Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_40_02060

        
Děkuji za slovo, paní předsedající. dámy a pánové, ve svých předcházejících vystoupeních jsem se soustředila zejména na finanční otázky a úvahu, zda má český stát v současné době na finanční vyrovnání s církvemi finance. Má být vydán majetek v hodnotě 75 mld. korun a finanční náhrada 59 mld. korun. Celkově se jedná o 134 mld. korun. Při předpokládané inflaci 2 % při vyplácení 59 mld. náhrad po dobu třiceti let pak dopad na státní rozpočet bude 78,9 mld. korun. To znamená, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 mld.
        V záplavě čísel se však do jisté míry zapomíná také na samotný vztah mezi církvemi a státem. Tento zákon radikálně mění i tento vztah. V preambuli je uvedeno - cituji: "Veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základy církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti." S citací až po část náboženské svobody souhlasím. Ale co se týká dalšího textu, myslím si, že by si zasloužil mnohem větší pozornost a diskusi.
        Podle tohoto zákona vlastně dochází k postupné odluce církví od státu. Pro představu: odluka církve od státu znamená rovnoprávné postavení všech existujících církví a náboženských společností. Ty jsou pak úplně autonomní, samostatné a nezávislé na státu. Myslím si, že by se vztahy mezi církvemi a státem měly vytvářet formou kooperace založené na oboustranně výhodné spolupráci státu a církve. Tento model zajišťuje rozvoj náboženské svobody, uznání církví po stránce právní i v rámci její vnitřní autonomie. Církve se důležitým způsobem podílejí na rozvoji mnohých oblasti veřejného života, kde je jejich činnost prospěšná i pro stát: charita, vzdělávání, zdravotnictví, armáda, vězeňství. Tyto vztahy mezi státem a církvemi jsou v důležitých otázkách regulovány konkordáty a smlouvami s církvemi. Tento stav kooperace je oboustranně prospěšný jak pro církve, tak pro stát. Vždyť stát i církve jsou tu pro lidi. K zemím s tímto modelem se řadí skoro všechny státy Evropské unie, např. Německo, Rakousko, Belgie.
        Nelze opomenout, že pokud dojde k úplné odluce státu od církve, tak zároveň reálně hrozí nebezpečí, že některé církve mohou v budoucnu z různých důvodů o tento majetek i přijít. To může ohrozit existenci zejména menších církví. Už v Rakousku-Uhersku církevní majetek podléhal státnímu dohledu, přičemž důvodem tohoto opatření byla snaha státu, aby se nezmenšoval a sloužil kultovním a obecně prospěšným účelům. Domnívám se, že by navrhovaný zákon neměl také opomíjet tento fakt a dohled nad vydávaným majetkem.
        Zvolený způsob finančních kompenzací, náhrad po dobu třiceti let, považuji za diskutabilní, problematický a především bez podpory široké veřejnosti. Přikláním se proto, než dojde k celospolečenské diskusi a shodě, zatím spíše k průběžnému financování.
        Ostatně tímto způsobem řešili v historii restituce i samotní katoličtí habsburští panovníci. Největší zásah do majetku církve v českých zemích proběhl v době husitských válek, kdy většina nemovitého majetku církve byla zabrána husitskou šlechtou. Když po roce 1620 požádala katolická církev o vydání veškerého nemovitého majetku zabraného v období husitských válek, tehdejší císař Ferdinand II. její požadavek zamítl. Později bylo dohodnuto, že stát bude odvádět církvi část spotřební daně ze soli pražskému arcibiskupství na podporu činnosti katolické církve v Čechách, nikoliv na Moravě. Církev se na druhou stranu vzdala svých restitučních nároků. Dovolím si připomenout, že i první Československá republika ustoupila od původní představy o odluce státu od církve.
        S odkazem na historické zkušenosti a tradice nepodporuji v současnosti úplnou odluku státu od církve a preferuji kooperační model spolupráce. Pokud je mi známo, ani na Slovensku se o odluce církve od státu v současné době neuvažuje. Stát by se neměl zříkat odpovědnosti za zajištění relativně stejných podmínek pro všechny církve k jejich činnosti a toho, aby se jejich majetek nezmenšoval a sloužil kultovním a obecně prospěšným účelům. Koneckonců na zachování většiny tohoto majetku jako kulturní památky stát přispívá.
        Vzhledem ke skutečnosti, že tento zákon může přinést do budoucna mnoho nových situací a problémů, i vzhledem k jiným restitučním nárokům v kontextu rovného přístupu je důležité získat podporu, porozumění a konsenzus ve společnosti - nejenom v úzkém kruhu společnosti. V tomto návrhu zákona je totiž zakódována nerovnost v tom, že např. fyzické osoby - restituenti museli svá práva k majetku prokázat a doložit.
        V současné době hluboké světové finanční krize a úspor ve státním rozpočtu, kdy v České republice přibývá rodin a seniorů ohrožených chudobou, kdy klesá nejenom ekonomika, ale i vzdělanost, nemohu zákon o vyrovnání s církvemi v takovém rozsahu, jak je předkládán, podpořit. Navrhuji vrátit zákon zpět do druhého čtení. Děkuji.