Počet slov: 1941
Délka projevu: 16 minut
Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem již byl ujištěn, že následující pevný bod je zařazen na 11.30. Já myslím, že k otázce držby a otázce dědického práva se dostatečně vyčerpám tak kolem 11.05, pak bude kolegyně Gajdůšková, hlasovat stihneme.
Tak kde jsem to skončil. Ano, Kleinův civilní řád soudní. Ten procesní předpis to říkal z toho důvodu, aby bylo na první pohled jasné, čeho se žalovaný dovolává. Hovořil jsem tu o tom, že máte právo nastoupit na rušitele jak cestou petitoria, tak i cestou possessoria, to znamená buď chránit to samotné vlastnické právo, anebo chránit jenom jeho držbu. A to jsem ještě nezmínil, že držet nemusíte jenom samotné vlastnické právo, ale můžete držet i práva omezenější. Tak např. můžete držet i právo nájmu. Protože obecně už od doby (nesroz.) je dáno, že lze držet takové právo, které umožňuje opakovaný výkon. To znamená, např. nemůžete držet právo, které zaniká jediným výkonem, např. nějaký platební nárok, ale můžete držet např. právo nájmu, právo pachtu, právo výpůjčky, právo výměnku a práva další. A to tedy nejen právo věcné, tedy to vlastnické právo, ale i práva absolutní, ale i práva relativní, to je právě to právo nájmu. Tak ten důvod, proč se řeklo zcela jasně v té dřívější procesní úpravě, že žaloby zrušené držby mají býti označeny jako žaloby zrušené držby, je skutečně ten, aby za situace, kdy napadne daná věc na ten soud, do té soudní kanceláře, aby bylo jasné, jak si s tím poradit. Když to převrátím do dnešní úpravy. V čem je zajímavé to possessorium, v čem je zajímavé to posesorní řízení oproti tomu řízení petitornímu. Ten rozdíl je zcela zásadní.
Hovořil-li jsem o tom, že žalobce tíží v rámci petitorního řízení těžší procesní břemena, břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tak zároveň řízení petitorní není svázáno žádnými procesními lhůtami pro rozhodnutí. Jinými slovy, když se budete soudit o to, jestli vám nějaký pozemek patří nebo nepatří, bude to trvat velmi pravděpodobně, nebo dosáhnete pravomocného rozhodnutí po roku či dvou. Díval jsem se do statistických výkazů Ministerstva spravedlnosti, skutečně průměrné petitorium trvá stovky dnů řádově. Ovšem u possessoria je situace jiná, neboť v possessoriu neprokazujete existenci toho tvrzeného práva, ale prokazujete pouze poslední držbu a její rušení.
Možná část z vás, která si také libuje v držbě jako já, tak namítne: ale vždyť přece v rámci possessoria lze poskytnout právu, které je toliko tvrzené a které je neexistentní, které není. Ano. To je skutečnost, která je s posesorním řízením bytostně spojena. A část rakouské doktríny dokonce říká, že possessorium je něco naprosto v právním řádu nelogického. Poněvadž když třeba vám je uváděn příklad - uváděl ho Knapp. Byl to příklad člověka, který byl nájemce v nějakém bytu a podnajímal jeden pokoj. Ten podnájemce si říkal: jo, jo, bydlí se mi tady dobře, ale chtěl bych ještě o pokoj víc. A ten nájemce mu říká: ne, ten pokoj potřebuji, nepodnajmu ho. Ten podnájemce tedy se vlámal do toho bytu, když byl ten nájemce na dovolené, usadil se tam, tedy vystěhoval mu ty věci a zamkl ten pokoj. Co se stalo potom. Ten nájemce se vrátil zpátky, viděl, že podnájemce si zabral ten svůj pokoj, ovšem pohledem práva se stal ten podnájemce držitelem. Měl držbu. Sice to byla nepravá držba, ale měl držbu. Neboť tehdejší obecný zákoník občanský říkal zcela jasně, že držba je chráněna, ať již je jakákoliv. Co se stalo dál. Ten nájemce se rozzuřil, že mu zabral podnájemce pokoj, a rozhodl se mu vyměnit zámek. Ovšem ten podnájemce byl znalý tehdejší úpravy, ochrany držby pomocí possessoria, a nastoupil na toho nájemce pořadem práva. To znamená, zažaloval ho. A zažaloval ho úspěšně, protože třebaže nebyl vlastníkem nebo třebaže mu nesvědčilo nájemní právo k tomu pokoji, tak byl ale schopen prokázat svoji držbu, a soud mu proto poskytl ochranu. ***
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
Účelem possessoria tedy, shrnu-li to, není rozhodnout ten stav definitivně, to znamená říci "ty jsi vlastník, ty nejsi vlastník", ale je v zásadě říci "tobě svědčí držba vlastnického práva, nemusíš být vlastníkem v závěru, tobě svědčí držba vlastnického práva, ty tu držbu vlastnického práva rušíš, já ti zakazuji jako soud tu držbu vlastnického práva rušit a potom si to vypořádejte třeba v petitoriu". Ve většině případů samozřejmě je to possessorium dostačující, protože se oprávněný držitel, nebo držitel, kryje s vlastníkem, ale může být situace, která, jak už jsem zmiňoval, která je rakouskou doktrínou velmi kritizována, protože to possessorium skutečně může vést k absurdním právním závěrům, že se to nekryje, a potom se tedy jako jedinou cestou pro toho neúspěšného vlastníka stává petitorium.
