Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSBJYBTGGY najdete zde
Vládní návrh
ZÁKON
ze dne 2020,
kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST první
Změna trestního řádu
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 343 odstavec 4 zní:
„(4) Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu, s výjimkou ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky. Peněžitý trest vymáhá celní úřad.“.
2. Za § 343 se vkládá nový § 343a, který zní:
㤠343a
(1) Předseda senátu zašle po marném uplynutí lhůty uvedené v § 343 odst. 1 celnímu úřadu opis rozsudku, jímž byl uložen peněžitý trest, a nařízení jeho vymáhání. Předseda senátu zároveň vyrozumí celní úřad o majetku odsouzeného, který je zajištěn pro účely výkonu peněžitého trestu, a uvede, zda se jedná o majetkovou trestní sankci podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí.
(2) Předseda senátu neprodleně vyrozumí celní úřad o všech skutečnostech podstatných pro placení peněžitého trestu, zejména o upuštění od jeho výkonu a o přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody.
(3) Celní úřad neprodleně vyrozumí soud o tom, že
a) peněžitý trest byl vymožen,
b) po přeměně peněžitého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody byla část peněžitého trestu zaplacena,
c) vymáhání peněžitého trestu by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů,
d) došlo ke zpeněžení majetku odsouzeného zajištěného za účelem výkonu peněžitého trestu,
e) průběh vymáhání ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, nebo
f) nedoplatek peněžitého trestu byl odepsán.“.
3. Na konci textu § 361 se doplňují slova „; tyto pořádkové pokuty vymáhá celní úřad“.
4. V § 361a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Pohledávky podle odstavce 1 vymáhá celní úřad.
(3) Soud předá celnímu úřadu k vymáhání pohledávku uvedenou v § 152 odst. 1 písm. b), c), e) nebo f) pouze tehdy, pokud k jejímu uhrazení nepostačují prostředky z peněžité záruky.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST druhá
Změna občanského soudního řádu
Čl. III
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 369/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 139/2015 Sb., zákona č. 164/2015 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 258/2017 Sb., zákona č. 291/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 53 odst. 3 se věta druhá zrušuje.
2. V § 53 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.“.
3. V § 148 odstavec 3 zní:
„(3) Při správě placení pohledávek uvedených v odstavcích 1 a 2 se postupuje podle daňového řádu. Tyto pohledávky vymáhá celní úřad.“.
4. V § 148 se odstavec 4 zrušuje.
5. V § 351 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Při správě placení pokut podle odstavce 1 se postupuje podle daňového řádu. Pokuty vymáhá celní úřad.“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
2. Při správě placení pokut podle § 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
ČÁST třetí
Změna zákona o soudních poplatcích
Čl. V
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 255/2000 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 72/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 167/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 335/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 161/2016 Sb., zákona č. 258/2016 Sb., zákona č. 368/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 182/2018 Sb. a zákona č. 255/2019 Sb., se mění takto:
1. V § 8 odstavec 1 zní:
„(1) Ke správě placení poplatků je příslušný soud nebo správa soudu podle § 3. Poplatky vymáhá celní úřad.“.
2. V § 8 odst. 3 se za slovo „Poplatky“ vkládají slova „vybírané soudem nebo správou soudu“.
Čl. VI
Přechodné ustanovení
Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST čtvrtá
Změna zákona o státním zastupitelství
Čl. VII
Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č. 201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 11/2001 Sb., zákona č. 14/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 630/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 64/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 325/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 13b se odstavec 4 zrušuje.
2. V § 16 odst. 4 se za větu první vkládají věty „Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.“.
Čl. VIII
Přechodné ustanovení
Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST pátá
Změna zákona o výkonu vazby
Čl. IX
Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 3/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 276/2013 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 203/2019 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 21a se odstavec 3 zrušuje.
2. V § 21b se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
3. Za § 21b se vkládá nový § 21c, který včetně nadpisu zní:
㤠21c
Společné ustanovení
(1) Náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby a náhrada škody podle § 21b se po dobu výkonu vazby vymáhají srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním pohledávky.
(2) Byl-li trest vykonán vazbou nebo nenastoupil-li obviněný výkon trestu bezprostředně po výkonu vazby, vymáhá náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b celní úřad. Vězeňská služba předá po ukončení výkonu vazby celnímu úřadu nezbytné údaje o uložení nebo vzniku těchto platebních povinností, včetně stejnopisů rozhodnutí s vyznačením právní moci a přehledu předávaných rozhodnutí.
(3) Při správě placení nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b se postupuje podle daňového řádu. Po dobu výkonu vazby lhůta pro jejich placení neběží.“.
Čl. X
Přechodné ustanovení
Příslušnost k vymáhání pohledávek, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST šestá
Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody
Čl. XI
Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999 Sb., zákona č. 3/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 346/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 341/2010 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 276/2013 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 58/2017 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 25 odst. 4 se slova „pohledávky vzniklé v souvislosti s poskytnutím nebo zajištěním zdravotních služeb a úhrady regulačních poplatků a doplatků nad rámec veřejného zdravotního pojištění, soudní a správní poplatky a škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil Vězeňské službě během výkonu trestu“ nahrazují slovy „náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby a škodu, kterou způsobil Vězeňské službě“ a slova „může použít jen na úhradu“ se nahrazují slovy „použije věznice na srážky k úhradě“.
2. V § 35 odstavce 3 a 4 znějí:
„(3) Po odsouzeném, který byl propuštěn z výkonu trestu, vymáhá náklady výkonu trestu celní úřad. Vězeňská služba předá po propuštění odsouzeného z výkonu trestu celnímu úřadu nezbytné údaje o uložení nebo vzniku této platební povinnosti, včetně stejnopisu rozhodnutí s vyznačením právní moci a přehledu předávaných rozhodnutí.
(4) Při správě placení nákladů výkonu trestu se postupuje podle daňového řádu. Po dobu výkonu trestu lhůta pro jejich placení neběží.“.
3. V § 35 se odstavec 5 zrušuje.
4. V § 36 odstavec 4 zní:
„(4) Náklady spojené s výkonem trestu se po dobu výkonu trestu vymáhají srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním pohledávky.“.
5. V § 36 odst. 6 se slova „až 5“ nahrazují slovy „a 4“.
6. V § 39a odstavce 3 a 4 znějí:
„(3) Náhrada škody podle odstavce 1 se po dobu výkonu trestu vymáhá srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním pohledávky.
(4) Pro náhradu škody podle odstavce 1 se obdobně použijí § 35 odst. 3 a 4.“.
Čl. XII
Přechodné ustanovení
Příslušnost k vymáhání pohledávek, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST sedmá
Změna soudního řádu správního
Čl. XIII
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 130/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 322/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 38/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 176/2019 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 44 odstavec 2 zní:
„(2) Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.“.
Poznámka pod čarou č. 9 se zrušuje.
2. V § 60 odstavec 9 zní:
„(9) Při správě placení pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 4 a 6 ve výši státem placených nákladů řízení se postupuje podle daňového řádu. Tyto pohledávky vymáhá celní úřad.“.
3. V § 60 se odstavec 10 zrušuje.
Čl. XIV
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
2. Při správě placení pořádkových pokut podle § 44 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
ČÁST osmá
Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Čl. XV
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 11 a 132 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Tyto náklady vymáhá celní úřad.“.
2. V § 178 odst. 1 a v § 180 větě poslední se slovo „soud“ nahrazuje slovy „orgán, který ji vybral nebo vymohl,“.
3. V § 270 odst. 1 úvodní části ustanovení a v § 270 odst. 2 se slovo „soud“ nahrazuje slovem „se“.
4. V § 270 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Tuto částku vymáhá celní úřad.“.
5. V § 271 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Celní úřad, který vymáhá peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle této hlavy, vyrozumí bez zbytečného odkladu soud o tom, že
a) tato peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění bylo vymoženo,
b) vymožení peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů,
c) průběh vymáhání ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, nebo
d) nedoplatek této peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění byl odepsán.“.
