Počet slov: 3331
Délka projevu: 27 minut
Děkuji vám, pane místopředsedo, za slovo.
Vážené kolegyně a kolegové, projednáváme zde další návrh speciálního zákona o veřejných neziskových ústavních zařízeních a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 810. Debatu o tom, že za předkládání návrhů zákonů je odpovědná zejména vláda, jsme tady vedli již mnohokrát. Bylo pro mě nemilým zjištěním, že tento návrh zákona, který tak zásadním způsobem zasahuje do systému zabezpečování a poskytování zdravotní péče občanům, předkládá skupina poslanců a ne samotná vláda, jejíž základní povinností by měla být zodpovědnost za zákony, které jsou za dobu jejího vládnutí přijaty.
Kolegyně a kolegové, přihlásil jsem se do rozpravy právě proto, že projednávání tohoto návrhu zákona je provázeno nestandardními kroky a událostmi, které si zaslouží přinejmenším naši pozornost. Dovolte mi, abych vám sdělil několik svých osobních postřehů, které s tímto návrhem zákona souvisejí. Snad, možná, u některých z vás, pokud mi budete věnovat poměrně krátký čas svou pozornost, to povede k přehodnocení vašeho dá se říci, že předem přijatého, či možná snad oktrojovaného postoje k právě projednávanému návrhu.
O čem tedy svědčí tento návrh zákona? Pro občany je tento návrh zprávou, která usvědčuje vládu nejen současnou, ale i všechny předcházející vlády sociální demokracie a její ministry, že v resortu zdravotnictví přijímá pouze udržovací, mohu říci jen kosmetické kroky populistického charakteru, které problematiku zdravotnictví neřeší, ale vůči veřejnosti jsou prezentovány jako razantní opatření, která problémy zdravotnictví řeší okamžitě, zejména vzhledem k potřebám a zájmům pacientů. Takovou zprávu musím označit za zavádějící a falešnou, protože přijímání opatření a provádění úprav systému vedením ministerstva ukazuje, že zájem pacientů je současným vedením ministerstva zcela opomíjen, ale o to více prezentován v médiích, pokud se k tomu naskytne jakákoli příležitost.
Co předcházelo předložení návrhu zákona o veřejných neziskových ústavních zařízeních? Paní ministryně Emmerová byla vždy zastáncem výrazně vyšších zásahů státu do systému zdravotnictví, tedy jeho postátnění. S touto myšlenkou na vládě nezískala její přímou podporu, protože vláda si velmi silně uvědomovala choulostivost tohoto záměru a jeho neobhájitelnost nejen před odbornou veřejností, ale zejména i před samotnými občany. Přesto toto směřování ve vývoji zdravotnictví bylo sympatické, o čemž svědčí to, že koncepce zdravotnictví předkládané paní ministryní nebyly vládou nikdy jednoznačně zamítnuty, ale pouze jí byly vráceny k dopracování. Ovšem na dopracování této koncepce již vláda potřebný čas paní ministryni neposkytla.
Proč již v tomto období vznikla myšlenka, že je nezbytně nutné náš právní řád obohatit o instituci veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení, je nabíledni. Všichni si zajisté vzpomínáte, jaká kritická finanční situace panovala takřka ve všech nemocnicích po roce 2000, kterou vláda nebyla schopna racionálně řešit. Míra neochoty vést odbornou a zejména věcnou diskusi k problémům ve zdravotnictví takřka všech jejích ministrů nemá obdoby a já sám jsem přesvědčen, že takový postoj vlády je nepřijatelný a nezaslouží si jej nikdo, a nejméně občané a zejména potenciální pacienti. Ministři, kteří projevili vůli zahájit věcnou debatu o zdravotnictví, byli však vždy bezprostředně ze své funkce odvoláni.
Všechny vlády sociální demokracie situaci v resortu zdravotnictví nikdy neřešily, ale pouze hledaly jakási administrativní opatření formou dalších a dalších regulací, která pouze umožňovala odložení termínu, kdy již nebude možné dalšími opatřeními situaci ve zdravotnictví zvládnout. Vláda hledala nějaký způsob, jak by se tohoto horkého bramboru zbavila a nenesla přímou odpovědnost za zadlužené nemocnice, a řešení se samozřejmě našlo. Vláda došla k závěru, že se zadlužených nemocnic zbaví a tímto krokem přenese odpovědnost na někoho jiného, nejlépe na své politické soupeře. Jak se rozhodla, tak také učinila prostřednictvím zákona č. 290/2002 Sb. převedením nemocnic, které byly státními příspěvkovými organizacemi, do majetku krajů, popřípadě obcí, a to jako příspěvkové organizace krajů nebo obcí od 1. ledna 2003. Takový přístup nemohu považovat za chytrý, ale jen za vychytralý a jedním dechem dodávám, že tento postup považuji přímo za zbabělý a neodpovědný vůči občanům.
