Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCL8DQ7VJ najdete zde
III.
Věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru
Úvod
Návrh věcného záměru zákona o správě dat veřejného sektoru je předkládán na základě usnesení vlády ze dne 27. dubna 2022, č. 332, kterým byl stanoven plán legislativních prací na rok 2022.
Důvody pro vytvoření věcného návrhu jsou dva. Prvním z nich je chybějící právní úprava, kdy orgány veřejné správy nejsou dostatečně vedeny k tomu, aby efektivně nakládaly se svými daty. Praxe ukazuje, že existující právní úprava je příliš zaměřena na informační systémy veřejné správy (ISVS) a data jsou chápána pouze jako jejich součást. To vede k situaci, kdy jsou pomíjeny konkrétní aspekty správy dat jako takových. Data uchovávaná v jednotlivých ISVS nejsou popisována a správce ISVS tak často ani přesně neví, s jakými daty disponuje. To následně vede k nedostatečné transparentnosti, protože tuto znalost následně postrádají jak veřejnost, tak hlavně další agendová místa, která by daná data mohla využít v rámci plnění svých agend. Následně tento problém vede k nemožnosti efektivních toků dat v rámci veřejného sektoru, protože jednotlivá agendová místa nemohou bez znalosti existence specifických dat žádat o přístup k nim a jejich využití. Důsledkem je praxe, při které jsou nehospodárně pořizována duplicitní data různými orgány veřejné správy pro výkon jejich činností a agend, a při které není naplněn potenciál efektivních datových toků mezi orgány veřejné správy. Znalosti toho, s jakými daty stát nakládá, je nezbytným krokem k dosažení cíle, který je formulován v programovém prohlášení vlády: „Důsledně budeme vymáhat, aby mezi úřady obíhala data, nikoli občan.“.[footnoteRef:1] Vyřešení tohoto problému představuje první část z navrhované úpravy. [1: Programové prohlášení vlády České republiky, 2022, s. 35. Online: https://www.vlada.cz/assets/jednani-vlady/programove-prohlaseni/programove-prohlaseni-vlady-Petra-Fialy.pdf]
Druhým důvodem navrhované právní úpravy je absence možnosti tzv. řízeného přístupu k datům, a to zejména pro účely vědy a výzkumu. Aktuální právní úprava poskytování informací veřejného sektoru trpí dvěma zásadními problémy. Prvním je nemožnost žádat typově stejné informace od většího množství povinných subjektů najednou, a nemožnost efektivního vyřešení takové žádosti. Důsledkem je nízká efektivita a navyšování nákladů na straně žadatele (klienta služeb) i státu. S tím souvisí nemožnost efektivního a zároveň dostatečně technicky nebo organizačně zabezpečeného přístupu k datům, jejichž poskytnutí je vyloučeno aktuální právní úpravou o poskytování informací. Jedná se zejména o osobní údaje, či informace chráněné právy duševního vlastnictví třetích osob. Kvůli této nedostupnosti přístupu není možné ani následné použití těchto dat, nebo jejich odvozenin, za společensky prospěšnými účely (například vědecký výzkum). Řízený přístup k těmto datům (jejich poskytnutí ve formě, která zároveň naplní cíle žadatele a zároveň působením právních a organizačních záruk zajistí, že riziko jejich zneužití bude minimální) v současné právní úpravě citelně chybí. Řízený přístup k datům pak představuje druhý pilíř navrhované úpravy.
Návrh věcného záměru v první části stanoví povinným subjektům, kterými jsou orgány veřejné správy (stejné povinné subjekty jako podle § 1 odst. 1 zákona 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy), povinnost provádět datový přezkum, během kterého budou identifikována data, kterými daný povinný subjekt disponuje. Na základě datového přezkumu pak budou vytvářeny popisy těchto dat, které budou evidovány ve veřejném registru tak, aby byly dohledatelné. Veřejná správa a veřejnost tak budou vědět, s jakými daty stát disponuje a pracuje. Povinné subjekty rovněž budou formalizovat a garantovat zajištění přístupnosti identifikovaných dat jak pro výkon svých agend, tak pro výkon agend jiných povinných subjektů.
Návrh v druhé části určí jednotné informační místo, který bude působit jako centrální místo pro vyřizování žádostí o řízený přístup k datům a který bude v případě žádosti o tento přístup, které jsou v gesci většího množství povinných subjektů, propojovat jejich datová rozhraní. Návrh dále obsahuje systém nástrojů (právních, technických i organizačních), které zajišťují ochranu kolidujících práv a zájmů, zejména v podobě práva na ochranu osobních údajů, a minimalizaci rizika, které by bylo s poskytnutím takových dat spojené. Vzhledem k tomu je návrh v souladu s ústavními principy a požadavky, které vyplývají z práva EU.
Druhá část a její konstrukce vyplývá z nařízení EU 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat. Toto nařízení v kapitole II předpokládá existenci možnosti řízeného přístupu k datům v právních řádech členských států, ale nezakládá ji, ani ji nenařizuje. Základním regulatorním principem předmětné časti nařízení o správě dat je zajištění základní úrovně, kterou členské státy mají povinnost splnit, pokud se k poskytování takových dat samy rozhodnou. Návrh věcného záměru zákona o správě dat veřejného sektoru nebude duplicitní právní úpravou správy dat, ale může být nosičem pro harmonizační úpravu vzhledem k evropskému nařízení o správě dat.
V případě obou částí bude návrh obsahovat výjimky z uvedených povinností v odůvodněných případech, aby byla zajištěná ochrana kolidujících práv a zájmů.
Přehled právních předpisů vztahujících se k věcnému záměru zákona
Právní úprava, která se dotýká dat veřejného sektoru[footnoteRef:2], je v současné podobě velice roztříštěná, a to jak na evropské, tak národní úrovni. Neexistuje žádný jednotný rámec, který by tuto problematiku upravoval komplexně. Na evropské úrovni zajišťuje specifickou ochranu databází práv duševního vlastnictví tzv. databázová směrnice (směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází). Právní úprava dat veřejného sektoru je obecně rámována Evropskou datovou strategií, která byla formulována na začátku roku 2020[footnoteRef:3]. Zahrnuje již existující právní předpisy, jako je Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (nařízení EU č. 2016/679), Nařízení o volném toku neosobních údajů (nařízení EU č. 2018/1807) a Směrnici o otevřených datech (směrnice EU č. 2019/1024). Nedávno do rámce evropské datové strategie přibylo Nařízení o správě dat,[footnoteRef:4] jehož cílem je jednak sjednotit pravidla poskytování specifických typů informací, a jednak zajistit bezpečné prostředí pro datové prostředníky a datový altruismus. Chystaným předpisem je tzv. Data Act, který se zaměří na problematiku předávání dat mezi soukromými organizacemi a státními orgány (který však v kontextu navrhovaného věcného záměru v zásadě není relevantní). Krom uvedeného existuje řada specifických právních režimů, které se zaměřují na konkrétní oblasti úpravy a působí tak jako lex specialis. Jde např. o Směrnici INSPIRE (směrnice č. 2007/2/ES), a zvláštní úpravu zveřejňování dat o dopravě (směrnice č. 2010/40/EU). [2: V rámci tohoto dokumentu jsou pojmy data, údaje a informace používány ekvivalentně, pokud není uvedeno jinak. Předkladatel si je vědom významového rozdílu mezi těmito pojmy. Navrhovaná právní úprava je věcně rozkročena mezi úpravu informací veřejného sektoru (tedy primárně zákon č. 106/1999 Sb., jak bude uvedeno dále) a úpravu řízení informačních systémů veřejné správy (tedy zákon č. 365/2000 Sb.), přičemž každá z nich pracuje s těmito pojmy odlišně. Není cílem navrhované úpravy sjednocovat rozdílnou terminologii souvisejících právních předpisů. Když se v návrhu hovoří o přístupu k informacím, jsou míněny informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., obecně jakýkoli obsah na jakémkoli nosiči, včetně dat.] [3: Viz online: https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-2019-2024/europe-fit-digital-age/european-data-strategy_en] [4: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat)]
V českém právním řádu neexistuje jeden zastřešující zákonný rámec, který by komplexně upravoval problematiku dat. Existuje však řada dílčích právních úprav, které se buď věnují specifické oblasti dat a nakládání s nimi (např. zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech nebo zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě), nebo se dat dotýkají nepřímo, ať už skrze regulaci informačních systémů dle zákona č. 365/2000 Sb., v nichž se data nacházejí, nebo protože upravují určité kontexty nakládání s nimi.[footnoteRef:5] To je příklad právní úpravy ochrany osobních údajů, ochrany obchodního tajemství, nebo zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Dalším příkladem je zákon 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů a jej provádějící vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby a Národním standardem pro elektronické systémy spisové služby. Specifickou roli zastávají dva zákony zajišťující právo přístupu veřejnosti k informacím v podobě obecného zákona č. 106/1999 Sb. a zvláštního zákona č. 123/1998 Sb. [5: V chápání klasických informačních teorií tak jde o regulaci nakládání s informacemi, jakožto daty v určitém kontextu. Srovnej např. FLORIDI, Luciano, 2010. Information: a very short introduction. Oxford ; New York: Oxford University Press. Very short introductions, 225. ISBN 978-0-19-955137-8. a ADRIAANS, Pieter, 2013. Information. In: Edward N. ZALTA, ed. The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Stanford: Metaphysics Research Lab, Stanford University. Získáno z: https://plato.stanford.edu/archives/fall2013/entries/information/]
Níže uvedený seznam obsahuje vybrané zásadní evropské a české právní předpisy, které obsahují regulaci dat a nakládání s nimi. Tento výčet vytváří širší kontext, do kterého navrhovaný věcný záměr směřuje, byť se naprosté většiny z nich přímo nedotýká. Navrhovaný věcný záměr zákona má za cíl doplnit tuto mozaiku v mezích doposud neupravené oblasti. Detailní popis interakce navrhovaného věcného záměru a přímo dotčených existujících předpisů je rozebrán v následujících kapitolách tohoto dokumentu.
Legislativa EU
Obecné předpisy
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází
· Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES
· Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1807 ze dne 14. listopadu 2018 o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru
· Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat)
Zvláštní předpisy
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE)
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy
· Nařízení 1315/2013, o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU
· Nařízení Komise 2015/962, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o poskytování informačních služeb o dopravním provozu v reálném čase v celé EU
Legislativa ČR
Obecné předpisy
· Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
· Vztah navrhované právní úpravy a tohoto zákona je podrobně popsán v kapitole 2.
· Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
· Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů
· Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
· Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti
· Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů
Zvláštní předpisy
· Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
· zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením
· Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě
· Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
· Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů
· Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
· Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)
Současný právní a faktický stav
Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, právní úprava datové regulace je nesmírně roztříštěná. To přináší dva hlavní problémy, kterými jsou jednak nepřehlednost právní úpravy a skutečnost, že nepokrývá všechny oblasti, které by regulovat měla. Navrhovaný věcný záměr zákona spadá do oblasti veřejnoprávní regulace a má za cíl postihnout dvě oblasti, jejichž absence úpravy se dlouhodobě ukazuje jako problematická (bude podrobněji popsáno níže). Jsou jimi principy správy dat veřejného sektoru[footnoteRef:6] a úprava regulace řízeného přístupu k datům veřejného sektoru a jejich opětovné užití. První jmenovaná oblast je pak nutným předpokladem pro druhou. Zároveň umožní efektivnější výkon již existujících povinností vyplývajících ze zákona č. 106/1999 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 365/2000 Sb., zákona č. 499/2004 Sb. a mnoha dalších. [6: Pojmem „správa dat“ je použit ve smyslu „data governance“, tedy obecné „řízení nakládání s daty“ a nikoli ve smyslu „data management“. Návrh věcného záměru zákona směřuje na obecné principy nakládání s daty aplikovatelné v celé šíři veřejného sektoru. Není cílem návrhu regulovat přímou správu dat v konkrétních kontextech. ]
Navrhovaný věcný záměr zákona o správě dat nemá za cíl být komplexním kodexem, který by vyřešil problém roztříštěnosti právní úpravy nakládání s daty a informacemi ve veřejném sektoru. Naopak, cílem předkládaného tisku je pouze vyplnit dílčí doposud neupravené oblasti.
Principy správy dat
V českém právním řádu neexistuje úprava, která by se specificky zaměřovala na principy efektivního a korektního nakládání s daty veřejné správy. Na obecné úrovni musí tato činnost vycházet z principů dobré správy dle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). To však, jak praxe ukazuje, není dostatečnou úpravou, neboť orgány veřejné správy nejsou samy o sobě motivovány k tomu, aby si udržovaly o svých datech přehled a pořádek v nich, neboť není jiný právní předpis, který by jim tuto povinnost ukládal. Nejblíže se současné právní úpravy správy dat týká zákon č. 365/2000 Sb., který zavádí pojem informační systém veřejné správy (ISVS) a stanovuje práva a povinnosti, které souvisejí s jejich vytvářením, správou, provozem, užíváním a rozvojem. Informační systém veřejné správy (ISVS) je chápán jako funkční celek zabezpečující informační činnosti. Informační činnosti jsou spojeny s informacemi důležitými pro výkon veřejné správy a zaměřují se na reprezentaci informací daty a na řízení dat prostřednictvím funkcionalit ISVS. Nicméně zákon nestanovuje konkrétní povinnosti spojené s daty, ale pouze s ISVS jako celkem. Datům se věnuje pouze na obecné úrovni, když stanovuje
1. Prostřednictvím ISVS je umožněn přístup k datům prostřednictvím referenčního rozhraní i mimo něj více osobám nebo jejich součástem současně.[footnoteRef:7] [7: § 2 písm. p) zákona č. 365/2000 Sb.]
2. Správce ISVS zajišťuje, aby vazby ISVS na ISVS jiného správce byly uskutečňovány prostřednictvím referenčního rozhraní,[footnoteRef:8] přičemž vazbou se rozumí také sdílení dat. [8: § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 365/2000 Sb.]
3. Správce ISVS zajišťuje, aby vazby ISVS na ISVS jiného správce a na IS soukromoprávních uživatelů údajů byly uskutečňovány prostřednictvím centrálního místa služeb.[footnoteRef:9] [9: § 6h odst. 4 zákona č. 365/2000 Sb.]
4. Provozovatel ISVS má povinnost předat data uchovávaná v ISVS správci na vyžádání správce a po ukončení provozování ISVS, avšak má právo na úhradu účelně vynaložených nákladů a nejsou dotčena práva k duševnímu vlastnictví.[footnoteRef:10] [10: § 9e zákona č. 365/2000 Sb.]
Správce ISVS[footnoteRef:11] má tedy jen obecné povinnosti týkající se dat, které jej nutí zabývat se daným ISVS pouze jako celkem. Správce nemá určeny povinnosti týkající se správy dat jako takových. Správa dat se tak pouze implicitně předpokládá v rámci povinností spojených se správou ISVS jako celku. Existující dokumenty, jako je Informační koncepce ČR pak tyto principy neobsahují dostatečně, a navíc jsou jen velice obtížně efektivně vymahatelné. To vede k následující praxi, do které jsou správci ISVS nuceni stávající legislativou, s následujícími negativními důsledky: [11: Vymezený v § 2 písm. c) zákona jako „osoba nebo její součást, která poskytuje služby informačního systému veřejné správy a za informační systém veřejné správy odpovídá“.]
· PRAXE neexistující popis dat: Data uchovávaná v jednotlivých ISVS nejsou popisována, není určen jednotný způsob jejich popisu ani místo, kde by byl popis zveřejněn. Popis by měl zahrnovat popis struktury dat, popis významu dat, popis věcných souvislostí mezi daty a určující legislativou, a popis věcných souvislostí mezi daty napříč různými ISVS jednoho nebo více správců ISVS. V současné době existuje povinnost dle zákona č. 111/2009 Sb. evidovat agendové údaje. Tato povinnost se však týká pouze agendových informačních systémů a je naplňována pouze částečně. Na tuto existující povinnost je nutné navázat, rozšířit ji na všechna data dotčená tímto věcným záměrem a důsledně vyžadovat její naplňování.
· DŮSLEDEK: Znalosti o datech uchovávaných v jednotlivých ISVS jsou pouze částečné. To znamená, že potenciální uživatelé dat spravovaných v ISVS (např. pracovníci VS ČR, programátoři a další tvůrci služeb s přidanou hodnotou nad daty, novináři, odborníci z veřejnosti, vědecká obec a obecně veřejnost) nemají komplexní přehled o tom, jaká data jsou ve veřejné správě uchovávána, co znamenají a jak spolu vzájemně souvisí.
