Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál smlouvy stáhnete odsud
V Praze dne 25. října 2018
č. j.: SPH 2279/2018
Závazné stanovisko
Kanceláře prezidenta republiky – Odboru památkové péče
k projektové dokumentaci ve stupni pro provádění stavby: „Vikárka – stavební úpravy
objektu“ na Pražském hradě.
Kancelář prezidenta republiky – Odbor památkové péče, příslušná podle § 2 vládního nařízení
č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, vydává na základě § 14 odst. 3 zákona č.
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve spojení s § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
jako dotčený orgán pro řízení vedené stavebním úřadem toto závazné stanovisko:
Správa Pražského hradu, příspěvková organizace, příslušná hospodařit s majetkem tvořícím
areál Pražského hradu, předložila podle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. žádost č. j.: SPH
2279/2018 ze dne 14. září 2018 o závazné stanovisko k projektové dokumentaci „Vikárka –
stavební úpravy objektu“ ve stupni pro provedení stavby. Projektovou dokumentaci zpracovala
projekční kancelář Masák & Partner s.r.o. v srpnu 2018.
Předmětem projektové dokumentace je komplexní památková rekonstrukce souboru
objektů, souhrnně označovaných jako Vikárka. Stavební práce zahrnou kompletní výměnu
technického a technologického vybavení komplexu domů ve Vikářské ulici. Vzhledem k
nynějšímu stavu objektu lze rekonstrukci provést zcela bez zásahů do stavebně historické
podstaty objektu s využitím stávajících tras a instalačních možností, jak bylo projektanty z větší
části i ověřeno. Na tuto podstatnou okolnost byl od počátku kladen zásadní důraz, neboť
komplex Vikárky v sobě skrývá zbytky románské zástavby areálu (hradba, ambit kláštera atd.)
a zahrnuje všechny historické stavební etapy. Vzhledem k drobným změnám funkčního
schématu objektu, bude zrušeno vnitřní novodobé schodiště v traktu podél Vikářské ulice,
propojující přízemí s částečně suterénní partií tzv. „vinárny pana Broučka“. Tato změna vychází
ze zadání investora a řeší posílení zázemí v úrovni Slévárny.
Z architektonického hlediska projekt předpokládá výměnu stávajících, převážně
funkčně nevyhovujících oken a soudobých dveří za nové s historizujícím členěním. Také je
plánováno nahrazení poněkud mohutných průběžných nástupních ramp ve Vikářské ulici
subtilnějšími schodišti, kolmými na fasády. V tomto případě je nutná úzká spolupráce
s Archeologickým ústavem AVČR, oddělení Pražský hrad, při realizaci a ochraně
archeologických terénů a situací do kterých nesmí být nijak zasaženo. Celkový záměr
architektonického řešení je přiblížit podobu komplexu domů stavu ve druhé polovině 19. století.
Mimo jiné záměrem úprav bude i výraznější barevné odlišení fasád jednotlivých domů, dnes
spojených v poměrně hmotnou, minimálně členěnou, fasádu v linii severní strany Vikářské
ulice. Obdobně je 19. stoletím inspirováno architektonické či designové řešení interiérů
objektu, dnes poměrně rasantně rekonstruovaných a funkčně propojených v jeden komplex.
V minulém století byla generální rekonstrukce taktéž vedena historizujícím směrem, a to
s přihlédnutím k převažující renesanční hmotě nadzemních partií domů. V interiérech Vikárky
ovšem došlo ke kompletnímu propojení jednotlivých objektů s upřednostněním funkce
velkokapacitního restauračního zařízení. Úpravy, především architektonické řešení jižního
průčelí, zvláště potom ve výplních stavebních otvorů, se nyní v projektové dokumentaci
naopak inspirují stavem před poněkud necitlivou úpravou pod vedením SÚRPMO, rámcově
vychází z dokumentace z 2/2 19. století. Využití objektu zůstává nezměněno a reaguje na
soudobé standardní požadavky užívání bez zásadních dopadů na historické hmoty a konstrukce.
Je možno konstatovat, že kvalitně provedená úprava objektu Vikárky podle předložené
dokumentace pro provedení stavby může přinést nové a vítané kvality domům, jejich interiérům
i parteru Vikářské ulice.