Čl. XVI
Přechodné ustanovení
Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST devátá
Změna zákona o zvláštních řízeních soudních
Čl. XVII
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 161/2016 Sb., zákona č. 189/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 334/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 303/2017 Sb. a zákona č. …/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 502 odst. 2 větě druhé se slova „a soud eviduje částku vymožených pokut“ zrušují.
2. V § 502 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Při správě placení pokuty podle odstavce 1 se postupuje podle daňového řádu. Pokutu vymáhá celní úřad.“.
3. V § 507 odst. 1 se slova „jsou evidovány podle § 502“ nahrazují slovy „byly uloženy podle § 502 odst. 1“.
Čl. XVIII
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
2. Při správě placení pokut podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
ČÁST desátá
Změna zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení
Čl. XIX
V § 4 odst. 1 zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů, se slova „Soud příslušný podle trestního řádu k zajištění“ nahrazují slovy „Orgán příslušný k“.
ČÁST jedenáctá
ÚČINNOST
Čl. XX
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2022.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
Předseda Legislativní rady vlády svým dopisem ze dne 25. 4. 2019 č. j. 14623/2019-UVCR rozhodl o tom, že hodnocení dopadů regulace nebude u tohoto návrhu zákona prováděno.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Přijetím nového trestního zákoníku došlo v právní úpravě trestních sankcí k výrazným změnám, přičemž zákonodárce předpokládal, že se tyto změny projeví pozitivním směrem v uplatňované sankční politice, a to především snížením aplikace krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody a snížením počtu vězněných osob.
U trestných činů, u kterých to jejich povaha umožňuje, by měly být zásadně ukládány jiné tresty než trest odnětí svobody, ledaže by s přihlédnutím k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, jeho dosavadnímu způsobu života a možnostem nápravy uložení alternativního trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.
Bohužel jak praxe ukazuje, toto očekávání se nenaplnilo a trest odnětí svobody (ať už ve své nepodmíněné formě, tak jako trest, jehož výkon je podmíněně odložen) je v soudní praxi i nadále ukládán ve většině případů. Naopak peněžitý trest, který může být pokládán za vhodný trest u řady trestných činů nižší společenské škodlivosti, je ukládán v nedostatečném množství a není tak využito potenciálu, který tento druh trestu skýtá. Peněžitý trest tvoří v zásadě jen nevýznamný podíl na trestech ukládaných pachatelům trestných činů a není ani nejvýznamnější alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, kdy tuto pozici zaujímá zejména podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody.
V reakci na tuto skutečnost vláda již předložila návrh zákona, který na základě vyhodnocení poznatků praxe přišel s takovými legislativními opatřeními, která zvýší počet ukládaných peněžitých trestů, a to ať již jako trestů samostatných či ukládaných vedle jiného trestu (tento návrh je projednáván Poslaneckou sněmovnou jako sněmovní tisk 453).
Předkládaný návrh na tuto předchozí aktivitu navazuje a doplňuje ji.
Cílem předkládaného návrhu zákona je zvýšit efektivitu vymáhání justičních pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, kdy má dojít ke změně orgánu příslušného k jejich vymáhání. Napříště by tyto pohledávky neměly vymáhat jednotlivé soudy (v současné době vymáhá peněžité tresty všech 86 okresních a 8 krajských soudů, pokud jej uložily, prostřednictvím svých zaměstnanců nebo prostřednictvím exekutorů), ale navrhuje se využít možnosti předvídané daňovým řádem, a tuto agendu svěřit Celní správě v rámci dělené správy, čímž dojde k žádoucí kumulaci všech pohledávek u jednoho vymáhajícího orgánu (resp. na jednotlivých celních úřadech).
V současném systému vymáhání justičních pohledávek vymáhají soudy, státní zastupitelství a Vězeňská služba jako správci daně podle daňového řádu justiční pohledávky, jejichž správa placení podléhá daňovému řádu. Těmito justičními pohledávkami, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, jsou pořádkové pokuty (uložené podle občanského soudního řádu, soudního řádu správního, trestního řádu, podle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů a podle zákona o státním zastupitelství), některé náklady civilního řízení a soudního řízení správního, které platil stát, soudní poplatky, náklady trestního řízení, včetně nákladů za ustanovené obhájce, náklady mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních a některé další pohledávky podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ZMJS“), peněžité tresty, náklady spojené s výkonem vazby a s výkonem trestu odnětí svobody a náklady daňové exekuce.
V praxi se uvedené pohledávky vymáhají v režimu daňového řádu přímo soudy, státními zastupitelstvími a Vězeňskou službou nebo prostřednictvím soudního exekutora. Daňové justiční pohledávky tak vymáhají jednotlivé soudy, resp. státní zastupitelství a Vězeňská služba svými zaměstnanci, v některých případech pak využívají služeb soudního exekutora, který byl vybrán ve výběrovém řízení. Vymáhání zmíněných pohledávek je proto značně roztříštěno mezi jednotlivé složky resortu justice a současně zde panuje nejednotnost v přístupu (vymáhání vlastními zaměstnanci nebo prostřednictvím soudního exekutora).
Konkrétně má smlouvu se soudním exekutorem uzavřenou 83 soudů a dalších organizačních složek státu. Naproti tomu 42 soudů a dalších organizačních složek státu si justiční pohledávky i nadále vymáhá samo prostřednictvím vlastních zaměstnanců. V rámci celé České republiky tak panuje zřejmá nejednotnost v otázce vymáhání. Shodný přístup nelze dokonce vysledovat ani v jednotlivých krajích (zejména v hlavním městě Praze, Plzeňském kraji a Zlínském kraji, rovněž v Ústeckém a Středočeském kraji) nebo u krajských soudů (7 krajských soudů využívá služeb soudního exekutora, jeden nikoliv). Dalším problémem je rovněž nedostatečná kvalifikace vymáhajících zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do 8. platové třídy, ačkoli podle daňového řádu činí často poměrně složité úkony (celkem se agendě vymáhání daňových pohledávek v resortu Ministerstva spravedlnosti věnuje 221 osob).
Skutečnost, že pohledávky nejsou vymáhány centrálně jedním orgánem, vede k horší předvídatelnosti procesního postupu orgánů vymáhajících justiční pohledávky, k jeho nejednotnosti a též ke značné neefektivitě při vymáhání, k níž by jinak docházelo při kumulaci všech pohledávek u jednoho vymáhajícího orgánu. Tato skutečnost má bezesporu negativní vliv jak na objem neuhrazených pohledávek, tak i na samotné dlužníky. Specifikem resortu justice je, že dlužníci mají řadu pohledávek za jednotlivými složkami justice – např. pohledávky z trestního řízení spočívající v náhradě odměny ustanoveného obhájce vůči soudu, pohledávky na náklady spojené s výkonem trestu pak vůči jednotlivým věznicím, ve kterých trest odsouzený vykonával apod. – všechny tyto složky vymáhají pohledávky za tímto dlužníkem samostatně, bez vzájemné součinnosti, což je bezesporu neefektivní (nedochází ke sdílení informací) a pro dlužníka i zatěžující. V případě, kdy je pohledávka vymáhána cestou soudního exekutora, se pak k tomu přidává i otázka jeho odměny. Na základě platných právních předpisů je totiž pro dlužníka větší zátěží z hlediska placení nákladů exekuce, pokud je jeho pohledávka vymáhána cestou soudního exekutora, nežli je tomu v případě exekuce prováděné zaměstnanci soudu.
