Textová podoba smlouvy - Hlídač státu.

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál smlouvy stáhnete odsud

Záchranný program perlorodky říční

Margaritifera margaritifera

v České republice

2013
Tato aktualizace záchranného programu byla vytvořena ve spolupráci mezi Agenturou pro
ochranu přírody a krajiny České republiky, Ministerstvem životního prostředí, Výzkumným
ústavem vodohospodářským TGM a externisty.

Doporučená citace:
AOPK ČR (2013): Záchranný program perlorodky říční Margaritifera margaritifera
v České republice. 77 str., přílohy 1-10

Na aktualizaci záchranného programu se podíleli:
Mgr. Jan Švanyga (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)
Mgr. Ondřej Simon (Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.)
Mgr. Tereza Mináriková (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)
Ing. Ondřej Spisar, Ph.D. (externí spolupracovník záchranného programu)
Mgr. Michal Bílý, Ph.D. (Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.)

Spolupracovníci přípravy aktualizace záchranného programu, kteří se podíleli poskytnutím
konzultací, připomínek či korektur (v abecedním pořadí):

Bohumil Dort (externí spolupracovník záchranného programu, Gammarus, s.r.o.)
Ing. Karel Douda, Ph.D. (Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.)
doc. RNDr. Michal Horsák, Ph.D. (Masarykova univerzita)
Jaroslav Hruška (externí spolupracovník záchranného programu)
Mgr. Alena Peltanová (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)
RNDr. David Pithart, CSc. (Daphne ČR – Institut aplikované ekologie)
Mgr. Simona Poláková (Daphne ČR – Institut aplikované ekologie)
Ing. Jana Slezáková (Ministerstvo životního prostředí ČR)
Ing. Jan Šíma (Ministerstvo životního prostředí ČR)
Mgr. Jana Zmeškalová (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)

Foto na obálce: Ondřej Simon

i
OBSAH

PŘEDMLUVA........................................................................................................................ 1

SHRNUTÍ .............................................................................................................................. 3

ÚVOD.................................................................................................................................... 5

ČÁST ANALYTICKÁ ................................................................................................................... 5

1. VÝCHOZÍ INFORMACE PRO REALIZACI ZÁCHRANNÉHO PROGRAMU ...................... 5

1.1 Systematické zařazení............................................................................................. 5
1.2 Rozšíření druhu ....................................................................................................... 6

1.2.1 Celkové rozšíření ...........................................................................................6
1.2.2 Rozšíření v ČR...............................................................................................7
1.3 Biologie a ekologie druhu........................................................................................11
1.3.1 Nároky na prostředí......................................................................................11
1.3.2 Rozmnožování a životní strategie ................................................................14
1.3.4 Pohyb, migrace a demografické parametry ..................................................19
1.3.5 Role v ekosystému.......................................................................................20
1.4 Příčiny ohrožení druhu............................................................................................20
1.4.1 Exploatace ...................................................................................................20
1.4.2 Eutrofizace ...................................................................................................20
1.4.3 Chemické znečištění vod .............................................................................21
1.4.4 Nevhodný průběh teplotní křivky ..................................................................21
1.4.5 Eroze a sedimentace v tocích ......................................................................22
1.4.6 Nevyrovnaný vodní režim.............................................................................22
1.4.7 Narušení vápníkového metabolismu ............................................................22
1.4.8 Nedostatek vhodných hostitelských ryb........................................................23
1.5 Statut ochrany ........................................................................................................23
1.5.1 Statut ochrany na mezinárodním poli ...........................................................23
1.5.2 Legislativní aspekty ochrany druhu v ČR .....................................................24
1.5.3 Statut ochrany v ostatních zemích s recentním výskytem druhu ..................24
1.6 Dosavadní opatření pro ochranu druhu...................................................................24
1.6.1 Nespecifická ochrana...................................................................................24
1.6.2 Specifická ochrana.......................................................................................30

ČÁST NÁVRHOVÁ....................................................................................................................35

2. CÍLE ZÁCHRANNÉHO PROGRAMU ...............................................................................35

2.1 Kategorizace lokalit.................................................................................................36
2.2 Dlouhodobé cíle záchranného programu ................................................................37
2.3 Střednědobé cíle záchranného programu ...............................................................38

3. PLÁN OPATŘENÍ ZÁCHRANNÉHO PROGRAMU...........................................................42

3.1. Péče o biotop.........................................................................................................42
3.1.1 Celoroční péče na vybraných funkčních plochách........................................42
3.1.2 Zlepšení kvality vody a protierozní opatření .................................................43
3.1.3 Zlepšení potravního zásobení toků ..............................................................45
3.1.4 Zlepšení teplotního režimu toků ...................................................................47

3.2 Péče o druh ............................................................................................................48
3.2.1 Propopulační opatření ..................................................................................48
3.2.2 Záchranné transfery .....................................................................................50
3.2.3 Péče o destičky a klícky ...............................................................................51

3.3 Monitoring...............................................................................................................52
3.3.1 Dlouhodobé sledování kvality vody ..............................................................52

ii
3.3.2 Pravidelné kontroly stavu povodí..................................................................52
3.3.3 Bioindikace...................................................................................................53
3.3.4 Monitoring stavu submerzní vegetace na Teplé Vltavě ................................53
3.3.5 Sledování vývoje lučních porostů na vybraných plochách v povodí..............54
3.3.6 Komplexní inventarizace toků a ORP ...........................................................54
3.3.7 Ověřování přítomnosti perlorodky říční.........................................................55
3.3.8 Monitoring trvalých ploch (TMP)...................................................................55
3.3.9 Monitoring stavu populace pstruha potočního ..............................................55
3.4 Výzkum...................................................................................................................56
3.4.1 Potrava ........................................................................................................56
3.4.2 Prostředí a management..............................................................................56
3.4.3 Genetika a hostitelské vazby, studium populací perlorodek .........................57
3.5 Výchova a osvěta ...................................................................................................57
3.6 Ostatní opatření ......................................................................................................58
3.6.1 Databáze a publikace...................................................................................58
3.6.2 Řízení rizik ...................................................................................................59
3.6.3 Spolupráce s dalšími subjekty......................................................................60
3.6.4 Územní ochrana...........................................................................................60
3.6.5 Optimalizace personálních a finančních zdrojů ............................................61

4. PLÁN REALIZACE ...........................................................................................................63

5. LITERATURA ...................................................................................................................65

PŘÍLOHY:

Příloha 1: Lokality s juvenilní populací perlorodky říční v Evropě
Příloha 2: Mapa historického rozšíření perlorodky říční v ČR
Příloha 3: Mapa recentního rozšíření perlorodky říční v ČR
Příloha 4: Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu
Příloha 5: Monitoring chemických a fyzikálních parametrů
Příloha 6: Metodika monitoringu perlorodky říční
Příloha 7: Metodika polopřirozených odchovů
Příloha 8: Základní metody bioindikačních testů
Příloha 9: Celoroční péče na vybraných funkčních plochách.
Příloha 10: Zásady hospodaření v lesích a prevence havarijního znečištění
v povodích s výskytem perlorodky říční

upraveno k publikování na webu www.zachranneprogramy.cz ke dni 30.1. 2014
iii
PŘEDMLUVA

Perlorodka říční je představitelem fauny nejméně narušených potoků a řek. Zdaleka
nejde jen o čistotu vody. Vnímáme-li řeku pouze jako vodu tekoucí korytem, nemůžeme
nikdy pochopit tu úžasnou souhru všech dějů, které na sebe musí navazovat, aby umožnily
život perlorodek. Vše začíná již stékáním dešťových kapek po listech a kmenech stromů, kde
se obohacují o důležité složky, pokračuje průchodem vody půdou a kontaktem s životními
projevy mnoha druhů organizmů, obývajících půdní prostředí. Na celém procesu se
významně podílí vegetace a její opad. Když voda vystoupí prameny opět na povrch, dostává
se do dalšího kontaktu s organizmy, obývajícími prameniště a mělká koryta drobných
stružek. V pramenné oblasti se pak spolu mísí v určitém poměru málo mineralizované vody
z mělkých vodonosných vrstev a více mineralizované, vyvěrající z hlubších puklin
geologického podloží.

Aby mohly perlorodky žít v oligotrofních, tj. potravně chudých vodách, jsou pro ně
životně důležité nenarušené procesy přeměny organické hmoty v povodí a také prostupné a
kyslíkem dobře zásobené dno potoka či řeky. To musí být schopné zajišťovat pozvolný
pohyb vody s organickými suspenzemi drobnými komůrkami mezi zrny štěrku a písku a
poskytovat zde mladým perlorodkám útočiště i potravu. Mnoho také záleží na složení rybí
obsádky. Velcí vodní mlži potřebují určité druhy ryb k vývoji svých larev a rybí hostitelé je též
vynáší proti proudu toku, kam by se sami nedostali. Nesmí chybět ani vydra, čáp černý a
další predátoři, obměňující rybí obsádku, která by jinak získávala vůči těmto dočasně
parazitujícím larvám imunitu. Je to fascinující souhra dějů, které dávají přírodě její
jedinečnost.

Už v prvé polovině minulého století (1941) známý nestor českého rybářství a velký
propagátor ochrany perlorodek, Prof. MVDr. Václav Dyk, v jednom ze svých četných článků
vyzývá ochranáře přírody, aby se neprodleně začali zabývat záchranou zbytkových stavů
našich perlorodek, „...neboť již i tak to bude vykonáno v hodině dvanácté!“

Od té doby uplynulo více než 70 let a perlorodky tu ještě stále na některých místech
přežívají. Mohlo by se tedy zdát, že varování bylo přehnané. Ale přehnané opravdu nebylo!
Tito dlouhověcí mlži se v našich podmínkách dožívají 60 až 100 let. Dnes tu s námi přežívají
pouze staří kmeti, protože 40 až 50 let neprobíhá optimální reprodukce. Představme si, že by
tento stav nastal v lidské populaci. Má v takovém případě ještě vůbec smysl vynakládat velké
úsilí a nemalé finanční prostředky k záchraně živočišného druhu ve stavu blízkém vyhynutí?
Zvážíme-li navíc, že jde o druh, který již není schopen přinášet nějaký hospodářský prospěch
a jehož ochrana může omezovat různé podnikatelské aktivity?

Zkusme se však na celou záležitost podívat též z druhé strany. Nejen pro perlorodku
potřebujeme zlepšit stav zemědělské a lesní půdy, snížit úroveň eroze, upravit skladbu
lesních porostů a podstatně zvýšit kvalitu vody. Vše, co potřebujeme udělat pro záchranu
dlouhověkých mlžů, nám současně přináší přímý užitek. Navíc užitek mnohem cennější, než
dřívější pochybný zájem o perly. Správně vedený záchranný program může vést
k znovuobnovení přírodních procesů a zdravé krajiny na dosti velkých plochách vybraných
povodí a tedy i našeho zdravého a vyváženého životního prostředí. Samovolně se obnovující
populaci perlorodek pak můžeme považovat za jeden z přirozených indikátorů dosažení
tohoto stavu.

Ale čas k váhání už není skutečně žádný. Sám jsem se rozhodl v jednom takovém
povodí, ve starém, vydrami navštěvovaném mlýně u Zlatého potoka žít a sdílet osud

1
společně s posledními perlorodkami. Z vlastní zkušenosti teď vím, že pokud o to opravdu
stojíme, můžeme v takovém povodí vidět a zažívat neobyčejné věci, žasnout nad
dokonalostí přírody a spolu s ní cítit i rány, které jí často působíme. Vymírání ohroženého
druhu pak můžeme pociťovat podobně, jako ohrožení někoho blízkého, na kterém nám
opravdu hodně záleží. Snadněji pak pochopíme, že stojí za to sebrat všechny síly a dovést
dílo „v hodině dvanácté“ do zdárného konce. Svět by byl o dost chudší, kdyby se to
nepodařilo.

V Miletínkách 18. srpna 2013
Jaroslav Hruška

2
SHRNUTÍ

Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je sladkovodním dlouhověkým mlžem,
který je v České republice chráněn zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a
evropskou Směrnicí o stanovištích - 92/43/EEC v rámci soustavy NATURA 2000. Na území
České republiky se perlorodka říční v minulosti vyskytovala v povodí Vltavy, Labe, Odry a
Dunaje, často v deseti až sto tisícových koloniích. V současné době je její rozšíření omezeno
na několik dílčích lokalit v oblasti Vysočiny, Západních a Jižních Čech.

Biotopem perlorodky říční jsou živinami chudé (oligotrofní) horní části potoků a řek
pramenících na geologickém podloží s nízkým obsahem vápníku. Průměrná délka života
perlorodek se v našich podmínkách pohybuje kolem 50 až 80 let v závislosti na kvalitě
vodního prostředí. Životní cyklus perlorodky říční je poměrně komplikovaný. Parazitické
larvální stádium druhu potřebuje ke svému úspěšnému vývoji zdravou populaci hostitelské
ryby - pstruha obecného f. potoční (Salmo trutta m. fario). Mladé perlorodky tráví první část
svého života zahrabány ve štěrkopískovém dně a na povrch vystupují až jako téměř dospělí
jedinci. Ve všech vývojových fázích je perlorodka závislá na kvalitě vodního prostředí a s tím
související přírodní společenstva v povodí. Kromě nároků na vodu bez znečištění je její
existence a reprodukce závislá na dostupné potravě, kterou je organogenní detrit vznikající
v přilehlých biotopech. V praxi tedy ochrana perlorodky říční zahrnuje nejen opatření
podporující populaci druhu a jeho hostitelů, ale také opatření zlepšující kvalitativní parametry
obývaného vodního prostředí, včetně okolních terestrických biotopů s vazbou na toto
prostředí.

Vzhledem k výraznému úbytku počtu lokalit a celkovému zhoršení jejich stavu
v nedávné minulosti, který je dokumentován minimálně od padesátých let 20. století, byly v
osmdesátých letech zahájeny systematické aktivity vedoucí k ochraně populací i biotopu
perlorodky říční. Jednalo se zejména o lokality na Prachaticku, kde se doposud zachovaly
největší kolonie perlorodek středoevropského významu. Od roku 1993 pak probíhala první
etapa záchranného programu Margaritifera (Hruška 1993), od roku 2000 pak etapa druhá
(Absolon & Hruška 1999), na kterou navazuje tato, již třetí etapa, pro kterou je předkládán
aktualizovaný záchranný program zpracovaný dle nové metodiky Ministerstva životního
prostředí.

Početní oslabení populací perlorodky říční a úbytek kvalitních biotopů není jen
záležitostí České republiky, ale jedná se o celoevropský problém. V řadě sousedních zemí
jsou organizovány aktivity vedoucí k ochraně, zlepšení životních podmínek druhu a posílení
oslabených populací. Zkušenosti z těchto projektů, stejně jako poznatky předešlých
ochranářských aktivit organizovaných v rámci České republiky, byly uplatněny i v novém
záchranném programu.

Koncepce nově předkládaného záchranného programu perlorodky říční vychází
z předchozího dokumentu (Absolon & Hruška 1999) a je v souladu také s evropským
záchranným programem (Araujo & Ramos 2001). Důležité je si uvědomit, že jednotlivá
opatření nejsou cílena na záchranu druhu metodou ex situ prováděním umělých odchovů s
následným masivním posilováním přírodních populací. Při ekosystémovém pojetí ochrany
hraje klíčovou úlohu především ochrana samotného biotopu kriticky ohroženého druhu.
Záchrana perlorodky říční, jako volně žijícího živočicha, nemůže probíhat mimo její přirozené
lokality. Umělé kultivace by mohly způsobit degradaci populací. Stejně tak ochrana lokalit a
zlepšování stavu biotopu není možná bez přítomnosti druhu samotného, který je jediným
skutečným indikátorem kvality prostředí a účinnosti prováděných opatření. V tomto smyslu
tedy český záchranný program plně zapadá do kontextu ostatních evropských projektů.

Ze základní myšlenky ekosystémového pojetí ochrany vychází také nově
formulované cíle záchranného programu, které považují záchranu druhu za úspěšnou pouze
v případě obnovení přirozené reprodukce alespoň na třech lokalitách v rámci celé České

3
republiky. Tento cíl je z hlediska priorit záchranného programu důležitější než další podmínky
stavu populací. Aby bylo možno takového cíle dosáhnout, je třeba zajistit maximální péči těm
lokalitám, kde je obnovení stavu biotopu vhodného pro reprodukci perlorodek ve
střednědobém horizontu reálné. Z toho důvodu byly jednotlivé lokality rozděleny do tří
kategorií podle pevně daných kritérií (velikost populace a její věková struktura, úspěšný
průběh celé parazitární fáze vývojového cyklu, kvalita biotopu charakterizovaná fyzikálně-
chemickými parametry toku (zejména ročním průběhem teplotní křivky) a produkcí úživného
detritu v povodí.

Péče o lokality první a druhé kategorie (tj. o nejcennější populace a jejich biotopy) je
v rámci záchranného programu členěna na dva základní okruhy, na péči o druh (tzv.
propopulační opatření) a péči o biotop (management lokalit). Způsob realizace se liší
v závislosti na individuálním stavu biotopu a populace perlorodky říční na lokalitě. Pro
vyhodnocování efektivity realizované péče a jejího dopadu na biotop i samotný druh bude
prováděn pravidelný monitoring populací perlorodek, chemických parametrů vodního
prostředí a dle potřeby také sledování stavu populací hostitelských ryb. Důležité postavení
má v rámci záchranného programu rovněž aplikovaný výzkum, jehož cílem je zejména hlubší
pochopení procesů spojených s tvorbou a transportem detritu jako potravy perlorodky říční a
vývojem juvenilních jedinců v přirozených podmínkách. Tato komplikovaná problematika byla
v devadesátých letech v ČR dlouhodobě studována v polopřirozených systémech (Hruška
1992b, 1993) a zjištěné unikátní poznatky jsou základem dnes v zahraničí uznávané tzv.
České metody odchovů perlorodek od parazitární fáze až do doby nastupující plodnosti
(Hruška 1995a, 1999, 2000b).

Perlorodka říční je v České republice již po více jak třicet let objektem zájmu mnoha
biologů a nadšenců a v návaznosti na to také intenzivní snahy o její záchranu. Je jednou z
vlajkových lodí české ochrany přírody. Mimo zachování tohoto vzácného mlže v naší přírodě
je její záchrana také věcí cti České republiky na národním i celoevropském poli ochrany
přírody.

4
ÚVOD

Část analytická

1. Výchozí informace pro realizaci záchranného
programu

1.1 Systematické zařazení

Kmen: Mollusca – měkkýši
Třída: Bivalvia – mlži
Podtřída: Eulamellibranchiata – listožábří

Řád: Unionoida
Čeleď: Margaritiferidae – perlorodkovití

Rod: Margaritifera - perlorodka

K rodu Margaritifera náleží celkem 13 druhů (Graf & Cummings 2007):
Margaritifera margaritifera (Linnaeus, 1758) – perlorodka říční
M. auricularia (Spengler 1793)
M. dahurica (Middendorff 1850)
M. falcata (Gould 1850)
M. hembeli (Conrad 1838)
M. homsensis (Lea 1864)
M. laevis (Haas 1910)
M. laosensis (Lea 1863)
M. marocana (Pallary 1918)
M. marrianae R.I. Johnson 1983
M. middendorffi (Rosén 1926)
M. monodonta (Say 1829)
M. togakushiensis (Kondo & Kobayashi 2005)

5
1.2 Rozšíření druhu

1.2.1 Celkové rozšíření

Perlorodka říční je druh Obr. 1: Oblasti Evropy s recentním výskytem perlorodky
s holarktickým rozšířením. V postglaciální říční (převzato z práce Larsen 2006)
době se rozšířila pravděpodobně z refugia
v blízkosti jižních břehů Anglie (Machordom
et al. 2003). V Evropě se její areál
rozprostírá od severního Portugalska a
západního Španělska přes západní
Pyreneje, Bretaň, Normandii, Ardeny, Britské
ostrovy a střední Evropu až do severní
Evropy, kde ve Skandinávii a severním
Rusku je dnešní těžiště evropského výskytu.
Evropský areál výskytu ukazuje obrázek 1.
Výskyt samotný je významně limitován i
nadmořskou výškou a geografickou polohou
[např. ČR 800 m n. m., Švédsko 575 m n.
m., lokality u polárního kruhu okolo 430 m n.
m., severní Norsko pouze 200 m n. m.
(Dolmen 2008)] bez ohledu na rozšíření
hostitelských ryb z podčeledi lososovití
(Salmoninae), především pstruha, který vždy
v povodích vystupuje výše.

Většina stávajících populací perlorodek zaznamenala v minulých letech a desetiletích
silný pokles početnosti. Pouze díky své dlouhověkosti (často i více než 100 let) se dosud na
některých lokalitách zachovaly početnější, ale silně přestárlé populace (Geist 2010).
Ve střední Evropě je obecně uváděn pokles o více než 90 % (Araujo & Ramos 2001).
V Rakousku byl v posledních letech zaznamenán pokles o 98 % (Moog et al. 1995).
V Polsku perlorodka říční zcela vyhynula (Dyduch-Falniowska & Zajac 2011).

V Jižní Evropě je poklesu početnosti populací věnována pozornost od sedmdesátých
let. Ačkoliv některé populace již zcela vymřely, bylo u několika silných populací ve Španělsku
a Portugalsku v Atlantické oblasti potvrzeno i rozmnožování (Geist 2010).

V Anglii a Walesu je uváděn pokles početnosti perlorodek o 80 % (Geist 2010). Ve
Skotsku, kde se perlorodka říční vyskytovala v roce 1970 na 155 lokalitách, je
zdokumentováno vyhynutí nebo snížení populace na úroveň pravděpodobného vyhynutí v
příštích letech na dvou třetinách z původního počtu lokalit. Dosud jsou alespoň částečně se
reprodukující řídké populace ve všech zemích Velké Británie.

V Litvě byla v období mezi léty 1999 a 2003 potvrzena přítomnost perlorodek na osmi
z původních 163 odhadovaných lokalit, a to v počtu cca 25 000 jedinců (Rudzite 2005).

V Norsku se perlorodky nachází na 350 – 400 lokalitách (Dolmen & Kleiven 2008). Ve
Švédsku se perlorodka říční vyskytuje na přibližně 550 řekách a nebo jejich přítocích.
V současnosti se v Norsku a ve Švédsku nachází 2/3 všech známých evropských lokalit
perlorodky říční (Degerman et al. 2009).

Přehled zastoupení juvenilních jedinců v populacích v některých státech v porovnání
s Českou republikou ukazuje příloha 1. Česká republika se šesti lokalitami s potvrzeným
výskytem juvenilní populace z odchovů patří mezi státy s nejpokročilejší fází záchranného
programu.

6
1.2.2 Rozšíření v ČR

Historické rozšíření
Perlorodka říční je stenovalentním druhem, který obývá oligotrofní až mezotrofní

vodní toky. V ČR se historicky vyskytovala na velkém počtu lokalit a často v desetitisícových
až statisícových koloniích (Dyk 1992). Těžiště jejího výskytu se nacházelo na tocích střední
velikosti a jejich přítocích. Mezi nejznámějšími lokalitami je zmiňována Otava
v Horažďovicích, Blanice, ale také Vltava od Vyššího Brodu po České Budějovice nebo také
Radbuza. Zde perlorodka nacházela ve vodách pstruhového a lipanového pásma optimální
podmínky pro rozmnožování (vhodná rybí obsádka, vyhovující teplotní režim) a přežívání
(dostatek vhodné potravy a relativně stabilní vodní prostředí). S postupem středověké
kolonizace pak perlorodka osídlila i horní partie některých částečně odlesněných povodí až
do nadmořské výšky okolo 800 m n. m. Historický výskyt byl ovlivněn také cíleným
rozšiřováním za účelem produkce perel, a to bez ohledu na jednotlivá povodí nebo země
původu (Machordom et al. 2003, Nowak 1936). Např. k propojení šumavských populací
literární prameny udávají, že dal Ing. Václav Šusta vysadit perlorodky z bohatých nalezišť v
toku Blanice mezi Strunkovicemi a Bavorovem též do Chvalšinského potoka a Křemže v
povodí Vltavy. Zde však výsadky údajně nebyly příliš úspěšné (Laně 1964, Hruška 2005a).
Podle údajů Horažďovického muzea byly do Otavy vysazeny perlorodky dokonce
z Holandska. Tato populace již ale vymřela (Horažďovické muzeum 2010).

Od poloviny 19. století na hlavních tocích a počátkem 20. století plošně se s rozvojem
průmyslu a růstem početnosti lidského osídlení začala zhoršovat kvalita vody v řekách.
Výskyt perlorodky se omezoval stále více do vyšších částí povodí. Se změnou kvality
vodního prostředí, koncem tahu lososa a rozsáhlými technickými úpravami toků (stavba
přehrad, regulace toků, odvodnění krajiny) začaly postupem času její stavy klesat, až
z většiny lokalit perlorodka vymizela úplně (viz mapa historického rozšíření dle Dyka
v příloze 2). V prvé polovině 20. století byla perlorodka říční přítomna na řadě dnes již
zaniklých lokalit v povodí Labe, Odry i Dunaje (Schubert 1933, Dyk 1992). Početně nižší,
nyní již téměř vymřelé populace, byly historicky známy i z pramenné oblasti Želivky. V
posledních 30 letech pak zcela zanikly izolované populace perlorodky říční na některých
tocích na Frýdlandsku – Kočičí potok (Flasar 1992a) a v Rychlebských horách - Vidnava a
Černý potok (Dlouhý 1980, Hruška 1986).

Recentní rozšíření
V současné době se zbytkové populace perlorodky říční vyskytují jen blízko horní

hranice svého výškového rozšíření. Jedná se o několik málo řek a potoků v pohraničních
oblastech, které většinou relativně vyhovují z hlediska chemismu vody, nikoliv už tolik
z hlediska teplotního režimu nebo rezistence vůči náhlým disturbancím (povodňové situace,
vysychání koryta a ledové jevy). Nedá se tedy hovořit o tom, že by současné rozmístění
zbytkových populací odpovídalo původnímu prostředí s optimálními podmínkami, nicméně
vzhledem ke stavu antropogenně ovlivněné krajiny střední Evropy jsou zbytky oligotrofních
toků v málo obydlených podhorských oblastech jediným možným refugiem pro tento
ohrožený druh.

V ČR bylo na konci 20. století evidováno celkem 12 lokalit s doloženým výskytem
perlorodky říční (mapa v příloze 3). V oblasti jižních Čech je nejvýznamnější populace na
řece Blanici zejména v úseku nad vodním dílem (VD) Husinec. Dalšími lokalitami jsou Zlatý
potok, Chvalšinský potok, Dluhošťský potok, Křemžský potok, Stropnice, Teplá Vltava a
Malše. V oblasti Ašského výběžku v západních Čechách se perlorodka říční vyskytuje na
Bystřině, Lužním potoce a v Rokytnici. Na Jankovském potoce na Vysočině se nacházejí
pouze zbytkové populace (během inventarizace v roce 2011 zde byl zaznamenán pouze
zlomek původní populace).

7
V následující tabulce 1 je uveden přehled lokalit s aktuálním či v nedávné minulosti
doloženým výskytem perlorodky říční včetně informací o provedených reintrodukcích.
Jednotlivé lokality se od sebe výrazně liší kvalitou biotopu, velikostí a stabilitou svých
populací.

Tab. 1: Aktuální poznání o rozšíření perlorodky říční v ČR (data AOPK ČR, 2011)

Povodí dle Dílčí povodí s Aktuálně Název Název Rok inventarizace, Kat.
rámcové historicky propojené ZCHÚ/EVL/ostatní toku/lokality početnost adultní lokality v
směrnice EU nepravděpodo říční populace, autor ZP
bnou systémy Výsadky juvenilních
komunikací jedinců 2

PR Bystřina Bystřina r. 2009–2010 2
2008 jedinců (Spisar) 3
3
výsadky: 36 juvenilů 2

r. 2011 – 1 678 + 51 (LORP) 1

Sála přítoky NPP Lužní potok Lužní potok jedinců (Spisar) 1
Sály výsadky: r. 1995–2001 3
1 329 juvenilů 2
3
hraniční Rokytnice Rokytnice r. 2011 3
0 jedinců (Spisar) 3
3
hraniční Pekelský a Pekelský potok - 3
Újezdský potok
3
Vltava nad Klidová zóna NP Teplá Vltava r. 2011 >300 jedinců (Dort)
Lipnem Vltavský luh výsadky: r. 1998
1180 juvenilů

r. 2010 – 10 120 jedinců

Blanice NPP Blanice Blanice (Spisar)
nad VD výsadky celkem
Husinec NPP Prameniště 49468 juvenilů
Blanice
-

EVL Blanice

Labe Zlatý potok návrh NPP Zlatý Zlatý potok r. 2005 – 1 710 jedinců
a dolní potok (Hruška)
Blanice Náhon rybníka výsadky: r. 2002, 2003
pod VD Blanice pod VD Šebelů 887 juvenilů
Husinec Husinec
r. 2011 – 43 jedinců (Spisar)

Vltava EVL Horní Malše Malše r. 2011 >300 jedinců (Dort)
výsadky: r. 2005
438 juvenilů

Chvalšinský a Chvalšinský r. 2009 - 6 jedinců (Spisar)
potok

Dluhošťský potok Dluhošťský r. 2000 <130 jedinců

Vltava pod potok (Hruška)

Lipnem Stropnice Stropnice r. 2000 <50 jedinců
(Hruška)

Křemže Křemže r. 2000 <30 jedinců
(Hruška)

další menší

nechráněné -

lokality

Přítoky NPP Jankovský Jankovský r. 2011 - 7 jedinců z
výsadku (Spisar)

Želivky potok potok výsadky: r. 1996

42 juvenilů

8
Z fyzikálně-geografických faktorů jsou dnes problematické nejčastěji nízké letní
teploty vody bránící úspěšnému dokončení reprodukčního cyklu a způsob hospodaření
v okolí toků. Zemědělské využívání povodí představuje ve srovnání s obdobím intenzivního
kolektivizovaného zemědělství již menší problém. Daleko významnějším faktorem je
samovolné nebo řízené zalesňování povodí vedoucí k ochlazování toků a nevhodný způsob
těžby dřeva zvyšující zákal, množství splavenin nesených korytem a při nevhodném
skládkování dřeva v podmáčených místech nivy, případně v toku samotném, pak zvýšení
koncentrace huminových kyselin. Se změnami hospodaření v krajině může souviset také
negativně působící zvýšená erozní činnost s následným zanášením koryt toků splaveninami.

Z biologických faktorů je, s výjimkou Teplé Vltavy, na všech lokalitách limitující nízká
úživnost prostředí (nedostatek nutričně bohatého detritu). Naproti tomu řada dalších
parametrů limitních pro populace v okolních zemích nečiní obvykle problémy (např. stav rybí
obsádky nebo nepřítomnost predátorů obměňujících populaci hostitelských druhů ryb).
Jakost vody spíše vyhovuje, limitující však může být častá vyšší celková mineralizace vody
projevující se vysokou nebo kolísající konduktivitou.

Mezi významné ukazatele stavu biotopu perlorodky říční patří koncentrace
dusičnanových iontů (NO3-). Ta vykazuje ve většině toků dlouhodobě příznivý trend a
stávající hodnoty lze považovat dle středoevropských literárních údajů za dobré (Bauer
1988, Absolon & Hruška 1999). Nové údaje získané při záchranných programech ve
Skandinávii však poukazují na možnost, že se optimum rozmnožujících se populací může
nacházet ještě při nižších hodnotách (viz tabulka 3 v kapitole 1.3.1).

Kvalita lokalit na základě vybraných faktorů je shrnuta v následující přehledové
tabulce 2, kde jsou uvedeny lokality s dostatečným množstvím známých informací a
vysokým významem z pohledu záchranného programu. Zcela zásadní pro stanovení plánu
opatření v návrhové části záchranného programu je pak komplexní analýza aktuálního stavu
konkrétních lokalit v příloze 4 záchranného programu.

V uplynulých letech byly ve vybraných povodích s výskytem perlorodky říční
zpracovány tři speciální revitalizační studie, jejichž cílem bylo zhodnotit současný stav
biotopu a v případě potřeby identifikovat příčiny negativních jevů a navrhnout opatření, která
povedou ke zlepšení jejich stavu. V roce 2008 tak byla dokončena studie pramenných oblastí
Blanice a Zlatého potoka (Dort & Hruška 2008), v roce 2009 pramenných oblastí Malše (Dort
2009b) a také studie v Trojstátí Bavorsko-Čechy-Sasko v povodí Lužního potoka a Bystřiny
(Spisar 2009). Výsledky výzkumu limitujících faktorů v povodí Lužního potoka byly shrnuty
také v publikaci Bílý et al. (2008).

9
Tab. 2: Semikvantitativní zhodnocení stavu šesti povodí (upraveno podle Simon a kol. (2006) a dalších zdrojů).

Vybrané nezbytné Blanice Teplá Vltava Lužní Malše Zlatý potok Jankovský
parametry prostředí Ia potok potok
Limitní 1 Ia
Dosavadní kategorie hodnota pro 2 Ib Ib II II
ZP (Absolon a Hruška perlorodku x 2
Zdrojem 2 1 3
1999) 0-23 °C detritu je x
Aktuální kategorie ZP 15,5 °C submerzní
v souvislé 10 vegetace
Teplota vody denní periodě přímo v toku
Vrchol teplotní křivky Stabilní Nemají
Do 20 % podstatný
denních průměrů plochy povodí
Dostatek vliv na
Splavenivový režim pramenišť populaci
Intenzivní zemědělství hodnocených
bioindikací ?
v povodí jako úživné
x x x
Produkce úživného Autochtonní
detritu v povodí les, extenzivní

Přilehlé pozemky louky
k tokům přítoků
Autochtonní
Přilehlé pozemky les, extenzivní
k toku v nivě
louky
pH 6,0 – 7,1
50 (max. 60)
Konduktivita typ A* µS/cm

Konduktivita typ B* 70 (max. 80) x Přirozeně Cca 250
µS/cm vyšší µS/cm

Vápník Pod 8 mg/l hodnoty Cca 20 mg/l
kolem
90 µS
Přirozeně
zvýšen

BSK5 Pod 1,5 Cca 40 mg/l
Dusičnan NO3-
Saprobní index Pod 2,5 mg/l V hlavním
toku jen
Rybí obsádka Pod 0,8 minimum
Přirozená pstruha
Predátoři zajišťující reprodukce
obměnu rybí obsádky autochtonního Pobytová Na území Pobytová
pstruha ČR není
Vliv turistiky a problém
pobytové rekreace Vydra říční

Bez vlivu na
vodní

prostředí

Vysvětlivky

Vyhovuje Převážně vyhovuje Převážně nevyhovuje Zcela nevyhovuje Nevyskytuje se Není znám

x ?

* jedná se o dva typy populací perlorodky říční s různými nároky na kvalitu prostředí a odlišnou délkou dožití

10
1.3 Biologie a ekologie druhu

1.3.1 Nároky na prostředí

Perlorodka říční si osvojila volnou ekologickou niku oligotrofních (tj. živinami chudých)
toků (Absolon & Hruška 1999). Beran (1998) uvádí, že druh obývá chladné, málo úživné a na
vápník chudé vodní toky ve vyšších polohách. Perlorodka říční osídluje oligotrofní a xeno- až
oligosaprobní potoky a řeky (její individuální saprobní index má hodnotu 0,8). Téměř výlučně
se jedná o toky pramenící na geologickém podloží s nízkým obsahem vápníku (Gittings et al.
1998) a nízkou úrovní mineralizace.

Vzhledem k tomu, že výskyt perlorodky říční je úzce vázán na výskyt hostitelských
druhů lososovitých ryb a vysokou kvalitu vody, obývá výhradně vody pstruhového pásma.
Základními požadavky na kvalitu prostředí jsou nízká hodnota BSK5, vysoké nasycení
kyslíkem (okolo 100 %), nízká hodnota konduktivity, teplotní maxima během roku do 20 °C a
neutrální až slabě kyselé pH. Jednotlivé biotopové nároky perlorodky říční jsou podrobně
uvedeny v tabulce 3 a 4. Uvedené negativní vlivy jsou se stoupající teplotou a poklesem
objemu vody v toku ještě více zesíleny. Ekomorfologické limity perlorodky říční jsou
přehledně seřazeny v tabulce 4.

Tab. 3: Limity čistoty vody pro perlorodku říční v obsahu vybraných chemických látek a sloučenin ve vodním
prostředí dle různých autorů (údaje z publ. Oliver 2000 a Moorkens 2007 nebyly ověřeny v primárních
pramenech).

Veličina/látka Bauer 1988 Oliver 2000 Absolon & Larsen 2006 Degerman Moorkens
podle Young Hruška 1999 2009 2007 podle
Degerman
2005
2009

Dusičnany* < 0,5 mg/l < 1 mg/l < 2,5, mg/l < 1,7 mg/l < 0,125 mg/l < 0,125 mg/l
N-NO3 NO3 N-NO3

Fosforečnany < 30 µg/l < 0,3 µg/l x < 0,6 µg/l x x

Celkový x x < 20 - 35 µg/l x < 10 µg/l < 5 µg/l
fosfor x x x x
Amoniak nespec. 6,5 – 7,2 < 0,1 mg/l < 0,1 mg/l x
(NH4+) NH4 N-NH4 6,1 - 7,7
6,1 - 8,0
pH 6,0 - 7,1

Konduktivita < 70 µS/cm < 100 µS/cm < 70 µS/cm < 150 µS/cm x x

Max. teplota x x 20 °C x 25 °C x

Vápník 2 mg/l < 10 mg/l < 8 mg/l x x x
CaCO3

Rozp. org. < 1,4 mg/l < 1,3 mg/l x x x x
látky

* V některých sekundárních citacích Bauerovy práce je chybně uváděno 0,5 mg NO3.

11
Tab. 4: Základní charakteristiky biotopu perlorodky říční dle záchranného programu (Absolon & Hruška 1999).

Charakteristika biotopu perlorodky říční v ČR

I. Typologie

Geologické podloží Granit, granulit, rula, fylit

Vegetační stupeň Submontánní

Nadmořská výška (max.) 850 m
Spád toku (při průměrném průtoku 5 m3/s) 0,05 – 0,1 %
Spád toku (při průměrném průtoku 0,5 m3/s a
0,2 – 0,7 %
nižším)

II. Ekomorfologie

Proudění vody Fluviatilní až mírně torrentilní

Průměrná rychlost proudu 20 – 40 cm/s

Průtok > 20 l/s

Výška hladiny > 10 cm

Struktura dna Psammal (0,063-2,0 mm) až mikrolithal (2,0-6,3 cm mez
povrchových organických sedimentů

Směrový charakter toku Převážně meandrování

Charakter břehů S rozvolněným břehovým porostem, zastínění 60 % až 100 %

Přilehlé pozemky, včetně přítoků Autochtonní les, extenzivní louky

Podíl intenzivního zemědělství v povodí < 20%

III. Chemické, fyzikální a biologické poměry Krátkodobá
maxima

Teplota vody 0 – 20 °C 23 °C

Vrchol teplotní křivky denních průměrů 15,5 °C po souvislou dobu 10 dní

pH (min.) 6,0

pH (max.) 7,1

pH (průměrné) 6,8

Konduktivita 20 °C (typ A) 50 µS/cm (max. 60 µS/cm)

Konduktivita 20 °C (typ B) 70 µS/cm (max. 80 µS/cm)
Vápník (Ca2+) < 8 mg/l

Poměr Mg : Ca 1:2,8 – 1:3,2

Celková fosfor (P) < 20 - 35 µg/l

BSK5 < 1,5 mg O2/l 0,5 mg/l
Amonium (NH4+) < 0,1 mg/l (u vod s vyšším pH a teplotou) 6,0 mg/l
Dusičnany (NO3-)
< 2,5 mg/l
Chloridy (Cl-) < 10 mg/l

KNK4,5 0,2 mmol
Zákal
15 j. ZF

Sabrobní index 0,8

Rybí obsádka Přirozená reprodukce autochtonní
populace pstruha obecného f. potoční

Predátoři Vydra říční

Z hlediska biotopových nároků je velmi důležitá také struktura, resp. zrnitost dna a
přítomnost vhodných intersticiálních prostor (volné prostory mezi jednotlivými částicemi dna).
Geist & Auerswald (2007) uvádějí, že u populací s úspěšnou přirozenou reprodukcí
(doloženou nalezenými juvenilními jedinci) je podíl částic < 200 µm průměrně 3 % a částic
< 100 µm 2 %. U nereprodukujících se populací je tento podíl vyšší, částic < 200 µm je
průměrně 13 % a částic < 100 µm cca 9 %. Tito autoři uvádějí jako hlavní příčinu poklesu
početnosti populací perlorodky nekvalitní substrát pro juvenilní jedince. Pro přežití juvenilů je

12
nejdůležitější povrchová dnová vrstva do hloubky 10 cm. Při vyšším poměru jemnozrnných
částic v intersticiálu dna se s klesající hloubkou výrazně snižuje obsah rozpuštěného kyslíku
ve zvodnělé části dna a zároveň stoupá konduktivita. Fungování celého ekosystému navíc
silně ovlivňují změny proudění vody v tocích. Ty mají často negativní dopady na procesy
v intersticiálu dna, např. v podobě usazování jemnozrnných splavenin. Při zvýšené
eutrofizaci vod pak může dojít vlivem mineralizace organických látek v substrátu dna ke
vzniku kyslíkových deficitů nebo anoxie.

Poměrné zastoupení velikostních frakcí substrátu dna ve vztahu k funkčnosti biotopu
pro perlorodku říční ukazuje Obr. 2.

Obr. 2: Procentické zastoupení zrnitostních frakcí substrátu dna u funkčních (n=14), potenciálně funkčních (n=21)
a nefunkčních (n=69) lokalit perlorodky říční (převzato z Geist & Auerswald 2007).

13
1.3.2 Rozmnožování a životní strategie

Perlorodka říční je dlouhověký velký mlž, u dospělců dosahují lastury délky od 95 do

140 mm, výšky 50 – 60 mm a tloušťky 30 – 40 mm (Beran 1998). Jeho branchiální (přijímací)

a anální (vyvrhovací) otvor nejsou ostře ohraničeny, ale splývají. Lastury, spojené na vrcholu

konchinovým vazem (ligamentem), jsou silnostěnné a velice pevné. Jak ukazuje obrázek 3,

lastura perlorodky říční je fazolovitého

tvaru, s větší zadní částí lastury. Vrcholy

nejsou uprostřed, ale jsou posunuty

směrem k přední části lastury (Beran 1998).

Velikost a dlouhověkost perlorodek se mění

se zeměpisnou šířkou (Bauer 1992).

Jihoevropské populace jsou krátkověké

s průměrnou délkou života 35 let a jsou

charakteristické vysokými přírůstky,

zatímco severské a ruské populace jsou

charakteristické dlouhou délkou života (100

– 190 let) a malými ročními přírůstky

(Ziuganov et al. 2000). Nejstarší nalezenou Obr. 3 Adultní jedinec perlorodky říční
perlorodkou byl 280 let starý jedinec (autor kresby: Michal Bílý

z lokality Görjean ve Švédsku (Degerman

et al. 2009), i když jiní autoři tento věk považují za neprokázaný a za nejstarší publikovaný

údaj je udáváno stáří 179 let (Helama & Valovitra 2008).

V České republice nalezneme dvě věkové formy. Dlouhověká forma se vyskytuje

v povodí řeky Blanice, středněvěká forma se nachází v povodí Zlatého potoka, Teplé Vltavy,

Malše, Rokytnice a na Jankovském potoce (Absolon & Hruška 1999).

Rozmnožovací cyklus perlorodky říční je velmi složitý, prochází přes parazitární

larvální stádium vyžadující hostitele. Historicky byl hlavním hostitelem a zároveň šiřitelem

perlorodky říční v Čechách losos obecný (Salmo salar), ale po vybudování vodních děl na

Labi (Střekov 1936) jeho tah zcela ustal a nyní je jeho výskyt u nás pouze omezený. Pro

záchranu lososa v ČR bylo vymezeno několik povodí včetně menších toků (Hanel & Lusk

2005), v nichž se v současnosti vyskytují juvenilní jedinci lososa (strdlice), ale v žádném

z těchto povodí se však v současnosti nevyskytuje perlorodka říční. V některých evropských

zemích je hostitelem perlorodky říční losos obecný (Salmo salar) i pstruh obecný f. potoční

(Salmo trutta m. fario) (Thomas et al. 2010), jako potenciální hostitelé jsou však zvažovány i

další druhy lososovitých ryb (Tab. 5).

Tab. 5: Hostitelé perlorodky říční v jednotlivých zemích. Otazníkem označeni potenciální hostitelé. (převzato
z Thomas et al. 2010)

14
V našich podmínkách je hostitelem parazitární larvy (glochidie) pstruh obecný
f. potoční (dále v textu synonymizován s pstruhem potočním) (Dyk 1992). Vzhledem
k dlouhodobé koevoluci obou druhů došlo k ustálení vazby mezi perlorodkou říční a místní
subpopulací pstruha. Studie v Německu (Altmüller & Dettmer 2006) a v Norsku (Larsen
2006) prokázaly nejvyšší úspěšnost parazitární invaze pstruhů z povodí, odkud pocházeli
i jedinci perlorodky říční, tedy na pstruzích z místní subpopulace. S geografickou vzdáleností
mezi populací perlorodky říční a jejím hostitelem roste i riziko neúspěšného vývoje larev. Na
jiných hostitelích, např. na žábrách pstruha duhového, se sice glochidie uchytí, ale v průběhu
48 hodin hyne (Scharsack 1994).

Perlorodka říční je gonochorista, ale jedinci žijící roztroušeně v toku mohou být
hermafroditní (tj. obojího pohlaví). V populacích jiných velkých mlžů mohou hermafroditní
jedinci tvořit až v 80 % populace, ale u druhu Margaritifera margaritifera se mohou stát
hermafrodity pouze samice (Bauer & Wächtler 2001). Ztráta koloniálního způsobu života a
vyšší procento hermafroditů v populaci mohou vést ke zmenšení genetické variability (Geist
& Kuehn 2005).

Na začátku letních měsíců vypouští samci do vodního prostředí velké množství
spermií, z kterého jsou následně nasávány přijímacím otvorem samic a dochází k oplození
vajíček. Při hermafroditismu samic oplození proběhne v těle samice bez účasti samce (Bauer
& Wächtler 2001). Oplozená vajíčka se následně vyvíjí v mezižaberním prostoru samičky do
stádia invazní larvy – glochidie. Vývoj glochidie pak trvá 380 – 420 denních stupňů (tj. suma
průměrných denních teplot [°C]), tedy p řibližně 4 týdny (Hruška 1999). Velikost glochidií
perlorodky říční je v porovnání s jinými mlži malá (pouze cca 60 x 80 µm), což rovněž
podporuje celkovou vysokou produkci. U dlouhověkých populací mlžů může jeden samičí
jedinec za život vyprodukovat až 200 milionů glochidií (Hruška & Bauer 1995). Po proběhnutí
přeměny dochází k vyvrhování glochidií volně do vody, obvykle v srpnu (opět podle průběhu
teplot v jarních a letních měsících).

Obr. 4: Mortalita různých životních stádií perlorodky říční (převzato z Bauer & Wächtler 2001)

Následně dochází k pasivnímu unášení proudem, během něhož larva čeká na
setkání s hostitelem. Délka unášení proudem je závislá na hydraulických poměrech (doba
přežití glochidie je při teplotě 16 °C až 6 dní a p ři teplotě 5 °C až 8 dní). Glochidie perlorodky
říční se uchycuje pouze na žaberní aparát hostitele, protože nemá háčky, kterými by se
přichytila na jinou část těla (Bauer 1988). Jde o jednu ze dvou kritických fází reprodukčního

15
cyklu vyznačující se vysokou mortalitou vyvrhovaných larev. Buddensiek et al. (1993) uvádí,
že ztráty glochidií v tuto dobu dosahují až 99 % (Obr. 4). Bauer et al. (1991) dokonce
odhaduje, že se během přirozeného osídlování žáber glochidiemi setká s vhodným
hostitelem jenom cca 10 glochidií z milionu.

Poté, co se glochidie uchytí v žaberním aparátu ryby, vytvoří cystu a započne
metamorfóza na juvenilní, dospělci podobnou perlorodku. Délka přeměny je ovlivněna
teplotou. Pro úspěšný průběh metamorfózy je nutno dosáhnout sumy 1300 denních stupňů.
Jak dále uvádí Hruška (1995a), tato suma teplot je závislá na tom, kdy k invadaci žáber
dojde. Pokud se doba osídlení posune na konec srpna až září, snižuje se teplota potřebná
k proběhnutí metamorfózy na 850 až 1000 denních stupňů (Hruška 1999). Během
metamorfózy perlorodka v chladné části roku neroste. Období bez růstu je pravděpodobně
způsobeno poklesem teplot (Obr. 5).

Obr. 5: Růst perlorodky v průběhu metamorfózy na žábrech dle Larsena - řeka Sorkedalselva, Norsko (převzato
z Degerman et al. 2009)

Po dokončení metamorfózy se juvenilní jedinec prořízne z cysty ven a vypadává
z žáber hostitele na dno toku. V době uvolňování juvenilů a osídlování substrátu dna nastává
druhá kritická fáze životního cyklu. Pokud nejsou splněny základní požadavky na kvalitu
biotopu (teplota, příznivé složení substrátu dna, příznivé kyslíkové poměry v intersticiálu)
nebo není k dispozici dostatečné množství kvalitní potravy, mladé perlorodky hynou. Tím
dojde k přerušení celého reprodukčního cyklu i v případě, že jeho ostatní části (zrání
glochidií, invaze hostitelské ryby, metamorfóza) probíhají úspěšně.

Juvenilní perlorodky opouštějí hostitelské ryby1 při dosažení velikosti 0,3 – 0,5 mm
(Hastie & Young 2003). Po dosednutí na dno se pomocí svalnaté nohy zahrabou do
substrátu, kde setrvají až do doby dosažení velikosti optimální pro pevné uchycení na
povrchu dna. Během prvního roku života může mladá perlorodka říční dosáhnout až 250 %
své velikosti při prořezání cysty (Buddensiek 1995). Juvenilní jedinci žijí přibližně do věku
10 let zahrabáni ve dně, ale i starší kohorty jsou ve významné míře zanořeny do dna (Obr.
6). Dle zkušeností z ČR (Hruška 1999) žijí juvenilní jedinci ve dně 5 až 10 let a teprve ve
starším věku postupně zaujímají stabilní pozici na povrchu. Během této životní periody

1 V ochranářské praxi je v prvé řadě nutné zajistit dostatečně vitální populace vhodných hostitelských ryb v místech výskytu
rozmnožujících se jedinců či kolonií perlorodky říční. Stejně tak je nutné udržet vhodnou morfologii toku (např. dostatek úkrytů
pro mladé infikované ryby) v těch částech povodí, kde substrát vyhovuje pro přežívání nejmladších vývojových stádií druhu. Tím
lze nepřímo zajistit vypadnutí juvenilních jedinců ve vhodném prostředí a podpořit přirozenou reprodukci druhu na dané lokalitě.

16
jedinec intenzivně roste, přírůstky dosahují zpočátku stovek, později desítek procent (Obr. 7
a 8).

Obr. 6: Závislost délky schránky jedince a jeho výskytu na povrchu dna (viditelné schránky). Studie provedená
Larsenem na norské intaktní populaci ukazuje, že nadpoloviční množství jedinců o velikosti pod 5 cm žije
zanořeno do substrátu dna, více než 10 % juvenilů se na povrchu dna objevuje až při velikosti nad 2,5 cm
(Degerman et al. 2009). Velikosti 2,5 cm dosahuje blanická populace v optimálních podmínkách odchovné klícky
ve věku 6 – 9 let, ve volnosti později. K podobným výsledkům o délce života v intersticiálu došel i Zjuganov et al.
(1998) a Geist (2010).

Obr. 7: Rychlost růstu juvenilních perlorodek v prvních měsících po metamorfóze v experimentálních
mezotrofních podmínkách v porovnání s říčním druhem velevrub malířský (převzato z Bauer & Wächtler 2001).

17
70,0 300

60,0

50,0 250

m 40,0 200 %
m 30,0

20,0 150

10,0

0,0 vstu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 100

růstové periody

průměrná délka (mm) min. délka (mm)
max. délka (mm) rel. růst (%)

Obr. 8: Rychlost růstu juvenilních perlorodek dlouhověké populace v prvních 14 letech života v polopřirozeném
odchovu NPP Blanice (Hruška 2004b) – výsledek prvního dlouhodobě úspěšného odchovu na světě.

* hodnotu max. a min. délky (mm) pro jednotlivé růstové periody udávají černé úsečky přetínajících křivku průměrné délky
(červená linie).

Nástup pohlavní dospělosti se liší podle dlouhověkosti populace (Meyers & Milleman
1977, Young & Williams 1984). V našich podmínkách je to mezi 15 a 20 rokem života. Po
nástupu pohlavní dospělosti nedosahují přírůstky velikosti jako v předchozích letech, většina
energie je spotřebována na tvorbu pohlavních buněk.

1.3.3 Potravní ekologie

Perlorodka říční se živí filtrací z volné vody (Hruška 1999). Filtrovanou potravou je
organický detrit vznikající z rostlinného opadu nadzemních a podzemních částí rostlin a
rostlinných společenstev. Složení a kvalita organického detritu je dána typem ekosystému,
z něhož vzniká (Hruška 1995a). Opad rostlinných částí je po vstupu do vodního prostředí
zpracováván mikrobiální složkou a dalšími organismy, např. blešivcem potočním (Gammarus
fossarum), na menší části. Vzniklé drobné částečky pak mohou být unášeny proudem vody
v povrchové i dnové vrstvě, kde jsou filtrovány perlorodkami. Důležitou podmínkou, která
ovlivňuje využitelnost detritu pro perlorodku říční, je vysoký obsah organických sloučenin
bohatých na vápník. Pouze organicky vázaný vápník je perlorodka schopna využít pro
stavbu své schránky (Hruška 1995a). Anorganický vápník, který se v iontové formě dostává
do vodního prostředí výluhem z půdy, zvyšuje konduktivitu vodního prostředí a negativně
ovlivňuje potravní zásobení pro raná stádia perlorodek.

Na neobhospodařovaných pozemcích dochází ke vzniku lučních lad, čímž je
snižována druhová pestrost nivního rostlinného společenstva s dominancí psárky luční
(Alopecurus pratensis) a lipnice obecné (Poa trivialis). Dominantním druhem se pak většinou
v daných podmínkách stává ostřice třeslicovitá (Carex brizoides) (Blažková & Hruška 1999,
Blažková 2010). Výrazné rozdíly v obsahu bazických živin (které ovlivňují výslednou hodnotu
chemických parametrů půdy a následně i vodního prostředí) v půdě a v kořenové biomase
jednotlivých společenstev (zastoupeny dominantními druhy) dokumentuje tabulka 6.

Kromě kvality je rovněž velmi důležitá dostupnost organického detritu v průběhu roku.
Samotná produkce nadzemních částí rostlin nemůže krýt požadavky na celoroční zásobení
mlžů dostatečně kvalitní potravou. Velmi důležitá je produkce podzemních částí rostlin –
rhizosféry (Hruška 1995a). Opady kořenových částí rostlin se dostávají do toku
prostřednictvím podzemního oběhu vody. Druhým způsobem, jak se mohou tyto rozpadlé
podzemní části rostlin dostat do toku, je tvorba převislých břehů, v nichž dochází k přímému

18
kontaktu kořenového systému s proudem hlavního toku. Obojímu napomáhá výrazně také
přirozené meandrování koryta.

Tab. 6: Obsah živin v půdě pod porostem a v podzemní biomase – rozdíly mezi psárkou luční a ostřicí
třeslicovitou (Blažková & Hruška 1999).

