Počet slov: 1688
Délka projevu: 14 minut
Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedo, nejen svým kolegyním a kolegům, ale i panu ministrovi jsem slíbil, že mé vystoupení bude vcelku krátké a stručné, neb si myslím, že by bylo minimálně nekolegiální, abych zde opakoval věci, které uvedli mí předřečníci kolegové a členové Občanské demokratické strany, především proto, že bych 99 procent jejich vystoupení prostě podepsal a znovu opakoval.
Jsou témata a jsou i úhly pohledu, v nichž se neustále vracíme ke stejnému tématu. Není jistě náhodou, že se už šestý rok naprosto dramaticky liší pohled Občanské demokratické strany od pohledu těch, kteří nám předkládají návrhy státních rozpočtů. A přestože to může znít navenek pro běžného pozorovatele jako zpráva, která nezní příliš lichotivě, nemám žádný důvod věřit tomuto dokumentu návrhu státního rozpočtu na rok 2004 především proto, že takových návrhů už bylo několik. Žádný nebyl dodržen. Je třeba zcela korektně říci, že pod některými návrhy státních rozpočtů především v závěrečném hlasování nesla spoluodpovědnost i Občanská demokratická strana. Myslím, že je zcela přijatelné, aby zde na tomto místě bylo řečeno, že jsme se cítili nejméně dvakrát podvedeni tím, že navrhované dokumenty v úrovni příslibů a závazných parametrů státních rozpočtů byly pak v konečném plnění prolomeny a nedodrženy.
Přestože u některých kolegů ze strany sociální demokracie může vyvolávat kritika ODS úsměv, někoho může možná i urážet, v někom vyvolávat i jiný druh protivenství, je třeba říci, že skončí-li období politické odpovědnosti Vladimíra Špidly v roce 2006, pak účet za jeho politické dobrodružství - protože já odmítám vizi, že Vladimír Špidla je odpovědný za druhý rozpočet, on byl přece prvním místopředsedou vlády, podepsal tedy už šestý rozpočet - pak účet za jeho politickou epizodu bude 654 mld. korun. Není v historii České republiky žádné jiné srovnání. Jistě vyžaduje jistou míru odhodlání, aby člověk dokázal překonat takovou odpovědnost, především směrem k veřejnosti.
Mohl bych opakovat nejenom základní parametry návrhu státního rozpočtu na rok 2004, tedy příjmy ve výši 754 miliard, výdaje 869, tedy deficit ve výši 115 mld. korun, ale především základní strukturu výhrad, které jsem uváděl už v rozpočtu na rok 2003. Je zcela evidentní, že nadále pokračuje trend, který byl naposledy zastaven a naposledy měl příznivý vývoj v roce 1997, tedy neustále rostoucí nezdravý vliv státu na veřejné výdaje, na strukturu veřejných rozpočtů, neboť letos dosáhne podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu 49 %. Stát tak přerozdělí polovinu toho, co ekonomika vyprodukuje! Přitom do roku 1998, respektive do roku 1997 byl trend zcela opačný. Od této doby jsme se rozloučili se zdravou ekonomikou, se zdravým přístupem k státu a se zdravým přístupem k veřejným financím. Od té doby prolamujeme bariéru neustálého zadlužování, a to číslo už zde bylo řečeno. V roce 2006 i po provedených korekcích bude dluh činit 827 miliard.
Proč stát ukrajuje z pomyslného koláče stále více, když je prokazatelné, že soukromé subjekty hospodaří s penězi daleko efektivněji? Stát se v této zemi stále více rozpíná, roste na úkor soukromých subjektů, a to, co já opakuji a říkám neustále, vytváří návykový efekt. Dokud neskončí zatím nepřekonaná ambice státu živit nezdravé, neživotaschopné projekty, které by bez dudlíku státních zdrojů samy zemřely, nemůžou se zlepšit ani veřejné finance, nemůže se zlepšit naše hospodaření.