Již jsem naznačil jednu věc, která je odlišná oproti té úpravě v obecném zákoníku občanském, v ABGB, a sice to, že bohužel nebylo zákonodárcem při rekodifikaci zcela explicitně řečeno, že je chráněna jakákoliv držba. V tomto případě se jedná o pozměňovací návrh sněmovní dokument 6834 - nebo D3 v rámci procedury - kdy zcela otevřeně navrhuji, aby se konstatovalo, že držba může být skutečně jakákoliv a odmítají se takzvané petitorní námitky. Podíváte-li se do komentářové literatury, například do komentáře od pana dr. Spáčila, autorského kolektivu, nebo do autorského kolektivu dr. Petrova, tak tam zcela otevřeně říkají "držba může být jakákoliv, ale soud jí poskytne v rámci possessoria ochranu". Myslím si, že bychom to měli ujasnit, protože z toho, jak jsem studoval rozhodnutí jak už nalézacích, tak odvolacích soudů, tak leží zcela nabíledni, že bohužel žalovaní často tvrdí skutečnosti a označují důkazy o věcech, které jsou pro výsledek posesorního řízení zcela irelevantní. Tak například je úplně jedno, jestli žalovaný tvrdí "tato sekačka je moje a není jeho", protože nejde o vlastnické právo, jde o držbu vlastnického práva.
Pojďme se dostat dál. (Ministryně Benešová reakce od stolku zpravodajů.) Myslím dál, k dalšímu tématu mých návrhů (směje se), nikoliv dál k dalšímu vystupujícímu, paní ministryně.
Ten důvod, proč mám za to, že by měla být označena žaloba zrušené držby jako žaloba zrušené držby, a ústavně-právní výbor mi v tom dal za pravdu, tak je ten, že existují procesní lhůty pro rozhodnutí. Tak například o žalobě zrušené držby se musí rozhodnout do 15 dnů od podání žaloby, od nápadu té žaloby. Jde-li o zákaz provádění stavby podle ustanovení § 1004 a 1005 občanského zákoníku, tam je ta lhůta 30 dnů. Jaké z toho plynou důsledky? Plynou z toho důsledky například takové, že je to trochu podobné předběžnému opatření, což je zjevné i z toho předchozího, co jsem zmiňoval, a zároveň ty důsledky jsou i takové, že soud se zkrátka omezí toliko na mělké dokazování a mělké prověřování těch tvrzených skutečností, a nikoliv na existenci toho samotného práva, což vyplývá ze samé podstaty toho possessoria.
Čili to jsou tři pozměňovací návrhy, které jsem v této věci v otázce držby předložil, a myslím si, že to označení držby je něco, co je důležité, neboť napadne-li ta věc na podatelnu a je-li přidělena podle rozvrhu práce příslušné soudní kanceláři, tak tím pádem je zcela zjevné, čeho se ten žalobce dovolává. Buď se dovolává petitoria, pak je možnost tu věc vyřizovat řekněme s drobným odkladem, není potřeba tak kvaltovat, nebo se dovolává possessoria. Za té situace je dána procesní pořádková lhůta 15 dnů, která by měla být dodržena. Následky nedodržení pořádkové lhůty jsou například povinnost nahradit škody. Pro vaši informaci, z výkazů Ministerstva spravedlnosti se podává, že lhůta 15 dnů je - zcela překvapivě - v 50 % případů dodržována. Zároveň je ale také nutné říci s ohledem na recentní judikaturu Ústavního soudu, poněvadž judikatura, která se dotýká ochrany držby, je výslovně judikatura odvolacích soudů a judikatura Ústavního soudu, třebaže se jedná o odmítnutí neúspěšných ústavních stížností, a to z důvodu, že dovolání k Nejvyššímu soudu není přípustné ve věcech ochrany držby pořadem posesorní žaloby nebo posesorního práva, tak Ústavní soud jasně konstatoval, že těch 15 dnů se dotýká toliko toho nalézacího řízení. Řízení před odvolacím soudem může trvat, ale třebaže trvá, tak trvá poměrně významně méně než u petitorního řízení.