Půda 0 - 6 cm hloubky Ca (mg/kg) Mg (mg/kg)

psárka luční Alopecurus pratensis 8396 848
ostřice třeslicovitá Carex brizoides 1823 369
Biomasa kořenů
psárka luční Alopecurus pratensis 1920 1030

ostřice třeslicovitá Carex brizoides 260 1110

Výživa juvenilních jedinců
Vysoký počet drobných prostor v intersticiálu dna umožňuje volné proudění vody,

která zásobuje juvenilní jedince jak detritem, tak kyslíkem (Geist & Auerswald 2007). Kvalitní
detrit s přiměřeným obsahem vápníku umožňuje intenzivní růst schránek malých mlžů
(Hruška 1999). Juvenilové, kteří ještě nemají vytvořen filtrační aparát přijímacího otvoru (ten
se vytváří až po dosažení velikosti 2 mm) získávají potravu dvěma způsoby. Pokud je ve
vodě v dostatečném množství rozptýlena jemná organominerální suspenze, nasávají jí
pootevřenou schránkou k ústnímu otvoru pomocí vířivých brv, které pokrývají povrch pláště,
žáber i nohy. V plášťovém prostoru potravu pomocí brv třídí a nežádoucí složky ihned
vyvrhují jako pseudopelety. Pokud však voda neobsahuje dostatek rozptýlené suspenze,
vyhledávají ji juvenilní mlži v okolním prostoru tak, že nohou pojíždí po povrchu písku a
kamenů a brvami na noze si nahání takto zvířenou potravu do mezischránkového prostoru.
Mladé perlorodky říční jsou velmi citlivé nejen na změny fyzikálně-chemických parametrů
vody, ale i na kvalitu a kvantitu organického detritu (Hruška 1999).

Výživa adultních jedinců
Extrémní dlouhověkost perlorodky říční souvisí zejména s pomalejším metabolismem

v chladnějších vodách a se schopností redukovat energetické výdaje. Nicméně i dlouhověké
formy jsou schopny výrazně zvýšit svoji metabolickou aktivitu, např. při regeneraci
poškozených tkání nebo lastury (Ziuganov et al. 2000, Helama & Valovitra 2008). Na rozdíl
od juvenilních jedinců nejsou adulti po nástupu pohlavní dospělosti tak nároční na kvalitu
detritu. Tato skutečnost je jedním z důvodů, proč se na mnoha evropských lokalitách
perlorodky říční nachází stále početné populace, chybí však juvenilní a subadultní ročníky
(Geist et al. 2005).

1.3.4 Pohyb, migrace a demografické parametry

Perlorodka říční je živočich, který většinu života tráví filtrací vody fixován ve dně
vodního toku. K pohybu jí slouží svalnatá noha, kterou je schopna se velmi pomalými pohyby
aktivně přemísťovat z místa na místo a jejím vytažením se fixovat v substrátu dna. Druhým
způsobem pohybu je pasivní unášení proudem, ke kterému dochází zejména při výrazně
vyšších vodních stavech. Juvenilní jedinci tráví prvních několik let pouze v intersticiálních
prostorech dna, kdy na povrch téměř nevystupují.

Migrace směrem proti proudu probíhá výhradně za pomoci hostitele larválního stádia.
Vyvrhnuté glochidie, které se encystují na žábrách pstruhů, se mohou spolu s rybami dostat
do výše položených míst nebo i naopak do míst položených daleko po proudu.

Perlorodky říční se vyskytují rozptýleně v toku, anebo častěji, pokud to dovolují
příhodné podmínky, vytvářejí početné kolonie. Demografické parametry jednotlivých populací
v České republice jsou uvedeny v rámci hodnocení lokalit s výskytem perlorodky říční
v příloze 4.

19
1.3.5 Role v ekosystému

Oligotrofní povodí jsou v dnešní antropogenně ovlivněné evropské krajině jedny
z nejvíce ohrožených ekosystémů. Existence perlorodky říční je zcela závislá na specifickém
zachovalém přírodním prostředí. Geist (2010) uvádí, že perlorodka říční současně s funkcí
deštníkového druhu splňuje i definice druhu vlajkového (populární živočich, který umožňuje
aktivizovat zdroje pro ochranu ekosystému), indikátorového (její přítomnost spolehlivě
indikuje nenarušené oligotrofní povodí) i druhu klíčového (v příhodných podmínkách
dosahuje obrovské denzity a mění morfologicko-chemické parametry ekosystému).

Pro stálé vytváření potravy vhodné pro perlorodku říční je nutná vícedruhová skladba
lesních porostů v povodích s různým typem prokořenění půdy a s bohatým bylinným
podrostem, v bezlesí je pak důležitá přítomnost květnatých luk (Blažková & Hruška 1999,
Blažková 2010). Mimořádnou úlohu sehrává v potravní síti také půdní fauna, která významně
ovlivňuje úroveň dekompozičních procesů rostlinného opadu a která svou bioturbační
aktivitou umožňuje distribuci vzniklého detritu intersticiálními prostory v půdě. Z tohoto
pohledu je významná činnost půdních kroužkovců (Lumbricidae) a ostatních organismů jako
je krtek obecný (Talpa europaea) nebo hryzec vodní (Arvicola terrestris). V prameništích a
drobných vodních stružkách jsou důležité rozkladné procesy, které zajišťují různí vodní
bezobratlí, např. vodní korýši (Gammarus sp.), larvy vodního hmyzu (Trichoptera,
Ephemeroptera) a mikroorganismy dokončující dekompozici (Absolon & Hruška 1999).

K úspěšnému rozmnožování perlorodek je zapotřebí optimální skladba rybího
společenstva v toku, zejména pak dostatečné zastoupení hostitelských ryb. Ty se ale dokáží
proti invadaci parazitárních larev bránit zvýšenou imunitní reakcí. Vhodným hostitelem tak
bývá zpravidla mladý pstruh, který se ještě s parazitem nesetkal, anebo jedinec z nižších
částí povodí, kde se perlorodka již nevyskytuje. Z toho důvodu je důležité zachovávat
migrační prostupnost toků a udržovat příznivou věkovou skladbu rybí obsádky. Tu přirozeně
zajišťují zejména predátoři jako je vydra říční (Lutra lutra), čáp černý (Ciconia nigra) nebo
volavka popelavá (Ardea cinerea). Tito predátoři však potřebují i jiné potravní zdroje, které
odstíní část, z lidského pohledu nežádoucího, predačního tlaku na rybí obsádku. Proto je
důležité, aby bylo v blízkém okolí vodních toků dostatečné množství vhodných biotopů
s výskytem obojživelníků, plazů, drobných hlodavců a hmyzu.

1.4 Příčiny ohrožení druhu

1.4.1 Exploatace

Za historicky první, avšak dlouhodobě působící, příčinu ústupu populací perlorodky
říční je považována středověká kořistnická exploatace z důvodu získávání sladkovodních
perel, která byla široce rozšířena v Čechách až do konce 19. století (Dyk 1975, Dyk 1992,
Moorkens 1999). Modelovým příkladem může být situace v severozápadní části Skotska,
kde byl právě lov, popisovaný prakticky na každé lokalitě, hlavní příčinou úbytku populací.
Omezení lovu v této oblasti nastalo až v 70. letech 20. století (Crosgrove & Hastie 2001).
Celostátní zákaz lovu platí např. ve Velké Británii od roku 1998 (Degerman et al. 2009).
V současnosti už není lov perlorodky říční za účelem získávání sladkovodních perel ve
střední Evropě prováděn cca 50 let a z hlediska české legislativy by se jednalo o porušení
zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. (viz kap. 1.5.2), přesto jsou známy případy
rozsáhlého nelegálního sběru (J. Hruška, ústní sdělení).

1.4.2 Eutrofizace

Za hlavní příčinu vymírání perlorodky říční v Evropě byla dlouho považována
eutrofizace povrchových vod (Bauer et al. 1991). V České republice bylo v devadesátých
letech 20. století tímto způsobem poškozeno 11 ze 14 vybraných povodí (Hruška 1995a).
Také Bauer (1988) považuje eutrofizaci za hlavní příčinu úbytku populací perlorodek ve

20
střední Evropě. Podle něj vyšší trofie toků vede k vyšší intenzitě metabolismu a následné
krátkověkosti druhu a tím k snížení reprodukčního potenciálu populace. V eutrofizovaných a
nárazově toxicky znečišťovaných vodách se populace perlorodky říční udrží nejdéle ve
středních částech toku, kde dochází k ředění vody v řece jejími přítoky. Ve všech věkových
skupinách však nastupuje vysoká úmrtnost (Araujo & Ramos 2006). V 11 z 15 zemí v Evropě
je eutrofizace považována za jednu z hlavních příčin poklesu početnosti perlorodky (Bauer &
Wächtler 2001).

Vyšší množství organického materiálu rovněž zvyšuje riziko vzniku kyslíkového
deficitu v sedimentu dna (proces kolmatace – tj. zanášení intersticiálu organickým
sedimentem), neboť zvýšený přísun organických látek nutně vyvolá vyšší spotřebu kyslíku na
jejich odbourání (Lellák & Kubíček 1991). Jemné organické sedimenty pak mohou způsobit
uzavření dna pro juvenilní stádia a tím zablokovat reprodukční proces. Tento jev je například
považován za hlavní problém na některých lokalitách v Německu (Schmidt & Vandre 2010).

1.4.3 Chemické znečištění vod

V souvislosti s postupným hospodářským rozvojem společnosti se zvýšilo i množství
cizorodých látek vstupujících do vodního prostředí. Toxické znečištění vod vlivem
industrializace poškozovalo již od konce minulého století postupně většinu historických lokalit
perlorodky říční v českých zemích. Zcela tak zanikly populace v nižších polohách řek Otavy
a Vltavy (Dyk 1992). V druhé polovině 20. století se tento jev rozšířil i do dosud málo
postižených pramenných oblastí toků, převážně díky velkoplošnému používání minerálních
hnojiv, pesticidů a dalších cizorodých látek v zemědělství a lesnictví (Hruška 1995a). Přehled
dostupných publikací o vlivu jakosti vody na populace perlorodky říční podává Young (2005),
ale konstatuje v něm, že aktuálních prací je nedostatek.

Za hlavní skupiny znečišťujících látek lze považovat průmyslové odpadní vody
(s přímým toxickým účinkem), toxické kovy a specificky xenobioticky působící látky jako jsou
pesticidy nebo léčiva. Kovy se ve vodě vyskytují v toxických i netoxických formách, přičemž
míra jejich toxicity pro sladkovodní měkkýše je dána zejména hodnotou pH (Buddensiek et
al. 1993). Obecně platí, že juvenilní perlorodky jsou na toxicitu kovů citlivější než dospělci,
proto může docházet k situaci, kdy je na lokalitě početná adultní, plně se reprodukující
populace, ale juvenilní ročníky chybí. Juvenilní mlži jsou na toxicitu kovů nejcitlivější ze
všech sledovaných bezobratlých. Bauer & Wächtler (2001) pozorovali, že nejnižší letální
koncentraci má měď, následuje kadmium, nikl a zinek. U mědi byla pozorována inaktivace
volných glochidií rodu Lampsilis už při hodnotě 26 – 48 µg/l. Doyotte et al. (1997) uvádí
inhibici enzymatických funkcí u volných glochidií příbuzného velevruba nadmutého (Unio
tumidus) již u koncentrace 30 µg/l. Olovo, rtuť a železo nemají akutní přímou toxicitu, ale
jejich zvýšený obsah ve vodě snižuje přírůstky schránek sladkovodních měkkýšů a může
způsobit mutace DNA (Beckvar et al. 2000). Například Black et al. (1996) popisuje akutní
změny v DNA u druhu Anodonta grandis již při koncentraci olova ve výši 50 µg/l. Kadmium a
měď se usazují ve vnitřnostech, mangan, nikl, olovo, rtuť a zinek se usazují v noze, žábrách,
plášti a tkáních svěrače lastur (Frank & Gerstmann 2007).

1.4.4 Nevhodný průběh teplotní křivky

Refugia perlorodky říční se zachovala jen blízko horního výškového limitu rozšíření.
Na těchto stanovištích je však výskyt provázán s historickým antropogenním odlesněním
území a vznikem prosvětlené teplejší mozaikovité zemědělsko-pastevní krajiny s otevřenými
nivami. Se změnou hospodářského využívání po 2. světové válce ale dříve
obhospodařovaná travinná společenstva přešla vlivem opětovné přirozené sukcese na
otevřené mozaikovité porosty až uzavřený les. Zbytky luk a lučních lad pak byly systematicky
zalesněny smrkem.

Pro zdárný průběh reprodukčního cyklu je, mimo jiné, nutné zajistit také optimální
průběh teplotní křivky. Protože perlorodka říční v současné době nachází vhodné biotopy
pouze v chladnějších tocích podhorských oblastí, je žádoucí, aby po určitou část roku také

21
zde překročila teplota vody 15 °C. Teprve poté dochází k dozrá ní glochidií uvnitř samic a
následnému vyvrhování larev do vodního prostředí. Vliv tepelného režimu na reprodukci
podrobně popsal Hruška (1992c). Bauer a Wächtler (2001) pozorovali nejvyšší rychlost
vyvrhování mateřskou perlorodkou říční právě v době maximální denní teploty. Druhou
podmínkou pro pokračování reprodukčního cyklu je dosažení potřebného množství denních
stupňů nutných pro úspěšný průběh metamorfózy na žábrách hostitelských ryb (viz kap.
1.3.2).

Vlivem nízké teploty dochází také k dalším negativním jevům. Závažným problémem
je v tomto případě snížení úživnosti organického detritu. S poklesem teploty klesá rychlost
jeho rozkladu, a tím se snižuje jeho využitelnost perlorodkou (Hruška 2004a). Na druhou
stranu trvale vyšší teplota zrychluje metabolickou aktivitu mlžů, zvyšuje přírůstky a tím
i zkracuje délku života populací až na 40 let (Ziuganov et al. 1994). Pro druh limitní
maximální teplota 25 °C dle Degermana et al. (2009) , ani 20 °C dle Absolona & Hrušky
(1999), není na českých tocích s výskytem druhu dosahována.

1.4.5 Eroze a sedimentace v tocích

V souvislosti s lidskými aktivitami v povodích dochází ke zvyšování množství
materiálu vstupujících do toku z celé plochy povodí. V případě náhlého vzniku velkého
množství splavenin dochází k poškozování biotopu perlorodky říční. V částech toku s nižším
procentickým spádem nebo na vnější straně meandrů, kde je nižší unášecí síla proudu,
splaveniny sedimentují a silnou vrstvou zcela překrývají dno toku. Způsobují tak zanášení
intersticiálu dna - drobných prostor v zrnitém substrátu (Buddensiek 1995, Geist & Auerswald
2007). V České republice jsou významným zdrojem materiálu erozní strže, příkopy
odvodnění (zejména lesnického) a nedostatečné zabezpečení revitalizačních úprav. Např.
po neúspěšné revitalizaci Zbytinského potoka, spojené s masivní erozí, došlo k úmrtí 60 %
jedinců perlorodky říční z kolonií pod ústím potoka v hlavním toku Blanice (Spisar & Simon
2006). V současné době jsou nadměrným snosem materiálu z výše položených částí povodí
ohrožovány kolonie perlorodky říční zejména na Zlatém potoce. Eroze je také závažným
problémem lokality Malše.

1.4.6 Nevyrovnaný vodní režim

V době povodní dochází k zanášení dnového substrátu ve středních a dolních
částech řek, zatímco v horních partiích je následkem vysokých průtoků dno vyčištěno (Hastie
et al. 2004). Velké povodně proto mají ozdravný vliv na biotop perlorodky říční, ale
krátkodobě můžou vlivem silného jednorázového driftu způsobit snížení počtu adultní
populace na lokalitě. To se stalo např. při tisícileté povodni na Blanici v roce 2002 (Hruška
2003c). Část populace je při takovéto povodni vyplavena mimo řečiště, část pak splavena
níže po proudu, kde vodní prostředí není pro další reprodukci druhu vhodné díky snížené
jakosti vody a dochází zde pouze k dožívání starých jedinců. Část jedinců může být také
zachycena v mlýnských náhonech (tzv. náhonový efekt). Hromadný úbytek jedinců navíc
způsobí oslabení reprodukční funkce původní kolonie.

Opačným extrémem je snížení průtoku nebo, u malých přítoků, celkové vyschnutí
toku. Tyto extrémní stavy pak ohrožují celé populace perlorodek (juvenily i adulty), jako tomu
bylo např. při vyschnutí Bystřiny v roce 2003.

V řadě států (např. Portugalsko, Norsko) dochází dosud k zásadnímu poškozování
zbytkových populací výstavbou vodních děl (v České republice zanikly během ve 20. století
silné populace např. výstavbou vodních nádrží Lipno a Husinec).

1.4.7 Narušení vápníkového metabolismu

Stagnace v reprodukci perlorodky říční mimo jiné časově koreluje s prudkým
nástupem kyselých dešťů ve střední Evropě v 60. letech 20. století. Na geologickém podloží
s přirozeně nízkým obsahem vápníku dochází změnou skladby vegetačního krytu a

22
dlouhodobým působením kyselých dešťů k vyplavování vápníku z půd (Hruška 1998b).
Vyplavováním minerálního vápníku z půd klesá jeho obsah i v rostlinách. To může vést až
k úplné změně skladby vegetace v povodí. Protože vápník vázaný v organické formě
pocházející z odumřelých rostlinných částí je nezbytný k výživě juvenilních jedinců, je
doplňování vápníku vázaného v organické formě jedním z důvodů výstavby odchovných a
reprodukčních prvků pro perlorodku i speciálního kompostování jako součásti aplikovaného
lučního managementu.

Vstřebávání vápníku v ledvinách perlorodek je dále negativně ovlivněno také vyšším
obsahem některých kovů ve vodním prostředí a podílí se tak na snižování celkového fitness
jedinců (Frank & Gerstmann 2007).

1.4.8 Nedostatek vhodných hostitelských ryb

Jednou z příčin ohrožení životaschopnosti populací perlorodky říční může být i
nedostatek vhodných hostitelů pro vývoj larválních stádií. V podmínkách České republiky je
v současnosti hostitelskou rybou pro glochidie perlorodky pouze pstruh potoční. Během
dlouhé koevoluce obou druhů vznikla silná vazba mezi parazitem a hostitelem, jejíž specifita
roste s geografickou blízkostí obou populací. V některých případech je však tato vazba
narušena antropogenními zásahy (Geist & Kuehn 2005). Jde zejména o zarybňování povodí
nepůvodními liniemi pstruhů nebo zarybňování vod nepůvodními druhy ryb, jakou je např.
pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) (Geist & Auerswald 2007). Zarybňování nepůvodními
liniemi nese přímá rizika jak pro původní populace pstruhů (narušení genofondu křížením
původních populací s nepůvodními jedinci, zvýšení kompetice o zdroje mezi původními a
nepůvodními liniemi, překročení kapacity prostředí přerybněním), tak nepřímo pro populaci
perlorodky říční (odlišná imunitní reakce ryb po invadaci žaber glochidiemi).

Opačným problémem může být nízká početnost hostitelských ryb na lokalitě. Ta
snižuje úspěšnost invadace a tím i celkovou úspěšnost přirozené reprodukce. Proto je
vhodné zvyšovat počet přirozených úkrytů pro hostitelské ryby nad i pod koloniemi
perlorodek tak, aby se zvýšila pravděpodobnost setkání uvolněných glochidií s hostitelem.
Umělé zarybňování je s ohledem na výše uvedená rizika méně vhodné a vždy je při něm
nutné respektovat potřebu zachování lokálního původu pstruha. Podpora přirozené
reprodukce je z tohoto hlediska efektivnější.

Výstavba vodních nádrží může způsobit změnu společenstva ryb a kompetiční
vytěsnění pstruha jinými druhy. Toto riziko je reálné zejména pro vazbu perlorodky na
relativně pomaleji proudící úseky středních toků se spádem 5 – 10 ‰.

1.5 Statut ochrany

1.5.1 Statut ochrany na mezinárodním poli

druh chráněný v rámci Bernské úmluvy na ochranu volně žijících živočichů, planě
rostoucích rostlin a přírodních stanovišť uvedený v Příloze III (chráněné druhy
živočichů) – v návaznosti na Bernskou úmluvu byl přijat evropský záchranný program
pro perlorodku říční (Araujo & Ramos 2001)
druh chráněný v rámci Směrnice Rady Evropy 92/43/EEC o ochraně přírodních
stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin uvedený v Příloze II
(druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení
zvláštních oblastí ochrany) a v Příloze V (druhy živočichů a rostlin v zájmu
Společenství, jejichž odebrání z volné přírody a využívání může být předmětem
určitých opatření na jejich obhospodařování)
druh v celosvětovém červeném seznamu IUCN (International Union for Conservation
of Nature and Natural Resources) uvedený jako ohrožený „Endangered“ A1ce + 2c,
(IUCN 2010)

23
1.5.2 Legislativní aspekty ochrany druhu v ČR

zvláště chráněný druh dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve
znění pozdějších předpisů
kriticky ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá
ustanovení zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů
v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Farkač et al. 2005) uvedený v kategorii
kriticky ohrožený

1.5.3 Statut ochrany v ostatních zemích s recentním výskytem druhu

Zákonná ochrana ve vybraných zemích
Irsko: irskou legislativou je zakázaný lov a sběr sladkovodních perel
Litva: druh chráněný zákonem na ochranu druhů a společenství rostlin, živočichů a
hub
Norsko: ochrana před exploatací zákonem č. 47 z r. 1992 na ochranu lososovitých a
sladkovodních ryb, obecná ochrana zákonem č. 100 z r. 2009 (Nature Diversity Act)
Rakousko: druh chráněný zákony na ochranu přírody a rybářskými zákony Horního a
Dolního Rakouska
Švédsko: druh na území státu chráněný v rámci rybářských zákonů
Velká Británie: druh plně chráněný v článku 5 zákona na ochranu přírody a krajiny
(1998), realizace Národního záchranného programu

Národní červené seznamy ohrožených druhů, záchranné programy ve vybraných zemích
Finsko: druh uvedený v Červené knize (1992) v kategorii zranitelný
Lotyšsko: druh uvedený v Červené knize (1998) v kategorii ohrožený a druh uvedený
ve státním seznamu zvláště chráněných druhů
Německo: druh uvedený v Červeném seznamu (1998) v kategorii ohrožený
vyhynutím, na federální úrovni chráněn zákonem na ochranu přírody
Norsko: pro druh je organizován záchranný program (Handlingsplan for elvemusling)
Švédsko: druh uvedený v Národním červeném seznamu v kategorii zranitelný,
realizace Národního záchranného programu

1.6 Dosavadní opatření pro ochranu druhu

1.6.1 Nespecifická ochrana

Nespecifická2 ochrana druhu v zahraničí

V rámci ochrany perlorodky říční v jednotlivých zemích areálu jejího rozšíření jsou
realizována různá opatření. Perlorodka říční je druhem Přílohy II Směrnice Rady Evropy
92/43/EEC, jehož ochrana vyžaduje vyznačení zvláštních území ochrany, tzv. evropsky
významných lokalit soustavy NATURA 2000.

Jednotlivé státy EU pro perlorodku říční často vyhlašují i chráněná území na národní
úrovni. V Sasku (SRN) se jedná o plošnou ochranu na územích s výskytem tohoto druhu
realizovanou formou komplexní ochrany povodí (ale pouze na státem vlastněných
pozemcích). V Bavorsku (SRN) je dosud zajišťována ochrana přírody pouze na státem
vlastněných pozemcích určených právě k ochraně přírody se snahou o rozšíření na další
pozemky. Severské země, jako je Švédsko a Finsko, zřizují za účelem ochrany perlorodky
říční přírodní rezervace se speciálním režimem.

2 Termín nespecifická ochrana druhu označuje aktivity, které svou realizací slouží k zlepšení nebo monitoringu životního
prostředí druhu, nejsou ale zaměřeny na péči, přímé posilování nebo sledování jeho populací.

24
Opatření nespecifické ochrany perlorodky říční, jejichž výčet (1 – 8) je uveden níže,
jsou v posledních cca 10 letech v některých evropských státech hrazena dotačními tituly
Evropské Unie v rámci projektů LIFE+ : Belgie, Lucembursko, Švédsko (Degerman et al.
2009) a Velká Británie (Skinner et al. 2003).

1. Luční management zahrnující extenzivní seč lučních porostů v okolí toků s výskytem
perlorodky říční (bez následného kompostování posečené travní hmoty – toto opatření je
realizováno pouze v České republice), je prováděn např. v Sasku, Bavorsku nebo Belgii.

2. Ichtyologické průzkumy sledující stav populací pstruha potočního v souvislosti se
stupněm invadovanosti provádí všechny evropské země, které se zabývají záchranou
perlorodky říční.

3. Měření fyzikálně-chemických parametrů provádějí všechny evropské země, které se
zabývají záchranou perlorodky říční. V rámci tohoto monitoringu jsou sledovány
nejčastěji fyzikální parametry vody v tocích (teplota, vodivost, průtok, zákal, nasycení
kyslíkem, pH) a chemické parametry (nejčastěji obsah dusíkatých látek, fosforu a
vápníku). Sledování uvedených veličin umožňuje nejen lépe porozumět biotopovým
nárokům tohoto stenoekního druhu, ale také lépe identifikovat příčiny ohrožení a trendy
v populační dynamice ve vztahu ke kvalitě biotopu.

4. Měření množství kyslíku v intersticiálu dna a hustoty sedimentů ve velikostní frakci
< 2 mm realizovala řada zemí s výskytem perlorodky říční. Geist & Auerswald (2007)
uvádějí jako hlavní příčinu poklesu početnosti populací perlorodky nekvalitní substrát pro
juvenilní jedince (pro jejich přežití je nejdůležitější povrchová dnová vrstva do hloubky
10 cm). Při vyšším poměru jemnozrnných částic v intersticiálu se s klesající hloubkou
výrazně snižuje obsah rozpuštěného kyslíku ve zvodnělé části dna a zároveň stoupá
konduktivita. Fungování celého ekosystému navíc silně ovlivňují změny proudění vody
v tocích (usazování jemnozrnných splavenin může negativně ovlivnit procesy
v intersticiálu). Při zvýšené eutrofizaci vod může vlivem mineralizace organických látek
v substrátu dna dojít ke vzniku kyslíkových deficitů nebo anoxie.

5. Revitalizace říčních systémů, které zahrnují úpravy břehů a dna z důvodu potlačování
eroze toků v minulosti nevhodně upravených: Norsko, Švédsko, Finsko, Sasko,
Bavorsko, Rakousko. Dále se jedná o haťování meandrů pomocí dřevěných palisád a
vrboolšových hatí: v SRN realizováno WWA (Waserwirtschaftsamt) Hof a AVN Sachsen
(Abfallverband Nordsachsen) na Bystřině a Lužním potoce, dále realizováno např. ve
Velké Británii, Lucembursku, Irsku, Švédsku, Norsku, Finsku (Degerman et al. 2009).
Do této skupiny opatření patří i odstraňování sedimentů realizované např. v SRN v
rámci záchranného programu na řece Lutter, kde byly vystavěny sedimentační nádrže na
všech přítocích v oblasti výskytu perlorodky říční s pravidelným odtěžováním
sedimentovaného materiálu. Projekt byl realizován v 90. letech 20. století za cenu cca
44,3 mil. eur. Opatřením byl vyřešen problém s vnosem unášeného sedimentu z přítoků.
Na základě údajů o početnosti populace z r. 1995 (odhad cca 1800 ks perlorodek) a r.
2008 (12 200 ks, z toho 10 % mladších 10 let, 80 % mezi 10 a 20 lety a 10 % starších 20
let) lze konstatovat, že projekt byl úspěšný (Altmüller & Dettmer 2006).
V Bavorsku byl realizován projekt LIFE+ zaměřený na promývání dnového
substrátu (s cílem odstranit nežádoucí sediment) a repatriaci juvenilních jedinců
(prezentováno na konferenci v Riederhofu, SRN 2007). Ve Švédsku se naopak zaměřili
na odtěžování sedimentů přímo z toků (Degerman et al. 2009). Specifickým opatřením na
podporu kvality biotopu perlorodky říční a jejího hostitele pstruha potočního je čištění
říčních koryt s odstraňováním dřevní hmoty, která vytváří v tocích nežádoucí přehrážky,
tím způsobuje sedimentaci unášeného jemnozrnného materiálu a mineralizaci
organogenního detritu. Oba efekty negativně ovlivňují zmíněné druhy. Tato opatření jsou
prováděna zejména v SRN, Finsku, Švédsku a Lucembursku.

25
6. Plošná protierozní opatření v povodích jsou prováděna v různých zemích:
Lucembursko: projekt LIFE+ zaměřený na zatravňování okolí vodních toků,
oplocování pastvin, zřizování napajedel mimo toky, stavbu zpevněných brodů a
dotace putující do šetrného zemědělství
SRN: projekt zaměřený na změnu zemědělského hospodaření (orba po vrstevnicích,
travní pásy kolem toků apod.)
Švédsko: specializace na vegetační protierozní pásy podél toků

7. Propopulační opatření pro pstruha potočního jsou spojena s péčí o pstruhové revíry.
V rámci této péče se provádí zejména:
vysazování ryb (v rámci zarybňování toků – praxe ve většině evropských států),
nejvhodnější jsou ryze autochtonní populace pstruha potočního (vlastní tok a jeho
přítoky)
budování úkrytů pro ryby (součást standardní péče o pstruhové vody; haťování
břehů, jízkování)
zvýšení lovné míry obecně ve vztahu k ohroženým vodním mlžům (např. na
některých tocích ve Francii a Walesu)
prodloužení doby hájení pstruha potočního (Velká Británie – zákaz lovu pstruha na
vybraných tocích)
omezování brodění (kupříkladu na vybraných pstruhových a lososových tocích ve
Velké Británii, SRN)

8. Vápnění acidifikovaných vodních ploch a toků s cílem vyrovnávat nízké hodnoty pH
způsobené kyselými dešti je prováděno zejména ve Švédsku a Norsku. Kontinuální
vápnění pomocí kalcifikačních stanic slouží zejména pro podporu obnovy přirozené
reprodukce hostitelských ryb a návrat celého ekosystému řeky do příznivého stavu.

Nespecifická ochrana druhu v ČR

V České republice je územní ochrana perlorodky říční zajištěna formou zvláště
chráněných území (ZCHÚ) v různých kategoriích dle zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody
a krajiny ve znění pozdějších předpisů a v evropsky významných lokalitách (EVL) v rámci
evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Perlorodka říční je předmětem
ochrany v EVL Blanice, EVL Boletice, EVL Šumava, EVL Bystřina a Lužní potok a EVL Horní
Malše. Perlorodka říční je předmětem ochrany v maloplošných ZCHÚ NPP Blanice, NPP
Prameniště Blanice, NPP Jankovský potok, NPP Lužní potok a PR Bystřina. Důležité pro její
ochranu jsou však i PR Miletínky a PP Úval Dolní Přibrání. Z velkoplošných chráněných
území se perlorodka vyskytuje v NP a CHKO Šumava. V souvislosti s ochranou perlorodky
pak byly zřízeny také přechodně chráněné plochy PCHP Meandry u Miletínek a PCHP Zlatý
potok.

V ČR probíhají od roku 1983 systematické aktivity na ochranu druhu (Hruška 1982).
Výzkum a praktickou ochranu perlorodky říční zajišťovalo v 80. letech minulého století
Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody České Budějovice a Státní ústav
památkové péče a ochrany přírody ve spolupráci s ČSOP Volary zprvu kratšími lokálními a
později delšími komplexními projekty pod názvy:

• Aktivní ochrana perlorodky říční na Volarsku (Hruška a kol. 1983)

• Ochrana perlorodky říční v CHKO Šumava – jih 1983-1984 (Hruška a kol. 1984)

• Záchrana a obnovení reprodukce perlorodky říční v ČSR 1986 -1991 (Hruška a
kol. 1986, 1987, 1990, 1991, 1993)

26
Tento šestiletý projekt svou komplexností již odpovídal struktuře záchranného
programu a svým způsobem tak předjímal pozdější legislativní úpravu. Na tyto projekty
navázala ekosystémově orientovaná první etapa záchranného programu „Margaritifera“
zaštítěná Českým ústavem ochrany přírody a posléze dále AOPK ČR vycházející již ze
zákona 114/1992 na ochranu přírody a krajiny (Hruška 1993). Ta probíhala pod názvem:

• Záchrana genofondu oligotrofních vod v ČR metodou aktivní ochrany biotopu a
populace perlorodky říční v letech 1993 – 1998 (Hruška 1994a, 1995b, 1997,
1998b,1999, 2000a, 2000b, Hruška a kol. 1998)

Od roku 2000 pak opět s ekosystémovým zaměřením převzala prováděné aktivity a
metodické postupy druhá etapa záchranného programu pod názvem:

• Záchranný program perlorodky říční v ČR (Absolon & Hruška 1999, Hruška 2001d,
2002, 2003a, 2004b, 2005b, c, d, e, f, Hruška a Volf 2003).

Výše uvedené aktivity kombinovaly nespecifickou ekosystémovou ochranu (viz níže)
s metodami záchranných odchovů (pro bioindikační vyhodnocení nápravných zásahů do
ekosystému i pro omlazení vybraných populací), které budou popsány v další kapitole.

V rámci nespecifické (ekosystémové) ochrany perlorodky říční jsou v České republice
prováděna následující managementová opatření.

1. Speciální luční management funkčních ploch spočívá v suplování původní péče o
krajinu, která zde byla v minulosti prováděna. Lukařství a pastva patřily vždy ke způsobu
obhospodařování krajiny. S nástupem kolektivizace a intenzifikace v zemědělství, a také
v kontextu soudobých dějin však došlo ke změně užívání krajiny. Tím se změnil také
charakter životního prostředí perlorodky říční. Druh, který se živí detritem z nadzemního i
podzemního rostlinného opadu začal pomalu ustupovat. Speciální luční management je
založen na kosení travní hmoty a jejím speciálním kompostování. Cyklus kompostování
travní hmoty je tříletý, čtvrtý rok je kompost připraven k aplikaci na posečenou louku. Pro
kontrolu efektivnosti tohoto managementu jsou prováděny bioindikace pomocí juvenilních
stádií perlorodky říční, kdy na základě míry přirůstání schránky je vyhodnocována
efektivnost prováděných opatření.
Zásadní lokalitou v záchranném programu perlorodky říční je boční rameno Blanice
na Prachaticku. Na této lokalitě byly během 90. let vyvinuty a experimentálně ověřovány
principy speciálního lučního managementu. Lokalita je zároveň refugiem druhu s
nejpočetnější kolonií perlorodky říční ve střední Evropě. Podobně jako na odchovných a
reprodukčních prvcích (viz níže) je zde prováděna pravidelná péče o biotop i populaci
(podrobněji v příloze 4 záchranného programu), lokalita je dále využívána v procesu
polopřirozeného odchovu (viz níže kap. specifická ochrana druhu).

2. Budování speciálních odchovných a reprodukčních prvků3 (ORP), jak ukazuje
obrázek 9, vychází z potřeby vytvořit zejména pro juvenilní stádia perlorodky říční vhodné
a dobře kontrolovatelné prostředí s optimálními podmínkami z hlediska kvality dnového
substrátu a kvality potravy. Pomocná boční ramena toků po několika letech působení
přírodních vlivů, mezi které patří přirozené dotváření koryta ORP a samovolný nástup
odpovídající flóry a fauny, mohou umožnit přirozenou reprodukci perlorodky říční a její
následné šíření do hlavního toku. Nezanedbatelná je role ORP jako refugia a rezervního
genofondu při neočekávaných událostech (např. haváriích, povodních) v hlavních tocích.
Na základě těchto potřeb byly v rámci realizace opatření záchranného programu

3 Dle uvedené charakteristiky nelze přesně striktně kategorizovat – opatření lze považovat za specifickou i nespecifickou
ochrany druhu

27
vybudovány tři ORP: v povodí Lužního potoka (LORP), Zlatého potoka (ZORP)
a Spáleneckého potoka (SORP).

Obr. 9: ORP na Spáleneckém potoce (vlevo) a Lužním potoce (vpravo); foto J. Hruška

LORP – v roce 2000 byla dokončena stavba prvního ze speciálních odchovných a
reprodukčních prvků na Lužním potoce v k. ú. Pastviny u Studánky. Během dvou let bylo
vybudováno v umělém štěrkovém loži a obohaceném zemním krytu meandrující koryto a
navazující potravní stružky s cílem zlepšit potravní zásobení v Lužním potoce. Dále pak
byly vybudovány potravní stružky s označením Pod pásem, Nad pásem a Za Pastvinami.
V současné době jsou v rámci dlouhodobého sledování lokality měřeny fyzikálně-
chemické parametry vody dle rozsahu opatření kap. 3.3.1 a 3.3.2 návrhové části a
prováděny bioindikační testy juvenilními perlorodkami (kap. 3.3.3).

ZORP – v roce 2001 byl vybudován ORP na Zlatém potoce v k. ú. Křížovice u Ktiše. Pro
potřeby záchranného programu bylo vytvořeno cca 650 m dlouhé boční rameno
v přirozených štěrkových náplavech nivy, do kterého byly v roce 2002 a 2003 umístěny
juvenilní perlorodky ze záchranného odchovu. V roce 2003 byly na svažitém lučním
pozemku vybudovány další mokřady a potravní stružky zlepšující zásobení toku detritem.
Na tomto prvku je dlouhodobě prováděn speciální luční management. Součástí sledování
a vyhodnocování stavu ORP na Zlatém potoce je monitoring fyzikálně-chemických
parametrů vody a bioindikace juvenilními perlorodkami dle rozsahu opatření kapitol
návrhové části 3.3.1, 3.3.2 a 3.3.3. Z bioindikací detritu odebíraného z potravního prvku
ZORP (Hruška 2004a) vyplývá, že tento detrit je, na rozdíl od ostatních lokalit v povodí
Zlatého potoka, mimořádně úživný. To je dáno dlouhodobě prováděným lučním
managementem. Na základě dlouhodobého sledování přírůstku a mortality perlorodek
v ZORP lze konstatovat, že produkce detritu a jeho úživnost je mezi roky silně ovlivněna
teplotou a průtoky (vyplavování detritu po povodních, naopak sedimentace v období
sucha). Funkce ZORP je v posledních letech krom mimořádných klimatických jevů také
negativně ovlivněna zanášením jemnozrnnými sedimenty z erozí na Lučním potoce.

SORP – v osmdesátých letech 20. století bylo zaústění Spáleneckého potoka do Blanice
pod Arnoštovem násilně zkráceno a tím i odstavena část údolní nivy s vhodnými půdními
a vegetačními vlastnostmi, která představovala velmi kvalitní reprodukční prostředí pro
perlorodku říční. Vybudováním ORP v umělém štěrkovém loži v roce 2004 byla tato
funkce částečně obnovena. V roce 2005 byly do ORP umístěni juvenilní jedinci
perlorodek ze záchranného odchovu. Výsledky sledování prvku naznačují, že i přes
dobré fyzikálně-chemické parametry vody v současné době dochází vlivem nadměrných
průtoků v jarních a letních měsících k postupným změnám tvaru koryta ORP a k
vyplavování mlžů do koryta Blanice. Negativně se projevuje také zanášení pískem v
místech pod nátokem prvku, který pochází z výše položených erozí Spáleneckého
potoka. Na prvku je prováděn dlouhodobý speciální luční management (opatření kap.

28
3.1.1 návrhové části) a prováděny bioindikace prostředí juvenilními perlorodkami
(opatření 3.3.3). Zjištěna byla také vyšší úmrtnost adultních jedinců pocházejících ze
záchranného transferu. Výsledky bioindikací ukazují na podprůměrný přírůstek
juvenilních jedinců v SORP. Zároveň ale juvenilní perlorodky vykazují malou mortalitu
(Dort 2008, 2009d). V současné době jsou v rámci dlouhodobého sledování lokality
měřeny fyzikálně-chemické parametry vody dle rozsahu opatření 3.3.1 a 3.3.2 návrhové
části.

3. Revitalizace říčních systémů jsou opatření, jimiž jsou prováděny úpravy v minulosti
často nevhodně upravených a zregulovaných vodních toků. Jejich cílem je v souvislosti
se záchranou biotopu perlorodky říční navrátit toky k přírodě blízkému stavu a vytvořit tak
prostor pro obnovu kvality dnového substrátu (životní prostředí juvenilních stádií druhu),
zlepšení teplotního režimu toku, zlepšení potravního zásobení, změnu druhové skladby
vegetace a podporu hostitelských ryb. Pro ilustraci jsou níže uvedeny dva různě úspěšné
případy revitalizací.
Jako příklad dobré revitalizace lze uvést vytvoření potravních prvků na Blanici u
Sedmidomí (investor Správa NP a CHKO Šumava, realizace 2008), kdy byly vytvořeny
stružky, odvádějící detrit z místních pramenišť do řeky Blanice. Stružky byly vytvořeny
ručně rýčem, pouze do hloubky půdy prokořeněné travními společenstvy a voda byla do
nich vpuštěna až po zpevnění obnažených hran stružek vegetací. Po napojení na
prameniště tak ve stružkách nebyla zaznamenána téměř žádná eroze, přesto bylo ještě
využito přirozeného dočišťovacího rozlivu do vegetace pod místem stavby. Po dvou
letech od realizace byla stavba funkční, neerodovala a prameniště zásobují hlavní tok
Blanice detritem.
Naproti tomu revitalizace Zbytinského potoka (investor ZVHS České Budějovice,
realizace 2004 – 2005) je naopak příkladem nezdařené akce. Práce zde byly prováděny
v nevhodnou roční dobu a pomocí mechanizace. Nebyly zřízeny sedimentační prostory
na akumulaci sedimentů po dobu provádění stavby a stabilizace koryta. Tak došlo po
odstranění bočního betonového opevnění k okamžitému vymílání obnažených břehů a
odnosu písků až do hlavního toku Blanice, kam ústí Zbytinský potok. Situaci navíc ještě
zhoršilo jarní tání a silné bouřkové přívalové povodně, které způsobily v dosud
nezpevněném korytě další erozní nátrže. Na zvýšené množství splavenin reagovali
jedinci perlorodky říční v hlavním toku Blanice přesunem do nižších poloh, tím došlo
během dvou let k snížení početnosti jednotlivých kolonií o téměř 60 %. Pravděpodobnost
přežití splavených jedinců je z důvodu nedostatečné kvality prostředí níže po proudu
velmi nízká. Stabilizaci nevhodného splaveninového režimu revitalizované části
Zbytinského potoka napomohlo dodatečné vybudování sedimentační tůně a rozlivu, které
zachycují erodovaný materiál z výše položených částí toku (Spisar & Simon 2006).
Z uvedených příkladů vyplývá, že úspěšnost revitalizačních akcí závisí zejména na
rozsahu a způsobu provedení stavebních prací. V případě malých zásahů prováděných
ručně nebo s použitím lehké mechanizace spojené s protierozními opatřeními (práce
prováděné na sucho, výstavba sedimentačních nádrží a rozlivů) je výsledkem fungující
dílo, které ani při svém vytváření negativně neovlivňuje biotop zvláště chráněného druhu.
Naopak při větším rozsahu prací a při použití těžké stavební techniky ve většině případů
dojde k příliš velké změně podmínek v ekosystému a zejména u vodních toků je pak
následkem rychlý sukcesní vývoj koryta toku. To má za následek změny chemických a
fyzikálních parametrů vody, které pak nevyhovují biotopovým nárokům perlorodky říční a
způsobují vysokou úmrtnost v populaci. Po několika letech se sice i takto provedené
stavby stabilizují, ale v počáteční fázi, těsně po dokončení prací, působí na křehký
ekosystém oligotrofních povodí spíše destruktivně.
V letech 2007 – 2009 byly pro většinu lokalit s realizací Záchranného programu
vypracovány revitalizační studie, které mohou sloužit jako vhodné vodítko při plánování
celkových revitalizací dotčených povodí.

29
4. Péče o vodní toky, která se provádí jako nepřímá podpora populací perlorodky říční,
zahrnuje zpevňování břehů kamennou rovnaninou, které se provádělo v historických
dobách zejména kvůli plavení dříví. Takovéto úpravy byly prováděny na Vltavě, Blanici
nebo Malši. Sekundárně tak vznikaly nové plochy pro uchycení perlorodek (Dyk 1947).
Dále sem patří haťování meandrů a břehových nátrží pomocí dřevěných palisád nebo
vrboolšových hatí, které je prováděno dle návrhů orgánů ochrany přírody podniky Povodí,
LČR či AOPK ČR na Lužním potoce, Bystřině, Blanici a Zlatém potoce. Pro podporu
populací pstruha potočního se provádí odstraňování dřevní hmoty z toku tak, aby
nevznikaly zátarasy způsobující sedimentaci jemnozrnného materiálu v místech
stabilního dna vhodného pro tření. Toto opatření podporuje také stabilitu kolonií
perlorodek. Takovéto zásahy mohou být hodnoceny pozitivně, pokud se použijí obdobné
šetrné postupy jako u říčních revitalizací (viz předchozí bod 3).

5. Propopulační opatření hostitelského druhu pstruha potočního zahrnují zejména
vysazování ryb v rámci zarybňování toků autochtonními populacemi, které pochází z
vlastního toku nebo jeho přítoků. V líhni MO ČRS Husinec je odchovávána geneticky
čistá šumavská linie, která je nejvhodnějším hostitelem pro glochidie místní populace
perlorodky říční. Pro podporu pstruha jsou také v místě výskytu kolonií perlorodek
budovány úkryty pro ryby. Dále je ze strany rybářských organizací prováděno omezování
brodění či zvyšování lovné míry, případně prodlužování doby hájení.

1.6.2 Specifická ochrana

Opatření realizovaná v zahraničí

1. Odchovy juvenilních jedinců jsou realizovány v několika zemích jako např. Německo,
Velká Británie, Irsko, Lucembursko, Švédsko. Odchovy jsou prováděny tzv. českou
metodou (Německo, Lucembursko) nebo extenzivně (Velká Británie, Irsko, Švédsko).
Detailní porovnání obou metod je uvedeno níže (viz opatření realizovaná v ČR). Česká
metoda je podrobněji rozvedena v příloze 7 záchranného programu.
V případě extenzivní metody odchovu se jedná o asistovanou invadaci ryb, které
jsou následně přesunuty do umělého prostředí napojeného na vlastní říční tok nebo do
předem připraveného prostředí říčního toku. Příkladem může být anglická metoda tzv.
„sediment baskets“ nebo „salmonid hatching baskets“ (Hastie & Young 2003). Jedná se o
velké plastové nádoby naplněné částečně říčním štěrkem, který simuluje dno řeky. Do
nádob je přiváděna říční voda a jsou zde umístěny invadované ryby, přičemž dozrání
glochidií není uměle regulováno a je závislé na teplotě vody v řece. Juvenilové jsou po
uvolnění z hostitelských ryb odchováváni ve štěrkovém prostředí umělého dna. Tato
metoda umožňuje poměrně velkou produkci juvenilů bez náročné a drahé péče
v laboratorním prostředí, je však reálné ji provádět pouze na lokalitách s kvalitním
potravním zásobením a dobrým chemismem vody. Mimo to je v těchto typech odchovů
velmi vysoká úmrtnost juvenilů, zejména v druhém roce života (Hastie & Young 2003).
Juvenilní jedinci jsou chováni v tomto prostředí do věku 12 – 18 měsíců, pak jsou
vypouštěni do přirozeného nebo upraveného prostředí. Metoda je tedy náročná na
vysokou kvalitu intersticiálního prostředí v toku.
Další metodou extenzivního chovu jsou tzv. „stream channels“ (Preston et al.
2007), umělé kanály analogické odchovným a reprodukčním prvkům (viz kap. 1.6.1). Do
kanálů jsou umístěny invadované ryby tak, aby juvenilní jedinci vypadli do uměle
připraveného dna kanálu. Po prvním roce experimentu bylo v substrátu kanálu nalezeno
13 200 juvenilních jedinců (Preston et al. 2007), o jejich dalším přežití však nejsou
dostupné informace (Thomas et al. 2010).

2. Vypouštění invadovaných ryb bylo v minulosti prováděno v rámci řady experimentů
(Buddensiek 1995, Preston et al. 2007). Výsledky těchto pokusů bylo ale velmi obtížné

30
zhodnotit v krátkodobém (obtížná detekce přítomnosti juvenilních stádií perlorodky říční
v intersticiálu dna) i dlouhodobém horizontu (nelze odlišit, zda nalezení juvenilové jsou
výsledkem přirozené reprodukce nebo jiného způsobu posilování populace). V Německu
i ve Velké Británii byla provedena řada pokusů se stovkami infikovaných ryb, v povodích,
kam byly ryby vypuštěny, ale dosud nebyla prokázána přítomnost přežívajících
juvenilních jedinců (Hastie & Young 2003). V případě provedení souběžné rozsáhlé
speciální revitalizace povodí a vypouštění invadovaných ryb do již příznivého prostředí
však došlo k obnovení nových celých kohort juvenilů (Altmüller & Dettmer 2006).

3. Bioindikace a chov v klíckách a destičkách umožňuje odchovávání juvenilních
perlorodek v jejich přirozeném prostředí, případně hodnocení kvality tohoto prostředí na
základě mortality a přírůstku juvenilních jedinců (Buddensiek 1995, Hastie & Young
2003). Takovýto odchov je v současnosti realizován v Sasku, Bavorsku, Velké Británii a
České republice.

4. Monitoring populací provádějí všechny evropské země, které se zabývají záchranou
perlorodky říční a státy EU, které provádí pravidelný monitoring v rámci plnění
reportingové povinnosti dle Směrnice o stanovištích 92/43/EEC, která ukládá členským
státům každých šest let podávat hodnotící zprávu o stavu jednotlivých fenoménů - typů
přírodních stanovišť z přílohy I a druhů z příloh II, IV a V (http://bd.eionet.europa.eu/article17).

Opatření realizovaná v ČR

V rámci specifické ochrany perlorodky říční v ČR jsou realizována následující opatření.

1. Odchovy juvenilních jedinců
Cílem umělých nebo tzv. polopřirozených odchovů perlorodek je posílení stávajících
nebo restaurace vyhynulých populací v přírodním prostředí a zlepšení věkové skladby
populací perlorodky říční. V České republice je realizován odchov tzv. českou metodou.
Originální metody tohoto odchovu byly vypracovány Jaroslavem Hruškou (Hruška 1999,
2000b) v modelovém území záchranného programu v NPP Blanice. Existuje několik
různých způsobů, jak odchovávat juvenilní jedince perlorodky říční. Všechny typy
odchovů ale mají společné fáze úzce vázané na životní cyklus druhu.

1. fáze invadace ryb
Při přirozené invadaci jsou z toku odloveny hostitelské ryby, u nichž proběhlo

osídlení žáber glochidiemi v přirozeném vodním prostředí. Řízené invadaci hostitele
v kontrolovaných podmínkách předchází odběr glochidií vypouštěných přirozeně
samicemi na přelomu července a srpna nebo odběr několika oplodněných samic
přenesených následně do laboratorního prostředí, kde dochází zvýšením teploty vody k
stimulaci dozrání a vypuštění glochidií.

2. fáze inkubace glochidií
Její délka závisí na sumě denních stupňů a na oteplení v konečné fázi

metamorfózy. V českých podmínkách je prováděna tzv. českou metodou Jaroslava
Hrušky (příloha 7), kdy probíhá teplotně řízená metamorfóza a zralé juvenilní perlorodky
vypadávají z žáber hostitelských ryb v listopadu až prosinci téhož roku, kdy došlo k
invadaci. Při druhém způsobu, který je používán při odchovech v Sasku v SRN, je
metamorfóza ponechána přirozenému vývoji a juvenilní jedinci vypadávají kolem měsíce
dubna následujícího roku. Oba tyto způsoby mají společnou fázi opuštění hostitele
v kontrolovaných podmínkách, které umožňují následně s juvenilními jedinci manipulovat.
Ve Velké Británii je fáze vypadávání prováděna ve velkých průtočných nádržích
s optimálním složením substrátu, do kterých je přiváděna čerstvá voda přímo z toku

31
s výskytem perlorodky říční. Posledním, nejpřirozenějším způsobem, je nechat
vypadnout juvenilní jedince z hostitelských ryb přímo do toku.

3. fáze vlastní odchov perlorodek
Při tzv. české metodě je řízen i následný odchov. Juvenilní perlorodky jsou drženy

v kontrolovaných laboratorních podmínkách a v pravidelných cyklech je jim předkládán
detrit z ověřených vhodných pramenišť. Pravidelně probíhá selekce mrtvých a
oslabených jedinců. Při způsobu, který je používán v Sasku, jsou juvenilní perlorodky po
vypadnutí cca měsíc živeny na detritu z pramenišť a následně pak uloženy
v Buddensiekových destičkách přímo do toku. Potravu tak přijímají z přirozeného
prostředí. V případě anglické metody je následný odchov v podstatě bezúdržbový.
Potravní zásobení zajišťuje přirozeně přiváděná voda z toku.

Výhodou české metody odchovu perlorodek je rychlost odchovu juvenilních stádií.
Juvenilní jedinci z odchovu mají v době, kdy v přirozených podmínkách juvenilové teprve
opouštějí hostitele, za sebou prakticky absolvovanou další vegetační sezonou, jsou tedy
větší a je možné jejich dřívější použití k bioindikacím nebo vysazení zpět do toku.
Nevýhodou této metody je poměrně velká časová a pracovní náročnost ve fázi vlastního
odchovu, a tím i omezení množství odchovávaných jedinců. V tomto ohledu se jako
efektivnější jeví anglická metoda „sediment baskets“ (Hastie & Young 2003), která je
méně pracná a poskytuje vyšší výnosy. Tuto metodu však lze aplikovat pouze v povodí
s dostatečným potravním zásobením přímo z toku – v České republice by tedy (na
základě řady provedených bioindikačních testů) mohla být realizována pouze na Teplé
Vltavě. Pro ostatní lokality je z hlediska úživnosti pro nejmladší věková stádia za
současných podmínek tato metoda nevyužitelná. Pro podporu přirozené reprodukce
perlorodek přímo v toku byly prováděny i invadace pstruhů in situ v osmdesátých a
devadesátých letech na Blanici a v letech 1999 – 2003 na Teplé Vltavě (viz též Matasová
et al. in prep).

2. Bioindikace
Bioindikační testy jsou metodou zjišťování kvality prostředí pro juvenilní stádia

perlorodky říční in situ (v případě testu prováděného v přirozeném prostředí), případně ex
situ (např. při testování úživnosti detritu v laboratorních podmínkách). Bioindikace in situ
jsou založené na kontrolovaném odchovu mladých jedinců v bioindikačních klíckách
(Hruška 1999) a bioindikačních destičkách (Buddensiek 1995) přímo v toku (metodicky
podrobněji v příloze 8 záchranného programu).

Získaná data (rozdíly ve velikosti schránky a délky nekorodované části ligamentu
vůči korodované části v konkrétní periodě po předem stanovenou dobu) jsou následně
vyhodnocena dle standardní metodiky. V České republice jsou bioindikace (vedle
sledování fyzikálně-chemických parametrů vody) součástí standardního monitoringu
kvality prostředí. Ve výsledcích se odráží zejména teplota prostředí, úroveň potravního
zásobení a využitelnost dostupné potravy pro nejmladší stádia perlorodek. Současně
může zvýšená úmrtnost ukázat na akutní toxicitu v prostředí. V minulosti byla tímto
způsobem zjištěna například otrava po aplikaci herbicidu Roundup v povodí
Spáleneckého a Puchárenského potoka, která způsobila úhyn juvenilních jedinců ze
záchranného odchovu (Hruška 1991). Juvenilní stádia perlorodky říční jsou po ukončení
bioindikačních testů použita k posílení populací na jednotlivých mateřských lokalitách tak,
aby byla dodržena genetická příslušnost jedinců k jednotlivým CU („conservation units“)
stanoveným na základě analýz příbuznosti (více viz kap. 2).

