Počet slov: 716
Délka projevu: 5 minut
Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jsem patřil mezi ty možná méně chápavější, a tak jsem si nechal od lékařů, svých přátel, vysvětlit, jak to vlastně dnes chodí v nemocnicích. A protože jsem si některé věci poznamenal, tak jsem se rozhodl, že vám je zde sdělím, i když řada věcí již zazněla. Ale přeci jen to možná bude aspoň pro někoho zajímavé.
Každý lékař podle současnosti a podle platného zákoníku práce musí, pokud je třeba, ročně odpracovat ještě třeba maximálně 150 hodin přesčasů. Ovšem pokud podepíše tzv. dodatek, může mu zaměstnavatel v podstatě nařídit, aby pracoval poté ještě 816 hodin, z čehož je 400 hodin práce a 416 hodin tzv. čekání na práci. Jednoduchým výpočtem si zjistíme, že to je zhruba 2,3 hodiny denně, samozřejmě v každý kalendářní den. Pokud tedy připustíme, že i tito lékaři, byť slouží o sobotách a nedělích, si vybírají jindy své volné dny, tak to vychází zhruba o tři hodiny denně navíc. A někteří jsou samozřejmě na pracovištích ještě mnohem déle. Některé principy, jak se to děje, popisovala před chvílí moje kolegyně Páralová.
Tak dlouho na svém pracovišti často tedy, upřímně řečeno, nejsou ani někteří poslanci.
Co je práce a co je čekání na práci, si v podstatě určuje lékař sám ve svém výkazu práce, protože ve službách jsou lékaři sami. Každoročně ovšem tyto dodatky podepisují nově. Tak si to přál LOK, tak si to vymínil a tak se ve většině nemocnic děje, mimo těch, které měly moudré vedení a které na to příliš nedalo a uzavřelo si tyto dodatky na dobu neurčitou. Ovšem i těmto nemocnicím vzniknou problémy, a to v květnu příštího roku, protože potom již nebudou moci zařadit tuto dobu, kdy jsou hodiny na čekání, protože jakákoliv doba strávená na pracovišti se již bude považovat za pracovní čas.
My z principu své politiky tedy věříme lidem, schopným, pracovitým a kreativním, věříme pracovitým a schopným lidem z našich krajů, hejtmanům, radním i jejich úředníkům. Věříme i vedení nemocnic, většině současných vedení nemocnic v celé republice, že se snaží pracovat co nejlépe a že se snaží ekonomiku své svěřené nemocnice co nejlépe řešit. Věříme i lékařům, zdravotním sestrám, saniťákům a dalším, ale věříme i jiným zaměstnancům, kteří pracují s přesčasy, např. dopravákům. Už to zde zaznělo, myslím pan předseda klubu KSČM tady jmenoval všechny další, zaměstnance ve školství apod.
O vrcholných manažerech našich podniků se obvykle mluví jako o workoholicích. Velmi zajímavý pojem, který si zavedli především naši podnikatelé. A troufám si tvrdit, že zaměstnanci, o kterých hovoříme dnes, tedy zaměstnanci nemocnic, lékaři, zdravotní sestry a další personál, již splňují veškeré atributy na to, abychom je mohli nazvat workoholiky v pravém slova smyslu. Jejich čas trávený na pracovišti se často blíží času stráveném na pracovišti v Japonsku, které je tradičně považováno za zemi, kde se nejvíc zaměstnanec pokořuje, kde odevzdává svému zaměstnavateli často i svoji dovolenou, dokonce po několik let.
Tito lidé většinou nevulgarizují reformu zdravotnictví na pouhé zvyšování svých mezd. Zdá se mi, že by na ně mělo platit opačné heslo - miluj bližního svého jako sebe, tedy miluj sebe jako bližního svého, o kterého se starají v nemocnicích. Pokud se jím však začnou řídit, pokud budou chtít ve prospěch svých pacientů chodit do práce řádně odpočati a začnou prostě jenom dodržovat zákoník práce, v žádném případě tím neporuší Hippokratovu přísahu, ale pouze a jenom začnou dodržovat platný zákoník práce, který je platný i pro jiné občany v této zemi. Pak, paní ministryně, nemáte v resortu tolik lékařů, tolik zdravotních sester a dalších zaměstnanců, abyste volné směny nahradila.
Za takovou úpravu zákoníku práce ale nemohou kraje, nemohou za ni ani ředitelé nemocnic. Za takovou úpravu zákoníku práce může někdo jiný, kdo nastavil tyto parametry v novele, a to je vaše vláda, ve které vy jste, paní ministryně, členkou.
Váš bývalý kolega, bývalý ministr pan Tvrdík se rád nechal zvěčňovat při návštěvách různých útvarů v roztodivných uniformách a úborech. To po vás určitě nikdo nechce. Ale byl bych rád, kdyby paní ministryně vyrazila do terénu. K věci je to proto, protože ji chci pozvat. Dovolte mi, abych vás pozval na návštěvu pražských nemocnic někdy zítra nebo pozítří, kdy máme pracovní volno, kdy nejsme ani ve sněmovně, ani vy na ministerstvu přetížena prací. Využijme třeba toho víkendu. Já vás na této cestě rád doprovodím.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
V projevu zmínění politici:
Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/022schuz/s022146.htm
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_22_00779
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.