Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCLNJNW48 najdete zde


                V.

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)

(k návrhu zákona o lobbování a návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování)

Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu zákona: zákon o lobbování a zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování

	Zpracovatel / zástupce předkladatele:

Ministr spravedlnosti
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte:

01/2026

	Implementace práva EU: NE

	2. Cíl návrhu zákona

	Cílem předloženého návrhu zákona o lobbování a návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování, je zvýšení transparentnosti lobbistické činnosti a posílení veřejné kontroly v této oblasti. Zřízením registru lobbistů a lobbovaných by měl být položen základ k zakotvení lobbování (lobbingu) jako legitimní činnosti, a též k jeho odlišení od lobbování netransparentního. Ukotvením informační povinnosti o lobbistických kontaktech ze strany lobbistů v kombinaci s povinností lobbovaných prostřednictvím lobbistické stopy uvést, které věci v návrhu právního předpisu doznaly podle návrhu nebo požadavku lobbisty změn, dochází k posílení veřejné kontroly nad kontakty mezi veřejnými funkcionáři a zástupci zájmových skupin. Zavedení institutu lobbistické stopy u návrhů právních předpisů má prohloubit a usnadnit kontrolu veřejnosti nad legislativním procesem.

	3. Agregované dopady návrhu zákona

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: ANO

	Dopady na státní rozpočet bude představovat zřízení registru lobbistů a lobbovaných jako informačního systému veřejné správy. Náklady státního rozpočtu budou spojeny s vytvořením registru, postupným registrováním osob, přijímáním zpráv o činnosti a průběžnou kontrolou údajů. Dohled nad lobbováním bude představovat dopad na rozpočet Ministerstva spravedlnosti. Příslušnost k projednávání přestupků je určena rovněž Ministerstvu spravedlnosti, nebo obecním úřadům obcí s rozšířenou působností.

	3.2 Dopad na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: ANO

	Zavedení regulace lobbování v ČR posílí mezinárodní konkurenceschopnost ČR, neboť tato regulace přispěje k vnímání ČR jako státu s vyšší mírou transparentnosti legislativního procesu. 

	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: ANO

	Dopady na podnikatelské prostředí budou spočívat v povinnosti registrace do registru lobbistů a lobbovaných pro ty podnikatele, jež budou v rámci svých aktivit vykonávat 
i lobbing. Někteří podnikatelé tak budou muset vynaložit náklady na vyplnění registrace 
a budou povinni čtvrtletně podávat zprávy o uskutečněném lobbování. Za nedodržení povinností stanovených zákonem o lobbování mohou být sankcionováni.

	3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): NE

	Návrh nepočítá s dopadem na územní samosprávné celky. 

	3.5 Sociální dopady: NE

	Sociální dopady se nepředpokládají. 

	3.6 Dopady na spotřebitele: NE

	Dopady na spotřebitele se nepředpokládají.

	3.7 Dopady na životní prostředí: NE

	Dopady na životní prostředí se nepředpokládají.

	3.8 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: NE

	Navrhované řešení nijak nerozlišuje mezi osobami účastnícími se lobbistických aktivit na základě pohlaví, rasy, vyznání ani jiných diskriminačních důvodů a nepůsobí vůči žádné ze skupin potenciálně zapojených do lobbistických aktivit diskriminačně. 

	3.9 Dopady na výkon státní statistické služby: NE

	Dopady na výkon státní statistické služby se nepředpokládají.

	3.10 Korupční rizika: NE

	Nepředpokládá se zvýšení korupčních rizik, naopak úkolem návrhu zákona je zmenšení prostoru pro korupci a omezení některých jejich projevů. 

	3.11 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: NE

	Návrh se nijak nedotýká otázek bezpečnosti a obrany státu.


1. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE 

1.1 Název

Návrh zákona o lobbování a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování.
1.2 Definice problému 

Lobbování neboli soustavné a cílené prosazování zájmů představuje legitimní součást demokratického procesu ve vyspělých zemích. Měl by být vnímán jako pozitivní a legitimní aktivita. Klíčovými aspekty činnosti lobbisty jsou 

· reprezentace – lobbista zastupuje členy zájmové skupiny před orgány veřejné správy při formulaci politických cílů a přijímání relevantních politických rozhodnutí;

· participace – lobbista zefektivňuje účast osob s podobnými zájmy na politické činnosti;

· komunikace – lobbista veřejnému funkcionáři poskytuje informace za účelem ovlivnění přijímaných rozhodnutí;

· formulování politiky – úsilím lobbisty je postavit do středu politického zájmu otázky a problémy jím zastupované skupiny, aby byly politicky řešeny;

· sledování politiky – lobbista sleduje vládní programy, které jsou relevantní pro jím zastupovanou skupinu, a upozorňuje na jejich nedostatky.

Lobbování umožňuje přístup zájmových skupin, lobbistů a dalších zúčastněných stran k tvorbě a implementaci veřejných politik
 a je důležité především z hlediska informační výměny, jelikož přináší těm, kteří rozhodují, informace a vhled do problematiky, což může v konečném důsledku vést k přijímání lepších a informovanějších rozhodnutí. 

Neregulované lobbování se však může stát nástrojem k prosazování jen takových zájmů, které jsou v daném rozhodovacím procesu zastoupeny přednostně (tj. na úkor jiných zájmů, jejichž nositelé nemohli svoje zájmy v soutěži s privilegovanými zájmy efektivně prosadit), a to potenciálně na úkor širšího veřejného zájmu. Problémy neregulovaného lobbování vyplývají z nedostatečného dohledu a informovanosti veřejnosti o vlivu lobbistů na rozhodování o věcech veřejných, pokud lobbistické aktivity nepodléhají jasným a vymahatelným pravidlům. 
Základní a zcela klíčovou podmínkou toho, aby funkce a role lobbistů bylo možné označit za legitimní, je, že budou vykonávány transparentně a pod veřejnou kontrolou. Není žádný rozumný a legitimní důvod pro to, aby zájmové skupiny, lobbisté nebo jejich klienti svou činnost, která ovlivňuje veřejné záležitosti, skrývali či zastírali. 
Neregulované lobbování může vytvářet příležitosti pro střet zájmů, korupci či nepatřičný vliv, jelikož veřejní činitelé mohou upřednostňovat zájmy lobbistů a jejich klientů před zájmy svých voličů. Neregulované lobbování je z definice netransparentní a bez regulace a požadavků na podávání zpráv o lobbistické činnosti je pro veřejnost obtížné, ne-li nemožné, zjistit, kdo a za jakým účelem lobbuje. To může vést k rozhodnutím, která nejsou v nejlepším zájmu veřejnosti, k narušení integrity rozhodovacích procesů, a v konečném důsledku k podkopání důvěry veřejnosti k veřejným institucím. Občanům to může zároveň ztížit vyvození odpovědnosti zvolených veřejných funkcionářů za jejich rozhodování a podkopat důvěru veřejnosti v demokracii. Obecnou příčinou problémů s neregulovaným lobbováním je nedostatek kontrolních mechanismů pro činnost lobbistů a jejich klientů, což může vést k výše uvedeným problémům. 
To, že k uvedeným negativním jevům v souvislosti s lobbováním dochází i v ČR, dokumentují výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS). Například Výroční zpráva BIS za rok 2021 označuje ovlivňování rozhodovacích a legislativních procesů za jeden z nejzávažnějších negativních jevů v oblasti ochrany významných ekonomických zájmů ČR.
 BIS dlouhodobě zaznamenává snahy regulovaných subjektů ovlivňovat regulované sektory ekonomiky s cílem prosadit vlastní partikulární zájmy. Dlouhodobě jsou ze strany těchto regulovaných subjektů využívány dva způsoby – jednak snaha ovlivnit přímo činnost regulatorních a dohledových orgánů, jednak snaha ovlivnit legislativní proces u jednotlivých návrhů regulace.
 

V oblasti regulace rovněž BIS opakovaně zaznamenala snahy regulovaných subjektů získat nestandardní kontakty a vazby na představitele regulačních orgánů a státní správy. Nadstandardní přístup vůči vybraným regulovaným subjektům vedl k poskytování řady dílčích vzájemných služeb a protislužeb, v jejichž rámci subjekty vstřícné ustoupit v některých regulatorních záležitostech získávaly výhody v jiných projednávaných věcech.

Výroční zprávy BIS za roky 2021, 2020 a 2019 uvádějí, že prosazování zájmů regulovaných subjektů velmi často doprovázela snaha zkreslit původ podkladů s cílem vytvořit zdání jejich objektivity a zdůvodnit navrhované legislativní úpravy oprávněnými zájmy (např. výhodnou cenou pro konečného spotřebitele), ačkoli ve skutečnosti tyto návrhy konvenovaly zájmům regulovaných subjektů.
 Regulované subjekty se pokoušely skrytě podsouvat pozměňovací návrhy v rámci legislativního procesu u některých důležitých právních norem s potenciálně významnými ekonomickými dopady pro český stát. Při tom se snažily zakrýt sebe jako skutečného původce návrhu a vytvořit tak zdání objektivity.
 Riziko ovlivňování nezávislého výkonu svěřených pravomocí státních regulatorních a dohledových orgánů v podobě podsouvání zdánlivě nezávislých materiálů existuje dlouhodobě zejména v oblasti energetiky, telekomunikací či zdravotnictví.

V těchto sektorech BIS vysledovala kromě snahy významných účastníků trhu nelegitimními metodami ovlivnit ve svůj prospěch legislativní proces, intenzivní snahu ovlivnit personální obsazení či fungování regulatorních orgánů.
 BIS rovněž upozorňuje na riziko ovlivňování regulatorní legislativy prostřednictvím účasti regulovaných subjektů v různých pracovních skupinách. V konkrétních případech vznikaly legislativní návrhy jen ve velmi úzkém kruhu regulovaných subjektů a existence široké platformy pro oficiální zapojení subjektů v rámci pracovních skupin měla tento fakt jen zakrýt.
 Zapojení regulovaných subjektů do tvorby regulatorního prostředí již v okamžiku příprav označuje BIS za nový fenomén. BIS upozorňuje na přesouvání odpovědnosti státní správy za zpracování klíčových dokumentů na regulované subjekty, např. z důvodu nedostatečné kapacity kompetentních úřadů, za rizikové vzhledem k tomu, že tím získávají regulované subjekty značnou volnost k přizpůsobení si legislativy ve prospěch svých zájmů.

Neregulované lobbování tak představuje opakující se problém, který zatím nebyl vyřešen nebo dostatečně zredukován. Na tomto místě lze odkázat například na problematiku novelizace zákona o elektronických komunikacích, která zákonodárnými sbory nebyla v roce 2016 schválena, přestože navrhované změny byly podporovány jak sektorovým regulátorem, Českým telekomunikačním úřadem
, tak i ministrem průmyslu a obchodu. V této souvislosti vyšlo najevo, že pozměňovací návrhy právní regulace jsou připravovány zájmovými sdruženími podnikatelů působících v regulovaném segmentu.
 
Lze shrnout, že působení na představitele veřejné moci s cílem ovlivnit jejich rozhodování neprobíhá vždy transparentně a podle jasných pravidel, což přináší riziko ohrožení veřejného zájmu a upřednostnění zájmů osobních, skrytých či parciálních. Lobbování ve své netransparentní podobě je pak provázeno jevy jako je nepřípustné ovlivňování (včetně nepřímého úplatkářství), nekalá soutěž, střet zájmů, politická korupce ve formě tzv. regulatory capture (zajetí regulátora), které nepříznivě dopadají na veřejný zájem, veřejné politiky, jakož i na ekonomiku, atd.
 
O riziku vzniku stavu regulatory capture vlivem působení netransparentního lobbingu svědčí rovněž Analýza vlivu herního průmyslu na možná rizika korupčního jednání v rámci veřejné správy a návrh řešení
 vypracovaná někdejším ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu v červenci 2017. Analýza identifikuje, jak byl v minulosti regulační orgán v oblasti provozování hazardu ovlivněn prostřednictvím nestandardních personálních vazeb mezi zástupci společností působících na tuzemském hazardním trhu a Odborem státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi Ministerstva financí. Analýza rovněž upozornila na problém tzv. revolving doors (otáčivých dveří), kdy do vlivných pozic na Ministerstvu financí byly jmenovány osoby předtím angažované v herním průmyslu, což vzbuzovalo pochybnosti o jejich nestrannosti. Po ukončení svého působení ve veřejné správě byly opět zaměstnány společnostmi aktivními v oblasti herního průmyslu. 
Jako příklad střetu zájmů a korupce související s netransparentním lobbováním uvádí Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě (2018) následující: 

„BIS zaznamenala i několik případů klientelismu nebo závažného střetu zájmů. V těchto případech se často jednalo o aktivity, které dle mnoha znaků měly i charakter trestné činnosti. Průvodním jevem bylo v některých popsaných případech přesvědčení hlavních aktérů o jejich domnělé nedotknutelnosti plynoucí z kontaktů s lobbisty a různými poradci, kteří jim prodávali svůj často záměrně nadhodnocovaný vliv na státní aparát.“

Riziko neregulovaného lobbování prohlubuje i fakt, že zahrnuje různé typy dotčených skupin, jejichž zájmy mohou být často velmi komplexní a vzájemně se překrývající. Mezi dotčené skupiny lze zařadit především: 
· Vládní úředníky, zákonodárce, případně další veřejné funkcionáře (lobbovaní). Ti jsou společně s lobbisty (viz níže) klíčovými účastníky v oblasti regulace lobbingu, na něž regulace přímo cílí, protože jsou odpovědní za přijímání a prosazování zákonů, které mohou být předmětem lobbistických aktivit. Lobbovaní mohou být ovlivněni samotnými lobbisty a zájmovými skupinami a jsou často povinni vyvážit protichůdné zájmy různých zainteresovaných stran. 

· Veřejné orgány. Ministerstva a jiné ústřední úřady státní správy jsou dotčenou skupinou regulace prostřednictvím osob, na které bude regulace v rámci těchto úřadů dopadat; zde se bude jednat zejména o administrativní zajištění regulace včetně lidských a finančních nákladů a odpovědnosti za její implementaci (o tom je detailněji pojednáno v kapitole „Implementace a vynucování“). 
· Lobbisté a zájmové skupiny. Tito aktéři jsou přímo regulovány předpisy upravujícími jejich činnost. Mohou obhajovat nebo proti navrhovaným předpisům vystupovat a mohou pracovat na ovlivňování vládních úředníků, zákonodárců, či jiných veřejných funkcionářů, aby utvářeli legislativu, která je v souladu s jejich zájmy, či zájmy jejich klientů.

· Obchodní korporace. Obchodní korporace se často zapojují do lobbistických aktivit, aby prosazovaly své zájmy, čímž ovlivňují rozhodovací procesy ve svůj prospěch. Jejich cílem mohou být například předpisy omezující jejich činnost. 
· Organizace občanské společnosti. Organizace občanské společnosti, včetně neziskových organizací, zájmových skupin a komunitních skupin, se mohou zasazovat například o větší transparentnost v lobbistických aktivitách a mohou pracovat na omezení nepatřičného vlivu. Zároveň však mohou být tyto organizace vektorem pro skryté lobbování. 

· Široká veřejnost. Na lobbování a jeho regulaci má zájem široká veřejnost, protože lobbistické aktivity mohou ovlivnit výsledky veřejné politiky a kvalitu demokratického rozhodování. Mohou se obávat vlivu peněz v politice a potenciálu nepatřičného vlivu zvláštních zájmů na veřejné rozhodování.

Regulovat lobbování se v ČR nedaří již od roku 2005, kdy byl navrhován etický kodex poslance. První legislativní návrh se objevil v roce 2009 a od té doby byly ke dni 30. dubna 2023 předloženy další čtyři návrhy zákona. Další podrobnosti k minulým návrhům lze nalézt v následující kapitole 1.3 „Popis existujícího právního stavu v dané oblasti“. 
Ve většině evropských zemí občané nemají přístup k informacím týkajícím se lobbistické činnosti, což mj. přispívá k jeho celkově negativnímu vnímání ze strany veřejnosti. Vnímání lobbingu v ČR se věnoval např.  průzkum PR Klubu v roce 2021
. Upozorňuje na skutečnost, že lobbování, byť je považováno za součást legislativního a rozhodovacího procesu, nemá dobrou pověst. V české společnosti je převážně hodnoceno negativně a označováno za neprůhledné, neveřejné a zákulisní. Třebaže zde již bylo několik pokusů o jeho regulaci, nebyl dosud reálně využit možný potenciál regulace, případně seberegulace, ke změně tohoto stavu.

Obdobná je však i situace v ostatních zemích. A proto se i mezinárodní organizace jako Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Rada Evropy (RE) nebo Skupina států proti korupci (GRECO) této problematice věnují, sledují praxi v jednotlivých zemích a vydávají doporučení pro členské státy s cílem posilovat transparentnost a integritu veřejného sektoru a procesů přijímání politických rozhodnutí. V poslední dekádě tak byl přijat zákon regulující lobbing či lobbisty např. v Maďarsku (2010), Slovinsku (2010), Rakousku (2012), Velké Británii (2014), Irsku (2015) či Německu (2022).
 V rámci OECD, která jako první mezinárodní organizace vydala ucelenou sadu doporučení k regulaci lobbování v roce 2010 prostřednictvím Zásad transparentnosti a integrity v lobbování
, proběhla v letech 2021–2023 revize tohoto mezinárodního standardu. OECD tak zareagovalo na dynamický vývoj v oblasti lobbování a jeho regulace za poslední dekádu; přijetí doporučení Radou OECD se předpokládá do konce roku 2023. 
Jak dokládá zahraniční praxe, právní regulace může být účinným způsobem, jak zmírnit problémy spojené s lobbováním, ale nejsou všelékem. Kvalitní regulace může zajistit transparentnost lobbistických aktivit, pomoci zabránit střetu zájmů a chránit integritu politického procesu.
Z právních úprav v zahraniční vyplývá, že efektivní regulace často zahrnuje požadavky na registraci lobbistů, zveřejňování lobbistických aktivit a výdajů a omezení typů činností, které mohou lobbisté vykonávat, například zákaz poskytování darů nebo jiných forem ovlivňování. Kromě toho mohou silné vynucovací mechanismy zajistit, aby lobbisté a jejich klienti dodržovali pravidla a aby za jejich porušení nesli následky.

Samotné předpisy však nemusí stačit k tomu, aby se předešlo všem problémům s lobbováním. Některé lobbistické činnosti může být obtížné účinně regulovat a vždy existuje riziko mezer v zákonech nebo jejich obcházení. Je důležité průběžně sledovat a aktualizovat předpisy, aby bylo zajištěno, že budou i nadále účinně řešit problémy, které lobbing představuje.