Bioindikace ex situ prováděné na vzorku detritu v laboratorních podmínkách za
standardní teploty jsou vhodné na eliminování působení faktoru teploty na výsledek.
Výsledky podávají informaci zejména o kvalitě a úživnosti testovaného detritu.

32
3. Monitoring
Populace perlorodky říční
Pravidelně je v rámci monitoringu zjišťován stav adultní populace perlorodky říční
na stávajících lokalitách realizace záchranného programu. Inventarizace jednotlivých
toků probíhají periodicky, jejich cílem je podchycení trendů vývoje početnosti populací.
Dále jsou inventarizovány toky s potenciálním, případně historickým výskytem druhu a
probíhá i ověřování literárních údajů a hlášení odborné a laické veřejnosti (např. data
serveru BioLib). Metodika monitoringu pro účely hodnotících zpráv (dle Směrnice o
stanovištích 92/43/EEC) je uvedena v příloze 6. Výsledky monitoringu a inventarizací
jsou shromážděny v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) spravované AOPK ČR.
Na lokalitě Blanice a Lužní potok je pravidelně prováděn monitoring (duben až listopad
s 30 denní periodou počítání) na tzv. trvalých kontrolních/monitorovacích plochách
(TKP/TMP). Cílem je získat podrobnější informace o změnách prostorové distribuce se
zaměřením na subadultní jedince a údaje o dynamice celé kolonie.

Fyzikálně-chemické parametry vody
Chemismus vody je klíčovým parametrem určujícím potenciál každé z lokalit pro

průběh jednotlivých fází životního cyklu perlorodky říční (Young 2005). Znalost stavu
základních parametrů, dlouhodobých trendů vývoje, oscilací, výskytu specifických
polutantů a zdrojů znečištění v povodích patří k základním předpokladům pro
management jakékoliv lokality s výskytem druhu. To lze zajistit pouze dlouhodobým
monitoringem s dostatečně hustou frekvencí měření. Dlouhodobým sledováním
chemismu vody lze získat informace o vývojových trendech v kvalitě vody na lokalitách.
Údaje vycházející z delších časových řad mohou být dále využity jako referenční hodnoty
při havarijních stavech či referenční hodnoty pro budované čistírny odpadních vod apod.

V současnosti probíhá pravidelné měření a vyhodnocování chemismu vody
v povodích Blanice, Zlatého potoka, Teplé Vltavy, toků v Ašském výběžku (Lužní potok,
Bystřina) a Jankovského potoka. Na Malši se s takovýmto monitoringem teprve začíná.
Nejdéle (již přes 10 let) tento monitoring funguje v povodí Blanice v síti profilů navazující
na starší monitorovací období z let 1988 – 1992 (Benda a kol. 1991, Faina a kol. 1992).

V každém ze sledovaných povodí je rozmístěna série profilů, která vznikla na
základě předchozí podrobné analýzy situace v povodí (tzv. screening povodí). Profily
jsou voleny tak, aby každý měl svoji vypovídací hodnotu, tj. jeho provozování má
konkrétní účel. Zvláště ve větších povodích s hustší sítí přítoků (Blanice) se nachází
velké množství různých biotopů, které mají na lokalitu perlorodky jako celek velmi odlišné
dopady. Množství a rozmístění profilů je proto voleno individuálně pro každou lokalitu
podle toho, které aspekty důležité pro život perlorodky zde bylo nutno postihnout. Ve
sledovaných povodích lze rozlišit 4 hlavní typy měrných profilů podle prostředí, které
reprezentují:

1) hlavní tok s výskytem dospělých jedinců perlorodky (ať původních či vysazených)
2) rozmnožovací prostředí (vhodné pro juvenilní stadia)
3) aktuální či možné zdroje znečištění
4) referenční, neznečištěné prostředí

Zařazení referenčních lokalit má význam zejména pro stanovování limitů, které je
nutné uplatňovat při vodoprávních řízeních. Na Jankovském a Lužním potoce se
referenční lokality neovlivněné lidskou činností nevyskytují, naopak na Teplé Vltavě je tak
možno hodnotit samotný horní úsek toku.

Jednou z priorit při volbě nyní sledovaných profilů bylo i to, že především v povodí
Blanice již v minulosti chemismus vody sledován byl (Benda 1991). Díky využití stejných
profilů tak lze dnes hodnotit vývoj chemismu za období min. 15 – 20 let. V případě
Blanice se takto např. již podařilo identifikovat signifikantní dlouhodobý pokles hladiny
dusičnanů (Bílý & Simon 2007).

33
Optimální frekvence měření chemismu na profilech je 12 x za rok, neboť jedině
takto lze zachytit sezónní výkyvy v jejich plné škále a poznat tak z hlediska perlorodky
skutečný stav chemismu na lokalitě (viz např. Lužní potok – oscilace pH a konduktivity).
Ve vybraných případech pak může být použito nasazení kontinuální sondy pro měření
směrodatných ukazatelů (např. konduktivity) – tzv. telemetrické stanice.

V nejvýznamnějších profilech na stěžejních lokalitách perlorodky říční (jedná se o
Teplou Vltavu a hlavní profily na Blanici a Zlatém potoce) je monitoring chemismu vody
prováděn v pravidelných termínech 12x ročně. U profilů, kde předchozí sledování
prokázalo absenci výkyvů či významných zdrojů znečištění je monitoring chemismu vody
prováděn pouze 4 x ročně (únor, květen, srpen a listopad) tak, aby byl zachycen stav
lokality a vývoj dlouhodobých trendů u málo kolísajících parametrů. Bylo totiž zjištěno, že
čtvrtletně pořizovaná data výrazně podhodnocují více kolísající parametry jako je např.
celkový fosfor (dlouhodobě nevyhovující na Blanici) a nerozpuštěné látky NL105 (Bílý et al.
2010).

Každá z lokalit perlorodky říční v ČR je z hlediska chemismu svým způsobem
specifická, proto i kritické hodnoty příslušných parametrů mají na každé lokalitě jinou
úroveň a váhu. K hodnocení chemismu vody na jednotlivých lokalitách je z toho důvodu
přistupováno individuálně. Přehled monitorovaných profilů ukazuje tabulka v příloze 5
záchranného programu. Sledovány jsou vybrané parametry dle lokalizace profilu a
potřeby (Tab. 7).

Tab. 7: Vybrané parametry jakosti vody monitorovaných profilů toků s výskytem perlorodky říční.

konduktivita

Obecné parametry CHSKcr
pH

Živiny O2
Další parametry významné pro druh NO3-
NH4+

Pcelk.
NO2-
Ca2+
Fe3+

NL105

Doplňkové parametry signalizující určitý typ znečištění organický N
chloridy

Vysvětlivky:

konduktivita (µS/cm) vodivost
chemická spotřeba kyslíku (stanovení dichromanem draselným)
CHSKcr (mg/l)
vodíkový exponent
pH koncentrace rozpuštěného kyslíku

O2 (mg/l) koncentrace dusičnanových iontů
NO3- koncentrace amonných iontů
NH4+ (mg/l) koncentrace (celkového) fosforu
(mg/l) koncentrace dusitanových iontů
koncentrace vápenatých iontů
Pcelk. (mg/l) koncentrace železitých iontů
NO2- (mg/l) obsah nerozpuštěných látek
Ca2+ (mg/l) koncentrace organického dusíku
Fe3+ (mg/l) koncentrace chloridových iontů

NL105 (mg/l)

organický N (mg/l)

chloridy (mg/l)

34
Část návrhová

2. Cíle záchranného programu

Základním cílem záchranného programu perlorodky říční je zachování
druhu Margaritifera margaritifera na území České republiky v takovém
stavu, aby jako druh byl životaschopný a byl schopen samostatné
reprodukce v přírodních podmínkách.

Záchrana perlorodky říční jako volně žijícího živočišného druhu v ČR nemůže
probíhat mimo její přirozené lokality výskytu. Pokud nebudou pro druh zajištěny dostatečně
kvalitní biotopy v přírodě, není smysluplné jedince perlorodky dlouhodobě uměle kultivovat
v zajetí. Dlouhodobá umělá kultivace a držení perlorodek mimo jejich přirozené prostředí by
po čase mohly způsobit úplnou degradaci populací. Jednotlivé populace jsou silně
adaptovány na svá původní místa výskytu i na místní populace pstruha potočního.

V současné době evidujeme v ČR dvě centra výskytu životaschopných populací
perlorodek. První z nich leží v jižních Čechách a druhé v západních Čechách. Na základě
výsledků genetických analýz pak hovoříme o třech samostatných CU (conservation unit =
chráněný celek). Jedná se o Ašskou CU v širším povodí Rokytnice, kam patří populace
perlorodek na lokalitách Bystřina a Lužní potok, Blanickou CU, kam patří lokality Blanice a
Zlatý potok na Šumavě a třetí Malšskou CU, kterou reprezentuje lokalita Malše protékající
Novohradskými horami. V Teplé Vltavě (nad Lipenskou nádrží) pak byl nalezen genotyp
analogický jak Malši, tak Blanici (podrobněji níže). Vztahy mezi jednotlivými populacemi
rekapituluje tabulka 8. U některých lokalit (např. Křemže, Chvalšinský potok a další přítoky
Vltavy) nebyly dosud provedeny genetické analýzy a tak je nelze s jistotou zařadit k žádné ze
známých CU. (Simon a kol. 2013, in prep).

Tab. 8 Hierarchie v druhové ochraně perlorodky říční Úroveň 3 – lokální populace
Úroveň 1 – druh Úroveň 2 – CU (conservation unit)

Margaritifera Ašská Rokytnice, Bystřina, Lužní potok
margaritifera Blanická
Blanice, Zlatý potok, Jankovský potok,
Malšská Teplá Vltava

Malše, Teplá Vltava

* Lokální populace jsou adaptované na místní podmínky nebo místní formu pstruha potočního. Mezi nimi vyniká Blanice, která
má ve středoevropském kontextu vysokou genetickou variabilitu (Machordom et al. 2003). V lokalitě Teplá Vltava byli zjištěni
jedinci ze dvou známých CU (Blanická a Malšská).

Stěžejní kritérium úspěšnosti ZP:

Záchranu druhu v ČR lze považovat za úspěšnou v případě, že se alespoň u dvou
ze tří chráněných celků (CU) podaří dosáhnout takového stavu, že zde bude probíhat
přirozená reprodukce perlorodky říční úspěšně v přírodě blízkých podmínkách. To
znamená, že natalita perlorodek (tj. počet jedinců vystupujících z intersticiálu dna) bude
dlouhodobě vyšší, než mortalita a na lokalitách dané CU průměrně bude přítomna kohorta
jedinců mladších 30 let, která bude velikostně odpovídat alespoň 20 % z celkového známého
počtu jedinců na lokalitě. Z hlediska splnění cílů ZP je obnova přirozené reprodukce
důležitější než další podmínky stavu populací – např. početnost adultních jedinců či
demografická struktura.

35
2.1 Kategorizace lokalit

Aby bylo možno cílů záchranného programu dosáhnout, je třeba zajistit maximální
péči těm lokalitám, kde je ještě obnovení stavu biotopu vhodného pro reprodukci perlorodek
ve střednědobém horizontu (10 – 20 let) reálné. Z tohoto důvodu byl analyzován stav
jednotlivých lokalit perlorodky říční na základě vybraných klíčových parametrů:

velikost populace
věková struktura populace
průběh celé parazitární fáze vývojového cyklu
přežívání odchovaných jedinců vypuštěných do intersticiálu dna do subadultní fáze
vývoje
kvalita biotopu (produkce úživného detritu v povodí, fyzikálně-chemické parametry
toku, roční průběh teplotní křivky)

Na základě této analýzy byly stanoveny kategorie určující prioritu lokalit z hlediska
záchranného programu. Zohledněno bylo také, ke kterým CU lokality patří. Dále byly
stanoveny počty pro minimální velikost lokálních populací a cílovou velikost každé CU.
Navrhované počty vycházejí z literatury (Dyk 1947, 1957, Bauer 1986,1988, Zjuganov et al.
1994, Geist & Kuehn 2005 a Geist 2010) a zkušeností jednotlivých národních záchranných
programů (Skotsko, Irsko, Norsko, Švédsko).

Minimální velikost zabezpečené populace je hodnota, při které jsou ještě populace
perlorodek v rámci jedné lokality schopny dobře překonávat náhodné disturbance
(povodně, sucho apod.). Hodnoty se liší v závislosti na velikosti toků, jejich morfologii,
úživnosti, distribuci jedinců a jejich poloze. Taková velikost by také měla
minimalizovat riziko vzniku imbrední deprese.

Cílová velikost je počet jedinců dané CU, k jehož dosažení by měly směřovat snahy
záchranného programu. Hodnoty se liší v závislosti na velikosti toků, historických
údajích, dnešním stavu lokalit a reálných možnostech, jak tohoto počtu na dané
lokalitě dosáhnout.

Lokality I. kategorie Blanice
Zlatý potok

Do této kategorie jsou zahrnuty lokality s nejsilnějšími populacemi perlorodky říční,
které odpovídají minimální velikosti zabezpečené CU, a u kterých stav biotopu nevyhovuje
pouze v některém ze sledovaných parametrů. Zde se předpokládá úspěšné navození
optimálních životních podmínek a tím i obnovení přirozené reprodukce ve střednědobém
časovém horizontu.

Lokality II. kategorie Teplá Vltava
Lužní potok
Bystřina
Malše

Lokality druhé kategorie mají ve více parametrech dlouhodobě nevyhovující stav
biotopu nebo nevyhovující stav populace hostitelských ryb a zároveň příliš nízkou početnost
perlorodek, která neodpovídá minimální velikosti zabezpečené CU. U těchto lokalit se
předpokládá náprava v delším časovém horizontu.

36
Lokality III. kategorie Svinenský a Dluhošťský potok
Jankovský a Kladinský potok
Chvalšinský potok
Stropnice
Křemže (Křemžský, Markovský a Smědečský potok)

Do této kategorie patří historické lokality výskytu perlorodek, které ještě před deseti
lety hostily zbytky populací o velikosti desítek až stovek jedinců. U těchto populací není
dlouhodobě předpokládána reprodukce (výskyt juvenilních nebo subadultních jedinců nebyl
v posledních 20 letech zaznamenán) a pokud zde nedošlo k razantnímu zlepšení stavu
biotopu (zejména chemismu vody), lze očekávat postupný zánik těchto lokalit.

2.2 Dlouhodobé cíle záchranného programu

Dlouhodobé cíle směřují aktivity záchranného programu ke stabilizaci a zajištění
životaschopnosti stávajících populací perlorodky říční, případně vedou k posílení početně
slabých populací či ke zlepšení jejich věkové struktury.

Lokality I. kategorie

Blanice a Zlatý potok
Na těchto lokalitách je cílem zajištění takové kvality prostředí, která umožní

dlouhodobé udržení stabilní, trvale rostoucí, samostatně se rozmnožující populace
perlorodky říční v řádu desetitisíců až statisíců dospělých jedinců, která bude schopna
překonávat jednotlivé náhlé disturbance. Natalita populace bude dlouhodobě vyšší než
mortalita a v populaci bude přítomna kohorta 20 % jedinců mladších 30 let. Cílová velikost
pro obě lokální populace dohromady je minimálně 40 000 jedinců viditelných na povrchu
dna. Blanice a Zlatý potok jsou pojaty společně jakožto hydrologicky a geograficky navazující
lokality v rámci jedné CU.

Lokality II. kategorie

Lužní potok, Bystřina, Teplá Vltava a Malše
Dlouhodobým cílem na těchto lokalitách je vylepšit současný nevyhovující stav

prostředí nebo hostitelského druhu ryb na úroveň umožňující opětovné obnovení přirozené
reprodukce perlorodek v dlouhodobém časovém horizontu. Natalita populací bude
dlouhodobě vyšší než mortalita a bude v nich přítomno alespoň 20 % jedinců mladších
30 let. Cílová velikost populace u každé z těchto lokálních populací je minimálně 10 000
jedinců viditelných na povrchu dna. Lužní potok a Bystřina (povodí Rokytnice) jsou jednou
lokální populací v rámci CU, jejíž podstatná část pak leží níže po proudu Rokytnice v
Německu.

Lokality III. kategorie

Svinenský a Dluhošťský potok, Jankovský a Kladinský potok, Chvalšinský potok,
Stropnice, Křemže - Křemežský, Markovský a Smědečský potok

U lokalit III. kategorie existují důvodné pochybnosti o přežívání perlorodek do
budoucnosti. Cílem je vyhodnotit jejich stav a potvrdit či vyvrátit přítomnost perlorodky říční a
podle toho stanovit režim péče. Tyto lokality budou postupně jednorázově inventarizovány.

37
důležité
V případě zjištění významné pozitivní změny, tj. zásadního zlepšení stavu biotopu či
nalezení rozsáhlejší populace perlorodek na kterékoliv z evidovaných lokalit, může být
priorita této lokality na základě výše uvedených klíčových parametrů přehodnocena.

Naopak, v případě vyhynutí populace perlorodky říční na lokalitě bude tento fakt opakovaně
ověřen a poté bude lokalita vyhodnocena jako vyhynulá a nebude již nadále sledována.

V případě nalezení nové lokality perlorodky říční v průběhu realizace záchranného programu
bude tato lokalita zhodnocena podle popsaných klíčových parametrů a zařazena do jedné
z výše uvedených kategorií.

2.3 Střednědobé cíle záchranného programu

Stanovením střednědobých cílů je určen rámec samotných realizačních opatření, která
ve střednědobém časovém horizontu vedou k naplňování dlouhodobých cílů záchranného
programu. Naplňování střednědobých cílů je každoročně specifikováno a vyhodnocováno
v realizačních projektech Záchranného programu každoročně oficiálně předkládaných
příslušnému odboru MŽP. Pro přehlednost jsou jednotlivé střednědobé cíle včetně způsobu
jejich naplňování a vazby na konkrétní opatření v návrhové části ZP zpracovány tabelárně.

Lokality I. kategorie

Blanice a Zlatý potok

hlavní cíl způsob naplnění vazba na konkrétní opatření

1a zlepšit potravní funkce biotopu realizace lučního 3.1 Péče o biotop

druhu (tj. zvýšit přísun vhodného managementu na funkčních 3.2 Péče o druh

detritu), vyhodnotit účinky plochách odchovných a 3.3 Monitoring

jednotlivých realizovaných reprodukčních prvků,

opatření extenzivní hospodaření

v povodí, bioindikace

juvenilními perlorodkami in

situ

2b zlepšit a následně udržet tepelné obnova mozaikovité struktury 3.1 Péče o biotop

poměry v tocích, vyhodnotit účinky krajiny, bioindikace juvenilními 3.2 Péče o druh

jednotlivých realizovaných perlorodkami in situ 3.3 Monitoring

opatření

3c zlepšit stav intersticiálu dna toků podpora extenzivních forem 3.1 Péče o biotop

obou povodí a zamezit hospodářského využívání 3.3 Monitoring

nežádoucím splachům do vodního zemědělské a lesní půdy, 3.4 Výzkum

prostředí, vyhodnotit účinky realizace konkrétních opatření 3.5 Výchova a osvěta

jednotlivých realizovaných z revitalizačních studií nebo 3.6 Ostatní opatření

opatření dalších vhodných technických

opatření

4d zlepšit jakost vody (docílit hodnot realizace technických a 3.1 Péče o biotop

trvale odpovídajících nárokům biologických opatření, 3.3 Monitoring

druhu), vyhodnotit účinky bioindikace juvenilními 3.4 Výzkum

jednotlivých realizovaných perlorodkami in situ 3.5 Výchova a osvěta

opatření 3.6 Ostatní opatření

5e zlepšit celkový stav povodí, realizace prioritních opatření 3.1 Péče o biotop

vyhodnotit účinky jednotlivých navržených v revitalizační studii 3.3 Monitoring

realizovaných opatření pramenných oblastí Blanice a 3.4 Výzkum

Zlatého potoka, změny v 3.5 Výchova a osvěta

38
užívání vybraných lesních 3.6 Ostatní opatření

pozemků

6f zajistit dostatečnou územní vyhlášení NPP Zlatý potok a PP 3.1 Péče o biotop

ochranu biotopu a populací Blanice 3.6 Ostatní opatření

perlorodky říční

7g zajistit minimální velikosti pokračování polopřirozených 3.1 Péče o biotop

zabezpečené lokální populace odchovů pro danou CU 3.2 Péče o druh

(Blanice - 10 000 jedinců, Zlatý (conservation unit) 3.3 Monitoring

potok - 1 000 jedinců), v případě

poklesu početnosti posílit

populace jedinci z polopřirozených

odchovů, vyhodnotit účinky

jednotlivých realizovaných

opatření

Lokality II. kategorie

Lužní potok a Bystřina

hlavní cíl způsob naplnění vazba na konkrétní opatření

2a zajistit stabilizaci početnosti populace ochrana celého povodí, 3.1 Péče o biotop

perlorodky říční - minimální velikost v případě poklesu početnosti 3.2 Péče o druh

zabezpečené populace je stanovena populace pod hranici 3.3 Monitoring

na 1 000 jedinců pro každou lokální minimální velikosti

populaci (tj. celkem 2000 pro českou zabezpečené populace

část povodí Rokytnice), vyhodnotit adekvátní posílení jedinci z

účinky jednotlivých realizovaných polopřirozených odchovů

opatření odpovídající dané CU

(conservation unit)

2b odstranit bodové zdroje znečištění pravidelná kontrola povodí a 3.1 Péče o biotop

v povodí, vyhodnotit účinky aktivní jednání v případě 3.3 Monitoring

jednotlivých realizovaných opatření zjištění závady, osvěta u 3.4 Výzkum

stakeholderů, bioindikace 3.5 Výchova a osvěta

juvenilními perlorodkami in 3.6 Ostatní opatření

situ

2c postupně zlepšit stav biotopu realizace prioritních opatření 3.1 Péče o biotop

perlorodky říční, vyhodnotit účinky navržených v revitalizační 3.2 Péče o druh

jednotlivých realizovaných opatření studii v Trojstátí v povodí 3.3 Monitoring

Lužního potoka a Bystřiny 3.4 Výzkum

2d zlepšit potravní funkce (zvýšení zajištění trvalého lučního 3.1 Péče o biotop

přísunu vhodného detritu), managementu na funkčních 3.2 Péče o druh

vyhodnotit účinky jednotlivých plochách odchovného a 3.3 Monitoring

realizovaných opatření reprodukčního prvku (včetně

okolí toku Bystřiny, kde je

nutné provést výběr

takovýchto ploch)

2e zlepšit chemické a fyzikální parametry podpora extenzivních forem 3.1 Péče o biotop

vodního prostředí tak, aby splňovaly hospodářského využívání 3.3 Monitoring

alespoň ve vybraných částech povodí zemědělské a lesní půdy 3.4 Výzkum

současně všechny limity biotopu pro v povodí 3.5 Výchova a osvěta

perlorodku říční, vyhodnotit účinky 3.6 Ostatní opatření

jednotlivých realizovaných opatření

2f sjednotit metodické přístupy prostřednictvím česko-sasko- 3.5 Výchova a osvěta

k managementu Bystřiny a Lužního bavorské spolupráce 3.6 Ostatní opatření

potoka a zaměřit se na ochranu v ochraně hraničních toků na

širšího povodí Rokytnice Ašsku v oblasti Trojmezí

39
Teplá Vltava

hlavní cíl způsob naplnění vazba na konkrétní opatření

2g zjistit velikost populace perlorodky inventarizační průzkum 3.3 Monitoring

říční nebo stanovit její kvalifikovaný toku, genetické analýzy 3.4 Výzkum

odhad v celém zájmovém úseku a

pomocí analýzy genetické variability

jedinců upřesnit zastoupení jedinců

z obou CU (conservation unit),

vyhodnotit účinky jednotlivých

realizovaných opatření

2h vyhodnotit stav hlavního toku Teplé bioindikace prostředí 3.2 Péče o druh

Vltavy a vybraných přítoků z hlediska juvenilními perlorodkami 3.3 Monitoring

potravního zásobení pro růst a věkové kategorie 1+ 3.4 Výzkum

přežívání nejranějších stádií

juvenilních jedinců perlorodky říční,

vyhodnotit účinky jednotlivých

realizovaných opatření

2i zajistit velikost populace perlorodky posílení populace 3.1 Péče o biotop

říční odpovídající minimálnímu počtu perlorodky říční jedinci 3.2 Péče o druh

zabezpečené populace (tj. 5 000 z polopřirozených odchovů 3.3 Monitoring

jedinců), vyhodnotit účinky a řízených invadací 3.4 Výzkum

jednotlivých realizovaných opatření s chovem do doby

odpadnutí, vybudování

odchovného a

reprodukčního prvku

(TORP) na vhodné lokalitě a

příprava komplexní studie

aktivní péče o druh a

biotop v NP Šumava

2j vytvořit podmínky pro přirozenou revitalizace přítoků ve 3.1 Péče o biotop

reprodukci původní šumavské Vltavském luhu, 3.2 Péče o druh

populace pstruha potočního, ichtyologické průzkumy 3.3 Monitoring

vyhodnotit účinky jednotlivých 3.4 Výzkum

realizovaných opatření

2k zvýšit podíl pstruha potočního úprava rybářského 3.1 Péče o biotop

v rybím společenstvu Teplé Vltavy a hospodaření 3.3 Monitoring

jejích přítoků, vyhodnotit účinky 3.5 Výchova a osvěta

jednotlivých realizovaných opatření 3.6 Ostatní opatření

2l vyhodnotit hostitelskou kompatibilitu výzkum – např. testování 3.3 Monitoring

mezi populací pstruha potočního a imunitní reakce, úspěšnosti 3.4 Výzkum

perlorodky říční na Teplé Vltavě, metamorfózy a následného

vyhodnotit účinky jednotlivých přežívání juvenilů,

realizovaných opatření bioindikace juvenilními

perlorodkami in situ

2m zajistit zdroj organogenního detritu ochrana společenstva 3.1 Péče o biotop

pro perlorodku říční, vyhodnotit submerzní vegetace před 3.3 Monitoring

účinky jednotlivých realizovaných negativními 3.4 Výzkum

opatření antropogenními vlivy 3.5 Výchova a osvěta

3.6 Ostatní opatření

Malše

hlavní cíl způsob naplnění vazba na konkrétní opatření
3.3 Monitoring
2n získat informace o aktuálním stavu zahájení (a následné 3.4 Výzkum

biotopu perlorodky říční, kvalitě vody a dlouhodobé pokračování)

40
dlouhodobých vývojových trendech, podrobného monitoring

které v současné době nejsou vybraných částí povodí řeky

k dispozici Malše

2o zlepšit celkový stav biotopu perlorodky vyhlášení PP Malše, 3.1 Péče o biotop

říční, vyhodnotit účinky jednotlivých realizace prioritních 3.2 Péče o druh

realizovaných opatření opatření navržených ve 3.3 Monitoring

revitalizační studii 3.4 Výzkum

pramenných oblastí

2p posílit populaci perlorodky říční na založení polopřirozeného 3.2 Péče o druh

velikost odpovídající minimálnímu odchovu pro danou CU 3.3 Monitoring

počtu zabezpečené populace (1000 (conservation unit), 3.4 Výzkum

jedinců), vyhodnotit účinky případně provedení řízené

jednotlivých realizovaných opatření invadace pstruhů

2q zlepšit stav intersticiálu dna v hlavním podpora extenzivních 3.1 Péče o biotop

toku a přítocích a zamezit nežádoucím forem hospodářského 3.3 Monitoring

splachům do vodního prostředí, využívání zemědělské a 3.4 Výzkum

vyhodnotit účinky jednotlivých lesní půdy v povodí,

realizovaných opatření realizace konkrétních

opatření revitalizačních

studií nebo dalších

vhodných technických

opatření

2r sjednotit metodické přístupy intenzivní česko-rakouská 3.5 Výchova a osvěta

k managementu toku Malše spolupráce v ochraně 3.6 Ostatní opatření

Malše

Lokality III. kategorie

Svinenský a Dluhošťský potok
Jankovský a Kladinský potok
Chvalšinský potok
Stropnice
Křemže (Křemžský, Markovský a Smědečský potok)

hlavní cíl způsob naplnění vazba na konkrétní opatření

3a vyhodnotit stav jednotlivých lokalit inventarizace stavu populací 3.3 Monitoring

a jejich perspektivu z pohledu ZP perlorodky říční

3b zajistit získávání informací o stavu měření fyzikálně – chemických 3.3 Monitoring

prostředí a jeho vývoji parametrů vody na vybraných

lokalitách

41
3. Plán opatření záchranného programu

Péče o populace perlorodek na lokalitách první a druhé kategorie v předkládaném
záchranném programu zahrnuje zejména péči o biotop (management lokalit) a péči o druh
samotný (tzv. propopulační opatření). Doplněna je pak pravidelným monitoringem,
aplikovaným výzkumem a výchovou a osvětou. Zatímco péče o biotop bude realizována na
všech lokalitách první a druhé kategorie, intenzita a způsob provádění propopulačních
opatření se bude lišit v závislosti na stavu biotopu a populace perlorodky říční na konkrétní
lokalitě.

Vazba níže uvedených skupin opatření na střednědobé cíle záchranného programu
je uvedena v předcházející kapitole.

3.1. Péče o biotop

Péče o biotop perlorodky říční je dnes základní a nezbytnou součástí ochrany tohoto
druhu u nás. S ohledem na vývoj hospodaření v povodích s výskytem perlorodky je nutné
často simulovat péči, kterou dříve původní obyvatelé vykonávali sami, a která dnes mnohde
v podhorských říčních nivách chybí. Na celé ploše povodí první a druhé kategorie je obecně
třeba zajistit šetrné hospodaření a využívání pozemků tak, aby nedocházelo ke znečišťování
vodních toků např. vypouštěním odpadních vod, splachem hnojiv z polí, dystrofizací
(projevující se počáteční fází rašelinění s negativním vlivem na stav půd i jakost vody –
podrobněji v příloze 4 záchranného programu), zvýšenou erozí a dalšími negativními vlivy.

Obecně by navrhovaná opatření měla směřovat k návratu krajiny v povodích
s výskytem perlorodky říční do stavu podobnému před druhou světovou válkou. Způsob
hospodaření na orné půdě, travních porostech i v lesích je při tom pro kvalitu vody
v oligotrofních tocích zcela zásadní. Rámcově pravidla dobré praxe upravuje příloha 10.
Podrobněji pak bude tuto problematiku řešit příručka dobré praxe, která vznikne jako jeden z
výstupů záchranného programu.

Níže uvedený přehled shrnuje na obecné úrovni opatření navržená pro jednotlivé
lokality. Jejich podrobné rozpracování je pak předmětem plánů péče pro jednotlivá ZCHÚ
nebo jiných strategických dokumentů ochrany přírody.

3.1.1 Celoroční péče na vybraných funkčních plochách

všechny lokality I. a II. kategorie
Aktivní a cílený management pro perlorodku říční není možné realizovat plošně v

celých povodích. V rámci záchranného programu bude proto péče směřována pouze do míst
s vysokou koncentrací perlorodek (tzv. odchovné a reprodukční prvky, případně jiná vhodná
místa klíčová pro přežití zbytkových populací – tzv. funkční plochy). Tato opatření částečně
nahrazují původní procesy v povodích, které budou postupně obnovovány cílenými
revitalizacemi.

Náplň opatření
Péče bude spočívat zejména v pravidelné údržbě vybraných míst, aby

nedošlo k ohrožení perlorodek v důsledku nepříznivých klimatických podmínek či ke
ztrátě jejich funkčnosti. Popis prací prováděných v rámci této péče je uveden v příloze
9. Na vybraných plochách pak bude realizován také speciální luční management, tzn.
kosení, kompostování posečené hmoty s obohacením vápníkem a navrácení humusu
zpět na kosené plochy (viz příloha 9).

42
3.1.2 Zlepšení kvality vody a protierozní opatření

Blanice a Zlatý potok
V současné době je biotop perlorodky říční na Blanici oproti ostatním lokalitám jen

málo narušený a v podstatě odpovídá nárokům druhu. V jádrové části území z chemických
parametrů vody nevyhovuje pouze vysoká koncentrace celkového fosforu (částečně se jedná
patrně o důsledek dystrofizace). Přítoky a dolní část toku s významnou částí populace stejně
jako hlavní tok Zlatého potoka však dosud nevyhovují ve více parametrech kvality vody.
Problémem také zůstávají místně zvýšené erozní splachy z některých částí povodí, např. na
Zlatém potoce významně zhoršují kvalitu dnového substrátu. Bez nápravy současné situace
může dojít ke zvýšení mortality u přežívajících adultních jedinců a úhynu velkého počtu
vysazených subadultů.

Náplň opatření
V obou povodích je ohrožujícím faktorem množství živin v hlavním toku i

přítocích. Na zlepšení jakosti vody jsou nutná jak opatření technického rázu (zejména
výstavba ČOV s dočištěním v Arnoštově, modernizace ČOV v Křišťanově), tak i
opatření biologická (dočišťovací mokřady, revitalizace toků s rozlivy). U již
vybudované prototypové ČOV Zbytiny s dočištěním je nutné sledovat její správné
provozování a kontrolovat manipulační řád nádrží. Pro snížení vnosu živin z difúzních
zdrojů v povodí (zejména Svinětice, Dolní Sněžná, Koryto, Ovesné, Miletínky,
Tisovka, Záhoří) jsou v revitalizační studii navržena biologická opatření (revitalizace
toků, dočišťovací a separační mokřady). Tato opatření je třeba postupně realizovat od
pramenných oblastí dolů po proudu. Pro snížení vnosu živin z plošných zdrojů (orná
půda v povodí Tisovky, intenzivně obhospodařované louky) jsou v této studii
navrženy separační mokřady s odstraňováním biomasy. Revitalizační studie řeší také
snížení vnosů jemných suspenzí z cestní sítě a erozí drobných toků. Prioritou je
řešení silně erodujících antropogenně podmíněných strží s masivním odnosem
jemného i hrubšího materiálu, které se vyskytují zejména na Lučním, Jódlově a
Pastvinném potoce (povodí Zlatého potoka) a Velkém Vyšenském potoce a
Bažinném potoce (povodí Blanice). V případě Lučního potoka a celé pramenné
oblasti Zlatého potoka nad ústím Tisovky je náprava situace zcela zásadní. Vnosy
splavenin přímo ovlivňují odchovný a reprodukční prvek ZORP. Ochranu před
splachy z nesprávného lesního hospodaření zajišťuje též legislativní ochrana,
ochrannými podmínkami vyhlášených zvláště chráněných území a je tedy dále
žádoucí integrovat protierozní ochranu v potřebném rozsahu do bližších ochranných
podmínek a především plánů péče o vybraná ZCHÚ.

V rámci udržování Blanice, Zlatého potoka a jejich přítoků ve stavu optimálním
pro rozmnožování perlorodky říční a pstruha potočního, je zapotřebí provádět
pravidelnou údržbu koryta hlavního toku. Tím se rozumí průběžné odstraňování
vytipovaných nežádoucích zátarasů z koryta, zejména těch, které se nacházejí těsně
nad koloniemi perlorodek a v případě potřeby haťování meandrů či provádění jiných
opatření (např. proti nepříznivému působení ledových jevů) za účelem ochrany kolonií
perlorodek i trdlišť pstruhů. Odstraňování nežádoucí dřevní hmoty je nutno provádět
šetrně bez pojezdu těžké techniky v toku a s minimálním impaktem na přilehlé nivní
partie. Tyto činnosti je nutné zadávat zhotovitelům s potřebnou kvalifikací a pro
jednotlivé toky dále podrobněji specifikovat v managementových doporučeních (např.
plány péče apod.).

Nejprve je nutné provádět protierozní opatření ve vyšších částech povodí a
následně pak upravovat koryta toků níže po proudu (odstranění zátarasů a zápěchů
musí probíhat postupně směrem proti proudu s následnou kontrolou výskytu
rozplavených jedinců perlorodky říční).

43
Lužní potok a Bystřina
Chov dobytka v blízkém okolí toku může mít negativní vliv na chemismus vody, jak

ukazuje vysoká vodivost Lužního potoka v okolí Pastvin (viz příloha 4). Na bavorské straně
je stále velký podíl plochy využívané jako orná půda. Ta může být při nevhodném stavu
primární říční sítě zdrojem nežádoucích jemnozrnných splavenin.

Z hlediska kvality vody a jejího oživení je důležitá také morfologie vlastního koryta
Lužního potoka, které bylo v minulosti v některých místech nevhodně regulováno. Nápravou
situace (diverzifikací prostoru koryta) bude podpořena také původní populace pstruha
potočního.

Náplň opatření
Pro celkové zlepšení jakosti vody je nutné eliminovat vliv bodových zdrojů

znečištění. Na české straně se jedná zejména o farmu v Pastvinách. Pro zamezení
vzniku havárie je nutné kontrolovat jímku pod zimním stáním skotu, která zde byla
vybudována pro záchyt nežádoucích splachů ze zemědělského areálu do vod
Lužního potoka.

Na základě doporučení provedených studií (podrobněji viz příloha 4) je
prioritním opatřením v povodí také revitalizace cca 600 m dlouhé kanalizované části
Lužního potoka za obcí Pastviny. Cílem je navrácení koryta do původního stavu,
zpomalení proudění vody, oteplení toku a zlepšení potravního zásobení pro
perlorodku říční jakož i naturalizace prostředí pro pstruha obecného. Studie dále
navrhuje pro podporu populace pstruha potočního a celkové zlepšení stavu širšího
povodí Rokytnice revitalizovat také vlastní tok Rokytnice od soutoku s Lužním
potokem směrem proti proudu.

V rámci péče o koryto hraničního úseku Lužního potoka a Bystřiny je Povodím
Ohře pravidelně prováděna kontrola stavu břehů. V případě potřeby jsou rizikové
meandry zpevňovány hatěmi, aby nedocházelo k nežádoucímu laterálnímu posunu
toku. Tato opatření stabilizují případné nežádoucí břehové nátrže (potenciální zdroje
eroze). I s ohledem na potřeby zachování státní hranice, je třeba tato opatření
provádět i nadále.

Teplá Vltava
Chemismus hlavního toku Teplé Vltavy je vyhovující. Zvýšené koncentrace živin jsou

však charakteristické pro některé přítoky, zejména Jedlový, Volarský, Uhlíkovský a
Chlumanský potok. Přestože se vzhledem k ředícímu efektu toto znečištění neprojevuje
v současnosti v hlavním toku negativně, znehodnocuje tyto přítoky jako potenciální biotop
pro perlorodku říční i pstruha potočního. Ojediněle bylo zaznamenáno havarijní znečištění
také v úseku Teplé Vltavy pod ústím Volarského potoka. Referenční stav jakosti vody je pak
překračován u chloridů, které se do toku dostávají při zimní údržbě silnic.

Hlavní tok Teplé Vltavy nadměrnou erozí netrpí. Přítoky v tomto směru působí jen
lokálně v místě svého ústí do Vltavy (např. Žlebský, Jedlový nebo Chlumanský potok). Více
písčitých sedimentů pak přináší Studená Vltava. Ty pocházejí jak z přirozených procesů
v toku, tak z nevhodně upravených toků v povodí Studené Vltavy (např. Hučina). Řada
regulovaných přítoků Teplé Vltavy je erozí výrazně poškozena a dolní úseky jsou zcela
zaneseny jemnými sedimenty, což výrazně omezuje jejich původní funkci refugií
hostitelských ryb i juvenilních stádií perlorodky.

Náplň opatření
Obohacování vod Teplé Vltavy o chloridy je třeba sledovat při monitoringu

chemismu vody a v případě potřeby provést nápravná opatření, např. svedením vod
ze silničních příkopů do zásaků. Je třeba kontrolovat správné fungování ČOV Volary
a dodržování platného plánu kejdového hospodaření v povodí Teplé Vltavy. Pro
Žlebský a Jedlový potok je, také s ohledem na potenciální napojení obou toků do
plánovaného TORPu, nutné realizovat revitalizační opatření. Revitalizaci vyžaduje
také Volarský potok a další toky níže v povodí. Tyto zásahy umožní následně po své

44
realizaci rozliv vody v dolních úsecích potočních niv a omezí současnou erozivní
činnost přímo v korytě.

Malše
Obecně lze říci, že horní část povodí Malše nad Dolním Dvořištěm je oproti spodnímu

úseku v relativně méně narušeném stavu. I zde však existují v minulosti nevhodně
provedené rozsáhlé úpravy pramenných stružek, částí přítoků včetně hlavního toku Malše
(náhony a jezové zdrže). V souvislosti s likvidací polomů ve zdejších lesích v minulých letech
pak často došlo k poškození lesních pramenišť a kapilár, k jejich nevhodnému přebudování
na odvodňovací strouhy lichoběžníkového tvaru či obnově starých hlubokých melioračních
příkopů. Tyto úpravy jsou pak extrémně náchylné k erozi a zhoršují splaveninový režim
v Malši a jejích přítocích (např. Kabelském potoce). Tok Malše od přítoku Felberbach je
významně zatížen živinami i zvýšenou mineralizací vody. Některé jeho části jsou pak zcela
zavaleny písčitými lavicemi, které znemožňují vytvoření stabilních kolonií perlorodek. Střední
a dolní část toku je významně negativně ovlivněna zemědělským hospodařením a
vypouštěním odpadních vod.

Náplň opatření
Pro snížení vnosu jemnozrnných sedimentů do Malše je třeba snížit míru

eroze na přítocích řeky Malše v lokalitě nad Dolním Přibráním (řada bezejmenných
pravostranných přítoků od soutoku řeky Malše s Hraničním potokem až po potok
Mráček) jejich postupnou revitalizací. Zároveň je nutná pravidelná údržba koryta
hlavního toku a průběžné odstraňování zátarasů. Hlavní tok Malše vyžaduje zlepšení
migrační prostupnosti také pro ryby. Dále je nutné zamezit poškozování lesních
pramenišť a pramenných stružek vhodnou úpravou lesního hospodaření (potřeba
zapracovat požadavky OP do LHP). Zásadní změny bude vyžadovat i zemědělské
hospodaření tak, aby se minimalizoval jeho případný negativní vliv na jakost vody.
Nezanedbatelná je také prevence před haváriemi a zlepšení čištění odpadních vod ve
středním a dolním úseku toku. Blíže jsou opatření popsána v revitalizační studii
pramenných oblastí Malše z roku 2009 a v plánu péče navrhované PP Horní Malše.

3.1.3 Zlepšení potravního zásobení toků

Blanice a Zlatý potok
Stav biotopu perlorodky říční na Blanici a Zlatém potoce je v oblasti potravního

zásobení oproti lokalitám na Ašsku relativně dobrý. Prováděné bioindikace však stále ukazují
na nedostatečné přirůstání až stagnaci růstu nejmladších věkových stádií perlorodek.
Důvodem je pravděpodobně nedostatek vhodného detritu právě pro tato juvenilní stádia.
Příčinou nižší úživnosti prostředí může být v případě Zlatého potoka také nedostatečné
prohřívání vody – viz níže.

Náplň opatření
Potravní zásobení míst s největší koncentrací perlorodek v povodí má

vylepšovat speciální luční management (viz výše). Na ostatních lučních plochách v
povodí bude usilováno o extenzívní hospodářské využívání v souladu s platnými
plány péče o tato zvláště chráněná území Tím se povodí Blanice a Zlatého potoka
přiblíží původní péči o pozemky, která v oblasti probíhala do první poloviny 20. století.

Ke zlepšení potravního zásobení toků je pak třeba provést zejména opatření,
která jsou navržena v revitalizační studii Blanice a Zlatého potoka z roku 2008
(obnova mělké hydrografické sítě, změny druhové skladby porostů a vytváření
účelových bezlesí v pramenné oblasti). Pramenná oblast v lesích a na nevyužívané
zemědělské půdě samovolně spěje k lesní sukcesi, proto je nezbytné zapracování
detailních zásad pro jednotlivé významné části pramenných oblastí vždy do nových
LHP. Je nutné vhodným způsobem zajistit průběžné vyhodnocování jednotlivých
revitalizačních opatření (přednostně kategorie A výše uvedené studie) a podle

45
získaných poznatků upravovat pracovní postupy v navazujících opatřeních. Zásadní
je při tom navrácení stavu primární říční sítě v povodí do podoby před provedením
regulačních odvodňovacích úprav a scelování pozemků v 70. – 80. letech 20. stol.

Lužní potok a Bystřina
V celé zájmové oblasti není mnoho pramenišť, která by byla zdrojem vhodného

detritu pro perlorodky, což bylo potvrzeno také v rámci revitalizační studie, a také se v toku
Lužního potoka či Bystřiny nevyskytuje významné množství submerzních makrofyt (jako je
tomu např. na Teplé Vltavě). Proto se předpokládá, že jsou hlavním zdrojem organogenního
detritu v povodí zejména okolní luční pozemky. Na české straně je velká část pozemků mimo
vlastní nivu využívána jako pastviny s pastvou ovcí a skotu. Takový způsob využití ploch je
pro tuto oblast tradiční a odpovídá hospodaření z doby, kdy perlorodka v oblasti
prosperovala. Avšak na ostatních plochách původního bezlesí, v minulých desetiletích
postupně zarostlých náletem, se již nehospodaří. Území má velmi nízkou úživnost pro
nejmladší stádia perlorodek, což dokazují také prováděné bioindikace.

Náplň opatření
Důležité je tedy provést revitalizaci původního bezlesí a luk v okolí Lužního

potoka spočívající v postupném odstranění vybraných náletových dřevin a zlepšení
druhové skladby stávajících porostů. Změna by měla směřovat ke stavu
podobnému první polovině 20. století. V tomto případě se jedná zejména o plochy
nacházející se v těsné blízkosti hlavního toku Lužního potoka a Bystřiny. O již
vybudované potravní stružky bude nadále pečováno a v jejich okolí bude, stejně jako
doposud, prováděn speciální luční management. V souladu se závěry revitalizační
studie pak bude provedeno napojení pramenných stružek, které v současné době
končí slepě v zásaku, na hlavní tok Lužního potoka.

Na Bystřině bude zahájen speciální luční management a bude vyhodnocena
funkčnost již existující potravní stružky. V případě potřeby budou vybudovány další
potravní stružky.

Teplá Vltava
Potravní zásobení hlavního toku Teplé Vltavy je zajišťováno submerzními makrofyty a

jak předcházející bioindikace naznačují, je převážně vyhovující. Pro udržení stávajícího
stavu je zásadní dlouhodobá prosperita těchto porostů v hlavním toku. Dolní části přítoků
pak mohou být po své revitalizaci potravně zásobeny z okolních lučních porostů vhodné
druhové skladby.

Náplň opatření
S ohledem na význam submerzní vegetace Teplé Vltavy pro perlorodku říční a

vůbec pro celý ekosystém takovéhoto oligotrofního toku je v této oblasti třeba
regulovat turistickou návštěvnost takovým způsobem, aby nedocházelo
k poškozování makrofyt v hlavním toku. Důležité je zajistit i realizaci opatření
vedoucích k nápravě nevyhovujícího stavu přítoků, zejména Žlebského a Jedlového
potoka.

Malše
V pramenné oblasti přítoku Mráček v lokalitě Dolní Přibrání, která je zdrojem detritu

pro perlorodku říční, bylo v minulosti vystavěno několik průtočných nádrží. Ty v současnosti
fungují jako sedimentační nádrže pro detrit transportovaný povodím, který je v nich zachycen
a znehodnocen. Část drobných toků z lesní části povodí končí v odvodnění nivy a není tak
přímo propojena s hlavním tokem Malše. Významná část říční sítě v povodí v navrhované
PP Horní Malše je regulovaná.

Náplň opatření

46
Pro zlepšení potravního zásobení Malše je třeba kolem vybraných průtočných
vodních nádrží vybudovat obtok. Opatření jsou detailně popsána v revitalizační studii
pramenných oblastí Malše. Zásadní je při tom postupné navrácení stavu primární
říční sítě v povodí do podoby před provedením odvodňovacích a regulačních úprav.

3.1.4 Zlepšení teplotního režimu toků

Blanice a Zlatý potok
Významným problémem Zlatého potoka je postupné ochlazování povodí vlivem

zarůstání okolních ploch smrkovými porosty. Průběh teplotní křivky je v současnosti na
Zlatém potoce pod hranicí optima pro perlorodku říční. Postupná sukcese přitom
v současnosti probíhá i na plochách v pramenné oblasti a nivě Blanice, a tak lze do
budoucna předpokládat nežádoucí ochlazování i tohoto povodí.

Náplň opatření
K zastavení postupného ochlazování povodí nestačí udržování bezlesí jen ve

vlastní nivě hlavního toku Zlatého potoka a Blanice. To bude realizováno primárně
vhodným lučním managementem v povodí. K dalšímu oteplení toků však bude třeba
provést opatření navržená ve speciální revitalizační studii a příslušných plánech péče
a to zejména obnovu nízkého zakmenění v nivách a potočních pásech nebo změnu
druhové skladby porostů na vybraných plochách. Potřebná je úzká spolupráce
s místními lesními hospodáři, především zapracování detailních zásad pro jednotlivé
významné části pramenných oblastí zmapovaných v rámci revitalizačních studií do
nových LHP.

Lužní potok a Bystřina
V minulosti došlo vlivem postupné sukcese k silnému zárostu původního bezlesí,

zejména pak v pramenné oblasti Lužního potoka. Následkem toho došlo ke změně
tepelného režimu v toku, který dnes není z pohledu perlorodky optimální (viz příloha 4).
Zejména v chladnějších letech se Lužní potok neprohřívá dostatečně.

Náplň opatření
Podél Lužního potoka je v současné době v rámci platného LHP LS

Františkovy Lázně pro potřeby ochrany perlorodky říční realizována probírka okolního
porostu v délce několika km. Jde o pás o šířce 10 m na každou stranu od břehové
hrany se snížením celkového zakmenění a následným udržováním bezlesí na
vymýcených plochách. Dále je třeba dle závěrů revitalizační studie obnovit původní
bezlesí v části pramenné oblasti Lužního potoka. Jedná se o plochy o celkové
výměře cca 3 – 4 ha. Bezlesí bude třeba do budoucna na obnovených plochách
udržovat vhodným managementem.

Teplá Vltava
Teplotní režim hlavního toku Teplé Vltavy je relativně dobrý. Voda se v širokém

mělkém korytě dobře prohřívá. Přítoky jsou však vlivem umělého zahloubení koryt, zvýšení
lesnatosti povodí a zaústění odvodňovacích systémů chladnější, což neodpovídá nárokům
perlorodky říční.

Náplň opatření
Postižené úseky vodních toků je třeba revitalizovat a obnovit tak původně

mělká meandrující koryta v loukách. V přítocích tím dojde k zvýšení teploty vody,
k diverzifikaci prostředí, zlepšení koloběhu látek a optimalizaci podmínek pro
perlorodku i pstruha.

47
Malše
Niva Malše nad přítokem Kabelského potoka je zcela nevhodně zalesněna smrkovým

porostem, který území významně zastiňuje a ochlazuje. V chladnějších letech tak průběh
teplotní křivky Malše v její horní reprodukční části vůbec neodpovídá nárokům perlorodky
říční. Podobně jsou postiženy také další přítoky v povodí.

Náplň opatření
V horní části nivy Malše, zejména pak v povodí Kabelského potoka je třeba

provést revitalizaci původního bezlesí a prosvětlení, případně změnu druhové skladby
břehových porostů směrem k přírodě blízkému stavu. Další opatření popisuje
revitalizační studie a plán péče.

Navrhovaná opatření v kapitole Péče o biotop lze shrnout do následujících bodů:
celoroční péče o odchovné a reprodukční prvky (ORP) a boční rameno Blanice, případně
další vybudovaná refugia
kosení a speciální kompostování na funkčních plochách, extenzivní pastva na ostatních
určených plochách povodí
vyřešení nakládání s odpadními vodami z vesnických sídel, farem a pozemních
komunikací
dlouhodobě udržitelné turistické a rybářské využívání Teplé Vltavy a ostatních toků
s výskytem perlorodky říční
revitalizace přítoků Teplé Vltavy a Malše (včetně dalších toků, pro které jsou zpracovány
revitalizační studie)
obnova původního bezlesí v pramenných oblastech za účelem optimalizace teplotního
režimu a udržování nízkého zakmenění přilehlých niv (shrnuto v revitalizačních studiích
zpracovaných pro jednotlivé toky)
protierozní opatření (viz opět revitalizační studie)

Konkrétně jsou jednotlivá opatření specifikována pro příslušná povodí a dílčí plochy
v příslušných plánech péče o NPP Lužní potok, PR Bystřina, NPP Blanice, NPP Prameniště
Blanice, dále navrhované NPP Zlatý potok, PP Blanice a PP Horní Malše. Pro klidovou zónu
NP Šumava, Vltavský luh, bude připraven plán opatření aktivní ochrany perlorodky říční v NP
Šumava.

3.2 Péče o druh

Kromě péče o biotop perlorodky říční je důležitou součástí záchranného programu
také péče o druh samotný. Ve chvíli, kdy poklesne počet jedinců na lokalitě pod kritickou
hranici (viz dále) nebo hrozí-li ztráta části či celé populace v důsledku klimatických jevů, je
třeba provést nezbytná opatření, aby byly negativní dopady na chráněný druh
minimalizovány.

3.2.1 Propopulační opatření

Obecnou koncepcí záchranného programu je nezasahovat do reprodukce
jednotlivých populací více, než je nezbytně nutné. Pokud na lokalitě přirozená reprodukce
probíhá nebo máme poznatky, že v budoucnu bude úspěšná, propopulační opatření
nebudou v rámci záchranného programu na lokalitě realizována. Pokud však počet jedinců
v rámci dané lokality klesne pod minimální velikost pro zabezpečenou populaci, bude
přistoupeno k početnímu posílení prostřednictvím polopřirozeného odchovu dle metodiky
uvedené v příloze 7. Při rozhodnutí, zda odchovy zahájit či nikoliv, je třeba brát v potaz
rychlost vymírání perlorodek na dané lokalitě a případné vystupování na povrch v minulosti
vypuštěných juvenilních, dnes už subadultních jedinců, kteří ukončují intersticiální fázi

48
vývoje. Stav prostředí musí umožnit přežití odchovaných juvenilních jedinců (koroze
ligamentu musí být pomalejší, než jeho růst) a naopak, perlorodky je třeba odchovat do věku,
kdy jsou již volně v toku schopny přežít na potravě, kterou jim daná lokalita nabízí. Takovéto
podmínky se mezi lokalitami liší v závislosti na jejich aktuálním stavu.

Při realizaci odchovů perlorodek pak platí přísná zásada využití místně původních
populací pstruha potočního a respektování genetického původu jedinců perlorodky říční pro
danou CU. Při vypouštění pak budou všichni odchovaní jedinci vhodné velikosti individuálně
značeni a AOPK ČR bude vést jejich databázi.

Je-li stav lokality takový, že reprodukční cyklus by celý úspěšně proběhl, chybí však
dostatečné množství hostitelských ryb, je možné reprodukci podpořit jejich asistovaným
invadováním a vypuštěním na lokalitu (nejlépe těsně před vypadáváním juvenilů v místech
toku předem vytipovaných pomocí bioindikačních testů jako vhodných pro přežití
nejranějších stádií druhu) nebo přímým posilováním početnosti perlorodek prostřednictvím
odchovů. Zásadní je pak v tomto případě také podpora pstruha potočního (která je
realizována za pomoci příslušných MO ČRS jako cílené posilování vhodných genetických
linií mladými jedinci z chovů nebo řízená podpora reprodukce in situ). Pro efektivní zacílení
výše uvedených opatření je nutné provést řadu výzkumných aktivit, které odpoví na otázky
spojené s mechanismy zásobení toků potravou využitelnou pro nejmladší vývojová stádia
perlorodky říční a detaily biologie druhu.

Početnost perlorodek na lokalitě může být posilována také vypouštěním jedinců
odchovávaných primárně pro účely bioindikačních testů (viz dále kap. 3.3.3). Konkrétní
způsob posílení populace bude upřesněn vždy v realizačním projektu záchranného
programu, který je každoročně předkládán příslušnému odboru MŽP.