Dovolím si trošku krkolomný příměr. Pokud byste se například rozhodli v této logice zahrát si mariáš o peníze s tím, že nebudete respektovat zájmy ostatních hráčů, kteří s vámi sedí u karetního stolu, tak raději hru ani nezačínejte, položte své peníze na stůl a jděte dělat něco jiného. Ušetříte nejen sebe, ale i ostatní hráče mnoha nepříjemných pocitů a zklamání.
Kraje tak získaly přes svůj nesouhlas do svého majetku zadlužené nemocnice, včetně odpovědnosti za jejich další existenci. Dá se říci, že k tomuto nechtěnému dítěti kraje přistoupily zodpovědně a začaly se k nemocnicím chovat jako skutečný vlastník. Krajské úřady a jejich zastupitelstva hledaly možnosti nápravy neutěšeného stavu a přijímaly různá opatření, která vedla ve většině případů ke zlepšování situace.
Kraje získaly nemocnice do svého majetku jako příspěvkové organizace. Tato forma je však pro zdravotnická zařízení nevhodná, což konstatuje i důvodová zpráva projednávaného návrhu zákona. Dnešní forma příspěvkové organizace nezajišťuje dostatečnou odpovědnost a pružnost managementu, transparentnost hospodaření ani motivaci k vyrovnané nebo ziskové účetní bilanci. A jak se ukazuje u nemocnic, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví, je to doprovázeno nedostatečným dohledem zřizovatele a úplně schází odpovědnost vlastníka, jak nám dokládá kontrolní nález Nejvyššího kontrolního úřadu číslo 05/06 o kontrole ve Fakultní nemocnici Motol z 31. října loňského roku. Zejména proto přijímaly kraje jako odpovědný vlastník zdravotnických zařízení rozhodnutí o transformaci nemocnic z příspěvkových organizací krajů na obchodní společnosti.
Zahájení transformace nemocnic na obchodní společnosti vyvolalo nevoli a možná i zděšení u vlády, která by tímto krokem ztratila velký prostor pro uplatňování svého mocenského vlivu a regulací v nejvýznamnějším segmentu poskytování zdravotní péče, kterým prochází největší objem finančních prostředků - cca 200 miliard Kč ročně. To je podle mého názoru hlavní důvod pro předložení tohoto návrhu speciálního zákona, který nejen umožňuje vznik nové formy neziskové organizace, ale vrací zdravotnická zařízení do vazalského postavení vůči Ministerstvu zdravotnictví.
Předkladatelé zákona mají evidentně pocit a snaží se nás v důvodové zprávě přesvědčit, že svěřením zdravotnických zařízení do kompetence krajů jsou tato vystavena neskutečnému ohrožení, neboť hovoří o tom, že kraje nejsou nikterak odpovědné za závazky nemocnic a pacienti tak jsou vystaveni každodennímu ohrožení z "krachu" těchto zařízení. Jedná se však pouze o účelové tvrzení, protože nikdo z nás nezná jediný případ, kdy by k takovému krachu došlo.
Samozřejmě pokud by předkladatelé sledovali pouze možnost provozovat zdravotnická zařízení v právní formě veřejného neziskového zařízení, tak bych tady ani nedržel svou řeč. Jenže tomu tak i přes ujišťování předkladatelů, pana ministra a všech stoupenců tohoto návrhu zákona není. Tento návrh ve skutečnosti je návrhem, který zahajuje zestátnění českého zdravotnictví nebo, chcete-li, jeho znárodnění bez náhrady.
***
Je pravdou, že o násilném vyvlastnění nelze hovořit, ale pouze proto, že byl zvolen "chytřejší" postup, abychom nemohli být jako členové Evropské unie kritizováni a káráni z Bruselu, že nedodržujeme základní lidská práva ve smyslu omezování práva vlastnit.
