Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCKRKEY1T najdete zde


                V.
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA)

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA
	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu: 
Zákon, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

	Zpracovatel / zástupce předkladatele: 
Ministerstvo práce a sociálních věcí 
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte
Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2024


	Implementace práva EU: Ne


	2. Cíl návrhu zákona 

	Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a další související zákony je předkládán na základě plánu legislativních prací vlády pro rok 2022. Cílem je dílčí úprava dvou oblastí zákona o zaměstnanosti – agentur práce a nelegálního zaměstnávání. Smyslem navrhované právní úpravy je úprava podmínek pro získání praxe navrhovaného odpovědného zástupce agentury práce, tak aby byla více zdůrazněna soustavnost a odbornost jeho působení ve zprostředkování zaměstnání, a to především co se týká délky praxe, ale i jejího reálného výkonu. Současně se navrhuje zrušení institutu pojištění agentury práce pro případ jejího úpadku, neboť se toto opatření jeví pro agentury práce jako velmi nákladné a neefektivní. Cílem návrhu je definovat nelegální práci tak, aby byla zcela vyloučena soustavnost jako znak, který je nutno zohledňovat při posuzování, zda k nelegální práci došlo či nikoli. Mezi další důvody předložení spadá potřeba upravit důvody odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání, a to z důvodu zpřehlednění a zjednodušení právní úpravy. Reagováno je rovněž na poznatky z rozhodovací praxe. Dále pak se v souvislosti s projednáním a schválením nelegislativního materiálu Antibyrokratický balíček I. vládou dodatečně navrhuje rozšíření subjektů, na které se vztahuje výjimka z plnění povinností, týkajících se zaměstnávání osob se zdravotním postižením o Horskou službu ČR, o.p.s., a to s ohledem na povahu činnosti a strukturu zaměstnanců této organizace.

Dalšími měněným zákonem je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), kdy cílem je úprava bránící uzavírání pracovněprávního vztahu zaměstnanců agentury práce dočasně přidělovaných k uživateli pouze na dobu dočasného přidělení k uživateli, jehož potřeba byla konstatována na zasedání Meziresortního orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání (dále jen „MOPNZ“). Dalším cílem je omezení délky přidělení zaměstnance agentury práce k jednomu uživateli.

V souvislosti se změnou zákoníku práce dochází také k doplnění příslušných skutkových podstat přestupku v zákoně č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Cílem je možnost sankcionovat porušení nově ukotvených povinností v zákoníku práce.

V neposlední řadě je měněn také zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 118/2000 Sb.“). Změna v tomto předpise je omezeného rozsahu a jedná se o změnu spíše organizačně-technického charakteru. 


	3. Agregované dopady návrhu zákona

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ne

	
	3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky: Ne

	


	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: Ano

	

	3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ne

	 

	3.5 Sociální dopady: Ano

	
	3.6 Dopady na spotřebitele: Ne

	 


	3.7 Dopady na životní prostředí: Ne 

	  
	3.8 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: Ne

	Navrhovaná úprava nebude mít dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nebude mít bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nepovede k diskriminaci ani jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje ani nezvýhodňuje ani jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky.
	3.9 Dopady na výkon státní statistické služby: Ne 

	  
	3.10 Korupční rizika: Ne

	
	3.11 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: Ne

	

1. Důvod předložení a cíle
1.1. 	Název
Zákon, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Tematické okruhy jednotlivých regulačních opatření
Pro lepší přehlednost je analýza jednotlivých regulačních opatření uváděna samostatně po jednotlivých tematických okruzích. 
Zákon o zaměstnanosti
A) Zrušení pojištění agentur práce
Podstatou této změny je úplné zrušení povinného pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku, neboť tento institut se v praxi neosvědčil.
B) Podmínky udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání
Návrh se snaží reagovat na poznatky z rozhodovací praxe, a to ve vztahu k podmínkám vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání, odpovědným zástupcům nebo praxi pro účely povolení ke zprostředkování zaměstnání. Další problematikou je úprava výše kauce, kterou poskytují agentury práce, které hodlají zprostředkovávat zaměstnání formou agenturního zaměstnávání. Zároveň si návrh klade za cíl přesněji vymezit a rozšířit okruh důvodů, kdy nelze povolení ke zprostředkování zaměstnání vydat.
C) Odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání
Návrhem zákona se upravují důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, zpřesňuje se úprava nákladů řízení a omezuje se období, kdy lze zahájit správní řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
D) Oznamovací povinnost
Návrhem zákona se upravuje obsah údajů, které agentury práce poskytují pravidelně generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky.
E) Definice nelegální práce
V neposlední řadě návrh počítá se zpřesněním definice nelegální práce, která je obsažena v zákoně o zaměstnanosti a která se v praxi ukázala jako značně problematická.
F) Horská služba ČR, o.p.s. - osvobození od povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením
Navrhovanou právní úpravou dojde k rozšíření subjektů (§ 147 odst. 2), na které se vztahuje výjimka z plnění povinností, týkajících se zaměstnávání osob se zdravotním postižením stanovených v § 80 a § 81 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, o Horskou službu ČR, o.p.s., a to s ohledem na povahu činnosti a strukturu zaměstnanců této organizace.
Zákoník práce a zákon o inspekci práce
Zákaz uzavírání pracovněprávního vztahu na dobu přidělení. Zabránění nadužívání možnosti přidělování agenturního zaměstnance k 1 uživateli. Ukotvení nového odpovídajícího přestupku.
Zákon č. 118/2000 Sb.
V důsledku zrušení pojištění agentur práce proti svému úpadku se navrhuje zrušit § 2 odst. 5 zákona č. 118/2000 Sb. jako ustanovení, které na příslušné pojištění navazuje.

Zákon o zaměstnanosti
A) Zrušení pojištění agentur práce

1.2 Definice problému
Návrh zákona ruší povinnost agentur práce, které zprostředkují zaměstnání formou agenturního zaměstnávání, uzavřít pojištění pro případ svého úpadku. Podle § 58a odst. 8 zákona o zaměstnanosti je agentura práce povinna neprodleně informovat generální ředitelství Úřadu práce České republiky mimo jiné o poskytnutém pojistném plnění. Takové oznámení nebylo dosud učiněno. Z praxe jsou předkladateli známy dva případy, kdy došlo k insolvenčnímu řízení ve věci úpadku agentury práce a kdy se její zaměstnanci obrátili na příslušnou pojišťovnu. Také se objevily případy, kdy se některé agentury práce podpojišťovaly, tj. uzavřely pojistnou smlouvu na plnění neodpovídající zákonnému limitu. Z praxe vyplynulo, že ochrana agenturních zaměstnanců v oblasti platební neschopnosti jejich zaměstnavatele není dostatečná a rovnocenná ochraně vyplývající ze zákona č. 118/2000 Sb. Tento institut se v praxi neosvědčil, což bylo shledáno i sociálními partnery a na zasedání MOPNZ bylo konstatováno, že je vhodné jej zrušit.
1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Problematiku upravuje zejména zákon o zaměstnanosti a zákon č. 118/2000 Sb. Současná právní úprava stanoví agentuře práce, která hodlá dočasně přidělovat své zaměstnance k uživateli (tzv. agenturní zaměstnávání) mít uzavřeno pojištění záruky pro případ svého úpadku, na jehož základě vzniká dočasně přidělenému zaměstnanci právo na plnění v případě, kdy mu agentura práce z důvodu svého úpadku nevyplatila mzdu. Stávající právní úprava je nedostatečná a nevyhovující, neboť ochrana agenturních zaměstnanců v oblasti platební neschopnosti jejich zaměstnavatele není dostatečná a rovnocenná ochraně vyplývající ze zákona č. 118/2000 Sb. (např. rychlost uspokojení zaměstnanců, výše, charakter plnění).
1.4 Popis cílového stavu
Cílovým stavem je poskytnutí ochrany zaměstnancům agentur práce plně srovnatelné s postupem podle zákona č. 118/2000 Sb. 
1.5 Identifikace dotčených subjektů
Úřad práce České republiky, resp. jednotlivé krajské pobočky Úřadu práce České republiky
Úřad práce České republiky je příslušný ke správnímu řízení ve věci zákona č. 118/2000 Sb.
Agentury práce
Agentury práce s povolením ke zprostředkování zaměstnání formou podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti nebudou již povinny uzavírat pojištění pro případ svého úpadku a uzavření tohoto pojištění dokládat Úřadu práce České republiky, čímž se mimo jiné sníží administrativní zátěž agentur práce. 
Pojišťovny 
Již nebude uzavíráno pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku.
Agenturní zaměstnanci
Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na zaměstnance agentur práce dočasně přidělených k uživateli v případě úpadku jejich zaměstnavatele, neboť se předpokládá vyšší poskytnutí ochrany těmto zaměstnancům. 
1.6 Zhodnocení rizika
Nepřijetí navrhované úpravy představuje riziko, že i nadále budou zaměstnanci agentur práce, kteří jsou dočasně přidělováni k uživateli, fakticky znevýhodněni oproti jiným zaměstnancům, pokud jim nebudou plně pojišťovnou uhrazeny mzdové nároky, což je v rozporu s čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti (dále jen „směrnice 2008/94/ES“). Plnění ze stran pojišťovny se totiž uskutečňuje až za několik měsíců od nevyplacení mzdy a pouze za předpokladu, že nastal úpadek agentury práce podle insolvenčního zákona, což nepředstavuje minimální ochranu zaměstnanců, především pro zaručení úhrady jejich nesplacených pohledávek, s ohledem na nezbytnost vyrovnaného hospodářského a sociálního rozvoje, jak to předpokládá bod 3 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. 

2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu.
Varianta II – alternativní řešení
Zvažována byla také dílčí úprava § 58a zákona o zaměstnanosti spočívající v přiblížení tohoto institutu zákonu č. 118/2000 Sb., kdy by předpokladem pro výplatu pojistného bylo již vydání oznámení o zahájení insolvenčního řízení nebo vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo prohlášení za platebně neschopného příslušným orgánem jiného členského státu.  Dále ukotvení plovoucí výše pojistného plnění v závislosti na skutečném počtu dočasně přidělovaných zaměstnanců, a to nejen na základě pracovního poměru, ale i na základě pracovněprávního vztahu založeném dohodou o pracovní činnosti. Rovněž v této souvislosti by bylo nutné předkládat Úřadu práce České republiky – generální ředitelství pravidelně aktualizované informace o výši sjednaného pojistného plnění, a to za účelem zajištění ochrany zaměstnanců a účinné kontroly.
Varianta III – alternativní řešení
Vypuštění § 58a zákona o zaměstnanosti, tj. povinného pojištění agentury práce pro případ jejího úpadku.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady. Nelze však vyloučit, že se budou na Úřad práce obracet zaměstnanci agentur práce, kteří nebyli uspokojeni z pojištění (například z důvodu podpojištění agentury práce). V případě „nulové“ varianty nelze očekávat ani žádný přínos, protože nedojde k řešení identifikovaných problémů.

Varianta II - alternativní řešení
Tato varianta by představovala zvýšené náklady na straně agentur práce, pojišťoven i krajských poboček i generálního ředitelství Úřadu práce. Také by se navýšila administrativní zátěž jak agentur práce, pojišťoven, tak i Úřadu práce České republiky – generální ředitelství. Za těchto podmínek a s přihlédnutím k současné hospodářské situaci by zřejmě pojišťovny ani nenabídly příslušný pojistný produkt. Jednalo by se pouze o řešení jednoho z problémů, avšak nekoncepčním a nesystémovým způsobem.

Varianta III – přijetí právní úpravy v podobě navrhovaných úprav zákona o zaměstnanosti.
Nepředpokládá se markantní zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu, neboť insolvenčních řízení vůči agenturám práce nejsou příliš obvyklá. Úřadu práce České republiky – generální ředitelství nebylo oznámeno žádné poskytnuté pojistné plnění postupem předpokládaným v § 58a odst. 8 zákona o zaměstnanosti. Přínos přijetí varianty III je spatřován ve srozumitelné právní úpravě ve vztahu k identifikovaným problémům. Tato varianta vede k efektivní ochraně všech zaměstnanců, jejichž zaměstnavatelé se ocitnou v platební neschopnosti ve smyslu zákona č. 118/2000 Sb. a jimž nebyly vyplaceny mzdové nároky a neprohlubuje prekérní postavení dočasně přidělovaných zaměstnanců. Jestliže budou krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky uspokojeny splatné mzdové nároky zaměstnanců agentur práce, a to v duchu rychlosti řízení, na kterém je zákon č. 118/2000 Sb. koncipován, budou tito zaměstnanci schopni dostát vlastním závazkům. Nadto je třeba upozornit, že výplata dlužných mzdových nároků zaměstnanců podle zákona č. 118/2000 Sb. není dávkou, ale nárok na výplatu mzdy pouze přechází na Úřad práce České republiky, který ho následně uplatňuje v insolvenčním řízení, případně dále vymáhá soukromoprávní cestou.

