Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_40_02064

        
Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Kolegyně, kolegové, 90 % občanů naší země nesouhlasí s takovýmto návrhem zákona o restitucích církvi. Dostáváme řadu dopisů, mailů, navštěvují nás v poslaneckých kancelářích, dostáváme esemesky, kde vyjadřují svůj nesouhlas, a já si myslím, že je třeba dbát názoru veřejnosti, dbát názoru našich voličů. Já bych vám odcitoval jeden takový mail, který jsem dostal od jednoho voliče:
        "V souvislosti s projednáváním zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi v Poslanecké sněmovně si dovoluji obrátit se na vás se svým názorem i tlumočit názory mnoha dalších osob, se kterými se setkávám, a požádat o zastavení projednávání zákona.
        Jsem občanem tohoto státu, mám vysokoškolské vzdělání v oboru zemědělské ekonomiky, 20 let jsem působil jako vysokoškolský učitel, než jsem přešel do podnikatelské sféry. Působím v Brně, Znojmě, na Vysočině. Vyrůstal jsem na venkově, moje výchova byla vedena v náboženském duchu, vždy jsem se zajímal o historii a o náboženství. S rozvojem poznání jsem se však na postavení a úlohu církví v naší historii začal dívat racionálněji. Myslím, že církvi náleží její péče o duchovní oblast života lidí, k čemuž jistě potřebuje zabezpečení, a proto se zajímám i o současné snahy o řešení církevních restitucí a byl bych rád, kdyby se našlo objektivní a také spravedlivé řešení.
        Začátkem roku jsem podal trestní oznámení na předsedu a členy vlády," cituji tedy z tohoto mailu, "pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a pro podezření ze spáchání trestného činu (porušení) povinnosti při správě cizího majetku tím, že dne 11. ledna tohoto roku schválili návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, aniž k tomu měli soupis majetku, který církve a náboženské společnosti vlastnily k datu 25. února 1948. Dodnes nebyl výčet majetku, který by měl být předmětem zákona, také zveřejněn.
        Při trestním podání jsem vycházel ze studie, kterou vypracoval Ing. Mojmír Kalný, CSc., jako vedoucí ekonomického oddělení České biskupské konference a sekretář její ekonomicko-právní komise. Z tohoto titulu se zúčastnil v 90. letech řady restitučních jednání mezi církvemi a vládou. Podle studie Ing. Kalného znamenal pro osud církevního majetku těžkou pohromu zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Tento zákon byl přijat ústavodárným Národním shromážděním dne 11. července 1947 a způsob jeho realizace byl stanoven vládním nařízením číslo 194/1947 Sb. ze dne 12. listopadu 1947, o soupisu pozemkového majetku pro revizi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení v pozemkových knihách. K soupisu a záboru tedy došlo těsně před únorem 1948.
        Ze studie uvádím: Výměra církevních pozemků přihlášených k revizi první pozemkové reformy činila 77 207 hektarů v Čechách a 100 571 hektarů na Moravě, dohromady tedy 177 777 hektarů v českých zemích. Na Slovensku bylo přihlášeno k revizi 97 108 hektarů. V celém Československu bylo přihlášeno k revizi první pozemkové reformy 27 886 hektarů, z toho mělo být církevním vlastníkům ponecháno 5 203 hektarů, a to podle paragrafů 11 a 20 zákona. A 5 203 hektarů je výměra církevních pozemků, která církvi měla zůstat k 25. 2 1948 z revize pozemkové reformy. Domnívám se, že po revizi pozemkové reformy měly zůstat církvi pozemky ve výměře do 50 hektarů, celkovou rozlohu neznám, ale podle údaje ve studii by se mělo jednat cca o 80 tisíc hektarů, které byly zabaveny po roce 1948 podle zákona č. 46/1948 Sb., a to je tedy značný rozdíl oproti údajům podle návrhu zákona o majetkovém vyrovnání.
        Považuji data uvedená ve studii za objektivní a potvrzená i dalšími odborníky. Připouštím ale, že církevními zástupci mohou být uváděny jiné údaje. Mělo by však býti zájmem poslanců jako zvolených zástupců občanů snažit se získat maximálně objektivní pohled na problematiku, která by přijetím navrženého zákona zavazovala další generace. Jistě vám neuniká z kontaktu s občany, že převážná většina - až 90 % - občanů je proti schválení zákona v navržené podobě, a proto by mělo být řešením vypsání referenda, kterým by byl obhajitelný další obrovský přesun majetku.
        Snažím se o objektivní pohled. Proto jsem si prostudoval podkladové materiály k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi dostupné na stránkách Ministerstva kultury ČR i na jiných místech na internetu a dovoluji si sdělit svoje postřehy. ***
        1. Návrh zákona neobsahuje soupis majetků, které mají být vydány. Plocha je udávána pouze v hektarech bez dalšího upřesnění.
