Počet slov: 404
Délka projevu: 3 minuty
Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, musím vyslovit obdiv, že můj kolega z klubu zůstává konzistentní ve svých názorech, neboť to, co deklaroval před dvěma roky, deklaruje i nyní, a já si velmi vážím lidí, když své názory nemění.
Zkusme se ale nad touto věcí pobavit věcně. Uvědomme si, že proces posouzení vlivu na životní prostředí, jeho výstupem je expertní podklad, který není ani závazný a rozhodně nemá právo veta. Zde tedy není proti nám nikdo, kdo na úřadu může říci, že něco zakazuje. Naopak je zde možnost, aby veškeré momenty, které souvisejí s tímto projednáním - bavíme se zde o koncepcích - a které starostové a orgány veřejné správy budou předkládat, aby byly v rámci onoho projednání vyhodnoceny. To znamená, není to záležitost, která by byla nějakým jednorázovým aktem orgány státní správy.
Zazněla zde určitá obava, že zde bude riziko, pokud by došlo k naplnění dikce, která je nyní před námi jako sněmovní tisk, a sice obava z nárůstu počtu pracovníků. Chtěl bych k tomu říci, že v dnešní situaci, která je od 1. července 1992, a nikdy nikdo ji nezrušil, agendu posuzování vlivů na životní prostředí na Ministerstvu životního prostředí zajišťuje jedenáct pracovníků včetně sekretářky a ředitele.
A za třetí zde zazněla jakási úvaha, jako by Ministerstvo životního prostředí si osvojovalo právo (rozhodovat?) o činnostech území jako celku. Chci připomenout, že Ministerstvo životního prostředí v okamžiku svého vzniku bylo nadáno kompetencí v oblasti územního plánování. Je dobře, že tato kompetence se vznikem krajů byla přesunuta v rámci decentralizace subsidiarity na kraje. Ale z pohledu budoucnosti jiného ústředního orgánu státní správy, Ministerstva pro místní rozvoj, je určitě legitimní úvaha, pokud by - a obracím se spíše na pravou část naší zasedací síně - pokud by se rušilo Ministerstvo pro místní rozvoj, tak aby metodická kompetence v oblasti územního plánování byla tam, kde byla počátkem 90. let. Z Ministerstva životního prostředí územní plánování odešlo na přelomu let 1992-1993.
Závěr. Myslím, že by bylo nesmyslné tento sněmovní tisk zamítat, mimo jiné i proto, že v této novele je celá řada pozitivních prvků, například rozšíření okruhu projednávaných koncepcí, a co zdůrazňuji pro kritiky obecně tohoto principu, to znamená přizvat veřejnost k tomu, aby se mohla vyjádřit k věcem, které se jí týkají. Je tam mnohem přesnější stanovení pravidel pro veřejné projednávání. To je podle mého soudu velmi pozitivní moment, pro který se připojuji k návrhu paní poslankyně Šedivé, to znamená vrátit do výboru k novému projednávání.
V projevu zmínění politici:
Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/022schuz/s022169.htm
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_22_00950
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.