Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 217251000560004 najdete zde
ANALÝZA MEDIÁLNÍ REPREZENTACE „BREXITU“ VE ZPRAVODAJSKÉM POŘADU
UDÁLOSTI ČESKÉ TELEVIZE.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky
PhDr. Tomáš Trampota, PhD.
Leden 2017
HLAVNÍ VÝSLEDKY ANALÝZY
Zpravodajství České televize o „Brexitu“ svou tematizací, vizualizací a jazykovou
reprezentací aktérů souznělo se způsoby zpracování tématu veřejnoprávními
stanicemi kontinentální Evropy (jako např. ARD nebo ÖRF).
Česká televize poskytovala prostor k vyjádření stoupencům i odpůrcům setrvání
Británie v EU. Převažující vyznění ve prospěch setrvání koresponduje (mimo jiné)
s názory oficiálních představitelů Velké Británie a názorem většinových médií
kontinentální Evropy, které vnímaly „Brexit“ jako ohrožení stability EU.
Česká televize se tématu „Brexitu“ věnovala nejvíce z českých televizních stanic a
z hlediska tematické různorodostí i intenzity pokrytí neměla konkurenci.
Vizuální stránka zpravodajství využívala zaběhlé vizuální metafory a metonymie
typické pro televizní zpravodajství.
Situace po referendu je vykreslována negativně s konotacemi nejisté
budoucnosti, politického chaosu a negativních ekonomických následků
podobně jako v dalších evropských veřejnoprávních televizích.
Pejorativně zabarvené nominalizace aktérů tématu se objevovaly zejména u
hlavních představitelů odstoupení; Nigela Farage a Borise Johnsona.
Hlavními trvalými rámci informování o referendu o vystoupení/ setrvání Británie v EU
byly:
o Rozdělená Británie (geograficky, věkově, vesnice/ město, vzdělanostně)
o Otázka imigrace
o Ekonomické důsledky vystoupení Británie
METODIKA ANALÝZY A ZKOUMANÝ VZOREK
METODIKA ANALÝZY
Pro analýzu byla použita kombinace těchto kvalitativních metod: a) analýza
rámcování (framing analyses) zaměřená na to, jak byly události tematizovány a které
informace byly zdůrazněny jako klíčové, b) nominalizace hlavních aktérů všímající
si toho, jak jsou pojmenováváni hlavní aktéři z hlediska neutrality a případné
příznakovosti jazyka, c) vizuální reprezentace tématu; jaké vizuální znaky byly
použity pro reprezentaci aktérů a tématu jako celku.
VZOREK ANALÝZY
V rámci analýzy bylo zkoumáno celkem 161 zpravodajských příspěvků. Zkoumaný
vzorek byl vymezen pořadem, časově a tematicky:
Zpravodajské příspěvky hlavní zpravodajské relace Události
Doba odvysílání v období 1. ledna 2016 až 30. září 2016.
Tematické zaměření na referendum o setrvání/ vystoupení Velké Británie z Evropské
unie a na jeho následky.
VÝSLEDKY ANALÝZY
Tematické rámcování kauzy Brexit se výrazně odlišovalo ve třech obdobích: 1) před
referendem o setrvání/ vystoupení, 2) během referenda a bezprostředně po
oznámení jeho výsledků, 3) po referendu, v souvislosti s ekonomickými a politickými
reakcemi na Brexit.
I. Období před vyhlášením referenda
V prvním období byl příběh rámcován těmito tematickými rámci: Cameronovo
jednání o reformě EU, průběh kampaně, rozdělená Británie, důsledky
vystoupení z EU. Cameronova jednání o reformě EU byla prezentována jako
zdlouhavá, složitá a zároveň jako „poslední šance pro Camerona“ („britský premiér
hraje na summitu o vše…., 18.2.). Zároveň se už od počátku objevuje narativní
strategie lokalizace tématu, kterou Česká televize opakovaně využívá během celého
zkoumaného období – prezentace potenciálních důsledků pro Čechy (např:
„…některé změny by ale mohly tvrdě zasáhnout i Čechy, kteří cestují do Británie za
prací…“, 22. 1.). Snaha vztáhnout téma blíž k českému divákovi se objevuje jako
narativní linie během celého zkoumaného období.
Jednání EU s Cameronem byla vizualizována tradičními narativními postupy: záběry
na jednající politiky v jednacích sálech Evropské unie, ilustrativní prostřihy na
Londýn, případně uspěchaný Cameron poskytující rozhovor novinářům. Znatelnější
změna vizualizace se objevuje až při protahujících se jednáních - například
odlehčujícím zachycením Angely Merkelové v bufetu.
Obr. 1. Neočekávané vizualizace jednání Cameron – EU byly výjimečné.
