Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál smlouvy stáhnete odsud
EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, EVROPSKÁ UNIE Pro vodu,
Fond soudržnosti vzduch a přírodu Fond soudržnosti vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Evropský fond pro regionální rozvoj vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Evropský fond pro regionální rozvoj vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Fond soudržnosti vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Fond soudržnosti vzduch a přírodu
Metodika o zásadách a metodách interpretace
se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost
návštěvnických středisek s využitím zahraničních zkušeností
Nadace Partnerství pomáhá lidem, aby chránili a zlepšovali svoje životní prostředí. Poskytuje jim k tomu nadační
příspěvky, odborné znalosti i služby a inspiraci ze zahraničí. Podporuje zapojení veřejnosti do výsadeb stromů,
ochrany přírody, šetrné dopravy a turistiky, využívání obnovitelných zdrojů energie a vytváření kvalitních
veřejných prostranství. Společně se čtyřmi sesterskými nadacemi v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku a na
Slovensku je součástí asociace Environmental Partnership Association.
w w w.n a dac epart nerst vi.cz
Obecně prospěšná společnost Partnerství byla založena Nadací Partnerství v roce 2001 za účelem poskytování
služeb pro trvale udržitelný rozvoj komunit, obcí a jejich partnerů z neziskového a podnikatelského sektoru.
Nabízí zajištění služeb při přípravě a vedení projektů zaměřených především na oblast životního prostředí,
trvale udržitelného života a interpretace přírodního a kulturního dědictví.
w w w.part n erst vi-ops.cz
Vydala Partnerství, o.p.s (založená Nadací Partnerství) jako součást zakázky MŽP „Metodická podpora
tvorby návštěvnických středisek ve velkoplošných zvláště chráněných územích ČR“ v roce 2011.
Financováno z Operačního programu Životní prostředí.
Partnerství, o.p.s.
Údolní 33, Brno 602 00
www.partnerstvi-ops.cz
www.nadacepartnerstvi.cz
Text: Tomáš Růžička, Blažena Hušková, Ladislav Ptáček, Michal Medek, Marek Banaš
Editace textu: Tomáš Růžička
Grafická úprava: František Eliáš
Fotografie: Archiv Nadace Partnerství
Obsah
1. Úvod – cíl metodiky......................................................................................................... 5
2. Potřeby a očekávání návštěvníka..................................................................................... 7
2.1. Očekávání návštěvníka..............................................................................................................8
2.2. Působení na návštěvníka..........................................................................................................9
2.3. Místo a návštěvník.....................................................................................................................9
2.4. Typy návštěvníků.....................................................................................................................10
2.5. Interpretace a návštěvník....................................................................................................... 13
3. Zásady interpretace........................................................................................................15
3.1. Provokovat................................................................................................................................16
3.2. Odkrývat................................................................................................................................... 16
3.3. Vytvářet vztah..........................................................................................................................16
3.4. Další důležité principy interpretace...................................................................................... 17
4. Plánování interpretace................................................................................................... 22
4.1. Proč plánovat interpretaci......................................................................................................22
4.2. Jak plánovat interpretaci........................................................................................................23
4.3. Postupy při plánování interpretace.......................................................................................24
4.4. Interpretační plány..................................................................................................................28
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci............................................. 29
5.1. Předmět interpretace..............................................................................................................29
5.2. Hlavní sdělení..........................................................................................................................30
5.3. Příběh........................................................................................................................................34
6. Média v interpretaci....................................................................................................... 36
6.1. Výběr média.............................................................................................................................37
6.2. Osobní interpretace.................................................................................................................38
6.3. Venkovní panely.......................................................................................................................43
6.4. Publikace................................................................................................................................. 46
6.5. Expozice a návštěvnická centra............................................................................................ 48
6.6. Ostatní média.......................................................................................................................... 48
6.7. Osm užitečných pravidel při tvorbě interpretace............................................................... 49
7. Návštěvnická centra v chráněných územích.....................................................................51
7.1. Co návštěvníci očekávají?........................................................................................................52
7.2. Prožitek návštěvníka se skládá z kroků................................................................................52
7.3. Plánovací proces výstavby návštěvnického centra............................................................. 54
7.4. Management návštěvnického centra.................................................................................... 58
7.5. Expozice................................................................................................................................... 59
7.6. Zpětná vazba........................................................................................................................... 60
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek................................................... 62
9. Metody studia návštěvníků............................................................................................ 69
9.1. Členění návštěvníků................................................................................................................70
9.2. Velikost vzorku........................................................................................................................ 71
9.3. Průzkum pomocí dotazníku.................................................................................................... 71
9.4. Výsledky průzkumu návštěvníků v CHKO.............................................................................72
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace........................................................................74
10.1. Proč sledovat úspěšnost interpretace? ................................................................................74
10.2. Kdy sledovat úspěšnost?.........................................................................................................74
10.3. Jak sledovat úspěšnost? ........................................................................................................75
10.4. Jakou metodu sledování úspěšnosti interpretace vybrat?................................................. 80
Literatura.............................................................................................................................81
1.
Úvod – cíl metodiky
Předat myšlenku, vzbudit zájem a nadchnout pro dané téma je úkolem interpretace. Právě o ní se do-
čtete na následujících stránkách. Jak zjistíte, interpretace není pouze nauka o technikách prezentová-
ní informace. Nejde o oblast PR. Interpretace může být velmi šťavnatá a zcela jistě je vysoce kreativní
činností, která pracuje s lidskými emocemi. Jejím cílem ovšem není pouze pobavit nebo zaujmout.
S využitím zásad interpretace můžeme lidem odkrýt na první pohled nezajímavé skutečnosti a získat
jejich dlouhodobý zájem. Pokud toto je vaším cílem, pak doufáme, že následující kapitoly jsme připra-
vili právě pro vás. Primárně je text určen pracovníkům v ochraně přírody, ale prezentované přístupy
platí i pro kohokoli jiného.
Cílem této metodiky je představit především pracovníkům MŽP ČR a AOPK ČR různé možnosti pre-
zentace hodnot chráněných území návštěvníkům, nabídnout postupy pro plánování interpretace a po-
skytnout podklady pro přípravu vhodné náplně činnosti a definování cílů návštěvnických center. Tato
metodika je základním podkladem pro efektivní čerpání finančních prostředků na výstavbu a provoz
návštěvnických center, ale i jiných forem interpretace přírodního dědictví. Při výstavbě návštěvnic-
kých center jde v první řadě o důkladnou přípravu obsahové stránky činnosti návštěvnického centra.
V této publikaci chceme ukázat interpretaci jako svěží, zábavnou, tvůrčí činnost, která zachází s ná-
vštěvníkem jako s individuem, ne masou, vyjadřuje mu úctu a respekt a nemanipuluje jej. Interpre-
tace ukazuje širší souvislosti. Pracuje s celým člověkem, nebojí se apelovat na žebříček hodnot lidí
a otevírat obtížná a nepopulární témata. To vše nedemagogickým, nemesiášským způsobem. Chceme
představit interpretaci jako samostatný obor, který má svá pravidla, systém (plánování, zpracování
informací, testování vhodných metod, hodnocení..) a souvislosti (např. ekonomické) a navazuje na
mnohaletou tradici a zkušenosti v zahraničí.
Publikace je rozdělena do devíti kapitol. Lze je číst i na přeskáčku, ale lépe pochopíte smysl jednot-
livých částí, když budete číst kapitoly postupně. Prezentované teoretické základy vychází z dlouho-
letých zkušeností především v zahraničí, ilustrativní příklady jsme se snažili vybírat pokud možno
z České republiky nebo Evropy.
Kapitoly jsou členěny do tří tematických bloků. První kapitoly 2 a 3 jsou úvodem do tématu interpre-
tace. Čtvrtá až šestá kapitola přináší postupy a tipy, jak vytvářet dobrou interpretaci. Poslední čtyři
kapitoly se věnují specifickým tématům: sedmá se podrobněji věnuje návštěvnickým centrům, v kapi-
tole 8 představujeme metodiku tvorby vzdělávacích programů pro návštěvnická centra, v kapitole 9
rozebíráme metody studia návštěvníků a desátá kapitola shrnuje metody hodnocení interpretace.
Berte, prosím, následující text jako úvod do dobrodružství, ve kterém je potřeba naplno uplatnit vlast-
ní kreativitu a zkoušet nové přístupy. Interpretace je navýsost osobní záležitostí a vždy záleží na osob-
nosti člověka, který interpretaci poskytuje, jaká bude nakonec její výsledná forma. Jednotlivé kapitoly
vám pomohou přemýšlet, jak připravit interpretaci vašeho místa. Nejsou návodem ani neposkytují
jasný postup krok za krokem. Každé místo a každé podmínky jsou specifické, a tak bude záležet hlav-
ně na vás, jak se necháte inspirovat. Interpretace není vědecká disciplína, která by poskytovala pouze
jednu odpověď. A jediným měřítkem úspěchu vaší interpretace bude to, zda si návštěvníci odnesou
nové myšlenky a získají k vašemu místu vztah.
strana: 5
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
1. Úvod – cíl metodiky
Text vznikl jako součást zakázky „Metodická podpora návštěvnických středisek ve velkoplošných
zvláště chráněných územích ČR“ financované Ministerstvem životního prostředí ČR z Operačního
programu Životní prostředí. V rámci projektu byly připraveny tři školení interpretace pro pracovní-
ky správ CHKO, NP a zástupců neziskových organizací se zahraničními lektory z USA, Velké Britá-
nie a Německa. V několika CHKO proběhly facilitované diskuse k obsahu činnosti budoucích domů
přírody – návštěvnických center nebo k cílům a hlavním sdělením, která správy těchto CHKO chtějí
představit veřejnosti. Kromě těchto aktivit zaměřených přímo na interpretaci přírodního a kulturního
dědictví, jsme zpracovali pro 5 CHKO i průzkumy návštěvnosti a vypracovali analýzu zdrojů a model
pro výpočet nákladů na provoz návštěvnického centra. Celý projekt probíhal v době výrazných změn
ve vedení MŽP ČR, které vyústily ve zpochybnění původního záměru realizovat návštěvnická centra
v existujících CHKO. Nejasný postoj ministerstva bohužel ovlivnil i výstupy tohoto projektu a výrazně
oslabil zájem vedoucích správ CHKO pustit se do zásadního přemýšlení o komunikaci s veřejností
prostřednictvím návštěvnických center.
Dobrá interpretace přírodních hodnot určitého území může výrazně napomoci při získání spojenců
pro jeho ochranu. Jako ochránci přírody musíme umět dobře představit veřejnosti, proč určité území
chráníme a v čem spočívá jeho ochrana. Nebo se může ochrana přírody omezit pouze na zákazy, vy-
dávání stanovisek a odbornou péči o území?
strana: 6
2.
Potřeby a očekávání návštěvníka
Interpretace je cesta, jak pomoci ostatním lidem ocenit něco, o čem jsme přesvědčeni, že si zaslouží
jejich pozornost. V této publikaci se zaměřujeme především na interpretaci přírodních lokalit a chrá-
něných území.
Existuje mnoho způsobů jak definovat interpretaci, ale všem definicím je společné, že jejich těžištěm je
sdílení vlastního nadšení pro nějaké významné místo s druhými. Důležitá je také zásada, že návštěv-
níci místo, které interpretujeme, skutečně sami vidí nebo jinak bezprostředně zažívají.
Často používaná a výstižná definice interpretace je od Dona Aldridge: „… je to umění vysvětlit význam
místa pro návštěvníky s cílem podpořit myšlenku jeho ochrany.“ Tilden (1957) definoval interpretaci
takto: „…činnost odhalující návštěvníkům, kteří po této službě touží, něco z krásy a kouzla, inspirace
a duchovního obsahu, jež leží za tím, co návštěvník může sám vnímat svými smysly.“
Interpretace je tak stará jako cestování do míst, které lidé považovali za zajímavé. Když třeba v roce
1879 zorganizoval pro Americký klub dam Vojta Náprstek výlet do Prachovských skal, byl to počin na
svou dobu neobvyklý. Dnes bychom řekli, že proto, aby získal zájem vážených dam, musel použít zce-
la jistě svých „interpretačních“ dovedností. Dále v textu používáme sice nehezké, ale výstižné, slovo
„interpretátor“ pro označení toho, kdo připravuje nebo realizuje interpretaci.
strana: 7
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
V této publikaci budeme mluvit především o návštěvnících jako uživatelích interpretace. Mohli by-
chom hovořit i o posluchačích, cílové skupině nebo publiku, ale protože zde představujeme interpreta-
ci jako nástroj pro oslovení návštěvníků chráněných území, bude označení příjemců naší interpretace
jako „návštěvníků“ nejvýstižnější.
2.1. Očekávání návštěvníka
Návštěvníci přijíždí do každého území již s nějakou představou o tom, co je čeká. Důvody jejich návště-
vy jsou velmi různorodé a obvykle kombinované. Pokud je chceme oslovit a zaujmout, musíme mít
tyto důvody na paměti.
Proč návštěvníci přicházejí a co hledají?
ǟǟ mnozí lidé chtějí navštívit zajímavé místo, chtějí se dozvědět, čím je jedinečné, čím se liší od
jiných podobných,
ǟǟ hledají samotu, klid, tělesné i duševní osvěžení,
ǟǟ chtějí se cítit šťastni a spokojeni, chtějí dělat něco, co je bude bavit, a chtějí to dělat v příjem-
ném a bezpečném prostředí,
ǟǟ očekávají, že se dozvědí nové věci a poučí se. Pokud už v místě byli, chtějí se dozvědět víc, rozší-
řit si okruh znalostí a zkušeností – přicházejí si ověřit a/nebo rozšířit informace, které už mají,
ǟǟ touží zažít dobrodružství, na které budou dlouho a rádi vzpomínat,
ǟǟ hledají něco, co se jim zde bude líbit, důvod, proč by ono místo mohli mít rádi,
ǟǟ hledají spojení s historií (krajiny, místa), pozitivní příklady z minulosti, které by pro ně byly
zajímavé a povzbuzující,
ǟǟ chtějí svoje znalosti propojit s konkrétním místem; možná vědí hodně o žábách nebo orchide-
jích, ale chtějí vidět konkrétní místo, kde tyto rostliny a živočichové žijí, chtějí je vidět v jejich
prostředí,
ǟǟ přicházejí sportovat, zlepšit si kondici nebo (preventivně) pečovat o své zdraví,
ǟǟ mnohdy sami nevědí, co chtějí, přicházejí s blíže neurčeným očekáváním, ale rozhodně očeká-
vají pro ně příjemný zážitek.
Co se lidem líbí na přírodních, kulturních a historických památkách?
ǟǟ nabízejí únik od každodenního života,
ǟǟ jsou součástí prostředí, ve kterém se odehrávají naše životy, propojují nás s minulostí i s bu-
doucností, vytvářejí širší rámec naší existence,
ǟǟ nabízejí autentickou zkušenost, kontakt s realitou.
Co mají návštěvníci společného?
ǟǟ přicházejí s vlastními zkušenostmi, předsudky, přesvědčeními,
ǟǟ ať chtějí nebo ne, vždycky odcházejí s nějakým dojmem – dobrým nebo špatným,
ǟǟ mají vlastní důvody k návštěvě,
ǟǟ obvykle hledají důvod, proč mít toto místo rád, proč si je oblíbit.
strana: 8
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
2.2. Působení na návštěvníka
Připravujeme-li se na práci s návštěvníky, je dobré si vyjasnit, jak je chceme ovlivnit, s jakými pocity
by měli opouštět námi interpretovanou lokalitu, abychom byli s výsledkem své interpretační prá-
ce spokojeni. Na tuto otázku, odpovídali pracovníci – interpretátoři národních parků USA mimo jiné
i takto:
Návštěvníci by měli odjíždět z chráněného území
ǟǟ s pocitem dobře stráveného času,
ǟǟ s pocitem, že zažili něco nového, zajímavého, cenného, co stálo za návštěvu,
ǟǟ poněkud znepokojeni, s novými otázkami,
ǟǟ s pocitem hrdosti na to, že u nás máme tak krásné, významné místo a že o ně dobře pečujeme,
ǟǟ nasyceni, nikoli přesyceni,
ǟǟ duchovně povzbuzeni, duševně a citově osvěženi,
ǟǟ s novými odhaleními souvislostí, důležitosti a významu místa (nepamatují si detaily celého
programu, ale v paměti jim utkví závěry),
ǟǟ ohromeni, překvapeni, užaslí tím, co se dozvěděli,
ǟǟ s pocitem, že jsou součástí příběhu, součástí tématu, že jejich hlas a názor nebo čin jsou důležité,
ǟǟ se zájmem pomoci chránit navštívené místo a uvažují o možných způsobech,
ǟǟ nejen jako návštěvníci a uživatelé, ale více zodpovědně, jako správci a pečovatelé,
ǟǟ s touhou dozvědět se o místě či tématu více.
Z výše uvedeného je zřejmé, že máme-li dosáhnout výsledků, jaké si od interpretace slibujeme, je za-
potřebí dobře vědět, kdo jsou naši návštěvníci. Tomuto tématu se podrobně věnuje kapitola 8.
2.3. Místo a návštěvník
Snažíme-li se určitou lokalitu, místo nebo předmět přiblížit – interpretovat návštěvníkovi, chceme
obvykle ovlivnit návštěvníka ve třech oblastech. Jinými slovy, naše interpretace sleduje tři cíle:
ǟǟ Cíl vzdělávací: Co se mají návštěvníci cestou interpretace dozvědět?
ǟǟ Cíl emoční: Co mají návštěvníci pocítit?
ǟǟ Cíl výchovný: Co mají návštěvníci dělat? Jak se mají chovat?
V důsledku se snažíme přivést návštěvníka k tomu, aby vnímal pestrou škálu významů, které naše
místo či téma má, aby si mohl vybudovat citové i rozumové vazby k tématu či místu a porozumět tak
potřebě jeho ochrany a péče o ně.
Existence přírodních, kulturních a historických památek je ztělesněním, zhmotněním hodnot. I kdyby-
chom nikdy nenavštívili Pražský hrad, sídlo českých králů a prezidenta, tak jeho existence je pro nás
ztělesněním české státnosti a jsme rádi, že někdo o Pražský hrad pečuje. Učit se o místech a porozu-
mět některým z jejich významů lze i „na dálku“, ale osobní vztah se nejlépe naváže osobní návštěvou.
Místo skutečně hluboce vnímáme až tehdy, jsme-li fyzicky přítomni. To je třeba jeden z důvodů pro
aktivní interpretaci přírodních lokalit. Aby lidé pochopili jejich význam a smysl jejich ochrany, musí
je vidět.
strana: 9
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
Čím je místo pro návštěvníka:
ǟǟ umožňuje rekreaci, oddech, kvalitní trávení volného času, poznání,
ǟǟ nabízí jiné, ne běžné vnímání času, příležitost k vystoupení z lineárního času,
ǟǟ návštěva místa je slavností, předělem v běhu všednodennosti,
ǟǟ umožňuje návštěvníkovi prožít sebe sama jako součást významnosti navštíveného místa a jeho
příběhu.
Čím je návštěvník pro místo:
ǟǟ je společenským potvrzením jeho existence,
ǟǟ je barometrem jeho atraktivity (nikoli jeho hodnoty!),
ǟǟ napomáhá získávání podpory (finanční, společenské…),
ǟǟ iniciuje uvažování o nových způsobech jeho zpřístupnění (myšlenkového, prostorového…),
ǟǟ přináší informace.
Práci interpretátora a správce místa ovlivňují mnohé předsudky, týkající se návštěvníků, například:
ǟǟ cílovou skupinou jsou jen ti, kteří místo navštíví nebo hodlají navštívit,
ǟǟ ti, kdo už místo navštívili, nás nezajímají,
ǟǟ místní obyvatelé nejsou cílovou skupinou,
ǟǟ návštěvníci jsou ochotni přijít pouze v určitý „optimální“ čas pro návštěvu místa,
ǟǟ návštěvníci dávají přednost pevné struktuře, vedení, tradičně pojatému předávání informací,
ǟǟ tok informací je významný jen v jednom směru: od interpretátora k návštěvníkovi.
Dobrý interpretátor si je těchto předsudků vědom a při své práci se snaží překračovat myšlenkové
a tvůrčí bariéry, které vytvářejí.
2.4. Typy návštěvníků
2.4.1. Organizované skupiny
Návštěva místa nabízí zajímavé možnosti pro interakci ve skupině návštěvníků:
ǟǟ prohlídka místa ve skupině je společenskou událostí,
ǟǟ prohlídka místa vytváří prostor pro specifické sociální kontakty, které mohou významně zhod-
nocovat poznání a zážitek,
ǟǟ prožitek společného vnímání a poznávání může být srovnatelně silný jako poznávací hodnota
prohlídky místa,
ǟǟ tvůrce scénáře a průvodce může tyto interakce koncepčně podporovat nebo tlumit.
2.4.2. Místní obyvatelé
Místní obyvatelé obvykle nebývají považováni za návštěvníky, ale v mnoha smyslech jimi jsou a je
třeba o ně jako o cílovou skupinu pečovat. Ve vztahu k místním obyvatelům je důležité:
ǟǟ vzbuzovat pocit spoluvlastnictví místa, hrdosti na ně,
ǟǟ posilovat vnímání místa jako součásti domova a života místních lidí,
ǟǟ napomáhat porozumění souvislostem s historií, současností i budoucností místa,
strana: 10
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
ǟǟ pomáhat přijmout případná negativa spojená s běžnými návštěvníky (zvýšený ruch, doprava,
zátěž prostředí),
ǟǟ přispět k tomu, aby se místní obyvatelé stali skutečnými hostiteli.
2.4.3. „Široká veřejnost“
Návštěvníky v běžném slova smyslu (turisty, lidi přicházející či přijíždějící z více či méně vzdálených
míst) často označujeme pojmem „široká veřejnost“. Takový přístup k návštěvníkům je zavádějící. Vždy
se snažme své cílové skupiny přesněji pojmenovat. Čím více o nich víme, tím lépe je dokážeme inter-
pretací zaujmout:
ǟǟ Kdo jsou (mladí, staří, zblízka, zdaleka…)?
ǟǟ Co očekávají, proč přijíždějí?
ǟǟ Co už o místě vědí?
ǟǟ S kým přijíždějí?
ǟǟ Jak dlouho se zdrží?
ǟǟ Kolik jich je?
ǟǟ Kam dále pokračují
2.4.4. Handicapovaní návštěvníci
Návštěvníci s handicapem vyžadují specifický přístup. Faktem je, že handicap může být při návštěvě
místa obohacením, pokud to pojetí interpretace umožňuje (např.: snadnější přístup malých dětí k ně-
kterým exponátům, hlubší hmatové vjemy lidí se zrakovým postižením apod.). Majoritní návštěvník si
uvědomí, že handicap může být nejen nevýhodou, ale v některých případech paradoxně i výhodou.
Poslední dobou je v zahraničí vstřícný přístup k znevýhodněným návštěvníkům preferovanou varian-
tou při plánování expozic. Nemusí jít přímo o invalidy, ale velká část populace má třeba problémy se
zrakem, senioři potřebují místa k odpočinku, rychlé střídání obrazů při projekci může způsobit u ně-
koho epileptický záchvat, apod.
2.4.5. Děti
Děti jsou častými návštěvníky námi interpretovaných míst. Vnímání a učení u dítěte je velmi intenziv-
ní. Zážitky z dětství mohou člověka ovlivnit na celý život, nasměrovat ho k určitému zájmu či kariéře.
Práce s dětmi je tedy jedním ze způsobů, jak ovlivňovat jejich budoucnost. Děti obvykle projevují zá-
jem, jsou nadšené. Interpretaci je ovšem třeba přizpůsobit jejich věku.
Předškolní děti
ǟǟ jsou nadšené, zvědavé, lze je snadno oslovit a zapojit,
ǟǟ vyžadují individuální pozornost,
ǟǟ práce ve skupině je omezená, skupina musí být malá,
ǟǟ mezi efektivní způsoby práce s dětmi patří: hry, loutky, písně, příběhy, zapojení smyslů.
Pro žáky základních škol jsou obvykle nejvhodnější
ǟǟ aktivity a hry zaměřené na pochopení souvislostí,
ǟǟ výzkumy a objevy,
ǟǟ příběhy, loutky, parodie, pověsti, šifry,
ǟǟ pohybové aktivity, zapojení smyslů.
strana: 11
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
2.4.6. Dospívající mládež
Dospívající mládež je obvykle považována za velmi problematický typ návštěvníka. Dospívající se cho-
vají tak, aby uspěli ve skupině, jejíž jsou součástí – postoje jejich spolužáků mají proto zásadní vliv na
to, zda se zapojí do interpretace nebo ne. Rádi vyjadřují své postoje a přebírají role dospělých.
Pro zabezpečení vhodného chování skupiny dospívajících návštěvníků je třeba:
ǟǟ stanovit pravidla,
ǟǟ problémové děti pověřit úkoly, zadat jim práci a pohybovat se v jejich blízkosti,
ǟǟ zachovat si pozitivní přístup – zvyšování hlasu je znamením, že ztrácíte kontrolu nad situací,
ǟǟ požádat dospělý doprovod (je-li to možné) o spolupráci,
ǟǟ být sám příkladem vhodného chování,
ǟǟ případné problémy řešit důsledně a v souladu se stanovenými pravidly.
Vhodnými technikami zapojení dospívající mládeže jsou diskuse, výzkumy a objevy, simulace.
2.4.7. Rodiny s dětmi
Rodina s dětmi je zajímavou skupinou, protože patří mezi časté návštěvníky chráněných území.
Pamatujte na to, že dospělí často vysvětlují věci svým dětem. Pokud ale v rodinných skupinách bývá
mnoho „náctiletých“, může být vhodné (byť náročné) nabídnout jim nějakou aktivitu bez doprovodu
dospělých.
Při tvorbě interpretace pro rodiny s dětmi je vhodné:
ǟǟ nabídnout aktivity, které lidé mohou dělat v rámci rodiny sami,
ǟǟ nabídnout interaktivní formu interpretace se zapojením všech smyslů,
ǟǟ počítat s tím, že děti na věci rády sahají,
ǟǟ počítat s tím, že rodiče mají často větší starost o zdraví a pohodlí svých dětí než naši interpretaci.