Dnes naštěstí nelze postupovat tak, jako postupovali komunisté po roce 1948, ale pokud chceme docílit stejného výsledku, pak je daleko lepší vytvořit všem soukromým pojišťovnám, soukromým lékařům, soukromým lékárníkům, soukromým nemocnicím takové podmínky, které povedou k jejich ekonomickému oslabení až na takovou úroveň, že se "dobrovolně" převedou zpět pod státní dohled. To je, vážené kolegyně a kolegové, podstatou tohoto návrhu zákona, i když se nás nejen předkladatelé snaží přesvědčovat o tom, že tomu tak není. Stačí si jednotlivá ustanovení zákona řádně přečíst, propojit je s ustanoveními ostatních souvisejících zákonů a dalších komplexních pozměňovacích návrhů předkládaných k dalším projednávaným zákonům, a nemůžete dojít k jinému závěru.
Samotná vláda nenašla odvahu k předložení tohoto návrhu zákona, protože zřejmě nechce s ním být přímo spojována a doufá, že odpovědnost po jeho případném schválení jí nebude možné přisuzovat. Já jsem však přesvědčen a věřím, že takovou licoměrnost vlády občané pochopí a patřičně ji ocení. Budou k tomu již brzy mít příležitost.
A tak byl původní návrh o neziskových ústavních zařízeních, jak se domnívám při vší úctě k předkladatelům, zpracovaný Ministerstvem zdravotnictví ještě za doby paní ministryně Emmerové, předán poslancům, aby jej předložili jako poslaneckou iniciativu. Tohoto návrhu se ujali kolegové ze sociální demokracie, KDU-ČSL a KSČM. Nicméně následující vývoj po předložení návrhu Poslanecké sněmovně k projednání, byl a je skutečně nestandardní. Po svém zařazení do programu schůze Poslanecké sněmovny je na návrh zástupce předkladatelů stažen z programu schůze, případně posouván jeho termín projednávání. Zřejmě proto, že vláda v tomto období hledá nového ministra zdravotnictví, takového, který by dokázal postátnit, či chcete-li znárodnit, zdravotnictví způsobem, jenž by se dal občanům, rozuměj potenciálním voličům, vysvětlovat tak, že právě tento postup je tím jediným správným, který je v jejich zájmu a jen a jen pro jejich dobro. Velmi obtížný úkol pro vládu, která musí hledat člověka, který je obdařen hroší kůží, neví, co je to stud, a jako nástroj pro prosazení svých zájmů a ambicí je schopen lhát, aniž by se alespoň trochu začervenal.
A tak máme od počátku měsíce listopadu loňského roku dalšího ministra zdravotnictví. Musím se přiznat, že nominaci ministra jsem očekával se zájmem. A protože jsem člověk, kterého vlastní životní zkušenosti již dostatečně poučily, že nemá přijímat ukvapené závěry na základě emocí, sympatií, antipatií či názorů kohokoliv jiného, a to zejména v personálních otázkách, můj zájem se po nominaci doktora Ratha do funkce ministra pouze změnil v jakýsi stav napjatého očekávání dnů příštích, zřejmě v souvislosti s událostmi, které předcházely jmenování nového ministra prezidentem republiky. Mé úvahy se odvíjely pouze v oblasti, zda nový ministr může přinést něco pozitivního našemu zdravotnictví, kterému jeho předcházející kolegové mnoho nepomohli.
Na počátku to bylo docela nadějné. Jde o člověka poměrně mladého, který se ve zdravotnictví pohybuje již poměrně dlouhou dobu, a měl by mít tedy nejen dostatek odborných zkušeností, potřebné množství osobní energie, ale zejména dostatečné množství odvahy na neodkladné provedení alespoň těch nejnutnějších systémových úprav vedoucích ke stabilizaci finanční situace v systému zdravotnictví. Přál jsem si, aby tomu tak bylo.
Pan ministr byl však jiného mínění. Pokud bych přirovnal své tehdejší myšlenkové rozpoložení k nemoci, pak se ji panu ministrovi podařilo vyléčit nejen úspěšně, ale také velmi rychle. Řekl bych, že léčba byla nejen přímo úměrná rychlosti jednotlivých opatření přijímaných ministerstvem po jeho jmenování do funkce, ale byla ještě umocněna vystupováním nového ministra nejen v Poslanecké sněmovně, ale i v médiích. A že to tedy byla rychlost! Přál bych si, milé kolegyně a kolegové, aby naše zdravotnictví bylo schopno takovou rychlostí a úspěšností zbavovat neduhů a nemocí všechny své pacienty.
