoušky

Zadavatel je oprávněn kdykoliv v průběhu prací provést vlastní kontrolní zkoušky. V případě potvrzení
pochybnosti objednatele o kvalitě výrobků, hmot nebo prací, uhradí náklady na provedení zkoušky dodavatel.

Kontrolní zkoušky prací, výrobků, hmot, složek směsí a systémů pro sanace inženýrských staveb může
zajišťovat autorizovaná právnická nebo fýzická osoba pro oblast diagnostiky a zkušebnictví staveb, přičemž
zkoušky musí být provedeny v akreditované zkušebně podle akreditovaného zkušebního postupu.

Výsledky kontrolních zkoušek předává dodavatel zadavateli neprodleně a průběžně. Celkové zhodnocení
kontrolních zkoušek je součástí závěrečné zprávy o provedených kontrolách a zkouškách, jejich přílohou jsou
také veškeré protokoly o výsledcích zkoušek.

Tab. 23-16 Kontrola povrchových ochranných systémů

Kontrola Zkouška Zkušebnípředpis Minimální četnosti
ČSN ISO 2409
přídržnosti mřížkovou ČSN 73 2577 Min. 3 stanovení, na každých
zkouškou ČSN ISO 2808 100 m2povrchu další 2
ČSN 73 2578 zkoušky
přídržnosti odtrhovou
zkouškou * Min. 3 stanovení, na každých
100 m2povrchu další 1
Povrchové Tloušťka vrstvy nátěru zkoušku
ochranné (nátěrového systému)
systémy Min. 3 stanovení, na každých
Vodotěsnost nátěru a 100 m2povrchu další 3
tenkovrstvých povrchových zkoušky

úprav Min. 1 stanovení, na každých
500 m2povrchu další 2
Stanovenípropustnosti oxidu zkoušky
uhličitého
Zkouška se provádí pouze v
Stanovenípropustnosti ČSN 73 2580 případě pochybnosti o
vodních par difúzních vlastnostech
aplikovaného materiálu,

četnost 1 sada tří zkušebních
těles

- Zkouška se provádí pouze v
případě pochybnosti o
difúzních vlastnostech
aplikovaného materiálu,

četnost 1 sada tří zkušebních
těles

* Různé zkušební postupy akreditované na vybraných pracovištích

41
Tab. 23-17 Kontrola zdiva

Kontrola Zkouška Zkušebnípředpis Minimální četnosti

Zdivo vazba zdiva vizuálně průběžně
šířka spár 1 x za celou akci
ČSN 73 1163 1 x za celou akci
zdicíprvky ČSN 72 2605 2 x za celou akci
pevnost v tlaku 1 x za celou akci
ČSN 72 2449
zdicí malta
pevnost v tlaku korýtková zkouška
(viz Příloha 3)
spárovací malta
sklon k tvorbě trhlin ČSN 73 2578

povrchová úprava
povrchová nasákavost

Zpráva o kontrolách a zkouškách musí minimálně obsahovat:

- název, adresu zadavatele a dodavatele a další údaje o právnické nebo fyzické osobě, která
prováděla kontrolní práce pro dodavatele,

- adresu nebo přesnou specifikaci umístění sanované konstrukce včetně stručného popisu
provedeného sanačního zásahu,

- jména zodpovědných pracovníků dodavatele a souhrnné údaje o stavebním personálu,
- údaje o použitých správkových hmotách včetně technologických předpisů nebo odkazů na ně,

- soupis a charakterizace použitého strojního zařízení,
- stručný harmonogram provádění jednotlivých technologických operací včetně charakterizace

klimatických podmínek,

- výsledky vlastních kontrolních zkoušek dodavatele včetně zkušebních protokolů,

- výsledky případných kontrolních zkoušek prováděných zadavatelem,

- datum, podpis, razítko právnické nebo fyzické osoby, provádějící kontrolní zkoušky pro
zadavatele.

Typy a četnost kontrolních zkoušek pro jednotlivé druhy stavebních hmot, používaných při sanacích
inženýrských konstrukcí jsou uvedeny v Tab. 14 až 16.

23.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY

Pro všechny konstrukce platí tolerance podle dokumentace nebo tolerance podle norem (ČSN 73 0202,
ČSN 73 0205, ČSN 73 0210-1) nebo ustanovení těchto TKP.

Pokud tolerance pro některé konstrukce nejsou stanoveny, platí požadavky uvedené v TKP 18.

Přípustné odchylky, v případech kdy to neurčuje dokumentace, odsouhlasí stavební dozor.

Pro betonové a zděné konstrukce se stanovují vytyčovací odchylky podle ČSN 73 0205 s tř. přesností
nejméně 10, pokud není v dokumentaci stanoveno jinak.

Pro mezní odchylky a místní nerovností povrchů rovinných ploch, pro celkové a místní přímosti hran a koutů
u betonových a zděných konstrukcí platí ČSN 73 0205.

U hmot nanášených stříkáním určí přípustné tolerance stavební dozor za účasti autorského dozoru až po
vyhodnocení referenční plochy.

Pro dosažení příznivého architektonického vzhledu různých částí sanovaných betonových konstrukcí se
vyžaduje, aby opravený beton měl homogenní strukturu a zabarvení.

Záruční doby všeobecně stanoví kapitola 1 TKP. Po celou záruční dobu je třeba sledovat celkový stav objektu
a jakákoliv zjištění zakládající důvod k zahájení reklamačního řízení musí být správcem bez zbytečného odkladu
písemně oznámena dodavateli a investorovi.

42
23.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ

Pro beton nevyztužený, vyztužený, předpjatý, betonovou směs a injektážní maltu platí příslušná ustanovení
kap. 17 a 18 TKP.

Pro zdění za nízkých teplot platí ČSN 73 2310.

U ostatních sanačních hmot a ochranných nátěrů musí být klimatická omezení uvedena v technologickém
předpisu, který zhotovitel předkládá zadavateli k odsouhlasení před započetím prací.

23.8 ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ

Odsouhlasení provedených prací podle projektové dokumentace a dokumentace zhotovitele provádí stavební
dozor na základě kontrolních zkoušek a měření.

Dodavatel je povinen včas vyzvat stavební dozor k odsouhlasení všech prací, které budou v dalším postupu
zakryty nebo se stanou nepřístupnými nebo obtížně kontrolovatelnými. Jedná se především o odsouhlasení:

- referenčních ploch a závěrů z jejich provedení,
- povrchu upraveného pro aplikaci sanačního systému,
- povrchu výztuže před aplikací sanačního systému,
- jednotlivých vrstev izolačního souvrství,
- nanášení a pokládky jednotlivých sanačních vrstev,
- aplikace přídavné výztuže,
- úpravy styčných ploch pracovních spár,
- injektážního postupu,
- úpravy spár před obnovou spárování
- obnoveného spárování atd.

O výsledku odsouhlasení jednotlivých etap sanace provede stavební dozor zápis do stavebního deníku.

Převzetí prací provádí zadavatel na základě dokumentace skutečného provedení, kladném výsledku hlavní
prohlídky a zprávy o průběhu stavby zpracované dodavatelem, která musí obsahovat:

- označení objektu,
- údaje o schválené dokumentaci a jejich změnách,
- přehled všech subdodavatelů a jejich činností,
- časový přehled prací,
- změny a odchylky, které vznikly v průběhu prací,
- přehled provedených kontrolních měření, zkoušek, odebraných vzorků a jejich vyhodnocení.

U mostů a objektů mostům podobných se musí před převzetím prací uskutečnit hlavní prohlídka podle předpisu
ČD S5 Správa mostních objektů (pokud se dle tohoto předpisu vyžaduje).

U tunelů se musí před převzetím prací uskutečnit hlavní prohlídka podle předpisu ČD S6 Správa tunelů (pokud
se dle tohoto předpisu vyžaduje).

V případě, že dokumentace stanovila provedení zatěžovací zkoušky nebo o ní bylo rozhodnuto během sanačních
prací (v případě zesilování), musí být výsledek zatěžovací zkoušky znám před převzetím prací.
Nezbytnou podmínkou pro převzetí prací je předání dokumentace skutečného provedení. Tuto dokumentaci
zajišťuje zhotovitel, podkladem pro její zpracování je původní schválená dokumentace se zakreslením všech
změn a odchylek provedených během sanačních prací.

23.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUNŮ A PŘETVOŘENÍ

Pokud podle dokumentace pro provedení sanačních prací bude na konstrukci sledována deformace, je nutné
v dokumentaci označit místa osazení měřických bodů. Dodavatel je povinen během výstavby tyto body osadit,
udržovat a zajistit provedení požadovaných měření a výsledky předat stavebnímu dozoru. Pokud byla
dokumentaci předepsána zatěžovací zkouška nebo další měření a zkoušky, je povinností dodavatele tyto zajistit.

43
23.10 EKOLOGIE

Při provádění sanačních prací je třeba dbát pokynů a ustanovení uvedených v kapitole 1 těchto TKP.

Při provádění sanací inženýrských objektů platí z hlediska ochrany přírody a životního prostředí stejná
legislativa jako při provádění jakékoliv jiné stavby dráhy nebo stavby na dráze.

23.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ
OCHRANA

Požadavky na bezpečnost práce a technických zařízení jakož i na požární ochranu obecně stanoví kapitola
1 TKP.

Pracovníci nesmí prodlévat v místech se zúženým průjezdným průřezem. Tato místa musí být označena podle
předpisu ČD Op 16. Je-li nutné pracovat v těsných prostorách i na mostech a tunelech, musí být učiněna stejná
opatření jako při práci za zhoršené viditelnosti.

U epoxidových, epoxicementových a polyuretanových vícesložkových materiálů není škodlivý výsledný
produkt, ale jednotlivé složky ano. Při zasažení pokožky nebo očí je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Obal
s popisem materiálu je vhodné vzít sebou.

Základní informací o rizikovosti a zdravotním působení jednotlivých materiálů je jejich Bezpečnostní list, který
by měl být součástí dokumentace poskytované výrobcem či prodejcem stavebních materiálů dodavateli sanace.

23.12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY

Uvedené související normy a předpisy vycházejí z aktuálního stavu v době zpracování TKP, resp. jejich
aktualizace. Uživatel TKP odpovídá za použití aktuální verze výchozích podkladů ve smyslu kap. 1.3 TKP,
tj. právních předpisů, technických norem a předpisů a předpisů ČD.

23.12.1 Technické normy

ČSN 72 1151 Zkoušení přírodního stavebního kamene. Základní ustanovení
ČSN 72 1152 Odběr vzorků přírodního kamene
ČSN 72 1153 Petrografický rozbor přírodního kamene
ČSN EN 1936 Zkušební metody přírodního kamene - Stanovení měrné a objemové hmotnosti a
celkové otevřené pórovitosti
ČSN EN 13755 Zkušební metody přírodního kamene - Stanovení nasákavosti vodou za atmosférického
tlaku
ČSN EN 12371 Zkušební metody přírodního kamene - Stanovení mrazuvzdornosti
ČSN EN 14157 Zkušební metody přírodního kamene - Stanovení odolnosti proti obrusu
ČSN 72 1159 Stanovení odolnosti přírodního stavebního kamene proti vlivu povětrnosti
ČSN 72 1160 Stanovenie alkalickej rozpínavosti prírodného stavebného uhličitanového kameňa
ČSN 72 1162 Stanovenie odolnosti prírodného stavebného kamene kameňa proti silicifikácii
ČSN EN 1926 Zkušební metody přírodního kamene - Stanovení pevnosti v tlaku
ČSN 72 1164 Stanovení pevnosti v tahu za ohybu přírodního kamene
ČSN 72 1165 Stanovení statického modulu pružnosti v tlaku přírodního stavebního kamene
ČSN 72 1167 Stanovení tvrdosti přírodního stavebního kamene podle Vickerse
ČSN 72 1218 Vápenec. Kusovitost. Dolomit.
ČSN 72 1800 Přírodní stavební kámen pro kamenické výrobky. Technické požadavky
ČSN 72 1810 Prvky z přírodního kamene pro stavební účely. Společná ustanovení
ČSN 72 1860 Kámen pro zdivo a stavební účely. Společná ustanovení
ČSN 72 2430-1 až 5 Malty pro stavební účely. Část 1 až 5
ČSN 72 2440 Zkoušení malt a maltových směsí. Společná ustanovení.

44
ČSN 72 2441 Zkouška zpracovatelnosti čerstvé malty
ČSN 72 2442 Zkouška odlučnosti vody čerstvé malty
ČSN 72 2443 Zkouška rozmísitelnosti čerstvé malty
ČSN 72 2444 Zkouška obsahu vzduchu v provzdušené čerstvé maltě
ČSN 72 2445 Rozbor čerstvé malty a maltové směsi
ČSN 72 2446 Zkouška přilnavosti čerstvé malty k podkladu
ČSN 72 2447 Zkouška hmotnosti a pórovitosti malty
ČSN 72 2448 Stanovení vlhkosti a nasákavosti malty
ČSN 72 2449 Zkouška pevnosti malty v tlaku
ČSN 72 2450 Zkouška pevnosti malty v tahu za ohybu
ČSN 72 2451 Zkouška přídržnosti malty k podkladu
ČSN 72 2452 Zkouška mrazuvzdornosti malty
ČSN 72 2453 Zkouška objemové stálosti malty
ČSN 72 2454 Zkouška propustnosti malty vůči vodním parám
ČSN 72 2600 Cihlářské výrobky. Společná ustanovení
ČSN 72 2601 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Spoločné ustanovenia
ČSN 72 2602 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Zisťovanie vzhladu a rozměrov
ČSN 72 2603 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Stanovenie hmotnosti objemovej hmotnosti
a nasákavosti
ČSN 72 2605 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Stanovenie mechanických vlastností
ČSN 72 2607 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Stanovenie výskytu cicvárov
ČSN 72 2608 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Stanovenie náchylnosti na tvorbu výkvetov
ČSN 72 2609 Cihlářské názvosloví
ČSN 72 2610 Cihlářské prvky pro svislé konstrukce. Cihly plné CP.
ČSN 72 2623 Cihlářské výrobky pro režné zdivo. Společná ustanovení
ČSN EN 14411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, charakteristiky a označování
ČSN 73 0202 Geometrická přesnost ve výstavbě. Základní ustanovení
ČSN 73 0205 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti
ČSN 73 0210-1 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění. Část 1: Přesnost osazení
ČSN 73 0210-2 Geometrická přesnost ve výstavbě. Část 2: Přesnost monolitických betonových
konstrukcí.
ČSN 73 1313 Stanovení obsahu vzduchu v provzdušené betonové směsi
ČSN 73 1326 Stanovení odolnosti povrchu cementového betonu proti působení vody a chemických
rozmrazovacích látek
ČSN 73 2061-1 Zatěžovací zkoušky zdiva. Část 1: Všeobecná ustanovení
ČSN EN 1052-1 Zkušební metody pro zdivo - Část 1: Stanovení pevnosti v tlaku
ČSN EN 1052-2 Zkušební metody pro zdivo - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu
ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí.
ČSN 73 2401 Provádění a kontrola konstrukcí z předpjatého betonu
ČSN 73 2520 Drsnost povrchů stavebních konstrukcí
ČSN 73 2577 Zkouška pružnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí k podkladu
ČSN 73 2578 Zkouška vodotěsnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí
ČSN 73 2579 Zkouška mrazuvzdornosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí

45
ČSN 73 2580 Zkouška prostupu vodních par povrchovou úpravou stavebních konstrukcí

ČSN 73 2581 Zkouška odolnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí proti náhlým teplotním
změnám

ČSN 73 2582 Zkouška otěruvzdornosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí

ČSN 73 6242 Navrhování a provádění vozovek na mostech pozemních komunikací

ČSN EN 539-1(72 2682) Pálené střešní tašky pro skládané krytiny. Stanovení fyzikálních charakteristik.
Část 1: Zkouška prosákavosti

ČSN EN 539-2 (72 2682) Pálené střešní tašky pro skládané krytiny. Stanovení fyzikálních charakteristik.
Část 2: Zkouška mrazuvzdornosti

ČSN EN 12 696 Katodická ochrana oceli v betonu

ČSN EN 1504 Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí

ČSN EN 12350-7 Zkoušení čerstvého betonu - Část 7: Obsah vzduchu - Tlakové metody

23.12.2 Předpisy Pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci
Správa mostních objektů, republikovaný předpis
ČD Op 16 Správa tunelů
ČD S 5 Stavební a technický řád drah, v platném znění
ČD S 6
Vyhláška č. 177/1995 Sb.

23.12.3 Související kapitoly TKP

Kapitola 1 - Všeobecně
Kapitola 17 - Beton pro konstrukce
Kapitola 18 - Betonové mosty a konstrukce
Kapitola 20 - Tunely
Kapitola 22 - Izolace proti vodě
Kapitola 24 - Zvláštní zakládání
Kapitola 25 - Protikorozní ochrana úložných zařízení a konstrukcí

46
Příloha 1 Výklad pojmů

Adhezní můstek Speciální mezivrstva nanesená na beton původní konstrukce, zajišťující vyšší
soudržnost mezi podkladním betonem a správkovou maltou.
Adhezní lom
Alkáliové rozpínání Lom na rozhraní dvou vrstev.
(alkalická reakce)
Antikorozní ochrana Chemická reakce mezi alkáliemi (sodíkem a draslíkem) obsaženými v cementu
výztuže s některými typy kameniv vyvolávající objemové změny betonu vedoucí ke vzniku
Bariérové povlaky trhlin a jeho postupnému porušení.
betonu nebo výztuže
Betonový podklad Nátěr nebo nátěrový systém omezující přístup vody a kyslíku k výztuži.

Předupravený betonový Nátěry nebo nátěrové systémy omezující průnik plynů a kapalin k výztuži nebo
podklad povrchovým vrstvám betonu.
Cementové malty
a cementové betony Beton původní konstrukce, na který má být nanášen ochranný nebo opravný
systém.
Čerstvé na čerstvé
Beton původní konstrukce očištěný a zbavený zdegradovaných vrstev, jehož
Dávka (šarže) pevnost v tahu povrchových vrstev je obvykle 1,5 MPa.

Degradace Malty a betony vzniklé smísením hydraulického pojiva (obvykle cementu)
s kamenivem vhodné zrnitosti, přísadami a příměsemi, které po smíchání s vodou
Difúzní ekvivalentní tvrdnou hydratační reakcí.
tloušťka vzduchové
vrstvy Nanášení správkové malty nebo betonu na předupravený betonový podklad
opatřený vhodným adhezním můstkem, u něhož ještě nezapočalo tuhnutí.
Dilatační spára
Objem sanačního materiálu vyrobený během jednoho pracovního cyklu, tj. v rámci
Doba zrání jednoho navažovacího cyklu surovinových složek.