3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Nulová a zvažovaná alternativní varianta byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty III je nutné jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Nejvhodnější – varianta III
Méně vhodná – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování

Implementace a vynucování navrhované varianty řešení bude realizována v rámci existujících organizačních struktur, a to zejména Úřadem práce České republiky.

6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy. Po uplynutí 5 let od účinnosti novely budou osloveny krajské pobočky Úřadu práce České republiky, aby sdělily, v kolika případech došlo k uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců agentur práce a kolik veřejných financí k pokrytí mzdových nároků z tohoto důvodu bylo vyplaceno.

7. Konzultace a zdroje dat

Problematika pojištění agentur práce podle § 58a zákona o zaměstnanosti byla konzultována s Úřadem práce České republiky – generálním ředitelstvím, které dlouhodobě navrhuje institut pojištění ze zákona o zaměstnanosti vypustit. MPSV se obrátilo na vybrané pojišťovny a výsledkem této komunikace bylo zjištění, že uzavírání pojistných smluv pro pojištění záruky pro případ úpadku agentury práce je značně zkomplikováno hospodářskou situací a epidemií koronaviru. Věc byla rovněž obsáhle diskutována na jednání pracovní skupiny MOPNZ dne 13. 10. 2021, na které zástupci členských institucí, mezi nimi i zástupci sociálních partnerů, vyslovili souhlas s vypuštěním povinného pojištění agentur práce podle § 58a zákona o zaměstnanosti.  

B) Podmínky udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání

Problematiku lze rozdělit do několika okruhů:
· Odborná praxe
· Kauce
· Závazné stanovisko Ministerstva vnitra
· Překážky pro vydání povolení

1.2 Definice problému
Odborná praxe
Mezi podmínky vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je získání odborné způsobilosti fyzickou osobou, která žádá sama o povolení ke prostředkování zaměstnání, nebo v případě právnické osoby jejím odpovědným zástupem. Zákon o zaměstnanosti odbornou způsobilost podmiňuje dosažením příslušného vzdělání a od něj odvislé délky praxe. Není však stanoveno období, v jehož rámci má být odborná praxe získána, což vede k případům, kdy je uplatňována praxe získaná před více než 10 lety (i 30 lety), což obtížně může reflektovat současnou situaci na trhu práce. Zároveň zákon o zaměstnanosti explicitně neuvádí, jaká má být kvalita a právní kvalifikace vztahu fyzické osoby a subjektu, u kterých je praxe vykonávána. Také se v praxi objevily případy, kdy odpovědný zástupce byl u agentury práce zaměstnán na základě jedné z dohod o pracích vykonávaných mimo pracovní poměr, což je v rozporu se základní podmínkou vykonávání této funkce v rámci pracovního poměru či jako statutární orgán (nebo člen statutárního orgánu). Důvodem předložení návrhu zákona je potřeba upravit některé aspekty získání odborné způsobilosti s cílem legislativně ukotvit rozhodné období, ve kterém musí být odborná praxe získána. Dále je vhodné explicitně uvést, jaká má být kvalita získané odborné praxe a vymezit tento pojem, a to s ohledem na zajištění kvalitního zprostředkování zaměstnání ze strany agentur práce a zabránění účelovému zakládání agentur práce.

Kauce
Povinná kauce agentur práce byla zavedena s účinností od 29. 7. 2017. Výše kauce představovala v dotčené době cca dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Ze statistických údajů vyplývá, že i přes dočasné snížení počtu agentur práce v důsledku neposkytnutí kauce (zaniklo 545 agentur práce) došlo v následujícím roce k dlouhodobému nárůstu jejich počtu. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 43/18, počet agentur práce s povolením k agenturnímu zaměstnávání ke dni 31. 12. 2014 byl 978, ke dni 31. 12. 2015 byl 1 014 ke dni 31. 12. 2016 byl 1 222, ke dni 31. 12. 2017 byl 812, a ke dni 31. 12. 2018 byl 1031. Od roku 2017 do ledna 2022 bylo poskytnuto 3 078 kaucí. Na kaucích bylo do ledna 2022 vybráno celkem 1 539 000 000 Kč. V roce 2017 bylo poskytnuto 531 kaucí, v roce 2018 bylo poskytnuto 775 kaucí, v roce 2019 bylo poskytnuto 595 kaucí, v roce 2020 bylo poskytnuto 679 kaucí, v roce 2021 bylo poskytnuto 475 kaucí. Nutno konstatovat, že poskytnutá kauce má formu tzv. vratitelného přeplatku a po uplynutí doby platnosti se vrací zpět agentuře práce pokud u ní není evidován daňový nedoplatek.  Celkem bylo dosud vráceno 653 666 682,74 Kč. Ve 443 případech došlo k tomu, že kauce nebyla vrácena v plné výši nebo vůbec. Ve 187 případech společnostem nebyla kauce vrácena vůbec, neboť byla v celkové výši použita na úhradu dluhů u institucí. Nevrácená část kaucí, která byla použita na úhradu dluhů u institucí činí celkem: 122 208 491,32 Kč. Z uvedeného vyplývá, že výše kauce je v mnoha případech nedostatečná a je vhodné ji přiměřeně navýšit.

Závazné stanovisko
Jednou z podmínek pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je souhlasné stanovisko Ministerstva vnitra. V roce 2021 zpracoval odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra 532 žádostí o vydání závazného stanoviska (o 166 méně než v roce 2020). Po posouzení informací získaných v součinnosti s Policií ČR a zpravodajskými službami bylo vydáno 121 stanovisek nesouhlasných a 410 stanovisek souhlasných, kdy do tohoto čísla jsou zahrnuty i souhlasy na základě vyvratitelné právní domněnky. Oproti roku 2020, kdy bylo posuzováno 14 rozkladů, v roce 2021 jich bylo podáno celkem 7.
Ministerstvo vnitra při zpracování svého závazného stanoviska posoudí udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob. Jako ohrožení práv třetích osob lze posoudit případy, kdy subjekt nemá dostatečně označeno sídlo a pracoviště. Tato skutečnost totiž může nasvědčovat účelovému založení schránkových společností (letter box company), kdy společnost disponuje pouze fiktivním sídlem. Rovněž je v takovém případě značně znesnadněn kontakt potenciálních klientů agentury práce. 
Jestliže po vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání dojde ke změně údajů, které poskytl Úřad práce České republiky – generální ředitelství Ministerstvu vnitra pro účely vydání závazného stanoviska, zákon o zaměstnanosti výslovně nestanoví povinnost generálního ředitelství úřadu práce České republiky tyto změny sdělit Ministerstvu vnitra.

Překážky vydání povolení
Podmínky pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání jsou stanoveny v zákoně o zaměstnanosti. Zprostředkování zaměstnání je činností, kterou zásadně vykonává jen stát, kterou však stát umožňuje provozovat za účelem zisku i několika stovkám soukromých agentur práce. Zprostředkování zaměstnání je jedním ze způsobů naplnění práva na práci definovaného v § 10 zákona o zaměstnanosti. Nadto agenturní zaměstnávání bývá řazeno mezi atypická zaměstnání a prekérní zaměstnání, tj. zaměstnání s menší mírou stability, byť s vyšší flexibilitou oproti typickému zaměstnání (pracovní poměr). Je tedy žádoucí, aby tuto činnost vykonávaly subjekty, které jsou seriózní a dodržující právní předpisy. 
Není společensky žádoucí, aby zprostředkování zaměstnání vykonávaly či se na něm podílely subjekty, které se dopustily zprostředkování bez povolení, umožnily výkon nelegální práce, zastřeně zprostředkovaly zaměstnání či porušily zákaz diskriminace apod. Současná právní úprava však neobsahuje opatření, která by zamezovala vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání subjektům, které se zmíněných přestupků dopustily, pokud jim nebylo v minulosti odejmuto povolení ke zprostředkování (či nepůsobili ve funkci odpovědného zástupce u agentury práce, které bylo odejmuto povolení ke zprostředkování zaměstnání). Zároveň není ani žádoucí, aby se agenturami práce staly subjekty, které mají vůči státu nedoplatky.
Statutárnímu orgánu právnické osoby náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby a člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Právnická osoba tedy jedná prostřednictvím statutárního orgánu, a tak je žádoucí, aby za protiprávní jednání právnické osoby nesl odpovědnost příslušný statutární orgán.
V praxi se objevují případy, kdy po uložení pokuty za zmíněné přestupky požádá agentura práce o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž je sledováno vyhnout se důsledkům předvídaným v § 60 odst. 2 a § 62 odst. 3. Navrhovaná úprava má za cíl této praxi zabránit. Zároveň není žádoucí omezit tuto překážku pouze pro subjekty, které byly agenturou práce

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti 

Odborná praxe
Za odborně způsobilou se považuje fyzická osoba, která má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně dvouletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, anebo která má střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v konzervatoři a nejméně pětiletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno.

Současná právní úprava nevymezuje rozhodné období, ve kterém má být odborná praxe vykonána. Z rozhodovací praxe správních orgánů vyplynulo, že některé subjekty pro účely získání povolení ke zprostředkování zaměstnání dokládají odbornou praxi vykonanou před více než 10 (či dokonce 30) lety, tudíž tato odborná praxe stěží může reflektovat současnou situaci na trhu práce či v oboru, pro který má být povolení ke zprostředkování zaměstnání vydáno. Také se objevují případy, kdy při podání žádosti není dosažená požadovaná délka praxe a dochází tak na základě žádosti účastníka řízení k přerušení správního řízení do doby, než bude požadovaná délka získána, jedná se o administrativní zátěž.

Zákon o zaměstnanosti dále není dostatečně přesný, co se týče pojmu praxe, přičemž explicitně neuvádí, jaká má být kvalita a právní kvalifikace vztahu fyzické osoby a subjektů, u kterých je praxe vykonávána.

Kauce
Fyzická nebo právnická osoba, která žádá o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti je povinna poskytnout kauci ve výši 500 000 Kč. Kauce se skládá na účet generálního ředitelství Úřadu práce České republiky po splnění všech stanovených podmínek pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání. V případě zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání se kauce stává přeplatkem právnické nebo fyzické osoby a pokud se jedná o vratitelný přeplatek, je této vrácena do 60 dnů od zániku povolení. Kauce představuje opatření, které se v praxi osvědčilo. Ústavnost kauce byla podrobena přezkumu Ústavního soudu, který v nálezu Pl. ÚS 43/18, ze dne 18. 1. 2022 shledal kauci jako ústavní.

Závazné stanovisko
Podmínkou pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické nebo fyzické osobě je souhlasné závazné stanovisko Ministerstva vnitra vydané na základě žádosti generálního ředitelství Úřadu práce. Ministerstvo vnitra při zpracování svého závazného stanoviska posoudí udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob. V případě, že Ministerstvo vnitra při vypracování závazného stanoviska zjistí, že žadatel nemá řádně označeno sídlo či pracoviště, je tato skutečnost posouzena jako ohrožení práv třetích osob. Absence označení na domovních zvoncích znesnadňuje kontakt potenciálních klientů s agenturou práce. V případě zjištění pochybení tohoto charakteru Ministerstvo vnitra souhlasné závazné stanovisko nevydá.

V současné době poskytuje Úřad práce České republiky – generální ředitelství Ministerstvu vnitra potřebné údaje pro vydání závazného stanoviska pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání pouze jednorázově, z tohoto důvodu je potřeba upravit, aby Úřad práce České republiky – generální ředitelství informoval Ministerstvo vnitra i o změnách, které nastanou již po vydání předmětného povolení.

Ze současného znění § 60a vyplývá možnost plurality odpovědných zástupců. Tato pluralita je však nežádoucí. Ostatně podle účinné právní úpravy může být fyzická osoba ustanovena do funkce odpovědného zástupce pouze u jedné právnické osoby. Zákon navíc v jiných místech o více odpovědných zástupcích nehovoří.