Také mě životní zkušenosti naučily, že každému, komu je svěřena vedoucí funkce, musí být ponechán dostatečný prostor na vytvoření svého pracovního týmu, takového, aby byl schopen dosáhnout výsledku, pro který je sestavován. A mnohdy je důležitější vzájemná lidská blízkost než vyšší odbornost kandidátů na jednotlivá místa v týmu. Bez vzájemné komunikace, při absenci naprosté důvěry se nespolupracuje dobře, dosažení chtěného výsledku se vzdaluje a v mnoha případech se jej nepodaří dosáhnout ani částečně. Pak ovšem musí také platit, že šéf týmu je osobně odpovědný za takový tým a jeho jednotlivé členy.
Pan ministr se výkonu funkce ujal skutečně s chutí. Okamžitě vstoupil do legislativního procesu při projednávání tohoto návrhu zákona a s některými předkladateli začal pracovat na dalším komplexním pozměňovacím návrhu, který by odpovídal jeho záměrům a představám. Tato činnost jej uspokojovala tak, že se ani nezúčastňoval jednání Poslanecké sněmovny. Následně jsou předkládány komplexní pozměňovací návrhy v několika verzích tak, že málokdo je schopen se v této situaci přesně orientovat. Nestandardní postup a následné změny původního návrhu komplexními pozměňovacími návrhy vedly ke stažení podpisů některých předkladatelů pod prvotním návrhem zákona. Snad proto, že komplexní pozměňovací návrhy mění původní zamýšlený záměr.
Přestože je to panu ministrovi známo, objevuje se v tisku těsně před projednáváním tohoto návrhu zákona na plénu Poslanecké sněmovny naprosto lživá inzerce - Zachraňujeme nemocnice pro vás, vaše jistota, náš cíl - pod kterou je podepsáno Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Jsem přesvědčen, že nejen návětí, ale i samotný obsah této inzerce je na úrovni klamavé reklamy, kterou náš právní řád nepřipouští. Také představa, že tato inzerce byla zadána ve veřejném zájmu, je neobhájitelná. Zadání inzerce může být pouze osobním zájmem pana ministra, který se snaží účelovými formulacemi ovlivnit veřejné mínění ještě před projednáváním tohoto návrhu zákona, samozřejmě ve svůj prospěch. Záměrnou lež spatřuji zejména v návětí, které má ve veřejnosti vzbudit dojem, že se nejedná jen o návrh poslanců sociální demokracie a KSČM, ale že jde o návrh podporovaný prakticky všemi parlamentními stranami.
A tak se vás, pane ministře, ptám: Skutečně je Ministerstvo zdravotnictví zadavatelem této inzerce? Pokud je tomu tak, pak mne velmi zajímá - při vaší tak stále zdůrazňované péči o hospodárné nakládání s finančními prostředky v systému zdravotnictví - z jakých finančních prostředků byla tato inzerce uhrazena. Pokud byla uhrazena z veřejných prostředků, pak nejen mne, ale i ostatní kolegy a kolegyně bude jistě zajímat, kdo je za to osobně zodpovědný. Ptám se také proto, že tato forma osobní propagace ministra zdravotnictví se na jeho ministerstvu ujala, jak jsme se mohli přesvědčit při další zveřejněné inzerci obdobného charakteru počátkem tohoto měsíce.
***
Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvodová zpráva uvádí, že stát svěřil velkou část odpovědnosti za zajišťování zdravotní péče krajům a k tomuto návrhu úpravy legislativy přistupuje proto, že kraje nejsou schopny zdravotní péči zajistit. To je tvrzení nepravdivé. Neznám případ, že by občanům nebyla poskytována potřebná zdravotní péče krajskými zdravotnickými zařízeními, a je lhostejno, v jaké právní formě existují. Samozřejmě že problémy se zajišťováním poskytování zdravotní péče kraje mají, ale jsou to potíže ekonomického charakteru, které vyplývají ze současně nastavených parametrů v systému zdravotnictví, a tyto systémové problémy návrh zákona neřeší.