· DŮSLEDEK: Pokud někde existují data, která by daný uživatel dokázal smysluplně využít např. pro realizaci/zkvalitnění analýzy, vědeckého výzkumu, aplikační služby pro koncové uživatele, služby veřejné správy pro občany atd., nejsou tato data nalezena a využita a příslušná přidaná hodnota není vytvořena.
· PRAXE nemožnost přístupu k primárním datům jejich správcem: K datům uchovávaným v ISVS má správce ISVS zajištěn přístup pouze prostřednictvím uživatelských funkcí ISVS (tj. funkcí dostupných uživatelům prostřednictvím grafického uživatelského rozhraní ISVS, tzv. GUI). Provozovatel či dodavatel ISVS nemá povinnost zajistit přístup ke kompletním datům uchovávaným v ISVS nezávisle na těchto uživatelských funkcích (tzv. primárním datům). Pouze ve specifických případech (explicitní žádost správce ISVS, ukončení provozu) získá jednorázový přístup k datům a často navíc za úplatu. Struktura, v jaké data správce od provozovatele či dodavatele získá, je navíc strukturou databázovou. Databázová reprezentace sice představuje legislativní a doménovou sémantiku dat, ale často používá vlastní technickou terminologii pro pojmenovávání datových prvků a sémantiku rozmělňuje díky nutnosti různých technických databázových optimalizací. Podobu, ve které správce data dostane, tak více než legislativní a doménová terminologie, určují databázoví specialisté dodavatele či provozovatele, nikoliv doménoví experti správce.
· DŮSLEDEK: Správce ISVS je v přístupu k datům absolutně závislý na existujících uživatelských funkcích a libovůli provozovatele nebo dodavatele. Pokud potřebuje přistoupit k datům v jiné podobě, než v jaké jsou nabízeny aplikačními funkcemi, provozovatel nebo dodavatel si účtuje náklady, které jsou zbytečně vysoké kvůli špatně navržené architektuře systému. To je pak komplikací i pro potenciální uživatele dat, protože správce ISVS není z důvodů špatně nastavených možností přístupu k primárním datům schopen data uživatelům zpřístupnit. Má k dispozici pouze přístup prostřednictvím uživatelských funkcí, které ale uživatelům nabídnout nemůže. I kdyby mohl, nebyly by pro uživatele použitelné, protože se jedná o uživatelské funkce nutné pro plnění zákonných povinností, nikoliv funkce pro další zpracování dat.
· DŮSLEDEK: Protože je podoba získaných dat určena vnitřní databázovou reprezentací a nikoliv legislativní a doménovou terminologií, správce často datům získaným ze systému bez kontextu dodaném uživatelskými funkcemi (a grafickým uživatelským rozhraním) daného ISVS nerozumí. To je pak komplikací i pro potenciální uživatele dat, protože jim správce není schopen data řádně popsat a vysvětlit.
· PRAXE nejednotný způsob zpřístupňování dat jejich potenciálním uživatelům: Způsob zpřístupnění dat pro účely jejich sdílení není sjednocen. Není spojen s konkrétní odpovědností a nejsou určeny jasné povinnosti spojené s nutností zajištění, údržby a rozvoje takového způsobu zpřístupnění a s jeho popisem a zveřejněním takového popisu.
· DŮSLEDEK: V organizační struktuře správce ISVS obvykle neexistuje jasně daný útvar s personálními kapacitami a rozpočtem potřebným pro správnou správu dat a jejich sdílení. Datům a jejich zpřístupňování se tak nikdo systematicky nevěnuje a neexistuje v organizační struktuře správce jednotné místo s trvalou a komplexní znalostí o datech a způsobech jejich sdílení.
· DŮSLEDEK: Potenciální uživatelé dat nevědí, na koho se mají obrátit v případě, že potřebují zajistit přístup k datům. Nemají jistotu, že ten, s kým komunikují, má potřebné informace, znalosti, schopnosti a kompetence.
· PRAXE netransparentní způsob zpřístupňování dat jejich potenciálním uživatelům: Způsoby zpřístupnění nejsou systematicky klasifikovány podle dostupnosti různým skupinám potenciálních uživatelů dat, kterými mohou být ostatní orgány veřejné správy ale i subjekty mimo veřejnou správu (fyzické a právnické osoby), přístup k datům není řešen systematicky, transparentně a není zajištěn na základě jednotných zákonných povinností.
· DŮSLEDEK: Správce neví, jakými způsoby jaká data sdílí a zda je sdílí. Celistvá znalost napříč celou veřejnou správou chybí zcela.
· DŮSLEDEK: Potenciální uživatelé dat nemohou zjistit, zda a jakým způsobem jsou data dostupná a pro jaké skupiny uživatelů jsou data dostupná za splnění jakých podmínek.
· DŮSLEDEK: V případě ad hoc rozhodnutí o zpřístupnění dat správcem danému uživateli na základě splnění ad hoc podmínek nemají ostatní potenciální uživatelé jistotu, že přístup získají také, byť podmínky splňují stejně.
· PRAXE dobrovolnost zajištění možnosti zpřístupňování dat jejich potenciálním uživatelům: Zajištění zpřístupnění většiny dat uchovávaných v ISVS není povinností. Výjimku tvoří data, reprezentující údaje, které jsou ze zákona veřejné, případně které jsou poskytnuté na základě žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb. U dat, která nejsou povinně zveřejňována, povinnost zajištění zpřístupňování neexistuje a zpřístupňování tak probíhá netransparentně a pouze na základě ad hoc rozhodnutí.
· DŮSLEDEK: Jelikož správce nemá dánu povinnost, většinou data ani nezpřístupňuje. Pokud zpřístupňuje, tak ad-hoc a netransparentně.
· DŮSLEDEK: Přístup uživatele k údajům je velice komplikovaný a v praxi často nevede k žádoucímu výsledku.
Popsaná špatná praxe ukazuje, že dosavadní právní úprava není dostatečná k dosažení cílů efektivního a hospodárného eGovernmentu. Správci ISVS v kontextu správy dat nepostupují s péčí řádného hospodáře. Je nezbytné přijmout právní úpravu, která by přímo upravovala správu dat veřejné správy. Zvláštní úprava musí vyřešit výše popsanou špatnou praxi a tím zamezit výše popsaným negativním důsledkům. Pro přehlednost ještě jednotlivé příklady špatné praxe shrňme:
· neexistující popis dat
· nemožnost přístupu k primárním datům jejich správcem
· nejednotný způsob zpřístupňování dat jejich potenciálním uživatelům
· netransparentní způsob zpřístupňování dat jejich potenciálním uživatelům
· dobrovolnost zajištění možnosti zpřístupňování dat jejich potenciálním uživatelům
Řízený přístup k datům veřejného sektoru a jejich opětovné užití
Popis problematiky
Řízený přístup k datům je vedle otevřených dat, veřejného datového fondu a propojeného datového fondu čtvrtým, doposud obecně právně neupraveným, způsobem předávání dat veřejné správy. Poskytování informací (dat) veřejnou správou v podobě otevřených dat, je obecně upraveno v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Veřejný a propojený datový fond je pak zakotven v zákoně č. 111/2009 Sb. a upravuje způsoby předávání dat mezi agendovými místy za účelem výkonu jejich agend. Řízený přístup k datům upravuje datové toky počínající u orgánů veřejné správy a směřující k veřejnosti. Dle současné právní úpravy je obecně možné sdílení dat uchovávaných v ISVS a dalších registrech za jiným účelem, než pro které byly vytvořeny a pro které jsou v ISVS nebo dalších registrech uchovávány, pouze u dat veřejných podle zákona č. 106/1999 Sb. Také data, která však nemohou být poskytnuta podle zákona 106/1999 Sb. mají hodnotu spočívající v možnosti jejich sdílení a dalšího užití pro další účely, jako je například vědecký výzkum, datová žurnalistika nebo efektivní výkon veřejné správy.
Základním principem řízeného přístupu k datům je umožnění přístupu k datům, u kterých je regulováno nakládání s nimi, tedy která jsou ze své povahy chráněná zákonem (např. protože jde o osobní údaje, jsou předmětem obchodního tajemství, představují obsah chráněný právy duševního vlastnictví třetích stran atd.). Cílem řízeného přístupu k datům je umožnit přístup k nim nebo jejich odvozeninám a jejich opětovné užití za vybranými zákonem předvídanými účely, které jsou v obecném slova smyslu ve veřejném zájmu, a zároveň zajištění, aby nedošlo k nepřiměřenému zásahu do chráněných práv. Příkladem řízeného přístupu může být zajištění statistických dat z dané datové sady, umožnění přístupu pouze přes zabezpečené počítačové rozhraní nebo jen ve fyzických prostorách správce dat, případně vytvoření právních záruk, které ochranu před zneužitím poskytnutých dat zajistí. Praktické dopady řízeného přístupu se projevují zejména v oblastech vědeckého výzkumu, vývoje a inovací, získávání statistiky o různých oblastech lidské činnosti pro účely rozšiřování znalostí a výkon svobody projevu v širším slova smyslu, vzdělávání a vhodného nastavování veřejných politik. Klíčovou součástí řízeného přístupu je rovněž možnost získat data od většího množství orgánů veřejné správy najednou a díky tomu pracovat s komplexnějším a celistvějším obrazem.
Řízený přístup k datům se vyskytuje v právní úpravě ve vybraných zahraničních jurisdikcích, jako jsou Spojené státy americké, ale i v právních řádech členských států EU. Příkladem může být Spolková republika Německo. V případě Německa neexistuje centrální orgán, který by řízený přístup k datům zajišťoval, a data pro vědecké účely jsou k dispozici prostřednictvím různých výzkumných datových center. Specifický příklad, který není však hodný následování, nabízí maďarská právní úprava v podobě zákona č. 101 z roku 2007, který umožňuje žádat o anonymizovaná data veřejné správy další orgány veřejné správy za účelem zajištění rozhodování a nastavování politik na základě datových podkladů. Jedná se o nevhodný příklad, protože předpokládá přístup jen ze strany orgánů veřejné správy, nikoli však veřejnosti. Dá se předpokládat, že i vzhledem k tomu v něm není řešená otázka proporcionality a možnost předání se presumuje, zřejmě i proto že stále probíhá v rámci státních institucí. I tento způsob volného předávání by však byl v kontextu českého práva problematický, protože české právo výrazně dbá na dělbu moci a zásadu zákonnosti a přiměřenosti.
Ukázkovým příkladem dobré praxe fungujícího řízeného přístupu v určité oblasti je pak specifická právní úprava ve Finsku, která umožňuje přístup a opětovné užití osobních údajů z oblasti zdravotnictví a sociálních služeb.
V ČR se principy řízeného přístupu k datům objevují v zákoně č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě a v zákoně č. 272/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zákon č. 89/1995 Sb. uvádí v § 17 odst. 1 písm. f) umožňuje předání důvěrných statistických údajů na základě smlouvy za účelem vědeckého výzkumu.[footnoteRef:12] Dále zákon č. 89/1995 Sb. uvádí v § 18 odst. 1 písm. c), že Český statistický úřad může vypracovat a poskytnout statistické informace na základě smlouvy za cenu stanovenou dohodou. Zákon č. 272/2011 Sb. v § 73 upravuje omezené poskytování dat ze zdravotnických registrů za zákonem stanovených podmínek. Oba zákony neupravují řízený přístup k datům dostatečně. Druhý uvedený navíc vylučuje přístup široké veřejnosti, a to i pro obecně společensky prospěšné účely. Příkladem komplexní úpravy poskytování informací, která zahrnuje jak volný přístup formou veřejného datového fondu, tak prvky řízeného přístupu je úprava katastru nemovitostí podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. [12: To se děje v souladu s evropskými předpisy, zejména s nařízením ES č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice.]
Problematikou úpravy, která odpovídá popisovanému konceptu řízeného přístupu k datům, se začala zabývat rovněž evropská legislativa v podobě nařízení o správě dat (dále “DGA”, detailně dále v části 2.2.6).
Vzhledem k uvedenému se jeví jako nezbytné připravit takovou obecnou právní úpravu, která komplexní řízený přístup k datům za jasně vymezenými účely umožní.
Vztah k zákonu 106/1999 Sb.
Obecným předpisem pro poskytování informací veřejného sektoru, a to včetně zajištění jejich opětovného užití, je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pojem “informace” je v zákoně vymezen v § 3 odst. 3 jako „jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči”. Tato široká definice zahrnuje i data. Jádro zákona leží v zajištění základního politického práva na informace ve smyslu čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Zákon rovněž obsahuje implementaci PSI Směrnice (směrnice 2003/98/ES) a připravuje se jeho novela, která obsáhne implementaci směrnice o otevřených datech (směrnice EU č. 2019/1024). Jedná se tedy o klíčový předpis upravující opětovné užití informací (a dat) veřejného sektoru. Zákon povinným subjektům ukládá poskytovat informace žadatelům z řad široké veřejnosti, a to s výhradou takových informací, jejichž poskytnutí je zákonem vyloučeno. Zákon dále uděluje povinným subjektům diskreční oprávnění zveřejňovat jakékoli informace opět s výhradou výjimek uvedených v zákoně. Předpokladem pro poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. je tzv. princip publicity veřejné správy, dle kterého se informace zásadně poskytují. Žadatel také není nucen prokazovat právní důvod pro jejich poskytnutí, a naopak povinný subjekt musí prokázat v případě odmítnutí žádosti existenci relevantní výjimky, na základě které nejsou informace poskytnuty. Dalším principem zákona č. 106/1999 Sb. je princip neformálnosti. V základu nejsou kladeny žádné formální podmínky na žadatele, resp. na žádost o poskytnutí informace. Ideálním případem je taková situace, kdy žadatel a povinný subjekt spolu vstoupí do konverzace a v případě, že jsou žádány informace, které není možné poskytnout z důvodu existující výjimky, povinný subjekt nabídne žadateli alternativu. To se však děje spíše zřídka (více viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2021 sp. zn. III. ÚS 3339/20).
Zákon č. 106/1999 Sb. neupravuje řízený přístup k datům. Základní parametry fungování tohoto předpisu nedávají povinným subjektům na výběr. Pokud informaci poskytnout mohou (tedy pokud neexistuje právní překážka, která by poskytnutí bránila), pak ji poskytnout musí, a to s minimem překážek v souladu s požadavky evropské legislativy (směrnice 2003/98/ES), která byla provedena v § 4a a § 4b zákona. Pokud je informace předmětem některé z výjimek uvedených v zákoně, tak ji povinný subjekt poskytnout nemůže ani přes případné dodatečné zajištění záruk ze strany žadatele. Určitou možnost k poskytnutí představuje anonymizace, kdy výkladová praxe zákona 106/1999 Sb. předpokládá možnost jejího provedení. Dochází tak k naplnění požadavku § 8a odst. 1 zákona, dle kterého se informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje poskytují jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu (zejména s GDPR a zákonem č. 110/2019 Sb.). Dle výše zmíněného nálezu Ústavního soudu by povinné subjekty měly postupovat tak, aby poskytly požadovanou informaci v její nejširší možné podobě. To se týká rovněž využití procesu anonymizace. Na druhou stranu, praxe ukazuje, že obecně povinné subjekty k anonymizaci přistupují toliko mechanicky v podobě odstranění přímých identifikátorů (např. jméno, příjmení, bydliště, identifikační čísla atd.), ale kreativní anonymizace, která by umožnila bezpečně vytěžit bohatství daného datového zdroje, není ze strany povinných subjektů využívána s odkazem na to, že by šlo o vytváření nové informace dle § 2 odst. 4 zákona.
Obdobná situace vzhledem k umožnění řízeného přístupu k datům pak panuje i v případě zvláštních právních předpisů, které upravují přístup a následné užití specifických informací, např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
I nadále je vhodné, aby zákon č. 106/1999 Sb. zůstal základním předpisem pro naplňování základního politického práva na informace a obecným předpisem pro poskytování informací a široké zajištění jejich dalšího užití. Z hlediska zajištění řízeného přístupu k datům však jeho současná podoba není dostatečná. Cílem navrhované právní úpravy není ani z části nahradit zákon č. 106/1999 Sb., ale zajistit řízený přístup k datům, kterou zákon č. 106/1999 Sb. neumožňuje.
Dotčené subjekty
Aktuální právní úprava v podobě zákona č. 106/1999 Sb., ale i v podobě zvláštních předpisů, předpokládá, že informace poskytuje přímo subjekt, který je dožádán a zároveň je jejich věcným gestorem, resp. který je má v držení.[footnoteRef:13] Žadatel nemá možnost získat údaje od většího množství povinných subjektů zároveň, byť spolu věcně souvisí a musí každému subjektu zaslat samostatnou žádost. [13: Viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 136/2014 – 41.]
Zákon č. 106/1999 Sb. vymezuje povinné subjekty v § 2 následovně:
„(1) Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.