Regulace by navíc neměla být jediným přístupem k řešení problémů s lobbováním. Mezi další strategie by mohlo patřit posílení požadavků na transparentnost a zveřejňování informací, zvýšení účasti veřejnosti na procesu tvorby politiky a vytvoření systémů, které zajistí, aby se zákonodárci zodpovídali svým voličům, a ne pouze zvláštním zájmům.
1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Lobbing v současnosti žádnou zvláštní právní úpravu nemá, ačkoliv v posledních letech se v souvislosti s kauzami netransparentního ovlivňování politických rozhodnutí několik snah o regulaci tohoto fenoménu objevilo. Jednalo se jak o legislativní návrhy poslanecké, tak vládní. Žádný z nich však nebyl přijat a styky politiků a vrcholných veřejných funkcionářů s lobbisty tak nadále nejsou výslovně regulovány právní úpravou. V následujícím textu budou shrnuty předešlé návrhy na regulaci lobbistické činnosti, jež nebyly úspěšné.

1.3.1 Dosavadní pokusy o právní regulaci lobbingu 

Volební období 2006–2010 
V pátém volebním období byly v roce 2009 předloženy dva poslanecké návrhy regulace lobbingu. Podle nich by se z lobbingu stala volná živnost s povinností profesionálních lobbistů registrovat se do veřejného seznamu Ministerstva vnitra a předkládat mandátovému a imunitnímu výboru obou komor Parlamentu čtvrtletní zprávy o činnosti. Lobbovaným byla navrhována povinnost periodicky podávat výboru zprávu o svém pracovním programu a schůzkách s lobbisty. Oba návrhy mířily na regulaci lobbingu na centrální úrovni. Jejich součástí byla i tzv. legislativní stopa – nová povinnost stanovená Jednacím řádem Poslanecké sněmovny uvádět seznam osob, které se podílely na přípravě návrhu zákona a povinnost odůvodňovat poslanecké návrhy zákona. První z uvedených návrhů byl v 1. čtení v Poslanecké sněmovně vrácen k dopracování. Přepracovaná verze (druhý návrh) zamítl ve 3. čtení Senát těsně před koncem volebního období. 
Volební období 2010–2013

V šestém volebním období byl připraven variantní návrh zákona
, jenž nenesl jednoznačné řešení dané problematiky. Od regulace lobbingu prostřednictvím zákona bylo nakonec upuštěno – zejména z důvodu množství připomínek obdržených v rámci mezirezortního připomínkového řízení, které nebylo možné pro jejich vzájemnou rozpornost vypořádat. Následně byl předložen materiál zpracovaný Úřadem vlády České republiky, který shrnoval možnosti řešení regulace lobbingu jinak než speciálním zákonem. 

V návaznosti na předchozí snahy o regulaci lobbingu byl skupinou poslanců předložen návrh novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (provedená zákonem č. 265/2014 Sb.) se změnami týkajících se prodloužení doby mezi druhým a třetím čtením návrhu zákona, zveřejňování podrobnějších informací o jednání a hlasování ve výborech Poslanecké sněmovny a povinnosti odůvodňovat podávané pozměňovací návrhy. 
Volební období 2013–2017 

V sedmém volebním období byl v návaznosti na materiál „Návrh opatření na posílení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu ve vztahu k lobbistické činnosti“ vypracován a schválen věcný záměr zákona o lobbingu
. Věcný záměr představil jednotlivé možnosti regulace a uvedl varianty věcného řešení s preferovanou variantou (III), která byla vyhodnocena jako řešení, které naplňuje účel a smysl připravované regulace při zachování přijatelné míry administrativní a finanční náročnosti. Tato varianta mířila na regulaci lobbingu na centrální úrovni a předpokládala vytvoření registru lobbistů a lobbovaných, zavedení legislativní stopy a vytvoření registru darů v rámci registru oznámení podle zákona o střetu zájmů. 
V tomto volebním období byla zřízena Pracovní komise předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k lobbingu coby poradní orgán Rady. Účelem pracovní komise bylo zapojit do procesu vzniku nové regulace dotčené strany z veřejného, soukromého, neziskového a akademického sektoru a dohodnout přijatelnou a efektivní podobu regulace.
Volební období 2017–2021 

V osmém volebním období byl předložen návrh zákona o lobbování svými parametry velmi podobný předkládanému návrhu v aktuálním 9. volebním období (od r. 2021). Návrh počítal se zřízením registru lobbistů a lobbovaných, reportingem činností jak ze strany lobbistů, tak lobbovaných (odchylka oproti aktuálně předkládanému návrhu) a zavedením lobbistické stopy. Cílem návrhu bylo posílit transparentnost legislativního procesu a odlišit legitimní lobbing od netransparentního lobbingu a ilegálních aktivit. Stejně jako většina předchozích návrhů, i tento mířil na regulaci lobbingu na centrální úrovni legislativního procesu. Předložený návrh v roce 2019 do Poslanecké sněmovny doputoval do 3. čtení, kde bylo jeho projednávání přerušeno a později již nebylo obnoveno z důvodu konání voleb a konce volebního období. 
1.3.2 Způsoby právní regulace lobbingu v zahraničí

V posledních několika letech došlo k přijetí zákonů regulujících lobbing či lobbisty např. v Maďarsku (2010), Slovinsku (2010), Rakousku (2012), Velké Británii (2014), Irsku (2015) nebo Německu (2022). Přidaly se tak ke skupině zemí, které regulaci lobbingu zavedly již dříve (např. USA, Německo, Nizozemsko, Francie). 

Je rovněž důležité zmínit, že právní úprava lobbování v evropských státech osciluje mezi americkým a evropským modelem, které vyplývají z rozdílných politických systémů a rozdílů historických. Zatímco americká politika je polarizovaná kolem dvou hlavních stran, evropské země mají obvykle politický systém více stran a odlišný je i volební systém. Velmi důležitým rozdílem je způsob zapojení zájmových skupin a občanské společnosti při tvorbě politiky. Americký systém zapojení zájmových skupin může být charakterizován jako systém konkurenční bez privilegovaných korporací, zatímco v evropských zemích je běžné, že některé korporace (např. odbory, průmyslové svazy) spolupracují s vládami na bázi tripartitních dohod. 

I tradice lobování je odlišná: profesionální lobbing samotný je typičtější pro americkou spíše než pro evropskou politiku. V evropských poměrech existuje vícero „přístupových“ bodů 
k tvůrcům politik, což vede k potřebě při lobbistické činnosti postihovat více cílů. Jsou samozřejmě i další rozdíly způsobené diferencemi mezi pluralistickým a více korporativistickým systémem.

Nejčastěji je regulován lobbing zaměřený na legislativní i exekutivní složku moci (Rakousko, Irsko, Litva, Polsko, Slovinsko, EU). Pokud si však formální pravidla vytváří pouze jedna složka, je lobbing regulován jen ve vztahu k ní (legislativní složka – Francie, Německo, Nizozemsko; exekutivní složka – Velká Británie, Austrálie). Například v USA je regulován na federální úrovni, ale také na úrovni jednotlivých států. In-house lobbisté (osoby vykonávající lobbing v rámci práce pro svého zaměstnavatele) vč. neziskových organizací jsou do regulace zahrnováni spíše méně (EU, Rakousko, Kanada, USA).
 
V následující části jsou představeny některé zahraniční právní úpravy oblasti lobbingu (Rakousko, Slovinsko, Polsko, Irsko, Evropská unie). Pro představení právních úprav bylo vycházeno z materiálů a odpovědí, které byly poskytnuty zahraničními institucemi odpovědnými za oblast právní regulace lobbingu, analýzami mezinárodních organizací a neziskových organizací a studie Parlamentního institutu Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích.

Rakousko

Rakousko přijalo právní úpravu v oblasti lobbingu – zákon o zajištění transparentnosti při výkonu politických a ekonomických zájmů
 v roce 2012.

V případě rakouského zákona je za lobbing považován veškerý organizovaný a strukturovaný kontakt s veřejnými funkcionáři s cílem ovlivnit jejich rozhodování ve prospěch klienta. Rakouský zákon míří na veřejné funkcionáře v legislativní i exekutivní složce moci, a to i na úrovni spolkových zemí. Mezi další lobbované osoby jsou zařazeni soudci a úředníci a zaměstnanci vykonávající činnosti pro orgány spolku, spolkových zemí a obcí.

Za lobbistu je považována osoba, která vykonává svou činnost jako samostatně výdělečná osoba nebo jako zaměstnanec lobbistické společnosti (tj. společnost, která za úplatu vykonává lobbistickou činnost ve prospěch klienta). Do definice lobbisty spadají také in-house lobbisté, například sdružení několika osob nebo také samosprávné orgány (zde patří např. také profesní komory), které mohou hájit společný zájem svých členů.
 Mezi lobbované osoby patří podle zákona jak legislativní, tak exekutivní složka moci, ale také úředníci na národní i spolkové úrovni.
 Některé zájmové skupiny, jako např. politické strany nebo církve, nejsou zahrnuty v pravidlech pro regulaci lobbingu. 

Podmínkou pro výkon lobbingu je registrace lobbistů do registru, který je veden Spolkovým ministerstvem spravedlnosti. Lobbisté jsou však rozdělení do skupin A až D (profesionální, in-house, profesní komory), na které se vztahují odlišná pravidla. Pro každou z těchto skupin je určen jiný rozsah informací zveřejňovaných při registraci. Nejrozsáhlejší množství údajů poskytují profesionální a korporátní lobbisté, kteří spadají do skupin A a B.
 Skupinu označenou jako C a D pak tvoří územní samosprávné celky, profesní komory, zájmové skupiny a asociace. Do registru lobbistů je možné se zaregistrovat skrze určené webové stránky. Lobbistické společnosti, které jsou zaregistrovány v registru lobbistů, musí na svých webových stránkách zveřejňovat etický kodex. 

Registr lobbistů je téměř v celém rozsahu přístupný veřejnosti. Jedinou součástí registru, která není veřejně přístupná (avšak za splnění určitých podmínek a souhlasu dotčeného profesionálního lobbisty nebo konzultanta zpřístupněna být může), jsou záznamy o uskutečněných lobbistických kontaktech profesionálních lobbistů. Tato výjimka z jinak transparentně přístupného registru lobbistů je odůvodněna ochranou soukromí údajů a ekonomických zájmů klientů. Tímto opatřením však dochází k omezení transparentnosti celého registru, přičemž odpovědnost za monitorování podezřelých uskutečněných lobbistických kontaktů přechází pouze na Spolkové ministerstvo spravedlnosti.
 Lobbované osoby nejsou povinny podávat zprávy o proběhlých lobbistických kontaktech. Pro registraci do registru lobbistů je stanoven poplatek, který se svou výší liší podle skupiny, do které lobbistická společnost nebo lobbista spadá. Pro skupinu A, která zahrnuje lobbistické společnosti, je poplatek stanoven na 630 EUR, pro skupinu in-house lobbistů (B) 210 EUR, a pro skupiny C a D je poplatek stanoven ve výši 105 EUR.

Pravomoc udělování sankcí taktéž spadá do působnosti Spolkového ministerstva spravedlnosti. Při zjištění uskutečnění lobbistického kontaktu bez předchozí registrace je možné udělit finanční sankci ve výši 20 000 – 40 000 EUR. V případě neplnění platných pravidel má Spolkové ministerstvo spravedlnosti možnost zrušit registraci lobbisty, kterému pak není po dobu následujících 3 let umožněna nová registrace. Problematika otáčivých dveří není v rakouské právní úpravě upravena. 
Slovinsko

Jedním z dalších států, který patří mezi první, v nichž byla zavedena pravidla pro oblast lobbingu, je Slovinsko. Problematika lobbingu je zakotvena v zákoně o integritě a prevenci korupce
 z roku 2010, který upravuje i další oblasti, jako například ochranu oznamovatelů nebo střetu zájmů. 

Výše uvedený zákon obsahuje definice lobbingu i lobbistů. Lobbingem se rozumí činnost lobbistů, kteří v zastoupení zájmových skupin ovlivňují neveřejným způsobem rozhodnutí orgánů státu a orgánů místní samosprávy a nositelů veřejné moci při diskusi a přijímání předpisů a jiných obecných dokumentů, jakož i na rozhodnutí státních orgánů, orgánů místní samosprávy a nositelů veřejné moci v jiných záležitostech, než které jsou předmětem soudních a správních řízení a jiných postupů prováděných podle předpisů upravujících veřejné zakázky, stejně jako řízení, ve kterých je rozhodováno o právech a povinnostech jednotlivců.
 Lobbing znamená jakýkoliv neveřejný kontakt uskutečněný mezi lobbistou a lobbovanou stranou za účelem ovlivnění obsahu nebo procesu přijímání výše uvedených rozhodnutí. 

Lobbistou je podle slovinského zákona jakákoliv osoba, která vykonává lobbing a která je zapsána do rejstříku lobbistů, nebo také osoba, která vykovává lobbing a je zaměstnancem zájmové skupiny a lobbuje v jejím zájmu, nebo osoba, která je zástupcem této zájmové skupiny. Zákon tak rozlišuje profesionální a in-house lobbisty.

Za lobbované osoby jsou považováni veřejní funkcionáři a státní zaměstnanci zaměstnaní ve státní správě a orgánech místní samosprávy, kteří rozhodují o předpisech anebo se podílejí na jejich přípravě a přijetí. Mezi lobbované osoby jsou zařazeni veřejní funkcionáři v legislativní i exekutivní složce, státní tajemníci, soudci Ústavního soudu i dalších soudů. Dále se právní úprava vztahuje i na poslance Evropského parlamentu, úředníky v evropských a mezinárodních institucích nebo i úředníky slovinské centrální banky. Okruh lobbovaných osob je tak v porovnání s dalšími zeměmi poměrně široký.
 
První registr lobbistů byl zřízen již v roce 2010 společně se schválením nového zákona o integritě a prevenci korupce. Povinnost registrace do tohoto registru existuje pouze pro kategorii profesionálních lobbistů, což znamená poměrně nízký počet zaregistrovaných osob. In-house lobbisté se do registru neregistrují. Do registru mohou být zaregistrovány pouze fyzické, nikoliv právnické osoby. Registr lobbistů obsahuje o každé zaregistrované osobě následující data – jméno, daňové identifikační číslo, sídlo a jméno společnosti, v níž je zaměstnán, informace, zdali je živnostník nebo zaměstnanec, a oblasti zájmu. Slovinská úprava předpokládá povinnou registraci lobbisty již před prvním lobbistickým kontaktem. 

Institucí odpovědnou za vedení a správu registru lobbistů je zvláštní orgán státní správy – Komise pro prevenci korupce (Commission for the Prevention of Corruption, dále jen „Komise“). Komise vydává rozhodnutí o registraci nebo odstranění z registru lobbistů. Registr lobbistů je veřejně dostupný na stránkách Komise.

Zaregistrovaní lobbisté mají povinnost jednou ročně (do 31. ledna za předchozí kalendářní rok) předkládat zprávu o činnosti, která obsahuje poměrně podrobné informace o zaměstnavateli/klientovi, finanční částky za konkrétní služby, eventuálně procentní podíl, cíle a účely lobbingu, kontaktované vládní orgány a činitele, typ lobbingu a techniky použité v daných konkrétních případech, typ a hodnotu darů poskytnutých politickým stranám a na volební a referendové kampaně. 

Zákonná úprava přináší dvoustupňový systém zachycování údajů o lobbování. Proto je po veřejných funkcionářích požadováno vyhotovení zprávy o jednání s lobbisty. Veřejní funkcionáři odevzdávají také výroční shrnutí aktivit ze strany profesionálních lobbistů. Podle zákona jsou lobbované osoby povinny vytvořit o dané schůzce záznam s podrobnými údaji pro svého nadřízeného a Komisi a tento záznam postoupit do 3 dnů od termínu jednání s lobbistou.
 V posledních letech dochází k nárůstu těchto zpráv ze strany lobbovaných. V případě, že lobbovaná osoba zjistí, že lobbista nebyl zaregistrován v seznamu, musí tuto skutečnost oznámit Komisi, a to do 10 dnů od jednání. Stejnou povinnost má lobbovaný i v případě, kdy zjistí, že mu byly lobbistou poskytnuty nesprávné nebo zavádějící informace.

Komise má v oblasti lobbingu také kontrolní a sankční pravomoci. Komise může lobbistům zaslat písemnou upomínku, zakázat jim lobbistickou činnost na 3 až 24 měsíců, zakázat další lobbování v určité záležitosti, vymazat je z registru. Tyto sankce jsou pak do registru zaznamenávány.

Co se týče problematiky darů, nesmí veřejní funkcionáři (včetně poslanců) dle slovinských právních předpisů přijmout dary, které by mohly ohrozit jejich nestrannost. Protokolární dary a občasné dary, jejichž hodnota nepřesáhne 75 EUR, jsou považovány za zanedbatelné. Pokud dar přesáhne tuto hodnotu, stává se majetkem instituce, ve které obdarovaný vykonává úřad, tj. např. Národního shromáždění.

Polsko

Jednou z prvních evropských zemí, která se rozhodla pro přijetí právní úpravy lobbingu, je Polsko, které již v roce 2005 přijalo zákon o lobbingu v procesu tvorby právních předpisů.

Lobbingem se v Polsku rozumí jakákoliv činnost prováděná v souladu se zákonem zaměřená na ovlivňování orgánů veřejné moci v procesu tvorby právních předpisů. Regulace lobbingu se přitom zaměřuje pouze na profesionální lobbing, který je definován jako činnost vykonávaná pro třetí osobu za úplatu s cílem hájit její zájmy v legislativním procesu. Profesionální lobbing může vykonávat podnikatel nebo fyzická osoba, která není podnikatelem, na základě občanskoprávní smlouvy. Samotnou definici lobbisty ale polská právní úprava nenabízí. Problematickým místem právní úpravy je také definice okruhu lobbovaných osob, který není výslovně vymezen. Lze však dovodit, že jsou zde zahrnuty orgány veřejné správy, které mají vliv na proces tvorby právních předpisů.

Polským specifikem je také existence více registrů, které jsou určeny pro jednotlivé skupiny lobbovaných osob. První z rejstříků, který byl vytvořen na základě přijetí právní úpravy lobbingu, byl spuštěn v roce 2006 (správcem registru je Ministerstvo vnitra a veřejné správy) a další dva registry vznikly na základě vnitřních procesních pravidel obou komor parlamentu (Sejmu a Senátu). Stejně jako v předchozích příkladech jsou profesionální lobbisté oprávněni vykonávat lobbing až po zápisu do registru lobbistů. Zápisem v parlamentních registrech lobbisté získávají výhodu v podobě vstupu do prostor obou parlamentních komor. Lobbisté jsou do registru uvedení po zaplacení správního poplatku v maximální výši 100 PLN. Další povinností lobbistů, kromě již zmíněné registrace, je informovat lobbovanou osobu o oblasti zájmu a o tom, v čí prospěch lobbistické aktivity vyvíjí.
 