2.4.8. Senioři
Senioři se v celé Evropě stávají stále více významnou skupinou návštěvníků.
U seniorů musíme pamatovat na to, že:
ǟǟ větší fyzická náročnost může být problémem,
ǟǟ mají většinou více času a někteří rádi studují věci do větší hloubky,
ǟǟ senioři cestují často v organizovaných skupinách a obvykle návštěvu nahlásí předem – program
lze naplánovat,
ǟǟ přijíždějí často mimo víkendy.
2.4.9. Zahraniční návštěvníci
Zvláště v příhraničních oblastech je nutné počítat s tím, že zahraniční návštěvníci budou tvořit vý-
znamnou část našich návštěvníků. Ne vždy je nutné překládat úplně všechno, co je uvedeno na infor-
mačních panelech, v expozici nebo brožurce. Mnohdy stačí jen souhrn toho podstatného. Řešením pro
expozici návštěvnického centra může být třeba cizojazyčný tištěný průvodce, nebo často používaný
audio průvodce.
strana: 12
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
2.5. Interpretace a návštěvník
Pro kvalitní interpretaci je důležité vyjasnit si, s jakým záměrem interpretátor k návštěvníkovi při-
stupuje, jaký je jejich vztah. Má interpretátor vysvětlovat návštěvníkovi konkrétní význam místa, pře-
svědčovat ho a vést ho k tomu, aby nahlédl hodnotu místa stejnýma očima? Obecně platí, že zaujetí
interpretátora by mělo v návštěvníkovi vzbudit zvědavost a budit respekt k místu, ale to, jak místo
vnímáme je individuální. Hodnota místa se odvíjí od toho, co to místo znamená pro návštěvníka, ne co
znamená pro interpretátora – pro návštěvníka může být místo cenné z jiných důvodů a měl by si tedy
k místu najít vlastní vztah, ne převzít ten, který má interpretátor.
Vlastní pojetí interpretace musí respektovat některé osvědčené zásady, kterým se podrobněji věnuje-
me v kapitole 3.
Kvalitní proces interpretace má některé důležité vlastnosti. Pomáhá lidem dohlédnout dál, za hranici
toho, čemu jsou schopni porozumět teď. Zvětšuje jejich schopnost porozumět místu. Získávání infor-
mací je velmi osobní a do hloubky jdoucí záležitost. To, čím jsme, záleží na našich znalostech a zkuše-
nostech. Efektivní získávání znalostí není možné bez počátečního zájmu – učení je proces, který nám
pomáhá zapamatovat si to, co nás zajímá. Člověka zajímá vše, co se ho osobně dotýká, co je spojeno
s jeho zkušenostmi a ideály. Interpretace pracuje s informacemi o přírodních a kulturních zdrojích
tak, aby pro lidi nabyly důležitosti a významu. Lidé si vytvářejí názor nejen podle toho, jaké informace
získávají, ale také podle toho, jaké jsou jejich předchozí znalosti a zkušenosti.
Interpretace nabízí celkový pohled a oslovuje celého člověka, ne jen jeho část (jen mozek, jen smysly).
Nejde o to, že by interpretace měla zahrnovat všechno, tedy nic nevynechat. Kdybychom se o to poku-
sili s vědomím, že vše souvisí se vším, museli bychom pracovat s nekonečným množstvím informací.
Pozornost lidí, jejich schopnost vnímat a pamatovat si je omezená. Nepodceňujme inteligenci návštěv-
níků, jejich znalosti ani jejich nevědomost.
Uvědomme si, že člověk si pamatuje:
20 % toho, co slyší
30 % toho, co vidí
50 % toho, co vidí a slyší
90 % toho, co dělá
Cílem interpretace je odhalit smysl, nikoli diktovat, co si kdo má myslet, s jakým názorem má odchá-
zet. Má-li vliv na návštěvníka být trvalý, je třeba, aby si našel vlastní vazby k místu, a ne aby převzal
ty naše. Chceme, aby si návštěvníci uvědomili hodnotu místa, ať už jejich důvody budou jakékoli. Lidé
nepřišli proto, že by chtěli být o něčem přesvědčováni nebo aby je někdo nutil čemusi uvěřit. Úkolem
interpretátora není přesvědčovat, ale ukázat, z jak pestré palety názorů a úhlů pohledu je možné si
vybírat. A tato nabídka musí obsahovat také odpověď, kterou interpretátor či správce místa považují
za správnou.
strana: 13
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
2. Potřeby a očekávání návštěvníka
Je cennější, když si návštěvníci zapamatují jedinou věc natrvalo, než aby se dozvěděli spoustu infor-
mací, které do týdne zapomenou. Chceme lidem nabídnout jakési „zástrčky“ (intelektuální, citové,
duchovní), skrze které by mohli najít spojení s interpretovaným místem, s jeho zvláštnostmi, a odhalit
jeho význam a potřebu jeho ochrany a péče o ně. Nabízíme-li fakta, měla by být pokud možno přesná,
pravdivá a srozumitelně podaná. Spíše než učit chceme návštěvníky přimět k přemýšlení. Respektuje-
me jejich vlastní hodnoty, jednáme s nimi zdvořile a ohleduplně.
strana: 14
3.
Zásady interpretace
Všichni se setkáváme s různými formami interpretace: s průvodcem na zámku, naučnou stezkou, le-
táčkem v informačním centru, informačním panelem nebo expozicí v muzeu. Kdo měl možnost setkat
se s podobnými formami interpretace v zahraničí, jistě si mnohdy povzdechl: „Proč toto u nás nejde?!“.
Jde to, ale nejde to samo. Základem je snaha o naplnění hlavních zásad, které by dobrá interpretace
měla respektovat.
První zásady interpretace pojmenoval její zakladatel Freeman Tilden (1957). Tilden jich popsal šest
a další autoři přidali postupně další. Nejvýstižněji je do 15 hlavních principů shrnuli Beck a Cable
(2002). Podívejme se tedy, na co je nutné se při interpretaci soustředit.
Nejdůležitější je v interpretaci pamatovat na tři hlavní zásady. Interpretace by měla:
ǟǟ provokovat
ǟǟ odkrývat
ǟǟ vytvářet vztah
strana: 15
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
3. Zásady interpretace
3.1. Provokovat
Existuje podstatný rozdíl mezi interpretací a informací. Informace pouze podává fakta, ale interpre-
tace může provokovat k přemýšlení, k vytvoření vlastního názoru nebo přijetí myšlenky (sdělení),
o kterém návštěvníci předtím neměli ani tušení.
To někdy znamená být kontroverzní, ale pokud od vás návštěvníci budou odcházet a zaníceně deba-
tovat o vašem místě, je to výborné! Často se ale setkáváme s pravým opakem – na panelech čteme
a od průvodců slyšíme pouze informace, které okamžitě zapomínáme, protože nás ničím nezaujaly.
Neprobudily nás, nedotkly se nás.
3.2. Odkrývat
Podstatou dobré interpretace je odkrývání nových pohledů na to, co místo činí přitažlivým. Lidé zís-
kávají nové pochopení. Pokud jste někdy navštívili výstavu nebo byli na procházce s průvodcem a od-
cházeli se slovy „hm, to mě nikdy nenapadlo, že…“ nebo „aha, už je mi to jasné“, tak jste byli svědky
dobré interpretace.
Někdy jsou myšlenky nebo vhledy, které si návštěvníci Kdopak tu vlaje ve větru?
odnášejí, velmi prosté. Jde však o to pamatovat si, že
cílem interpretace je předat návštěvníkům nové pocho- Pán hor je doma. Na znamení
pení, nové myšlenky a způsoby nahlížení nebo hodno- své přítomnosti vyvěsil po kop-
cení konkrétního místa. K tomu můžete (a musíte) fakta cích spoustu vlajek, které v těchto
používat, ale rozhodující jsou myšlenky. výškách najdeme snad na každém
smrku. Že je nevidíte? Samotné vět-
3.3. Vytvářet vztah ve, zejména u vrcholku stromu, tvoří
pomyslnou vlajku. Všimli jste si, že
Abychom si mohli vytvořit vztah k nějakému místu, všecny plápolají přibližně stejným
musíme nejdříve porozumět jeho zvláštnosti, význa- směrem?
mu, výjimečnosti či jeho příběhu (viz kapitola 5). A aby Můžete si to vyzkoušet sami na
nás takový příběh oslovil, musí nám být blízký, musí vlastní kůži, pokud není zrovna bez-
souznět s naší osobní zkušeností, s našimi hodnotami. větří. Váš ve větru vlající šátek nebo
Proto, když chceme, aby návštěvníci podporovali naše šála vám napoví, kterým směrem
snahy při ochraně určitého území, musíme je znát. Mu- fouká vítr. Nyní udělejte pár kroků
síme vědět, ke komu se snažíme promlouvat, jaká je proti větru a zpět po větru. Už víte
jeho životní zkušenost, zájmy a na co tzv. „slyší“. čemu denně čelí horské smrky?
Naučná stezka „Se skřítkem okolím
Pradědu“
Interpretaci uděláme zajímavější, pokud ji personifikujeme. Pokud použijeme oslovení Vy, Ty, publi-
kum okamžitě uvažuje o sobě. Tato sebereflexe je zcela zásadní pro zapojení publika a vyvolání zájmu
o naše téma. Pokládání různých otázek je dalším prvkem, který nám pomůže udržet pozornost. Lidé
se budou snažit odpovědět i na řečnickou otázku, např. Co byste udělali vy v této situaci?, apod.
strana: 16
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
3. Zásady interpretace
3.4. Další důležité principy interpretace
Z jiných úhlů pohledu lze zásady dobré interpretace doplnit o dalších 12 principů:
1. Probuzení zájmu
Abychom mohli vzbudit v publiku zájem o určité téma, musíme ho přiblížit jeho životním zkušenos-
tem. Ne každý studoval biologii, ale hodně lidí má doma psa nebo jiného živého tvora, ke kterému má
jistě pozitivní vztah. A na tom již můžeme stavět.
Každý návštěvník si hledá svůj vlastní vztah a svůj vlastní názor na věci, které mu prezentujeme.
Někdy se ztotožní s naším názorem, ale cílem interpretátora není vnutit svůj názor publiku. Interpre-
tace nemanipuluje návštěvníka určitým směrem, ale pracuje s celou jeho osobností tak, aby si našel
svůj vlastní přístup, například své vlastní důvody pro ochranu orchidejové louky nebo ponechání
uschlých stromů v rezervaci. Jeho důvody mohou být jiné než naše. To je naprosto v pořádku.
Kouzlo objevování
Nechte vaše publikum objevit něco zajímavého. Takový objev totiž přispěje k jeho lepšímu zapama-
tování, protože je spojený s osobním prožitkem. Nemusí jít přímo o objev konkrétní věci, ale někdy
můžete svým výkladem přivést posluchače (čtenáře) k novému pohledu na věc.
Entusiasmus
Entusiasmus interpretátora strhává i ostatní a probouzí jejich zájem. Měl by být podstatnou vlastností
každého, kdo se snaží předat nějakou znalost či zkušenost. Žádný suchar nikdy nikoho nepřesvědčil.
Zkuste si vzpomenout na ten moment, kdy vás někdo nadchl pro nějaký film, divadelní hru, knížku
nebo návštěvu zajímavého místa. A čím vás zaujal a přesvědčil?
2. Interpretace není jen informace
Smyslem interpretace je jít dál než pouze poskytnout informaci. Každá interpretace je sice postavena
na informaci, ale jejím hlavním posláním je odhalování hlubšího smyslu a souvislostí. Pokud ovšem
informaci neobsahuje, pak jde o pouhé představení.
V přírodovědném centru Sandridge u Chicaga začíná interpretátor své povídání o geologické historii
území tak, že požádá návštěvníky, aby si představili křižovatky na hlavní silnici. Když se totiž blížíte na
křižovatku s východo-západní dálnicí vyjíždíte do mírného kopce. Potom interpretátor začne vysvět-
lovat, že když jedete podél jezera Michigan, překonáváte několik takových terénních vln, což jsou ve
skutečnosti písčité duny. A pak pokračuje: vrcholky těchto dun využívali již dříve jako dálnice bizoni,
Indiáni a později i lovci kožešin. Po tomto výkladu mají místní silnice pro návštěvníky už jiný význam,
než doteď.
3. Důležitost příběhu
Interpretační prezentace – jako umělecké dílo – by měla být vytvořena jako příběh, který informuje,
poskytuje zábavu a osvětu.
strana: 17
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
3. Zásady interpretace
Několik tipů, jak vytvořit dobrý příběh:
ǟǟ Příklady: Používejte konkrétní ilustrace, které pomohou posluchačům porozumět a vytvořit si
vlastní postoj k příběhu.
ǟǟ Příčina a důsledek: Ukažte vztahy – lidi zajímá, co způsobilo nebo bylo příčinou různých sku-
tečností.
ǟǟ Analogie: Vysvětlete podstatu příběhu porovnáním s něčím, co posluchači více znají.
ǟǟ Zveličujte časový rozměr: Udělejte informaci zajímavější změnou časového měřítka (např. his-
torii Země převeďte do 24 hodin jednoho dne, abyste vysvětlili geologický vývoj).
ǟǟ Přirovnávejte: Používejte slova „jako“, „podobně jako“ abyste porovnali charakteristiky dvou
věcí.
ǟǟ Metafory: Použijte slovo nebo frázi, která se obvykle používá k popsání něčeho velmi odlišné-
ho, abyste vystihli význam nové myšlenky a vzbudili zájem.
ǟǟ Vaše osobní zkušenost: Používejte ucelené osobní poznámky, které se vztahují k tématu, abyste
usměrnili zájem publika.
ǟǟ Citace: Citujte jiné, abyste dodali šťávu vašemu příběhu. Lidé se zajímají o postřehy ostatních.
ǟǟ Humor: Používejte vhodně humor, abyste zapojili posluchače. Humor může být užitečný přede-
vším v úvodu prezentace, aby trochu uvolnil atmosféru.
ǟǟ Opakování: Opakujte klíčové fráze, abyste dosáhli zapamatovatelného sdělení.
ǟǟ Současné události: Zakomponujte současné události do prezentace, abyste mohli ukázat sou-
vislosti se současností.
4. Inspirace příkladem
Interpretátor přírody zve návštěvníky k jejímu objevování prostřednictvím svého vlastního nadšení
a zájmu. „Když jsem začal pracovat na správě CHKO, vnímal jsem toto území jako zcela unikátní v naší
zemi. Vždy jsem chtěl pracovat právě tady. Dnes navíc vím, že unikátní nejsou jen jednotlivé druhy
orchidejí, ale především způsob hospodaření, díky kterému, tu orchideje mohou růst. Jsem proto rád,
že mohu žít právě zde, kde jsou nádherné orchideje tak blízko lidí, kteří hospodaří ještě tradičním
způsobem.“
Lidé jsou inspirováni charakteristickými vlastnostmi těch, kterých si váží. Interpretátoři jsou v takové
roli a prezentují svou kvalitu života jako důsledek sepjetí s přírodou a krajinou.
Vztah interpretátora k jeho předmětu zájmu, podtržený hlubokými znalostmi a schopností znovu
a znovu se pro něj nadchnout, vyrovnanost a naplnění je něčím, čeho si posluchači jistě všimnou.
V duchu se mohou ptát, jak je možné, že interpretátor dosáhl těchto životních kvalit, a možná se po-
kusí je též získat.
5. Holistický přístup
Tento přístup neznamená, že interpretace má seznámit návštěvníka se vším, co o daném místě víme.
Právě naopak! Naše místo musíme interpretovat v kontextu a způsobem, aby byly srozumitelné širší
souvislosti výjimečnosti našeho místa. A ty budou čitelné, když z toho co víme, vybereme jen to pod-
statné.
strana: 18
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
3. Zásady interpretace
Vše, co návštěvníkům sdělujeme, musí podporovat naše hlavní sdělení (viz kapitola 5). Zároveň by-
chom se měli snažit zapojovat všechny návštěvníkovy smysly, nejen zrak („podívejte se“) nebo sluch
(„řeknu vám ….“).
6. Oživování minulosti
Každé místo má svou historii. Interpretace může tuto historii oživit a tím vysvětlit současnost daného
místa. Přiblížit např. hospodaření v krajině v době našich předků může vysvětlit její současnou struk-
turu nebo být argumentem pro současnou péči o území.
7. Používání moderních technologií v interpretaci
Technologie hrají v našich životech stále větší roli. Před pár lety byla dotyková obrazovka informač-
ního pultu hitem. Dnes, kdy má počítač každý doma, již nejde o nic převratného a navíc všechny takto
dostupné informace jsou již na internetu.
Technika udivuje lidi stále, ale při jejím použití je účelné dobře promyslet, zda použití IT technologií je
přesně tím, co nám pomůže sdělit naši myšlenku (viz kapitola 5).
Tři hlavní zásady pro použití technologií jsou tyto:
1. Technologie by měla být interaktivní – hravá, zajímavá, ale zároveň náročnější na přemýšlení
a vyžadující aktivní zapojení.
2. Spolehlivá – v případě poruchy zařízení, musí být rychle opravitelná nebo je potřeba tento prvek
nahradit něčím jiným.
3. Nejlépe využitelná je při odkrývání něčeho, co není možné postihnout lidskými smysly nebo co
je před námi skryto (geologický vývoj, modelování záplav, simulace změn klimatu, apod.).
8. Všeho s mírou
Při prezentaci nějakého místa nebo jevu musíme zvažovat množství a kvalitu informací, které používá-
me. Jasně zaměřené a krátké sdělení bude mít zcela jistě větší dopad na naše posluchače než dlouhá
přednáška s řadou vysvětlujících odboček. To se samozřejmě týká i dalších forem interpretace, např.
letáčků nebo informačních panelů.
Používání humoru v interpretaci je velmi důležité, ale i zde platí – všeho s mírou! Navíc, co je směšné pro
jednu cílovou skupinu, nemusí vůbec fungovat pro druhou. Nejjistější formou je sebeironie. Na druhou
stranu satira nebo vtipy namířené proti jedné společenské skupině nemají v interpretaci místo.
Dopřejte svým posluchačů čas na vstřebání vaší interpretace a jejich přemýšlení a vytvoření vlastního
názoru.
strana: 19
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
3. Zásady interpretace
9. Zvláštnosti interpretačního textu
Interpretační text je specifický a má několik zákonitostí. Před započetím psaní takového textu, musí-
me mít dobře promyšleno, co tímto textem chceme dosáhnout. Existuje několik základních pravidel,
které bychom při psaní takových textů měli mít na paměti:
1. Obsah
–– mít jasno o hlavním sdělení, v textu se věnovat pouze našemu sdělení (týkající se našeho
místa), psát pro jasně určenou cílovou skupinu, odkrývat na první pohled neviditelné
2. Proces přípravy
–– nejlepším zdrojem inspirace je čtení jiných autorů, zkoušet psát různé texty na různá téma-
ta jako cvičení
3. Používání výstižných slov a kompozice
–– kompozice textu se skládá z používání nejvýstižnějších slov, jejich výběr je vhodné přizpů-
sobit cílové skupině, ale neměli by ubírat na emotivnosti autora
–– druhým krokem je skládání vhodných slov do vět, které jsou gramaticky správně a které
zároveň vyjadřují zájem a nadšení autorů (suchý text může působit až jako náš nezájem
o popisované téma)
–– upřednostňování aktivních sloves před pasivními
4. Používání citací
–– někdy je vhodné citovat někoho jiného, když někdo řekl myšlenku lépe, než bychom toho
byli schopni sami
5. Editace a úprava textu
–– neustálé zkoušení napsat text znovu a lépe je klíčem ke skutečně dobrému textu
10. Získání podporovatelů
Jakýkoliv interpretační program musí být přitažlivý – pro sponzory, dobrovolníky, politiky, státní sprá-
vu – kohokoli, kdo může být takovému programu prospěšný. Víme, že nic není zadarmo a neexistuje
ani interpretační program, který by mohl být vytvořen bez peněz. Pokud jde státní ochraně přírody
skutečně o to chránit přírodu, bez interpretace a získání podpory veřejnosti to nepůjde. K čemu budou
investované peníze do ochranářských projektů, když nebudou mít podporu veřejnosti? Praktická opat-
ření na ochranu přírody a krajiny jdou nutně ruku v ruce s osvětou a získáváním podpory veřejnosti.
Bez dobré interpretace se neobejdeme.
Naším cílem by mělo být zanechat stopu nejen v myšlení našich návštěvníků, ale i v duších oslove-
ných sponzorů, politiků, úředníků, dobrovolníků a dalších spojenců. Když se nám toto podaří, pak
získáme podporu, kterou potřebujeme.
11. Interpretace krásy
Probudit v lidech smysl pro krásu a schopnost ji vnímat je jedním z úkolů interpretace. Lidé vnímají,
že určitá krajina či místo je krásné. Většinou stačí jen jim dopřát času vstřebat nahromaděné pocity,
pomoci jim zastavit se a jen vnímat prostředí kolem nich. To je pro nás, kdo chceme interpretovat děje
v přírodě a souvislosti v krajině, velká výhoda. Naučme lidi vnímat krásu i „obyčejné“ přírody.
strana: 20
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
3. Zásady interpretace
Aby byl člověk schopen vnímat krásu, je potřeba dodržet několik základních pravidel:
ǟǟ nastolme příjemnou a sympatickou atmosféru,
ǟǟ používejme příklady z hudby nebo malířství pro sdělení hlavní myšlenky,
ǟǟ nepoučujme a nevnucujme náš názor, nechme naše návštěvníky, aby si kouzlo objevili sami,
ǟǟ veďme myšlenky našich návštěvníků a odhalujme pro ně krásu, která není třeba na první po-
hled zřejmá,
ǟǟ vnímání krásy je věcí osobního vkusu a rozpoložení.
12. Nadšení pro věc
Základní vlastností dobrého interpretátora je jeho nadšení pro území či objekt, který prezentuje ná-
vštěvníkům, a jeho láska k lidem. Bez těchto dvou ingrediencí jen velmi těžko připravíte dobrý inter-
pretační program a těžko budete získávat vaše návštěvníky.
Devatero dobrého interpretátora
Jako interpretátor bych měl:
ǟǟ být velvyslancem místa, pro které pracuji a pomoci návštěvníkům odhalit smysl pro krásu
i v jejich okolí;
ǟǟ snažit se respektovat všechny návštěvníky, s kterými přijdu do styku, a přivítat je tak, jako
bych vítal hosty do svého domu, a snažit se podělit se s nimi o svoje znalosti a nadšení
k danému místu;
ǟǟ snažit se být nekonfliktní, vypadat dobře a taktně vystupovat, mluvit srozumitelně a cel-
kově být přátelský;
ǟǟ sdělovat pouze ověřené informace;
ǟǟ snažit se být příkladem vhodného ekologického chování jak svým vystupováním, tak prak-
tickými kroky;
ǟǟ snažit se vytvářet interpretační programy tak, abych minimalizoval vliv na předmět mé
interpretace;
ǟǟ snažit se vylepšovat své znalosti o předmětu mé interpretace a zlepšovat techniky a do-
vednosti, které přispějí k lepšímu zážitku návštěvníka;
ǟǟ snažit se pomáhat dalším interpretátorům dosáhnout jejich interpretačních cílů, přede-
vším pomáhat novým při získávání sebevědomí a potřebných dovedností;
ǟǟ věřit si, dávat lidem to nejlepší ze sebe; pak mohu očekávat, že lidé mou práci ocení a dají
to najevo.
strana: 21
4.
Plánování interpretace
4.1. Proč plánovat interpretaci
V roce 1955 představil National Park Service ve Spojených státech ambiciózní plán obnovy a budování
návštěvnické infrastruktury s názvem Mission 66. Desetiletý program investic si záhy vynutil jednot-
nou metodickou podporu v oblasti tvorby interpretace, především v návštěvnických střediscích a vedl
jednotlivé parky k plánovitému postupu.
Klíčový motiv plánování interpretace byl stejný před půlstoletím jako dnes: efektivní vynakládání
finančních prostředků.
Možná z důvodu nadčasovosti přírodního dědictví, které interpretujeme, se nám může zdát sofistiko-
vanější přístup jako zbytečný. „Naše“ návštěvníky přece známe stejně jako místo, které interpretujeme,
a punc modernosti dodá grafické studio. Až odhalíme, že jsme se mýlili, může být už pozdě – řada bý-
valých malých obchůdků, které ustoupily invazi hypermarketů, se možná také příliš dlouho spoléhala
na znalost „svých“ klientů. Stejně tak i s interpretací vstupujeme na trh volnočasových aktivit, který
prodělává bouřlivý vývoj a dává vzniknout odvětví zábavního průmyslu. Soutěžíme s řadou atrakcí,
které možná nenabízí návštěvníkům autenticitu, ale jejich poskytovatelé investují astronomické pro-
středky a úsilí do vzbuzování své potřebnosti.
strana: 22
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
4. Plánování interpretace
Výhody plánovité interpretace:
ǟǟ vyjasnění předmětu interpretace – interpretovat lze prakticky vše, ovšem jenom
něco z toho zajímá naše návštěvníky;
ǟǟ sladění našich zájmů s dalšími částmi zážitku návštěvníka – v území většinou
nejsme sami a účinná interpretace navazuje na další zkušenost návštěvníka;
ǟǟ efektivní vynakládání prostředků – víme, čeho chceme dosáhnout a podřizujeme
tomu adekvátní prostředky;
ǟǟ možnost hodnocení kvality – stanovíme-li si cíle, můžeme sledovat jejich dosažení;
ǟǟ zdůvodnění investice – investujeme do konkrétního efektu, který „prodáváme“
investorovi;
ǟǟ ztotožnění se dalších skupin (veřejnost, poskytovatelé služeb) s interpretací, jsou-
li do procesu vhodně zapojeni;
4.2. Jak plánovat interpretaci
Každý, kdo si položil otázku, jak objekt svého zájmu přiblížit návštěvníkům, se pustil do procesu plá-
nování interpretace. Rozsah plánování a použitá metodika by měly odpovídat rozsahu díla: jinak bu-
deme plánovat jednu pamětní tabuli na domě, jinak soubor všech pamětních tabulí ve městě a jinak
způsob interpretace historie celého města. Například Lisa Brochu (2003) rozlišuje celkem 10 typů
plánovacích procesů.