(2) Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.”
Do působnosti zákona spadá velké množství institucí a orgánů veřejné správy, včetně všech krajů a obcí. Problematický je pak zejména neurčitý právní pojem “veřejná instituce”, jehož výklad se po nálezu Ústavního soudu ve věci ČEZ (sp. zn. IV. ÚS 1146/16) ustálil na takových osobách soukromého práva, které naplní test formulovaný v nálezu Ústavního soudu ve věci Letiště Praha (sp. zn. I. ÚS 260/06) a zároveň jsou 100% vlastněny státem nebo územními samosprávnými celky.
Pro řízený přístup k datům není takto široké vymezení povinných subjektů nezbytné, protože ve většině případů budou z hlediska řízeného přístupu relevantní data v registrech orgánů veřejné správy, případně vyšších územních samosprávných celků. Primárně jde o zajištění bezpečného předávání dat ze strany veřejného sektoru soukromým subjektům za účelem jejich opětovného využití, nikoli nutně jen pro zajištění transparentnosti nakládání s veřejnými prostředky, jako je tomu v případě zajištění přístupu k informacím veřejných institucí. Druhým zásadním nedostatkem aktuální právní úpravy je nemožnost žádat o data pocházející od většího množství správců dat najednou, což dále navyšuje náklady žadatelů a fakticky omezuje přístup k datům. Často je navíc dosažení komplexního pohledu na zkoumanou problematiku za využití dat získaných od většího množství povinných subjektů nemožné, kvůli rozdílnému přístupu těchto subjektů k poskytovaným informacím a jejich absentující technické standardizaci.
Podmínky pro přístup a další užití dat
Jelikož je zákon 106/1999 Sb. ovládán principem publicity veřejné správy, nemusí žadatel prokazovat právní zájem na poskytnutí informace a povinný subjekt informaci musí poskytnout, ledaže by mohl aplikovat jednu z výjimek, které obsahuje zákon 106/1999 Sb. (§ 8a a § 9-11) nebo zvláštní zákony, jako je tomu např. v případ § 73 odst. 7 zákona č. 372/2011 Sb., který uvádí, že „Statistický ústav poskytne na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud se jedná o údaje v Národním zdravotnickém informačním systému, pouze informace o struktuře dat.”
Z hlediska zajištění řízeného přístupu k datům jsou zásadní výjimky uvedené v zákoně č. 106/1999 Sb. § 9, § 11 odst. 2 písm. c)[footnoteRef:14] a zejména pak v § 8a, jehož odst. 1 zní: [14: Ten zní “Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským.”]
“Informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.”
Povinné subjekty odmítnou poskytnout jakoukoli datovou sadu obsahující osobní údaje, pokud není její poskytnutí povinné ze zákona, případně pokud nepřeváží zájmy práva na informace a svobody projevu žadatele a širší veřejnosti nad zájmy ochrany soukromí a osobních údajů dotčených fyzických osob. Pro příklad je možné uvést aplikaci nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (tzv. Platový nález), který je detailně uveden ve zprávě RIA.
Záruky zákonnosti a zajištění ochrany kolidujících zájmů
Zákon č. 106/1999 Sb. neobsahuje úpravu, která by umožnila vytváření podmínek a záruk pro řízený přístup k datům a jejich následné užití bezpečným způsobem, který by respektoval a nenarušoval kolidující práva a zájmy. Podle nynější právní úpravy platí, že je v zásadě duální - informace se vůbec neposkytne, anebo se poskytne, avšak v takovém případě chybí právní úprava pro následné nakládání s již poskytnutými daty a není právně upravena možnost upravit následné nakládání s poskytnutými daty smlouvou. To neodpovídá požadavkům na řízený přístup k datům. Ten v základu předpokládá aktivní komunikaci mezi žadatelem a poskytovatelem, jejímž výsledkem je takový způsob poskytnutí dat a v takovém rozsahu, který zároveň naplní potřeby žadatele a zároveň bude zajišťovat vysokou úroveň ochrany kolidujících práv a zájmů.
Propojování různých datových zdrojů
Zákon 106/1999 Sb. je konstruován tak, že povinný subjekt poskytuje pouze takové informace, které již existují a které má ve své dispozici, ať už právní (tj. má povinnost takové informace mít) nebo faktické. Zákon však v současné době neumožňuje poskytovat najednou informace, které jsou v dispozici většího množství povinných subjektů. Žadatel tak musí požádat o informace různé povinné subjekty, což je z hlediska dalšího užití dat a informací časově náročné bez záruky, že všechny povinné subjekty poskytnou informace v požadované a srovnatelné kvalitě. Ve svém důsledku to znemožňuje následnou efektivní práci s těmito daty a informacemi ze strany žadatele zejména pro vědecké a výzkumné účely. Celý problém se pak dále umocňuje tím, že některé informace jsou v podřízeny obecnému předpisu zákonu č. 106/1999 Sb., ale celá řada informací je z působnosti tohoto zákona vyňata, příkladem jsou informace spadající do režimu zákona č. 123/1998 Sb.
Vedle právní možnosti zajištění řízeného přístupu k datům musí být zajištěna rovněž možnost faktická, která umožní propojování různých souvisejících datových zdrojů (přičemž souvislost nemusí být na první pohled zřejmá a může vycházet z požadavků probíhajícího výzkumu). To současná právní úprava neumožňuje.
Požadavky vyplývající z nařízení o správě dat
V květnu 2022 bylo přijato nařízení EU č. 2022/868 o evropské správě dat (Data Governance Act, DGA), které navazuje na předchozí datové legislativní iniciativy, jako je např. GDPR (nařízení EU 2016/679), nebo Směrnice o otevřených datech (č. 2019/1024). DGA se věcně zaměřuje na data, která podléhají různým režimům ochrany (zejména ochrana osobních údajů) nebo na data v držení soukromého sektoru. Cílem DGA je stanovit obecný základ a umožnit vytvoření bezpečného prostředí pro efektivní předávání dat mezi veřejnou správou a soukromým sektorem a v rámci soukromého sektoru. Kapitola II DGA přímo navazuje na Směrnici o otevřených datech, a upravuje podmínky pro opětovné užití informací veřejného sektoru, které jsou z aplikace Směrnice o otevřených datech vyloučeny z důvodů obchodního tajemství, statistické důvěrnosti, ochrany práv duševního vlastnictví třetích stran a ochrany osobních údajů. Z hlediska rozsahu aplikace se jedná o oblast, které se dotýká navrhovaná úprava řízeného přístupu k datům. Kapitola II DGA nezakládá povinnost poskytování dat, pouze stanoví minimální standard pro případy, kdy je poskytování předmětných dat a jejich opětovné užití umožněno národním právem. Je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že DGA je nařízením, bude se aplikovat v plném rozsahu i na již existující režimy poskytování dat spadajících do jeho působnosti. Jde pak zejména o úpravu poskytování statistických údajů podle zákona č. 89/1995 Sb.
Z DGA vyplývají následující okruhy úpravy, které by měly být brány v potaz z hlediska jeho harmonizace a adaptace do právního řádu ČR brány v rámci předkládaného návrhu zákona o správě dat.
1) Při poskytování a opětovném užití dat je nezbytné zajistit, aby se tak dělo v souladu s právními předpisy, které zajišťují jejich ochranu. Jedná se zejména o oblast ochrany osobních údajů (zejm. GDPR) a další předpisy zajišťující ochranu informačních práv.
2) Poskytovatel dat má zakázáno uzavírat exkluzivní dohody s příjemcem dat, které by znemožnily poskytnutí dat dalším žadatelům.
3) Poskytovatel dat může stanovovat podmínky pro poskytování dat tak, aby zajistil, že nedojde k jejich zneužití. Podmínky opakovaného použití musí být nediskriminační, přiměřené a objektivně odůvodněné s ohledem na kategorie dat, účely opakovaného použití a na povahu dat, pro které je opakované použití povoleno. Tyto podmínky nesmějí být použity k omezení hospodářské soutěže. Základní zárukou, která má zajistit zabezpečení předávaných údajů a to, že nedojde k jejich zneužití, je trojstupňový systém:
i) poskytnutí agregovaných nebo anonymizovaných údajů, přičemž proces anonymizace probíhá ve spolupráci s žadatelem tak, aby bylo dosaženo výsledků, které potřebuje a zároveň byla chráněna kolidující práva a zájmy.
ii) poskytnutí dat prostřednictvím vzdáleného zabezpečeného připojení
iii) poskytnutí dat případně jejich agregovaných nebo anonymizovaných výsledků na místě, přímo v prostorách poskytovatele dat tak, aby bylo minimalizováno riziko úniku.
4) Poskytovatel může po příjemci dat požadovat právní záruky, jako je doložka mlčenlivosti, nebo uložení povinnosti neztotožňovat zpětně konkrétní subjekty údajů, aby limitoval možnost zneužití poskytnutých dat ze strany příjemce dat.
5) Za poskytnutí dat může poskytovatel požadovat poplatky, které by však v případě opětovného užití za vědeckými účely nebo zpracování dat prováděného SMEs (malými a středními podniky) měly být minimální.
6) Členské státy mají stanovit seznam institucí, které budou sloužit jako podpora poskytovatelů dat. Tyto instituce mohou být sektorově definované a podpora může být jak technického, tak právního charakteru.
7) Členské státy mají stanovit jednotné informační místo, na které se mohou zájemci obracet s žádostmi o poskytnutí dat, a které tyto žádosti pomůže zprostředkovat, včetně např. vyřízení žádostí směřovaných k většímu množství poskytovatelů dat.
8) Členské státy mají stanovit sankce za porušení povinností týkajících se předávání neosobních údajů do třetích zemí podle čl. 5 odst. 14 DGA. Tento odstavec uvádí, že příjemce dat může tato data předávat pouze do takových třetích zemí, které splní podmínky uvedené v nařízení.
Další dotčené předpisy
V této podkapitole je za účelem větší přehlednosti a jasnosti vymezení vzájemných vztahů stručně představen vztah chystané právní úpravy vzhledem k dalším vybraným předpisům.
Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů
Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, který je dále prováděn vyhláškou č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, společně s Národním standardem pro elektronické systémy spisové služby, jsou základními předpisy, které upravují výkon spisové služby a pracují s obdobnými pojmy jako navrhovaný věcný záměr zákona. Na první pohled hrozí riziko kolize s pojmy užívanými v navrhovaném věcném záměru. Toto riziko je však pouze zdánlivé, a to zejména z následujících důvodů. Za prvé, připravovaný věcný záměr zákona nepředpokládá žádné změny v právní úpravě archivnictví nebo vedení spisové služby. V kontextu s těmito činnostmi se předpokládá pouze vytvoření nové administrativní povinnosti, aby povinné subjekty tyto informační činnosti identifikovaly. Za druhé, není cílem navrhovaného věcného záměru měnit pravidla nahlížení do spisu, nebo získávání dokumentů a informací ve spise umístěných. Konečně za třetí, navrhovaná věcný záměr pracuje s pojmy jako data, metadata, informace a další v jejich obecném významu, který odpovídá významu podle zákona č. 106/1999 Sb. Vzhledem k tomu nedochází k vytváření nových diskrepancí a fakticky nehrozí překryv mezi úpravou archivnictví a spisové služby a navrhovaného věcného záměru.
Návrh zákona o národní infrastruktuře pro prostorové informace
Návrh zákona o národní infrastruktuře pro prostorové informace (NIPI) se dotýká principů správy prostorových dat a informací. V oblasti správy dat tak jde ve vymezených oblastech o zvláštní předpis, který bude mít aplikační přednost před zákonem, který vzejde z tohoto věcného záměru zákona. Na druhou stranu, prostorová data jsou stále jen data a obecné principy popsané v tomto věcném záměru se vztahují i na ně. V mezích toho, co NIPI neupravuje se tak subsidiárně použije zákon, který vzejde z tohoto věcného záměru zákona.
Návrh vyhlášky o dlouhodobém řízení informačních systému veřejné správy
Ministerstvo vnitra připravuje vyhlášku o dlouhodobém řízení informačních systému veřejné správy, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 365/2000 Sb. Tato vyhláška stanovuje mimo jiné i povinnost tvorby sémantického modelu pro každý jednotlivý ISVS. Tato povinnost dle vyhlášky a povinnost tvorby informačního modelu dle navrhovaného zákona jsou navzájem komplementární. Zatímco dle vyhlášky jde o detailní, až technický, pohled na fungování jednoho ISVS, dle návrhu zákona jde o pohled globální a strategický na fungování úřadu jako celku, včetně jeho součástí.
Návrh věcného řešení – Část I: Správa dat
Cíl úpravy
Cílem chystané úpravy je zajistit, aby se data uchovávaná v registrech, evidencích, seznamech nebo rejstřících veřejné správy (evidenční systémy) stala samostatným artefaktem s vlastním životním cyklem a s hodnotou využitelnou i mimo zdrojový evidenční systém potenciálními uživateli dat včetně uživatelů z řad veřejnosti a to nezávisle na uživatelských funkcích evidenčního systému, ve kterém jsou spravována. Správa dat včetně zajišťování přístupu k datům se stane samostatnou manažerskou úlohou oddělenou od řízení samotného evidenčního systému.
Navrhujeme vytvoření nového právního předpisu. Přidání dalších ustanovení zákona č. 365/2000 Sb. není vhodné vzhledem k zachování systematické přehlednosti stávajícího předpisu a také proto, že navrhovaná úprava věcně přesahuje aplikaci tohoto zákona. Zaměřuje se na data a řízený přístup k nim, na rozdíl od existujícího předpisu, který reguluje informační systémy veřejné správy a povinnosti s nimi spojené.
Dotčené subjekty
Navrhovaná právní úprava se dotýká primárně správců evidenčních systémů, kteří budou mít nové povinnosti vyplývající z požadavků na efektivní a hospodárnou správu dat. Níže jsou uvedeny varianty zvažovaných povinných subjektů, které jsou podrobně popsány ve zprávě RIA.
V rámci této části je nutné vzhledem k jednotnosti navrhovaného věcného záměru brát v potaz rovněž roli povinných subjektů v kontextu Části II, tedy zajištění řízeného přístupu k datům.
Dotčené subjekty: Varianta 1
Povinnými subjekty dle této varianty by byly ústřední orgány státní správy ve smyslu kompetenčního zákona (zákon č. 2/1969 Sb.).
Výhodou je, že jde o jasně a úzce definovanou množinu povinných subjektů, které navíc obecně disponují potenciálem pro snadné získání nezbytných znalostí a kompetencí pro efektivní výkon nových povinností.
Nevýhodou je, že její dopad je velice úzký a nevyhovuje záměru předkládaného materiálu.
Dotčené subjekty: Varianta 2
Povinnými subjekty podle této varianty jsou povinné subjekty podle zákona č. 106/1999 Sb.
Výhodou široký rozsah působnosti, kdy mezi dotčené subjekty budou patřit všechny orgány veřejné správy a jejich podřízené organizace, případně další subjekty vykonávající veřejnou správu a veřejné instituce, tedy soukromoprávní společnosti, které naplňují znaky vymezené nálezem ÚS ve věci Letiště Praha a zároveň jsou plně vlastněné státem nebo samosprávami.
Nevýhodou je, že by navrhované řešení bylo ekonomicky velice nákladné pro subjekty, které nepodléhají zákonu č. 365/2000 Sb.
Dotčené subjekty: Varianta 3
Povinnými subjekty budou správci ISVS, tak jak jsou definovány v zákoně č. 365/2000 Sb. Odkaz na pojem správce ISVS automaticky neznamená, že budou z aplikace nového předpisu vyloučeni ti správci ISVS, kteří jsou vyloučeni z aplikace zákona č. 365/2000 Sb. (viz § 1 odst. 2 až 5 zákona č. 365/2000 Sb.).
Tato varianta ovšem zároveň předpokládá systém výjimek z působnosti navrhovaného předpisu. Je třeba zdůraznit, že tento zákon nebude automaticky přejímat výjimky z povinných subjektů ze zákona 365/2000 Sb., ale bude nezbytné nastavit je speciálně pro navrhovaný právní předpis. Při stanovení výjimek je třeba zohlednit povahu dané instituce, nebo praktické a ekonomické důvody. Z toho důvodu se navrhovaný zákon nebude vztahovat na vybrané případy uvedené v § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 365/2000 Sb. a na obce, které jsou v hierarchii níže než obce s rozšířenou působností („jedničkové“ a „dvojkové“ obce). Povinnosti se rovněž nebude vztahovat na soudní exekutory a notáře, kteří jsou sice uvedeny v AIS RPP jako správci ISVS, ale uložení povinnosti by bylo ekonomicky i fakticky zjevně nepřiměřené. Zároveň je vhodné dodat, že by měly ze strany ministerstva vzniknout podpůrné materiály, které by umožnily i těmto správcům na bázi dobrovolnosti snadno svá data popsat.