Lobbisté, kteří chtějí vykonávat svou činnost v komorách parlamentu, musí nejprve tuto skutečnost nahlásit určeným zaměstnancům v Sejmu a Senátu. Tito zaměstnanci monitorují aktivity lobbistů a vydávají zprávy o četnosti kontaktů a vlivu lobbistů na legislativní proces. 

Například oproti rakouské úpravě jsou informace o lobbistických kontaktech vyžadovány pouze od lobbované strany, a to poměrně v detailní podobě. Lobbovaná osoba musí neprodleně poskytnout informace o uskutečněných lobbistických aktivitách. V obsahu každoroční zprávy by pak měl být uveden konkrétní seznam zapojených lobbistů, seznam a popis konkrétních případů, v nichž bylo lobbováno, a použitých forem lobbingu včetně toho, zda bylo cílem daný projekt podpořit nebo proti němu vystupovat, i samotný popis vykonávání úspěšného vlivu profesionálního lobbisty/firmy na legislativní a regulační rozhodovací proces.

Sankční pravomoc spadá do gesce Ministerstva vnitra a veřejné správy, které může uložit pokutu lobbistovi ve výši 3 000 až 50 000 PLN, který vykonal lobbistický kontakt, aniž by byl zapsán do registru. 

Společně se zřízením registru lobbistů polský zákon o lobbingu částečně upravuje legislativní proces, kdy vláda předkládá Sejmu plán legislativních prací. Tento plán je také dostupný na internetových stránkách pro širokou i odbornou veřejnost, která může deklarovat zájem účastnit se veřejného slyšení nebo konzultace k jednotlivým legislativním materiálům. 

Členové polského Sejmu musí uvádět veškeré obdržené dary. Poslanci mají povinnost předávat registru zájmů informace o všech svých zdrojích příjmu, darech a dotacích. Za neplnění této povinnosti ovšem nehrozí žádné sankce.

Irsko

Nejnovější právní úpravu mezi vybranými zeměmi přijalo v roce 2015 Irsko.
 

Zákon definuje „lobbistické aktivity“ následujícím způsobem:

· jedná se o přímou nebo nepřímou komunikaci s určeným veřejným funkcionářem;

· taková komunikace se týká „relevantní záležitosti“;

· taková komunikace není z působnosti zákona výslovně vyňata.

Osoba provádí lobbing v případě, že splňuje následující kritéria, která zákon stanovuje.

I. Komunikace je prováděna:

a. zaměstnavatelem s více než 10 zaměstnanci na plný úvazek, kteří komunikují ve prospěch zaměstnavatele;

b. reprezentativním orgánem s alespoň jedním zaměstnancem, jehož cílem je primárně reprezentovat zájmy svých členů a komunikace je vedena ve prospěch jeho členů placeným zaměstnancem nebo funkcionářem orgánu;

c. subjektem s alespoň jedním zaměstnancem, jehož primárním účelem je zabývat se specifickými otázkami a placený zaměstnanec nebo funkcionář subjektu v těchto otázkách komunikuje;

d. třetí stranou, která za úplatu komunikuje v zájmu klienta, který spadá do jedné z předchozích kategorií;

e. každou osobou, která komunikuje ve věci územního plánování.

II. Komunikace se týká „relevantní záležitosti“, kterou se rozumí:

a. iniciace, vývoj nebo změna jakékoliv veřejné politiky nebo veřejného programu;

b. příprava nebo novela jakéhokoliv právního předpisu;

c. poskytnutí jakékoliv dotace, půjčky nebo jiné finanční podpory, smlouvy, dohody nebo licence či jiného povolení zahrnující veřejné prostředky.

Z výše uvedeného jsou vyloučeny záležitosti týkající se implementace politik, zákonů či programů technického rázu.
 

Zákon tak explicitně neuvádí definici lobbingu ani lobbisty, ale jen vymezuje poměrně široký okruh osob, které lobbing provádí, a také situaci, kdy k lobbingu dochází. Zákon dále stanovuje okruh lobbovaných osob v legislativní i exekutivní oblasti. Do tohoto okruhu patří ministři, členové obou parlamentních komor, členové Evropského parlamentu a členové orgánů místních samospráv. Dále jsou mezi lobbované osoby zařazení i zvláštní poradci ministrů a někteří vybraní úředníci. 

Pilotní provoz registru lobbistů byl spuštěn několik měsíců před plánovaným termínem oficiálního zahájení tak, aby se lobbisté mohli seznámit s prostředím registru a jeho funkcemi. Registr lobbistů je spravován nezávislou Komisí pro standardy ve veřejné správě, která vznikla již v roce 2001 a jejíž hlavní rolí je dohled nad pravidly pro oznamování střetu zájmů, registrem darů a volebních výdajů stran. Od počátku roku 2017 připadly komisi i vyšetřovací a sankční pravomoci. Irský zákon stanovuje, že osoba vykonávající lobbistické aktivity musí být zapsána v registru.

Mezi další povinnosti lobbisty patří zasílání výkazu o svých aktivitách, a to ve stanovených termínech 3x ročně. Tento výkaz musí lobbista postoupit i v případě, že v daném období k žádným lobbistickým kontaktům nedošlo. Odevzdávaný výkaz obsahuje velké množství údajů, mezi které patří informace o provedených lobbistických kontaktech, informace týkající se klienta, jména lobbovaných osob a jejich zaměstnavatele, předmět a cíle kontaktů, typ a rozsah vykonávaných lobbistických aktivit a další informace, které mohou být dodatečně stanoveny. 

Lobbované osoby samostatně nemají žádné povinnosti, které by je zavazovaly oznamovat proběhlé kontakty. Každá relevantní instituce je však povinna vydat seznam určených veřejných funkcionářů a údaje o jejich roli a odpovědnosti v dané instituci. Irský zákon jako jeden z mála řeší otázku otáčivých dveří, přičemž určení veřejní funkcionáři nesmějí vykonávat lobbistické aktivity až 1 rok poté, co přestanou vykonávat činnost ve státních institucích. 

Od roku 2017 má irský dohledový orgán také sankční pravomoci. Sankce může uplatnit v případě, kdy lobbista vykonává svou činnost bez zápisu do registru, neodevzdá výkaz o svých aktivitách ve stanoveném termínu nebo poskytne v tomto výkazu nepravdivé informace. Za administrativní nedostatky může být uložena pokuta až 200 EUR, za jiná porušení zákona může být lobbista odsouzen až ke dvěma letům vězení a/nebo pokutě do výše 2 500 EUR.

Evropská unie

Orgány Evropské unie reagují na velkou koncentraci lobbistů, proto byla v posledních letech přijata řada opatření na podporu transparentnosti legislativního procesu
. V současné době funguje dobrovolný Rejstřík transparentnosti EU Komise a Parlamentu, do něhož se registrují lobbisté a zástupci zájmových skupin, kteří usilují o ovlivnění legislativního a rozhodovacího procesu v orgánech Evropské unie. V září 2016 byl předložen návrh interinstitucionální dohody, jímž má být zřízen povinný Rejstřík transparentnosti společný pro Komisi, Parlament i Radu. Poslanci Evropského parlamentu, komisaři i předseda Evropské rady mají vlastní etický kodex, kterým se musejí řídit, odevzdávají prohlášení o finančních a jiných zájmech a mají omezeno přijímání darů. Komisaři, ředitelé jejich kabinetů a někteří vysoce postavení úředníci také pravidelně zveřejňují své schůzky s lobbisty a zástupci zájmových skupin (tzv. veřejné diáře), přičemž je stanoveno, že by se neměli scházet s těmi subjekty a osobami, které nejsou uvedeny v Rejstříku transparentnosti EU.
 Regulace lobbingu u institucí EU zahrnuje také lobbing vykonávaný ve vztahu k asistentům poslanců Evropského parlamentu (dále též jako „EP“).

Instituce Evropské unie rozlišují 6 základních kategorií lobbistů.
 Přiřazení subjektů k jednotlivým kategoriím probíhá na základě sebeidentifikace. Kategorie jsou následující: 1) odborné poradenské společnosti / právnické firmy / samostatně výdělečně činní poradci, 2) interní lobbisté a obchodní/podniková/profesní sdružení, 3) nevládní organizace, 4) expertní skupiny typu „think tank“, výzkumné a akademické instituce, 5) organizace zastupující církve a náboženská společenství, 6) organizace zastupující místní, regionální a obecní orgány, jiné veřejné či smíšené subjekty atd. 
Regulace uplatňovaná institucemi EU explicitně nezahrnuje do definice lobbingu činnosti týkající se poskytování právního nebo jiného odborného poradenství v oblasti např. poskytování informací klientům o obecné právní situaci či jejich konkrétním právním postavení, zpracovávání analýz a studií pro klienty o možném dopadu legislativních či regulačních změn na jejich právní situaci apod. Dále také činnost sociálních partnerů jednajících v rámci sociálního dialogu či činnosti v reakci na přímou a individuální žádost orgánů EU nebo členů EP v souvislosti s jednorázovou či pravidelnou žádostí o věcné informace, údaje či odbornou konzultaci.

Rejstřík transparentnosti EU odkrývá základní informace o registrovaných subjektech a obecně o jejich činnosti a dále pak konkrétní informace týkající se jejich lobbistické činnosti. Základní informace: název organizace, adresa sídla, telefonní číslo, elektronická adresa, internetové stránky; jméno osoby, která nese právní odpovědnost za organizaci, jméno ředitele či jednatele, hlavní kontaktní osoba, jména osob s oprávněním ke vstupu do EP; počet osob (členů, zaměstnanců) vykonávajících lobbing, počet osob s oprávněním ke vstupu do EP, doba, po kterou se osoby věnují lobbingu (25/50/75/100 % pracovního úvazku); účel a cíle, oblasti zájmů, činnosti, země, kde jsou vykonávány, přidružení v rámci sítí; členstvo a případně počet členů (jednotlivci i členské organizace). Konkrétní informace: hlavní legislativní návrhy nebo oblasti politik, na něž se zaměřují činnosti subjektu, propojení s orgány EU (členství v pracovních komisích a výborech, meziskupinách Evropského parlamentu, odvětvových fórech, apod.), finanční údaje týkající se lobbingu (všechny subjekty poskytují odhad ročních nákladů na lobbing zpětně a výši a zdroj financování obdrženého od orgánů EU; další požadované finanční údaje se liší v závislosti na kategorii subjektu).
 

Co se týče dalších opatření, poslanci Evropského parlamentu, komisaři a předseda Evropské rady nesmějí přijímat dary ani požitky vyjma těch, jejichž hodnota nepřevyšuje 150 eur a jsou projevem zdvořilosti. Dary vyšší hodnoty jsou odevzdávány a zaznamenávány do veřejně přístupných registrů. Legislativní stopa je jako dobrovolný mechanismus využívána v Evropském parlamentu, a to jako příloha ke zprávám vypracovaným poslanci obsahující seznam všech lobbistů, s nimiž se zpravodaj setkal při přípravě svých zpráv.

Finanční náklady na zřízení registru lobbistů ve vybraných evropských zemích

Následující část je věnována některým údajům týkajícím se registrů lobbistů v zemích, jejichž právní úpravy lobbingu byly představeny výše. Údaje uvádějí přehled počtu registrovaných lobbistů v současné době, počtu lobbistů registrovaných v jednotlivých letech a finanční náklady na zřízení a provoz registru a v neposlední řadě také personální náklady. Tyto údaje byly získány z odpovědí na dotazníky, které byly rozeslány institucím spravujícím registry lobbistů ve vybraných zemích. 

1)
Kolik osob, jak fyzických, tak právnických, je v současné době v registru zaregistrováno?
	Irsko
	Polsko
	Rakousko
	Slovinsko

	2 273
	402
	390
	132


2)
Statistika zapsaných osob za jednotlivá léta provozu registru, pokud je dostupná.

	
	Počet osob

	Rok
	Irsko
	Polsko
	Rakousko
	Slovinsko

	2006
	
	77
	
	

	2007
	
	108
	
	

	2008
	
	132
	
	

	2009
	
	155
	
	

	2010
	
	187
	
	

	2011
	
	215
	
	59

	2012
	
	271
	
	60

	2013
	
	297
	240
	62

	2014
	
	320
	262
	59

	2015
	1045
	356
	278
	60

	2016
	1565
	397
	292
	68

	2017
	1 630
	402
	306
	70

	2018
	1712
	402
	313
	63

	2019
	1909
	N/A
	337
	132

	2020
	2085
	N/A
	353
	N/A

	2021
	2273
	N/A
	390
	N/A


3)
Jaké byly finanční náklady na zřízení registru? 

	Irsko
	Polsko
	Rakousko
	Slovinsko

	Formou veřejné zakázky za 177 020 EUR
bez DPH.
	Údaje nejsou k dispozici.
	Technické, personální a administrativní náklady celkem 67 000 EUR (152 člověkodní)
	Náklady jsou pokryty v rámci celkových nákladů instituce.


4)
Jaké jsou roční finanční náklady na provoz registru? Prosím, uveďte výdaje rozdělené na personální, technické, administrativní atp.

	Irsko
	Polsko
	Rakousko
	Slovinsko

	Údaje nejsou k dispozici.
	Údaje nejsou k dispozici.
	Zanedbatelné, bez nutnosti funkčního rozšíření od uvedení systému do ostrého provozu.
	Náklady jsou pokryty v rámci celkových nákladů instituce.


5)
Kolik osob zabezpečuje správu registru a kontroluje správnost/kompletnost zadaných údajů? Jaký je podíl této činnosti na celkové činnosti uvedených osob?

	Irsko
	Polsko
	Rakousko
	Slovinsko

	5 (+4 v rámci správního řízení a ukládání postihů za celý úřad, tj. nejen pro oblast registru lobbistů)
	1 zodpovědná za obsah + 1 redaktor webu
	0,7 úvazku administrace a ověřování dat + 0,3 úvazku právní záležitosti spojené s registrem + 0,05 úvazku vedoucího
	1,4 úvazku věcná agenda + 1 programátor


Z nástinů zahraničních právních úprav lobbingu vyplývá, že definice pojmu lobbista 
a vymezení lobování má zásadní význam pro jakoukoliv formu regulace lobbingu 
a efektivnost seznamu (registru) lobbistů. Lobbisté jsou často definováni v právních předpisech příliš úzce, což má za následek neefektivní registry, které nezachycují skutečně všechny, kdo se snaží ovlivnit podobu právních předpisů a rozhodování veřejných funkcionářů.
Jako zjevně nedostatečný a umožňující snadný únik je uváděn i britský Zákon o lobbingu z roku 2014. Komparativní studie „Transparency of lobbying in Member States“ zpracovaná Výzkumnou službou Evropského parlamentu uvádí, že vzhledem k úzké působnosti regulace, tvoří subjekty, které mají povinnost se registrovat, velmi malou část britského lobbistického průmyslu
. Asociace profesionálních politických konzultantů Velké Británie dokonce uvedla, že regulace je schopná zachytit pouze asi 1 % těch, kteří se skutečně zapojují do lobbingu
.
Aby byla regulace lobbingu účinná, měla by zachytit přinejmenším hlavní aktéry, kteří se snaží ovlivňovat rozhodování v legislativním procesu. Zkušenosti s právními úpravami lobbingu v Polsku a Litvě ukazují, jak je vymezení okruhu lobbistů důležité. Zatímco Litva, pod vlivem americké úpravy, preferovala regulaci zaměřenou pouze na profesionální lobbisty, kteří tuto činnost vykonávají za účelem zisku, polská definice je obecnější a je kritizovaná právě pro svou obecnost a vágnost. Rozdíl je rovněž mezi definicemi lobbistické činnosti jako takové. Litevské úpravě bývá vytýkáno, že z poměrně široké definice lobbingu existuje řada výjimek, kterých využívají hlavní lobbističtí aktéři k tomu, aby se regulaci vyhnuli. Polská úprava pak rozlišuje mezi „lobbistickou činností“ a „profesionální lobbistickou činností“. Definice lobbistické činnosti je kritizována pro svou obecnost a vágnost, zatímco profesionální lobbistická činnost je vymezena, dle kritiků, příliš úzce, což opět vede k masovému „vyhýbání“ se povinnostem, se kterými je výkon profesionální lobbistické činnosti spojen
. 
1.4 Identifikace dotčených subjektů 

Předkládaná regulace lobbování definuje dvě základní skupiny, na které regulace přímo dopadá: lobbisty a lobbované. Mezi lobbisty budou v souladu s definicí obsaženou v § 3 návrhu zákona patřit:
· podnikatelé, ať již právnické nebo fyzické osoby, kteří za úplatu vykonávají lobbování soustavně za účelem dosažení zisku,

· právnické osoby a podnikající fyzické osoby vykonávající lobbing prostřednictvím osob v závislém postavení (například Public Relations a Public Affairs agentury specializující se na lobbování),

· právnické osoby – nepodnikatelé – kteří lobbují v zájmu svých členů, lobbování je jedním z předmětů jejich činnosti [například nestátní neziskové organizace, zájmová a profesní sdružení, komory (nezřízené ze zákona), církve a náboženská společenství),
· fyzické osoby, které soustavně prosazují své zájmy (nebo zájmy společné) ve styku s veřejnými funkcionáři, pokud se na ně neuplatní některý z výše uvedených identifikátorů (společník či člen právnické osoby, jež je lobbistou, lobbující prostředník). Dotčenými subjekty budou rovněž fyzické osoby, jejichž jednání bude lobbistům přičitatelné, typicky zaměstnanci pověření lobbováním jménem zaměstnavatele (tzv. lobbující prostředníci).