Propopulační opatření pak budou realizována vždy přírodě blízkým způsobem.
Zvolená metoda bude vybrána s ohledem na stav populace perlorodky říční na konkrétní
lokalitě a ostatní podmínky.

Náplň opatření
Blanice a Zlatý potok
Minimální velikost zabezpečené populace je pro lokalitu Blanice 10 000 a
Zlatý potok 1 000 jedinců. Současný stav (r. 2011) je vyšší, než je limitní hodnota.
Pokud však početnost klesne pod tuto hodnotu, bude započato s polopřirozeným
odchovem. Odchovaní jedinci budou vypouštěni do prostředí odchovných a
reprodukčních prvků a odchovny nebo na jiná vhodná místa v povodí.
Na Zlatém potoce je pro podporu pstruha (ale také přímo perlorodek) třeba
provést revitalizaci poškozených částí Lučního potoka a Tisovky, případně jiných
nevyhovujících částí povodí. Tyto přítoky zhoršují podmínky ve Zlatém potoce (viz
výše v kap. 3.1.2).

Lužní potok a Bystřina
Minimální velikost zabezpečené populace pro lokality Lužní potok a Bystřina

dohromady je 2 000 jedinců (dle známého stavu z roku 2011 je početnost populace v
Lužním potoce a Bystřině o málo vyšší). Umělé posilování populací perlorodky říční
na Ašsku není zatím nutné (dílčí posílení populací navíc předpokládají projekty
navrhované/realizované na Bavorské a Saské straně). Do doby zlepšení potravního
zásobení a zejména chemismu vody vlivem realizovaných opatření natolik, aby mohla
volně v toku přežívat také nejmladší věková stádia, bude populace posilována pouze
nepřímo prostřednictvím vypouštěných juvenilních jedinců z prováděných
bioindikačních testů, kteří budou umísťováni do LORP.

Pro podporu populace pstruha potočního na Lužním potoce je třeba provést
revitalizaci horní části toku, kde bylo koryto v minulosti nevhodně upraveno. Podobně
je pro podporu pstruha potočního třeba revitalizovat také koryto Rokytnice (Dušek a
kol. 2010).

49
Teplá Vltava
Minimální velikost zabezpečené populace pro lokalitu Teplá Vltava je 5 000

jedinců. Na základě dosavadních průzkumů řeky a inventarizací lze konstatovat, že
se v Teplé Vltavě vyskytují řádově stovky jedinců (B. Dort, pers. observ.). Do
budoucna tedy bude započato s početním posilováním populace prostřednictvím
polopřirozených odchovů.

Stav biotopu potvrzený bioindikacemi provedenými v minulých letech
naznačuje, že zde mohou prosperovat již perlorodky ve věku 1+ (tj. bezprostředně po
opuštění hostitele). K posilování početnosti je tak možné použít i velmi mladé jedince
bez nutnosti dlouhodobého řízeného odchovu. Velmi dobře by zde mohla fungovat
asistovaná invadace pstruhů potočních a jejich vypouštění volně zpět do toku. Kromě
těchto opatření bude populace posilována také jedinci primárně využívanými
k bioindikaci prostředí.

Pro podporu populace pstruha potočního budou revitalizovány vybrané přítoky
Teplé Vltavy, případně bude použito umělé zarybňování. Rybářské hospodaření musí
zvýhodnit pstruha potočního ve společenstvu hlavního toku v místech, kde již vliv
vodního díla (VD) Lipno na skladbu rybí obsádky není tak významný (nad Chlumem)
např. zvýšením jeho lovné míry a nevysazováním konkurenčních druhů. Podle § 26,
písm. d) zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny v platném znění bude na
území CHKO Šumava v povodí Teplé Vltavy prosazen zákaz vysazování geograficky
nepůvodních druhů ryb. Zvažovaným opatřením je vybudování protiproudné migrační
bariéry, která by zamezovala předpokládanému tahu nežádoucích druhů ryb z VD
Lipno dále proti proudu. Jeho uskutečnění je závislé na výsledcích migrační studie a
detailního zvážení technické realizovatelnosti.

Pro cílené vypouštění odchovaných juvenilních perlorodek do optimálních
podmínek je doporučeno vybudování umělého bočního ramene (TORP – odchovný a
reprodukční prvek Teplá Vltava), které by bylo potravně zásobené z hlavního toku
nebo vhodného přítoku a plnilo také funkci refugia v případě neočekávaných událostí
v hlavním toku Teplé Vltavy.

Malše
Minimální velikost zabezpečené populace pro lokalitu Malše je 1000 jedinců.

V současnosti se dle posledních dílčích inventarizací na Malši nachází v několika
koloniích přes 400 jedinců (Dort 2012). U populace z řeky Malše byla v rámci
posledního výzkumu potvrzena velmi nízká genetická rozmanitost zkoumaných
jedinců, která svědčí o snížení počtu rozmnožujících se jedinců v minulosti
(Patzenhauerová et al. 2011). Tento stav je třeba řešit oživením populace. Důležité je
však introdukce provádět s ohledem na genetickou příslušnost populace tak, aby
nevzniklo nebezpečí narušení stávající adaptivní variability.

S ohledem na stav poznání je nejprve třeba nashromáždit data o stavu
biotopu (monitoring jakosti vody a bioindikační testy juvenilními perlorodkami). Pak
bude započato s propopulačními opatřeními (polopřirozený odchov juvenilních
perlorodek, případně asistované invadace pstruha potočního). K tomuto účelu je
vhodné dle plánu péče navrhnout a vybudovat refugium pro juvenilní perlorodky
s řízeným vodním režimem, MORP (odchovný a reprodukční prvek Malše).

3.2.2 Záchranné transfery

Všechny lokality
Ačkoliv dnes perlorodka říční žije v ČR v oligotrofních podhorských tocích, které

v zásadě protékají krajinou s nízkým stupněm osídlení, i zde hrozí nebezpečí havárie na
hlavním toku (např. únik nebezpečné látky), která by mohla vážně ohrozit stávající populace.
Druhým jevem přímo ohrožujícím perlorodky a jejich kolonie mohou být extrémní klimatické
stavy (sucha, povodně).

50
Náplň opatření
Pro dané povodí bude vytvořen seznam náhradních lokalit, kam budou

perlorodky v případě havárie na hlavním toku přemístěny. Jeho základem budou již
vybudované ORP doplněné o další vhodná místa. Je nezbytně nutné mít k dispozici
lokality, které budou od sebe vzájemně izolovány a nebudou tak havárií v jiné části
povodí ovlivněny.

Po povodňových stavech bude postižená oblast vždy ihned po opadnutí vody
několikrát po sobě prohledána a vyplavení jedinci vráceni zpět na bezpečné místo
v hlavním toku. K přenesení mlžů bude přistoupeno také v období extrémního sucha,
které by hrozilo úplným vyschnutím vlastního toku.

Při samotném záchranném transferu perlorodek je pak třeba postupovat velmi
obezřetně, aby nedošlo ke zbytečnému poškození jedinců. Při přenosu budou, pokud
to situace dovolí, všichni jedinci individuálně značeni a AOPK ČR bude vést jejich
databázi. Bude připravena zásoba značek a ověřeno jejich použití.

3.2.3 Péče o destičky a klícky

Všechny lokality I. a II. kategorie
U veškerých používaných odchovných a bioindikačních zařízení je důležitá jejich

údržba a čištění tak, aby byla zajištěna jejich správná funkčnost. Frekvence čištění ovlivňuje
mikroklimatické podmínky v odchovných zařízeních a může tak ovlivňovat fitness zde
umístěných jedinců. Kontrolu a čištění je nezbytné provádět také po vydatných srážkách a v
zimních měsících s ohledem na působení ledových jevů.

Náplň opatření
Destičky jsou obvykle používány pro provádění in-situ bioindikačních testů a

jejich čištění tak bude dáno podmínkami testu. Při užití destiček k odchovu juvenilních
perlorodek bude jejich čištění prováděno pravidelně dle potřeby. Frekvence se může
lišit v závislosti na lokalitě, ročním období apod., nejméně však alespoň jednou za 14
dní.

U odchovných klícek jde o pravidelné čištění od jemných náplavových
sedimentů v průběhu celého roku, za normální situace alespoň jednou za 14 dní.
V případě používání klícek k bioindikacím se frekvence upravuje dle podmínek testu.

Navrhovaná opatření v kapitole Péče o druh lze shrnout do následujících bodů:
přímá propopulační opatření (polopřirozené odchovy, řízené vypouštění invadovaných
ryb)
výstavba odchovných a reprodukčních prvků na Teplé Vltavě (TORP) a Malši (MORP)
podpora přirozené reprodukce původní šumavské formy pstruha potočního, v případě
Teplé Vltavy přímé posilování jeho početnosti
úprava rybářského hospodaření a vyloučení geograficky nepůvodních druhů ryb
záchranné transfery v případě nepříznivých podmínek
pravidelná péče o odchovné a bioindikační destičky a klícky

51
3.3 Monitoring

Dlouhodobý monitoring realizovaný v rámci záchranného programu podává
informace o aktuálním stavu jednotlivých populací perlorodky říční a jejího prostředí a
poskytuje zpětnou vazbu k činnostem a opatřením, která jsou pro její záchranu realizována.

Plánovaná managementová a revitalizační opatření budou sledována před vlastní
realizací, v jejím průběhu a po skončení. Na základě dlouhodobých řad měření vybraných
chemických a fyzikálních parametrů vody a pomocí vyhodnocování bioindikačních testů
s využitím juvenilních perlorodek bude možno ověřit efektivitu realizovaných opatření a jejich
předpokládaný pozitivní dopad na populace perlorodek. V případě zjištění nedostatečné
efektivity budou vybraná opatření modifikována nebo jejich realizace pozastavena.

3.3.1 Dlouhodobé sledování kvality vody

Dlouhodobé sledování chemismu vody umožní zjistit trendy ve vývoji kvality vod.
Výhodou je zpracovávání dlouhodobých datových řad, které mohou být užity jako referenční
hodnoty při havarijních stavech, referenční hodnoty pro budované čistírny odpadních vod aj.

Náplň opatření
Stav biotopu perlorodky říční bude pravidelně monitorován měřením

vybraných chemických a fyzikálních parametrů vody na vybrané síti profilů v povodí
Blanice a Zlatého potoka, Lužního potoka a Bystřiny, Teplé Vltavy a v povodí Malše
(seznam aktuálně sledovaných profilů je uveden v příloze 5 záchranného programu).
Na jednotlivých ORP a na odchovně Blanice budou sběr dat zajišťovat telemetrické
stanice, které provádí kontinuální sběr dat vybraných ukazatelů (výška vodní hladiny,
teplota, konduktivita) a data v reálném čase zobrazují na internetu. Měření na
ostatních profilech bude zajištěno samostatnými dataloggery (teplotní čidla, případně
jiná měřidla), které údaje kontinuálně odečítají a shromažďují. Pro dataloggery bude
zajištěna pravidelná obsluha. Monitoring dalších fyzikálních a chemických parametrů
(absorbance, pH, koncentrace O2, NO3-, NH4+, NO2-, Pcelk apod.) bude zajištěn ve
spolupráci s dalšími institucemi (VÚV TGM Praha, podniky Povodí a další). Měření
budou probíhat v pravidelném intervalu dle potřeby (obvykle měsíc). Každoročně pak
proběhne jednorázové podrobné měření teplot v podélném profilu vybraných toků,
které přesně podchytí relativní změny v tepelné dynamice povodí.

V případě hraničních toků bude za tímto účelem navázána užší spolupráce
s příslušnými zahraničními partnery. Veškerá data budou pravidelně shromažďována
na AOPK ČR a průběžně vyhodnocována. Výsledky budou zveřejňovány na
webových stránkách záchranných programů (www.zachranneprogramy.cz).

Pro každou lokalitu nebo dílčí oblast bude určen a smluvně zajištěn její garant,
který pravidelně kontroluje ukazatele telemetrických stanic, zajišťuje jejich funkčnost a
v případě mimořádného stavu situaci konzultuje s koordinátorem ZP, případně
poskytovatelem servisních služeb. Garant zároveň řeší vzniklou situaci přímo na
místě. Více k roli garanta viz kap. 3.6.2 a kap. 3.6.5.

3.3.2 Pravidelné kontroly stavu povodí

Neočekávaná havárie, nevhodné hospodaření nebo zásahy v toku mohou způsobit
překročení chemických a fyzikálních limitů biotopu perlorodky říční, a tím ohrozit její existenci
na dané lokalitě. V konečném důsledku tak může dojít i ke zvýšení mortality populace.
Pravidelné kontroly povodí spojené s měřením vybraných chemických a fyzikálních
parametrů mohou zajistit včasné odhalení případné závady.

52
Náplň opatření
V současnosti jsou pravidelné kontroly stavu povodí prováděny pouze na

prioritních lokalitách (Blanice a Zlatý potok). Důvodem je časová a finanční náročnost.
Pokud však bude třeba, bude s takovými kontrolami započato také v jiných povodích.
Kontroly jsou prováděny pochůzkou podél toku. Během kontrol bude na vybraných
profilech prováděno měření konduktivity a teploty vody (konkrétní profily budou
stanoveny v realizačním projektu na daný rok). V rámci terénních pochůzek bude
sledován stav koryta toků, břehových porostů, brodů a pastevních ploch v okolí
vodotečí a způsob hospodaření v přilehlých lesních porostech či stavební činnost v
povodí.

Při zjištění znečištění (překročení limitů stanovených v ZP) bude na místě dále
změřeno pH, obsah kyslíku, zákal, případně bude odebrán vzorek vody pro další
laboratorní analýzy. Situace bude bezodkladně oznámena koordinátorovi ZP na
AOPK ČR, garantovi lokality a zároveň příslušnému orgánu ochrany přírody, aby bylo
možné problém řešit a minimalizovat tak negativní dopady na předmět ochrany.

3.3.3 Bioindikace

Bioindikace jsou v současnosti jedinou metodou, která ukazuje rychlost přirůstání
juvenilních perlorodek přímo v daném prostředí. Jejím prostřednictvím jsme schopni hodnotit
podmínky pro přežívání a růst nejmladších věkových stádií na dané lokalitě. Sledovány jsou
přírůstky a vitalita jedinců v destičkových (případně jiných) izolátech za určitou dobu. Metoda
umožňuje vzájemné srovnání mezi jednotlivými lokalitami. Pomocí bioindikací lze též
vyhodnocovat efektivitu opatření prováděných za účelem zlepšení stavu biotopu.

Náplň opatření
Pro realizaci bioindikačních testů za účelem hodnocení stavu prostředí a

efektivity prováděného managementu (např. protierozních opatření či opatření
k oteplení vody v povodí apod.) bude ročně zapotřebí dostatek juvenilních perlorodek
vstupujících do II. růstové periody (tedy ve věku 1+). Jejich množství bude záviset na
celkovém počtu bioindikovaných profilů a celkovém designu sběru dat
(předpokládané množství produkce je asi 1 – 3 tis. jedinců 1+/rok; blíže specifikováno
vždy realizačním projektem na každý rok). Perlorodky pro bioindikační testy budou
odchovávány tzv. českou metodou (podrobněji viz příloha 7), případně jinou vhodnou
metodou nebo mohou být obstarány jiným způsobem (např. převzetí juvenilních
jedinců shodné CU od zahraničních partnerů). Při bioindikačních testech bude
postupováno dle metodiky uvedené v příloze 8.

3.3.4 Monitoring stavu submerzní vegetace na Teplé Vltavě

Submerzní vegetace je na Teplé Vltavě pro perlorodku říční hlavním zdrojem potravy.
Rozkladem rostlinných těl zde vzniká organogenní detrit, který je i díky ostatním faktorům
(jako je např. teplota vody v řece) ze všech lokalit testovaných v rámci bioindikací nejvíce
úživný. Změny v početnosti rostlin a jejich druhové skladbě proto mohou výrazně ovlivnit
kvalitativní složení detritu. Je tedy nezbytné provádět monitoring makrofyt a pravidelné
vyhodnocování trvalých ploch se signálními porosty.

Náplň opatření
Budou sledovány změny pokryvnosti makrofyt v příčných transektech na

vymezených trvalých plochách a vývoj druhové skladby v jejich společenstvu.
S ohledem na vodácké využívání Teplé Vltavy bude probíhat měření počtu úlomků
vodní vegetace v době vrcholu vodácké sezóny. Mimo toto období bude probíhat 12-ti
denní kontrolní měření počtu úlomků. Všechna data budou sbírána v souladu
s metodikou VÚV TGM Praha (Kladivová a kol. 2010). Výsledky budou pravidelně
vyhodnocovány a budou sloužit jako podklad pro další rozhodování Správy NP a
CHKO Šumava v oblasti rekreace.

53
3.3.5 Sledování vývoje lučních porostů na vybraných plochách v povodí

Na lokalitách, kde je a nebo bude prováděno kosení a speciální kompostování (viz
kap. 3.1) je sledování vývoje lučního společenstva jedním z ukazatelů efektivity prováděného
managementu. Spolu se závěry bioindikačních testů pak mohou tyto výsledky sloužit jako
podklad pro případné plánování dalších opatření.

Náplň opatření
Na nově založených plochách, kde bude prováděno kosení a speciální

kompostování, budou zřízeny monitorovací plochy pro fytocenologické snímkování
srovnatelné se staršími pracemi (Blažková 2010, Blažková a Hruška 1999).
Sledována bude druhová skladba bylinného společenstva a její vývoj v čase. Snímky
budou pořizovány každoročně před první sečí. Na základě získaných výsledků
doplněných o data z bioindikačních testů může být, v případě potřeby, management
sečených ploch upraven nebo zcela zastaven.

3.3.6 Komplexní inventarizace toků a ORP

Pravidelně se opakující podrobné inventarizace toků s výskytem perlorodky říční
poskytují důležité informace o stavu populace na dané lokalitě a jejím dlouhodobém vývoji.
Ze získaných datových řad lze pak určit rychlost extinkce, její dynamiku anebo (v případě
zaznamenání kohorty subadultních jedinců) potvrdit úspěšné přežívání vysazených juvenilů
či dokonce přirozené rozmnožování perlorodek na lokalitě. Vzhledem k životnímu cyklu a
způsobu života druhu je nutné zjištěné počty považovat za relativní hodnotu, tj. informaci o
tom, co bylo v danou chvíli v toku pozorováno, nikoliv tedy za absolutní počet jedinců na
lokalitě.

Vzhledem k zařazení perlorodky říční mezi evropsky významné druhy je Česká
republika povinna pravidelně v šestiletých cyklech informovat Evropskou komisi o stavu
druhu na našem území.

Náplň opatření
Inventarizace populací perlorodky říční budou prováděny vizuálním

dohledáním všech jedinců pozorovatelných v toku bez jakékoliv manipulace s nimi, a
to s maximálním omezením vstupu osob do toků tak, aby došlo k eliminaci
potenciálního poškození perlorodek sešlapem. U drobných toků bude dohledání
prováděno ze břehu, u hlubších toků pak může být prováděno z lodi, popř.
potápěním. K inventarizaci jednotlivých toků bude používáno akvaskopu
(škeblokuku) a bude probíhat pravidelně alespoň jednou za čtyři roky. Podrobněji je
metodika popsána v příloze 6.

V případě, že na lokalitě nebudou nalezeni žádní živí jedinci (např. lokality III.
kategorie), bude tato lokalita v souladu s uvedenou metodikou opětovně
inventarizována a pokud zde ani opakovaně nebude výskyt perlorodek potvrzen (a to
ani metodami uvedenými v následující kap. 3.3.7), bude druh na lokalitě považován
za nezvěstný. Za vyhynulou bude populace na lokalitě považována v případě
dlouhodobé nezvěstnosti a současně zcela nevyhovujícího stavu biotopu, který
neumožňuje přežívání druhu nebo hostitelských ryb. V rámci tohoto hodnocení je
potřeba brát v úvahu situaci v rámci celého povodí a vyhodnocení provést dle kritérií
IUCN (1994).

V případě potřeby bude určováno stáří a stav lastur uhynulých jedinců za
pomoci analýzy ligamentu. Výsledky inventarizací budou pravidelně vyhodnocovány a
v případě potřeby (viz opatření 3.3.7) doplněny o podrobnější data pomocí dalších
známých metod ověřování přítomnosti druhu.

54
3.3.7 Ověřování přítomnosti perlorodky říční

Na lokalitách s malým počtem jedinců, či tam, kde není jisto, zda již populace na
lokalitě vyhynula (sem patří především lokality III. kategorie), perlorodky nemusí být při
inventarizaci zjištěny. K ověření přítomnosti druhu na lokalitě je tedy možné použít
alternativní metody. Dále bude na vybraných lokalitách třeba ověřit, zda aktuálně probíhá či
neprobíhá přirozená reprodukce.

Náplň opatření
Pro ověřování přítomnosti perlorodky říční na lokalitách III. kategorie (dle

potřeby lze však i jinde) bude využíváno mimo běžné inventarizace také metody
kontroly krve hostitelských ryb, která byla vyvinuta v rámci výzkumného projektu VÚV
TGM Praha (Slavík a kol. 2010). K ověření aktuálně probíhající reprodukce pak
budou vyvinuty nebo převzaty vhodné monitorovací metody.

3.3.8 Monitoring trvalých ploch (TMP)

Sledování změn početnosti perlorodek viditelných na povrchu dna na trvale
vymezených monitorovacích plochách s koloniemi během vegetačního a mimo vegetačního
období poskytuje představu o driftu perlorodek v toku a míře letní a zimní mortality na
mikrostanovišti. Zimní a letní mortalita celé kolonie v bočním rameni Blanice je zjišťována již
od konce osmdesátých let a poskytuje cenné srovnávací údaje.

Druhým ukazatelem vypovídajícím o časové a prostorové aktivitě perlorodek je
měsíční monitoring subadultních jedinců. Na jeho základě je pak možné stanovit správný
termín plošných inventarizací, které mají podchytit početnost subadultních jedinců.

Náplň opatření
Na tocích, kde se perlorodka říční vyskytuje agregovaně, budou v místech s

výskytem nejpočetnější kolonie perlorodek vymezeny trvalé monitorovací plochy. V
současnosti jsou to na Blanici a Lužním potoce tři plochy (hlavní je na bočním
ramenu Blanice), ale v budoucnu mohou být tyto plochy dle potřeby zrušeny či
založeny jiné. Na těchto detailně vymezených plochách bude probíhat pravidelně
v první dekádě května a první dekádě listopadu podrobné sčítání na povrchu dna
viditelných jedinců. Ve stejném období (květen - listopad) bude probíhat také
pravidelný měsíční monitoring na povrchu dna viditelných juvenilních jedinců.
Zaznamenávány budou změny počtu adultních a v případě měsíčního monitoringu
zejména subadultních a juvenilních perlorodek a počty nalezených uhynulých jedinců.
Schránky budou archivovány na AOPK ČR. V případě potřeby bude určováno stáří a
stav uhynulých jedinců za pomoci analýzy ligamentu. Výsledky monitoringu budou
pravidelně vyhodnocovány, v případě zvýšené úmrtnosti nebo driftu bude provedena
analýza možných příčin a budou navržena nápravná opatření.

3.3.9 Monitoring stavu populace pstruha potočního

Pstruh potoční je v současnosti v prostředí ČR jediným hostitelem larválních stádií
perlorodky říční a stav jeho populace na jednotlivých lokalitách přímo ovlivňuje možnosti
přirozené reprodukce perlorodek. Na některých lokalitách je populace pstruha v dobrém
stavu (např. na Blanici), ale na jiných tocích se potýká s různými problémy (nevhodná rybí
obsádka nebo obecně nízká početnost). Pravidelný monitoring je zpětnou vazbou ať už
k prováděnému rybářskému obhospodařování či opatřením aktivní podpory.

Náplň opatření
V pravidelných (max.6-ti letých) cyklech bude prováděn na lokalitách

s výskytem perlorodky říční ichtyologický průzkum s cílem popsat aktuální stav rybí
obsádky se zaměřením na stav populace pstruha potočního. V případě potřeby
budou pstruzi vyšetřeni z hlediska invadovanosti žaber glochidiemi perlorodek. Kromě

55
cíleného ichtyologického průzkumu lze pro tyto účely případně použít také výsledky
průzkumů místních rybářských organizací. Více o monitoringu hostitelských ryb pak
lze nalézt v příloze 6 záchranného programu.

Navrhovaná opatření v kapitole Monitoring lze shrnout do následujících bodů:
monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody v jednotlivých povodích
monitoring stavu prostředí a revitalizačních zásahů prostřednictvím bioindikací
pravidelné kontroly stavu povodí s výskytem perlorodky říční
sčítání perlorodek na trvalých kontrolních plochách, měsíční monitoring perlorodek
inventarizace toků a sčítání perlorodek v odchovných a reprodukčních prvcích (ORP)
sledování vývoje lučních porostů v místě provádění speciálního lučního managementu
monitoring stavu submerzní vegetace Teplé Vltavy
monitoring populací pstruha potočního

3.4 Výzkum

Záchranný program perlorodky říční je velmi komplexním projektem, který musí řešit
celou řadu vzájemně provázaných faktorů ovlivňujících prosperitu druhu ve volné přírodě.
Řada informací o bionomii perlorodky v českém prostředí je dnes již známa (zejména práce
Blažková a Hruška 1999, Blažková 2010, Hruška 1995, 1999, 2000a, 2000b, Hruška a kol.
2000, Hruška a Volf 2003), avšak stále není poznání problematiky tohoto druhu kompletní.
Stejně tak je potřebné ověřovat účinnost a efektivitu aktivních zásahů do biotopu druhu.
Z tohoto důvodu je významnou součástí záchranného programu také aplikovaný výzkum.
V následujících kapitolách jsou uvedeny širší okruhy témat. Další témata dle předpokladu
vyplynou v průběhu řešení této etapy záchranného programu.

3.4.1 Potrava

V současné době se výzkum v této oblasti primárně soustředí na poznání procesů
spojených s tvorbou detritu, jakožto potravy perlorodek, a jeho transportem v povodích.
Přesnější pochopení fungování detritových řetězců nám umožní navrhovat účinnější opatření
k podpoře přežívání juvenilních jedinců přímo v toku.

Náplň opatření
• výzkum kvality a kvantity detritu vznikajícího v prameništích a mechanismus jeho
transportu
• vliv dlouhodobých změn druhového zastoupení lučních společenstev a půdních
poměrů na kvalitu vyplavovaného detritu
• rozdíly v chemickém složení detritu v intersticiálu dna a na jeho povrchu
v závislosti na hloubce a intenzitě komunikace s povrchovou vodou
• nové metody rozlišení detritu s různým stupněm úživnosti pro jednotlivé věkové
skupiny perlorodky
• porovnání vlivu různých typů zemědělského hospodaření na pozemcích v okolí
vodních toků na množství a kvalitu produkovaného detritu
• využitelnost různých potravních zdrojů pro perlorodku říční na konkrétních
lokalitách

3.4.2 Prostředí a management

Kvalita prostředí, které je ovlivňováno celou řadou faktorů, je pro perlorodku říční, co
by stenoekní druh, zcela zásadní. Ať už se jedná o způsob využívání pozemků v okolí toků,
složení rostlinných společenstev nebo přímé aktivity člověka v podobě regulace vodotečí
apod. Výsledky výzkumu v této oblasti mohou být uplatňovány při vyhodnocování nastavení

56
vhodných managementových opatření v rámci zlepšení režimu hospodaření v povodích
s výskytem perlorodky říční.

Náplň opatření
• výzkum vlivu cíleně ovlivňovaných pramenišť na říční síť
• výzkum vlivu hospodářského využívání krajiny a jeho změn (land use changes)
na tepelný režim malých vodních toků
• vliv procesů v povodích na zbytkové populace perlorodky říční
• vyhodnocení mikro- a mezohabitatových podmínek pro juvenilní jedince
perlorodky říční na Teplé Vltavě vůči ostatním lokalitám v České republice i
v Evropě
• výzkum chemických a fyzikálních podmínek v intersticiálu dna toků a jejich
sezónních a diurnálních změn
• dopad lidské činnosti na kvalitu biotopů perlorodky říční (např. vliv vodácké
turistiky na Teplé Vltavě, vliv malých vodních elektráren na kvalitu vodního
prostředí, určení míry toxicity látek užívaných v povodí na jednotlivé věkové
skupiny perlorodky říční aj.)
• podklady pro přípravu managementových plánů (odborné podklady pro
zpracování LHP hospodařících subjektů v povodích s výskytem perlorodky říční
apod.)

3.4.3 Genetika a hostitelské vazby, studium populací perlorodek

Znalost základní genetické struktury populací perlorodky říční v České republice a její
vazby na hostitele (pstruha potočního) je základem pro úspěšné odchovávání juvenilních
jedinců pro potřeby bioindikací kvality prostředí a případné repatriace.

Náplň opatření
• analýza genetické struktury populace perlorodky říční na Teplé Vltavě (např.
příbuznost populace na Teplé Vltavě k již zjištěným CU, případně dalších lokalit,
rozšíření stávajících analýz o populace hraničních toků)
• vyhodnocení hostitelské kompatibility perlorodky říční – analýza vitality juvenilních
jedinců v závislosti na původu hostitelských ryb, na kterých proběhla parazitická
fáze (např. Teplá Vltava, případně další lokality)
• vliv hostitele na dlouhodobé růstové charakteristiky a přežívání juvenilních jedinců
• sezónní a meziroční dynamika různých věkových stádií perlorodky říční
v přírodním toku
• transportní schopnosti živých jedinců i prázdných schránek perlorodky říční
v přírodním toku

3.5 Výchova a osvěta

Perlorodka říční je tzv. deštníkovým druhem v ochraně oligotrofních povodí, u nás
v současnosti především horských a podhorských oblastí. Osvěta v ochraně těchto cenných
stanovišť přináší potenciální zlepšení stavu i pro další druhy často ochranářsky cenné, které
jsou stejně jako populace perlorodky vázány na tyto ohrožené biotopy. Perlorodka sama se
dnes na území České republiky vyskytuje pouze ve zbytkových populacích na lokalitách
v poměrně izolovaných oblastech jižních Čech a Ašského výběžku. V těchto oblastech se
jako klíčová jeví především práce s místními obyvateli a samosprávou, majiteli a nájemci
pozemků a hospodářskými subjekty, případně zainteresovanými státními institucemi, které
v povodích s výskytem perlorodky říční přímo působí. Odpovídající publikace výsledků
záchranného programu a souvisejícího výzkumu v odborných i populárně-naučných

57
periodikách včetně zahraničních titulů, prezentace na národních i mezinárodních
konferencích, kongresech a fórech přispívá k zlepšení informovanosti odborné i laické
veřejnosti a napomáhá další výměně informací především na mezinárodní úrovni.

Náplň opatření
• aktivní přístup ke komunikaci s místními obyvateli a samosprávou, majiteli a

nájemci pozemků a hospodařícími subjekty (dobrovolná realizace vybraných
dílčích praktických opatření v širším okolí lokalit záchranného programu)
• osvětové přednášky pro střední lesnické a zemědělské školy, lesní správce,
zemědělce, vodohospodáře a rybáře, kteří mohou přijít během studia a následně
také při výkonu svého povolání do kontaktu s problematikou perlorodky říční
• konzultační činnost poskytovaná subjektům působícím v povodích s výskytem
perlorodky říční
• publikace výsledků záchranného programu a souvisejícího výzkumu v odborných
a populárně-naučných periodikách, na národních i mezinárodních konferencích,
kongresech a fórech
• „PR“ (public relations – práce s veřejností): publikace článků o průběhu a realizaci
záchranného programu a nových poznatcích o bionomii a ekologii druhu
v popularizačních časopisech (Živa, Vesmír, Ochrana přírody atd.), prezentace v
elektronických médiích (facebook, webové stránky záchranných programů apod.),
televizní spoty a dokumenty o perlorodce říční, realizaci záchranného programu a
ochraně přírody v Česku obecně
• tvorba naučných stezek v místech, kde lze širokou veřejnost šířeji informovat o
problematice záchranného programu perlorodky říční bez rizika poškození
předmětu ochrany
• odborné a populárně-naučné workshopy a kempy zaměřené na vzdělávání
především laické veřejnosti v oblasti ekologie a ochrany oligotrofních povodí či
biologie a bionomie rostlinných a živočišných druhů pro tyto ekosystémy typických

Při publikačních aktivitách a obecně při práci s nálezovými daty bude s ohledem na
míru ohrožení a citlivost druhu dbáno zásady neuvádět zneužitelná data o konkrétních
místech výskytu.

3.6 Ostatní opatření

3.6.1 Databáze a publikace

Záchranný program je prakticky realizován v různých podobách již více než třicet let.
Za tuto dobu bylo shromážděno mnoho informací dnes uložených v papírové či elektronické
podobě na AOPK ČR, která záchranný program pro perlorodku říční koordinuje. Řada
pramenů je deponována také na jiných místech. Bohužel však jen malý zlomek ze získaných
poznatků byl doposud publikován. Cílem je zpřístupnit zkušenosti českého záchranného
programu domácím i zahraničním odborníkům, kteří se problematice ochrany perlorodky
říční věnují.

Náplň opatření
Databáze

Koordinátor by měl ve spolupráci s garanty lokalit a ostatními spolupracovníky
usilovat o shromáždění všech písemných, elektronických i jiných pramenů (např.
fotografie) o perlorodce říční a její ochraně u nás. Z těchto pramenů bude vytvořena
jednotná interní databáze veškerých výstupů českého záchranného programu
(přístupná na portálu ISOP v prostředí databáze Bibliografie a Fotoarchiv). Postupně
budou všechny dokumenty digitalizovány. Prvním krokem je seznam národních

58
publikovaných i nepublikovaných prací, který je součástí analytické části ZP.
Nejdůležitější poznatky českého záchranného programu, které dosud nebyly
publikovány v odborných periodikách, by měly vhodnou formou uveřejněny. Databáze
bude spravována AOPK ČR jako interní a bude průběžně doplňována (možnost
využití stávající ISOP databáze Bibliografie, která je spravována AOPK ČR).

Manuál revitalizačních opatření, hospodaření a zásahů v povodí
V rámci záchranného programu bude vytvořen souhrn postupů řešení

jednotlivých typů opatření, managementů atp., který bude obsahovat informace o
praktické realizaci a zásadách provádění jednotlivých opatření i běžných
hospodářských aj. postupů. Tyto údaje jsou aktuálně roztroušeny v jednotlivých
revitalizačních studiích, plánech péče, zprávách z drobných dílčích akcí, řešení
nouzových situací realizovaných např. LČR s.p., Vojenské lesy a statky apod. Manuál
umožní zajistit kontinuitu, přehlednost a úspěšnost realizovaných opatření i do
budoucna a přispěje k omezení rizik způsobených nevhodným způsobem realizace
z důvodu neznalosti či nedostupnosti relevantních podkladů.

3.6.2 Řízení rizik

Perlorodka říční je velmi citlivá na změny prostředí, chemické i organogenní
znečištění, změny splaveninového režimu a další faktory (viz též kap. 3.3.2). Při plánování a
provádění všech zásahů v povodích je proto třeba vycházet z principu předběžné opatrnosti
a na základě nejaktuálnějších odborných poznatků posuzovat dopady jak rozsáhlejších
ochranářských opatření, tak dalších aktivit i jiných subjektů (zejména stavební činnosti
s rizikem vzniku eroze a změn chemismu, změny hospodaření atp.). Důležitým aspektem je
často také správné provedení jednotlivých opatření a dodržení technologických postupů.
Vzhledem k velmi nízké početnosti jedinců perlorodky říční mohou mít i přírodní faktory silně
nepříznivé dopady na jednotlivé kolonie (někdy umocněné stavem a užíváním krajiny v
povodí). Zejména se jedná o období nízkých průtoků s rizikem vyschnutí částí toku
(především na Ašsku), odstavení ramen s výskytem kolonií v důsledku změn morfologie toku
apod. Také pro tyto případy je třeba stanovit postupnost kroků minimalizujících potenciální
negativní dopady.

Náplň opatření
• Budou poskytovány odborné konzultace s následnými kontrolami prováděných

opatření. Dále pak odborný dozor při rizikových zásazích v povodích s výskytem
druhu, zejména při stavebních činnostech (rekonstrukce, opravy objektů v tocích
a jejich bezprostředním okolí), konzultace při změnách hospodaření atp.
• Specifickým případem je příprava lesních hospodářských plánů (LHP), kde je
potřebné v souladu s platnými plány péče o dané ZCHÚ zajistit v průběhu
přípravy LHP odborné podklady transponující potřebná opatření do rámcových
směrnic hospodaření a dalších částí LHP (viz též kap. 3.1.4)
• Z důvodu rizika nízkých průtoků nebo vyschnutí koryta a případných havarijních
situací budou vytvořeny plány rychlé reakce pro jednotlivá povodí, podle kterých
pak garanti lokalit (viz kap. 3.6.5) budou postupovat. Bude zajištěno sledování
průtoků resp. chemismu vody v tocích (viz kap. 3.3.1 a kap. 3.3.2). Dále bude ve
spolupráci s vodoprávními orgány navrženo opatření pro období s nízkými stavy
vody (omezení odběrů z vodotečí apod.) spolu s vytipováním míst pro případné
záchranné transfery nebo dočasné uchování mimo postiženou lokalitu včetně
organizačního zajištění a odborného dozoru.
• Problematika račího moru – v současné době jsou k dispozici informace o
výskytu nepůvodních raků v některých povodích s perlorodkou říční a je zde
tedy riziko šíření račího moru napříč jednotlivými toky. Situaci je nutno z tohoto
hlediska sledovat, dodržovat zásady prevence (včetně zamezení přenosu

59
nákazy mezi lokalitami např. v rámci monitoringu) a informovat další subjekty v
povodí, přestože se nejedná o přímé ohrožení perlorodky.
• Zásadní nebo dosud neověřená opatření realizovaná v biotopu druhu budou
podrobena odborné oponentuře.

3.6.3 Spolupráce s dalšími subjekty

AOPK ČR jako organizační složka státu pověřená Ministerstvem životního prostředí
koordinací záchranného programu perlorodky říční je institucí, jež se při jeho realizaci
neobejde bez spolupráce s dalšími organizacemi. Důležitá je pak spolupráce zejm. při
výzkumu i výkonu územní a druhové ochrany.

Náplň opatření
• úzká spolupráce se státními institucemi a místní samosprávou (Povodí Vltavy,

Povodí Ohře, LČR s.p., ČIŽP, Vojenské lesy a statky, kraje a obce z hlediska
své samosprávné i přenesené působnosti)
• komunikace a kooperace s velkými podnikatelskými subjekty v oblasti
zemědělského a lesního hospodaření v povodích s výskytem perlorodky říční
• spolupráce s vědeckovýzkumnými institucemi (AV ČR, VÚV TGM Praha,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a další)
• úzká spolupráce s neziskovými nevládními organizacemi (např. ZO ČSOP,
Daphne ČR – Institut aplikované ekologie, Ametyst o.s., a další), ekologickými
platformami (např. Koalice pro řeky, Fórum ochrany přírody) a jednotlivými
freelancery z oblasti biologie, ekologie a aplikované ochrany přírody
• mezinárodní spolupráce při ochraně hraničních vod a realizaci ZP perlorodky
říční v oblasti jižních Čech (Malše: Abteilung für Anlagen- Umwelt- und
Wasserrecht; Wasserrechtliches Planungsorgan Blattfish a další) a Ašského
výběžku (Bystřina, Lužní potok, širší povodí Rokytnice: Technische Universität
München; Sächs. Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie;
Landratsamt Vogtlandkreis; Regierung von Oberfranken; Landratsamt Hof;
Wasserwirtschaftsamt Hof; Bund Naturschutz; Bruckner & Strohmeier a další). V
zájmu zajištění ochrany perlorodky v rámci příslušných chráněných celků (CU)
by měla být, mj. v dohodě se sousedními zeměmi, aplikována v přiměřené míře
výše popsaná opatření v oblasti péče o biotop, monitoring apod. i na tocích
pramenících v ČR, na nichž je výskyt perlorodky popsán pouze na území
sousedního státu (důležité např. pro jednu z nejvýznamnějších Bavorských
lokalit Mähringsbach/Újezdský potok nebo Höllbach/Pekelský potok, kde je i
předpoklad přirozené reprodukce, případně další v povodí Perlenbach/Perlového
potoka, s přítoky Lohbach/Čirý a Hraniční potok).

3.6.4 Územní ochrana

Institut zvláště chráněného území (ZCHÚ) je důležitým nástrojem v ochraně přírody a
krajiny zakotveným v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
Jeho vyhlášením je umožněna efektivnější ochrana daného území, i druhů, které v něm žijí.
V případě perlorodky říční význam ZCHÚ s potřebou ochrany jejího biotopu – celých
pramenných oblastí a oligotrofních povodí – ještě narůstá. Ochranné podmínky ZCHÚ a jeho
ochranného pásma by mohly podstatně omezit možnost nepříznivého ovlivnění např. v
důsledku nevhodného hospodaření nebo jiného nežádoucího antropogenního působení
(kontaminace cizorodými látkami, eutrofizace apod.). Zároveň je zde možnost pro aktivní
pozitivní cílené ovlivňování biotopu perlorodky říční zapracováním požadovaných zásad do
plánů péče o dotčená ZCHÚ.

V současnosti existuje ještě řada lokalit s výskytem perlorodky říční a dalších
vzácných druhů vázaných na oligotrofní vodní ekosystémy, kde územní ochrana chybí.

60
Náplň opatření
V povodích, kde se vyskytuje perlorodka říční, kde je perspektiva jejího

výskytu také do budoucna, a kde dosud chybí územní ochrana, je třeba vyhlásit
zvláště chráněné území dle zák. č. 114/11992 Sb. v patřičné kategorii s cílem
systematicky chránit oligotrofní povodí jako celek. Jedná se zejména o lokalitu Zlatý
potok, kde je vyhlášení NPP připravováno již několik let, dále oblast horního toku
Malše nad Dolním Dvořištěm a Blanice pod územím CHKO Šumava.

Ochranu biotopu a populace druhu je možno podpořit i pomocí práce
s širokou veřejností (pozitivní motivace, aktivní ochrana) nebo hospodařícími subjekty
(dotační tituly). Tato problematika je šířeji rozvedena v předchozích kapitolách 3.5 a
3.6.

3.6.5 Optimalizace personálních a finančních zdrojů

Realizace záchranného programu perlorodky říční je náročná na personální i finanční
zajištění. Z charakteru výše uvedených cílů vyplývá, že ideálními jsou dlouhodobé a stabilní
finanční zdroje. Pozice koordinátora je pro zdárnou realizaci záchranného programu zcela
zásadní. V případě perlorodky říční je pracovní agenda velmi obsáhlá a množství
koordinovaných aktivit vyžaduje jednotný a konzistentní přístup.

Při dobré organizaci práce a plánování lze dosáhnout významných finančních úspor,
alokovat nové národní i zahraniční finanční zdroje i zajistit část prací formou dobrovolné
práce, která se osvědčila již v minulosti.

Poradní sbor záchranného programu zlepšuje a zefektivňuje komunikaci mezi
veřejností, akademickou obcí a státní správou, která zodpovídá přímo za realizaci opatření
ZP. Obdobná otevřená participativní grémia jsou základem úspěšných záchranných
programů i v zahraničí.

Náplň opatření
• Koordinátor záchranného programu

Je velmi žádoucí vyvinout maximální úsilí na straně realizátora záchranného
programu, kterým je AOPK ČR, k zajištění kontinuity práce na pozici koordinátora
záchranného programu. Na celostátní úrovni koordinátor záchranného programu
osloví vybrané odborníky a přizve je k neformální spolupráci v rámci Poradního sboru
záchranného programu. Obdobně pak pro podporu realizace záchranného programu
bude jeho koordinátorem iniciován vznik místních pracovních skupin v jednotlivých
lokalitách nebo regionech se zapojením dobrovolníků a místních obyvatel.
• Poradní sbor – realizační tým

V tomto grémiu se budou jeho členové pravidelně scházet společně se
zástupci místních pracovních skupin, dalšími odborníky a pracovníky státní správy i
místních samospráv. V rámci těchto schůzek budou vždy diskutována aktuální témata
a potřeby s cílem hledání optimálních způsobů řešení. Činnost již dlouhodobě
fungujícího poradního sboru řídí koordinátor záchranného programu, zejména
organizuje setkání, svolává jednání, pořizuje zápisy apod. Členové poradního sboru
se aktivně podílejí na realizaci záchranného programu jako jeho přímí realizátoři,
konzultanti, mentoři či výzkumní a jiní pracovníci.
• Garant lokality, místní pracovní skupina

Pro každou dílčí oblast bude ustanoven její garant (viz také kap 3.3.1), jehož
úkolem bude mimo jiné v souladu s náplní opatření z kap. 3.6.2 řešit akutní krizové
situace v místě. Garant zodpovídá za stav lokality s výskytem druhu. Jeho dalším
posláním bude koordinace místní pracovní skupiny podílející se na praktické realizaci
opatření záchranného programu. Úspory veřejných zdrojů bude moci dosáhnout také
systematickým vytvářením podmínek pro zapojení dobrovolníků (studenti, nevládní

61
organizace, veřejnost) nebo pracovníků soukromých firem např. v rámci podnikového
teambuildingu.
• Finanční zdroje

Prostředky na část činností v rámci záchranného programu budou dále
zajišťovány běžnými resortními mechanismy. Pro náročnější opatření budou
iniciovány komplexní realizační projekty, vázané dle formy dotačního titulu na
jednotlivé lokality nebo průřezová témata, včetně projektů mezinárodních. Vybrané
aktivity ZP budou připraveny také k navržení do programu BETA – TAČR a nově
připravovaného programu TAČR, který bude zaměřen na oblast životního prostředí,
případně jinými národními a mezinárodními finančními mechanismy. Pro úspěšnou
realizaci záchranného programu je klíčové také pokračování specializovaných
dotačních titulů finančních mechanismů EHP a Norska (Norské fondy, Švýcarské
fondy). Ochrana perlorodky říční je vhodné a atraktivní téma také pro přímý
podnikový fundraising externích subjektů.

62
4. Plán realizace

Uvedená opatření (podrobněji viz kap. 3) jsou v následující tabulce prioritizována
v obecné rovině a jsou platná pro všechny lokality realizace, na kterých se jednotlivá
opatření (3.1 – 3.6) provádějí nebo provádět budou. S ohledem na aktuální podmínky a
potřeby je možné prodloužit a nebo zkrátit dobu realizace.

Priorita:

1 – realizace opatření je nezbytně nutná k zachování životaschopnosti populace a udržení
stavu biotopu druhu, opatření je nutné provádět každoročně nebo dle periody
specifikované v níže uvedené tabulce

2 – realizace opatření nevede přímo k zachování populace či biotopu, nýbrž k poznání
nutnému pro úspěšnou realizaci ZP, jeho realizaci je nutné provést dle periody
specifikované v níže uvedené tabulce

3 – realizace opatření není přímo nutná k zachování životaschopnosti populace a udržení
jejího biotopu, jeho realizace však přináší cenné poznatky pro zlepšení stavu biotopu a
druhu, které jsou cílem záchranného programu

Četnost opatření:

jednorázově
- po dobu trvání Záchranného programu bude opatření provedeno, ale nepředpokládá
se jeho opakovaná realizace

každoročně
- po dobu trvání Záchranného programu

opakovaně
- po dobu platnosti textu Záchranného programu, v případě potřeby bude opatření
uvedeno v Realizačním projektu pro daný rok a v souladu s ním provedeno

Kap. Opatření Priorita Doba realizace Četnost opatření
3.1 Péče o biotop
3.1.1 Celoroční péče na vybraných funkčních plochách 1 neomezena každoročně
3.1.2 Zlepšení kvality vody a protierozní opatření
3.1.3 Zlepšení potravního zásobení toků 1 1. – 10. rok jednorázově
3.1.4 Zlepšení teplotního režimu toků
3.2 Péče o druh 1 1. – 10. rok každoročně
3.2.1 Propopulační opatření
3.2.2 Záchranné transfery 1 1. – 10. rok každoročně
3.2.3 Péče o destičky a klícky
3.3 Monitoring 1 neomezena každoročně
3.3.1 Dlouhodobé sledování kvality vody
3.3.2 Pravidelné kontroly stavu povodí 1 neomezena každoročně
3.3.3 Bioindikace
3.3.4 Monitoring stavu submerzní vegetace na Teplé 1 neomezena každoročně

2 neomezena každoročně

1 neomezena každoročně

3 1. – 5. rok opakovaně*

63
Vltavě

3.3.5 Sledování vývoje lučních porostů na vybraných 3 neomezena každoročně
plochách v povodí

3.3.6 Komplexní inventarizace toků a ORP 2 neomezena opakovaně*

3.3.7 Ověřování přítomnosti perlorodky říční 3 neomezena opakovaně

3.3.8 Monitoring trvalých ploch /TMP/ 1 neomezena každoročně

3.3.9 Monitoring stavu populace pstruha potočního 2 neomezena opakovaně*

3.4 Výzkum

3.4.1 Potrava 2 1. – 5. rok jednorázově

3.4.2 Prostředí a management 2 1. – 5. rok jednorázově
3.4.3 Genetika a hostitelské vazby, studium populací
3.5 perlorodek 2 1. – 2. rok jednorázově
Výchova a osvěta
2 neomezena opakovaně*

3.6 Ostatní opatření

3.6.1 Databáze a publikace 3 neomezena jednorázově

3.6.2 Řízení rizik 1 neomezena každoročně

3.6.3 Odborná spolupráce 2 neomezena každoročně

3.6.4 Územní ochrana 1 1. – 5. rok jednorázově

3.6.5 Optimalizace personálních a finančních zdrojů 2 neomezena každoročně

* perioda opakování bude upřesněna dle výsledků probíhajícího výzkumu a uvedena v Realizačním
projektu pro konkrétní časové období

64
5. Literatura

Přehled všech publikací citovaných v textu záchranného programu včetně příloh 1 – 10.

Pozn.
Z poznatků získaných v rámci realizace Záchranného programu perlrodky říční v ČR a jemu předcházejících
dlouhodobých aktivit byly v impaktovaných časopisech publikovány jen některé části věnované vlivu tepelného
chodu na biologii druhu (Hruška 1992c). V cizojazyčných recenzovaných časopisech pak byly publikovány
souhrnné poznatky o potravních nárocích a metodách záchranného programu (Hruška 1999) a stavu populace na
Ašsku (Flasar 1992b). Část výsledků byla dále prezentována na pracovních konferencích v Německu a Rakousku
(Hruška & Bauer 1995, Hruška 1995a, Hruška 1998a, Hruška 2000a, Hruška 2000b, Hruška 2003b). Množství
praktických výsledků a získaných dat však na zpřístupnění vědecké obci dosud čeká.

Absolón, K., Faina R., Hruška J., Kolář L., Martanová J., Pavlíčko A., Přikryl I., Vicena I. (1993): Národní přírodní
památka Blanice a její ochranné pásmo. Dílčí plán péče pro nelesní pozemky. AOPK ČR, Praha. 23
pp., 5 příloh

Absolon, K., Hruška, J. (1999): Záchranný program Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera Linneaeus, 1758)
v České republice. AOPK ČR, Praha. 27 pp.

Altmüller, R., Dettmer R. (2006) Erfolgreiche Artenschutzmaßnahmen für die Flussperlmuschel Margaritifera
margaritifera L. durch Reduzierung von unnatürlichen Feinsedimentfrachten - Erfahrungen im Rahmen
des Lutterprojekts. Inform.d. Naturschutz Niedersachs. 26 (4): 192 -204. English version available
http://www.nlwkn.niedersachsen.de/portal/live.php?navigation_id=7931&article_id=42325&_psmand=26
Successful species protection measures for the Freshwater Pearl Mussel (Margaritifera margaritifera)
through the reduction of unnaturally high loading of silt and sand in running waters – Experiences within
the scope of the Lutterproject.

Anonym (1991): Ochrana perlorodky říční a velevruba tupého v Rokytnici a jejich přítocích – souhrn společných
cílů a opatření - dokument zmocněnců ČSFR a SRN pro hraniční vody. 6 pp.

Anonym (1996): Perlorodka v oblasti trojmezí ”Čechy – Bavorsko – Sasko”. MŽP ČR, BSLSU, SSUL a Povodí
Ohře a.s, Plzeň. 67 pp.

Anonym (2003): Postup při navrhování území do národních seznamů – druhy živočichů z přílohy II směrnice o
stanovištích (kritéria + informace o jednotlivých druzích). AOPK ČR Praha, verze k lednu 2003. 10 pp.

Anonym (ed.) (2009): Increased sedimentation, a widespread problem leading to degradation of freshwater
communities and habitats. 25th – 28th November, 2009, Clervaux, Luxemburg 59 pp.

AOPK ČR (2005): Koncepce záchranných programů ohrožených druhů živočichů v České republice. AOPK ČR.
56 pp. Nepublikováno.

Araujo ,R. Ramos M. A. (2001). Action plan for Margaritifera margaritifera in Europe. Nature and environment, No.
117. Council of Europe Publishing. 29-66.

Bardossy, A., Lehmann, W. (1998): Spatial distribution of soil moisture in a smal catchment. Part 1: Geostatistical
analysis. Journal of hydrology 206, 1-15.

Bauer, G. & Wächtler, K. (2001) Ecology and Evolution of the freshwater Mussels Unionida; Springer-Verlag
Berlin Heidelberg.

Bauer, G. (1986): The status of the freshwather pearl mussel Margaritifera margaritifera L. in the south of its
European range. Biological Conservation 37: 1-9

Bauer, G. (1988): Threats to the freshwater pearl mussel in Central Europe. Biological Conservation 45:239-253

Bauer, G. (1991). Plasticity in life history traits of the freshwater pearl mussels – consequences for the danger of
extinction and for conservation measures. Species conservation A population – biological approach.
Birkhäuser Basel. 103 – 120.

Bauer, G. (1992): Variation in the life span and size of the freshwater pearl mussel, Journal of Animal Ecology 61,
425-436

Bauer, G., Hochwald, S., Silkenat, W., (1991): Spatial distribution of freshwater mussels: the role of host fish and
metabolic rate, Freshwater Biology 26, 377-386.

65
Beckvar, N., Salazar S., Salazar M., Finkrlstein K. (2000): An in situ assessment of mercury contamination in the
Sudbury River, Massachusetts, using transplanted freshwater mussels (Elliptio complanata). Canadian
Journal of Fisheries nad Aquatic Sciences 57, 1103-1112.

Benda, F. a kol. (1991): Chemismus povrchových odtokových vod modelového území "Horní Blanice" se zřetelem
na podmínky platné pro biotop původní populace perlorodky říční. Závěrečná zpráva projektu SPZV VI-
5-2/02 - ÚKE ČSAV České Budějovice. Depon in ČÚOP Praha, nyní AOPK ČR.

Benda, F., Hruška, J., Musil, J., Kouba, J., Vydra, F. (1999): Dynamika chemismu povrchových odtokových vod
modelového území Blanice. Zpráva k cílovému úkolu VI-5-2/02 - příloha č.6 ÚKE, Laboratoř
ekochemických analýz , ČSAV České Budějovice. 64 pp.

Beran, L. (1993) Vyhynou v našich vodách velcí mlži ? Ochrana přírody AOPK ČR, Praha 48/10,301-304.

Beran, L. (1994): Zprávy o výsledcích průzkumu vodních měkkýšů vybraných úseků Vltavy. Nepublikováno.

Beran, L. (1998): Vodní měkkýši. Metodika ČSOP č.17,Vlašim: 113 s.

Beran, L. (2002): Vodní měkkýši ČR - rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření a ochrana, červený seznam,
Sborník přírodovědného klubu v Uh.Hradišti, Supplementum 10

Bílý, M.(2001): Vliv chemismu vody na podmínky existence populace perlorodky říční – zpráva o stavu řešení
projektu, VUV T. G. M. Praha, prosinec 2001.

