Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_40_02072

        
Vážená paní předsedkyně, páni a paní ministři, kolegové a kolegyně. Já si dovolím jeden netradiční pozdrav: Pochválen buď Ježíš Kristus. (Z pléna: Až na věky.) Dovolím si to proto, že patřím mezi věřící. Jsem věřícím, ale nevím, jestli jsem součástí církví, které stojí za tímto zákonem.
        Já se pokusím vám ve svém vystoupení trošinku popsat věci, které souvisejí se vznikem církevního majetku na Moravě.
        Chtěl bych říct, že řešení problému návratu církevního majetku právě v těchto dnech rozbouřilo nejen veřejnou politickou hladinu v českých zemích, ale i občanské vědomí. Díky přístupům vládních činitelů si málokdo umí udělat představu, o co vlastně v této situaci jde. Vládní činitelé a církev sama se totiž brání předložit veřejnosti jasný a nesporný přehled, jak to vlastně s církevním majetkem v minulosti vypadalo, ač archivní materiály, kterých je dostatek, velmi výstižně tento problém mapují. Pokusím se tedy ve stručnosti ukázat, jak vypadal vývoj církevního majetku na Moravě.
        Odpovězme si především na základní otázku, jak vlastně církevní majetek vznikal. V nejstarší době to byli především panovníci, členové panovnického rodu a nejbohatší feudálové, kteří zakládali různé kláštery, aby šířili křesťanství, aby jejich členové modlitbami a bohoslužbami prosili boha o odpuštění jejich hříchů a mnohdy aby v jejich čele umístili přebývající členy svých rodů a opatřovali je majetkem, jehož rozsah se značně rozrůstal.
        Některé nejstarší kláštery zanikaly a na jejich lokalitách se uchýlily jiné kláštery a získaly jejich majetek. Nejstarší klášter na Moravě, o němž jsme informováni, založil v letech 1045-1048 v Rajhradě kníže Břetislav a uvedl do něj řád benediktů. V Louce u Znojma založil roku 1190 pro řád premonstrátů klášter znojemský kníže Kunrat Ota, to už také existoval od roku 1151 klášter premonstrátů, Klášterní Hradisko u Olomouce. Nejstarší cisterciácký klášter na Moravě na Velehradě na místě zaniklého staršího kláštera založil v roce 1205 moravský markrabě Vladislav. Pro minority založil roku 1221 klášter v Jihlavě král Přemysl Otakar I., který založil o šest let později v Jihlavě také klášter pro dominikány. Slavný cisterciánský klášter v Předklášteří u Tišnova založila někdy kolem roku 1230 královna Konstancie. Přemysl Otakar II. založil v roce 1286 klášter pro klarisky ve Znojmě. Připomeňme ještě alespoň založení dominikánského kláštera na Starém Brně roku 1312 Janem Lucemburským a cisterciáckého kláštera na Starém Brně roku 1323 Eliškou Rejčkou, vdovou po králi Václavu II. a Rudolfovi. O další kláštery se postaral také markrabě Jan. V nejstarší době jen některé nejvýznamnější rody zakládaly kláštery. Vzpomeňme Lva z Klobouk, který kolem roku 1200 založil premonstrátský klášter v Zábrdovicích, Markvarta z Hrádku, jímž byl roku 1211 založen premonstrátský klášter v Nové Říši. Jan Černohorský z Boskovic založil v roce 1302 - pardon, opakuji 1231 - klášter minoritů v Brně a Boček z Obřan z kunštátského rodu založil roku 1252 cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou.
        Mohli bychom pokračovat, ale pro dané účely další údaje shrňme. Kromě tří zmíněných klášterů z 11. a 12. století musíme doložit na Moravě vznik 17 klášterů ze 13. století, 11 ze 14. století, jeden z 15. století, dva ze 16. století, 21 ze 17. století, osm z 18. století a pět z 19. století. Byly však zakládány kláštery i ve 20. století. Roku 1927 kupříkladu ve Fryštáku, v roce 1928 v Brně a v roce 1929 v Tasovicích.
        Od 16. století zakládala kláštery převážně šlechta, ojediněle města a církevní hodnostáři, ovšem jako členové šlechtických rodů. Nově zakládané kláštery získávaly značný majetek finanční a pozemkový, a jak již známo z historie, nabude-li někdo bez vlastního přičinění velký majetek, propadne mamonu, zhýralosti a různým pokušením. A to se stalo i s církevními institucemi koncem 14. a začátkem 15. století a jsme toho svědky i v současné době.