Dotvarování Postupné a trvalé narušování povrchových vrstev betonu. Konkrétní mechanismus
Elektrochemická koroze degradace je třeba vždy co nejpřesněji identifikovat diagnostickým průzkumem.
výztuže
Tloušťka vzduchové vrstvy v metrech, mající stejný difúzní odpor vůči průniku
Epoxidové pryskyřice vodní páry nebo oxidu uhličitého jako hodnocený nátěr nebo nátěrový systém dané
tloušťky. Slouží přehlednějšímu vyjádření bariérových schopností nátěru nebo
Hloubkové spárování nátěrového systému vůči vodní páře nebo oxidu uhličitému.
Hydrofobizace
Spára oddělující jednotlivé konstrukční prvky nebo vrstvy, umožňující jejich
nezávislou deformaci, délkovou změnu související s kolísáním teplot a deformací
konstrukce od nahodilého zatížení.

Časový interval mezi okamžikem přípravy správkové malty a dosažením
požadovaných fyzikálně mechanických vlastností.

Pružně plastická deformace tělesa v důsledku působení stálého a vlastního zatížení.

Proces, kdy v důsledku chemické či fyzikální nehomogenity výztuže resp. ochranné
vrstvy dochází za přítomnosti elektrolytu (vody obsažené v pórovém systému
betonu) k oxidačně redukčním reakcím a ke vzniku různě velikého
elektrochemického článku s katodou a anodou, jehož důsledkem je korozní
poškození (hmotnostní úbytek) výztuže.

Typ organického polymeru, který spolu s tvrdidlem a případně dalšími aditivy
vytváří pojivo používané pro výrobu nátěrů lepidel, malt a betonů se specifickými
fyzikálně mechanickými vlastnostmi (vysoká pevnost v tahu, vysoká adheze
k betonovému podkladu, vysoká korozní odolnost).

Náhrada malty v ložných a styčných spárách zdiva do hloubky větší než 50 mm.

Nátěr nebo nátěrový systém, který výrazně omezuje smočitelnost ošetřeného
povrchu vodou, a tedy průnik kapalin, zejména vody do pórového systému
povrchových vrstev betonu. Současně hydrofobizace neomezuje difúzi vodní páry.

47
Objemováhydrofobizace Omezení smáčitelnosti pórového systému správkové hmoty v celém objemu
Inhibitor koroze použitím zvláštních přísad vmíchaných do suché směsi při její přípravě.
Injektáž
Karbonatace betonů Chemická sloučenina, která je-li obsažena v malých koncentracích ve správkové
hmotě, omezuje vznik elektrochemické koroze výztuže.
Katoda
Koroze výztuže Beztlakové či tlakové plnění spár trhlin pórového systému konstrukčních materiálů
Krycí vrstvy (krytí) s cílem zajistit jejich vodotěsnost nebo silové působení.

Nátěr Proces snižování alkality povrchových vrstev betonu v důsledku reakce hydroxidu
Obsah volných chloridů vápenatého, vzdušného oxidu uhličitého a vody. Snížení alkality betonu
karbonatací pod úroveň pH = 9,5 vytváří podmínky pro vznik elektrochemické
Ochrana koroze výztuže.
Oprava
Ošetřování Záporná elektroda, na které probíhá při elektrochemické korozi chemická redukce.
Otevřená doba
Poškozování ocelové výztuže v železobetonu chemickými procesy (přímým
Pasivace působením korozních médií) nebo vznikem elektrochemických článků.
Pečetící vrstva
Vzdálenost mezi povrchem konstrukce a výztuží. Její tloušťka ve vazbě na rychlost
Penetrace karbonatace betonu rozhoduje o časovém intervalu, po který je výztuž chráněna
pH před elektrochemickou korozí.
Polymercementové
malty a betony (PCC) Souvislá ochrana nebo bariérová vrstva s obvyklou tloušťkou 100 až 500 |rm
Porucha (0,1 až 0,5 mm).
Povrchové spárování
Pracovní spára Celkové množství chloridových iontů přítomných v betonu nebo maltě
vyluhovatelných ve vodě. Chloridové ionty mohou být obsaženy jak v cementu tak
v kamenivu nebo speciálních přísadách, zejména jsou však vnášeny do
železobetonových konstrukcí posypovými solemi.

Opatření bránící vzniku poruch nebo omezující jejich rozvoj.

Obnovení požadovaných užitných vlastností konstrukce s cílem zajistit její
provozuschopnost.

Zajištění optimálních podmínek pro zrání ochranných a opravných systémů,
zejména pak správkových malt na bázi cementového pojiva.

Časový interval od přípravy vícesložkových hmot, během kterého lze materiál bez
obtíží zpracovat. Tento interval je výrazně závislý na klimatických podmínkách
a měl by být uváděn v Technických listech výrobků.

Stav, při němž je díky alkalitě okolního prostředí zabráněno vzniku
elektrochemické koroze oceli.

Penetrace z nízkoviskózní, obvykle epoxidové pryskyřice, zvyšující soudržnost
izolačního systému k podkladní betonové konstrukci a bránící průniku vodních par
do styčné spáry mezi povrchem konstrukce a izolací.

Nátěr neměřitelné tloušťky zabudovaný do pórového systému povrchových vrstev,
netvořící souvislý film.

Záporný dekadický logaritmus koncentrace vodíkových iontů v roztoku, vyjadřující
jeho zásaditost resp. kyselost.

Malty, u nichž základní pojivovou složku tvoří hydraulické pojivo (zejména
cement), které jsou modifikovány přídavkem polymeru s cílem zlepšit některé
fyzikálně mechanické vlastnosti (přídržnost k podkladu, modul pružnosti).

Změna konstrukce proti jejímu původnímu stavu, která zhoršuje její spolehlivost
nebo funkčnost.

Náhrada malty v ložných a styčných spárách zdiva do hloubky 50 mm.

Kontaktní styk konstrukčních hmot, vznikající jako důsledek přerušení prací.
V těchto oblastech je obvykle snížena soudržnost materiálů a dochází ke vzniku
trhlin.

48
Provzdušnění Vnesení mikroskopických vzduchových pórů o průměru 100 až 300 pm do

pojivové fáze cementových malt a betonů pomocí speciálních přísad s cílem zajistit
jejich mrazuvzdornost.

Předúprava povrchu Technologická operace odstraňující degradované povrchové vrstvy se sníženou
hutností, zkarbonatované, prosycené nežádoucími médii a se sníženou pevností
v tahu.

Přídržnost Odolnost proti oddělení dvou nebo více materiálů namáhaných tahem.

Příměsi Jemně mleté anorganické materiály inertní či hydraulicky aktivní, umožňující
zlepšení některých vlastností správkových malt a betonů.

Přísady Chemické sloučeniny přidávané do správkových malt a betonů v množství do 5 %
z hmotnosti cementu s cílem modifikovat jeho vlastnosti.

Reprofilace povrchu Nanášení stěrky, správkové malty nebo betonu s cílem obnovit původní tvar
konstrukčního prvku, zvětšit tloušťku krycí vrstvy nebo vytvořit hutný podklad pro
povrchový ochranný systém.

Sanace betonu Komplexní proces ochrany a opravy betonové resp. železobetonové konstrukce.

Sanační systém Soubor technologických postupů a hmot vytvářejících podmínky pro obnovení
(systém ochrany původních užitných vlastností konstrukce.
a opravy)

Sekundární ochrana Povrchová ochrana betonové konstrukce, realizovaná obvykle penetrací
(hydrofobizací) nebo nátěrem.

Správková hmota (malta) Hmota na libovolné materiálové bázi sloužící k reprofilaci konstrukcích prvků
a splňující specifické technické požadavky.

Stěrková hmota Jemnozrnná správková hmota sloužící k finální povrchové úpravě, tj. zejména
vyrovnání a uhlazení povrchu a vytvoření hutného souvislého podkladu pro
nanášení nátěrů. Její tloušťka se pohybuje do 3 mm

Stříkaná malta (beton) Správková hmota na CC bázi nebo PCC bázi, nanášená na povrch opravované
konstrukce stříkáním tzv. suchým nebo mokrým způsobem.

Trhlina Porucha v betonu zdivu nebo správkové hmotě narušující její celistvost. Za trhlinu
je považována porucha širší než 0,1 mm v agresivním prostředí, 0,2 mm ve vlhkém
neagresivním prostředí a 0,3 mm v suchém neagresivním prostředí. Trhliny užší
nejsou považovány ve smyslu ČSN 73 1201 za defekty.

Trhlina staticky Trhlina snižující statickou spolehlivost konstrukce.
významná

Trvanlivost Schopnost konstrukce být v bezpečném a provozuschopném stavu, předepsaném
v konkrétním prostředí po vymezené období.

Tužidlo Látka, která vstupuje do chemické reakce s jinými, obvykle polymerními
substancemi (např. epoxidy) a iniciující chemickou reakci vedoucí ke vzniku tuhé
hmoty.

Vada konstrukce Nedostatek konstrukce způsobený

- chybným návrhem konstrukce

- chybným provedením,

- použitím vadných hmot,

- nevhodnou kombinací hmot,

- zabudováním vadných výrobků.

Zesilování konstrukce Úprava konstrukce za účelem zvýšení její únosnosti

49
Příloha 2 Stavebně technický průzkum

P2. 1 Všeobecně

Stavebně technický průzkum (STP) je nezbytným podkladem pro zpracování projektu sanace a pro její
objektivní ocenění.
Cílem STP je především charakterizovat stav konstrukce z hlediska:

- kvality a rozsahu a stupně degradace betonu či zdiva,
- kvality a rozsahu a stupně degradace výztuže,
- kvality a rozsahu narušení spárování,
- kvality vazby zdiva a porušení povrchových vrstev zdiva,
- ověření skladby konstrukce,
- rozsahu a popisu deformací a nelinearit konstrukce,
- rozsahu nehomogenit konstrukce (např. kaverny ve zdivu kleneb apod.),
- popisu trhlin a ostatních závad z hlediska typu, četnosti a intenzity,
- zjištění materiálových charakteristik potřebných pro případné statické posouzení nebo návrh

sanačního systému.
Specifickou součástí STP může být:

- pořízení dokumentace stávajícího stavu konstrukce (především z hlediska rozměrů),
- statický nebo dynamický přepočet konstrukce,
- průzkum základových poměrů konstrukce,
- ověření vyztužení konstrukce,
- průzkum korozního ohrožení konstrukce apod.

Požadavky na provedení těchto součástí STP musí být uvedeny v zadání STP.

Kvalita STP významným způsobem závisí na zpřístupnění konstrukce. Je třeba počítat s tím, že náklady na
zpřístupnění některých typů inženýrských konstrukcí mohou významně zvýšit cenu diagnostických prací,
současně však výrazně zlepší jejich průkaznost.

STP, který nemohl být prováděn z objektivních důvodů na přijatelným způsobem zpřístupněné konstrukci, je
třeba vždy navrhovat jako dvoustupňový. Informace zjištěné první etapou STP je třeba následně ověřit po
postavení lešení či zavěšení lávek v průběhu úvodních fází sanace, tj. v období předúpravy podkladu. V tomto
případě musí projekt sanace i konstrukce ceny sanace respektovat skutečnost, že dodatečným diagnostickým
průzkumem může být původně předpokládaný rozsah a intenzita sanačního zásahu významně ovlivněna.
STP musí být prováděn podle projektu STP, ve kterém jsou stanoveny zejména:

- cíle STP,
- typy zkoušek a postupy jejich provádění (podle ČSN, zvláštních metodik, ZTKP apod.),
- počty zkoušek,
- rozsah vyhodnocení zkoušek,
- rozsah fotografické dokumentace a video dokumentace.

Základním výstupem STP musí být kromě celkové charakterizace stavu konstrukce zejména rozsah a intenzita
poškození ve vazbě na předpokládané sanační zásahy.

STP může obsahovat doporučení pro sanaci konstrukce, které může být zohledněno v následné projektové fázi.

STP může provádět fyzická osoba, která je autorizovaná v oboru diagnostiky a zkoušení staveb nebo fyzická,
resp. právnická osoba, která zaměstnává pracovníky autorizované v oboru diagnostiky a zkoušení staveb.

Při porovnávání cen STP by měla být vždy vyžadována přesná specifikace oceňovaných prací tak, aby byly
srovnávány co do rozsahu a kvality srovnatelné nabídky.

Objednatelem STP je zásadně vlastník nebo správce objektu, resp. jeho investorský útvar, případně právnické
a fyzické osoby, na které vlastníci přenesli své pravomoci (např. projektant).

Výsledky STP jsou podkladem pro zpracování projektu sanace. V případě, že uchazeči o dodávku sanačních
prací zpracovávají zároveň i projekt sanace, musí všichni obdržet výsledky identického STP. Pouze za tohoto
předpokladu lze následné technické i cenové nabídky považovat za srovnatelné.

50
Vlastník nebo správce objektu musí v rámci dostupných možností zajistit zpracovateli STP:
- původní projektovou dokumentaci konstrukce, resp. dokumentaci skutečného provedení,
- údaje o stáří konstrukce, jejím užívání, zatížení a dosud provedených průzkumech,
- údaje o přestavbách, opravách a mimořádných událostech.

P2.2 Etapy STP
STP se obvykle dělí na několik etap. Základní rozčlenění STP je na:

- předběžný průzkum,
- podrobný průzkum,
- doplňkový průzkum.

S ohledem na proměnlivost cílů STP i různorodost inženýrských objektů nelze přesně definovat rozsah
jednotlivých typů průzkumu. Rozsah STP musí definovat projektant sanačního zásahu.

Předběžný STP sestává obvykle z podrobné vizuální prohlídky konstrukce a fotografické dokumentace poruch
a poškozených oblastí. Předběžný STP by měl zejména zaznamenat rozsah narušení povrchových vrstev
betonových či kamenných konstrukcí, korozi výztuže, výskyt trhlin, výskyt průsaků a výkvětů, výskyt
nadměrných průhybů a deformací, veškerých dalších atypických okolností a měl by stručně charakterizovat
i stav veškerých doplňkových konstrukcí a konstrukčních prvků.

Na základě předběžného STP lze pak definovat optimální rozsah podrobného stavebně technického průzkumu,
který by identifikoval příčiny zjištěných závad, jejich rozsah a intenzitu.
Podrobný STP by se měl zaměřit zejména na:

- typ a rozsah porušení povrchových úprav (omítky, nátěry),
- rozsah porušení krycích vrstev betonu a korozi výztuže,
- rozsah porušení vrstev zdiva,
- soupis veškerých vad a poruch vzniklých provozem (např. trhliny),
- stav uložení konstrukce (stav podpor), průhyby, deformace,
- zjištění vlivu zabudované technologie na konstrukci,
- rozsah poškození doplňkových konstrukcí, zejména ocelových,
- stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev betonu resp. zdiva,
- stanovení hloubky karbonatace betonu, stanovení pevnosti v tlaku betonu resp. zdiva,
- stanovení objemové hmotnosti betonu resp. zdiva,
- míry degradace a kontaminace betonu resp. zdiva,
- povrchové nasákavosti,
- identifikace druhu výztužné oceli,
- změření korozního proudu ve výztuži,
- stanovení tloušťky krycí vrstvy betonu nad výztuží,
- zjištění stavu spárování,
- zjištění a ověření rozměrů konstrukcí (např. tloušťky kleneb apod.),
- charakterizaci deformace zdiva (např. boulení poprsních zdí, vyklonění křídel a opěr apod.),
- zjištění mezerovitosti zdiva
- diagnostiku skrytých částí konstrukcí.

Četnost těchto zkoušek a činností by měla být stanovena v závislosti na velikosti a významu konstrukce
i s ohledem na rozsah jejího poškození.

Podrobný STP musí vždy identifikovat i příčiny degradace, porušení nebo závady.
Doplňkový STP se provádí tehdy:

- pokud výsledky podrobného stavebně technického průzkumu naznačují atypický stav
či chování konstrukce, které nebylo možné provedenými zkouškami vysvětlit,

- pokud v průběhu projektu sanace či statického přepočtu vznikla potřeba doplnění potřebných
údajů,

- pokud v průběhu sanace byly zjištěny neočekávané skutečnosti, které je nezbytné dodatečně
přesněji charakterizovat.

51
P2. 3 Závěrečná zpráva o STP
Závěrečná zpráva o STP musí být zpracována v rozsahu minimálně dle tohoto článku a v níže uvedeném členění:
Úvod

- základní údaje o zadavateli a dodavateli,
- přesná specifikace zadání,
- přehled podkladů dodaných zadavatelem.
Popis vyšetřované konstrukce
Základní údaje o konstrukčním provedení vyšetřovaného objektu včetně popisu jeho současného stavu.
Metodika a rozsah zkoušení
Uvede se přehled zjišťovaných parametrů s uvedením příslušných zkušebních předpisů (ČSN, metodické pokyny
apod.), stručný popis provádění a rozsah zkoušení.
Výsledky STP
Výsledky stanovení jednotlivých parametrů na vyšetřovaných konstrukcích se zpracují do tabulek, které obsahují
zejména:
- označení zkušebního místa nebo vyšetřované části,
- zjištěnou hodnotu příslušného parametru.
Pro jednoznačnou identifikaci jsou zkušební místa jednotlivých zkoušek a odběru vzorků vyznačeny na
schematickém nákresu vyšetřované konstrukce. Tam musí být zaznamenávány i poruchy na vyšetřované části
konstrukce (trhliny, vady apod.).
Vyhodnocení výsledků STP
- dílčí shrnutí a zhodnocení výsledků šetření a zkoušek pro jednotlivé části vyšetřovaného

objektu,
- zhodnocení stavu celého objektu.
Závěr
Zde je nutné uvést, resp. shrnout:
- hlavní výsledky a poznatky z STP a z jeho vyhodnocení,
- doporučení z hlediska požadavků na další etapu průzkumu nebo na statické posouzení (typy

a četnosti zkoušek a přepočtů),
- vyhodnocení průzkumu a statických šetření (pokud byly prováděny),
- stanovisko k eventuální potřebě ochrany a opravy konstrukce nebo jejích částí a souhrn

podkladů vhodných pro rozhodnutí o provedení stavby,
- doporučený rámcový technologický postup sanace a doporučení základních technických

a technologických kritérií pro ochranu a opravu, využitelných pro vypsání výběrového řízení
na dodavatele sanace.
Přílohy:
- fotografická dokumentace,
- video dokumentace.
Fotograficky, resp. pomocí videozáznamu se zpravidla dokumentuje:
- vyšetřovaný objekt, konstrukce nebo konstrukční prvek,
- odebrané vzorky, event. ilustrativně způsob odběru,
- charakteristické poruchy a poškození.