Překážky vydání povolení
Jednou z podmínek vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání fyzické osobě je skutečnost, že fyzická osoba v posledních 3 letech nevykonávala funkci odpovědného zástupce u právnické osoby, statutárního orgánu nebo orgánu právnické osoby, které bylo odejmuto povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodů podle § 63 odst. 2 písm. a) až f) nebo § 63 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, a to v době, kdy u této právnické osoby nastaly nebo trvaly skutečnosti, které vedly k odejmutí tohoto povolení. Podle § 63 odst. 5 zákona o zaměstnanosti,
bylo-li povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmuto z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. a) až f), odstavci 3 nebo 4, může právnická nebo fyzická osoba požádat o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání nejdříve po uplynutí 3 let ode dne právní moci rozhodnutí o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.

1.4 Popis cílového stavu
Jednoznačné určení, jaké jsou podmínky pro získání odborné způsobilosti pro účely vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání, což povede k vyšší právní jistotě žadatelů o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Cílovým stavem změny stávající právní úpravy týkající se odborné způsobilosti je zohlednění aktuálnosti získané odborné praxe pro účely povolení ke zprostředkování zaměstnání. Odbornou praxi je nutné získat již při podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Pokud jde o úpravu definice odborné praxe, je cílem jednoznačně vymezit tento pojem a také způsob, jak lze odbornou praxi získat.
Cílem návrhu zákona v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce je reagovat na současný vývoj v této oblasti a trhu práce vůbec. V oblasti agenturního zaměstnávání vyplynula z diskusí a zkušeností Úřadu práce České republiky potřeba zpřesnění podmínek pro udělení příslušného povolení ke zprostředkování zaměstnání. Cílem návrhu je také zajistit, aby v případě zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání došlo k co nejvyššímu uspokojení nedoplatků agentur práce.
Obchodní společnost žádající o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání musí splňovat podmínky stanovené pro výkon činnosti agentury práce před vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání, aby mohly být posouzeny v rámci správního řízení a zohledněny při vydávání správního rozhodnutí. Sídlo i pracoviště obchodní společnosti či žádající fyzické osoby musí být řádně označeny tak, aby je třetí osoba měla možnost dohledat. 
Dalším cílem je užší spolupráce generálního ředitelství Úřadu práce České republiky a Ministerstva vnitra a zdůraznění významu institutu závazného stanoviska Ministerstva vnitra. Úřad práce České republiky – generální ředitelství tak bude informovat Ministerstvo vnitra o změnách údajů poskytovaných již při podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání, které nastanou po vydání tohoto povolení. Význam závazného stanoviska Ministerstva vnitra není zanedbatelný.
Mezi cíle také patří legislativně technická úprava spočívající ve sjednocení textu zákona. Mezi další cíle spadá i zabránění vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání subjektům, které se v nedávné době dopustily závažných přestupků na úseku zaměstnanosti. 
V případě podmínky bezdlužnosti se jedná o další stupeň ochrany, který je doplňkem ke kauci. Kauce má za účel prokázat finanční způsobilost a serióznost žadatele o povolení ke zprostředkování zaměstnání a následně při zániku povolení může sloužit k uspokojení případných daňových nedoplatků. Nadto kauce je pouze pro případy povolení ke zprostředkování zaměstnání formou agenturního zaměstnávání. Bezdlužnost je však podstatná tzv. „na vstupu“, kdy není ve veřejném zájmu, aby na tak důležité činnosti jako je zprostředkování zaměstnání vykonávaly subjekty, které mají nesplacené závazky. 

1.5 Identifikace dotčených subjektů

Úřad práce České republiky – generální ředitelství
Úřadu práce České republiky – generální ředitelství vede správní řízení ve věci vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Agentury práce
Agentury práce budou povinny navýšit již poskytnutou kauci

Zaměstnanci agentur práce
Poskytnutí vyšší ochrany

Žadatelé o povolení ke zprostředkování zaměstnání a odpovědní zástupci


1.6 Zhodnocení rizika
V oblasti posuzování odborné způsobilosti lze rizika spatřovat v opakování případů, kdy je uplatňována praxe vykonaná před více než 10 (či dokonce 30) lety. Taková odborná praxe obtížně může reflektovat současnou situaci na trhu práce a v oborech, pro které má být zprostředkování zaměstnání vykonáváno. Rovněž hrozí, že žadatelé o povolení ke zprostředkování zaměstnání si nemusí být vědomi, jaká kvalita a rozsah praxe je nutný pro uznání odborné praxe, tudíž jejich žádosti nemusí být vyhověno.
Jestliže nedojde k úpravě podmínek získání odborné praxe, nebude zamezeno nežádoucímu jevu spočívajícím v uplatňování odborné praxe, která již není využitelná pro účely aktuální situace na trhu práce. Zároveň bude i nadále problematické určit, zda dokládanou praxi lze uznat pro účely povolení ke zprostředkování zaměstnání, neboť zákon o zaměstnanosti nestanoví, jak má být praxe získána.
V případě nezvýšení kauce vzniká v souvislosti s nastupující hospodářskou situací riziko, že bude narůstat počet nevrácených kaucí, které však nebudou dostatečné pro účely úhrady nedoplatků.
Hrozí riziko nárůstu počtu schránkových společností, a to s odkazem na údajnou digitalizaci zprostředkování zaměstnání. Jakkoli Ministerstvo práce a sociálních věcí problematice digitalizace věnuje zvýšenou pozornost, nelze opomíjet skutečnost, že zprostředkování zaměstnání je citlivou činností, kterou vykonává v zásadě jen stát a jejímž prostřednictvím dochází k realizaci práva na zaměstnání (§ 10 zákona o zaměstnanosti). Taktéž je v zájmu osob, které mají zájem o zprostředkování zaměstnání, aby měly možnost dostavit se k agentuře práce osobně.
Pokud nebude Úřad práce České republiky – generální ředitelství poskytovat Ministerstvu vnitra údaje hrozí riziko zneužívání překupování tzv. ready made společností, které jsou držiteli povolení ke zprostředkování zaměstnání. 
2. Návrh variant řešení
Odborná praxe
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu.

Varianta II
Ukotvení rozhodného období pro získání odborné praxe v délce 5 let před podáním žádosti o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání bez určení kvality a právní kvalifikace vztahu fyzické osoby a subjektů, u kterých je praxe vykonávána.

Varianta III – alternativní řešení
Rozhodné období v délce 10 let, jednoznačné ukotvení způsobu, jak získat odbornou praxi a v jakém rozsahu.

Varianta IV
Získání praxe výhradně v oboru zprostředkování zaměstnání, tj. v rámci činnosti agentury práce nebo krajské pobočky Úřadu práce České republiky při výkonu zprostředkovatelské činnosti, a to bez časového omezení.
Kauce
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu.

Varianta II 
Zvýšení kauce na 1 000 000 Kč.

Varianta III 
Odstupňování kauce podle počtu dočasně přidělovaných zaměstnanců.

Varianta IV 
Zvýšení kauce na 750 000 Kč.

Závazné stanovisko
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu.

Varianta II
Dílčí úprava spočívající v ukotvení povinnosti označit sídlo a provozovnu po vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Varianta III
Povinnost označit sídlo a provozovnu již v okamžiku podání žádosti o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zároveň v případě změny údajů, které jsou poskytovány pro účely vydání závazného stanoviska Ministerstva vnitra uložit generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky povinnost tyto údaje Ministerstvu vnitra předat.

Překážky
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu.

Varianta II 
Zavedení podmínky pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání spočívající v bezdlužnosti a také v nespáchání vybraných závažných přestupků na úseku zaměstnanosti.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Odborná praxe
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady. Nevýhodou bude opakování případů, kdy bude uplatňována v rámci řízení o žádosti praxe neodpovídající svou náplní a dobou získání aktuální situaci na trhu práce a jeho potřebám.

Varianta II
Nepředpokládá se nárůst nákladů Délka rozhodného období 5 let se nejeví jako vhodná, jelikož v případě osoby se středoškolským vzděláním by délka rozhodného období byla shodná s délkou požadované praxe. V současné době nebyla zaznamenána potřeba prodloužení délky potřebné praxe. Jednalo by se pouze o řešení jednoho z problémů, avšak nekoncepčním a nesystémovým způsobem.

Varianta III 
Nepředpokládá se markantní zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu ani na straně žadatelů o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Naopak lze očekávat snížení administrativní náročnosti na straně Úřadu práce České republiky – generální ředitelství, neboť nyní bude jednoznačně stanoveno, jaká má být kvalita a právní kvalifikace získané praxe, což může potenciálně usnadnit a urychlit správní řízení.

Varianta IV
Nepředpokládá se markantní zvýšení nákladů. Získání odborné praxe by bylo značně náročné a ani by negarantovalo, že odpovědný zástupce bude mít aktuální znalosti o zprostředkovatelské činnosti.

Kauce
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady a zároveň však nelze očekávat žádný přínos.

Varianta II – kauce 1 000 000 Kč
Tato varianta by představovala zvýšené náklady na straně agentur práce. V současné chvíli se navýšení na 1 000 000 Kč nejeví jako vhodné, neboť by již mohlo omezovat malé agentury práce ve vstupu na legální agenturní trh. 

Varianta III – kauce v návaznosti na počtu dočasně přidělovaných zaměstnanců
Tato varianta předpokládá zvýšenou administrativní zátěž jak na straně agentur práce. Agentury práce by musely pravidelně v krátkých intervalech hlásit počty dočasně přidělených zaměstnanců, neboť by zcela jistě nepostačovalo vycházet z údajů podle § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, když v závislosti na rozsah činnosti vznikají závazky agentury práce vůči státu, čímž dochází k riziku vyšších nedoplatků. Bylo by nutné nastavit jednotlivá kritéria pro rozlišování, což by vedlo ke komplikacím a nárokům při výkonu státní správy (zvyšování nebo pokles počtu agenturních zaměstnanců, projev sezónního zaměstnávání apod.). Zároveň se předpokládá administrativní zátěž pro generální ředitelství Úřadu práce České republiky, které by muselo pravidelně kontrovat, zda dotčená agentura práce splňuje limity pro stanovenou výši kauce nebo je nutné poskytnutou částku navýšit, případně snížit. Tato varianta by vyžadovala neustálé sledování měnících se veličin, na jejichž základě by bylo možno výši kauce odstupňovat.

Varianta IV – kauce ve výši 750 000 Kč
Tato varianta představuje v současné hospodářské situaci státu vyváženy kompromis mezi legitimními požadavky na ekonomickou stabilitu agentury práce a případnou garanci za daňové nedoplatky a požadavky otevřeného a transparentního prostředí i pro menší agentury práce.

Závazné stanovisko
Varianta I – „nulová“
Tato varianta nepředstavuje žádnou změnu a nepřináší žádná pozitiva.

Varianta II
Tato varianta nepřináší žádná pozitiva, i nadále bude absence označení sídla a provozovny považována jako ohrožení práv třetích osob.

Varianta III
Lze očekávat dílčí zvýšení činnosti generálního ředitelství Úřadu práce České republiky v případě předávání údajů Ministerstvu vnitra, nicméně tento dopad je vyvážen tím, že budou snadněji odhalovány účelové převody společností.

Překážky
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady na straně státního rozpočtu. Naopak lze očekávat, že mohou i nadále vznikat agentury práce, které si řádně neplní své závazky vůči státu. Zároveň není žádoucí, aby na trhu zprostředkování zaměstnání působily subjekty, které se dopustily závažných přestupků, které jsou v oblasti zaměstnanosti nežádoucí.

Varianta II 
Touto variantou by došlo v kombinaci s ostatními navrhovanými opatřeními k zabránění vzniku agentur práce v případě neseriózních subjektů, jejichž působení na trhu zprostředkování zaměstnání je nežádoucí. Dojde k vyšší ochraně zaměstnanců agentur práce a také ke zkvalitnění poskytovaných služeb.

3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant
Odborná praxe
Nulová a zvažovaná alternativní varianta byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty III je nutné jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

Kauce
Nulová a zvažované alternativní varianty byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty IV je nutné jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

Závazné stanovisko
Nulová a zvažovaná alternativní varianta byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty III je nutné jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

Překážky
Nulová a zvažovaná alternativní varianta byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty II je nutné jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.


4.Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Odborná praxe
Nejvhodnější – varianta III
Méně vhodná – varianta II a IV
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

Kauce
Nejvhodnější – varianta IV
Méně vhodná – varianta II a varianta III
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

Závazné stanovisko
Nejvhodnější – varianta III
Méně vhodná – varianta II a IV
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

Překážky
Nejvhodnější – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta II, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5.Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované novely zákona o zaměstnanosti bude Úřad práce České republiky – generální ředitelství, který vydává povolení ke zprostředkování zaměstnání a posuzuje splnění podmínek pro vydání předmětného povolení.
6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy. Po uplynutí 5 let od účinnosti novely bude osloveno generální ředitelství Úřadu práce České republiky, aby poskytl statistické údaje o poskytování a vracení kauce, o počtu vydaných závazných stanovisek a počtu předaných informací Ministerstvu vnitra o změně údajů po vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání.