        Kritici, kteří požadovali návrat církve ke způsobu střídmého života Ježíše Krista, který se neodíval do drahých rouch a neobklopoval se bohatstvím, a sahali tak těmto lidem na jejich způsob života, byli tvrdě stíháni. Jak známo, tragédie, která potkala mistra Jana Husa, vyvolala pak hnutí namířené proti katolické církvi a jejím institucím. Doplatily na to mnohé kláštery.
        Morava byla husitským revolučním hnutím postižena méně než Čechy. Církev si tu udržela své postavení ideologické i hospodářské a olomoucký biskup byl nejbohatším feudálem v zemi. Majetek klášterů a far však napadli nejen nepřátelští husité, ale i mnozí katolíci, včetně panovníka. Fundátoři těchto církevních institucí se považovali za pány a správce církevního jmění, jež ve vojenské a finanční tísni zadlužovali nebo zastavovali a zcizovali ve prospěch těch, kdo za panovníka a církev bojovali.
        Několik bohatých klášterů vůbec zaniklo, jako v Třebíči, Dolní Kounici, Oslavanech, Vizovicích a Prostějově. Nové kláštery se znovu konsolidovaly a posílily tak, že v roce 1526 vlastnila církev 13,1 % pozemkové držby, v roce 1585 18,1 %pozemkové držby, 1619 17,9 %. Na počátku 17. století zůstával největším latifundistou v zemi olomoucký biskup. Vlastnil 12 statků s 6 557 poddanými. 78 biskupských lén patřilo tehdy k světským majetkům, přičemž rozsáhlý pozemkový majetek církve v této době lze jen těžko vyčíslit. ***
        Statky každého z 23 klášterů na Moravě a dvou kapitul byly chápány vždy jako jeden celek, i když tyto instituce obvykle vlastnily více než jenom velkostatky. Čtyři farní statky byly nejmenšími statky vůbec.
        Velké pozemkové komplexy začaly postupně vadit nejen poddaným, ale i státu, který začátkem 18. století vyhledával reformy, kterými by velké majetkové celky rozdělil mezi více vlastníků. Jednou takovou reformou byla takzvaná raabizace. Šlo o reformu navrženou rakouským národohospodářem F. A. Raabem, který navrhoval, aby feudální pozemkové vlastnictví bylo rozděleno mezi sedláky, aby místo feudálních velkostatků vznikly jen malé statky. Měla být provedena zpočátku jen na státních, církevních a městských statcích, ale ani na nich nebyla dokončena. Kromě jiných byla provedena na bývalých jezuitských statcích v Řečkovicích, Bouticích, Divákách a Habrovanech, na dřívějších klášterních panstvích a statcích, jako Starém Brnu - Králově Poli, Zábrdovicích, Tuřanech, Blažovicích, Kohoutovicích, Komínu, Oslavanech, Komárově, Tišnovu a nadačním velkostatku Drnholci.
        Katolická církev byla od Bílé Hory až do poloviny 18. století přesto všemocným politickým činitelem. Z církevních institucí bylo stále daleko nejbohatší olomoucké arcibiskupství, jehož statky byly sice nízko odhadnuty, ale i tak měly hodnotu 3 mil. 90 tisíc zlatých. Na druhém místě byla olomoucká kapitula, pak řád německých rytířů, augustiniáni v Brně a klášter rajhradský. Od 70. let 18. století byla církev postupně vytlačována ze svých mocenských pozic nastupující buržoazií ovlivňující státní záležitosti. Pod jejím tlakem zasáhl stát poprvé výrazněji do církevních záležitostí. Císařská komora vyprazdňovaná častými válkami potřebovala majetek klášterů, aby mohla uspokojovat dluhy vůči věřitelům a těm, kteří se podíleli na válečných akcích, a tak přikročila k jejich rušení. Bulou papeže Klimenta XIV. z 23. července 1773 byl zrušen jezuitský řád. Na Moravě tak byly zrušeny kláštery jezuitů v Jihlavě, v Brně, v Olomouci, Opavě, Telči, Uherském Hradišti a ve Znojmě. K výraznějším zásahům však přistoupil císař Josef II. Krátce po svém nástupu na trůn přistoupil k masovému rušení klášterů. Roku 1782 bylo na Moravě zrušeno osm klášterů - cisterciačky na Starém Brně, který byl nejbohatším ženským klášterem na Moravě, cisterciačky Tišnov, dominikánky v Olomouci a na Starém Brně, kartuziáni v Brně - Králově Poli a v Olomouci, klarisky v Olomouci a ve Znojmě, v roce 1783 skončily kláštery klarisek v Opavě a servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou. Dalších 20 potkalo zrušení v roce 1784. Velkostatky zrušených klášterů byly převedeny jako státní statky na studijní fond spravující bývalé velkostatky jezuitského řádu zrušeného v roce 1773 a na náboženský fond, k němuž připadly velkostatky řádových klášterů zrušených v roce 1782 až 1786. Tyto státní fondy je prodávaly jako nabyté statky jiným nabyvatelům. Vyjmenovávat jednotlivé statky spolu s obcemi, které ke statkům patřily, zde z důvodů časových nelze.