Naslouchal jsem vystoupení pana ministra financí venku v předsálí. Musím říci, že to znělo docela kouzelně. Řekl bych, že nejvyšší z finančních kouzelníků, nejvyšší z finančních mágů v České republice je pan ministr financí jakýmsi newspeakerem. Já jsem si ta slova psal: trajektorie, predikce, fiskální rámce, predikce s trendy atd. atd. Zakrývá základní jednoduchá česká slova, jako že trajektorie je dráha. Jenomže i středoškolák ví, že dráha má nějaký průběh. Jakápak je to dráha, když státní dluh dělá takhle nahoru a dolů! O žádnou dráhu nejde. Myslím si, že pokud schová pan ministr financí za taková slova základní fakt nebo pokud se snaží skrýt to, že vláda nám říká, že neplatí starý sedlácký rozum, že dluhy není prostě rozumné dělat, a že pakliže se takové dluhy dělají, tak snad jenom na krátkou dobu a ve jménu efektivních investic, pak vláda České republiky zadlužuje tuto zemi a zadlužuje ji způsobem, který rozhodně nelze označit jako obezřetný, proinvestiční.
Dovolte, abych uvedl, že já ze svého pohledu spatřuji jako základní kolizní bod navrhovaného státního rozpočtu absenci obezřetnosti, tedy jakýsi zdravý konzervativní přístup k odhadovaným příjmům státního rozpočtu, a především ve dvou položkách.
***
Já jsem byl zpravodajem klubu ODS k projednávaným spotřebním daním a tzv. majetkovým daním. Proto jsem provedl srovnání textů, nikoliv svých vlastních, ale textů vlády, pana ministra financí a jeho úřadu, a shledávám zásadní rozpor mezi tím, co říkala důvodová zpráva například tzv. majetkových daní, tedy v textu, který se týkal novely tohoto zákona, s tím, co nám říká odhad plnění příjmů státního rozpočtu pro rok 2004.
Zopakuji tedy, že navrhovaná novela zákona o tzv. majetkových daních, respektive dani z převodu nemovitostí, navrhovala snížení procentní sazby z 5 % na 3 %, zde předpokládala pokles inkasa nebo příjmu státního rozpočtu o 3 miliardy Kč - to jsou vládní čísla, nikoliv moje - a navrhovaná korekce v oblasti poskytovaných výhod a osvobození a jejich zrušení předpokládala výnos a dodatečný výběr zhruba v objemu 1 miliardy Kč. Uvedu, že na základě vůle Poslanecké sněmovny byla sazba snížena na 3 % - jistě bohulibé. Státní rozpočet tím tedy přichází o 3 miliardy Kč - a nebyly přijaty návrhy vlády na snížení některých osvobození. Kalkulovaná 1 miliarda Kč, která měla "připlynout" směrem ke státnímu rozpočtu, tedy evidentně chybí. Prostou matematikou vychází součet 4 miliardy Kč. Přesto odhaduje Ministerstvo financí, resp. ministr, že na majetkových daních vybere příští rok o 5 miliard Kč více. Já to shledávám kolizí, nebude více pohybů, žádné odůvodnění v takové fázi nebo v takové části, aby se to takto dalo odhadovat, prostě v důvodové zprávě v žádné argumentaci nenacházím. Já považuji toto místo za jedno ze slabých míst navrhovaného státního rozpočtu. Myslím si, že tyto státní příjmy prostě nebudou.
Další oblastí je spotřební daň. Myslím, že se Ministerstvo financí, resp. pan ministr dopouští té chyby, že není obezřetný ani zde. Navrhovaný příjem pro rok 2004 činí 84,2 miliardy a je pravdou, že když si toto číslo dosadím na dráhu náběhu, jakým probíhá inkaso spotřební daně od konečného spotřebitele, pak je někdy v odstupu jednoho až dvou let snad očekávatelné. Myslím si a tvrdím, že není očekávatelné pro rok 2004. Spotřebitel totiž hlupák není, navíc jeho kapsa není nekonečná, nemá žádnou bezednou slánku plnou grošů, aby když vláda přitvrdí v oblasti daní, mohl prostě vyndat další peníze a dále spotřebovávat, jak byl zvyklý. On svoji spotřebu zčásti omezí, zčásti přeorientuje jinam. V oblasti spotřeby samozřejmě podle toho, jak mu to bude nabízet trh, ale tvrdím, že žádných 84 miliard nevyberete. Dojde k obdobnému trendu jako v letech 1999 až 2000. Tam došlo k poklesu výběru spotřební daně až o 6 miliard Kč. Došlo k tomuto poklesu na základě stejných jevů, které vyvolává vláda novelou zákona o spotřební dani. Sečtu-li toto číslo, které považuji za kolizní v rozměru 4 miliardy až 5 miliard, s tím číslem, které jsem zpochybnil v oblasti výběru tzv. majetkové daně, je absolutní součet už 10 miliard Kč.
