Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2002_7_00115

        
Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, vážený pane místopředsedo sněmovny, pane ministře financí, v průběhu dnešní diskuse zaznělo a bezpochyby ještě v průběhu zítřejšího dne projednávání zazní mnoho různých pohledů na námi projednávanou věc. Je jí základní zákon, jímž se mají řídit pravidla hospodaření státu a jeho institucí, tedy zákon určující i svými vedlejšími i finančními vztahy pravidla či spíše některé podmínky finančního života krajů a obcí pro rok 2003. Mohu-li použít určité formy nadsázky, diskutujeme nikoliv o technokratických pravidlech uzavřeného světa účetnictví a fiskálních bilancí, mluvíme více o jakési metodě, o trendech, které uvedeny v život žijí samy pro sebe, vytvářejí nová a nová očekávání vyplývající daleko více z určité formy utvářené závislosti než z vlastní opodstatněnosti.
        ***
        Já se musím přiznat, že se velmi obávám správy, metody, trendu či přístupu - a použiji znovu už vyřčený výraz - oné závislosti, již se úřadující vláda rozhodla ordinovat. Je-li vláda ČR prvním, kdo ji v příštím roce projí, prohospodaří či utratí více, než má skutečně k dispozici, je-li tato vláda tím, kdo hospodaří na dluh, a já dodám na stále se zvyšující dluh, pak lze jen těžko očekávat jiný přístup od krajů, obcí a koneckonců i od občanů samotných.
        Schodek státního rozpočtu, tedy dluh, který vznikne počínáním státu, má dle přiložené dokumentace státního rozpočtu činit 111,3 mld. Kč. Prosím, vyjasněme si jeden fakt. Toto číslo je lež! A víme to všichni, jak tu dohromady sedíme. Je pouhopouhým důsledkem účetní hry, naplněného požadavku politické dohody či určitého příslibu, tedy vším dohromady, protože skutečná výše dosaženého schodku činí 159,8 mld. Kč. Je potom velmi těžké uvěřit slovům o pokusu o věrný či pravdivý obraz hospodaření státu v příštím roce, je-li naprosto zřejmé, že jeden ze základních parametrů rozpočtu, tedy vyjádřený schodek, je vším jiným.
        Dovolte, abych začal od začátku, tedy předkládací zprávy vlády. A cituji formou výčtu: Vláda na základě koaličních jednání schválila deficitní verzi rozpočtu. Původně navržený schodek byl zredukován, a to na základě úsporných opatření ve výdajích rozpočtu. Nejvýznamnější změnou proti původním záměrům vlády bylo snížení úhrady ztráty České konsolidační agentury ze 60 mld. na 28,6 mld. Nyní prosím uvedu doslovnou citaci: Výrazně negativní dopady hospodaření České konsolidační agentury na veřejné rozpočty centrální vlády by v roce 2006 měly skončit. Konec citace.
        Dámy a pánové, tato věta stojící již v uvedeném materiálu je alespoň podle mne výrazem nevýslovného pokrytectví. Vláda se nám, poslancům Parlamentu ČR, ale i občanům České republiky snaží říci, že je to Česká konsolidační agentura a její naprosto dramaticky špatné hospodaření, kdo kazí výsledky dobré vlády. Ale ono je tomu přesně naopak. Vláda České republiky je tím, kdo svými rozhodnutími obtěžkává bilanci České konsolidační agentury masivními převody aktiv. Vláda je tím sborem, který tu odešle do České konsolidační agentury dohru privatizace České spořitelny, tu na ni přenese břemeno garance za riziková aktiva Komerční banky, tu vymyslí ojedinělé kouzlo oddlužení zdravotních pojišťoven, např. v úhrnu 4,2 mld. Kč. A aby nezůstalo kouzlo již vydařeného zapomenuto, vzpomeňme kauzu IPB. Byla to snad Česká konsolidační agentura či její vedení, kdo přikázal vládě ČR realizovat státní záruku ve prospěch aktiv IPB? Dovolte proto malé odbočení.