Kancelář prezidenta republiky – Odbor památkové péče žádost posoudil z hlediska
zájmů státní památkové péče na ochraně Pražského hradu, který je, včetně jeho areálu,
nařízením vlády č. 147/1999 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních
památek za národní kulturní památky, prohlášen za národní kulturní památku, a stanoví:
- projektová dokumentace ve stupni pro provádění stavby: „Vikárka – stavební úpravy
objektu“ na Pražském hradě je přípustná při dodržení následujících doplňujících
podmínek:
Přestože navržená památková rekonstrukce objektu Vikárky a Slévárny se dotýká
restaurování pouze v relativně malém, ale nezanedbatelném rozsahu, je základním požadavkem
realizace účast restaurátorů odpovídající kvalifikace, uměleckých řemeslníků a všeobecně
odborných řemesel s dlouhodobou praxí na obnově historických a především památkově
chráněných objektech. Ne všechny práce je třeba provádět přímo za účasti restaurátora, ale ten
by měl vždy převzít minimálně supervizi nad uměleckořemeslnou koncepcí a správnými
technologickými postupy jednotlivých kroků zásahů odpovídajícím standardům památkové
obnovy, ustanovením tohoto stanoviska a projektové dokumentace.
V rámci zásahu bude restaurována řada fragmentů kamenného opukového zdiva např.
románské hradby, zdiva ambitu kláštera při kostele pražském. V interiérech je též několik
kleneb (režných i omítaných) s relativně původní úpravou povrchu a přinejmenším bude třeba
provést revize, čištění, sjednocení a konzervaci. Při deinstalaci stávajících sítí a rozvodů je
asistence restaurátora nezbytná, resp. je podmínkou. Z malířských a štukatérských prací jde o
historické povrchy presentované, ale nelze vyloučit ani nové nálezy. V exteriéru bude
restaurován pozůstatek nápisu s označením Vikářské ulice (Vikariats Gasse), který bude
doplněn a prezentován. V případě fragmentu renesanční fasády bude rozhodnuto o jeho
presentaci či překrytí po průzkumu z lešení. Poněkud neobvyklou položkou rekonstrukce bude
restaurování a obnovení funkce Plastiky s časoměrem z roku 1982, která je umístěna v
Severním parkánu při Prašné věži.
Předpokládáme tedy přímou účast a dozor restaurátorů, držitelů následujících povolení
Ministerstva kultury ČR v oboru restaurování kamene (např. v rozsahu restaurování
nepolychromovaných uměleckých či uměleckořemeslných děl z kamene), uměleckořemeslné
malby (např. v rozsahu restaurování uměleckořemeslných nástěnných maleb) a restaurování
prací ze štuku (např. v rozsahu uměleckořemeslných děl ze štuku). V případě kovu (např. v
rozsahu restaurování uměleckořemeslných kovářských, zámečnických prací a případně prací
z litiny) či prací truhlářských (např. v rozsahu uměleckořemeslných truhlářských prací).
V případě truhlářských prací doporučujeme supervizi restaurátora především s ohledem na
striktní požadavek projektové dokumentace na dodržování tradičních uměleckořemeslných
postupů.
Některá umělecká řemesla či řemesla obecně, nebývají v soudobé praxi zahrnuta
mezi samostatné restaurátorské disciplíny, a tudíž je třeba požadovat v jejich případě vysokou
odbornost a zkušenosti s obnovou architektonicky a památkově hodnotných staveb. V případě
stavby dotčené předloženou projektovou dokumentací se to týká především provedení
štukatérských a natěračských, tesařských, klempířských a pokrývačských prací.
Vzhledem k rozsahu a komplexnosti opravy dochází k prolínání umělecko-řemeslných
prací se zásahy čistě restaurátorskými. Projektová dokumentace jednotlivé disciplíny sice
rozlišuje, nicméně jednotlivé práce na sebe budou úzce navazovat. Je proto třeba, aby odborným
garantem byl vždy restaurátor s odpovídající kvalifikací a zkušeností.
Ke všem restaurátorským zásahům budou v předstihu vypracovány standardní
restaurátorské záměry, které budou předloženy ke schválení Odboru památkové péče Kanceláře
prezidenta republiky. Po skončení prací vypracují restaurátoři standardní restaurátorské zprávy.