52
Příloha 3 Netradiční zkušební postupy

Zkouška odolnosti vůči tvorbě smršťovacích trhlin při vázaném smrštění

Zkouška prokazuje schopnost správkových reprofilačních malt odolávat šíření smršťovacích trhlin vznikajících
v důsledku smršťování tuhnoucích malt během tuhnutí, vázáných adhezí k podkladu.

Zkouška se provádí tak, že správková reprofilační malta, připravená podle návodu výrobce, se uloží zednickou
lžící do ocelové formy, tvořené ocelovým úhelníkem o délce 1 m a příčných rozměrech 50 x 50 mm. Tento
ocelový úhelník je v čelech uzavřen ocelovými čely. Vnitřní povrch ocelové formy je zdrsněn pomocí
opískování za sucha. Vnitřní stěny formy se nesmějí olejovat ani opatřovat jinou povrchovou úpravou, snižující
adhezi správkové malty k povrchu formy.

Po vyplnění formy maltou a jejím povrchovém urovnání ocelovým hladítkem se forma ponechá v suchém
vzdušném prostředí o teplotě 20 °C ±2 °C s relativní vlhkostí cca 65 %.

V případě, že je zkouška prováděna jako kontrolní přímo in situ, je forma uložena v prostředí konstrukce, avšak
chráněna před dešťovými srážkami.

Stav povrchu správkové malty ve formě se jedenkrát denně vizuálně ověřuje na přítomnost trhlin. Zkouška se
ukončí sedmý den po zaformování. Dojde-li ke vzniku trhlin, provede se po ukončení zkoušky proměření šířky
trhlin pomocí vhodné lupy s příložným měřítkem, schématicky se zakreslí počet a umístění trhlin, případně
pořídí fotodokumentace.
Zkoušky prostředků pro krystalizační dotěsňování betonu

Krystalizační prostředky určené k dotěsňování pórového systému betonu zvýší jeho vodotěsnost natolik, že
ověřování vodotěsnosti standardním postupem podle ČSN 73 1321 je málo průkazné. Jednou z možností je
provedení zkoušky povrchové nasákavosti postupem podle ČSN 73 2578 pouze s tím rozdílem, že testovaným
médiem není voda, ale automobilový benzín.

Polární afinita automobilového benzínu umožňuje jeho mimořádně snadný průnik pórovým systémem betonu.
To umožňuje vysokou citlivost této metodiky vůči jakékoliv změně kapilární pórozity betonu.

Zkouška se provádí tak, že k testovanému povrchu se vhodným tmelem ukotví skleněný zvon o průměru 60 mm.
Následně se ke skleněnému zvonu připojí cejchovaná byreta a celý systém se vyplní benzínem. Přitom se dbá na
to, aby nezůstaly ve spojovacím hrdle nebo ve zvonu vzduchové bublinky. Po pěti minutách se benzín doplní
znovu po značku 0. Tento okamžik je počátkem měření. Po 30 minutách se odečte hladina benzínu v byretě
s přesností na 0,1 ml. Měřeným parametrem je pak přepočtená hodnota nasákavosti benzínu v litrech vztažená
na m2.

Druhou možností je prodloužení zkoušky na libovolný časový úsek s tím, že se každodenně sleduje, zdali došlo
k průniku benzínu na opačnou stranu vzorku. Zkouška může být ukončena po jednom až pěti dnech. Poté se
testované těleso rozlomí např. zkouškou v příčném tahu a zakreslí se hloubka průniku benzínu. V tomto případě
je měřeným parametrem maximální hloubka průniku benzínu na lomové ploše vzorku vztažená k délce expozice.

U běžného konstrukčního betonu dojde při tloušťce vzorku v intervalu od 40 do 100 mm k průniku benzínu na
opačnou stranu tělesa v průběhu několika desítek minut až hodin. U povrchových úprav, resp. materiálů
s obsahem krystalizačních přísad se doba průniku benzínu prodlužuje na několik dnů až desítek dnů. Tímto
postupem lze tedy výrazně citlivěji rozlišit utěsnění pórového systému než při použití standardní metodiky
vodotěsnosti podle č Sn 73 1321.

Popisovaná zkouška není normována a při jejím provádění je třeba dodržovat veškerá bezpečnostní opatření
související s manipulací s hořlavinami.
Zkoušení mechanických vlastností cihelného nebo kamenného zdiva

Únosnost zdiva je ovlivněna jak kvalitou zdicích prvků (cihly, kámen), tak zdící malty, ale i řadou dalších
faktorů, jako je způsob skladby zdiva, šířka styčných a ložných spár, případný výskyt trhlin či jiných imperfekcí.

Stanovení únosnosti zdiva in situ není jednoduchým technickým úkolem. Nejkomplexnější a nejověřenější
přístup je uveden v Příloze 3 ČSN 73 0038 "Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách".
Vychází se zde jednoznačně ze separátního stanovení kvality zdicích prvků a zdící malty a následného
vyhodnocení těchto veličin.

Využití odběru jádrových vývrtů a jejich zkoušek ke stanovení únosnosti cihelného zdiva je především
teoretickou, prakticky obtížně realizovatelnou možností. V běžném, zejména starším cihelném zdivu dojde při
odběru jakéhokoliv vývrtu k rozpadu celistvosti zdiva a následné odzkoušení jádrového vývrtu pak je prakticky

53
nemožné. Odběr celistvého jádrového vývrtu ze zdiva by připadalo v úvahu pouze tehdy, pokud by jak zdící
prvky, tak zdící malta měly vysokou kvalitu a vzájemně vysokou adhezi. Tato situace zejména u starších
zděných objektů je však málo pravděpodobná.
Zatěžovací zkoušky zdiva podle ČSN 73 2061-1 Část 1 Všeobecná ustanovení, Část 2 Pevnost v tlaku, Část 3
Pevnost v tahu za ohybu předpokládají provádění těchto zkoušek na velkých vzorcích vyzděných ve svislé
poloze přímo ve zkušebně.
Jednou z mála praktických možností, jak posoudit únosnost a deformační charakteristiky zdiva in situ, je použití
tenkých hydraulických válců, které se vkládají do vyčištěných ložných spár ve zdivu, případně do vodorovných
drážek vyřezaných ve zdivu. Zároveň se zdivo v okolí osazeného válce osadí měřícími čidly vhodnými ke
sledování deformací. Vnášením napětí do zdiva a měřením deformací lze získat kvantitativní informaci
o chování zdiva. Pro tuto metodiku není k dispozici žádný normový postup.

54
Poznámky:

55
56
TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY STAVEB STÁTNÍCH DRAH

Kapitola 23
T ř e t í - aktualizované vydání se zapracovanou změnou č. 5 /z roku 2006/

Vydala Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.

Zpracovatel:

České vysoké učení technické v Praze

Technický redaktor:

České dráhy, a.s., Technická ústředna Českých drah,
sekce tratí a budov

Odborný gestor:

České dráhy, a.s., generální ředitelství, odbor 13

Nakladatelství: České dráhy, a.s., Technická ústředna Českých drah,
Distribuce: Malletova 10/2363,
190 00 Praha 9 - Libeň

České dráhy, a.s., Technická ústředna Českých drah,
SATT - oddělení typové dokumentace,
Nerudova 1,
772 58 Olomouc

tel.:
fax:
e-mail:
www.cd.cz/tucd
ČESKÉ DRÁHY, a.s.

TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY
STAVEB ČESKÝCH DRAH

Kapitola 24
ZVLÁŠTNÍ ZAKLÁDÁNÍ

Třetí - aktualizované vydání
změna c. 4

Schváleno náměstkem GŘ ČD pro dopravní cestu č.j. TÚDC-18059/2003 ze dne 30.12.2003
Účinnost od 31.12.2003
Praha 2003
Všechna práva vyhrazena.

Výhradní distributor: České dráhy, a.s.
Technická ústředna dopravní cesty
Sekce technické dokumentace - Oddělení typové dokumentace
772 58 Olomouc, Nerudova l
Obsah

ÚVOD 3

Všeobecně 3

Rozsah kapitoly 3

Legislativní požadavky 4

Odborná způsobilost 4

Obsah dodávky 5

Vytýčení stavby 5

Sledování okolních objektů 5

Názvosloví 5

POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ 6

Všeobecně 6

Materiály k výrobě 6

Beton a materiály k jeho výrobě 6

Betonářská výztuž 7

Ocelové prvky pro piloty 7

Ocelové štětovnice 7

Ocelová trubka k výrobě mikropiloty 7

Hřebík 7

Dřevo pro piloty a štětové stěny 7

Štěrk pro ražené/vibrované pilíře 7

Pažící suspenze 7

Kotevní táhlo 8

Kotevní hlava 8

Manžetová trubka 8

Cementová zálivka 8

Injekční směsi 8

Vápno 8

Popílek 8

Ochrana proti korozi a bludným proudům 8

TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ 9

Všeobecně 9

Přípravné práce 9

Technologické zásady provádění prací 9

Piloty vrtané 9

Piloty ražené 10

Podzemní stěny 11

Štětové stěny 11

Kotvy 12

Mikropiloty 12

Hřebíky 12

Injektování zemin a hornin 12

Trysková injektáž 13

Deep mixing 13

DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY 14

Všeobecně 14

Dodávka a skladování 14

Průkazní zkoušky 15

Všeobecně 15

Složky betonu a beton 15

Ocel pro výztuž 15

Ocelové profily a trouby 15

Pažící suspenze a výplň podzemních stěn 15

Ocelové štětovnice a profily 15

Dřevěné štětovnice a převázky 16

1
24.4.3.8 Zatěžovací zkoušky pilot a elementů podzemních stěn 16

24.4.3.9 Zatěžovací zkoušky kotev, mikropilot a hřebíků 16

24.4.3.10 Pevnost směsi zemin s pojivy (deep mixing) 16

24.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY kotvy, 17
24.5.1 Všeobecně 17
24.5.2 Kontrolní zkoušky 17
24.5.2.1 Složky betonové směsi, betonová směs a beton 17
24.5.2.2 Betonové prefabrikáty 17
24.5.2.3 Betonářská ocel 17
24.5.2.4 Ocelové profily, trouby, štětovnice, kotvy 17
24.5.2.5 Dřevo pro piloty 17
24.5.2.6 Pažící suspenze a výplň podzemních stěn 17
24.5.2.7 Příměsi a plastifikační materiály 18
24.5.2.8 Kontrolní zkoušky pilot a elementů podzemních stěn 18
24.5.2.9 Injekční směs 18
24.5.2.10
24.5.2.11 Kontrola vrtných prací (vrtané piloty, mikropiloty, kotvy, hřebíky, injektáže) 19
Kontrola vrtů před betonováním a injektáží (vrtané piloty, mikropiloty, hřebíky,
24.5.2.12 injektáže)
24.5.2.13 Kontrola prací v průběhu injektáže 19
24.5.2.14 Kontrola vytyčovacích bodů 19
24.5.2.15 Měření deformací 19
Kontrolní zkoušky zlepšené zeminy (deep mixing) 20
20

24.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY 20
24.6.1 Přípustné odchylky 20
24.6.2 Míra opotřebení 21
26.6.3 Záruky 21

24.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ 21

24.8 ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ 22

24.8.1 Odsouhlasení prací 22

24.8.2 Převzetí prací 23

24.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUVŮ A PŘETVOŘENÍ 23

24.10 EKOLOGIE 24

24.10.1 Všeobecně 24

24.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ OCHRANA 24

24.11.1 Všeobecně 24

24.11.2 Práce s mechanizmy 24

24.11.3 Ochranná pásma 25

24.11.4 Ohrazení pracoviště 25

24.12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY 25
24.12.1 Technické normy 25
24.12.2 Předpisy 27

24.12.3 Související kapitoly TKP a jiné předpisy ČD 27
24.12.4 Související předpisy MD odbor PK 27

Příloha 1 Popis metody a technologické zařízení pro „deep mixing“ 28

2
24.1 ÚVOD

24.1.1 Všeobecně

Pro tuto kapitolu platí všechny pojmy, ustanovení, požadavky a údaje uvedené v kapitole 1 TKP -
Všeobecně.
Tato kapitola technických kvalitativních podmínek obsahuje požadavky objednatele stavby na materiály,
technologické postupy, zkoušení a převzetí výkonů a dodávek při výstavbě, opravách a údržbě konstrukcí
zvláštního zakládání.
Piloty, podzemní stěny
Štětové stěny
Kotvy, mikropiloty a hřebíky
Injektování hornin a zemin
Trysková injektáž
Deep mixing (hloubkové zlepšování zemin mísením s pojivy - vápenocementové pilíře)
Stanovení druhu konstrukce zvláštního zakládání, její členění a rozměry určuje projektová dokumentace, která
musí být vypracovaná v souladu s předpisy Českých drah (ČD) a touto kapitolou TKP.
Pro konkrétní stavby a stavební objekty lze tuto kapitolu doplnit Zvláštními technickými kvalitativními
podmínkami (dále jen ZTKP), ve kterých se přihlédne ke specifickým podmínkám stavby.
V případě návrhu nestandardního materiálu, výrobku nebo technologie musí být ZTKP zpracovány projektantem
jako součást projektové dokumentace pro zadání stavby.
Požadavek na použití nestandardního materiálu, výrobku nebo technologie může iniciovat také zhotovitel stavby.
V tomto případě je povinen zajistit zpracování ZTKP na své náklady a předložit je k odsouhlasení
zodpovědnému zástupci objednatele.
Nestandardním pro tyto účely se rozumí takový materiál, výrobek nebo technologie, pro něž nejsou v České
republice zpracovány normy pro běžné použití, TKP, OTP nebo jiný všeobecně uznávaný předpis nebo vnitřní
TNP ČD.
V dalších případech zajišťuje zpracování ZTKP objednatel.
Normy označené v této kapitole *EN jsou evropské normy v návrhu. Po svém schválení a nabytí platnosti budou
součástí těchto TKP. V současném znění mají informativní charakter.
Obecné požadavky na zhotovitele :
a) Zhotovitel zpracuje technologický postup zvláštního zakládání a předloží objednateli k odsouhlasení. Pokud

výchozí projekt neobsahuje úplné posouzení prováděných prací, musí zhotovitel předložit doplňující statický
výpočet a případně výpočet zatížitelnosti.
b) Zhotovitelé musí vést po dobu své činnosti na stavbě kromě dále uvedených záznamů stavební deník.
c) Zhotovitelé musí připravit a předložit objednateli prostřednictvím vyšších zhotovitelů podklady a doklady
o použitých materiálech a prefabrikátech.
d) Zhotovitelé předávají objednateli prostřednictvím vyšších zhotovitelů dokumentaci skutečného provedení
stavby a graficky zpracované výsledky výškového a polohopisného geodetického zaměření díla.

24.1.2 Rozsah kapitoly

Tyto technické kvalitativní podmínky staveb Českých drah část 24 (dále jen TKP) se týkají následujících prvků
zvláštního zakládání :
Piloty, podzemní stěny
- piloty vrtané, provedené v souladu s ČSN EN 1536 Provádění speciálních geotechnických prací - Vrtané

piloty,

3
- piloty ražené, provedené v souladu s ČSN EN 12699 Provádění speciálních geotechnických prací - Ražené
piloty,

- piloty provedené jinými technologiemi nebo z jiných materiálů, než jsou uvedeny výše (např. štěrkové
pilíře),

- podzemní stěny a jejich elementy provedené v souladu s ČSN EN 1538 Provádění speciálních
geotechnických prací - Podzemní stěny.

Štětové stěny
- štětové stěny provedené v souladu s ČSN EN 12063 Provádění speciálních geotechnických prací - Štětové

stěny.

Kotvy, mikropiloty, hřebíky
- kotvy provedené v souladu s ČSN EN 1537 Provádění speciálních geotechnických prací - Injektované

horninové kotvy,

- mikropiloty provedené podle technologického předpisu schváleného objednatelem. Evropská norma
na mikropiloty *EN 14199 „Execution of special geotechnical works - Micropiles” je v návrhu,

- hřebíky předvrtávané injektované i zarážené provedené podle technologického předpisu schváleného
objednatelem. Evropská norma na hřebíky *EN 14490 „Execution of special geotechnical works -Soil
nailing“ je v návrhu.

Injektování hornin a zemin

- injektování hornin a zemin způsobující přetvoření v hornině (zhutňovací injektáže, klakáž) i bez přetvoření
v hornině (průniková injektáž, injektáž puklin, výplňová injektáž) provedené v souladu s ČSN EN 12715
Provádění speciálních geotechnických prací - Injektáže.

Trysková injektáž
- prvky a konstrukce z tryskové injektáže provedené v souladu s ČSN EN 12716 Provádění speciálních

geotechnických prací - Trysková injektáž

Deep mixing (hloubkové zlepšování zemin mísením s pojivy - vápenocementové pilíře)
- hloubkové zlepšování měkkých zemin pomocí suchých pojiv (vápna, cementu, popílku, strusky apod.) nebo

cementové suspenze vmíchávaných do zeminy podle technologického předpisu zpracovaného zhotovitelem
a schváleného objednatelem. Evropská norma na deep mixing *EN 14679 „Execution of special
geotechnical works - Deep mixing“ je v návrhu.

24.1.3 Legislativní požadavky

V souladu s požadavky zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění a souvisejícího nařízení vlády č. 163/2002 Sb.
je výrobce povinen prokazovat shodu u vybraných stavebních výrobků. Přehled těchto výrobků je uveden
v příloze č.2 tohoto nařízení vlády.
Shoda se prokazuje postupy dle § 5 až 8, u kusové výroby dle § 9 nařízení vlády č. 163/2002 Sb.
Nejvyšší úrovní prokazování shody je postup dle § 5 - certifikace výrobku. Tímto postupem lze nahradit postupy
prokazování shody dle § 6 až 8 nařízení vlády č. 163/2002 Sb.
Jestliže na výrobek neexistuje česká technická norma, vystavuje autorizovaná osoba výrobci (dodavateli)
stavebně technické osvědčení dle § 3. Platnost tohoto stavebně technického osvědčení je časově omezena a tudíž
je omezena i platnost prohlášení o shodě, není-li tato omezena jiným způsobem vyplývajícím z nařízení vlády.
Náležitosti prohlášení o shodě jsou uvedeny v § 13 nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

24.1.4 Odborná způsobilost

Zhotovitel stavby (objektu) musí mít zaveden, certifikován a prověřován systém řízení jakosti dle ČSN EN ISO
9001:2001. Zhotovitel/podzhotovitel je povinen prokázat, že disponuje potřebným počtem pracovníků
předepsané kvalifikace, potřebným, technicky způsobilým strojním a dalším vybavením. Zkušenost
s prováděním prací podle této kapitoly TKP zhotovitel/podzhotovitel prokazuje také referenčním listem

4
provedených prací stejného nebo podobného zaměření. Zhotovitel je povinen prokázat též způsobilost zkušeben,
kontrolního systému a dalších činností, které mohou ovlivnit jakost prací.