        V souvislosti s diskusí o státním rozpočtu na rok 2003 je velmi často skloňováno jméno naší kolegyně, poslankyně US-DEU Hany Marvanové. Zejména její požadavky týkající se prominutí ztráty České konsolidační agentury. Já se odmlčím a dodám, že jsem velmi rád, že v diskusi vystupuji po vystoupení pana poslance Karla Kühnla, protože on nepochybně patří do tábora poslanců, kteří vnímají jako základní rozpor či základní problém bilance státního rozpočtu pro příští rok právě hospodaření agentury. Proto tato slova patří i jemu.
        Je-li jméno paní poslankyně skloňováno spíše v konfliktním světle, já tvrdím, že ji úřadující vládě ČR seslalo samo nebe. Vysvětlím. Její námitky týkající se hospodaření České konsolidační agentury totiž přesně korespondují s postojem vlády. Říká jinými slovy totéž. Česká konsolidační agentura způsobuje svým podivným počínáním obrovské ztráty, proto je nejdříve nutné tyto ztráty přezkoumat, změnit práci agentury, a pak diskutovat o jejich úhradě. Jediným kouzlem, jediným tahem účetního pera, kterému jiní říkají cena za politickou dohodu, je schodek státního rozpočtu snížen o 47,4 mld. Kč. Rázem tedy nikdo nezkoumá, kde se vzala ztráta v původní výši 60 mld. Nikdo se neptá pana ministra financí, kde se takové číslo bere. A pan ministr je vysvobozen, jinak by totiž musel odpovědět takto: ztrátu vzniklou v roce 2001, ztrátu, která vznikne v roce 2002, ale i zřejmě v roce 2003, způsobuje z 99,9 procenta převod aktiv bývalé IPB. Tedy přímý důsledek rozhodnutí vlády ČSSD z doby vládnutí 1998-2002.
        Agentura a její hospodaření však není zatíženo jen tvorbou opravných položek. Agentura rovněž nese všechny náklady plynoucí ze zajištění disponibilních zdrojů dle uzavřené smlouvy. Tedy náklady řádu desítek milionů Kč, které je povinna zajistit k financování převodu aktiv z bývalé IPB. Nyní tedy do jejích nákladů přibude další položka, protože vláda odloží úhradu výrazné části ztráty, bude si muset opatřit tyto zdroje na finančním trhu. A protože stát své potřeby dokáže financovat levněji, zaplatí Česká konsolidační agentura více.
        A nyní dovolte, abych uvedl onu cenu za pouhopouhý ústupek Karlu Kühnlovi, Haně Marvanové a ostatním. Při současně platném ratingu České republiky zaplatí Česká konsolidační agentura ve výdajích za rok 2003 o 70 mil. Kč více.
        Dovolte určitou jinou rovinu pohledu. Tou je zamyšlení nad jedním z důsledků stále rostoucích deficitů. Uvedu své výtky či úhel pohledu k tomu, co zde uváděl pan kolega Martin Kocourek. Z přílohy Střednědobý výhled státního rozpočtu na rok 2004-5 je zřejmé, že vláda hodlá navýšit státní dluh o 321 mld. Kč. Kumulovaný státní dluh na konci roku 2005 by tedy mohl činit 786 mld. Kč. Vláda k financování státního dluhu využívá disponibilní zdroje finančního trhu a je nesporné, že tak přímo soupeří se soukromým sektorem. Jestliže dle zdrojů České národní banky klesá absolutní objem domácích úvěrů, proti srovnávací základně v roce 1998 dosáhnou za rok 2002 pouze 78 %, pak čistý úvěr vlády dramaticky roste. Čistý úvěr vlády činil v roce 1998 pouze 42,4 mld., na konci roku 2002 však dosáhne čísla 313 mld. Kč. Vláda svou fiskální politikou vysává zdroje, které chybějí k financování domácích - a já podtrhnu soukromých - aktivit, a hodlá tak postupovat i nadále. To je prosím naprosto smrtící trend! Spotřeba vlády deformuje podnikatelské prostředí a ceny trhu. Je nesporné, že pro financování ekonomického růstu a uvolnění fiskálního napětí bude růst tlak na dynamický příliv zahraničních aktiv. Soudím, že je to trend, jehož důsledkem bude tlak na kursovou stabilitu naší měny.