        2. Cena pozemků, které nemohou být vydány a za které bude poskytnuta církvím finanční náhrada, je oproti reálným cenám nesmyslně nadhodnocena.
        3. Majetek, který má být vydán či zaplacen, ve velké míře římskokatolické církvi nepatřil k datu 25. února 1948, ale byl jí zabrán už pozemkovou reformou z roku 1919 a následně v roce 1947.
        4. Z historického hlediska měl už od reformy Josefa II. církevní majetek veřejnoprávní povahu, spadal pod pravomoc státu a církev na něm pouze hospodařila. Každý prodej musel stát odsouhlasit. Nejednalo se tedy o soukromé vlastnictví. To, co na církve navrhovaný zákon, bude-li schválen, převede, bude dar, a nikoliv tedy restituce.
        5. Značné dary však církev získala už v letech 1990 a 1991, kdy do jejího vlastnictví bylo zákonem převedeno asi 170 komplexů, budovy, kde se usídlily řády. Tehdejší kardinál Tomášek státu za tento velkorysý dar poděkoval a prohlásil, že další majetky už církve žádat nebudou.
        6. Počet římskokatolických duchovních stále narůstá a zatím dostávají a mají ještě dále dostávat platy od státu. Počet věřících však klesá. Podle veřejného průzkumu je věřících už jen 10 % z naší celkové populace. Náklady na opravy kostelů a dalších historických církevních budov hradí stát.
        7. Chystaná odluka státu od církve je plánována až za dvacet let. Do té doby stát bude stále přispívat na platy a činnost církví, chce vydat (darovat) majetky (pole, lesy, rybníky, budovy) a průběžně platit rentu ve výši 59 mld. Kč, s inflací až 96 mld. Kč.
        8. Chystaný zákon, bude-li schválen, vytvoří z římskokatolické církve mocenskou skupinu, jejíž vliv bude politický, sociální, kulturní a ekonomický. To jde proti smyslu českých dějin i proti naší ústavě, která deklaruje, že jsme demokratická republika, která se nesmí vázat na žádnou ideologii ani náboženství.
        9. Návrh zákona se týká i dalších 16 církví a náboženských společností. Ty však jsou jen přívažkem, většinu majetku a financí získá římskokatolická církev. Proč návrh ani důvodová zpráva neuvádí, jak je financována církev jinde ve světě, a neuvažuje se s daňovými asignacemi?
        10. Církev, pokud získané majetky bude prodávat, nemusí platit daň z prodeje. Evidentně se tedy plánuje další tunel, jak zprivatizovat státní majetky, a kupci se už chystají a také domlouvají.
        Určitě jste se alespoň s některými z těchto připomínek setkali, ale prosím, zvažte tyto námitky sami před sebou, bez ohledu na stranické sekretariáty, a odpovězte. Jste schopni návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, tak jak je připraven, obhájit před svými voliči? Ještě je šance zákon neschválit a připravit jej ve variantě, která bude přijatelná pro většinu populace.
        Současná vláda sice nemá podporu své asociální politiky, ale otázka církevních restitucí je mnohem citlivější a může vyprovokovat klidné české občany k akci. Husitská tradice a ateismus mají silné kořeny v naší historii a defenestrací začaly i husitské války. Tím nechci nic předjímat, ale církev, zejména katolická, by se měla vrátit ke svému poslání a vzdát se touhy po mamonu. Majetek ještě nikoho neučinil šťastným a obávám se, že přijetí navrženého zákona církvím spíše uškodí.
        Jsem toho názoru, že násilné protlačení zákona nic nevyřeší. Příští vláda bude muset napravovat škody, rušit ustanovení a vyvolá se nová diskuse. Proto vás prosím, snažte se o větší shodu, a pokud to v nynější situaci nejde, zastavte projednávání a odložte přijetí zákona na pozdější dobu. Jestliže nebyl přijat zákon řešící majetkové vyrovnání s církvemi dvacet let, tak na dalším roku nesejde a společenské, ekonomické i morální škody budou menší."
        Toliko jsem citoval z jednoho z mnoha e-mailů či dopisů, které jako poslanec dostávám. Koneckonců je dostáváte sami. Já si myslím, že stojí za úvahu, za zamyšlení nad těmito slovy.
        Já osobně takovýto zákon podpořit nemohu. Vystupoval jsem už jednou k tomuto zákonu. Myslím si, že i tam jsem řekl jasně, proč ho nepodpořím. Myslím si, že se ztotožňuji s dopisem nebo e-mailem, který mi pisatel poslal. Já jsem ho tady přečetl a myslím si, že jsou tam pádné důvody pro odmítnutí tohoto návrhu zákona.
        Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)