7. Konzultace a zdroje dat

Problematika kauce byla konzultována s Úřadem práce ČR – generálním ředitelstvím, které dlouhodobě navrhuje kauci navýšit. Problematika odborné praxe byla konzultována s Úřadem práce České republiky – generálním ředitelstvím. Zejména se sociálními partnery je problematika dotčených opatření diskutována na nejrůznějších úrovních a ad hoc platformách. 
C) Odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání

1.2 Definice problému
Povolení ke zprostředkování zaměstnání vydává a odnímá generální ředitelství Úřadu práce České republiky. Důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání jsou ukotveny v § 63 zákona o zaměstnanosti. Následující tabulka shrnuje nejčastější důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání v uplynulých 6ti letech a jejich počty.
	Důvody odejmutí povolení
	2016
	2017
	2018
	2019
	2020
	2021

	§ 63 odst. 2 písm. a)
	43
	37
	31
	14
	22
	60

	§ 63 odst. 2 písm. c)
	0
	0
	0
	11
	24
	18

	§ 63 odst. 2 písm. d)
	35
	38
	11
	12
	35
	7

	§ 63 odst. 2 písm. e)
	1
	0
	10
	25
	33
	178

	§ 63 odst. 2 písm. g)
	70
	106
	185
	115
	228
	122

	§ 63 odst. 3
	1
	5
	9
	5
	1
	7


Z uvedeného vyplývá, že nejčastějším důvodem pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání je žádost agentury práce [§ 63 odst. 2 písm. g) zákona o zaměstnanosti]. V praxi byly zaznamenány případy, kdy agentury práce účelově podaly žádost o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, před tím, než bylo zahájeno správní řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu § 63 odst. 2 písm. c) nebo odst. 3 zákona o zaměstnanosti (sankční). Důvodem takového postupu je odvrátit důsledky sankčního odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Přesná statistika, v kolika případech k takovému jednání došlo, není evidována, a to z toho důvodu, že zákon o zaměstnanosti nestanoví povinnost žádost o odejmutí povolení odůvodnit. Předkladatel má za to, že není ve veřejném zájmu, aby právní úprava takový postup umožňovala, neboť oblast zprostředkování zaměstnání je jak součástí státní politiky zaměstnanosti, tak jeho prostřednictvím také dochází k realizaci práva na zaměstnání.
1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Současná právní úprava stanoví důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, které lze rozdělit do dvou skupin. První z nich jsou důvody, pro které povolení odejmuto být musí (§ 63 odst. 2 a 4 zákona o zaměstnanosti), a druhou skupinu tvoří důvody, pro které povolení může být odejmuto (§ 63 odst. 3 zákona o zaměstnanosti). Zákon o zaměstnanosti dále stanoví překážku pro podání žádosti v § 63 odst. 5. Zákon o zaměstnanosti nijak nereaguje na případy, kdy agentury práce účelově žádají o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, neboť zde existuje důvod pro sankční odejmutí povolení, jež může mít následně negativní dopad jak na agenturu práce, tak i odpovědného zástupce. Rovněž zákon o zaměstnanosti nijak nereflektuje případy, kdy v rámci kontroly orgány inspekce práce není poskytována součinnost ze strany kontrolované osoby, důvodem takového jednání může být snaha vyhnout se či oddálit konstatování těch nejzávažnějších porušení pracovněprávních předpisů.  
Zákon o zaměstnanosti ukotvuje v § 142 výjimku z neaplikace § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), na správní řízení vedená podle části druhé (zprostředkování zaměstnání), a to ve vztahu ke správním řízením o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání zahájených podle § 63 odst. 2 písm. a) až e). V těchto případech tak má správní orgán uložit účastníkovi řízení povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Současné znění § 142 však neobsahuje všechny důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, které vyvolala agentura práce porušením své právní povinnosti.
Zákon o zaměstnanosti neobsahuje lhůtu pro zahájení správního řízení o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, je však zcela zřejmé, že ani tato lhůta nemůže být bezbřehá, a to i z toho důvodu, aby nedošlo ke zmaření zahajovaného správního řízení o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Nelze také odhlédnout od řádného postupu, který by měl vycházet ze skutečnosti, že správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů, která představuje jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů ukotvené v § 6 odst. 1 správního řádu při výkonu vrchnostenské moci. Vždy je nutné také vycházet z obecného principu, že realizovaná pravomoc (odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání) by měla být přiměřená účelu, kterému slouží, a nemělo by docházet k nadměrnému zasahování do poměrů dotčených osob a právní jistoty adresátů právních norem, kterým je takto odejímáno povolení k činnosti z důvodu porušení právních předpisů, které se stalo několik let předtím, než je povolení odejímáno.
1. 4 Popis cílového stavu
Nová úprava důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání povede k větší přehlednosti a adresnosti právní úpravy. Zároveň dochází ke zpřesnění případů, kdy je povinností účastníka řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání uhradit náklady správního řízení. Rovněž se plánuje ukotvení prekluzivní lhůty pro zahájení správního řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
Cílem navrhované úpravy v oblasti odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání je právní úprava, podle které je při vyjmenovaných a závažných porušení zákona o zaměstnanosti vždy nutné povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout (obligatorní). Mezi tato závažná porušení spadá umožnění výkonu nelegální práce, zastřené zprostředkování zaměstnání a jeho umožnění, diskriminace, zprostředkování zaměstnání bez povolení nebo v jeho rozporu, absence kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu na pracovišti. Rovněž jako závažné lze hodnotit i opakovanou nesoučinnost při kontrole orgánů inspekce práce, kdy tato má za cíl kontrolu oddálit či samotnou zmnožit s cílem zabránění konstatování porušení právních předpisů mající za cíl odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Nová úprava fakultativního odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání má za cíl změnit povinnost odejmout povolení ke zprostředkování zaměstnání za jakékoliv porušení zákona o zaměstnanosti na možnost generální ředitelství Úřadu práce České republiky odejmout povolení zejména na základě závažnosti a rozsahu porušení právních předpisů agenturou práce. Generální ředitelství Úřadu práce České republiky tak v méně závažných případech (např. nesplnění oznamovací povinnosti dle § 87 zákona o zaměstnanosti) bude moci na základě aplikace správního uvážení rozhodnout, zda povolení ke zprostředkování zaměstnání odejme.  
V případě nákladů řízení se jedná o zpřesnění a rozšíření okruhu správních řízení, u kterých je vyžadováno uložení nákladů řízení, a to z důvodu na straně agentury práce.
Ukotvením prekluzivní lhůty je sledován cílový stav spočívající v efektivním a rychlém odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání, kdy není žádoucí, aby nebyl zmařen účel řízení o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu, že povolení uplynula doba platnosti.
1. 5 Identifikace dotčených subjektů
Úřad práce České republiky – generální ředitelství
Úřad práce České republiky – generální ředitelství je správním orgánem, který povolení ke zprostředkování zaměstnání vydává a také odnímá.
Účastník řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání (agentury práce)
Právnická osoba nebo fyzická osoba, které je odnímáno povolení ke zprostředkování zaměstnání.
1.6 Zhodnocení rizika
Nepřijetí navrhované úpravy představuje riziko, že bude odnímáno povolení ke zprostředkování zaměstnání i v případech méně závažného porušení zákona o zaměstnanosti. Dalším rizikem je setrvání stavu, kdy některé agentury práce účelově žádají o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání před tím, než GŘ ÚP zahájí řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání na základě informace poskytnuté orgány inspekce práce podle § 4 odst. 2 písm. f) zákona o inspekci práce, čímž účelově obcházejí právní úpravu odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zároveň v případě neposkytování součinnosti orgánům inspekce práce při provádění kontroly i nadále povede k nemožnosti kontrolu provést s tím související nemožnost konstatovat porušení právních předpisů, která mají za následek odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Také by v případě nepřijetí navrhované úpravy zůstala situace, kdy v případě sankčního odejmutí podle § 63 odst. 2 písm. h) zákona o zaměstnanosti (2 roky bez dočasného přidělování zaměstnanců) nespadá mezi překážky pro podání nové žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání. 
Z pohledu nákladů řízení by bylo i nadále bezdůvodně rozlišováno mezi důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
V případě neukotvení prekluzivní lhůty pro zahájení řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání hrozí, že budou daná správní řízení zahajována s velkým časovým odstupem, což může mít za následek zánik předmětného povolení uplynutím času. Také se v případě, že k zahájení řízení dochází s odstupem času, snižuje význam a účinnost tohoto specifického nápravného opatření.
2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu
Varianta II 
Dílčí úprava spočívající pouze v úpravě fakultativního a obligatorního důvodu pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání při porušení povinnosti ve vztahu pouze k vybraným porušením povinností vyplývajících ze zákona o zaměstnanosti. Dále doplnění důvodu překážky podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání po dobu 3 let spočívající v odejmutí povolení z důvodu nepřidělování zaměstnanců k uživateli po dobu 2 let. Zahrnutí toliko důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 63 odst. 2 zákona o zaměstnanosti do § 142 zákona o zaměstnanosti, a to s výjimkou řízení o žádosti o odejmutí předmětného povolení. Ukotvení prekluzivní lhůty pro vydání rozhodnutí o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
Varianta III
Vedle úpravy předpokládané ve Variantě II přijmout také právní úpravu mající za cíl zabránění účelovému vyhýbání se důsledkům sankčního odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Tato spočívá zejména v úpravě důvodu pro odejmutí povolení při opakovaném neposkytnutí součinnosti orgánům inspekce práce a také zabránění účelovým žádostem o odejmutí povolení. Zahrnutí všech důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání do § 142 zákona o zaměstnanosti, a to s výjimkou řízení o žádosti o odejmutí předmětného povolení. Ukotvení prekluzivní lhůty pro zahájení řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady. V případě „nulové“ varianty nelze očekávat žádný přínos, protože nedojde k řešení identifikovaných problémů.

Varianta II
Nepředpokládá se markantní zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu. Jednalo by se pouze o řešení dílčí části definovaných problémů.

Varianta III
Nepředpokládá se zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu. Přínos přijetí varianty III je spatřován ve srozumitelné právní úpravě ve vztahu k identifikovaným problémům. Tato varianta vede jak ke srozumitelné a přehlednější úpravě důvodu pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, tak k zabránění účelového jednání některých subjektů s cílem oddálit či zabránit důsledkům sankčního odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Lze očekávat optimalizaci příjmů státního rozpočtu z důsledného aplikování § 142 zákona o zaměstnanosti na všechny důvody odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu na straně agentury práce

3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Nulová a zvažovaná alternativní varianta II byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty III lze jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Nejvhodnější – varianta III
Méně vhodná – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované novely zákona o zaměstnanosti bude Úřad práce České republiky – generální ředitelství, které vede správní řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy. Po uplynutí 5 let od účinnosti novely bude osloven Úřad práce České republiky – generální ředitelství, aby sdělil statistiky odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání a neudělení povolení ke prostředkování zaměstnání. Dále, aby poskytl statistiky, v kolika případech bylo uloženo uhradit náklady řízení.