Naopak pravdivě důvodová zpráva uvádí, že je jen na úvaze státu, zda se rozhodne svěřovat zajišťování zdravotní péče ve větším rozsahu i nestátním zdravotnickým zařízením, obchodním společnostem, anebo bude organizaci zdravotnictví zajišťovat jinak. Tedy jinak řečeno, něco, co jsme již nechtěli mít na krku, protože to pro nás již bylo neúnosné a velmi problematické, jsme vám sice tenkrát raději svěřili, ale protože to neděláte podle našich socialistických představ, máme právo zase vám to vzít. A pokud jste z toho zatím udělali něco lepšího, či dokonce ziskového, tím lépe pro nás.
Záměrem předkladatelů je zavést do českého právního řádu institut veřejné neziskové organizace, která by měla naplňovat veřejný zájem v oblasti poskytování zdravotní péče. Operuje se zde s velice vágním a v podstatě nic neříkajícím pojmem, který ve své podstatě není nikde vymezen a jehož výklad závisí mnohdy jen a pouze na správním uvážení daných, v tomto případě ústředních, orgánů. Svědky toho, co toto volné hodnocení situace, správní uvážení může způsobit, jsme my všichni dnes a denně. Pokud bychom počítali s faktem, že bude tento pojem definován v souladu s právem na ochranu zdraví a rovným přístupem k lékařské péči podle principu Listiny, mohou snad předkladatelé říci, že by tato práva v současné době nebyla občanům garantována? Zajisté ne, pokud by nechtěli lhát.
Za těmito prázdnými frázemi o základních právech a veřejném zájmu se skrývá úplně něco jiného. Mají pocit, že nemocnice zřízená jako obchodní společnost nemůže dlouhodobě plnit požadavky veřejné služby, což je mimochodem také poněkud bezobsažný pojem. Otázka zní, proč mají ten pocit. Odpověď je nabíledni. Protože nad těmito zařízeními nemohou vykonávat přímý dozor a protože se mnohá zařízení již nechtějí pohybovat v mantinelech zkostnatělého a polosocialistického zdravotnictví, což je z jejich hlediska velký prohřešek. V důvodové zprávě se totiž přímo hovoří o libovůli soukromé instituce. Proto se zde projevuje snaha vybudovat síť veřejných neziskových zdravotnických zařízení, která by byla v podstatě pod přímou kontrolou Ministerstva zdravotnictví, byť zde návrh zákona dává jakési právo veta zřizovateli.
Tato zařízení by byla postavena do značně výhodnějšího postavení oproti nestátním a soukromým zdravotnickým zařízením. Nemusí platit daň z příjmu právnických osob a mají rovněž daňové úlevy. Nelze na ně vyhlásit konkurs. Z návrhu zákona vyplývá, že veškeré případné dluhy zůstanou opět na bedrech zřizovatele. Všeobecná zdravotní pojišťovna s nimi ihned po vzniku uzavře smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Návrh zákona však vůbec nehovoří o výběrovém řízení, které má uzavření smlouvy předcházet podle dikce § 46 odst. 2 zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Kraje a obce mají dle návrhu zákona povinnost vybavit tato zařízení veškerým majetkem potřebným k jejich provozování, přičemž tento majetek nebude možné prodat ani darovat. Mají možnost čerpat dotace nejen z rozpočtu zřizovatele, ale i ze státního rozpočtu a rozpočtu kraje nebo obce bez ohledu na to, kdo byl jeho zřizovatelem. Důsledkem je, že nestátní a soukromá zdravotnická zařízení, která by se bránila přechodu na formu veřejného neziskového zdravotnického zařízení, by ztratila své případné komparativní výhody, neboť by neměla takto usnadněný přístup k financím z veřejného zdravotního pojištění, resp. by se k nim téměř nedostala, neboť by nebyla ze strany krajů a obcí přednostně vybavena vším majetkem potřebným k jejich provozování, neboť by musela platit daň z příjmu právnických osob i veškeré ostatní daně.
Prosazením a schválením tohoto návrhu zákona by došlo k omezení a bezprecedentnímu zásahu do hospodářské soutěže, což by přispělo k nemalým problémům těchto zařízení, přičemž také hrozí riziko zániku některých z nich pouze z libovůle státu, který se již rozhodl obdobným způsobem omezit hospodářskou soutěž mezi soukromými lékárnami, nařízené snížení marže, s vědomím toho, jaké problémy to může přinést mnohým z nich.