Já bych mohl opakovat spoustu výtek, spoustu připomínek, které říkali moji kolegové. Nebudu, protože jsem to slíbil především vám všem. Ale chtěl bych zopakovat, že v argumentaci vlády se v oblasti vývoje veřejného dluhu a deficitu veřejných financí velmi často objevuje argumentace, jak se srovnáváme se zeměmi, které jsou na tom, jak říkáme, daleko hůře. Proč však, ptám se. Proč se nesrovnáváme s těmi, kteří přistupují ve stejnou dobu jako my, tedy se zeměmi, které vstoupí ve stejný den do Evropské unie?
Zpracoval jsem si srovnání - koneckonců je to veřejný zdroj, má k němu přístup každý - toho, jak jsou na tom jednotlivé kandidátské země, které se stanou členy ve stejný den jako my. Odpusťte, ale budu vám citovat ve zlomcích čísel. V roce 2005, abych byl korektní a byla tady naděje nějakého vývoje směrem k lepšímu trendu: Bulharsko 0 bodů, Kypr -0,3 bodu, Česká republika -5,5 bodu, Estonsko 0, Maďarsko -2,5 bodu, Lotyšsko -2 body, Litva -1,5 bodu, Malta -3,1 bodu, Polsko -2,2 bodu, Rumunsko 2,4 bodu, Slovensko 2,6 bodu, Slovinsko 0,8 bodu.
To nejsou moje čísla, jak by si někdo mohl myslet, že tady podsouvám nějaké argumenty. To jsou argumenty a čísla Ministerstva financí. Já myslím, že to je nedobrá a nehezká zpráva o tom, jak jsme veřejné finance nachystali, o tom, nakolik je naše reforma reformou, a také o tom, nakolik se můžeme srovnávat s okolními zeměmi. Zdá se, že tam, kde nám to připadá výhodné, se srovnáváme s těmi, kteří mají větší dluh, a s oblibou podsouváme naší veřejnosti, že můžeme "projíst" ještě více, a tam kde se nám to hodí, se raději nesrovnáváme, abychom nemuseli tvrdit, že jsou nepochybně země, které jsou na tom daleko lépe.
Chtěl bych říci a opakovat jednu základní tezi a přidal bych ji k tomu devateru, které citoval pan poslanec Kocourek. Zpráva o státním rozpočtu, resp. ta atmosféra, kterou schválený státní rozpočet ve veřejnosti vytváří, je přece něco jako sdílené vědomí toho, co se považuje za normální. Není přece náhodou, že kam oko pohlédne, jsou běžným příkladem obce a města, které se ženou do naprosto tragického zadlužování, starostové měst, předhánějící se v očích svých voličů ve stříhání pásek objektů postavených se stoprocentní účastí státu a naprosto se nestarající o to, jaké mandatorní výdaje z pohledu jejich rozpočtů a jejich obcí to bude znamenat na příští léta.
Stát se zadlužuje. Kdo se nezadlužuje, není normální a je třeba na něj pohlížet divně, prostě vybočuje z toho, co je v té době považováno za trend.
A tak abych skončil alespoň trochu optimisticky a navrhl panu ministru financí alespoň nějakou úroveň dohody, protože nemohu ani já sám své vystoupení považovat za nějak absolutní - a na rovinu říkám, že něco odhaduji a například za rok můžeme srovnat, kdo z nás byl blíže pravdě - navrhuji panu ministru financí sázku. O každou miliardu korun, o kterou překročí schválené parametry státního rozpočtu, tedy o každou miliardu, o kolik bude deficit státního rozpočtu větší, deset dřepů. Když bude schodek větší o 10 miliard, je to sto dřepů, když více ušetříte, budu je dělat já. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/022schuz/s022053.htm
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_22_00323
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.