Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace
Snadné přidání nového datasetu

Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2002_22_00652


Schůze 22/2002 17.10.2003

Téma Zahájení schůze

Marie Součková (Ministryně zdravotnictví ČR )

Počet slov: 2674

Délka projevu: 22 minut

        
Nemocnice se postupně začaly zadlužovat. Důvod, proč k tomu došlo, byl, že více práce, která byla v ambulancích, se převáděla do lůžkových zařízení a lůžková zařízení tuto péči reflektovala tím způsobem, že došlo k prodlužování lůžkodnů, to znamená, že daleko déle setrvávali pacienti ve své diagnóze na lůžku, než bylo třeba, a nebyly řešeny sociální hospitace, ale skrývaly se pod zdravotní hospitalizaci. Již v roce 1997 bylo rozhodnuto usnesením vlády pod číslem 238 z 23. dubna 1997, že bude poskytnut úvěr se státní zárukou ve výši 1,5 miliardy korun Všeobecné fakultní nemocnici Praha, a to ve výši 1 miliarda, a Fakultní nemocnici Motol ve výši 550 milionů korun. Bylo to na úhradu závazků vůči zdravotnickým zařízením a dále potom zdravotním pojišťovnám ve výši 954 milionů korun a z toho pro VZP 800 milionů korun. Vzhledem k nemožnosti splácení úroků a jistiny poskytnutých úvěrů obě nemocnice byly zproštěny a 29. 4. 2002 usnesením vlády číslo 444 bylo nutné vytvořit ve státním rozpočtu rezervu na rok 2003 na realizaci splátek na základě schválených státních garancí. Oddlužení v roce 1999 znamenalo první program konsolidace zdravotnických zařízení v první etapě na úhradu nejstarších závazků a současně bylo uvolněno z kapitoly Všeobecná pokladní správa ze státního rozpočtu 390 milionů korun pro devět zdravotnických zařízení ve zřizovatelské působnosti ministerstva. Následně v témže roce bylo přijato uvolnění dalších 220 milionů korun na 23 zařízení v okresní působnosti. Úhrnná výše činila 610 milionů korun. Jak to vypadalo s dalším oddlužováním, musíme reflektovat ještě na další odkupy, které se objevily v letech následujících, které byly jak v roce 2001, tak i v roce 2002, kdy přes Konsolidační agenturu se odkupovaly závazky Všeobecné zdravotní pojišťovny a drobně i ostatních zaměstnaneckých pojišťoven v rámci konkursu. Tady bych hovořila, že v roce 2001 Česká konsolidační agentura, dříve Konsolidační banka Praha, pohledávky ve výši 5 miliard odkoupila a VZP vyplatila 4,5 miliardy korun, ostatním půl miliardy korun.Toto mělo být použito na úhradu pohledávek za plátci pojistného v konkursu a vyrovnání nad 500 tisíc korun tak, aby především u Všeobecné zdravotní pojišťovny nedocházelo k pohledávkám po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením za poskytnutou zdravotní péči. Po přezkumném řízení bylo prostřednictvím všech zdravotních pojišťoven realizováno zhruba 97 až 98 % této částky, čili celkový objem činil 4,9 miliardy korun, v případě VZP 4,4 miliardy korun. Oddlužení zdravotních pojišťoven v roce 2003 navrhujeme opět, a to ve výši 50 % za zaniklými státními podniky a subjekty v konkursu. Budeme-li hovořit o celkové částce, která je přes 6 miliard korun, tak hovoříme, že zdravotní pojišťovny by získaly zhruba 3 miliardy korun, z toho na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu by připadalo 2,4 miliardy korun. Dalším realizačním plánem, o kterém hovoříme, je právě odkup pohledávek za bývalými okresními nemocnicemi, kde jsme hovořili o 50 %, čili je to 1,250 milionů (?) korun. Spočítáme-li dohromady, máme částku přes 4 miliardy. Další opatření, které jsme již realizovali, je přijetí zákona v rámci reformy veřejné správy, které se týká osob samostatně