Počet slov: 2413
Délka projevu: 20 minut
Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, děkuji za udělení slova.
Nově předložené znění navrhovaného zákona o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů se v podstatných ohledech neliší od již dříve předkládaných znění tohoto návrhu zákona. S ohledem na tuto skutečnost je třeba stále trvat na tom, že tímto návrhem zákona jsou přímo či nepřímo porušovány některé zásadní ústavní principy zakotvené jednak ústavním zákonem číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky, dále také ústavním zákonem číslo 2/1993 Sb., Listinou základních lidských práv a svobod, a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou se Česká republika zavázala dobrovolně dodržovat.
Návrh zákona je zcela zřetelně namířen proti samosprávným orgánům, když bez možnosti obrany přeměňuje společnosti jimi zřízené na tuto novou právní formu. Právnické osoby vyjmenované v příloze k návrhu zákona, popř. jejich zakladatelé navíc nemají ani možnost zabránit změně své právní formy, neboť ustanovení § 40 odstavec 1 prohlašuje úkony, kterými by došlo ke zrušení nebo přeměně takové právnické osoby před uplynutím zákonem stanovené lhůty 180 dnů, za neplatné.
Velmi rozporuplné je rovněž ustanovení číslo 3 odstavec 9 písmeno c), dle kterého je veřejné zdravotnické zařízení oprávněno převádět vlastnické právo k majetku zřizovatele, s nímž je příslušné hospodařit po předchozím souhlasu zřizovatele. Především je třeba vždy mít na paměti, že skutečnost, že veřejné zdravotnické zařízení je oprávněno s takovým majetkem hospodařit, z něj ještě nedělá jeho vlastníka. Návrh zákona tak umožňuje, aby veřejné zdravotnické zařízení v rozporu s obecnou právní teorií převedlo na jiný subjekt více práv, než samo má. Stanoví povinnost ručit za majetek veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení bez možnosti získat prostředky uhrazené z důvodu ručení zpět. Zřizovatel není oprávněn sám rozhodnout o osobě ředitele. Zasahuje do samostatné působnosti samosprávných orgánů.
V dozorčí radě veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení založeného obcí nebo zástupcem kraje přitom, pokud je zřizovatelem VNÚZZ kraj, musí být zástupce obce. Dle ustanovení § 21 odstavec 4 může veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení pronajmout majetek bez souhlasu zřizovatele, který tento majetek zdarma poskytuje.
Návrh zákona dává rozsáhlé oprávnění Ministerstvu zdravotnictví rozhodovat o činnosti, věcném, technickém vybavení, počtu lůžek, personálním vybavení veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení. S krajem je rozhodnutí pouze projednáno bez možnosti jakékoliv obrany. Dle ustanovení § 34 odstavec 4 se na toto řízení ministerstva nevztahuje správní řád. De facto tedy proti němu nelze uplatnit žádný opravný prostředek.
Pokud nebude zajištěno alespoň jedno veřejné ústavní neziskové zdravotnické zařízení v okrese, je kraj povinen zařízení založit, aniž by mu stát poskytl jakoukoli úhradu nákladů s tím spojených - § 34.
V článku § 41 je omezena dispozice krajů s majetkem, který na ně již dříve byl převeden.
Návrh zákona hájí až příliš zájmy lékařů, kteří stanoví účast České lékařské komory v dozorčí radě a kontrolu dalších komor. Stejně tak je v zájmu lékařů, když personální obsazení veřejného ústavního zařízení stanoví Ministerstvo zdravotnictví po dohodě, nikoli po projednání s příslušnou komorou. Dochází k nadměrnému zatěžování veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení.
***
Nepřiměřená kontrola, dokonce i ze strany profesních komor: Česká lékařská komora má právo kontroly i přesto, že je navrhováno, aby dozorčí rada měla zástupce České lékařské komory. Je tam rozsáhlá informační povinnost.
Zákon obsahuje velké množství nepřesností a nelogičností. Zřizovací listina by měla obsahovat délku funkčního období členů dozorčí rady. Délku přesně stanoví zákon. Navrhovatel zřejmě neví, co obsahuje zákon, a ukládá povinné náležitosti zřizovací listiny, které jsou zcela nesmyslné.
V odkazu číslo osm není uvedeno jméno zákona.