Nedostatkem či spíše důsledkem stávajícího systému je negativní trend týkající se neuhrazených justičních pohledávek, když procento neuhrazených justičních pohledávek vykazuje setrvalý nárůst.
K 31. 12. 2018 představovaly neuhrazené aktivní pohledávky, evidované všemi soudy České republiky, částku 5 906,4 mil. Kč. Vedle toho jsou na podrozvahových účtech evidovány ještě nedoplatky tzv. pasivních pohledávek, u kterých bylo upuštěno od vymáhání (nedaňové pohledávky) nebo byly odepsány pro nedobytnost (daňové pohledávky), a to v částce 931,0 mil. Kč.
Struktura neuhrazených pohledávek je následující:
Neuhrazené pohledávky
(aktivní)
daňové pohledávky
5 876,8 mil. Kč
99,5 %
nedaňové pohledávky
29,6 mil. Kč
0,5 %
celkem
5 906,4 mil. Kč
100 %
Neuhrazené pohledávky
(pasivní)
daňové pohledávky
928,9 mil. Kč
99,7 %
nedaňové pohledávky
2,1 mil. Kč
0,3 %
celkem
931,0 mil. Kč
100 %
Z níže uvedeného přehledu je zřejmé, že nejpalčivější je situace v oblasti vymáhání pohledávek spojených s výkonem trestního soudnictví. Náklady trestního řízení, náhrady za ustanovené advokáty a peněžité tresty (včetně peněžitých trestů a pokut uložených jinými státy, u kterých bylo rozhodnuto o jejich uznání a výkonu) se podílejí na objemu neuhrazených justičních pohledávek z 85,4 %. Soudní poplatky a náklady civilního řízení se podílejí na objemu neuhrazených pohledávek „pouze“ z 11,7 %.
Přehled o neuhrazených pohledávkách dle jejich jednotlivých druhů:
mil. Kč
v %
1 Soudní poplatky
564,0
9,6
2 Exekuční náklady
22,5
0,4
3 Náhrady za ustanovené advokáty
2 802,6
47,7
4 Náklady trestního řízení
1 763,4
30,0
5 Pořádkové pokuty (dle § 247 DŘ)
1,5
0,0
6 Pokuty do 31. 12. 2011
38,6
0,7
7 Pokuty z civilního řízení
84,9
1,4
8 Pokuty z trestního řízení
12,2
0,2
9 Peněžité tresty dle právní úpravy od 1. 1. 2010
434,8
7,4
10 Peněžité tresty od 1. 1. 2018
14,7
0,3
11 Peněžité tresty (před zák. č. 152/1995 Sb.)
0,2
0,0
12 Peněžité tresty (předepsané po zák. č. 152/95 Sb.)
4,9
0,1
13 Náklady výkonu trestu domácího vězení
7,7
0,1
14 Náklady civilního řízení
124,9
2,1
15 Náklady soudního řízení správního
0,0
0,0
16 Pořádkové pokuty dle § 44 zákona č. 150/2002 Sb.
0,0
0,0
17 Náklady kárného řízení
0,0
0,0
18 Pořádkové pokuty v kárném řízení
0,0
0,0
19 Náklady na elektronický kontrolní systém při podmíněném propuštění
0,0
0,0
Oproti shodnému období roku 2017 přitom došlo v roce 2018 k nárůstu celkového objemu spravovaných pohledávek, a to o 6,9 % (438,9 mil. Kč). Zřejmý je též trvalý rostoucí trend objemu neuhrazených pohledávek, který oproti roku 2017 představoval 0,9 % (51,1 mil. Kč), v předchozím roce 2,3 % (129,0 mil. Kč). Následující tabulka vyjadřuje vývojový trend neuhrazených pohledávek v jednotlivých regionech od roku 2015.
(v mil. Kč)
rok 2015
rok 2016
Index
%
rok 2017
Index
%
rok 2018
Index
%
MS Praha
712,7
753,3
+5
779,5
+3,5
790,6
+1,4
KS Praha
726,0
738,2
+1
754,8
+2,2
769,3
+1,9
KS Č. Budějovice
316,1
331,4
+5
315,7
-4,7
348,2
+10,3
KS Plzeň
521,0
526,7
+1
539,9
+2,5
546,8
+1,3
KS Ústí n. L.
761,7
793,2
+4
822,6
+3,7
848,1
+3,1
KS Hr. Králové
467,8
476,5
+2
492,3
+3,3
506,3
+2,8
KS Brno
883,7
897,6
+2
918,6
+2,3
920,0
+0,2
KS Ostrava
1 133,4
1 179,5
+4
1 202,2
+1,9
1 147,5
-4,5
VS + NS
0,1
0,1
0
0,1
0
0,0
0
Níže uvedené údaje ukazují, v jakém objemu byly do evidencí všech soudů České republiky v roce 2018 předepsány nově vzniklé pohledávky (vybrány jsou pouze shora uvedené pohledávky související s trestním řízením):
mil. Kč
v %
Náhrady za ustanovené advokáty
291,6
26,3
Náklady trestního řízení
247,8
22,4
Peněžité tresty dle právní úpravy od 1. 1. 2010
314,4
28,4
Co se týče úspěšnosti vybírání a vymáhání těchto pohledávek, je poměrně nízká. Poměr přijatých plateb v r. 2018 k objemu pohledávek podléhajících daňovému režimu evidovaných v tomto roce soudy, státními zastupitelství a Vězeňskou službou (tj. k součtu počátečního zůstatku k 1. 1. 2018 a nápadu v roce 2018) a k nápadu v roce 2018 demonstruje následující tabulka:
Úspěšnost vymáhání celková
Úspěšnost vymáhání z nápadu r. 2018
Náhrady za ustanovené advokáty
4,2 %
6,4 %
Náklady trestního řízení
9,7 %
33,7 %
Peněžité tresty
54,6 %
70,2 %
Všechny daňové pohledávky souhrnně
10,8 %
39,7 %
Z doložených dat plyne, že kromě nejednotnosti vymáhání justičních pohledávek je stávající systém spojen i s relativně vysokou neúspěšností, resp. nevymožením justičních pohledávek, a dále s poměrně vysokou zátěží na straně justiční soustavy, která je vymáháním uvedených pohledávek poměrně zbytečně zatížena.
K odstranění nedostatků současného právního stavu, kdy si jednotlivé soudy, státní zastupitelství i věznice samy či prostřednictvím exekutora vymáhají pohledávky, jejichž správa placení podléhá daňovému řádu, se nabízí využití možnosti, kterou poskytuje současný daňový řád, tj. zavést kompetenční dělenou správu podle § 161 odst. 3 daňového řádu, kdy orgán příslušný k uložení peněžitého plnění (tj. v případech, ke kterým směřuje předložený návrh zákona, soud, státní zastupitelství, věznice) bude současně příslušný i k jeho vybrání, přičemž vybráním rozumí Nejvyšší správní soud přijetí dobrovolné platby, k vymáhání Celní správou pak dojde pouze v případě nesplnění platební povinnosti. K uvedenému je zapotřebí, s ohledem na textaci § 161 odst. 3 daňového řádu, výslovného zakotvení v jednotlivých předpisech.
Přijetím návrhu má být dosaženo:
a) jednotného postupu při vymáhání justičních pohledávek, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem,
b) snížení nákladů spojených s vymáháním justičních pohledávek v rámci resortu justice,
c) omezení trendu rostoucího objemu neuhrazených justičních pohledávek,
d) snížení nákladů pro dlužníka v případech, kdy bylo vymáhání pohledávek přeneseno na soudního exekutora.