7. Konzultace a zdroje dat

Problematika odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání byla s Úřadem práce České republiky – generálním ředitelstvím.
D) Oznamovací povinnost agentur práce

1.2 Definice problému

Návrh zákona rozšiřuje skupinu informací, které agentury práce pravidelně poskytují generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky, a to za účelem zjištění situace na trhu práce. Obdobně se navrhuje, aby o tyto informace bylo rozšířeno i oznámení fyzických a právnických osob usazených za účelem zprostředkování zaměstnání v jiném členském státě EU, které mají v úmyslu dočasně a ojediněle poskytovat na území České republiky služby v oblasti zprostředkování zaměstnání. Dále se navrhuje zpřesnit, že tato oznamovací povinnost se plní vůči generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky.
Agentury práce jsou povinny každoročně sdělovat údaje o své činnosti. Z této oznamovací činnosti plněné vůči generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky vyplývají následující údaje o zprostředkování zaměstnání formou agenturního zaměstnávání.
	Rok
	Počet přidělených zaměstnanců celkem
	Z toho

	
	
	občanů ČR
	občanů EU
	ostatních cizinců

	2016
	350 624
	237 152
	91 250
	22 583

	2017
	358 659
	212 585
	110 983
	35 680

	2018
	333 607
	167 297
	104 961
	62 671

	2019
	273 561
	127 663
	86 976
	59 839

	2020
	269 853
	133 788
	89 853
	46 212

	2021
	271 282
	127 171
	71 404
	71 024


Statistika nereflektuje celkový počet jedinečných zaměstnanců přidělených k uživateli. Ze statistik není zřejmé, v jakých odvětvích dochází nejvíce k dočasnému přidělení, což je informace, která má velký potenciál pro plánování státní politiky zaměstnanosti. Ze statistiky také nelze přesně určit, v jaké míře je agenturní zaměstnávání konkrétními uživateli dlouhodobě využíváno a potenciálně nadužíváno. Je totiž ve veřejném zájmu, aby fyzické osoby byly primárně zaměstnány napřímo a nikoli prostřednictvím prekérního zaměstnání, mezi které agenturní zaměstnávání patří. Právě tato forma zaměstnávání má na trhu práce své nepopiratelné postavení, avšak nesmí být zaměstnavatelskými subjekty upřednostňována před přímým zaměstnaneckým vztahem

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti 

Podle § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti jsou agentury práce povinny sdělovat do 31. ledna běžného roku generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky vyjmenované údaje za předcházející kalendářní rok. Mezi těmito údaji však absentuje informace o uživateli, ke kterému agentura práce dočasně přiděluje své zaměstnance, počtu zaměstnanců přidělovaných k uživateli a také informace o počtu zaměstnanců přidělených podle skupin podle klasifikace CZ-ISCO. Tato absence údajů znemožňuje získat detailní přehled o struktuře a činnosti agentur práce.
Fyzické nebo právnické osoby usazené za účelem zprostředkování zaměstnání v jiném členském státě EU v souladu s jeho právními předpisy mohou poskytovat na území České republiky služby v oblasti zprostředkování zaměstnání dočasně a ojediněle. Tyto osoby jsou však povinny nejpozději v den zahájení této činnosti na území České republiky písemně oznámit Úřadu práce údaje uvedené v § 61 odst. 1 nebo 3 zákona o zaměstnanosti a dobu, po kterou bude tato činnost vykonávána. Zákon o zaměstnanosti v tuto chvíli stanoví, že tato oznamovací povinnost se plní vůči Úřadu práce České republiky.

1.4 Popis cílového stavu
Cílem návrhu je zajistit, aby orgány státní správy měly k dispozici údaje o struktuře agenturního zaměstnávání v České republiky k následnému využití těchto poznatků ke koncepční a normotvorné působnosti orgánů resortu MPSV, neboť tato oblast zaměstnanosti je v současnosti vysoce sledována.

1.5 Identifikace dotčených subjektů

Úřad práce České republiky – generální ředitelství
Úřadu práce České republiky – generální ředitelství jsou pravidelně sdělovány statistické údaje agentur práce. Tento správní orgán rovněž vyhodnocuje poskytované informace.

Agentury práce
Agentury práce jsou povinny k 31. ledna kalendářního měsíce poskytnout údaje za předchozí kalendářní rok.

1.6 Zhodnocení rizika
Nepřijetí navrhované úpravy představuje riziko, že i nadále bude možnost dovodit závěry ze statistických údajů poskytovaných samotnými agenturami práce značně omezená. Nebude možné učinit závěr o tom, zda v některých oblastech a některými uživateli nedochází k nadužívání agenturního zaměstnávání. Ačkoli není právními předpisy zakázáno využívat k hospodářské činnosti převážně agenturních zaměstnanců, nelze přehlížet, že agenturní zaměstnávání je náchylnější k porušování práv agenturních zaměstnanců, tudíž pro posouzení, zda je či není agenturní zaměstnávání zneužíváno, je nutné mít přehled nejen o počtech ale i o přidělení agenturních zaměstnanců.
V rámci nadnárodního poskytování služeb agenturou práce formou agenturního zaměstnávání je také žádoucí, aby správní orgány měly k dispozici informace o rozsahu poskytované služby.
2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu

Varianta II 
Dílčí úprava spočívající v rozšíření informační povinnosti pouze vůči agenturám práce usazeným v České republice na vybrané hospodářské oblasti, ve kterých dochází ke zprostředkování zaměstnání.

Varianta III 
Komplexnější úprava oznamovací povinnosti spočívající v rozšíření informací, které agentury práce oznamují generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky, a to o název uživatele, počtu zaměstnanců, kteří jsou k němu přidělováni a také počet zaměstnanců přidělených agenturou práce rozdělený podle skupin dle klasifikace CZ-ISCO. Dále varianta počítá s obdobnou oznamovací povinností i pro agentury práce usazené v jiném členském státě EU, které poskytují své služby v oblasti dočasného přidělení k uživateli na území České republiky dočasně a ojediněle.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady. Tato varianta by měla neutrální dopad na státní rozpočet. Na druhé straně však s ohledem na výše uvedenou identifikaci problémů, může negativně ohrozit vytváření koncepční a normotvornou působnost resortu, což může mít dopad na fyzické osoby, kterým je zprostředkováno zaměstnání formou agenturního zaměstnávání.

Varianta II – pouze agentury práce usazené v České republiky
Tato varianta by představovala nedůvodné rozlišování mezi agenturami práce usazenými na území České republiky a agenturami práce usazenými v jiném členském státě EU. 

Varianta III – přijetí právní úpravy v podobě navrhovaných úprav zákona o zaměstnanosti.
Přínos přijetí varianty III je spatřován ve srozumitelné právní úpravě ve vztahu k identifikovaným problémům. Tato varianta představuje nástroj ke komplexnímu zachycení situace na trhu agenturního zaměstnávání. Tato varianta představuje zvýšené administrativní nároky pro agenturu práce, nicméně údaji, které by měly sdělovat v pravidelném intervalu jednou ročně, již agentury práce disponují, neboť je jim známo, s jakými uživateli spolupracují a také jsou jim známy počty dočasně přidělovaných zaměstnanců. Zároveň nelze opomíjet, že zprostředkování zaměstnání je jedním ze způsobu naplnění práva na zaměstnání (§ 10 zákona o zaměstnanosti) a pro dosažení cíle státní politiky zaměstnanosti (dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti) je poskytování informací stěžejní.
 
3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Nulová a zvažovaná alternativní varianta byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty III lze jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

4.Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Nejvhodnější – varianta III
Méně vhodná – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5.Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované novely zákona o zaměstnanosti bude Úřad práce České republiky – generální ředitelství, který je příjemcem informací poskytovaných agenturami práce.  
6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy.

7.Konzultace a zdroje dat

Otázka oznamovací povinnosti agentur práce podle § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti byla konzultována s Úřadem práce České republiky – generálním ředitelstvím a na ad hoc platformách se sociálními partnery.
E) Nelegální práce

1.2 Definice problému

Aktuální znění zákonné definice nelegální práce se jeví jako problematické při plnění jednoho z jejich hlavních účelů, a to odhalování nelegální práce ze strany kontrolních orgánů, když je snahou, aby zaměstnanci nevykonávali nelegální práci, resp. zaměstnavatelé neumožňovali výkon nelegální práce, která s sebou přináší negativní dopady na práva a povinnosti účastníků pracovněprávního vztahu a dále má existence nelegální práce negativní dopad taktéž na státní rozpočet zejména v podobě absence řádné realizace odvodů ze strany zaměstnavatelů za zaměstnance. Dosažení cíle v podobě odhalování nelegální práce bez náležité kontroly ze strany inspekčních orgánů je prakticky vyloučené.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti 

Současná právní úprava nelegální práce v sobě zahrnuje tři zákonem definované situace, když je za nelegální práci považována:
1. závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah,
2. práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, nebo
3. práce vykonávaná cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno,
Navrhovaná úprava se týká pouze první definované situace, kdy je za nelegální práci považována závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. S ohledem na užitý legislativní pojem závislá práce, odkazuje toto ustanovení zákona o zaměstnanosti na zákonnou definici závislé práce zakotvenou v § 2 zákoníku práce. Závislou prací se rozumí „práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“ Zároveň musí být závislá práce „vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.“ Zákoník práce v § 3 jednoznačně stanovuje, že „Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.“ Pokud tedy výkon činnosti určité osoby pro jiný subjekt naplňuje znaky závislé práce, ale není vykonáván v pracovněprávním vztahu, jedná se o nelegální práci, jak ji definuje § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti. Soudní judikatura dovodila další znak závislé práce – soustavnost, ta však coby definiční znak není zákonem stanovena. Přesto správní soudy požadují prokázání soustavnosti po orgánech inspekce práce v řízení o přestupku umožnění nelegální práce dle předmětného ustanovení. Tímto se dostávají orgány inspekce práce do obtížné a v řadě případů bezvýchodné situace, kdy je v rámci kontrolní činnosti téměř nemožné prokázat soustavnost při výkonu nelegální práce, jak požadují správní soudy, které následně ruší rozhodnutí orgánů inspekce práce o uznání viny zaměstnavatelů z umožnění výkonu nelegální práce. V důsledku shora uvedeného nadzákonného požadavku správních soudů na prokázání soustavnosti je praktická realizace kontroly výkonu nelegální práce a jejího umožnění podle § 5 písm. e) bod 1. je tak v podstatě nemožná.  

1.4 Popis cílového stavu
Cílovým stavem je zakotvení definičních znaků závislé práce ze zákoníku práce do zákona o zaměstnanosti, a to s absencí znaku soustavnosti, který do zákonné definice začleňují správní soudy. Bude tak zřejmé, že soustavnost není při posuzování pro účely kontroly, zda k nelegální práci došlo, nutno zkoumat. Tímto se stane nelegální práce jednodušeji odhalitelná inspekčními orgány, čímž se předpokládá i snížení počtu nelegálně pracujících z důvodu obavy zaměstnavatelských subjektů ze sankcionování tohoto přestupku, a zároveň budou zaměstnavatelé přijímající zaměstnance do pracovněprávních vztahů řádně odvádět povinné platby z těchto vztahů vzniklých.

1.5 Identifikace dotčených subjektů

Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty
Orgány inspekce práce provádí kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů

Celní úřady
Celní úřady vymáhají neuhrazené pravomocné pokuty uložené orgány inspekce práce. Dále celní úřady provádí kontrolu, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance, povolením k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie nebo modrou kartou, jsou-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadovány.

Fyzické osoby
Nelegální práce má dopady do sociální oblasti fyzických osob, které ji vykonávají.

1.6 Zhodnocení rizika
Nepřijetí navrhované úpravy představuje riziko, že odhalení nelegální práce bude v řadě případů stagnovat pro složitější možnost odhalení takového přestupku. Návazně pak může z tohoto důvodu dojít k rozšíření nelegálního zaměstnávání, bude ovlivněn také trh práce v návaznosti na pokles ceny práce, jelikož by zaměstnavatelé najímali k výkonu práce osoby za nižší odměny, než je například stanovena minimální či zaručená mzda, což pokřiví trh práce. Dále by z této nelegální práce neodváděli zaměstnavatelé odvody na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců, což s sebou nese negativní důsledky jak do sféry nelegálně zaměstnávaných osob v podobě jejich neúčasti na nemocenském a důchodovém pojištění, tak do sféry státního rozpočtu, do kterého nejsou hrazeny příslušné platby. Nelze ani opomenout, že prostřednictvím výkonu nelegální práce dochází k obcházení právních předpisů v oblasti exekucí. Nastávají i takové případy, že nelegálně zaměstnávané osoby se nacházejí v evidenci Úřadu práce České republiky jako uchazeči o zaměstnání.   
2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současného stavu

Varianta II 
Změna definice nelegální práce v ust. § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti ve prospěch tohoto znění: „práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně, mimo pracovněprávní vztah; k délce výkonu práce se nepřihlíží. Toto neplatí pro výkon práce naplňující znaky dle věty první, jejíž výkon mimo pracovněprávní vztah umožňují zvláštní právní předpisy.“

Varianta III 
Změna definice nelegální práce v ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti ve prospěch tohoto znění: „závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, k délce výkonu práce se nepřihlíží.“
Varianta IV
Úprava definice závislé práce v ust. § 2 zákoníku práce se stanovením, že znakem závislé práce není soustavnost – nepřihlíží se k délce výkonu činnosti.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
V případě „nulové“ varianty nelze očekávat další náklady. Nelze však vyloučit, že budou narůstat náklady s požadavkem navýšení personální kapacity inspektorátů za účelem možnosti realizace kontrolních akcí v oblasti nelegální práce. Dále lze předpokládat náklady státu spojené se zajištěním osob, které byly nelegálně zaměstnávány a z jejich pracovní činnosti nebyly odváděny odvody na sociální a zdravotní pojištění. Zároveň je vysoký předpoklad nákladů státního rozpočtu na úhradu nákladů řízení účastníků soudních řízení, kteří byli úspěšní s žalobou proti rozhodnutí orgánů inspekce práce, jimiž byli shledání vinni z přestupku umožnění nelegální práce, a soudy budou rušit tato správní rozhodnutí pro údajnou absenci znaku soustavnosti nelegální práce jako je tomu doteď. Nelze očekávat žádný přínos, protože nedojde k řešení identifikovaných problémů.

