Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace
Snadné přidání nového datasetu

Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2002_22_00311


Schůze 22/2002 15.10.2003

Téma Zahájení schůze

Martin Kocourek (Poslanec )

Počet slov: 2103

Délka projevu: 17 minut

        
Děkuji. Jinými slovy, tato neujasněnost je pro mne důkazem, že ministr financí ani premiér nemají v oblasti stavu a vývoje soustavy veřejných rozpočtů dlouhodobě jasný názor, a proto jejich názory považuji za nekompetentní. (Potlesk zprava). Teze třetí. Vláda je v oblasti rozpočtové neschopná, protože porušuje i svůj vlastní rozpočtový zákon či jí schválenou koncepci. Ze sešitu C Dokumentace ke státnímu rozpočtu na rok 2004, z tabulky č. 1 na straně 14 a 15 totiž jasně vyplývá, že nebudou dodrženy parametry jak vládní koalicí schváleného rozpočtu na rok 2003, tak ani vládní koalicí jeho dodatečně upravené parametry. Vláda tak překročí sněmovnou celkové upravené schválené výdaje o 2,6 miliardy Kč a celkový upravený deficit o 1,4 miliardy Kč. *** A to je jasné porušení základního finančního zákona země. V dalším vládním rozpočtovém dokumentu s názvem Střednědobý výhled státních rozpočtů na léta 2005-2006 se na straně 11 v předposledním odstavci větě třetí zase můžeme dočíst: "Tlak na zvýšení výdajového rámce se prosadil již v tomto roce při přípravě návrhu státního rozpočtu na rok 2004. To vedlo, jak vyplývá z porovnání tabulek 3 a 7, ke zvýšení objemu výdajů a deficitu ve srovnání s údaji koncepce reformy." Z toho tedy také jasně plyne, že vláda již není schopna ani udržet na uzdě výdaje v tomto návrhu státního rozpočtu na rok 2004, a to i ve světle faktu, že vládní koncepce a její tzv. nepřekročitelné výdajové stropy byly schváleny teprve před třemi měsíci. To, co jsem zde uvedl, tedy jednoznačně svědčí o faktu, že vláda situaci nezvládá a díky tomu porušuje i samotný zákon. (Potlesk z řad ODS.) Tolik k otázce první - kdo nám vlastně rozpočet předkládá a jaký vlastně je. Nyní k otázce druhé, která zní: Co nám naše vláda vlastně dnes předkládá? Samozřejmě že je to návrh státního rozpočtu na rok 2004, ale položme si otázku, jaký vlastně tento rozpočet ve skutečnosti je. A i k této otázce mám návazné další tři teze. A zde jsou. Teze čtvrtá. Tento rozpočet je navržen jako nejrozpínavější v celé historii České republiky. Jestli totiž rozpočet na rok 2003 měl původně přerozdělovat 33 korun z každé stokoruny vyprodukované v České republice, vládou navrženým rozpočtem na rok 2004 bude vláda přerozdělovat již 34,60 Kč z každé stokoruny. Dokazuje to fakt, že hrubý domácí produkt v roce 2004 má růst nominálním tempem 5,6 %, ale výdaje rozpočtu porostou tempem 9,3 %. Také daňové kvóty budou rekordní. Jednoduchá dosáhne historického maxima na 22,7 % HDP, složená daňová kvóta také vytvoří rekord na 40,4 % k HDP. Mimochodem - hodnota jednoduché daňové kvóty ve výši 22,7 % k HDP, stejně jako predikované hodnoty této daňové kvóty do roku 2006 - čerpám ze střednědobého výhledu státního rozpočtu na roky 2005-2006 z tabulky na straně 16 - jasně prokazují porušení závazku vlády z jejího programového prohlášení, kde se vláda zavazuje - a to cituji - vláda po celé čtyřleté období nebude zvyšovat celkové daňové zatížení a bude stabilizovat daňovou kvótu na úrovni roku 2000, včetně realizace opatření proti jejímu autonomnímu poklesu. Konec citátu. (Potlesk z řad ODS.) Pro ty z nás, kteří nevědí, kolik činila daňová