Lze předpokládat, že bude-li vymáhání provádět pouze jeden orgán, v tomto případě Celní správa, bude vystupovat jednotně a předvídatelně bez větších lokálních rozdílů. Tím dojde k unifikaci vymáhacího procesu. Zavedením kompetenční dělené správy tak dojde k tomu, že vymáhání justičních pohledávek přejde do gesce orgánu, který je pro výkon této činnosti úzce specializovaný, a proto je větší předpoklad pro úspěšnost celého procesu. Soudy, státní zastupitelství a věznice vykonávají činnosti vysoce sofistikované a pohybují se v poměrně roztříštěném a složitém právním prostředí. Soustředí se proto na provádění vlastních specifických činností, přičemž vymáhání justičních pohledávek je do značné míry mimo oblast jejich působnosti (jak bylo shora zmíněno, problémem může být i kvalifikace vymáhajících zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do 8. platové třídy, ačkoli podle daňového řádu činí často poměrně složité úkony). Návrh tak odbřemení justici od agendy, která svojí povahou neodpovídá činnosti soudů, aby mohly být uvolněné kapacity využity jinak a efektivněji. Ostatně skutečnost, že se některé soudy uchýlily k variantě vymáhání pohledávek cestou soudního exekutora, svědčí o tom, že vymáhání pohledávek samotnou justicí zbytečně zatěžovalo soudní aparát úkoly, které zcela jistě nepatří do stěžejní činnosti justice. Z tohoto pohledu proto nelze soudům vyčítat, že se této činnosti „zbavily“ převedením na soudní exekutory, nicméně i v těchto případech soudy musí plnit své povinnosti podle daňového řádu. Na druhou stranu tím dochází k prodražování vymáhání pohledávek o odměnu exekutora, což se ve svém důsledku promítne do celkové částky vymáhané po dlužníkovi. Pokud dojde k přesunu vymáhání pohledávek na Celní správu, tento ve své podstatě nadbytečný náklad vymáhání odpadne.
Cílem návrhu je omezení negativního trendu, kdy narůstá objem neuhrazených justičních pohledávek, jak byl nastíněn výše. Tohoto cíle by mělo být dosaženo koncentrací vymáhání justičních pohledávek u organizační složky státu, která má vyšší potenciál tento trend omezit i s menším personálním vybavením. Očekává se, že přesun vymáhání justičních pohledávek na Celní správu k omezení negativního trendu přispět může. Lze zároveň předpokládat, že např. u odsouzených, popř. obviněných, kteří budou mít neuhrazené náklady trestního řízení, náhrady za odměnu ustanoveného obhájce, náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby, apod., bude zároveň z jiného titulu probíhat daňová exekuce, a tak tímto způsobem dojde k žádoucí koncentraci vymáhání pohledávek státu po těchto osobách, což bude efektivnější a pro samotné odsouzené/obviněné i méně zatěžující.
Ve vztahu k peněžitým trestům se pak od této změny očekává, že přispěje k tomu, že tato sankce bude ukládána častěji Za výraznou okolnost, která má vliv na ochotu soudů ukládat peněžité tresty, je totiž považována povinnost soudu tento trest vymáhat. Institut vymáhání peněžitého trestu, který byl do trestního řádu opětovně zaveden v souvislosti s přijetím trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), je často hodnocen jako do značné míry náročný z důvodu vysoké administrativní zátěže pro soudy, prodlužující vykonávací řízení a vedoucí k tomu, že k přeměnám na jiné druhy trestu dochází se značným časovým odstupem. Přenesení gesce k vymáhání peněžitých trestů na Celní správu cílí na limitaci uvedených negativ tohoto institutu.
Z hlediska posouzení objemu pohledávek, které by takto byly předávány Celní správě k vymáhání, lze uvést statistické údaje o daňových pohledávkách předepsaných v roce 2018 (za všechny složky v rámci resortu justice):
uhrazené ve lhůtě splatnosti
neuhrazené ve lhůtě splatnosti
Počet
43 454
105 078
Finanční objem
(tj. celková výše)
285 659 880
810 564 500
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Návrh je v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví a s čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, právo Evropské unie, ani judikatura Evropského soudu pro lidská práva se na danou oblast přímo nevztahují.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Návrh na Celní správu přenáší agendu, která je spojena s nárůstem počtu vymáhaných pohledávek. Nárůst této agendy lze odhadnout porovnáním počtu justičních pohledávek, které by byly ročně vymáhány Celní správou, a počtu pohledávek vymáhaných Celní správou v rámci dělené správy pro jiné správce než jsou justiční orgány, za předpokladu, že by vymáhání justičních pohledávek v roce 2018 prováděla Celní správa. Podle jednotlivých krajů by došlo k nárůstu pohledávek na Celní správě o 17 až 44 %.
Celní úřad pro
Počet justičních pohledávek v roce 2018
Počet předpisů dělené správy za rok 2018
Nárůst v % na Správě příjmů
hlavní město Prahu
22 072
53 203
42 %
Jihočeský kraj
4 315
25 395
17 %
Jihomoravský kraj
11 127
43 992
25 %
Karlovarský kraj
5 044
12 641
40 %
Královéhradecký kraj
4 916
18 625
26 %
Liberecký kraj
4 461
15 989
28 %
Moravskoslezský kraj
17 472
39 907
44 %
Olomoucký kraj
5 582
19 603
29 %
Pardubický kraj
2 811
13 160
21 %
Plzeňský kraj
6 376
23 002
28 %
Středočeský kraj
12 265
42 231
29 %
Ústecký kraj
12 812
39 013
33 %
Kraj Vysočina
3 333
16 804
20 %
Zlínský kraj
3 093
15 068
21 %
Celkový součet
115 685
378 633
Vzhledem k tomu, že dojde k nárůstu agendy, bude nutné posílit personální obsazení Celní správy. Níže uvedené tabulky ilustrují potřebný počet pracovníků na odděleních Správy příjmů a na odděleních Vymáhání pro správu justičních pohledávek. Na odděleních Správy příjmů se vychází z počtu předpisů dělené správy předaných v roce 2018. Na odděleních Vymáhání se částečně vychází z počtu předpisů předaných na vymáhání vzniklých v roce 2018. Celní úřad Praha Ruzyně nebude s ohledem na územní působnost agendu justičních pohledávek vykonávat, proto není uveden v uvedených tabulkách. Počet pracovníků na vymáhání byl zvýšen o jedno systemizované místo na každém celním úřadě, neboť se očekává vyšší časová náročnost pro zjištění postihnutelného majetku u vymáhání justičních pohledávek než u ostatních peněžitých plnění v rámci dělené správy (absence bankovních účtů, popř. účet s nulovým zůstatkem, dlužník nepracuje, popř. je ve výkonu trestu, nebydlí na adrese trvalého pobytu apod.) Z těchto důvodů se domníváme, že bude nutné ve větší míře využívat institut místního šetření. Z tohoto důvodu jsou samostatně uvedeni tzv. mobiliární exekutoři, tedy pracovníci, kteří mohou provádět mobilární exekuce.