výdělečně činných. Poslanecká sněmovna již tento zákon schválila a čeká na svůj osud v Senátu. Toto má znamenat také jasné a transparentní odvádění zdravotního pojištění u osob, které jsou léta v propadu. Hovoříme tedy o napravení systému, který až dosud umožňoval různé nerovnosti mezi těmi, kteří zdravotní péči poskytovali, a dále mezi těmi, kteří podnikali a jejichž podnikání není tak transparentní. Další úpravou, kterou bude projednávat Poslanecká sněmovna, jsou zákony o Všeobecné zdravotní pojišťovně a zaměstnaneckých pojišťovnách, kde vláda přijala návrh zákonů Ministerstva zdravotnictví směřujících ke snížení plnění rezervních fondů ze 3 % na 1,5 % zajišťovacího fondu na stropové hranici tak, aby prostředky byly již směřovány do základního fondu, čímž získáme dalších 120 milionů korun. Snížením plnění rezervního fondu - teď Všeobecná zdravotní pojišťovna má na tomto rezervním fondu 6 tisíc korun - slyšíte správně, 6 tisíc korun, léta ho neplní, čili není tam tři procenta, což by předpokládalo více než 3 miliardy korun. Zaměstnanecké pojišťovny tento fond plní a právě 1,5% uvolníme částku zhruba půl miliardy, která posílí základní zdravotní fond, aby zaměstnanecké pojišťovny mohly dorovnat nerovnost mezi úhradami v rámci zdravotní péče. Další opatření, které směřujeme, je právě posílení základního zdravotního fondu snížením provozních nákladů pojišťoven. Toto snížení bude postupovat každým rokem a postupně tak, aby odpovídalo potřebnosti a zohledňovalo veškeré činnosti, které zdravotní pojišťovny konají. Návrhem zákona jsme dokázali snížit o 0,2, což znamená dalších 240 milionů korun. Hrubým sečtením získáváme další 1 miliardu. Osud tohoto zákona bude v rukou poslanců, zda ho schválí tak, jak ho schválila vláda. Další záležitostí jsou věci, které se týkají právě oblasti tak citlivé, o které bych chtěla velmi hovořit, a to je síť lůžkových a ambulantních zařízení. Porovnáme-li velikost České republiky co do počtu obyvatel například s Rakouskem, pak musíme říci, že počty jsou zhruba stejné - v Rakousku je tam málo pod deset milionů, my jsme něco málo nad deset milionů. Rakousko má tři fakultní nemocnice, má síť zařízení státních nemocnic, městských a soukromých, ať už jsou v rukou církve nebo jiných institucí. U nás máme na akutní péči dvě stě nemocnic, z toho kraje převzaly skoro polovinu, další část má Ministerstvo zdravotnictví a pak je ještě zařízení městského obecního typu a církevního. Při počtu obyvatel je to počet velmi vysoký, nereflektuje plně potřeby demografického vývoje občanů v naší republice, zcela ho ignoruje. Jestliže hovoříme, že se nám nerodí tolik dětí a výhled není do budoucna optimistický a že populace bude stárnout a péče bude směřovat pro vyšší věkové kategorie, musíme také říci, že zařízení, která by měla sloužit pro péči ošetřovatelského typu, v naší republice chybí. Je jich velký nedostatek. Od roku 2000 začaly částečně domovy důchodců s touto péčí ve svých zařízeních, protože zjistily, že ne vždy zdravotní stav obyvatel domova je tak ideální, aby nepotřeboval ošetřovatelskou péči. Proto se objevila ošetřovatelská lůžka v domovech důchodců. Zde také hovoříme o narovnání nerovnosti, která až dosud je. Na lůžkách sociálního typu je běžné, že dávky na bezmocnost, kdy daný člověk potřebuje pomoc druhé osoby ve větší či menší míře, je ze zákona možné, aby sociální zařízení získalo. *** Ve zdravotnických zařízeních tomu tak není. Proto chceme tuto nerovnost napravit a napravujeme ji v zákoně o zdravotnickém zařízení a zdravotní péči. Společným