V řadě zemí je běžné, že plánování a realizaci interpretace zajišťují specializované odborné firmy a pro-
ces jejich práce není nepodobný procesu vzniku stavby: záměr investora je precizován s přihlédnutím
k funkci objektu a jeho uživatelům, v úvahu se berou i okolní objekty a trendy; ideový záměr je dále
zpřesňován a řešen do technických detailů, často se sleduje ekonomická stránka výstavby a provozu
a po odsouhlasení projektové dokumentace se spouští realizace zakázky.
Dokumentace interpretace se tvoří postupně a spolupracuje na ní kromě veřejnosti a různých zá-
jmových skupin i řada specializovaných profesí: odborný garant, projektant, grafik, investor, technik,
sociolog, psycholog, ekonom, facilitátor. Tato dokumentace má několik stupňů, jejichž názvy se často
v praxi překrývají.
Pro potřeby této publikace si vyčleníme následující dva stupně dokumentace:
ǟǟ Interpretační strategie – jedná se o širší dokument iniciovaný např. správou národního parku či
regionální samosprávou, jehož cílem je sjednotit způsoby prezentace území návštěvníkům růz-
nými poskytovateli služeb, vytipovat mezery na trhu, koordinovat plány jednotlivých subjektů,
iniciovat jejich spolupráci, často slouží jako nástroj pro efektivní nasměrování podpory jednot-
livých projektů. Interpretační strategie může být součástí dalších dokumentů, např. strategie
rozvoje cestovního ruchu.
ǟǟ Interpretační plán – řeší konkrétní metody a způsoby interpretace pro území, muzeum, feno-
mén. Plánuje jednotlivá média interpretace (některá viz kap. 6), rozpočty, způsoby provozu,
hodnocení účinnosti interpretace či role jednotlivých subjektů při jejím vzniku.
strana: 23
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
4. Plánování interpretace
Interpretace se zásadně týká celého území nebo tématu – sleduje návštěvníkovu zkušenost,
nikoliv kompetence jednotlivých organizací v území. Nevymýšlí se náplň pro naučnou stezku
nebo návštěvnické středisko, ale kombinují a doplňují se různé způsoby pro interpretaci urči-
tého fenoménu. Tvorbě interpretačního plánu by v ideálním případě měla předcházet tvorba
interpretační strategie beroucí v úvahu zájmy širšího okruhu hráčů v území.
4.3. Postupy při plánování interpretace
Pro efektivní plánování interpretace bylo vyvinuto několik modelů. Podle postupů práce je můžeme
členit na:
ǟǟ krokové modely,
ǟǟ systematické modely.
Krokové modely
Krokové modely vedou k promýšlení obsahu interpretace sérií otázek. Tento model je obzvláště vhod-
ný pro menší projekty interpretace, zejména se zapojením dobrovolníků, místních komunit a dalších
lidí s dobrým úmyslem něco vytvořit, avšak bez předchozích znalostí jak na to.
Proč to děláte?
Vaše cíle mohou souviset:
ǟǟ se zvýšením pochopení
ǟǟ s usměrněním pohybu návštěvníků
ǟǟ se správou lokality
ǟǟ s posílením ekonomiky
Co budete interpretovat? Komu je to určeno?
Potřebujete si promyslet: Potřebujete si zhodnotit vaše návštěvníky
z hlediska jejich:
ǟǟ objekty, které mohou návštěvníci vidět
ǟǟ jedinečné příběhy, které může místo vyprávět ǟǟ charakteristiky
ǟǟ místa, kde je třeba regulovat přístup ǟǟ počtu
ǟǟ co už je interpretováno jinde ǟǟ zájmů a očekávání
ǟǟ témata, která použijete ǟǟ délky pobytu
Jak to provedete?
Musíte se rozhodnout pro nejlepší prostředek pro vaše
sdělení, cíl a publikum:
ǟǟ médium
ǟǟ umístění a načasování média
ǟǟ přiřazení různých témat k různým místům
ǟǟ použitý styl
Jak to bude spravováno? ǟǟ budovy
Myslete na nezbytnosti: ǟǟ údržba
ǟǟ peníze
ǟǟ personál
ǟǟ materiál
ǟǟ dovednosti
Monitoring a hodnocení
Promyslete si, jak získáte odpovědi na tyto otázky:
ǟǟ Funguje to?
ǟǟ Splňuje to vaše cíle?
ǟǟ Jak by to šlo vylepšit?
strana: 24
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
4. Plánování interpretace
Hledání odpovědí na otázky vyjádřené v grafu vede zpracovatele k promýšlení souvislostí jejich
záměru, krystalizaci konečné podoby interpretace a k realismu v odhadování přínosů a budoucích
nákladů. Podrobný popis této metody je obsažen v českém překladu příručky pro plánování a tvorbu
prezentací místních zajímavostí Jamese Cartera (2004).
Systematické modely
Systematické modely jsou osnovou pro plánování rozsáhlých projektů interpretace. Obzvlášť vhod-
né jsou pro případy, kdy pomocí interpretace naplňujeme konkrétní politiku (např. ochranu přírody
národního parku), aktivně se snažíme ovlivnit skladbu či chování návštěvníků, interpretujeme řadu
fenoménů a hodláme využívat pestrou škálu prostředků interpretace. Mezi hojně používané metodiky
patří Model 5M (Brochu, 2003).
Model plánování interpretace 5M
Model 5M sleduje 5 oblastí, pro každou je analyzován současný stav, provádí se výběr nejvhodněj-
ších řešení a sestavuje akční plán realizace.
Prvním krokem k úspěšné interpretaci je samozřejmě sestavení pracovního týmu. U větších projektů
se jedná o koordinaci několika pracovních skupin, na jejichž práci se podílí řada profesí: odborní pra-
covníci (přírodovědci, historikové), architekti (budovy, expozic, exteriérů), podílníci projektu (místní
samosprávy, obyvatelé, rozvojové agentury, místní podnikatelé), konzultanti interpretace, odborníci
na prezentační techniku, grafici, výzkumníci návštěvníků, zástupci vlastníka projektu, lidé, kteří bu-
dou interpretaci po dokončení projektu realizovat či udržovat a další.
Na pět oblastí (směřování, trh, zařízení sdělení a prostředky interpretace) potom aplikujeme násle-
dující plánovací postup:
shromažďování analýza výběr způsobu akční plánování
informací informací realizace
Shromažďování informací
Dobré plánování je vždy založeno na faktech. Čím budeme upřímnější ve fázi shromažďování informa-
cí, tím větší máme pravděpodobnost, že interpretace bude fungovat, to znamená naplňovat očekávané
cíle. Zdroje informací často nebývají k dispozici a bude proto potřeba investovat do jejich pořízení.
Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že především při vytváření představy o návštěvnících je to často je-
diný způsob jak získat objektivní informace (podrobněji viz kap. 8). Spolehnout se na vlastní úsudek
může znamenat spolehnout se na zobecňování jednorázových zážitků a hodnocení návštěvníků pouze
z jednoho úhlu pohledu (například schopnost absorbovat nové informace se často přeceňuje nebo
podceňuje).
strana: 25
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
4. Plánování interpretace
O jaké informace se jedná, ukazuje následující tabulka:
oblast potřebné informace zdroje informací
plánování
směřování ǟǟ poslání zadavatele interpretace, plán managemen- konkrétní dokumenty, zákony
tu přírodní či kulturní zajímavosti, finanční zdroje a směrnice, výroční zprávy,
trh pro tvorbu interpretace a její údržbu, spolupracující účetnictví, setkání se zájmovými
organizace a jejich zájmy, stávající zajištění provozu skupinami, kulaté stoly k pro-
zařízení (smluvní vazby, počty zaměstnanců), role interpreta- jektu, strategické plány organi-
ce v chodu organizace, očekávání od interpretace zací, strukturované rozhovory
sdělení se zaměstnanci a managemen-
média tem
(prostředky)
interpretace ǟǟ kdo jsou návštěvníci (demografická charakteristika, výzkumy návštěvníků (dotazní-
délka pobytu v území, socioekonomický status, způ- ková šetření, ohniskové skupiny,
sob dopravy, forma návštěvy), jaká mají očekávání nezúčastněná pozorování), data
a jak jsou spokojeni se stávající interpretací; o počtech návštěvníků, počtech
ubytovaných v regionu, výzkum
ǟǟ kdo dále provádí v území a okolí interpretaci, kdo informací na internetu, znalostí
poskytuje služby v oblasti volného času a jaké (téma, pracovníků informačních kance-
finanční náročnost); láří, analýza médií
ǟǟ jaké informace jsou o předmětu interpretace publi-
kovány v průvodcích, jak je prezentován v nabídkách
cestovních kanceláří a v médiích
ǟǟ jaké fyzické prostředky máme k dispozici (sbírky, soupis zdrojů interpretace,
místa, záznamy), jaká jsou omezení v jejich použití; mobiliář, technický stav stávající
interpretace, plány a mapy, po-
ǟǟ jak vypadá stávající infrastruktura a kdo ji provozuje zorování návštěvníků, zkušenos-
(chodníky, parkoviště, doprovodné služby); ti poskytovatelů služeb
ǟǟ stávající značení předmětu interpretace;
ǟǟ kudy návštěvníci procházejí, jak postupují při své ná-
vštěvě (vychází a vrací se do jednoho bodu, postupně
prochází určitou trasou), jak gradují jejich zážitky
ǟǟ jaká sdělení nabízí stávající interpretace, co o před- odborná literatura, archívy,
mětu interpretace víme, co víme o jeho kontextu (jak historické tiskoviny, studium
byl objeven, jak je o něj pečováno), konkrétní lidské stávající interpretace, rozhovo-
příběhy, které jsou s předmětem interpretace spoje- ry s místními znalci, vypravěči
ny, historická fotodokumentace a pamětníky
ǟǟ jaké prostředky k interpretaci jsou v současnosti po- podklady od provozovatele,
užívány (informační tabule, průvodci, informace na vlastní výzkum (důležité je
internetu, brožury, filmy apod.), jak jsou dostupné, neomezovat se na interpretaci
jaká je kvalita současné interpretace prováděnou jedním subjektem)
Analýza informací
Provádíme analýzu získaných informací, v každé oblasti postupně vybíráme relevantní data podle
různých klíčů. Jedním z klíčů například může být analýza stávajícího provozu, kde sledujeme zisko-
vost jednotlivých aktivit a jejich přínos k poslání (organizace, interpretace).
strana: 26
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
4. Plánování interpretace
vysoké zisky z činnosti
aktivity změnit tak, aby pokračovat v realizaci,
naplňovaly cíle orga- posílit
nizace nebo držet na
nesouvisí s posláním dotování neziskových souvisí s posláním
aktivit
okamžitě omezit zvážit zvýšení zisků
nebo mít jasný zdroj
financování
ztráta z činnosti
Metodou analýzy může být porovnávání možností – např. bodování, konsensus, vyjádření externistů.
Výběr způsobu realizace
Na základě analýzy získaných informací se rozhodujeme pro konkrétní podobu realizace interpretace.
Důležitou zásadou je, že média (prostředky) interpretace se plánují až na závěr. Teprve až víme, komu
chceme něco sdělit, o čem to budeme sdělovat, jaká budou sdělení a jaké máme finanční prostředky
na údržbu interpretace, teprve pak můžeme zodpovědně vybírat konkrétní média interpretace, re-
spektive jejich kombinaci (informační tabule, průvodcovská služba, popisky, letáčky, expozice, film,
webové stránky, modely, interaktivní prvky apod.).
Následující schéma ukazuje, co bychom měli vědět dříve, než začneme vybírat média interpretace.
SMĚŘOVÁNÍ SDĚLENÍ
ǟǟ jak bude interpretace přispívat k managementu ǟǟ jaké bude jednotící téma interpretace (hlavní sdělení),
ǟǟ jakým podtématům se bude interpretace věnovat (5–9),
dědictví, ǟǟ jaké příběhy použijeme,
ǟǟ jaké jsou cíle interpretace (vzdělávací, emoční, ǟǟ jak se budou sdělení dotýkat zkušenosti návštěvníků,
ǟǟ jak odkazovat na širší obrázek, hlubší pravdy
v oblasti chování)
ǟǟ jak budou do interpretace zapojeni další zájmo-
vé skupiny
TRH ZAŘÍZENÍ
ǟǟ jaké skupiny návštěvníků chceme oslovit, jak ǟǟ v jakém prostoru bude probíhat interpretace, jak bude
chceme měnit strukturu návštěvníků, jaká bude probíhat zkušenost návštěvníka, jak budou uspokoje-
cena našeho produktu na trhu, jak se vypořádá- ny jeho základní fyziologické potřeby
me s konkurencí
MÉDIA INTERPRETACE
ǟǟ Jaká konkrétní média pro interpretaci využijeme pro předání naše-
ho sdělení jednotlivým cílovým skupinám;
ǟǟ proč používáme tyto konkrétní média (nákladová efektivita, proká-
zaná účinnost působení);
ǟǟ jak sledovat účinnost použitých médií interpretace.
strana: 27
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
4. Plánování interpretace
4.4. Interpretační plány
Bez ohledu na rozsah předmětu interpretace je sestavování interpretačních plánů a strategií nároč-
ným a dlouhodobým procesem. Interpretační strategie národního parku či konkrétní plán interpre-
tace v návštěvnickém středisku budou vyžadovat spolupráci desítek lidí různých odborností a funkcí
a budou vznikat v řádu několika měsíců či spíše let. Tyto dokumenty nelze vytvořit na zakázku ani
v časovém rozmezí týdnů, protože vyžadují hlubokou znalost území, návštěvníků a spolupráci více in-
stitucí a poskytovatelů služeb. Často je součástí plánovacího procesu i realizace potřebných výzkumů,
informačních kampaní a zajištění souladu s dalšími dokumenty (plány péče). V zahraničí je pravidlem
role externích facilitátorů, kteří řídí či konzultují plánovací proces. Naproti tomu plánování interpre-
tace jednoho konkrétního fenoménu (zřícenina hradu, elektrárna v přehradě, ojedinělý přírodní útvar)
může probíhat skromnějším způsobem (viz krokové modely výše).
Interpretační dokumenty mají nejčastěji tuto strukturu kapitol:
Úvod sumarizuje cíle a metodiku1 plánovacího procesu, způsob použití dokumentu
Základní informace
Návštěvníci zde jsou informace o zdrojích interpretace (dědictví), historickém vývoji, stávajícím
Současná situace managementu a poskytovaných službách, politice jednotlivých institucí v území
Cíle interpretace sumarizuje dosavadní znalosti o návštěvnících, vývoji návštěvníků v čase (počty,
struktura), výsledky vlastních výzkumů
Práce s návštěvníky
Témata interpretace jak probíhá interpretace nyní, kdo ji poskytuje, kdo jsou jednotlivé zájmové sku-
Média piny, jaký je celkový rozsah služeb návštěvníkům, v jakých zařízeních probíhá, co
interpretace naopak chybí
Doprovodná čeho chceme interpretací dosáhnout, jak má působit na návštěvníky, co by si měl
infrastruktura návštěvník odnášet v oblasti znalostí, postojů (emocí) a jak by interpretace měla
a služby ovlivnit jeho chování
Plán realizace
Přílohy na jaké cílové skupiny návštěvníků se interpretace bude zaměřovat a proč, jaká
jsou specifika těchto skupin návštěvníků
jaká témata budou interpretována a proč, jaká budou klíčová sdělení
navrhované metody interpretace jednotlivých fenoménů pro jednotlivé skupiny
návštěvníků (rozsáhlá část navrhující konkrétní opatření na konkrétních místech,
stejně jako zastřešující způsoby interpretace: organizaci akcí pro návštěvníky –
festivalů, tisk průvodců a publikací apod.)
jakou doprovodnou infrastrukturu bude nutné vybudovat a jaké služby je žádoucí
v území rozvíjet, čeho se naopak vyvarovat
plán postupných kroků, včetně odpovědností jednotlivých institucí či funkcí a roz-
počtu realizace plánu interpretace
k dokumentům často bývají připojeny výstupy z plánovacích jednání, seznamy
zdrojů (tzn. předmětů interpretace), sumarizované výsledky výzkumů návštěvníků,
audity zážitku návštěvníka, apod.
1 V kontextu ČR bychom rádi zdůraznili právě metodiku zpracování, od ní se odvíjí věrohodnost dokumentu.
strana: 28
5.
Předmět interpretace, hlavní sdělení
a příběh v interpretaci
5.1. Předmět interpretace
Předmět je nejširším vymezením toho, co interpretujeme. Předmětem interpretace může být Národní
přírodní rezervace Rašeliniště Jizery, hrad Karlštejn, řeka Ploučnice, propast Macocha, pohár na víno
z dílny kamenického skláře, užovka obojková nebo vévoda Albrecht z Valdštejna. Předmět určuje
obecné zaměření expozice, výkladu, naučné stezky, prohlídky s průvodcem, tištěného letáku nebo jiné
formy interpretace, kterou zvolíme. Bez předmětu není interpretace, ale samotný předmět k interpre-
taci nestačí. Každý předmět interpretace představuje obrovské množství informací s ním spojených,
které se liší svou důležitostí a hodnověrností, a rozhodně je jich mnohem více, než kolik je návštěvník
schopen a ochoten vstřebat.
Je zřejmé, že nemůžeme pojmout předmět interpretace v celé jeho košatosti a je třeba vyjasnit, co
konkrétně chceme o interpretovaném předmětu sdělit. Formulace sdělení je klíčovým a pravděpodob-
ně nejobtížnějším krokem při přípravě interpretace.
strana: 29
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci
5.2. Hlavní sdělení
(pozn.: ve stejném významu se někdy používá termín „téma“ )
ǟǟ Je formulováno jako celá věta
ǟǟ Obsahuje jednu hlavní myšlenku
ǟǟ Je co nejzajímavější
ǟǟ Je velmi konkrétní
ǟǟ Vyjádří to, co chci o předmětu interpretace sdělit
ǟǟ Pomáhá interpretaci strukturovat
ǟǟ Potlačuje tendence prezentovat shluk vzájemně nesouvisejících byť i zajímavých faktů
ǟǟ Pomáhá vybrat hlavní, nejužitečnější informace
ǟǟ Pomáhá interpretujícímu zaměřit svou pozornost
ǟǟ Dává návštěvníkům jasný jednotící prvek, který vše propojuje
ǟǟ Na rozdíl od dat a faktů je snadnější si je zapamatovat
Sdělení je možno rozčlenit na dalších několik podrobnějších sdělení, která dále pomáhají strukturovat
prezentaci a slouží jako detailnější vodítko pro interpretátora.
Předmět Hlavní sdělení (1) Podrobnější sdělení
NPR (může jich být více, zpravidla 5–9)
Jizerskohorské NPR Jizerskohorské bučiny je nej-
bučiny rozsáhlejším a ekologicky nejcen- Horní hranice výskytu buku lesního je ohrožena
nějším souvislým komplexem lesa vlivem odlesnění náhorní plošiny Jizerských hor.
Užovka obojková s převahou buku v Čechách.
Přemnožená vysoká zvěř je vážným problémem
Průrva Ploučnice Ačkoli je užovka obojková naším při obnově lesa v NPR Jizerskohorské bučiny.
nejhojnějším a nejznámějším
hadem, patří mezi ohrožené živo- NPR Jizerskohorské bučiny je jedním z mála míst,
čichy. kde hnízdí čáp černý.
Průrva Ploučnice je starým tech- Užovka obojková zřídkakdy kouše, ale snaží se
nickým dílem a kulturní památ- útočníka zahnat prudkými pohyby těla a nepří-
kou. jemným zápachem.
Patří mezi hady s nejsevernějším výskytem –
můžeme ji najít až za polárním kruhem!
Vysušování mokřadů a kosení rákosin ohrožuje
výskyt užovky obojkové u nás.
Průrva Ploučnice patří k nejromantičtějším mís-
tům na celém toku řeky.
Záměr, který budovatelé umělého koryta sledo-
vali, se nikdy nepodařilo naplnit.
Již v 19. století byla průrva Ploučnice turistickou
atrakcí.
strana: 30
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci
Pasivní dům Domy mohou být současně krás- Zdroji tepla pro dům jsou slunce, elektrické spo-
v centru Veronica né, funkční a ekologicky mravné třebiče, obyvatelé domu a biomasa.
Hostětín
Provoz domu splňuje podmínky pro udělení certi-
fikátu Ekologicky šetrná služba.
Pro osázení zelené střechy bylo využito místních
druhů rostlin.
Vycházíme-li z předpokladu, že interpretace nemá jen dodávat odpovědi, ale zejména přičinit se
o vznik otázek, vzbudit zvědavost a provokovat, je možné navázat na sdělení formulováním teze v po-
době tzv. provokativní otázky. Rozvíjí sdělení a navazuje na ně způsobem, který vyvolává diskusi a
názory všech zúčastněných (interpretátorů, návštěvníků), a ty se mohou výrazně lišit. Provokativní
otázkou rozvíjející sdělení o užovce obojkové může být například : „Užovka obojková mizí zejména při
budování dálnic. Stojí rychlejší automobilová doprava skutečně za vymizení tohoto živočicha?“
Sdělení týkající se pasivního domu v Hostětíně můžeme rozvinout provokativní otázkou: „Nedosta-
tečný zájem státu a pokroucené ekonomické vztahy jsou příčinou toho, že tak málo veřejných budov
v České republice je budováno v pasivním standardu.“ Nebo případně: „Rakouští občané jsou ekolo-
gicky mnohem uvědomělejší než my Češi, a proto jsou v Rakousku pasivní domy běžnější než u nás.“
Často není nutné ani vhodné diskutovat provokativní otázku na místě, ale ponechat ji návštěvníkovi
k promyšlení, jako něco, co si, kromě suvenýrů a letáčku, odnáší s sebou.
Formulace sdělení bývá velmi obtížný proces. O předmětu interpretace existuje mnoho informací,
které známe, považujeme za důležité a zajímavé a toužíme je sdělit návštěvníkům. S nejlepšími úmys-
ly často zahlcujeme návštěvníky spoustou informací, ale výsledek našeho úsilí je kontraproduktivní:
bráníme jim v tom, aby si vytvořili vlastní vztah k předmětu interpretace a jeho významu. Proto je
nutné usměrnit naše nadšení, znalosti, zaujetí a lásku k tomu, co interpretujeme, aby si návštěvník
mohl vytvořit své vlastní nadšení, znalosti, zaujetí a lásku k témuž. Klíčem k tomu je dobře formulo-
vané sdělení, které je vodítkem pro třídění, výběr a uspořádání informací použitých pro interpretaci.
5.2.1. Jak formulovat sdělení?
Nejběžněji se pro formulaci hlavního sdělení používá následující postup:
1. Nejdříve si ujasníme předmět interpretace, kterým je například užovka obojková.
2. V dalším kroku se pokusíme být konkrétnější, takže dále chceme hovořit o ochraně užovky
obojkové.
3. A hlavní sdělení zformulujeme tak, že doplníme větu: „Tímto výkladem / panelem bych vám
chtěl pomoci porozumět tomu, že:“ a zbytek věty, který doplníme je hlavní sdělení. Například
„Ačkoli je užovka obojková naším nejhojnějším a nejznámějším hadem, patří mezi ohrožené
živočichy.“
Takto formulované hlavní sdělení nemusíme v průběhu celé interpretace nikdy vyslovit, slouží pře-
devším pro naši potřebu. Slouží nám a našim partnerům, abychom neodbíhali od tématu (hlavního
sdělení) při vytváření naší interpretace.
strana: 31
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci
Jakmile máme hlavní sdělení hotovo, musíme zjistit, zda je skutečně dobré. Mohou nám pomoci od-
povědi na tyto kontrolní otázky:
ǟǟ Podařilo se sdělení zformulovat jako větu? Je dostatečně jasné, srozumitelné, konkrétní?
ǟǟ Lze se sdělením spojit příběh, který návštěvníkům pomůže lépe mu porozumět a navázat osobní
kontakt?
ǟǟ Je možné sdělení interpretovat tak, aby bylo pro návštěvníky relevantní, aby si uvědomili, jak je
spojeno s jejich životy?
Dobrou metodou kontroly je říct téma někomu z cílové skupiny, na kterou se zaměřujeme. Pokud
řekne „Aha, to je zajímavé“, máme vyhráno. Jestliže ale jen pokrčí rameny se slovy „No a?“, pak je to
neklamný signál, že v hledání správné formulace musíme pokračovat dále.
5.2.2. Sdělení a přístup k návštěvníkovi
Jednou z nejdůležitějších a současně nejobtížnějších zásad dobré interpretace je nepodceňování ná-
vštěvníka. Cílem interpretace není předat či vnutit mu naše postoje a názory, týkající se předmětu
interpretace. Dobrá interpretace má poskytnout návštěvníkovi dostatek prostoru a příležitostí k tomu,
aby si vytvořil vlastní vztahy a názory, které jsou pro něj osobně relevantní a odvíjejí se od jeho zna-
lostí, zkušeností a zájmů. V takovém procesu je interpretátor pomocníkem – facilitátorem: odstraňuje
z cesty obtíže a překážky, usnadňuje, pomáhá, podporuje návštěvníka na jeho pokud možno zábavné
a dobrodružné cestě za vlastním objevováním a porozuměním.
Interpretační sdělení spojuje reálný předmět, místo, osobu nebo událost s pojmem či myšlenkou, kte-
rá s ním souvisí. Jsou-li předmětem naší interpretace hadi vyskytující se v přírodní rezervaci a oním
reálným místem kamenitá suchá stráň, pak sdělení které zvolím („Hadi jsou plachá a citlivá stvoření.
Počet lidí zabitých zásahem blesku několikanásobně převyšuje počet lidí zemřelých následkem hadí-
ho uštknutí.“) vede návštěvníky k úvaze o předsudcích a jejich původu, o strachu, o přírodě a jejích za-
jímavostech, o potřebě vzdělávat se a dozvídat se nové věci, o tom, co učí své děti a zda je to správné.