Obdobně bude zhotovitelem zpracován stručný technologický postup všech prací
s podrobným popisem navržených materiálů a technologií (v souladu se závazným
stanoviskem a PD). Technologický postup bude předložen ke schválení zástupci investora,
projektantovi a zástupci Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.
Vzhledem k rozsahu zásahu nebude snadné zvolit ideální koordinaci a souslednost
postupu prací. Z termínových důvodů je pro úspěšnou realizaci obnovy památkových objektů
ve Vikářské ulici zvolit vhodné roční období. Pro práce na plášti objektů lze akceptovat pouze
období od jarního po podzimní klimatický gradient. Řada uměleckořemeslných prací, které
bude třeba provádět na místě, vyžaduje především z technologických důvodů dostatek času a
bezprašné prostředí.
Po převzetí staveniště je žádoucí nejprve odstranit dožilé novodobé vybavovací
předměty, keramické obklady, PVC. Následovat bude opatrné oškrábání (nejlépe za mokra) a
pečlivé odmytí novodobých výmaleb. Předpokládáme umytí teplou vodou s použitím vhodných
detergentů (mýdla apod.). Tento postup umožní zmapování stávajících tras rozvodů. Jejich
zazdívky je možno s největší opatrností postupně vybourávat (od koncových prvků, krabic a
vypínačů). Při vybourávání je vyloučeno stávající trasy rozšiřovat, nesmí dojít k zásahu
do historického zdiva či uvolnění historických omítek. Práce budou prováděny pod
dohledem restaurátora odpovědného za štukové povrchy, jehož hlavním úkolem bude zajistit
správný a opatrný postup v památkově chráněném objektu a za konzultací se zástupci Odboru
památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.
Všechny části projektu týkající se nově navržených instalací – nových rozvodů,
zařizovacích předmětů spojených se stavbou apod. - budou zhotovitelem a projektantem
definitivně upřesněny po otevření stávajících tras. Nové instalace využijí přednostně stávající
existující trasy. Pokud by tyto nepostačovaly, je možné nové trasy zřídit především v zásypu či
dutinách (prostor mezi stropem a podlahou v př. 1. patra) rozebíraných podlah a komínech.
Případné rozšíření či upravení trasy bude posuzováno jednotlivě případ od případu a
musí být před samotnou realizací odsouhlaseno. Variantně lze použít přístavbu tenké
příčky či zesílení stěny, do které je možno rozvody instalovat a zařizovací předměty kotvit.
Materiály a omítky obecně
Celý povrch omítek, který bude ponechán, je třeba šetrně a pečlivě umýt čistou vodou
(teplou, případně s vhodnými detergenty) v exteriéru i pod mírným tlakem (ideálně horkou
vodou, či kombinací páry a vody). Tlak vody nesmí poškodit povrch ponechávaných omítek
(např. vyřezáním trajektorií trysky apod.). V exteriéru je třeba vodu z lešení třeba svádět mimo
stavbu (např. přes odkalovací nádrže). Partie štukové a malířské výzdoby je třeba pečlivě
ochránit před běžným mytím; nejlépe přelepem ochrannou folií. Po umytí budou opatrně
odstraněny soklové partie a novodobé prvky fasád v rozsahu určeném po prohlídce v návaznosti
na PD. V předstihu budou provedeny sondy skladby (předpokládáme více vrstev plentování).
Po odstranění degradované omítky a ručním přebroušení vápenných nátěrů budou
provedeny lokální opravy případných destruovaných míst a trhlin. Ve většině případů budou
trhliny pouze pečlivě injektovány a zatřeny vápennou kaší, která bude případně nastavena
mramorovou či opukovou moučkou. Starší vysprávky na cementové bázi budou odstraněny a
nahrazeny odpovídajícím a schváleným materiálem na vápenné bázi. Dutiny budou injektovány
plněnou vápennou kaší (případně ztuženy nosnými můstky). Jemnější trhliny v omítce nebudou
proškrabávány, ale pouze pečlivě vypláchnuty vodou a zatmeleny vápenným, případně
plněným injektem. Pro injektáže případně odloučených ploch bude použit vhodný materiál na
vápenné bázi s odpovídajícím plnivem (mramorová moučka, opukový prach, čistý křemičitý
prach a případně siloxan - křemíkové saze - pro zvýšení zatékavosti). Lze ovšem použít i
osvědčené výrobky (např. VAPO injekt, Terako injekt). Organokřemičité přípravky je možno
použít též, ale je třeba volit varianty vhodnější pro zpevňování omítkových ploch (např. Porosil
ZTS apod.).