Přehledně:
Zákon č. 365/2000 Sb. vymezuje správce ISVS jako „osobu nebo její součást, která poskytuje služby informačního systému veřejné správy a za informační systém veřejné správy odpovídá“. Informační systémem veřejné správy je pak definován jako „funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost pro účely výkonu veřejné správy nebo plnění jiných funkcí státu anebo dalších veřejnoprávních korporací“. Obecně jsou správci ISVS všechny orgány veřejné správy, samosprávy a další instituce, které vykonávají veřejnou správu a které plní agendové úkoly. Mezi navrhované povinné subjekty pak nespadají obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností. Dále se povinnosti v chystaném zákoně nebudou dotýkat následujících případů:
· informační systémy veřejné správy spravované pro potřeby nakládání s utajovanými informacemi,
· informační systémy veřejné správy spravované zpravodajskými službami,
· informační systémy veřejné správy spravované Národním bezpečnostním úřadem,
· informační systémy veřejné správy spravované Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost,
Dále se chystaný zákon s výjimkou vazeb na jiné informační systémy veřejné správy zejména ve své druhé části nebude vztahovat na informační systémy veřejné správy spravované:
· pro potřeby zajišťování obrany státu,
· pro potřeby podpory krizového řízení,
· orgány činnými v trestním řízení pro potřeby trestního řízení (s výjimkou evidence Rejstříku trestů),
· bezpečnostními sbory,
· ozbrojenými silami České republiky nebo Vojenskou policií,
· Českou národní bankou,
· Finančním analytickým úřadem pro potřeby boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu,
· Ministerstvem vnitra pro potřeby provádění bezpečnostního řízení a vedení evidencí podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací a bezpečnostní způsobilost,
· Ministerstvem vnitra, Ministerstvem financí nebo Ministerstvem spravedlnosti pro potřeby zpracování osobních údajů příslušníků bezpečnostních sborů.
Výhodou je, že se jedná o poměrně širokou skupinu definovaných subjektů, které mají již zákonem č. 365/2000 Sb. definované povinnosti ve vztahu k ISVS. Vzhledem k úzké věcné vazbě mezi správou dat a ISVS tak nové povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebudou představovat nezbytnost zabývat se zcela novými oblastmi. Výjimky pak zaručí, že nové povinnosti nedopadnou na případy, ve kterých by to nebylo z výše uvedených důvodů vhodné.
Tento rozsah povinných subjektů je vhodný i vzhledem k základnímu vymezení povinnosti zajištění řízeného přístupu k datům, a to i vzhledem k tomu, že chystaný návrh předpokládá vznik jednotného informačního místa, který bude povinným subjektům v plnění jejich povinností při zajišťování řízeného přístupu pomáhat (viz kapitola 4 tohoto dokumentu).
Nevýhodou je užší rozsah aplikace oproti variantě 2.
Tato varianta je vhodná, protože představuje vhodný kompromis požadavku na širokou aplikaci nových povinností a zároveň eliminuje případné nežádoucí dopady příliš široké aplikace, ať už věcné nebo administrativní.
Varianty 1 a 2 nejsou vhodné. Smyslem navrhovaného zákona je zajistit efektivní správu dat v případě co možná největšího počtu povinných subjektů při zohlednění efektivnosti a účelu připravované právní úpravy. Varianta 1 se vztahuje na příliš malý počet subjektů. Naopak varianta 2 definuje počet povinných subjektů příliš široce a kladla by na některé z nich neúměrné ekonomické zatížení.
Navrhujeme variantu 3 při stanovení výjimek z působnosti zákona na dotčené subjekty, která bude nejlépe plnit cíl a účel navrhované právní úpravy, zajistí ochranu kolidujících zájmů a nebude příliš zatěžovat povinné subjekty, neboť část infrastruktury k tomu nezbytné musejí mít jako správci ISVS již vybudovanou.
Zavedení nových pojmů
V současné době je z hlediska řízení e-governmentu na legislativní úrovni základním pojmem ISVS. Účelem navrhované úpravy je vedle regulace ISVS na stejnou úroveň postavit i regulaci dat uchovávaných v ISVS, resp. obecně v registru, evidenci, seznamu nebo rejstříku (dále jen evidenční systém), a pojem datového rozhraní, jako prostředek zpřístupnění těchto dat. Druhým cílem je zavést povinnost sdílet data prostřednictvím datových rozhraní co možná nejširšímu okruhu uživatelů dat v rámci čtyř druhů datových toků ve veřejné správě, kterými jsou otevřená data, veřejný datový fond, propojený datový fond a řízený přístup k datům.
Datové rozhraní orgánu veřejné správy (dále OVS) zpřístupňuje data nebo jejich část z jednoho nebo více evidenčních systémů OVS. Příkladem datového rozhraní OVS je datová sada obsahující kopii části dat z evidenčního systému nebo aplikační programovací rozhraní umožňující čtení části dat z evidenčního systému.
Prostřednictvím datových rozhraní OVS sdílí data ze svých evidenčních systémů s oprávněnými uživateli. Datové rozhraní má dvě úrovně přístupnosti (veřejné a neveřejné datové rozhraní). Veřejná datová rozhraní musí být bez omezení dostupná veřejnosti jako otevřená data. V případě datových rozhraní zpřístupňující data agendových údajů evidovaných v registru práv a povinností také prostřednictvím veřejného datového fondu za účelem sdílení mezi orgány veřejné správy. Neveřejná datová rozhraní naopak musí být před neomezeným veřejným přístupem chráněna. To ale neznamená, že nejsou přístupné nikomu. Naopak, cílem je zavést povinnost zajistit jejich maximální možnou dostupnost v rámci řízeného přístupu a propojeného datového fondu oprávněným uživatelům. V případě neveřejných datových rozhraní zpřístupňujících data agendových údajů evidovaných v registru práv a povinností již existuje povinnost jejich sdílení mezi OVS prostřednictvím propojeného datového fondu. Sdílení neveřejných datových zdrojů s veřejností pak spadá do řízeného přístupu.
Následující tabulka shrnuje, jaká data jsou s kým sdílena:
Sdílení dat s veřejností
Sdílení dat agendových údajů mezi OVS
Veřejná data
Otevřená data (106/1999 Sb.)
Veřejný datový fond (111/2009 Sb.)
Neveřejná data
Řízený přístup
Propojený datový fond (111/2009 Sb.)
Tabulka 1: 4 druhy datových toků ve veřejné správě
Právní úprava řízeného přístupu v Českém právním řádu chybí.
Datové rozhraní může zpřístupňovat primární data nebo odvozená data. Zpřístupnění primárních dat z datové rozhraní znamená, že data z evidenčního systému jsou zpřístupněna způsobem nesnižujícím jejich informační hodnotu. Zpřístupnění odvozených dat z datového rozhraní znamená, že data z evidenčního systému jsou poskytnuta v upravené podobě, která jejich informační hodnotu nutně snižuje výměnou za zajištění ochrany kolidujících zájmů. Může se jednat např. o agregaci dat, náhodný výběr z dat, nahrazení hodnot v datech, vytvoření mapové vrstvy.
Správce datových rozhraní orgánu veřejné správy je útvar OVS nebo externí dodavatel zodpovědný za datová rozhraní zpřístupňující data z evidenčních systémů OVS. Odpovědnost za datové rozhraní zahrnuje odpovědnost za přesnost zpřístupnění obsahu datovým rozhraním. Dále zahrnuje odpovědnost za popis datového rozhraní a odpovědnost za sdílení datového rozhraní s oprávněnými uživateli. Sdílení datového rozhraní zahrnuje nejen sdílení obsahu ale i jeho popisu.
Správce datových rozhraní provádí datový přezkum. Výsledkem provedení datového přezkumu je popis
1. informací reprezentovaných daty v evidenčních systémech OVS, které jsou pro OVS důležité, v podobě informačního modelu OVS, a jejich popis;
2. datových rozhraní jako způsobů sdílení dat z bodu 1. v podobě katalogu datových rozhraní OVS.
Informační model OVS je popisem struktury a významu (sémantiky) informací reprezentovaných daty v evidenčních systémech OVS. Informace je vždy údajem o nějakém subjektu nebo objektu práva nebo je údajem odvozeným z jiných údajů. Informační model OVS popisuje relevantní typy subjektů a objektů práva, relevantní typy údajů a relevantní souvislosti mezi nimi. Informační model OVS je celistvým popisem informací důležitých pro OVS.
Katalog datových rozhraní OVS popisuje datová rozhraní OVS jako způsoby zpřístupnění dat z evidenčních systémů OVS pro účely jejich sdílení s relevantními uživateli. Pro datové rozhraní je popsáno, z jakých evidenčních systémů jsou čerpána data a v jaké podobě jsou data datovým rozhraním poskytována. Popis podoby dat zahrnuje vymezení odpovídající části informačního modelu, popis transformací dat ze zdrojových evidenčních systémů provedených před zpřístupněním dat datovým rozhraním a také specifikace technické podoby poskytnutí dat (datové formáty, struktury, atd.). Důležitou složkou popisu datového rozhraní je také specifikace úrovně jeho přístupnosti (veřejné a neveřejné datové rozhraní).
Správce datových rozhraní průběžně:
· upravuje vytvořený informační model OVS tak, aby reflektoval změny v legislativě, v agendách a jednotlivých evidenčních systémech;
· vyhodnocuje poptávku po datových rozhraních ze strany vlastních zaměstnanců, jiných OVS a veřejnosti, na základě kterých definuje a vytváří nová datová rozhraní OVS, příp. upravuje existující datová rozhraní OVS a změny reflektuje v katalogu datových rozhraní OVS.
Katalogy datových rozhraní jsou veřejně dostupné s výjimkami, kdy by veřejnost katalogu způsobila konflikt s jiným chráněným veřejným zájmem nebo základním právem.
Národní katalog datových rozhraní OVS je jednotným místem, které zpřístupňuje popisy datových rozhraní katalogů datových rozhraní OVS. Dále zprostředkovává zasílání žádostí o přístup k datovým rozhraním a žádostí o nová datová rozhraní relevantním OVS. Nově vznikne tzv. Národní katalog datových rozhraní OVS, který bude ISVS ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb. Jeho správcem bude Ministerstvo vnitra.
Přehled nových povinností
Navrhovaná úprava zavede následující povinnosti jednotlivých povinných subjektů:
· vytvoření informačního modelu OVS na základě pravidel tvorby informačních modelů OVS vydaných Ministerstvem vnitra a jeho průběžná aktualizace,
· určování, vytváření a popisování datových rozhraní na základě stanovených povinností (viz dále), na základě vlastních potřeb a na základě poptávky oprávněných uživatelů dat (jiné OVS, subjekty z řad veřejnosti), zajišťování jejich kvality a jejich sdílení oprávněným uživatelům,
· stanovení pravidel správy dat a datových rozhraní OVS v souladu s pravidly správy dat vydanými Ministerstvem vnitra a jejich dodržování,
· vedení katalogu datových rozhraní OVS
Dále navrhovaná úprava zavede následující povinnosti Ministerstva vnitra:
· vydání prováděcího předpisu, který stanoví pravidla tvorby informačních modelů OVS,
· vydání prováděcího předpisu, který stanoví pravidla správy dat a datových rozhraní pro OVS,
· správa ISVS Národní katalog datových rozhraní, který
· zpřístupňuje záznamy v katalozích datových rozhraní jednotlivých OVS
· umožňuje prohledávání těchto záznamů
· zprostředkovává zasílání žádostí o přístup k datovým rozhraním a žádostí o nová datová rozhraní relevantním OVS
Možné varianty
Evidenční systémy
Výše popsané povinnosti se týkají dat v evidenčních systémech. Je nutno definovat, co vše pod pojem evidenční systém spadá.
Evidenční systémy: Varianta 1
Povinnosti jsou zakotveny v rámci zákona 365/2000 Sb. To znamená, že jako evidenční systém chápeme pouze ISVS. Povinnosti se tak týkají pouze dat uchovávaných v ISVS a datových rozhraní zpřístupňující tato data.
Evidenční systémy: Varianta 2
Povinnosti jsou zakotveny mimo kontext zákona č. 365/2000 Sb. Jedná se tedy o data spravovaná i v evidenčních systémech OVS, které nejsou ISVS, a také v ad hoc systémech pro sběr dat (např. tabulky vytvářené pracovníky OVS v tabulkových editorech pro různé ad hoc účely). Obecně řečeno se tedy povinnosti týkají všech registrů, evidencí, seznamů nebo rejstříků vytvářených a spravovaných OVS. Tato varianta je velice extenzivní a představovala by značné finanční i organizační náklady. Tato varianta se nejeví jako vhodná vzhledem k výrazné administrativní zátěži.
Vzhledem k očekávaným nákladům a přínosům byla vybrána varianta 1 u evidenčních systémů.
Podoba informačního modelu OVS
Informační model OVS, tedy popis datových struktur povinného subjektu, může mít různé úrovně detailu, které jsou různé nákladné a technicky náročné na provedení. Je nutno tuto úroveň detailu definovat tak, aby bylo dosaženo cíle navrhované právní úpravy a zároveň nebylo jeho provedení pro povinné subjekty nepřiměřeně náročné.
Informační model: Varianta 1
Informační model OVS není vůbec vytvářen. Neexistuje tak celistvý popis informací reprezentovaných daty uchovávaných v evidenčních systémech OVS. Existují pouze popisy datových rozhraní OVS, které poskytují pouze částečné popisy informací.
Informační model: Varianta 2
Informační model OVS je strukturovaným, ale primitivním popisem v podobě evidence typů subjektů a objektů práva a jejich údajů tak, jak je definováno v zákoně č. 111/2009 Sb. Tj. informační model OVS je vytvořen v podobě, která je již dnes evidována v registru práv a povinností jako základní informační model agend vykonávaných OVS.
Informační model: Varianta 3
Informační model OVS je vytvořen jako plnohodnotný konceptuální model v podobě sémantického slovníku pojmů, tj. v podobě výčtu sémantických prvků odvozených ze sémantického slovníku veřejné správy doplněných o sémantické vazby mezi nimi. Je vyjádřen v otevřeném a strojově čitelném formátu, který umožňuje jeho libovolné následné zpracování, především jeho vizualizace, analýzy a propojování s informačními modely jiných OVS.
Varianta 1 není vhodná, protože nikterak neřeší aktuální problémy, které má připravovaný právní předpis odstranit. Varianta 3 není vhodná vzhledem k relativně vysokým nárokům na know-how a schopnost provedení ze strany povinného subjektu.
Jako vhodná byla zvolena varianta 2 Informačního modelu, protože dostatečně naplňuje cíle navrhované právní úpravy a zároveň představuje vhodný kompromis mezi nákladností a přínosy.
Určování datových rozhraní
Správce datových rozhraní určuje a popisuje jednotlivá datová rozhraní OVS. Povinný subjekt je povinen udržovat seznam datových rozhraní OVS úplný a aktuální. Na základě poptávky určuje a popisuje nová datová rozhraní. Poptávka může vzniknout na základě vnitřních potřeb OVS, na základě potřeb jiných OVS i na základě potřeb veřejnosti. Jiné OVS a veřejnost poptávají nová datová rozhraní prostřednictvím národního katalogu datových rozhraní, případně prostřednictvím již existujících nástrojů datových toků, jako je propojený datový fond.
Datová rozhraní může u OVS poptat také MVČR na základě k němu podané poptávky týkající se zpřístupnění propojených dat od více OVS najednou. V tomto případě má navíc správce povinnost určit datová rozhraní v podobě požadované MVČR. Při definici poptávky MVČR specifikuje také požadovanou sémantickou a technickou podobu.
Pro každou množinu logicky souvisejících dat vedených v evidenčních systémech OVS může existovat i více datových rozhraní.
Při určování datových rozhraní je správce povinen nezávisle na poptávce pro každou sadu logicky souvisejících dat určit povinná datová rozhraní.
V základní podobě této povinnosti povinný subjekt určuje datová rozhraní a to: a) na základě zákonných povinností; b) na základě vlastní úvahy a c) na základě poptávky (formulované např. v zákonech č. 106/1999 Sb., č. 123/1998 Sb. nebo v chystaném návrhu zákona). Poptávka může přijít ze strany veřejnosti, nebo ze strany jiných OVS, případně ze strany plánovaného jednotného informačního místa (jakožto centrálního OVS propojujícího veřejnost a větší množství dalších OVS), které bude nadáno oprávněním zajistit přístup k datovým rozhraním jiných povinných subjektů a zprostředkovat žadateli propojení většího množství dat různých původců.