kvóta v České republice v roce 2000, připomínám, že je to 21,9 % HDP. A máme to opět uvedeno např. v sešitu C - dokumentace, na straně 19. Závazek vlády u daňové kvóty je tedy 21,9 % HDP, avšak průměrná realita z vládních podkladu do roku 2006 je 22,83 % HDP. Možná, že rozdíl 0,9 procentního bodu je pro některé nepodstatný, ale připomínám, že vláda bude obírat lidi a podniky o dodatečných 24 miliard korun ročně, to vše nad závazek z jejího programového prohlášení. (Potlesk z řad poslanců ODS.) Teze pátá - tento rozpočet je nepravdivý. Tuto tezi bych zde nikdy neuváděl, pokud bych si ale nepřečetl stenozáznamy z vystoupení pana ministra Sobotky a pana předsedy Kühnla k návrhu státního rozpočtu na rok 2003, kde vysvětlují, jak tato vládní koalice skončila se započítáváním mimořádných jednorázových a neopakovatelných příjmů do celkových příjmů státního rozpočtu. Dále z jejich vystupování vyplynulo, že pokud by se i nějaké mimořádné příjmy vládě do rozpočtu a pravděpodobně jen násilím vnutily, pak by měly být vždy použity jen na financování mimořádných a neopakovatelných výdajů. Ale již v předkládací zprávě k tomuto návrhu zákona najdeme zhruba 11 miliard korun mimořádných neopakovatelných příjmů. Neopakovatelných příjmů, které ale podle historie jejich nalezení ani náhodou nefinancují mimořádné výdaje, ale právě mnou již dříve (zmíněné?) překročení výdajového rámce na rok 2004. Chce-li vážená sněmovna další důkaz pro toto mé tvrzení, nalistujme si stranu 11 dokumentu Rozpočtový výhled státního rozpočtu na roky 2005 a 2006, druhý odstavec, a přečtěme si pořádně druhou a třetí větu. Závěr k této mé tezi tedy zní, že buď tedy není pravdivý tento rozpočet, nebo nejsou zcela tak pravdiví ministr Sobotka nebo předseda Kühnl. (Potlesk z řad ODS.) Teze šestá - tento rozpočet je nepoctivý. Je nepoctivý proto, že jednak hraje podivnou a nepoctivou hru s kraji. Protože jednak bez ohledu na platnou legislativu, což je stále projednávaná a nedořešená novela zákona o rozpočtovém určení daní, předjímá doposud nedořešenou otázku financování odpovědnosti a úkolů krajů v příštím roce, přičemž o tímto rozpočtem takto předjímané řešení kraje vůbec nestojí. Anebo řešení v rámci rozpočtového určení daní bude jiné, než předjímá tento návrh rozpočtu, což je ale také nepoctivé, neboť logicky by pak měly být nejdříve známy vztahy rozpočtů a krajů v rámci rozpočtového určení daní, a teprve poté by měly být nastaveny základní parametry rozpočtu. Jinými slovy - buď kraje nedostanou v rámci rozpočtového určení daní vůbec nic, a pak se nemusí měnit základní parametry tohoto rozpočtu, ale pak je vláda nepoctivá vůči krajům; nebo kraje dostanou něco, ale pak je vláda nepoctivá vůči poslancům, protože se budou muset příslušně změnit základní parametry tohoto rozpočtu. Dále je nepoctivé také to, že vláda opakovaně tvrdí, že se rozpočtem roku 2004 otočí trendy, ale jak jsem se již dříve snažil prokázat, všechny parametry jsou ve srovnání s rozpočtem na rok 2003 horší. A znovu tak máme na vybranou. Buď je nepoctivý tento rozpočet, nebo se k nám nepoctivě chová tato vláda. (Potlesk z řad poslanců ODS.) Tolik k otázce druhé - co nám vlastně vláda dnes předkládá a jakými tezemi je možné tuto předlohu charakterizovat. A nyní konečně k otázce třetí, tedy k otázce, co nám naše vláda s tímto rozpočtem může způsobit. Jinými slovy - co nám do budoucna může tento rozpočet přinést. I k této otázce mám další tři teze. Zde