Pracovníci zhotovitele realizující prvky zvláštního zakládání musí mít potřebnou kvalifikaci pro jednotlivé
technické a dělnické profese a musí být vedeni odborným pracovníkem. Výrobu prvků zvláštního zakládání řídí
zodpovědný pracovník s odpovídajícími znalostmi a zkušenostmi. Veškeré práce musí být prováděny pod
vedením osoby způsobilé dle zákona ČNR č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů
a o výkonu autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění.

24.1.5 Obsah dodávky

Práce prováděné podle této kapitoly obsahují dodávku všech potřebných materiálů, mechanizmů, zařízení
a výkonu pracovníků zhotovitele a provedení všech úkonů nutných k vybudování prvků zvláštního zakládání
včetně předepsaných zkoušek podle projektové dokumentace a příslušných norem, v souladu s touto kapitolou
a kapitolou 1 TKP.

Dodávka musí obsahovat dokumentaci zhotovitele, technologický předpis prováděných prací včetně návrhu
dalších zkoušek navrhovaných zhotovitelem a požadovaných objednatelem. Tyto doklady musí být předem
předloženy objednateli.

24.1.6 Vytýčení stavby

Při předání staveniště předá objednatel i jeho vytyčení. Pro vytýčení staveniště platí ustanovení kapitoly 1 TKP.
Umístění prvků zvláštního zakládání musí být odvoditelné běžnými geodetickými postupy z vytýčení staveniště.
Zhotovitel předané vytýčení zajistí tak, aby byl schopen provést jednotlivé prvky zvláštního zakládání
v tolerancích uvedených v čl. 24.6. Za předané vytýčení dále zodpovídá zhotovitel.

Zhotovitel zodpovídá za výškové a směrové umístění pracovních ploch, šablon, vodicích zídek a dalších
pomocných konstrukcí potřebných pro řádné provedení prvků zvláštního zakládání.

24.1.7 Sledování okolních objektů

V průběhu zpracování projektové dokumentace zvláštního zakládání posoudí projektant, které objekty mohou
být prováděnými pracemi ovlivněny a zajistí jejich pasportizaci.

Pokud nelze pasportizaci okolních objektů provést při zpracování projektové dokumentace (časové, finanční
a jiné důvody), zpracuje pasportizaci zhotovitel jako součást dokumentace zhotovitele.

V případě, že pasportizace není součástí žádné dokumentace a v průběhu prací je zřejmé, že k ovlivnění okolních
objektů dochází, rozhodne o rozsahu a způsobu pasportizace objektů objednatel/stavební dozor na základě
upozornění zhotovitele.

Zhotovitel je povinen před započetím prací překontrolovat rozsah pasportizace, upozornit na možné rozpory
a nová fakta a pasportizaci s objednatelem odsouhlasit.

Pasportizaci provádí autorizovaná osoba s kvalifikací v příslušném oboru (statika a dynamika stavebních
konstrukcí, geotechnika), případně soudní znalec. Pasportizace se provádí fotografickou a grafickou
dokumentací, videozáznamem nebo jiným způsobem se stejnou nebo vyšší vypovídací hodnotou. Dokumentace
pasportizace musí být jednoznačně označena datem zhotovení. V opodstatněných případech, zejména při použití
technologií vyvolávajících vibrace a seismické účinky (vibrování, vibroberanění a beranění, dlátování, trhací
práce), určuje dokumentace pomocí kriterií stanovených v ČSN 73 0036 resp. ČSN 73 0040 minimální
vzdálenost od zdroje, při které nedojde k ohrožení staveb.

V průběhu realizace stavby monitoruje okolní objekty zhotovitel a kontroluje objednatel/stavební dozor. Četnost
a způsob sledování určuje projektová dokumentace/dokumentace zhotovitele. O sledování se provádějí písemné
záznamy způsobem odsouhlaseným objednatelem/stavební dozor.

24.1.8 Názvosloví

V tomto článku TKP jsou uvedeny pouze základní pojmy. Podrobné názvosloví je v souladu s definicemi
a termíny uvedené v ČSN EN 1536, ČSN EN 1538, ČSN EN 12699, ČSN EN 12063, ČSN EN 1537, ČSN EN
12715, ČSN EN 12716, *EN 14199,*EN 14490.

5
pilota (pile): štíhlý stavební prvek v základové půdě určený pro přenášení účinků zatížení,
vrtaná pilota (bored pile): pilota, která je v základové půdě vytvořena vrtáním, popř. těžením zapaženého, nebo
nezapaženého vrtu, který je vyplněn betonem nebo železobetonem,
ražená pilota (displacement pile): pilota instalovaná v základové půdě bez těžení zeminy z vrtu nebo prostoru,
který pilota zaujímá. Piloty se do základové půdy instalují beraněním, vibrováním, zatláčením, rotací nebo
kombinací těchto metod,
podzemní stěna (diaphragm wall): svislá stavební konstrukce trvalého nebo dočasného charakteru která má účel
pažicí nebo těsnicí, případně splňuje oba účely,
štětová stěna (sheet pile wall): řada štětovnic, které tvoří souvislou stěnu. V případě ocelových štětovnic
je kontinuita zajišťována zámkováním ve spojích, provázáním v podélných rýhách nebo prostřednictvím
speciálních spojek, v případě dřevěných štětovnic systémem pero-drážka,
kotva.(anchor): stavební prvek přenášející tahové zatížení do únosné vrstvy,
mikropilota (micropile): vrtaná pilota o průměru menším než 300mm, ražená pilota o průměru menším než
150mm. K jejich zhotovení se používají malé pilotovací soupravy,
hřebík (nail): tyčový výztužný prvek zabudovaný do zemního masivu obvykle pod subhorizontálním úhlem,
který mobilizuje tření podél celé své délky v zemině,
svorník (bolt): tyčový výztužný prvek používaný v tunelovém stavitelství pro zajištění výrubu. Podle způsobu
osazení může působit jako kotva nebo jako hřebík,
injektáž (grouting): zlepšování mechanických a propustnostních vlastností zemin a hornin vtlačováním injekční
směsi (suspenze, roztok, emulze nebo malta). Dělí se na výplňovou (zaplnění dutin větších rozměrů), zhutňovací,
kontaktní (do spáry mezi stavební konstrukci a horninu) a injektáž způsobující přetvoření v hornině (stlačení
nebo posun horniny),
trysková injektáž (jet grouting): technologie tryskové injektáže sestává z rozrušení zeminy nebo zvětralé skalní
horniny, jejího částečného nahrazení a ze smíchání rozrušené zeminy s cementačním pojivem, přičemž rozrušení
nastává působením tryskaného paprsku tekutého média o vysoké mechanické energii; médium může být
současně pojivem,
deep mixing (hloubkové zlepšování zemin mísením): při zlepšování zemin technologií „deep mixing“ se do
zemního tělesa vmíchává mísicím nástrojem (vrtulka, šnekový vrták) pojivo (obvykle cement a/nebo pálené
vápno) v práškovém stavu případně plnivo (mletá struska, popílek aj.). U některých technologií se používá
injekční směs místo práškového pojiva.Výsledkem je pilíř zlepšené zeminy. Velikost a tvar pilíře je ovlivněn
tvarem mísicího nástroje a technologickým postupem.

24.2 POPIS A KVALITA STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

24.2.1 Všeobecně

Veškerý materiál, který se stane trvalou součástí předmětu díla, musí vyhovovat požadavkům uvedeným
v dokumentaci. Není-li požadavek taxativně uveden, musí materiál odpovídat příslušným normativním
předpisům. Materiál musí být bez zjevných vad a musí vyhovět předepsaným zkouškám (viz článek 24.4 této
části a kapitoly TKP). Legislativní požadavky na materiály a výrobky jsou uvedeny v článku 24.1.3 této kapitoly
TKP.

24.2.2 Materiály k výrobě

24.2.2.1 Beton a materiály k jeho výrobě

Materiálová ustanovení pro beton jsou předmětem kapitoly 17 TKP.
Stříkaný beton musí splňovat požadavky kapitoly 20 TKP.

6
24.2.2.2 Betonářská výztuž
Podmínky pro betonářskou výztuž jsou popsány v kapitole 18 TKP.

24.2.2.3 Ocelové prvky pro piloty
Pro ocelové piloty se používají prvky z válcované oceli v souladu s ČSN EN 10025, z konstrukční oceli dle ČSN
42 0135 a bezešvých trub podle ČSN 42 0250. Ocelové prvky pilot, které jsou trvalého charakteru, je nutné
dodat s příslušnými dokumenty kontroly dle ČSN EN 10204 na úrovni inspekčního certifikátu 3.1B.

24.2.2.4 Ocelové štětovnice
Nové štětovnice musí odpovídat ČSN EN 10248-1, ČSN EN 10248-2, ČSN EN 10249-1, ČSN EN 10249-2
a ČSN EN 10079.
Opakovaně použité štětovnice nesmí být poškozené a musí splňovat požadavky dokumentace.
Trouby použité v kombinovaných stěnách musí odpovídat ČSN EN 10219-1 a ČSN EN 10219-2.
Speciální spojky musí odpovídat ČSN EN 10248-1, ČSN EN 10248-2.

24.2.2.5 Ocelová trubka k výrobě mikropiloty
Nejčastěji se používá ocelová trubka, zpravidla o průměru 70/12 mm, 89/10 mm a 108/16 mm podle
ČSN 42 0250, pokud dokumentace nestanoví jinak.

Podle *EN14199 musí ocelové výztužné prvky splňovat požadavky následujících norem:
ENV 10080 nebo *EN 10138-4 u ocelových prutů
ČSN EN 10210 nebo ČSN EN 10219 u dutých profilů (trub)
ČSN EN 10025 nebo ČSN EN 10113 u za horka válcovaných profilů.

24.2.2.6 Hřebík
Ocelový hřebík tvořený plným ocelovým prutem musí být vyroben v souladu s normou EN 10080 nebo EN
10025 v případě válcovaných profilů za horka. Ocelový hřebík tvořený dutým ocelovým profilem musí být
v souladu s normami ČSN EN 10 219 nebo ČSN EN 10210. Při použití předpínací oceli musí být splněny
požadavky *EN 10138-4.
Při použití nekovových materiálů (geosyntetika, plastové tyče s karbonovými, skleněnými a jinými vlákny) musí
splňovat požadavky příslušných EN, ČSN nebo doporučení výrobců.

24.2.2.7 Dřevo pro piloty a štětové stěny
Pilotové dřevo musí vyhovovat jakosti podle čl. 21 ČSN 49 1531. Čl. 5.4.2 ČSN 73 2810 předepisuje věnovat
zvýšenou pozornost ochraně povrchů a částí, které budou dlouhodobě nebo střídavě vystaveny zvýšené vlhkosti.
Podle čl. 11 ČSN 73 2810 se předepisuje používat zdravé odkorněné dřevo, nejlépe borové nebo dubové, vhodné
je i modřínové nebo smrkové. Výřezy nemají mít křivost větší než 0,5 % délky. Druh dřeva stanoví
dokumentace. Dřevěné piloty musí být celou svojí délkou pod úrovní hladiny podzemní vody uvedené
v dokumentaci.

24.2.2.8 Štěrk pro ražené/vibrované pilíře
Kvalitu kameniva použitého pro výrobu štěrkových pilířů předepisuje projektová dokumentace a technologický
předpis zhotovitele.
Pro výrobu štěrkových pilířů (pilot) se obvykle používá přírodní nebo drcené kamenivo plynulé křivky zrnitosti
o max. zrnu obvykle do 75 mm bez jemnozrnných příměsí. Zrnitost závisí na účelu použití štěrkových pilířů
(zhutnění zemního masivu, urychlení konsolidace, odvodnění a jiné). U technologie vibračního zhotovení
štěrkových pilot se v souladu s *EN 14731 doporučuje používat tyto frakce kameniva: 40-75 mm pro hutnění za
sucha, 25-75 mm pro hutnění pod vodou a 8-50 mm jestliže se dodává kamenivo přes sondu ke špici.
Nevylučuje se použití druhotných materiálů (kamenivo z drceného, tříděného betonu apod.), pokud to předepíše
projektová dokumentace.

24.2.2.9 Pažící suspenze
Pro účely dočasného pažení vrtů se používají bentonitové suspenze, polymerové suspenze, jiné suspenze.
Vlastnosti bentonitové suspenze musí odpovídat požadavkům uvedeným v ČSN EN 1536 a ČSN EN 1538.
Polymerové a jiné suspenze musí být popsány v dokumentaci zhotovitele.

7
24.2.2.10 Kotevní táhlo
Ocelová kotevní táhla musí odpovídat následujícím normám a předpisům:
stavební ocel: ČSN 42 0135, ČSN P ENV 1993-1-1
betonářská ocel: ČSN 73 6206, ČSN 73 1201, ČSN P ENV 1992-1-1
předpínací ocel: ČSN 73 6207, popř. ČSN 73 1201, *EN 10138-4, ČSN P ENV 1992-1-5.

24.2.2.11 Kotevní hlava
Musí odpovídat ČSN EN 1537. Musí být schopna přenést mezní tahové zatížení táhla.

24.2.2.12 Manžetová trubka

Trubky obvykle z PVC o průměru 32mm a délce nejčastěji 4m které jsou vzájemně spojovány závitovým
nátrubkem. V kořenové části je manžetová trubka opatřena injekčními otvory o průměru 6mm (4 otvory na etáž)
překrytými pryžovou manžetou. Vzdálenost manžet je 0,25 až 0,5m.

24.2.2.13 Cementová zálivka

Cementová zálivka je suspenze cementu a vody o vodním součiniteli < 0,4. Plní se jí vrt před zasunutím ocelové
trubky (mikropiloty), hřebíku nebo kotvy. U mikropiloty může mít zálivka charakter cementové malty o vodním
součiniteli <0,6. Použité kamenivo musí splňovat tato základní zrnitostní kriteria: d85< 4 mm, max. průměr zrna
8 mm.

24.2.2.14 Injekční směsi
Injekční směsi a materiály k jejich výrobě musí splňovat podmínky uvedené v ČSN EN 12715 a ČSN EN 12716,
pokud projektová dokumentace nestanoví jinak.

24.2.2.15 Vápno
K hloubkovému zlepšování zemin se používá pálené (nehašené) vápno které splňuje požadavky ČSN EN 459.

24. 2.2.16 Popílek
Základní kriteria pro použití popílku jsou v TP 93 (pozemní komunikace). Podrobná specifikace musí být
v projektové dokumentaci.

24.2.3 Ochrana proti korozi a bludným proudům

Pokud stupeň vlivu prostředí na beton podle ČSN EN 206-1 a kapitoly 17 TKP vyžaduje použití sekundární
ochrany betonových pilot, musí být tato ochrana navržena v dokumentaci. Zhotovitel musí dodržet zásady pro
použití impregnačních hmot, nátěrů a fólií předepsané výrobcem.
Při použití fólie musí výrobce v prohlášení o shodě uvést též hodnotu měrného elektrického odporu pro
posouzení účinnosti ochrany před vlivem bludných elektrických proudů. Nejčastěji se používají fólie z PVC
a z PE. Tloušťka fólie se pohybuje od 0,1 mm pro PE fólii do cca 1 mm pro fólii z PVC.
Ocelové prvky (trubní piloty, kotvy) se opatřují pro neabrazivní podmínky nátěry živicemi nebo jinými hmotami
podle dokumentace, pro abrazivní podmínky epoxydehtem nebo jinými hmotami podle dokumentace. Volba
protikorozní ochrany musí být v souladu s TKP 25 B.
Dřevěné piloty a štětovnice se opatřují hloubkovou impregnací podle normy ČSN 49 0616 2. část, nebo
impregnačními nátěry podle ČSN 49 0600 1. část.
V případě, že druh materiálu pro sekundární ochranu není specifikován v dokumentaci, předloží zhotovitel
objednateli/stavebnímu dozoru ke schválení návrh sekundární ochrany ve svém technologickém předpisu včetně
prohlášení o shodě od výrobce, vlastností, technických parametrů, způsobu přejímky a zkoušek.
Při ochraně proti vlivům bludných elektrických proudů (katodická ochrana) se postupuje podle ustanovení
kapitoly 25 A TKP a lze přiměřeně užít ustanovení SR 5/7 (ČD) ve shodě s dokumentací.
Důležitým prvkem systému ochrany výztuže základů před vlivy bludných elektrických proudů je kvalitně
provedený beton, který je v dokumentaci navržen s ohledem na zvolenou ochranu proti agresivním vlivům
prostředí.

8
24.3 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ

24.3.1 Všeobecně

Zhotovitel předloží před zahájením prací objednateli/stavebnímu dozoru k odsouhlasení technologický předpis
pro zhotovení prvků zvláštního zakládání. Tento technologický předpis musí být v souladu s projektovou
dokumentací stavby. Součástí technologického předpisu musí být technické a kvalitativní parametry, podmínky
pro přesnost jejich výroby, podmínky pro kontrolu jakosti a dodací podmínky. Dále musí obsahovat mezní
hodnoty geotechnických parametrů horninového masivu, které byly uvažovány ve statickém výpočtu a které jsou
rozhodující z hlediska ukončení prvků zvláštního zakládání.

Zvolená technologie výroby prvků zvláštního zakládání musí umožnit jejich zhotovení v daných geotechnických
poměrech v požadované kvalitě podle dokumentace. V technologickém předpisu zhotovitel podrobně popíše
způsob jejich provádění a přípustné odchylky v umístění, směru a horní úrovni jednotlivých prvků (viz čl.24.6).
Požadované odchylky odlišné od této kapitoly TKP a příslušných evropských norem musí být stanoveny
projektovou dokumentací nebo ZTKP.

Dále zhotovitel předloží pořadí zhotovování jednotlivých základových prvků a jméno pracovníka zhotovitele
zodpovídajícího za kvalitu díla.

Zhotovitel předá objednateli/stavebnímu dozoru časový plán prací a harmonogram jednotlivých dílčích
odsouhlasení. Objednatel/stavební dozor se zúčastňuje dílčích odsouhlasení podle postupu prací, nerozhodne-li
písemně jinak. Bez souhlasu objednatele/stavebního dozoru nelze stavební práce zahájit. V případech, kdy se
provádění prací dotýká železničního provozu, musí technologický předpis obsahovat doklady o zajištění
průjezdného průřezu dle ČSN 73 6320 a zajištění bezpečnosti železničního provozu z hlediska únosnosti
a stability provozovaných kolejí po celou dobu stavby, případně návrh časového plánu omezení železničního
provozu.