V určitém rozsahu bude třeba doplnit jádrovou omítku, do níž bude použit hrubší písek
(zrnitost bude odpovídat tloušťce vrstvy – modelově tloušťce omítky 10mm odpovídá zrnitost
písku do aspoň 4mm). Preferovanou možností je míchání malty na stavbě. Jako vápenné pojivo
lze použít pouze osvědčené materiály (např. ložisko Mokrá – je mírně hydraulické) – nejlépe
předem našlehanou kaši z vápenného hydrátu (hydroxid vápenatý Ca (OH)2). Ideální je uleželé
vápno dobré kvality a stáří (např. Velké Bílovice). Použití hydraulických příměsí je povoleno,
ale příměs musí tvořit 1 až max. 10% z celku směsi (příklady příměsí: pucolánové a
technopucolánové složky, trasy, případně kvalitní čerstvý bílý cement). Šedý portlandský
cement je zcela vyloučen (zvláště pro nevhodnou barevnost základu omítky a empiricky
známou chemickou nekompatibilitu např. s opukovým či pískovcovým zdivem). V případě
potřeby (specifického požadavku) lze použít i románský cement (jako samostatné pojivo).
Používat lze samozřejmě i přírodní hydraulické vápno (NHL-NL). Všechny složky v případě
pochyb budou konzultovány s vybraným technologem a případně i s chemikem, kteří vyloučí
možné pochybení a pomohou s optimalizací směsi.
Bude-li zvažováno použití průmyslově vyráběné vápenné maltové směsi, je třeba dbát
na její kvalitu, pojivo a zrnitost. V úvahu je třeba brát dlouhodobé zkušenosti s takovým
materiálem, především v areálu Pražského hradu (např. standard: jádro – Bayosan HR 811 se
zrnitostí 4mm; vhodný pro extrémně namáhané povrchy vlhkostí a solemi (nebo třeba Tubag
NHL-P nwa, 8mm), menší opravy méně namáhaných povrchů např. Bayosan RK 39 se zrnitostí
2,2mm, nesmí být použit v soklových partiích. Svrchní štuk bude jemný, pečlivě utažený
dřevem (ideálně dubové či bukové hladítko) tak, aby odpovídal kvalitou povrchu původním
omítkám (např. Hasit 162, Tubag TKFP – v interiéru pochopitelně ručně přebroušených). Pro
významnější trhliny je možno použít materiály jako např. Bayosan multiContact 55 W plněný
polypropylenovými pásky, ty pochopitelně lze použít i do ručně míchaných omítek v případě
specifické potřeby za dodržení správného technologického postupu (pásky je třeba předem
rozmíchat ve vodě). Uvedené příklady materiálů jsou kvalitativním standardem.
Je důležité, aby na opravě pracovali pouze zkušení pracovníci, nejlépe odborní štukatéři
a řemeslníci. Při opravě štuků je třeba dbát na správný technologický postup (např. řádné
namočení stávající omítky/zdiva a následné zakrápění nové omítky, aby nezprahla). Ze zásady
bude dbáno na návaznost denních dílů, vznik tzv. patrování (chybná povrchová návaznost
denních dílů) je nepřípustné. Omítky dobrého složení není třeba štukovat jako celek, ale pouze
destruovaná místa. Savost podkladu jednoznačně sjednotí bílý vápenný podnátěr. Dle
předpokladu PD budou v severních partiích prováděny rozsáhlejší výměny omítkových vrstev.
Zde bude na základě vzorku zváženo právě použití probarvených omítek na závěr sjednocených
v lazurách vápenným mlékem. Technologie bude upřesněna v rámci vzorkování. Technologie
a postup bude upřesněn v rámci realizace i v návaznosti na revidované restaurátorské práce.
Zvláštní pozornost bude věnována členění fasád, jako jsou šambrány apod. Důraz bude
kladen na obnovení všech ostrých hran a linií, které jsou pro členění fasád důležité. Tam, kde
PD (např. v soklové partii) počítá s využitím moderních hydroizolačních stěrek, bude vždy
historické zdivo separováno ochrannou vrstvou vápenné omítky.