Určování datových rozhraní je klíčovou součástí navrhované právní úpravy, která musí být v základní podobě přítomná. Nulová varianta je tak vyloučena.
Realizace a sdílení datových rozhraní
Pro datové rozhraní OVS zajišťuje soulad jeho skutečné technické podoby s popisem. Dále zajišťuje dostupnost datového rozhraní. Veřejné datové rozhraní musí být dostupné jako otevřená data, příp. prostřednictvím veřejného datového fondu. Neveřejné datové rozhraní je přístupné v rámci výkonu veřejné správy prostřednictvím propojeného datového fondu. Dále je neveřejné datové rozhraní přístupné veřejnosti řízeným přístupem za zákonem vymezenými účely, v určené technické podobě a za určených podmínek přístupnosti. Podmínky přístupnosti nesmí být diskriminační. Může se jednat o vzdálený přístup, ale je také možné, aby přístupnost byla podmíněna fyzickou návštěvou k tomu určeného pracoviště správce datového rozhraní.
Každý zájemce o zpřístupnění datového rozhraní má právo získat data prostřednictvím datového rozhraní za podmínek užití tohoto datového rozhraní, pokud splní určené podmínky přístupnosti. Nutnou podmínkou je naplnění zákonem vymezeného účelu. Zájemce musí splnit i další podmínky, pokud byly OVS určeny.
Detaily zajištění řízeného, tedy neveřejného, přístupu k datovému rozhraní jsou popsány v kapitole 4 tohoto materiálu.
Katalogizace datových rozhraní
Katalogizace datových rozhraní navazuje historicky na problematiku datových prvků řešenou pomocí Informačního systému datových prvků. Datové prvky tam byly seskupeny do číselníků a datových slovníků. Informačního systému datových prvků poskytoval oficiální informace o datových prvcích ISVS. Informačního systému datových prvků byl novelou zákona o informačních systémech veřejné správy (ISVS) provedenou pozměňovacím návrhem k zákonu č. 12/2020 Sb. ke dni 1. 8. 2020 bez náhrady zrušen.
Katalog datových rozhraní OVS je naplněn metadaty o datových rozhraních OVS ve strukturované podobě. Výsledný katalog je pak místem, kde jsou datová rozhraní OVS v jednotné strukturované podobě popsány, což umožňuje vyhledávání existujících datových rozhraní. Na druhou stranu s sebou vedení katalogu nese náklady. Je tak nutno určit, kterých datových rozhraní se katalogizace má týkat.
Povinnost katalogizovat veřejná datová rozhraní vyplývá již ze zákona č. 106/1999 Sb., kde je zavedena povinnost katalogizace v národním katalogu otevřených dat.
Katalogizace datových rozhraní: Varianta 1
Povinnosti katalogizace datových rozhraní je dána pouze zákonem č. 106/1999 Sb. Neveřejná datová rozhraní sdílené prostřednictvím řízeného přístupu tak nejsou vůbec katalogizována. Jsou vytvářeny pouze ad hoc bez popisu a jednotné evidence. OVS tak nemá přehled o tom, jaké datové rozhraní OVS existují a jak jsou s kým sdíleny. V kontextu tohoto materiálu jde tak o nulovou a proto nedostatečnou variantu.
Katalogizace datových rozhraní: Varianta 2
Správce datových rozhraní popisuje a katalogizuje datová rozhraní aktivně zveřejňovaných dat v rozsahu, který vyplývá z povinností určení datových rozhraní (viz část 3.5.3 tohoto materiálu). Nově by tak byla popisována a katalogizována datová rozhraní využívaná v situacích, kdy dochází k předávání dat mezi OVS za účelem výkonu jejich agend prostřednictvím propojeného datového fondu a kdy dochází k povinnému poskytování informací veřejnosti podle zvláštních předpisů a zároveň nejde o otevřená data.
Katalogizace datových rozhraní: Varianta 3
Nad rámec předchozích variant povinný subjekt popisuje a katalogizuje neveřejná datová rozhraní sdílená prostřednictvím řízeného přístupu, u kterých existuje širší poptávka než jen jednorázová ad hoc poptávka od jednoho subjektu. Jedná se o taková datová rozhraní, která poptává více žadatelů nebo která jsou sice poptány jenom jedním žadatelem, ale ten vyžaduje opakovaný přístup k aktualizovanému datovému rozhraní. Datová rozhraní poptávané ad hoc (tj. jedním žadatelem pro jednorázový přístup) jsou popisovány a katalogizovány pouze z vlastní vůle správce datových rozhraní.
Katalogizace datových rozhraní: Varianta 4
Správce datových rozhraní popisuje a katalogizuje všechna neveřejná datová rozhraní, která musí určit povinně a všechna ta, která určil na základě poptávky.
Varianta 1 a 4 nejsou vzhledem ke svým nedostatkům vhodné. Varianta 1 nezahrnuje evidenci neveřejných datových rozhraní a varianta 4 by byla příliš nákladná. Varianta 3 by přinesla výrazné přínosy v podobě zajištění transparentnosti veřejné správy a snížení následných nákladů v případech opakovaných žádostí, nicméně představuje vyšší vstupní náklady na straně správce datového rozhraní.
Doporučujeme zavedení varianty 2 pro katalogizace datových rozhraní, a to vzhledem k zajištění efektivního fungování navrhovaného předpisu. Tato varianta je vhodná, protože představuje velké přínosy za relativně nízkých nákladů. Tyto nízké náklady jsou pak rovněž zajištěny tím, že de facto na technické úrovni bude nasazení spočívat v rozšíření existujících systému, zejména Registru práv a povinností. Navrhovaná úprava nemá za cíl vytvářet duplicity k již existujícím systémům, ale naopak zajistit jejich rozvoj a využití v širším kontextu.
Veřejnost katalogu datových rozhraní OVS
Katalog datových rozhraní OVS umožňuje získat přehled o tom, jaká datová rozhraní OVS nabízí potenciálním uživatelům k využití. V případě neveřejných datových rozhraní musí uživatelé splnit nediskriminační podmínky dané správcem datových rozhraní, aby mohli k datovému rozhraní přistoupit. Aby ale tuto funkci mohl katalog datových rozhraní plnit, musí být veřejně přístupný. Je však nutné rozhodnout, v jaké šíři mají být katalogizační záznamy veřejně dostupné, a to i v návaznosti na otázky zajištění ochrany osobních údajů a dalších právem chráněných zájmů.
Veřejnost katalogu datových rozhraní: Varianta 1
Katalog datových rozhraní je zcela veřejný s výhradou záznamů, jejichž zveřejnění by mohlo zasáhnout do kolidujících práv a právem chráněných zájmů, jako je např. ochrana osobních údajů, ochrana utajovaných informací atd.
Veřejnost katalogu datových rozhraní: Varianta 2
Katalog datových rozhraní je zcela veřejný s výhradou záznamů, jejichž zveřejnění by mohlo zasáhnout do kolidujících práv a právem chráněných zájmů, jako je např. ochrana osobních údajů, ochrana utajovaných informací atd. a s výjimkou popisů datových rozhraní poptávaných ad hoc (tj. jedním subjektem pro jednorázový přístup). Popisy datových rozhraní poptávaných ad hoc je možné na základě diskrece povinného subjektu a případně po dohodě s poptávajícím subjektem zveřejnit s časovým odkladem od doby zpřístupnění datového rozhraní subjektu.
Veřejnost katalogu datových rozhraní: Varianta 3
Katalog datových rozhraní je zcela neveřejný.
Varianty 1 a 3 nejsou vhodné, protože u varianty 1 hrozí nepřiměřená byrokratická zátěž z jednorázových přístupů na základě žádosti a u varianty 3 nebude katalog splňovat požadavky na transparentnost a efektivitu fungování navrhovaného systému.
Doporučujeme proto variantu 2, která je dostatečně flexibilní na naplnění požadavku na transparentnost katalogu a zároveň nebude docházet k nepřiměřené byrokratické zátěži povinných subjektů. Možnost ad hoc datových rozhraní v katalogu bude zachována.
Úprava agend OVS
Vznikne nová agenda ohlášená Ministerstvem vnitra a vykonávaná všemi povinnými subjekty “tvorba, sdílení a evidence datových rozhraní”. V rámci agendy má MVČR koordinační a metodickou roli a spravuje ISVS národní katalog datových rozhraní. Povinné subjekty pak mají všechny výše uvedené povinnosti správců datových rozhraní.
Vznikne nová agenda ohlášená Ministerstvem vnitra a vykonávaná všemi povinnými subjekty “tvorba, sdílení a evidence informačních modelů”. V rámci agendy má MVČR koordinační a metodickou roli. Vykonávající OVS pak mají všechny výše uvedené povinnosti týkající se tvorby konceptuálních modelů OVS.
Úprava ISVS
Národní katalog datových rozhraní
Vznikne nový veřejný ISVS národní katalog datových rozhraní, jehož správcem bude Ministerstvo vnitra. Národní katalog datových rozhraní bude obsahovat katalogizační záznamy ze všech katalogů datových rozhraní OVS. Národní katalog datových rozhraní je AIS pro agendu “evidence datových rozhraní ”.
Národní katalog datových rozhraní bude možné vytvořit na bázi existujícího ISVS národní katalog otevřených dat. Vzhledem k tomu jsou očekávané náklady nízké.
Registr informačních modelů
Vedle zajištění přístupu k popisu datových rozhraní je vhodné také zpřístupnit informační modely jednotlivých OVS. V současné době chybí registr informačních modelů a povinné subjekty nemají povinnost zveřejnit svůj informační model. To není žádoucí situace, protože by vedl ke stavu, kdy by každý povinný subjekt zveřejňoval svůj informační model OVS na svých webových stránkách. To by pak vedlo k roztříštěnosti a netransparentnosti v této oblasti.
Aby se uvedenému předešlo, je pro zajištění efektivní evidence nezbytné, aby vznikl “registr informačních modelů OVS”. Půjde o ISVS zajišťující evidenci a správu informačních modelů jednotlivých OVS a jejich integraci do celistvého informačního modelu VS ČR. V tomto registru budou dále evidovány vazby prvků informačních modelů na datová rozhraní evidované v národním katalogu datových rozhraní. Dále tento registr umožní komukoliv informační modely prohledávat a získávat tak přehled o tom, jaké informace jsou ve veřejné správě uchovávány a jak spolu tyto informace souvisí a to i napříč jednotlivými OVS, agendami a věcnými doménami. Registr informačních modelů OVS bude poskytovat vazby na datová rozhraní evidované v národním registru datových rozhraní, prostřednictvím kterých jsou informace v podobě reprezentace daty dostupné.
Shrnutí variant
Pro přehlednost uvádíme na konci této části stručné přehledové shrnutí vybraných variant z předchozích podkapitol. Z variant upravujících různé aspekty správy dat, jak jsou navrženy v Části I věcného záměru zákona, byly vybrány následující:
· „Dotčené subjekty: Varianta 3 - Správci ISVS": Jako povinné subjekty budou stanoveni správci ISVS a zároveň z nich budou stanoveny patřičné výjimky
· „Evidenční systémy: Varianta 1": Navrhovaná právní úprava dopadá pouze na data obsažená v ISVS.
· „Informační model: Varianta 2“: Informační model OVS je vytvořen v podobě, která je již dnes evidována v registru práv a povinností jako základní informační model agend vykonávaných OVS.
· Povinné subjekty budou určovat datová rozhraní pro sdílení jejich dat, a to: a) na základě zákonných povinností; b) na základě vlastní úvahy a c) na základě poptávky jiných OVS nebo veřejnosti.
· Povinné subjekty budou zajišťovat datové toky skrze určená datová rozhraní.
· „Katalogizace datových rozhraní: Varianta 2“: Povinný subjekt popisuje a katalogizuje datová rozhraní aktivně zveřejňovaných dat v rozsahu, který vyplývá z povinností určení datových rozhraní
· "Veřejnost katalogu datových rozhraní: Varianta 2": Katalog datových rozhraní je zcela veřejný s výhradou záznamů, jejichž zveřejnění by mohlo zasáhnout do kolidujících práv a právem chráněných zájmů
· V návaznosti na výše uvedené budou registru práv a povinnosti evidovány nově vniklé agendy “tvorba, sdílení a evidence datových rozhraní” a „tvorba, sdílení a evidence informačních modelů”
· Budou zřízeny ISVS "Národní katalog datových rozhraní" a "Registr informačních modelů"
Návrh věcného řešení – Část II: Řízený přístup k datům
Cíl úpravy - obecné principy a myšlenky části
Cílem navrhované úpravy je zajistit bezpečné sdílení a opětovné využití informací (dat), které jsou vyloučeny z poskytování informací podle současné právní úpravy reprezentované zejména zákonem č. 106/1999 Sb. Sdílení má proběhnout tak, aby informační potenciál předmětných dat byl naplněn z co největší míry a zároveň byla maximálně šetřena kolidující práva a zájmy, které jsou chráněné specifickými ochrannými právními režimy. Efektivní umožnění řízeného přístupu je podmíněno existencí efektivní správy dat ze strany daného OVS, včetně provádění datových přezkumů a taktéž zavést možnost podávat žádosti o řízený přístup k datům skrze instituci, která bude fungovat jako centrální jednotné informační místo a bude moci rozhodovat o zřízení přístupu k datům. Tento požadavek rovněž přímo vyplývá z DGA.
Jinými slovy, cílem nových pravidel je vybudovat důvěru ve sdílení údajů, které by mělo být bezpečnější, jednodušší a v souladu s právními předpisy o ochraně dat. Toho lze dosáhnout prostřednictvím celé řady nástrojů, např. anonymizace a sdružování údajů, právně závaznými dohodami ze strany uživatelů sdílených dat a dalšími relevantními prostředky. Navrhovaná pravidla zlepšují využívání údajů shromážděných ve veřejném sektoru a umožňují tvorbu společných datových prostor pro důležité sektory, jako je zdravotnictví, životní prostředí, energetika, zemědělství, mobilita, finance, výroba či veřejná správa.
Právní úprava musí být nastavena tak, aby efektivně dopadala na co nejširší spektrum dat a informací, ale zároveň zajistila, že nedojde k jejímu zneužití, ať už proto, že by byl poskytnut přístup k datům, který by i v tomto kontextu byl nepřiměřený, nebo proto, že by nebyly přítomné dostatečně účinné záruky, které by zneužití získat dat zabránily. Z toho důvodu plánovaná právní úprava spočívá na následujících pilířích:
Právní úprava dopadá obecně na všechna data, k nimž je v současné době omezen přístup.
· Jde tedy o data, která nemohou být poskytnuta v souladu se současnými právními zejména předpisy 106/1999 Sb. a 123/1998 Sb. nebo dalšími zvláštními předpisy.
· Z dat, na které nová právní úprava dopadá, i tak budou existovat výjimky v podobě dat, které se nemohou poskytovat ani prostřednictvím řízeného přístupu. Výjimka může být absolutní (např. data z databází zpravodajských služeb), nebo ad hoc posuzovaná vzhledem k dožadovanému řízenému přístupu (např. i přes zapojení všech technických, organizačních a právních opatření by poskytnutí řízeného přístupu v požadované podobě znamenalo nepřiměřený zásah do práva na ochranu osobních údajů).
Žadatel o řízený přístup k datům má povinnost prokázat právní důvod pro umožnění přístupu.
· Právním důvodem může být charakter účelu, za kterým je o informace žádáno (např. vědecký výzkum, statistika, management znalostí, výukové účely atd.) nebo charakter žadatele (např. vědecká instituce), případně kombinace obojího.
Pokud žadatel prokáže právní důvod pro řízený přístup, mají dožádané povinné subjekty obecně povinnost žádostem o řízený přístup vyhovět.
· Pokud i přes pokus o vzájemnou dohodu na tom, v jaké podobě a jakým způsobem řízený přístup umožnit dožádaný povinný subjekt trvá na tom, že řízený přístup není možný, musí prokázat možnost aplikace zákonné výjimky z řízeného přístupu. Výjimky je nezbytné interpretovat úzce.
Žadatel o řízený přístup a povinný subjekt spolu aktivně komunikují a hledají způsob, jak požadovaná data zpřístupnit tak, aby byla maximálně vytěžena jejich informační hodnota a zároveň byla zajištěna ochrana kolidujících práv a zájmů.
· Jde zejména o vhodné použití anonymizačních technik a další datové transformace, nastavení způsobu předání dat (online zabezpečenou VPN, fyzicky na místě atd.) a o vytvoření právních záruk prostřednictvím smlouvy o řízeném přístupu k datům.