Druhou základní skupinou přímo dotčených osob regulací jsou lobbovaní, tedy osoby, které mají nebo potenciálně mohou mít vliv na podobu právní regulace či koncepčního dokumentu v určité oblasti. Tyto osoby jsou „objektem“ lobbování. Návrh zákona z širokého okruhu osob, které připadají potencinálně v úvahu jako možní adresáti lobbování, vymezuje v § 4 taxativním výčtem ty, u nichž je jejich vliv na podobu legislativních a strategických návrhů nejvýznamnější. Tento výčet je obdobný výčtu veřejných funkcionářů podle § 2 zákona o střetu zájmů (skupina přibližně 400 fyzických osob).
Dopad na obě skupiny je přímý; přímo ze zákona lobbistům (včetně lobbujících prostředníků) a lobbovaným vyplývají povinnosti. Lobbisté mají primárně povinnost registrace
 a podávání pravidelných zpráv o činnosti
; lobbovaní mají primárně povinnost uvést údaje pro lobbistickou stopu právního předpisu.Z pohledu charakteru dopadu není možné jednoznačně určit, zda je dopad na tyto skupiny pozitivní, nebo negativní, resp. zda mohou návrhem získat dodatečný prospěch, či být návrhem poškozeny. Administrativní zátěž spojenou s regulací nesou obě strany, je však patrnější na straně lobbistů. Tento dopad je dostatečně vyvážen zájmem veřejnosti na transparentnosti regulovaných procesů a ve srovnání s regulacemi lobbování v zahraniční je minimální. Dalším souvisejícím aspektem je dopad regulace na soukromí lobbistů a lobbovaných zveřejněním informací ve veřejně přístupném registru lobbistů a lobbovaných a prostřednictvím lobbistické stopy. K tomu byla v rámci důvodové zprávy zpracována kapitola „Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“, jejímž závěrem je, že (i) pro zpracování osobních údajů v rámci navrhovaného řešení jsou zajištěny dostatečné záruky, (ii) zpracování je legální a legitimní, přičemž samo o sobě sice vytváří nebo zesiluje rizikovost pro subjekty údajů, avšak je následně celou řadou ustanovení a opatření v souladu se zásadami ochrany osobních údajů významně minimalizováno, (iii) zpracování údajů bude probíhat v souladu s platnými a účinnými zásadami pro ochranu osobních údajů. 
Regulace nicméně dopadá na celou řadu dalších subjektů; například na veřejné orgány jako jsou ministerstva a jiné ústřední úřady státní správy, nebo široká veřejnost. 
Mezi dotčená ministerstva a orgány veřejné správy lze zařadit: 
· Ministerstvo spravedlnosti coby gestor navrhované právní úpravy, správce registru lobbistů a lobbovaných a dohledový úřad. Ministerstvo spravedlnosti je zpracovatelem a předkladatelem návrhu právní úpravy a v této souvislosti bude po nabytí její účinnosti plnit i roli metodickou a osvětovou. Řádná činnost ministerstva při dohledu nad lobbováním bude zajištěna i možností každého obrátit se na ministerstvo s oznámením o podezření, že údaje obsažené v prohlášení lobbistů či v lobbistických stopách nejsou pravdivé, případně že byl zákon porušen jinak. (Ministerstvo spravedlnosti není koncipováno jako robustní dohledový úřad v této oblasti.) Příslušnost k projednávání přestupků je stanovena variantně Ministerstvu spravedlnosti, nebo obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, přičemž pro postup bude stěžejní zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Ministerstvu se ukládá na své internetové stránce uveřejnit informace o způsobu a podmínkách poskytování metodické, poradenské a odborné pomoci. Ministerstvu je dále uložena povinnost vydávat (na internetové stránce zveřejnit) výroční zprávu tak, jak je to běžné v obdobných případech v zahraničí. Výroční zpráva má zajistit, že sesbíraná data budou dále zpracována a budou v agregované podobě předávána veřejnosti. Ministerstvo spravedlnosti bude odpovědným úřadem za evidenci lobbovaných působících v rámci ministerstva podle § 7 návrhu zákona a rovněž jedním ze spoluodpovědných subjektů za přezkum účinnosti právní úpravy (k tomu více v kapitole 3); 
· Ministerstvo vnitra coby spolupředkladatel regulace. Ministerstvo vnitra bude dotčeno zejména povinností spoluvytvářet příznivé podmínky pro implementaci a vynucování regulace a bude jedním ze subjektů konzultovaných v rámci vyhodnocování účinnosti regulace. Ministerstvo vnitra bude odpovědným úřadem za evidenci lobbovaných působících v rámci ministerstva podle § 7 návrhu zákona;

· Ministerstvo financí. Ministerstvo financí bude regulací dotčeno zejména stran financování – v gesci tohoto úřadu je rozhodnout o rozpočtu na zajištění implementace a vynucování nové regulace. Ministerstvo financí bude pravidelně informováno o těchto aspektech, stejně jako o výsledcích přezkumu účinnosti regulace včetně její nákladovosti a vyhodnocení vyváženosti nákladů nutných pro splnění účelu regulace. Ministerstvo financí bude též odpovědným úřadem za evidenci lobbovaných působících v rámci ministerstva podle § 7 návrhu zákona; 
· Další orgány veřejné moci nebo organizační složky státu podle § 7 odst. 3 návrhu zákona o lobbování
, které jsou podle předmětného ustanovení odpovědné za evidenci lobbovaných v registru;

· Poslanecká sněmovna a Senát. Obě komory Parlamentu jsou dotčenými orgány implementující novelizované části jednacích řádů týkající se regulace lobbování. V rámci změny zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny dochází k možnosti udělit slovo lobbistovi podle zákona o lobbování i bez souhlasu výboru (tzv. přednostní právo lobbisty) a stanoví údaje pro lobbistickou stopu právního předpisu jako součást zápisu z jednání výboru, pokud byl projednáván návrh zákona, a povinnost poslance, který je předkladatelem pozměňovacího návrhu, poskytnout součinnost s jejich uvedením v zápisu. V rámci změny zákona o jednacím řádu Senátu dochází ke stanovení údajů pro lobbistickou stopu právního předpisu jako součásti zápisu z jednání výboru, pokud byl projednáván návrh zákona, a povinnost senátora, který je předkladatelem pozměňovacího návrhu, poskytnout součinnost s jejich uvedením v zápisu;
· Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí a její poradní orgán Pracovní komise předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k lobbingu budou dotčeny regulací ve smyslu zapojení jejich členů do činností těchto orgánů s ohledem na implementaci, vynucování a přezkum účinnosti regulace, jak se popsáno v rámci příslušných kapitol 5 a 6. 
Předkladatel upozorňuje, že v rámci různých variant řešení nemusí být distribuce dopadů mezi jednotlivé dotčené skupiny stejná. 
Mezi ostatní dotčené subjekty regulace lze zařadit zaměstnavatele fyzických osob, územní samosprávné celky, politické strany a politická hnutí. Tyto subjekty jsou podle doporučené varianty regulace dotčené nepřímo pozitivně, a to ve formě možnosti využít veřejně přístupná data z registru lobbistů a lobbovaných. V případě zahrnutí (některých) z těchto subjektů do regulace, resp. jejich nevyjmutí z působnosti regulace, by byl dopad regulace na ně obdobný jako na subjekty přímo regulované. 
Velmi významnou kategorii dotčených subjektů představují soudy, které budou dotčeny nápadem případů týkajících se regulace lobbování a nutnosti alokace tomu odpovídajících kapacit. Tento nápad však není s ohledem na omezenou působnost regulace předpokládán jako významný, ale spíše zanedbatelný. Role judikatury však může hrát v rozhodovaných případech významnou interpretační roli pro implementaci, vynucování a přezkum regulace.
K dotčeným subjektům ve vztahu k navrhované právní úpravě nezbytně patří veřejnost, jelikož hlavní motiv regulace směřující k posílení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu je postaven na předpokladu, že veřejnost má právo vědět, kdo se pokouší přesvědčovat a ovlivňovat ty, kteří rozhodují v záležitostech veřejného zájmu.
1.5 Popis cílového stavu 
Cílem regulace lobbování je vytýčení hranic legitimního lobbingu pomocí definice lobbování jako soustavné činnosti spočívající v komunikaci, včetně jednostranné, uskutečňované lobbistou za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při přípravě, projednávání a schvalování návrhu právního předpisu nebo dokumentu koncepční povahy, bez ohledu na formu této komunikace. Za lobbování podle zákonné regulace by nebyly považovány ty činnosti a způsoby komunikace, které buď ze své podstaty jsou pod veřejnou kontrolou (jednání státních orgánů, ze kterých jsou pořizovány a zveřejňovány zápisy), nebo ze své povahy představují výkon ústavou zaručených práv (zejména svobody projevu a práva na informace). 

Zákon vymezí okruh lobbistů v návaznosti na jejich ohlášení učiněné Ministerstvu spravedlnosti prostřednictvím registru lobbistů a lobbovaných. Okruh lobbovaných je vymezen taxativním výčtem veřejných funkcionářů a dalších osob, u nichž je veřejný zájem na tom, aby bylo patrné, kdy, kým a v jaké věci byli lobbování, neboť jejich podíl na přípravě a přijímání právních předpisů a strategických dokumentů je významný. 
Nástrojem k odlišení legitimního lobbování od pokoutního bude registr lobbistů a lobbovaných, do kterého budou zapisovány údaje jak o lobbistech, tak o lobbovaných. Lobbisté by registru měli v pravidelných intervalech zasílat zprávy (prohlášení lobbisty) o své činnosti a kontaktech, a plnili by tak zákonnou informační povinnost, která by podporovala transparentnost lobbování, neboť z předkládaných přehledů by bylo zřejmé, kdo koho a ve věci kterého právního předpisu či koncepčního dokumentu lobboval. Zavedením regulace lobbování v předkládané podobě by měla být vystavěna další překážka vzniku již výše zmíněného stavu tzv. regulatory capture, a to prostřednictvím větší transparentnosti průběhu legislativního procesu a informací o tom, která zájmová skupina nebo subjekt měl na tento proces vliv. K tomu má sloužit zejména informační povinnost v podobě prohlášení lobbisty na jedné straně a tomu odpovídající povinnost lobbovaného zanášet údaje o svých kontaktech s lobbisty do tzv. lobbistické stopy.
Právě nový institut lobbistické stopy je dalším informačním zdrojem, jenž představuje sadu údajů o účasti lobbistů na přípravě návrhu právního předpisu publikovaného ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Tato sada se bude v průběhu „života“ návrhu právního předpisu doplňovat o další údaje týkající se příslušné fáze legislativního procesu. V okamžiku zveřejnění právního předpisu by tak měly být k dispozici informace o tom, který lobbista, kterého lobbovaného a ve věci kterého právního předpisu kontaktoval. Údaje z prohlášení o kontaktech, které budou lobbisté povinně ukládat do registru, bude možné křížově porovnávat v kombinaci s lobbistickou stopou právního předpisu, neboť všechny tyto informace budou veřejné. 
Navrhovaná úprava tak posiluje veřejnou kontrolu v souladu s mezinárodními doporučeními. Vytvoření rámce pro transparentní lobbing je podle OECD
 klíčové i pro zajištění integrity veřejného rozhodovacího procesu. Předkládaná opatření by tak měla přinést větší transparentnost jak lobbistické činnosti, tak i legislativního procesu, a snižovat riziko nepřípustného ovlivňování
 ve vztahu k legislativnímu procesu. Zejména v případě legislativního procesu by mělo dojít k identifikaci subjektů, které se na přípravě legislativních návrhů podílejí tak, aby poslanci, senátoři i veřejnost byli informováni o zájmech a vlivech, které se do daných návrhů promítají.

Sekundárně jsou pak uvedená opatření navrhována za účelem rozvíjení i posilování demokratického procesu, podpory zapojení občanů do věcí veřejných, a tím také posilování legitimity rozhodnutí přijímaných ve veřejném prostoru. Posilování důvěry občanů v demokratické uspořádání je klíčové pro stabilitu politického systému jako takového. Rovněž by měla mít za následek zvýšení důvěry veřejnosti v lobbing a jeho vnímání jako legitimní aktivity.

1.6 Zhodnocení rizika

Rizikem plynoucím z nepřijetí regulace lobbingu je zachování stávajícího stavu, kdy legislativní a rozhodovací proces neprobíhá vždy transparentně, což má negativní dopad na tvorbu veřejných politik a přijímání rozhodnutí z hlediska možného prosazování skrytých zájmů či preference parciálních zájmů před zájmem veřejným, a tím pádem také na veřejnost, jejíž důvěra v tyto procesy klesá. Politická rozhodnutí, resp. činnost veřejných institucí, pak ztrácí legitimitu, což je nežádoucí. Za další rizika lze považovat erozi demokracie, snížení důvěry občanů v politiku, politické strany, instituce, a tím i posilování tzv. antisystémových stran a nálad ve společnosti.

Dalším rizikem nepřijetí regulace je možnost vzniku stavu tzv. state capture, kdy soukromé zájmy mohou signifikantně ovlivnit rozhodování státních orgánů na úkor zájmu veřejného. Parametry právní regulace pak mohou být nastaveny tak, aby „nepoškozovaly“ či přímo „chránily“ úzkou skupiny subjektů, jejichž ekonomických či jiných zájmů se konkrétní právní regulace dotýká. 
Setrvání ve stávajícím stavu by také vedlo k tomu, že nebudou zohledněna mezinárodní doporučení a návrhy aktivit v této oblasti, které byly ČR adresovány. Například OECD vydala komplexní doporučení pro členské státy ve formě deseti principů pro transparentnost a integritu lobbingu,
 které mají přispět k „vytvoření účinného a spravedlivého rámce pro otevřenost a přístup, posílení transparentnosti, rozvíjení kultury integrity a vytvoření mechanismů pro účinnou implementaci, dodržování a přezkum“. V rámci OECD jsou tato opatření součástí strategie pro „silnější, férovější a čistší ekonomiku“.
 Tématu je věnována pozornost i ze strany Rady Evropy, na jejíž půdě bylo připraveno Doporučení Rady Evropy k právní regulaci lobbingu v kontextu veřejného rozhodování adresovaného členským státům (Doporučení Rady Evropy - Recommendation on the legal regulation of lobbying activities in the context of public decision making).
 Částečně se problematice věnuje také 4. hodnotící kolo GRECO, respektive prevenci korupce ve vztahu k členům parlamentu, soudcům a státním zástupcům. Zaměřuje se na otázky spojené s etickými principy a pravidly chování, střet zájmů a vynucování pravidel ošetřujících střet zájmů, zákaz či omezení určitých aktivit, deklarace zájmů, příjmu, majetku apod.

Nestátní neziskové organizace dlouhodobě usilují o regulaci lobbingu v ČR, a to mj. i prostřednictvím zákona. Motivem je především zkvalitnění demokracie, přičemž zákon o lobbingu je také vnímán jako důležitý prvek v rámci boje s korupcí.
 Třebaže téma lobbingu není v současné době v popředí zájmu médií, aktivity neziskových organizací, mezinárodních organizací (Doporučení RE), ale i jednotlivých zemí v Evropě svědčí o jeho relevanci a aktuálnosti.
2. NÁVRH VARIANT ŘEŠENÍ

Předkládaný návrh variant řešení regulace lobbingu a zvolená opatření či instituty, které varianty obsahují, vyplynul z konzultačního procesu a diskuzí, který předkladatel vedl jak s odbornou veřejností, tak i s neziskovým sektorem a zástupci profesionálních lobbistů či PR agentur. Varianty věcného řešení byly zvažovány již v rámci přípravy a projednání věcného záměru zákona o lobbingu. Vláda rozhodla usnesením ze dne 21. 2. 2018 č. 114 o realizaci varianty III zapracované do předkládaného legislativního řešení.
1.1 Varianta 0 

Nulová varianta ponechává stávající stav beze změny. Lobbing regulován nebude a žádná legislativní ani nelegislativní opatření nebudou přijata. Logicky pak nebude zavedena ani lobbistická stopa právního předpisu.
1.2 Varianta II 

Nelegislativní varianta zahrnovala vytvoření a přijetí etických kodexů pro poslance, senátory a členy vlády. Etické kodexy by obsahovaly dobrovolný závazek těchto vrcholných veřejných funkcionářů jednat transparentně a informovat průběžně o svých schůzkách s lobbisty. Schůzky by byly evidovány prostřednictvím veřejných diářů, k jejichž vedení by se funkcionáři zavázali přijetím předmětných etických kodexů. 

Veřejné diáře by měly podobu seznamu schůzek (zaznamenávaných až po jejich uskutečnění) dostupného na webových stránkách Poslanecké sněmovny, Senátu a vlády. Veřejné diáře by obsahovaly údaj o dni uskutečnění schůzky, a co bylo jejím předmětem (novely zákonů, pozměňovací návrhy apod.), čeho se jednání týkalo. Údaje by zadávali sami veřejní funkcionáři, případně jejich sekretariáty či kanceláře příslušných úřadů. 

Dále by byla zavedena pouze do Legislativních pravidel vlády povinnost zaznamenávat lobbistickou stopu při přípravě vládních materiálů (vládních návrhů zákonů). Lobbistická stopa by tak představovala dokument připojený k návrhu, v němž by byl uveden seznam osob, jež se na přípravě podílely, které poskytovaly konzultace či rady, a ovlivňovaly tak finální podobu materiálu. 
1.3 Varianta III 

Varianta III se skládá z několika legislativních opatření zakotvených v novém zákoně o lobbování a změnovým zákonem novelizujícím mj. jednací řády obou komor Parlamentu a zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. 

Varianta zahrnuje zavedení registru lobbistů a lobbovaných. V registru budou povinně evidováni lobbisté, tedy osoby, které systematicky a organizovaně usilují o ovlivňování zákonodárného procesu a rozhodování veřejných funkcionářů. V registru budou povinně uvedeny následující subjekty: (i) podnikatelé, ať již právnické nebo fyzické osoby, kteří za úplatu vykonávají lobbování soustavně za účelem dosažení zisku, (ii) právnické osoby a podnikající fyzické osoby vykonávající lobbing prostřednictvím osob v závislém postavení (například Public Relations a Public Affairs agentury specializující se na lobbování), (iii) právnické osoby – nepodnikatelé – kteří lobbují v zájmu svých členů, lobbování je jedním z předmětů jejich činnosti [například nestátní neziskové organizace, zájmová a profesní sdružení, komory (nezřízené ze zákona), církve a náboženská společenství), a (iv) fyzické osoby, které soustavně prosazují své zájmy (nebo zájmy společné) ve styku s veřejnými funkcionáři, pokud se na ně neuplatní některý z výše uvedených identifikátorů (společník či člen právnické osoby, jež je lobbistou, lobbující prostředník). Pro právnické osoby platí, že budou povinny do registru zapisovat fyzické osoby, prostřednictvím nichž reálně lobbing provádějí – tzv. lobbující prostředníci (např. jejich zaměstnanci, zástupci atd.). 

Lobbovanými osobami jsou zákonem vybraní veřejní funkcionáři, vyjma představitelů obecních a krajských samospráv. Představitelé samospráv budou vyjmuti z důvodu zaměření varianty III primárně na regulaci lobbingu na centrální úrovni a zejména pak na tvorbu zákonů na úrovni vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu. Varianta III se netýká představitelů obecních a krajských samospráv i proto, aby registr lobbistů představoval oproti variantě IV méně robustní řešení s menším objemem zaznamenávaných údajů. 