úsilím s Ministerstvem práce a sociálních věcí a s jinými pracujeme na statutu sociálně-zdravotního lůžka s vícezdrojovým financováním. Jen pro příklad bych uvedla, že v roce 2002 v České republice bylo vykázáno pouze 66 lůžek sociální hospitalizace v zařízeních zdravotnického typu. Podle našich ukazatelů, kdy skutečně probíhají skryté sociální hospitalizace, se jedná až o číslo 22 tisíce. Úspora, která může být zavedením tohoto statutu v rámci zdravotnických zařízení dosažena s tím, že částka za bezmocnost bude rovněž poskytnuta i zařízení, které tuto službu bude vykonávat, je velmi vysoká a pohybuje se zhruba kolem 4,5 mld. korun. Takto vykazovaná zdravotní péče při vykazování 66 lůžek sociální hospitalizace znamená náklady zhruba ve výši 7 mld. korun. I toto je rezerva, kterou můžeme v systému najít a napravit. Je doba, abychom skutečně tyto nerovnosti napravili a přivedli na správnou míru. Znamená to, že tady musí právě poskytovatelé, především lékaři, určit přesnou hranici, která je velmi citlivá, odkud pokud jde o zdravotní hospitalizaci a odkud pokud je to již hospitalizace s vyžádanou zdravotní péčí. V nemocnicích akutního typu nejsou tato lůžka specifikována, a říkáme-li, že nemocnic akutních je mnoho, pak se musí tato lůžka objevit zcela jasně, a je třeba učinit veškeré kroky k tomu, aby se pravidla nastavila a odpovídala demografickému vývoji. A tady je zapotřebí součinnosti nejen ministerstva, ale také hejtmanů jakožto zřizovatelů krajských nemocnic. A druhou podstatnou věcí je argumentace. Tato argumentace je, že populace v České republice není o nic nemocnější než populace v celé Evropě. Budete-li hovořit s odborníky, se kterými mám možnost hovořit já prakticky denně, tak vám řeknou, že prooperovanost v České republice je tak vysoká, že do pár let nebudeme mít co operovat. Znamená to, že akutních lůžek skutečně nebude tolik třeba a bude se zavádět stejný režim jako v Evropské unii, kde je nepřetržitý provoz, a přitom nejsou čekací doby takové, jaké se objevují u nás, že se operuje pouze dva dny v týdnu. Tam se operuje, když je to třeba, i o sobotách a nedělích, aby nebyly čekací doby. A jsou zařízení taková, že po kompenzaci je možné daného pacienta převézt do zařízení s doléčovacím lůžkem nebo s následnou péčí, aby nemocnice mohly skutečně vykonávat akutní péči na té úrovni, ke které jsou zřízeny. Hovoříme-li o složení spektra diagnóz, je nutno říci, že je zcela stejné jako v Evropské unii, pouze máme zcela jiné parametry. Jde o parametry jiného typu, protože pobyt našeho pacienta v nemocnici je místy dvojnásobně a místy dokonce trojnásobně delší. Některé diagnózy léčíme na lůžku, místo abychom je léčili ambulantně, některé věci posunujeme z místa na místo, protože neumíme rychle a jasně určit diagnózu. A tady je cesta na nastavení jasných pravidel kvality, jasných kritérií, jejichž vyžadování ať již prostřednictvím akreditace, nebo certifikace, v čemž jsme začali a pokračujeme, abychom tak nejen harmonizovali věci směrem k Evropské unii, ale abychom také dali lidem této země skutečně kvalitní zdravotní péči. Zdravotnictví je přece službou, je to služba pro občany tohoto státu, pro lidi, je to služba pro ty, kteří si zdravotní péči platí. A toto je zapotřebí si uvědomovat i v souvislosti s tím, co se mění, protože toto je věc zásadní. Dosud totiž byl pacient až na konci toho řetězce, kde mezi sebou soupeřily lobbistické skupiny o úhradu s pojišťovnou v rámci plátce-poskytovatel, v rámci třeba politických tlaků, kdy mnohdy jde o věci citlivé a je třeba je řádně