Negativněji byla prezentována účast českého tajemníka pro evropské záležitosti
Tomáše Prouzy a jeho „tweetování“. To se projevuje (mimo jiné) v kontroverzněji
kladených otázkách moderátora Železného („Jaký máte vy, nevolený tajemník,
mandát ostře kritizovat voleného zástupce spojenecké země?“). Pozitivně naopak
vyznívá zdůrazňování „mimořádně důležité role“ premiéra Sobotky při vyjednávání
Británie s EU.
Už v období před referendem jsou opakovaně vykreslovány potenciální negativní
důsledky odchodu Británie z EU (M. Kubal: „… opakovaně zaznělo, že odchod
Londýna by mohl spustit dominový efekt a konec jednotné Evropy… požadavky ale
mají své limity“, 18.2.). Toto negativně vyznívající rámcování tématu se objevuje
počínaje 18. únorem až do konce zkoumaného vzorku. Z hlavních aktérů diskurzu je
v této fázi negativně nominalizován jen Nigel Farage označovaný jako „britský
nacionalistický europoslanec“, který bojuje proti dosažení dohody mezi Británií a EU.
Po dohodě Camerona s EU se výrazně proměňuje zarámování tématu. Hlavním
rámcem se stává vyhlášení a očekávání referenda o setrvání Británie v EU a
průběh kampaně před referendem. Počínaje vyhlášením referenda je diskurz o něm
polarizován na protipól David Cameron versus Boris Johnson, který je zprvu
označován neutrálně- popisně jako „bývalý londýnský starosta“. Posléze je
prezentován jako hlavní reprezentant odstoupení výhradně Nigel Farage. Zprvu
neutrálnější nominalizace těchto aktérů se postupně mění na negativnější.
II. Po vyhlášení referenda
Po vyhlášení referenda se mění zejména mediální reprezentace Borise Johnsona,
který je vykreslen jako zrádce Camerona („…zásadní ranou pro premiéra je ale
rozhodnutí jeho spolustranického kolegy Borise Johnsona“, 22.2.). Obraz Davida
Camerona je pozitivnější, bez pejorativních či negativních označení. Vyznívá jako
ten, který uspěl dohodou o reformě EU a vrací se do Británie jako vítěz. Vyhlášení
referenda o setrvání/ vystoupení Británie z EU je vizualizováno prostřednictvím
zaběhlých (až stereotypních) vizuálních metafor spojovaných s Londýnem –
poschoďové autobusy, červené telefonní budky, vlajky Union Jack. Jde o typickou
narativní strategii televizního zpravodajství pomáhající divákovi jednoduše a rychle
lokalizovat děj.
Obr. 2. V souvislosti s Brexitem se opakovaně objevují zaběhlé vizuální metafory.
Z hlediska vizualizace hlavních aktérů referenda nejvíce vybočuje reprezentace
Borise Johnsona, který je vizualizován jako nonkonformní, rozháraný politik
(v komicky vyhlížející čepici jede na kole), opakuje se jeho jazykové označení
z britského tisku - „blonďatá bomba“ (ČT označení jen přebírá). David Cameron je
naopak vizuálně reprezentován jako seriózní, upravený politik, někdy unavený.
Obr. 3 Vizualizace Borise Johnsona se konotativně výrazněji odlišovala od vizualizace dalších
klíčových aktérů.
S vyhlášením referenda se začíná posilovat další silný tematický rámec: možné
důsledky Brexitu pro Evropu a Česko. Po vyhlášení referenda zájem o téma upadá
a znovu se silněji objevuje až od 15. dubna. Další rámcování se soustředí zejména
na analýzu průběhu kampaně, rozdělení Británie a vyrovnanost obou táborů. Česká
televize zaznamenává pohledy a názory obou stran. V některých případech se věnuje
jeden den více stoupencům setrvání v EU a druhý den odpůrcům (např. 15. 5. velkou
část reportáže soustředí na Johnsona). Usiluje tak o naplnění objektivizace v delším
časovém celku nad rámec dne. Což je relevantní přístup.
Celkově převažuje pohled negativně hodnotící případné vystoupení Británie
z EU. Důvodem je (mimo jiné), že jeho nositeli jsou představitelé stávajícího britského
politického vedení, kteří mají do médií přímý přístup včetně lídra hlavní opoziční
strany a většiny zahraničních politiků ve výkonných funkcích, kteří se k Brexitu
vyjádřili. Stoupenci Brexitu nemají tak silné politické postavení a také slabší přístup i
do zahraničních médií. Příklon k setrvání vyznívá také z mediálního pokrytí událostí
spojených s politickými lídry podporujícími setrvání, jako je návštěva prezidenta USA
Baracka Obamy. Obdobně vyznívá také vystoupení bývalých premiérů Velké Británie
pro podporu setrvání („Premiéři Velké Británie podpořili setrvání v EU.“).