Zhotovitel je povinen bez prodlení oznámit objednateli/stavebnímu dozoru všechny podstatné odchylky skutečně
zjištěných geotechnických poměrů od geotechnických poměrů předpokládaných dokumentací, které by mohly
ovlivnit funkci zhotovovaných prvků (např. zatřídění horniny, změna hydrogeologických poměrů). Zhotovitel
navrhne potřebná opatření, která podléhají odsouhlasení objednatelem/stavebním dozorem.

24.3.2 Přípravné práce

Potřebné úpravy pracovní plochy včetně jejího zpevnění, konstrukcí jímek, pažení nebo rozepření a zbudování
šablon a vodicích zídek provádí zhotovitel před zahájením výstavby prvků zvláštního zakládání.

24.3.3 Technologické zásady provádění prací

Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí obsahovat informace relevantní k příslušné
technologii provádění prací.

24.3.3.1 Piloty vrtané
Pro piloty vrtané platí zásady provádění podle ČSN EN 1536, vrtné zařízení musí splňovat požadavky
ČSN EN 791.

Bezprostředně po dokončení vrtu se provádí jeho betonáž. Pokud nedochází k rozvolňování stěn vrtů, ztrátě
výplachu nebo jiným projevům nestability může být betonáž provedena později. Max. prodleva mezi dovrtáním
a betonováním však nesmí u suchých nezapažených vrtů překročit 36 hodin, u vrtů pažených výpažnicemi
72 hodin a vrtů pažených suspenzí 8 hodin. Je-li tato doba překročena, musí se vrt prohloubit, případně rozšířit.

Pod hladinou podzemní vody nebo suspenze se betonuje sypákovými troubami nebo čerpadlem. Spojení trub
musí být vodotěsné. Na hadici čerpadla se použije nástavec z ocelové trouby. Betonování se musí provádět
vcelku a bez přerušování. Během betonáže musí ústí trouby neustále zasahovat pod povrch ukládaného betonu.
Voda nebo suspenze se postupně odčerpávají při zachování úrovně hladiny. Odčerpaná suspenze se po přečištění
může znovu použít, vyjma cca posledních 2 m znehodnocené suspenze nad hladinou betonu, která se likviduje.
Podle spotřebovaného betonu se řídí zkracování trub.

Beton hlavy piloty musí mít kvalitu požadovanou v dokumentaci stavby. Proto se horní vrstva betonu
znehodnoceného suspenzí odebere nebo se betonáž ukončí (cca 0,4 m) nad projektovanou hlavou piloty

9
a znehodnocený beton se později odstraní. Případné přebetonování a odbourání znehodnocené části piloty bude
provedeno dle ČSN EN 1536, pokud dokumentace neurčí jinak.
Pokud je navržena zvláštní úprava hlavy piloty (např. kalich pro montáž prefabrikovaného skeletu), zabetonuje
se dodatečně po očištění kotevní výztuže a úpravě pracovní spáry podle dokumentace. Dovoluje-li to navržený
tvar hlavy a výškové poměry, lze hlavu betonovat současně s pilotou. Objednatel/stavební dozor kontroluje
během betonáže stav zařízení pro betonování, kvalitu dodávané betonové směsi, dodržování technologických
předpisů pro betonáž, úpravu hlavy piloty, její očistění a výškovou úroveň.

Technologický předpis zpracovaný zhotovitelem stavby musí minimálně obsahovat:
- Způsob hloubení vrtů pro piloty zhotovené na místě (vrtání,náběrová těžba, beranění a vibroberanění na patě

uzavřené dočasné nebo trvale v zemi ponechané trouby z betonu nebo z oceli, zavrtávání, šroubování nebo
zatlačování trouby opatřené na spodním konci omezeným počtem závitů bez těžení zeminy).
- Způsob a hloubku pažení (bez pažení, pažnicí-dočasné nebo trvalé, pažící suspenzí-bentonitovou,
polymerovou, jinou) a odpažování.
- Způsob rozšiřování piloty nebo její části.
- Způsob injektáže paty a/nebo dříku piloty.
- Druh výztuže piloty.
- Druh výplně piloty, požadavky na kvalitu betonové směsi a způsob jejího ukládání.
- Místo a způsob ukládání vytěžené zeminy
- Hloubku vniku do únosného podloží (u opřených pilot).
- Způsob překonávání překážek (balvanů, tvrdých poloh, zvýšených přítoků vody do vrtu, kavernování
apod.).
- Údaje o materiálech sloužících k zhotovení piloty včetně výsledků průkazních zkoušek nebo atestů a jejich
vyhodnocení.
- Způsob osazení ochranných prostředků proti agresivitě prostředí (polymerové folie).
- Způsob kontroly, zkoušení, odsouhlasení a přejímek, které ověřují kvalitu předmětu díla.

24.3.3.2 Piloty ražené
Pro výrobu ražených pilot musí být použité zařízení v souladu s ČSN EN 996, zásady provádění jsou v ČSN EN
12699. Pokud není dokumentací předepsáno jinak, nemají se razit dočasně zapažené piloty v osové vzdálenosti
menší než 6násobek průměru, pokud beton nebude vykazovat dostatečnou pevnost. Minimální krytí výztuže
prefabrikátů předepisuje kapitola 18 TKP přičemž nesmí být menší než 30 mm, v silně agresivním prostředí
(XA3 podle ČSN EN 206-1) musí být nejméně 50 mm, pokud dokumentace nepředepíše vyšší krytí. Povrchovou
úpravu předepisuje dokumentace. Má-li být použito sekundární ochrany proti agresivitě prostředí, musí povrch
odpovídat podmínkám daným normou navržené ochrany (ČSN P 73 0600) nebo předpisu výrobce ochranného
systému.

Technologický předpis zpracovaný zhotovitelem stavby musí minimálně obsahovat:
- Způsob výroby, dopravy, ukládání a ošetřování betonu při výrobě prefabrikátů pilot na stavbě (TKP 18).
- Způsob ražení předem zhotovených pilot (beranění, vibrování, zatlačování, vplachování, šroubování

(rotace), kombinace metod beranění).
- Zařízení na ražení prefabrikovaných pilot.
- Zařízení pro výrobu ražených pilot betonovaných na místě (Franki, štěrkové pilíře).
- Způsob nastavení piloty včetně minimální požadované technologické prodlevy.
- Kriterium pro ukončení vhánění (hloubka vniku na posledních 10 úderů).
- Opatření v případě že nedojde k zaberanění piloty na předepsanou hloubku.
- Údaje o materiálech sloužících k zhotovení piloty včetně výsledků průkazních zkoušek nebo atestů a jejich

vyhodnocení.
- Údaje o prefabrikovaných dílech.
- Údaje o protikorozní ochraně
- Způsob kontroly, zkoušek, odsouhlasení a přejímek, které ověřují kvalitu předmětu díla

10
24.3.3.3 Podzemní stěny

Podmínky provádění podzemních stěnjsou v ČSN EN 1538.

Rovinatost odkrytého líce podzemní stěny zhotovené na místě je přímo závislá na geologické stavbě území
a nelze ji zcela limitovat technologickým postupem. Nerovnosti větší, než stanoví dokumentace, nebo které by
byly na závadu provedení následujících prací, odstraní zhotovitel na vlastní náklady po obnažení líce. Dojde-li
k větší odchylce ve svislosti, navrhne zhotovitel nezbytná opatření, která podléhají souhlasu objednatele/stavební
dozor.

Požaduje-li se provedení podzemní stěny jako vodotěsné, stanoví dokumentace požadavek na odolnost vůči
průsakům vody a úpravu dělících spár. Podzemní stěna se jako celek považuje za vodotěsnou, neobjevují-li se na
povrchu mokrá místa nebo kapky prosakující vody. Části povrchu mohou být vlhké. V dokumentaci je možné
požadavek na těsnost podzemní stěny jako celku stanovit údajem o maximálním průsaku na 1 m2líce stěny za 24
hod. Při požadavku zcela suchého povrchu jsou v dokumentaci navržena zvláštní opatření.
Technické požadavky na výplň těsnících podzemních stěn stanoví dokumentace. Vlastnosti výplně s udáním
času požadované pevnosti, případně propustnosti, prokazuje zhotovitel průkazními zkouškami podle článku 24.4
této kapitoly TKP vzhledem k použitým materiálům a technologii.

Způsob hloubení rýhy pro podzemní stěny stanoví dokumentace. Pokud se předpokládá použití trhacích prací
musí být způsob jejich provádění popsáno v projektové dokumentaci (projekt trhacích prací) a rozpracováno
v dokumentaci zhotovitele.

Způsob styku lamel, zajištění jeho vodotěsnosti a délku jednotlivých lamel určuje projektová dokumentace,
pokud nejsou tyto parametry uvedeny, navrhuje je zhotovitel. Navržené parametry musí být odsouhlaseny
objednatelem/stavebním dozorem.

Objednatel/stavební dozor kontroluje a odsouhlasuje dokončený úsek rýhy. Měří se hloubka, šířka, případně
svislost rýhy.

Způsob vyztužení, rozměry, tvar a průměr výztuže a její stykování jsou stanoveny dokumentací. Výztuž
z betonářské oceli se připravuje předem ve formě armokoše. Armokoš tvoří jeden prostorový celek, který se
vkládá do úseku rýhy před betonáží. Nejmenší průměr prutů svislé výztuže je 12 mm. Na každé straně armokoše
musí být nejméně 3 pruty na jeden metr (čl. 7.4.2 ČSN EN 1538).

Objednatel/stavební dozor kontroluje a odsouhlasuje dokončený úsek rýhy. Měří se hloubka, šířka, případně
svislost rýhy.

Technologický předpis zpracovaný zhotovitelem stavby musí minimálně obsahovat:
- Způsob hloubení podzemní stěny (kontinuální, po lamelách, ražení-pouze tenké těsnící stěny).
- Druh pažící suspenze podzemní stěny.
- Druh výztuže podzemní stěny.
- Druh výplně podzemní stěny a způsob jejího ukládání.
- Místo a způsob ukládání vytěžené zeminy.
- Údaje o materiálech sloužících k zhotovení piloty a podzemní stěny včetně výsledků průkazních zkoušek

nebo atestů a jejich vyhodnocení.
- Údaje o prefabrikovaných dílech.
- Způsob kontroly, zkoušek, odsouhlasení a přejímek, které ověřují kvalitu předmětu díla.

24.3.3.3.1 Tenké těsnící stěny

Tenké těsnící stěny (TTS) jsou těsnící membránou vzniklou vyplněním prostoru po zaberaněném nebo
zavibrovaném speciálním I profilu těsnící výplní. Pro provádění tenkých těsnících stěn platí ustanovení
technologických předpisů zhotovitele schválených objednatelem/stavebním dozorem.
Způsob hloubení rýhy a instalace výplně TTS stanovuje dokumentace zhotovitele.

24.3.3.4 Štětové stěny
Při budování štětových stěn se postupuje v souladu s ČSN EN 12063.

Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
- skladování a manipulaci se štětovnicemi,
- svařování a řezání štětovnic a dalších ocelových prvků (tab. 1 ČSN EN 12063),

11
- způsob vhánění štětovnic (beraněním, vibrováním, vtlačováním),
- umístění a tvar šablon a kleštin,
- pomocné technologie pro vhánění, pokud jsou použity (maziva, bentonit, tryskání, předvrtání aj.),
- postup při vytahování štětovnic (pokud je dokumentací požadováno).

Při vytahování štětovnic musí zhotovitel zvolit takové prostředky a technologický postup, aby nedošlo
k poškození přilehlých objektů, nebo jeho částí (např. izolace). Vytahování štětovnic se musí provádět za
trvalého dozoru odborného pracovníka zhotovitele. Za případné škody zodpovídá zhotovitel.

24.3.3.5 Kotvy
Při zhotovení kotev se postupuje v souladu s ČSN EN 1537.

Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
- přípravu staveniště,
- skladování a manipulaci s výztužnými profily,
- způsob vrtání, průměr vrtu, sklon, hloubka, rozteče vrtů, použití výplachu, pažení,
- podrobnou specifikaci osazovaného prvku (kotva tyčová, kotva pramencová atd.),
- složení injektážní směsi (zálivky),
- způsob injektáže, dobu zahájení injektáže po dokončení zálivky (ev. následných reinjektáží),
- tolerance v osazení kotvy,
- protikorozní ochrana ocelového táhla a napínaných ocelových součástí,
- způsob napínaní a zkoušení únosnosti včetně specifikace použitého zařízení.

24.3.3.6 Mikropiloty
Pro zhotovení mikropilot je zpracován návrh evropské normy *EN 14199. Do nabytí její účinnosti se při výrobě
mikropilot postupuje v souladu s technologickým předpisem zhotovitele.

Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
- přípravu staveniště,
- skladování a manipulaci s výztužnými profily,
- způsob vrtání, průměr vrtu, sklon, hloubka, rozteče vrtů, použití výplachu, pažení,
- tolerance v osazení mikropiloty,
- podrobnou specifikaci výztužného prvku (armokoš, trubka),
- složení injektážní směsi (zálivky),
- způsob injektáže, dobu zahájení injektáže po dokončení zálivky (a zahájení následných reinjektáží) pokud je

požadována.

24.3.3.7 Hřebíky
Pro provádění hřebíků je zpracován návrh evropské normy *EN 14490. Do nabytí její účinnosti se při výrobě
hřebíků postupuje v souladu s technologickým předpisem zhotovitele.

Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
- skladování a manipulaci s výztužnými profily,
- způsob vrtání, průměr vrtu, sklon, hloubka, rozteče vrtů, použití výplachu, pažení,
- tolerance v osazení hřebíku,
- v případě přímého osazení hřebíku (příklepem, vibrací, nastřelením) podrobný popis způsobu instalace,
- podrobnou specifikaci výztužného prvku (ocel, plast, uhlíková vlákna),
- složení injektážní směsi (zálivky),
- rozmístění, průměr, sklon, hloubka a vystrojení odvodňovacích vrtů,
- podrobná specifikace lícového opevnění včetně technologie provádění.

24.3.3.8 Injektování zemin a hornin
Pro injektování zemin a hornin platí ČSN EN 12715.

12
Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
- vrtné práce (způsob vrtání, průměr vrtu, sklon, hloubka, rozteče vrtů, použití výplachu, pažení),
- složení a vlastnosti směsi,
- vlastní injektáž (specifikace obturátoru a injekčního čerpadla, specifikace zařízení pro míchání a dávkování

injekční směsi, rozmístění injekčních trubek a přívodní potrubní systém, specifikace zařízení pro monitoring
a zkoušení).

24.3.3.9 Trysková injektáž
Pro tryskovou injektáž platí ČSN EN 12716.
Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
- použitý systém tryskové injektáže (jednofázový, dvojfázový vzduchový, dvojfázový vodní, trojfázový),
- složení injektážní směsi,
- rozmístění, průměr, hloubka a sklon vrtů,
- popis prvků tryskové injektáže,
- pořadí provádění,
- rychlost vytahování soutyčí,
- vyztužení,
- monitoring.
Návrh metody předloží zhotovitel po provedení ověřovacího úseku k odsouhlasení objednateli/stavebnímu
dozoru.

24.3.3.10 Deep mixing
Pro zlepšení zemin metodou deep mixing musí zhotovitel zpracovat podrobný technologický předpis. Evropská
norma je zpracována v návrhu pod číslem *EN 14679.
Technologický předpis, zpracovaný zhotovitelem stavby, musí minimálně obsahovat následující informace:
Suché mísení:
- druh pojiva nebo směsi pojiv a plniva,
- množství pojiva (směsi, plniva) na metr hloubky během penetrace a vytahování soutyčí,
- tlak vzduchu,
- rychlost penetrace a vytahování soutyčí,
- rychlost rotace (ot/min) při penetraci a vytahování.
Mokré mísení:
- složení injekční směsi,
- množství pojiva na metr hloubky během penetrace a vytahování soutyčí,
- tlak injekční směsi,
- rychlost penetrace a vytahování soutyčí,
- rychlost rotace (ot/min) při penetraci a vytahování

Popis metody a technologické zařízení pro „deep mixing“ jsou uvedeny v příloze č.1.

13
24.4 DODÁVKA, SKLADOVÁNÍ A PRŮKAZNÍ ZKOUŠKY

24.4.1 Všeobecně

Materiál, prvky a dílce se přepravují a skladují způsobem, který stanoví tyto TKP a normy uvedené
v následujících článcích, nebo předpis výrobce. Zhotovitel je povinen zajistit řádnou přejímku dodávaného
materiálu a výrobků a přesně evidovat jednotlivé dodávky. Všechny materiály, prvky a dílce musí být chráněny
před poškozením, znehodnocením, povětrnostními vlivy, popřípadě odcizením. Skladovaný materiál musí být
zřetelně označen podle druhu, případně i podle dodávky. Na staveništi mohou být k dispozici pouze materiály,
které jsou v dokumentaci a které odpovídají smlouvě o dílo. Materiál, který vykazuje vady, je poškozen,
nevyhověl zkouškám nebo neodpovídá požadavkům dokumentace, objednatel/stavební dozor odmítne.
Odmítnutý materiál je zhotovitel povinen ze stavby odstranit a dodat materiál nový, popřípadě prokázat dalšími
zkouškami, že požadavkům vyhovuje.

24.4.2 Dodávka a skladování

Zásilka materiálu a výrobků musí být provázena dodacím listem, který musí obsahovat zejména:
- číslo a datum vystavení,
- název a adresu výrobce/dovozcea distributora,
- název a sídlo odběratele,
- místo dodávky,
- předmět dodávky a jakostní třídu,
- hmotnost dodávky, počet kusů apod.,
- další údaje požadované objednatelem.

Zjišťuje se, zda zásilka je úplná a nepoškozená a zda dodané množství, druh a jakost souhlasí s údaji uvedenými
na dodacím listu.
Pokud nebyl u „stanovených výrobků“ předem předán doklad o vydaném prohlášení o shodě podle zákona
č 22/1997 Sb. v platném znění a nařízení vlády č. 163/2002 Sb., musí být předán nejpozději s dodacím listem
první dodávky. Tento požadavek platí i pro ostatní dodávané stavební výrobky. Dodávku a skladování
základních materiálů a výrobků upravují následující předpisy:

- Cement : Platí požadavky kapitoly 17 TKP.

- Kamenivo : Platí požadavky kapitoly 17 TKP.

- Přísady : Dodávají se v sudech, barelech, pytlích nebo jiných obalech, skladují se a chrání před
povětrnostními a teplotními vlivy podle zásad kapitoly 17 a podle pokynů výrobce.

- Bentonit : Dodává se, balí, přepravuje a skladuje podle čl. 53 - 60 a tab. 5 ČSN 72 1000. Volně ložený se
dodává a skladuje jako cement.