prodiskutovat, projednat, a to se všemi segmenty, kterých se to dotýká, ať jsou to politici, zastupitelé, ať jsou to odborníci ale zejména i ostatní lidé. Je třeba k těmto věcem vést veřejnou diskusi, zcela otevřenou a transparentní. Právě nastal čas na to, abychom otevřeně začali hovořit o problémech ve zdravotnictví, které tu jsou léta. To jsou problémy, které nepřišly dnes, které se neobjevily včera, jde o problémy, které tu jsou několik let. Nebyla však odvaha hovořit o nich otevřeně a otevřeně diskutovat o nich se všemi, kteří v tomto systému jsou zapojeni. Nehovořilo se o tom, jak dále. Je samozřejmé, že bez peněz to pochopitelně nejde. Je ovšem nutno říci, že bez opatření, která povedou ke skutečnému nastavení zákonných norem a k exekutivním opatřením, se také z místa nepohneme. Tady je třeba velké spolupráce všech zástupců, mezi politiky napříč celým politickým spektrem. Nelze dělat ze zdravotnictví politikum a nelze děsit ty, kteří chtějí dostat zdravotní péči, že se jim jí nedostane, že bude nedostupná, že bude nekvalitní. To není fér v této práci. Nelze si brát pacienta v těchto věcech jako nějaký štít. Proto se pozastavuji nad jednáním kolegů z Vysočiny, a velmi mě to bolí, že zapomněli na to, že svou Hippokratovou přísahou brali své povolání skutečně jako povolání, jako službu. I když vnímám jejich pohnutky, které je vedou k tomuto kroku, nemohu přehlédnout, že si především musí uvědomit, že smlouva je postavena tak, že je zapotřebí tomu, kdo si platí, službu poskytnout. A já se domnívám, že není správné, že ti, kterých se to dotýká, lobbují za zájmy těch, kteří nechtějí tuto péči poskytnout. To ale je věc skutečně veřejnosti, zda bude požadovat právo a zda se svého práva domůže. Věřím, že decentralizace, která proběhla, když jsme ustavili kraje se zcela novým statutem nového modelu státní správy a samosprávy, je správným krokem, protože krajské zřízení a zastupitelé jsou nejblíže občanům, nejblíže lidem a určitě znají jejich potřeby a vědí, jak pomoci. Určitě vědí, jaký je demografický vývoj v tom kterém kraji. Společně jsme vytvářeli metodiku a radovali (?) jsme na zdravotních plánech tak, aby i zařízení, která jsou ve zřizovatelské funkci ministerstva, akceptovala věci, které se budou dít v bývalých okresních, nyní krajských nemocnicích, abychom tak společně utvořili síť dostupnou pro potřeby lidí toho kterého kraje podle jeho velikosti a potřeb a také podle nemocnosti. A další věcí je, že to budou právě kraje, kdo bude spolu s námi pracovat na koncepci, která bude předmětem projednávání ve vládě a zde v parlamentě. Vím, že parlament uložil, aby byla předložena již v září tohoto roku tato koncepce. Jestliže ale mi některý z krajů nedodá podklady, pak samozřejmě není v mých silách, abych předkládala koncepci, která nebude prodiskutována právě se zástupci občanů daného kraje a odsouhlasena. Tady pak už není prostor, aby se měnila rozhodnutí zastupitelů, protože pravomoc zastupitelstev je zcela zřejmá a jasná a jejich usnesení je - dovolte mi, abych to tak řekla - pro mě svaté. *** Jak se rozhodnou zastupitelé a odsouhlasí rozvoj svého kraje ze zákona, kdy jim dává odpovědnost tento zákon, je především jejich odpovědností. Já nemohu přebírat jejich zřizovatelskou pozici. Já jim mohu radit, mohu metodicky pomáhat. Myslím, že je správné, že jsme přešli k této formě metodické a motivační. Co je cílem zdravotnictví a jak ho chceme startovat, je zcela zřejmé. Chceme, aby člověk nebyl na posledním místě, protože on si platí, čili aby měl veškeré informace, aby se s