Existuje jednotné informační místo, které má znalost a kompetence provádět:
· Podporu povinným subjektům, které data zpřístupňují v případech, že jsou data žádána od jednotlivých povinných subjektů
· Sdružování povinných subjektů v případě, že žádost směřuje k většímu množství z nich, případně uložení povinnosti data poskytnout a zajištění propojování jejich datových rozhraní
· V odůvodněných případech sám může rozhodnout o zpřístupnění dat řízeným přístupem a vytvoření nového datového rozhraní, kterým budou požadovaná data různých původců zpřístupněna
Rozhodnutí o nepovolení řízeného přístupu jsou přezkoumatelná.
· Rozhodnutí by měla být přezkoumatelná nejprve v režimu správního řízení, případně soudně.
Vztah k dosavadním předpisům upravujícím přístup k informacím
Je zásadní jednoznačně vymezit vztah navrhované úpravy vůči existujícím právním režimům poskytování informací, zejména pak vůči obecnému předpisu v podobě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Navrhujeme vytvoření nového předpisu s návazností na zákon č. 365/2000 Sb. a další aktuální legislativu. Vložení nových ustanovení do zákona 365/2000 Sb. není vhodné vzhledem k zásadnosti změny a zachování systematické přehlednosti předpisu.
Navrhovaný předpis je z hlediska zajišťování přístupu k vybraným informačním a datovým rozhraním chybějícím kouskem skládačky v roztříštěné právní úpravě dat veřejného sektoru. Není jeho cílem jakkoli změnit aplikaci stávajících právních předpisů v této oblasti.
Navrhovaný právní předpis bude obecným předpisem, podle kterého je možné žádat o řízený přístup k informacím, které jsou jinak podle jiných právních předpisů nedostupné (které jsou neveřejné/ není k nim možné udělit přístup) a podle kterého se bude postupovat v případě, že předmětem žádosti bude propojení dat různých původců.
Na základě žádosti o řízený přístup k datům bude možné získat přístup k existujícím informacím (datům), které jsou vyloučené z poskytování podle zákona č. 106/1999 Sb., podle zákona č. 123/1998 Sb. a dalších předpisů, které nějakým způsobem regulují a omezují přístup k určitým informacím. Mezi takové předpisy spadá v současné době rovněž zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Dále bude na základě žádosti o řízený přístup k datům možné získat společný přístup k datům různých původců. Plánovaný zákon bude obsahovat ustanovení, které jednoznačně vymezí hranici působnosti dosavadních předpisů upravujících poskytování informací a řízeného přístupu. Věcně takovému ustanovení odpovídá textace: „Řízený přístup k datům se použije pouze v případech, kdy požadovaná informace nemůže být poskytnuta podle zákona č. 106/1999 Sb. nebo zvláštních předpisů.“
· Praktickým příkladem jsou data za katastru nemovitostí. Tato se obecně poskytují způsobem popsaným v katastrálním zákoně. Pokud žadatel (např. výzkumník) bude chtít přístup k jiným datům, než který předpokládá katastrální zákon, nebo bude chtít přístup k datům v rozsahu, který není v základu podle katastrálního zákona možný, bude moci zažádat prostřednictvím řízeného přístupu.
· Jinými slovy, zvláštní předpisy vůči zákonu č. 106/1999 Sb. neomezuje aplikaci nových pravidel řízeného přístupu k datům. Z hlediska možnosti aplikace řízeného přístupu k datům nezáleží na tom, zda zákonné omezení zásady publicity veřejné správy pochází z obecného předpisu (106/1999 Sb.) nebo z jeho lex specialis.
Přednost před navrhovanou právní úpravou budou jako lex specialis mít takové předpisy, které komplexně upravují obecný řízený přístup k určitým specifickým informacím. To bude třeba posuzovat materiálně, tj. zda věcně je splněna podmínka možnosti žádosti o řízený přístup ze strany širší veřejnosti a zda jsou přítomné mechanismy pro určení konkrétních pravidel řízeného přístupu (např. podmínění poskytnutí dat uzavřením smlouvy, regulace způsobu předání dat atd.). Dá se očekávat, že mohou existovat zvláštní právní úpravy, které budou obsahovat specifická pravidla vytvořená vzhledem k podstatě a povaze konkrétních dat.
· Praktickým příkladem je § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/1995 Sb.: „Orgány vykonávající státní statistickou službu … předávají důvěrné statistické údaje pro účely vědeckého výzkumu na základě smlouvy, která stanoví splnění podmínek ochrany těchto údajů a přesný způsob jejich využití v souladu s právem Evropských společenství, a to právnickým osobám, jejichž základním posláním je vědecký výzkum; údaje se poskytnou ve formě neumožňující přímé určení zpravodajské jednotky, které se poskytnuté údaje týkají.“
· Pro jednoznačné stanovení působnosti nového předpisu je možné určit dva definiční znaky řízeného přístupu k datům:
I) Umožnění přístupu k datům a informacím, ke kterým jinak není přístup možný.
II) Zasmluvnění, kterým jsou nastaveny takové podmínky, aby přístup a opětovné užití těchto dat a informací bylo možné.
Dotčené subjekty – obecná povinnost umožnit řízený přístup k datům
Z hlediska povinnosti poskytovat data řízeným přístupem je možné uvažovat o celé řadě subjektů veřejného sektoru, na které by mohla dopadnout. Tato část navrhovaného zákona ideově navazuje na část první v tom, že předpokládá, že pro zajištění řízeného přístupu k datům je prvně nezbytné provedení datových přezkumů, které povinným subjektům umožní zjistit, jaká data mají vlastně k dispozici. I vzhledem k tomu jsou následující varianty povinných subjektů formulovány ve vztahu k části 3.2 výše. Krom těch, které daty fakticky disponují, je třeba dále zahrnout podpůrné instituce, které zajistí, že bude aplikace nových právních norem účinná a efektivní.
Na základě analýzy dotčených subjektů provedených k navrhované části zákona o správě dat, se jeví jako ideální varianta povinných subjektů správci ISVS s výjimkami u takových subjektů, u kterých nebude poskytování řízeného přístupu vhodné nebo účelné ať už z důvodu toho, že disponují primárně informacemi, které je třeba zachovat neveřejné i v kontextu řízeného přístupu (např. zpravodajské služby), nebo proto, že by pro ně tato nová povinnost byla nepřiměřeně zatěžující (malé obce). Je třeba dodat, že výjimky z povinnosti zajistit řízený přístup k datům se mohou lišit (typicky být početnější a širší), než výjimky z povinností souvisejících se správou dat, jak byla pojednána v kapitole 3 tohoto dokumentu.
Kapitola 3.2 tohoto návrhu věcného záměru identifikovala jako vhodný základní rozsah povinných subjektů pro návrh „Dotčené subjekty: Varianta 3 - Správci ISVS“. To platí i v kontextu Části II.
Pro úplnost je nezbytné uvést, že variantně byla zvažována analogická úprava k zákonu č. 106/1999 Sb., protože se regulace týká poskytování informací veřejného sektoru. Podle této odmítnuté varianty by povinnými subjekty nových povinností byly povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb. Kladem této varianty je, že by nedocházelo k vytváření nového informačního režimu. Jako hlavními nevýhody byly identifikovány:
· Přílišná šíře aplikace. Není záměrem, aby povinnost dopadala na všechny veřejné instituce a malé obce a to z důvodů ekonomických i funkčních.
· Předpokladem efektivního naplnění nové povinnosti jsou existující datové přezkumy vytvářené podle první části navrhovaného předpisu. Uložit povinnost vytvářet datové přezkumy všem povinným subjektům dle zákona č. 106/1999 Sb. by byla ekonomicky a funkčně nepřiměřená (viz shrnutí v k variantě „Dotčené subjekty: Varianta 2 - Všechny orgány veřejné správy, samosprávy a instituce vykonávající veřejnou správu“).
Dotčené subjekty, kterým ze zákona vzniknou další povinnosti
Krom základních povinností vyplývající pro povinné subjekty je pro zajištění efektivního fungování navrhované právní úpravy nezbytné založit specifické pravomoci vybraným orgánům veřejné správy. V následujícím úseku jsou již zahrnuty požadavky obecně vyplývající z nařízení o správě dat.
Správci existujících informačních infrastruktur
Ti plní roli informačního místa v určité věcné oblasti. Jde o Českou správu sociálního zabezpečení, pro oblast sociálních dat, Český statistický úřad, pro oblast statistiky, Český úřad zeměměřický a katastrální, jako správce Geoportálu pro oblast geodat, Ředitelství silnic a dálnic, jako provozovatel NDIC, pro dopravní data a Ústav zdravotnických informací a statistiky, pro oblast zdravotnických dat a statistik. Tyto subjekty jsou v souladu s čl. 7 DGA očekávány jako věcně příslušné subjekty, které mohou plnit nápomocnou a poradní roli pro další povinné subjekty z jejich oblasti.
Ministerstvo vnitra
Rolí MVČR by mělo být jednotné informační místo ve smyslu čl. 8 DGA. Jako takové bude přijímat žádosti o zajištění řízeného přístupu k informacím, které pak bude dál předávat věcně příslušným správcům ISVS. Rolí MVČR bude rovněž zajištění propojování dat. V případě, že se bude žádost týkat většího množství správců ISVS najednou, může MVČR žádost po domluvě s nimi vyřídit sám a poskytnutí řízeného přístupu nařídit. Aby toto mohlo fungovat, bude nezbytné zajistit MVČR adekvátní pravomoci a technické zabezpečení.
Úřad pro ochranu osobních údajů
Úřad pro ochranu osobních údajů v souladu se svými kompetencemi bude oprávněn k ukládání sankcí za porušení povinností souvisejících s dalším užitím dat, které budou poskytovány řízeným přístupem. Dá se očekávat, že mezi tato data budou často spadat osobní údaje. Vzhledem k tomu, že v takovém případě půjde zároveň o porušení norem GDPR, je ÚOOÚ jako instituce pro ukládání těchto sankcí logickým a vhodným kandidátem. Zároveň je vhodné, aby byl sjednocený režim i pro ukládání sankcí za porušení dalšího užití dat získaných řízeným přístupem i pro případy, kdy se nebude jednat o osobní údaje. Vzhledem k praktické aplikaci a předcházení případných kompetenčních sporů je vhodné, aby i v těchto případech byl ÚOOÚ institucí pro ukládání sankcí.
Odborná komise
Návrh předpokládá možnost vytvoření odborné komise tvořené autoritami z oblasti vědy a výzkumu (např. jako součást RVVI), která bude sloužit jako poradní orgán při umožňování řízeného přístupu a bude tak působit jako odborný garant, který dokáže posoudit oprávněnost požadavku. Cílem této úpravy je zajistit odborný dohled, který přispěje k zamezení zneužití dat.
Podmínky pro řízený přístup a další užití dat
Podmínkami pro řízený přístup a další užití dat jsou myšleny podmínky, které musí být splněny na straně žadatele, aby byl vůbec oprávněn data prostřednictvím řízeného přístupu obdržet a aby je mohl dále užívat. Jde o prokázání právního zájmu na obdržení dat řízeným přístupem, který je první úrovní ochrany, aby nedocházelo ke zneužití získaných dat. V tom se liší řízený přístup k datům od obecného práva na informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Při určování oprávnění obdržet řízený přístup k datům je možné uvažovat o dvou variantách vymezení oprávnění a případně jejich kombinacích. První variantou je taxativní vymezení právního zájmu prostřednictvím předvídaných účelů, za kterými je možné o získání dat řízeným přístupem žádat. Druhou variantou je taxativní vymezení subjektů, které o řízený přístup žádat mohou.
Z první varianty je zřejmé, že úplné uvolnění účelů dalšího užití těchto dat je nežádoucí z hlediska ochrany osobních údajů, soukromí a dalších chráněných zájmů. Nabízí se nechat se inspirovat zahraniční právní úpravou, která již řízený přístup úspěšně obsahuje. Inspiraci je možné najít ve Finku, kde zákon o opakovaném užití zdravotnických a sociálních dat[footnoteRef:15] vymezuje následující účely, za kterými je možné data z uvedených databází dále zpracovávat: [15: Viz https://stm.fi/en/secondary-use-of-health-and-social-data.]
· scientific research
· statistics
· development and innovation activities
· steering and supervision of authorities
· planning and reporting duties by authorities
· teaching
· knowledge management
V kontextu české právní úpravy se pak adekvátní nabízí následující účely dalšího užití:
Efektivní výkon veřejné správy
· Přístup ke statistikám a možnost vytvářet detailní analýzy za využití dat jiných orgánů veřejné správy může vést k významnému zefektivnění výkonu veřejné správy.
· Žadatelem bude instituce vykonávající veřejnou správu, případně externí subjekt, který provádí smluvní výzkum nebo evaluaci pro orgány veřejné správy.
· Zavedení této možnosti přístupu k datům jiných institucí je účelné z toho důvodu, že prostřednictvím propojeného datového fondu má daný orgán veřejné správy přístup jen k údajům, které nezbytně potřebuje pro výkon svých agend. Tímto způsobem však může získat přístup k širšímu kontextu na základě, kterého se může efektivněji rozhodovat, nastavovat politiky nebo na základě kterého je možné lépe provádět nezávislou kontrolu a dozor nad činnostmi OVS.
· Žadatel každopádně bude muset být vždy schopen vysvětlit, proč řízený přístup potřebuje, popsat a odůvodnit rozsah, v jakém ho potřebuje a popsat účely, za kterými bude další zpracování probíhat. V kontextu ochrany osobních údajů musí zpracování být v souladu s GDPR (podrobněji bude popsáno dále).
Výzkum, vývoj a inovace
· Tento účel dalšího užití dat získaných řízeným přístupem zahrnuje široce užití pro vědecké účely. Terminologie bude převzata ze zákona č. 130/2002 Sb.
· Žadatel se bude při podání žádosti prokazovat záznamy o plánovaném nebo probíhajícím výzkumu, včetně popisu způsobu správy výzkumných dat (data management plan). Povinný subjekt nebude mít za úkol hodnotit kvalitu plánovaného nebo probíhajícího výzkumu, ale pouze jeho důvěryhodnost např. na základě toho s jakou institucí je žadatel afiliovaný, zda byl výzkum schválen etickou komisí instituce atd.
Získání statistických dat a jejich další užití
· Statistickými daty se rozumí agregované nebo jinak transformované údaje tak, aby šlo údaje anonymizované, nebo takřka anonymizované, že riziko jejich zneužití bude zcela zanedbatelné.
· Právním zájmem na přístupu a opětovném použití těchto dat je pak výkon práva na svobodu projevu v širokém slova smyslu. Typicky tak oprávněnými žadateli budou krom vědců novináři, datoví analytici a další zástupci široké odborné veřejnosti.
· Součástí žádosti by měla být jasně specifikovaná představa toho, jak by data měla být transformována (anonymizována), nebo spíše, jaké informace mají být s pomocí těch dat získány. Není možné očekávat, že žadatel bude mít přesnou znalost o tom, jak data dožádaného subjektu vypadají a jak je efektivně upravit tak, aby šlo o prostá statistická data. Tato neznalost tak nemůže jít žadateli k tíži.
· V kontextu tohoto účelu hrozí možný překryv s právní úpravou zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
· V případě prvně jmenovaného rozdíl spočívá v tom, že se řízený přístup věcně týká i oblastí, které leží mimo aplikace zákona č. 89/1995 Sb.
· V případě druhého jmenovaného je situace složitější. Pokud budou údaje zcela anonymizované, dopadají rovněž zpět do působnosti zákona č. 106/1999 Sb. Zároveň je teoreticky de iure možné žádat o anonymizované údaje prostřednictvím zákona č. 106/1999 Sb. Na druhou stranu praxe ukazuje, že tento proces reálně příliš nefunguje. Vzhledem k tomu je vhodné zahrnout efektivní přístup ke statistickým datům do navrhované právní úpravy.
Výukové účely
· Využití dat ve výuce, typicky na středoškolské nebo vysokoškolské úrovni.
· Součástí žádosti bude popis kurikula plánované výuky včetně detailního popisu, jak bude s daty v rámci výuky nakládáno.
Druhá varianta vymezení rámce pro právní nárok by předpokládala vytvoření taxativního výčtu subjektů, které mohou o řízený přístup žádat. Tento přístup je však nevhodný, protože by již nepřiměřeně omezoval rozsah aplikace navrhované úpravy. Podstata žadatele však bude jistě následně hrát roli v samotném rozhodování povinného subjektu, zda řízený přístup umožní a jakým způsobem nastaví korektně záruky řízeného přístupu tak, aby kolidující práva a zájmy byly dostatečně ochráněny (viz dále).