Silnější agitační příklon k setrvání vykazuje reportáž Bohumila Vostala z 20. června
založená na tématu, jaký postoj by zaujal sir Nicholas Winton (který zemřel předchozí
rok) založený na výpovědi jeho dcery („můj otec byl velmi evropský .. . a myšlenky, že
vystoupíme by se asi zhrozil…“).
Obr. 4 K příklonu k setrvání v EU přispěly názory zahraničních politických lídrů.
Postupně se objevuje další velmi silný tematický rámec, který se po referendu stane
jedním z hlavních: ekonomické důsledky Brexitu (např. 27.5.:„Brexit by ohrozil růst
světové ekonomiky…“). Jde o rámec, který se stává je u mnoha zpráv využit jako
dominantní a otevírající téma.
Zpravodajský diskurs o Brexitu se postupně polarizuje na představování stoupenců a
protivníků setrvání v EU. 16. června se objeví nový rámec tématu, související
s nečekanou razantní negativní událostí – vraždou labouristické poslankyně („politici
obou stran před referendem zastavili kampaň“). Událost otevře téma bezpečnosti
britských poslanců a také kritiku vyhrocenosti kampaně ( „kampaň před referendem
byla čím dál osobnější a vyhrocenější…“, 17. 6.). V auditivní i vizuální stopě je po
několik dní akcentována „jednota proti násilí“.
Obr. 5 Po vraždě labouristické poslankyně Coxové politici jednotně odmítli násilí.
Oblíbenou a pravidelnou součástí informování o britské kampani o referendu je
reflexe místního tisku. Redaktor Bohumil Vostal pravidelně ukazuje britský tisk do
kamery.
Obr. 6. Rituálem se stala prezentace místního tisku a jeho informování o kampani.
Stejně jako u jiných voleb, i v tomto případě, je součástí mediálního pokrytí predikce
případných následků Brexitu. Zpravodajství České televize opakovaně
zdůrazňovalo vyrovnanou pozici obou stran: „…Vyrovnané šance…“, „…bojuje se o
to, kdo přesvědčí nerozhodnuté voliče…“. V souvislosti s potenciálními následky se
opakovaně objevuje „strach z dominového efektu“, toto sousloví se stává jazykovým
automatizmem, který se několikrát opakuje. V některých případech Česká televize
přebírá ze zahraničních médií neověřené informace („…podle nepotvrzené zprávy
útočník vykřikl ˈBritánie má přednost“). Ačkoliv jde o posun typický pro současnou
mediální naraci obecně, ovlivňuje místy informační kvalitu zpráv.
Obr. 7. Ve dnech referenda vyplňuje téma převážnou většinu pořadu Události.
III. Referendum
V období bezprostředně před referendem a po vyhlášení jeho výsledků věnuje Česká
televize tématu většinu relace Událostí. 22. června – den před referendem - je
odvysílán obsáhlý blok 6ti zpráv.
Při informování o situaci před referendem Česká televize narativně využívá polaritu –
venkov versus londýnská City, která se stává příkladovou metonymií rozdělení
Británie. Místy se objevují zavádějící a zjednodušující makrostruktury („… každý tu
čte britský bulvár, který podporuje odchod…“, 22.6.). Usiluje o vyvážený pohled na
obě strany, i když stereotypizující. Hlavním vyzněním je rozdělená země, zdůrazněné
jak sociodemografickými daty, tak formou narace a výběrem aktérů/ mluvčích i
výroky redaktorů: „menší anglická města se netají odporem k Bruselu“ versus
„Londýn nemá s EU problém“. Silně je akcentováno téma imigrace jako rozdělující
oba tábory („Imigranti vnímaní jako přítěž. Nejpočetnější Poláci, kterých je až milion a
mají silné ekonomické vazby.“).
V období kolem data referenda je ještě posílen ekonomický rámec referenda („v
případě Brexitu libra oslabí, ekonomové tvrdí, že až o 1/5“).
Obr. 8. Ekonomický rámec je jedním z nejsilnějších zarámování.
Překvapivým a novým zarámováním samotného volebního dne se stává překvapivě
deštivé počasí a jeho vliv na volební účast. Samotné výsledky referenda jsou ve
vysílání spojovány téměř výhradně s negativními (a často apokalyptickými)
označujícími, jako „zemětřesení ve Británii“ a informacemi o negativních
ekonomických důsledcích („Libra se prudce propadla…“).