ním skutečně začalo komunikovat, aby se jasně stanovila diagnóza a za danou diagnózu dostalo i zařízení řádně zaplaceno, protože diagnóza bude nepodkročitelná a bude obsahovat veškeré potřebnosti, které s sebou nese. Další záležitostí je, aby také lidé přistupovali ke svému zdravé jako k hodnotě a změnili své životní návyky a byli aktivnější, protože 30 % veškerých chorob si zaviníme sami prostřednictvím různých návyků nebo špatného životního stylu. Nejen Evropa, ale i celý svět bije na poplach, že je zapotřebí aktivně přistupovat ke svému zdraví. I Česká republiky se přihlásila k programu Zdraví 21, i vláda České republiky tento program schválila a veškerá nařízení implementuje nejen do zákonných norem, ale i různých vyhlášení a různých dalších podzákonných prvků. Bude společným cílem, aby i ti, kteří poskytují zdravotní péči, byli řádně finančně odměněni, ale aby měli také řádné možnosti, jak rychle stanovit diagnózu. To znamená, že to není o tom, jestli budou mít novou nemocnici, ale je to také o tom, jestli budou mít dostatečně kvalitní přístroje, jestli budou s těmito přístroji umět i zacházet. To znamená, že předkládáme právě novelu zákona o zdravotní způsobilosti k výkonu lékařského a nelékařského povolání, kde dáme hlavní důraz na celoživotní vzdělávání, na registr vzdělanosti, dále na změnu dosavadního systému, kdy pomůžeme tak, že měníme systém dvou atestací na jednoatestační s prodloužením dané doby tak, aby skutečně ti, kteří jsou schopní, odborně zdatní, mohli daleko dříve vykonávat samostatně své povolání. Tím budeme řešit i mnohé řekněme nedostatečně ošetřené plochy, kde se objevují propady, např. v pracovním lékařství, ve všeobecném lékařství, kde i lékaři poskytovatelé postupně stárnou a je třeba je nahrazovat novými, zdatnými. I s tím musíme v rámci koncepce počítat. Není to jenom o investiční politice do betonu, ale je to o investiční politice do programu prevence, protože lépe je, jak říkal Jan Evangelista Purkyně, nemocím předcházet než léčit. Domnívám se, že na jeho myšlence se za ta léta vůbec nic nezměnilo, jen je zapotřebí ji daleko intenzivněji uvést do života. Velice ráda vám odpovím i na další dotazy, které budou směřovat k tomu, jak vyřešit zdravotnictví. V tuto chvíli mi však dovolte, abych řekla jedno podstatné. Není obvyklé, aby ministr předstupoval před parlament a hovořil o vizích, které ještě neprošly vládou, natož koaličními partnery. Proto mi dovolte, že v tuto chvíli bych doporučovala přerušit projednávání. 21. října bude koaliční jednání a dále budou následovat jednání na úrovni vládní. Musím říci, že situace ve zdravotnictví není vládě lhostejná. Při každé příležitosti, při každém zákonu se projednává tato situace. Není pravdou, že by se vládou touto otázkou nezabývala. Mnohá opatření i zákonné normy jste již odhlasovali, mnohá ještě čekají před projednáním ve vládě, mnohá čekají již v Senátu. Jen záleží na tom, jaká bude kvalita těchto zákonných norem, jaká bude hlavně i spolupráce. Chtěla bych říci, že zdraví není ani levé, ani pravé. Měli bychom si uvědomit, že jsou to problémy, které se nás nyní možná nedotýkají na prvním místě, ale jsou i takoví, kteří znají zdravotnictví i z té stránky, že využívají zdravotní péče. Je zapotřebí těmto lidem skutečně zdravotní péči zajistit a učinit vše pro to, aby byla kvalitní, dostupná a také efektivní. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/022schuz/s022118.htm


Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_22_00652
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.