5.2.3. Předmět a související myšlenková linie
Jak je možné učinit sdělení pro návštěvníky co nejsrozumitelnější a nejzajímavější? Jak lze usnadnit
kontakt s předmětem interpretace lidem s různými zájmy, znalostmi a zaměřením? Jaké příležitosti
může interpretátor při své práci nabídnout posluchačům, aby zapojili nejen svůj intelekt, ale také své
city?
Každý konkrétní předmět, místo, živočich nebo třeba rostlina jsou symbolem, ztělesněním myšlenek,
idejí, které nelze nahmatat, ale s tímto předmětem jsou jasně spojeny a lze je od něj odvinout. Poda-
ří-li se nám najít takový konkrétní, hmatatelný předmět a pojmenovat související myšlenkovou linii,
usnadní nám to práci a naše interpretace bude pro návštěvníky přitažlivější a smyslupnější. Budeme
totiž vědět, jakým směrem se v úvahách o předmětu interpretace můžeme vydat. Zamyšlení nad tím,
jaký význam má konkrétní, hmatatelný předmět a v jakých souvislostech jej lze interpretovat, patří
na sám počátek přípravy interpretace, protože pomůže interpretátorovi rozšířit okruh představ o tom,
jak interpretaci pojmout.
strana: 32
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci
Každý návštěvník přichází do kontaktu s předmětem interpretace ovlivněn vlastními zkušenostmi, zna-
lostmi a zájmy. Pro někoho je pasivní dům zajímavý z pohledu ekologické udržitelnosti, jiného zaujme
vztah k venkovské stavební tradici a využití přírodních materiálů, třetího bude nejvíce zajímat výpočet
provozních nákladů a s tím související návratnost vstupní investice. Nabídne-li interpretátor sdělení
v různých souvislostech, vzroste tím pravděpodobnost, že osloví širokou škálu posluchačů a pomůže
jim nalézt na předmětu interpretace a v rámci sdělení to, co má vztah k jejich životu. Všeobecné pojmy
pak představují ještě širší rámec vztahů: mezi posluchači mohou být lidé, které nezaujmou úspory
energií ani ochrana klimatu, ale i oni přemýšlejí o budoucnosti a o tom, jakou zodpovědnost máme
vůči dalším generacím. Všeobecné pojmy tohoto typu, spojené s předmětem interpretace, nabídnou
prostor k navázání vztahu i jim. Některé příklady jsou uvedeny v tabulce.
Předmět Reálný, hmatatelný předmět Abstrakce, myšlenka Všeobecný pojem,
interpretace interpretace spojená s předmětem hodnota
NPR vyhlídka z vrcholu Krásné Máří
Jizerskohorské semenáček buku lesního ekologická stabilita, krása, život, budoucnost,
bučiny poškozený okusem zvěří obnova lesa, rostliny věčnost, zrození,
rybník Žabakor a živočichové ohrožení
užovka svlečka užovky obojkové
obojková sevřené skalní stěny, tunel hadi a jejich chování, strach, smrt, předsudky,
pozůstatky náhonu význam hadů v přírodě krása
průrva
Ploučnice model konstrukce vrstev stěny technická dovednost, těžká tajemství, strach,
pasivního domu práce, neúspěch, dědictví vynalézavost, moc
pasivní dům zatravněná střecha a jeho ochrana přírody
v centru
Veronica úspory energie, moderní zodpovědnost,
v Hostětíně technologie, použití budoucnost,
přírodních materiálů, změna × výstřednost
ochrana klimatu, stavební
tradice, finanční úspory
strana: 33
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci
5.3. Příběh
Všichni žijeme obklopeni příběhy – vlastními, příběhy ostatních lidí, jiných živých bytostí i krajiny,
ve které žijeme. Skrze příběhy poznáváme své okolí i sami sebe. Počínaje pohádkami na dobrou noc
pomáhají nám příběhy stanovit a pak celoživotně sledovat tu jemnou a velmi osobní linii, která oddě-
luje dobro a zlo, pravdu a lež, lásku a nenávist. Pomocí příběhů vnímáme, uvědomujeme si, hodno-
tíme, porovnáváme. Toto vše činí z příběhu důležitý nástroj interpretace, který nám rozšiřuje obzory,
umožňuje odhalit souvislosti nad rámec dat a informací a uplatnit vlastní tvořivost v dobrodružství
objevování. Vzhledem k tomu, že si lidé předávali životní zkušenosti po generace vyprávěním příbě-
hů, jsou také pro dnešní návštěvníky mnohem snáz zapamatovatelné než jednotlivé myšlenky nebo
izolovaná fakta.
Příběh, předmět a sdělení spolu úzce souvisí. Dobrá interpretace se vyznačuje tím, že má tento důle-
žitý trojlístek dobře promyšlený, formulovaný a prověřený. Předmět vymezuje tematický prostor pro
interpretaci, sdělení pomáhá interpretaci strukturovat a příběh je nástrojem, který (uvážlivě uplatněn
a obratně využit) otevírá dveře pro osobní zapojení posluchačů, vtahuje je do děje a nabízí prostor
nejen pro intelektuální, ale zejména citovou spoluúčast.
Příběh
ǟǟ má srozumitelný děj
ǟǟ posluchač se do něj dokáže vžít
ǟǟ baví
ǟǟ působí nejenom na rozum, ale i na city
ǟǟ nabízí porovnání s tím, co návštěvník zažívá ve svém vlastním životě
ǟǟ láká k zapojení a k doobjevení děje
ǟǟ ukazuje na kontinuitu místa, události, předmětu – návštěvník se stává součástí příběhu a má
v rukou jeho pokračování
ǟǟ vychází z předmětu, události, osoby…
ǟǟ vede k jiným pohledům, k pestrosti názorů a stanovisek
ǟǟ v optimálním případě má za následek tzv. „aha! efekt“
Silný příběh může významně pomoci při vlastním rozpracování interpretace. Sledováním různých
tematických linií, které příběh nabízí, získáváme pestrou škálu možností, jak oslovit návštěvníky
s různými zájmy a zkušenostmi a představit jim předmět interpretace v souvislostech, které jsou jim
osobně blízké. Zpracování „myšlenkové mapy“ vycházející z příběhu je pomůckou pro interpretátory –
odkrývá jim nové pohledy na předmět interpretace, je příležitostí pro odhalení a prozkoumání nových
souvislostí.
strana: 34
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
5. Předmět interpretace, hlavní sdělení a příběh v interpretaci
Protržená přehrada
Stručný nástin příběhu: 18. září 1916 se protrhla přehrada na Bílé Desné v Jizerských horách.
Během půl hodiny změnil dravý proud vody život v celém údolí. Při neštěstí zahynulo 62 lidí,
33 domů v údolí bylo zcela zničeno, 69 těžce poškozeno, 307 lidí zůstalo bez přístřeší. Tzv. Pro-
tržená přehrada je dnes vyhledávaným turistickým cílem - nad zalesněným údolím se tyčí
šoupátková věž, u níž jsou dobře patrné pozůstatky hráze, a kamenná štola je dnes zimovištěm
netopýrů.
K jakým tématům nás příběh může zavést? Nabízejí se různé souvislosti:
ǟǟ proč se přehrada protrhla? (technické řešení stavby, postup výstavby, řemesla, vlastní
protržení přehrady – jak k němu došlo a z jakých důvodů, jak probíhalo?),
ǟǟ současnost a minulost lokality (jak místo vypadalo před vybudováním přehrady – geo-
logické podloží, rostlinstvo, živočišstvo, vzhled údolí, lesy apod.; jak vypadá místo dnes?
cesty kolem přehrady, výskyt netopýrů),
ǟǟ lidé spojení s přehradou (Kdo žil v údolí Bílé Desné v době stavby a protržení přehrady?
Kdo byli stavitelé přehrady? Jakým jazykem mluvili, jak žili?),
ǟǟ stavba přehrad (pro jaké účel se staví přehrady?, péče o přehrady, další přehrady v Jizer-
ských horách),
ǟǟ vodní toky v Jizerských horách (druhy vodních toků, prameniště, kvalita vody, eroze, ener-
gie vodního toku a její využití).
strana: 35
6.
Média v interpretaci
Poté, co jsme si definovali naše hlavní sdělení, které chceme předat návštěvníkům, musíme zvolit
prostředky, které budou pro naše sdělení nejvhodnější. Musíme zvážit, zda bude efektivnější použít
panely naučné stezky, vydat tištěného průvodce, vytvořit expozici v návštěvnickém středisku nebo
vyškolit živé průvodce. Interpretační panel, živý výklad, tištěný průvodce nebo expozice jsou média,
která můžeme využít pro předání našeho sdělení.
Existuje řada médií (nebo chcete-li prostředků), která můžeme k interpretaci využít. Dají se rozdělit
do dvou velkých skupin:
ǟǟ Osobní, živá
ǟǟ Neosobní, neživá
Do osobní či živé interpretace spadá práce průvodce v jejích mnoha různých podobách, ale také živé
ukázky tradičních činností, rekonstrukce historických událostí, dny otevřených dveří a jiné obdobné
akce.
Neosobní či neživá interpretace zahrnuje především:
ǟǟ Venkovní panely
ǟǟ Publikace
ǟǟ Expozice a návštěvnická centra
ǟǟ www stránky
strana: 36
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
ǟǟ Naučné stezky
ǟǟ Umění a sochy
ǟǟ Audiovizuální a multimediální prezentace
ǟǟ Audio průvodce
ǟǟ Mechanické a elektronické interaktivní prvky
6.1. Výběr média
Za nejúčinnější se všeobecně považuje osobní interpretace – výklad nebo vycházka s dobrým průvod-
cem. Vždy ale záleží na konkrétní situaci – cílové skupině, lokalitě, tématu, rozpočtu a kapacitě orga-
nizace, která interpretaci poskytuje. Venkovní panely, publikace, expozice či multimediální prezentace
mají rovněž své pevné místo mezi médii interpretace. Jak tedy vybírat?
Hlavním cílem při interpretaci je zvolit takové médium, které s nejmenšími náklady (pořizovacími
i provozními) efektivně předá naše hlavní sdělení vybrané cílové skupině. K plánování slouží následu-
jící tabulka médií a skupin.
Příklad: Interpretace ekologických projektů v Hostětíně
40minutová Panely Naučná stezka Výukový
okolím obce program
prohlídka u jednotlivých ANO
ANO
s průvodcem zařízení / projektů ANO
1. Vzdělané rodiny
s dětmi se zájmem
o životní prostředí
2. Starostové obcí ANO ANO
3. školní skupiny ANO
Důležitým faktorem při volbě prostředku interpretace je jeho interaktivnost. Čím více smyslů ná-
vštěvníka dokážeme prostřednictvím různých médií zapojit, tím je větší pravděpodobnost, že si naše
hlavní sdělení zapamatuje.
Návštěvník je aktivní Médium je aktivní Médium je pasivní
Návštěvník je pasivní Průvodci, interakce se zvířaty, Dotykové panely a vitríny, průhledy,
počítačové hry, funkční modely nebo pracovní listy
předměty na mechanický pohon
Video, přednáška, výklad bez diskuse, Klasické panely, vitríny s neživými
pozorování zvířat v zoo, pozorování statickými objekty, fotografie,
modelu vláčku v akci brožurka
Na druhou stranu i tady platí – všeho s mírou. John Veverka například u expozic říká, že je důle-
žité najít správný poměr, aby nedošlo k informačnímu přetížení návštěvníka. Doporučuje poměr
20/ 30 / 50 – 20 % typu aktivní+aktivní, 30 % typu pasivní+pasivní a 50 % aktivní/pasivní.
strana: 37
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
6.2. Osobní interpretace
Živá nebo též osobní interpretace je považována za nejúčinnější formu interpretace a přes všechny
dále zmíněné obtíže se úsilí do ní vložené bohatě vyplatí.
6.2.1. Výhody
ǟǟ Umožňuje návštěvníkům ptát se na věci, které je zajímají.
ǟǟ Lze ji přesně přizpůsobit potřebám konkrétního návštěvníka / skupiny.
ǟǟ Umožňuje srozumitelně přiblížit složité děje a události.
ǟǟ Umožňuje pružně reagovat na situaci a využívat nečekané příležitosti.
ǟǟ Je přesvědčivá – pokud průvodce zná fakta a dokáže je prezentovat.
ǟǟ Může nabídnout nezapomenutelný zážitek – pokud se povede.
ǟǟ Umožňuje účinně ovlivňovat chování návštěvníků.
ǟǟ Někdy je jedinou možností, jak zpřístupnit výjimečná místa (zámky, jeskyně, provozy, obory…)
a umožnit jedinečné aktivity, například pozorování netopýrů apod.
ǟǟ Na rozdíl od muzejních expozic nebo naučných stezek nevyžaduje velké počáteční finanční
investice.
ǟǟ Může přinášet příjem a zaměstnání místním lidem.
6.2.2. Nevýhody
ǟǟ Bývá náročná na organizaci, vyžaduje zapojení více lidí a je rentabilní až při určitém minimál-
ním počtu návštěvníků.
ǟǟ Není nikdy ukončena, „hotová“, neustále se mění podle požadavků a potřeb návštěvníků.
ǟǟ Udržet vysokou úroveň vyžaduje trvalé odhodlání všech zúčastněných.
ǟǟ Svou organizovaností může část návštěvníků odrazovat.
ǟǟ Je dostupná jen v určitém čase a na určitém místě.
ǟǟ Není hmatatelná, hůře se na ni shání sponzoři.
ǟǟ Má-li být kvalitní, neobejde se bez důkladného proškolování průvodců.
6.2.3. Formy osobní interpretace
Osobní, či živá interpretace má řadu různých forem. Způsoby jejich využití, výhody a nevýhody shr-
nuje následující přehled.
Exkurze s průvodcem – pěší nebo s přepravou
Jak funguje? Průvodce vede skupinu návštěvníků a podává výklad. Součástí prohlídky může být
organizovaná aktivita, např. poznávání rostlin, pozorování ptáků, rýžování zlata,
ochutnávka vína apod.
Kdy se hodí? Při prohlídce uzavřených provozů, odlehlejších přírodních nebo historických lokalit,
u mimořádně cenných lokalit, kde je nezbytný dohled.
Příklad Prohlídka naučné stezky s výkladem průvodce, prohlídka Punkevních jeskyní, exkurze do
NPR Čertoryje.
Výhody Umožňuje navštívit odlehlá nebo hůře dostupná místa a navštívit lokality, kde lidé pracují
nebo žijí (farmy, řemeslné dílny, vinařství, sklárny atd.), návštěvníci jsou „pod kontrolou“.
Nevýhody Náročné na přípravu a vyškolení průvodců, organizaci, omezená kapacita počtu lidí ve
skupině.
strana: 38
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Kostýmovaný průvodce
Jak funguje? Průvodce nemusí zůstat v roli, kostým je součástí příběhu, dotváří historický kontext.
Kdy se hodí? Při prohlídce historické lokality nebo památky.
Příklad Prohlídky hradu Hukvaldy, zvláštní večerní prohlídky a muzejní noci, kostýmované
prohlídky historií využívání jeskyně Výpustek.
Výhody Nabízí atraktivní vizuální zážitek, není tak náročný na dramatický talent průvodce,
využívá běžný jazyk.
Nevýhody Náročný na přípravu, obvykle možný jen po omezenou dobu během turistické sezony.
„Pozdrav a jdi“
Jak funguje? Průvodce návštěvníky přivítá a krátce seznámí s lokalitou, poté je nechá, aby si ji
samostatně prošli.
Kdy se hodí? Efektivní způsob krátkodobého kontaktu s velkou skupinou.
Příklad Expozice v Dolních Věstonicích – na nádvoří úvod a co lze v expozici vidět – pak
„toulavý“ průvodce, který ad hoc vysvětluje.
Výhody Nabízí možnost jak větší skupinu provést malým muzeem, zorientovat na rozsáhlejší
lokalitě a usměrnit její pohyb.
Nevýhody Neumožňuje dlouhodobější interakci a hlubší zážitek, interpretace je statická.
Toulavý průvodce
Jak funguje? Průvodce se pohybuje v určité vymezené oblasti, podle zájmu návštěvníků a potřeby
odpovídá na dotazy a poskytuje neformální výklad.
Kdy se hodí? Interpretace na místech, kde se pohybuje větší množství individuálních návštěvníků,
např. přírodní lokality, malá muzea.
Příklad Ochránci a strážci přírody v terénu, na chráněných lokalitách, průvodce skupiny
v malém muzeu – například perleťářství v Senetářově.
Výhody Umožňuje neformální kontakt s jednotlivými návštěvníky nebo malými skupinami na
lokalitě. Návštěvník se může zeptat přesně na to, co jej zajímá, je dostatek času na
diskusi.
Nevýhody Vyžaduje dostatečně zkušeného průvodce s hlubokými znalostmi lokality, aby
dokázal reagovat na nejrůznější dotazy, s nimiž se setká.
Živé ukázky Sledování nebo i účast v připraveném představení prezentující tradiční činnosti.
Jak funguje? Prezentace zvyků a řemesel.
Kdy se hodí? Program Slovácká svatba, ukázky řemesel ve skanzenech.
Příklad Zapojují návštěvníky a poskytují vhodné prostředí k diskusi o předmětu interpretace.
Výhody Náročné na přípravu.
Nevýhody
strana: 39
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Dny otevřených dveří a jiné akce
Jak funguje? Mimořádné prohlídky nebo akce zpřístupňující běžně nedostupná místa. Jako
průvodci působí proškolení zaměstnanci nebo příznivci pořádající organizace.
Kdy se hodí? Umožňuje efektivně oslovit početné publikum, je náročný na přípravu a propagaci.
Příklad Evropský den parků, mimořádné prohlídky jindy uzavřených jeskyní (Býčí skála),
exkurze do 1. zón národních parků, Po stopách krkonošských ledovců.
Výhody Umožňuje návštěvníkům nahlédnout do míst, která nejsou běžně přístupná, velmi
oblíbené.
Nevýhody Vyžaduje důkladnou přípravu, nutno počítat s velkým počtem návštěvníků.
Přednášky Přednášející nabízí výklad v předem stanovenou dobu na určitém místě, např. ve
Jak funguje? školách, v návštěvnickém centru, apod.
Kdy se hodí? V případě prezentování místa nebo fenoménů, které běžný návštěvník nemůže
navštívit nebo vidět; pokud jsou cílovou skupinou nějak znevýhodnění posluchači,
Příklad kteří lokalitu nemohou navštívit (důchodci, handicapovaní).
Výhody
Nevýhody Přednášky v knihovnách, školách, muzeích, návštěvnických centrech.
Umožňují přiblížit návštěvníkům lokalitu, kterou z různých důvodů nenavštívili.
Chybí přímý kontakt s předmětem interpretace.
6.2.4. Hlavní zásady přípravy výkladu, prezentace
Základní prvky dobrého výkladu jsou:
ǟǟ Jasně stanovené téma = hlavní sdělení
ǟǟ Důkladná příprava
ǟǟ Nadšení řečníka
Části výkladu
Výklad tvoří 3 základní části:
ǟǟ Úvod
ǟǟ Stať
ǟǟ Závěr
Každá z nich slouží jinému účelu.
Úvod má:
ǟǟ vzbudit zájem posluchačů o téma výkladu,
ǟǟ soustředit zájem posluchačů žádaným směrem,
ǟǟ zorientovat posluchače ve struktuře výkladu a v hlavních pojmech, s nimiž výklad pracuje,
ǟǟ připravit závěr.
Sdělení má:
ǟǟ přesvědčivě prezentovat vybrané téma s pomocí souvisejících podtémat, údajů, příkladů, metafor.
strana: 40
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Závěr má:
ǟǟ zdůraznit hlavní sdělení,
ǟǟ ukázat souvislost mezi hlavním sdělením a prezentovanými informacemi,
ǟǟ nabídnout zamyšlení nad souvislostmi prezentované tématiky.
Postup přípravy
Při tvorbě výkladu nejprve definujeme hlavní sdělení, tedy téma (viz kap. 5). Hlavní sdělení můžeme
získat tak, že doplníme větu „Po skončení mého výkladu bych chtěl, abyste pochopili, že….“. Výsled-
kem je věta shrnující hlavní myšlenku, kterou chceme, aby si posluchači zapamatovali.
V dalším kroku definujeme podtémata, tedy klíčové body, které hlavní sdělení dokládají. Získáme tak
anotaci výkladu, kterou dále rozpracujeme do podoby osnovy Sdělení. Maximální doporučený počet
podtémat je 5. Ke každému z nich napíšeme v bodech související fakta, příklady a myšlenky.
Když si v bodech ujasníme strukturu části Sdělení, napíšeme Závěr. Až poté následuje Úvod. Když
máme připravený Úvod, Závěr a bodovou osnovu Sdělení, sepíšeme sdělení výkladu. To znamená do
vět zformulovat jednotlivá podtémata a přechody, které je vzájemně propojují. Výsledkem je hotový
text výkladu. Zbývá vystoupení nazkoušet, najít pro něj poutavý název a nachystat si pomůcky, včetně
prezentace.
Není dobré se vystoupení učit slovo od slova zpaměti. Hrozí tak, že text zapomeneme. Pokud už by-
chom se chtěli něco zpaměti naučit, pak by to mohla být první věta úvodu, osnova sdělení, jednotlivé
přechody, první věta závěru, věta, kterou na závěr opakujeme hlavní sdělení a poslední věta, kterou
se s posluchači loučíme. Jako „tahák“ pro případ nouze si můžeme do kapsy dát kartičku s vypsaným
hlavním sdělením a podtématy. Proti trémě pomáhají dechová cvičení, soustředění nebo vzpomínka
na minulá úspěšná vystoupení.
Na co si dát při vystoupení pozor
Nestačí, aby nás bylo slyšet, ale musí nás být i vidět, protože velká část sdělení se předává never-
bálně. Lidé v publiku dávají větší pozor na to, co říkáme, pokud mají pocit, že je vnímáme a mluvíme
přímo k nim. Pro navození tohoto pocitu je dobré vybrat si několik posluchačů a v průběhu výkladu
s nimi střídavě navazovat oční kontakt. K vytvoření příznivé, uvolněné atmosféry pomáhá také náš
úsměv. Je lepší, když hovoříme v činném rodě a omezíme rod trpný. K upoutání a udržení pozornosti
slouží také předzvěsti, kdy během vystoupení předem upozorníme na část nebo skutečnost, která při-
jde později. Zvláště děti pak ocení, když budeme využívat prvku tajemství. Důležité je ale mít dobrou
pointu, abychom nezklamali vytvořená očekávání.
6.2.5. Hlavní zásady přípravy prohlídky
Základní prvky dobrého výkladu či výletu jsou:
ǟǟ jasně stanovené téma = hlavní sdělení,
ǟǟ důvěrná znalost místa a důkladná příprava,
ǟǟ nadšení průvodce.
strana: 41
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Části prohlídky
Prohlídku tvoří čtyři části:
ǟǟ Setkání
ǟǟ Úvod
ǟǟ Sdělení
ǟǟ Závěr
Jednotlivé části slouží různému účelu:
Setkání, které vlastní prohlídce předchází má:
ǟǟ umožnit průvodci navázat neformální kontakt s účastníky prohlídky či výletu,
ǟǟ informovat je o fyzické náročnosti, doporučeném vybavení, bezpečnostních aspektech.
Úvod má:
ǟǟ vzbudit zájem účastníků o prohlídku,
ǟǟ soustředit zájem návštěvníků žádaným směrem,
ǟǟ objasnit návštěvníkům jakou bude mít prohlídka strukturu ,
ǟǟ vysvětlit hlavní pojmy a představit některé věci, s nimiž se během prohlídky setkají,
ǟǟ připravit závěr,
ǟǟ zopakovat bezpečnostní pokyny, požadavky na vybavení, informace o časové a fyzické náročnosti.
Sdělení má:
ǟǟ rozvinout vybrané téma s pomocí souvisejících podtémat prezentovaných na jednotlivých za-
stávkách trasy prohlídky či výletu.
Závěr má:
ǟǟ zdůraznit hlavní sdělení,
ǟǟ ukázat souvislost mezi hlavním sdělením a prezentovanými informacemi,
ǟǟ nabídnout zamyšlení nad souvislostmi prezentované tématiky.
Postup přípravy
Při přípravě prohlídky nebo výletu je důležité nejdříve co nejdůkladněji poznat lokalitu, kam návštěv-
níky povedeme. Na základě načerpaných znalostí můžeme zvolit vhodné téma a budeme připraveni
také na nejrůznější dotazy, které návštěvníci budou mít. Po výběru tématu prohlídky můžeme najít
také vhodná zastavení, která téma ilustrují. Podle stejného postupu jako u přípravy výkladu nejdříve
pracujeme na sdělení, pak na závěru a nakonec necháme úvod. Každá zastávka, kde by naše vystou-
pení nemělo překročit 5–7 minut. Výklad u jednotlivých zastavení tvoří čtyři části:
ǟǟ Zaměřovací věta
ǟǟ Vysvětlení
ǟǟ Tematická spojka
ǟǟ „Oslí můstek“ k příští zastávce
Zaměřovací věta má za cíl obrátit pozornost návštěvníků k předmětu interpretace na dané zastávce.
Pak následuje hlavní část výkladu – vysvětlení, které má návštěvníkům objasnit, co by na místě měli
pochopit nebo si z návštěvy odnést. Tematická spojka objasňuje, jak to souvisí s hlavním tématem,
proč návštěvníci navštívili právě toto místo a ne jiné. Přechod, neboli „oslí můstek“, slouží k ukončení
prohlídky dané zastávky a přeorientování návštěvníků směrem k příští zastávce.
strana: 42
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Na co si dát pozor při prohlídce
Úspěšné prohlídky vždy obsahují nějakou aktivitu, dokáží vtáhnout návštěvníky do děje, takže jsou
nuceni zapojit více smyslů, představivost, vlastní kreativitu. Pro ozvláštnění výkladu a udržení po-
zornosti návštěvníků se využívají stejné postupy jako u prezentací, tedy předzvěsti, tajemství. Při ko-
munikaci s návštěvníky si dáme pozor na to, abychom svou pozornost rozdělovali rovnoměrně a ne-
opomíjeli část skupiny. Otázky vítáme, než odpovíme, tak je zopakujeme, aby je všichni slyšeli. Jsme
připraveni na neočekávané události, které, pokud je to možné, zapojíme do výkladu. Sledujeme čas
a tempo a snažíme se dodržet plánovaný harmonogram i za cenu zkrácení výkladu nebo vypuštění
některých zastavení. Vždy máme na zřeteli bezpečnost členů skupiny a jejich komfort.