Celní úřad pro
Počet předpisů dělené správy za rok 2018
Agenda správy příjmů
Nárůst v % na Správě příjmů
Potřeba navýšení počtu pracovníků na Správě příjmů
počet pracovníků
případů na pracovníka
hlavní město Prahu
53 203
21
2 534
42 %
5
Jihočeský kraj
25 395
12
2 116
17 %
3
Jihomoravský kraj
43 992
21
2 095
25 %
4
Karlovarský kraj
12 641
9
1 405
40 %
3
Královéhradecký kraj
18 625
10
1 863
26 %
3
Liberecký kraj
15 989
7
2 284
28 %
3
Moravskoslezský kraj
39 907
12
3 326
44 %
5
Olomoucký kraj
19 603
13
1 508
29 %
3
Pardubický kraj
13 160
8
1 645
21 %
2
Plzeňský kraj
23 002
14
1 643
28 %
3
Středočeský kraj
42 231
24
1 760
29 %
4
Ústecký kraj
39 013
20
1 951
33 %
4
Kraj Vysočina
16 804
10
1 680
20 %
3
Zlínský kraj
15 068
9
1 674
21 %
2
Celkový součet
378 633
190
47
Celní úřad pro
Počet předpisů předaných k vymáhání vzniklých v roce 2018
Agenda vymáhání
Nárůst v % na Vymáhání
Potřeba navýšení počtu pracovníků na Vymáhání
Mobiliární exekutoři
počet pracovníků
případů na pracovníka
hlavní město Prahu
32 384
43
753
68 %
10
2
Jihočeský kraj
9 037
21
430
48 %
4
1
Jihomoravský kraj
15 128
35
432
74 %
5
2
Karlovarský kraj
11 268
11
1 024
45 %
3
1
Královéhradecký kraj
7 019
16
439
70 %
3
1
Liberecký kraj
9 374
14
670
48 %
4
1
Moravskoslezský kraj
14 690
26
565
119 %
7
2
Olomoucký kraj
5 408
14
386
103 %
4
1
Pardubický kraj
4 185
11
380
67 %
3
1
Plzeňský kraj
9 811
18
545
65 %
5
1
Středočeský kraj
15 824
39
406
78 %
6
2
Ústecký kraj
34 670
40
867
37 %
6
2
Kraj Vysočina
5 645
12
470
59 %
3
1
Zlínský kraj
3 833
12
319
81 %
3
1
Celkový součet
178 276
312
66
19
Celní úřad pro
Potřeba navýšení počtu pracovníků na Správě příjmů
Potřeba navýšení počtu pracovníků na Vymáhání
Mobiliární exekutoři
hlavní město Prahu
5
10
2
Jihočeský kraj
3
4
1
Jihomoravský kraj
4
5
2
Karlovarský kraj
3
3
1
Královéhradecký kraj
3
3
1
Liberecký kraj
3
4
1
Moravskoslezský kraj
5
7
2
Olomoucký kraj
3
4
1
Pardubický kraj
2
3
1
Plzeňský kraj
3
5
1
Středočeský kraj
4
6
2
Ústecký kraj
4
6
2
Kraj Vysočina
3
3
1
Zlínský kraj
2
3
1
Celkový součet
47
66
19
Celkové navýšení pracovníků:
132
Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že justiční pohledávky budou Celní správě předávány elektronicky v předem dohodnutém formátu a struktuře, bude potřeba personálního zajištění této agendy reálně nižší, a to z důvodu výrazného snížení administrativy. Požadavek na navýšení 132 míst zaměstnanců se z důvodu snížení administrativní zátěže omezí na celkem 120 míst.
Pokud jde o navýšení nákladů státu spojených s těmito pracovníky Celní správy, předpokládá se jednorázové navýšení nákladů o 96 000 Kč na zaměstnance, celkové jednorázové náklady pro 120 nových zaměstnanců tak činí 11 520 000 Kč. Roční náklad na jednoho pracovníka je v průměru ve výši 616 537 Kč, celkové roční náklady pro 120 zaměstnanců jsou ve výši 73 984 440 Kč, podrobněji viz následující tabulka:
Vyčíslení nákladů nových míst Celní správy v Kč
9. platová třída
10. platová třída
celkem
Počet pracovníků
40
80
120
Každoročně se opakující výdaje
Měsíční plat na zaměstnance
31 613,97
38 125,00
35 954,66
Povinné pojistné a FKSP měsíčně na zaměstnance
11 381,03
13 725,00
12 943,68
Měsíčně na plat, povinné pojistné (36% sazba roku 2017) a FKSP na zaměstnance
42 995,00
51 850,00
48 898,33
Ročně na plat, povinné pojistné a FKSP na zaměstnance
515 940
622 200
586 780
Ročně na plat, povinné pojistné a FKSP všech zaměstnanců
20 637 600
49 776 000
70 413 600
Roční výdaje na provoz budov na jednoho zaměstnance
X
X
29 757
Roční výdaje na provoz budov na všechny zaměstnance
X
X
3 570 840
Každoroční celkové výdaje na všechny zaměstnance
X
X
73 984 440
Jednorázové výdaje
Jednorázově na pracovníka na kancelářský inventář
X
X
60 000
Jednorázově na pracovníka na IT vybavení
X
X
36 000
Jednorázové celkové výdaje na všechny pracovníky
X
X
11 520 000
V přechodné době budou většinu justičních pohledávek, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona i nadále vymáhat orgány justice, z toho důvodu dojde k postupnému přesunu počtu míst zaměstnanců v průběhu prvních dvou let účinnosti legislativní změny.
V souvislosti s přesunem agendy vymáhání pohledávek na Celní správu bude převedeno prvním rokem účinnosti legislativní změny celkem 67 míst zaměstnanců soudů s tím, že k datu 1. ledna bude převedeno 33 míst a k datu 1. června 34 míst zaměstnanců. Následující rok bude převedeno zbylých 53 míst, přičemž k 1. lednu se bude jednat o 25 míst a k 1. červnu o 28 míst. Veškerá místa budou přesunuta včetně prostředků na platy a souvisejících výdajů (viz tabulka výše). V daných přesunech se jedná o tabulková místa, nebude tedy docházet k přesunu konkrétních zaměstnanců. Zároveň v této věci poskytne Ministerstvo spravedlnosti požadované běžné provozní výdaje ve výši 29 757 Kč na zaměstnance a rok. Tato částka bude převedena jako trvalá změna; k přesunu prostředků tedy dojde pro určený rok a všechny následující roky. Dále budou ze strany Ministerstva spravedlnosti převedeny jednorázové náklady ve výši 96 000 Kč na zaměstnance.
Převod pohledávek na Celní správu bude mít dále dopad do příjmů kapitoly Ministerstva spravedlnosti. V této souvislosti bude nutné snížení rozpočtu příjmů Ministerstva spravedlnosti, jehož rozsah se na základě ročních Zpráv o vymáhání pohledávek zpracovávaných odborem právním Ministerstva spravedlnosti odhaduje na 268 mil. Kč v prvním roce účinnosti, 293 mil. Kč ve druhém roce a 318 mil. Kč ve třetím roce (a v následujících letech) účinnosti novel příslušných právních předpisů. Snížení rozpočtu příjmů kapitoly Ministerstva spravedlnosti by mělo být kompenzováno navýšením příjmů Celní správy, resp. Ministerstva financí. Veškeré příslušné přesuny příjmů i výdajů by měly být zahrnuty v rámci přípravy rozpočtu a střednědobých výhledů.
Zvýšení personálních kapacit i objemu prostředků na platy zaměstnanců Celní správy bude realizováno výhradně na úkor personálních kapacit a objemu prostředků na platy rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Navrhovaná změna bude proto rozpočtově i personálně neutrální.
Po účinnosti předloženého zákona budou s ohledem na konstrukci přechodných ustanovení příjmem rozpočtu kapitoly Ministerstva spravedlnosti pouze příjmy z peněžitých trestů a dalších pohledávek, které jsou předmětem předkládaného návrhu, bez ohledu na to, zda vznikly přede dnem nebo po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, které se podaří vybrat (bude přijata jejich dobrovolná platba), a dále pak částky vymožených peněžitých trestů a dalších pohledávek, které jsou předmětem předkládaného návrhu, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Příjmy z pohledávek Vězeňské služby vzniklých přede dnem účinnosti tohoto zákona však budou příjmem rozpočtu kapitoly Ministerstva spravedlnosti pouze v případě, že tyto pohledávky byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi.