Obecně lze konstatovat, že všechny nevyhovující omítky (exteriér i interiér), zvláště
materiály na bázi portlandského cementu budou odstraněny. Odstranění je nutné zejména
v soklových partiích buď dle určení projektem či 120-140 cm od terénu. Posouzení souvisí i
s posouzením vzlínající vlhkosti. PD počítá s větším rozsahem odstraňování novodobých
omítek, k čemuž není připomínek, ale doporučujeme konečný rozsah posoudit až po ohledání.
Jsou-li omítky vyhovující, stavbě neškodí nebo by to mohlo znamenat destruktivní zásah do
zdiva je možno zvážit jejich ponechání např. s povrchovou úpravou.
Případné přizdívky pro trasy či instalaci vybavovacích předmětů budou cihelné, ale
nevylučujeme pro takový případ ani bloky moderních tvárnic, resp. pórobetonových příčkovek
spojených soudobými tmely. Základním požadavkem je separování historických povrchů
a zdiva od novodobých materiálů (pokud nejde o materiály na bázi vápna). Tzn., pokud
bude historické zdivo či povrch třeba dle PD upravit např. obkladem, hydroizolační stěrkou
apod., bude vždy nejprve opatřeno vrstvou čistě vápenné omítky zpracované v kvalitní povrch
vyhovující dalším technologickým krokům. Navíc tato mezivrstva může pro některá technická
řešení přispět k optimalizaci nerovnosti zdiva.
Vápenné nátěry fasád a výmalby interiéru
Finální úprava fasád bude provedena vápenným lazurním nátěrem. Vyzrálý nový i
„historický“ štuk bude opatřen bílým vápenným podnátěrem (např. Aqua Bárta Porokalk).
Barva se do povrchu vtírá, aby mechanický účinek vlasu nástroje vtíral materiál do pórů
podkladu. Optimálním nástrojem je malířská štětka ve stavu, kdy je obvykle již vyřazována,
tedy se silně obroušeným vlasem (4 – 6 cm, poměrně vhodná a osvědčená je kulatá malířská
štětka Spokar C4, vlas lze také zastřihnout a přibrousit). Podklad je ideální nanášet
jednosměrnými tahy vertikálně (případně horizontálně). Pro svrchní nátěr se naopak osvědčil
krouživý pohyb štětkou, kdy stopa nástroje po zaschnutí může připomínat práci s plstěným
hladítkem. Nesmí docházet k překrytí nátěru tzv. zpětnými tahy. Vždy je třeba natřít uzavřený
segment plochy fasády jednoznačně oddělený architektonickým členěním. S vápenným
nátěrem nelze končit v ploše, protože každé napojení je vždy vidět. Nezbytné je dodržovat
klimatické podmínky – teploty od +12 do + 25o C a hotový nátěr ještě vlhčit vodou – osvědčilo
se minimálně dvakrát po 8 hodinách (v dotčené partii je třeba předpokládat poněkud specifické
klima, které je dle zkušeností převážně příznivé). Zejména bude dbáno na rukopis, který je u
lazurního vápenného nátěru zvláště důležitý a vyžaduje velice zkušeného natěrače.
Možnou variantou je též klasická vápenná barva bez zušlechťujících příměsí. Tu však
v současné době jsou schopni prakticky provést pouze restaurátoři s dostatečnou zkušeností.
Jde o vícevrstvý lazurní nátěr s vysokými nároky na provádění, barvocit a zručnost (kresbu stop
štětky).
Totéž platí pro nátěry a lazury míchané v rámci realizace interiéru (namíchané přímo
zhotovitelem na stavbě). V zásadě lze uvažovat o hlinkové výmalbě, vápenné výmalbě či
provedení vícevrstvých lazur vápenným mlékem. Pro technické a provozní prostory lze použít
běžný osvědčený nátěr (např. Primalex Standard a Plus v poměru 1:1, případně tónovaný).
Barevnost a způsob provedení bude definitivně určen zástupci oboru a architekty
projekční kanceláře v rámci prováděné opravy s využitím restaurátorských a především
doplňujících průzkumů.