Tolik jeden tematický okruh mých pozměňovacích návrhů.
Další okruh mých pozměňovacích návrhů, který najdete v rámci procedury pod písmenem D1, se týká dědické smlouvy. Kolegy z hnutí ANO mohu potěšit, neboť tento pozměňovací návrh předkládám s kolegou Tomášem Kohoutkem z hnutí ANO, protože to je věc ryze nadstranická, ryze technická, ale velmi důležitá. Týká se takzvané dědické smlouvy. Dědická smlouva je nový dědický, nebo řekněme staronový dědický titul, který byl do našeho právního řádu zakotven při rekodifikaci civilního práva s účinností od 1. 1. 2014. Dědická smlouva je dvoustranné právní jednání, kdy se zůstavitel dohodne s někým, ať už s právnickou, nebo s fyzickou osobou, podle našeho názoru tedy s právnickou, a může ji potom povolat za dědice. Je to pohledem našeho práva nejsilnější dědický titul, který ovšem nevylučuje zůstavitele z nakládání s tím majetkem, s tou pozůstalostí, tedy s tím majetkem do chvíle, než dojde tedy k úmrtí toho zůstavitele.
Zákonodárce si od dědické smlouvy sliboval mnohé. Ještě řekněme, že u dědické smlouvy je daná přísnost formy, to znamená, dědická smlouva se uzavírá jako notářský zápis, musí mít formu notářského zápisu, a mám za to, že je to nástroj, který není využíván tak, jak by být využíván měl. Podíváme-li se na čísla, tak bylo uzavřeno v minulém roce nějakých plus minus 200 dědických smluv. Jde-li o závěti, tak těch bylo úhrnem uzavřeno nějakých tuším kolem 20 tisíc, něco takového. To znamená, že tu máme nějaký právní nástroj, který není využíván tak, jak by využíván být měl. Přitom má četné výhody - předvídatelnost, jistotu pro obě strany a samozřejmě i nějakou důkazní sílu, protože je to nejsilnější dědický titul a přebije tím pádem jako eso například závěť.
Ten důvod, proč se domníváme s kolegou Tomášem Kohoutkem z hnutí ANO, že by dědická smlouva měla doznat úpravy, a proč se k ní tolik zůstavitelů neuchyluje, je ten, že z nějakých historických důvodů, které objasňuji v rámci odůvodnění, lze dědickou smlouvu pořídit toliko o třech čtvrtinách majetku a jednu čtvrtinu musíte například vyřešit závětí. Občanský zákoník je v tomto velmi vstřícný a říká, že v zásadě je-li uzavřena dědická smlouva o celém majetku, tak potom se, pakliže ta dědická smlouva obstojí jako závěť, o té jedné čtvrtině hovoří nebo nazírá se tedy jako závěť. Ten důvod, proč se nedá pořídit o celém majetku, je skutečně historický. Já jsem se díval do Zeillerova komentáře k ABGB z roku 1813 a on tam v zásadě konstatuje, že důvod, proč nemůže zůstavitel pořídit o celém majetku, je ten, že muži mají tendenci se nechat omámit, ošálit ženami a mohli by snad v nějakém emočním zápalu slíbit ženě celý svůj majetek, a proto se řeklo, že se bude moct, aby tam byla jen taková pojistka, rozhodnout dědickou smlouvou o třech čtvrtinách majetku.***
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
To máme za překonané, i když ne asi tyhle věci budou platit vždy, ale máme to za právně překonané a máme za to, že by se mohlo podle našeho návrhu rozhodovat o celém majetku v rámci dědické smlouvy. Myslíme si, že to vnáší jistotu do právních vztahů zůstavitele, a zároveň také, že to je posílení tzv. testovací svobody. Hovoříme-li - ve veřejném diskurzu se o tom hovoří často - o nějaké svobodě nakládat se svým majetkem a o vlastnictví, tak ta svoboda jako taková se rozpadá na dílčí svobody, např. tedy na svobodu toho, jestli vstoupíte do nějakého právního vztahu, nebo nevstoupíte, to, jestli uzavřete smlouvu, nebo ji neuzavřete, o čem ta smlouva bude a s kým bude, ale týká se to například, ta obecná svoboda na úseku vlastnictví, i například. toho, komu ten majetek, který jste za svého života nabyli, komu potom půjde, komu napadne. Máme za to, že by zůstavitelé měli mít právo rozhodnout o celém svém majetku dědickou smlouvou, a já vás prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.
V projevu zmínění politici:
Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/087schuz/s087126.htm
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2017_87_00743
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, napište nám.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.