je teze číslo sedm, která říká, že tato rozpočtová politika ničí domácí investice. Pokud se podíváme v této souvislosti na možný vliv deficitu na ekonomiku z pohledu získávání zdrojů v rámci domácí ekonomiky, kde nám jako podklad může sloužit měnový přehled zveřejněný Českou národní bankou, tak tento měnový přehled říká, že mezi roky 1998 a 2002 vzrostla čistá zahraniční aktiva v české ekonomice o 383 miliard korun, domácí úvěry poklesly o 181 miliard korun, ale čistý úvěr vládě vzrostl o 271 miliard korun, přičemž zároveň klientské úvěry obchodních bank a České národní banky poklesly o 331 miliard korun. Z uvedených čísel je, doufám, zřetelný dopad deficitu veřejných rozpočtů mezi roky 1998 a 2002 na domácí úvěry, kdy formou sacího efektu je zvyšován čistý podíl úvěru vládě na úkor klientských úvěrů obchodních bank. *** Domácí zdroje financování investičních aktivit díky deficitům státních rozpočtů tak postupně dramaticky klesaly. Od konce roku 1998 do konce roku 2002 to bylo o jednu třetinu. Jako zcela alarmující v této souvislosti se jeví deklarovaná fiskální politika vlády, která předpokládá, že mezi roky 2003 a 2006 bude další kumulovaný deficit státního rozpočtu ve výši 431 mld. Kč. Myslím, že je zcela zřejmé, že dopad takovéto fiskální politiky neboli budoucího zvýšení čistého úvěru vládě o dalších 431 mld. Kč bude mít na domácí úvěrovou emisi a objem klientských úvěrů zcela zničující vliv. (Potlesk z lavic ODS.) Teze osmá pak zní: tato rozpočtová politika vlády rozbouří kurs české koruny. A k úvaze o tom, jaké zničující důsledky bude mít vládou deklarovaná fiskální politika na kurs české koruny, bych chtěl říci následující. V počáteční reakci na mohutné deficity bude koruna posilovat, a to vlivem přílivu zahraničních aktiv, která budou muset kompenzovat výpadek financování domácí produkce, neboť zákonitě musí dojít k masivnímu přelévání domácí úvěrové emise do stamiliardových nákupů státních dluhopisů, neboť Ministerstvo financí a Česká národní banka zatím odmítají vydávat dluhopisy v jiné měně než v korunách. Tato obrovská fiskální expanze zároveň bude mít silný vliv na vývoj domácí peněžní zásoby, která - jen pro zajímavost - osciluje kolem 1685 mld. Kč, a 430 mld. Kč neboli přírůstek dluhu neboli dodatečná nepřímá emise peněz do ekonomiky však nebude podložena žádnou reálnou produkcí, čímž vzniknou dluhové peníze, které budou mít zcela proinflační charakter. Zjednodušeně řečeno, vláda svou fiskální expanzí vytvoří tak protisměrné ekonomické tlaky, že může způsobit měnové turbulence, které nebude Česká národní banka schopna svými operacemi a devizovými rezervami zvládnout, ale možná pouze vytvoří ideální prostředí pro obrovské zisky silných hráčů na devizovém trhu. A konečně poslední teze, teze devátá: tato rozpočtová politika způsobí dluhovou povodeň. Známe, že častým argumentem vlády užívaným pro zlehčování dopadu obrovských deficitů je poměr mezi výší státního nebo veřejného dluhu a hrubého domácího produktu. V roce 2003 bude tento poměr zhruba 22 % a při deklarované fiskální politice vlády do roku 2006 by se tento poměr mezi státním dluhem a hrubým domácím produktem zvýšil na 29 %. Vláda nám však argumentuje, že maastrichtské kritérium pro země Evropské unie předepisuje tento poměr na maximální úrovni 60 %. Jinými slovy, podle vlády ještě stále existuje dostatečně velká dluhová rezerva. Není tomu tak, protože vláda zamlčuje další maastrichtské dluhové