K negativnímu vyznění událostí po referendu nepřispívá ani tak mediatace Českou
televizí a způsob zpracování příběhu redaktory a moderátory, ale charakter
samotných událostí na britské politické scéně.
IV. Po referendu
V období po referendu se nejsilněji projevují rámce: ekonomické důsledky Brexitu,
rozdělená Británie, politický chaos v Británii, reakce Bruselu a vyjednávání
procesu vystoupení. Opakovaně je zmiňován politický chaos a krize ve Velké
Británii („Britská politická scéna se dál otřásá v základech“, „…teď to vře i
v opozici…“). Symptomatické je dramatické a silně hodnotící otevření reportáže
Michalem Kubalem: „…dobrý večer ze země, která zažívá asi největší politickou krizi
od druhé světové války…“. Jazyk zpráv po referendu je emocionální, hodnotící, pln
negativně vyznívajících metafor. U některých z hlavních aktérů Brexitu se objevují
pejorativně zabarvené etiketizace (např.: „stojí za levičákem, který nikdy neustupuje
ze svých zásad…“ – o podpoře vůdce labouristů Corbina).
Hlavními konotacemi zpráv po referendu je nejistota, která je zdůrazňována také
v souvislosti s jednáním EU o Brexitu. Opět se objevují generalizující makrostruktury:
„…nikdo neví, co se stalo a ani nikdo neví, co se bude dít dál…“, případně
zdůrazňování nejistoty: „…nepřehledná politická situace…“, „…od Brexitu panuje na
světových trzích nejistota…“. Postupně začíná převládat rámec tlak Evropy na
rychlé jednání Británie („Brusel kritizuje britské politiky za to, že nemají žádný
plán…“).
K uklidnění a neutralizaci vyznění zpráv dochází až po volbě nové předsedkyně
konzervativců a nové premiérky Teresy Mayové („podpora ze strany konzervativců je
opravdu velmi velká…“, „je známá pragmatičností…“, „2. premiérka v dějinách“, „přijít
by s ní měly velké změny“ „politická veteránka známá pragmatismem a ambicemi“).
Česká televize se v jejím případě nevyhne genderové stereotypizaci, když redaktorka
rozebere, jak se Mayová obléká („nejen kvůli výrazné módě ji srovnávají s Margaret
Thatcherovou“, „v pověstných výstředních botách…“). Živé vysílání přímého přenosu
prvního projevu nové premiérky je projevem dramatizace tématu a působí až
redundantně. Nicméně nejistota se připomíná dál: „jak bude její kabinet vypadat, neví
možná ani ona sama…“.
VI. Nominalizace aktérů
Nominalizace a označování jednotlivých aktérů diskursu o Brexitu se během
zkoumaného vzorku proměňovala. Negativnější a pejorativnější označení se týkaly
zejména Borise Johnsona a Nigela Farage.
Tab. 1. Nominalizace a užití jazykových etiket u hlavních aktérů.
Aktér Před referendem Po referendu
David Cameron premiér, konzervativec poražený
vede kampaň za setrvání úspěšný premiér
Nigel Farage unavený zrazený
nacionalista vítěz, nacionalista
Jeremy Corbin populistický nacionalista vyzývatel k demisi
Boris Johnson populista,
levičák neřízená střela
obdivovatel Karla Marxe
vlivný spolustraník levičák
bývalý londýnský starosta v šoku
blonďatá bomba zbabělec,
vyvolá zmatek a uteče
Další případy negativně vyznívající etiketizace aktérů se objevovaly jen výjimečně,
například v případě vraha labouristické poslankyně („psychicky léčený samotář…“),
nebo v případě zmínky, kdo povede vyjednávání EU o Brexitu: „Barnie, arcifederalista
známý jako obránce francouzského protekcionismu.“
Doporučení:
Česká televize ve většině případů používala neutrální a deskriptivní jazyk.
V některých případech dochází k nadužívání zjednodušujících makrostruktur
(„všichni“, „každý“). Někteří zahraniční zpravodajové (B. Vostal) mají silnější tendenci
používat emotivní metafory hraničící s klišé. Obecný příklon k setrvání Británie v EU
vychází z mainstreamového naladění evropských kontinentálních médií podporovat
status quo a stabilitu Evropy. Snaha věnovat při silné události velkou část relace
jednomu tématu vede k silné monotematizaci relace, omezení tematické pestrosti a
zařazování až podružných informací k tématu.
Zpracoval:
PhDr. Tomáš Trampota, PhD.
Autor přednáší obor mediální studia na New York University a na Fakultě sociálních věd
Univerzity Karlovy, byl ředitelem Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK,
spoluzakladatelem a prvním předsedou CEE Network v rámci European Communication
Research and Education Association. Je autorem knih Zpravodajství a Metody výzkumu
médií.