Varianta II 
Tato varianta nepředpokládá zvýšení nákladů ze státního rozpočtu, naopak se jeví jako vysoce pravděpodobný přínos do státního rozpočtu v podobě odvodů a zdanění příjmů ze závislé činnosti, která bude řádně evidována, jelikož odhalení a sankcionování nelegální práce bude pro orgány inspekce práce přístupnější a pro zaměstnavatele tak tato varianta méně atraktivní. Přínos přijetí varianty II je spatřován ve srozumitelné právní úpravě ve vztahu k identifikovaným problémům. Tato varianta vede k efektivní ochraně zaměstnanců, kteří by byli zaměstnavateli využívání k výkonu nelegální práce, čímž docházelo ke zhoršenému postavení těchto zaměstnanců v sociálních i zdravotním systému, zároveň byly uměle snižovány odvody do státního rozpočtu. Jestliže povede přijetí právní úpravy v podobě navrhovaných úprav zákona o zaměstnanosti ke snadnějšímu odhalování nelegální práce, dojde tím automaticky ke zvýšení ochrany práv zaměstnanců na trhu práce a zároveň snížení nyní narůstajícího trendu nelegálního zaměstnávání spojeného se ztrátou příjmů státního rozpočtu.


Varianta III
U této varianty spočívá riziko, že by ze strany soudů nemusela vést k odklonu od současné rozhodovací praxe, neboť je stále vycházeno z definice závislé práce zakotvené v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Když tedy dané znaky i s dovozeným znakem soustavnosti nebudou naplněny, může být správními soudy přijat výklad, že nebude vůbec možné dané ust. § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti aplikovat. Výhodou této varianty je jednoduchost a tedy i srozumitelnost ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. Potenciální přínos této varianty je shodný s variantou II. avšak přináší rizika, která by samotný obsah této změny mohly učinit právně irelevantní.

Varianta IV
Tato varianta se jeví jako vhodná, avšak novela zákoníku práce může být komplikovanější. Přínosy této varianty by byly shodné s variantami výše, avšak splynuly by s negativy spočívajícími v komplikované novelizaci zákoníku práce.
 
3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Nulová a zvažované alternativní varianty (III a IV) byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako méně vhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty II lze jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

4.Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Nejvhodnější – varianta II
Méně vhodná – varianta III a IV
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta II, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů s minimalizací rizik.

5.Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované novely zákona o zaměstnanosti bude Státní Úřad inspekce práce, které vede orgány inspekce práce při jejich inspekční činnosti ve vztahu k otázce nelegální práce.

6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy. Po uplynutí 5 let od účinnosti novely bude osloven Státní úřad inspekce práce, s nímž Ministerstvo práce a sociálních věcí řeší problematiku nelegální práci na velmi pravidelné bázi, aby sdělil, zda nová právní úprava napomohla k odhalování nelegálního zaměstnávání v rámci inspekční činnosti.

7.Konzultace a zdroje dat

Problematika nelegální práce je opakovaně konzultována s orgány inspekce práce, zejména Státním úřadem inspekce práce, kdy panuje jednoznačná shoda na obavě z narůstajícího trendu nelegálního zaměstnávání a je stanoven cíl zjednodušit kontrolní proces za účelem zvýšení odhalení nelegálního zaměstnávání. Otázka nelegálního zaměstnávání byla taktéž opakovaně konzultována a je hlavním předmětem jednání Meziresortního orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání, který daný problém řeší z vícero úhlů, a to nelegální práci jako takovou, dále zastřené zprostředkování zaměstnávání i zprostředkování zaměstnání obecně a v neposlední řadě také zaměstnávání cizinců, které je s trendem nelegální práce úzce spjato. Při jednání Meziresortního orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání byla schválena opatření, která směřují k potírání nelegálního zaměstnávání a konkrétně na jednání pracovní skupiny k problematice nelegální práce (6. 10. 2021) bylo schváleno opatření spočívající ve změně zákonné definice nelegální práce, a to ve prospěch nyní navrhované právní úpravy. Toto opatření schválené pracovní skupinou bylo následně projednáno i na plénu Meziresortního orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání a bylo usnesením ze dne 11. 4. 2022 taktéž schváleno, a to mimo jiné ze strany Ministerstva vnitra České republiky, Ministerstva financí, zástupců zaměstnavatelů i odborů.
F) Horská služba ČR, o.p.s. - osvobození od povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením
1.1 Definice problému
Obsahem základní činnosti horské služby je zejména organizování a provádění záchranných a pátracích akcí v horském terénu, kterými se rozumí vyhledávání a pomoc osobám v tísni, v případě potřeby poskytování první pomoci těmto osobám a zajištění jejich přepravy k nejbližšímu zdravotnickému zařízení nebo dopravnímu prostředku zdravotnického zařízení, včetně zajištění pohotovostní služby. V současné době je Horskou službu ČR, o.p.s. zaměstnáváno 125 terénních pracovníků záchranářů a 12 administrativních zaměstnanců. Terénní pracovník záchranář musí každoročně splnit fyzické testy, projít prolongační zkouškou na technické záchranné postupy při různých typech zásahů a projít pravidelnou lékařskou prohlídkou. Terénní pracovník záchranář musí být schopen pracovat samostatně na základě doporučených záchranných postupů. Musí vždy zodpovědně vyhodnocovat rizika zásahů, aby nedošlo k samotnému ohrožení záchranářů při záchranné akci. Z uvedeného je zřejmé, že tak přísná kritéria nemohou být naplněna osobou se zdravotním postižením ať už fyzického či psychického rázu. I přes výše uvedené dopadá na Horskou službu ČR, o.p.s. stejná povinnost jako na ostatní zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele a nevztahuje se na ně výjimka stanovená v § 147 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

1.2 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Podle § 80 zákona o zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé povinni rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace, vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením obsahující údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2) a konečně vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.
Dále pak podle § 81 jsou zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %. U zaměstnavatelů, kteří jsou agenturou práce podle § 14 odst. 3 písm. b), se do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnanci, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli.
Zároveň zákon o zaměstnanosti ve svém § 147 odst. 2 výjimku z plnění výše uvedených povinností pro vybrané skupiny osob. Jedná se o výjimky, které jsou dány zvláštním charakterem činnosti a zvláštními požadavky na zaměstnance, kteří mají tyto činnosti vykonávat, zejména pak požadavky na celkový zdravotní stav. V současné době jsou od povinností stanovených v § 80 a 81 osvobozeni příslušníci a vojáci z povolání ve služebním poměru, zaměstnanci obce zařazení do obecní policie a občanští zaměstnanci ozbrojených sil České republiky a poskytovatelé zdravotnické záchranné služby, pokud jde o zaměstnávání členů výjezdových skupin Povinnost uvedená v § 81 se nevztahuje na Český báňský úřad a obvodní báňské úřady, pokud jde o zaměstnávání báňských inspektorů.
1.3 Popis cílového stavu
Navrhovanou právní úpravou dojde k rozšíření subjektů (§ 147 odst. 2), na které se vztahuje výjimka z plnění povinností, týkajících se zaměstnávání osob se zdravotním postižením stanovených v § 80 a § 81 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, o Horskou službu ČR, o.p.s., a to s ohledem na povahu činnosti a strukturu zaměstnanců této organizace.
1.4 Identifikace dotčených subjektů
Horská služby ČR, o.p.s. - subjekt, který bude osvobozen od povinností uvedených v § 80 a § 81 zákona o zaměstnanosti dojde k odbřemenění administrativní a byrokratické zátěže jak na straně samotné Horské služby ČR, o.p.s., tak i na straně státních orgánů, ať už 

Ministerstvo pro místní rozvoj – zřizovatel Horská služby ČR, o.p.s., poskytující tomuto subjektu dotace

Orgány inspekce práce – kompetentní kontrolním orgány pro kontrolu povinností uvedených v § 80 a 81 zákona o zaměstnanosti.

1.5 Zhodnocení rizika
Nepřijetím právní úpravy by došlo k zachování neuspokojivého stavu, kdy subjekt, který z povahy činnosti a z toho vyplývající struktury zaměstnanců nemůže účelně a objektivně plnit povinnosti plynoucí z § 80 a 81 zákona o zaměstnanosti.

2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současné úpravy
Varianta II
Zahrnutí Horské služby ČR, o.p.s. mezi subjekty, které jsou osvobozeny od povinností uvedených v § 80 a § 81 zákona o zaměstnanosti.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Vyjmutí Horské služby ČR, o.p.s. považujeme za systémový návrh. Z povahy činnosti této organizace není možné, stejně tak, jako je tomu např. u členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, aby zaměstnávala zákonem o zaměstnanosti požadované procento osob se zdravotním postižení dle ustanovení § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a musí tudíž plnit tuto povinnost náhradním způsobem (odvodem do státního rozpočtu, případně odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů uznaných za zaměstnavatele na chráněném trhu práce).  
Zřizovatelem Horské služby ČR, o.p.s. je Ministerstvo pro místní rozvoj a její činnost je financována zejména z dotací poskytovaných na základě každoroční žádosti. Prostředky na náhradní plnění musí proto organizace zahrnout do žádosti o dotaci na činnost na další rok.
Jelikož ze státního rozpočtu obdrží organizace prostředky, které následně do státního rozpočtu zpátky odvede, jedná se o zbytečné byrokratické zatěžování organizace bez další přidané hodnoty ve smyslu plnění jednoho z cílů státní politiky zaměstnanosti, a to podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Navrhovaná změna je také jedním z úkolů obsaženém v nelegislativním materiálu Antibyrokratický balíček I., předloženým panem ministrem pro legislativu a předsedou Legislativní rady vlády JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., který byl vládou projednán a schválen dne 31. srpna 2022. Usnesením č. 731bylo vlády uloženo realizovat opatření navržená v jejich působnosti a informovat ministra pro legislativu a předsedu Legislativní rady vlády o způsobu realizace opatření do 31. prosince 2022. 

3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
V případě ponechání stávajícího stavu bude dotčený subjekt nadále nucen požadovat v rámci žádosti o dotace na činnost nadále navyšovat o částku potřebnou na plnění povinností stanovených v § 80 a 81. 
Varianta II
V případě přijetí navrhované vhodné varianty dojte k odbřemenění administrativní a byrokratické zátěže jak na straně samotné Horské služby ČR, o.p.s., tak i na straně státních orgánů, ať už Ministerstva pro místní rozvoj, tak i např. orgánů inspekce práce, které jsou kontrolním orgánem pro kontrolu povinností uvedených v § 80 a 81 zákona o zaměstnanosti.

3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant
Nulová varianta byla vyhodnocena vzhledem k uvedeným důvodům pro přijetí změny jako nevhodná. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty II lze jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta je koncepčním a systémovým, tedy nejvhodnějším řešením.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Nejvhodnější – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta II, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5.Implementace doporučené varianty a vynucování

Vzhledem k tomu, že dojde ke zrušení konkrétních povinností daného subjektu, se kterým byla zároveň změna konzultována, nebude nutné další vynucování. Dotčený subjekt bude pouze v případě přijetí doporučené varianty následně o zrušení daných povinností ze strany informován ze strany MPSV.
6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy.