Příjmem rozpočtu kapitoly Ministerstva financí pak budou vymožené peněžité tresty, jež nejsou majetkovou trestní sankcí podle zákona č. 59/2017 Sb. o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů,[footnoteRef:1] a další pohledávky, které jsou předmětem předkládaného návrhu, které vznikly po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, popř. vymožené pohledávky Vězeňské služby, které jsou předmětem předkládaného návrhu, s výjimkou pohledávek vzniklých přede dnem účinnosti tohoto zákona předaných k vymáhání soudnímu exekutorovi. [1: S vymoženými peněžitými tresty, jež majetkovou trestní sankci podle zákona č. 59/2017 Sb. představují, bude naloženo podle pravidel uvedeného zákona, především jeho § 7. ]
Dopady na ostatní veřejné rozpočty se neočekávají.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Navržená právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí v České republice, dílčí dopad bude mít pouze na ty exekutory, kteří dnes vymáhají pohledávky soudů, státních zastupitelství či věznic, které podléhají daňovému režimu.
Odsouzení mají řadu pohledávek za jednotlivými složkami justice, které je po nich dnes vymáhají nezávisle na sobě. Za dílčí pozitivní dopad na podnikatelské prostředí tak lze považovat skutečnost, že v těchto případech, kdy dnes po povinném vymáhá své pohledávky např. zároveň soud (náklady nutné obhajoby) a několik věznic, kde odsouzený vykonával trest (náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu), tj. více subjektů, bude podnikatel, který je plátcem mzdy pro povinný subjekt, komunikovat již pouze s jediným vymáhajícím orgánem (celním úřadem), čímž dojde ke snížení administrativní zátěže tohoto podnikatele. Kromě toho lze předpokládat, že např. u řady odsouzených, kteří vykonávají trest odnětí svobody, zároveň z jiného titulu probíhá daňová exekuce, kdy podnikatel (plátce mzdy pro povinný subjekt) s celním úřadem komunikuje již dnes.
Navrhovaná právní úprava není spojena s žádnými sociální dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel ani dopady na životní prostředí.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navržená právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů
a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky.
Navržená právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona (tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). Lze proto konstatovat, že právní úprava obsažená v návrhu zákona nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Předložený návrh v této oblasti stávající úpravu nikterak nemění, dopady na problematiku ochrany soukromí a osobních údajů se nepředpokládají. Soudy, státní zastupitelství a věznice budou postupovat podle dosavadních procesních pravidel, která jim nyní umožňují v zákonem stanovených případech zasahovat do soukromí osob a pro potřeby příslušného řízení nakládat s osobními údaji osob. Obdobné platí i pro celní úřady, které budou postupovat podle daňového řádu. Předložený návrh se specificky nedotýká ochrany soukromí a osobních údajů a v této oblasti stávající úpravu nikterak nemění, tudíž se dopady na problematiku ochrany soukromí a osobních údajů nepředpokládají.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s právními předpisy na ochranu osobních údajů.
Zhodnocení korupčních rizik
Předkládaný návrh zákona oproti dosavadní právní úpravě korupční rizika nijak nezvyšuje
a ani s ním nejsou spojena nová korupční rizika. Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí celní úřady obecně v rámci jiné vymáhací agendy. Korupční riziko pro ně není nové, je přítomno i při účinnosti stávající právní úpravy; prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě (jde zejména o principy odpovědnosti podle zákona o Celní správě České republiky a podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů). Kromě těchto pojistek se čelí případnému korupčnímu riziku i hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, jakož i toho, kdo si dal úplatek slíbit nebo jej přijal.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava nepřináší negativní dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
Zvláštní část
K části první – změna trestního řádu
K bodu 1 (§ 343 odst. 4)
Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu. Trestní řád však upravuje odklad výkonu tohoto trestu i možnosti jeho rozložení do splátek. Navrhuje se tedy výslovně vyloučit aplikaci ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, což jsou instituty plnící obdobný účel. Není žádoucí umožnit odklad či rozložení peněžitého trestu jak podle trestního řádu, tak podle daňového řádu, neboť tím by docházelo k oslabování účinku peněžitého trestu jako sankce.
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se zároveň stanovuje, že k vymáhání peněžitého trestu budou napříště příslušné celní úřady.
K bodu 2 (§ 343a)
Stanovuje se povinnost vzájemné výměny informací nezbytných pro výkon uloženého peněžitého trestu mezi soudy a celními úřady. Skutečnostmi podstatnými pro placení peněžitého trestu mohou být i jiné skutečnosti než skutečnosti v zákoně pouze demonstrativně uvedené – jsou jimi např. informace o uložené milosti, amnestii, informace o zaslání rozhodnutí soudu do jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu podle § 276 ZMJS, rozhodnutí o nahrazení peněžitého opatření obecně prospěšnou činností v rámci probačního programu podle § 27 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, apod. Informační toky směrem k soudům jsou pak nezbytné pro možné reakce soudu v rámci vykonávacího řízení (tato obligatorní informační povinnost tedy představuje určitou věcně odůvodnitelnou odchylku od obecného ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu). Ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu, podle kterého celní úřad poskytne na dožádání soudu, který uložil peněžitý trest, informace o jeho placení, tím není dotčeno a uplatní se i vedle § 343a odst. 3 tr. ř.
K bodu 3 (§ 361)
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut budou napříště příslušné celní úřady.
K bodu 4 (§ 361a)
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje zavedení kompetenční dělené správy i u dalších pohledávek trestního řízení. Ve vztahu k nákladům spojeným s výkonem vazby a výkonem trestu odnětí svobody pak specifika upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ZVTOS“) a zákon o výkonu vazby.
V případě pohledávek na náklady trestního řízení – shodně jako v případě peněžitého trestu – před vlastním předáním dojde k využití peněžní záruky podle § 73a odst. 6 tr. ř.
K přechodnému ustanovení
K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se podle trestního řádu řídí daňovým řádem, bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.
K části druhé – změna občanského soudního řádu
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 o.s.ř. a pokut ukládaných v rámci výkonu rozhodnutí podle § 351 o.s.ř., budou napříště příslušné celní úřady. V zájmu právní jistoty se navrhuje formulace vztahující výslovně režim daňového řádu na správu placení těchto pohledávek, tj. i na vybírání a evidenci pořádkových pokut (jde o tzv. procesní dělenou správu).
Stávající ustanovení § 148 odst. 3 o.s.ř. o tom, že „u pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje“, se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.
Stávající systém vymáhání pokut, které byly uloženy soudem při výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů, byl obdobný jako u jiných justičních pohledávek s tím rozdílem, že soud, resp. pověřený exekutor nepostupoval podle daňového řádu, ale podle ustanovení o výkonu rozhodnutí. Nově se přenáší vymáhání takto uložených pokut ze soudu na Celní správu. Soudy tedy i nadále budou oprávněny uvedené pokuty vybírat, vymáhání však bude vykonávat Celní správa. Spolupráce mezi oběma subjekty bude zajištěna prostřednictvím ustanovení o dělené správě – tudíž pokud soud kupř. pokutu promine, bude muset dát bez zbytečných průtahů Celní správě na vědomí, že vymáhání se stalo již bezpředmětným. Pokud naopak bude soud zajímat, jak vymáhání pokračuje, bude mu Celní správa potřebnou informaci povinna sdělit.
K přechodným ustanovením
Procesní režim pokut podle § 351 o.s.ř. uložených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
K vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 o.s.ř. a pokut ukládaných v rámci výkonu rozhodnutí podle § 351 o.s.ř., bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.
K části třetí – změna zákona o soudních poplatcích
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání soudních poplatků budou napříště příslušné celní úřady. V návaznosti na tuto změnu se upravuje i § 8 odst. 3, neboť působnost této normy je třeba omezit pouze na proces vybírání; poplatky vymáhané celním úřadem se budou platit na příslušný účet celního úřadu.