Lobbisté budou po zápisu do registru lobbistů a lobbovaných povinni předkládat za každé kalendářní pololetí zprávy o lobbistických kontaktech. 
Správa registru bude svěřena Ministerstvu spravedlnosti coby předkladateli regulace, které již má potřebné zkušenosti se správou rejstříků, resp. informačních systémů veřejné správy, fungujícím na obdobném principu (např. obchodní rejstřík, insolvenční rejstřík) a vedením Centrálního registru evidenčních orgánů či Centrálního elektronického registru oznámení. 
Dalším opatřením bude povinnost uvádět v odůvodnění návrhu právního předpisu nebo pozměňovacího návrhu lobbistickou stopu, která bude obsahovat všechny subjekty, které ovlivnily zpracování legislativního návrhu a jeho finální podobu. Lobbistická stopa by se zaznamenávala v průběhu přípravy návrhu na úrovni jednotlivých resortů a vlády, a dále během projednávání v Poslanecké sněmovně a Senátu.
1.4 Varianta IV 

Varianta zahrnuje lobbing v jeho obecné definici, tedy včetně úrovně obecních a krajských zastupitelstev, a to jako komunikace vykonávaná systematicky nebo organizovaně za účelem ovlivnění legislativního procesu a veřejného rozhodování.

Obdobně jako u varianty III by se do registru lobbistů povinně registrovaly všechny osoby, jež vykonávají lobbing, a to jak profesionální lobbisté, tak in-house lobbisté bez výjimky. 

Povinnost reportovat o uskutečněných schůzkách s lobbisty bude uložena i lobbovaným. Na jedné straně by tak lobbisté měli povinnost označit lobbované, se kterými se sešli. Na druhé straně by lobbovaní měli povinnost reportovat o uskutečněných schůzkách s lobbisty ve formě veřejných diářů, jež by vedli v rámci registru lobbistů. 

Lobbovanými budou veřejní funkcionáři uvedení v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů včetně představitelů obecních a krajských samospráv. Další skupinou lobbovaných by byly asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády a zaměstnanci kabinetů členů vlády. 

Správa registru by byla svěřena, obdobně jako v případě varianty III, Ministerstvu spravedlnosti.

Zákonná úprava by byla podpořena usnesením vlády ukládajícím členům vlády, aby se nestýkali s lobbisty, kteří nebudou evidováni v registru lobbistů. Stejné opatření by bylo provedeno i na úrovni Poslanecké sněmovny a Senátu, kde by bylo vydáno usnesením příslušné komory Parlamentu. 
Dalším opatřením bude povinnost uvádět v rámci lobbistické stopy všechny subjekty, které se podílely na zpracování legislativního návrhu a konečné verzi návrhu. Lobbistická stopa by se zaznamenávala v průběhu přípravy návrhu na úrovni jednotlivých resortů a vlády, a dále během projednávání v Poslanecké sněmovně a Senátu. Uváděli by se autoři návrhu, autoři pozměňovacích návrhů, konzultované osoby a další, kteří se podíleli na podobě textu předpisu a jednali za tímto účelem s lobbovanými.

Zaznamenávání lobbistické stopy by se týkalo i územních samosprávných celků, které by měly povinnost zaznamenávat tvůrce předpisů v přílohách obecně závazných vyhlášek a nařízení. Tato forma lobbistické stopy by byla zveřejňována v případě obcí stejně jako právní předpisy obcí, a to na úřední desce a zároveň způsobem v místě obvyklým (webové stránky obce apod.) V případě krajů by byla legislativní stopa zaznamenávána jako příloha obecně závazných vyhlášek a nařízení ve Věstníku právních předpisů kraje.

Přijímání darů by bylo regulováno pomocí samostatného registru darů a povinnost hlásit veškeré obdržené dary nad určitou hodnotu by bylo včleněno do jednacích řádů komor Parlamentu.
Pro úplnost je nutné doplnit, že se návrh variant řešení nepředkládá ve vztahu k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování. Tento návrh s variantami nepracuje a jeho dopady jsou posouzeny společně s těmi, které přináší vlastní návrh. Mezi izolované změny, které změnový zákon přináší, patří primárně změny v jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu, kde je umožněno pro předsedajícího bez souhlasu výboru udělit slovo lobbistovi podle zákona o lobbování a které stanoví, že součástí odůvodnění pozměňovacího návrhu je i lobbistická stopa. Lobbistická stopa je i součástí důvodové zprávy právního předpisu podle navrhované změny v zákoně č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (k tomu viz více v rámci detailnějšího posouzení jednotlivých variant). Další změny ve změnovém zákoně nepřináší věcné dopady pro účely jejich zhodnocení. 
3. VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ VARIANT


Náklady netransparentního lobbování pro veřejnost lze těžko přesně vyčíslit, ale existuje několik potenciálních negativních dopadů, které mohou být jeho důsledkem. Těmi jsou například snížená důvěra ve státní aparát, zdiskreditované výsledky veřejných rozhodovacích procesů či prohloubení nerovnosti v přístupu k ovlivnění veřejného rozhodování. Jestliže je lobbování netransparentní, může narušit důvěru veřejnosti ve vládní instituce a rozhodovací procesy. To může vést ke snížení důvěry ve schopnost vlády sloužit veřejnému zájmu a ke zvýšené skepsi vůči zákonodárcům. Netransparentní lobbing může vést k rozhodnutím, které neodrážejí skutečné zájmy nebo preference veřejnosti, protože jej mohou ovlivňovat mocné zájmové skupiny nebo jednotlivci, kteří mají na výsledku eminentní zájem. Netransparentní lobbování může také prohloubit existující nerovnosti, protože ti, kteří mají více zdrojů a přístup k rozhodujícím činitelům, mohou mít větší možnost ovlivňovat výsledky politiky než ti, kteří tyto zdroje nemají. Pokud nejsou lobbistické aktivity transparentní, může být obtížné nebo nemožné sledovat vliv konkrétních jednotlivců nebo skupin na rozhodovací procesy. Celkově mohou být náklady netransparentního lobbingu pro veřejnost značné, protože mohou narušit spravedlnost, transparentnost a odpovědnost za přijímaná rozhodnutí. 
3.1 Varianta I: zachování stávajícího právního stavu, kdy lobbing není regulován

Vzhledem ke skutečnosti, že lobbing jako oblast lidského chování není v České republice dosud přímo regulován, je hodnocení přínosů a nákladů nulové varianty popisem přínosů a nákladů neregulované lobbistické činnosti.

Náklady 
Náklady nulové varianty nelze kvantifikovat, neboť bez legislativního vymezení lobbistické činnosti nelze přesně identifikovat ani chování, které je předmětem regulace, ani dotčené subjekty. 

Hlavním motivem regulace lobbingu je zvýšení transparentnosti, aby tato činnost byla vykonávána pod veřejnou kontrolou a z normotvorby byla eliminována množina parciálních zájmů, které jsou na újmu kvalitě a efektivitě právní regulace, a tím i veřejnému zájmu. Právě pro absenci regulace není možné rovněž jakkoliv kvantifikovat náklady, které s sebou nese nelegitimní prosazování parciálních, s veřejným zájmem kolidujících, záměrů v legislativě, neboť taková aktivita zůstává zcela skrytá. A náklady na straně veřejného sektoru plynoucí z této aktivity lze jen těžko odhadovat.

Jak již bylo uvedeno výše v části 1.6, rezignace na snahy o regulaci lobbingu a jeho zprůhlednění by rovněž znamenala pominutí doporučení mezinárodních organizací (OECD, GRECO, Rada Evropy).

Přínosy

Zachování aktuálního stavu znamená na druhé straně nezvyšování administrativní zátěže 
a případných přímých a nepřímých finančních nákladů spojených s případnou regulací pro adresáty normy (náklady na reportování apod.) a pro veřejný sektor (náklady na zřízení registru, mzdové náklady zaměstnanců zajišťujících provoz rejstříku, mzdové náklady úřadu vykonávajícího dozor nad dodržováním regulace, administrativní náklady na zachycení lobbistické stopy apod.). Aktuální stav rovněž oproti regulaci zavádějící registr lobbistů nezasahuje do soukromí fyzických osob vykonávajících lobbistickou činnost, neboť jejich osobní údaje nejsou zpracovávány v žádném veřejném rejstříku. Dále se analýzou nákladů a přínosů nulové varianty v materiálu nezabýváme. 

Shrnutí přínosů a nákladů varianty I:

	Varianta I
(nulová)
	Přínosy
	· absence nákladů plynoucích z regulace na straně adresátů regulace a veřejného sektoru,

· nezvyšování administrativní zátěže,

· nezasahování do soukromé sféry fyzických osob v podobě uvádění osobních údajů v registru lobbistů.

	
	Náklady
	- zachování stávající míry (ne)transparentnosti lobbistických aktivit,

- nezohlednění doporučení mezinárodních organizací,

- zachování nákladů plynoucích z regulace (nebo její absence), která je výsledkem lobbování za parciální zájem, který je v rozporu se zájmem veřejným.


3.2 Varianta II 

Varianta II se opírá o princip samoregulace a dobrovolného plnění zásad a principů, k nimž se definovaná skupina osob hlásí, a které si bere za své. Princip samoregulace spočívá 
na faktickém, nikoliv reglementovaném, konsenzu, co je vhodné a prospěšné, a co by mělo být standardem. Etický kodex je souborem konkrétních pravidel, která vycházejí z obecně akceptovaných hodnot a principů a vymezují standard jednání jak jedinců, tak implicitně i orgánu (skupiny), jehož jsou tito jednotlivci členy nebo příslušníky.

Náklady

Tato varianta klade vysoké nároky na morální integritu veřejných funkcionářů a jejich vnímání etických norem, neboť samoregulace představuje nastavení pravidel vlastního chování, jejichž porušení je sankcionováno pouze společenským odsudkem ostatních členů skupiny, a v případě politiků i celé společnosti. Tato varianta se právě na tuto morální integritu politických funkcionářů spoléhá a toto očekávání, ukáže-li se jako marné, realizovatelnost této varianty oslabuje. V obecné rovině je tak přirozenou nevýhodou této varianty právní nevymahatelnost dodržování kodexů a jejich pravidel. 

V případě této varianty by negativem mohl být případný vznik formalistických a komplikovaných etických kodexů. Ve chvíli, kdy by kodexy byly formalistické a komplikované, začaly by se podobat zákonům, stanovovaly by výjimky a podmínky, při kterých by daná pravidla neplatila, tehdy by byla jejich existence zbytečná. Detailnost a přílišná složitost kodexů snižuje jejich efektivitu a ochotu adresátů kodexů se jimi řídit.

Nevýhodou této varianty je i časově náročný proces při dosahování konsenzu ohledně rozsahu i jednotlivých konkrétních pravidel etického kodexu, neboť v případě veřejných funkcionářů a politiků to znamená nalézt kompromis napříč politickým spektrem. Dohoda na vytvoření etických kodexů by byla nezbytně výsledkem politických jednání, jejichž délku a výsledky nelze odhadnout. Pokud by se veřejní funkcionáři k samoregulaci rozhodli, zřejmě by se předmět kodexů neomezil pouze na problematiku lobbingu, případně přijímání darů, ale kodexy by se snažily postihnout jednání a chování veřejných funkcionářů v širších souvislostech, což by opět zvyšovalo časovou náročnost na dosažení dohody o nich. 
Efektivita nelegislativní varianty je velmi závislá na míře ochoty veřejných funkcionářů se samoregulaci podřídit. Lze předpokládat, že na počátku by se k samoregulaci jako pozitivnímu a u voličů populárnímu trendu přihlásila velká skupina politiků, ale vůle této skupiny regulaci dodržovat může s časem klesat, zvláště v případě, pokud by byla postupně obecně ignorována (proč bych pravidla dodržoval, když ostatní je nedodržují?). Etické kodexy se tak mohou stát jen formalitou a „fasádou“ bez jakéhokoliv vlivu na faktické chování veřejných činitelů. Důsledkem právní nezávaznosti etických kodexů by byl stav, že každá nová politická reprezentace by měla možnost se k etickému kodexu předchozí reprezentace již nepřihlásit a prakticky by celý proces samoregulace bylo nutné stále obnovovat až do doby, kdy by akceptace etického kodexu byla zvyklostí a přihlášení se k němu by bylo považováno za samozřejmost.
Jako v případě ostatních variant (s výjimkou varianty nulové), by zavedení lobbistické stopy vedlo ke zvýšení nákladů a časové náročnosti přípravy právních předpisů, neboť povinné subjekty by musely vést záznamy o uskutečněných konzultacích k návrhu právního předpisu a následně na tyto záznamy přenést do důvodové zprávy návrhu nebo samostatného průvodního dokumentu k právnímu předpisu.

Zavedení institutu lobbistické stopy pouze pro legislativní návrhy předkládané vládou a ministerstvy by zřejmě bylo vnímáno jako parciální a nevyvážené. S ohledem na ovlivňování legislativní činnosti i v rámci parlamentní fáze by zamýšleného efektu – větší transparentnosti legislativního procesu – nebylo efektivně dosaženo. 
Náklady na zřízení veřejného diáře lze jen odhadovat, neboť výše takových nákladů se odvíjí od zvoleného technického řešení. V dané variantě by se mohlo jednat o jednoduchou databázi záznamů pořizovaných prostřednictvím webového rozhraní na serverech Poslanecké sněmovny, Senátu a vlády. Tyto náklady lze odhadnout v rozmezí několika desítek tisíc korun až nižších jednotek stovek tisíc korun hrazené z rozpočtových kapitol jednotlivých orgánů.

Nákladem by byl i čas veřejného funkcionáře nebo jeho aparátu strávený vyplňováním veřejného diáře v závislosti na rozsahu údajů, které by diář zaznamenával. Odhadem lze predikovat, že by obsluha veřejného diáře neměla přesáhnout čtvrt hodiny za jeden den, tedy 1 a čtvrt hodinu týdně, 5 hodin za měsíc). Při stanovení administrativních nákladů na vedení veřejného diáře je vycházeno z předpokladu, že by pro povinné osoby (které v této variantě představují poslanci, senátoři a členové vlády) záznamy veřejného diáře vedl jejich aparát. Povinných osob by bylo cca 290 osob, protože část členů vlády je zároveň i členem Parlamentu. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci aparátů jednotlivých funkcionářů mohou vykonávat svou činnost v různém postavení (zaměstnanec podle zákoníku práce, státní zaměstnanec podle zákona o státní službě), bere se za základ pro výpočet ceny práce průměrná hrubá měsíční mzda dle posledních údajů ČSÚ ke dni 30. 4. 2023 za rok 2022, a to částka 40 353 Kč. Hodinová cena práce pak činí 252 Kč. Při 5 hodinách měsíčně strávených vedením veřejného diáře pro 290 veřejných funkcionářů při hodinové ceně práce 252 Kč budou administrativní náklady na straně lobbovaných osob činit měsíčně 365 400 Kč, ročně pak 4 384 800 Kč.

Přínosy

Výhodou jsou nižší náklady obecně spojené se samoregulací. Ve společnosti, která je založena na gentlemanských dohodách a ctění pravidel, funguje silná důvěra. Jediná sankce, která hrozí, je „jen“ společenské odsouzení. Transakční náklady v takové společnosti se však výrazně snižují. V případě této varianty by neexistovaly žádné náklady spojené s prosazováním a vymáháním norem.

Výhodou této varianty je, že v případě samoregulace právě osoby, které se rozhodují dobrovolně regulaci podléhat, nejlépe vědí, kde jsou „neuralgické body“ a „slabá místa“ při výkonu jejich činnosti a dokáží tyto problémy postihnout a nastavit pro ně vhodná pravidla. Etické kodexy poslanců, senátorů a členů vlády lze v jistém smyslu označit za profesní etické kodexy, které by upravovaly sporné situace, do kterých se člověk vykonávající funkci poslance, senátora nebo člena vlády může dostat. 

Přijetí kodexů by působilo nejen dovnitř orgánů, které by je přijaly (Poslanecká sněmovna, Senát, vláda), ale působily by i navenek, směrem ke společnosti jako signál: toto jsou naše zásady, které hodláme ctít, toto jsou pravidla chování, která považujeme za standardní. Kodexy by rovněž oslabily častou relativizující argumentaci politických činitelů na hranici právních a etických norem: co není v rozporu se zákonem, není odsouzeníhodné.
Pokud jde o institut lobbistické stopy, pak v případě této nelegislativní varianty by se jednalo o zavedení lobbistické stopy pouze u návrhů právních předpisů předkládaných exekutivou (vládou, ministerstvy), a to novelizací Legislativních pravidel vlády stanovící jako povinnou náležitost důvodové zprávy nebo odůvodnění návrhů právních předpisů seznam všech lobbistů, s nimiž člen vlády nebo vedoucí ústředního správního úřadu konzultoval věci při přípravě návrhu. Náklady na zavedení lobbistické stopy v případě této varianty by byly řádově nižší než v případě ostatních variant, zahrnujících i registraci lobbistické stopy během parlamentního projednávání legislativních návrhů.

Zavedení lobbistické stopy pro exekutivu by sice nebylo řešením komplexním, implementujícím tento nástroj do všech fází legislativního procesu, ale jednalo by se alespoň o první krok v zavádění tohoto typu podpory transparentnosti legislativního procesu. Zkušenosti s fungováním tohoto, byť jen parciálního, řešení by bylo možné využít při rozhodování o případném dalším zavádění tohoto nástroje v parlamentní fázi legislativního procesu. 
Přínosem veřejného diáře by bylo samotné jeho zřízení, neboť tento nástroj veřejné kontroly činnosti politických funkcionářů existuje pouze v rámci samoregulace České pirátské strany. Nevýhodou je, že nelze garantovat, že konkrétní veřejný funkcionář bude do svého diáře zapisovat veškeré údaje o kontaktech a schůzkách. „Měkkost“ nelegislativního řešení může být přímo úměrná ochotě veřejných funkcionářů se samoregulaci podřídit.

Shrnutí přínosů a nákladů varianty II:

	Varianta II

(nelegislativní)
	Přínosy
	· nízké náklady obecně spojené se samoregulací,

· žádné náklady spojené s prosazováním a vymáháním norem,

· znalost prostředí a problémových míst na straně těch, kdo by kodexy tvořili,

· pozitivní signál směrem ke společnosti o snaze nastavit etické standardy,

· zvýšení transparentnosti po zavedení veřejného diáře,

· relativně nízké náklady na zřízení veřejného diáře.

	
	Náklady
	- vysoké nároky na morální integritu veřejných funkcionářů,

- právní nevymahatelnost dodržování kodexů a jejich pravidel,

- možný vznik formalistických a komplikovaných etických kodexů,

- časově náročný proces tvorby a schválení kodexů,

- slábnoucí vůle regulaci dodržovat, zvláště nebude-li dodržována kolektivně,

- možnost nedůsledného poskytování údajů do veřejného diáře, 

- parciálnost legislativní stopy omezené pouze na vládní fázi legislativního procesu,
- čas nutný k vyplnění údajů v diáři.