Pokud se vyskytnou komplikace v podobě zranění, zajistíme co nejrychleji odborné ošetření postiže-
ného, přitom ale nezapomeneme na bezpečí zbytku skupiny. Setkáme-li se s nespokojeným klientem,
snažíme se zjistit důvod jeho nespokojenosti a pokud je to v našich silách, zajistíme nápravu. Pokud to
není v naší moci, vyjádříme mu alespoň svou účast.
Zvláštní skupinou návštěvníků jsou děti a mládež. Pokud jim nenabídneme aktivitu odpovídající jejich
věku a zájmu, bude je prohlídka nudit a po čase začnou vyrušovat.
6.3. Venkovní panely
Venkovní panely často plní několik úkolů. Mohou vítat návštěvníky a ukázat nebo vysvětlit jim:
ǟǟ kde se nacházejí: „Toto je úvod stezky dědictví. Abyste se dostali k hradu, musíte přejít přes lávku…“,
ǟǟ co tady mohou vidět a dělat, jaká je otevírací doba apod.,
ǟǟ jaký je rozsah omezení týkajících se jejich volného pohybu,
ǟǟ jaký je výběr tras, které mohou použít.
Všechny tyto informace jsou zásadní pro návštěvníka, jenž se musí rozhodnout, co bude dělat a jak
stráví svůj čas na lokalitě a jak dlouho se zdrží. Pokud například bude od počátku vědět, že se v rámci
prohlídky může zastavit i u jiné atrakce nebo se vrátit zpět přes jinou vyhlídku, může se rozhodnout
pro delší pobyt.
Venkovní panely jsou rovněž užitečné pro:
ǟǟ zaměření pozornosti návštěvníků, například k vysvětlení toho, co mohou pozorovat z vyhlídky,
ǟǟ doprovázení obrázků a schémat textem, například k demonstrování toho, jak byly louky v mi-
nulosti zavlažovány nebo jak hospodařili lidé v minulých staletích.
6.3.1. Výhody
Venkovní panely:
ǟǟ relativně snadno se navrhují a vyrábějí,
ǟǟ mohou být poměrně levné,
ǟǟ jsou odolné a lze je rychle a celkem levně nahradit,
ǟǟ nevyžadují příliš nákladnou údržbu,
ǟǟ fungují neustále v kteroukoli denní a roční dobu a kdekoli je to nezbytné.
strana: 43
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
6.3.2. Nevýhody
Venkovní panely naopak nejsou tak vhodné:
ǟǟ Na místech nebo v situacích, kde by narušily atmosféru, místní genius loci. Citlivý výběr mate-
riálu, barev, velikosti, umístění a podpůrné konstrukce tady může velmi pomoci, ale jsou místa,
kde by jakýkoliv objekt navíc jen pokazil dojem. Představte si panely na Karlově mostě…
ǟǟ Pro informování mnoha návštěvníků najednou. Tři lidé z autobusu se postaví před panel a zby-
tek kolem něj projde. Navíc panely nedokáží pohotově odpovídat na neočekávané otázky. Velké
skupiny dokáže nejlépe oslovit člověk.
ǟǟ Při vedení lidí rozlehlou lokalitou. Mapy na panelech ukazují možnosti a pomáhají při rozhodo-
vání, ale návštěvníci potřebují mít mapu u sebe nebo mít trasu značenou v terénu, aby ji doká-
zali využít.
ǟǟ Pro udržování kontaktu s pravidelnými nebo místními návštěvníky. Pravidelní návštěvníci více
ocení aktualizované informace o dočasných výstavách a udržování kontaktu prostřednictvím
živějších médií, jako je například místní tisk nebo webové stránky.
ǟǟ Při interpretování složitých příběhů na jednom panelu.
ǟǟ Při pravidelném ničení vandaly a tvrdými povětrnostními podmínkami, ale také dobytkem,
který hledá něco, oč by se mohl podrbat na zádech, nebo ptáky, jejichž „plkance“ zakryjí vámi
tak pečlivě vypilovaný text.
ǟǟ Panely stárnou působením povětrnosti a po několika letech působí zastarale
ǟǟ Pokud nejsou s tímto cílem zvláště navrženy, nezapojují uživatele do nějaké aktivity, jsou pasivní.
6.3.3. Zásady tvorby venkovních panelů
Panel nesmí nudit
Pokud panel nudí, pak dobře nekomunikuje a neinterpretuje. Panel musí svým obsahem a formou:
ǟǟ provokovat zájem, zvědavost, budit pozornost návštěvníků,
ǟǟ mít jasný vztah ke každodennímu životu čtenáře,
ǟǟ odhalovat téma nebo klíčové sdělení jedinečným nebo kreativním způsobem (úhel pohledu na
věc, grafické zpracování, kontext),
ǟǟ podporovat sdělení všemi způsoby – grafikou, materiálem, způsobem zpracování.
Přemýšlejte o celku
Než se pustíte do tvorby panelu, ujasněte si hlavní sdělení a celkovou koncepci, jaké další způsoby bu-
dou využity ke sdělení hlavní myšlenky (letáky, expozice, ukázky, prohlídky s průvodcem…). Váš pa-
nel musí dobře zapadnout do lokality a do příběhu, který o lokalitě chcete vyprávět návštěvníkům.
Ujasněte si: 1. Co chcete, aby se čtenář z panelu dozvěděl, 2. Co chcete, aby čtenář po přečtení panelu
cítil, a 3. K čemu by ho panel měl inspirovat, vybízet.
Na základě těchto cílů si ujasněte hlavní sdělení panelu. Odpovězte si na otázku – pokud si návštěvník
zapamatuje jenom jednu věc, nebo myšlenku z celého panelu, chtěl/a bych, aby to byla tato……, a to
je vaše poselství, hlavní sdělení. Panel je má vhodně ilustrovat.
Poté, co si hlavní sdělení ujasníte, nezapomeňte jej prověřit dvěma otázkami: 1. Proč by to někdo chtěl
vědět a 2. Jak chcete, aby návštěvníci tuto informaci použili.
Představte si, kdo bude panel číst. Pro koho píšete? Je to expert, laik, dospělý, dítě? Podle toho mu-
síte upravit jazyk, způsob, kterým budete vytvářet vztah ke každodennímu životu čtenáře, i grafickou
podobu.
strana: 44
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Mluvte stručně a jasně
Omezte se na 150, maximálně 200 slov na panel. Lidé nebudou číst všechno, své klíčové sdělení zdů-
razněte, aby je nemohli přehlédnout. Myslete na to, že prostor je velmi omezený a není žádné místo
pro zbytečná slova. A buďte připraveni krátit, i když Vás to bude bolet.
Používejte titulky a podtitulky. Titulek rozhoduje o tom, jestli se návštěvník u panelu zastaví a pustí
do čtení. Měl by být provokativní a shrnovat hlavní sdělení. Důležité jsou rovněž podtitulky. Lidé totiž
panely nečtou jako knihu, ale prohlížejí si, „skenují“ a potřebují v textu záchytné body. Těmi jsou pře-
devším titulky a podtitulky. Nezapomeňte jimi provokovat zájem.
Pište jednoduchou češtinou. Pokud to jde, nepoužívejte cizí a složitá slova, ale vybírejte úplně obyčej-
ná, jako byste si se čtenářem povídali. Nepřednášíte mu vědecký referát, ale složité věci překládáte
(interpretujete) do jeho jazyka.
Pište čitelně. Text musí být dobře čitelný, vhodná výška písmen je nejméně 8 mm (odpovídá 30bodo-
vému písmu). Text rozdělte do bloků nebo odstavců přibližně o 50 slovech. Využívejte nadpisy pro
upoutání pozornosti a zvýrazněte hlavní myšlenky.
Omezte zbytečnosti. Pokud v textu používáte závorky, dobře rozvažte, jestli je text v nich uvedený
z hlediska hlavního sdělení panelu skutečně nezbytný. (Často se ukáže, že tomu tak není. Je opravdu
nutný latinský název u zmíněného druhu rostliny?)
Buďte názorní. Pečlivě si rozvažte, jak můžete své poselství vyjádřit nejlépe – textem nebo obrázkem
s popiskou? Ilustrace používejte pro znázornění věcí, které nejde vidět, které nejsou na první pohled
zřejmé nebo které dnes vypadají jinak. Obecně platí, že dobrý obrázek je lepší než text. Raději věci
ukazujte, než popisujte slovy. Čím více smyslů necháte návštěvníka zapojit, tím větší je šance, že si
něco zapamatuje.
Buďte osobní a konkrétní
Oslovte své čtenáře. Ptejte se jich. Dejte jim něco, o čem mohou přemýšlet, něco, co byste jim řekli,
kdybyste na tomto místě stáli místo panelu. A mluvte i prostřednictvím panelu přirozeně, uvolněně,
přátelsky, lidsky. Navrhněte jim něco, co mohou udělat, třeba spočítat kolik druhů motýlů uvidí mezi
tímto a příštím panelem.
Pište aktivně. Není vhodné používat trpný rod. Lepší je, když napíšete, že ochránci přírody chrání
mokřad, než že tento mokřad je chráněn ochránci přírody.
Pište o lidech. Lidi zajímají lidi. Ať už budete psát o čemkoli, zahrňte do toho lidi. Může to být přímo
v textu, na ilustraci, popište, co lidé na daném místě dělali, cítili, prožívali. Přemýšlejte, jaký mají jevy
a věci, o kterých píšete vztah ke každodennímu životu lidí.
Buďte konkrétní a místní. Pokuste se zdůraznit konkrétní místní příklady a jejich prostřednictvím
přitáhnout pozornost návštěvníka k tomu, co na lokalitě mohou vidět, cítit, slyšet.
Nebojte se tvořit
Přemýšlejte, jak udělat panel zajímavý, nekonvenční, zábavný (např. kolik ptáků dokážete najít na
tomto obrázku, nebo panel s průhledem ve tvaru objektu, který v lokalitě už nestojí, ale návštěvník
si ho takto dokáže představit v reálu, využijte hádanky a kvízy apod.). Co nejdříve, nejlépe na samém
začátku zvažte škálu materiálů, technik výroby a tisku. O detailech si promluvte s výrobci.
strana: 45
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Zkoušejte, jestli funguje
Udělejte si jednoduchou fotokopii panelu a otestujte si ji na vzorku vašich návštěvníků – pokud ale-
spoň 70 % z nich pochopí, co jste chtěli sdělit, pak jej nechte vyrobit. V opačném případě musíte na
panelu ještě zapracovat.
Najděte správné místo
Zvažte, jestli je vhodnější použít kolmý nebo skloněný panel – nejlépe v úhlu řečnického pultu. Pokud
je to možné, připevněte panel na něco, co už stojí, například zeď, plot nebo kámen. Pokud to nejde,
budete muset vyrobit k panelu také vhodný stojan.
Nedávejte panely tam, kde brání ve výhledu. Pokud to jde, umisťujte je proti zdi, břehu nebo porostu,
tak aby nevyčnívaly nad horizont. Na velmi otevřených lokalitách zvažte využití skloněného „sedící-
ho“ panelu. Může být poměrně nízko nad zemí. Díky tomu lokalitu pohledově příliš nenaruší a navíc
se bude snáze číst i dětem!
Pokud vaši lokalitu navštěvuje větší počet lidí, je dobré se zamyslet, jaký zvolit povrch před panelem.
V deštivých dnech se může prostranství před panelem změnit v bahnitý močál.
6.4. Publikace
Publikace může být sama o sobě formou interpretace nebo může být součástí interpretace určitého
místa (stezky, památky, expozice, rezervace). Letáky a brožury mohou lokalitu také propagovat a plnit
řadu dalších cílů, které jsou shrnuty níže.
6.4.1. Výhody
Publikace mohou:
ǟǟ poskytnout správné informace před vlastní návštěvou a usměrnit očekávání návštěvníků,
ǟǟ podpořit nebo nahradit interpretaci určitého místa – nahradit panely na místech, kde by vizuál-
ně obtěžovaly (např. „bezpanelová“ naučná stezka),
ǟǟ posloužit jako průvodce po lokalitě a umožnit návštěvníkům objevovat dané místo tempem,
které si sami zvolí,
ǟǟ zahrnovat více podrobností než např. panely,
ǟǟ být dostupné v různých jazykových verzích,
ǟǟ posloužit jako suvenýr z návštěvy lokality,
ǟǟ přinášet příjem poskytovateli interpretace,
ǟǟ být levné na výrobu (např. jednoduché letáčky formátu A4) a na rozdíl od panelů se dají snadno
aktualizovat.
6.4.2. Nevýhody
Letáky a brožury:
ǟǟ mohou omezovat zapojení publika do diskuse, neboť se návštěvníci soustředí na čtený text,
ǟǟ velkou skupinu lidí, kteří neradi čtou, publikace nezaujmou,
ǟǟ jsou přístupné pouze lidem, kteří umějí číst – ne malým dětem a zrakově postiženým,
ǟǟ mohou zastarávat, je nutné je aktualizovat,
ǟǟ pokud se prodávají, vyžadují obsluhu,
ǟǟ mohou být při větším počtu stránek a kusů nákladné na výrobu (knihy, brožury),
ǟǟ může být obtížné distribuovat je na lokalitě.
strana: 46
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
6.4.3. Hlavní zásady tvorby publikací
Vedle obecných zásad platných pro tvorbu jakýchkoli interpretačních výstupů a shrnutých v kapito-
le 3 si dejte pozor na následující body.
Ujasněte si cíl publikace
Jakému účelu má publikace posloužit? Má sloužit jako průvodce lokalitou? Má ji propagovat? Má vám
generovat příjem? Má sloužit jako suvenýr? Definujte si její cíl předem, abyste mohli zjistit po jejím
vydání, jestli ho splnila, a pokud v něčem ne, tak jak je potřeba ji upravit do nového vydání.
Poznejte, pro koho píšete
Obsah i forma musí odpovídat potřebám a požadavkům zvolené cílové skupiny, jinak je publikace
neosloví a nesplní svůj účel.
Ujasněte si, jak budete publikaci distribuovat uživatelům
Bude se prodávat? Kdo a kde ji bude prodávat? Bude jen k zapůjčení? Budou ji rozdávat průvodci před
prohlídkou? Budou si ji moci uživatelé odnést jako suvenýr? Bude se distribuovat prostřednictvím
stojanů?
Ujasněte si hlavní sdělení a jakým způsobem je zdůrazníte
Text rozčleňte mezititulky, hlavní sdělení vyjádřete zajímavým titulkem a úvodním textem. Ujasněte si
tematickou strukturu sdělení, abyste se zbytečně neopakovali a důsledně se jí držte.
Šetřete slovy
Pokud něco můžete vyjádřit graficky, udělejte to, šetříte tím místo a čtenáři to ocení. Popisky fotek,
grafů a kreseb by neměly opakovat informace, které jsou na první pohled zřejmé. Obrazová a textová
informace musejí být vzájemně propojené a doplňovat se.
Pracujte s mapami a plánky
Vhodné zahrnutí mapy či plánku do publikace vždy z pohledu uživatelů zvyšuje její užitnou hodnotu.
Lidé mají mapy rádi. Aby mapa ale splnila požadovaný účel, je zpravidla potřeba ji upravit. To stojí
peníze a čas. Někdy postačí i jednoduché schéma, které vytvoří grafik nebo autor. I to ale něco stojí
a je třeba na to myslet.
Pracujte s redaktorem, grafikem a fotografem
Zejména u prodejních materiálů je nutná spolupráce s dobrým redaktorem, grafikem a fotografem.
Dodají materiálu profesionální úroveň. Publikace jsou vizitkou organizace, která interpretaci posky-
tuje a zapojení profesionálů bývá zárukou vyšší estetické a užitné hodnoty materiálu, což uživatelé
ocení a jsou ochotní za to i zaplatit. A nezapomeňte na jazykovou korekturu. Chyby a překlepy zne-
hodnotí vloženou práci ostatních.
Zkoušejte, testujte, laďte
Otestujte si včas maketu tiskoviny na zástupcích vybrané cílové skupiny, abyste zjistili, její slabiny
a mohli je odstranit ještě před tím, než materiál vydáte. Věřte, že se vám čas a námaha věnovaná
testování bohatě vyplatí.
strana: 47
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Zvažte správný náklad
Tiskoviny zastarávají. Podléhají zubu času, barvy blednou a mění se i vnímání toho, co je moderní,
co klasické a co jednoduše zastaralé. Zkuste si v knihovně prohlédnout propagační letáky staré třeba
5 let, zpravidla je poznáte na první pohled, protože vkus se v této oblasti rychle mění. Není rozumné
vydávat tiskoviny s výhledem, že se budou distribuovat déle než dva roky. Od toho můžete odvodit
rozumný náklad. Navíc budete-li chtít publikaci prodávat, musíte je nabízet za rozumnou cenu. Kolik
to asi je? A při plánovaném prodeji x kusů, kolik máte peněz k dispozici na vydání? V každém případě
se velmi vyplatí vyjadřovat se stručně a jasně.
6.5. Expozice a návštěvnická centra
O expozici se dá mluvit jako o dlouhodobé výstavě. V souvislosti s chráněnými územími mluvíme o ex-
pozici v rámci návštěvnického střediska. Návštěvnické středisko vítá návštěvníky v území a poskytuje
jim fyzický komfort, orientuje návštěvníka v území a informuje ho, vzbuzuje zájem a vytváří vztah
k navštívenému místu (podrobněji viz kapitola 7). Expozice je většinou nejnáročnější formou inter-
pretace: její příprava trvá hodně dlouho, kombinuje několik typů médií interpretace, bývá finančně
náročná, vyžaduje náklady na provoz a údržbu.
6.5.1. Výhody
Návštěvnická centra mohou:
ǟǟ dočasně nebo trvale vystavit artefakty a materiály o lokalitě,
ǟǟ nabídnout současně prostor pro několik metod interpretace, které mohou být využívány spo-
lečně nebo při různých příležitostech a pro různé cílové skupiny,
ǟǟ fungovat nezávisle na počasí a ročním období,
ǟǟ kontrolovat přístup a způsob využití dané lokality návštěvníky,
ǟǟ přinášet příjem,
ǟǟ vytvářet pracovní příležitosti a
ǟǟ motivovat zapojení místní komunity.
6.5.2. Nevýhody
Návštěvnická střediska ale:
ǟǟ vyžadují velké investice a důkladné plánování,
ǟǟ vyžadují personál, který zajistí každodenní chod,
ǟǟ nefungují mimo otevírací hodiny,
ǟǟ vyžadují neustálou údržbu a investice.
6.6. Ostatní média
6.6.1. www stránky
Dnes už jsou samozřejmou součástí většiny interpretačních projektů, i když často jen jako informační
médium, které k vlastní interpretaci není využito. Přitom mají řadu předností. Jsou přístupné odkud-
koli, kde je Internet, mohou poskytovat mnoho úrovní informací a podporovat individuální objevování
zajímavých míst a událostí. Navíc se snadno aktualizují. K jejich úskalím patří to, že nejsou přístupné
každému a nemohou nabídnout stejný interpretační zážitek, jako osobní návštěva.
strana: 48
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
6.6.2. Naučné stezky
Existuje mnoho různých forem, s klasickými panely i bez panelů, jen s pracovními listy, s informacemi
stahovanými do chytrých telefonů nebo schovanými ve formě keší na určité zeměpisné souřadnici
(multicache).
6.6.3. Umění a sochy
Zejména v zahraničí je populární používat sochy a plastiky v krajině k interpretaci. Mají tu výhodu, že
nejsou vázány na jazyk a nejsou vnímány „didakticky“ jako například panely. Otevírají možnosti vlast-
ní interpretace pro každého individuálně. Pro některé lidi ale mohou být matoucí a nesrozumitelné.
6.6.4. Audiovizuální a multimediální prezentace
Zpravidla mohou najednou oslovit větší počet uživatelů a prostřednictvím vybraných zvuků, hudby,
obrazů a slov vytvořit určitou náladu. Pokud jsou kvalitně zpracované, nabízejí informace srozumi-
telnou formou přístupnou širokému okruhu uživatelů. Jsou ale vázané na určité místo a technické
prostředky, které vyžadují údržbu. Bez aktualizace, která ale nemusí být jednoduchá, zastarávají a ně-
které lidi tyto prostředky interpretace obtěžují.
6.6.5. Audio průvodci
Dnes stále oblíbenější nejen v muzeích, ale i ve venkovních prostorách, například při prohlídkách
měst. Neobtěžují okolí a mohou poskytovat různou hloubku informací podle zájmu. Fungují zpravidla
ve více jazycích. Neobejdou se ale bez zaměstnanců, kteří je vydávají a zajišťují jejich údržbu, jejich
pořízení a zavedení je dosti nákladné a hrozí jejich ztráta či zcizení.
6.6.6. Mechanické a elektronické interaktivní prvky
Interaktivní prvky pomáhají udržovat návštěvníka bdělého, nicméně fungují dobře pouze tehdy, pokud
poskytují skutečnou radost z objevování a mají jasné sdělení. Naopak samoúčelné interaktivní prvky
pozornost návštěvníků odvádějí. Zpravidla jsou náročné na pořízení a údržbu.
6.7. Osm užitečných pravidel při tvorbě interpretace
Ať už pro svou interpretaci použijete jakékoli médium, neměli byste zapomenout na těchto osm zá-
kladních pravidel, jak je uvádí J. Carter (2004):
Buďte selektivní a struční
V projektech interpretace většinou nebývá nouze o materiál, myšlenky a příběhy. Nikdy není mož-
né, ani vhodné, prezentovat veškerý dostupný materiál. Vaším úkolem je vybírat a zjednodušovat
a k tomu potřebujete jasné hlavní sdělení, které poslouží jako vodítko. Když text redigujete, raději
škrtejte, než dopisujte!
Ujasněte si, ke komu hovoříte
Publikace pro první stupeň základní školy bude psána a ilustrována jinak než materiál pro turisty na
dovolené, i když se obě publikace budou věnovat témuž místu a budou mít obdobné hlavní sdělení.
strana: 49
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
6. Média v interpretaci
Používejte běžný jazyk
Jen tak vám porozumí mladí i staří stejně jako lidé, pro něž váš jazyk není mateřštinou. Plyne z toho,
že žargon (jazyk odborníků a nadšenců) a mnoho lokálních výrazů (nářečí) budou potřebovat vysvět-
lení. Podle britských zkušeností je optimální psát jazykem, kterému bez potíží porozumí žák 7. třídy.
Vždy si některou z prvních verzí textu otestujte na lidech, kteří nejsou odborníci a nejsou místní.
Pokud text nepochopili tak, jak jste zamýšleli, musíte jej přepsat.
Používejte příběhy a citace
Odkazy na skutečné lidi, příběhy a události mohou oživit a posílit ducha místa a lokální kultury. Vyu-
žívejte je! Využití těchto prvků zároveň usnadňuje příjemcům interpretace vytvořit si k předkládané-
mu sdělení osobní vztah, propojit je s věcmi, lidmi a situacemi, které znají z vlastní zkušenosti.
Používejte metafory a přirovnání, jež mají vztah k dennímu životu
Například popište objem dřeva vytěženého každoročně z lesa tak, že jej převedete na odpovídající
počet nákladních aut nebo luxusních chat, které by se z něj dalo postavit.
Propojte všechny aspekty vašeho projektu
Citlivá volba barev, stylu a materiálů může přispět ke zdůraznění místního genia loci a návštěvníkům
může také pomoci odhalit jeho charakter. Podobně, když se rozhodnete vyprávět dramatický příběh,
měla by to grafická podoba vaší interpretace odrážet.
Veškeré směrovky, instrukce a upozornění musejí být jasné
Neschovejte je do popisného textu nebo do příběhu. Prezentujte je odděleně ve zvláštním rámečku
nebo použijte jiný typ písma nebo barvu.
Maximálně testujte své nápady
Využívejte maket letáků, panelů nebo instalací výstav, abyste zjistili jejich funkčnost. Vyčleňte si na to
dost času a peněz. Vyplatí se to.
strana: 50
7.
Návštěvnická centra v chráněných územích
Z plánu výstavby návštěvnických center AOPK ČR (duben 2008): „Je potřeba sdělit proč chráníme pří-
rodu, která území, co chráníme a jak probíhá ochrana a péče o dané území. Výstavba návštěvnických
středisek v chráněných územích je jedinečnou příležitostí působit na návštěvníky, turisty, místní oby-
vatele z hlediska zvýšení povědomí o principech ochrany přírody a krajiny, povědomí o daném území
a důvodech jeho ochrany i z hlediska zajištění fungování principů šetrného cestovního ruchu v České
republice.“
Návštěvnická centra poskytují tři hlavní služby návštěvníkům:
1. vítají návštěvníky v území a poskytují vše pro jejich fyzický komfort a potřeby
Návštěvnické centrum je záchytným bodem pro každého návštěvníka. Je to vstupní brána do
chráněného území a vypovídá o přístupu správy chráněného území k přírodě, ale i k lidem!
Při vstupu do centra musíte mít pocit, že jste zde vítáni, že si odpočinete a že se dozvíte něco
jedinečného a připravíte se na další cestu po území.
2. orientují a informují návštěvníka
Návštěvník, který přijede do chráněného území, očekává, že se v centru dozví, kam se může
podívat, kde je něco zajímavého, jak se kam může dostat. Též očekává, že se zde může vyba-
vit podrobnými materiály o území, naučných stezkách a dalších turistických zajímavostech
či ubytování a stravování.
strana: 51
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
3. vzbuzují zájem a vytváří vztah návštěvníka k navštívenému místu
Úkolem centra je odhalit navštívenou lokalitu návštěvníkovi, přiblížit mu ji a nadchnout ho
pro ni. To je úkolem nejen interpretační expozice, ale i samotné podoby centra, jeho dalších
programových aktivit a vstřícného chování jeho zaměstnanců.