V ustanovení paragrafu 6 odst. 1 návrhu zákona jako orgán veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení je uveden zástupce ředitele, tj. jeden člověk. V další větě je však uvedeno, že jeden ze zástupců ředitele. Jediný odstavec zákona obsahuje naprosto nelogickou úpravu. Dále je zde odkaz na zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a přitom návrh zákona počítá s tím, že zřizovatelem veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení může být i stát.
V ustanovení paragrafu 11 odst. 1 není stanoveno, v jakém předstihu má být pozvánka členům dozorčí rady doručena, ačkoliv jiné zákony v obdobných ustanoveních lhůtu obsahují.
V ustanovení paragrafu 12 je stanoveno, že zřizovatel schvaluje rozpočet, není však stanoveno, že je oprávněn schvalovat též změny rozpočtu.
Ustanovení paragrafu 13 odst. 2 písm. a) nedává smysl. K nápravě by snad došlo, kdyby ve druhé větě byla spojka anebo namísto spojky aneb. Neupravuje vztahy mezi okresy a spádovým územím. Ukládá povinnost kraji zajistit alespoň jedno veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení v okrese bez této návaznosti.
Často chybí návaznosti na jiné právní předpisy. Je stanoveno, že nemůže dojít k exekuci na majetek určený k poskytování zdravotní péče, avšak nemění se příslušné zákony. Není stanoveno, zda veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení budou zapsána současně i v obchodním rejstříku, a není ani stanoveno, jak bude naloženo se zápisy v obchodním rejstříku dnes existujících subjektů po jejich změně na VNÚZZ.
V ustanovení paragrafu 12 odst. 3 je stanovena jiná většina při rozhodování než v zákoně číslo 129/2000 Sb. Veškeré rozhodování, je-li zřizovatelem kraj nebo obec, je svěřeno zastupitelstvu, ačkoliv zákon č. 129/2000 Sb. dává pravomoc rozhodovat o zakládaných a zřizovaných organizacích radě kraje.
Povinnost uveřejňovat informace týkající se veřejných zakázek je stanovena zákonem č. 40/2004 Sb. Další zveřejňování bude subjekt nadbytečně zatěžovat, když příslušné informace může zájemce získat na centrální adrese. Uveřejňování těchto informací se může dotknout práva na ochranu obchodního tajemství.
V paragrafu 30 odst. 8 je uvedeno, že Ministerstvo zdravotnictví bude o změnách informovat orgán, který vydal podnikatelské oprávnění. Přitom je stanoveno, že hlavní činnost není podnikáním, a není bližší úprava doplňkové činnosti ve vztahu k živnostenskému zákonu.
Návrh zákona porušuje článek 8 a 100 ústavy, který krajům a obcím zaručuje právo na samosprávu. Zajistit zdravotní péči musí stát. Pokud přenese tuto funkci na kraje, musí stanovit, zda se jedná o přenesenou, nebo samostatnou působnost. Z tohoto vyplývají následky. Podle ustanovení paragrafu 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, platí, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost krajů a nestanoví, že jde o přenesenou působnost, jde vždycky o činnost patřící do samostatné působnosti krajů. Návrh zákona nestanoví, že jde o přenesenou působnost. Úkolem krajů by mělo být zajistit poskytování zdravotní péče na úrovni, která odpovídá finančním prostředkům, které kraj může na tuto oblast vyčlenit. Jakým způsobem dosáhne splnění tohoto úkolu, by mělo být přenecháno na vůli krajů samotných. Když stát přenáší povinnost zajistit zdravotní péči na kraje a současně přesně stanoví, jakou formou má být péče poskytována, v jakém rozsahu, a dokonce stanoví i personální a materiální vybavení, aniž by se podílel na nákladech s tím spojených, zasahuje výrazně do práva na samosprávu.
Předkladatelé zákona nerespektují navržením ustanovení paragrafu 41 ústavu ani nález Ústavního soudu ČR, což je v právním státě naprosto nepřípustné. Ustanovení paragrafu 41 obsahuje omezení vlastnického práva k věcem, které již byly na kraj převedeny. V této souvislosti lze poukázat na to, že v obdobné věci již rozhodoval Ústavní soud, který ve svém nálezu Ústavní soud 1/02 zrušil ustanovení paragrafu 19 číslo 129/2000 Sb., o krajích, jež opravňovalo stát při bezúplatném převodu či přechodu movitých věcí, práv a nemovitostí na kraj a při finanční spoluúčasti na pořízení takového majetku krajem vyhradit si stanovení podmínek pro další hospodaření a nakládání tímto majetkem. Ústavní soud zde uvedl, že právo k nabývanému majetku je omezováno takovým způsobem, který činí ze samosprávných krajů spíše správce cizího majetku nežli vlastníka.