- Čerstvý beton : Platí požadavky kapitoly 17 TKP.
- Ocel pro výztuž: Platí požadavky kapitoly 18 TKP
- Ocelové profily a trouby: Platí požadavky kapitoly 19 TKP (čl. 19.4.1) a ČSN 42 0135. Dále platí ENV

10080 pro ocelové pruty, ČSN EN 10210 nebo ČSN EN 10219 pro duté profily (trouby), ČSN EN 10025
nebo ČSN EN 10113 pro za horka válcované profily.

- Dřevo na výrobu pilot: Impregnované borovicové dřevo, tropické tvrdé dřevo apod. Dodává a skladuje se na
volných krytých skládkách se zpevněným povrchem podle ČSN 49 1531-1.

- Prefabrikáty pro piloty a podzemní stěny : Platí požadavky uvedené v tab. 4 ČSN EN 1538.

- Nátěrové a izolační hmoty : Dodávají se a skladují se podle podmínek výrobce a TKP 25 B.

- Štětovnice: Platí požadavky ČSN EN 12063 (zejména příloha A).

14
- Kotevní táhla, mikropiloty, hřebíky: ENV 10080 nebo *EN 10138-4 u ocelových prutů, ČSN EN 10210-1,
ČSN EN 10210-2 nebo ČSN EN 10219-1, ČSN EN 10219-2 u dutých profilů (trub), ČSN EN 10025 + A1
nebo ČSN EN 10113-1, ČSN EN 10113-2 u za horka válcovaných profilů.

- Manžetové trubky (plastové): Dodávají se a skladují podle podmínek výrobce. Nesmí být dlouhodobě
vystaveny přímému slunečnímu světlu.

- Popílek: Mechanické vlastnosti a přípustné hodnoty výluhů jsou v ČSN 73 6133 a TP 93 (pozemní
komunikace, Ministerstvo dopravy).

- Vápno: K hloubkovému zlepšování zemin metodou deep mixing se používá pálené (nehašené) vápno které
splňuje požadavky ČSN EN 459.

24.4.3 Průkazní zkoušky

24.4.3.1 Všeobecně
Průkazní zkoušky prokazují vlastnosti materiálů a spolehlivé plnění požadovaných parametrů výrobku. Průkazní
zkoušky materiálu a výrobků zajišťuje zhotovitel stavby u výrobce/dovozce, přičemž protokoly s výsledky
zkoušek a posouzení splnění kvalitativních parametrů podle příslušných ČSN, předpisů ČD, této kapitoly TKP,
případně dalších požadavků podle ZTKP jsou přílohou dokladu o vydaném prohlášení o shodě. Průkazní
zkoušky prováděné na stavbě provádí zhotovitel před zahájením dodávek nebo v době zahájení dodávek.
Průkazní zkoušky musí být provedeny laboratoří s příslušnou způsobilostí. Laboratoř musí být odsouhlasena
objednatelem/stavebním dozorem.

24.4.3.2 Složky betonu a beton

Platí příslušná ustanovení kapitoly 17 TKP. Zhotovitel předloží doklad o vydaném prohlášení o shodě včetně
všech příloh dle čl. 24.4.3.1 těchto TKP nejpozději v termínu podle čl. 24.4.2 těchto TKP objednateli/stavebnímu
dozoru k odsouhlasení včetně navržené receptury.

24.4.3.3 Ocel pro výztuž

Platí příslušná ustanovení kapitoly 18 TKP. Zhotovitel předloží doklad o vydaném prohlášení o shodě včetně
všech příloh dle čl. 24.4.3.1 těchto TKP nejpozději v termínu podle čl. 24.4.2 těchto TKP objednateli/stavebnímu
dozoru k odsouhlasení.

24.4.3.4 Ocelové profily a trouby

Výrobky musí splňovat příslušná ustanovení kapitoly 19 TKP. Zhotovitel předloží doklad o vydaném prohlášení
o shodě včetně všech příloh dle čl. 24.4.3.1 těchto TKP nejpozději v termínu podle čl. 24.4.2 těchto TKP
objednateli/stavebnímu dozoru k odsouhlasení. Dodávají-li se ocelové profily s inspekčním certifikátem 3.1 B,
kontroluje se shoda s předepsaným stupněm jakosti a zda výrobky vyhověly ustanovením normy. Další průkazní
zkoušky se nepožadují, pokud materiál nevykazuje zjevné vady.

24.4.3.5 Pažící suspenze a výplň podzemních stěn

Zhotovitel prokazuje před zahájením prací, že z materiálů a přísad uvedených v receptuře lze vyrobit suspenzi
požadovaných vlastností podle ČSN EN 1538.
Průkazní zkoušky výplně betonových monolitických podzemních stěn se provedou podle ČSN EN 206-1,
průkazní zkoušky jílových, jílocementových, jílobetonových stěn a stěn ze samotvrdnoucí suspenze se provedou
podle dokumentace. Zhotovitel předloží doklad o vydaném prohlášení o shodě včetně všech příloh dle
čl. 24.4.3.1 těchto TKP nejpozději v termínu podle čl. 24.4.2 těchto TKP objednateli/stavebnímu dozoru
k odsouhlasení.

24.4.3.6 Ocelové štětovnice a profily
Výrobky musí splňovat příslušná ustanovení kapitoly 19 TKP. Zhotovitel předloží doklad o vydaném prohlášení
o shodě včetně všech příloh dle čl. 24.4.3.1 těchto TKP nejpozději v termínu podle čl. 24.4.3.1 těchto TKP
objednateli/stavebnímu dozoru k odsouhlasení. Dodávají-li se ocelové profily s hutním atestem/certifikátem,

15
kontroluje se shoda s předepsaným stupněm jakosti a zda výrobky vyhověly ustanovením normy. Další průkazní
zkoušky se nepožadují, pokud materiál nevykazuje zjevné vady.

24.4.3.7 Dřevěné štětovnice a převázky
Zhotovitel předloží doklad o vydaném prohlášení o shodě včetně všech příloh dle čl. 24.4.3.1 těchto TKP
nejpozději v termínu podle čl. 24.4.3.1 těchto TKP objednateli/stavebnímu dozoru k odsouhlasení. Dřevěné
štětovnice musí splňovat kvalitativní požadavky dle přílohy F ČSN EN 12063.

24.4.3.8 Zatěžovací zkoušky pilot a elementů podzemních stěn

Pro zatěžovací zkoušky vrtaných pilot a elementů podzemních stěn, které mají nosnou funkci platí kapitola 9.3
ČSN EN 1536, pro zatěžovací zkoušky ražených pilot platí kapitola 9.3 ČSN EN 12699. Předepisuje-li to
dokumentace, provede zhotovitel zkušební piloty nebo elementy podzemních stěn k ověření délky piloty nebo
elementu nutné k dosažení požadované únosnosti. Zkušební piloty nebo elementy se provedou v místech
určených v dokumentaci. Zkušební piloty nebo elementy jsou stejné konstrukce, ze stejného materiálu
a vyrobené stejným technologickým postupem jako piloty nebo elementy stavby a provádí je strojní zařízení
stejné jako bude použito na stavbě.

Průkazní zkoušky se dělají před zahájením nebo na počátku prací. Počet a typ průkazních zkoušek stanoví
dokumentace s přihlédnutím ke složitosti geotechnických poměrů, náročnosti díla a rozsahu zakládání. U pilot
provedených jinými technologiemi než které jsou uvedeny v ČSN EN 1536 a ČSN EN 12699 (např. štěrkové
pilíře) se provádí průkazní zatěžovací zkouška vždy. Dokumentaci statické zatěžovací zkoušky předkládá
objednateli/stavebnímu dozoru ke schválení zhotovitel se všemi údaji svého zatěžovacího zařízení, popisem
průběhu zkoušky a popisem měřícího zařízení. Zkoušku provede a vyhodnotí zhotovitel podle ustanovení kapitol
9.3 ČSN EN 1536 a ČSN EN 12699 v souladu s ČSN P ENV 1997-1 a požadavky projektové dokumentace.
Projektovou dokumentací mohou být místo statických zkoušek předepsány zkoušky dynamické. Pokud budou
navrženy nestandardní zkoušky zpracuje zhotovitel na jejich provedení a vyhodnocení podrobný technologický
předpis.

24.4.3.9 Zatěžovací zkoušky kotev, mikropilot a hřebíků
Zatěžovací zkoušky kotev se provedou podle čl. 9 ČSN EN 1537. Zkušební kotvy se provedou v místech
určených v dokumentaci. Podle ČSN EN 1537 jsou dva druhy průkazních zkoušek a to:
- typová zkouška, kterou se zjišťuje odpor navržené kotvy proti vytažení. Typové zkoušky se mají provést

tehdy, pokud jsou kotvy použity v základových poměrech, kde dosud žádné typové zkoušky nebyly
provedeny, nebo kde budou ve známých základových poměrech zhotoveny kotvy o vyšším zatížení než
dosud,
- ověřovací zkouška, kterou se potvrzuje dodržení dovolených hodnot meze tečení, nebo úbytek napínací síly
při zkušebním zatížení a zaručená síla pro následné kontrolní zkoušky nebo kritická síla na mezi tečení.
Doporučuje se provedení nejméně 3 ověřovacích zkoušek na kotvách, které byly vyrobeny ve stejných
podmínkách jako systémové kotvy.
Průkazní zkoušky se dělají před zahájením nebo na počátku prací. Počet a typ průkazních zkoušek stanoví
dokumentace s přihlédnutím ke složitosti geotechnických poměrů, náročnosti díla a rozsahu zakládání.
Dokumentaci zatěžovací zkoušky předkládá objednateli/stavebnímu dozoru ke schválení zhotovitel se všemi
údaji o použitém zatěžovacím zařízení, popisem průběhu zkoušky a popisem měřícího zařízení. Zkoušku
provede a vyhodnotí zhotovitel podle přílohy E ČSN EN 1537, v souladu s ČSN P ENV 1997-1 a požadavky
projektové dokumentace.
U zatěžovacích zkoušek mikropilot (statické, dynamické) se postupuje v souladu s čl. 9 *EN 14199.
Zatěžovací zkoušky hřebíků se provádí podle přílohy B *EN 14490.

24.4.3.10 Pevnost směsi zemin s pojivy (deep mixing)
Průkazní zkoušky, kterými se zjišťuje optimální složení směsi zeminy s pojivy, provádí zhotovitel nejprve
v laboratoři a ověřuje je na zkušebním poli. Poměr pevnosti zlepšené zeminy připravené v laboratoři a zkoušené
in situ se pohybuje mezi 0,2 a 1,0.

16
24.5 ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A KONTROLNÍ ZKOUŠKY

24.5.1 Všeobecně

Zhotovitel provádí zkoušky pro ověření jakosti vstupních materiálů a polotovarů a kontrolní výrobní zkoušky
během prací prováděných na stavbě. O prováděných kontrolách a zkouškách a j ejich výsledcích musí vést
řádnou evidenci s údaji o odběru vzorků a druhu a rozsahu zkoušek. Nedílnou součástí této evidence jsou
osvědčení o j akosti a atesty od dodavatelů. Odběry vzorků a zkoušky provádí zhotovitel podle příslušných
norem. Vzorky se odebírají a ošetřují na stavbě, zkoušejí se ve schválené zkušebně.

24.5.2 Kontrolní zkoušky

24.5.2.1 Složky betonové směsi, betonová směs a beton

Pro provádění zkoušek platí ustanovení kapitoly 17 a 18 TKP. Při betonáži pilot a podzemních stěn na místě
zhotovitel odebírá vzorky a provádí minimálně následující kontrolní zkoušky:

• Krychelná pevnost v tlaku:
- Podle TKP 17,
- 1x pro každou pilotu dia. 1800 mm a větší,
- vždy při pochybnostech o kvalitě,

• vodotěsnost: 1x na 600 m3hotového betonu,
• zpracovatelnost: 2x za směnu, kdy se betonuje,
• vždy při pochybnostech po vizuální kontrole.

24.5.2.2 Betonové prefabrikáty

Pro provádění zkoušek platí ustanovení kapitoly 18 TKP. Kvalita a kompletnost dodávky betonových
prefabrikátů se prokazuje Osvědčením o jakosti a kompletnosti dodávky s uvedením třídy betonu a třídy
přesnosti dílce, doložené protokolem o zkouškách betonu, doklady o použité výztuži, popřípadě doklady
o předpínání. Betonové prefabrikáty musí být přejímány objednatelem/stavebním dozorem.

24.5.2.3 Betonářská ocel

Pro provádění zkoušek platí ustanovení kapitoly 18 TKP. Kontroluje se, zda ocel byla dodána s předepsaným
dokumentem kontroly a zda výsledky zkoušek vyhovují ustanovením příslušných norem a předpisů jakosti.
Pokud výsledky nevyhovují, vykazuje-li ocel povrchové vady a poškození nebo jsou-li pochybnosti o její jakosti,
musí být provedeny zkoušky mechanických vlastností. Betonářská ocel nesmí být znečištěna.

24.5.2.4 Ocelové profily, trouby, štětovnice, kotvy
Pro provádění zkoušek platí ustanovení kapitoly 19 TKP. Ocelové prvky se dodávají s prohlášením o shodě.
Na stavbě se kontrolují pouze rozměry, vzhled a tvarová přesnost. Pouze v případě, že ocelové prvky a profily
vykazují zjevné vady nebo poškození, požadují se zkoušky mechanických vlastností ocelových výrobků podle
předepsaných norem. Ocelové prvky kotev nesmějí být znečištěny. Rozsah zkoušek stanovují kapitoly 19 TKP.

24.5.2.5 Dřevo pro piloty

Provede se vizuální kontrola vlastností podle ČSN 48 0055.

24.5.2.6 Pažící suspenze a výplň podzemních stěn
- Pažící suspenze : Druh a četnost kontrolních zkoušek stanoví projektová dokumentace. Není-li tomu tak,

provádějí se zkoušky podle návrhu zhotovitele, který musí být schválen objednatelem/stavebním dozorem.
Úplnou zkoušku suspenze dělá laboratoř zhotovitele alespoň 1x za týden, ale vždy při nové dodávce jílu.

17
- Na stavbě dělá zhotovitel na vzorku z výrobny zkoušky objemové hmotnosti, viskozity, obsahu písku, popř.
pH aspoň 1x za směnu podle ČSN EN 1538.

- Při každém odsouhlasení vrtu pro pilotu a rýhy podzemní stěny se na vzorcích suspenze provádí zkouška
objemové hmotnosti, , viskozity, obsah písku, popřípadě pH. Vzorek se odebírá z hloubky nejméně 2 m pod
hladinou suspenze. Posuzuje se, zda splňuje příslušná kritéria podle ČSN EN 1538.

- Výplň podzemních stěn : Druh a četnost kontrolních zkoušek stanoví dokumentace a odsouhlasený
technologický předpis zhotovitele. Pro monolitické a prefabrikované podzemní stěny platí ustanovení
o zkouškách betonu a betonové směsi podle kapitoly 17 TKP. Pro jílové, jílocementové, jílobetonové výplně
se provádějí zkoušky podle dokumentace a odsouhlaseného technologického předpisu.

24.5.2.7 Příměsi a plastifikační materiály

Kontrolují se a zkoušejí podle kapitoly 17 TKP, ČSN 72 2320 a ČSN 72 2321, předpisů výrobce příměsi nebo
přísady a odsouhlasených technologických předpisů zhotovitele na základě údajů výrobce.

24.5.2.8 Kontrolní zkoušky pilot a elementů podzemních stěn

Kontrolní zkoušky zajišťuje zhotovitel v rozsahu požadovaném dokumentací. Zkoušky smí provádět zkušebna
se způsobilostí v oblasti zkušebnictví. Tato zkušebna musí být odsouhlasena objednatelem/stavebním dozorem.

Provádějí se následující zkoušky :

a) zkouška statické únosnosti,

b) zkouška integrity,

c) zkouška dynamické únosnosti.

Pro kontrolní zatěžovací zkoušky vrtaných pilot a elementů podzemních stěn, které mají funkci pilot, platí
kapitola 9.3 ČSN EN 1536, pro zatěžovací zkoušky ražených pilot platí kapitola 9.3 ČSN EN 12699. Zkoušky
pilot musí být v souladu s ČSN ENV 1997-1. Zkoušky se provádějí během nebo po provedení prací. Pro
stanovení únosnosti pilot jsou rozhodující statické zatěžovací zkoušky. Dokumentací mohou být místo statických
zkoušek předepsány zkoušky dynamické, které jsou vhodné zejména u beraněných pilot. Metodiku jejich
provedení a vyhodnocení musí stanovit technologický předpis. Pokud byly na staveništi realizovány průkazní
dynamické zatěžovací zkoušky pilot nebo elementů podzemních stěn, lze jejich výsledky považovat též za
zkoušky kontrolní, jestliže byly provedeny na systémových pilotách, tj. pilotách, které jsou součástí budované
základové konstrukce.

Počet zkoušených systémových pilot nebo elementů určuje dokumentace v závislosti na množství zhotovova
ných pilot, složitosti geotechnických poměrů a náročnosti horní konstrukce.

U pilot ražených beraněním lze provádět kontrolní zkoušky sledováním vniku piloty do základové půdy, nebo
sledováním energetického kritéria postupu. Tento záznam je součástí protokolu o výrobě pilot. Metodiku, počet
a způsob vyhodnocení zkoušek pilot beraněním stanoví technologický předpis.

Provedení kontrolní zkoušky integrity pilot a elementů podzemních stěn předepisuje dokumentace. Integritu pilot
lze zkoušet metodou dynamických impulsů (PIT, SIT, low strain), ultrazvukem nebo dynamickou zkouškou
(high strain). Integritu elementů podzemních stěn lze zkoušet ultrazvukem nebo dynamickou zkouškou (high
strain). Počet zkoušených pilot stanoví dokumentace. Metodiku a způsob vyhodnocení zkoušky integrity stanoví
technologický předpis. Pro mostní stavby je provedení kontrolní zkoušky integrity povinné u každé piloty nebo
elementu podzemní stěny.

Při pochybnostech o jakosti piloty/podzemní stěny může objednatel/stavební dozor požadovat provedení
jádrového vrtu v celé délce piloty/podzemní stěny nebo její části, případně vyžádat jiný způsob ověření kvality.
Pro hrazení nákladů na tyto zkoušky platí příslušné články uvedené v TKP kapitola 1 - Všeobecně.

24.5.2.9 Injekční směs

Při kontrole injekční směsi postupuje zhotovitel v souladu s ČSN EN 12715. Zhotovitel kontroluje:
- hustotu směsi, která se měří hustoměrem z každé záměsi. Požadované hodnoty jsou dány technologickým

předpisem,
- odstoj vody, který zhotovitel měří jednou za směnu ve výrobně směsi v kalibrovaném válci o obsahu

1000 cm3. Odstoj za 1 hodinu nesmí být větší než 1 %,

18
- viskozitu podle Marshe,
- dobu tuhnutí,
- pevnost v prostém tlaku, kterou zhotovitel zjišťuje jednou týdně na sadě tří vzorků ve válcových formách

o průměru 50 mm a výšce 100 mm. Skladování vzorků musí být 28 dnů (pokud dokumentace nestanoví
jinak) ve vlhkém prostředí při teplotě +10° až +25°C.