7.1. Co návštěvníci očekávají?
Do muzeí, parků, zoologických zahrad, ale i do návštěvnických center chodíme z různých důvodů
a každý v nich hledáme trochu něco jiného. Různé dlouhodobé průzkumy došly k závěru, že hlavní
důvody jsou následující:
ǟǟ kontakt s dalšími lidmi
ǟǟ aktivní účast při nějaké aktivitě
ǟǟ příjemné prostředí
ǟǟ nová nebo neobvyklá zkušenost
ǟǟ příležitost se něco dovědět
ǟǟ dobrý pocit z činnosti, která má smysl
I vy využíváte svůj volný čas způsobem, který vás uspokojuje, a zcela jistě si využití volného času
představujete alespoň trochu jinak, než vaši kolegové v práci či členové širší rodiny. Když budete mít
na paměti těchto šest hlavních tužeb vašich hostů, bude vaše návštěvnické centrum vyhledávanou
destinací pro většinu lidí.
7.2. Prožitek návštěvníka se skládá z kroků
Každý host bude prožitek z návštěvnického centra vnímat jinak, přesto výsledný dojem můžeme vý-
razně ovlivnit, když si uvědomíme, že prožitek návštěvníka se utváří v krocích. Můžeme rozlišit sedm
následných kroků, kterými návštěvník prochází během pobytu v našem zařízení.
1. Pozvání
Tento první krok začíná již okamžikem, kdy se potenciální návštěvník rozhoduje: „Pojďme se dnes
někam podívat,“ (asi je nasnadě, že dobré webové stránky jsou dnes již nutností) a končí momentem,
kdy přijíždí na parkoviště nebo vlakovou zastávku a vydává se ke dveřím vašeho centra. Vybízí vstupní
dveře k návštěvě nebo není vůbec patrné, kde je vchod a zda je vůbec otevřeno?
2. Uvítání
Tento krok začíná u vchodu a končí kontaktem s některým z vašich pracovníků. I zde platí, že první do-
jem je zcela zásadní pro celkové vyznění zkušenosti návštěvníka z vašeho centra. Pracovník na recepci
je zcela klíčový a analogie s číšníkem v dobré restauraci není vůbec náhodná. Host návštěvnického
centra je zákazník. A dobře naladěný zákazník si rád něco koupí ve stánku se suvenýry a určitě naše
centrum doporučí známým. Chodíme rádi tam, kde nás rádi uvidí. Takový musí být i dojem v tomto
kroku.
strana: 52
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
3. Orientace
Po přivítání dochází k orientaci v prostoru centra a tento krok končí rozhodnutím návštěvníka, co udě-
lá jako první. Proto se zamyslete, zda je ve vstupní hale na první pohled jasné, co vaše návštěvnické
centrum nabízí.
Velmi důležitá je pozice pracovníka recepce. Pokud pouze prodává lístky, eventuelně něco dalšího
z vašeho obchůdku, a nijak se nebude snažit navázat osobní kontakt s návštěvníky, bude jak dopad
vaší expozice, tak množství prodaného zboží poloviční.
Zajímavé je pravidlo pravé ruky či zatíženost naší západní kultury na pravou stranu, kterou by si měli
architekti uvědomit při plánování návštěvnického centra. Nejvýznamnějším místem vašeho centra je
pravý přední roh, hned za „zónou zorientování“ návštěvníka. Lidé z nějakého důvodu raději směřují po
vstupu vpravo. A protože jsou většinou praváci, sahají též raději vpravo než vlevo.
Pro orientaci návštěvníka v území, ke kterému je vaše návštěvnické centrum vstupní branou, je zcela
nezbytná dobrá mapa. Použití klasické turistické mapy je jednoduchou a levnou variantou. Pokud
chcete ovlivnit směřování vašich návštěvníků, je ovšem tato varianta nevhodná. Velmi dobré jsou
mapy typu „zde stojíte“. Trikem pro tyto mapy je jejich orientace. Aby dobře fungovaly, je potřeba je
neorientovat klasickým způsobem „severem nahoru“, nýbrž podle toho, kde budou umístěny. Musí
být orientovány ve směru pohledu návštěvníka, jinak budou špatně pochopitelné. Nesnažte se na vaši
mapu dostat úplně všechno.
Co má obsahovat dobrá orientační mapa:
ǟǟ nejzajímavější místa ve vašem území (všechna, kvůli kterým návštěvníci
přijíždějí a ta, která jsou pro vaše území typická a která chcete dále ukázat),
ǟǟ místa „rozhodování“ – ukažte všechny důležité křižovatky, kde se musí
návštěvníci rozhodnout, kudy se vydají dál,
ǟǟ hlavní cesty a trasy,
ǟǟ významné prvky jsou popsány přímo v mapě, ne v samostatné legendě,
ǟǟ mapa je orientována tak, jak je vidět terén z pohledu návštěvníka
(lidé většinou nepoužívají kompas),
ǟǟ obsahuje symbol „zde se nacházíte“,
ǟǟ viditelné prvky v krajině by měly být zaznamenané i v mapě,
ǟǟ mapa je tam, kde se dá snadno nalézt a kde je nejvíce potřeba
(např. východiště cest).
4. Komfort
Celé vaše centrum by mělo působit komfortním dojmem – architektura budovy, přístupnost, jasné
pokyny a orientační prvky, expozice, místa pro sezení a odpočinek, pocit bezpečí.
Podle různých výzkumů je jasné, že čím déle návštěvník stráví ve vašem centru, tím i více utratí.
Každý člověk potřebuje nejdříve uspokojit své tělesné potřeby. Než se můžeme soustředit na nějakou
duševní činnost (získání informací, vnímání estetična nebo přemýšlení o nějakém tématu, apod.), mu-
síme se prostě cítit dobře po těle.
strana: 53
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
Pokud vaše centrum nemůže poskytnout občerstvení, zamyslete se, zda byste nemohli mít pro vaše
hosty k dispozici alespoň čistou vodu (pitná z vodovodu je samozřejmě kvalitou i cenou ideální volba),
případně termosku s čajem nebo kávou. Je to zcela minimální investice a návštěvníci to jistě ocení.
5. Komunikace
Vše, co předáváte psanou či mluvenou formou, je součástí tohoto kroku – komunikace. Techniky a postu-
py pro správnou komunikaci s návštěvníkem popisujeme na jiných místech tohoto manuálu detailněji.
ǟǟ Do komunikace s návštěvníky nepatří zdaleka jen připravená expozice či jiné formy interpreta-
ce, ale zahrnuje i neformální komunikaci pracovníků centra po telefonu nebo osobně.
ǟǟ Návštěvníci jsou podobně jako v obchodě našimi zákazníky nebo chcete-li, hosty. Proto alespoň
základní školení v komunikaci by mělo být standardním vybavením pracovníků a dobrovolníků
návštěvnického centra.
ǟǟ Naše centrum by mělo mít jednoznačný název a jedno logo. Pokud ho provozuje více orga-
nizací, je potřeba si ujasnit, jak ho budeme prezentovat. Návštěvník potřebuje jednoznačnou,
jednoduchou a srozumitelnou odpověď na otázku: kam jsem to přišel, čí to je materiál?
6. Přitažlivost
Když vymýšlíte aktivity pro návštěvníky nebo připravujete výstavu či interaktivní prvky, nezapomeňte
si položit čtyři klíčové otázky:
ǟǟ Je to zábavné?
ǟǟ Umožňuje to zapojit všech pět smyslů?
ǟǟ Je to neočekávané?
ǟǟ Odhaluje to něco nového?
Často nabízíme zkušenosti, které zapojují jen jeden nebo dva naše smysly. Ale proč nezkusíme vy-
myslet takové aktivity, které by zapojily všech pět! Je to jistě obtížnější, ale takové nápady vytvoří
z návštěvy centra skutečně nezapomenutelný zážitek. Nespokojme se pouze s plochou (byť nádher-
nou) fotografií či 3D obrazem doplněným třeba zvukem. Co čich, hmat nebo dokonce chuť (kolik lidí
ochutnalo list česneku medvědího nebo si sáhlo na svlečku hadí kůže)?
7. Finále
Finále je všechno, s čím návštěvník od vás odchází, ať již vědomě či podvědomě. Na jeho celkový do-
jem budou mít vliv všechny předchozí kroky, proto o nich přemýšlejte.
7.3. Plánovací proces výstavby návštěvnického centra
Naplánovat výstavbu návštěvnického centra je úkolem na několik let. Rozhodnutí o výstavbě ná-
vštěvnického centra by mělo vždy předcházet zvážení proč takové centrum v regionu potřebujeme:
jak zapadá do již poskytovaných služeb turistům a existující interpretace, čeho jeho zbudováním
chceme dosáhnout. Pro takové rozhodnutí je velmi vhodné si nejdříve vytvořit interpretační plán (viz
kapitola 4).
strana: 54
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly, při budování návštěvnického centra je důležitá jeho podpora
v regionu. Je vhodné, aby centrum sloužilo i dalším zájmovým skupinám působícím v daném chráně-
ném území, proto je nezbytné všechny důležité subjekty přizvat k plánovacímu procesu, získat jejich
připomínky a podněty. Budování návštěvnického centra v chráněném území může být i ojedinělou
příležitostí pro získání podpory ochraně přírody a „podáním ruky“ dalším subjektům působícím v re-
gionu.
1. Fáze – vytváření vize
Proč – identifikujte poslání a cíl centra
Kdo – zjistěte si, kdo jsou vaši návštěvníci
Co – udělejte si analýzu toho, co chcete sdělit – vytvořte téma interpretace a hlavní sdělení
Kde – n a základě stanovení proč centrum stavět, pro koho a co chcete sdělit vyberte nejvhodnější
místo pro jeho stavbu nebo umístění (příp. rekonstrukci)
Je třeba pamatovat, že pro umístění centra v chráněném území platí specifické podmínky a zásady.
O záměru návštěvnického centra je třeba diskutovat v místě již od počátku a informovat o architekto-
nickém řešení již na prvních setkáních s občany a zainteresovanými skupinami. Při schvalování staveb
v CHKO je nejdůležitější zachování krajinného rázu. Každá stavba se posuzuje podle toho, zda narušuje
krajinný ráz či nikoliv. Toto hledisko je důležité uplatňovat i v případě návštěvnických center – nejdů-
ležitější jsou proporce stavby: neměla by konkurovat svému okolí.
2. Fáze – tvorba návrhu
1. Vymýšlejte zážitky a prožitky, které by mohl návštěvník absolvovat – brainstorming.
2. Vytvořte návrh pro média interpretace (jaké formy interpretace budete používat) a začněte
hledat budoucí zaměstnance.
3. Veďte architekta, designéra.
4. Vytvořte nákresy centra a podrobný popis.
Jak dosáhnout harmonie při vytváření vzhledu centra:
–– seznamte se s mýty, pověstmi a zkušeností lidí ve vztahu k dané oblasti,
–– podřiďte veškeré stavební a interiérové prvky přírodním a kulturním podmínkám místa,
–– napište si témata a sdělení, která charakterizují dané místo,
–– vyberte formy, barvy, textury, zvuky, které napodobují nebo doplňují dané místo, oblast
nebo témata vztahující se k místu,
–– vzhledem centra sdělte hlavní podstatu daného místa.
Návštěvníci, kteří přijdou poprvé, se budou ptát:
–– Co je to za budovu?
–– Jsem zván? Mohu vstoupit?
–– Jak bude o mě postaráno?
–– Mohu se tiše vypařit, když mě to nebude bavit?
Celkový vzhled centra by měl na tyto otázky už sám odpovídat.
strana: 55
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
3. Fáze – projektování centra
1. navrhněte expozici a formy interpretace
2. vytvořte konstrukční plány a plány vzhledu okolí centra
3. odsouhlaste konečnou verzi plánů a získejte stavební povolení
4. Fáze – stavba centra
1. vyhlaste výběrová řízení a zadejte zakázky
2. stavba centra
3. slavnostní otevření
Na schématu na další straně je uveden příklad vzniku návštěvnických center – domů přírody, jak jej
plánovala v roce 2010 AOPK ČR.
Několik tipů pro návštěvnicky sympatické centrum:
ǟǟ mějte i venkovní expozici pro návštěvníky, kteří přijdou mimo otvírací hodiny (např. pod prota-
ženou střechou návštěvnického centra),
ǟǟ velký otevřený prostor u vchodu působí vlídně – dovoluje příchozím vizuálně se seznámit
s místností bez toho, aby měli pocit, že se musí okamžitě něčeho účastnit (např. v návštěvnic-
kém centru Feldberg zabírá vstupní hala 8 % celkové plochy centra – 130 m2, jednotný archi-
tektonický koncept pro domy přírody doporučuje až 20 % z celkové plochy).
Několik tipů pro spokojené manažery návštěvnického centra:
ǟǟ nezapomeňte při plánování na dostatek skladovacích prostor – budete potřebovat určitě větší
než si nyní myslíte – vaše aktivity se budou rozšiřovat,
ǟǟ počítejte s dostatečným zázemím pro pracovníky (šatna, pracovní místo, kuchyňka),
ǟǟ vytvořte dostatečný prostor pro váš obchůdek se suvenýry na místě, kde bude dobře viditelný,
ǟǟ a když obchůdek, tak počítejte se skladem pro zboží,
ǟǟ myslete na to, kde budete mít kontejnery na tříděný odpad a jak budete odpad třídit v zázemí
návštěvnického centra, jak budete např. nakládat s použitými papírovými ručníky z WC (prostor
pro nakládání s odpady bývá většinou poddimenzován),
ǟǟ nezapomeňte si naplánovat kuchyňku pro přípravu občerstvení na vaše akce,
ǟǟ počítejte s prostorem pro příležitostné semináře či dočasné výstavy (kde budete skladovat židle
a stoly, když nebudou potřeba?)
ǟǟ zvažte, zda nebudete potřebovat příležitostnou šatnu nebo úschovnu zavazadel pro účastníky
vašich programů a akcí,
ǟǟ v případě špatného počasí budete muset změnit váš venkovní nabízený program – plánujte
prostory pro alternativní řešení,
ǟǟ plánujte prostory pro návštěvníky, kteří čekají na zahájení jejich doprovodného programu
(kde budou čekat na průvodce?),
ǟǟ pokud můžete, plánujte vybudování alespoň malého občerstvení – spokojenost návštěvníků
a generování příjmů jsou pádnými důvody.
strana: 56
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
strana: 57
Příklad plánu přípravy návštěvnických center – domů přírody (stav r. 2010)
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
7.4. Management návštěvnického centra
7.4.1. Zaměstnanci
Pracovníci návštěvnického centra jsou klíčovým prvkem a základem úspěchu. Jejich počet bude zá-
ležet především na velikosti centra a počtu návštěvníků. Odvíjí se též od nabízených aktivit (exkurze,
vzdělávací programy). Ne všichni pracovníci musí být nutně kmenoví zaměstnanci centra, je možné
a účelné pracovat s externisty (ve Feldbergu mají např. 20–30 vyškolených externích průvodců) nebo
s dobrovolníky (např. studenti na praxích).
Pro zajištění a udržení kvality pracovníků je nutné:
ǟǟ poskytovat jim pravidelné vzdělávání v komunikaci a interpretaci,
ǟǟ počítat s tím, že i na recepci je potřeba mít lidi se znalostmi o území a se znalostmi komunikace
s návštěvníkem,
ǟǟ vést, vzdělávat a odměňovat dobrovolníky (např. formou netradičních exkurzí, setkání),
ǟǟ dopřát pracovníkům možnost vlastní kreativity,
ǟǟ zaměstnávat jen takové zaměstnance, kteří chtějí komunikovat s lidmi.
7.4.2. Finanční řízení
Řízení provozu návštěvnického centra není jednoduchou záležitostí a jen ve zcela specifických pod-
mínkách může takové centrum fungovat bez vnějších dotací. Každoroční příspěvek zřizovatele nebo
závazek regionálních subjektů (obce, firmy, jiné organizace) je důležitou součástí financování návštěv-
nického centra a poskytuje vedení centra dostatečný klid a prostor pro získávání dalších sponzorů
nebo grantů a rozvíjení vlastní ekonomické činnosti.
7.4.3. Zpoplatněné programy a exkurze
Jednou z možností, jak získávat vlastní zdroje, je vytvořit vzdělávací programy/organizované prohlíd-
ky (s průvodcem i ve formě naučných stezek a okruhů)/expozice, které budou zpoplatněny.
Při plánování rozpočtu je nutné počítat s tím, že počet návštěvníků může meziročně velmi kolísat nebo
významně narůstat, jak ukazují zkušenosti z několika velmi navštěvovaných lokalit (Moravský kras,
Adršpach). Při stanovování ceny vstupného/programů je třeba brát v úvahu na jedné straně podmínky
trhu a ochotu návštěvníků za danou službu platit, tak aby byli dostatečně motivováni placenou službu
využít; na druhé straně je nezbytně nutné, aby tato cena pokrývala/převyšovala náklady na realizaci
dané služby.
Při snižování počátečních nákladů – zejména vytvoření programů, potřebných materiálů a zajištění
lidských kapacit mohou hrát velkou roli dotace a granty.
Je také třeba dobře stanovit náročnost realizace programů na lidské kapacity, nejlépe ve dvou mo-
dech – sezónní a mimosezónní tak, aby realizace programů nevyvolala neočekávanou potřebu navy-
šování počtu pracovníků, čímž by se služba dostala mimo kalkulované náklady.
Možnými součástmi programového mixu jsou:
a) Provádění expozicí/naučnou stezkou
b) Naučné programy pro neorganizované skupiny
strana: 58
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
c) Naučné programy pro organizované skupiny – zejména školy
d) Specializované (i vícedenní) programy pro studenty VŠ a odbornou veřejnost
e) Terénní exkurze pro školy/organizované skupiny
f) Terénní exkurze individuální
Zejména u programů c), d) a e) je nezbytný účinný marketing.
Celková míra výnosnosti programových aktivit bude záviset na efektivitě jejich managementu, atrak-
tivitě lokality a nabízených služeb a na prostoru pro stanovení ceny služby (zejména konkurenci,
poptávce a ochotě cílových skupin platit za nabízenou službu); a také na schopnosti provozovatelů
získávat dotace na přípravu programů.
Návštěvnické centrum ve Feldbergu v německém Schwarzwaldu, nabízí 7–10 různých doprovodných
programů/exkurzí pro různé cílové skupiny. Příjmy z těchto programů tvoří kolem 11 % vlastních pří-
jmů. V roce 2010 jich realizovali 765 a účastnilo se jich kolem 20 000 lidí včetně dětí.
7.4.4. Obchůdek se suvenýry
Je to zcela nezbytná součást každého návštěvnického střediska. Lidé si rádi odvezou nějakou hmotnou
vzpomínku nebo přivezou malý dárek svým blízkým. Pamatujte na bohatý sortiment zboží s témati-
kou blízkou vašemu centru. Zde je vhodné místo i pro tištěné materiály a knihy, které mohou probudit
v návštěvnících další hlubší zájem o dané místo nebo problematiku (ochrana přírody, historie). Určitě
zde mají místo regionální výrobky, DVD o chráněném území, apod. Vyvarujte se ale nekvalitního zboží
nebo „turistického“ sortimentu, který je ve všech větších evropských městech zcela stejný. Váš obchů-
dek musí být výjimečný a sortiment by měl komunikovat vaše zaměření a poslání.
V návštěvnickém středisku Feldberg v německém Schwarzwaldu tvoří příjmy z obchůdku se suvenýry
21 % vlastních příjmů, takže pozornost si tato část návštěvnického centra určitě zaslouží. Samozřej-
mě záleží na počtu návštěvníků (kolem 40 000 ve Feldbergu), ale i pak pouhé umístění obchůdku
nezaručuje tržby. Jeho viditelné umístění a snadný přístup jsou prvním základním předpokladem, že
našemu návštěvnickému centru přinese potřebné zdroje na provoz a rozvoj našich služeb. Pokud je
zboží pouze „za pultem“ jeho prodejnost výrazně klesá. Plánujte vaše regály se zbožím tak, aby byly
návštěvníky lehce přístupné a mohli si v klidu vybrat.
7.5. Expozice
Expozice je v návštěvnickém centru hlavním objektem zájmu. Většinou zabírá jednu až dvě třetiny
plochy návštěvnického centra, ale velmi záleží na jeho charakteru a celkově poskytovaných služ-
bách. V Domě přírody v Třeboňském zámku je třeba expozice na většině plochy – 300 m2, jednotný
architektonický koncept pro domy přírody doporučuje minimální plochu 200 m2 resp. 60 % plochy
návštěvnického centra.
strana: 59
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
Vytvoření expozice je samo o sobě náročným úkolem, na kterém se podílí zpravidla několik designérů,
grafiků a architektů. V zahraničí je zvykem, že při tvorbě expozic se sestavují poměrně velké realizační
týmy, v kterých jsou zastoupeni minimálně znalci poskytující odborné podklady k tématu, designéři
a architekti navrhující možná řešení prostoru a jednotlivých detailů expozice a interpretátoři, kteří
přetváří faktické informace do příběhů srozumitelných veřejnosti.
Technické řešení expozice a jeho finanční náročnost jsou určující i pro finanční náročnost její údržby
a případné opravy. Pokud je expozice umístěna ve špatně zrekonstruovaných prostorách, je možné, že
bude nutné její časté obnovování. Tak je tomu například v případě expozice Domu přírody Třeboňska,
kde je nutné každou sezonu část expozice kvůli vlhkému zdivu obnovovat. Je třeba počítat s tím, že
životnost zařízení expozice je omezená a bude potřeba její části časem zcela nahradit nebo opravit.
Opravy například některých IT zařízení mohou být značně nákladné (mnohdy hlavně nečekané).
7.6. Zpětná vazba
Pro úspěšné řízení návštěvnického centra je neocenitelným pomocníkem názor samotných návštěv-
níků. Každé návštěvnické centrum je unikátní a každé pracuje ve specifických podmínkách. Proto je
na každém řediteli takového centra, aby se učil z vlastních chyb a úspěchů. A samozřejmě i z chyb
a úspěchů jiných návštěvnických center.
O zjišťování účinnosti interpretace pojednává kapitola 9 této publikace. Sledování ekonomické úspěš-
nosti jednotlivých aktivit návštěvnického centra, testování nových programů, přemýšlení o vylepše-
ních expozice, aktivit či samotné budovy centra jsou další úkoly, s kterými se vedoucí návštěvnických
center musí potýkat, aby zajistili trvalou atraktivitu svého centra a jeho ekonomickou životaschop-
nost.
Několik tipů, co je zajímavé sledovat během provozu návštěvnického centra:
ǟǟ jak se návštěvníci orientují v našem centru,
ǟǟ které exponáty jsou mezi návštěvníky nejoblíbenější,
ǟǟ jakým směrem se návštěvníci pohybují expozicí,
ǟǟ kolik návštěvníků expozice utratí peníze v našem obchůdku,
ǟǟ co nejraději nakupují a co jim v nabídce chybí,
ǟǟ o které doprovodné programy je největší zájem,
ǟǟ jak se o našem centru dověděli a odkud přijíždějí,
ǟǟ nepřevyšují náklady na zajištění programu jeho výnosy,
ǟǟ apod.
strana: 60
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
7. Návštěvnická centra v chráněných územích
Dům přírody Třeboňska
Toto návštěvnické centrum vzniklo v roce 2005 s podporou programu PHARE, SFŽP a vlády Lucembur-
ska v rámci projektu, na kterém se podílelo Město Třeboň, jeho informační a kulturní středisko, Správa
CHKO Třeboňsko a Český nadační fond pro vydru. V roce 2010 se stalo prvním Domem přírody podle nově
připraveného konceptu návštěvnických center AOPK ČR. Expozice Domu přírody se nachází na 300 m2
v prostorách Státního zámku Třeboň. Vchod nelze přehlédnout díky důmyslně umístěnému vodopádu,
který je tvořen původními, 200 let starými výpustními troubami z proslulého rybníka Rožmberk.
Samotnou expozici tvoří šest tematicky zaměřených místností vybavených tzv. videokiosky – obrazovka-
mi s krátkými poutavými filmy. Poté co vyjdeme z dutiny obřího dubu, který stojí v místnosti věnované
historii rybníkářství, zjeví se před námi Schwarzenberská lednice z počátku 20. století v původní kuchyni
třeboňského zámku. Přes místnost věnovanou příběhu třeboňských lázní se dostáváme do největší části
expozice věnované přírodě Třeboňska. Zde za zvuků lesa a rybníku procházíme podél mokřadů, mlází
a tůněk s vydří norou, ve které starostlivá máma pečuje o malá vydřata. Poslední místnost dá odpočinout
našim nohám i smyslům. Kinosál umožňuje promítnutí dvou filmů. První představí třeboňskou krajinu
v průběhu jednoho roku a při druhém strávíme jeden den s rybáři při výlovu rybníka.
www.dumprirody-trebonska.cz
Veřejné centrum ochrany přírody Jižní Schwarzwald
Feldberg je jádro 4 200 ha velké a zároveň nejstarší chráněné přírodní oblasti Bádenska-Württemberska.
Zároveň je Feldberský region jedním z turistických center Jižního Schwarzwaldu. Každoročně navštíví
oblast nejvyšší hory země až 1,5 mil. lidí.
Ochrana přírody a její využití jsou zde neobvykle úzce propojeny. V prosinci 2001 bylo přímo na lyžaři
a turisty navštěvovaném Feldbergu otevřeno nejmladší veřejné ochranářské centrum Bádenska-Würt-
temberska.
Ústřední úlohy centra jsou péče o chráněnou oblast a informování návštěvníků. Nejdůležitější úlohy péče
o krajinu v regionu jsou udržení luk vzniklých pastevním hospodářstvím s jejich bohatostí na rostlinné
a živočišné druhy. Péče o krajinu a usměrňování návštěvnosti v létě i v zimě jsou koordinovány a organi-
zovány z ochranářského centra ve spolupráci s příslušnými odbornými orgány.
„Člověk a příroda“ je hlavní motiv pestré stálé výstavy v tomto domě přírody. Její témata sahají od vzniku
krajiny a jejího formování v době ledové přes biotopy s jejich typickými zvířaty a rostlinami až po rostoucí
zásahy člověka při jeho minulém i současném užívání krajiny. Početnými interaktivními a částečně multi-
mediálními prvky jsou návštěvníci všech věkových skupin osloveni a informováni „bez vztyčeného prstu“.
