Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_40_02011

        
Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, skoro se mi chce říct, že se pokusím o alternativní zprávu zpravodaje.
        Předkládaným návrhem zákona chce vláda zrušit zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a souběžně novelizovat dalších 16 zákonů, do kterých byly zapracovány změny související s problematikou úrazového pojištění, zejména zákona č. 267/2006 Sb., a také novelizovat ustanovení těch zákonů, které svým obsahem bezprostředně souvisí se zrušením zákona 266/2006 Sb. V podstatě se vláda hodlá vrátit do stavu před přijetím zákona o úrazovém pojištění, resp. potvrdit současný stav. Vláda totiž rozhodla o tom, že připraví návrh na konečnou a trvalou privatizaci úrazového pojištění, které vychází z pracovního práva, hradí ji zaměstnavatel a řeší nároky při úrazu či nemoci z povolání, čímž chrání poškozené zaměstnance.
        Právní úprava tohoto institutu má nezvyklou dvacetiletou historii. Pojištění bylo zavedeno jako výsadní produkt České pojišťovny a pak i Kooperativy pojišťovny. Duální stav napadla Evropská komise a stanovila, že buďto má být trh v České republice pro toto pojištění otevřen všem finančním institucím, nebo má převzít celou správu úrazového pojištění stát. Nakonec jsme už dvacet let v provizoriu. Ministerstvo práce a sociálních věcí zadalo již v roce 2003 přípravu nového návrhu zákona, který pak vláda předložila do Poslanecké sněmovny 29. září 2005. Nepopírám, že z jisté části problematický návrh prošel bouřlivou diskusí, ale nakonec vyšel 7. června 2006 jako zákon č. 266/2006 Sb. s účinností až od 1. 1. 2008. Bylo tedy dost času na jeho přípravu i případné úpravy kritizovaných ustanovení, ale chyběla ochota a pravicové vlády přikročily jen ke třem novelám, které vždy zejména odložily datum účinnosti zákona, a tím jen prodlužovaly provizorium. Provizorium, které je kolem dvaceti let v kolizi jak s legislativou České republiky, tak s legislativou Evropského společenství. Ale jak je vidět, nakonec se nic moc nedělo.
        Nový zákon z roku 2006 především zaváděl přechod úrazového pojištění - výběr v rámci tohoto pojištění činí cca 7 mld. korun ročně - z komerčního systému správy odškodňování a náhrad na státní zabezpečení dávkovým systémem spravovaným Českou správou sociálního zabezpečení, která má k dispozici všechny potřebné údaje ke zpracování nové agendy, což rozhodně dvě privátní pojišťovny neměly.***
        Úrazové pojištění se tak v novém zákoně, který chce vláda zrušit, stalo pojištěním komplementárním k pojištění zdravotnímu, nemocenskému a důchodovému, jak poznamenal i pan ministr předkladatel. Posílily se tím naděje jistoty zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů, kteří napřed předlohu kritizovali, dnes však kritizují současně navrhovaný stav. Zavedla se úrazová prevence, motivace, systém bonus a malus. Z pojištění zaměstnavatelů se přešlo na pojištění každého zaměstnance, pojištění mělo nově odrážet rizikovost převažující činnosti pojištěného, odškodnění nemělo překračovat čistý výdělek, aby se nespekulovalo, administrativní zátěž zaměstnavatelů se měla zjednodušit a podobně a podobně.
        Nic z toho se však nerealizovalo. V čem byl tedy problém? Zavedení této transformace od privátu ke státu vyžadovalo jednorázově nové transformační náklady, finanční prostředky ze státního rozpočtu na zajištění prostor, techniky, programového vybavení i nového personálu České správy sociálního zabezpečení. A zejména dvě privátní pojišťovny by ztratily monopol na lukrativním produktu, to je paušální platbu z výběru za správu, tedy roční smluvní režii, dnes ve výši 800 mil. korun, což činí něco kolem 11,4 % z vybrané částky. 11,4 procenta! Česká správa sociálního zabezpečení nedosahuje v administraci ani 2 %. Začalo se však na neuvěřitelných 29,5 % z vybrané částky, avšak tento vysoký podíl byl postupně pod tlakem kritiky snižován až na oněch 11,4. Správa státem by byla v delším horizontu prokazatelně levnější. Některé odhady hovoří o pouhých 30 mil. korun ročně.
        Ale jak víme, pravici je vlastní privatizace státní a veřejné správy, a tak současná vláda rozhodla o zrušení platného, ale stále neúčinného zákona, i o zamítnutí jeho novely připravované Ministerstvem práce a sociálních věcí. Přikázala proto nově Ministerstvu financí - už ne tedy Ministerstvu práce a sociálních věcí - připravit nový zákon, který má vejít v platnost od 1. ledna 2014, a pojištění má být postaveno definitivně čistě na komerčním základě. Náklady ze starého systému, tedy již přiznané nároky v celkové výši - zde se odhady různí - od 60 do 80 mld. korun, má snad až do roku 2057 hradit státní rozpočet, i když ti, kteří ten systém spravují, měli vysoké procentuální zisky, a státní rozpočet bude muset někde peníze najít. Příští rok a v dalších letech se odhaduje 2 až 3 mld. ročně tohoto historického deficitu, na který bude muset stát vybrat buď na daních, anebo snížit někde jinde své platby.
        Vláda tedy zvolila druhou cestu ze dvou možností vyžadovaných Evropskou komisí, cestu plné komercionalizace, kde si každý zaměstnavatel zvolí svou privátní pojišťovnu. Tato varianta je méně příznivá jak pro zaměstnance, kteří budou spíše obětí, tak, jak čas ukáže, i pro zaměstnavatele. Předpokládá i spoustu soudních jednání. Vydělají na tom jen finanční instituce, které se budou předhánět v nabídkách levných, ale čím levnější, tím pro zaměstnance nevýhodných produktů. Podotýkám, že odborná veřejnost není této systémové změně nijak nakloněna, což prokázal i seminář, který byl uspořádán podvýborem našeho výboru na půdě Parlamentu. Návrh vládního řešení tedy nerespektuje protesty občanů, odborů, zaměstnanců a řady občanských sdružení. Nic nového.
        Mě nejvíce zneklidňuje problematika objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Dále, jak budou zajištěny jednotlivé fondy, kde se budou prostředky shromažďovat, protože vyplácet bude staré případy stát, nejenom shromažďovat, ale i zhodnocovat a kapitalizovat, často asi i mimo Českou republiku. Povinnosti státu se převádějí na soukromé společnosti, kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí se převádí na Ministerstvo financí, Českou národní banku a kancelář pojistitelů. Chudáci postižení!
        Konstatuji, že se odchylujeme od posledních evropských trendů i na úseku úrazového pojištění zaměstnanců. Nemohu tedy jinak, než navrhnout zamítnutí sněmovního tisku 689 již v prvém čtení.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)