7.Konzultace a zdroje dat
Problematika byla konzultována se subjektem, jehož se změna bezprostředně dotýká, konkrétně s náčelníkem Horské služby ČR, o.p.s.
Výroční zprávy Horské služby ČR, o.p.s. za rok 2017 - 2020
Webová stránka Horské služby ČR, o.p.s. 
Zákon č. 159/1999 sb. ze dne 30. června 1999, o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu

Zákoník práce a zákon o inspekci práce
1.1 Definice problému
Agenturní zaměstnávání je formou zprostředkování zaměstnání, kdy agentura práce zaměstnává fyzické osoby za účelem jejich dočasného přidělení k uživateli. Právní řád umožňuje, aby pracovněprávní vztah zaměstnance agentury práce byl uzavřen na dobu určitou, přičemž toto vymezení může být poměrně vágně vymezeno právě na dobou dočasného přidělení, což v podstatě znamená pouze na dobu potřeby uživatele. Skončení pracovněprávního vztahu tak může být závislé na vůli osoby, která není subjektem tohoto právního vztahu (uživatel) a která prohlásí, že již zaměstnanec není potřebný. Ačkoli nejsou známy konkrétní počty takto uzavíraných pracovněprávních vztahů (z toho důvodu, že tato praktika je dosud legální), nelze přehlédnout negativní dopady na agenturní zaměstnance. Jakkoli je pracovní právo ovládáno zásadou smluvní volnosti, tak mezi základní zásady pracovního práva patří zvláštní zákonná ochrana zaměstnance. Tento způsob vymezení okamžiku skončení pracovněprávního vztahu je tak pro zaměstnance značně nevýhodný, neboť ke skončení může dojít nečekaně. Jedná se o krajní formu kumulace flexibilních forem zaměstnání, která je pro zaměstnance stran jejich nejistého postavení v pracovněprávním vztahu krajně nevýhodná. Pokud je agenturní zaměstnanec využit agenturou práce jen po dobu potřeby konkrétního uživatele, pak by mělo být preferováno přímé (tzv. kmenové) zaměstnávání zaměstnance u uživatele (zaměstnavatele). Nelze přehlédnout i sociální aspekt této praktiky z dlouhodobého hlediska, který s sebou náhlé skončení zaměstnání nese. Jedná se například o opakovanou evidenci u Úřadu práce České republiky mezi jednotlivými přiděleními, po kterou je čerpána podpora v nezaměstnanosti. Také je obecně známo, že zaměstnanci v krátkých pracovněprávních vztazích obtížně získávají například hypotéky.
Právní řád umožňuje v případě agenturních zaměstnanců řetězení pracovního poměru na dobu určitou. Rovněž může být obecný zákaz dočasného přidělení k výkonu práce u téhož uživatele v délce 12 měsíců po sobě jdoucích překonán žádostí zaměstnance. Taková žádost nemusí být ani písemná. Lze si tak představit případy, kdy agenturní zaměstnanec je k témuž uživateli přidělován opakovaně po dobu několika let. Konkrétní počty zaměstnanců, kteří jsou takto opakovaně přidělováni k témuž uživateli, nejsou známy a v této oblasti se nevede statistika, a to ani na úrovni sociálních partnerů. Vyskytly se také případy, kdy agentura práce opakovaně přidělovala po více let téhož zaměstnance ke stejnému uživateli na maximální dobu přidělení, a to na základě „žádosti zaměstnance“, což je ve zjevném rozporu s podstatou agenturního zaměstnávání – dočasností.
Předkládaný materiál zavádí zákaz uzavírání pracovněprávního vztahu zaměstnanců agentury práce pouze na dobu dočasného přidělení k uživateli. Přijetí tohoto opatření je navrhováno proto, aby agenturní zaměstnávání nebylo zneužíváno a dočasně přidělovaní zaměstnanci se nenacházeli v krajně nejistém postavení ohledu konce jejich pracovněprávního vztahu. Navrhuje se zavést opatření, které by zabraňovalo nadužívání možnosti přidělování agenturního zaměstnance k 1 uživateli. 
1.2 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti 
Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zákoníku práce. Pokud jde o pracovní poměr, omezení § 39 odst. 2 zákoníku práce (zákaz řetězení pracovního poměru) se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele. Je tak možné, aby agentura práce uzavřela pracovněprávní vztah pouze na dobu dočasného přidělení. Podle § 308 odst. 1 písm. g) zákoníku práce podmínky musí dohoda agentury práce a uživatele o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce obsahovat podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Není však možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele. Agentura práce nemůže téhož zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce u téhož uživatele na dobu delší než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Toto omezení neplatí v případech, kdy o to agenturu práce požádá zaměstnanec agentury práce, nebo jde-li o výkon práce na dobu náhrady za zaměstnankyni uživatele, která čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, nebo za zaměstnance uživatele, který čerpá rodičovskou dovolenou.
1.3 Popis cílového stavu
Cílem je poskytnutí ochrany agenturním zaměstnancům, jak v rovině pracovněprávní, tak v rovině sociální. Agenturní zaměstnávání je citlivou oblastí náchylnou k porušování pracovněprávních předpisů – ostatně toto je i důvod, proč se jedná o jednu z priorit při kontrolách orgánů inspekce práce. Mezi cíle spadá zejména to, aby agenturní zaměstnávání nebylo některými subjekty nadužíváno a dočasně přidělovaní zaměstnanci se nenacházeli v krajně nejistém postavení ohledu konce jejich pracovněprávního vztahu. Pokud zaměstnavatel (v postavení uživatele) cítí potřebu výkonu práce zaměstnance i po uplynutí zákoníkem práce vymezené doby, nechť změní formu zaměstnání do přímého pracovněprávního vztahu. K vynucení cíle ze strany orgánů inspekce práce přispěje vhodné zvolení skutkových podstat přestupků v zákoně o inspekci práce. 

1.4 Identifikace dotčených subjektů
Agentury práce
Agentury práce přidělují zaměstnance k uživateli.

Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty
Provádí kontrolu dodržování pracovněprávních vztahů

Uživatelé
Využívají pracovní sílu v podobě dočasně přidělovaných zaměstnanců agentur práce.

Dočasně přidělovaní zaměstnanci
Fyzické osoby, které uzavírají s agenturou práce pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti za účelem dočasného přidělení k uživateli.

1.5 Zhodnocení rizika
Nepřijetím právní úpravy hrozí zneužívání agenturního zaměstnávání některými subjekty. Existují případy agenturních zaměstnanců, kteří u téhož uživatele pracují několik let. Agenturní zaměstnávání je díky své povaze řazeno mezi tzv. prekérní zaměstnávání a neposkytuje tak plně srovnatelnou ochranu zaměstnancům jako pracovní poměr. Také by v případě nepřijetí úpravy setrval stav, kdy je pracovní poměr agenturního zaměstnance uzavřen na dobu dočasného přidělení, kdy tento může být ukončen ze dne na den, což není žádoucí a pro zaměstnance se jedná o značně problematickou skutečnost a nachází se v nejistém postavení.

2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současné úpravy

Varianta II
Ukotvení přechodu pracovněprávního vztahu z agentury práce na uživatele po 2 letech dočasného přidělení k témuž uživateli po vzoru slovenské právní úpravy. Dočasné přidělení k uživateli omezit na maximální délku 24 měsíců. Prodloužení nebo opakované sjednání dočasného přidělení v rámci 24 měsíců umožnit maximálně čtyřikrát, což platí i pro dočasné přidělení jinou agenturou práce k témuž uživateli. Jestliže by byl zaměstnanec agentury práce dočasně přidělen v rozporu s uvedeným, zanikl by pracovněprávní vztah mezi ním a agenturou práce a vznikl pracovní poměr na dobu neurčitou mezi zaměstnancem a uživatelem.

Varianta III
Zabránění uzavírání pracovněprávního vztahu zaměstnanců agentury práce pouze na dobu dočasného přidělení k uživateli. Zároveň ukotvení právní úpravy, podle které by zaměstnanec agentury práce nebyl dočasně přidělen k výkonu práce u uživatele déle než 3 roky. Délka 3 let se po diskuzi, která byla vedena na úrovni sociálních partnerů, jeví jako nejvhodnější. Kvůli vynutitelnosti nového pravidla bude ukotven nový přestupek do zákona o inspekci práce.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
Neočekávají se zvýšené náklady a ani žádné přínosy. I nadále by hrozilo, že agenturní zaměstnávání může být zneužíváno a dočasně přidělovaní zaměstnanci se nachází v krajně nejistém postavení ohledu konce jejich pracovněprávního vztahu. Zároveň by hrozilo nadužívání agenturního zaměstnávání, což není žádoucí.
Varianta II – slovenský model
V případě této varianty lze předpokládat vyhnání subjektů na černý neregulovaný trh. Jedná se o administrativní zátěž a komplikovanou legislativu. Jednalo by se o značný zásah do trhu práce.
Varianta III
Tato varianta poskytne zaměstnancům agentur práce vyšší ochranu před náhlým ukončením pracovněprávního vztahu. Dodržování uvedeného pravidla by spadalo do kontroly orgánů inspekce práce. Nepředpokládají se nepřiměřené administrativní nároky na agentury práce či uživatele a ty, které mohou vzniknout, jsou vyváženy přínosy v podobě právní jistoty a sociální jistoty agenturních zaměstnanců. Tato varianta rovněž představuje překážku nadužívání agenturního zaměstnávání některými subjekty.
3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Nulová a zvažovaná alternativní varianta II byly vyhodnoceny vzhledem k jejich nákladům a přínosům jako nevhodné. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty III lze jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Nejvhodnější – varianta III
Méně vhodná – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5.Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované novely zákona o zaměstnanosti bude Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty. Orgány inspekce práce provádí kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů a oblast agenturního zaměstnávání je jednou z klíčových oblastí, které se věnují.
6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy.

7.Konzultace a zdroje dat
Problematika agenturního zaměstnávání je podrobována pravidelné diskusi. Na nutnosti přistoupit k legislativní úpravě spočívající v opatření, které by zabraňovalo uzavírání pracovněprávního vztahu zaměstnanců agentury práce pouze na dobu dočasného přidělení k uživateli se shodli zástupci pracovní skupiny MOPNZ dne 13. 10. 2021.

Zákon č. 118/2000 Sb.
1.2 Definice problému
V souvislosti se zrušením povinného pojištění agentur práce podle § 58a zákona o zaměstnanosti je nutné upravit a přeformulovat uspokojování mzdových nároků zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, který je agenturou práce. Nutné je upravit postup tak, aby i agenturní zaměstnanci mohli s ohledem na zásadu rovnosti v právech být uspokojeni dle daného zákona Úřadem práce.
1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti 
Zákon č. 118/2000 Sb. se na zaměstnance agentury práce aplikuje, avšak za podmínky § 2 odst. 5, podle kterého se tento zákon nevztahuje na zaměstnance agentur práce, kterým je zprostředkováno zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona o zaměstnanosti a kteří byli uspokojeni z pojištění agentury práce sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti. Není však stanoveno, zda se zákon vztahuje na ty zaměstnance, kteří nebyli ze strany pojišťovny uspokojeni plně a v rozsahu, v jakém by byli uspokojeni postupem podle zákona č. 118/2000 Sb.
1.4 Popis cílového stavu
Návrh zákona si klade za cíl vyšší právní jistotu zaměstnanců agentur práce dočasně přidělovaných k uživateli.

1.5 Identifikace dotčených subjektů
Zákon se vztahuje na 
a) Úřad práce České republiky, resp. jednotlivé krajské pobočky – orgán, který vede správní řízení ve věci žádosti o vyplacení dlužných mzdových nároků
b) zaměstnance platebně neschopného zaměstnavatele

1.6 Zhodnocení rizika
V případě nepřijetí navrhované změny zákona lze identifikovat následující rizika:
Nepřijetí navrhované úpravy představuje riziko v tom, že právní úprava zákona č. 118/2000 Sb. nebude odpovídat znění zákona o zaměstnanosti a zaměstnanci agentur práce, kteří jsou dočasně přidělováni k uživateli, budou znevýhodněni oproti jiným zaměstnancům. Tato skutečnost je v rozporu s čl. 1 odst. 2 směrnice č. 2008/94/ES.

2. Návrh variant řešení
Varianta I – „nulová“
Ponechání současné úpravy.

Varianta II
Zrušení § 2 odst. 5 zákona č. 118/2000 Sb.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Varianta I – „nulová“
Neočekávají se zvýšené náklady a ani žádné přínosy. Tato varianta je nepřijatelná, neboť by nijak nereagovala na zrušení § 58a zákona o zaměstnanosti. 
Varianta II
Přínosy této varianty spočívají v poskytnutí ochrany zaměstnancům agentur práce, kterým jejich zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti nevyplatil mzdové nároky podle zákona č. 118/2000 Sb. Nepředpokládá se markantní zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu, neboť insolvenčních řízení vůči agenturám práce nejsou příliš obvyklá. Úřadu práce ČR – generální ředitelství nebylo oznámeno žádné poskytnuté pojistné plnění postupem předpokládaným § 58a odst. 8 zákona o zaměstnanosti.
3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Nulová varianta byla vyhodnocena vzhledem jako nevhodná. Na základě vyhodnocení nákladů a přínosů varianty II lze jednoznačně dospět k závěru, že tato varianta řeší identifikované problémy koncepčně, srozumitelně, a tedy nejvhodnějším způsobem.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Nejvhodnější – varianta II
Nevhodná – varianta I

Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta III, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů.