3.3 Varianta III 

Tato varianta se snaží předložit návrh regulace lobbingu vybalancovaný mezi variantou IV, předpokládající jednorázové zavedení úpravy lobbingu jak na centrální úrovni, tak na úrovni obcí, a variantou II založenou na výhradně nelegislativních řešeních. 

Náklady 
Náklady na zřízení a provozování registru budou závislé na dvou faktorech: 
a) rozsahu údajů, které budou do registru zapisovány;

b) počtu osob, které budou povinné se do registru zapisovat. 

Zatímco rozsah údajů nebude na nákladnost registru z hlediska volby technického řešení mít zásadní vliv, odhad počtu registrovaných subjektů je pro stanovení předpokládaných nákladů na registr určující. Při stanovení tohoto počtu lze vycházet z počtu subjektů, které 
se registrují jako lobbisté v zemích, kde byl již registr zaveden. Jako reprezentativní vzorek byly vybrány následující státy: Irsko, Polsko, Velká Británie, Slovinsko, Rakousko, a dále rejstřík transparentnosti Evropské unie.

Počet registrovaných lobbistů k 30. 4. 2023:

	stát
	počet registrovaných subjektů v rejstříku lobbistů

	Irsko

	2273

	Polsko

	402

	Velká Británie

	316

	Slovinsko

	132 

	Rakousko

	390

	Rejstřík transparentnosti EU

	12115


Vymezení okruhu osob povinných se registrovat, se v jednotlivých státech liší, i v závislosti na vymezení lobbingu jako takového. Polsko a  Velká Británie nechávají povinně registrovat pouze profesionální lobbisty. V případě Irska, kde právní úprava zahrnuje do lobbingu 
i kontakty s úředníky místních samospráv, je počet registrovaných lobbistů řádově vyšší než u ostatních zemí ze vzorku, kde se regulace lobbingu týká jen legislativního procesu na úrovni vlády a parlamentu. Vyšší počet registrací v Rejstříku transparentnosti EU logicky plyne z celoevropské působnosti institucí EU. V průměru připadá z registrovaných subjektů na jeden členský stát přibližně 400 osob.

S přihlédnutím k počtům registrovaných subjektů podle zahraničních úprav ve výše uvedeném přehledu lze s dostatečnou mírou spolehlivosti odhadnout, že v případě zavedení registru dle této varianty se bude počet registrovaných lobbistů pohybovat v nižších stovkách (100–400), přičemž počet fyzických osob, jejichž údaje bude registr obsahovat, lze odhadnout na jeden až dva tisíce osob.

Pro odhad nákladů na vedení registru je rovněž důležité odhadnout vývoj počtu registrovaných osob v čase. Zde lze opět vycházet ze zahraničních zkušeností, které jsou vyjádřeny v následujícím grafu:


Jak je z grafu patrné, počty registrovaných osob se meziročně zvyšují v řádech desítek, maximálně nižších stovek osob. Výjimku tvoří zkušenost Irska, kde od spuštění registru v roce 2015 do roku 2017 došlo k nárůstu počtu registrovaných lobbistů o přibližně 1000 osob, přičemž dominantní nárůst v počtu 831 osob zaznamenaný v roce 2016 (v prvním roce fungování) vystřídal již nárůst o zatím pouze cca 200 osob v roce 2017 a 2018, který se v tomto roce dále zpomaluje. Další nárust registrací v řádu nižších stovek byl v Irsku zaznamenán v letech 2019–2021. V grafu nejsou zobrazeny údaje o vývoji počtu registrací v Rejstříku transparentnosti EU, neboť se jedná o řádově vyšší počty osob
. U některých států jsou data dostupná jen do r. 2018 (Polsko), resp. 2019 (Slovinsko). 
Lze odhadnout, že po prvním roce fungování registru, kdy lze očekávat příliv nových registrací v řádech stovek, bude následovat v dalších letech průběžný nárůst registrací v řádech desítek.

Při predikci finančních nákladů na zřízení registru lze opět vycházet ze zahraničních údajů, které byly zpracovateli sděleny na základě jeho dotazníku zaslaného do jednotlivých zemí, ve kterých byl registr zřízen. Nicméně v případě tohoto ukazatele je rozptyl mezi jednotlivými zeměmi již patrnější. Irská republika pořídila registr na základě veřejné zakázky za 177 020 EUR bez DPH (přibližně 4,2 mil. Kč), zatímco Rakousko za částku 67 000 EUR (přibližně 1,6 mil. Kč). Rozdíl v pořizovací ceně lze přičíst rozdílné robustnosti technického řešení, neboť v případě Irska regulace lobbingu zahrnuje větší skupinu osob. Náklady na zřízení registru ve Velké Británii činily 220 000 GBP (přibližně 5,9 mil. Kč).

Celkové náklady na zřízení registru lobbistů a lobbovaných v souladu s rozsahem údajů a četností jejich aktualizace uvedenými pro tuto variantu včetně nákladů v souvislosti s administrativou přípravy, implementace a testování technického zajištění registru lze očekávat ve výši do 10 000 000 Kč bez DPH.
 
Vedle zřizovacích nákladů je nutné rovněž predikovat i provozní náklady na chod registru. Pouze Velká Británie k dotazu předkladatele vyčíslila tyto provozní náklady, včetně personálních, na 270 000 GBP (přibližně 7,2 mil. Kč), přičemž asi polovina těchto nákladů je hrazena z ročních poplatků hrazených registrovanými lobbisty. Výše tohoto poplatku činí 1 000 GBP (přibližně 27 000 Kč). Rakouské ministerstvo spravedlnosti provozující registr označilo tyto náklady za zanedbatelné, a ostatní státy sdělily, že tyto údaje nemají k dispozici.

Ukazatel provozních nákladů přímo souvisí s ukazatelem počtu osob zabezpečujících správu registru. Agenda vedení registru je zpravidla rozdělena na část technickou a část administrativní. Zahraniční zkušenosti opět ukazují, že v průměru chod registru zabezpečují 2 osoby na plný úvazek – viz následující tabulka: 

Počet osob zabezpečujících registr lobbistů daného státu:

	stát
	počet pracovních úvazků osob provozujících registr

	Irsko
	5

	Polsko
	2

	Velká Británie
	2

	Slovinsko
	2,4

	Rakousko
	1,05


Pro výkon zcela nově vznikající agendy regulace lobbování a zabezpečení provozu registru a celkového dohledu nad regulací se z hlediska institucionálního pojetí jeví jako nejvhodnější řešení vytvoření nového oddělení v rámci Odboru střetu zájmů a boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti, a to zejména s ohledem na zajištění naplnění cílů právní úpravy, rychlosti, hospodárnosti a odbornosti, čímž dojde k propojení legislativní činnosti se zajišťováním dotčené agendy. Z pohledu působnosti, problematiky regulace lobbování a navrhovaného věcného řešení má regulace nejblíže k působnosti Ministerstva spravedlnosti. Podřazení agendy regulace lobbování pod resort spravedlnosti je tak logickým krokem. 

Ministerstvo spravedlnosti má nemalé zkušenosti s vedením informačních systémů veřejné správy (viz např. obchodní rejstřík, insolvenční rejstřík) nebo s vedením Centrálního registru evidenčních orgánů či Centrálního elektronického registru oznámení. Ministerstvo spravedlnosti tak využije i stávající organizační a technické zázemí. Pro agendu regulace lobbování jsou velmi důležité i odborné zkušenosti zaměstnanců spadajících pod resort spravedlnosti v oblasti boje proti korupci, střetu zájmů, předpisů Evropské unie a dalších, což Ministerstvu spravedlnosti umožní částečně využít stávajících personálních a odborných kapacit, a zajistit tak aktivní přístup k vymahatelnosti regulace lobbování.
Pro kompletní obstarání agendy (včetně zajištění přestupkových řízení)
 vyplývající z regulace lobbování vyvstává v rámci nového oddělení potřeba personálního zajištění minimálně 6 systemizovaných míst včetně pozice vedoucího tohoto oddělení. Platové zařazení 5 zaměstnanců lze očekávat ve 13. platové třídě, zařazení vedoucího zaměstnance ve 14. platové třídě. 

Personální náklady pak lze odhadem vyčíslit jako roční výdaje na těchto 6 státních zaměstnanců v následující tabulce:
	Kalkulace výdajů na platy pro 6 státních úředníků v roce 2025 v Kč

	Počet státních úředníků
	Průměrný měsíční rozpočtovaný plat v SDV 2025*
	Výdaje na platy na celý rok
	Výdaje na platy na celý rok včetně pojistného a FKSP

	A
	B
	C = 12 * A * B
	D = 1,358 * C

	6
	54 794
	3 945 168
	5 357 538


*Poznámka: Kalkulace proběhla z plánovaného průměrného platu ve střednědobém výhledu na rok 2025, přičemž údaje bude možné počátkem roku 2024 aktualizovat. 
S přihlédnutím k případným neočekávaným výdajům lze odhadnout, že finanční náklady na provoz registru, včetně personálních nákladů, budou činit přibližně 6,5 mil. Kč ročně. Tyto náklady budou hrazeny z rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti coby vládou zvoleného úřadu jako nejvhodnější správce tohoto registru. 
Státní zaměstnanci budou mít na starost kompletní zajištění nově vzniklé agendy regulace lobbování. To obnáší celou řadu činností spočívající primárně v zabezpečení provozu registru lobbistů a lobbovaných včetně jeho správy, dohledu nad dodržováním regulace a aktivit s tím souvisejících. Státní zaměstnanci budou odpovědní za řádné fungování registru lobbistů a lobbovaných, za přijímání a kontrolu ohlášení lobbistů, zápis lobbistů do registru (včetně přidělení každé osobě při prvním zápisu do registru jedinečný bezvýznamový identifikátor sloužící pro identifikaci v registru) a vydávání přístupových údajů lobbistům tak, aby bylo zajištěno, že byl dodržen zákonný postup pro ohlášení a zápis lobbistů a uváděné informace odpovídají zákonným požadavkům. To může zahrnovat ověření totožnosti lobbistů, podmínek pro jejich zápis (registraci) jakož i přezkoumání lobbistických aktivit, které lobbista hodlá vykonávat. Státní zaměstnanci budou povinni poskytnout součinnost orgánům odpovědným za zápis lobbovaných do registru podle zákona a provedou kontrolu zapsaných údajů. Státní zaměstnanci budou rovněž kontrolovat včasnost a úplnost prohlášení lobbistů tak, aby bylo zajištěno, že tyto jsou v souladu se zákonem, tj. podávány včas a vykazují náležitosti podle zákona.
Státní zaměstnanci budou odpovědni za dohled nad regulací , aby bylo zajištěno, že lobbisté a další osoby podléhající regulaci dodržují předepsaná pravidla a postupy. Státní zaměstnanci budou v rámci dohledu odpovědní za správu celé databáze registrovaných lobbistů a lobbovaných v registru, což bude zahrnovat kromě kontroly přesnosti a aktuálnosti záznamů i povinné výmazy údajů podle zákona. 
Příslušnost k projednávání přestupků je stanovena variantně Ministerstvu spravedlnosti, nebo obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. V případě, že bude příslušnost stanovena Ministerstvu spravedlnosti, státní zaměstnanci budou odpovědní za zajištění přestupkových řízení, což bude obnášet projednání těchto přestupků a postupování podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 
Státní zaměstnanci budou odpovědní i za poskytování poradenství lobbistům, jak dodržovat příslušná pravidla a postupy, a veřejnosti, jak získávat informace. To může zahrnovat zodpovídání dotazů a poskytování informačních zdrojů. Státní zaměstnanci budou odpovědní za vypracovávání a předkládání pravidelných zpráv o lobbistických činnostech formou výročních zpráv, které budou zveřejněny způsobem umožňujícím vzdálený přístup. Tyto činnosti budou zahrnovat shromažďování údajů z registračních formulářů lobbistů a dalších zdrojů a jejich prezentaci ve srozumitelném a přístupném formátu. 
Státní zaměstnanci budou dále odpovědní za přezkum a vyhodnocování účinnosti regulace. To bude obnášet jednak získávání a vyhodnocování potřebných dat jako počty registrovaných lobbistů a kontaktů lobbistů s lobbovanými podle údajů z lobbistické stopy a údaje o počtu přestupků lobbistů a lobbovaných podle zákona. Přezkum a vyhodnocení účinnosti regulace rovněž spočívá v posouzení celkových nákladů regulace ve vztahu k zajištění účelu regulace. Tyto činnosti budou probíhat ve spolupráci s pracovní skupinou předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k lobbingu. 
Státní zaměstnanci budou v neposlední řadě odpovědní za osvětové aktivity a zapojení do příslušných mezinárodních platforem, které se regulace lobbování věnují (OECD, GRECO, EU ad.). 
V souvislosti se zavedením registru lobbistů budou vznikat administrativní a finanční náklady i na straně soukromého sektoru, primárně subjektů, kterých se registrační povinnost bude týkat. Tyto náklady budou spočívat především v nákladech na seznámení se s právní úpravou, přípravou a pořizováním údajů a jejich zápisem do registru. Administrativní zátěž a náklady povinných osob spojených se zápisem do registru lze na základě Metodiky měření a přeměřování administrativní zátěže podnikatelů, vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu v roce 2013 a aktualizované v roce 2017 (dále jen Metodika měření administrativní zátěže podnikatelů)
. Metodika měření vychází z mezinárodního standardního nákladového modelu (Standard Cost Model, SCM), který se používá v řadě členských zemí EU. Vzorec SCM má následující podobu: 

Náklady na administrativní činnost (nebo požadavek na data) = Cena x Čas (T) x Množství (Rozsah x Četnost).

Při žádosti o registraci budou registrující se osoby nuceny provést administrativní úkony označené v Metodice měření administrativní zátěže podnikatelů pod položkami 1, 2, 10 a 16.

	Číslo úkonu dle metodiky
	Popis úkonu
	Průměrný čas z pracovního dne 1 zaměstnance v hodinách strávený úkonem spojeným s registrací

	1
	Seznámení se s informační povinností 
	2

	2
	Získávání informací
	2

	10
	Interní porady
	1

	16
	Hlášení/předložení informace
	0,5

	Celkem
	5,5 hodin


Jeden subjekt tak stráví přípravou žádosti o registraci 5,5 hodiny.

Při určení ceny bylo vycházeno z mediánové mzdy za rok 2022 (4. čtvrtletí) podle strukturální mzdové statistiky u zaměstnání "3313 Odborní pracovníci v oblasti účetnictví, ekonomiky, personalistiky" na 1 zaměstnance 42 114,-Kč (zdroj ISPV)
. 


42  114 / 168 = 250,68 Kč/hod + 15 % režie

Cena tedy činí 250,68 + 37,6 = 288,28 Kč za hodinu.

Při určení množství registrujících se subjektů vycházíme ze střední hodnoty odhadovaného množství povinných osob, tedy z počtu 250 subjektů.

Registrace bude prováděna pouze jednorázově, tedy četnost bude 1.

Na základě takto stanovených hodnot docházíme k výsledku, že náklady na registraci budou na straně povinných osob činit 396 387 Kč, přičemž náklady pro jednu registrující se osobu budou činit 1  585,5 Kč. (288,28 Kč x 5,5 hod. x 250 subjektů x 1 = 396  387 Kč). 
Čím nižší bude frekvence podávání zpráv o proběhlých lobbistických kontaktech, tím budou oznamované údaje postrádat na aktuálnosti a přinášet nižší užitek při zprůhledňování 
a pojmenovávání vlivů, které působily na tvorbu daného návrhu předpisu nebo koncepčního dokumentu. Nízká frekvence podávání zpráv o činnosti může z předkládaných údajů učinit pro veřejnost neživotné informace o agendě, která již pozbyla své společenské naléhavosti. Jako optimální se zdá být čtvrtletní frekvence předkládání výkazů o proběhlých lobbistických kontaktech.

Náklady na reporting (předkládání zpráv o lobbování) lze predikovat obdobnou metodikou jako v případě nákladů na registraci. Při žádosti o registraci budou registrující se osoby nuceny provést administrativní úkony označené v Metodice měření administrativní zátěže podnikatelů pod položkami 1, 2, 10 a 16.

	Číslo úkonu dle metodiky
	Popis úkonu
	Průměrný čas 1 zaměstnance v hodinách pro jeden výkaz

	2
	Získávání informací
	4

	8
	Popis (slovní popis údajů, které jsou předmětem výkazu)
	8

	16
	Hlášení, předložení informace
	0,5

	Celkem
	12,5 hodiny


Jeden subjekt tak zpracováním výkazu o lobbistické činnosti stráví 12,5 hodiny. 

Cena práce, jak již bylo vypočteno výše, v souladu s metodikou MMR, činí 288,28 Kč za hodinu.
Při počtu registrovaných subjektů 250 a četnosti zpracování výkazu dvakrát do roka docházíme k výpočtu ročních nákladů registrovaných osob na čtvrtletní výkazy o činnost ve výši 1 801 750 Kč, s tím, že náklady spojené s reportingem na jednu osobu činí 7 207 Kč.
Ke zvýšení efektivity této varianty přispěje skutečnost, že na základě stanoviska Legislativní rady vlády a politického rozhodnutí budou mít povinnost reportovat o uskutečněných kontaktech s lobbisty také lobbovaní. Veřejná kontrola lobbistů i veřejných činitelů bude usnadněna možností porovnat údaje z poskytnutých reportů obou stran, indikovat případné nesrovnalosti a žádat jejich vysvětlení. 
Povinná registrace údajů konkrétních fyzických osob provádějících fakticky lobbing jménem a na účet svého zaměstnavatele bude mít dopad do soukromí těchto osob, neboť jejich osobní údaje budou v registru zveřejněny.

Nezahrnutím členů obecních a krajských zastupitelstev bude pominuta velmi významná oblast politických a rozhodovacích procesů, jejichž problematičnost veřejnost někdy vnímá palčivěji, než u politiky celostátní. Netransparentní lobbing v případě územního a stavebního řízení, netransparentnost, pletichy spojené s prodejem obecního majetku či zadáváním veřejných zakázek mohou být jevem daleko frekventovanějším než nekalé ovlivňování legislativy na centrální úrovni. Náklady vzniklé společnosti v důsledku netransparentního lobbingu jsou vzhledem k jeho skryté povaze neměřitelné, ale lze odhadovat, že nejsou zanedbatelné. 