Záruky zákonnosti a zajištění ochrany kolidujících zájmů
Navrhovaná právní úprava musí obsahovat takové záruky, že bude minimalizováno riziko zneužití dat jejich příjemci. Zneužitím se v tomto kontextu myslí v širokém slova smyslu jakékoli zpřístupnění a opětovné užití předmětných dat, které by bylo v rozporu s právem chráněnými zájmy (např. ochrana osobních údajů, obchodního tajemství, duševního vlastnictví atd.). První úrovní ochrany je nezbytnost prokázání právního zájmu, jak je uvedeno v bodě 4.4 výše. Avšak ani v těchto privilegovaných případech není možné jednoznačně stanovit, že žadatel má vždy oprávnění přistupovat ke všem neveřejným datům. Vzhledem k tomu je nezbytné zavést další úrovně jejich ochrany, které zajistí možnost řízeného přístupu k datům a zároveň budou chránit kolidující práva a zájmy. První z těchto úrovní představují výjimky, na které právní úprava řízeného přístupu nebude vůbec dopadat. Druhá pak upravuje způsob, jakým se řízený přístup zajišťuje a další technické a právní záruky, které jsou na příjemce dat kladeny.
Výjimky z poskytování
Je vhodné, aby z povinnosti umožnit řízený přístup existovaly výjimky pro případy, kdy by i řízeným přístupem došlo k nepřiměřenému zásahu nebo ohrožení kolidujících práv a zájmů. Tyto výjimky je možné identifikovat obecně buď jako absolutní (výjimky z aplikace předpisu), nebo relativní (neposkytnutí informace v kontextu konkrétního případu po vykonání testu proporcionality a zvážení možností limitujících možná rizika). V obou případech však musí důkazní břemeno prokázání existence a aplikovatelnosti výjimky na případ dané žádosti spočívat na dožádaném subjektu. To je nezbytné pro zajištění efektivního fungování právní úpravy žádostí o řízený přístup k datům.
A) Absolutní výjimky z povinnosti umožnit řízený přístup
Jde o takové případy, kdy je umožnění řízeného přístupu vzhledem k charakteru dat zcela vyloučeno pro od začátku nepřekonatelný zásah do kolidujících práv a zájmů. Jde například o vybrané oblasti dle ustanovení § 11 zákona č. 106/1999 Sb., tedy o data vztahující se:
· k bezpečnosti státu,
· k ochraně, bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku,
· k ochraně zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí,
· k trestnímu řízení,
· k rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků,
· k plnění úkolů zpravodajských služeb a poskytnutí této informace by ohrozilo plnění jejich úkolů či ochranu utajovaných informací
· k situaci, kdy povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky.
B) Relativní výjimky z povinnosti umožnit řízený přístup
V tomto případě jde potenciálně o všechna ostatní data, na které bude nový předpis dopadat. Základní zásadou je, že i data poskytovaná prostřednictvím řízeného přístupu musí být poskytována v souladu s právní úpravou, která je chrání. Rozdíl oproti zákonu o svobodném přístupu k informacím spočívá v tom, že poskytování dat prostřednictvím řízeného přístupu umožňuje vytvoření dostatečných přídatných záruk, že je taková zákonnost umožněna.
Povinný subjekt při umožňování řízeného přístupu bude zvažovat míru zásahu do chráněných kolidujících práv a zájmů, který může být řízeným přístupem způsoben. Základní metodologickým prostředkem pro vyhodnocení tohoto střetu nutně bude tradičně test proporcionality. Součástí tohoto testu bude muset povinný subjekt zároveň zvažovat způsob poskytnutí, který může riziko zneužití výrazně snížit (viz dále), stejně tak jako další možné technické a právní záruky, kterými se žadatel prokáže. Podobně jako v případě systému ochrany osobních údajů je vhodné, aby byla otázka řízeného přístupu upravena jako regulace postavená na hodnocení rizika. Čím nižší riziko, tím spíše je možné řízený přístup umožnit.
Dalšími zárukami, které při vyhodnocení možnosti poskytnutí bude muset povinný subjekt brát do úvahy, mohou být například:
· Smluvní ujednání s poskytovatelem dat zaručující povinnost mlčenlivosti, právní omezení dalšího užití dat, zakazující provádění zpětného ztotožnění atd.
· Variantně mohou být ve formě prováděcího předpisu nabídnuty standardní smluvní doložky, které budou moci poskytovatelé dat využívat.
· V případě, že se bude jednat o osobní údaje nástroje předvídané GDPR jako je certifikace případně přihlášení se ke schválenému kodexu zpracování osobních údajů.
· Také mimo rámec GDPR je možné uvažovat o systému certifikací / kodexů, které mohou fungovat jako prostředek zajištění souladu.
· Technické záruky mohou spočívat například ve způsobu zajištění ukládání dat, existence data management plánu a jeho realizace, nástroje zajištění kybernetické bezpečnosti atd.
· Roli při vyhodnocení bude hrát rovněž charakter žádajícího subjektu - např. pokud jde o výzkumnou instituci, data jsou žádána za účelem výzkumu a výzkumný plán byl schválen etickou komisí instituce, poskytovatel k tomu přihlédne.
· Existující sankční mechanismy, ať už v podobě smluvních sankcí, které budou součástí dohody o umožnění řízeného přístupu, anebo zákonných sankcí v podobě přestupků zakotvených v navrhovaném zákoně (případně obecné úpravě např. GDPR).
Způsoby řízeného přístupu
Konkrétní provedení toho, jak bude řízený přístup proveden, rovněž hraje zásadní roli v zajištění zabezpečení dat. I s odkazem na DGA je možné předvídat několik způsobů, jak data řízeným přístupem získat. Poskytovatel by pak měl na základě domluvy se žadatelem zvolit takový přístup, který zároveň naplňuje požadavky žadatele a zároveň odpovídá míře rizika, kterou data v kontextu dané konkrétní žádosti o řízený přístup představují, a tedy odpovídá požadavkům na zajištění zabezpečení. V základu je možné předvídat tři základní způsoby zajištění řízeného přístupu. Ty rovněž vycházejí z předpokladů stanovených v DGA. Všechny tři jsou pak aplikovatelné i v případě, kdy řízeným přístupem bude docházet k propojování dat různých původců.
1) Přístup ke statistickým nebo anonymizovaným (transformovaným) datům, které vznikly na základě požadavku žadatele. Vzhledem k tomu, že se jedná o anonymizovaná data, je jejich další užití regulováno primárně jen zásadou legální licence. Na druhou stranu, poskytovatel může jejich poskytnutí podmínit požadavkem na uzavření smlouvy, která například znemožní příjemci deanonymizaci dat. Předpokladem pro efektivní aplikaci tohoto způsobu je účelná komunikace mezi poskytovatelem a žadatelem. Přístup ke statistickým nebo anonymizovaným (transformovaným) údajům může být proveden např. online prostřednictvím elektronické pošty, nebo prostřednictvím speciálního aplikačního rozhraní.
2) Online přístup k neanonymizovaným datům. Zde je možné uvažovat o několika technických variantách, mezi kterými poskytovatel bude volit podle potřeby a povahy poskytovaných dat. Může jít například o zabezpečené připojení API, využití zabezpečené VPN nebo speciálního software v podobě klienta, kterým se žadatel připojí k databázi a získá k datům přístup. I způsob získání přístupu se může lišit podle potřeby. Žadatel může např. obdržet kopii databáze, ale v odůvodněných případech mu mohou být rovněž zobrazeny konkrétní údaje bez možnosti jejich snadného zkopírování.
3) Fyzický přístup v prostorách poskytovatele. Tato varianta počítá s přístupem, který bude k nejvíce citlivým datům, a riziko jejich zneužití nebo úniku je takové, že z bezpečnostního hlediska není možné jejich šíření online. Může jít například o přístup přes zabezpečenou konzoli v budově poskytovatele dat, kam žadatel může přijít a vytvořit si kopie dat, která potřebuje.
Až v případě, že žádný z předpokládaných způsobů přístupu není vzhledem k povaze požadovaných dat využitelný, protože nedokáže ani ve spojení s právními zárukami dostatečně odstranit riziko zneužití požadovaných dat, může povinný subjekt odmítnout umožnění řízeného přístupu.
Procesní otázky
Pro efektivní aplikaci řízeného přístupu bude nezbytné zvolit a zajistit efektivní proces, kterým se žádosti o řízený přístup budou vyřizovat. Je vhodné a žádoucí, aby byla rozhodnutí o umožnění nebo neumožnění řízeného přístupu přezkoumatelná a to jak v rámci vyšší instance samotného rozhodování, tak v rámci následného soudního přezkumu. Zároveň se jeví být nadbytečným vytváření samostatného procesního režimu, který by byl v pozici zvláštního předpisu. Obecně se tedy bude postupovat podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, několika možnými odchylkami, jejichž účelem bude zajištění efektivnějšího výkonu nově upravených práv a povinností. Konečná rozhodnutí druhé instance pak budou standardně přezkoumatelná ve správním soudnictví. Jak bylo uvedeno výše, pokud povinný subjekt rozhodne, že není možné umožnit řízený přístup, musí ve svém odůvodnění jasně argumentovat, buď proč žadatel nedokázal prokázat, že hodlá údaje dále užívat za jedním ze zákonem předvídaných účelů, nebo musí povinný subjekt být schopný prokázat, že se na daný případ aplikuje jedna z výjimek nebo by bylo neproporcionální. Důkazní břemeno leží na povinném subjektu.
Proces řízeného přístupu včetně propojování dat
Proces řízeného přístupu: Varianta 1
Varianta 1 spočívá v tom, že subjekty povinné umožňovat řízený přístup jsou přímo správci konkrétních datových rozhraní (počítejme vzhledem k preferovaným variantám dotčených subjektů, že půjde o správce ISVS). Odvolacími orgány jsou pak orgány definované ve správním řádu, včetně rozkladů.
Proces řízeného přístupu: Varianta 2
Varianta 2 spočívá v tom, že subjekty povinné umožňovat řízený přístup jsou přímo správci konkrétních datových rozhraní (počítejme vzhledem k preferovaným variantám dotčených subjektů, že půjde o správce ISVS). Zároveň existuje jednotné místo, kde může žadatel o zajištění řízeného přístupu požádat (přičemž tento požadavek přímo vyplývá z DGA). V případě, že požadavek bude směřovat na větší množství datových rozhraní, bude mít jednotné místo pravomoc vydat rozhodnutí o umožnění řízeného přístupu k datům a poskytnutí dat od různých původců rovnou samo zajistí. Vhodným kandidátem na takové jednotné místo je Ministerstvo vnitra. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné nasazení jednotného informačního místa s rozhodovací pravomocí je dostatečné udělení nových kompetencí Ministerstvu vnitra, například v oblasti datové standardizace.
Odvolacím orgánem by mělo být pro oba typy zmíněných povinných subjektů jednotné informační místo, a to jako zvláštní odvolací orgán pro jednotlivé povinné subjekty a zároveň v režimu rozkladu pro sebe samo, a to z toho důvodu, že bude mít kapacitu, kompetence a znalost odvolání korektně posoudit.
Proces řízeného přístupu: Varianta 3
Varianta 3 předpokládá, že se budou podávat žádosti o řízený přístup podávat výhradně prostřednictvím jednotného informačního místa, kterým stejně jako ve variantě 2 bude MVČR. Tato instituce pak bude oprávněná uložit povinnost poskytnout řízený přístup koncovým věcným správcům ISVS, případně poskytnutí dat rovnou sama zajistí. Vhodnou institucí pro roli jednotného informačního místa je MVČR, protože již v současné době spadá do jeho gesce řízení eGovernmentu v ČR, včetně zajišťování datových toků a správy registru práv a povinnosti. Případné změny v organizaci eGovernmentu budou reflektovány v průběhu legislativního procesu. Odvolacím orgánem bude jednotné informační místo v režimu rozkladu. Výhody této varianty spočívají v centralizaci a usnadnění činnosti žadatelům. Hlavní výhodou této varianty je pak zajištění efektivního propojování různých datových rozhraní, což usnadní jejich následnou využitelnost zejména pro vědecké využití takových dat. Na druhou stranu určitou nevýhodou je logistická náročnost, protože jednotné informační místo nebude znát detaily databází a jejich obsahu, které jsou ve správě konkrétních správců ISVS. Tento problém je ale překonatelný dobrou správou datových rozhraní konkrétních správců ISVS, k čemuž směřuje první část tohoto návrhu. Druhým problémem pak je, že by jednotnému informačnímu místu musely být svěřeny kompetence, které by mu umožnily přístup prakticky ke všem neveřejným datovým rozhraním, což může být v rozporu s principem minimalizace zásahu. Konkrétní nastavení pravomocí takového úřadu je tak nezbytné pečlivě vyvážit. Tento problém je překonatelný prostřednictvím jasného vymezení pravomocí a jeho technického zajištění pomocí již existujících systémů sdílení dat, jako jsou principy propojeného datového fondu.
Proces řízeného přístupu: Varianta 4
Tato varianta je doplňkovou variantou, která je aplikovatelná současné s variantami 1-3. Spočívá ve vytvoření nezávislého poradního orgánu, který bude pomáhat z odborného hlediska posuzovat žádosti o řízený přístup za vědeckými účely a sejme tak z povinných subjektů alespoň část tíhy spočívající v nezbytnosti mít dostatečné znalosti a kompetence, což v případě vysoce odborných žádostí může být problém. Vhodnou platformou pro vznik takového poradního orgánu je RVVI. Vhodným způsobem zapojení do procesu rozhodování o umožnění řízeného přístupu za vědeckým účelem je vydání souhlasného stanoviska po posouzení žádosti o přístup.
Proces řízeného přístupu: Varianty 1 a 2 nejsou vhodné, protože Proces řízeného přístupu: Varianta 1 nezaručuje efektivní výkon při umožňování řízeného přístupu a jen obtížně by umožnila propojování dat. Proces řízeného přístupu: Varianta 2 vyžaduje, aby byly uvedené instituce dostatečně personálně a finančně zajištěné tak, aby svoji novou působnost dokázaly naplňovat, a to včetně korektního provádění anonymizačního procesu.
Vzhledem k ekonomickým a personálním požadavkům, včetně vysoké odbornosti a know-how zejména v procesech provádění anonymizace a zajištění zabezpečení předávání dat, je nejvhodnější Proces řízeného přístupu: varianta 3 ve spojení s doplňkovou Proces řízeného přístupu: Variantou 4. Plnění všech požadavků vyplývajících z funkčního a efektivního zajištění řízeného přístupu k datům není možné spravedlivě požadovat po všech správcích ISVS. Ostatně i DGA jednoznačně hovoří o vhodnosti jednotného informačního místa, které bude s prováděním anonymizace pomáhat, případně ji bude samo vykonávat. Proces řízeného přístupu: Varianta 4 pomůže s efektivní aplikací navrhované právní úpravy.
Další procesní otázky
Lhůty
V souladu s DGA navrhujeme lhůtu pro umožnění řízeného přístupu 2 měsíce od podání žádosti, ve výjimečných případech prodloužitelná na 3 měsíce od podání žádosti. Je však třeba zdůraznit, že tato lhůta je určena k tomu, aby se povinný subjekt a žadatel aktivně domluvili na podobě, v jaké mají být data zpřístupněna, a na zárukách, které budou zavedeny, aby nedošlo ke zneužití zpřístupněných dat.
Poplatky
Poskytnutí dat řízeným přístupem bude podmíněno zaplacením správního poplatku, který by dle našeho názoru měl být ve výši maximálně 10 000,- Kč. Tento správní poplatek bude sloužit jeho základní bariéra, aby nedocházelo ke zneužívání nově vytvořeného institutu. Tato částka pak není problematická pro oblast vědy a výzkumu podpořeného z veřejných prostředků, kde je možné počítat s náklady na poskytnutí dat v rámci rozpočtů projektových žádostí. Dále povinný subjekt bude moct žádat za umožnění řízeného přístupu náhradu ve výši, která odpovídá nákladům vynaloženým na umožnění řízeného přístupu.
Sankce
V případě, že bude aplikována jedna z variant, kde bude hrát zásadnější roli jednotné informační místo, který bude moci nařídit umožnění řízeného přístupu, navrhujeme, aby připravovaná právní úprava obsahovala možnost uložit sankci za nesplnění této povinnosti.
Navrhovaný právní předpis bude rovněž obsahovat sankce v podobě přestupků, které by byly vymahatelné v případě, že žadatel použije data, k nimž dostal přístup v rozporu s pravidly řízeného přístupu. Na protiprávní užití údajů získaných prostřednictvím řízeného přístupu bude dopadat rovněž § 180 TZ (Neoprávněné nakládání s osobními údaji), pokud se jedná o osobní údaje. V tomto smyslu není třeba provádět novelu trestního zákoníku.