V průběhu celého roku nabízejí spolupracovníci centra vedené exkurze. V létě jsou nejoblíbenější klasické
výpravy se strážci (Rangers), získávání odznaku „Mladý strážce přírody“, nebo akce „Zvířata pod lupou“.
V zimě si lze vychutnat chráněnou oblast na moderních sněžnicích.
www.natursutzzentren-bw.de
strana: 61
8.
Manuál pro tvorbu programu
návštěvnických středisek
Při sestavování programů návštěvnických středisek se využívají standardní postupy tvorby vzděláva-
cích programů (VP) upravené tak, aby vyhovovaly cílům interpretace. Jedná se především o zohled-
nění ochrany předmětu interpretace a plánu jeho managementu.
Program se sestává ze sledu aktivit, které směřují k naplnění jeho cílů. Kvalitní je ten program, který
si cíle stanovil adekvátním způsobem a dokáže je naplnit. Podobně jako při interpretačním plánování
je klíčovým momentem tvorby programu právě stanovení jeho cílů. Začínající lektoři někdy ztrácejí
vědomí cílů programu ze zřetele a dopouštějí se několika chyb:
ǟǟ soustředí se na informace předávané v rámci programu, na jejich přesnost, hloubku a aktu-
álnost, zapomínají přitom na to, že program má cíle i v oblasti emoční či v oblasti chování
návštěvníků,
ǟǟ aktivity programu se týkají tématu interpretace (ochrana přírody, přírodní fenomén, příběh),
avšak nenavazují na sebe, program nemá promyšlenou strukturu a dramaturgii,
ǟǟ podceňují dosavadní vědomosti a schopnosti účastníků a přeceňují jejich schopnost absorbovat
nové informace,
ǟǟ aktuální jevy (pozorované přírodniny, dotazy návštěvníků) buď ignorují, nebo se jimi zabývají
příliš do hloubky a rozptylují tak hlavní linii programu,
ǟǟ bojí se přiznat, že něco neví, aby neztratili u účastníků důvěryhodnost.
strana: 62
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek
V prostředí České republiky se zásadami kvality vzdělávacích programů, které odpovídají programům
domů přírody, zabývá pracovní skupina pro kvalitu programů Sdružení středisek ekologické výchovy
Pavučina. Tato skupina vyvinula dva nástroje, které lze použít i při tvorbě a hodnocení kvality vzdě-
lávacích programů návštěvnických středisek (Broukal, Daňková, Činčera, Máchal, Šimonová; nepub-
likováno, 2008).
Jsou to jednak zásady tvorby vzdělávacího programu a dále nástroj na hodnocení kvality progra-
mu. Tyto nástroje předkládáme v upravené verzi pro potřeby programů interpretace v návštěvnických
střediscích:
1. VP je nejenom hezký, ale i smysluplný (cíle a smysl VP v širších souvislostech)
ǟǟ Každý VP má jasně zformulované výchovně vzdělávací cíle, které je možné alespoň částečně
ověřovat (tzn. nestačí jen, „aby se to účastníkům líbilo“ nebo „aby se naučili něco o přírodě“).
Lektor má cíle programu stále na vědomí a program podle situace upravuje tak, aby jich v co
největší míře dosáhl.
ǟǟ Uvedené cíle by měly souviset s celkovými cíli interpretace návštěvnického střediska. V případě
neformálního vzdělávání se může lehce stát, že lektor tematicky zaměří program do oblasti
vlastních zálib a ztratí ze zřetele cíle v oblasti interpretace.
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 1, 25 1
2. VP pro školní skupiny není ostrůvek v moři výchovy a vzdělávání
ǟǟ Každý VP pro školní skupiny navazuje na příslušný rámcový vzdělávací program (RVP) a sledu-
je rozvoj klíčových kompetencí. Návštěvnické středisko jej v rámci svých možností přizpůsobuje
jednotlivým školním vzdělávacím programům (ŠVP) a potřebám školy.
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 6
3. VP má hlavu i patu (struktura programu podle některého z modelů učení)
ǟǟ VP má jasně vytvořenou strukturu s logickým sledem aktivit (po uvítání a vzájemném sezná-
mení např. průzkum studovaného jevu – seznámení s konceptem – aplikace; evokace – uvě-
domění nového významu – reflexe; informování o konceptu – asimilace – aplikace, atd.), která
napomáhá dosažení výchovně vzdělávacích cílů.
ǟǟ Dílčí aktivity VP jsou cílevědomě využívány jako prostředky k dosažení definovaných cílů, tzn.
u každé aktivity víme, jaký je její cíl.
ǟǟ Součástí VP je vytvoření přehledného (a bezpečného) prostředí stanovením pravidel chování
platných pro oslovování, práci ve skupinách, prezentace apod., včetně ujasnění role lektora,
účastníků či jejich průvodců.
ǟǟ Součástí VP je zjištění složení skupiny a úrovně znalostí ve skupině, představení lektorů, struč-
né představení střediska, jeho poslání a jedinečností.
ǟǟ Závěrem VP se doporučuje využít některou z metod reflexe či opakování.
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 18, 19, 24, 27, 32
1 U jednotlivých bodů zásad tvorby programu jsou uvedena čísla dílčích jevů z tabulky pro hodnocení
vzdělávacích programů (VP), jimiž je naplnění daného bodu hodnoceno při evaluaci programu.
strana: 63
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek
4. VP je pečlivě připravený (důležitost a flexibilita přípravy)
ǟǟ Každý VP má zpracovanou písemnou přípravu s vytyčenými cíli, postupy s časovou dotací,
pomůckami, metodami hodnocení, atd.
ǟǟ Obsah i metody ve VP jsou v maximální možné míře vyvážené, adekvátní věkové skupině, aktu-
ální, v souladu se současným stavem poznání.
ǟǟ Ve VP jsou preferovány metodické postupy využívající aktivizující metody, komunikaci, spolu-
práci ve skupině apod.; pokud je to vhodné, zařazujeme praktické činnosti.
ǟǟ Příprava ponechává prostor (případně je variantní) pro specifické zvláštnosti konkrétní cílové
skupiny.
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 3, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 12, 21
5. Součástí VP je také hodnocení (možnosti a potřebnost evaluace)
ǟǟ Každý VP má předem promyšlený systém hodnocení míry dosažení svých cílů. Ten může být
založen na strukturovaném pozorování, analýze práce účastníků, ověřování porozumění před
a po programu atd.
ǟǟ Pro hodnocení je možné využít třetí osobu.
ǟǟ Výsledky hodnocení programu nekončí v koši, ale jsou využity pro další zkvalitňování VP.
–– Viz otázka v hodnoticí tabulce: 2
6. Lektor v akci (smysl vzájemné komunikace)
ǟǟ … propojuje v průběhu VP nové poznatky s tím, co účastníci o problematice vědí, ukazuje jejich
praktické využití a souvislosti místní, regionální i globální, přírodní i sociální.
ǟǟ ... odkazuje od konkrétních reálií k vyšším principům.
ǟǟ … dodržuje obecně platná didaktická doporučení včetně důrazu na správné kladení otázek.
ǟǟ … vhodným způsobem zapojuje maximum účastníků.
ǟǟ … pokud možno, vyhýbá se negativnímu hodnocení účastníků, používá kladnou zpětnou vazbu.
ǟǟ … upřednostňuje dialog před poučováním, dává prostor pro komunikaci.
ǟǟ … ukazuje vášeň pro předmět interpretace, avšak nevystupuje jako „mentor“ ani jako „zapálený
aktivista“.
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 16, 17, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31
7. Lektor na sobě pracuje (osobní rozvoj, další vzdělávání)
ǟǟ Každý lektor se snaží o maximální autenticitu – soulad mezi skutečnými a sdělovanými postoji.
Své případné osobní problémy si nechává pro sebe a nenechává se jimi ovlivnit při práci.
ǟǟ Lektor se snaží slušně vypadat i dobře mluvit, aby žádným způsobem neodrazoval účastníky od
interpretace.
ǟǟ Každý lektor je alespoň občas kritický sám k sobě i k programu. Snaží se neupadnout do stere-
otypu a hledá další možnosti, jak program inovovat či změnit.
ǟǟ Lektor se průběžně vzdělává a zdokonaluje v profesních kompetencích a odborných vědomostech.
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 15, 31
8. Lektor se přírody ani trvale udržitelného rozvoje nebojí (podmínky a prostředí pro výuku)
ǟǟ VP probíhá v příjemném prostředí.
ǟǟ Je-li to možné a z hlediska programu přínosné, program preferuje přímý kontakt s přírodou
před vnitřními prostory.
strana: 64
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek
ǟǟ Ve vnitřních prostorách střediska jsou preferovány pomůcky estetické, přírodní, či odrážející
zásady (trvale) udržitelného rozvoje (tzn. např. recyklovaný papír, vícenásobně použitelné po-
můcky, dřevo – leč nikoliv mahagonové atd.).
ǟǟ Z provozu střediska musí být patrná snaha o promítnutí zásad (trvale) udržitelného rozvoje do
praxe (místní produkty, třídění odpadu atd.).
–– Viz otázky v hodnoticí tabulce: 11, 13, 14
HODNOTICÍ TABULKA PRO VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY
NÁVŠTĚVNICKÝCH STŘEDISEK
(vytvořená na základě tabulky pro vnitřní potřebu Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina,
součástí verze pro ekologické výukové programy je i manuál k použití hodnotící tabulky)
Datum: Hodnotící (pracovní) pozice:
Název programu: Účastníci:
Pracoviště: Počet účastníků:
Lektor:
Ukazatele Dílčí jevy Hodnocení Doplňující
připomínky
Plánování 1 Formulace cílů VP (vhodná formulace, návaznost na interpretaci rozměr) 54321
a příprava VP 2 Promyšlený systém hodnocení dosažení svých cílů 54321
3 Písemná podoba VP 54321
Obsah VP 4 Odborná správnost a aktuálnost 54321
5 Obsah adekvátní věku účastníků, cílům, tématu a délce VP 54321
Metody 6 Návaznost na vzdělávací standardy pro školství (je-li aplikovatelné) 54321
a formy VP 7 Metody adekvátní věku účastníků, cílům, tématu a délce VP 54321
8 Využívání aktivizujících a interaktivních metod 54321
Příhodné 9 Vyváženost používaných metod (pohybové, přemýšlivé, tvůrčí) 54321
podmínky 10 Týmová práce 54321
Účinnost 11 Přímý kontakt s přírodou, s živými i neživými přírodninami 54321
motivace 12 Praktické činnosti 54321
13 Kvalitní učební pomůcky (estetické, bezpečné, ekologicky šetrné, praktické) 54321
Interakce 14 Příjemné prostředí 54321
a komunikace 15 Soulad mezi sdělovanými postoji a chováním lektora v průběhu programu 54321
16 Propojení teorie a praxe 54321
Zpětná vazba 17 Využití znalostí, dovedností a zkušeností účastníků 54321
18 Představení střediska, lektorů a programu 54321
Vystupování 19 Ujasnění pravidel chování a komunikace mezi lektory a účastníky 54321
lektora 20 Navození obousměrné komunikace 54321
21 Podpora spolupráce a komunikace mezi účastníky 54321
Struktura VP 22 Možnost (prostor) a podpora (ze strany lektora) vyjádřit svůj názor, nápad 54321
a jiné 23 Rozvoj schopnosti naslouchat druhému 54321
24 Ujasnění role dalších účastníků VP včetně žádosti o zpětnou vazbu 54321
25 Vnímavost situace 54321
26 Kladná zpětná vazba na aktivity účastníků související s programem 54321
27 Závěrečné reflexe či opakování (s aktivní účastí přítomných) 54321
28 Pohyb lektora 54321
29 Kultivovaná mluva, hlas lektora 54321
30 Písemný projev lektora 54321
31 Celkový dojem 54321
32 Realizovaná struktura VP (např. cíl, motivace, činnosti, závěr) a dosažení cílů
33 Jiné (připomínky, které nevystihuje žádný z předešlých bodů) volná odpověď
volná odpověď
strana: 65
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek
Pro sestavování obsahu a volby vhodných metod programů návštěvnických středisek je potřeba při-
hlížet rozumové vyspělosti účastníků programu. Na základě zjištění vývojové psychologie byla sesta-
vena následující tabulka doporučených a diskutabilních metod:
věková charakteristika efektivní metody diskutabilní metody návštěvnická
skupina a obsahy programů a obsahy střediska
interpretace
0-3 roky rozvoj základního modu vztahování rozšíření pojmu „dobrý svět“ vzdělávací aktivity, snaha prostředí pro kontakt
se ke světu, poznávání rolí: já, malá i na přírodní prostředí – naučit či fixovat jiné než dětí s přírodou
sociální skupina, ostatní umožnění základního kontaktu základní návyky – vodou, půdou,
s půdou, rostlinami, zvířaty rostlinami a živočichy
(kteří zaujmou)
4-6 let budování konzistentního obrazu světa; kontakt dětí s přírodním krátkodobý program krátkodobý silný
díky omezenému vědomostnímu prostředím – hry, vlastní zaměřený na vzdělávání emotivní zážitek (např.
aparátu se tak děje z velké části poznávání, dotýkání, cítění či získávání návyků – kontakt se zvířetem,
fabulací, tvorba základních návyků; přírody; děti výborně reagují, ale možnost práce s vodou,
budování vztahů k jednotlivým děti se mnohem lépe učí takřka nic si neodnáší; blátem),
fenoménům, učení se děje „tady a teď“ spolu s dospělým, je proto představení konceptů, tematické prvky
děti nedokáží třídit informace – detail vhodné zapojit do programu které jsou mimo přímou pro rozvoj motoriky
je stejně důležitý jako celek, realita jako i rodiče, podpořit jejich roli při zkušenost (globální (prolézačky,
fikce interpretaci oteplování, co je jednoduché úkoly)
v podzemí)
7-11 let poznávání světa jako jediné správné využití kognitivního potenciálu programy zaměřené na poznávací programy,
reality (naivní realismus) ke které se pro zájem o přírodu; zpochybňování reality, ideálně v přirozeném
netvoří alternativy, enormní schopnost poskytnutí nevšedních na svět mimo přímou prostředí – nelze však
a touha po získávání informací, které pohledů na svět (mikrosvět, zkušenost dětí u nich přeceňovat
již umí třídit, vypjatá soutěživost svět podzemí) trvalost vlivu;
(sebepojetí budované na úspěchu
v soutěži = ocenění dospělých)
11-15 let sebepojetí osobnosti již není závislé poznávání důsledků činů programy zaměřené na programy poukazující
na „významných blízkých“ = tvorba jednotlivce, poznávání poznávání bez hlubších na neviditelné principy
idolů, důležitost sebeprezentace, rozvoj udržitelného/neudržitelného vazeb, zážitky bez vztahu fungování a jejich
metakognice – poznávání neviditelné fungování společnosti; k osobnosti důsledky, programy
stránky světa, tvorba hypotetických hledání souvislostí mezi jevy, zobecňující získané
světů; ochabuje zájem o poznávání disciplínami; poznatky a zážitky
zjevného, zvyšuje se zájem o poznávání i krátkodobý program může postavené na týmové
skrytého (mechanismy fungování) mít dlouhodobý vliv pokud je zkušenosti
správně zaměřen (jinak hrozí
opačný efekt)
15-20 let jasná konstituce sebepojetí a tvorba vizí zaměření na souvislosti programy založené na k programům pro
vlastní pozice ve světě; rozvoj soudů interpretace s životním stylem, konzumaci zážitku (byť předchozí věkovou
o soudech; důležitost sdělení je dána pokročilé způsoby poznávání zaujmou), prvoplánovitě skupinu se přiřazuje
mluvčím (médiem); absolutistické založené na poznávání mravoučné programy zřetelné propojení
nároky na sebe i okolí (všichni by metodik, pozitivní konkrétní (mělo by se dělat..), prosté teorie a praxe – lektor
měli..); postupný výběr životního stylu vzory (osobnosti, jejich činy sdělování informací žije co říká, inspirace
a filosofie a konkrétní nápady), vlastní pro každodenní život
pozitivní přínos pro společnost
– možnost dobrovolnického
zapojení, seznamování
s možnostmi ovlivnění okolí
osobnosti s vytvořenou životní filosofií, programy odkazující se na příliš detailní zaměření programy zvýrazňující
21 a více let různorodou znalostí všeobecného sdílené životní zkušenosti, na určitou oblast bez relevanci předmětu
kulturního základu (TV seriály, interpretace pro
programy, které od předmětu vztahu k dalším částem
osobnosti), řada účastníků programů interpretace přesahují zkušenosti účastníka každodenní život
má velmi hluboký vhled do určité k zobecnění, (dětem nevadí), (i v duchovní či
oblasti a individuální zkušenosti, informace, které dávají do mravoučné programy, inspirační rovině),
styl vnímání a komunikace je souvislosti různé jevy programy předkládající poskytnutí možnosti
diverzifikovanější než u předcházejících jednostranné názory hlubšího zkoumání
skupin
strana: 66
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek
Příklady vzdělávacích programů Chaloupky, o.p.s. v CHKO Žďárské vrchy:
Kdo se bojí vodou jít?
ǟǟ terénní výukový zeměpisně biologický program pro II. stupeň ZŠ
ǟǟ cílem je seznámit účastníky s řekou Fryšávkou, historií a současností využívání tekoucí
vody, jejími fyzikálními vlastnostmi a vodními živočichy a rostlinami
ǟǟ délka programu: 180 min
ǟǟ max. počet účastníků: 30 dětí
Putování řekou Fryšávkou začíná nedaleko vesnice Kadov a přivede nás ke mlýnu na Kuklíku.
Cestou se seznámíme s minulostí kraje, kdy v okolí stávaly milíře, těžila se a zpracovávala
železná ruda, pracovaly sklárny. Říčku budeme vnímat také očima geografa a biologa, zjistíme,
jak voda působí v krajině, prozkoumáme, co v ní i kolem ní žije a roste. Popřemýšlíme o vlivu
člověka na čistotu vody a na vznik povodní. Čas budeme mít také na vodní zážitky a pátrání po
kouscích strusky, která se zde ještě dá po staletích najít. Celý program probíhá ve vodě a v okolí
vody. Holínky a náhradní převlečení jsou podmínkou. Program rozvíjí vzdělávací oblasti Člověk
a příroda, Člověk a společnost, Člověk a svět práce.
Do pralesa na Žákovu horu
ǟǟ terénní exkurze pro všechny typy návštěvníků
ǟǟ cílem je seznámit účastníky s nejcennějším územím CHKO, pralesem a přirozenou obnovou
lesa a unikátním geografickým jevem bifurkačního území
ǟǟ délka programu: 4,5 hod
ǟǟ max. počet účastníků: 50 lidí
Terénní exkurze nás provede jedním z nejcennějších území Žďárských vrchů. Seznámíme se
s výjimečně zachovalým, již od roku 1933 chráněným segmentem přirozených pralesovitých
lesních společenstev vyšších poloh Žďárských vrchů, který je biotopem řady organismů, které
již z okolních porostů vymizely. Uvidíme, jak na mrtvém dřevě vyrůstá nový les. Navštívíme
„sraženou“ vodu, bifurkační území, odkud vody tečou do Severního i Černého moře. S sebou
nutno vzít repelent a dostatek občerstvení. Program rozvíjí vzdělávací oblasti Člověk a příroda,
Člověk a společnost.
strana: 67
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
8. Manuál pro tvorbu programu návštěvnických středisek
Sedm bran za tajemstvím přírody Litovelského Pomoraví
Tento program bude využívat všech instalací ve vnitřní i vnější expozici návštěvnického centra
a bude rozčleněn do samostatných témat, zpracovaných pro návštěvníky v průvodcovských
knížkách, které obdrží v případě zájmu na recepci. Základní program bude sestaven ze sedmi
tematicky zaměřených programů (jednoduchých průvodců, listů) a bude návštěvníkům sloužit
při pohybu v expozicích a formou zajímavých úkolů bude rodiče s dětmi vybízet k aktivnímu
vnímání přírody a jejímu poznávání vlastním vnímáním.
Příklad tematických průvodních listů:
7 bran k tajemství přírody:
I – Putování Litovelským Pomoravím.
II – Umění v krajině.
III – Po stopách větru.
IV – Do nitra Země.
V – Vlnění vody.
VI – Člověk a krajiny duše a těla, nitro.
VII – Společná porada.
strana: 68
9.
Metody studia návštěvníků
Termín návštěvníci v této kapitole pokrývá všechny, pro které interpretaci děláme. Tedy nejenom pro
ty, kteří do území chodí a interpretace je zajímá, ale i ty, které interpretace nezajímá a dokonce se týká
i těch, kteří si k nám zatím cestu nenašli. Výzkum je vhodné provádět ještě před tvorbou interpre-
tačního plánu, který definuje cíle interpretace a hlavní sdělení (viz kap. 4). Bez znalosti návštěvníků
nemůžeme cíleně zaměřit interpretaci s ohledem na jejich způsob chování, dovednosti a kognitivní
schopnosti. Hrozí tak, že se prostředky vynaložené na interpretaci minou cíle.
Nejdelší řadu kvalitativních výzkumů ve velkoplošných zvláště chráněných územích v ČR vytváří
a analyzuje kolektiv vedený Martinem Čihařem (např. Görner, Čihař 2010).
Kvalitní tematickou interpretaci si nelze představit bez poznání návštěvníků – jim přizpůsobujeme
výběr témat interpretace i způsoby prezentace, tedy média interpretace. Studia návštěvníků, zejména
muzeí, se začínají v rozvinutých zemích rozmáhat od 80. let minulého století, v 90. letech pak bylo
založeno dokonce několik národních institucí zabývajících se touto oblastí. Úzce to souvisí s posunem
od interpretace zaměřené na sbírky k interpretaci pro návštěvníky – centrem pozornosti se místo
předmětu interpretace začíná stávat návštěvník.
strana: 69
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
9. Metody studia návštěvníků
9.1. Členění návštěvníků
Položíme-li si otázku, kdo jsou naši návštěvníci, záhy zjistíme, že na ni nedokážeme odpovědět bez
toho, že bychom si vytvořili zjednodušující kategorie. Každý z nás je natolik unikátní, s ohledem na
sociální vědy by se dalo říci mnohorozměrný, že je potřeba si zúžit úhel pohledu a sledovat návštěv-
níky jen z určitého úhlu.
Podobně jako v marketingu, kde se hovoří o segmentaci trhu, můžeme návštěvníky rozlišovat podle:
demografických údajů
ǟǟ věk, pohlaví, vzdělání, zaměstnání, rodinný status, ekonomickou závislost na druhých osobách,
etnický původ apod.
lokality
ǟǟ místní / cizinec,
ǟǟ z jaké vzdálenosti přijíždí a na jak dlouho
socioekonomický status
ǟǟ většinou se využívá standardního členění v marketingu
vzdělávací souvislosti
ǟǟ na výletě se školou / ve volném čase, 1., 2. stupeň ZŠ, SŠ, VŠ
zvláštní zájmy
ǟǟ vlastní zájem o nové poznatky, specialista, organizovaná skupina se smíšeným zájmem,
člen místní neziskové organizace
psychické aspekty
ǟǟ životní styl, názory, postoje
Podíl návštěvníků v jednotlivých skupinách se zjišťuje klasickými metodami studia trhu v marketingu.
Přirozeně nelze členit návštěvníky podle všech výše uvedených skupin. Uměním je právě vybrat
si vhodné proměnné (skupiny), s ohledem na to o co nám v interpretaci jde.
Častým úkolem přitom bývá odhad počtu návštěvníků v případě investice do interpretace (moderni-
zace, nové zařízení). V tom případě se nejprve definují cílové skupiny a u nich se sleduje počet těchto
osob na okolních turistických atrakcích a množství bydlících v různé dojezdové vzdálenosti násobeno
pravděpodobností příjezdu. Svoji roli přirozeně hraje i dostupnost „produktu“, v našem případě tedy
interpretace, a to jak dostupnost finanční, tak i intelektuální či fyzická.
Sebelepší projekce počtu návštěvníků však zůstává odhadem a některé rozsáhlé projekty v zahraničí
(např. Millenium Dome v Londýně) ukazují, že tento odhad může být velmi nepřesný. Na řadě příkladů
se navíc ukazuje, že zájem o atrakci může po fázi růstu vystřídat fáze snižování zájmu. Velkou roli
ovlivňující každoročně počty návštěvníků může ovšem hrát v určitých lokalitách i počasí (deštivý rok)
strana: 70
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
9. Metody studia návštěvníků
nebo třeba negativní informace v médiích o určité destinaci (např. informace o tom, že na Moravě jsou
povodně, mohly vést k poklesu počtu návštěvníků v Punkevních jeskyních, ačkoliv k rozvodnění toků
v této části Moravy nedošlo, ale turisté hromadně odříkali rezervace).
9.2. Velikost vzorku
Relevantní velikost vzorku je závislá na množství operací, které jsou poté se vzorkem prováděny
(Disman, 2000), zejména se to týká srovnávání odpovědí jednotlivých skupin návštěvníků. Minimální
vzorek pro akceptovatelnou hladinu statistické významnosti je 350 respondentů. Jedná se o minimál-
ní vzorek, který umožní srovnávání odpovědí několika skupin respondentů a vyvozování základních
závěrů o odpovědích vzorku.
9.3. Průzkum pomocí dotazníku
Velmi užívanou metodou pro průzkumy návštěvníků je použití dotazníku, který s návštěvníkem vy-
plňuje proškolený tazatel. Návratnost odpovědí je v těchto případech vysoká (kolem 90 %). Pro ne-
zaujatost výsledků je velmi vhodné stanovit jasnou metodiku oslovování návštěvníků, např. oslovit
každého desátého, apod. V případě návštěvníků ze zahraničí je nutné mít dotazníky připraveny i v jiné
jazykové verzi a tazatelé by měli být schopni s nimi komunikovat.