Mezi náklady této varianty patří i náklady na zřízení speciálního oddílu v Registru oznámení dle zákona o střetu zájmů, ve kterém budou jednotlivé dary evidovány. Stanovení nižší hranice hodnoty daru uváděného v oznámení o příjmech a závazcích povede rovněž k relativnímu nárůstu administrativních nákladů na straně veřejných funkcionářů, které v této fázi nelze spolehlivě odhadnout bez znalosti technického řešení, které bude zvoleno. 

V rámci této varianty je navrhováno, aby předseda vlády nebo vláda jako celek podpořila transparentnost lobbingu tím, že by byla členům vlády adresována výzva či pokyn konzultovat připravované legislativní návrhy výhradně s osobami zapsanými v registru lobbistů. Účinnost tohoto nelegislativního opatření bude záviset na jeho konkrétní formě a obsahu, jakož i na míře ochoty politické reprezentace takové samoregulační opatření aplikovat sama na sebe. Obdobně jako v případě varianty II bude nutné se spolehnout na morální integritu vládní politické reprezentace.

Navrhovaná regulace zavádí povinnost uvádět všechny lobbisty podle zákona o lobbování, s nimiž daný veřejný činitel konzultoval přípravu konkrétního právního předpisu, v návrzích pojmenovanou jako povinnost uvádět „lobbistickou stopu“. Zavedení této povinnosti povede ke zvýšení administrativních nákladů na straně povinných osob, kterými jsou členové vlády, poslanci a senátoři, potažmo jejich aparátu, a to odhadem 2–5 hodin měsíčně. Není pravděpodobné, že by za účelem shromažďování, evidence a zadávání údajů lobbistické stopy byli přijímáni noví státní zaměstnanci nebo zaměstnanci. Spíše těmito činnostmi budou pověřeni stávající zaměstnanci aparátu příslušného činitele nebo úřadu. Vzhledem k odhadovanému počtu těchto osob, kterých bude okolo 290, lze předpokládat, že náklady na plnění této povinnosti budou následující:

Mediánový plat v kategorii zaměstnání 3342 Odborní administrativní pracovníci v právní oblasti za rok 2022 (1. pololetí) činí 36 103 Kč 
. 


36 103 / 168 = 214,90 Kč + 15 % režie 

Náklady na hodinu práce odborného administrativního pracovníka v právní oblasti tedy činí 247.13 Kč. Pokud vyjdeme z údaje, že pro 290 povinných osob bude povinnost plnit 290 zaměstnanců jejich aparátu veřejné správy, pak roční náklady budou činit, při 2-5 hodinách činnosti, 1 720 025 Kč až 4 300 062 Kč (265,20 Kč x 2 (nebo 5) hod. x 290 povinných osob x 12). Jak bylo zmíněno výše, tyto náklady práce jsou vyčísleny jako hypotetické, neboť lze očekávat, že tyto činnosti, vzhledem ke svému rozsahu, budou zajišťovány pracovníky stávajícího aparátu jednotlivých funkcionářů.
Seznamy osob konzultovaných při tvorbě legislativních návrhů mohou být dlouhé a v případě důležitých právních předpisů se může jednat o stovky subjektů. Bez bližší specifikace a určitého strukturování těchto údajů v lobbistické stopě se může z těchto seznamů stát jen formální informace bez vypovídající hodnoty.
Přínosy

Za dominantní přínos této varianty, směřující k větší transparentnosti lobbingu, je samotné zavedení registru lobbistů a lobbovaných. Veřejnost tak získá snazší přístup k údajům o tom, kdo se snaží vyvíjet vliv na osoby činící politická rozhodnutí, v jakých oblastech, za jakým účelem a pro koho.

Povinná registrace subjektů vykonávajících lobbing jako soustavnou činnost, na rozdíl od modelu založeného pouze na dobrovolné registraci, bude eliminovat možnost některých subjektů skrývat povahu a rozsah své faktické lobbistické činností. Zpravidla těch subjektů, které v lobbování spatřují nástroj pro vytváření vlastní neférové výhody či prosazování vlastních parciálních zájmů, které jsou v rozporu se zájmem veřejným. 

Samotnou regulací a dozorem nad jejím dodržováním by postupně docházelo k zušlechťování politického prostředí a zvyšování nároků na transparentnost legislativního procesu. V souvislosti se zavedením právní regulace lobbingu by v delším časovém horizontu začala hrát svou roli i judikatura soudů, i když vzhledem k relativně malému počtu předpokládaných registrovaných lobbistů by nešlo o judikaturu zřejmě nijak četnou. Nicméně určitou konkretizaci některých ustanovení, upřesnění obsahu práv a povinností je možné od rozhodovací činnosti soudů očekávat.

Legislativní regulací lobbingu by zároveň došlo k částečné destigmatizaci tohoto oboru, veřejností zpravidla vnímaného v negativních konotacích. Otevřené lobbování se stane zcela legitimní činností a regulace zpřesní její obsah a limity.
Zahrnutím asistentů a poradců poslanců, senátorů a členů vlády a zaměstnanců kabinetů členů vlády mezi lobbované osoby bude veřejné kontrole alespoň v základním rozsahu podrobena skupina osob, jejíž neformální, avšak často podstatný, vliv na legislativní činnost byl dosud latentní. 

Vhodným neformálním nástrojem k důslednému prosazení nové regulace by představovalo doporučení nebo pokyn vlády směřovaný k jednotlivým ministrům a vedoucím ústředních správních úřadů, tedy všem lobbovaným podřízeným vládě, nestýkat se za účelem konzultace legislativních návrhů s osobami neregistrovanými v registru lobbistů. Tím by byl vytvořen neformální tlak směrem k eliminaci pokoutních a mimo veřejnou kontrolu stojících vlivových skupin na vládní úrovni. Dodržování pokynu nestýkat se s neregistrovanými lobbisty by nutilo dosavadní pokoutní lobbující subjekty k registraci a podřízení se regulaci lobbingu, pokud by chtěly ovlivňovat tvorbu legislativních návrhů.

Povinným uváděním všech subjektů podílejících se nebo konzultovaných při zpracování legislativních návrhů by oproti variantě II byl rozšířen na prakticky všechny právní předpisy 
a lobbistická stopa se stane standardním institutem legislativním procesu ČR. Toto opatření by zvýšilo transparentnost legislativního procesu a veřejnost by tak měla zdroj informací o možných vlivech, které působily při tvorbě daného právního předpisu a jejich nositelích.

Snížením spodní hranice hodnoty pro povinné oznámení darů a zřízení zvláštního oddílu v Registru oznámení zřízeného dle zákona o střetu zájmů by bylo dalším přínosem s cílem zprůhlednit vazby mezi veřejnými funkcionáři a zástupci určitých vlivových skupin.

Shrnutí přínosů a nákladů varianty III:

	Varianta III

(kompromisní)
	Přínosy
	· zavedení registru lobbistů a lobbovaných, ve kterém budou registrování lobbisté a lobbovaní,
· zvýšení transparentnosti lobbistické činnosti s její destigmatizace,

· nezřizování zvláštního úřadu pro vedení registru a pro dozor nad dodržováním zákona,

· zavedení pololetně podávaných zpráv o lobbistických kontaktech ze strany lobbistů,

· doporučení vlády omezující kontakty členů vlády a dalších lobbovaných osob podřízených vládě s neregistrovanými lobbisty by vedlo k omezení vlivu nelegitimních vlivových skupin a k tlaku, aby se regulaci podřídili,

· zavedení lobbistické stopy jako souboru údajů zachyceném v dokumentu provázejícím návrh právního předpisu v legislativním procesu ČR.

	
	Náklady
	· náklady na zřízení a provoz registru lobbistů,

· náklady veřejného sektoru spojené s dozorem nad dodržování regulace,

· zvýšení finančních a administrativních nákladů subjektů zapisovaných do registru,
· neuložení komplementární povinnosti lobbovaným osobám podávat oznámení o kontaktech s lobbisty,

· omezené možnosti orgánu dozoru při získávání poznatků o možném porušování regulace,

· zásah do soukromí fyzických osob zveřejněním jejich údajů v registru lobbistů a lobbovaných,

· nezahrnutím členů obecních a krajských zastupitelstev mezi lobbované osoby bude z regulace vyňata významná oblast politických a rozhodovacích procesů,

· zvýšení administrativních nákladů veřejných funkcionářů při shromažďování a zadávání údajů tvořící podklad pro lobbistickou stopu.


3.4 Varianta IV 

Tato varianta regulace se snaží postihnout oblast lobbingu komplexně s důrazem na zvyšování transparentnosti nejen na straně lobbistů, ale i na straně veřejných činitelů – lobbovaných osob. Komplexnost varianty rovněž spočívá v tom, že by byl regulován i lobbing na místní a krajské úrovni.

Náklady

Je logické, že tato varianta musí být vzhledem k rozsahu regulace i variantou nejnákladnější, přičemž referenční základnou pro odhad těchto nákladů budou náklady varianty III.

Pokud jde o registr lobbistů, pak oproti variantě III by byly náklady na zřízení a provoz vyšší vzhledem k vyššímu počtu registrovaných osob, neboť registrace by byla povinná i pro subjekty uplatňující vliv na členy obecních a krajských zastupitelstev. S přihlédnutím 
ke zkušenosti Irska, kde právní úprava lobbingu zahrnuje i lobbing na místní úrovni a počet registrovaných lobbistů činí cca 1 600 subjektů, lze odhadovat, že počet registrujících se subjektů v případě této varianty by se pohyboval mezi 1 000 – 1 500 osobami. Z hlediska nákladů technického řešení evidence lobbistů by nárůst zaznamenávaných údajů o cca 600–1000 osob neměl znamenat jejich podstatný nárůst. Náklady na zřízení registru lobbistů by se neměly výrazně lišit od odhadu v případě varianty III, tedy cca 10 mil Kč bez DPH. Zvýšené náklady však lze očekávat u administrativních a personálních nákladů na straně jak veřejného, tak i soukromého sektoru.

Při daném rozsahu údajů v registru při této variantě, kdy výkazy o uskutečněných lobbistických kontaktech zasílají i lobbované osoby, by bylo nutné personálně posílit i administraci registru. V případě této varianty je možné odhadovat, že finanční náklady na provoz registru, včetně personálních nákladů, by odhadem činily 10 mil. Kč ročně.
 

Větší počet adresátů regulace ponese i vyšší náklady na straně soukromého sektoru. Regulace by se týkala širokého okruhu subjektů. Tyto náklady v podobě administrativní zátěže by spočívaly ve finančních a časových nákladech na seznámení se s novou regulací, shromažďování povinných údajů a jejich kontrole, předkládání informací v podobě výkazu či reportu. Tyto náklady budou jak jednorázové, zejména na počátku účinnosti regulace a v případě primárních registrací, tak i průběžné spojené především s povinnými výkazy o uskutečněných lobbistických kontaktech. 

Obdobné náklady jako soukromému sektoru vzniknou v rámci této varianty nově i veřejným činitelům. Dle této varianty by byli veřejní činitelé povinni vést veřejné diáře a lze odhadnout, že na jejich straně, případně jejich aparátů, by vznikaly náklady nutné na přípravu, zpracování a poskytnutí informací do veřejného diáře dle regulace, a to odhadem v řádu přesahujícím deset hodin měsíčně.

Vymezení lobbingu může mít i vliv na rozsah vykazovaných informací i schopnost lobbistů 
a lobbovaných je vůbec zaznamenávat. Konkrétně jde o posouzení rozumnosti úpravy 
a jejich dopadů na administrativní zátěž. Lze si představit určitý typ setkání či jednání, při kterých mohou mít lobbisté i lobbovaní technický problém vůbec zjistit a rozpoznat, kdo je registrovaným lobbistou a kdo nikoliv (např. společenské akce, konference, jednání komisí 
a poradních orgánů). Extrémní administrativní náročnost při shromažďování a vykazování údajů o činnosti může vést na obou stranách k rezignaci a faktickému, mlčky tolerovanému nedodržování povinností spojených s vedením veřejného diáře a výkazů o kontaktech.

Lze jen odhadovat, jaké počty osob by byly zapisovány jako podílející se na zpracování legislativního návrhu a jeho konečné verzi, ale v čistě teoretické rovině, pokud by každý poslanec a senátor konzultoval každý legislativní návrh pouze s jedinou osobou, pak legislativní stopa daného předpisu by obsahovala seznam 280 osob. Je možné předpokládat, že u významnějších legislativních počinů by seznamy konzultovaných osob mohly čítat několik stovek osob a vyvstává tak otázka o využitelnosti informací takového rozsahu, navíc bez rozlišení, jakého aspektu se konzultace s konkrétní osobou týkala apod. Veřejnost (tisk, neziskové organizace apod.) a orgán dohledu by pak měli obtížnou úlohu při porovnávání údajů z rozsáhlých databází, po jejichž analýze by teprve byl schopný identifikovat možná porušení regulace.

Dalšími náklady by byly náklady na vytvoření samostatného Rejstříku darů, v jehož rámci by byli veřejní funkcionáři povinni zveřejňovat veškeré dary a bezplatná plnění převyšující stanovenou hodnotu. Povinnost informovat o darech by bylo nutné stanovit jednotlivými jednacími řády komor Parlamentu, což bude na straně poslanců a senátorů vyžadovat politickou vůli a shodu k takové regulaci.

Obdobně jako v případě varianty III, předpokládá i tato varianta skutečnost, že vláda vydá doporučení směrem k jí podřízeným lobbovaným osobám nestýkat se při konzultacích ohledně návrhů legislativních opatření s osobami nezapsanými v rejstříku lobbistů. Nově, v případě této varianty, se předpokládá, že obdobný pokyn či výzvu vydají směrem ke svým členům i obě komory Parlamentu. Tato faktická samoregulace může být politicky citlivým tématem, kladoucím vysoká nároky na morální integritu a ochotu k sebeomezení členů obou komor. Prosazení takových opatření může být zdlouhavé a výsledek projednávání této otázky v parlamentu lze jen těžko předvídat.

Přínosy

Obdobně jako v případě nákladů, tak i přínosy popsané u varianty III, lze vztáhnout i na tuto variantu. 

Základním přínosem varianty III a IV je samotné zavedení pravidel výkonu lobbistické činnosti prostřednictvím legislativy. Stát by regulací projevil zájem a snahu o transparentnost této činnosti a eliminaci nekalého ovlivňování právních předpisů parciálními zájmy.

Registr lobbistů v této robustní variantě by byl důležitým nástrojem pro přístup veřejnosti k údajům o subjektech na lobbingu zúčastněných a zároveň by umožňoval veřejnou kontrolu lobbingu nejen na centrální, ale i na regionální úrovni.

Rozšířením skupiny lobbovaných osob i na členy obecních a krajských zastupitelstev by byl položen základ omezování nelegitimního lobbingu na místní úrovni. Údaje o rozsahu, dopadech a negativních jevech spojených s ovlivňováním rozhodovacích procesů na místní úrovni nejsou k dispozici. Přesto lze hodnotit jako přínosné jakékoliv legislativní překážky kladené vlivu nelegitimních parciálních zájmů odporujících veřejnému zájmu na politická rozhodnutí činěná na úrovni obcí a krajů.

Povinnost vést veřejné diáře veřejnými činiteli by byla dalším významným krokem k prosazování transparentní normotvorby. Porovnání údajů z veřejných diářů s údaji poskytnutými lobbisty ve výkazech o uskutečněných lobbistických kontaktech by napomáhalo veřejné kontrole obou skupin a bylo by i jedním z informačních zdrojů pro orgán dozoru pro indikování možných porušení právního předpisu, ať již lobbistou nebo lobbovaným.

Opatření ze strany vlády a obou komor Parlamentu obsahující doporučení či pokyn svým členům nestýkat se při konzultacích ohledně příprav legislativních opatření, (pokud by byla přijata a implementována) by významným způsobem kultivovala vnitřní politické prostředí 
na všech úrovních a byla by jasným signálem i směrem k zahraničí a k mezinárodním organizacím, že snaha o celospolečenské řešení fenoménu lobbingu je prioritou politické reprezentace.

Lobbistickou činnost nelze hodnotit jednostranně negativně. Lobbing zájmových skupiny, zpravidla adresátů připravované legislativy, přináší do normotvorby praktický vhled a poskytuje informace o možných dopadech a konsekvencích regulace. Proto poskytováním výhod legitimním a transparentním lobbistům je užitečné právě z hlediska informační výměny mezi regulátorem a regulovaným. Umožněním přístupu na jednání orgánů komor Parlamentu a zřízením přístupu do aplikace eKLEP s možností připomínkovat materiály v mezirezortním připomínkovém řízení by zájmové skupiny a jejich zástupci dodržující pravidla regulace získali další nástroj jak uplatnit svůj vliv v rámci demokratické diskuze nad dopady připravované legislativy.

Povinná legislativní stopa, jak již bylo uvedeno v případě varianty III, by se stala standardem a došlo by tak ke zvýšení veřejné kontroly nad průběhem legislativního procesu.

Zřízení samostatného Registru darů a zakotvení povinnosti veřejných činitelů hlásit jeho prostřednictvím veškeré dary a bezúplatná plnění obdržená během výkonu funkce nad určitou hodnotu by bylo přínosem jak z hlediska preventivního účinku směrem k veřejným činitelům, aby se vyhýbali problematickým, podezřele výhodným transakcím, tak i z hlediska posílení transparentnosti a veřejné kontroly nad výkonem funkcí veřejných činitelů.

Shrnutí přínosů a nákladů varianty IV:

	Varianta IV

(komplexní)
	Přínosy
	· zavedení bezvýjimečné regulace lobbingu a registru lobbistů,

· zařazení členů obecních a krajských zastupitelstev mezi lobbované osoby,

· zvýšení transparentnosti lobbistické činnosti,

· zavedení povinnosti veřejných funkcionářů vést veřejné diáře o kontaktech s lobbisty,

· opatření výkonné i zákonodárné moci omezující kontakty členů vlády a obou komor Parlamentu s neregistrovanými lobbisty a omezení vlivu nelegitimních vlivových skupin,

· zavedení legislativní stopy jako standardu v legislativním procesu ČR,

· zavedení výhod pro registrované lobbisty umožňující jim legitimní výměnu informací mezi regulátorem a regulovaný,

· povinná legislativní stopa pro všechny typy právních předpisů,

· zřízení samostatného Registru darů.