Závěrem bych rád poukázal na některá ustanovení tohoto návrhu zákona, ve kterých je jasně vidět, jak velkou kontrolu chce ministerstvo mít nejen nad zdravotnickými zařízeními, ale také nad občany této země. Paragraf 4 odst. 11 upravuje povinnost veřejného neziskového zdravotnického zařízení každoročně zveřejňovat na internetu nejen úplný seznam svých dodavatelů a smluvních partnerů, ale také specifikaci nakoupeného zboží včetně celkové částky zaplacené za rok jednotlivým dodavatelům, a dokonce včetně jednotkové ceny zboží. Totální a úplný přehled každého, ovšem bez ohledu na to, zda je k tomu oprávněný, či nikoliv. Smluvní partneři by se právem mohli cítit poškozeni takto absolutním zveřejněním svých obchodních a smluvních podmínek. Podle ustanovení § 9 odst. 2 by obec nebo kraj, pokud by nebyly zřizovateli, měly ve správní radě tohoto zařízení pouze po jednom hlasu, což opět vidím jako posílení role státu při řízení těchto zařízení. A tak bych mohl pokračovat dál.
Vážené kolegyně a kolegové, návrh tohoto zákona zbavuje dnešní majitele zdravotnických zařízení šance řídit náklady a ovlivňovat jejich hospodaření, ale ponechává jim odpovědnost za dluhy, které vzniknou činností najmenovaných funkcionářů. Tedy případný zisk bude použit na aktivity vybrané správní radou, přičemž povinnost úhrady dluhů zůstává zřizovateli. Pouze takto uspořádané zdravotnické zařízení může mít přístup k finančním prostředkům ze zdravotního pojištění. Nejen předkladatelé, ale sám ministr přitom neustále tvrdí, že nikdo majitele zdravotnických zařízení na přihlášení se do tohoto systému nenutí, i přesto, že pacienti by si museli zdravotní péči v zařízení mimo navrhovaný systém platit hotově. Jinak řečeno, majitelé, kteří často koupili zdravotnická zařízení ve velmi špatném stavu a museli do nich investovat finanční prostředky, aby mohli svým pacientům poskytovat kvalitní zdravotní péči, jsou tímto návrhem odsouzeni ke krachu. Tvrdit při tomto postupu, že nejde o znárodnění, protože současní majitelé zdravotnických zařízení si mohou takto "svobodně" vybrat, je nejen nejhorší licoměrností vlády, se kterou jsem se na této půdě setkal, ale musím tento postup označit jako obyčejnou krádež.
Pane ministře, kdo vlastně tady krade? Hejtmani, nebo předkladatelé návrhu tohoto zákona v účinné spolupráci s vámi? A co je ještě horší, je to, že to bude krádež beztrestná, kterou by mnozí z vás svým hlasováním mohli uzákonit. Ve vyspělých státech, ke kterým se chceme přiblížit a brát si z nich příklad pro naše zdravotnictví, by se nic takového stát určitě nemohlo.
Dovolte mi parafrázovat v této chvíli slova bývalého komunistického guru první poloviny minulého století: Kolegyně a kolegové, bděte! Váš postoj k tomuto návrhu zákona bude zaznamenán pro historii v seznamech o hlasování.
***
Chci věřit tomu, že tento návrh zákona zůstane navždy jen návrhem, protože bychom jej přijali, tak bude znamenat skutečně pro české zdravotnictví pohromu. Nepředstavuje ani náznakem žádné koncepční řešení krize ve zdravotnictví, naopak, pouze agresivně útočí na kompetence krajů, které jste jim vy svěřili, a vyjadřuje absolutní nedůvěru a nechuť předkladatelů k nestátnímu a soukromému vlastnictví. Současně s tím je jejich snahou nestátní a soukromá zdravotnická zařízení přivést až na samotné dno, aby se nám tady netvořila nezdravá konkurence socialistickým snahám vlády, potažmo Ministerstva zdravotnictví. Pro dosažení svého záměru a zajištění své vlastní obrany před veřejností se zaštiťují vzletnými a vágními pojmy typu veřejný zájem a veřejné služby, schovávají se za Listinu základních práv a svobod a v ní zakotvený princip práva na ochranu zdraví.
Připojuji se k návrhu na zamítnutí zákona. Děkuji vám za pozornost.
Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/053schuz/s053064.htm
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_53_00414
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.