        Zásadní změnu však nemůže přinést ani návrat na trajektorii střízlivější, až produktivní fiskální politiky. Dá se totiž předpokládat, že financování státního dluhu a jeho příslušenství bude zajištěno formou cyklického refinancování z identických zdrojů. Opět mě napadá již na začátku použitý příměr návyku, chcete-li sklerotického efektu finančního trhu, který na uvedenou objednávku vlády bude jen pozvolna reagovat a nebude se chtít vyvázat ze snadno dostupných zdrojů, které bude využívat vláda.
        Rád bych se zmínil o jistém nesouladu dvou základních materiálů, které vláda předložila k jednání Poslanecké sněmovny ve stejné době. Dne 23. srpna schválila Poslanecká sněmovna usnesení č. 51, kde v bodu 3 požádala o předložení - cituji - zprávy o plnění příjmů státního rozpočtu na rok 2002 k 31. červenci a prognózu očekávané skutečnosti příjmů a výdajů státního rozpočtu za rok 2002. Provedl jsem srovnání predikce očekávané skutečnosti v materiálu předloženém rozpočtovému výboru s údaji přílohy C, Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2003.
        ***
        S lítostí konstatuji rozpor těchto dvou materiálů, přestože vznikaly ve stejné době a na půdě naprosto stejné instituce. Rozdíl v řádu miliard vede k určité formě podezření, kde je možno na některé přílohy návrhu zákona o státním rozpočtu pohlížet jako na pouhopouhé formální plnění povinnosti.
        Vážené dámy a pánové, dovolte mi několik slov závěrem.
        Je nepochybné, že se úřadující vláda České republiky i její ministr financí nacházejí ve velmi složité situaci. Manévrovací prostor rétorických cvičení obhajujících předložený návrh státního rozpočtu jí omezuje jeden základní fakt: vláda předchozí byla totiž rovněž vládou sociální demokracie. Základní parametry návrhu státního rozpočtu na rok 2003 a skutečný schodek jsou jen a jen důsledkem jejích vlastních rozhodnutí. Až budou opět padat magická čísla ztráty České konsolidační agentury za rok 2001, 2002, 2003, připomeňte prosím kauzu IPB, zdravotních pojišťoven, revitalizačních agentur a podobných projektů. Až budou padat srovnání z deklarovaných schodků minulých rozpočtů s dosaženými skutečnostmi, zkuste si připomenout laciné triky - tu kampeličkářům, tu zemědělcům na sucha, mokra i hlodavce. Těžko pod takovými návrhy zákonů budete hledat hlasy ODS. Rádoby štědrá sociální politika má zřetelně své meze. Logicky je ale každý spatřujeme někde jinde. Nepochybně však má jediný účet, který budeme muset zaplatit bez rozdílu všichni. Na historicky neopakovatelné schodky plánované touto vládou není možné pohlížet s důvěrou.
        Dovolte, abych použil jeden příměr. Vladimír Špidla odbýval pochybnosti o stabilitě vlády a její schopnosti prosadit své záměry příměrem s dobrodružnou výpravou. Jeho slova - a teď se pokusím o doslovnou citaci: "U mnoha dobrodružných výprav, objevitelských cest nebyl prvořadou a nejdůležitější podmínkou k dosažení úspěchu a cíle materiální dostatek, silné finanční zázemí objevitelů; daleko větší význam měl silný motiv a vnitřní síla." - nechci cynicky a krátkozrace pitvat či spekulovat o soudržnosti vlády koalice.
        Mne trápí účet - účet, který zaplatíme všichni. Za vaši dobrodružnou cestu, pane premiére, za dobrodružnou cestu, na kterou ovšem my všichni s vámi nechceme. Skončí-li funkční období této vlády opravdu až v roce 2006, bude totiž činit státní dluh České republiky jeden bilion devadesát miliard korun.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců klubu ODS.)