K přechodnému ustanovení:
K vymáhání soudních poplatků bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.
K části čtvrté – změna zákona o státním zastupitelství
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství budou napříště příslušné celní úřady. Úprava pořádkových pokut podle zákona o státním zastupitelství se přitom systematicky upravuje na jednom místě.
K přechodnému ustanovení:
K vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo státním zastupitelstvím nebo prostřednictvím soudního exekutora.
K části páté – změna zákona o výkonu vazby
V rámci legislativní techniky se vydělují společná ustanovení platná pro vymáhání nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b do samostatného ustanovení. K bližšímu odůvodnění lze odkázat na odůvodnění ke změnám § 35 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 4 ZVTOS, které jsou obsaženy v části šesté tohoto návrhu.
K přechodnému ustanovení
Přechodné ustanovení k zákonu o výkonu vazby a zákonu o výkonu trestu odnětí svobody je koncipováno odlišně od přechodných ustanovení k novelám jiných předpisů obsaženým v tomto zákoně, které upravují kompetenci celního úřadu k vymáhání pohledávek.
Celní správa je ochotna v těchto případech převzít a vymáhat i starší pohledávky vzniklé před účinností tohoto zákona, což v případech pohledávek dnes spravovaných soudy a státními zastupitelstvími z kapacitních důvodů ochotna není. Zároveň je zde předpoklad, že u odsouzených, popř. obviněných, kteří budou mít neuhrazené náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby nebo neuhrazenou škodu, kterou způsobili Vězeňské službě, bude zároveň z jiného titulu probíhat daňová exekuce, a tak tímto způsobem dojde k žádoucí koncentraci vymáhání pohledávek státu po těchto osobách, což bude efektivnější a pro samotné odsouzené/obviněné i méně zatěžující.
Pohledávky, které vznikly před účinností tohoto zákona a které již byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, však z procesních důvodů nebudou Celní správě předávány.
K části šesté – změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody
K bodu 1 (§ 25 odst. 4)
Ustanovení § 25 odst. 4 ZVTOS omezuje odsouzeného v dispozici s penězi, které mu byly zaslány do věznice v případě, pokud má neuhrazené pohledávky, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden. V tomto případě může k úhradě za poskytnuté zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a nákupu použít pouze polovinu zaslaných peněžních prostředků, druhou polovinu pak může použít pouze k úhradě uvedených pohledávek.
Navrhuje se aktualizovat výčet pohledávek, jejichž neuhrazení brání odsouzenému v dispozici s celou částkou, která mu byla zaslána, tak, aby pokrýval i pohledávky, které odsouzenému vznikly v souvislosti s výkonem trestu nebo vazby [náklady výkonu trestu (§ 152 tr. ř., § 35 ZVTOS), náklady spojené s výkonem trestu (§ 152 tr. ř., § 36 ZVTOS), náklady výkonu vazby (§ 152 tr. ř., § 10 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány), náklady spojené s výkonem vazby (§ 152 tr. ř., § 21a zákona o výkonu vazby) a škodu způsobenou Vězeňské službě (§ 39a ZVTOS, § 21b zákona o výkonu vazby)].
Podle současného znění odsouzený v případě, kdy má neuhrazeny v tomto ustanovení specifikované pohledávky, může použít polovinu peněz zaslaných mu do věznice pouze na jejich úhradu. Nejde však o jeho povinnost. Návrh proto stanovuje, že zbývající část peněžních prostředků obligatorně Vězeňská služba použije na srážky k úhradě těchto pohledávek [návrh tak koresponduje s § 36 odst. 4 a 5 a § 39a odst. 4 (resp. s navrhovaným odst. 3) ZVTOS, a se stávajícím § 21a odst. 3 a 21b odst. 2 zákona o výkonu vazby (resp. s navrhovaným § 21c odst. 1 zákona o výkonu vazby)].
K bodu 2 (§ 35 odst. 3 a 4)
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání nákladů výkonu trestu budou napříště příslušné celní úřady. Na rozdíl od jiných druhů daňových justičních pohledávek se navrhuje předávat tyto pohledávky Celní správě k vymáhání až v případě, kdy vězněná osoba je propuštěna na svobodu. Důvodem pro tuto odchylku je skutečnost, že tyto náklady jsou podle platné právní úpravy po dobu výkonu trestu sráženy z odměny za práci, věznice může k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici, event. výkon rozhodnutí lze provést přikázáním pohledávky. Není racionální, aby v těchto případech byly pohledávky předávány celním úřadům, nemluvě o tom, že by bylo poměrně značně administrativně náročné zajistit respektování osvobození od povinnosti hradit náklady výkonu trestu podle § 35 odst. 2 ZVTOS, postup podle vyhlášky č. 10/2000 Sb., apod., nemluvě o množství pohledávek, které by takto byly každoměsíčně předávány Vězeňskou službou celním úřadům. Vzhledem k tomu, že úhrada nákladů výkonu trestu prostřednictvím srážek z odměny za práci, z peněz uložených ve věznici či přikázáním pohledávky může být poměrně dlouhodobou záležitostí, navrhuje se, aby se po dobu výkonu trestu stavěla lhůta pro jejich placení – jde tak o ustanovení doplňující § 160 odst. 4 daňového řádu, jde přitom o situace analogické ustanovení § 160 odst. 4 písm. d) daňového řádu.
Speciální úprava upuštění od vymáhání nákladů výkonu trestu, která je obsažena ve stávajícím § 35 odst. 3 ZVTOS se navrhuje vypustit, neboť není věcného důvodu pro odchylnou úpravu od obecné úpravy obsažené v § 158 daňového řádu, podle které správce daně odepíše nedobytný nedoplatek, kterým se rozumí nedoplatek,
a) který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém subjektu i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo jehož vymáhání by zřejmě nevedlo k výsledku, anebo u něhož je pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek, nebo
b) jehož vymáhání je spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi.
Vypouští se rovněž oprávnění ředitele věznice na základě písemné a potřebnými doklady doložené žádosti odsouzeného prominout zcela nebo zčásti povinnost uhradit náklady výkonu trestu, ze kterého byl odsouzený propuštěn, odůvodňují-li to tíživé sociální poměry odsouzeného. Pohledávky nákladů výkonu trestu odsouzeného, který byl z výkonu trestu propuštěn, bude napříště vymáhat celní úřad, není tedy už z tohoto důvodu vhodné, aby ředitel věznice mohl rozhodovat o prominutí těchto nákladů. Celní úřad pak může v těchto případech povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (§ 156 daňového řádu), popř. tyto pohledávky odepsat pro nedobytnost.
K bodu 3 (§ 35 odst. 5)
Ustanovení § 35 odst. 5 se zrušuje pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.
K bodu 4 (§ 36 odst. 4)
Jde o formální úpravu, neboť věznice v rámci vymáhání nákladů výkonu trestu (stejně tak jako nákladů spojených s výkonem trestu, nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a škody způsobené Vězeňské službě) neprovádí výkon rozhodnutí, neboť postupuje podle daňového řádu, popř. podle speciálních ustanovení upravených v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, zákoně o výkonu vazby či vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.
K bodu 5 (§ 36 odst. 6)
Jde o legislativně technickou změnu navazující na vypuštění stávajícího ustanovení § 35 odst. 5 (viz příslušný novelizační bod této části).
K bodu 6 (§ 39a odst. 3 a 4)
Viz odůvodnění k novelizaci § 35 a 36.
K přechodnému ustanovení
Přechodné ustanovení k zákonu o výkonu vazby a zákonu o výkonu trestu odnětí svobody je koncipováno odlišně od přechodných ustanovení k novelám jiných předpisů obsaženým v tomto zákoně, které upravují kompetenci celního úřadu k vymáhání pohledávek.