Truhlářské práce
Objekty Vikárky budou opatřeny jednoduchými okny s křídly otvíranými vně a do
interiéru. Vnější okna tak podléhají poměrně zásadním klimatickým vlivům, proto
doporučujeme, jak zohledňuje i PD, aby byla provedena z dubu. Stejně tak je třeba pečlivě
dořešit deštění proti zatékání. Nové truhlářské výrobky budou vyrobeny dle zásad klasického
řemesla ve vysoké kvalitě (nikoliv standardizované typy).
Pro povrchové úpravy všech truhlářských výrobků minimálně doporučujeme v souladu
s platným závazným památkovým stanoviskem ze dne 16. června 2016 k systematické údržbě
oken a dveří (SPH 1467/2016) zvolit olejové fermežové barvy (tedy např. Ottosson Linoljefärg
či Barvy Laky Teluria O2025 apod.). Přesný odstín bude definitivně určen ve spolupráci
s odpovědným restaurátorem a projektantem na základě předložených vzorků.
Pro povrchové úpravy dřevěných výrobků či podlah prezentovaných v lazurním
provedení budou použity vhodné a osvědčené oleje. Je možno použít např. belgické oleje
Woodprotector CIRANOVA, Borma Decking Oil (Danish Oil), Bona Deck Oil, oleje Osmo,
případně i jiné s odpovídající kvalitou a dobrou referencí. Definitivní určení materiálu musí
vycházet z technologických konzultací i záruk poskytovaných výrobcem. Povrch dřeva
doporučujeme po vyschnutí olejů zavoskovat (opět v souladu s technologickým postupem
výrobce).
U nových výrobků je povrchová úprava určena projektovou dokumentací a
podléhá komisionálnímu schválení projektantem, zástupci oboru a investora.
Kovářské a zámečnické práce
Převážná část výrobků z kovu je navržená jako slohový novotvar dle návrhu architekta.
Na základě dlouholetých zkušeností doporučujeme i u těchto nových výrobků dodržet tradiční
skladbu nátěrových vrstev. Jako základní nátěr bude tedy použit suřík rozmíchaný ve fermeži.
Svrchní nátěr se provede grafitem rozmíchaným dle standardní technologie ve fermeži (bez
sušidel). Každý typ nátěru (základní i svrchní) bude proveden minimálně ve dvou vrstvách. Je
třeba dbát na dodržování technologických pauz; nepovažujeme za vhodné, aby byla prováděna
mezivrstva (např. syntetický nátěr s příměsí grafitu) nebo přimíchávána sušidla
(nedoporučujeme příměs kobaltového prášku).
Nově navržené zámečnické práce a jejich povrchové úpravy budou provedeny dle
projektu. Barevnost a typologie povrchových úprav bude schválena komisionálně na základě
předložených vzorků. Vzhledem ke specifickým požadavkům bude kladen důraz na detailní a
čisté provedení. Nové kování bude plnohodnotnými replikami navržených rozměrů, provedeny
jako cizelované odlitky z mosazi (např. slévárna Nosek) či kované z oceli. Nepřipadá v úvahu
náhrada jen historizujícím typem z lehkých slitin, případně jen pokoveným. Obecně pro
zámečnické výrobky z mosazi (kliky, štítky, olivy, závěsy, zástrče apod.) předpokládáme
použití plných odlitků či zámečnických a kovářských výrobků. Spojovací materiál (šroubky,
vruty apod.) bude odpovídajícího typu a materiálu (např. šroubky se zapuštěnou či čočkovou
hlavou, ale vždy s rovnou drážkou v provedení mosaz, bronz – zcela vyloučeny jsou křížové,
hvězdičkové či jiné moderní typy).
Vyleštěný povrch lze z důvodu dlouhodobější ochrany opatřit ochrannou vrstvou,
ideálně lakem Paraloid B72 v xylenu či nitrocelulózovým zaponovým lakem. Případně je
možno povrch prvků převoskovat (včelí vosk rozpuštěný v benzínu či Revax 30, KRNB aj.) a
poté přeleštit středně tvrdým kartáčem (obdobný jako obuvnický) – tento způsob ovšem
vyžaduje striktní pravidelnou údržbu. Tato finální úprava bude konzultována se zhotovitelem.
Tesařské práce a opravy krovu
Opravy historických krovů budou menšího rozsahu. Tesařské opravy krovu může
provádět pouze tesař - specialista na historické krovy. Práce budou postupovat dle projektu. Pro
zpracování případných výměn a doplňků (pozednice atd.) předpokládáme vysokou přesnost a
preciznost (styk prvků zcela bez mezery). Pokud budou prováděny výměny či protézy,
předpokládáme samosvorné šikmé pláty (není třeba u pozednice), kolíkované a lepené.