pravidlo, které říká, že deficit veřejných rozpočtů by neměl být vyšší než 3 % hrubého domácího produktu ročně. A s vývojem státního dluhu je to totiž podobné jako s povodněmi. Ničivý rozsah povodní totiž není přímo závislý na objemu přehrad, které je zadržují, ale na rychlosti, s jakou se tyto protipovodňové přehrady naplňují. Stejně tak je tomu i u státního dluhu. Státní dluh také není ničivý přímo svou absolutní úrovní, ale dynamikou tempa, s jakou narůstá. (Potlesk poslanců ODS.) Tedy stejně jako je ničivá povodňová vlna na horních tocích, i když je přehrada zadrží, tak stejně ničivý pro ekonomiku je rychlý nárůst státního dluhu, i když jeho objem v poměru k HDP je pod doporučenou mezí. A u nás státní dluh roste od roku 1997, kdy byl poměr státního dluhu na HDP nejnižší, do roku 2006 průměrným tempem 15 % ročně, zatímco nominální růst HDP mezi roky 1997 a 2006 rostl pouze 6,5 % ročně. Tedy dluhy dlouhodobě rostou 2,3krát rychleji než produkt - a to je dluhová povodeň. Shrnu-li tedy své vystoupení, potom k tomuto návrhu státního rozpočtu na rok 2004 musím znovu připomenout oněch "devět zastavení října", která říkají, že: Za prvé - tato vláda je v rozpočtové oblasti neodpovědná, protože nás rekordně zadlužuje. Za druhé - tato vláda je v rozpočtové oblasti nekompetentní, protože od samého počátku neví, co vlastně chce. Za třetí - tato vláda je v rozpočtové oblasti neschopná, protože neplní ani své koncepce a své zákony. Za čtvrté - tento rozpočet je nejrozpínavější v historii České republiky. Za páté - tento rozpočet je nepravdivý, protože používá mimořádné příjmy k běžným výdajům. Za šesté - tento rozpočet je nepoctivý, protože není podložen platnou legislativou a dále prohlubuje negativní trendy. Za sedmé - tato rozpočtová politika ničí domácí investice, protože je vytlačuje enormním státním dluhem. Za osmé - tato rozpočtová politika může rozbourat kurs české koruny. A za deváté - tato rozpočtová politika může způsobit dluhovou povodeň. (Potlesk poslanců ODS.) Tolik tedy má rozpočtová rekapitulace oněch devíti zastavení října. Vážené kolegyně a kolegové, vloni - a připomínám, že to bylo v listopadu - jsem návrh státního rozpočtu na rok 2003 současné koalice z tohoto místa pokřtil zkratkou VŘSR neboli velký říjnový socialistický rozpočet. A po prostudování tohoto návrhu státního rozpočtu na rok 2004 znovu křtím - a podotýkám, že v říjnu - tímto jménem i tento vládní návrh státního rozpočtu na rok 2004. Avšak rozdíl mezi oběma VŘSR spočívá v tom, že jeden byl křtěn podle juliánského a druhý křtím podle gregoriánského kalendáře. Obávám se ale velmi, že případný návrh rozpočtu na rok 2005 bychom pod touto vládou už mohli křtít jen podle argentinského splátkového kalendáře. (Potlesk z řad ODS.) A proto mi závěrem dovolte, abych při této příležitosti a z tohoto místa aspoň vyjádřil naději, že si koncem roku 2004 nebudeme muset vzájemně vykládat nějakou parafrázi onoho slavného totalitního vtipu, která by například zněla, že počátkem roku 2004 jsme stáli těsně na hraně rozpočtové propasti. A dnes, tedy koncem roku 2004 a díky koaličnímu rozpočtu, jsme už udělali daleký skok vpřed. To si opravdu nepřeji. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

V projevu zmínění politici:

Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/022schuz/s022046.htm


Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_22_00311
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.