Celní správa je ochotna v těchto případech převzít a vymáhat i starší pohledávky vzniklé před účinností tohoto zákona, což v případech pohledávek dnes spravovaných soudy a státními zastupitelstvími z kapacitních důvodů ochotna není. Zároveň je zde předpoklad, že u odsouzených, popř. obviněných, kteří budou mít neuhrazené náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby nebo neuhrazenou škodu, kterou způsobili Vězeňské službě, bude zároveň z jiného titulu probíhat daňová exekuce, a tak tímto způsobem dojde k žádoucí koncentraci vymáhání pohledávek státu po těchto osobách, což bude efektivnější a pro samotné odsouzené/obviněné i méně zatěžující.
Pohledávky, které vznikly před účinností tohoto zákona a které již byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, však z procesních důvodů nebudou Celní správě předávány.
K části sedmé – změna soudního řádu správního
K bodu 1 (§ 44 odst. 2)
Správa placení pořádkové pokuty uložené podle trestního řádu, podle zákona o státním zastupitelství i podle občanského soudního řádu podléhá daňovému řádu. Není ale důvodu, proč by daňovému režimu neměly podléhat i pořádkové pokuty ukládané podle soudního řádu správního. Zároveň dochází v souladu s obecnou částí důvodové zprávy k promítnutí záměru převést vymáhání justičních pohledávek, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, na celní úřady.
K bodům 2 a 3 (§ 60)
Podle stávajícího § 60 odst. 10 s.ř.s. se pro vymáhání pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 9 s.ř.s. uplatní postup stanovený daňovým řádem. V zájmu právní jistoty se navrhuje formulace vztahující výslovně režim daňového řádu na správu placení, tj. i na vybírání a evidenci pořádkových pokut (jde o tzv. procesní dělenou správu). Zároveň dochází v souladu s obecnou částí důvodové zprávy k promítnutí záměru převést vymáhání justičních pohledávek, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, na celní úřady.
Stávající ustanovení § 60 odst. 9 s.ř.s. o tom, že „u pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 4 a 6 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje“ se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.
K přechodným ustanovením
Procesní režim pořádkových pokut uložených podle § 44 s.ř.s. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
K vymáhání pořádkových pokut uložených podle soudního řádu správního a pohledávek specifikovaných v § 60 odst. 9 s.ř.s. bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.
K části osmé – změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
K bodům 1 a 4 (§ 11 odst. 4, § 132 odst. 4, § 270 odst. 2)
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje zakotvit, že orgánem příslušným k vymáhání úhrady nákladů mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (§ 11 ZMJS), nákladů převzetí (§ 132 ZMJS) a částek podle § 268 odst. 6 ZMJS budou napříště celní úřady.
K bodům 2 a 3 (§ 178 odst. 1, § 180 a § 270 odst. 1 a 2)
Odůvodňované novelizační body reagují na skutečnost, že k vymáhání pohledávek uvedených v § 178 odst. 1, § 180 a § 270 odst. 1 a 2 ZMJS budou napříště příslušné celní úřady. Jde-li o výkon rozhodnutí mezinárodního soudu, kterým byl uložen peněžitý trest, připadá podle § 178 ZMJS částka, která byla výkonem jeho rozhodnutí získána, mezinárodnímu soudu a orgán, který ji vybral nebo vymohl, ji převede mezinárodnímu soudu nebo tomu, koho mezinárodní soud určí, na jimi stanovený účet. Částka získaná výkonem tohoto rozhodnutí se tedy převede na příslušný účet (buď mezinárodního soudu, nebo toho, koho mezinárodní soud určí), přičemž příslušné kontaktní údaje předá celnímu úřadu soud zároveň s postoupením pohledávky k vymáhání (tj. nebude zapotřebí provádění žádných zvláštních úkonů ze strany celního úřadu vůči mezinárodnímu soudu nebo příjemci vymožené částky). Totéž platí pro postup podle § 180 ZMJS.
K bodu 5 (§ 271 odst. 3)
Aby samosoudce mohl řádně informovat příslušný orgán jiného členského státu o skutečnostech uvedených v návaznosti na čl. 14 rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut v § 271 odst. 1 ZMJS, stanoví se povinnost celního úřadu, který vymáhá peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle této hlavy, vyrozumět bez zbytečného odkladu soud o tom, že tato peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění bylo vykonáno nebo že vymožení peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů. Toto ustanovení navazuje na informační povinnost celního úřadu podle trestního řádu (§ 343a odst. 3 tr. ř.), která se ale týká pouze peněžitých trestů, a je nezbytné i pro řádnou reakci soudu v rámci vykonávacího řízení (tato obligatorní informační povinnost tedy představuje určitou věcně odůvodnitelnou odchylku od obecného ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu). Tímto ustanovením není dotčena informační povinnost podle trestního řádu, je-li takto uznán a vykonáván peněžitý trest [viz i § 270 odst. 1 písm. a) ZMJS].
K přechodnému ustanovení
Kompetentní k vymáhání pohledávek soudů, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.
K části deváté – změna zákona o zvláštních řízeních soudních
Podle stávající právní úpravy pokuty, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, vymáhá soud. Oproti jiným pokutám, které jsou ukládány soudy, však není stanoveno, že se při správě jejich placení postupuje podle daňového řádu, přičemž pro odchylný procesní režim u těchto justičních pohledávek není dán racionální důvod. Za účelem unifikace postupu při vymáhání justičních pohledávek se tedy i zde navrhuje, aby i tyto pokuty podléhaly daňovému režimu a orgánem příslušným k jejich vymáhání byla Celní správa.
Podle § 507 z.ř.s. lze na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut. Vzhledem k tomu, že tyto pohledávky napříště nebudou vymáhány soudy, zrušuje se povinnost soudů evidovat částku vymožených pokut; informaci o výši částky vymožené pokuty Celní správa sdělí soudu v rámci součinnosti stanovené daňovým řádem.
K přechodným ustanovením
K vymáhání pokut, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora. U pokut, které byly uloženy přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění ani jejich procesní režim (daňový řád se bude vztahovat až na pokuty, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona).
K části desáté – změna zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení
Novelizované ustanovení upravuje nakládání s peněžními prostředky získanými výkonem uloženého peněžitého trestu a peněžitého opatření v řízení o trestném činu, v důsledku jehož spáchání vznikl poškozenému, který není státem, majetkový nárok, tj. které odsouzený pachatel dobrovolně uhradil, nebo které na něm byly vymoženy. Peněžní prostředky získané výkonem tohoto trestu zašle ten, kdo je v rámci výkonu získal, na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti zřízený podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení. Dosavadní textace počítala s tím, že jediným orgánem, který je příslušný k výkonu peněžitého trestu nebo peněžitého opatření, je soud. Ustanovení § 4 odst. 1 tak musí reflektovat změny, které jsou navrženy v zároveň předkládané novele trestního řádu, podle které k vymáhání těchto majetkových sankcí budou napříště příslušné celní úřady. Peněžní prostředky získané výkonem peněžitého trestu tak budou zasílat na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti jednak soudy (částky peněžitého trestu zaplacené na výzvu soudu) a jednak příslušné celní úřady (částky peněžitého trestu vymožené Celní správou).
K části jedenácté – účinnost
Účinnost návrhu zákona se navrhuje s ohledem na požadavky § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění zákona č. 277/2019 Sb. a s přihlédnutím k potřebné délce legisvakance nezbytné pro personální zajištění rozšíření agendy Celní správy a pro novelizaci interních resortních předpisů.
V Praze dne 17. února 2020
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš, v.r.
Ministryně spravedlnosti:
Mgr. Marie Benešová, v.r.
33