Domnívám se, že uvedeným ustanovením je vlastnické právo územních samosprávných celků porušováno ještě podstatnějším způsobem, neboť zatímco zrušené ustanovení paragrafu 19 zákona č. 129/2000 Sb. umožňovalo podmínky převodu takového majetku teprve stanovit, navrhovaný zákon již jakýkoliv převod mimo vyhrazené meze přímo vylučuje. Tímto způsobem navrhovaný zákon zcela omezuje územní samosprávné celky v dispozici s jejich majetkem a znemožňuje jim vystupovat jako suverénní vlastníci takového majetku. Jejich vlastnické právo je natolik omezené, že již bezpochyby nemá všechny složky vlastnického práva, které umožňují vlastníkovi věc držet, užívat, požívat a nakládat s ní.
Zákon dále porušuje čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Společník již založené společnosti s ručením omezeným, u které dojde ke změně na veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, má nárok na vypořádací podíl, akcionář akciové společnosti nemá žádné právo na odškodnění za provedenou změnu. Dle ustanovení paragrafu 13 odst. 3 nenáleží zřizovateli právo na náhradu za užívání majetku. Zřizovatel je tak diskriminován oproti jiným vlastníkům, kteří mohou majetek užívat a získávat z něj výhody.
Návrh zákona však nezasahuje pouze do vlastnického práva územních samosprávných celků. Konkrétně ustanovením paragrafu 40 odst. 5 dochází k zásahu do vlastnického práva určité formy obchodní společnosti, a to společnosti akciové. Dle výše uvedeného ustanovení totiž má přejít vlastnické právo k majetku akciové společnosti, jež je uvedena v příloze tohoto návrhu zákona, který do ní její zakladatel vložil při jejím založení, přímo účinností navrhovaného zákona na zřizovatele zdravotnického zařízení, do kterého se akciová společnost transformuje. Dochází zde ve své podstatě k vyvlastnění takového majetku a je závažným způsobem porušeno ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny, dle kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona za náhradu.
I za předpokladu, že navrhovaný zákon bude zákonodárným sborem přijat, však ustanovení paragrafu 40 odst. 5 postrádá stále ještě dva znaky zákonného vyvlastnění, a to jednak veřejný zájem a dále také náhradu, která by měla být vlastníkům takového majetku při jeho odnětí poskytnuta.
Dochází také k porušení čl. 26 Listiny základních práv a svobod - každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, když k provozování zdravotnického zařízení s úhradou poskytnutých služeb z veřejného zdravotního pojištění je oprávněno pouze veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení.
Změnou zákona o veřejném zdravotním pojištění dojde k diskriminaci a zřejmě i k likvidaci subjektů, které v současné době provozují zdravotnická zařízení jako podnikatelé za účelem dosažení zisku. Zákon nepočítá s žádným odškodněním těchto subjektů. Tyto subjekty, počtem v řádech desítek, se budou moci domáhat ochrany u Evropského soudu pro lidská práva. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek.
***
Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. K velkému množství státem prohraných sporů bude nutno připočíst další, přičemž škody mohou dosahovat značných částek v řádech miliard korun. Tyto škody budou hrazeny z peněz daňových poplatníků.
Nelze opomenout ani nebezpečí vyplývající z dohod o vzájemné podpoře a ochraně investic, které Česká republika uzavřela např. s USA, Německem, s Velkou Británií, Austrálií, s Dánskem atd. Tyto dohody zaručují každému zahraničnímu investorovi, tedy každé fyzické i právnické osobě, která investuje svůj majetek na území České republiky, ochranu jejích investic. Investicí se rozumí mimo jiné akcie, různé druhy účasti na společnosti. Dohody obsahují ujednání o zákazu vyvlastnění investic s výjimkou případů provedených ve veřejném zájmu a zaručujících odškodnění, které musí odpovídat hodnotě vyvlastněné investice. Investoři se při sporech mohou obracet na rozhodčí řízení, na arbitráž. V souvislosti s navrženou změnou je porušeno ujednání o zákazu vyvlastnění zcela zřejmé a povede k nárůstu arbitrážních řízení proti České republice. Není nutné připomínat, že úspěšnost České republiky v dosud uskutečněných arbitrážních řízeních je žalostná.