Příklad otázek pro průzkum návštěvníků v CHKO
1. Jaké jsou dva převažující důvody Vaší návštěvy Podblanicka?
1 poznávání přírody a jejích krás 2 klid a odpočinek 3 poznávání kulturního bohatství
6 jiný (vypište):
4 sportování 5 služební cesta
2. Jak často Podblanicko (kterékoliv místo) navštěvujete?
1 jsem zde poprvé 2 jezdím sem jednou za rok či několik let 3 jezdím sem několikrát za rok
4 jezdím sem častěji (alespoň 10× ročně) 5 bydlím zde
3. S kým jste na výletě dnes?
1 sám 2 s partnerem(kou) 3 s rodinou, včetně ......dětí do 15 let (doplňte počet)
5 organizovaná akce, ve větší skupině (více než 10 osob)
4 ve skupince přátel či příbuzných bez dětí
6 jinak
4. Jaká je délka vašeho pobytu v regionu? 4 3–7 dní 5 déle než 7 dní 6 bydlím zde
1 několik hodin 2 1 den 3 2 dny
5. Pokud Vás zaujme nějaký program či místo, jste schopni změnit své plány:
1 jednoduše 2 s obtížem 3 vůbec
strana: 71
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
9. Metody studia návštěvníků
6. Jaké aktivity během svého dnešního pobytu v okolí Blaníku hodláte dělat nebo jste dělal(a)?
(možno vybrat i více variant)
1 procházka na jeden z Blaníků 2 delší výlet pěšky (více než 2 hodiny) 3 cyklovýlet
4 návštěva rozhledny 5 návštěva muzea/pamětihodnosti 6 návštěva obchodu/restaurace
7 jiné (upřesněte):
8 nevím
7. Kdyby Podblanicko nabízelo více aktivit, kterých byste se rád(a) zúčastil(a)? (možno vybrat i více variant)
1 návštěva informačního centra 2 videoprogram o místních zajímavostech
3 návštěva expozice o Podblanicku 4 program o místních tradicích
5 povídání průvodce u informačního centra 6 speciální program pro děti
7 procházka s průvodcem (upřesněte až 2 oblasti zájmu): 7evývoj krajiny;
7azákladní informace o oblasti; 7b historie; 7crostliny; 7dpozorování ptáků;
7f jiná:
8. Domníváte se, že do nejohroženějších částí CHKO by měl být přístup: 4 nevím
1 zcela vyloučen 2 umožněn pouze s průvodcem 3 možný bez omezení
5 umožněn jinak:
9. Jak daleko od tohoto místa budete dnes nocovat? (časový údaj závislý na vašem dopravním prostředku)
1 do 30 minut 2 1 hodinu cesty 3 více než 2 hodiny cesty 4 ještě nevím
10. V jakém zařízení jste při svém pobytu ubytován(a)?
1 vlastní chata/chalupa/u známých 2 malý penzion/v soukromí 3 hotel (nad 40 lůžek)
4 ve stanu/v kempu/obytném voze 5 nikde (jednodenní návštěva z domova)
11. Jakým způsobem jste se sem dopravil(a)?
1 hromadnou dopravou 2 zájezdovým autobusem 3 vlastním autem/motocyklem 4na kole
5pěšky 6jinak (upřesněte):
12. Jak velká je obec, ve které bydlíte?
1 méně než 2 000 obyvatel 2 2001 až 10 000 obyvatel 3 10 001 až 100 000 obyvatel
4 100 001 až 1 000 000 obyvatel 5 nad 1 000 000 obyvatel
9.4. Výsledky průzkumu návštěvníků v CHKO
V červenci 2010 proběhl orientační průzkum návštěvníků v pěti CHKO (Bílé Karpaty, Blaník, Čes-
ký kras, Jeseníky, Jizerské hory) s cílem pojmenovat hlavní skupinu návštěvníků uvažovaných domů
přírody. I když data z těchto rychlých průzkumů je třeba vyhodnocovat se značnou opatrností (sběr
dat jenom víkendu a o prázdninách, vliv počasí, apod.), výsledky poskytují zajímavou charakteristiku
potenciálních uživatelů návštěvnických středisek.
strana: 72
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
9. Metody studia návštěvníků
Pro uvažovaný dům přírody v Českém krasu (Koněprusy) byly například některé z výsledků následující:
ǟǟ těžiště návštěvníků bylo ve věkové kategorii 25–45 let,
ǟǟ podíl respondentů s dětmi do 15 let je téměř poloviční,
ǟǟ až 85 % podíl návštěvníků, kteří jsou na místě poprvé či po delší době, umožňuje soustředit
úsilí v oblasti interpretace do expozice a interpretace v okolí domu přírody spíše než jednorázo-
vých událostí a bohaté programové nabídky,
ǟǟ 83 % návštěvníků přijelo vlastním vozem, 3,5 % na jízdním kole,
ǟǟ většina návštěvníků přijíždí do Koněpruských jeskyní se zájmem o poznávání přírody,
ǟǟ téměř třetina návštěvníků počítá s platbou za služby (restaurace, nákup suvenýrů), což je příle-
žitost pro finanční udržitelnost domu přírody,
ǟǟ byť je zájem o poznávání přírody a jejích krás návštěvníky deklarován, kromě návštěvy jeskyní
s dalším poznáváním přírodních hodnot oblasti respondenti spíše nepočítají,
ǟǟ většina návštěvníků by uvítala rozšiřující informace o Českém krasu, tedy informace jdoucí nad
rámec obdivu přírodních krás Koněpruských jeskyní.
ǟǟ relativně vysoký zájem je o expozici, avšak aktivnější formy programu (exkurze s průvodcem)
by se zúčastnila většina dotazovaných.
Výzkum návštěvníků v dalších CHKO ukázal, že situace v každé lokalitě je výrazně odlišná a je tomu
potřeba přizpůsobit obsah expozice i rozsah činnosti návštěvnického centra. To jenom potvrzuje nut-
nost individuálního přístupu k plánování jakékoli interpretace.
strana: 73
10.
Metody sledování úspěšnosti interpretace
10.1. Proč sledovat úspěšnost interpretace?
V posledních letech je do interpretace místního dědictví investováno nemálo finančních prostředků.
Můžeme říci, že všechny investice byly efektivní a výsledná interpretace pro návštěvníky přitažlivá?
Ať už se rozhodneme pro kterýkoli druh interpretace, vždy by nás mělo zajímat, jak je naše snažení
úspěšné a efektivní. Můžeme se tak do budoucna poučit z předchozích chyb při tvorbě interpretace, ale
také jednoduše prokázat těm, kteří na interpretaci přispěli, že jejich peníze byly využity efektivně.
10.2. Kdy sledovat úspěšnost?
ǟǟ V počátečním stádiu – může nám pomoci ujasnit naše interpretační cíle (např. bude toto téma
někoho zajímat? Jak moc o něm budoucí publikum ví?). Takovéto šetření nám může ušetřit poz-
dější zklamání nad nezájmem o naše materiály.
ǟǟ Během zpracování (tzv. opravné) – po navržení konkrétních metod a cílů, si zase můžeme ově-
řit, zda jsme zvolili dobře množství informací, grafickou podobu, náročnost textu, terminologie
apod.
strana: 74
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace
ǟǟ Po dokončení interpretace – zaměřené především na efektivnost interpretace, plnění vytyče-
ných cílů a sledování reakce návštěvníků. Takovéto hodnocení může být zopakováno znovu
například s ročním odstupem. Tím se ukáže nakolik byl počáteční zájem navýšen například
vlivem reklamy a propagace. Hodnocení interpretace po jejím dokončení se budeme věnovat
v další části textu.
Co lidé chtějí vědět o pijavicích a bojí se zeptat?
Vzdělávací centrum ECHO Lake Aquarium ve Vermontu připravilo expozici o různých živoči-
ších, kteří se živí krví – „bloodsuckers“. Jedním exponátem bylo i akvárium s živými pijavicemi.
Kolem akvária byly umístěny cedulky s otázkami ze života pijavic a odpovědi na ně. Jaké otázky
byste umístili kolem akvária vy?
Nejlépe je zeptat se samotných návštěvníků, co je zajímá. Takže během prvních dnů po otevře-
ní expozice seděl u akvária člověk, který poslouchal o čem se lidé baví a odpovídal na jejich
otázky. Dotaz proč pijavice vylézají z jezera za úplňku by jistě autora výstavy (biologa) nena-
padl. Ale překvapivě šlo o rozšířený mýtus mezi lidmi a tedy vhodnou otázku k umístění vedle
akvária s těmito „krvelačnými“ potvůrkami.
10.3. Jak sledovat úspěšnost?
Pro hodnocení naší úspěšnosti v interpretaci můžeme využít hned několik metod. Volba konkrétní
metody by vždy měla záležet na tom, na jaké otázky chceme znát odpověď. Obecně můžeme metody
sledování úspěšnosti interpretace rozdělit na přímé a nepřímé. Data, která díky nim získáme, dělíme
na kvantitativní a kvalitativní.
Kvantitativní data vycházejí z měření či počítání, mají číselnou podobu a nebo je lze na čísla lehce
převést. Takováto data můžeme statisticky vyhodnotit.
Kvalitativní data mají oproti tomu pouze slovní podobu, jedná se o různé pocity, názory, postoje či vní-
mání. Taková data vyžadují zcela odlišný typ analýzy a ve výsledku je třeba je vhodně interpretovat.
10.3.1. Nepřímé metody hodnocení
Při užití nepřímých metod jsou návštěvníci např. pozorováni či posloucháni bez jejich vědomí. Můžeme
tak sledovat jejich autentické chování a reakce. Sledováním můžeme pověřit konkrétního pracovníka,
nebo ho provádět specializovanou technikou. S použitím audiovizuální techniky ale vystává proble-
matika etiky takového sledování. Návštěvníci by měli být o této skutečnosti informováni, ale vědomí,
že jsou jejich reakce monitorovány, může jejich chování ovlivnit. Pro vyhodnocení této metody je vhod-
né si vytvořit škálu několika typů chování, podle které můžeme chování návštěvníků zaznamenat.
Taková škála typů chování může vypadat následovně:
ǟǟ panely nečte
ǟǟ prohlíží jen obrázky
ǟǟ čte zhruba, letmo prohlíží obrázky
ǟǟ čte celé
ǟǟ hlasitě předčítá druhým
strana: 75
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace
Je vhodné si zaznamenávat také další postřehy o chování návštěvníků, např.: dotýká se expozice, fotí
si ji. Zajímavým způsobem, jak sledovat přitažlivost interpretace, je průběžné sledování bezprostřed-
ního okolí, např. jak moc je okolí naučné tabule vyšlapané, nebo zda je krycí sklo plné otisků dětských
rukou.
Úspěšnost interpretace můžeme také měřit. Například můžeme stanovit:
1. Přitažlivost panelu v procentech
(počet návštěvníků jež se u panelu zastaví / celkový počet procházejících) × 100
2. Sílu panelu v procentech
(průměrný čas, který u expozice stráví 1 návštěvník / čas potřebný na podrobné pročtení) × 100
Samotná informace, že u konkrétního panelu tráví lidé mnoho času, však pro nás nemusí být vždy
jen pozitivní. Návštěvníci se u něj nemusí zdržovat proto, že je panel poutavý, graficky zajímavý apod.,
může to být způsobeno naopak tím, že je v něm příliš mnoho textu, návštěvník mu nerozumí a je pro
něj nepřehledný.
Je třeba si uvědomit, že i u pěkně provedených naučných stezek průměrná přitažlivost panelů má-
lokdy přesáhne 50 %. Síla panelu pak často činí kolem 40 %, jak ukazují např. nedávné zkušenosti
z naučné stezky na Rejvízu a Pradědu v Jeseníkách.
Výhody nepřímých metod
ǟǟ pozorujeme autentické chování a reakce,
ǟǟ pokud máme k dispozici odpovídající techniku, může sledování provádět pouze jedna osoba,
ǟǟ sami si zvolíme časové období jež chceme vyhodnotit.
Nevýhody nepřímých metod
ǟǟ velice náročné na pozornost pozorovatele (obzvlášť při vysoké frekvenci návštěvníků),
ǟǟ může být časově náročné, tedy i drahé,
ǟǟ je tu snad i etický problém týkající se narušení soukromí návštěvníků,
ǟǟ nedozvíme se jen to co nás zajímá, v datech je velké množství „balastu“.
10.3.2. Přímé metody hodnocení
Druhým typem sledování úspěšnosti interpretace jsou přímé metody. Pokud chceme vědět, co si lidé
myslí, není nic jednoduššího než se jich přímo zeptat. A i zde se nám nabízí hned několik možností.
10.3.2.1. Interaktivní testovací zařízení
Většinou se jedná o počítačová zařízení, která mají návštěvníky „prozkoušet“ po zhlédnutí interpreta-
ce. Ideální je použít takový typ sledování u těch druhů interpretace, kde jste si kladli za cíl návštěvníky
i něco nového naučit.
Výhody interaktivních testovacích zařízení
ǟǟ pro návštěvníky zábava,
ǟǟ vhodně kladené otázky mohou prohloubit učení,
ǟǟ poměrně snadné vyhodnocení – hned máme data v elektronické podobě.
strana: 76
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace
Nevýhody interaktivních testovacích zařízení
ǟǟ finančně náročnější,
ǟǟ potřeba vhodné techniky a její údržby,
ǟǟ metoda není zcela přesná (někteří zkoušejí vícekrát, průzkumu se účastní jen dobrovolníci),
ǟǟ navíc hrozí vandalismus zařízení.
10.3.2.2. Rozhovory
Existují 3 základní typy rozhovorů:
ǟǟ formální,
ǟǟ neformální a
ǟǟ rozhovory s cílovou skupinou.
Formální, neboli řízený rozhovor většinou probíhá buď ústně, nebo telefonicky. Tazatel klade ná-
vštěvníkovi konkrétní otázky a z jeho odpovědí vybírá vše podstatné a tyto informace si následně
zaznamenává, rozhovory si může také nahrávat (se svolením návštěvníka).
Výhody formálního rozhovoru
ǟǟ otázky můžou být i poměrně složité (tazatel je dovysvětlí),
ǟǟ zjistíme odpovědi přesně na to, co chceme,
ǟǟ vhodná metoda pro zaznamenávání otevřených otázek,
ǟǟ respondenti jsou ochotnější než když mají vyplňovat dotazník.
Nevýhody formálního rozhovoru
ǟǟ časově náročné a tedy i nákladné,
ǟǟ hrozí zkreslení dat (respondenti často odpovídají to co si myslí, že chceme slyšet),
ǟǟ náročnější na schopnosti tazatele, respondenti se často rozpovídají až moc (nutná empatie
tazatele).
Neformální rozhovor je naopak často prováděn skrytě – respondent je kontaktován jakoby mimocho-
dem. Takový rozhovor nemá danou strukturu a je to spíš takové vyprávění o všem možném, přičemž
tazatel se nenápadně snaží stočit téma k otázkám jež ho zajímají.
Výhody neformálního rozhovoru
ǟǟ dostáváme autentičtější odpovědi než u formálního rozhovoru, lze tak probírat i citlivější otázky
Nevýhody neformálního rozhovoru
ǟǟ tazatel musí být dobrý herec,
ǟǟ je třeba s dalším dotazováním počkat až původní respondent opustí nejbližší okolí,
ǟǟ vyžaduje hodně času = nákladné,
ǟǟ respondenti jsou často lehce ovlivnitelní – hrozí, že je tazatel i nechtěně navede na jiné názory,
ǟǟ výsledky takového rozhovoru se dají jen těžko zobecnit,
ǟǟ často se nám nepodaří zeptat se na vše co nás zajímá,
ǟǟ v neposlední řadě je zde opět otázka etiky.
strana: 77
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace
Posledním typem je rozhovor s cílovou skupinou (tzv. focus group). Jde v podstatě o skupinový roz-
hovor na určité téma, kterého se účastní několik osob (většinou do deseti). Členové skupiny musí být
do určité míry homogenní (jde o to, aby reprezentovali určitou názorovou část, např. rodiny s dětmi
do 10 let, místní obyvatelé, děti do 15 let). Moderátor takové diskuze má stanovenou představu struk-
tury plánovaného rozhovoru, které by se měl po celou dobu držet. Na rozdíl od strukturovaného
rozhovoru však má volnější ruku v kladení dotazů a může rozhovor dle potřeby směrovat k tématům,
jež jsou publiku bližší. Moderátor by se měl vyhýbat otázkám, na něž jde odpovědět pouze ano či ne.
Rozhovory bývají většinou nahrávány nebo natáčeny na video a později vyhodnocovány. Je třeba ta-
kový rozhovor provést s několika skupinami. Rozhovor by měl probíhat ve formálním, ale příjemném
prostředí, neměl by trvat déle než 1,5 h a na konci by měli účastníci dostat nějakou drobnou odměnu
za ochotu a ušlý čas.
Výhody rozhovoru s cílovou skupinou
ǟǟ ideální pro použití sledování interpretace během její přípravy,
ǟǟ poskytuje kvalitní zpětnou vazbu o tom jak je interpretace účinná,
ǟǟ doptáme se na to, co nás zajímá,
ǟǟ rozhovor můžeme směrovat de facto kam chceme,
ǟǟ účastníci se vzájemně podněcují k dalšímu přemýšlení,
ǟǟ lze provést i s dětmi,
ǟǟ levnější než formální a neformální rozhovory – stačí méně opakování.
Nevýhody rozhovoru s cílovou skupinou
ǟǟ časově náročné a to jak provedení, tak analýza dat,
ǟǟ vyžaduje záznamovou techniku,
ǟǟ moderátor musí být kvalitní, nesmí respondenty příliš ovlivňovat, musí být konzistentní u ně-
kolika skupin po sobě,
ǟǟ je potřeba zajistit vhodný prostor a účastníky diskuze.
10.3.2.3. Dotazování
Poslední přímou metodou sledování úspěšnosti je dotazování prostřednictvím dotazníku. Své názory
respondent vyplňuje přímo do dotazníku. Většinou se jedná o kombinaci otevřených a uzavřených
otázek. Na uzavřené otázky se odpovídá většinou zaškrtnutím jedné z možností (nebo i více pokud je
to žádoucí). Buď vybíráme z možností ano či ne, dalšími způsoby může být zhodnocení míry našeho
souhlasu, či nesouhlasu s určitý tvrzením (příklad škály: rozhodně ano, spíše ano, spíše ne, rozhodně
ne, nevím). Poslední možností je v zadání otázky nabídnout např. 5 různých tezí a respondenty požá-
dat o jejich seřazení dle různých kritérií (viz příklad v kapitole 8).
Dotazník můžeme rozesílat poštou či přes internet, nebo ho přímo rozdávat návštěvníkům tazatelem, který
je ihned po vyplnění posbírá zpět. V případě rozesílání musíme počítat s velmi malou návratností.
Výhody dotazování
ǟǟ získáme názory na konkrétní otázky a to v podobě, kterou si sami vybereme,
ǟǟ během krátkého času oslovíme mnoho potencionálních respondentů a získáme odpovědi na
velké množství otázek.
strana: 78
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace
Nevýhody dotazování
ǟǟ poměrně zdlouhavé přepisování dotazníků do elektronické podoby,
ǟǟ nutnost velkého počtu vytištěných dotazníků,
ǟǟ je třeba dodržet alespoň minimální počet respondentů,
ǟǟ musíme počítat s poměrně velkým počtem odmítnutí ze strany návštěvníků – dotazníková šet-
ření se používají poměrně často v různých marketingových službách.
Rozhovory a dotazování bychom měli provádět na klidnějších místech, ne příliš exponovaných slunci
či větru. Hodí se například altánek či lavičky, ideální je dotazování v místech, kde lidé běžně odpočívají
(např. na rovince nad kopcem, u občerstvení). Chceme znát ucelený názor návštěvníků na naši inter-
pretaci, takže průzkum vždy provádíme až v místech, kde už mají návštěvníci většinu trasy za sebou.
Nicméně průzkum není vhodné nechávat na poslední chvíli, např. na parkovišti těsně před odjezdem.
Rozhovory a dotazování můžeme provést jednorázově, nebo se na stejnou lokalitu vracet opakovaně,
pokud to má pro nás smysl (např. při změně interpretace, sezónním charakteru návštěvnosti). To si
však žádá obdobné podmínky. Neměli bychom například poprvé dotazovat v neděli, kdy se dá očeká-
vat velký podíl rodin s dětmi na výletě, a podruhé třeba v úterý, kdy jsou návštěvníci většinou úplně
odlišní. Také bychom se měli dotazovat za obdobného počasí.
Při našem průzkumu bychom se měli pokusit získat co nejvíce respondentů. Za minimum se obvykle
považuje 50 vyplněných dotazníků na den. Optimum si lze odvodit zhruba jako dvojnásobek minima,
tedy někde okolo 100 dotazníků. Čím větší vzorek dotázaných návštěvníků však budeme mít, tím spíše
můžeme brát výsledné názory za reprezentativní.
Při malé frekvenci návštěvníků můžeme provést dotazování každého příchozího, tzv. census. Pokud
to však není možné, budeme dotazovat pouze určitý vzorek z příchozích. Metodika takového výběru
by měla být dána ještě před začátkem dotazování. Výběr respondentů může být čistě náhodný, nebo
určitým způsobem usměrněný (např. dle věkových kategorií: 0–15, 16–25, 26–40…, nebo podle vztahu
k lokalitě sběru dat: místní vs. návštěvník). Můžeme přistoupit také na systematický výběr (vybereme
např. každého pátého). Při volbě typu výběru bychom měli vždy přihlédnout ke konkrétním cílům
našeho průzkumu. Měli bychom si předem ujasnit, zda chceme znát celkový názor všech návštěvníků,
nebo zda nás zajímají odlišnosti v názorech mezi různými druhy návštěvníků (rodiny s dětmi vs. skupi-
na dospělých), případně jestli se názory návštěvníků mohou měnit v průběhu týdne či roku (o víkendu
vs. v pracovních dnech, v létě vs. v zimě).
Další tipy k přímým rozhovorům / dotazování:
ǟǟ tazatel by měl být vhodně oblečen pro danou příležitost,
ǟǟ při oslovení návštěvníka by měl tazatel vždy stručně nastínit, pro jaký účel jsou data, sbírána
a zdůraznit (pokud se nejedná o skrytý rozhovor), že data jsou sbírána anonymně
ǟǟ je vhodné si zaznamenávat počet oslovených, kteří nás odmítli,
ǟǟ pokusit se omezit vyplňování jednoho dotazníku celou skupinou či párem,
ǟǟ každému respondentovi je nezbytné na závěr poděkovat a je vhodné mu sdělit, zda může vý-
sledky průzkumu někde vidět,
ǟǟ před zpracováním výsledků bychom měli vyřadit dotazníky které jsou vyplněny nesprávně
(chybí v nich mnoho odpovědí, místo jedné možné odpovědi jsou zaškrtnuté dvě apod.).
strana: 79
Zásady a metody interpretace se zaměřením na interpretaci přírodního dědictví a činnost návštěvnických středisek
10. Metody sledování úspěšnosti interpretace
10.4. Jakou metodu sledování úspěšnosti interpretace vybrat?
Žádnou z metod sledování úspěšnosti nemůžeme označit za jednoznačně nejvhodnější pro všechny
situace. Pro naše rozhodování jsou důležité v podstatě tři věci:
ǟǟ v jaké fázi příprav interpretace se zrovna nachází,
ǟǟ k čemu má náš výzkum sloužit – co se chceme dovědět,
ǟǟ kolik má finančních prostředků.
V počátečním stádiu je zřejmě nejvhodnější se zaměřit na cílové skupiny. Pokud si chceme ověřit
vhodnost zvolené interpretace v průběhu realizace (poutavost grafiky, apod.) můžeme makety naší
budoucí interpretace vystavit a sledovat, jak na ně návštěvníci reagují a provést s nimi několik formál-
ních či neformálních rozhovorů. V závěrečné fázi, tedy po dokončení projektu, je asi nejvhodnější pou-
žít kombinaci dotazníků, rozhovorů (tedy přímých metod) a sledování chování (nepřímých metod).
strana: 80
Literatura
Anonym. Branding biodiversity. The new nature message. 2010. Futerra Sustainability
Communications, UK.
Beck, L. and Cable, T.: Interpretation for the 21st Century, Fifteen Guiding Principles for Interpreting
Nature and Culture. 2002, second edition, Sagamor Publishing, Champaign, IL, USA.
Brochu, L.: Interpretative Planning: The 5-M Model for Successful Planning Projects. 2003.
Fort Collins: National Association for Interpretation.
Carter, J. Interpretace místního dědictví: Příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních
zajímavostí. Překlad a redakce českého vydání L. Ptáček. 2004. Pro Nadaci Partnerství ZO ČSOP
Veronica.
Caulton, T. Hands-on Exhibitions: Managing interactive museums and science centres. 1998.
London: Routledge.
David, L. Velková, E. Jednotný architektonický koncept – manuál pro navrhování návštěvnických
středisek AOPK ČR Dům přírody. 2009. – ms. [depon in AOPK ČR], Praha.
Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 2000. Praha: Karolinum.
Görner, T., Čihař, M. Monitoring udržitelného turismu v českých NP a tvorba indikátorového
systému pro hodnocení jejich managementu. in Rekreace a ochrana přírody, sborník z konference.
2010. Brno: Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně.
Gross, M., and Zimmerman, R. Interpretive Centers: The History, Design, and Development and
Nature and Visitor Centers. 2002. University of Wisconsin at Stevens Point.
Ham, S. Environmental interpretation: a practical guide for people with big ideas and small
budgets. 1992. Fulcrum Publishing.
Ptáček, L. Manuál místního průvodce. 2010. Slavonická renesanční společnost.
Tilden, F.: Interpretaing Our Heritage. 1957 first edition, 2007 fourth edition. The University of North
Carolina Press, Chapel Hill, USA.
Veverka, J.: Interpretive master planning: Interpretive Master Planning: The Essential Planning
Guide for Interpretive Centers, Parks, Self-Guided Trails, Historic Sites, Zoos, Exhibits & Programs.
1994. Tustin: Acorn Naturalists.
Weaver, S.: Creating great visitor experiences. A guide for museums, parks, zoos, gardens and
libraries. 2007, Left Coast Press, CA, USA.
strana: 81