Návrh věcného záměru zákona
Účel a předmět zákonné úpravy
Cílem tohoto zákona je zajistit efektivní správu dat veřejného sektoru a umožnit řízený přístup k datům ze strany veřejnosti. Tyto základní cíle jsou obsaženy ve dvou základních částech navrhovaného zákona. První část se věnuje správě dat, druhá část se věnuje řízenému přístupu k datům.
Účelem první části je:
· zajistit, že data v ISVS dotčených povinných subjektů budou řádně popsána a dohledatelná
· zajistit, že budou řádně identifikována, popsána a katalogizována datová rozhraní, přes která probíhá předávání dat a že tato datová rozhraní budou dohledatelná
Účelem druhé části je:
· zajistit možnost řízeného přístupu k doposud neveřejným datům
· zajistit možnost propojení dat od většího množství jejich původců
· zajistit dostatečné zabezpečení řízeného přístupu, aby se limitovalo riziko zásahu do chráněných práv a zájmů
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí:
· povinným subjektem správce informačního systému veřejné správy podle zvláštního zákona, s odůvodněnými výjimkami;
· evidenčním systémem registr, evidence, seznam nebo rejstřík;
· Pzn.: Evidenční systém bude obsahově odpovídat pojmu informační systém veřejné správy dle zvláštního zákona (č. 365/2000 Sb.). Pokud tento rozsah bude zachován i v rámci samotného návrhu zákona, ve finálním textu definice evidenčního systému nebude přítomná a bude využit přímo pojem informační systém veřejné správy.
· datovým rozhraním technické zajištění sdílení dat povinného subjektu jiným povinným subjektům nebo veřejnosti;
· informačním modelem popis struktury a významu informací reprezentovaných daty v evidenčních systémech;
· datovým přezkumem analýza a evidence činností, které povinný subjekt s daty ve své správě provádí nebo má povinnost provádět
Správa dat
Povinný subjekt má z hlediska správy dat za povinnost:
· provádět datový přezkum
· vytvořit a udržovat aktuální informační model v souladu s pravidly tvorby informačních modelů vydanými Ministerstvem vnitra
· evidovat informační model v registru informačních modelů
· stanovit správce datových rozhraní, který bude zodpovědný za datová rozhraní zpřístupňující data z evidenčních systémů
· vytvořit a určit datová rozhraní a to jak na základě zákonných povinností, tak na základě poptávky uživatelů dat
· popsat a katalogizovat datová rozhraní
· stanovit pravidla správy dat a datových rozhraní v souladu s obecnými pravidly správy dat vydanými Ministerstvem vnitra
· garantovat přesnost zpřístupnění dat datovým rozhraním
· spravovat veřejný katalog datových rozhraní povinného subjektu
Ministerstvo vnitra má z hlediska správy dat za povinnost:
· spravovat Národní katalog datových rozhraní
· spravovat Registr informačních modelů
· kontroluje plnění povinností povinných subjektů a uděluje sankce
· prováděcím předpisem stanovit v nezbytném konkrétním technickém detailu pravidla správy dat
· prováděcím předpisem stanovit pravidla tvorby informačních modelů
Řízený přístup k datům
Jednotné informační místo má za povinnost:
· vyřizovat žádosti o řízený přístup k datům
· kooperovat s povinnými subjekty za účelem zajištění věcné relevance poskytovaných dat
· v případě žádosti o řízený přístup k datům, které jsou v gesci většího množství povinných subjektů, propojovat jejich datová rozhraní a případně vytvořit nové ad hoc datové rozhraní pro poskytnutí žádaných dat
· kooperovat s žadatelem o řízený přístup k datům, aby došlo k věcně maximálnímu možnému naplnění daného požadavku
· ve vhodných případech konzultovat žádosti o řízený přístup k datům s odborným poradním sborem zřízeným za tímto účelem
· ve vhodných případech provádět anonymizaci a pseudonymizaci poskytovaných dat
· ve vhodných případech umožnit přístup k datům prostřednictvím zabezpečeného vzdáleného přístupu
· ve vhodných případech umožnit přístup k datům v chráněném prostředí ve fyzických prostorách jednotného informačního místa
· umožnit řízený přístup k datům na základě jednoznačných právně vymahatelných a nediskriminačních podmínek užití, které budou právně garantovat vysokou úroveň zabezpečení poskytnutých dat a budou tak předcházet riziku jejich zneužití
· udělovat sankce povinným subjektům v případě neuposlechnutí příkazu poskytnout požadovaná data
Povinné subjekty pro poskytování řízeného přístupu mají povinnost:
· spolupracovat s jednotným informačním místem při vyřizování žádostí o umožnění řízeného přístupu k datům
· poskytnout jednotnému informačnímu místu doménovou expertizu týkající se požadovaných dat
· ve spolupráci s jednotným informačním místem zajistit dostatečné zabezpečení řízeného přístupu k datům
· splnit příkaz poskytnout požadovaná data vydaný jednotným informačním místem
Vznikne odborný poradní sbor jako konzultační instituce při rozhodování o umožnění řízeného přístupu. Ideálně jako součást RVVI.
Povinnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů:
· udělovat sankce za porušení podmínek užití dat poskytnutých řízeným přístupem
· působit jako odvolací instance pro přezkum rozhodnutí o neumožnění řízeného přístupu vydaných jednotným informačním místem
Přestupky
Za protiprávní jednání ve smyslu zákona by byla primárně považováno nesplnění povinností vyplývajících z požadavků na zajištění řízeného přístupu k datům dat. Za protiprávní jednání bude považována nespolupráce OVS s jednotným informačním místem pro zajištění řízeného přístupu a neumožnění přístupu k datovému rozhraní a datům i přes pokyn jednotného informačního místa, protože bez vymezení tohoto přestupku hrozí, že nebude možné zajistit efektivní výkon řízeného přístupu (tj. např. příliš dlouhé čekání na vyžádané informace a další praktická neužitečnost pro žadatele). Dále bude za protiprávní považováno takové jednání příjemce dat prostřednictvím řízeného přístupu, kterým by efektivně docházelo k narušení zabezpečení řízeného přístupu. Jde tak zejména o porušení povinnosti mlčenlivosti, porušení povinnosti neprovádět zpětné ztotožnění v případě anonymizovaných nebo pseudonymizovaných dat nebo jiné porušení dohody o řízeném přístupu uzavřené mezi poskytovatelem a příjemcem.
Změny souvisejících předpisů
V aktuální podobě chystaného věcného záměru jsou navrhovány následující změny zákonů:
· č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě – harmonizace s DGA, harmonizace řízeného přístupu s obecným předpisem, tedy zejména umožnění přístupu k datům i za jinými privilegovanými účely než je věda a výzkum
· č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích – zavedení správního poplatku za zajištění řízeného přístupu k datům
· č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách – změna § 73, aby byl umožněn řízený přístup ke zdravotním datům
Přechodné ustanovení
Návrh bude obsahovat ustanovení upravující přechodné období tak, aby jednotlivé povinné subjekty dokázaly včas realizovat finanční, technická a organizační opatření vyplývající z nového předpisu.
Promítnutí navrhovaného věcného záměru do právního řádu České republiky
Výsledkem věcného záměru je tvorba zákona vycházející z tezí věcného záměru, který bude mít dva cíle. Při dosažení prvního cíle by nový zákon měl zvýšit přehled orgánů veřejné správy o datech, která spravují a která využívají pro výkon svých agend. Data orgánů veřejné správy by měla přestat být pouze součástí spravovaných informačních systémů, ale měla by se stát sama předmětem zájmu jejich správců. Data by měla být cíleně spravována. Tím bude umožněna vyšší efektivita a ekonomičnost výkonu veřejné správy. Dále efektivní správa dat a vypracování datových přezkumů umožní lepší informovanost široké laické i odborné veřejnosti, která tak bude moci dále efektivněji vykonávat svá informační práva, ať již prostřednictvím existujících právních režimů, nebo prostřednictvím řízeného přístupu k datům, který přinese navrhovaný zákon.
Při dosažení druhého cíle by měl nový zákon umožnit efektivní přístup k datům a informacím veřejného sektoru, který doposud není možný ať už z důvodu jejich vyloučení z aplikace dosavadních právních předpisů, nebo z důvodu nízké efektivity jejich aplikace. Řízený přístup k datům veřejného sektoru se bude týkat přístupu k datům, která jsou předmětem nějaké zákonné ochrany (např. proto že jde o osobní údaje, obchodní tajemství nebo práva duševního vlastnictví třetích osob), a to zejména pro účely vědeckého výzkumu, žurnalistiky a výkonu práva na svobodu projevu v širším slova smyslu. Řízený přístup zároveň prostřednictvím technických a právních opatření zajistí, že riziko zneužití těchto dat bude minimální.
Soulad s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii
Navrhovaný zákon nikterak nezasahuje do oblastí, které jsou upraveny mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Mezinárodní smlouvy, zejména lidskoprávní úmluvy v čele s EÚLP a navazující výkladovou praxí ESLP stanoví v podobě garantování základních práv limity, které nemohou být nového předpisu překročeny. Tyto limity, které omezují zveřejňování informací, budou v kontextu druhé části navrhovaného zákona respektovány. První část navrhovaného zákona pak cíli na ryze vnitrostátní veřejnoprávní úpravu principů řízení dat v informačních systémech. Jedná se tak o zcela technicistní úpravu, která není mezinárodním právem nijak upravena a její aplikace nepůsobí možné kolize s existující mezinárodní úpravou. Je možné konstatovat, že mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána, se na problematiku nevztahují.
V kontextu práva EU je navrhovaný zákon harmonizačním předpisem kapitoly II nařízení EU č. 2022/868 o evropské správě dat. Podobně jako v případě mezinárodních smluv je možné konstatovat, že první část navrhovaného předpisu je pouze technicistní novelou řešenou na vnitrostátní úrovni bez jakéhokoli přesahu do práva EU. Druhá část navrhovaného předpisu pak jednak bude harmonizačním předpisem ke kapitole II nařízení EU č. 2022/868, ale zároveň bude zakládat možnost řízeného přístupu k chráněným datům a jejich opětovné užití v bezpečném kontextu. V tomto směru, opět podobně jako v případě mezinárodních smluv výše, právo EU tvoří limity pro legální další užití předmětných dat a informací. Tyto limity jsou tvořeny jednak články Listiny základních práv Evropské unie (zejm. čl. 7 - Respektování soukromého a rodinného života, čl. 8 - Ochrana osobních údajů, čl. 11 - Svoboda projevu a informací, čl. 13 - Svoboda umění a věd a čl. 16 - Svoboda podnikání) a dále sekundární legislativou EU (zejména výše uvedené předpisy evropské datové strategie a nařízení č. 2016/679, Obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Důležitou roli pro stanovení hranic možné národní úpravy pak hraje rovněž rozhodovací praxe SDEU, kde je nezbytné uvést zejména rozhodnutí č. C-439/19 ze dne 22. 6. 2021 (Latvijas Republikas Saeima), nebo rozhodnutí č. C-92/09 ze dne 9. 11. 2010 (Volker und Markus Schecke and Eifert). Navrhovaný zákon je komplementární k existující a rozvíjející se evropské datové legislativě tvořené zejména GDPR, a dalšími výše uvedenými předpisy. Navrhovaný zákon je s limity stanovenými uvedenou právní úpravou v souladu.
Z hlediska ústavního pořádku se navrhovaný zákona dotýká následujících článků Listiny základních práv a svobody: čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 7, čl. 10, čl. 11, čl. 17 a čl. 34. Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy a další její dopady
Předpokládané hospodářské dopady budou spočívat zejména v nutných nákladech na:
· na provádění datových přezkumů. Půjde zejména o náklady vynaložené na přijetí nových, případně vyškolení stávajících pracovníků orgánů veřejné správy tak, aby odborně tuto činnost mohli zastat, případně náklady na zaplacení služeb externího dodavatele, který přezkumy provede,
· na určení, popis a katalogizaci datových rozhraní,
· na zajištění věcných personálních kapacit na vznik a správu národního katalogu datových rozhraní a registru informačních modelů, metodickou podporu a tvorbu pravidel pro správu dat,
· na zřízení infrastruktury, která umožní řízený přístup k datům a
· na vytvoření jednotného informačního místa, ať už v podobě zřízení nové instituce (nedoporučováno), nebo rozšíření kompetencí některé ze stávajících institucí (MVČR)
Z dlouhodobého náhledu je možné očekávat celkovou úsporu na provozu ISVS a dalších registrů provozovaných při výkonu veřejné správy, protože systematický přístup k datům a jejich uspořádání umožní efektivnější výkon veřejné správy.
Dle RIA jsou celkové očekávané náklady následující:
· Jednorázové na vybudování aparátu pro zajištění správy dat: 59 970 000,- Kč
· Opakované roční náklady pro zajištění správy dat: 158 718 000,- Kč
· Jednorázové na vybudování aparátu pro zajištění řízeného přístupu k datům: 8 520 000,- Kč
· Opakované roční náklady pro zajištění řízeného přístupu k datům: 5 550 000,- Kč
Je nutné zdůraznit, že předpokladem pro takto nízké odhadované náklady na zajištění řízeného přístupu k datům jsou podmíněny efektivním fungováním správy dat a tedy náklady, které do ní budou vynaloženy.
Předpokládáme, že existence efektivního řízeného přístupu k datům přinese výhody spočívající v rozšiřování znalostí a aplikací v nových technologiích a postupech a umožní rozvoj vědeckého bádání.
Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh nebude obsahovat úpravu, která by se mohla projev v otázkách diskriminace a vztahu k rovnosti mužů a žen.
Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
První část návrhu, tedy právní úprava správy dat, nepřináší z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů žádné negativní dopady. Návrh se zaměřuje na oblasti, které by povinné subjekty v pozici správců údajů už beztak měli naplňovat na základě povinností vyplývajících z GDPR a zákona č. 110/2019 Sb. Efektivní správa dat pak může jedině pomoci naplnit požadavky předpisů ochrany osobních údajů, ať už je to efektivnější zavedení zásad standardní a záměrné ochrany osobních údajů, povinnosti vést záznamy o zpracování a schopnosti naplňovat povinnosti vyplývající z práv subjektů údajů. V tomto směru může efektivní správa dat velice pomoci zejména naplnění práva na přístup. Určité riziko by teoreticky mohlo představovat katalogizování datových rozhraní (zejména v případě ad hoc datových rozhraní vzniklých na základě poptávky žadatele), nicméně i v tomto případě je dané riziko pro práva a zájmy subjektů údajů pouze na teoretické úrovni, protože katalogizační záznam bude obsahovat pouze metadata o datové sadě a nikoli zákonem chráněné údaje jako takové.
Druhá část návrhu regulace řízeného přístupu dopady na ochranu soukromí a osobních údajů mít bude, resp. může je mít, pokud bude provedena nevhodným způsobem. V současné době jsou osobní údaje z poskytování vyloučeny, pokud by takovým poskytnutím došlo k zásahu do práv a chráněných zájmů subjektů údajů. Navrhovaná úprava má zajistit možnost přístupu i k těmto datům, avšak pouze za předpokladu, že v každém konkrétním případě budou existovat dostatečné záruky proto, aby nedošlo k zásahu do práv a chráněných zájmů subjektů údajů. Zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů je jedním ze základních pilířů navrhované právní úpravy. Dostatečné zabezpečení řízeného přístupu pak zajistí následující kombinace požadavků:
· nezbytnost prokázání právního zájmu na poskytnutí žádaných osobních údajů;
· technické a organizační prostředky ochrany;
· technická a organizační opatření aplikovaná u povinného subjektu;
· anonymizace a pseudonymizace poskytovaných údajů;
· přístup k datovému rozhraní přes zabezpečené online prostředí;
· přístup k datovému rozhraní v bezpečném fyzickém prostředí u poskytovatele dat;
· právní záruky v podobě jasné smluvní úpravy následného užití dat a jak smluvních, tak veřejnoprávních sankcí za jejich porušení;
· dohled ze strany ÚOOÚ.
Při vhodné aplikaci těchto záruk je možné dosáhnout rovnováhy, kdy zároveň bude možné za předvídanými účely poskytovat osobní údaje, jejichž poskytování je v současné době vyloučeno ustanovení § 8a zákona č. 106/1999 Sb., čímž dojde k možnosti jejich dalšího užití zejména za účely vědeckého výzkumu, a zároveň bude zachována vysoká úroveň jejich ochrany. Tyto uvedené záruky jsou rovněž v souladu s principy a požadavky, které na poskytování těchto údajů klade DGA.
Zhodnocení korupčních rizik
Návrh nevytváří korupční rizika. Návrh bude mít pozitivní vliv na antikorupční působení v ČR, protože akcentuje transparentnost v široké oblasti fungování veřejné správy.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Při správném nastavení právního režimu regulované problematiky nemá návrh negativní vliv na bezpečnosti nebo obranu státu.
40