        I po zásazích státu si stále mocné postavení v této době jako pozemkový vlastník na Moravě udržovala církev s 45 velkostatky, z nichž arcibiskupství v Olomouci samo mělo 11 velkostatků a olomoucká kapitula 14 menších statků.
        Pokud se týká církevního pozemkového majetku, bylo podrobeno první pozemkové reformě 10 velkostatků arcibiskupství olomouckého a statek Choryně arcibiskupského chlapeckého semináře v Kroměříži. Do pozemkové reformy bylo vzato 46 928,52 ha veškeré půdy, kterou vlastnilo arcibiskupství olomoucké. Některé statky byly obhospodařovány v nájmu. Tato pozemková výměra se rozkládala ve 142 obcích a osadách. Drobní nabyvatelé získali 3 997,63 ha veškeré půdy, 1 380,51 ha bylo ponecháno vlastníku, tedy arcibiskupství olomouckému, zbytkové statky, které získali čtyři noví nabyvatelé, měly výměru 689,1 ha veškeré půdy.
        Z moravských klášterů byly pojaty do první pozemkové reformy jen tři - augustiniáni u svatého Tomáše na Starém Brně, benediktini v Rajhradě a cisterciačky v předklášteří u Tišnova. Nejbohatším klášterem byli benediktini v Rajhradě, kteří před reformou vlastnili 2 103,6 ha veškeré půdy rozložené ve 14 obcích. Drobným nabyvatelům z toho bylo přiděleno 520,3 ha veškeré půdy, zestátněno bylo 94 ha veškeré půdy a klášteru ponecháno 1 518,4 veškeré půdy, pivovar a sladovna v Rajhradě, cihelna v Holasovicích, klášter Rajhrad s knihovnou a zámek v Hluboké. Druhým klášterem, který vyšel z první pozemkové reformy proti jiným velkostatkářům příznivě, byli augustiniáni ve Starém Brně, kteří vlastnili tři velkostatky - Staré Brno, Šardice a Nová Hvězdnice.
        V dalších letech prodělával církevní majetek další změny. Vznikaly na něm státní statky, jako například ve Vyškově a v Kroměříži. Dílčí parcely některých klášterů byly rozprodány a některé další kláštery byly rušeny. V roce 1927 byly zrušeny kláštery milosrdných bratří v Brně, v roce 1934 v Letovicích, o rok později klášter kapucínů v Třebíči. Za okupace zanikli minorité v Jihlavě, milosrdní bratři ve Vizovicích, premonstráti v Nové Říši, františkáni v Dačicích.
        Po osvobození byly podrobeny druhé pozemkové reformě vedle ostatních velkostatků také majetky klášterů. Na Moravě jeden v roce 1948, devět v roce 1949 a 12 v roce 1950. Majetky by se daly vyčíslit, bylo by to ovšem podstatně složitější a je třeba, by toto provedl někdo jiný. Některé z nich, z těchto věcí (?), žily z milodarů. Vzhledem k současné situaci by si vyžádaly zcela přesné údaje. Určit přesně jejich hodnotu, jak z článku vyplývá, není takový problém, ale přísluší to prostě jiným orgánům. ***
        Dámy a pánové, je otázkou, zda je správné z hlediska státu i církve, aby se olomoucký arcibiskup, jemuž po první pozemkové reformě zůstalo přes 1 380 hektarů veškeré půdy, z níž zřejmě bylo něco prodáno, stal jedním z největších pozemkových vlastníků a pražský arcibiskup vlastník mnohem větší. Oni snad mají v církvi jiné poslání.
        Začal jsem svou řeč pozdravem, který možná některé potěšil, některé zarmoutil. Skončím něčím, co je v římskokatolické liturgii zvykem. Víte, tam v jedné modlitbě se říká: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane, smiluj se nad námi. Já říkám: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť všem, kdo škodí nejen církvi. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)