Všechny postupy a řešení budou předem schváleny. V případě potřeby bude přizván statik –
odborník na historické krovy. Materiál bude použit nový s odpovídající povrchovou úpravou
(např. zestaření apod.). Historický materiál z deponie trámů PH nebude použit, protože jde spíše
o utilitární krov.
Klempířské práce
Veškeré stávající klempířské prvky budou pečlivě prověřeny (stav, funkčnost a
životnost). Nedostatky budou opraveny, poškozené či nevyhovující kusy případně vyměněny.
Všechny železné kotvy dešťových svodů, bleskosvodů apod. budou nahrazeny měděnými
(pokud nejsou již nyní z nekorodujících materiálů). Pokud bude třeba provádět výměnu
některého pohledově exponovaného měděného prvku, bude jeho nové provedení v patinované
variantě, přizpůsobené barevnosti okolních klempířských prvků (černá patina: např. dodavatel
Dorapis s.r.o., zelená měděnka: ovšem lze jen předpatinovaný plech např. Luvata - Nordic green
- varianta odstínu vytvořená pro Královský letohrádek - nikoliv jen dle běžného vzorníku
Luvata). Důraz na zelenou patinu mědi bude kladen především na jižní fasádě. Nové klempířské
prvky na severní straně postačí patinovat do temných černohnědých odstínů, buď syrnými játry
či jiným adekvátním prostředkem. Postup je třeba posoudit podle aktuálního případu.
Pokud bude provedeno nové oplechování namáhaných partií olovem, pak olověným
plechem o tloušťce minimálně 2 mm (ideálně 3mm). Detaily kotvení budou upravovány podle
situace a stavu konkrétních míst. Plošně lze použít podtmelení syntetickou pryží či jiným
neutrálním (nekyselým) osvědčeným silikonovým tmelem.
Umělecká výzdoba
Na jižní fasádě Vikárky je pozůstatek nápisu s označením Vikářské ulice (Vikariats
Gasse). Ten bude třeba konzervovat, dočistit okolí a navrhnou vhodné doplnění resp. domalbu
nápisu, který je nyní spíše fragmentem. V areálu PH je obdobných nápisů několik, bude třeba
vycházet z jejich provedení (pravděpodobně jde o místopisné označení z poloviny či poslední
třetiny 19. století – pokud obsahuje český ekvivalent). Fragment malované renesanční rustiky
odhalené Karlem Fialou bude konzervován. O způsobu prezentace či zakrytí bude rozhodnuto
v rámci zhodnocení odpovědným restaurátorem. V úvahu připadá i separace např. japonským
papírem a omítnutí fragmentu.
V interiéru budou restaurovány všechny kamenné prvky, fragmenty románské hradby a
ostatních etap vývoje stavby. Dále restaurátorské práce zahrnou čištění původních omítek a
režně prezentovaných kleneb. Významný zásah vyžaduje partie ambitu románského kláštera,
která vyžaduje poměrně zásadní potřebu odsolení. Na základě prováděných prací bude zvážen
způsob další prezentace. V úvahu připadá i překrytí ochrannou omítkou či pačokem vhodného
složení. Rozhodnout lze až na základě úspěšnosti odsolení a stabilizace. V případě ostatních
fragmentů bude také zvážen způsob presentace, ale dříve předpokládané překrytí vápennou
maltou spíš nepovažujeme za ideální z důvodu ztráty informace a nevylučitelného
mechanického poškození v budoucnosti. Definitivní rozhodnutí o konečné úpravě lze učinit až
po konzervaci zdiva (pro opuku je obecně suché prostředí negativní).
