Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_16_00683

        
Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně, novelizace si sice klade za cíl být komplexním řešením problémů, kterými současná praxe v této oblasti trpí, ale nezasahuje do základních principů, na nichž je dosud institut zvláštní ochrany a pomoci vybudován. Jde o to, že samotný institut je založen nesprávně na úvaze, že o tom, komu bude poskytnuta zvláštní ochrana podle tohoto zákona, rozhoduje ministr vnitra zpravidla na návrh policie, která především podává návrhy na zvláštní ochranu, ačkoliv by o tom měl rozhodovat podle mého názoru nezávislý soud.
        Pokud nedojde k této změně a důsledné úpravě v tomto směru, pak samotný zákon je nelogický, když v současné době o ochraně rozhoduje orgán moci výkonné, tedy jak bylo řečeno, konkrétně ministr vnitra, a to poněkud podivně, mj. i na návrh státního zástupce, a dokonce i na návrh soudce. Proti tomuto rozhodnutí se ostatní účastníci řízení, ať již obvinění či svědci, nemohou nejen odvolat, ale ani se k němu nemohou nějak vyjádřit. Ochrana trvá, dokud trvá ohrožení, ale nelze nijak přezkoumat, do kdy ohrožení vlastně trvá, jakého charakteru ohrožení má být a zda ochranou této osoby nedochází dokonce k zastírání její trestné činnosti. Tyto skutečnosti přezkoumává policie, na které je posouzení, zda tyto důvody jsou dány, či nikoliv.
        Pokud takováto ochrana tady je, tak by zjevně mělo být v pravidelných intervalech přezkoumáváno, a to podle mého názoru soudem, zda podmínky ochrany stále trvají. A hlavně soud by měl také posuzovat, zda ochrana bude poskytnuta. Vzhledem k tomu, že se tak neděje, je otázkou, zda takováto úprava ochrany osob je v souladu s ústavou a listinou lidských práv a svobod.
        Nelze rovněž souhlasit s tvrzením v důvodové zprávě, že přesný počet chráněných osob nelze s ohledem na zachování jejich bezpečnosti sdělovat, neboť toto tvrzení v žádném případě nemá oporu v zákoně ani v jiných právních předpisech, mj. v příslušném vládním nařízení. Pokud jde o přílohu č. 9 tohoto vládního nařízení, které stanoví rozsah utajovaných skutečností týkajících se Ministerstva spravedlnosti, tak zde se uvádí, že se utajují výslovně konkrétní skutečnosti ohledně konkrétních osob z jednotlivých trestních spisů, nikoliv však souhrnně všechny skutečnosti týkající se chráněných osob.
        Je tedy obtížné se za tohoto stavu vyjadřovat k navrhovaným změnám, neboť tyto návrhy jsou spíše kosmetické a technického rázu. Současný zákon však potřebuje upravit minimálně v tom směru, že o utajení osob rozhoduje soud, který posuzuje důvody pro utajení a v pravidelných intervalech přezkoumává, zda důvody utajení trvají.
        Já s ohledem na tyto skutečnosti navrhuji, aby návrh zákona byl vrácen předkladateli k přepracování. (Potlesk z řad KSČM.)