Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_53_01638

        
Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem rád, že se vláda odhodlala k tomu, že předložila podobný návrh zákona, který by měl upravovat financování politických stran. Jsem však smutný z toho, že je ten návrh málo ambiciózní a zřejmě nemožností dohody na půdě vládní koalice si klade velmi malé cíle. Podle mého názoru, a myslím si, že nejen podle mého názoru, nevyřeší téměř nic. Bude sice odškrtnuta další položka v programovém prohlášení vlády s tím, že se řeší ona situace, nebo že je snad přijetím zákona vyřešena, ale rozhodně tomu tak nebude.
        Já jsem nedávno interpeloval pana předsedu vlády s tím, že bych rád dostal informace o tom, jakým způsobem byla využita studie, která stála 6 milionů korun a která byla zpracována právě na toto téma. Já sice jsem sám osobně přesvědčen, že ta studie cenu 6 milionů rozhodně nemá, že má možná cenu 100 tisíc, možná 200 tisíc, rozhodně ne 6 milionů, ale když už stála 6 milionů, očekával bych, že poznatky a návrhy budou využity. Koneckonců nemusíme vycházet jenom z této studie. Když jsem si přečetl materiál tuším Ekologického právního servisu na toto téma, tak jsem přesvědčen, že ten daleko lépe popisuje jak stav, tak nutnost změny. Kdybychom se více inspirovali tímto materiálem, udělali bychom daleko více pro transparentnost financování politických stran.
        Největší problém podle mého názoru spočívá v tom, že tento návrh zákona nestanoví zákaz přijímání darů od právnických osob, ať už jsou zahraniční, nebo domácí, a že nestanoví limit daleko nižší pro dary od osob fyzických, protože ten limit je pro všechny 2 miliony korun. Logicky, pokud nebude firmám, podnikům a jiným zakázána ve velké míře možnost obdarovávat strany, nebude tady stále vykořeněno ono podezření, že tyto sponzorské příspěvky jsou stranám dávány proto, aby ovlivnily jejich rozhodování. Nejsem proti tomu, aby existoval určitý limit, jestli to bude 100 tisíc, 200 tisíc nebo 500 tisíc korun pro dary od fyzických osob za rok, nicméně nepovažuji za možné a dlouhodobě udržitelné, aby bylo možné přijímat dary od právnických osob, tedy od firem. Koneckonců máme zde stále spoustu firem, které mají anonymní vlastníky, zejména firem, které mají anonymní vlastníky a jsou formálně zahraničními, byť se domníváme a možná u některých jsme i přesvědčeni, že mají vlastníky české, a proto si myslím, že jako minimum, pokud tady nebude panovat v Poslanecké sněmovně shoda na tom, že zakážeme přijímat dary od právnických osob jako celku, musí být shoda alespoň na tom, že bude zakázáno přijímat dary od právnických osob se zahraničním vlastníkem, případně od anonymních společností.
        Stejně tak si myslím, že zákon rozhodně neřeší otázku financování stran právě proto, že neobsahuje přesnou definici ceny obvyklé a to, co se bude dít ve chvíli, kdy někdo získává právě například určitá plnění, billboardy či jiné, za cenu nižší, než je cena obvyklá, a myslím, že s tím měly zkušenosti téměř všechny strany v této Sněmovně, sociální demokracii nevyjímaje. Proto si myslím, že na základě těchto zkušeností bychom měli přistoupit k tomu, že bychom přesně definovali, co je cena obvyklá, jaká plnění nejsou přípustná, a plnění, která by se vymykala této ceně obvyklé, by byla považována za dar, který by ve svém objemu byl limitován. To jsou podle mého věci, které v tom návrhu zákona chybějí. ***
        Nepochybně je potřeba také zmínit otázku kontroly. Paní místopředsedkyně Peake prosazovala zřízení nového úřadu, já osobně s tím mám problém, myslím si, že nový úřad sám o sobě to nevyřeší. Na straně druhé si úplně nemyslím to, že každý bude mít možnost žalovat v tom řízení. Podávat žalobu k soudu je věc, která vyřeší transparentní financování, protože podle mého názoru 90 % těch žalob budou spíše žaloby šikanózní než ty, které by skutečně soudy nakonec dotáhly do úspěchu. A výsledkem bude spíše zahlcení soudů než nějaká přesnější kontrola. V tom smyslu jsem přesvědčen, že bychom měli hledat právě ve druhém čtení určitý konsensus na kontrolním orgánu, který by se této činnosti mohl věnovat. Sám uznávám, že to není jednoduchá věc a že shoda na této věci možná bude hledána daleko složitěji než na těch věcech, o kterých jsem hovořil před chvílí. (V sále je trvale silný hluk.)
        Jak říkám, ten návrh zákona je podle mého názoru nedostatečný. Já bych rád, aby například obsahoval i moderní prvky, aby například bylo možné politickým stranám zasílat dary formou DMS, to znamená tak, aby drobní dárci měli možnost podpořit své kandidáty ve volbách podle mého názoru transparentním způsobem. A rozhodně, pokud by například toto bylo limitováno, nehrozí to, že by byl zákon obcházen, a byla by to věc, kterou bychom se přiblížili moderním demokraciím. Koneckonců prezidentské volby ve Spojených státech mohou být určitým vodítkem, jak takový systém zavést, byť určitě v naší zemi nebude využívám tak masivně.
        Návrh zákona podle sociální demokracie není dokonalý, je skutečně málo propracovaný a málo odvážný. Nicméně stojí podle nás za to, aby postoupil do druhého čtení. Proto tedy nebudeme navrhovat ani zamítnutí ani vrácení k dopracování, které se nabízí. A to vrácení k dopracování nebudeme navrhovat především z toho důvodu, že pokud chceme něco udělat ještě do příštích voleb, musí ten zákon být projednán teď, na této schůzi, případně na schůzi červnové, nikoliv na schůzi v září s ohledem na délku legislativního procesu. Neznamená to, že automaticky souhlasíme se zákonem jako celkem v té podobě, jaký je, ale jsme ochotni a budeme se rádi účastnit jednání výboru, případně oněch pracovních skupin, tak jak o nich paní místopředsedkyně vlády hovořila. Děkuji.