Zákon stanoví osvobození od daně z příjmů. Dochází k daňovému zvýhodnění těchto subjektů.
Článek 31 Listiny základních práv a svobod stanoví právo na poskytnutí bezplatné zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění. Pokud bude poskytnuta ústavní péče jinde než ve veřejném neziskovém ústavním zdravotním zařízení, nebude od roku 2008 hrazena z veřejného zdravotního pojištění, přestože půjde o účastníka pojištění. Lékařské zákroky tak nebudou, pokud jde o úhradu zdravotními pojišťovnami, rozlišovány podle jejich nezbytnosti pro pacienta, ale podle toho, jakou právní formu má subjekt, jenž je poskytuje. Tím dojde k porušení obecně uznávaného práva na svobodnou volbu lékaře a k omezení pacientů, kteří ačkoliv platí poplatky na veřejné zdravotní pojištění, nejsou oprávněni na základě svých plateb využívat celou škálu léčebných zařízení, když zákon přímo vyjadřuje, jaká zdravotnická zařízení mohou navštěvovat. Jiné subjekty poskytující zdravotní péči tak budou odsouzeny k roli zařízení, jež budou muset vybírat úhradu za poskytnuté lékařské výkony přímo, a nikoliv formou plateb od pojišťovny. Zákon, bude-li přijat, zničí hospodářskou soutěž v oblasti provozování zdravotnických zařízení, což je v právním státě nepřípustné.
Obecně lze shrnout, že tento zákon směřuje ke zrušení stávajícího systému zdravotnického zařízení, tak jak jsou provozována územními samosprávnými celky. Na rozdíl od dříve předložených návrhů totiž nesměřuje pouze k tomu, aby obchodní společnosti poskytující zdravotní péči neměly přístup k platbám z veřejného zdravotního pojištění, ale ustanovení § 40 odst. 1 přímo tyto obchodní společnosti transformuje na veřejná zdravotnická nezisková zařízení. Návrh zákona nerespektuje řadu zásad zaručených v právním státě a zcela v rozporu s těmito zásadami dochází k vyvlastnění majetku bez náhrady.
Rovněž vláda ve svém stanovisku z 1. 12. 2004 vyjádřila značné pochybnosti nad smyslem navrhované úpravy a vytýkala jí zejména, že je nedostatečně upraveno hospodaření veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení a tento nedostatek by mohl vést k další eskalaci nehospodárnosti systému a neefektivnímu čerpání veřejných prostředků. Dále považuje vláda za velmi problematické ustanovení § 19 předloženého návrhu zákona, v němž je navržena transformace zdravotnických zařízení, jejichž zřizovatelem jsou kraje a obce, na veřejnoprávní zdravotnická zařízení přímo ze zákona, což lze považovat za zásah státu do samostatné působnosti krajů a obcí a což není v souladu s ústavním pořádkem. Předložený návrh zákona dle názoru vlády zakládá nerovnost i v tom směru, že je navrženo daňové osvobození všech příjmů veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení, a to i z jejich komerčních aktivit a doplňkové činnosti, a dále i založením povinnosti zdravotních pojišťoven uzavřít s nimi smlouvu o poskytování úhrady zdravotní péče.
Předkládaný návrh zákona obsahuje řadu prvků, kterými podstatně znevýhodňuje ostatní poskytovatele zdravotní péče oproti veřejným neziskovým ústavním zdravotním zařízením, a naplňuje tak znaky veřejné podpory. Dle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropských společenství je za veřejnou podporu považována taková podpora, která je poskytována z veřejných prostředků, narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěže, zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví podnikání a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Vzhledem k tomu, že v tomto návrhu zákona lze najít některé znaky veřejné podpory, lze se obrátit s podnětem na Evropskou komisi, popř. na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Návrh zákona se může dostat do značného rozporu s připravovanou legislativou Evropské unie. Evropský parlament projednal Bílou knihu o službách v obecném zájmu a Evropská komise připravuje směrnici o službách na vnitřním trhu, na základě které by mělo dojít k otevření trhu pro poskytování veřejných služeb podnikatelským subjektům. Návrh zákona je v rozporu s touto ideou, neboť mění oblast, ve které podnikatelské subjekty dosud působí, na oblast, do které by neměly přístup.
Z výše uvedených důvodů navrhuji opětovně zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/053schuz/s053061.htm
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_53_00410
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.