24.5.2.10 Kontrola vrtných prací (vrtané piloty, mikropiloty, kotvy, hřebíky, injektáže)

Kontrola vrtných prací spočívá
- v kontrole, zda vrtná věž je nastavena ve směru a sklonu vrtu podle dokumentace,
- v kontrole, zda se vrt hloubí předepsaným nástrojem,
- v měření hloubky a průměru vrtu,
- v odběru vzorků horniny z vrtu,
- v kontrole úklonu vrtu během hloubení.
Kontroly provádí zhotovitel na každém vrtu a písemně o nich informuje objednatele/stavební dozor. V případě
nedodržení předepsaných kritérií, navrhne zhotovitel nápravu a nechá odsouhlasit objednatelem/stavebním
dozorem.

24.5.2.11 Kontrola vrtů před betonováním a injektáží (vrtané piloty, mikropiloty, kotvy,
hřebíky, injektáže)

Před betonáží pilot a před injektáží zhotovitel ověřuje předpokládané inženýrsko-geologické poměry. Zhotovitel
oznámí objednateli/stavebnímu dozoru všechny zjištěné odchylky naznačující, že se skutečné geologické poměry
liší od předpokládaných, čímž může dojít k ovlivnění kvality prací. V takovém případě navrhne zhotovitel
opatření, která předloží objednateli/stavebnímu dozoru ke schválení.

24.5.2.12 Kontrola prací v průběhu injektáže

Kontrola prací v průběhu injektáže spočívá v kontrole dodržování předepsané technologie a zkoušek injekční
směsi.
Ve skalních horninách se používá ke kontrole účinnosti injektáže vodní tlaková zkouška. Délka kontrolních vrtů
pro VTZ musí činit minimálně 7 % z celkové metráže injekčních vrtů. Zkoušené úseky nesmí přesáhnout délku
5 m.
V zeminách na kvalitu zainjektování se usuzuje:
- z rychlosti hloubení vrtů před a po injektáži při použití stejného nářadí a stejné velikosti přítlaku.

V zainjektovaných materiálech je rychlost postupu vrtání několikanásobně pomalejší,
- z měření přítoků vody do kontrolních vrtů hloubených do zainjektovaného prostoru. Vrt až po začátek

zainjektovaného prostoru plus 1 až 1,5 m musíme zapažit a mezikruží stěny vrtu a výpažnice zalít
cementovou zálivkou o vodním součiniteli 0,4. Při kontrole se sleduje nástup hladiny vody a vypočte se
koeficient filtrace,
- z vyhloubené šachtice, kde se sleduje nejen přítok vody, ale i velikost modulů pružnosti na do stěny
vysekaných kostkách 20 x 20 x 20 cm nebo 40 x 40 x 40 cm. Při zatížení kostky měříme trvalou a pružnou
deformaci.
Kontrolu geotechnických vlastností hornin provede zhotovitel v souladu s dokumentací. Minimální množství
celkové délky kontrolních vrtů musí činit minimálně 7 % z celkového objemu prací. Běžně se provádějí
kontrolní zkušební vrty v délce do 5 m, pokud dokumentace nestanoví jinak.

24.5.2.13 Kontrola vytyčovacích bodů

Kontrolu vytyčovacích bodů pro injekční práce provádí zhotovitel nejméně jednou měsíčně v souladu
s kapitolou 1 TKP. Poškozené vytyčovací body musí zhotovitel opravit.

19
24.5.2.14 Měření deformací

Měření deformací terénu a okolních objektů provádí zhotovitel v průběhu realizace prací zvláštního zakládání
v souladu s projektem monitoringu a vlastním technologickým předpisem. Monitorování staveb a terénu je nutné
zahájit v předstihu před vlastními pracemi zvláštního zakládání a provádět v předepsaných intervalech
stanovených projektem monitoringu až do ukončení prací. V případě že se očekává doznívání deformací i po
ukončení prací provádí se sledování i nadále až do doby stanovené projektem monitoringu. Pokud měřené
deformace neodpovídají předpokladům či mezním přípustným hodnotám, informuje o tom zhotovitel neprodleně
objednatele/stavební dozor a předloží mu k odsouhlasení návrh opatření.

24.5.2.15 Kontrolní zkoušky zlepšené zeminy (deep mixing)

Kontrolní zkoušky masivu zlepšené zeminy se provádějí:
- penetrační zkouškou (zatlačovaný kužel nebo vytahovaná penetrační vrtulka),
- presiometrickou zkouškou ve vrtu zlepšené zeminy,
- odběry vzorků z vrtů zlepšené zeminy (na vzorcích se dělají zkoušky pevnosti, stlačitelnosti, propustnosti).
Kontroly provádí zhotovitel na každém vrtu a písemně o nich informuje objednatele/stavební dozor. V případě
nedodržení předepsaných kritérií, navrhne zhotovitel nápravu a nechá odsouhlasit objednatelem/stavebním
dozorem.

24.6 PŘÍPUSTNÉ ODCHYLKY, MÍRA OPOTŘEBENÍ, ZÁRUKY

24.6.1 Přípustné odchylky

Výrobní tolerance pro výrobu prvků zvláštního zakládání udávají tyto TKP a projektová dokumentace.
Zhotovitel musí požadavky na přípustné odchylky z projektové dokumentace respektovat při zpracování
dokumentace zhotovitele. Pokud z vážných důvodů dojde k překročení předepsaných mezních odchylek,
navrhne zhotovitel řešení a předloží jej objednateli/stavebnímu dozoru k odsouhlasení.
Mezní odchylky vrtaných pilot jsou v ČSN EN 1536. Kromě tolerancí uvedených v normě musí zhotovitel
dodržet ještě následující mezní odchylky:
a) mezní odchylka v hloubce (úrovni dna) vrtu pro pilotu je +100 mm,
b) mezní odchylky v umístění výztuže:

- rozmístění nosných prutů ±30 mm při dodržení předepsaného krytí výztuže,
- délka nosné výztuže: ±D (průměr) výztuže,
- povrch vyčnívající výztuže po betonáži piloty + 0,15 m vzhledem k projektované výšce hlavy piloty,
c) mezní odchylky úrovně betonu při betonáži:
- betonáž v úrovni terénu +20 mm vzhledem k projektované výšce hlavy piloty,
- betonáž do 1 m pod terénem +50 mm, za každý další metr hloubky nevyplněného vrtu +20 mm.

Pro mezní odchylky ražených pilot platí tolerance uvedené v ČSN EN 12699.

Mezní odchylky podzemních stěn jsou uvedeny v ČSN EN 1538. Kromě v normě uvedených tolerancí musí
zhotovitel dodržet následující odchylky:
a) mezní odchylka půdorysného umístění pažící podzemní stěny je <20 mm směrem do výkopu a <50 mm na

rubu u lamely stěny monolitické, u lamel prefabrikovaných podzemních stěn <10 mm v obou směrech,
b) odchylka od rovinatosti líce podzemní stěny je dána dokumentací,
c) mezní odchylka v hloubce lamely podzemní stěny je +100 mm,
d) mezní odchylky v umístění výztuže podzemních stěn betonovaných na místě:

- rozmístění nosných prutů: ±30 mm při dodržení předepsaného krytí výztuže,
- délka nosné výztuže: ±D (průměr) výztuže,
e) úroveň betonu při betonáži:
- betonáž v úrovni terénu +20 mm,

20
- betonáž do 1 m pod terénem +50 mm, za každý další metr hloubky nevyplněné rýhy + 20 mm.
f) maximální odchylka svislosti lamel u pažících stěn v podélném i příčném směru ±1,0 % jejich délky.

Výrobní tolerance ocelových i dřevěných štětovnic udává ČSN EN 12063. Mezní odchylky při provádění udává
projektová dokumentace.

Výrobní tolerance pro kotvy jsou uvedeny v ČSN EN 1537. Výrobní odchylky pro mikropiloty a hřebíky jakož
i odchylky od umístění a sklonu udává projektová dokumentace.

Při provádění injektážních prací platí následující tolerance:
a) Odchylky umístění injekčního vrtu, jeho hloubky a sklonu, v hustotě injekční směsi a injekčního tlaku musí

být v přípustné toleranci a nesmí být překročeny.
b) Odchylka od teoretického místa zavrtání smí být ± 20 mm,
c) hloubka vrtu smí být odchýlena + 100 mm,
d) sklon vrtu smí být odchýlen ± 1°,
e) odchylka v hustotě injekční směsi smí být - 2 %,
f) povolená odchylka u injekčního tlaku je ± 2,5 %.

Pro tryskovou injektáž platí následující tolerance:
a) Hloubení vrtů: přesnost vrtání od teoretické osy vrtu 1,5° do hl. 15 m, přesnost vrtání od teoretické osy vrtu

2,0° do hl. 25 m,
b) hloubka vrtu: + 100 mm,
c) injekční směs: objemová hmotnost injekční směsi -2 %,
d) odchylka osy armokoše v úrovni hlavy: ± 30 mm.

Pro technologii deep mixing se musí dodržet následující tolerance:
a) Odchylky umístění vrtu, jeho hloubky a sklonu, ve složení suché nebo mokré injekční směsi a injekčního

tlaku musí být v přípustné toleranci a nesmí být překročeny,
b) odchylka od teoretického místa zavrtání smí být ± 20 mm,
c) hloubka vrtu smí být odchýlena + 100 mm,
d) sklon vrtu smí být odchýlen ± 1°.

Poloha prvků zvláštního zakládání včetně výztuže se nesmí opravovat násilným způsobem.
Požadavky na mezní odchylky odlišné od ustanovení těchto TKP musí být stanoveny v dokumentaci nebo
ZTKP.

24.6.2 Míra opotřebení

Míra opotřebení se pro prvky zvláštního zakládání nestanovuje.

26.6.3 Záruky

Záruční doby stanoví kapitola 1 TKP.

24.7 KLIMATICKÁ OMEZENÍ

Piloty a podzemní stěny lze provádět i za nízkých teplot, pokud není omezena spolehlivost a funkce těžebního
zařízení nebo beranidla a funkce pažící suspenze. Technologická zařízení a místa betonáže musí být dostatečně
zateplena .
Pro přípravu betonové směsi prováděnou za nízkých teplot a pro betonování za zvláštních klimatických
podmínek platí ustanovení kapitoly 17 TKP.
Hlava piloty a podzemní stěny zhotovené na místě musí být při teplotě pod +3°C chráněny proti promrznutí
vhodným způsobem podle ustanovení kapitoly 17 TKP.

21
Používají-li se fólie nebo ochranné nátěry jako sekundární ochrana proti agresivnímu prostředí, je práce s nimi
omezena teplotou doporučenou výrobcem. Ochranné nátěry se za nízkých teplot musí provádět v temperovaných
halách. Natíraná konstrukce musí být před natíráním prohřátá na minimální teplotu udanou výrobcem nátěru.
Štětové stěny lze provádět i za nízkých teplot, pokud není omezena spolehlivost a funkce strojního zařízení nebo
beranidla.
Pro zhotovení kotev, mikropilot a hřebíků platí stejná klimatická omezení jako pro piloty. U nastřelovaných
hřebíků lze provádět práce bez klimatických omezení.
Injekční práce lze provádět bez zvláštních opatření do teploty vzduchu +5°C. Při nižších teplotách musí být
injekční stanice zatepleny, aby nedošlo ke zmrznutí injekční směsi. Při pracích v uzavřeném prostoru z obou
stran není nebezpečí ze zmrznutí směsi. Teplota v injekční stanici musí být vždy taková, aby mohly být
provedeny spolehlivě kontrolní zkoušky.
Tryskovou injektáž lze provádět i při nízkých teplotách s tím, že výrobna výplachu a injekční směsi se musí
zateplit. Zateplena musí být i zásobní nádrž injekční směsi.
Zlepšení zemin mísením s pojivy-deep mixing- (suchá metoda) lze provádět bez zvláštních opatření i při
teplotách pod bodem mrazu, pokud nepromrzne povrchová vrstva terénu do takové hloubky, která by ztěžovala
penetraci nástroje. U mokré metody platí obdobné předpisy jako u injektážních prací, tj. bez omezení lze práce
provádět do teploty vzduchu +5°C. Při nižších teplotách musí být injekční stanice zatepleny, aby nedošlo ke
zmrznutí injekční směsi při mokrém mísení.

24.8 ODSOUHLASENÍ A PŘEVZETÍ PRACÍ

24.8.1 Odsouhlasení prací

Odsouhlasení prací znamená, že předmětné práce byly provedeny v souladu se závazky zhotovitele ve smlouvě
o dílo, tj., že jejich poloha, tvar, rozměry, jakost a ostatní charakteristiky odpovídají požadavkům dokumentace,
TKP, ZTKP a případně dalším dokumentům smlouvy. Toto odsouhlasení je nutné pro:
- zahájení následujících prací, které na posuzované práce navazují nebo je zakryjí,
- potvrzení plateb za provedené práce.
Zhotovitel musí i nadále o odsouhlasené práce řádně pečovat, udržovat je a zodpovídá za vzniklé škody až do
doby převzetí prací objednatelem, pokud je ve smlouvě o dílo dohodnuto nositelství nebezpečí škod na
zhotoviteli.
Požadavek na odsouhlasení prací předkládá zhotovitel objednateli/stavebnímu dozoru písemnou formou.
K žádosti se přikládají doklady prokazující řádné provedení prací, pokud jsou pro konkrétní práce předepsány
nebo připadají v úvahu, tj.:
- výsledky kontrolních zkoušek a jejich porovnání s průkazními zkouškami a ustanoveními smlouvy o dílo,
- doklady o kvalitě stanovených výrobků podle zákona č. 22/1997 ve znění nařízení vlády č. 163/2002 Sb.,

ujištěním o vydání prohlášení o shodě,
- doklady o kvalitě ostatních výrobků podle zákona č. 22/1997 ve znění nařízení vlády č. 163/2002 Sb.,

ujištěním o vydání prohlášení o shodě,
- výsledky kontrolních měření,
- změřené výměry,
- geodetické zaměření,
- všechny ostatní doklady požadované smlouvou o dílo a obecně závaznými předpisy nebo

objednatelem/stavebním dozorem.
Odsouhlasení provede objednatel/stavební dozor jen pokud bylo dodrženo provedení podle dokumentace
a kvalita odpovídá požadavkům TKP a ZTKP.
Odsouhlasením prací se neruší závazky zhotovitele vyplývající ze smlouvy o dílo.

22
24.8.2 Převzetí prací

Převzetí prací se provádí pro celé dílo nebo pro jeho jednotlivé části (objekt, provozní soubor, jejich části, úsek)
ve shodě s požadavkem objednatele, který je uveden ve smlouvě o dílo.

Převzetí prací se uskutečňuje přejímacím řízením, které svolává objednatel/stavební dozor po oznámení
zhotovitele, že dokončil příslušný objekt, úsek nebo celou stavbu. Podmínkou uskutečnění přejímacího řízení je
provedení přejímacích zkoušek s kladným výsledkem, pokud jsou zkoušky v obsahu smlouvy o dílo
požadovány.

K převzetí prací je ze strany zhotovitele vždy třeba předložit zejména tyto základní doklady:
- kompletní projektová dokumentace a dokumentace zhotovitele (obě dokumentace s vyznačením všech

provedených změn),
- speciální doklady uvedené ve smlouvě o dílo a doklady podle specifikace jednotlivých prací, které jsou

uvedeny v jednotlivých kapitolách TKP,
- zápisy o odsouhlasení následně zakrytých nebo nepřístupných prací, konstrukcí nebo zařízení

objednatelem/stavebním dozorem,
- zápisy a protokoly o zkouškách, měřeních, odzkoušení smontovaných zařízení,
- revizní zprávy,
- výsledky zatěžovacích zkoušek,
- dokumentaci prokazující kvalitu použitých výrobků (materiálů, dílců a konstrukcí), tj. kopie prohlášení

o shodě, certifikátů atd. včetně výsledků a hodnocení zkoušek,
- výsledky kontrolních měření, měření posunů a přetvoření,
- dokumentaci skutečného provedení stavby,
- stavební deníky,
- všechny další doklady, které objednatel/stavební dozor požadoval v průběhu stavby.

Se žádostí o zahájení přejímacího řízení zhotovitel předloží na základě všech výše uvedených dokumentů zprávu
o hodnocení jakosti díla.

Pokud objednatel připraví k přejímacímu řízení vlastní celkové hodnocení jakosti provedených prací, předá kopii
zhotoviteli a následnému správci. Podkladem je zpráva o hodnocení jakosti zpracovaná zhotovitelem, závěry
objednatele/stavebního dozor k činnosti zhotovitele a výsledky zkoušek a měření objednatele.

Převzetí prací uskuteční objednatel/stavební dozor pouze tehdy, když všechny přebírané práce jsou provedeny ve
shodě s dokumentací stavby, s požadavky TKP, ZTKP a případnými odsouhlasenými změnami.

Přejímací řízení se uzavře „Protokolem o převzetí prací“, který vystaví objednatel/stavební dozor. Od okamžiku
převzetí prací přechází povinnost pečovat o dílo nebo jeho část na objednatele, který se stává odpovědným
za škody vzniklé na díle, pokud nevyplývají z vadného plnění zhotovitele.

Převzetím prací se neruší zbývající závazky zhotovitele určené smlouvou o dílo a obecně závaznými právními
předpisy, tj. zejména odpovědnost za vady díla.

Převzetí prací se řídí ustanoveními smlouvy o dílo.

24.9 KONTROLNÍ MĚŘENÍ, MĚŘENÍ POSUVŮ A PŘETVOŘENÍ

Měření deformací jednotlivých základových prvků se běžně neprovádí, kromě zatěžovacích zkoušek popsaných
v článcích 24.4 této části a kapitoly TKP. Měření posunů se provádí u pažících konstrukcí (jednostranně trvale
obnažených pilotových stěn a podzemních stěn). Měření sedání nebo pootočení celých základů po zatížení
stavbou může být předepsáno dokumentací u konstrukcí citlivých na nerovnoměrné sedání. V takovém případě
se měření provádí podle dokumentace kontrolního sledování , která předepisuje instrumentaci a monitoring díla.
Měření lze provádět pomocí elektrických nebo mechanických snímačů, přesné nivelace, elektrických vodováh,
vertikálních a horizontálních inklinometrů, extenzometrů, holografických hranolů, piezometrů atp..