Bílý, M., Simon O., Hřebík Š., Budská E. (2002): Vliv chemismu vody na podmínky existence populace perlorodky
říční. Výzkum a vývoj MŽP pro rok 2001. Závěrečná zpráva o řešení projektu VaV/650/4/01 ke dni
15.2.2002. Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, Praha. 157 pp, 5 příloh. Nepublikováno.

Bílý, M., Slavík, O., Kučera, J., Hřebík, Š., Simon, O., Rebec, J., Budská, E. (2004): Ekologie lokalit perlorodky
říční. Závěrečná zpráva úkolu 3030. Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, Praha. 111 pp.
Nepublikováno.

Bílý, M., Simon, O. (2005): Hydrochemical Conditions of Pearl Mussel Localities in the Czech Republic, SEFS 4,
Krakow, Poland, 22.-26. August 2005. p. 45.

Bílý M., Simon O. (2006) : Lužní potok a Jankovský potok – možnosti udržení výskytu perlorodky říční v tocích
silně ovlivněných lidskou činností (Lužní Stream and Jankovský Stream – possibilities of the Pearl
mussel preservation in intensively modified catchments). Příroda 25, 29-36.

Bílý, M., Simon O. (2007): Water Quality Issues in the Protection of Oligotrophic Streams with the Occurrence of
Pearl Mussel (Margaritifera margaritifera) in the Czech Republic. Acta Universitatis Carolinae
Environmentalica 21, 21 -30

Bílý, M., Hruška J., Simon O., Hřebík Š., Jäger D., Horký P., Rulík M., Křivánek J. (2008) : Effects of
Environmental Factors on the Freshwater Pearl Mussel Population in the National Nature Monument
“Lužní Potok”. VUV T.G.M., Praha. 110 pp.

Bílý, M., Kladivová V., Douda K., Svobodová J., Simon O. (2010) Monitoring kvality vody na stěžejních lokalitách
výskytu zvláště chráněných druhů organismů. Zpráva pro MŽP ČR. 59 pp + příloha CD, Nepublikováno.
(část dat týkajícíh se perlorodky říční zveřejněna na www. zachranneprogramy.cz)

Black, M. C., Ferrell, J. R., Horning, R. C. & Martin, L. K. (1996). DNA strand breakage in freshwater mussels
(Anodonta grandis) exposed to lead in the laboratory and field. Environmental Toxicology and
Chemistry 15, 802-808.

Bláha, J., Simon, O., Baláž, E. (2007): Poškozování lesní půdy škodí budoucímu lesu i vodám. Lesnická práce
11, 2007. s. 20-21

Blažková, D., Hruška J. (1999): Vegetace lad s ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides) v souvislosti s obnovením
ekosystémů oligotrofních povodí s perlorodkou říční (Margaritifera margaritifera). Příroda 15, 7 – 24.

Blažková, D. (2010) Společenstva s ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides) a jejich sukcese – Communities with
Carex brizoides and their succession – Silva Gabreta 16/1. 13-25.

Böhm M. (1982): Výskyt druhu Margaritana margaritifera L. v horním toku Blanice. Správa Chráněné krajinné
oblasti Šumava, Vimperk. 6 s., mapové přílohy.

Böhm, M. (2008): Výsledky průzkumu adultní populace perlorodky říční (Margaritifera margaritifera L.) ve
vybraném úseku Vltavy a Teplé Vltavy ř. km. 370,45 – 390,0. Nepublikovaná zpráva NP Šumava,
Vimperk. 33 pp.

Brejšková, L., Marhoul, P., Suchomelová, E., Volf, O. (2002): Osnova pro zpracování záchranného programu u
živočichů. In: Klaudisková A. [ed.], Metodika pro zpracování záchranných programů pro zvláště
chráněné druhy rostlin a živočichů, p. 3-37, AOPK ČR, Praha.

66
Bryja, J., Patzenhauerová,H., Mináriková, T., Spásat, O. & Švanyga, J. (2010): Genetická variabilita populací
perlorodky říční v České republice a důsledky pro druhovou ochranu. In Tuf I.H., Kostkan, V. (eds.):
Využití Výzkum v ochraně přírody,sborník abstraktů z konference uspořádané 14.-17. září 2010 v
Olomouci. Tribun EU, Brno: 71.

Bubeníčková, L. (1988): Posouzení erozního nebezpečí na horní Blanici. ČÚOP Praha. 40 pp., 5 příloh

Buddensiek, V. (1995): The culture of juvenile freshwater pearl mussels Margaritifera margaritifera L. in cages: a
contribution to conservation programmes and the knowledge of habitat requirements . Biological
Conservation 74, 33-40.

Buddensiek, V., Fleischauer-Rossing, S., Wächtler, K. (1993): Studies on chemistry of interstitial wate taken from
define horizons in the fine sediments of bivalve habitats in several northern German lowland waters. –
II. Microhabitats of Margaritifera margaritifera L., Unio crassus (Philipsson) and Unio tumidus Phipsson.
Archiv für Hydrobiologie 127, 151 –166.

Burešová, R. (2002): Výsledky rozboru makrozoobentosu v akci “Perlorodka” (12.6.2002). Povodí Ohře, Česká
Lípa, (nepublikováno).

Císlerová, M. Šanda, M. (1996),: Měření transportních procesů na odlesněném povodí v Jizerských horách. In:
Transport vody, chemikálií a energie v systému půda, rostlina, atmosféra. Bratislava, SAV UHM, p.4

Cosgrove, P. J., Hastie, L. C. (2001). Conservation of threatened freshwater pearl mussel populations: river
management, mussel translocation and conflict resolution. 183-190.

Degerman,E., Alexanderson, S., Bergengren, J., Henrikson, L., Johansson,B-E., Larsen, B.M. , Söderberg, H.
(2009). Restoration of freshwater pearl mussel streams. WWF Sweden, Solna.
http://ec.europa.eu/environment/life/project/Projects/index.cfm?fuseaction=home.showFile&rep=file&fil=
Fpmswe_restoration_brochure.pdf

Dlouhý, E. (1980) Konec perlorodky říční v Černém potoce. Památky a příroda 5, p. 60.

Dolmen, D. & Kleiven, E. (2008). Distribution, status and threats of the freshwater pearl mussel Margaritifera
margaritifera (Linnaeus) (Bivalvia, Margaritiferidae) in Norway. Fauna Norvegica 26-27, 3-14.

Dort, B. & Hruška, J. (2009) Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera L.) v povodí horního toku Malše 2008
Nepublikovaná správa pro Jihočeský Kraj, 37pp.

Dort, B. (2006) Sledování aktuálních hodnot vybraných chemicko fyzikálních parametrů vodního prostředí
v povodí Blanice, Zlatého potoka a Teplé Vltavy. Zpráva pro VÚV T.G.M., Praha, 19 pp. + příloha CD,
nepublikováno, VUV T.G.M.

Dort, B. (2006) Závěrečná zpráva z biologického dohledu stavebních objektů SO 04, SO 02 stavby „Zprůtočnění
odstaveného ramene Blanice v NPP Blanice“ pro AOPK ČR, 16 pp., nepublikováno, depon in AOPK ČR

Dort, B. (2006) Závěrečná zpráva ze zimního režimu na odchovně Spálenec a Odchovném a reprodukčním prvku
Spálenec, pro NP a CHKO ŠUMAVA, 20 pp., nepublikováno, depon in CHKO SUMAVA

Dort, B. (2007) Speciální revitalizační studie. Seminář k vyhodnocení Záchranného programu perlorodky říční
v ČR, AOPK ČR 15.5.2007, Praha. Prezentace bez souběžné publikace

Dort, B. (2007) Uložení intersticiálních sond a měření chemicko-fyzikálních vlastností vody v prostoru dna. Zpráva
pro VÚV T.G.M., Praha, 20 pp. + příloha CD, nepublikováno, depon in VUV T.G.M

Dort, B. (2007) Závěrečná zpráva ze zimního režimu na odchovně Spálenec a Odchovném a reprodukčním prvku
Spálenec, pro AOPK ČR, 38 pp. Příloha CD, nepublikováno, depon in AOPK ČR

Dort, B. (2008) Zpráva – kontinuální odběry vody z pramenných vývěrů a příprava práce pro terénní práce
v povodí Blanice a Zlatého potoka. Zpráva pro VÚV T.G.M., Praha, 12 pp., nepublikováno, depon in
VUV T.G.M.

Dort, B. (2009) Závěrečná zpráva – z celoroční péče v Bočním rameni Blanice a Odchovném a reprodukčním
prvku Spálenecký potok, pro AOPK ČR, 57 pp. + příloha CD, nepublikováno, depon in AOPK ČR

Dort, B. (2009) Závěrečná zpráva – ze srovnání úživnosti detritu metodou bioindikace pomocí juvenilních stádií
perlorodky říční v řece Blanici, Zlatém potoce a Teplé Vltavě, pro AOPK ČR a pro NP a CHKO
ŠUMAVA, 31 pp., nepublikováno, depon in AOPK ČR, NP a CHKO ŠUMAVA

Dort, B. (2009) Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera L.) v povodí horního toku Teplé Vltavy. Nepublikovaná
správa pro NP Šumava, 16 pp.

Dort, B. (2010) Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera L.) v povodí horního toku Teplé Vltavy. Nepublikovaná
správa pro NP Šumava, 38 pp.

Dort, B. (2012) Flussperlmuschel (Margaritifera margaritifera L.) im oberen Flusslauf der Maltsch 2012.
Nepublikovaná správa pro Technisches Büro für Gewässerökologie, Wels, 13 pp.

67
Dort, B., Hruška, J. (2008): Speciální revitalizační studie pramenných oblastí Blanice. Závěrečná zpráva pro
AOPK ČR, NP a CHKO ŠUMAVA, 205 pp. + příloha CD, nepublikováno depon in AOPK ČR

Dort, B., Spisar, O., (2008) : Závěrečná zpráva – celoroční péče o Odchovné rameno Blanice a Odchovný a
reprodukční prvek Spálenecký potok, pro AOPK ČR, 61 pp. + příloha CD, nepublikováno, depon in
AOPK ČR

Douda, K., Simon, O., Bílý, M., Vejmelková, J., Spisar, O. (2007): The Influence of Water Quality on the
Occurence of Endangered Freshwater Mussels (Unionoida) in Selected Protected Areas of the Czech
Republic. In Nakic, Z. Proceedings of Second International Conference on Waters in Protected Areas.
Dubrovnik, Croatia, 24.4.2007. Zagreb, Croatia : Croatian Water Pollution Society, 204-207.

Doyotte, A., Cossu, C., Jacquin, M. C., Babut, M. & Vasseur, P. (1997). Antioxidant enzymes, glutathione and
lipid peroxidation as relevant biomarkers of experimental or field exposure in the gills and the digestive
gland of the freshwater bivalve Unio tumidus. Aquatic Toxicology 39, 93-110.

Dušek Jan, Mejsnar Jiří, Marhoul Pavel, Vondrušková Juliana, Spisar Ondřej, Pithart David, Jirušková Lenka
(2010): Návrh optimalizace rybářského hospodaření s ohledem na ochranu populací perlorodky říční
(Margaritifera margaritifera) – závěrečná zpráva – listopad 2010. Daphne ČR – Institut aplikované
ekologie. Mns. depon. AOPK ČR, Praha. 131 pp..

Dyduch-Falniowska, A. Zając, Katarzyna (2011): Polska Czerwona Księga Zwierząt: Margaritifera margaritifera
(Linneaus, 1758). Instytut Ochrony Przyrody PAN. [dostęp 6 października 2011].

Dyk, V. (1942): Zur Morphologie der Flanitzflußperlmuschel. Archiv für Hydrobiologie. Bd.XXXIX: 63 – 69.

Dyk, V. (1943) Výskyt perlorodky (Margaritana margaritifera) ve Zlatém potoku Věda přírodní 21(10) 301-303.

Dyk, V. (1947) České perly (život, ochrana a národohospodářský význam perlorodek) Světem a přírodou, sv. VI,
Jos. R.Vilímek Praha ,146 pp.

Dyk, V. (1947) Vzdornost perlorodky proti vysokým teplotám vody, ponechání na suchu a změnám složení vody
Příroda 35(9) 237-240 .

Dyk, V. (1952) Doplňky k výskytu perlorodky v jižních Čechách Ochrana přírody 7(6) 125-128.

Dyk, V. (1953) K bionomii perlotvorky říční (Margaritana margaritifera) Zoologické a entomologické listy 2, 197-
201.

Dyk, V. (1957): Nejmenší lokality perlorodky. Čas. Nár. muzea, Praha, 126, 69-72.

Dyk, V. (1958) Zvýšené hynutí starších perlorodek. Ochrana přírody 13, 5-7.

Dyk, V. (1972) Příčiny mizení perlorodek. Ochrana přírody 27(6) p. 139.

Dyk, V., Dyková,S. (1974): The pearl oyster (Margaritifera margaritifera Linnaeus 1758) a neglected indicator of
the pollution of mountain and submontane water flews of the crystallone region in Czechoslovakia. Acta
veterinaria, Brno, 43, 287 - 304

Dyk, V., Štědronský, E., Dyková, S. (1974): Vertikální zonace ryb, raků a perlorodek v šumavských tocích. Acta
sci.nat. Mus.Bohem. merid., České Budějovice, 14, 139 – 148

Dyk, V. (1975): Z historie exploatace, výzkumu a ochrany perlorodky říční. Dějiny vědy a techniky 75, 146 – 157.

Dyk, V. (1983) Nové poznatky o larválním vývoji perlorodky říční. Památky a příroda 5, 303-304

Dyk, V. (1988) Jihočeské priority v ochraně perlorodky říční. Památky a příroda 4, 240-244

Dyk, V. (1992): Profiloví ohrožovatelé lokalit perlorodky říční. Erica, Plzeň, 1: 21-38

Faina, R., Přikryl, I., Janeček, V. a kol. (1992): Analýzy a zhodnocení výsledků chemického monitoringu v povodí
CHÚ Blanice. AOPK ČR, Praha. 27 pp., 9 příloh

Farkač J., Král D. & ŠkorpíkM. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky.

Flasar, I. (1992a) Frühere Verbreitung der Flußperlmuschel (Margaritifera margaritifera (L.)) im Friedländer Gebiet
in Nordböhmen (Eulamellibranchiata: Margaritiferidae) Malakologische Abhandlungen, Staatliche
Museum für Tierkunde in Dresden 16, 83-87.

Flasar, I. (1992b) Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera (L.) v Ašském výběžku (Eulamellibranchiata:
Margaritiferidae) Sborník Okresního muzea v Mostě, Řada přírodovědná 13-14, 7-25.

Fottová, D (1997): Využití sledování látkových toků v síti vybraných malých povodí v ČR jako vstupních údajů pro
výpočet kritických zátěží, Zpráva za projekt PPŽP MŽP/630/4/97. MS ÚÚG, Praha

Fottová, D. (1999): Vývoj látkových toků síry a dusíku v síti malých povodí Geomon. Zprávy o geologických
výzkumech v roce 1999. 112 – 115.

68
Frank, H. & Gerstmann, S. (2007). Declining populations of freshwater pearl mussels (Margaritifera margaritifera)
are burdened with heavy metals and DDT/DDE. Ambio 36, 571-574.

Geist J., Auerswald K., Boom A. (2005): Stable carbon isotopes in freshwater mussel shells: Environmental
record or marker for metabolic activity? Geochimica et Cosmochimica Acta, 64/14, 3545-3554.

Geist J, Porkka M, Kuehn R. (2006). The status of host fish populations and fish species richness in European
freshwater pearl mussel (Margaritifera margaritifera) streams. Aquatic Conservation 16, 251-66

Geist J., Auerswald K. 2007. Physicochemical stream bed characteristics and recruitment of the freshwater pearl
mussel (Margaritifera margaritifera). Freshwater Biology,

Geist, J. (2010). Strategies for the conservation of endangered freshwater pearl mussels (Margaritifera
margaritifera L.): a synthesis of conservation genetics and ecology. Hydrobiologia 644, 69-88.

Geist, J., Kuehn, R., 2005: Genetic diversity and differentiation of central European freshwater pearl mussel
(Margaritifera margaritifera L.) populations: implications for conservation and management. Molecular
Ecology 14:425-439.

Geist, J., Rottmann, O.,Schröer, W., Kühn, R. (2003): Development of microsatellite markers for the endangered
freswater pearl mussel Margaritifera margaritifera L. (Bivalvia: Unionidea). Molecular Ecology Notes 3:
444 – 446.

Gittings, T., O’Keefe D., Gallagher F., Finn J., O´Mahony (1998): Longitudial variantion in abundance of a
Freshwater Pearl Mussel Margaritifera margaritifera population in realtion to riverine habitats. Biology
nad Environment: Proceedings of Royal Irish Academy. 98B/3, 171-178.

Graf, D. L., & Cummings, K. S. (2007). Review of the systematics and global diversity of freshwater mussel
species (Bivalvia: Unionoida). Journal of Molluscan Studies, 73, 291-314.

Hanel, L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky – rozšíření a ochrana. ZO ČSOP Vlašim. 447 pp.

Hastie,L.C., Young, M.R., Boon, P.J. (2000): Growth characteristics of freshwater pearl mussels, Margaritifera
margaritifera (L.). Freshwater Biology 43: 243 – 256

Hastie, L.C.,Cosgrove, P.J., Ellis, N., Gaywood, M.J. (2003): The Threat of Climate Change to Freshwater Pearl
Mussel Populations. Ambio 32, 40 - 46

Hastie,L.C., Young, M.R., (2003): Conservation of the freshwater pearl mussels I: Captive breeding techniques.
Conserving Natura 2000 rivers. Ecology series No. 2, English Nature. Peterborough

Hastie, L. C., Cooksley S. L., Scougall F., Young M.R., Boon P.J., Gaywood M.J.. (2004). Applications of
extensive survey techniques to describe freshwater pearl mussel distribution and macrohabitat in the
River Spey, Scotland. River Research and Applications 20:1001-1013.

Hastie, LC. 2006. Determination of mortality in exploited freshwater pearl mussel (Margaritifera margaritifera)
populations. Fisheries Research 80(2/3):305-11.

Helama, S. & Valovirta, I. (2008). The oldest recorded animal in Finland: Ontogenetic age and growth in
Margaritifera margaritifera (L. 1758) based on internal shell increments. Memoranda Societatis pro
Fauna et Flora Fennica 84, 20-30.

Hessling T. von (1895): Die Perlnmuscheln und thre Perlen (Naturwissen-schaftlich und geschichtlich mit
Beruecksichtingung der Perlgewaesser Baerns). Leipzig. 372 pp.

Hladík, M.: Pohled Jihočeského územního svazu ČRS na rybolov na řece Vltavě nad ÚB Lipno. In: Zelenková E.
ed.: Sborník workshopu Šumavská řeka 23.10. 2008, Klostermanova chata, Modrava. 21 pp.

Hochwald, S., Bauer G. 1990: Untersuchungen zur Populationsokologie and Fortpflatzungsbiologie der
Bachmuschel Unio crassus (Phil.) 1788. Schriftenreihe bayer. Landesant fur Umweltschutz,Munchen,
Heft 97: 31- 49.

Hochwald, S., 1997: Populationsökologie der Bachmuschel (Unio crassus), Bayreuther Forum Ökologie, 50, 1-
171.

Hochwald, S. 2001: Plasticity of Life-History Traits in Unio crassus, in BAUER, G. & WÄCHTLER, K. (2001)
Ecology and Evolution of the Freshwater Mussels Unionoida, Springer-Verlag Berlin Heidelberg. 394
pp.

Horažďovické muzeum, http://www.muzeumhd.cz/cz/perlorodky.html 15.6.2010

Hruška, J. (1982): Návrh aktivních opatření k ochraně genofondu perlorodky říční na Blanici. KSSPPOP České
Budějovice. 5 pp.

Hruška, J. (1985): Ochrana perlorodky říční v CHKO Šumava- jih. Památky a příroda 9: 559 – 562.

Hruška, J. (1985): Závěrečná zpráva o výzkumné etapě aktivní ochrany perlorodky. Volary. ČUOP, Praha.

69
Hruška, J. (1986): Záchrana a obnovení populace perlorodky říční v ČSR.

Hruška, J. (1991) : Projekt ”záchrana perlorodky říční v České republice” 1.část. (Základní charakteristika a
příčiny ohrožení) a 2. část Biotop perlorodky říční. Památky a příroda 16” 545-548 a 609 -612.

Hruška, J. (1992) : Teoretické a praktické principy druhové ochrany. Projekt Margaritifera. ČÚOP Praha. 34 pp., 9
příloh

Hruška, J. (1992): Projekt: Záchrana perlorodky říční v České republice" 3. část. Ochrana přírody 47: 7 -
11Hruška, J. (1992b): Projekt: Záchrana perlorodky říční v České republice" 3. část. (Polopřirozený
odchov). Ochrana přírody 47: 7 – 11.

Hruška, J. (1992): The freshwater pearl mussel in South Bohemia: Evaluation of the effect of temperature on
reproduction, growth and age structure of the population. Archiv für Hydrobiologie 126: 181-191.

Hruška, J. (1993): Záchranný program MARGARITIFERA. ČÚOP Praha. 20 pp.

Hruška, J. (1994): Posouzení stavu populace perlorodky říční na Ašsku a návrh speciálního ochranářského
managementu k zachování oliggotrofních společenstev tekoucích vod. Odborný posudek pro Okresní
úřad Cheb.

Hruška, J. (1994): Záchrana genofondu oligotrofních vod ČR metodou aktivní ochrany biotopu a populace
perlorodky říční. In: Ochrana biodiverzity malých vodních toků. ČSOP Vlašim :73 – 77.

Hruška, J. (1995a): Problematik der Rettung ausgewählter oligotropher Gewässerszsteme und deren natürlicher
Lebensgemeinschaften in der Tschechischen Republik. Lindberger Hefte 5 (Sammlung der Referate
der Arbeitstagung "Schutz und Erhaltung der Perlmuschelbestände"), Landschut: 98-123.

Hruška, J. (1995b): Průběžná zpráva záchranného programu Margaritifera 1993 - 94. ČÚOP Praha. 78 pp.

Hruška , J. (1996): Záchrana perlorodky říční v Národním parku Šumava. Zpráva pro NP Šumava. 7pp.
nepublikováno

Hruška, J. (1997): Průběžná zpráva záchranného programu Margaritifera 1996 –97. AOPK ČR, Praha. 66 pp.

Hruška, J. (1998a): Die Strategie des Tschech. Rettungsprogrammer mit besonderem Augenmerk auf die
Erneuerung der Nahrungsicherung der Flußperlmuschelpopulationen. In: Errhaltung und
Wiederansiedlung der Flußperlmuschel, Kefermarkt. 5 pp.

Hruška, J. (1998b): Záchrana genofondu oligotrofních vod v ČR metodou aktivní ochrany biotopu a populace
perlorodky říční a Realizace projektu komplexní péče o NNP Blanice - hydrologický rok 1997-1998.
Výsledná zpráva programu Margaritifera za období 11/1997 - 10 1998. Nature Management, Volary.

Hruška, J. (1999): Nahrungsansprüche der Flußperlmuschel und deren halbnatürliche Aufzucht in der
Tschechischen Republik. Heldia, Band 4, Sonderheft 6, München: 69 – 79.

Hruška, J. (2000a) : Strategy of the Czech Action Plan for oligotrophic drainage area with the occurrence of the
freswater pearl mussel and possibilites of cross-border cooperation. In: Die Flussperlmuschel in
Europa: Bestandssituation und Schutzmassnahmen, Ergebnisse des Kongresses vom 16.-18.10. 2000
in Hof. Wassereirtschaftsamt Hof., 201 – 203.

Hruška, J. (2000b): Experience of semi-natural breeding programme of freshwater pearl mussel in the Czech
Republic. In: Die Flussperlmuschel in Europa: Bestandssituation und Schutzmassnahmen, Ergebnisse
des Kongresses vom 16.-18.10. 2000 in Hof. Wassereirtschaftsamt Hof.: 69 – 75.

Hruška, J. (2001): Hodnocení vzorků vody a organického detritu z odchovného prvku perlorodky říční v NPP
Lužní potok. AOPK ČR, středisko Plzeň. Nepublikováno.

Hruška, J. (2001): Kontrolní inventarizace adultní populace perlorodky říční v NPP Lužní potok. AOPK ČR,
středisko Plzeň. Nepublikováno.

Hruška, J. (2001): Vyhodnocení funkce odchovného prvku Lužní potok v roce 2001. AOPK ČR, středisko Plzeň.
Nepublikováno.

Hruška, J. (2001): Záchranný program perlorodky říční v NPP Blanice - zpráva za rok 2000. AOPK ČR Praha.
21 pp., 6 příloh. Nepublikováno.

Hruška, J. (2002): Záchranný program perlorodky říční v modelovém území NPP Blanice a na souvisejících
lokalitách - zpráva za rok 2001. AOPK ČR Praha. 24 pp., 5 příloh. Nepublikováno.

Hruška, J. (2003): Záchranný program perlorodky říční v modelovém území NPP Blanice a na souvisejících
lokalitách - zpráva za rok 2002. AOPK ČR Praha. 22 pp., 9 příloh. Nepublikováno.

Hruška, J. (2003): 20 let výzkumu a aktivní ochrany perlorodky říční v ČR. II. Část, Ochrana přírody 58 (7): 197 –
200.

70
Hruška, J. (2003a): Biologie und Schutz der Flussperlmuschel (Margaritifera margaritifera L.). Sborník z
konference "Landschaftspläne Europaschutzgebiet Malsch". WWF Studie 48, Linz: 97 – 98.

Hruška, J. (2003b): Komplexní vyhodnocení vlivu povodně na přírodu a krajinu - Záchranný program perlorodky
říční - Hodnocení vlivu povodně v roce 2002 na biotop a populaci perlorodky říční na horním toku řeky
Blanice nad vodní nádrží Husinec. AOPK ČR, Praha: 23 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2004a): Vyhodnocení úživnosti detritu z vybraných pramenišť a částí toku pramenných oblastí Blanice
a Zlatého potoka s využitím juvenilních perlorodek. AOPK ČR Praha: 24 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2004b): Záchranný program perlorodky říční v modelovém území Blanice a Zlatý potok. Závěrečná
zpráva za hydrologický rok 2003 - 2004. AOPK ČR Praha: 17 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2004c): Povodně a jejich vliv na biotop a populaci perlorodky říční. Ochrana přírody, 59, 136 – 140.

Hruška, J. (2005a):Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera L.) na Zlatém potoce - stav populace v roce 2005.
AOPK ČR Praha: 29 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2005b): Záchranný program perlorodky říční NPP Blanice: - zajištění funkce odchovného prvku
Spálenecký potok, - vyhodnocení přežívání a úmrtnosti adultních perlorodek. Správa NP a CHKO
Šumava. 11 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2005c): Záchranný program perlorodky říční v modelovém území NPP Blanice. Záverečná zpráva za
období 1.1. až 30.6.2005. Správa NP a CHKO Šumava. 11 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2005d): Zajištění ověřovací série výsadků juvenilních perlorodek (Margaritifera margaritifera L.) AOPK
ČR Praha: 6 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2005e): Zhodnocení a doplnění metodiky dlouhodobého sledování populací a biotopů perlorodky říční
v České republice. AOPK ČR Praha: 15 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. (2005f): Zlatý potok - odchovný a reprodukční prvek Miletínky. Hydrologický rok 2004 - 2005. AOPK
ČR Praha: 20 pp. Nepublikováno.

Hruška, J. a kol. (1983): Aktivní ochrana perlorodky říční na Volarsku - zpráva za rok 1983. KSSPPOP České
Budějovice. 4 pp.

Hruška, J. a kol. (1984): Ochrana perlorodky říční v CHKO Šumava – jih. Zpráva za rok 1984. KSSPPOP České
Budějovice. 12 pp., 4 přílohy

Hruška, J. a kol. (1985): Ochrana perlorodky říční v CHKO Šumava – jih. KSSPPOP České Budějovice. 14 pp., 2
přílohy

Hruška, J. a kol. (1986): Záchrana a obnovení reprodukce perlorodky říční v ČSR. SÚPPOP Praha. 22 pp., 7
příloh.

Hruška, J. a kol. (1987): Záchrana a obnovení reprodukce perlorodky říční. Zpráva za rok 1987. SÚPPOP Praha.
22 pp., 6 příloh.

Hruška, J. a kol. (1990): Záchrana a obnovení reprodukce perlorodky říční v ČSR - zpráva za období 1988 -
1989. SÚPPOP Praha. 19 pp., 15 příloh

Hruška, J. a kol. (1991): Záchrana a obnovení reprodukce perlorodky říční v ČSR - zpráva za období 1989 -
1990. SÚPPOP Praha. 16 pp., 2 přílohy

Hruška, J. a kol. (1993): Záchrana genofondu oligotrofních vod v ČR metodou aktivní ochrany biotopu a populace
perlorodky říční - zpráva 1992 - 1993. ČÚOP Praha. 52 pps., 4 přílohy

Hruška, J. a kol. (1996): Průběžná zpráva záchranného programu Margaritifera 1994 - 95. ČÚOP Praha. 35 pp., 8
příloh

Hruška, J. a kol. (1996): Průběžná zpráva záchranného programu Margaritifera 1995 - 96. ČÚOP Praha. 69 pp., 8
příloh.

Hruška, J. a kol. (1997): Průběžná zpráva záchranného programu Margaritifera 1996 - 97. AOPK ČR Praha. 66
pp., 2 přílohy

Hruška, J. a kol. (1998): Průběžná zpráva záchranného programu Margaritifera 1997 - 98. AOPK ČR Praha. 52
pp., 3 přílohy

Hruška, J. a kol. (2000): Projekt komplexní péče o NPP Blanice. Závěrečná zpráva za období 1996 - 1999. AOPK
ČR Praha. 101 pp., 5 příloh. Nepublikováno.

Hruška, J., Absolon, K., (eds.) (1993): Národní přírodní památka Blanice a její ochranné pásmo. Dílčí plán péče o
nelesní pozemky. AOPK ČR, Praha. 23 pp.

71
Hruška, J., Bauer, G. (1995) : Zusammenhänge zwischen der Populationsbiologie der Flußperlmuschel und der
Gewässereutrophierung. Lindberger Hefte 5 (Sammlung der Referate der Arbeitstagung "Schutz und
Erhaltung der Perlmuschelbestände"), Landschut: 10-16.

Hruška, J., Volf, O. (2003): 20 let výzkumu a aktivní ochrany perlorodky říční v ČR. I. část. Ochrana přírody 58
(6), 168 – 171.

Hruška, J. (2010a) Modelování dlouhodobých změn chemismu vod a jejich vliv na perlorodku říční v NP Šumava
– tok Teplé Vltavy. 21 pp, deponováno na Správě NP a CHKO Šumava.

Hruška, J. (2010b) Modelování dlouhodobých změn chemismu vod a jejich vliv na perlorodku říční v NP Šumava
– Olšinka , Řasnice, Jedlový potok a Žlebský potok. 29 pp, deponováno na Správě NP a CHKO
Šumava.

Jacobson, P. J., Farris, J. L., Cherry, D. S. & Neves, R. J. (1993). Juvenile freshwater mussel (Bivalvia:
Unionidae) responses to acute toxicity testing with copper. Environmental Toxicology and Chemistry 12,
879–883.

Janda, M. (2003): Zlatý potok: Posouzení vlivu pramenné oblasti na formování biotopu perlorodky říční. AOPK
ČR Praha. Nepublikováno.

Janda, M. (2004): Průzkumy povodí Blanice a Zlatého potoka. AOPK ČR Praha. Nepublikováno.

Jungbluth, J.H., Coomans, H.E., Grohs, H. (1985): Bibliographie der Flussperlmuschel Margaritifera margaritifera
(Linnaeus, 1758). Instituut voor Taxonomische Zoölogie, DH Amsterdam. 220 pp.

Kladivová, V., Simon, O. (2008) Nové výsledky sledování makrofyt na Teplé Vltavě a možnosti limitace splouvání.
In Zelenková, E. (ed.) Sborník z workshopu Šumavská řeka, Modrava 23.10.2008. 5-8.

Kladivova,V., Simon, O.(2009) Tepla Vltava river ecosystem treat by excessive canoeing – tolerable stress
determinating. 2nd European Congress of Conservation Biology, Prague, Czech Republic, 1- 5
September, 2009, Book of Abstracts. p.27.

Kloubec, B. (1992): Ornitologický inventarizační průzkum chráněného území Blanice. ČÚOP Praha. 13 pp.

Kolektiv ÚHUL K. Vary: Návrh změn LHP v NPP Lužní potok .Odborný posudek pro Povodí Ohře Chomutov.
Nepublikováno.

Krupauer,V., Pekař, Č. (1967): Výskyt a ochrana perlorodky říční v povodí řeky Blanice. I. Zlatý potok. Zpravodaj
Chráněné krajinné oblasti Šumava 8, 20 – 29.

Kubíková, L., Fricova, K., Simon, O. (2009a) The importanc of spring aras for the biodiversity of intvertebrates in
oligotrofic catchment. 2nd European Congress of Conservation Biology, Prague, Czech Republic, 1- 5
September, 2009, Book of Abstracts. p.135.

Kubíková L., Simon, O. (2009b) Charakteristika a oživení podhorských šumavských pramenišť. Příroda- Sborník
prací z ochrany přírody, 28, 45—60.

Kubíková L., Simon O., Fricová K. (2011): The occurrence of Pisidium species (Sphaeriidae, Bivalves) in
oligotrophic springs of the Blanice river catchment (Czech Republic) in relation to ecological conditions.
Biologia, 299-307.

Kumstátová T., Nová, Marhoul P. (2005): Hodnocení projektu aktivní podpory ohrožených živočichů v ČR, Praha
p. 432.

Laně, L. (1958) Průzkum jedné lokality velevruba perlonosného na Blanice. Ochrana přírody 13,7-8.

Laně, L. (1964): Perlorodka říční (Margaritana margaritifera) v jižních Čechách. Sborník Jihočeského muzea v Č.
Budějovicích – Přírodní vědy 1964, IV.: 125-131 pp.

Larsen, B.M. (ed.) 2006. Handlingsplan for elvemusling Margaritifera margaritifera i Norge. DN raport 2006-3, 24
pp.

Lellák, J., Kubíček, F. (1991): Hydrobiologie. Karolinum, Praha. 257 pp.

Macoun, Z. (1993): Metodika revitalizace hraničních toků v Ašském výběžku. Studie pro Povodí Ohře Chomutov.

Macoun, Z. a kol (1995): Společný česko-bavorský plán péče o vody v hraničním úseku Lužní potok. Ekavos,
Chomutov. Souhrn metodických studií a předprojektové přípravy. 15 pp., XIII příloh, 3 vložené mapy.

Macoun, Z. a kol (1996): Společný česko-bavorský plán péče o vody v hraničním úseku Rokytnice. Ekavos,
Chomutov. Souhrn metodických studií a předprojektové přípravy. 12 pp., XIII příloh, 5 vložených map.

Macháčková, K.: Vyhodnocení Programu revitalizace říčních systémů za rok 2000. Interní materiál AOPK ČR,
2001. 11 pp.

72
Machordom, A., Araujo, R., Erpenbeck, D., Ramos, M., (2003): Phylogeography and conservation genetics of
endangered European Margaritiferidae (Bivalvia: Unionoidea). Biological Journal of the Linnean Society
78(2), 235–252.

Majer, J. (2000): NPP Blanice. Plán péče na období roku 2000 – 2009. Správa NP a CHKO Šumava, pracoviště
Horní Planá. 14 s., 5 příloh

Matasová, K., Simon, O., Dort, B., Douda, K., Bílý, M. (2013, in prep) Recent distribution of freshwater pearl
mussel (Margaritifera margaritifera) in historical localities in the upper part of Vltava River basin, Silva
Gabreta.

Matěnová V., Matěna J. (2004) Ichtyofauna hraničního úseku řeky Malše – Ichtyofauna of the border Malše River.
Biodiverzita ichytofauny ČR,V, 145-150 pp.

Meyers, T. R. & Milleman, R. E. (1977): Glochidiosis of salmonid fishes. I. Comparative susceptibility to
experimental infection with Margaritifera margaritifera (L.). Journal of Parasitology 63, 728–733.

Mináriková,T. a kol. (2007): Vyhodnocení záchranného programu perlorodky říční v ČR, nepublikováno.

Minář, J. (1964): K současnému rozšíření perlorodky v povodí Vltavy. Živa, Academia Praha 12(6) p. 228.

Moldenhauer, W.C. (1985) A comparison of convervation tillage systems for reducing soil erosion. In.: A systems
approach to conservation tillage. Lewis Publishers, Michigan, 111 – 120.

Moog, O., Nesemann, H., Ofenboek, T. & Stundner, C. (1995): The situation of the freshwater pearl mussel
(Margaritifera margaritifera) in Austria. 1–3.

Moorkens E. A. (1999): Conservation Management of the Freshwater Pearl Musel Margaritifera margaritifera. Part
1: Biology of the species and its present situation in Ireland. Irish Wildlife Manuals, No. 8, 4–31.

Moorkens E.A., Killeen, I.J. & Ross, E. (2007): Margaritifera margaritifera (the fresheater pearl mussel)
conservation assessment. Backing document – Report to the National Parks and Wildlife
Service,Dublin. 42 pp.

Nauš, B., Záveský, A. (1979): Perlorodka říční a problematika její ochrany Šumava 12, 8–9.

Nowak, W. (1936): Perlorodka říční a její perly (se zvláštním zřetelem k poměrům v republice Československé).
Sborník výzkumných ústavů zemědělských ČSR. 146, 76 pp.

Oliver, G. (2000): Conservation objectives for the freshwater pearl mussel (Margaritifera margaritifera). Report to
English Nature, Peterborough.

Patzenhauerová H., Spisar O., Bryja J. (2011): Genetická struktura populací perlorodky říční v ČR. In: Bryja J.,
Řehák Z. & Zukal J. (Eds.): Zoologické dny Brno 2011. Sborník abstraktů z konference 17.-18. února
2011. 171 pp.

Pavličko, A. (1992): Blanice - Lepidoptera. Podklad pro plán péče o CHÚ Blanice. ČÚOP Praha. 8 pp.

Petrbok, J. (1958): Česká perlorodka říční. Živa 6: 147 – 148.

Polák,V., Mattas, J., Kroupová, V. (2001): Současný pohled na lesnickou a zemědělskou činnost v povodí horního
toku Blanice v porovnání s historickými prameny. Aktuality šumavského výzkumu 2001: 147 – 150.

Preston SJ, Keys A, Roberts D (2007) Culturing freshwater pearl mussel Margaritifera margaritifera: a
breakthrough in the conservation of an endangered species. Aquat. Konserv. Mar. Freshw. Ecosyst.
17:539–549

Prošková. N: (1999) Funkce a ekologická stabilita travních porostů v malém povodí. DP, Jihočeská univerzita
České Budějovice, Zemědělská fakulta, 114 pp.

Rudzīte M. (2005). Assessment of the condition of freshwater pearl mussel Margaritifera margaritifera (Linnaeus
1758) populations in Latvia. Latvijas Universitātes raksti. Acta Universitatis Latviensis. Bioloăija.Biology
691, 121–128.

Řepa, P. a kol.(2010) Plán péče o NPP Lužní potok, AOPK ČR – Správa CHKO Slavkovský les, nepublikováno.

San Miguel, E., Monserrat, S., Fernandez, C., Amaro, R., Hermida, M., Ondina, P. & Altaba, C. R. (2004). Growth
models and longevity of freshwater pearl mussels (Margaritifera margaritifera) in Spain. Canadian
Journal of Zoology-Revue Canadienne de Zoologie 82, 1370–1379.

Scharsack G. (1994) Licht – und Elektronenmikroskopische Untersuchungen an Larvalstadien einheimister
Unionacea. Thesis. Universität Hannover.

Schmidt, C. & Vandre, R. (2010). Ten years of experience in the rearing of young freshwater pearl mussels
(Margaritifera margaritifera). Aquatic Conservation: Marine and Freshwater Ecosystems 20, 735–747.

73
Schneider, J. (2004): Návrh lesohospodářských opatření v povodí Blanice a Zlatého potoka s příznivým dopadem
na oligotrofní vodní společenstva a biotop perlorodky říční. Zpráva pro VUV T.G.M. Nepublikováno.
45 pp.

Schubert, O. (1933): Über die Perlmuschel – und Perlen – Vorkomen in Böhmen. Publication des
Zentralkollegiums des Landeskulturrates für Böhmen, Prag. 36 pp.

Simon, O., Just, T., Ondráková D. (1998) Metodika hodnocení činností v jednotlivých mikropovodích z hlediska
vlivu na vody. Závěrečná zpráva VÚV T.G.M., Praha 1998. 43 pp.

Simon., O., Pittnerová, J., Křivánek, S., Franče,P. (1999): Posouzení návrhu na čistění odpadních vod v obci
Křišťanov v povodí Blanice s ohledem na výskyt perlorodky říční. VÚV T.G.M, Praha. 21 pp., 6 příloh.

Simon, O., Bílý, M., Svobodová, J (2000): Hodnocení krajinných struktur z hlediska problematiky udržení vody a
její kvality v krajině a identifikace její změny. Závěrečná zpráva VÚV T.G.M. za rok 2000, Praha. 57 pp.

Simon, O., Bílý, M., Svobodová, J., Kladivová, V. (2001): Hodnocení krajinných struktur z hlediska problematiky
udržení vody v krajině a identifikace jejích změn. Závěrečná zpráva za rok 2001, VÚV T.G.M., Praha.
93 pp.

Simon, O., Bílý, M., Hřebík, Š. (2002): Hodnocení krajinných struktur z hlediska problematiky udržení vody
v krajině a identifikace jejích změn. Závěrečná zpráva za rok 2002, VUV T. G.M., Praha. 54 pp.

Simon, O., Bílý, M., Rebec, J. (2003): Hodnocení krajinných struktur z hlediska problematiky udržení vody
v krajině a dlouhodobých změn její kvality. Závěrečná zpráva za rok 2003, VÚV T. G. M., Praha.
148 pp.

Simon, O., Hruška, J., Bílý, M., Rebec, J. (2003): Koncepce ochrany oligotrofních vod a na ně vázaných
společenstev horní Blanice a Zlatého potoka - úkol 1322. VÚV T.G.Masaryka, Praha. 86 pp., 8 příloh.
Nepublikováno.

Simon, O., Bílý, M., Kladivová,V., Svobodová,V., Kučera, J.(2004): Hodnocení variant umístění protipožární
nádrže ochranném pásmu NPP Blanice ve VVP Boletice. Studie pro MO, VÚV T.G.M., Praha. 34 pp.

Simon, O., Rebec, J., Vajner, P. (2004): Hodnocení krajinných struktur z hlediska problematiky udržení vody
v krajině a dlouhodobých změn její kvality. Závěrečná zpráva za rok 2004, VÚV T.G.M., Praha. 73 pp.

Simon, O., Kladivová,V: (2006): Výzkum změn pokryvnosti makrofyt na Teplé Vltavě v turisticky zatěžované části
toku. In : Měkotová, J., Štěrba, O. (Eds.), 2006: Říční krajina 4, 96-104.

Simon, O., Kladivová, V., Svobodová, J., Hruška, J., Vejmelková, J. & Bílý, M. (2006): Ochrana oligotrofních
povodí s perspektivními lokalitami výskytu perlorodky říční v ČR. Příroda 25: 11-27 (erata dostupná na
http://vuv.academia.edu/OndrejPSimon/Teaching-Documents)

Simon, O. (2007): Konflikt mezi vodáctvím a ochranou přírody? VTEI, Vodohospodářské technické –ekonomické
informace (příloha Vodního hospodářství 10/2007). 48 (3), 15-18.

Simon, O., Kubíková, L., Dort, B., Fricová, K. (2008): Prameništní komplexy v Šumavském předhůří jako počátek
detritových řetězců povodí s výskytem perlorodky říční (Margaritifera margaritifera L.) In Tuf I.H.,
Kostkan, V. (eds.): Výzkum v ochraně přírody,sborník abstraktů z konference uspořádané 9.-12. září
2008 v Olomouci. Tribun EU, Brno: 85 poster

Simon, O., Hruška,J. a kol. (2010) Plán péče o NPP Zlatý potok, 360 pp. Nepublikováno.

Simon, O., Kožený, P, Koutecký B., Dort, B, Hruška, J. (2010) Plán péče o NPP Blanice a NPP Prameniště
Blancie. Dokument AOPK ČR, Nepublikováno.

Simon, O., Kožený, P.; a kol (2010) Plán péče o NPP Blanice a NPP Prameniště Blanice 2011– 2021 analytická
část. Nepublikováno.

Simon, O., Douda, K., Peltanová, A., Patzenhauerová, H., Spisar, O., Hruška, J. (2012): The situation of
Margaritifera margaritifera in the Czech Republic - several successfully rejuvenated populations but the
absence of natural reproduction. Poster. In Teixeira, A., Lopes-Lima, M., Varandas, S. (Eds.):
International Meeting of Biology and Conservation of Freshwater Bivalves. Braganca, Portugal, 4th-7th
September 2012, Book of Abstracts. Polytechnic Institute of Braganca. Braganca 138 pp.

Simon, O., Douda, K., Peltanová, A., Konvičková, H., Hruška, J. (2013, in prep) The situation of Margaritifera
margaritifera in the Czech Republic – several successfully rejuvenated populations but the absence of
natural reproduction.

Simon, O., Tichá, K., Švanyga, J., Dort, B., Bílý, M., Kladivová, V., Douda, K. (2013, in prep) Limitující faktory pro
populaci perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) v povodí Šumavské Blanice a návrh
managementových opatření – review, Silva Gabreta.

Skácelová, O., Gardavský, A. (1992): Řasová flóra NPP Blanice. ČÚOP Praha. 16 pp.

74
Skinner, A., Young M., Hastie L. (2003) Ecology of the Freshwater Pearl Mussel. Conserving Natura 2000 Rivers
Ecology Series No. 2 English Nature, Peterborough. Available online
http://ec.europa.eu/environment/life/project/Projects/index.cfm?fuseaction=home.showFile&rep=file&fil=
SMURF_mussel.pdf

Spisar, O. (2005): Zhodnocení stavu adultní populace NPP Blanice a záchranné přemístění perlorodky říční v
úseku ZCHÚ pod ústím Zbytinského potoka. Správa NP a CHKO Šumava H. Planá. Nepublikováno.

Spisar, O., Simon, O. (2006): Revitalizace Zbytinského potoka ve vztahu k populaci perlorodky říční v NPP
Blanicie. In: Měkotová, J., Štěrba, O. (Eds.) Říční krajina 4, 284–291.

Spisar, O. (2009) Monitoring 2009 – Závěrečná zpráva pro AOPK ČR, 29 pp. Nepublikováno.

Spisar,O. (2009): Revitalizační studie Lužní potok – Závěrečná zpráva pro AOPK ČR. Nepublikováno.

Spisar, Ondřej (2010): Závěrečná zpráva – Monitoring 2010 – Záchranný program perlorodky říční v České
republice. Mns. depon. AOPK ČR, Praha. 18 pp.

Strayer, D.L., Smith D.R. (2003): A Guide to Sampling Freshwater Mussel Populations. American Fisheries
Society, Monograph 8, Bethesda, Maryland. 35 pp.

Svatoš, I. (1971) Výskyt perlorodky říční na úpatí Blanského lesa Ochrana přírody 26(9), 220.

Svobodová, J. ,Kladivová ,V., Jaroš, M. (2006): Vltava v ohrožení, GEO 6, 20-21.

Svobodová, J. (2006): Co si myslí vodáci o splouvání Teplé Vltavy?. Šumava 1, 14—15.

Svobodová, J.: (2006): Postoj vodáků k regulaci řek na území národních parků. In: Měkotová, J., Štěrba, O.
(Eds.) Říční krajina 4, 304–308.

Šlesinger, J, Pokorný, J., Nováková, J., Kotrnec, J.: Monitorování povrchových vod a sledování transportu látek
v malých povodích. Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, 1995.

Thomas, G.R, Tayolor J., Garcia de Leaniz, C.(2010) Captive breeding of the endangered freshwater pearl
mussel Margaritifera margaritifera, Endengered species research 12, 1-9.

Tichá, K., Simon, O. P., Douda, K. & Kubiková, L. (2012). Detrital Components in Submontane Organogenic
Springs in Relation to Their Morphology, Microhabitats and Macroinvertebrates. Polish Journal of
Ecology 60, 163-175.

Uličný, J. 1895: Měkkýši čeští. Praha: Klub přírodovědný, 208 pp.

Vannote, R., L., Minshall, G., W., Cummins, K., W., Sedell, J., R., Cushing, C., E. (1980): The river continuum
concept. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 37: 130-137.

Vejmelková, J., Simon. O (2006): První výsledky ze sledování toku v oligotrofním povodí a návrh opatření ke
snížení nadměrné eroze. In: Měkotová, J., Štěrba, O. (Eds.) Říční krajina 4, 361-370.

Vítovský, J.(2000): Šumavské sklárny předhusitské doby. .Historické sklo 2, 37-41.

Webb, B. W., Hannah, D. M., Moore, R. D., Brown, L. E. & Nobilis, F. (2008). Recent advances in stream and
river temperature research. Hydrological processes 22, 902-918.

Young, M. (2005). A literature review of the water quality requirements of the freshwater pearl
mussel (Margaritifera margaritifera) and related freshwater bivalves. Scottish Natural Heritage
Commissioned Report No. 084.

Young, M. (2009) How much do we know about the population ecology of the FPM (Margaritifera margaritifera) in
relation to its conservation? In Lennart Henrikson,L andi Alexanderson,S. Aquatic Conservation with
Focus on the Freshwater Pearl Mussel Margaritifera margaritifera, Sundsvall, 12-14 August, 2009.

Young, M. R. & Williams, J. C. (1984). The reproductive biology of the freshwater pearl mussel Margaritifera
margaritifera (Linn.) in Scotland. II. Laboratory studies. Archiv für Hydrobiologie 100: 29-43.

Zelenková ,E. ed. (2008): Sborník workshopu Šumavská řeka 23.10. 2008, Klostermannova chata, Modrava.
21 pp.

Zelený, V. (2002): Perlorodka říční - modelový ukazatel kvality přírodního prostředí. Ochrana přírody, 57, 67 -70.

Ziuganov V., Beletsky, V., Neves, R., Tretiakov, V., Mikhno, I., Kaliuzhin, S. (1998). The recreational Fishery for
Atlantic Salmon and the Ecology of Salmon and Pearl Mussels in the Varzuga River Northwest Russia.
Virginia Tech, USA, 92 рp.

Ziuganov, V., A. Zotin., L. Nezlin., and V. Tretiakov. 1994. The freshwater pearl mussels and their relationships
with salmonid fish. VNIRO Publishing House, Moscow, 104 pp.

75
Ziuganov, V., San Miguel, E., Neves, R. J., Longa, A., Fernandez, C., Amaro, R., Beletsky, V., Popkovitch, E.,
Kaliuzhin, S. & Johnson, T. (2000). Life span variation of the freshwater pearl shell: A model species for
testing longevity mechanisms in animals. Ambio 29, 102-105.

76
Přílohy

Seznam příloh
(autoři příloh jsou uvedeni pouze, pokud se liší od autorského kolektivu celého záchranného
programu)

Příloha 1: Lokality s juvenilní populací perlorodky říční v Evropě (1 str.) – Simon, O.
Příloha 2:
Mapa historického rozšíření perlorodky říční v ČR – upraveno podle Dyk
Příloha 3: (1972 a 1992) (1 str.)

Příloha 4: Mapa recentního rozšíření perlorodky říční v ČR – podle Simon, Douda,
Příloha 5: Peltanová a kol. 2014, in prep (1 str.)

Příloha 6: Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu (49 str.)

Příloha 7: Monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody – Bílý, M., Simon, O.
Příloha 8: a kolektiv (4 str.)
Příloha 9:
Příloha 10: Metodika monitoringu perlorodky říční – Hruška, J., Dort, B., Douda, K. a
kolektiv (4 str.)

Metodika polopřirozených odchovů (2 str.) Hruška, J., Dort, B.

Základní metody bioindikačních testů (2 str.) – Hruška, J., Dort, B., Douda, K.

Celoroční péče na vybraných funkčních plochách (2 str.) – Hruška, J., Dort, B.

Zásady hospodaření v lesích a prevence havarijního znečištění v povodích s
výskytem perlorodky říční (4 str.)

77
Příloha 1 Lokality s juvenilní populací perlorodky říční v Evropě

Porovnání počtu lokalit s juvenilní populací (z přirozeného rozmnožování
a polopřirozeného odchovu) v evropských zemích s výskytem
perlorodky říční

Stát
Počet lokalit druhu *
Počet lokalit s potvrzeným
výskytem jedinců z odchovů
v 2. věkové dekádě a starší
Počet lokalit s potvrzenou
juvenilní populací
Odchovný program od roku
Poznámka
Zdroj informací

střední Evropa

Rakousko 29 1 5 ? Odchov z ČR na Malši (hraniční Geist 2010
tok Rak. a ČR)

Belgie 50 0 Geist 2010

Česká republika 12 6 6 1983 (úspěšný žádná přirozená reprodukce, jen různé zdroje,
kontinuální chov z odchovů (Lužní p., Jankovský p., vyhodnocení
do doby nástupu Malše, Zlatý p., Blanice, Teplá záchranného programu
plodnosti) Vltava)

Dánsko ext. Geist 2010
Estonsko 10
0 Geist 2010

Přir. reprodukce jen na Lutr,

Odchovy: Lutr, Vogtland,

Buddensiek 1991, Wolsbach / Bystřina; Zinnbach / Buddensiek 1995; Spisar,

Německo 69 2 2 Lange 2002 a Lužní p. Na hran. tocích Zinnbach Lange, Geist 2009; Geist

další / Lužní p. a Wolsbach / Bystřina 2010

vysazení jedinci v toku dosud

nepotvrzení

Polsko ext. Geist 2010

Lucembursko 10 0 2005 Anonymous 2009

severní Evropa

Rusko 80 ? jen v okolí Bílého moře a Karélie, Geist 2010
okolo 100 mil. jedinců, bohaté
50? rozmnožování na některých Geist 2010, Degerman
malý lokalitách 2009
počet Geist 2010
Švédsko 400 0 mnoho ochranářský Geist 2010, Larsen 2006
projekt WWF, bez
odchovů

Finsko 50 0

Norsko 340 0

západní Evropa

Velké Británie – 50 0 15 Geist 2010
Skotsko
Skinner 2000, Geist 2010
Velká Británie – 10 0 0
Anglie Skinner 2000, Geist 2010

Velká Británie – 10 0 0 2006 (viz Scriven Northern Ireland Species
Wales et al. 2007) Action Plan for
Freshwater Pearl Mussel
Velká Británie – 135 0 0 2005 (viz Preston 2005, Preston 2007,
Severní Irsko 2007) Geist 2010
Geist 2010
Irsko 84 0 ? Geist 2010
Francie 36 0 10 Geist 2010
Španělsko 60 2 Geist 2010
Portugalsko 3

Podle Geist (2010) a dalších zdrojů doplnil a upravil O. Simon, VÚV TGM.

* pojem lokalita je používán různými autory v nestejném měřítku: v Německu je za lokalitu považován drobný

potok, "lokalita" Varzuga v Rusku je tok srovnatelný průtokem i plochou povodí s celou Vltavou (Ziuganov et al.
1998), v severských zemích s velkým počtem lokalit se jedná jen o přibližné počty.

1
Příloha 2 Mapa historického rozšíření perlorodky říční v ČR

Historické rozšíření perlorodky říční v České republice

posílení populace: recentní výskyt 1980–2012
historický výskyt před r. 1980
neověřený historický výskyt
mapovací čtverce
říční síť
více než 10 000 juvenilů
100 - 1 000 juvenilů

zdroje dat:

Zdroj: Upraveno podle Simon et al. (2012).