V mnoha ohledech specifickým restaurátorským zásahem bude obnova uměleckého
díla sochaře Rudolfa Svobody umístěnému v severním parkánu naproti Prašné věži. Plastika s
časoměrem, byla realizována v roce 1982 z oceli a mědi. Její horizontální partie tvoří střechu
schodiště do suterénu Prašné věže. Ocelové partie si zachovaly nosnost, ale jsou zasaženy
vyšším stupněm koroze. Pasivace koroze může být z technologického hlediska poněkud
komplikovaná i s ohledem na samotné materiály, které za některých podmínek mohou tvořit
galvanický článek. Vnitřní konstrukce je ocelová, opláštěná měděným plechem s poměrně
slibně rozvinutou měděnkou. Prioritně by tento stav měl být zachován, ale technicky bude třeba
vyřešit vypodložení materiálem zabraňujícím vzniku galvanického článku. Vertikální partie
samotného časoměru je relativně v dobrém stavu, ale v současnosti jí chybí hodinový stroj,
který bude třeba doplnit ve spolupráci s hodinářem. Plastiku lze v jistém ohledu řadit
k ukázkám kinetického umění 70. a 80. let 20. století. Kinetická část je časoměrem či hodinami
(obdobná tématika jako u Radiohodin na Florenci, r. 1985), ale dílo rovněž plní stavebně
architektonickou úlohu ve smyslu zastřešení schodiště do suterénu Prašné věže.
V rámci zahájení prací bude provedena celková revize a upřesnění zadání spolu
s restaurátory dodavatele. Na základě upřesnění budou zpracovány standardní
restaurátorské záměry. K restaurátorským zásahů budou po prohlídce a projednání
postupu zpracovány standardní restaurátorské záměry, které budou předloženy odboru
ke schválení před zahájením prací.
Závěrečné ustanovení
Práce obecně budou probíhat pod dohledem pracovníků Odboru památkové péče
Kanceláře prezidenta republiky, kteří budou s dostatečným předstihem informováni o
veškerých změnách v postupu opravy. Všechny materiály a technologické postupy musí být
odpovědnými zástupci schváleny (minimálně zápisem do stavebního deníku). Detaily postupu
a technologií budou upřesňovány na místě, stejně jako používané materiály. U nových výrobků
bude schvalována výrobní dokumentace zpracovaná na základě PD. Každý výrobek bude
fyzicky vyvzorkován přímo na stavbě.
Na závěr bude dodavatelem zpracováno doporučení budoucí údržby. S tímto
doporučením budou seznámeni všichni dotčení pracovníci Správy Pražského hradu
odpovídající za údržbu objektu.
Odůvodnění:
Podle § 11 odst. 3 zákona o státní památkové péči vydávají příslušné orgány, v daném
případě stavební úřady, svá rozhodnutí, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče,
a jde-li o národní kulturní památky, jen na základě závazného stanoviska. Příslušným k vydání
tohoto stanoviska v případě Pražského hradu je na základě vládního nařízení č. 55/1954 Sb.
Kancelář prezidenta republiky. Podle § 44a odst. 3 zákona o státní památkové péči je závazné
stanovisko ve věci, o které je příslušný rozhodovat stavební úřad, úkonem učiněným dotčeným
orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem.
Správa Pražského hradu předložila podle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. žádost č. j.:
SPH 2279/2018 ze dne 14. září 2018 o závazné stanovisko k projektové dokumentaci „Vikárka
– stavební úpravy objektu“ ve stupni pro provedení stavby. Projektovou dokumentaci
zpracovala projekční kancelář Masák & Partner s.r.o. (HIP Ing. Michaela Beranová,
zodpovědný projektant Ing. arch. Jakub Masák, Ing. arch. Jaroslav Svěrek, Ing. arch. Petr
Němejc) v srpnu 2018.
Kancelář prezidenta republiky při posouzení žádosti a stanovení požadavků uvedených
ve výroku tohoto stanoviska vycházela z posouzení zásahů spojených se stavebními a
architektonickými úpravami objektů Vikárky a požadavků památkové péče obvyklých pro
realizaci památkové obnovy historického objektu, na které je v chráněném areálu Pražského
hradu třeba klást zvláštní důraz.
Toto závazné stanovisko vychází z § 14 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., podle něhož
v závazném stanovisku orgán státní památkové péče vyjádří, zda práce uvedené v žádosti o
závazné stanovisko jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné, a stanoví základní
podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést; základní podmínky musí vycházet
ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při
umožnění realizace zamýšleného záměru.
Poučení:
Proti tomuto závaznému stanovisku se nelze samostatně odvolat. Takové odvolání lze
podat až proti rozhodnutí, které bude na základě závazného stanoviska vydáno.
Vyřizuje:
Telefon:
ředitel Odboru památkové péče
Kancelář prezidenta republiky