Zvláštním případem jsou tzv. předtížené piloty, tj. takové, u nichž se požaduje, aby nepružná deformace podloží
proběhla ještě před zatížením piloty nebo základu stavbou. Předtěžování a měření sedání jednotlivých pilot
probíhá podle schváleného technologického předpisu.

23
Trysková injektáž a technologie deep mixing, řízené správným způsobem, vyvolávají deformace pomalé nebo
minimální. Při provádění těchto prací se musí měřit deformace okolního terénu a staveb. Deformace se kontrolují
nivelačním přístrojem nebo hydrostatickou nivelací. Rozsah měření deformací stanoví projektová dokumentace.

O každém měření zhotovitel vypracuje zprávu, podle požadavků projektové dokumentace.

Všechna výše uvedená měření smí provádět fyzická nebo právnická osoba splňující požadavky kapitoly 1 TKP
která byla odsouhlasena objednatelem.

24.10 EKOLOGIE

24.10.1 Všeobecně

Zásady ochrany životního prostředí se řídí obecnými právními předpisy (zákony č. 17/1992 Sb., č. 114/1992 Sb.,
ve znění zákona č. 347/92 Sb., zákona č. 289/95 Sb., prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb.,a č. 244/1992 Sb., ve
znění zákona č. 100/01 Sb.) a obecnými ustanoveními kapitoly 1 TKP ustanoveními stavebního povolení a roz
hodnutími ostatních orgánů státní správy. Při pracích prováděných podle této kapitoly TKP je třeba brát zřetel na
charakter prací spojený s významnými zásahy do horninového prostředí. Práce prováděné v oblastech se
zvláštním režimem (národní parky, CHKO, pásma hygienické ochrany vodních zdrojů, lázní a zřídel atp.) se
kromě obecných předpisů řídí ustanoveními příslušných státních orgánů vydávajících pro dané práce povolení.
Omezení ve stavební činnosti nebo způsobu provádění prací jsou součástí dokumentace. Zhotovitel je povinen se
těmito omezeními řídit. Objednatel/stavební dozor kontroluje dodržování předepsaných omezení.

Výběr technologie provádí zhotovitel s ohledem na požadavky na ochranu životního prostředí a zejména v expo
novaných lokalitách zhotovitel volí technologie méně zatěžující okolí hlukem, prachem, emisemi spalovacích
motorů a vibracemi. Materiály a hmoty, které budou trvale nebo dočasně ve styku s horninovým prostředím
a podzemní a povrchovou vodou, musí splňovat požadavky uvedené v oddíle 24.A.2 této části a kapitoly TKP.
Jejich součástí jsou též průkazní zkoušky hygienické nezávadnosti materiálu. Atest je součástí dodávky prací.

24.11 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽÁRNÍ
OCHRANA

24.11.1 Všeobecně

Obecné zásady bezpečnosti práce a technických zařízení a požární ochrany stanoví obecně platné předpisy
(Vyhláška č. 324/90 Sb., Vyhláška č. 26/89 Sb., Zákon č. 203/94 Sb.) a ustanovení kapitoly 1 TKP.

24.11.2 Práce s mechanizmy

Při pracích zvláštního zakládání je třeba provádět ustavení těžební, vrtné nebo beranící soupravy a jejího
příslušenství tak, aby zajišťovalo bezpečný provoz stroje i bezpečnost v prostoru nebezpečného dosahu stroje
(§ 2, písm. e Vyhl. č. 324/90 Sb.).

Stroje může samostatně obsluhovat pouze pracovník, který má na tuto činnost příslušnou odbornou způsobilost.

Při činnosti mechanizmu je odpovědný pracovník povinen vytyčit bezpečnostní prostor z hlediska možného
ohrožení pádem stroje, nářadí nebo materiálu. Do tohoto prostoru mají vstup povolen pouze určení pracovníci.
Při provozu strojů musí být vyloučen kontakt pracovníků s jeho pohyblivými nebezpečnými částmi.

Dojde-li ke vzniku havarijní situace při těžbě vrtu velkoprofilové piloty nebo rýhy podzemní stěny, která je
charakterizována náhlým poklesem pažící suspenze (při poklesu o 1 m v době kratší než 5 min.), nebo
vytvořením kaverny ve svrchní části vrtu nebo rýhy vypadnutím materiálu do vrtu nebo rýhy, je nutno okamžitě
provést následující bezpečnostní opatření:

- odsunout stroj a zařízení z ohroženého prostoru - zastavit dopravu kolem ohroženého prostoru,
- zahustit suspenzi a vyplnit místa pravděpodobného úniku suspenze těsnícím materiálem nebo sanovat vrt

nebo rýhu stabilizací, nebo samotvrdnoucí suspenzí.

24
24.11.3 Ochranná pásma

Práci v ochranných pásmech upravují příslušné články kapitoly 1 TKP.

24.11.4 Ohrazení pracoviště

Obecné předpisy pro ohrazení pracoviště upravuje kapitoly 1 TKP. Možné zdroje ohrožení života a zdraví osob
vznikající při pracích podle kapitoly 24 TKP (otvory, jámy, rýhy, nestabilní konstrukce a stavební díly, stroje) je
povinen zhotovitel zajistit tak, aby ohrožení bylo vyloučeno.

24.12 SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY

24.12.1 Technické normy

ČSN EN 1536 Provádění speciálních geotechnických prací - Vrtané piloty

ČSN EN12699 Provádění speciálních geotechnických prací - Ražené piloty

ČSN EN 1538 Provádění speciálních geotechnických prací - Podzemní stěny

ČSN EN 12063 Provádění speciálních geotechnických prací - Štětové stěny

ČSN EN 1537 Provádění speciálních geotechnických prací - Injektované horninové kotvy

ČSN EN 12715 Provádění speciálních geotechnických prací - Injektáže

ČSN EN 12716 Provádění speciálních geotechnických prací - Trysková injektáž

ČSN P ENV 1992-1-1 Navrhování betonových konstrukcí. Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní
stavby

ČSN P ENV 1992-1-5 Navrhování betonových konstrukcí. Část 1-5: Obecná pravidla. Konstrukce
s nesoudržnou a vnější předpínací výztuží

ČSN P ENV 1993-1-1 Navrhování ocelových konstrukcí. Část 1-1: Obecná pravidla

ČSN P ENV 1997-1 Navrhování geotechnických konstrukcí. Část 1 : Obecná pravidla

*EN 14199 Execution of special geotechnical works - Micropiles

*EN 14490 Execution of special geotechnical works - Soil nailing

*EN 14679 Execution of special geotechnical works - Deep mixing
*EN 14731 Execution of special geotechnical works - Ground treatment by

deep vibration

ČSN EN 459-1 Stavební vápno - Část 1: Definice, specifikace a kritéria shody

ČSN EN 459-2 Stavební vápno - Část 2: Zkušební metody

ČSN EN 459-3 Stavební vápno - Část 3: Hodnocení shody

ČSN EN 791 Vrtné soupravy - Bezpečnost

ČSN EN 996 Souprava pro pilotovací práce - Bezpečnostní požadavky

ČSN ISO 8501-1 Příprava ocelových konstrukcí před nanesením nátěrových hmot a obdobných výrobků -
Vizuální vyhodnocení čistoty povrchu - Část 1: Stupně zarezavění a stupně přípravy
ocelového podklad bez povlaku a ocelového podkladu po úplném odstranění předchozích
povlaků

ČSN ISO 8501-2 Příprava ocelových konstrukcí před nanesením nátěrových hmot a obdobných výrobků -
Vizuální vyhodnocení čistoty povrchu - Část 2: Stupně přípravy dříve natřeného
ocelového podkladu po místním odstranění předchozích povlaků

ČSN 03 8374 Zásady protikorozní ochrany podzemních kovových zařízení.

ČSN EN 10025 + A1 Výrobky válcované za tepla z nelegovaných konstrukčních ocelí. Technické dodací
podmínky (obsahuje změnu A1:1993)

ČSN EN 10079 Hutnictví železa. Definice ocelových výrobků

ENV 10080 Steels for reinforcement of concrete - Weldable ribbed reinforcing steels B500

25
ČSN EN 10113-1 Výrobky válcované za tepla ze svařitelných jemnozrnných konstrukčních ocelí. Část 1:
Všeobecné dodací podmínky
ČSN EN 10113-2 Výrobky válcované za tepla ze svařitelných jemnozrnných konstrukčních ocelí. Část 2:
Dodací podmínky pro normalizačně žíhané nebo normalizačně válcované oceli
*EN 10138-4 Prestressing steels - Bars
ČSN EN 10204
ČSN EN 10210-1 Kovové výrobky. Druhy dokumentů kontroly
Duté profily tvářené za tepla z nelegovaných a jemnozrnných konstrukčních ocelí. Část
ČSN EN 10210-2 1: Technické dodací předpisy
Duté profily tvářené za tepla z nelegovaných a jemnozrnných ocelí - Část 2: Rozměry,
ČSN EN 10219-1 úchylky a statické hodnoty
Svařované duté profily z konstrukčních nelegovaných a jemnozrnných ocelí, tvářené za
ČSN EN 10219-2 studena - Část 1: Technické dodací podmínky
Svařované duté profily z konstrukčních nelegovaných a jemnozrnných ocelí, tvářené za
ČSN EN 10248-1 studena - Část 2: Rozměry, úchylky a statické hodnoty
ČSN EN 10248-2 Štětovnice válcované za tepla z nelegovaných ocelí - Část 1: Technické dodací podmínky
Štětovnice válcované za tepla z nelegovaných ocelí - Část 2: Mezní úchylky rozměrů a
ČSN EN 10249-1 tolerance tvaru
ČSN EN 10249-2 Štětovnice tvářené za studena z nelegovaných ocelí - Část 1: Technické dodací podmínky

ČSN EN 12350-2 Štětovnice tvářené za studena z nelegovaných ocelí - Část 2: Mezní úchylky rozměrů a
ČSN 42 0135 tolerance tvaru
ČSN 42 0250 Zkoušení čerstvého betonu - Část 2: Zkouška sednutím
ČSN 48 0055 Tyče tvarované z konstrukčních ocelí za tepla. Technické dodací předpisy
ČSN 49 0600-1
ČSN 49 0600-4 Trubky bezešvé z ocelí tříd 10 až 16 tvářené za tepla. Technické dodací předpisy
ČSN 49 0609 Jehličnaté sortimenty surového dříví. Technické požadavky
ČSN 49 0616-2
Ochrana dřeva - Základní ustanovení - Část 1: Chemická ochrana
ČSN 49 1531-1 Ochrana dreva. Základné ustanovenia. Ochrana náterovými látkami
ČSN 72 1000 Ochrana dreva. Skúšanie akosti ochrany dreva
ČSN 73 0036 Ochrana dreva. Impregnácia drevených podvalov. Dvojitý sposob podl’a Rupinga.
ČSN 73 0040 Modifikovaný sposob
ČSN 73 0202
ČSN 73 0205 Dřevo na stavební konstrukce. Část 1: Vizuální třídění podle pevnosti
ČSN ISO 7077 Keramické suroviny. Společná ustanovení

ČSN P 73 0600 Seismická zatížení staveb
ČSN 73 1002 Zatížení stavebních objektů technickou seismicitou a jejich odezva
ČSN 73 1201 Geometrická přesnost ve výstavbě. Základní ustanovení
ČSN 73 2400 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti
ČSN EN 206-1
ČSN 73 2810 Geometrická přesnost ve výstavbě. Měřičké metody ve výstavbě. Všeobecné zásady a
ČSN 73 6133 postupy pro ověřování správnosti rozměrů
ČSN 73 6205 Ochrana staveb proti vodě. Hydroizolace. Základní ustanovení.
ČSN 73 6206 Pilotové základy
ČSN 73 6207 Navrhování betonových konstrukcí
ČSN 73 6320 Provádění a kontrola betonových konstrukcí.

ČSN 83 8030 Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda
Dřevěné stavební konstrukce. Provádění
Navrhování a provádění zemního tělesa pozemních komunikací

Navrhování ocelových mostů
Navrhování betonových a železobetonových mostních konstrukcí

Navrhování mostních konstrukcí z předpjatého betonu
Průjezdné průřezy na dráhách celostátních, dráhách regionálních a vlečkách normálního
rozchodu
Skládkování odpadů - Základní podmínky pro navrhování a výstavbu skládek

26
ČSN EN ISO 9001 Systémy managementu jakosti - Požadavky

Normy označené *EN jsou evropské normy v návrhu. Po svém schválení a nabytí platnosti budou součástí těchto
TKP. V současném znění mají informativní charakter.

24.12.2 Předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti
a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu
Vyhláška č. 26/1989 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích
kterou se vydává Katalog odpadů a stanoví další seznamy odpadů (Katalog odpadů)
Vyhláška č. 324/1990 Sb.
Vyhláška MŽP Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady
č. 337/1997 Sb.
Vyhláška MŽP o životním prostředí
č. 338/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a 102/01 Sb.
Zákon č. 17/1992 Sb. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících
Zákon č. 22/1997 Sb. zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí)
Zákon č. 100/2001

Zákon č. 114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 347/1992 Sb., o provádění vyhlášky
Zákon č. 185/2001 Sb č. 395/1992 Sb.
Zákon č. 203/1994 Sb o odpadech
Zákon č. 244/1992 Sb o požární ochraně (mění a doplňuje zákon č. 133/1985 Sb., ve znění zákona
Zákon č. 289/1995 č. 425/1990 Sb. a 40/1994 Sb.)
Zákon č. 347/1992 o posuzování vlivů na životní prostředí.
Zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)
Zákon č. 360/1992
Zákonné opatření předsednictva České národní rady, kterým se mění zákon České
NV č 163/2002 Sb národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Zákon České národní rady o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu
povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky

24.12.3 Související kapitoly TKP a jiné předpisy ČD

Kapitola 1 - Všeobecně
Kapitola 17 - Beton pro konstrukce
Kapitola 18 - Betonové mosty a konstrukce
Kapitola 19 - Ocelové mosty a konstrukce
Kapitola 25 - Protikorozní ochrana úložných zařízení a konstrukcí
SR 5/7 - Ochrana železničních mostních objektů proti účinkům bludných proudů

24.12.4 Související předpisy MD odbor PK

TP 93 - Návrh a provádění staveb pozemních komunikací s využitím popílků a popelů

27
Příloha 1 Popis metody a technologické zařízení pro „deep mixing“

Hloubkové zlepšování zemin míšením se provádí mechanickým rozrušováním zeminy svislým pohybem rotující
jednotky, dávkováním pojiva a jeho homogenizací v zemině během penetrace a/nebo vytahování soutyčí.
Hloubkové zlepšení se může provádět jak dávkováním suchého pojiva (suché mísení) tak dávkování tekuté
injekční směsi (mokré mísení).

U suchého mísení se pojivo dávkuje stlačeným vzduchem. Jako pojiva se používá pálené (nehašené) vápno
a cement. Rovněž se používá směs cementu, vápna, sádry, vysokopecní strusky nebo popílku. Suché mísení se
používá ke zlepšení vlastností soudržných zemin. Vlhkost zeminy by měla být >20%.

U mokrého mísení je transportním médiem voda. Jako pojiva se nejčastěji používá cementová injekční směs do
které se mohou přidat přísady a plnidlo (písek). Mokré mísení se používá v nesoudržných (písčitých) zeminách.

Obvyklé parametry stroje pro zlepšování zemin (skandinávská metoda) jsou v tabulce 1.

Tab. 1 Suché mísení Mokré mísení
Mísicí souprava 1 1-3
Počet mísicích soutyčí u jednoho
stroje 0,4-1,0 m 0,4-0,9 m
Průměr mísicího nástroje 25 m 25 m
Maximální dosažitelná hloubka
zlepšení Dnem soutyčí Tyčí
Dávkování pojiva 400-800 kPa 500-1000 kPa
Injektážní tlak 50-300 kg/min 0,08-0,25 m3/min
Dávkované množství 2-6 m/min 0,5-1,5 m/min
Rychlost penetrace soutyčí 1,5-6 m/min 3,0-5,0 m/min
Rychlost vytahování soutyčí 100-200 ot/min 25-50 ot/min
Rychlost rotace mísicí vrtulky 150-500 na m Obvykle průběžný šnek
Číslo rotace vrtulky* 100-250 kg/m3 80-450 kg/m3
Množství dávkovaného pojiva 10-30 mm/ot 10-100 mm/ot
Rychlost při vytahování (penetraci) Obvykle při vytahování Při penetraci a/nebo vytahování
Dávkování pojiva

* Celkový počet otáček mísicích nožů během vytvoření 1m sloupu zlepšené zeminy.

Nejvhodnější pojiva nebo kombinace pojiva a plnidla pro běžné typy zemin jsou v tabulce 2.

Tab. 2 Pojivo
Zemina Vápno nebo vápno+cement
Jíl Vápno+cement nebo cement+drcená vysokopecní
Organický jíl nebo hnilokal struska nebo vápno+sádra
Cement nebo cement+drcená vysokopecní struska nebo
Rašelina vápno+sádra+cement
Vápno+cement nebo cement
Spraš, sprašová hlína

Pro vysoce organické zeminy nebo zeminy kašovité konzistence se používají i jiné směsi pojiv (např. směs
popílku, sádry a cementu). Do některých směsí se přidává bentonit.

28
TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY STAVEB ČESKÝCH DRAH

Vydavatel: České dráhy, a.s.

P r v n í v y d á n í / z roku 1996/ bylo vyhotoveno a připomínkováno v tomto složení:

Zpracovatel: PRAGOPROJEKT, a.s., a SUDOP Praha, a.s.

Zpracovatel kap. 24:

Technická rada:

T ř e t í - aktualizované v y d á n í vč. změny č. 4 /z roku 2003/ :
Zpracovatel:
Gestor kapitoly 24:
Zpracovatel připomínek ke kapitole 24:

Distribuce: České dráhy, a.s.
Technická ústředna dopravní cesty - Sekce technické dokumentace
772 58 Olomouc, Nerudova 1

tel.
fax
e-mail:
Ověřovací doložka změny datového formátu dokumentu podle § 69a zákona č. 499/2004 Sb.
Doložka číslo: 4763446
Původní datový formát: application/pdf
UUID původní komponenty: e6f50820-eec5-4ac3-b9cd-d9aebf988a48
Jméno a příjmení osoby, která změnu formátu dokumentu provedla:
Systém ERMS (zpracovatel dokumentu Veronika HOROVÁ)
Subjekt, který změnu formátu provedl: Správa železnic, státní organizace
Datum vyhotovení ověřovací doložky: 08.07.2024 13:38:16

Textová podoba smlouvy Smlouva č. 29397332: Smlouva o dílo na zhotovení stavby "Oprava vodovodní přípojky pro

Příloha 645200015_2024_příloha 2a_5_08.07.2024.pdf