2
Příloha 3 Mapa recentního rozšíření perlorodky říční v ČR

Recentní rozšíření perlorodky říční v České republice a přibližná početnost jednotlivých populací

Uvedena jsou data z roku 2006 v mapovacích čtvercích, (zdroj: archiv AOPK ČR)
legenda: bílá: 1-100 jedinců, světle šedá: 100-1 500, středně šedá: 1 500-15 000, černá: více jak 15 000 jedinců

3
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu perlorodky
říční v ČR

Blanice

Řeka Blanice v úseku nad vodním dílem Husinec je z hlediska ochrany perlorodky
říční v České republice nejvýznamnější lokalitou. Populace patří dosud mezi nejpočetnější a
geneticky nejvariabilnější v ČR (Absolon a Hruška 1999, Bryja 2010) i střední Evropě
(Machordom 2003).

Dlouhodobý výskyt jedinců je zde ale podmíněn intenzivní, časově náročnou péčí.
Význam lokality spočívá ve velikosti stávající populace druhu v řece a v kvalitě jednotlivých
parametrů prostředí (viz tabulka 1 a 2 analytické části ZP). Na této lokalitě nedochází
k přirozené reprodukci, povodí se dlouhodobě potýká s řadou problémů a neobejde se bez
dalších revitalizačních zásahů.

4
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Většina parametrů prostředí je zde v dostatečné kvalitě pro život adultní populace
perlorodky říční. Z hlediska biotopových nároků juvenilních jedinců je však situace horší.
Problematickými faktory jsou zde potravní zásobení, teplota vody a některé parametry
kvality vody (celkový fosfor) a v dolní části povodí, případně na některých přítocích, také
další parametry jakosti vody (viz tabulka 2 analytické části).

Úživnost biotopu
Populace perlorodky říční na hlavním toku řeky Blanice je ohrožena zejména

pomalým snižováním úživnosti toku v důsledku obsáhlého rašelinění pramenné části povodí.
Problém s nedostatkem vhodné potravy nastává zejména u nejmladších vývojových stádií.
Tuto skutečnost potvrzují bioindikace z roku 2009, které srovnávají přirůstání nejmladších
juvenilních jedinců perlorodky říční na Blanici, Zlatém potoce a Teplé Vltavě. Z výsledků
studie vyplývá, že nejmladší vývojová stádia v hlavním toku Blanice vůbec nepřirůstají,
ačkoliv by jejich růst v této fázi vývoje měl vykazovat přírůstky o desítky procent ročně. Starší
vývojová stádia (6., 10. a 12. růstová perioda) přirůstají rychlostí srovnatelnou se
známými hodnotami růstu této věkové kategorie (Bauer 2001).

Úživnost pramenišť v povodí Blanice na základě
bioindikací

Podíl typu prameniště (%) 45
40
35 méně vhodná nevhodná
30
25
20
15
10

5
0

vhodná

Obr. 1. Úživnost pramenišť v povodí Blanice (převzato z Hruška (2004a): Vyhodnocení úživnosti detritu z
vybraných pramenišť a částí toku pramenných oblastí Blanice a Zlatého potoka s využitím juvenilních perlorodek).

Potravní zásobení v povodí Blanice pochází z lučních mezotrofních společenstev
(zejména svazu Alopecurion pratensis s dominancí lipnicovitých trav) na promyvných
podkladech nivy (Blažková a Hruška 1999, Hruška 2005d) nebo z rozsáhlé sítě pramenišť
(Dort 2008, Kubíková a Simon 2009, Kubíková et al. 2010). Prameništní detrit z Blanice
obsahuje přibližně 25 % partikulí velikostně odpovídajících potravě přijímané juvenilními
perlorodkami. Další dominantní složky tvoří fekální pelety (cca 50 %) a 20 % pak rostlinné
zbytky (Fricová, in prep).

Zbytky lučních společenstev s vhodnou druhovou skladbou se dosud fragmentovaně
vyskytují v nivě hlavního toku i přítoků Blanice. Část luk v dolní části povodí je dosud
zemědělsky obhospodařována (seč, pastva dobytka). Významná část dříve
obhospodařovaných lučních pozemků v nivě Blanice však dnes leží ladem. Speciální luční
management (viz kapitola 1.6.2 analytické části) je aplikován na 3 plochách v povodí.V rámci
speciální revitalizační studie bylo zmapováno přibližně 1000 nezamrzajících pramenišť,
z nichž u řady byla pomocí bioindikací prokázána dobrá úživnost detritu (obr. 1). Významná
část těchto pramenišť však není napojena na hlavní tok Blanice (končí např. v zásaku) nebo
se nacházejí příliš daleko od místa výskytu perlorodek.

Teplotní režim
Ve vegetační sezóně je podle posledních měření kontinuálními limnigrafickými

stanicemi příznivý teplotní režim toku jen v letech s vyššími průměrnými teplotami.

5
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

V chladných letech se dostává vrchol teplotní křivky do pásma okolo 15 °C jen na n ěkolik
málo dní (obr. 2), což může nepříznivě ovlivnit dozrávání glochidií perlorodek (viz kapitola
příčiny ohrožení).

Předpokládaný vývoj teplotního režimu je přitom s ohledem na postupné zarůstání
otevřených ploch v povodí nepříznivý. Prohřívání toku v NPP Blanice má na tepelný režim
jen malý vliv – v letech 2008 a 2009 bylo průměrné ohřátí mezi Arnoštovem a Spálencem na
5 km úseku toku jen o 0,38 respektive 0,43 °C, což odpovídá obecným poznatkům o
tepelném režimu malých povodí (Webb 2008).

Charakter chodu denních teplot na profilu Blanice -SpálenecTeplota (°C)

20
18
16
14
12
10
8
6
4
2
0
1. 4
8. 4
15. 4
22. 4
29. 4
6. 5
13. 5
20. 5
27. 5
3. 6
10. 6
17. 6
24. 6
1. 7
8. 7
15. 7
22. 7
29. 7
5. 8
12. 8
19. 8
26. 8
2. 9
9. 9
16. 9
23. 9
30. 9
7.1 0
14.10
21.10

průměr 2008 průměr 2009 limit M.m.

Obr. 2. Porovnání průměrných denních teplot hlavního toku Blanice v období duben až říjen v relativně teplém
(2008) a relativně chladném (2009) roce v centrální části výskytu perlorodky říční v povodí. Zelenou linií je
znázorněna kritická hodnota 15 °C, jejíž p řekročení je nutné pro úspěšné rozmnožování druhu. Data AOPK ČR,
zpracování Simon, VÚV TGM, nepublikováno.

V údolí Blanice dochází k intenzivnímu efektu mrazové kotliny s letními ranními mrazy
a zimními rychlými poklesy teplot až pod – 30 °C (n apř. 26. 1. 2004: - 30,5 °C) (Hruška
2005c), což vytváří předpoklady pro ledové jevy s velkou dynamikou (v zimním období bez
ledové celiny je v době zamrzání nutná denní kontrola nátoků do odchovných objektů).

Využití pozemků v okolí přítoků
Využívání pozemků představuje problematický faktor zejména z hlediska vlivu na

tepelný režim. Celé povodí, zvláště ve vyšších polohách, rychle zarůstá (Simon a kol. 2010).
Stav přítoků a jejich okolí je důležitý i s ohledem na transport detritu. V povodí Blanice se
přímo v bezprostřední blízkosti hlavního toku nachází jen málo pramenišť. Přítoky, které jsou
narušené pastvou, těžbou nebo přerušené jinými sedimentačními prostory, nemohou
transportovat detrit do hlavního toku. Vzdálenost, na kterou je v povodí detrit efektivně
transportován s ohledem na jeho využitelnost různými věkovými stádii perlorodek, není však
dosud v povodí známa. Nepříznivý vliv zemědělské činnosti byl díky ochrannému režimu a
ekonomickým změnám za posledních 20 let obecně velmi omezen (viz obr. 3). Přetrvává
zejména zvýšená eroze a vymývání živin v povodí Zbytinského a Tetřívčího potoka (Simon a
kol. 2010).

Granulometrické hodnocení složení sedimentů dna bylo provedeno v oblasti
Odchovny. V hlavním toku i bočním rameni bylo zaznamenáno z požadavků druhu (Geist
2007) vhodné zrnitostní složení s převahou hrubého písku a štěrku (Dort 2007). Sondy pro
odběr intersticiální vody dle Buddensieka (1993), instalované v místech provedení

6
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

granulometrické analýzy, potvrdily měřením pH, konduktivity a teploty dobrou komunikaci
povrchové vody a intersticiálu do hloubky 30 cm.

Chemismus vody
V tomto rozsáhlém povodí nelze hodnotit chemismus vody na základě jediného

reprezentativního odběrového bodu. Pro populaci perlorodky je zásadní jakost vody
v hlavním toku od Spálence po most Blažejovice, v přítocích do SORP (Spálenecký potok) a
v potravních prvcích na Odchovně. Současně je však potřeba usilovat také o zlepšení jakosti
v Tetřívčím, Spáleneckém a Zbytinském potoce, které v minulosti představovaly významný
biotop druhu, a stále ovlivňují kvalitu vody v hlavním toku Blanice. Monitoring jakosti vody a
operativní měření konduktivity, pH a teploty vody probíhá v území na 15 stálých profilech.
Řada přítoků vykazuje výrazné zlepšení jakosti vody dané dlouhodobým uplatňováním
ochranných podmínek národních přírodních památek a příznivými změnami
v obhospodařování pozemků v mikropovodích (obr. 3).

Obr. 3. Zatížení dusičnany z odvodněných intenzivně využívaných pozemků v prostoru Vyšného na Tetřívčím a
Vyšenském potoce v době intenzivního hospodaření na orné půdě začátkem devadesátých let a za 13 let po
převedení pozemků na extenzivní louky. Uvedeny jsou také hlavní změny hospodaření v krajině v povodí potoků.
Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Koncentrace NO3- vykazují v hlavním toku dlouhodobě příznivý trend (obr. 4) a
stávající hodnoty lze, s výjimkou dolního konce NPP pod Zbytinským potokem u mostu
Blažejovice a některých přítoků (Tetřívčí a Zbytinský p.), považovat dle středoevropských
literárních údajů za vyhovující.

Zdrojem zákalů je zejména povodí Zbytinského potoka (zdroje nad obcí) a také
erodující přítoky z odvodněných luk na Vyšném (obecně eroze zemědělských toků).
V hlavním toku se tyto zákaly projevují jen málo (obr. 5), měsíční interval vzorkování je však
na jejich podchycení nedostatečný (Bílý a kol. 2010).

Znečištění amoniakem postihuje jen Zbytinský potok a vlivem samočistění již
neovlivňuje hlavní tok Blanice pod Zbytinským potokem (obr. 6).

Problematické jsou dlouhodobě zvýšené koncentrace celkového fosforu od začátku
NPP Blanice (obr. 7). Fosfor může být příčinou nebezpečného letního bujení vláknitých
rozsivek rodu Melosira, jak naznačuje bioindikační studie založená na řasové flóře

7
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

provedená v devadesátých letech (Skácelová 1992). Zdrojem významně vyšších koncentrací
oproti sousednímu Zlatému potoku (viz obr. 15) může být i geologické podloží s odlišným
podílem fosforu nebo nepříznivý vliv lesního hospodaření – při lesních haváriích výrazně
stoupá koncentrace celkového fosforu (Bláha a kol. 2007).

Obr. 4. Dlouhodobý trend koncentrace dusičnanů v toku Blanice (bodová spojnicová linie + lineární trend) a dvou
hlavních troficky bohatých přítocích (linie). Trend je mírně klesající, průměr prvních dvouletí 2000 – 2001 pro
Blanici Spálenec / most Blažejovice činí 1,8 / 4,1, pro dvouletí 2008-2009 pak 1,2/ 3,1. Limit dle záchranného
programu je stanoven na 2,5 mg NO3-. Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

8
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 5. Průměrné koncentrace nerozpuštěných látek v povodí Blanice v období 2004-2009. Uveden je průměr
hmotnosti sušiny nerozpuštěných látek (n.l) a směrodatná odchylka. Přehled koncentrací jemné plavené frakce
sedimentů ukazuje na poměrně nízké hodnoty v povodí Blanice. Ke zvýšení hodnot dochází až níže po toku
v oblasti přítoků Zbytinského potoka a dalších (limit v mg/l není stanoven). Zdroje ze splavenin pocházejí hlavně
ze zemědělství (oranžově). Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Koncentrace Ca, chemická spotřeba kyslíku (CHSKCr) a další sledované parametry
nepředstavují v povodí problém. Měření koncentrace O2 v roce 2009 ukázalo pro všechny
sledované profily plné nasycení po celý rok s malým kolísáním (mezi 90 až 110 %), pH se
udržuje v mezích limitů pro perlorodku (za období 2004 – 2009 je průměrná hodnota
pH = 6,8). Zásadní problém tedy představují koncentrace celkového fosforu (P) v hlavním
toku, dále eutrofizace a eroze některých přítoků (podrobněji k chemismu viz Bílý a kol. 2010).

Rizika ohrožení populace perlorodky říční
Množství živin rozpuštěných v toku Blanice dlouhodobě klesá a postupně se dostává

k hodnotám optimálním pro perlorodku říční. Mezi lety 2000 až 2009 je tento trend málo
výrazný (viz obr. 4 – koncentrace dusičnanů NO3-). Významnou pozitivní změnou bylo
vybudování ČOV Zbytiny s dočišťovacími a retenčními rybníky (zkušební provoz od roku
2009), blíže viz Simon a kol. (2010). Dosud však nebyl vyřešen způsob likvidace odpadních
vod z Arnoštova, kde došlo k obnovení ubytovacích zařízení a vzniká tak opětovné riziko
opakování havarijní situace z roku 1992, kdy vlivem dlouhodobého úniku odpadních látek
došlo k úhynu 26 % populace perlorodek v Blanici. Účinnost ČOV Křišťanov a Blažejovice je
nízká a vnos živin do povodí je jen částečně eliminován samočistícími procesy (Simon a kol.
2010).

9
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Přetrvává také problém splavenin z eroze některých vodotečí, pastvin a těžebních
ploch. Pro vybraná místa povodí jsou navrženy separační mokřady (Dort 2008) podle vzoru
úspěšného projektu na řece Lutter (Altmuller 2006).

Obr. 6. Přehled dlouhodobých průměrů koncentrace amoniaku v povodí Blanice v období 2004-2009. Uveden je
průměr a směrodatná odchylka. Zdroje znečištění pocházejí hlavně z komunálního znečištění (fialově). Data
Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Byla řešena celá řada konkrétních závad, z nichž nejzávažnější byla mohutná eroze
písku při nevhodně zabezpečené revitalizaci Zbytinského a Sviňovického potoka (absence
sedimentační tůně během revitalizačních úprav), která vedla ke zničení několika velkých
kolonií perlorodky (Spisar & Simon 2006).

V uplynulých deseti letech bylo zaznamenáno několik havarijních znečištění hlavního
toku a přítoků. Mezi nejzávažnější patří aplikace herbicidu Roundup v povodí Spáleneckého
a Puchárenského potoka, která způsobila úhyn juvenilních jedinců ze záchranného odchovu
(Hruška 1991) a opakované úniky hnilobných vod s obsahem fenolů, fosforu a amoniaku
z nesprávně prováděné těžby ve VÚ Boletice (úhyny ryb dokumentovány např. ve zprávě
Spisar 2007 a publikaci Bláha a kol. 2008). Opakovaně byly také zaznamenány silné zákaly
jílovitými částicemi z lesní těžby v povodí Puchárenského potoka i struh na zemědělských
pozemcích – pastevní pozemky v okolí Zbytin (Vejmelková & Simon 2007).

10
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 7. Průměrné koncentrace celkového fosforu v povodí Blanice a Zlatého potoka v období 2005-2009. Uveden
je průměr a směrodatná odchylka. Plošně nadlimitní koncentrace celkového fosforu s výjimkou některých přítoků
a profilu Blanice-Hus jsou charakteristické pro celé povodí. K nim se přidružují komunální (značeno fialově) a
zemědělské (značeno žlutě) zdroje patrně vlivem kejdování luk či intenzivní pastvy v povodí Zbytinského potoka,
které však na hlavní tok mají jen malý vliv. Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Populace perlorodky říční, vývojový trend
Na řece Blanici se vyskytuje v současnosti největší populace perlorodky říční v ČR,

resp. ve střední Evropě (Absolon & Hruška 1999). Poslední inventarizace stavu populace
proběhly v roce 2003 a 2010, kdy bylo v hlavním toku nalezeno 23 332 (Hruška 2003) a
10 154 jedinců (Spisar 2010).Jedná se o počet nalezených jedinců, při čemž odhad skutečné
velikosti populace je vyšší. Zásadní pokles počtu adultních jedinců způsobila tisíciletá
povodeň v roce 2002 (Hruška 2004).

Poslední demografické údaje o stavu populace pocházejí z roku 1992 (obr. 8). Údaje
byly získány při záchranném transferu části populace, kdy mohli být přemisťovaní jedinci
změřeni a zařazeni do věkových kohort. Uvedený graf ukazuje na chybějící přirozenou
reprodukci perlorodek v Blanici. Tyto údaje potvrzují také starší podrobnější kohortové
diagramy analyzující části populace na jiných místech povodí (obr. 9).

11
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 8. Kohortový diagram populace perlorodky na Blanici v roce 1992. Data demonstrují dlouhodobou absenci
přorozené reprodukce (převzato z Hruška 1992).
Komentář: Rozmnožování druhu v povodí Blanice ustalo okolo roku 1965, ojediněle byli zaznamenáni jedinci mladší. Od roku
1984 nebylo prokázáno přirozené rozmnožování. Těžiště věkových kohort v území pochází z 1940 – 1960 a spadá tedy před
začátek intenzifikace zemědělství v povodí.

Obr. 9. Věková struktura populace perlorodky říční na Blanici v roce 1999 (Absolon & Hruška 1999). Data
demonstrují dlouhodobou absenci přirozeného rozmnožování a posílení populace polopřirozenými odchovy.

Na trvalé kontrolní ploše monitoringu populace perlorodky říční na Blanici se míra
mortality dlouhodobě pohybuje okolo 3 %, od roku 2000 pak nad hranicí 3 % (obr. 10). V
případě zdravé stabilní populace, která se přirozeně obnovuje, se roční úmrtnost adultních
jedinců pohybuje okolo 1 % (Absolon & Hruška 1999), u přestárlé populace v rozmezí 1,5 –
3 %. Uvedené výsledky tedy ukazují na nestabilní věkovou strukturu blanické populace.

Naději na zvrácení tohoto negativního trendu dávají polopřirozené odchovy
juvenilních jedinců, v rámci nichž bylo do povodí Blanice umístěno cca 20 000 odchovaných
perlorodek starších ročníků odrostlých juvenilních jedinců, kteří dle výsledků bioindikací
dokáží v hlavním toku dostatečně přirůstat. Obdobně bylo přirůstání prokázáno u starých
jedinců, což dokazuje, že v novém prostředí prospívají).

Některé údaje o menší části populace pod soutěskou mezi Blanickým mlýnem a
Krejčovicemi uvádí Tab. 1, 2. Z náhonu Zábrdovického mlýna zničeného při povodni v roce
2002 byl proveden záchranný transfer 1911 jedinců. Podle inventarizace z roku 2003 nebyl
v EVL Blanice nalezen v hlavním toku žádný živý jedinec (Hruška 2003b). Nově byl zjištěn
výskyt fragmentu populace v náhonu rybníka Šebelů v Husinci (Spisar 2009).

12
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Míra mortality perlorodky na Blanici v období 1986 - 2005

26,2

Mortalita (%) 20

10 8,1

6,3 5,8

5 2,8 1,6 1,2 2,5 4,3 3,2 2,8 3,3 4,2 3,0

1,1 1,4 1,2 1,2 0,8 1,3

1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005

Obr. 10. Míra mortality na Blanici na kontrolní ploše mezi léty 1986 a 2005. Převzato z Hruška (2000): Projekt
komplexní péče o NPP Blanice Závěrečná zpráva za období 1996–1999 , doplněno daty AOPK ČR 2000-2005
(Hruška 2007, nepublikováno). Od roku 2006 není plocha vyhodnocována.
Komentář: Mezi lety 1986 – 2005 byly zaznamenány relativně nízké meziroční úmrtnosti (pro část populace v rameni
Odchovny). Výjimku tvoří rok 1990 a zejména 1992, kdy se projevilo dlouhodobé havarijní zhoršení jakosti vody z provozování
ubytovacího zařízení v Arnoštově bez zajištění čištění odpadní vody. Zásadní je také minimální úmrtnost při tisícileté povodni,
která je dána zejména výhodným položením Odchovny v údolnici. Meandr je kolmý až protiproudný vzhledem k ose údolnice a
tudíž jsou v něm i při velké povodni jen nízké rychlosti proudu.

Obr. 11. Vývoj adultní populace perlorodky říční v řece Blanici v období 1982-2010. Data z realizace záchranného
programu, inventarizací populace a monitoringu úmrtnosti na trvalých kontrolních plochách (TKP), AOPK ČR.
Komentář: Graf zachycuje hodnoty početnosti blanické populace zjištěné inventarizací a extrapolací. Legenda: TKP – trvalá
kontrolní plocha (parcela 551/3); extrapolace (TKP) – počet jedinců v TKP extrapolovaný dle hodnot meziroční úmrtnosti;
meziroční úmrtnost (%) – změna populace TKP vyjádřena v %; extrapolace 8 % - používaná průměrná meziroční úmrtnost na

13
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Blanici, jako výchozí hodnota je zvolena velikost populace v Blanici v roce 1982; inventarizace – skutečné počty adultních
jedinců zjištěné standardními metodikami monitoringu v řece Blanici. Při hodnocení úmrtnosti na TKP byly zahrnuty i přírůstky a
následné ztráty adultních jedinců pocházejících ze záchranných transferů (1996, 1997, 2002 – pouze transfer z 2003 nebyl do
hodnocení zahrnut). Zároveň nebyly zahrnuty počty juvenilních jedinců z polopřirozených odchovů v době vypuštění do toku
Blanice (juvenilové, kteří dosáhli dospělosti, byli po ukončení intersticiální fáze a vystoupení na povrch dna sečteni během
následující inventarizace, podobně jako jedinci původem z přirozené reprodukce). Počet z roku 2002 udává celkovou početnost
populace po letní povodni.

Část z nich by měla v nejbližších letech vstupovat do reprodukční vývojové fáze a
přispět tak k celkovému omlazení stávající populace na Blanici. Na trvalých kontrolních
plochách na Odchovně bylo v roce 2008 a 2009 zjištěno 4,8 respektive 5,5 % jedinců ve stáří
10 až 20 let vystupujících postupně z intersticiálu na povrch kolonie (Spisar 2009). Tato
skutečnost však nic nemění na tom, že dlouhodobý trend vývoje početnosti adultních
perlorodek ukazuje na postupné vymírání největší středoevropské populace (obr. 11).

Tab. 1 a 2 uvádí stav populace perlorodky říční na Blanici v náhonu Zábrdského
mlýna před transferem jejího zbytku do Odchovny po zničení jezu tisíciletou povodní v roce
2002.

Tab. 1. Porovnání růstových parametrů nejmenšího nalezeného jedince se zjištěnou růstovou křivkou mladé
populace v NPP Blanice (Hruška 2003)

Růstová Délka Standardní Relativní Standardní Rozdíl
perioda schránky délka přírůstek relativní relativních
nalezeného nalezeného přírůstek přírůstků
0. ex. (mm) schránky ex. (mm) (%)
1. (mm) 0,0
2. 0,5 0,5 240,0 240,0 -25,0
3. 1,2 1,2 291,7 316,7 -18,0
4. 3,5 3,8 205,7 223,7 15,8
5. 7,2 8,5 156,9 141,2 3,8
6. 11,3 12 150,4 146,7 0,7
7. 17,0 17,6 137,1 136,4 -5,3
23,3 24 116,7 122,1

27,2 29,3

Komentář: Populace v mlýnských náhonech jsou tvořeny jedinci driftujícími nuceně (starší jedinci) či cíleně (mladí
jednici) směrem po proudu. Jednou z těchto lokalit je náhon Zábrdského mlýna na Blanici. Populace se však
v těchto náhonech podle zjištění z ČR i Bavorska nedokáže rozmnožovat bez dotace jedinci z hlavního toku.

„Přes tento stav umožňovalo prostředí náhonu Zábrdského mlýna přežívání zbytkového fragmentu blanické
populace perlorodky říční, ovšem se zvýšenou úmrtností (v roce 1982 stav 11 376 ex., inventarizoval Böhm), v
roce 1987 stav 16 455 ex. (inventarizoval Hruška, Maleček) přičemž zvýšení počtu je pouze důsledek
pokračujícího splavování z řečiště Blanice, v roce 1999 již stav pouze 6 490 ex. (inventarizoval Böhm, Prokop,
Pavlíčko) a v době záchranného přenosu v roce 2002 stav 1911 ex. s pravděpodobností úhynu cca 1000 ex. pod
sesuvem zeminy)“. Meziroční úmrtnost v mlýnských náhonech však nelze zjistit ročními kontrolami s vyčíslením
nalezených úhynů právě v důsledku stále pokračujícího driftu živých perlorodek i prázdných schránek řečištěm.
Proto se také v protokolech o ročních kontrolách populace, prováděných RŽP OÚ Prachatice, každý rok objevují
nálezy velkého počtu úhynů adultních jedinců starších než 1 rok, které do náhonu při vyšších průtocích přinesla
řeka z hlavního koryta včetně nových živých perlorodek a současně určité množství živých jedinců i úhynů náhon
stejným způsobem opustilo. Skutečnou úmrtnost lze zjišťovat pouze detailním sledováním nebo hodnocením
širšího vzorku značkovaných jedinců. Ve fragmentu populace bylo při záchranném transferu nalezeno také
několik jedinců mladších ročníků, kteří s ohledem na své stáří mohou pocházet již z výsadků juvenilních jedinců
ze záchranného odchovu v horní části povodí. „Mladý jedinec perlorodky říční ve věku 7 let vykazuje průkazné
znaky postupné změny obývaného biotopu a to jednak výraznými ročními odchylkami v relativních přírůstcích
schránky a také změnou zabarvení ročních růstových prstenců. Světle hnědě zabarvení růstových prstenců
svědčí o růstu uvnitř intersticiálu (prstence 1 až 5), zelenohnědé zabarvení svědčí o růstu v eutrofním náplavu na
povrchu dna (prstenec 6) a tmavohnědé zabarvení o růstu v povrchové vrstvě dna s vlivem železitých inkrustací
(prstenec 7). Hodnocený mladý jedinec byl pro potřebu dalšího sledování umístěn do kontrolní klícky MK 45/1,4.

14
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Tab. 2. Věková skladba úhynů ze Zábrdského mlýna (Hruška 2003b). Velikostní složení populace je uvedeno
v příloze roční zprávy Hruška (2003).

Transfer z náhonu Zábrdského mlýna – věková skladba úhynů

Věkové 30.5. 30.6. 30.7. 30.8 celkem celkem
kategorie
ex. %

31-40 1 1 1 2 5 3,62

41-50 13 13 19 10 55 39,86

51-60 7 11 13 19 50 36,23

61-70 3 2 6 6 17 12,32

71-80 1 2 3 6 4,35

81-90 2 2 1,45

91-100 0 -

> 100 3 2,17

Celkem (ex.) 24 29 43 42 138 100

Komentář: Úmrtnost transferovaných jedinců činila (do konce roku 2003) 17 %. Věková skladba úhynů se významně nelišila od
populace v NPP.

Stav populace hostitelských ryb
Z hlediska rybářského obhospodařování se na Blanici jedná o pstruhové revíry, na

kterých hospodaří MO ČRS Husinec. Na území vojenského újezdu Boletice jsou pak
vymezeny revíry Olšina 1 č. 523001 a Blanice Vodňanská 8 č. 523002 s právem
hospodaření pro VLS ČR, s.p. Část toku Blanice a jejich přítoků patří do chráněné rybí
oblasti (CHRO). Populace pstruha obecného f. potoční je na řece Blanici v úseku nad VD
Husinec stabilní. Každoročně dochází k přirozené reprodukci jak v hlavním toku, tak i
v přítocích. Významným faktorem, který ovlivňuje úspěšnost parazitární fáze reprodukce
perlorodky říční je genetická původnost blanického pstruha. Vzhledem k úzké koevoluci obou
druhů se tak minimalizuje riziko neúspěchu z důvodu nedostatku vhodných hostitelských ryb
pro glochidie.

K podpoře populace pstruha obecného f. potoční a pro ochranu populací perlorodky říční
jsou dále navržena tato opatření: zajistit dlouhodobou podporu přírodě blízkého hospodaření
na revíru Blanice Vodňanská 7 (vysoká priorita), revitalizace dolního toku Farského potoka
(nízká priorita), komplexní revitalizace Dubského potoka a zprůchodnění několika příčných
objektů na Blanici v úseku pod Husineckou přehradou (obě opatření mají nejnižší prioritu
realizace) (Dušek a kol. 2010).

Shrnutí
Populace perlorodky říční na Blanici patří dosud mezi nejpočetnější a geneticky

nejvariabilnější v ČR i střední Evropě. Hlavním cílem záchranného programu po omlazení
populace polopřirozeným odchovem v letech 2000 – 2005 by mělo být zlepšení potravního
zásobení toku na úroveň umožňující přirozenou reprodukci, která je zde prokazatelně
blokována právě ve fázi samostatného života juvenilů v intersticiálu dna (podrobněji v kap.
1.3.3 analytické části). Současně je potřebné stabilizovat a mírně zlepšit tepelné poměry,
zlepšit jakost vody v některých parametrech a eliminovat rizika možných havarijních
znečištění. Je proto třeba provést navržená revitalizační opatření aplikovat důslednou
ochranu povodí spojenou s dodržováním stanovených limitů jakosti vody dle plánu péče a
vyhlášek jednotlivých ZCHÚ.

15
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Zlatý potok

Povodí Zlatého potoka patří do širšího povodí Blanice a geograficky sousedí
s ochranným pásmem NPP Blanice. Charakteristickým rysem je meandrování toku
v olšinách a ladech s přirozeně vyšší mineralizací vody – pramenné vody s převahou typu
Ca-HCO3 (Hruška 2000). Význam Zlatého potoka pro záchranu perlorodky říční v ČR je dán
jeho relativně málo narušeným povodím a dlouhodobě prováděnými ochranářskými
aktivitami, které vedly k výraznému omlazení místní zbytkové populace perlorodky říční.
Místní populace je geneticky podobná populaci v Blanici (Bryja 2010), s kterou byla až do
výstavby vodního díla Husinec přímo propojena. Z hlediska ochrany unikátních populací tedy
tvoří s blanickou populací tzv. CU (conservation unit – volně přeloženo jako ochranářskou
jednotku; Geist 2010). Populace se v hlavním toku vyskytuje roztroušeně, hlavně v horní
části povodí po obec Chroboly (viz mapa). Menší zbytky jsou v mlýnském náhonu níže po
proudu. Část jedinců je umístěna také v reprodukčním a odchovném prvku Zlatého potoka
(ZORP).

Přirozená reprodukce v lokalitě dlouhodobě stagnuje. Mezi hlavní limitující faktory
patří nízká teplota vody, vysoké hodnoty některých chemických parametrů a erozní
procesy v povodí. Úživnost detritu je dle bioindikačních pokusů blokována nízkou teplotou
vody (Dort & Hruška 2008). Územní ochrana je zde v současné době zajištěna minimálně,
pouze formou Přírodní rezervace Miletínky (část nivy Zlatého potoka). Vyhlášení Národní
Přírodní Rezervace (NPP) Zlatý potok se připravuje. Část toku a přiléhající nivy jsou
chráněny v režimu přechodně chráněné plochy (PCHP Meandry u Miletínek a PCHP Zlatý
potok).

Úživnost biotopu
Pro potravní zásobení toku je příznivá lokalizace řady úživných pramenišť s vegetací

16
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

svazu Cardaminion amarae přímo na hraně nivy v bezprostřední blízkosti toku. Výsledky
bioindikačního hodnocení s využitím juvenilních perlorodek ukázaly překvapivě vysoké
zastoupení pramenišť s dobrou úživností, které je vyšší než u povodí Blanice (Obr. 12).
Přesto jsou růstové poměry juvenilních perlorodek podstatně horší ve Zlatém potoce než
v Blanici (Hruška 2004). Vysvětlení může spočívat v nedostupnosti vhodného detritu pro
juvenilní stádia perlorodek. Bioindikační pokusy jsou prováděny při teplotě 18 °C, kterou
Blanice ve vrcholu své sezónní teplotní křivky dosahuje, zatímco Zlatý potok je v důsledku
postupného zalesňování údolnice chladnější. To má zřejmě zásadní vliv na potravní
využitelnost organogenního detritu. Zvláště pro juvenilní stadia perlorodek je nezbytné, aby
jemné částečky detritu byly osídleny mikrobní složkou určité povahy. Tato hypotéza však
dosud nebyla obecně potvrzena a měla by být předmětem dalšího výzkumu.

Dalším zdrojem tvorby detritu v povodí jsou mezotrofní luční společenstva svazu
Alopecurion pratensis s dominancí lipnicovitých trav. Ty se však v nivě vyskytují jen ojediněle
(ZORP). Pro podporu těchto zdrojů je na ZORPu a na potravním prvku Zlatý potok prováděn
speciální luční management (podrobněji v kap. 1.6.2 analytické části). Ostatní louky v nivě
nejsou dlouhodobě obhospodařovány a přešly na mezotrofní lada.

Úživnost pramenišť v povodí Zlatého potoka na
základě bioindikací

Podíl typu prameniště (%) 50

0 méně vhodná nevhodná
vhodná

Obr. 12. Úživnost pramenišť v povodí Zlatého potoka; převzato z Hruška (2004) “Vyhodnocení úživnosti detritu z
vybraných pramenišť a částí toku pramenných oblastí Blanice a Zlatého potoka s využitím juvenilních perlorodek“.

Teplotní režim
Mezi hlavní limitní faktory pro přirozenou reprodukci perlorodky říční v povodí Zlatého

potoka patří relativně nízká teplota celého povodí. Nedostačující je zejména vrchol letní
teplotní křivky (Obr. 13). Z grafu lze vyčíst, že 15°C (kritické hranice pro úsp ěšné
rozmnožování perlorodek) Zlatý potok téměř nedosahuje. Ve srovnání s povodím Blanice a
Teplou Vltavou je povodí Zlatého potoka v teplých letech cca o 1 °C a v chladných letech o
3 °C chladn ější. Obr. 14 ukazuje průběh teplot ve vybraných jihočeských povodích
v relativně chladném roce 2009. Z grafu je patrné, že teplotní chod je na Zlatém potoce
podobný ostatním lokalitám s výskytem perlorodky říční (Blanice, Teplá Vltava), nikoli
chladným tokům pro druh zcela nevhodným (Studená Vltava). Nízká teplota vody negativně
ovlivňuje jak dostupnost vhodné potravy tak i úspěšnost fáze vypadávání juvenilních
perlorodek z žáber hostitelských ryb během přirozeného reprodukčního cyklu (popsáno
v ostatních částech textu).

17
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 13.Charakteristika chodu teplot ve vegetačním období (duben až říjen) roku 2009 s nízkými průměrnými
teplotami. Data AOPK ČR, zpracování Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno)

Obr. 14. Porovnání charakteru chodu denních průměrných teplot na Zlatém potoce a dalších šumavských
potocích ve vegetační sezóně (duben-říjen) v relativně studeném roce 2009. Jedním z limitních faktorů pro
rozmnožování perlorodky říční na Zlatém potoce je relativně nízká teplota. Data AOPK a ČHMÚ, zpracování
Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

18
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Využití pozemků v okolí přítoků
Na základě analýz historických map a leteckých snímků území lze konstatovat, že

ještě v polovině 20. století byly plochy v povodí v okolí Zlatého potoka velmi málo zalesněny.
Krajina zde byla tvořena mozaikou luk, pastvin, drobných políček s roztroušenými staveními
a usedlostmi. V současné době však lesní porost v povodí zaujímá přibližně 60 % plochy.
Vlivem takto rozsáhlého zalesnění dochází k výraznému ochlazování povrchových vod a tím
i k nežádoucímu ovlivnění teplotního chodu Zlatého potoka.

Ostatní plocha je využívána buď jako louky a pastviny nebo je využita jako orná půda
pro pěstování zemědělských plodin. Týká se to zejména pozemků nacházejících se v nižších
nadmořských výškách.

Chemismus vody
Povodí horního toku Zlatého potoka představuje relativně velmi málo narušený biotop

perlorodky říční s pramennou oblastí podzemních vod hydrokarbonátového typu v pásmu
připovrchového rozpojení hornin s nízkou mineralizací, která zajišťuje dostatečnou
přirozenou ochranu proti výkyvům pH. Přirozená mineralizace pramenných vod v povodí
Zlatého potoka (vyjádřená konduktivitou) je ovlivněna pestřejším geologickým podložím a je
vyšší než u sousedního povodí Blanice. Nejnižší konduktivitu vykazují pramenné vody
Rohanovského vrchu (40 až 60 µS.cm-1), nejvyšší naopak pramenné vody v oblasti výskytu
hadců pod Ovesným (až 450 µS.cm-1). Hodnoty kolem 80 až 130 µS.cm-1 jsou nacházeny v
četných pramenných polohách s vložkami amfibolitu. Přirozená konduktivita Zlatého potoka v
dolní části reprodukčního prostředí perlorodky říční nad přítokem Tisovky tak kolísá blízko
hodnoty 90 µS.cm-1 (Simon, Hruška a kol. 2010).

Obr.15. Průměrné hodnoty konduktivity a jejich variabilita pro všechny profily měrné sítě v navrhované NPP Zlatý
potok, Uvedeny jsou průměry a směrodatná odchylka. Po Tisovku se hlavní tok nachází v pásmu přirozeně vyšší
konduktivity (žlutě jsou odlišeny převážně zemědělské zdroje vyšší mineralizace, fialově zátěž odpadními
vodami). Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

19
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 16. Koncentrace dusičnanů NO3 v hlavním toku Zlatého potoka a ve významných přítocích. Toky byly
monitorovány ve čtvrtletních intervalech v období 2004-2009 s vyloučením povodňových situací. Silnou čárou s
body je vyznačen hlavní tok, linií bez bodů jsou vyznačeny přítoky – v každém termínu měření lze sledovat na
vertikále podélný profil tokem. Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Obr. 17. Roční průměrné koncentrace dusičnanů na Zlatém potoce-pod Lučním v období 2002-2009. Uvedeny
jsou průměry a směrodatná odchylka a zvýrazněna linie trendu. Dlouhodobý mírný pokles průměrných
koncentrací NO3- v místě současného nejpříznivějšího prostředí pro druh nad ZORP. Data Simon a kol., VÚV
TGM, nepublikováno.

20
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 18: Změny koncentrací dusičnanů vybraných toků v povodí Zlatého potoka v období 2004-2009. Uvedeny
jsou měsíční hodnoty s vyloučením povodňových situací. Trend poklesu koncentrace NO3- je patrný na Tisovce
(modrá linie tendu) a také na hlavním toku pod soutokem s Tisovkou (profil Zlatý nad Křížovickým, červená linie
trend)). Na horní části toku reprezentované profilem Zlatý pod Lučním není trend ve sledovaném období 2004 –
2009 již patrný (oranžová linie trendu). Trend od roku 2002 na základě kvartálních dat ukazuje obr. 17. Data
Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Přirozené zvýšení konduktivity vody v některých částech povodí Zlatého potoka v
okolí Miletínek se na snížení úživnosti detritu nebo zvýšení úmrtnosti juvenilních perlorodek
neprojevilo negativně (Hruška 2004). Výrazné zdroje zátěže rozpuštěnými látkami jsou však i
jiného charakteru než přírodního. Zejména potoky Ritterův a Špinavý v dolní části území jsou
zatíženy odpadními vodami (obr. 15). Dopad těchto negativních jevů lze částečně eliminovat
revitalizačními zásahy. Přirozeně zvýšená mineralizace bude ale přetrvávat i nadále, nelze
zde tedy očekávat optimální podmínky pro vývoj nejranějších stádií perlorodek. Pokud ale
budou zachovány a zlepšeny podmínky reprodukčního prostředí v úseku Zlatého potoka
před a pod zaústěním Tisovky, nebude tato skutečnost zásadním problémem pro vývoj
odrostlejší a adultní části populace. Významným ukazatelem kvality vody v povodí Zlatého
potoka je také obsah dusičnanů NO3- x. Plošně je jejich koncentrace zvýšena (obr. 16)
s výjimkou některých lesních přítoků (Zlatý potok nad Skříněřovem a Jodlův potok). Trend je
však v dlouhodobém měřítku příznivý (obr. 17).

Koncentrace fosforu a amoniaku v povodí Zlatého potoka jsou poměrně nízké (Obr.
19, 20). Výjimku tvoří pouze některé přítoky, které jsou silně znečištěné vlivem činnosti
blízké farmy (Špinavý potok) a výtoku kanalizace z obce Chroboly (Ritterův potok).
Podrobněji k chemismu viz Bílý a kol. (2010).

Jemné plavené frakce sedimentů vykazují v povodí Zlatého potoka poměrně nízké
hodnoty, jak ukazuje obr. 21. Problematický je spíše transport po dně posouvaného písku
pocházejícího z erozivních zdrojů v povodí některých přítoků.

Nitrátová zátěž se do Zlatého potoka dostává již v jeho horní části, jejím významným
zdrojem je zejména Tisovka: intenzivně obhospodařované louky, systematická odvodnění,
dvě osady, farma (obr. 18).

21
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 19: Přehled dlouhodobých průměrů koncentrací amoniaku v povodí Zlatého potoka v období 2004-2009.
Uvedeny jsou průměry a směrodatná odchylka. Zdroje ze zemědělství (žlutě), zdroje z komunálního znečištění
(fialově). Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Obr. 20: Přehled dlouhodobých průměrů koncentrací celkového fosforu v povodí Zlatého potoka v období 2004-
2009 Uvedeny jsou průměry a směrodatná odchylka. Zdroje ze zemědělství (žlutě), zdroje z komunálního
znečištění (fialově). Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

22
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Rizika ohrožení populace perlorodky říční
V minulosti byly v povodí Zlatého potoka prováděny nevhodné hospodářské zásahy

zejména v lesním hospodaření. Docházelo k zalesňování podmáčených ploch a lad,
realizováno bylo masivní odvodňování pozemků, které se stalo nejen v době realizace těchto
zásahů, ale i později, zdrojem silné eroze v povodí. Příkladem je erozní strž na Lučním nebo
Jódlově potoce. To negativně ovlivňuje splaveninový režim Zlatého potoka nad místem, kde
se nachází odchovný a reprodukční prvek ZORP.

Obr. 21: Průměrné koncentrace nerozpuštěných látek v povodí Zlatého potoka v období 2004-2009. Uvedeny
jsou průměry hmotnosti sušiny nerozpuštěných látek (n.l) a směrodatná odchylka. Přehled koncentrací jemné
plavené frakce sedimentů v povodí Zlatého potoka. Zdroje ze zemědělství (žlutě), zdroje z komunálního
znečištění (fialově). Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Z hlediska chemických ukazatelů ovlivňuje negativně povodí Zlatého potoka
zemědělská výroba kolem Miletínek. Zde je na rozsáhlých plochách pěstována kukuřice a
obilí, používána jsou organominerální hnojiva a pesticidy, která přispívají k vysoké
koncentraci dusičnanů v hlavním toku pod Miletínkami.

Rizikově může působit také lesní hospodaření, kdy při nevhodném vyvážení a
skládkování dřeva dochází k poškozování jemných povrchových vlásečnic hydrografické sítě
a tím k vnosu nežádoucího jemnozrnného materiálu do vodních toků. Rizikově působí také
bioplynová stanice v Chrobolech produkující fugát (zbytek po fermentaci rostlinné hmoty a
odpadů z chovu hospodářských zvířat), který je aplikován na trvalé travní porosty v okolí
stanice. Na okrajích zemědělských pozemků je skladována senáž v plastových rukávech, ze
kterých dochází k úniku fermentačních šťáv s extrémními koncentracemi živin.

Pastva dobytka sama o sobě není problematickou, negativně však působí nahodilé
úniky skotu do pramenných oblastí, kde poté dochází k poškozování vlastních pramenišť,
cenných zdrojů organogenního detritu jako potravy pro perlorodky říční. Negativní efekt mají
také divoké brody dobytka vedoucí přes přítoky Zlatého potoka (např. na Lučním potoce pod
Křišťanovem).

Potenciálním problémem může být budování nových vodních děl v povodí. Zřizování
průtočných rybníků či vodních nádrží je nežádoucí a je v rozporu s cílem ochrany území.
Rybníky obecně zvyšují pH a tím zvyšují toxicitu amonných iontů (Lellák & Kubíček 1991).

23
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

V sedimentech jejich dna dochází redukčními procesy k loužení toxických složek, které
mohou na populace perlorodek říčních působit nepříznivě. Všechny průtočné nádrže navíc
zadržují vodou nesený organominerální detrit, který je produkován v pramenné oblasti a na
kterém je existenčně závislá populace perlorodek níže v toku. Rybníky dále mohou
nepříznivě ovlivňovat skladbu rybí obsádky v tocích. Při jejich vypouštění může docházet
k negativnímu zahlcení níže položených vodních toků nadbytkem organické hmoty a
minerálního kalu. Tento proces negativně narušuje prostředí intersticiálu dna, které je
intenzivně využívané juvenilními stádii perlorodek.

Populace perlorodky říční, vývojový trend
V roce 1967 byl proveden podrobný průzkum toku, kdy byla zjištěna početná

populace perlorodky říční s nejvyšším výskytem již pod Skříněřovem. Ve svém těžišti u
Lederova mlýna tvořila perlorodka kolonie o počtu až 50 ks, pod Miletínkami mizela vlivem
znečištění a dále se rozptýleně vyskytovala až pod konec dnešní navrhované NPP Zlatý
potok. Hojnější výskyt byl zaznamenán ještě u Köpplova mlýna, ojediněle až po Vítějovice
(Krupauer, Pekař 1967).

Od roku 1997 byl započat záchranný odchov místní populace perlorodky říční. V roce
2005 byla provedena detailní inventarizace výskytu perlorodky říční v úseku od pramene
Zlatého potoka až po náhon Forkova mlýna u Kralovic s hodnocením věkové struktury,
úmrtnosti a přirozených vlivů, působících na populaci.

Věková skladba stávající populace se liší ve spodním fragmentu (Forkův mlýn) a
horní části (navrhovaná NPP), jak je vidět z grafů na obr. 22 a 23. V dolním fragmentu
posilovaném splavovanými perlorodkami, převažují staří jedinci, nyní mezi 70 a 80 lety věku.
Podstatně lepší věková skladba je u horní části populace. Vrchol růstové křivky tu tvoří
věková skupina 41 až 50 roků a poměrně dobré zastoupení má i věková skupina 31 až 40
roků. Růstová křivka ligamentu je na Zlatém potoce specifická, s menší velikostí jedinců
oproti sousední Blanici (Hruška 2005). Laně (1964) uvádí, že výsadky perlorodek z Blanice u
Bavorova do Zlatého potoka nemohly narušit genetickou čistotu populace, protože obě
dřívější populace se po zaústění Zlatého potoka do Blanice promísily a byly trvale spojeny
migrací hostitelských ryb, vynášejících odtud glochidie perlorodek zpět proti proudu do obou
toků.

Podíl věkové skupiny (%) Věková skladba populace perlorodky říční na Zlatém
potoce v náhonu Forkova mlýna v roce 1994

35
29,8

20,2

20 16,9

15 14,7
11,0

10 6,6

5
0,0 0,0 0,7

1-10 11-20 21-30 31-40 41-50 51-60 61-70 71-80 81-90

Věková skupina (roky)

Obr. 22. Věková skladba populace perlorodky říční na Zlatém potoce v náhonu Forkova mlýna v roce 1994.
Celkový počet analyzovaných perlorodek byl 278 jedinců (Hruška 2005).

24
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Věková skladba populace perlorodky říční na Zlatém
potoce nad Planskou v roce 2002

Podíl věkové skupiny (%) 40
34,5

30 28,7

25
19,5

20
12,6

10 2,3 2,3

5
0,0 0,0 0,0

1-10 11-20 21-30 31-40 41-50 51-60 61-70 71-80 81-90

Věková skupina (roky)

Obr. 23. Věková skladba vzorku populace perlorodky říční - Zlatý potok nad Planskou v roce 2002. Celkový počet
analyzovaných perlorodek bylo 87 jedinců (Hruška 2005).

V roce 2005 byla na Zlatém potoce zjištěna celková populace perlorodky říční v počtu
1710 jedinců, z toho 887 pocházelo z odchovů. Přirozená reprodukce nebyla zjištěna. Jak
ukazuje tabulka 3, od reprodukčního prostředí se směrem níže po toku výrazně zvyšuje
meziroční úmrtnost. V samotném ZORPu je úmrtnost adultní populace nízká.

Tab. 3. Přehled úmrtnosti perlorodek v různých úsecích Zlatého potoka (Hruška 2005)

Zlatý potok – úmrtnost adultních perlorodek Meziroční úmrtnost
(%)
Dílčí část biotopu 3,62
3,19
Reprodukční prostředí od pramene Zlatého potoka až před ústí potoka 8,45
Tisovky u Miletínek – hlavní tok
15,18
Reprodukční prostředí – boční rameno ORP 13,40
Zlatý potok pod ústím potoka Tisovky až k 1. závěrnému profilu

u Planské
Zlatý potok pod ústím Záhořského potoka u Winzigova hamru, lokalita

U Rittera až k 2. závěrnému profilu
Náhon Forkova mlýna pod Kralovicemi – 3. závěrný profil

Komentář: Meziroční úmrtnost (Tab. 3) je mimo údajů z vlastního toku Zlatého potoka v různých úsecích (Tab. 4) trvale
sledována v souboru adultních perlorodek shromážděných v roce 1998 z úseku Zlatého potoka nad Planskou, které byly pro
zvýšení úspěšnosti reprodukce umístěny do několika menších skupin nejprve v hlavním korytě Zlatého potoka nad přítokem
Tisovky a v roce 2001 pak do nově zřízeného bočního ramene odchovného a reprodukčního prvku (ZORP). Vstupní počet
tohoto souboru činil 123 jedinců (Tab. 4).

Tab. 4. Meziroční úmrtnost adultních perlorodek v několika sledovaných plochách na Zlatém potoce (Hruška

2005).

Počet Počet Meziroční

Rok sledovaných zjištěných úmrtnost

jedinců (ex.) úhynů (ex.) (%)

1998 123

1999 119 4 3,25

2000 115 4 3,36

2001 112 3 2,61

2002 108 4 3,57

25
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

2003 105 3 2,78

2004 101 4 3,81

2005 98 3 2,97

Průměrná meziroční úmrtnost 3,19

Stav populace hostitelských ryb
Zlatý potok a Luční potok jsou pstruhovými revíry s přirozeným výskytem a

reprodukcí pstruha obecného f. potoční. Spolu s tímto druhem se zde dále vyskytuje mihule
potoční a vranka obecná. Výskyt ostatních dříve běžných druhů jako střevle potoční a
mřenka mramorovaná nebyl při posledních průzkumech potvrzen. Pod soutokem s Tisovkou
se vyskytují i další druhy ryb jako např. okoun říční, které pravděpodobně pocházejí
z rybníků nacházejících se v pramenné oblasti Tisovky a mohou negativně ovlivňovat
původní ichtyofaunu. Rybářské hospodaření je po dohodě s uživatelem revíru prováděno jen
velmi omezeně. Prostředí Zlatého potoka je nad přítokem Tisovky pro pstruha poměrně málo
úživné. Malá úživnost způsobuje, že se v tomto úseku a výše proti proudu zdržují pouze
menší mladí jedinci s nízkou imunitou vůči glochidiím perlorodky říční (Hruška 2000).
Žádoucí obměně rybí obsádky napomáhá i predační tlak vydry říční a čápa černého.

K podpoře populace pstruha obecného f. potoční a pro ochranu populací perlorodky
říční jsou dále navržena tato opatření: revitalizace Lučního potoka (vysoká priorita),
vyloučení brodění v oblastech s výskytem perlorodky říční (vysoká priorita), dohoda
s rybářskými organizacemi hospodařícími v povodí o výlučném používání lokální násady
(vysoká priorita), zajištění zelených pásů podél toků u pozemků s ornou půdou (střední
priorita), prevence znečištění Záhořského potoka (střední priorita), rekonstrukce rybího
přechodu na jezu v Čichticích, zajištění zprůchodnění stupně u Šipounu, zlepšení
průtokových poměrů v MVE v Čichticích a Hracholuskách (všechna opatření mají nízkou
prioritu realizace) (Dušek a kol. 2010).

Shrnutí
Z hlediska předpokládané úspěšnosti lze hodnotit biotop perlorodky říční na této

lokalitě jako perspektivní, neprojevují se zde tendence k dystrofii, ani nárůst eutrofizačních
vlivů. Limitující je ochlazení povodí zejména vlivem zarůstání pramenné oblasti a tím i
blokace potravního zabezpečení. Realizace opatření revitalizační studie omezí tyto negativní
vlivy a zároveň zamezí nežádoucí erozní činnosti s následným nechtěným zanášením níže
položených kolonií perlorodky říční. Jakost vody je v některých parametrech pro perlorodku
v nadlimitních hodnotách, trend je však spíše příznivý. Reprodukční prostředí pro perlorodku
je vzhledem k chemickým parametrům vody reálné obnovit v horní části toku Zlatého potoka
po přítok Tisovky. Níže bude možné, po odstranění zdrojů znečistění, zachovat prostředí pro
adultní jedince, kde stabilitě populace napomohlo významné omlazení výsadkem jedinců
v již odolném věku. Pro dosažení tohoto stavu je nutné vyhlásit NPP Zlatý potok, provést
celou řadu revitalizačních opatření dle platného plánu péče a důsledně dodržovat ochranné
podmínky dle vyhlašovacího předpisu.

26
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Teplá Vltava

Populace perlorodky říční v Teplé Vltavě se vůči ostatním českým populacím
vyznačuje řadou specifik. Druh zde osidluje středně velkou řeku severského charakteru
s malým spádem protékající Vltavským luhem, klidovou zónou Národní Parku (NP) Šumava.
Pramenná oblast Teplé Vltavy je z velké části tvořena rašeliništi, slatinami a lučními lady,
kde je mineralizace vod velmi nízká. Velmi nízká je i pufrační kapacita vodního prostředí.
Konduktivita pramenů se pohybuje od 10 do 25 µS.cm-1 (Hruška 1997). Populace perlorodky
říční zde proto nevystupuje výše proti proudu, do menších přítoků. Dno řeky je od Lenory na
řadě míst zarostlé bohatými porosty vodních makrofyt, které jsou zdrojem detritu
vyhovujícího i mladým vývojovým stádiím perlorodky (Hruška 1996, Dort 2009). Populace je
v Teplé Vltavě málo početná a rozptýlená (Beran 1994, Hruška a kol. 2000, Böhm 2008).
V místě výsadků juvenilních jedinců pocházejících ze záchranného odchovu (viz tab. 1
analytické části) však byla potvrzena přítomnost mladých jedinců druhé věkové dekády (Dort
2010). Výskyt na Teplé Vltavě je pravděpodobně zbytkem rozsáhlé populace s těžištěm níže
po proudu, v místě stávajícího vodního díla Lipno (Hruška a kol. 2000). Živí jedinci byli
recentně potvrzeni v úseku mezi Soumarským mostem a říčním km 376 – pod ústím
Studené Vltavy (Böhm 2008) viz mapa. Mezi zásadní limitující faktory v toku patří
nedostatek až absence rybích hostitelů, intenzivní turistická návštěvnost a dále také
regulace a kanalizace přítoků (potenciálních biotopů pstruha a juvenilních perlorodek).