5.Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované novely zákona o zaměstnanosti bude Úřad práce České republiky. 
6. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace bude ve všech vytyčených oblastech proveden s časovým odstupem tak, aby bylo možno relevantním způsobem zhodnotit dopady nové právní úpravy. Po uplynutí 5 let od účinnosti novely budou osloveny krajské pobočky Úřadu práce ČR, aby sdělily, v kolika případech došlo k uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců agentur práce.

7.Konzultace a zdroje dat
Problematika pojištění agentur práce podle § 58a zákona o zaměstnanosti byla konzultována s Úřadem práce České republiky – generálním ředitelstvím, které dlouhodobě navrhuje institut pojištění ze zákona o zaměstnanosti vypustit. MPSV se obrátilo na vybrané pojišťovny a výsledkem této komunikace bylo zjištění, že uzavírání pojistných smluv pro pojištění záruky pro případ úpadku agentury práce je značně zkomplikováno hospodářskou situací a epidemií koronaviru. Věc byla rovněž obsáhle diskutována na jednání pracovní skupiny MOPNZ dne 13. 10. 2021, na které zástupci členských institucí, mezi nimi i zástupci sociálních partnerů, vyslovili souhlas s vypuštěním povinného pojištění agentur práce podle § 58a zákona o zaměstnanosti.  

8. Dopady navrhované úpravy 
8.1 Na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Nepředpokládá se zvýšení nákladů vynakládaných ze státního rozpočtu. Nejvyšší riziko představuje zrušení povinného pojištění agentur práce, nicméně insolvenčních řízení vůči agenturám práce nejsou příliš obvyklá. Pokud jde o nelegální práci jeví se jako vysoce pravděpodobný přínos do státního rozpočtu v podobě odvodů a zdanění příjmů ze závislé činnosti, která bude řádně evidována, jelikož odhalení a sankcionování nelegální práce bude pro orgány inspekce práce přístupnější a pro zaměstnavatele tak tato varianta méně atraktivní.
8.2. Na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky
Předmětný návrh nepředstavuje dopad na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky.
8.3 Na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaný zákon má dopad na agentury práce a uživatele. Ačkoliv navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti zjednodušuje a zpřehledňuje proces udělování povolení ke zprostředkování zaměstnání a umožňuje v případě, klade na žadatele další požadavky. Nově musí každý žádající subjekt prokázat bezdlužnost. Dále je zákonem o zaměstnanosti výslovně stanovena povinnost označit sídlo a provozovnu již při podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání, což však je již nyní ze strany Ministerstva vnitra vyžadováno. Rovněž dochází ke zvýšení kauce, kterou jsou agentury práce povinny poskytnout.
8.4. Na územní samosprávné celky
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na územní samosprávné celky.
8.5. Sociální dopady
Předpokládá se pozitivní dopad do sociální oblasti zaměstnanců agentur práce dočasně přidělovaných k uživateli. Nejenže budou mít nárok na plnou ochranu podle podmínek zákona č. 118/2000 Sb., ale také dochází k vyšší ochraně z důvodu zákazu uzavírání pracovněprávního vztahu na dobu dočasného přidělení a také zneužívání agenturního zaměstnávání v podobě opakovaného přidělení k témuž uživateli.
8.6. Na spotřebitele
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na spotřebitele.
8.7. Na životní prostředí
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na životní prostředí.
8.8. Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava nařízení vlády neobsahuje ustanovení, které by bylo diskriminační. Lze proto konstatovat, že navrhované zvýšení maximální částky příspěvku nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. 

Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální, neboť navrhovaná právní úprava je pro obě pohlaví stejná.
Tabulka hodnocení dopadů na rovnost mužů a žen
	Název a jednací číslo materiálu

	
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Č. j.: MPSV-2022/160564-521

	Stručný popis materiálu

	Návrh zákona předpokládá provedení věcných změn v zákoně o zaměstnanosti, zákoníku práce a zákonu č. 118/2000 Sb., a to v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce.

	1. Týká se materiál fyzických osob?

	
× ANO
	□ NE

	
	Hodnocení

	
	Materiál se týká postavení fyzických osob 
a nemá dopad na rovnost žen a mužů.

	Analýza a popis stávajícího stavu – odůvodnění dopadu na fyzické osoby

	Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnancem může být každá fyzická osoba, která dosáhla věku 15 let, a zároveň dokončila povinnou školní docházku, a že právní předpisy nevylučují, aby zaměstnavatelem byla fyzická osoba, lze konstatovat, že se materiál týká mimo jiné i fyzických osob. 

	2. Je postavení žen a mužů v oblasti, které se materiál dotýká, rovné?

	×ANO → 3a
	□ NE

	Analýza a popis výchozího stavu

	Postavení žen a mužů v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce je rovné. Zákon o zaměstnanosti, zákoník práce, zákon o inspekci práce i zákon č. 118/2000 Sb. předpokládají, že jejich ustanovení budou obecně aplikována jak na ženy, tak na muže. Účastníci právních vztahů podle zákona o zaměstnanosti, tedy Česká republika, za kterou jedná MPSV a Úřad práce České republiky, zaměstnavatelé a právnické a fyzické osoby a další subjekty podle zvláštních právních předpisů vykonávající činnosti podle zákona o zaměstnanosti, jsou podle ustanovení § 4 zákona o zaměstnanosti povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání, přičemž při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána jakákoliv diskriminace. Zaměstnanci, jako subjekty individuálních pracovněprávních vztahů, mají již v současnosti zákoníkem práce garantováno rovné zacházení se všemi zaměstnanci a dále zákoník práce explicitně stanoví, že je jakákoliv diskriminace zakázána.
S ohledem na uvedené lze považovat postavení žen a mužů v oblasti zaměstnanosti a v oblasti pracovněprávní za rovné. Zákon o zaměstnanosti i zákoník práce předpokládá, že jejich ustanovení budou obecně aplikována jak na ženy, tak na muže. V pracovněprávní oblasti jsou rozdíly činěny v případě, že je konkrétní problematika považována za hodnou ochrany ze strany veřejného zájmu (zj. v záležitostech vyplývající ze zdravotních dopadů s ohledem na vykonávanou práci a rozdílnou fyziologii žen a mužů - např. zvláštní ochrana těhotných žen atd.). Taková úprava je součástí zákoníku práce také z důvodu plnění mezinárodních závazků a závazků vůči EU. 

	3a. Je-li postavení žen a mužů v dané oblasti rovné, přináší materiál zhoršení výchozího stavu?
	3b. Je-li postavení žen a mužů v dané oblasti nerovné, přináší materiál zlepšení výchozího stavu?

	□ ANO
Materiál přináší zhoršení.
	□ NE
Materiál přináší zlepšení.
	× NE
Postavení žen a mužů se nemění.
	□ ANO
Materiál přináší zlepšení.
	□ NE
Postavení žen a mužů se nemění.
	□ NE
Materiál přináší zhoršení.


	Hodnocení

	
	
	Materiál má neutrální dopad na rovnost žen a mužů.
	


	
	

	
Analýza a popis případných změn materiálu

	Navrhovaná úprava dopadá, jak bylo výše uvedeno, na fyzické osoby – zaměstnance a zaměstnavatele. Z Důvodové zprávy i ze Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace vyplývá, že nedochází k dopadům do rovnosti žen a mužů. Standard ochrany rovného zacházení ani zákazu diskriminace se nesnižuje.

	Další poznámky a připomínky

	---

8.9. Dopady na výkon státní statistické služby
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na výkon státní statistické služby.
8.10. Na ochranu soukromí a osobních údajů
Předkládaná právní úprava respektuje právní rámec ochrany a zpracování osobních údajů 
a jeho jednotlivé parametry.

Navrhovaná právní úprava nemění existující zpracování osobních údajů a ani nezakládá žádné nové způsoby jejich zpracování. Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady, protože navrhovaná právní nezakládá žádné nové požadavky na předkládání a zpracování osobních údajů.
Vzhledem k výše uvedenému předkladatel v souvislosti s navrhovanou právní úpravou neidentifikoval žádná rizika v oblasti nakládání s osobními údaji dotčených fyzických osob, protože zabezpečení osobních údajů dotčených fyzických osob bude zajištěno stejně jako doposud v rámci stávajícího fungujícího informačního systému, a předkladatel konstatuje, že práva fyzických osob v oblasti ochrany osobních údajů nebudou navrhovaným nařízením vlády nijak dotčena.
8.11. Zhodnocení korupčních rizik – CIA
Cíl
Cílem navrhované právní úpravy je zpřesnění a úprava regulace podmínek pro vznik a činnost soukromých agentur práce. Zaváděná opatření směřují k eliminaci praktik některých neseriózních agentur práce, když v současnosti v této oblasti fakticky dochází ke stále se opakujícím problémům. Nově přijímaná legislativní opatření přiměřeně reagují na nekalou činnost shora uvedených subjektů, přičemž nepředstavují zvýšená korupční rizika ani neodůvodnitelnou administrativní zátěž pro podnikatelské subjekty a orgány veřejné správy. Návrh zákona v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce je svým rozsahem přiměřený cílům, k jejichž dosažení je předkládán. Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády
Zásady:
1. Přiměřenost
Opatření byla navržena tak, aby regulovala oblast zprostředkování zaměstnání pouze v míře, která je nezbytná. Opatření spočívající v poskytnutí kauce bylo koncipováno tak, aby výše požadované finanční částky nepřestavovala bariéru pro vstup na trh práce novým seriózním agenturám práce a současně představovala zajištění její základní finanční způsobilosti. 

2. Efektivita
Opatření navrženého zákona odpovídají požadavku na efektivitu.

3. Odpovědnost
Navrhovaným zákonem nedochází k hlubší změně vymezení odpovědností.
4. Opravné prostředky
Proces udělování či odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání probíhá ve správním řízení, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti agentury práce či žadatele o povolení ke zprostředkování zaměstnání. K prostředkům ochrany proti rozhodnutím správních orgánů v těchto věcech příslušejí řádné či mimořádné opravné prostředky, případně též správní žaloby a kasační stížnosti.
5.  Kontrolní mechanizmy
Kritérium korupčních příležitostí
Navrhovaná úprava nepřináší žádná nová korupční rizika či příležitosti. Navrhovaná právní úprava zasahuje do oblasti zaměstnanosti. Tato sféra práva je doménou rozhodování orgánů veřejné správy. 
Transparence a otevřená data
Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., 
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 
Srovnání se stávající legislativou
Při přípravě tohoto návrhu zákona byl brán též zřetel na aktuální poznatky Státního úřadu inspekce práce a generálním ředitelstvím Úřadu práce České republiky, které tyto správní úřady zaznamenaly při realizaci své kontrolní činnosti. 
Systematický sběr dat 
Data o zjištěných korupčních rizicích budou průběžně vyhodnocována.
Závěr
Vyhodnocením poznatků podle metodiky CIA bylo zjištěno, že navrhovaná novela nepřinese navýšení korupčních rizik. Vzhledem k základním principům správního řízení 
a důsledně uplatňovaným rozhodovacím a kontrolním mechanismům dotčeného správního úřadu, nezávislosti a nestrannosti justice a kritériím a limitům upraveným přímo v zákoně 
o zaměstnanosti lze předpokládat, že potenciální korupční rizika v dané oblasti budou i nadále minimalizována.
 8. 12. Dopady na bezpečnost nebo obranu státu
Vzhledem k povaze navrhovaných změn lze konstatovat, že návrh zákona nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu, a to i s odkazem na bod 1.4 Identifikace dotčených subjektů Závěrečné zprávy o hodnocení dopadů regulace, podle něhož je možné přesně stanovit, které subjekty a oblasti navrhovaná úprava ovlivňuje. 
9. Kontakt na zpracovatele RIA 
JUDr. Petr Seidl
Ministerstvo práce a sociálních věcí
odbor odvolacích a správních činností v oblastech zaměstnanosti 
Telefon: 221 923 384
E-mail: petr.seidl@mpsv.cz 

JUDr. Monika Pastorková
Ministerstvo práce a sociálních věcí
odbor odvolacích a správních činností v oblastech zaměstnanosti 
Telefon: 221 923 774
E-mail: monika.pastorkova@mpsv.cz 

23