27
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Úživnost biotopu
Teplá Vltava se od ostatních lokalit s výskytem perlorodky říční liší mimo jiné také

potravními zdroji. Zatímco na Blanici, Zlatém potoce a na vodních tocích na Ašsku pochází
detrit z pramenišť a okolní luční vegetace, na Teplé Vltavě by acidofilní rostlinná
společenstva vhodný detrit jen těžko dokázala produkovat. Hlavním potravním zdrojem je
v případě Teplé Vltavy bohaté společenstvo vodních makrofyt, které opadem svých
odumřelých částí dotuje hlavní tok biomasou, ze které se detrit následně vytváří (Hruška
1996). Výsledky bioindikací, prováděných na juvenilních perlorodkách v roce 2009, ukázaly,
že Teplá Vltava má v oblasti potravního zásobení nejmladších stádií mlžů velký potenciál.
Juvenilní perlorodky 2. růstové periody a 3. růstové periody zde přirůstaly o 7, resp. 41 %
(Dort 2009). Ačkoliv hodnoty přírůstků nedosahovaly optima, přes to zde byl růst ve srovnání
s ostatními lokalitami nejvyšší.

Teplotní režim
Teplotní režim Teplé Vltavy je poměrně vyhovující (obr. 24). Na rozdíl od Blanice, kde

ve vlastním toku dochází jen k malému prohřívání vody, je na Teplé Vltavě průměrný
přírůstek teploty mezi profilem Soumarský most (měření NP Šumava) a Chlum (měření
ČHMÚ) v období červen – srpen 1,2 °C, v p říznivých obdobích až 1,8 °C (hodnoty pro
relativně chladný rok 2009). Příčinou tohoto jevu může být absorpce tepelné energie na
tmavých dnových makrofytech (Webb 2008). Teplá Vltava patří mezi celkově teplejší lokality
současného výskytu populací perlorodky říční (viz graf denních sum teplot na obr. 25).

Obr. 24. Chod denních průměrů teploty ve vegetačním období (květen-říjen) v roce 2009 na třech profilech Teplé
Vltavy (Soumarský most – nad recentním výskytem perlorodky, Chlum – v místě těžiště výskytu nad Studenou
Vltavou, Studená Vltava profil Černý kříž se zcela odlišným tepelným chodem). Hodnoty z teplotně
podprůměrného roku 2009. Data ČHMÚ a NP Šumava, graf Simon, VÚV TGM, nepublikováno.

28
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 25. Suma denních stupňů na jednotlivých lokalitách s výskytem perlorodky říční v období od 1. 6. do 31. 8.
2009 formou celkové a měsíční sumy denních teplotních stupňů. Teplá Vltava označena červenou šipkou. Pro
úspěšný průběh metamorfózy je nutno dosáhnout sumy 1300 denních stupňů. Jak uvádí Hruška (1995a), tato
suma teplot je závislá na tom, kdy k invadaci žáber dojde. Pokud se doba osídlení posune na konec srpna až
září, snižuje se teplota potřebná k proběhnutí metamorfózy na 850 až 1000 denních stupňů (Hruška 1999). Data
AOPK ČR.

Využití pozemků v okolí přítoků
Pramenná oblast Teplé Vltavy je z velké části tvořena rašeliništi, slatinami a lučními

lady s nízkou mírou mineralizace a nízkou pufrační kapacitou vody. Níže po toku řeka
protéká lesnatou oblastí s mozaikou luk. Úsek s výskytem perlorodky říční se nachází v 1.
zóně NP Šumava. Vlastní okolí toku je v současné době hospodářsky nevyužívané (řada
přítoků je však regulována nebo i zatrubněna). Okolní plochy toku, které v minulosti sloužily
jako pole nebo intenzivně obhospodařované louky, jsou dnes využívány extenzivně.
Intenzivní hospodaření přetrvává v povodí Volarského potoka, kde regulací kejdového
hospodářství bylo docíleno omezení nebo vyloučení hnojení v povodí Jedlového potoka a
Olšinky.

Chemismus vody
Jakost vody v hlavním toku je dlouhodobě dobrá a splňuje limity pro perlorodku říční

(Bílý 2010). Data o jakosti vody pocházející z profilu Chlum (síť ČHMÚ), mohou být
zavádějící z důvodu nevhodného umístění profilu příliš blízko ústí Volarského potoka:
odebíraná voda je díky této poloze jen částečně naředěna hlavním tokem a výsledky tudíž
zcela neodpovídají stavu přímo v Teplé Vltavě. V textu uvedené grafy s tímto profilem státní
sítě nepracují. Koncentrace dusičnanů NO3 v hlavním toku vyhovuje limitům perlorodky říční.
Výjimku tvoří dva přítoky (Obr. 26): Volarský potok je zatížen komunálním znečištěním
z ČOV Volary a Jedlový potok negativně ovlivňuje zemědělské hospodaření na okolních
pozemcích.

Koncentrace amoniaku jsou v hlavním toku nízké (Obr. 27). Jediným zdrojem vyšších
koncentrací je Volarský potok. Hlavní tok však není těmito hodnotami ovlivněn: díky vysoké
vodnosti hlavního toku se znečištění buď vůbec neprojeví, jak ukazuje graf obr. 26 u
dusičnanů nebo obr. 27 u amoniaku, a nebo dochází jen k mírnému zvýšení hodnot
v hlavním toku (fosfor, vápník – viz grafy na obr. 28 – 30). Podrobněji k chemismu viz Bílý a
kol. (2010). Dobré samočistící schopnosti hlavního toku pro obě formy dusíku lze přisuzovat

29
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

hustým porostům dnových makrofyt.

Obr. 26. Průměrné koncentrace dusičnanů v profilech povodí Teplé Vltavy v období 2007-2009. Uvedeny jsou
průměry a směrodatná odchylka. Koncentrace dusičnanů – komunální znečištění z ČOV Volary (značeno fialově)
a zemědělské znečištění z hnojených odvodněných luk (značeno žlutě). Data Simon a kol., VÚV TGM,
nepublikováno.

Obr. 27. Průměrné koncentrace amoniaku v profilech povodí Teplé Vltavy v období 2007-2009. Uvedeny jsou
průměry a směrodatná odchylka. Koncentrace amoniaku jsou v hlavním toku nízké. Jediným zdrojem vyšších
koncentrací je Volarský potok. Hlavní tok není těmito hodnotami ovlivněn. Data pocházejí z místa ústí Volarského

30
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

potoka do Vltavy, kde již částečně došlo k samočištění v neregulovaném úseku pod silnicí Volary – Planá. Data
Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno. Data Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

31
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 28 - 30: Grafy dokumentující jakost vody v toku Teplé Vtavy (konduktivita, vápník, celkový fosfor). Hodnoty
pro první čtyři podrobně sledované profily byly průměrovány z 36 měření, u ostatních profilů je počet měření nižší,
uvedena je směrodatná odchylka Pokud není stanoveno jinak, je potok vzorkován vždy přímo u ústí do hlavního
toku. Komunální zdroje znečištění jsou vyznačeny fialově, zemědělské žlutě. Data Simon a kol., VÚV TGM,
nepublikováno.

Teplá Vltava nemá rozkolísané koncentrace pH ani konduktivity (obr. 28 - 30).
Pomocí modelování hodnot v minulosti (Hruška 2010a,b) byla vyloučena acidifikce toků
v minulosti. Jediný parametr, u kterého bylo konstatováno mírné ovlivnění Řasnice a Teplé
Vltavy, jsou chloridy.

Tok Teplé Vltavy lze z chemického hlediska považovat (s výjimkou chloridů) za
referenční pro středoevropské podmínky.

Rizika ohrožení populace perlorodky říční
Hlavním rizikem dlouhodobého přežívání stabilních populací perlorodky říční na

Teplé Vltavě je nízká početnost hostitelských ryb (podrobněji níže). Mezi další současná
ohrožení biotopu druhu patří především vodácké splouvání řeky, jehož intenzita představuje
riziko jednak fyzickým ničením makrofyt (Obr. 31 a 32), která fungují jako důležitý zdroj
detritu jako potravy pro perlorodku, ale i přímým kontaktem s mlži ve dně toku rozšlapáním či
nelegálním sběrem. Teplá Vltava patří v předmětném úseku k tradičně splouvaným řekám
(ročně až 10 000 lodí, zjištěné denní maximum 400 lodí, hodinové maximum 120 lodí). Starší
pravidla pro regulaci stanovující jen minimální výšku hladiny pro splouvání (Obr. 33), byla
nedostatečná.

V současnosti je splouvání omezeno jen na podstatně vyšší vodní stav (r. 2013 –
50 cm) a je stanoven i maximální počet lodí za hodinu (r. 2013 – 7 lodí/hod). Tímto
opatřením se omezil počet lodí oproti létům 2000 - 2005 na polovinu (v roce 2009 na 4 400).
Stále ale úroveň regulace neodpovídá výsledkům odborných studií (Simon, Kladivová 2006)
a posouzení vlivu na lokalitu soustavy Natura 2000 (Volf, Chvojková, Dušek 2009, Volf
2010).

32
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 31 a 32: Vliv hodinových počtů lodí na počty úlomků makrofyt nesených řekou bez ohledu na vodní stav.
Uveden je medián a směrodatná odchylka, a pozaďová hodnota 7 úlomků (červená čára) U dlouhodobého
pozorování je uvedena linie trendu. Porovnání období s mírnější regulací do roku 2009 a sezóny 2009, kdy se
zátěž snížila do blízkosti pozaďových hodnot (červená čára) (Kladivová 2009).

33
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 33: Počet lodí za den a hodinová maxima v období neúčinné regulace splouvání Teplé Vltavy 10.6.-18.9.
2005. Data pocházejí z celodenních sledování počtů lodí na rozdíl od předchozí metody odhadů. Při velkých
hodinových počtech lodě neplují proudnicí řeky ale vedle sebe a zvyšuje se tak množství kontaktů s mělčinami a
dnem. Data Simon a kol. (2006).

Poměrně významným problémem je na Teplé Vltavě velká míra regulace přítoků
včetně celkové kanalizace a zatrubnění. Jedlový a Žlebský potok negativně ovlivňují
rozsáhlé plochy systematického odvodnění, kanalizace a regulace koryt. Volarský potok je
silně poškozen regulacemi a odpadními vodami z ČOV Volary. Silné zákaly z povodí
Volarského potoka byly zaznamenány při přívalových srážkách např. v VII. 2006, VI. 2008
nebo V. 2009. Jmenované přítoky Teplé Vltavy by byly vhodným biotopem pro rozmnožování
pstruha obecného f. potoční a následně, po uvolnění z žáber pstruhů, i pro juvenilní stádia
perlorodky říční.

Další riziko představují kalamitní těžby v okolních lesních porostech (epizodické
znečištění v době kalamitních těžeb bylo zaznamenáno např. v červenci 2006 v Uhlíkovském
potoce).

Populace perlorodky říční, vývojový trend
Dosavadní údaje z inventarizací i další informační zdroje (Hruška 1996) poukazují na

nízkou početnost a rozptýlený charakter populace. O početnosti populace perlorodky říční na
Teplé Vltavě existuje jen málo údajů. Celkové sčítání provedl v roce 1994 Beran. Při
průzkumu v roce 2007, který provedl Böhm, bylo nalezeno jen 35 adultních jedinců s
těžištěm výskytu v úseku nad Volarským potokem. V obou případech však bylo dno Teplé
Vltavy mapováno bez použití akvaskopů. Namátkový průzkum provedený Dortem (2009)
potvrdil v toku přítomnost 4 mladých jedinců v místě, kde bylo v roce 1998 (tj. před tisíciletou
povodní 2002) vysazeno celkem 1180 juvenilů vltavské populace s délkou schránky 1 – 2
cm. Stejný autor nachází během inventarizace 312 jedinců (většinou adultních, pouze 14
subadultů).

Mezi léty 1999 a 2003 byly prováděny řízené invadace pstruhů s cílem zvýšit
úspěšnost přirozené reprodukce přímo v toku. Pstruzi byli po invadaci glochidiemi volně
vypouštěni do Teplé Vltavy v úseku Dobrá – Soumarský most (Hruška 2003, tab. 5 -

34
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

doplněna teoretickými maximálními počty přežívajících perlorodek). Ve věkové kohortě 10 –
20 let se na povrchu objevuje jen cca 10 % celé populace. První jedinci potvrzující úspěšnost
přežití intersticiální fáze života se tedy mohou objevit nejdříve mezi lety 2009 – 2019.
Inventarizace zaměřená na prokázání úspěšnosti invadací je proto vhodná nejdříve po roce
2013.

Tab. 5. Přehled invadací pstruha obecného f. potoční v součinnosti se Správou NP a CHKO Šumava glochidiemi
perlorodky říční (Hruška pers. comm.). Uveden je počet ryb použitých k řízené invazi glochidií a odhadovaný
počet vstupní invaze pokud na jednu rybu průměrně připadá 2000 glochidií.

Rok Počet ryb (ex.) Velikost ryb Vstupní invaze
(cm) (ex.)

1999 104 12-25 208 000

2001 100 12-25 200 000

2002 115 12-25 230 000

2003 96 12-25 192 000

celkem 415 12-25 830 000

Dožití konce 1. růstové periody (12,5 %) 103 750

Očekávané dožití 5 let (max. 2 %) 16 600

Stav populace hostitelských ryb
Stav populace hostitelských ryb patří hlavní faktory limitující populaci druhu na Teplé

Vltavě. Na předmětném úseku toku se nacházejí 2 rybářské revíry - pstruhový 423042 Vltava
33 P, (od jezu Rechle v Lenoře po železniční most v Dobré) a mimopstruhový 421081 Vltava
33 (od žel. mostu v Dobré po VD Lipno). Výkon rybářského práva je v pstruhovém revíru
omezen rozhodnutím Správy NP a CHKO Šumava. Již v roce 1996 byly vyhlášeny na toku
Teplé Vltavy 2 chráněné rybí oblasti: CHRO Březina v rybářském revíru Vltava 33 P a
dvoudílná CHRO nad ústím Volarského potoka v rámci revíru Vltava 33 MP. V celém úseku,
zejména v mimopstruhovém revíru, je i přes vysazování pravděpodobně velmi nízký stav
populace pstruha obecného f. potoční (obr. 34), úlovky však neodrážejí spolehlivě stav
populace v toku). Naopak početní stavy okouna říčního, štiky obecné, bolena dravého a
dalších kaprovitých ryb poukazují na nepřirozenou strukturu ichtyofauny nejen v pstruhovém
revíru. Podrobnou evidenci a aktuální regulaci rybolovu zmiňuje Böhm (2008). V horní části
Žlebského potoka, který zde není regulován, se zachovala přirozeně se rozmnožující
populace pstruha potočního. Jedlový, Chlumanský, Volarský potok a spodní úsek Žlebského
potoka jsou regulované a neposkytují pro tento druh vhodný biotop ani rozmnožovací
prostředí. Olšinka je tok s velmi málo úživnou, dystrofní vodou a kolísavým pH.

K podpoře populace pstruha obecného f. potoční a pro ochranu populací perlorodky
říční jsou dále navržena tato opatření s vysokou prioritou realizace: ukončení vysazování
mníka jednovousého do revíru Vltava 33 P, zarybnění celého toku Teplé Vltavy výlučně
lokální etablovou populací pstruha říčního a omezení brodění v místech Teplé Vltavy
s výskytem perlorodky říční. Střední prioritu realizace má komplexní revitalizace Kaplického
potoka a ukončení vysazování mníka jednovousého na Řasnici; s nízkou prioritou realizace
je navrženo pomístní narušení technických regulací toku Houženského potoka a revitalizace
napřímených částí toku Jedlového potoka. Nejnižší prioritu realizace má revitalizace dolního
části toku od Obrovce, zlepšení migrační prostupnosti pro hostitelský druh v Teplé Vltavě,
kontrola provozu a případné změny podmínek povolení k nakládání s vodami v MVE na
Teplé Vltavě (Dušek a kol. 2010).

35
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 34. Vykázané úlovky nejčetnějších druhů ryb z pstruhového (Vltava 33P) a mimopstruhového revíru (Vltava
33). Uveden je průměr z let 2005-2007. Do toku byl v zmíněném období vysazován v pstruhovém revíru pstruh
obecný, lipan, mník, střevle a vranka. Do mimopstruhového revíru pstruh obecný, lipan, tloušť, mník a lín. Pstruh
duhový migruje ze sousedního revíru. Hostitelem glochidií je zvýrazněný pstruh obecný f. potoční. Data ČRS a
Simon a kol., VÚV TGM, nepublikováno.

Shrnutí
Výše uvedené poznatky ukazují na specifické postavení Teplé Vltavy mezi všemi

středoevropskými lokalitami s perlorodkou říční. Pokud se nepodaří úspěšně čelit dystrofizaci
perlorodkových povodí vhodnými způsoby lesního a zemědělského hospodaření, zaniknou
přes všechnu snahu v příštích 50 letech mnohé zbytkové středoevropské populace
perlorodek. Dolní tok Teplé Vltavy s dostatečnou pufrační kapacitou, která zabraňuje
okyselení vody pod únosnou mez, a s vlastním potravním zásobením, může perlorodce říční
naopak zajistit dobrou prosperitu.

Ve střední Evropě není žádná srovnatelná řeka této vodnatosti, která by si
zachovávala nízkou trofii a specifické chemické a fyzikální parametry potřebné k životu
perlorodek. Početnost adultní populace je zde však velmi nízká, přes vyhlášení NP stále
ohrožená antropogenními tlaky. Je potřebné provést opatření pro zlepšení zastoupení
pstruha (revitalizace přítoků pstruhového charakteru), přímé posilování početnosti původní
formy hostitelské ryby prosadit limity pro nadměrnou rekreační zátěž a přistoupit k přímým
opatřením na podporu populace.

36
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Malše

Řeka Malše pramení na rakouském území v nadmořské výšce cca 900 m. V délce
20 km tvoří její tok státní hranici mezi Čechami a Rakouskem, poté se stáčí na české území.
Koryto se v horním úseku poměrně úzce zařezává do okolního terénu, ve střední a dolní
části protéká širokou údolní nivou s převahou otevřených lučních porostů.

V roce 1992 byla na malé části území vyhlášena Přírodní památka (PP) Úval Dolní
Přibrání, kde je předmětem ochrany významná flóra rašelinných pramenišť v lese a na
bezlesí a v roce 2005 byla na rozsáhlejším území vyhlášena Evropsky významná lokalita
(EVL) Horní Malše zahrnující celé povodí nad přítokem Felberbachu (viz mapa) a hlavní tok
řeky s některými nivními pozemky níže po toku až nad Kaplici.

V letech 2008 – 2009 byla v povodí Malše provedena speciální revitalizační studie,
která vyhodnotila současný stav biotopu i populace perlorodky říční v horním toku řeky jako
zcela nevyhovující. Výsledky studie poukazují na několik problémů. Jedním z nich je velké
množství erozních splavenin v toku a nestabilita dnových sedimentů, které brání
efektivnímu uchycení perlorodek na povrchu i v intersticiálu dna. Za další negativní jev lze
považovat nízkou teplotu vody během vegetačního období, což přímo ovlivňuje přirozenou
reprodukci perlorodky. O chemismu vody jsou dosavadní informace poměrně kusé. Populace
hostitelských ryb odpovídá přirozenému stavu.

Úživnost biotopu
V povodí Malše se vyskytuje velké množství pramenišť, která mohou být potenciálním

zdrojem potravy perlorodky říční. Většina z nich je lesních, méně jsou zastoupena
prameniště luční. V rámci revitalizační studie proběhly krátkodobé bioindikační testy za
účelem zjištění úživnosti produkovaného detritu. Během studie bylo hodnoceno 45

37
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

pramenišť, které vyhověly limitům druhu v rámci předchozích chemických analýz. Výsledky
ukázaly, že z hlediska úživnosti je vhodných asi polovina testovaných pramenišť, dále bylo
identifikováno mnoho pramenišť s nulovým přírůstkem a poměrně velké množství pramenišť
s toxickým účinkem na perlorodky (obr. 35).

Kromě pramenišť byly odebírány vzorky detritu také přímo z toku. Vzorky odebrané
v ústí některých rakouských přítoků prokázaly velmi dobrou úživnost (Dort 2009). Ve střední
a dolní části EVL se naopak předpokládají problémy s eutrofizací vody. Některé náhony jsou
akutně ohroženy zanášením bahnitými sedimenty (např. náhon v Ješkově po omezení
průtoku).

Úživnost pramenišť v povodí Malše na základě
bioindikací

Podíl typu prameniště (%) 50

0 méně vhodná nevhodná
vhodná

Obr. 35. Úživnost pramenišť v povodí Malše (data depon. in AOPK ČR).

Teplotní režim
Měření teploty vody na Malši zajišťují na české straně teploměry s kontinuálním

záznamem umístěné v hlavním toku a v ústí Kabelského potoka.
V roce 2008 bylo provedeno měření v horní části hraničního toku (obr. 36), z kterého je

patrno, že teplota vody je ve vegetačním období již výrazně pod hranicí optima 15 °C a
reprodukce zde může probíhat pouze v teplých letech. Pro srovnání je uveden teplotní chod
ve stejném roce také ze Zlatého potoka (příklad studeného toku) a Blanice (příklad teplého
toku). V střední a dolní části EVL je teplotní režim příznivější.

Využití pozemků v okolí přítoků
Niva řeky Malše je ve své horní části tvořena zejména lesními porosty s převahou

smrku, méně jsou zastoupena přechodová rašeliniště a louky. Ve střední a dolní části EVL
přechází v otevřenou údolní nivu s převahou luk a pastvin s roztroušenou mozaikou lesních
porostů. Niva Malše nad přítokem Kabelského potoka je zcela nevhodně zalesněna
podmáčeným smrkovým porostem.

Na rakouské straně jsou pozemky v okolí hlavního toku extenzivně obhospodařovány
(pastva a seč). Na české straně je území neosídleno, sukcesně zarůstá dřevinami, pouze
minimálně je obhospodařováno např. pastvou skotu. Orná půda je zastoupena na malých
plochách a zcela výjimečně.

38
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 36. Průměrné denní teploty na řece Malši v relativně teplém roce 2008 ve srovnání se Zlatým potokem a
Blanicí. Data byla měřena v období 20.6 – 30.8. 2008 (Dort 2008)

Chemismus vody
Chemické ukazatele nejsou v povodí Malše pravidelně měřeny, proto na poměry

v povodí lze usuzovat pouze nepřímo na základě výsledků bioindikačních testů juvenilními
perlorodkami. Chemismus vody v Malši a jejích přítocích může ovlivňovat aplikace
chemických látek při lesním hospodaření v povodí (např. použití pesticidů při likvidaci lesních
polomů).

Dalším činitelem ovlivňujícím kvalitu vody v hlavním toku může být průtočná nádrž
„Mráček“. Bioindikační testy prováděné v roce 2003 ukázaly, že potok Mráček pod vodními
nádržemi je pro perlorodky silně toxický. V provedeném testu vykazovaly jedinci perlorodky
říční (5. růstová perioda) 70 % úmrtnost a perlorodky 2. růstové periody dokonce 100 %
úmrtnost. Prameniště testovaná v povodí potoka Mráček nad nádržemi v roce 2008 však
měla velmi dobrou úživnost a nulovou úmrtnost. Lze tedy předpokládat, že zvýšení toxicity
vody je způsobeno průtočnou nádrží Mráček, která navyšuje pH a tím i toxicitu amonných
iontů. Je možné, že se v tomto případě jedná o tzv. „efekt nové nádrže“ (Lellák & Kubíček
1991). Pro kvantifikaci vlivu průtočných nádrží na kvalitu biotopu perlorodky říční a celkové
zhodnocení všech zdrojů znečištění na chemismus vod je potřebné zavést podrobný
monitoring jakosti vody.

Současná rizika
Na české straně povodí jsou některá prameniště a potoky opakovaně devastovány

pastvou dobytka, funkce prameniště jako zdroje detritu je tak výrazně narušena. Na
rakouské straně jsou luční prameniště na pastvinách většinou chráněna plotem a vlastníci
pozemků samostatně obnovují mělké potravní stružky vedoucí vodu z pramenišť.

Na rakouské straně je nakládání s odpadními vodami řešeno v převážné většině
případů zřízením čistíren odpadních vod, v menší míře je pak voda svedena do vyvážecích
jímek či rozlivů. Na české straně je v horní části EVL jen minimální osídlení (2 rekreační
objekty), bezprostřední ohrožení splaškovými vodami tedy nehrozí. Ve střední a dolní části
EVl se postupně kumulují vlivy z osídlení i zemědělství. OV jsou zaústěny jak přímo do
hlavního toku (ČOV Horní Dvořiště, Rychnov nad Malší), tak do přítoků. Podobně se směrem
po toku dolů kumuluje vliv odvodnění TTP a orné půdy na české i rakouské straně.

Niva Malše nad přítokem Kabelského potoka (úsek nezatížený osídlením a
zemědělským hospodařením) je pak zcela nevhodně zalesněna smrkovým porostem, který
povodí významně ochlazuje (Dort 2009).

39
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Problematická je také erozní činnost, zejména v povodí Kabelského potoka, který je
z jedné třetiny veden silně erodujícím zahloubeným korytem, a který je zdrojem velkého
množství splavenin dostávajících se až do hlavního toku Malše. Populace v náhonech na
rakouské i české straně povodí je akutně (Ješkov) nebo potenciálně (ostatní náhony)
ohrožena zanášením náhonů.

Populace perlorodky říční, vývojový trend
Biotop perlorodky říční představuje v povodí Malše hlavní tok včetně některých

přítoků. Například ve Stropnici bylo v roce 1985 nalezeno přibližně 100 jedinců a ve
Svinenském potoce cca 1200. V současné době jsou tyto populace považovány za vymřelé.
Z vlastního toku Malše jsou informace o populaci perlorodky říční v současné době pouze
velmi kusé.

V roce 1997 zde byla velikost populace odhadována na cca 100 dospělých jedinců.
V roce 2006 bylo při inventarizaci nalezeno 19 adultních jedinců. Pod přítokem Kabelského
potoka byl v roce 2005 proveden výsadek 438 juvenilních jedinců ze záchranného odchovu.
Během poslední inventarizace, která proběhla v roce 2008, bylo nalezeno celkem 13 jedinců,
z toho 11 juvenilních. Předpokládá se, že se jedná o část výsadku z roku 2005. Další
podrobnější výsledky o stavu a velikosti populace druhu, získané během roku 2011 a 2012
naznačují, že geneticky jedinečná populace na Malši čítá stále stovky jedinců.

Stav populace hostitelských ryb
Podrobný ichtyologický průzkum (Matěnová & Matěna 2004) prokázal v horním toku

Malše velmi dobré zastoupení pstruha obecného f. potoční (až 75% rybího společenstva).
Mezi dalšími druhy se vyskytovali mník jednovousý, lipan podhorní, vranka obecná a mřenka
mramorovaná. V některých úsecích se hojně vyskytuje také mihule potoční. Mezi pstruhy
měli největší početní zastoupení jedinci o velikosti 60 – 90 mm, tedy ve velikosti běžného
hostitele pro glochidie perlorodky říční (Dušek a kol. 2010). Z pohledu dostupnosti vhodného
hostitele není Malše problematickou lokalitou.

K podpoře populace pstruha obecného f. potoční a pro ochranu populací perlorodky
říční jsou dále navržena tato opatření: pro přírodně bližší hospodaření je zásadní vybudování
vlastní líhně, dlouhodobé výhradní užívání místního genetického materiálu pstruha obecného
a revitalizace regulované střední části toku Cetvinského potoka (všechna tři opatření mají
střední prioritu řešení) a vyloučení solení rakouských úseků silnic v místech, kde dochází ke
splachům do toku Malše (z hlediska populace pstruha má toto opatření nízkou prioritu).
(Dušek a kol. 2010).

Shrnutí
Oligotrofní povodí Malše s biotopem perlorodky říční je lokalitou s potenciálem pro

zajištění dlouhodobého výskytu životaschopné populace druhu. Dle výsledků revitalizační
studie horní části povodí Malše by tato řeka mohla, vzhledem k nízkému zastoupení dystrofií
zasažených míst, tvořit habitat pro případnou reintrodukci perlorodky z jiných lokalit. Stále
však existuje možnost opětovného rozvoje místní populace perlorodky z výsadku
polopřirozeného odchovu. V případě nalezení dostatečného množství adultních jedinců lze
posílení populace dosáhnout záchranným odchovem. Vyhlášená EVL je připravovaná
k ochraně formou přírodní památky Horní Malše s diferencovaným ochranným pásmem a
místně specifickými limity pro jakost vody a hospodaření na pozemcích.

40
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Oblast Ašska

Jedná se o území, které bylo i díky své poloze v minulosti člověkem jen minimálně
ovlivňováno, a proto se zde udržely podmínky pro zachování populací citlivých druhů, jakým
je i perlorodka říční. Vzhledem k poloze území (rozhraní Čech, Saska a Bavorska) je třeba
se ochranou perlorodky v celé oblasti zabývat v maximální míře na úrovni mezinárodní
spolupráce. Dnešní nepatrné zbytky někdejších populací této oblasti (de facto fragmenty
původního víceméně souvislého rozšíření) přežívají v několika hraničních tocích, které
pramení na území ČR. Je to především Lužní potok (Zinnbach), který je hraničním tokem
s Bavorskem a Bystřina (Wolfsbach), který je hraničním tokem se Saskem. Malý počet
perlorodek ještě přežívá v hraničním úseku Rokytnice (Südliche Regnitz) a v tomto toku se
také ještě vyskytuje na úseku, který protéká Bavorskem. Dalšími perlorodkovými toky
v oblasti, které v ČR pramení, ale výskyt perlorodky je popsán pouze na území sousedního
státu, je např. jedna z nejvýznamnějších Bavorských lokalit Mähringsbach/Újezdský potok
nebo Höllbach/Pekelský potok (kde je i předpoklad přirozené reprodukce), případně další
v povodí Perlenbach/Perlového potoka, s přítoky Lohbach/Čirý a Hraniční potok).

41
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

V zájmu zajištění ochrany perlorodky v rámci příslušných chráněných celků (CU) by
měla být, mj. v dohodě se sousedními spolkovými zeměmi, aplikována v přiměřené míře
výše popsaná opatření v oblasti péče o biotop, monitoring apod. i na tocích pramenících
v ČR, na nichž je výskyt perlorodky popsán pouze na území sousedního státu (důležité např.
pro jednu z nejvýznamnějších Bavorských lokalit Mähringsbach/Újezdský potok nebo
Höllbach/Pekelsý potok, kde je i předpoklad přirozené reprodukce, případně další v povodí
Perlenbach/Perlového potoka, jde přítoky Lohbach/Čirý a Hraniční potok).

V hraničním úseku Pekelského potoka dospělce pozoroval Flasar (1992b). Velká
populace perlorodek žila v minulosti v Bílém Halštrovu (Weisse Elster) a jeho přítocích.
I tento tok pramení na českém území a teče do Saska, kde je hlavním tokem oblasti zvané
Vogtland. Populace na Bílém Halštrovu byla v minulosti největší v Sasku (Anonymous 1991).
V hlavním toku Bílého Halštrovu vyhynuly perlorodky již v první polovině minulého století,
zbytky populace přežívají pouze ve dvou přítocích na saském území – je to Raunerbach a
Triebelbach (Lange, ústní sdělení).

Lužní potok

Lužní potok (Zinnbach) pramení na české straně v nadmořské výšce 670 m. Jeho
pramenná oblast je převážně zalesněná, níže protéká mozaikovitou krajinou s množstvím
rozptýlené zeleně, vlhkými loukami a pastvinami. Na bavorské straně se nachází i plochy
s ornou půdou. Na svém hraničním úseku přibírá Lužní potok přítoky takřka výhradně
z Bavorské strany. Lužní potok je vyhlášen stejnojmennou národní přírodní památkou (NPP)
a Evropsky významnou lokalitou (EVL) Bystřina - Lužní potok.

Činnost člověka byla v tomto území silně ovlivněna historickými událostmi ve
20. století. I přes jistou relativní zachovalost přírody však můžeme v území pozorovat řadu
v minulosti provedených negativních zásahů (např. meliorace toků či odvodnění
zamokřených pozemků), které měly za následek plošný útlum potravních funkcí jednotlivých
složek v povodí přivádějících do hlavního toku dostatečné množství vhodného detritu
potřebného pro perlorodku říční (Bílý 2008).

Na Lužním potoce lze v souvislosti s ochranou perlorodky říční považovat za
problematické zejména potravní zásobení toku detritem vhodným pro nejmladší stádia
perlorodek. Optimální stav nevykazuje ani chemismus vody a splaveninový režim, který je
negativně ovlivňován zejména zemědělským hospodařením na bavorské straně. Rovněž
teplotní režim toku není optimální. Dlouhodobě nevyhovující stav biotopu se na konci
minulého století odrazil v extrémně rychlém poklesu stavu populace.

Úživnost biotopu
Vlivem dalekosáhlých změn v povodí došlo k plošnému útlumu potravních funkcí

jednotlivých složek povodí, především nivních luk. Detrit přítomný jak ve vlastním toku, tak i
v pramenných zdrojích, vykazuje v průměru jen velmi nízkou či nulovou míru úživnosti.
Povodí Lužního potoka není protkáno tak hustou sítí pramenišť, jako je tomu např. v povodí
Blanice či Zlatého potoka. V rámci revitalizační studie bylo v povodí Lužního potoka v roce
2008 vymapováno celkem 10 pramenišť (9 na české straně a 1 na bavorské straně), kde
následně byly provedeny krátkodobé a dlouhodobé bioindikační testy produkovaného detritu
juvenilními perlorodkami. Výsledky studií (Spisar 2008, 2009) ukázaly, že pouze jedno
z testovaných pramenišť (Sedlákův pramen) je úživné. Dalších 5 pramenišť bylo
vyhodnoceno jako málo úživné a 3 z potravního hlediska jako nevhodné. Současný stav
potravního zásobení v povodí Lužního potoka je kritický. To se projevuje stagnací růstu
mladých stadií perlorodek a pravděpodobně i zvýšením mortality starých jedinců.

Jako zcela neúživný byl vyhodnocen tok v úrovni odchovného a reprodukčního prvku
(LORP). V bočním korytě LORP se potravní situace poněkud zlepšuje. Přesto z jedinců
umístěných v roce 2001 v klícce v odchovném prvku, měřil největší testovaný jedinec v roce
2007 jen něco málo přes 30 mm (Spisar 2008, 2009). Vzhledem k věku 13 let je to
jednoznačný doklad o silně zpomaleném růstu mladých perlorodek v Lužním potoce, protože

42
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

běžná velikost 13-ti letých perlorodek pomalu rostoucí formy na Blanici je 52,53 mm s
meziročním relativním přírůstkem 111%. Od roku 2007 nicméně došlo na profilu LORP ke
zlepšení stavu perlorodek v bioindikační klícce, které se projevilo zvýšením přírůstku a
zlepšení poměru celkové délky ligamentu k jeho erodované části. Možnou příčinou zlepšení
stavu může být vliv různých realizovaných opatření. V roce 2007 byla vybudována potravní
stružka u Pastvin, na které je, společně s LORP prováděn speciální luční management.
Podstatné by mohlo být i odstavení kanalizačního sběrače v roce 2008, které by mohlo mít
za výsledek opětovné zvýšení množství potravních částic přinášených přítoky z Bavorska,
nicméně na profilu LORP tento efekt pravděpodobně nebude příliš patrný (většina klíčových
přítoků z Bavorska se nachází až pod LORP). Zda k odstavení kanalizačního sběrače ale
skutečně došlo v plné jeho délce, bude nutné prověřit terénním šetřením (německá strana
tak učiní v průběhu roku 2012). Pokud bude pozitivní trend stavu indikačních jedinců
pokračovat, bude to dokladem toho, že jisté cílené změny povodí mohou mít na zlepšení
celkového stavu biotopu perlorodky říční pozitivní vliv.

S ohledem na celkovou plochu povodí Lužního potoka (34,6 km2) a výsledky
bioindikačních testů je evidentní, že hlavním zdrojem potravy pro perlorodku říční je v oblasti
Trojstátí detrit pocházející z opadu kořenových systémů lučních společenstev v okolí toků.
Dostupnost potravy vhodné pro perlorodky je tak závislá na celkovém stavu území a
vhodném způsobu hospodaření, kterým je zejména pastva a seč spojená se speciálním
kompostováním. Produkce detritu z pramenišť může vylepšit potravní zásobení pouze
v lokálním měřítku.

Průběh teploty na profilech v povodí Lužního potoka

Teplota (°C) 15

9 8.VI 15.VI 22.VI 29.VI 6.VII 13.VII 20.VII 27.VII 3.VIII 10.VIII 17.VIII 24.VIII 31.VIII
1.VI

Lužní p. les Lužní p. pod lesem Lužní p. nad LORP Lužní p. ústí
LORP Kupecký potok limit M.m.

Obr. 37. Průběh teplotní křivky na různých profilech v povodí Lužního potoka v období od 1. 6. 2008 do 31. 8.
2008; převzato ze Speciální revitalizační studie (Spisar 2008).

Teplotní režim
Na základě dlouhodobého monitoringu teploty vyplývá, že hlavní tok Lužního potoka

je z hlediska vhodnosti pro vývoj perlorodek relativně chladný (obr. 37). Nejvhodnější je
v tomto směru profil na ústí Lužního potoka do Rokytnice, kde je teplota v průběhu roku
z celého toku víceméně kontinuálně nejvyšší. Zatímco LORP dosahuje teploty 15 °C, ted y

43
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

hranice potřebné pro úspěšný průběh parazitární fáze perlorodky říční, během roku jen
obtížně (obr. 37), profil Lužní potok – ústí byl i v relativně chladném roce 2009 ve srovnání
s ostatními lokalitami (např. z jižních Čech, viz. obr. 2 a 14) velmi teplým. Současně podle
výsledků bioindikačních testů na tomto profilu nejlépe přirůstali juvenilní jedinci (Spisar
2008).

Využití pozemků v okolí přítoků
V zájmovém území byly původní lesní porosty s převahou buku (svaz Luzulo -

Fagetum - biková bučina) s pravděpodobným menším zastoupením podmáčených
klimaxových smrčin (Mastigobryo - Piceetum - podmáčená rohozcová smrčina)
(Neuhauslová et al. 2001) nejpozději v 19. století přeměněny v kulturní smrčiny. Vzhledem
k velké potřebě sena pro zimní krmení skotu a také s ohledem na obtížné obdělávání
zamokřených pozemků u vodních toků a v prameništích zde převládají jedno i vícesečné
louky. Po roce 1945 byla velká část usedlostí, polí a luk na české straně ponechána zcela
bez údržby, bezlesí bylo postupně zalesněno nebo zarostlo náletovým lesem (Bílý 2008).

Na základě historických leteckých snímků bylo možno provést rekonstrukci změn ve
využívání krajiny od roku 1948 do současnosti. Rozbor využití ploch jak v celém povodí, tak
v pramenné oblasti Lužního potoka uvádí obr. 38. V roce 1948 pokrývaly přibližně polovinu
povodí lesy a polovinu zemědělská půda včetně luk a pastvin. V současnosti je rozloha luk
v povodí podstatně menší. Krajina měla v roce 1948 ve srovnání se současností také
podstatně jemnější, mozaikovitou strukturu. V pramenné oblasti, která je dnes ve své celé
ploše převážně pokryta lesy, zaujímaly luční porosty 50 % rozlohy nivy. Tyto nivní louky dnes
v pramenné oblasti zcela vymizely. V roce 1967 bylo navíc zahájeno velkoplošné
odvodňování pozemků v okolí Pastvin. Velká část těchto meliorací je již nefunkční a
pozemky v okolí kanalizovaného toku se postupně zamokřují. V druhé polovině 20. stol.
došlo k naprosto nevhodné regulaci koryta Lužního potoka v oblasti Pastvin (koryto bylo
narovnáno, zahloubeno a vydlážděno). To nejen že vylučuje teoretický výskyt perlorodek
v tomto pásmu, ale výrazně snižuje veškeré přirozené funkce toku (pufrace pH, obohacení
potravními částicemi, atd.) (Bílý 2008).

Všechny výše popsané změny by mohly být samy o sobě důvodem vymírání
perlorodek. Lze se oprávněně domnívat, že došlo k ukončení přínosu potravních částic
z české části povodí. Dále zde je nepochybný vliv na chemismus vody. Velký podíl lesní
plochy nevhodného druhového složení (vysoký podíl smrku) zejména v pramenné oblasti
snižuje pufrační schopnost půdy a ohrožuje tak stabilitu pH. Rovněž vlivem souvislého
lesního zápoje v pramenné oblasti dochází k poměrně citelnému ochlazování vody. To
následně negativně ovlivňuje úspěšnost parazitární fáze rozmnožovacího cyklu perlorodky
říční v horní části toku. S poměrně nízkou teplotou vody v povodí navíc může souviset i již
zmiňovaná nedostupnost potravy (Bílý 2008).

Zajímavé výsledky poskytuje porovnání věkového složení populace perlorodky
v Lužním potoce (Schmid 1992, Vogel a Bauer 1992, Schmid a Wenz 1994), s výsledky
rozboru změn využití ploch v povodí. Nejpočetnější kohortu v Lužním potoce tvořila v první
polovině 90. let 20. století populace stará 30 – 40 let, což odpovídá jejímu založení cca
v letech 1950 – 1960. V té době dozníval původní způsob obhospodařování krajiny. Konec
rozmnožování populace perlorodky na Lužním potoce dobře koreluje s velkoplošnými
melioracemi prováděnými v roce 1967 v plochách pod Pastvinami a v tomtéž období
postupně i v horní lesní části povodí.

44
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 38. Využití pozemků v okolí Lužního potoka v průběhu 20. století (1948 a 1998) na základě analýzy
historických leteckých snímků (Bílý a kol. 2008).

Chemismus vody
Chemismus vody Lužního potoka se sice nejeví jako bezprostředně kritický, není

však zcela optimální. Konduktivita vody odráží celkové množství rozpuštěných látek a je pro
perlorodkové lokality jedním z hlavních ukazatelů kvality vody (Young 2005). Konduktivita na
Lužním potoce svým časovým průběhem koreluje s dusičnany (v létě nižší, v zimě vyšší). Ve
spodní části toku docházelo do r. 2008 k největšímu nárůstu konduktivity, podobně jako u
dusičnanů, mezi profily Voit a Ústí, a to vlivem vyústění kanalizačního sběrače – rozdíl byl až
50 µS/cm. Sběrač byl v roce 2008 odstaven.

Jak u dusičnanů, tak u konduktivity (obr. 39) je od roku 2001, kdy bylo započato první
pravidelné měření na více profilech, pravidelně zjišťován skokový nárůst (v průměru o 10 µS.
cm-1) v okolí Pastvin. Příčinou je pravděpodobně dlouholetá zemědělská činnost v této části
povodí.

45
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 39. Podélný profil konduktivity na měřených profilech Lužního potoka (v různých měsících sezóny
2001/2002. Červenou linií je vyznačen limit pro perlorodkové vody (vztaženo na teplotu 25 oC).

Levostranné přítoky na hraničním úseku Lužního potoka měly po dobu svého
zaústění do kanalizačního sběrače výrazně horší chemismus, než hlavní tok. Do Lužního
potoka se tehdy ovšem dostávala jen část jejich vody, a to pouze v době vyšších vodních
stavů. V souvislosti s odstavením sběrače v roce 2008 je proto nutné, kromě spolehlivé
likvidace odpadních vod v obcích, věnovat maximální péči omezení vstupu znečišťujících
látek ze zemědělských ploch v povodí. Zda je odstavení sběrače skutečně funkční bude
prověřeno německou stranou v průběhu roku 2012.

Hodnoty konduktivity uváděné v Záchranném programu podle Absolona a Hrušky
(1999) (max. 80 µS. cm-1) jsou uváděny pro teoretickou teplotu měření 20 oC. V přepočtu na
standardně používaných 25 oC činí tato hodnota cca 89 µS.cm-1. Za předpokladu, že se
horní hranice optima konduktivity (v úživnějším typu toků) pro perlorodku nachází poblíž
hodnoty 90 uS.cm-1 (při 25 oC), nacházejí se ideální podmínky pro perlorodku říční na Lužním
potoce vzhledem k obsahu rozpuštěných látek pouze v horní části svého toku. Naproti tomu
pH se v příznivých hodnotách pravidelně pohybuje až od střední části toku. Pásmo, kde si
voda v toku po celou sezónu udržuje příznivou hodnotu jak pH, tak i rozpuštěných látek, se
tak velmi zužuje (obr. 40) a v některých letech se pravděpodobně nevyskytuje vůbec.
Hlavním stresujícím faktorem pro perlorodku říční v Lužním potoce je pravděpodobně
nedostatek potravy, přesto nevyhovující chemismus vody je zde pro ni bezpochyby rovněž
významným oslabujícím faktorem. Ani podle posledních výsledků z roku 2010 se jakost vody
nezlepšuje (podrobněji viz Bílý a kol. 2010).

46
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 40. Nejvyšší zjištěné hodnoty konduktivity (červené body) a nejnižší hodnoty pH (modré body) na podélném
profilu Lužního potoka v hydrologickém roce 2001/2002. Zobrazeny jsou průměry pro jednotlivé profily z 6 měření.
Vodorovnými liniemi příslušných barev jsou vyznačeny limity pro perlorodkové vody. Perlorodka je omezována
vysokými hodnotami konduktivity a nízkými hodnotami pH.

Rizika ohrožení populace perlorodky říční
Zásadním problémem v povodí Lužního potoka je nedostatečná dostupnost potravy

pro juvenilní stádia perlorodek. Výsledky prováděných bioindikací jednoznačně ukázaly jen
minimální míru přirůstání schránek mladých jedinců. V minulých letech došlo k opětovnému
napojení levostranných přítoků na hlavní tok Lužního potoka odpojením kanalizačního
sběrače. V souvislosti s tím je zde zapotřebí kontrolovat míru chemického znečištění.
Zároveň je doporučeno věnovat v budoucnu větší pozornost sledování chemismu Rokytnice
(závěrový profil, profil pod soutokem s Lužním potokem) jako významného zdroje znečištění
v souvislosti s přeshraniční ochranou CU. V případě zlepšení kvality vody lze předpokládat
otevření dlouhého a morfologicky i tepelně vyhovujícího úseku na zemské hranici včetně
navazující části toku v Bavorsku až po Regnitzlosau.

Úpravy koryta Lužního potoka na horním toku z 60. a 70. let 20. století zamezují
přirozeným pufračním schopnostem potoka a tím udržování optimální hodnoty pH.
Problematická je situace na bavorské straně Lužního potoka v náhonu u Hüschermühle,
jehož koryto, ve kterém se podle poslední inventarizace z roku 2009 nachází asi 200
perlorodek, je zaneseno sedimenty a padlými stromy. Navíc nad rozdělovacím objektem na
Lužním potoce vzniká sedimentační tůň, ve které dochází k záchytu splavovaných
perlorodek a k jejich postupným úhynům (O. Spisar pers.observ.).

Jako rizikové se jeví hospodaření zemědělské farmy v Pastvinách, kde při
přívalových deštích dochází k únikům silně znečištěné vody z ploch ustájení hovězího
dobytka přímo do ochranného pásma NPP Lužní potok a následně do toku. V úseku Pastvin
permanentně dochází ke zlomovému nárůstu konduktivity vody v toku Lužního potoka.

Chemismus vody se na podélném profilu potoka od pramene k ústí zhoršuje. Do
budoucna bude třeba vyřešit problém s odpadní komunální vodou z obce Pastviny. Odpady z
německých usedlostí v minulosti odváděl společný sběrač do Lužního potoka pod úsek
s výskytem perlorodky říční. Tento sběrač byl v roce 2008 odstaven a byla vybudována
tlaková kanalizace odvádějící odpadní vody mimo povodí.

Populace perlorodky říční, vývojový trend
V osmdesátých letech bylo na Lužním potoce odhadováno cca 45 000 jedinců

(Anonymous 1991). Průzkum v roce 1995 potvrdil 18 000 jedinců (Hruška 1998b). Alarmující
propad početnosti pokračuje do současnosti. Mezi roky 1995 a 2001 a ještě více mezi roky
2001 a 2006, docházelo k rychlému poklesu početnosti, průměrný meziroční pokles stavu tak
činil 30 % (obr. 41). Při inventarizaci v roce 2009 bylo v Lužním potoce zjištěno pouhých 948

47
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

adultních jedinců perlorodky říční (při započtení náhonu u Hüschermühle na bavorské straně
je to 1150 jedinců). V minulých třech letech se tedy trend úbytku zpomalil na úroveň 5,8 %.

Vývoj adultní populace perlorodky na Lužním potoce

50 000 v období 1990 - 2009
45 000

45 000

40 000

Počet jedinců 35 000

30 000

25 000 17 851
20 000

15 000 11 885

10 000 6 998

5 000 1 134 948
0

1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009

Obr. 41. Vývoj adultní populace perlorodky říční na Lužním potoce v období od r. 1990 – 2009 (data depon. in
AOPK ČR)

Vymírání perlorodek je na Lužním potoce způsobeno mimo nevyhovující stav
prostředí také vysokým věkem populace. Jedním z nutných kroků k řešení tohoto
nevyhovujícího stavu je realizace navrhovaných revitalizačních opatření v povodí. Zlepšení
stavu biotopu druhu je klíčové pro dlouhodobé přežití stávajících populací, případně
juvenilních jedinců z odchovů či výsadků (v roce 2001 a 2005 tak bylo do odchovného a
reprodukčního prvku na Lužním potoce vysazeno celkem 1329 juvenilních jedinců perlorodky
říční místní populace).

Stav populace hostitelských ryb
V Lužním potoce je obsádka pstruha obecného f. potoční stabilní. Pravidelně zde

dochází k přirozené reprodukci pstruha (Kuhlen 2007). Míra invadovanosti, kterou se v tomto
území v minulosti zabývala studie Geista (2005), je poměrně vysoká (až 20%). Negativně
rybí společenstvo ovlivňují menší vodní nádrže na bavorské straně, ze kterých se do
hlavního toku dostávají nežádoucí druhy jako okoun říční, plotice obecná či pstruh duhový a
siven americký. Naopak pozitivně na obměnu obsádky pstruha působí predační tlak vydry
říční a čápa černého, kteří se zde přirozeně vyskytují.

V roce 2005 proběhlo v Lužním potoce radiotelemetrické sledování migrační aktivity
pstruha obecného f. potoční (Horký 2008), v rámci něhož byly zaznamenány vysoké
individuální rozdíly v migrační aktivitě pstruhů. Během sledovaného období několik jedinců
sice překonalo vzdálenost cca 300 m po proudu, většina sledovaných jedinců se však
pohybovala v rámci svých domovských tůní v rozsahu pouze několika metrů. Vzhledem
k načasování monitoringu do období reprodukce lze usuzovat, že pstruzi nepodnikali žádné
migrace motivované reprodukčně, k rozmnožování tedy docházelo na nejbližších
reprodukčních plochách. Na základě získaných údajů lze konstatovat, že juvenilní stadia
perlorodky zde pravděpodobně opouštějí žábry hostitelských ryb nejčastěji v bezprostředním
okolí lokality, na níž byla ryba glochidiemi infikována. Možnost transportu juvenilních
perlorodek do jiných oblastí toku, kde nežijí rodičovští jedinci, je tedy relativně omezená.

Přestože na Lužním potoce se rybářsky nehospodaří, k podpoře populace pstruha
obecného f. potoční a pro ochranu populací perlorodky říční jsou dále navržena tato
opatření: revitalizace horního toku (vysoká priorita) a zapojení německé strany, např.

48
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

nastavení kvality obsádek (nízká priorita realizace) (Dušek a kol. 2010). Pro české úseky
Rokytnice pak stejní autoři navrhují tato opatření: komplexní revitalizace Rokytnice od
soutoku s Lužním potokem po silnici Hranice – Pastviny (velmi vysoká priorita), v návaznosti
na revitalizaci by mělo dojít k dohodě s rybářskou organizací na změně míst k odlovu
generačních ryb výše proti proudu a najít finanční podporu pro rybáře využívající výhradně
genofond místné etablované populace pstruha obecného (obě patření mají vysokou prioritu
realizace).

Shrnutí
Jak stav populace perlorodky, tak složek jejího životního prostředí, je v Lužním

potoce neuspokojivý. Od roku 1995, kdy bylo v Lužním potoce zjištěno cca 18 000 adultních
jedinců perlorodky říční, její počty prudce poklesly na současných necelých 1000 kusů a
pravděpodobně se stále snižují. Přirozená reprodukce zde recentně nebyla doložena. Přes
řadu aktivit a opatření všech zúčastněných stran dosud nedošlo ke komplexní a dostatečně
účinné revitalizaci povodí a jakost vody v povodí zůstává nevyhovující bez pozitivních trendů.

Bystřina

V případě Bystřiny (Wolfsbach) se jedná o drobný vodní tok s problematickým
hydrologickým režimem. Větší částí svého toku tvoří hranici mezi Čechami a Saskem.
Bystřina byla v roce 1992 vyhlášena přírodní rezervací (PR Bystřina – viz mapa v úvodu
kapitoly) a v roce 2005 Evropsky významnou lokalitou (EVL) pod názvem Bystřina – Lužní
potok. V současné době jsou hlavními problémy v povodí zejména nízké průtoky v hlavním
toku Bystřiny, dále nedostatečná úživnost prostředí pro juvenilní stádia perlorodek a
chemismus vody.

Úživnost biotopu
Bystřina má ve vlastním toku lepší potravní zásobení než Lužní potok. Přes to však

nedostačuje pro potřebný růst juvenilních perlorodek (Hruška 2000). Výhodou Bystřiny je ale
tvar jejího koryta, které je mělké a při tom dostatečně zahloubené do rhizosféry okolní
vegetace. V kombinaci s vhodným poměrem podzemních vod mělkého a hlubšího oběhu tak
má vysoký potravní potenciál. Nevhodná druhová skladba okolního porostu s převahou
chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) však snižuje celkovou úživnost produkovaného
detritu.

V rámci revitalizační studie bylo v povodí Bystřiny v roce 2008 zmapováno celkem 5
pramenišť. Jednalo se o tři přirozená prameniště a dva meliorační vývěry se sekundárními
helokreny. Prováděné analýzy ukázaly vyšší obsah vápníku než u detritu z Lužního potoka.
Na problém s úživností ale ukazují výsledky bioindikačních testů, kdy byla u juvenilních
jedinců perlorodky říční, ve srovnání s ostatními lokalitami, zaznamenána výrazně nižší
hodnota přírůstků. Naopak přežívání u mladých perlorodek je obdobné, jako na jiných
lokalitách (Spisar 2008, 2009).

V roce 2004 byla pod Brodivým potokem vybudovaná potravní stružka. Předpokládá
se, že pokud by došlo k napojení i ostatních stávajících pramenišť, pak v kombinaci
s prováděným speciálním lučním managementem by mohlo dojít k celkovému zlepšení
potravního zásobení v toku. Vzhledem k charakteru povodí a jeho územnímu zastoupení
v obou státech je však tohoto cíle možné dosáhnout pouze ve spolupráci se saskou stranou.

Teplotní režim
Bystřina není tak chladným tokem, jako je Lužní potok. Přesto, že její hlavní tok je

spíše otevřený a osluněný, nedosahuje optimálních hodnot. Důvodem mohou být drobné
přítoky, které do ní přivádějí chladnou vodu z pramenných oblastí. Vrchol teplotní křivky se
pohybuje okolo hranice 15 °C, která je pot řebná pro úspěšné dokončení parazitární fáze
perlorodky říční. Pokud se však jedná o relativně teplý rok, jakým byl např. rok 2008, pak
problém s teplotou nenastává (obr. 42).

49
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Průběh teploty na profilech v povodí Bystřiny

Teplota (°C) 15

10 8.VI 15.VI 22.VI 29.VI 6.VII 13.VII 20.VII 27.VII 3.VIII 10.VIII 17.VIII 24.VIII 31.VIII
1.VI
Bystřina ústí Puchtabach
Bystřina u 13/7 Fuhrbach limit M.m.

Obr. 42. Průběh teplotní křivky na Bystřině v období 1.6. 2008 – 31.8. 2008. O. Spisar, nepublikováno.

Využití pozemků v okolí přítoků
Historie území je podobná jako u Lužního potoka. I v tomto případě lze hovořit o

krajině se současným relativně malým vlivem člověka na přírodu, kde ale došlo v minulosti
k negativním zásahům do hydrologického režimu krajiny s dopadem na potravní funkce
jednotlivých složek v povodí (Bílý a kol. 2008). Zemědělsky obhospodařované plochy jsou
v převážné většině využívány jako pastevní louky a pro perlorodku nepředstavují ohrožující
faktor. Na české straně se ale nachází jen malá část povodí. Většina pramenišť a drobných
přítoků se nachází v Sasku.

Chemismus vody
Grafy na obr. 43 - 46 srovnávají pH, konduktivitu a obsah dusičnanů NO3 na profilu

Voit (U Fojta) na Lužním potoce s lokalitou Bystřina – střed v průběhu dvou sezón. Oba
profily jsou z hlediska své relativní pozice na příslušném toku víceméně srovnatelné.
Chemismus v Bystřině je ve srovnání s Lužním potokem podstatně méně příznivý. Hodnoty
jednotlivých parametrů (konduktivita přesahující 150 µS.cm-1, dusičnany až 11 mg/l) vysoce
přesahují optimum uváděné pro perlorodku říční. Vysoký je zde i obsah vápníku (přes
10 mg/l; obr. 47).

Až do vyschnutí toku v r. 2003 však populace perlorodek v Bystřině vykazovala, ve
srovnání s Lužním potokem, výrazně nižší mortalitu. Tato situace naznačuje, že i
permanentní překračování limitních hodnot jednotlivých chemických parametrů nemusí být
za všech okolností primárním důvodem vymírání adultní populace perlorodky, byť jde
bezpochyby o jev negativní a o signál narušené situace v povodí (podrobněji k chemismu viz
Bílý a kol. ,2010).

50
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 43 - 46. Konduktivita a obsah dusičnanů v profilech Bystřina – střed a Lužní potok Voit (U Fojta) v sezóně
2008-2009. Data O. Simon. VÚV TGM, nepublikováno.

51
Příloha 4 Charakteristika lokalit s realizací záchranného programu

Obr. 47. Koncentrace vápníku na profilu Bystřina – střed ve dvou sezónách 2008-2009. Data O. Simon. VÚV
TGM, nepublikováno.

Rizika ohrožení populace perlorodky říční
Obecně je rizikem pro populace perlorodek v malých tocích nízký průtok, který hrozí

vyschnutím koryta, jako tomu bylo na Bystřině např. v roce 2003, kdy následně muselo být
přikročeno k záchrannému transferu cca 2000 jedinců.

Jako problematické se jeví erozní prvky na Brodivém potoce, přítoku Bystřiny, které
jsou zdrojem vnosu jemných splavenin zanášejících intersticiál dna Bystřiny.

Chemismus vody není plně vyhovující a řada parametrů překračuje limity stanovené
pro biotop perlorodky říční. Zdroje znečištění však leží na Saské straně hranice.

V hlavním toku Bystřiny byl zaznamenán také výskyt nežádoucích řasových zárostů.

Populace perlorodky říční, vývojový trend
Na Bystřině došlo v srpnu 2003 k vyschnutí koryta a v návaznosti na to byl proveden

záchranný transfer perlorodek do Lužního potoka. Celkem bylo takto přemístěno cca 2008
jedinců, kteří byli po zlepšení průtokových poměrů navráceni zpět do Bystřiny (Ametyst
2007).

Pro PR Bystřina nebyla realizována stavba odchovného a reprodukčního prvku, ani
záchranný odchov. Od roku 1999 probíhal pouze srovnávací odchovný pokus, po jehož
skončení v roce 2005 bylo do Bystřiny cca 30 m pod ústím přítoku Puchtabach vkládací
sondou umístěno 36 juvenilních perlorodek o průměrné délce schránky 13,6 mm.

V posledních letech byla populace doplňována také ze saské strany toku.

Stav populace hostitelských ryb
V roce 2005 proběhlo na Bystřině, stejně jako na Lužním potoce, radiotelemetrické

sledování migrační aktivity pstruha obecného f. potoční (Horký 2008). I zde vykazovali
pstruzi minimální migrační aktivitu. Lze tedy předpokládat, že možnost přirozené migrace
perlorodek z toku do toku je v tomto území dnes velmi ztížená. Fragmenty populací
perlorodky v Bystřině a na Lužním potoce je nyní třeba považovat za víceméně izolované,
třebaže původní výskyt perlorodky v tocích Lužní potok - Rokytnice - Bystřina byl
bezpochyby spojitý.

K podpoře populace pstruha obecného f. potoční studie Dušek a kol. (2010) neuvádí
žádná opatření z důvodu absence rybářského hospodaření v toku.

Shrnutí
Vzhledem k malé velikosti povodí je zde velká pravděpodobnost, že se cílenými

zásahy podaří snadněji obnovit narušené funkce oligotrofního ekosystému a vytvořit tak
optimální podmínky pro vývoj stabilní populace perlorodky říční. Na saské straně jsou již
některá opatření realizována. Veškerý management na Bystřině je proto třeba v maximální
míře postavit na přeshraniční spolupráci. Jakost vody v povodí zůstává nevyhovující bez
pozitivních trendů.

52
Příloha 5 Monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody

Monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody v povodích s výskytem perlorodky říční

Povodí Blanice a Zlatého potoka
Tab. 1: Dlouhodobý monitoring fyzikálně-chemických parametrů vody (počet měření 12 ročně).

měřené profily
Blanický potok
Blanice pod Arnoštovem
Blanice (Odchovna)
Blanice (Blažejovický most)
Blanice (Hus)
Puchárenský potok
Tetřívčí potok
Zbytinský potok
Spálenecký potok
Hornosněženský potok
Sněženský potok
Zlatý potok (Skříněřov)
Zlatý potok (nad Jódlovým p.)
Zlatý potok (Lédrův mlýn)
Zlatý potok (nad Lučním)
Zlatý potok (pod Lučním)
Zlatý potok (nad Křížovnickým)
Zlatý potok (nad Chrobolským)
Jódlův potok

53
Příloha 5 Monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody

Korytský potok
Mýťský potok
Luční potok
Tisovka
Křížovický potok

Tab. 2: Profily automatických teplotních čidel a telemetrických stanic (stav k prosinci 2011, poloha automatického teplotního čidla se může
v průběhu realizace ZP v odůvodněných případech měnit): kontinuální odečet, roční vyhodnocení (u telemetrických stanic hlášení překročení
limitů).

měřený profil
Blanice - odchovna
Blanice v Boleticích
SORP
Tetřívčí potok
Zbytinský potok
Magdalénský potok
Náhon rybníka Šebelů v Husinci
Zlatý potok ve Skříněřově
Zlatý potok ve Vitějovicích
Zlatý potok - ORP
Luční potok

Povodí Teplé Vltavy
Tab. 3: Dlouhodobý monitoring fyzikálně-chemických parametrů vody (počet měření 12 ročně)

54
Příloha 5 Monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody

měřené profily
Teplá Vltava (Dobrá)
Teplá Vltava - Dobrá (nad
Volarským p.)
Teplá Vltava (Pěkná)
Volarský potok

Tab. 4: Profily telemetrických stanic: kontinuální odečet, roční vyhodnocení

měřený profil
Malý luh
Soumarský most

Povodí Malše
Tab. 5: Profily automatických teplotních čidel (stav k prosinci 2011, poloha automatického teplotního čidla se může v průběhu realizace ZP
v odůvodněných případech měnit): kontinuální odečet, roční vyhodnocení (u telemetrických stanic hlášení překročení limitů).

měřený profil
Malše, hlavní tok (6x)
Kabelský potok
Lokalita „Mráček“

Povodí Rokytnice
Tab. 6: Dlouhodobý monitoring fyzikálně-chemických parametrů vody (počet měření 12 ročně).

55
Příloha 5 Monitoring chemických a fyzikálních parametrů vody

měřené profily
Lužní potok (výtok z lesa)
Lužní potok (Pastviny)
Lužní potok (Signálka)
Lužní potok (Odchovna)
Lužní potok (U Voita)
Bystřina (střed)

Tab. 7: Profily automatických teplotních čidel a telemetrických stanic (stav k prosinci 2011, poloha automatického teplotního čidla se může
v průběhu realizace ZP v odůvodněných případech měnit): kontinuální odečet, roční vyhodnocení (hlášení překročení limitů).

měřený profil
LORP
Bystřina 13/7
Lužní potok – ústí do Rokytnice
Lužní potok – profil Šance
Rokytnice

56
Příloha 6 Metodika monitoringu perlorodky říční

Monitorování populací perlorodky říční

Sledování stavu (monitoringu) perlorodky říční
Cílem sledování stavu evropsky významných fenoménů je primárně splnění

reportingové povinnosti členských států EU podle článku 17 Směrnice o stanovištích
92/43/EEC (v zákoně 114/1992 Sb. aplikovaném v §45f) a tedy ve vyhotovení Hodnotící
zprávy. Hodnotící zprávy mají jednotný formát a vyžadují aktuální znalost: rozšíření druhu,
populačních hodnot, trendů populací i areálu a zhodnocení habitatu druhu a ohrožujících
faktorů (vše na co nejpřesnější dosažitelné úrovni). Pro zjištění aktuálního rozšíření je tedy
třeba provádět, vyhodnocovat, popř. systematizovat sběr dat o výskytu druhů (mapování), pro
zjištění populačních trendů, popř. zjištění přesných populačních dat je nutné zavést systém
monitoringu na trvalých plochách.

Dosažené výsledky jsou sekundárně používány jako podklady pro péči o ohrožené
druhy a jejich stanoviště, a to jak na úrovni celostátních koncepcí, tak i na lokální úrovni
v případě jednotlivých sledovaných lokalit. V případě perlorodky říční je populační monitoring
mj. nezbytnou součástí záchranného programu tohoto druhu. Cílem je získat základní
parametry populace jako je početnost, vývojové trendy, stáří nebo mortalitu (např. Strayer &
Smith 2003).

Výskyt druhu a výběr monitorovacích lokalit
Výskyt druhu byl systematicky mapován a monitorován AOPK ČR už dříve.

Perlorodka říční má v současné době těžiště výskytu v jižních Čechách. Další relativně
početné lokality jsou v Ašském výběžku. Ostatní výskyty mimo tyto oblasti nepředstavují
stabilní významné populace.

Monitoring je prováděn na všech známých, životaschopných lokalitách nebo
lokalitách, kde byl dříve realizován monitoring nebo záchranný program (viz přehled lokalit
níže) a pokrývá prakticky celou populaci známou v ČR.

Monitoring
Ve zvoleném povodí vždy detailně monitorujeme vybrané úseky hlavního toku (trvalé

monitorovací plochy – TMP). Doplňkově, dalšími metodami, potom můžeme provádět
mapování celého toku tam, kde je pravidelný nebo očekávaný výskyt druhu.

Monitoring druhu má čtyři složky s různou frekvencí
(i) monitoring početnosti (1x za 4 roky) a její hodnocení
(ii) detailní monitoring TMP (každoročně minimálně 6 x za rok)
(iii) rybí společenstvo (1x za 6 let nebo po závažné havárii v toku), jako doplňkové
hodnocení.
(iv) další proměnné zásadním způsobem ovlivňující ekosystém (minimálně 6 x ročně).

Nároky na terénní monitoring
Terénní monitoring klade zvláštní nároky na kvalifikaci pracovníka. Žádoucí je

kontinuita, stejný pracovník by měl monitorovat po více let. Pokud dojde ke změně, navrhne a
zaškolí svého nástupce.

1. Monitoring početnosti
Provádíme v každém povodí na vymezeném úseku/úsecích toku pravidelně 1x za

4 roky. Počet ploch se zvolí na základě použité reprezentativní metody v závisloti na
velikosti toku a dalších faktorech.
Mezi plochy se zařazují:

• místa s největší hustotou jedinců, délka úseku závisí na konkrétní situaci toku
a činí maximálně několik desítek metrů

• srovnatelně dlouhé úseky s nižší hustotou indikující suboptimální podmínky
biotopu

57
Příloha 6 Metodika monitoringu perlorodky říční

Cílem je zjištění stavu početnosti populace v daném toku při minimálním ohrožení
populace. Monitoring přednostně provádíme ze břehu, případně za pomoci lávek či
plovoucích zařízení. K průzkumu jedinců se použijí různé systémy na zklidnění hladiny
(např. ploché průhledné desky, tubusy se zvětšovacím sklem do větších hloubek apod.).
S jedinci není manipulováno. V hlubokých partiích řeky bude dno prohledáváno
zklidňovačem hladiny vody ze člunu ve směru po proudu případně potápěním. V místech
s nízkou hladinou vody bude tok kontrolován opatrným procházením ve směru proti
proudu a to za hranou proudnice. Dno bude prohlíženo pomocí trubkového zklidňovače
při použití normálního nebo zvětšovacího nástavce nejprve v polohách pro nutné
vstupování, poté v ostatních úsecích, detailně pak v polohách charakteristických pro
výskyt adultních a juvenilních perlorodek (přednostně okraje proudnic, proudové stíny za
kameny, prostory pod převislými břehy, sekundární zvodněné i suché písečné náplavy a
jejich okraje). Při nutném postupu řekou bude stále sledován prostor dna před sebou.
Zapisují se všichni živí jedinci a také i čerstvě uhynulí. Zaznamenávána je i věková
struktura populace.

Plochy a povodí pro monitoring početnosti nebo navazující mapování:

a) Bystřina, okr. Cheb
b) Lužní potok, okr. Cheb
c) Blanice, okr. Prachatice (zejména NPP Blanice)
d) Zlatý potok, okr. Prachatice
e) Malše, okr. Český Krumlov
f) Teplá Vltava, okr. Prachatice

2. Detailní monitoring TMP
Provádíme ve vybraném povodí, kde jsou založeny TMP, pravidelně 2 x ročně

(květen a listopad), při měsíčním monitoringu 1x měsíčně od května do listopadu
(minimálně však 6 x za rok). K 30. 4. zjistíme a odebereme všechny uhynulé jedince
z toku a zaznamenáme jejich věkovou skladbu (tzv. zimní mortalita).

Pro potřeby hodnocení se stanoví čtverec o straně 1m (ideální situace, při vyšším
stupni osídlení biotopu – ucelená kolonie). V případě lokality s rozptýlenou populací (Zlatý
potok) se stanoví plocha toku o velikosti 100 m2. Dále postupujeme obdobně jako v bodu
1, navíc se zaznamenávají další atributy (velikost a přesná poloha jedinců zákresem).
Zkoumáni jsou vždy pouze jedinci viditelní na povrchu dna toku. V těchto kontrolních
úsecích budou v jednotlivých čtvercích sítě přesně zakresleni/digitálně zaznamenáni a
sečteni všichni živí jedinci a budou zde odebrány schránky z případně uhynulých jedinců.

Hodnoceny budou změny početnosti v průběhu mimovegetační a vegetační
části roku způsobené úhynem (podle zjištěného počtu prázdných schránek) a driftem
nebo jinými vlivy (zbylá část ztráty živých jedinců). U získaných schránek z úhynů bude
vyhodnocena věková struktura úhynů podle délky ligamentu a zjištěné růstové křivky
populace, dále pak míra koroze schránky a koroze ligamentu, dávající informaci o stavu
biotopu z hlediska potřebné rychlosti růstu a obnovy schránek. Hodnocení věkové
skladby jedinců z úhynů v mimovegetačním období se blíží věkové struktuře stávající
populace (úhyny jsou způsobeny převážně působením ledových jevů), hodnocení věkové
skladby z úhynů ve vegetačním období poskytuje poznatky o úmrtnosti v jednotlivých
věkových skupinách v důsledku stáří nebo nepříznivých změn v biotopu. Tato metodika je
používána od roku 1986 a je vhodné ji zachovat z důvodu srovnatelnosti výsledků a
dlouhodobého hodnocení stavu populace.

3. Monitoring rybí obsádky
Cílem je zjištění detailního stavu populace pstruha obecného f. potoční (Salmo

trutta m. fario), hostitele glochidií perlorodky říční, v daném toku a modelování vývojových
trendů. Odlov ryb se řídí svými specifickými postupy a povoleními. Hodnocení probíhá 1 x
za 6 let (nebo v případě havárie na toku ohrožující rybí společenstvo). Z důvodu možného
poškození perlorodek sešlapem, provádíme monitoring zásadně v místech mimo ucelené
kolonie a předpokládaná místa jejího největšího výskytu.

58
Příloha 6 Metodika monitoringu perlorodky říční

Sledujeme tyto parametry:

• zda a v jaké míře existuje přirozená reprodukce pstruha potočního (věková
skladba v populaci)

• míru přirozené parazitace žaberních oblouků glochidiemi perlorodky, kterou
prověřujeme štítkovou lupou na náhodně vybraných odlovených jedincích (jednotlivé kusy
glochidií - nízká, desítky kusů - střední, 100 a více kusů – vysoká parazitace) bez jejich
usmrcování, a to v období od dubna do června

• stupeň parazitce jiných mlžů, pokud lze zjistit a nepůsobí destruktivně

4. Monitoring dalších proměnných

Cílem jsou zjištění o vlivech, případně limitech, které mohou mít zásadní význam
pro další vývoj populace (viz tab. 1). Jde o proměnné zásadním způsobem ovlivňující
vodní ekosystém (fyzikálně-chemické parametry):

• spojená měření pH, NH4 iontů a konduktivity. Měří se vždy při monitorovacích
pracech na síti profilů zahrnující jak hlavní tok, tak ústí všech přítoků a také při
mimořádných jevech v povodí (povodně, extrémně nízké stavy vody apod.), pokud nejde
o kontinuální měření

• další sledované vlastnosti vody (např. obsah vápníku Ca, poměr Mg : Ca,
celkový fosfor P, biologická spotřeba kyslíku BSK5, obsah amonných a dusičnanových
iontů, obsah chloridových iontů apod.). Vzorkování i analýzy vzorků jsou prováděny
akreditovanou laboratoří a jejich měření závisí na konkrétních potřebách záchranného
programu

• na TMP se měří výška hladiny, teplota vody, měrná vodivost vody
(konduktivita), v případě nutnosti zákal vody nebo nitrátová zátěž nesená vodou. Měření
je doplňováno kontrolním měřením na referenčních profilech. Na TMP bude základní
měření prováděno kontinuálními dataloggery, minimálně však v týdenní periodě.

• Důležitý je také zákal (nerozpuštěné látky) a barva vody (přítomnost
huminových látek).

Tab.1 Limitní hodnoty vybraných fyzikálně-chemických ukazatelů biotopu perlorodky říční

Parametr Minimum Maximum Průměr

Mortalita: 6,0 (1 – 3 %) * za optimálních
věkově vyvážená populace - (5 – 10 %) podmínek se pohybuje

přestárlá populace - 7,1 kolem 1 %
1 : 2,8 80 μS/cm 6,8
pH 1,5 mg/l O2
Konduktivita 50 – 70 μS/cm
8 mg/l
BSK5 1 : 3,2 0,1 mg/l
Vápník Ca 20 – 35 μg/l <2,5 mg/l
Mg : Ca 0,5 mg/l (krátkodobě) (měsíční krok měření)
Celkový fosfor P
<6 mg/l (krátkodobě)
NH4+
<10 mg/l
NO3-

Chloridy Cl-

Poznámka:
Při monitoringu jakosti vod lze v závislosti na typu sbíraných dat využít také některý z existujících
programů, jako např. monitorování malých povodí GEOMON (Blanice do r. 2007) nebo měření
hraničních toků (Malše, Bystřina, Lužní potok) prováděné VÚV TGM. Praha.

59
Příloha 6 Metodika monitoringu perlorodky říční

Forma výsledku a formát ukládání dat
Zjištěné údaje o ekologických podmínkách, početnosti populace a o dalších

proměnných jsou ukládány pomocí formuláře do aplikace Monitoring druhů AOPK ČR (MOD)
dostupného na internetových stránkách (http://mod.nature.cz).

Návrh analýzy dat
Pro statistické hodnocení je velmi důležité, aby byla dodržována jednotná metodika

sčítání populací i odběru proměnných prostředí jak na jednotlivých lokalitách, tak mezi
jednotlivými roky. Velkou pozornost je potřeba věnovat výběru trvalých monitorovacích ploch
a míst, kde se bude zjišťovat přirozená parazitace pstruha potočního, které by měly pokrývat
širokou škálu vhodnosti pro výskyt perlorodek (tedy neměřit pouze ty nejvhodnější lokality, ale
také ty, kde je přežívání minimální až nulové).

Z prováděného monitoringu budou k dispozici následující typy dat:

(i) každé čtyři roky detailní údaje o populaci

(ii) každoroční údaje z detailního monitoringu TMP

(iii) každých 6 let detailní údaje o populaci mezihostitelů na lokalitách s výskytem perlorodky

(iv) každoroční údaje o proměnných zásadním způsobem ovlivňujících ekosystém

Způsoby analýzy dat, interpretace a prezentace výsledků
Analýza početnosti (návazně mortality) vychází ze srovnání s předchozími

inventarizačními průzkumy. Odhady změn početnosti a jejich trendy na jednotlivých lokalitách
i v rámci ČR budou analyzovány pomocí programu TRIM. Efekty environmentálních
proměnných budou testovány pomocí zobecněných lineárních modelů (GLM), které jsou
určeny pro různé distribuce závislých dat a můžou testovat kontinuální i kategoriální
vysvětlující proměnné. Pro komplexní data o populacích perlorodek a mezihostitelů a jejich
ovlivnění proměnnými zásadně ovlivňujícími ekosystém bude využito mnohorozměrných
metod (redundanční analýza, faktorová analýza), které zohlední jak jejich vzájemné vztahy-
vysvětlujících proměnných, tak jejich vliv na sledované parametry populací. Dlouhodobý
monitoring na referenčních profilech bude testován pomocí analýz časových řad. Vzhledem k
možnému ovlivnění jednotlivých subpopulací v rámci toků, bude potřeba provádět analýzy s
ohledem na jejich prostorovou distribuci.

Pro další vývoj populací je důležité především zjištění mladších jedinců, stáří do 30
let. Data z monitoringu v povodí toků, na kterých byly založeny referenční profily (rozkládající
se na malé ploše a vytvářející uzavřené enklávy v relativně málo lidskou činností ovlivněné
krajině), nám poslouží v případě náhlého zvýšení konduktivity měřených profilů jako
srovnávací. Porovnáním dat lze orientačně zjistit mimořádné nebo dlouhodobé znečištění
lidskou činností.

Veškeré údaje a zjištění budou využity v souvislosti s prováděným managementem a
dalšími aktivitami. Podmínky vhodné pro další udržení druhu, potažmo lokality (ve stavu
příznivém a zlepšujícím se), lze postupně doplňovat a na základě výsledků také následně
korigovat (např. zakázané činnosti, podmínky pro management apod.). Výsledky jsou AOPK
ČR převedeny k zobrazení a spravovány v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) ve
formě faunistických údajů s možností tvorby map a dalších výstupů.

Poznámka:

Předpokládá se, že v našich podmínkách zatím k přirozené reprodukci perlorodek nedochází.
Monitoring na TMP, který potvrdí přítomnost subadultních jedinců, tak může mimo jiné ukázat i na míru
úspěšnosti opatření provedených v rámci záchrany druhu v minulosti (omlazení populací pomocí
polopřirozených odchovů).

60
Příloha 7 Metodika polopřirozených odchovů

Metodika polopřirozených odchovů perlorodky říční v ČR

Polopřirozené odchovy slouží k řízené produkci juvenilních stádií, které po dosažení
příslušné velikosti a věku nalézají uplatnění v rámci konkrétních aktivit záchranného
programu (ZP). Odchov je prováděn dle tzv. české metody (Hruška & Absolon 1999, Hruška
2000b). Jednotlivé fáze polopřirozeného odchovu může provádět pouze zaškolený odborný
pracovník vlastnící příslušná povolení k manipulaci s kriticky ohroženým druhem.

Fáze polopřirozeného odchovu perlorodky říční (tzv. česká metoda):
1) oplození a vyvrhování glochidií, řízená invadace hostitele
2) teplotně řízená metamorfóza glochidií
3) péče o juvenilní jedince

1) oplození a vyvrhování glochidií, řízená invadace hostitele
V přirozeném prostředí toku, případně v odchovném a reprodukčním prvku (viz

analytická část ZP), je nalezena kolonie o minimální velikosti 50 adultních samčích a
samičích jedinců perlorodky říční. Počátek rozmnožovacího cyklu (oplození) je vázán na
teplotní poměry konkrétního povodí (většinou nastává v jarních měsících). Bezprostředně
před vypouštěním glochidií do volné vody jsou samičí jedinci umístěni do chovného zařízení,
kde pomocí mírného zvýšení teploty dochází k intenzivnímu vyvrhování larev (glochidií).
Získanými glochidiemi jsou řízeně invadovány hostitelské ryby (pstruh obecný f. potoční).

2) teplotně řízená metamorfóza
Invadovaní pstruzi jsou nejprve umístěni v průtočných chovných zařízeních uložených

v toku s výskytem rodičovské populace perlorodek a přibližně po jednom měsíci přesunuti do
akvárií s řízenou teplotou vody. Po následující tři měsíce probíhá tzv. teplotně řízená
metamorfóza, na jejímž konci dochází k uvolňování juvenilních perlorodek z žáber hostitelů.
Variantně je možné také realizovat přirozenou metamorfózu, kdy jsou ryby drženy v sádce
nebo nádrži s přirozenou teplotou vody a k uvolňování juvenilních perlorodek dochází až
přibližně za rok po invadaci.

Pro odchov cizích populací perlorodek je nutné rybí hostitele držet odděleně, aby
nedošlo k mísení populací perlorodky z různých „conservation unit“ (CU).

V případě nepřímého posilování populací (viz níže) jsou invadované ryby s různě
zralými glochidiemi vypuštěny do toků v původním povodí rodičovské kolonie perlorodek, ze
kterého byly glochidie odebrány (zachování příslušnosti potenciální nové populace k dané
CU).

3) péče o juvenilní jedince
i) Chov v umělých podmínkách: Juvenilové do věku 3 – 4 měsíců od ukončené

metamorfózy (konec I. růstové periody) jsou chování ve speciálních akvarijních systémech a
krmeni organogenním detritem z předem vybraných a z hlediska úživnosti
testovaných pramenišť. Jsou prováděny pravidelné mikroskopické kontroly rychlosti růstu a
zdravotního stavu.

ii) Chov v přirozených podmínkách: Od dokončení I. růstové periody nejčastěji do věku 3
až 5 let jsou juvenilové chováni v destičkách nebo klíckách (Hruška 2000b). V první fázi jsou
juvenilové (velikost schránky cca 1 mm) postupně navykáni na snižující se teplotu a
přirozené podmínky vodního toku v místě budoucího trvalého umístění. Obecně jsou tato
stanoviště vybrána na základě hodnot klíčových parametrů pro úspěšné přežívání druhu.
Nezbytnou následující péčí je pravidelná vizuální kontrola stavu klícek a destiček osazených
juvenilními jedinci, včetně jejich pročištění od jemných sedimentů.

V případě odchovů cizích populací perlorodek je nutné izolovat odchovávané jedince
z důvodu zamezení možného smísení genofondu odlišných CU.

61
Příloha 7 Metodika polopřirozených odchovů

Uplatnění juvenilních jedinců v rámci aktivit ZP:
Odchovaná juvenilní stádia perlorodky říční jsou dále využívána v rámci jednotlivých

opatření formulovaných v textu ZP:
i) bioindikační testy (metodika viz příloha 8)
ii) posilování stávajících populací (dle pravidel stanovených v rámci ZP)
a) přímé (řízené výsadky juvenilních stádií perlorodek)
b) nepřímé (řízené výsadky invadovaných ryb)
iii) výzkumné aktivity vztahující se ke konkrétním opatřením ZP

Po ukončení výše uvedených časově omezených aktiv (i, iii) nebo při řízeném
posilování stávajících kolonií jsou juvenilní jedinci vypuštěni zpět do přirozeného prostředí
rodičovské kolonie (tj. povodí, kde byly odebírány glochidie pro polopřirozený odchov),
případně na lokalitách, kde byla juvenilní stádia využita pro bioindikační testy. Před
samotným vypuštěním je nutné zohlednit příslušnost vysazovaných jedinců k dané CU a
aktuální stav zvoleného místa vypuštění (úživnost a další klíčové chemicko – fyzikální
vlastnosti vody).

Juvenilní jedinci jsou vypuštěni ve věku, kdy jejich vzrůstající odolnost a nižší nároky
na kvalitu potravního detritu umožní dobré přežití na konkrétní lokalitě. Samotnému
vypuštění předchází adaptace jedinců na přírodní podmínky lokality (viz bod 3). Výsadek je
proveden do předem vybraného mikrohabitatu (v závislosti na věku jedinců na povrch dna
nebo přímo do intersticiálu).

62
Příloha 8 Základní metody bioindikačních testů

Bioindikační testy perlorodkami říčními

Bioindikace jsou experimentální metody umožňující hodnocení podmínek prostředí na
základě přímé odezvy organismů a / nebo nároků druhu na základě jeho přežívání / růstu
v různých podmínkách. V rámci realizace záchranného programu (ZP) perlorodky říční je
využíváno bioindikačních testů primárně k zjištění vlivu abiotických faktorů vodního prostředí
na životní cyklus druhu. Pro účely tohoto hodnocení jsou testované exempláře získány z tzv.
polopřirozených odchovů (podrobněji v příloze 7).

V rámci in-situ bioindikace jsou juvenilní jedinci perlorodky říční uloženi v klíckách
(Hruška 1999) nebo destičkách (Buddensiek 1995) s následnou expozicí v předem
stanoveném profilu, jehož umístění je dáno cílem pokusu. Vybírají se profily v široké škále
vhodnosti pro přežívání perlorodky. Dle dosavadních poznatků a výsledků řady dílčích testů
(podrobněji v analytické části ZP) je doporučeno pro účely in-situ bioindikace využívat
juvenilní jedince perlorodky říční se srovnatelnou počáteční délkou schránky (nejčastěji o
velikosti 800 – 1120 µm, tedy ve II. růstové periodě). V případě využití Buddensiekových
destiček je výhodné umístit jedince do jednotlivých buněk samostatně, což umožní získat
individuální záznam o růstu jedince a snižují se tím nároky na potřebné množství použitých
juvenilů. Hodnocení přírůstků jedinců je prováděno pomocí okulárového měřítka, nebo
vyhodnocením fotografického záznamu jedinců v softwaru na analýzu obrazu.
Buddensiekovy destičky mají i tu výhodu, že je pak možné statisticky hodnotit přežívání a
růst jedinců, který je mnohem víc vypovídající, než průměr pro všechny jedince v klícce.
V takovém případě je pak vhodnější umístit na jedno místo více klícek s méně jedinci, aby
byla získána alespoň nějaká data o možné variabilitě reakcí perlorodek na místní podmínky.
Statistické metody vyhodnocení jsou pak dál voleny podle konkrétního experimentálního
designu, především se jedná o zobecněné lineární modely (GLM) a mnohorozměrné analýzy
(RDA, FA).

Ex-situ bioindikace jsou metodou přímého hodnocení úživnosti detritu – potravy
raných (i adultních) stadií perlorodky říční. Pro tento způsob hodnocení nejlépe vyhovují
juvenilní jedinci na počátku druhé růstové periody (min. velikost schránky 1000 µm), kteří
jsou umístěni v laboratorních nádobách se vzorkem detritu a vody z hodnocené lokality po
dobu 20 dní při stabilní teplotě (Dort & Hruška 2008).

U obou typů bioidikačních testů jsou během pravidelných kontrol, jejichž perioda je
dána typem testu (viz tab. 1), zaznamenávána základní data stavu exponovaných jedinců
(změna velikosti = přírůstek, mortalita) a fyzikálně – chemických vlastností prostředí
(průběžné měření teploty vody a osvitu; další parametry dle cíle konkrétního výstupu).
Získaná data jsou statisticky vyhodnocena a výsledky analýz se stávají podkladem pro
základní opatření ZP (kap. 3.1 a 3.2 návrhové části).

Manipulace se zvláště chráněným druhem živočicha je prováděna v souladu s
výjimkou dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů.

Dle způsobu provedení a účelu získaných dat rozlišujeme:

In-situ bioindikace:
a) standardní krátkodobé testy
b) standardní dlouhodobé testy
c) orientační testy
d) speciální testy pro výzkum biologie druhu a zjištění vlivu mikrohabitatu

Ex-situ bioindikace:
a) standardní krátkodobé testy

Základní metodiku testování je v rámci realizace ZP a souvisejícího výzkumu možné
modifikovat dle postupně získávaných znalostí tak, aby výsledný design pokusu byl schopen
poskytnout relevantní data pro verifikaci dalších hypotéz.

63
Tab. 1 Základní typy používaných bioindikačních testů a doporučených metodik (Dort & Hruška 2008).

In-situ Dlouhodobé testy Orientační testy Testy pro hodnocení a výzkum Ex-situ
Krátkodobé testy Krátkodobé testy
Laboratorní nádoba s 5 až 10
Technické Destičky dle Buddensieka Destičky dle Buddensieka Klícky, destičky dle Buddensieka, Destičky dle Buddensieka, speciální juvenily (50 ml vody /
parametry (10 jedinců / destičku). (10 jedinců / destičku), exemplář, výška hladiny max.
klícky. další systémy. systémy. 10 mm); detrit upraven filtrací
(výška vrstvy max. 1 mm).

Použitá fáze Juvenilní jedinci velikostí Juvenilní jedinci velikostí Dle cíle konkrétního výstupu, Dle cíle konkrétního výstupu, Juvenilní jedinci velikostí větší
životního cyklu 800 – 1120 µm v druhé 800 – 1120 µm v druhé doporučeni juvenilní jedinci doporučeni juvenilní jedinci velikostí než 1000 µm v druhé růstové
růstové periodě (jeden růstové periodě (jeden velikostí 800 – 1120 µm v druhé 800 – 1120 µm v druhé růstové fázi periodě (5 až 10 exemplářů/
exemplář / buňku). exemplář / buňku v růstové periodě (jeden exemplář / (jeden exemplář / buňku). misku); stabilní teplota
destičce). buňku). prostředí 18 – 19 ºC.

Délka expozice Různá (dle cíle konkrétního Různá (dle cíle konkrétního Různá (dle cíle konkrétního Různá (dle cíle konkrétního výstupu). Doporučena 20 denní perioda
výstupu), min. 5 dní výstupu), doporučeno 90 výstupu). testu s výměnou detritu po 10
(Hruška 1995), doporučeno dní v letním období (14 dnech.
30 dní v letní periodě (7 denní perioda sběru dat).
denní perioda sběru dat).

Možnosti užití Sezónní testování Meziroční testování Dílčí doplňková kontrola (např. Dlouhodobá srovnání působení Přímé hodnocení úživnosti
podmínek pro přežívání podmínek pro přežívání efektivnost prováděných biotických (např. fáze životního cyklu, vzorků detritu (testování
druhu (úživnost detritu, druhu (úživnost detritu, managementových zásahů, vliv hostitele), mikro-habitatových (např. podmínek pro přežívání
toxicita toku) nebo dopadu toxicita toku) nebo dopadu pomocná kontrola na odchovných úživnost detritu, podmínky druhu), vyhodnocení efektivity
havárie / klimatického havárie / klimatického a reprodukčních prvcích, intersticiálu)a chemicko-fyzikálních prováděných
extrému. Vyhodnocení extrému. Vyhodnocení měřených profilech hlavního toku parametrů prostředí (např. teplota vody, managementových zásahů.
efektivity prováděných efektivity prováděných i přítoků, testování dopadu délka osvitu, rychlost proudění) a
managementových managementových zásahů. havárie nebo klimatického aplikovaného managementu ZP na
zásahů. extrému apod.). životní cyklus druhu.

64
Příloha 9 Celoroční péče na vybraných funkčních plochách

Metodika péče o funkční plochy v povodích s výskytem perlorodky
říční

Péče o funkční plochy zřizované v rámci odchovných a reprodukčních prvků (ORP)
na Zlatém, Spáleneckém a Lužním potoce včetně bočního ramena Blanice v současné době
zahrnuje řadu aktivit, jejichž zajištění je nutné pro zachování funkce těchto prvků jako refugií
populací perlorodky říční.

Výběr lokalit je navržen speciálními revitalizačními studiemi, je součástí plánu péče o
ZCHÚ (pokud jsou zřízeny) i aktuálně platného znění Záchranného programu (ZP). Luční
management s kompostováním v reprodukčním prostředí perlorodky říční může být zadán
pouze předem zaškoleným subjektům, se zajištěním průběžné kontroly pověřeným
zástupcem orgánu ochrany přírody. Mimo reprodukční prostředí může být tento luční
management součástí dotačních titulů AGROENVI.

Celoročně prováděné činnosti zahrnují údržbu koryta ORP a potravních prvků včetně
jejich čištění (odstranění zátarasů a zápěchů), zpevňování břehů včetně údržby nátokových
objektů a jejich nejbližšího okolí, realizaci opatření omezujících erozi, údržbu a nutné opravy
základního provozního vybavení včetně údržby terénní stanice (pokud je zřízena), kontrolu
funkce telemetrických stanic, řešení vzniklých havarijních stavů nebo následků klimatických
extrémů, pravidelnou péči o bioindikační klícky nebo destičky (viz příloha 7) a kontrolní
měření vybraných fyzikálně-chemických parametrů vody.

V jarních měsících je doporučeno doplnit péči o odstranění stařiny na dočišťovacích
prvcích (pokud jsou zřízeny), kácení, případně výsadbu dřevin (především k okolí
kompostových lůžek nebo na dalších vybraných plochách, pokud je vyžadováno). V zimních
měsících je nutné pravidelně kontrolovat stav koryta především v době poklesu teploty
vzduchu pod 0 ºC a v případě nutnosti provádět opatření omezující negativní dopad ledových
jevů na populaci perlorodky říční a její biotop (odstranění hladinového ledu nad kolonií,
zajištění průchodnosti nátokového objektu, odstranění kumulací ledových ker apod.).

Metodika speciálního managementu funkčních ploch

Speciální luční management aplikovaný na funkčních plochách, nejčastěji
odchovných a reprodukčních prvcích nebo prvcích potravních (viz analytická část ZP) slouží
k podpoře produkce potravy pro perlorodku říční. Metody managementu byly vypracovány
během realizace ZP v modelovém území NPP Blanice. Pro zajištění lučního managementu
na vybraných pozemcích byl zpracován Poradním sborem ZP detailní pokyn pro sečení a
kompostování a zpětnou aplikaci zkompostované organické půdní hmoty obohacené o
vápník zabudovaný do stabilních komplexů na vybraných pozemcích 1. pásma oligotrofních
povodí.

Termín seče: Doba seče je závislá na skladbě vegetace. Pokud na pozemku převládají
dvouděložné rostliny (tužebník, kopřiva, kerblík, pcháče ap.) provádí se první seč divokého
porostu podle vývoje vegetace před dobou zrání semen, většinou do poloviny června. V
případě zachovalých travních společenstev je termín první seče naopak volen tak, aby bylo
alespoň z části umožněno přirozené vysemenění, ke kterému podle druhové skladby
porostu, polohy lokality a povětrnostních podmínek dochází od poloviny června do poloviny
července. Druhá seč je prováděna v poslední dekádě srpna až polovině září.

Mechanizace: Seč je prováděna kosou (plochy přiléhající k břehům), na ostatních plochách
křovinořezem. Při práci s pohonnými hmotami (PHM) je nutné dodržovat ochranná opatření a
zamezit kontaminaci půdy nebo vodního prostředí. Při práci jsou používány takové PHM,
které minimalizují negativní dopad na životní prostředí perlorodky říční. Luční porost se seče
v plné délce a posečená hmota se ukládá na kompostovací lůžko.

Zřízení drnové zakládky: Drnová zakládka slouží jako izolační a absorpční vrstva pro
kompostování sečené travní hmoty. Její základ (doporučené rozměry 3,5 x 6 m) je složen

65
Příloha 9 Celoroční péče na vybraných funkčních plochách

z drnových kostek orientovaných travním porostem k zemi, které jsou následně zhutněny
hrabáním a vápněny. Další drnové vrstvy jsou složeny stejným způsobem (drny svrchní
vrstvy je nutno vázat na spodní, aby došlo k překrytí spár), u posledních dvou je nutné
zmenšit jejich celkový rozměr vždy o 1 drn na každé straně (čtvrtá vrstva má rozměr cca 2,5
x 5 m). Spotřeba vápence na jednu zakládku je 80 kg (do jednotlivých vrstev přichází
odspodu 24 kg, 21 kg, 19 kg a 16 kg).

Kompostování: Posečená hmota je ukládána na kompostovací lůžko ve vrstvách silných
cca 25 cm, nejprve po obvodu lůžka (věnec) a následně doprostřed. Na povrch založené
vrstvy se rozhodí a následně zapracuje poměrná část z určené celkové dávky vápence.
Postup se opakuje cca desetkrát, konečná výška první zakládky nepřesahuje 150 cm.
Hotová zakládka se překryje plachtou (temeno a delší svislé strany – otevřené boky zajišťují
přístup vzduchu), která slouží k zastínění a nastartování kompostových procesů,
znemožňuje prolití čerstvého kompostu přívalovým deštěm s následným vyplavením výluhu
s obsahem toxického amoniaku. Během počáteční fáze zrání kompostu (do doby prvního
přerovnání) vytékají ze zakládky kompostové výluhy s vysokým obsahem dusíku. V případě
kompostových lůžek zhotovených z drnů, absorbuje výluhy zemina zakládky. V ostatních
případech je nutné instalovat sběrné nádoby, kde může být výluh zachycen a následně
aplikován zpět na kompostovanou hmotu (během prvního roku zrání), v dalších letech se
může zčásti aplikovat na povrch staršího kompostu.

Převrstvení kompostu: Probírá každý podzim (od počátku listopadu do prvních mrazů) a
jaro (po rozmrznutí zakládky, nejpozději do konce dubna, aby bylo umožněno její následné
nerušené využití jako případného líhniště plazů), celkem v pěti opakováních. Od druhého
převrstvení se z kompostované hmoty neuvolňují nebezpečné výluhy, proto není nutné
provádět práce na ochranné plachtě. Po třech letech od založení je kompost možné zpětně
aplikovat na funkčních plochách.

Zpětná aplikace kompostu na funkční plochu: Zralým kompostem jsou zlepšovány půdní
poměry funkčních ploch. Zpětná aplikace kompostu na pozemek se provádí na podzim
třetího roku od založení současně s pátým převrstvením, kdy je hmota umístěna kolem toku
v břehových pásech 1 m širokých, které na sebe směrem od toku postupně navazují.
Koncová linie funkční plochy s kompostovanou hmotou musí být v terénu vyznačena z
důvodu zachování kontinuity aplikace v následujícím roce. Po osmiletém cyklu lučního
managementu jsou zakládky zrušeny a jako kvalitní drnovka obohacená o stabilizovaný
vápník rozhozeny rovnoměrně na plochu.

66
Příloha 10 Zásady hospodaření v lesích v povodích s výskytem perlorodky říční

Zásady hospodaření v lesích a prevence havarijního znečištění
v povodích s výskytem perlorodky říční

Přes částečně rozdílné podmínky lze formulovat obecné zásady pro hospodaření
v povodích s výskytem perlorodky říční. Zásady jsou v příloze záchranného programu
zpracovány do podoby návrhů vzorových směrnic využitelných pro plány péče. Ve vzorových
směrnicích jsou uvedeny druhové skladby charakteristické pro povodí s výskytem perlorodky
ve vyšších nadmořských výškách a pro konkrétní lokality je nutné směrnice zejména v této
části upravit a přizpůsobit konkrétním podmínkám. Pro další typy lesa, pokud se v povodích
vyskytují, budou zpracovány další vhodné směrnice. V další části přílohy jsou uvedena
preventivní opatření a metody pro prevenci havarijního znečištění a nadměrné eroze.

Obecné směrnice jsou připraveny pro tři typické případy. První směrnice popisuje
zásady hospodaření s porosty dřevin na účelovém bezlesí, kde jde zejména o zachování
otevřeného mozaikového biotopu (č. 1). Druhá směrnice se věnuje smrkovým monokulturám
a postupy k jejich rozvolnění současně se zvýšením podílu melioračních dřevin (č. 2A). Třetí
směrnice pro porosty s převahou listnatých dřevin (č. 2B, v praxi často liniové olšiny a vrbiny
či olšiny na prameništích) směřuje k omezení zásahů do přirozeného vývoje porostů.

Číslo Kategorie Soubory lesních typů

směrnice lesa

les

1 zvláštního 6P, 6V, 6G, 7P, 7V, 7G

určení (32a)

Předpokládaná cílová druhová skladba dřevin

SLT Dřeviny v cílové druhové skladbě SLT Dřeviny v cílové druhové skladbě

(%) (%)

6P JD 5, SM 4, BK 1, BO, BR, OS 7P SM 8, JD 2, BK, BO, KL, BR

6V JD 4, SM 3, BK 3, KL, JS, OLS 7V SM 7, JD 1, BK 1, KL 1, JS, BR,

6G SM 5, JD 4, OLS 1, BK, BO, BR 7G OLS

SM 8, JD 2, OLS, BO, BRP, JR

Porostní typ

ÚČELOVÉ BEZLESÍ

Základní rozhodnutí
Hospodářský způsob (forma)
výběrný

Obmýtí Obnovní doba
fyzický věk nepřetržitá

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
Trvalá bezlesí – podmáčená luční společenstva a prameniště s řídce rozmístěnými
jednotlivými stromy a skupinkami listnatých i jehličnatých dřevin, různověké porosty
nejvýše na 20 % plochy.
Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií
Převážně jen přirozená obnova, uměle jen výjimečně dosadba listnáčů v případě potřeby.
Trvalé odstraňování dřevin, které stíní prameniště a malé vodní toky od jihu a jihozápadu.
Jednotlivým výběrem udržovat rozvolněný zápoj.
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin
při obnově porostu
Lokality bezlesí nezalesňovat a neodvodňovat

Dřeviny uplatňované při zalesnění za použití umělé obnovy

67
Příloha 10 Zásady hospodaření v lesích v povodích s výskytem perlorodky říční

SLT druh dřeviny komentář k způsobu použití dřeviny při umělé obnově

OLS, VR, BR, BRP, umělá obnova jen zcela výjimečně
JS, KL

Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených
technologií

Bez nutnosti péče, průběžná redukce počtu jedinců tak, aby nedošlo k zarůstání plochy
bezlesí dřevinami, zejména pak zamezit zastínění vlásečnicových toků na prameništích.
Skácené stromy odstraňovat.
Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií

Výsadby listnáčů chránit před poškozování zvěří.

Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií

Jen výjimečně v případě potřeby.
Poznámka

Veškeré činnosti provádět tak, aby nedošlo k narušení půdního povrchu (nejlépe v období
sucha nebo mrazu), případné poškození ihned sanovat tak, aby se zabránilo povrchovým
splachům a erozi.

Číslo Kategorie Soubory lesních typů

směrnice lesa

les

2A,B zvláštního 6K, 6O, 6P, 6V, 6G, 6S, 7O, 7P, 7V, 7G

určení (32a)

Předpokládaná cílová druhová skladba dřevin

SLT Dřeviny v cílové druhové SLT Dřeviny v cílové druhové skladbě

skladbě (%) (%)

6K SM 4, BK 4, JD 2, BO, JR 7O SM 7, JD 3, BK, BO, KL, BR

6O JD 5, SM 3, BK 2, OLL/OLS, OS 7P SM 8, JD 2, BK, BO, KL, BR

6P JD 5, SM 4, BK 1, BO, BR, OS 7V SM 7, JD 1, BK 1, KL 1, JS, BR, OLS

6V JD 4, SM 3, BK 3, KL, JS, OLS 7G SM 8, JD 2, OLS, BO, BRP, JR

6G SM 5, JD 4, OLL/OLS 1, BK, BO,

6S BR

BK 4, JD 3, SM 3, LP, JR

Porostní typ A Porostní typ B

Porosty smrkové Porosty listnaté a smíšené

Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma)
Hospodářský způsob (forma) podrostní, výběrný
podrostní, násečný, výběrný

Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba
120, nepřetržité 40 - nepřetržitá 120, nepřetržité 40 - nepřetržitá

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
stabilita porostů, zvýšení podílu přirozená druhová i věková skladba
melioračních a zpevňujících dřevin (MZD)

Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií

malé obnovní prvky, jednotlivý a skupinový jednotlivý i skupinový výběr, kolem vodotečí a
výběr, kolem vodotečí a pramenišť pramenišť udržovat volný zápoj a světliny
udržovat volný zápoj a světliny
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při
obnově porostu

68
Příloha 10 Zásady hospodaření v lesích v povodích s výskytem perlorodky říční

maximální využití přirozené obnovy, pouze přirozená obnova, zalesňování jen

podpora a vnášení JD, KL, JS a BK (min. zcela výjimečně

podíl 10 %)

Dřeviny uplatňované při zalesnění za použití umělé obnovy

SLT druh komentář ke způsobu použití dřeviny při

dřeviny umělé obnově

6K, 6O, 6P, 6V,7O, 7P, JD, BK, KL výsadby do obnovních prvků na vhodná
7V,6G, 7G JS, OLS, stanoviště
OLL

Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených

technologií

Důraz na přirozenou druhovou skladbu a na zvýšení stability porostu trvalým uvolňováním

perspektivních jedinců cílových dřevin, u smrku podpora vzniku hustých, dlouhých korun.

Porosty podél vodotečí a na prameništích prosvětlovat. Skácené stromy odstraňovat,

neponechávat dřevní hmotu ve vodotečích.

Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií

Ochrana výsadeb jedle a listnáčů proti zvěři, použití chemických prostředků vzhledem

k nutné ochraně vody omezeno na mechanicky působící repelenty nebo přípravky

s atestem neškodnosti pro juvenilní jedince druhu Margaritifera margaritifera.

Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií

Zlomy a vývraty atraktivní pro kůrovce zpracovávat, v případě napadení podkorním

hmyzem provést nezbytnou asanaci. Veškeré těžební zásahy provádět mimo vegetační

období, při zámrzu. Moto-manuální těžba, soustřeďování: kůň – lanovka. Souše a vývraty

na dopravně nepřístupných místech ponechávat (dřevní hmotu z vodotečí však vyklízet).

Poznámka

Ochrana výsadeb jedle a listnáčů proti zvěři, použití chemických prostředků vzhledem

k nutné ochraně vody omezeno na mechanicky působící repelenty nebo přípravky

s atestem neškodnosti pro juvenilní jedince druhu Margaritifera margaritifera.

Další metody a zásady hospodaření a provádění stavebních a
těžebních prací

Meliorace a údržba odvodňovacích stok
Vytvořením příliš hluboké a otevřené stoky s lichoběžníkovým příčným profilem může

vést při vyšších srážkových úhrnech k silné erozi a zákalům. Může docházet k nevratným
procesům v podobě výrazného prohlubování stoky a změnám vodního režimu. U stávajících
narušených stok je možné provést stabilizaci kamennou rovnaninou, dřevěnou palisádou s
vysypáním kamenivem nebo haťováním. Dochází-li k nežádoucímu zahlubování nebo erozi
dna stok, je možné provést zpevnění dna položením „koberců vodních rostlin“ (submerzní,
příp. emerzní rostliny – např. řeřišnice, ptačinec, hvězdoš), které velmi rychle přerůstají dno
a velmi účinně brání zahlubování toku či snížit sklon břehů jejich rozhrnutím do stran.

Skládkování dřeva
Skládkováním dřeva na podmáčených plochách může docházet k vyluhování

škodlivin, např. fenolů a rozpuštěného organického uhlíku.
Musí být zajištěno, aby dřevo neleželo ve vodě, a to ani dočasně. Podmínka se

vztahuje na veškerou dřevní hmotu, tj. kmeny, části kmenů, větve i kůru v místě dočasného
skládkování.

69
Příloha 10 Zásady hospodaření v lesích v povodích s výskytem perlorodky říční

Stavební úpravy
Používání betonových směsí je spojeno s rizikem intenzivního vyplavování

vápenných iontů, které může mít za následek extrémní překročení limitních hodnot
konduktivity, stanovených pro dané ZCHÚ zřizovacími předpisy.

Udržování dopravních tras
Dopravní trasy pro přibližování dřeva je nutné neodvodňovat do vodotečí, ale do

zásaku v porostu. Zásak zajišťuje odvedení vody do porostu, kde dochází k sedimentaci
unášených částic a voda je tak přirozeně čištěna.

Použití štěrku z granulitu se již osvědčilo při stabilizaci povrchu dopravních tras. Štěrk
účinně a s dlouhodobým efektem vyrovnává terénní nerovnosti v linii dopravní trasy, působí
jako filtr pro stékající vodu a zabraňuje zadržování vody v dopravní trase.

Negativní vliv projíždění vodní toků a jejich přítoků na nezpevněných místech spočívá
v tvorbě zákalu, a to buď přímo při přejezdech, nebo nepřímo při přerušení vodních toků a
jejich přítoků a jejím následném „stržení“ do dopravní trasy. Zde pak dochází k splavování
materiálu z obnaženého povrchu dopravní trasy do hlavních vodních toků. Současně
dochází také k vyplavování zakalených louží, vzniklých na nezpevněných dopravních trasách
přejezdy. Dále může docházet k vyplavování výluhů, které jsou produktem rozkladných
procesů, probíhajících v zamokřených prohlubních s dřevní hmotou.

Prameniště – nezamrzavé helokrény
Prameniště zásobují říční síť vodou a nepřetržitě komunikují prostřednictvím

pramenných stružek s říční sítí. Poškozené prameniště tak může být zdrojem zákalu a
výluhů podobně jako zamokřená prohlubeň s dřevní hmotou na dopravní trase. Prameniště
jsou také místy, kde dochází k tvorbě potravy perlorodek. Významná jsou zejména
prameniště typu helokrén, která v zimě nezamrzají. Díky přítomnosti specifické vegetace a
fauny zde dochází k produkci kvalitního organogenního detritu. Poškozením pramenišť tedy
může dojít k narušení potravního zásobení toku s negativním dopadem zejména na juvenilní
stádia perlorodek.

V ochranném pásmu ZCHÚ s výskytem perlorodky říční nebo částech vlastního
území ZCHÚ se nacházejí také dočasně podmáčené plochy (periodická prameniště), jejichž
spojení s říční sítí ovlivňují aktuální srážkové poměry v povodí. Na rozdíl od permanentních
pramenišť, tyto podmáčené plochy v zimě většinou zamrzají a v suchých částech roku
mohou vysychat. V srážkově vydatných obdobích roku komunikují tyto podmáčené plochy
prostřednictvím periodických vodotečí s říční sítí a v případě poškození mohou být také
zdrojem zákalů a výluhů z potěžebních zbytků.

Znečišťování vodotečí ostatními polutanty
Perlorodka říční preferuje oligotrofní povodí, kde vody obsahují velmi málo

rozpuštěných minerálních živin, takže se v nich vodní vegetace rozvíjí pouze v malé míře.
Zvýšení úživnosti toku je provázeno změnami ve struktuře přírodních společenstev toku s
negativním dopadem na perlorodku. Např. splachy popela z velkých spálenišť po likvidaci
klestí z lesních těžeb jsou jedním z mnoha faktorů, jež mohou ovlivňovat kvalitu biotopu
perlorodky. Jeho nebezpečí spočívá zejména v kumulaci s ostatními negativními vlivy.
Rozptýlení popela do bylinného porostu je vhodným opatřením, neboť půda s vegetací je
schopná vázat a využít živiny a zabránit tak jejich přímému transportu do vodního prostředí.
Čím dále od toku je toto opatření realizováno, tím je účinnější.

Textová podoba smlouvy Smlouva č. 7320055: Realizace bioindikačních testů perlorodka říční

Příloha PRILOHA_3.PDF