	
	Náklady
	· vyšší náklady na zřízení a provoz registru lobbistů,

· větší počet subjektů zapisovaných do registru a zvýšení jejich finančních a administrativních nákladů,

· náklady na vedení veřejného diáře a pravidelné výkazy o lobbistických kontaktech,

· možná administrativní zátěž při shromažďování a vykazování údajů v případě širokého vymezení lobbingu, 

· formálnost a nízká vypovídací schopnost údajů uvedených v legislativní stopě,

· náklady na zavedení samostatného Registru darů včetně nutnosti politického prosazení úpravy jednacích řádů komor Parlamentu,

· obtížná předvídatelnost účinnosti opatření vlády a Parlamentu ohledně pokynu směrem k členům vlády, poslancům a senátorům konzultovat návrhy právních předpisů jen s registrovanými lobbisty,


4. STANOVENÍ POŘADÍ VARIANT A VÝBĚR NEJVHODNĚJŠÍHO ŘEŠENÍ

Vyhodnocení nejvhodnějšího řešení pracuje s následujícími variantami:

Varianta I:
zachování současného stavu, kdy lobbing není regulován

Varianta II:
regulace lobbingu nelegislativními opatřeními – zahrnuje vytvoření a přijetí etických kodexů pro poslance, senátory a členy vlády

Varianta III:
vznik zákona o lobbingu a na něj navazující legislativní a nelegislativní opatření

Varianta IV:
vznik zákona o lobbingu, legislativní zakotvení veřejných diářů veřejných činitelů a povinné legislativní stopy 

Varianta s nejvhodnějším řešením by měla nastavit takové podmínky pro výkon lobbingu, které významným způsobem přispějí především k dosažení následujících cílů:

· celkové zvýšení transparentnosti legislativního procesu,

· vytěsňování nelegitimních parciálních vlivů na normotvorbu,

· boj proti korupci,

· vymezení pojmu lobbing,

· určení okruhu osob vykonávajících lobbing (lobbistů) a veřejných činitelů, na jejichž chování lobbisté působí,

· nastavení pravidel pro transparentní lobbing,

· umožnění veřejné kontroly nad vzájemnými kontakty lobbistů a lobbovaných prostřednictvím pravidelných prohlášení o těchto kontaktech zveřejňovaných v registru a prostřednictvím záznamů v lobbistické stopě právního předpisu,

· úprava regulace darů a bezúplatných plnění poskytovaných veřejným činitelům.
Ze stavu, popsaného v předchozích kapitolách v oblasti vlivu zájmových skupin na tvorbu právních předpisů (a s tím souvisejícími problémy, které je nutno řešit), vyplývá, že dosažení vytčených cílů se neobejde bez některé z popsaných forem regulace, a proto varianta I, jako nulová, nepřichází v úvahu.

Řešení v rámci varianty II je spojeno s nižší mírou administrativní zátěže, neboť spoléhá na samoregulaci a morální vyspělost politického prostředí. Zároveň ale důvěra v ochotu určité skupiny nastavit si sebeomezující pravidla je největší slabinou této varianty, vedle právní nevymahatelnosti dodržování pravidel obsažených v etických kodexech. Jak je uvedeno výše (str. 11, pasáž Etické kodexy), v minulosti se již o regulaci pomocí etických kodexů pokoušeli jak jednotliví poslanci, tak vládní pracovní skupina, která vytvořila vlastní návrh vzorového etického kodexu. Ani v jednom případě se však etický kodex nepodařilo převést do praxe. 
Varianta IV přináší robustní regulaci a široké vymezení jak lobbistů, tak lobbovaných osob 
a zavádí zcela nový systém veřejných diářů veřejných činitelů, komplementární k povinnému poskytování údajů o uskutečněných lobbistických kontaktech ze strany lobbistů. Z hlediska vytčených cílů se jedná o variantu, která by tyto cíle nejvíce naplňovala. Je to však varianta administrativně a nákladově nejnáročnější, která předpokládá komplex nových povinností jak na straně lobbistů, tak i veřejných činitelů, jejichž zavedení by bylo výrazným „skokovým“ zatížením těchto adresátů normy. I při pohledu na zahraniční úpravy je takto robustní úprava lobbingu zatím spíše výjimečná než obvyklá.

Varianta III byla v tomto návrhu doplněná na základě politického rozhodnutí o institut pravidelných zpráv předkládaných lobbovanými osobami, která byla ve věcném záměru zákona o lobbingu součástí varianty IV. Jedná se tak o variantu legislativního řešení, které vymezuje lobbing, lobbisty a lobbované osoby pouze na centrální úrovni. Proto i registr lobbistů a lobbovaných z hlediska nákladů na jeho provoz a předpokládaného počtu do něj zapisovaných osob nepředstavuje finančně nákladné řešení. Záměr této varianty eliminovat styk členů vlády, případně dalších osob z exekutivy, s neregistrovanými lobbisty lze hodnotit jako postupné a „evoluční“ zavádění regulace. Zároveň je tato varianta posílena o povinnost lobbovaných osob pravidelně uvádět údaje o kontaktech s lobbovanými do lobbistického stopy právního předpisu, která je komplementární k povinnosti lobbistů předkládat prohlášení lobbisty v půlročním intervalu. Dopady této regulace by bylo možné s určitým odstupem zhodnotit, zda bude třeba zavést další povinnosti pro lobbované, zda naplnila vytčené cíle, a učinit navazující politické rozhodnutí o rozšíření regulace i na další skupiny veřejných činitelů, případně i na místní úrovni.

S ohledem na provedený přehled a hodnocení přínosů a nákladů je varianta III vyhodnocena jako řešení, které naplňuje účel a smysl připravované regulace při zachování přijatelné míry administrativní a finanční náročnosti. 
Předkladatel s ohledem na výše uvedené a naplnění hlavního cíle regulace, kterým je především zvyšování transparentnosti normotvorby, preferuje řešení dle varianty III. To je v souladu se stanoviskem vlády, která svým usnesením ze dne 21. února 2018 č. 114 schválila věcný záměr zákona o lobbingu, ve kterém tato varianta byla rovněž variantou preferovanou.
5. IMPLEMENTACE A VYNUCOVÁNÍ
Odpovědnost za implementaci regulace ponese primárně Ministerstvo spravedlnosti. Z pozice předkladatele regulace a správce registru lobbistů a lobbovaných je Ministerstvo spravedlnosti vhodným orgánem rovněž pro zajišťování vynucování regulace. Ministerstvo nebo obecní úřady s rozšířenou působností (podle zvolené varianty návrhu zákona) bude věcně příslušné k projednání přestupků podle zákona, přičemž postup bude v souladu se zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Vzhledem k tomu, že příslušné oddělení ministerstva nebude koncipováno jako robustní dohledový orgán schopný rozsáhlého prověřování a monitoringu činnosti lobbistů a lobbovaných spadajících do jeho oblasti působnosti, očekává se, že řádná činnost při dohledu nad lobbováním bude zajištěna i možností každého obrátit se na ministerstvo s oznámením o podezření, že údaje obsažené v prohlášení lobbistů či v lobbistických stopách nejsou pravdivé. Nepřímou odpovědnost za implementaci regulace ponesou i další subjekty jako orgány veřejné moci nebo organizační složky státu podle § 7 odst. 3 návrhu zákona o lobbování
.
Regulovaným subjektům vyplývají ze zákona o lobbování a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování (změnový zákon), povinnosti, jejichž plnění je podmínkou pro úspěšnou implementaci a fungování regulace. Těmito povinnostmi jsou primárně činnosti týkající se registrace, předkládání zpráv lobbistů a zaznamenávání lobbistické stopy. 
Ohlášení a zápis lobbisty a evidence lobbovaného v registru 
Podle § 6 zákona o lobbování je osoba, která hodlá lobbovat, povinna učinit ohlášení Ministerstvu prostřednictvím registru a v ohlášení uvést své identifikační údaje [podle § 6 odst. 5 písm. a) až e)], pročež ministerstvo tuto osobu do registru zapíše, je-li svéprávná a bezúhonná.
Lobbovaný musí být podle § 7 zapsán do registru do 15 dnů ode dne získání postavení lobbovaného, přičemž registraci provedou příslušné subjekty podle toho, kde lobbovaný působí (Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář prezidenta republiky, ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, Česká národní banka nebo Národní rozpočtová rada). Do registru se o lobbovaném zapíší jeho identifikační údaje. 
V případě, že lobbista hodlá lobbovat prostřednictvím lobbujícího prostředníka, zapíše jej podle § 8 do registru včetně jeho identifikačních údajů.

Prohlášení lobbisty
Zákon počítá s dvojím typem prohlášení lobbisty, jednak podle § 12 zákona o lobbování lobbista před zahájením v registru vymezí oblasti lobbování a v čím zájmu lobbuje (tzv. úvodní prohlášení lobbisty), jednak je lobbista povinen do registru uložit prohlášení lobbisty o lobbování za uplynulých 6 měsíců (tzv. průběžné prohlášení lobbisty), kde identifikuje lobbované, u kterých lobboval, způsob a cíl lobbování. Lobbista má před lobbováním povinnost lobbovaného upozornit na to, že je lobbistou podle zákona o lobbování a může být lobbovaným požádán o písemné potvrzení. 
Lobbistická stopa 

Podle návrhu zákona je součástí odůvodnění právního předpisu vyhlašovaného ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv lobbistická stopa. Lobbistická stopa je rovněž součástí zápisu ze schůze výboru (jak v Poslanecké sněmovně, tak Senátu), na jehož schůzi byl pozměňovací návrh přijat. Tato obsahuje jméno a příjmení lobbistů, kteří lobbovali u lobbovaných, resp. kterým se podařilo prosadit do návrhu právního předpisu změny, jméno a příjmení lobbovaných, datum lobbování a přesné vymezení, které věci v návrhu právního předpisu doznaly podle návrhu nebo požadavku lobbisty změn. V případě, že je proti údajům uvedeným v lobbistické stopě podána námitka, je zde tato rovněž zaznamenána. 
Pokud jde o výčet orgánů veřejné správy, které budou hrát úlohu při implementaci a vynucování regulace, jedná se primárně o: 

· Ministerstvo spravedlnosti coby předkladatel regulace, dohledový orgán a správce registru lobbistů a lobbovaných, 
· Ministerstvo vnitra coby spolupředkladatel regulace, 
· Ministerstvo financí coby úřad odpovědný za financování nové regulace, a 
· Orgány odpovědné za evidenci lobbovaných, v jejichž rámci lobbovaní působí, tj. Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu Parlamentu, Kancelář prezidenta republiky, ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, Česká národní banka, Národní rozpočtová rada. 
Harmonogram implementace 
Informace pro implementaci a administraci řešení spočívajícího primárně ve spuštění registru lobbistů a lobbovaných budou postupně krystalizovat, kdy budou definovány technické aspekty i soulad řešení s právními předpisy. Níže uvedená tabulka rozlišuje jednotlivé etapy implementace registru, včetně krátkého popisu činností v těchto jednotlivých etapách a odhad náročnosti/nákladovosti. Značné časové kapacity bude třeba věnovat již počátečním fázím nastavení registru lobbistů a lobbovaných, tj. etapě návrhu projektové dokumentace softwarového řešení, vytvoření zadávací dokumentace a realizace veřejné zakázky. Samotný vývoj řešení si vyžádá odhadem okolo jednoho roku práce, přičemž náklady na vývoj lze očekávat řádově v několika milionech Kč. 
	Etapa
	Popis činností 
	Náročnost

	Návrh projektové dokumentace SW
	Vytvořit komplexní dokumentaci k registru s množstvím přístupových úrovní a funkcionalit (viz dále). 
	Časová dotace na tuto etapu je odhadována řádově minimálně na 6 měsíců, kdy bude třeba vydefinovat všechny technické aspekty i soulad řešení s právními předpisy.
 

	Vývoj
	Tvorba technické specifikace; programátorské činnosti ve vztahu k nastavení systému.
	Programátorské činnosti jsou odhadovány řádově na 7-9 měsíců (i za předpokladu, že by bylo možné jako základ využít některý ze stávajících ISVS). Náklady na vývoj pak lze očekávat řádově v milionech Kč.

	Testování
	Vyvinutý systém bude třeba podrobit testování nejen z hlediska funkčnosti – aby mohla být garantována dostupnost pro všechny skupiny uživatelů – ale také z hlediska bezpečnosti (penetrační testování apod.). 
V rámci vývoje software bude třeba vyvinout i testovací prostředí, v němž bude možné bezpečně ověřovat funkčnost jednotlivých prvků a aktualizací.
	V této oblasti je nezbytná součinnost Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost i navazující personální posílení ministerstva.
 

	Pořízení infrastruktury
	Spuštění registru s sebou ponese nutnost pořídit zcela nové hardwarové vybavení (server). Dále bude nezbytné, s ohledem na šíři okruhu uživatelů, zajistit také odpovídající připojení.
	S ohledem na dodací lhůty v IT oblasti lze předpokládat trvání etapy minimálně řádu měsíců, spíše však v časovém rámci překračujícím 1 rok.
Z časového hlediska je tak třeba počítat s prostorem pro vytvoření zadávací dokumentace a realizací minimálně dvou veřejných zakázek. 
Předmětem první zakázky by bylo pořízení samotného hardware – serveru (řádově miliony Kč). Druhá zakázka by pak měla řešit problematiku kapacitě dostačujícího připojení, tak aby i v exponovaných obdobích zůstala infrastruktura funkční a registr pro veřejnost i uživatele dostupný.

	Zajištění vhodných prostor pro provoz infrastruktury vč. křížového zálohování
	· 
	Optimálním řešením by mohla být součinnost Ministerstva s jiným subjektem veřejné správy spočívající v možnosti využití vhodných prostor či případně infrastruktury, nebo pronájem vhodné infrastruktury na komerční bázi.

	Implementace 
	Samotné odladění nově vyvinutého systému, spočívající v jeho nasazení na nově pořízený (resp. alternativně pronajatý) hardware, další testování a odladění nedostatků.
	Má-li být garantována bezproblémová funkčnost, je nutné počítat s délkou etapy v řádu měsíců. Vedle nezbytné součinnosti zejména NÚKIB se i zde s ohledem na personální možnosti jeví jako vhodné také zapojení externích subjektů pro samotné provedení implementace (subjekt zajišťující vývoj registru + dodavatel hardware).

	Propojení s dalšími systémy
	Vzhledem k tomu, že ministerstvo bude v souvislosti s regulací lobbingu využívat také další ISVS, mělo by být v rámci dokumentace vyřešeno i propojení registru s dalšími ISVS (minimálně registr osob a obyvatel), které bude následně nutné také zrealizovat. Nadto vyvstává otázka ověření bezúhonnosti, coby předpokladu pro zápis do registru lobbistů, kterou by bylo vhodné vyřešit systémově propojením s rejstříkem trestů (má-li být celý proces v zásadě plně elektronizován, je nelogické, aby kontrolu splnění požadavku bezúhonnosti provádělo ministerstvo manuálně). Vedle toho však registr bude muset umožnovat i manuální ověření, resp. doplnění některých údajů v případě zahraničních osob.
	Vzhledem k velkému počtu zúčastněných subjektů, lze i pro tuto etapu předpokládat časovou dotaci minimálně v řádu týdnů.

 

	Zajištění provozu 
	Samotný provoz systému tak, aby byla garantována jeho dostupnost v režimu 24/7 je úkolem pro několik zaměstnanců na plný úvazek, případně pro externího dodavatele. Spuštění provozu by tak mělo opět předcházet vytvoření zadávací dokumentace, realizace veřejné zakázky a uzavření smlouvy s příslušným dodavatelem. Zde lze s ohledem na povahu plnění předpokládat, že půjde z pohledu zákona o kybernetické bezpečnosti o tzv. významného dodavatele a provozovatele významného informačního systému.
	Personální náročnost pro provoz systému se odhaduje minimálně na 4 zaměstnance. 

	Zajištění podpory
	Zejména po spuštění registru, ale také v dalších exponovaných obdobích (např. po volbách, kdy dojde k větším změnám v okruhu lobbovaných), bude třeba zajistit helpdesk pro uživatele s adekvátní odezvou, v ideálním případě i telefonickou helpline, tak aby byla zajištěna bezproblémová funkčnost i na jednotlivých uživatelských úrovních v režimu 24/7.
 
	S ohledem na provázanost roviny právní a technické se jako nejvhodnější jeví, aby obsluhu helpdesk/helpline prováděli zaměstnanci ministerstva seznámení jak s obornou problematikou regulace lobbingu, tak s technickou stránkou provozu registru (případně, aby pro tyto činnosti byli k dispozici zaměstnanci dva). Takovými tabulkovými místy ministerstvo v současnosti nedisponuje a bude potřeba je nově systemizovat. Uvedení zaměstnanci by měli na starosti i tvorbu a aktualizace uživatelských návodů a odborných metodik k registru, jejich zveřejňování a tvorbu výroční zprávy o činnosti na tomto úseku.

	Zajištění ochrany a bezpečnosti
	Vzhledem k tomu, že půjde o informační systém veřejné správy a výstupy z něj bude ministerstvo používat k výkonu veřejné moci, jedná se o tzv. významný informační systém ve smyslu zákona o kybernetické bezpečnosti. S tím jsou spojeny vyšší bezpečnostní nároky kladené zákonem na ministerstvo jakožto správce systému. 
	Na tomto úseku bude ministerstvo nutné personálně výrazně posílit. Nutná bude pravděpodobně konzultace s NÚKIB. 

	
	
	
	


 Rizika spojená s implementací regulace
Následující tabulka identifikuje nejvýznamnější rizika napříč „životními“ fázemi regulace, odhaduje míru jejich rizikovosti a formuluje stručná opatření k jejich snížení. 
	Riziko 
	Rizikovost
	Opatření ke snížení rizika 

	Prodlení ve schválení regulace 
	Střední
	Kompromisní řešení regulace 

	Prodlení s přípravou rané fáze implementace (zejm. registr lobbistů a lobbovaných) 
	Střední 
	Zahájení příprav souběžně se schvalovacím procesem; kontrola plnění jednotlivých etap 

	Nízké kapacity dedikované pro implementaci 
	Střední 
	Vyčlenění potřebných kapacit a systemizace konkrétních míst

	Provozní problémy s registrem lobbistů a lobbovaných 
	Nízká
	Navržení funkčního a otestovaného řešení; zkušenosti Ministerstva spravedlnosti s provozem informačních systémů veřejné správy

	Nízký počet registrovaných lobbistů
	Střední 
	Osvěta a poradenská činnost, uplatňování sankcí

	Nepodávání průběžných prohlášení lobbisty 
	Nízká 
	Osvěta a poradenská činnost, uplatňování sankcí a kontrola

	Nenaplnění účelu lobbistické stopy
	Vysoká
	Osvěta, uplatňování sankcí a kontrola

	Neprovádění kontrolní činnosti dodržování regulace 
	Střední
	Vyčlenění potřebných kapacit a systemizace konkrétních míst

	Neuplatňování sankcí 
	Střední 
	Osvěta a vytvoření metodologie pro stanovování sankcí

	Neplnění povinnosti vyhodnocovat uplatňování regulace 
	Nízká
	Vyčlenění potřebných kapacit a systemizace konkrétních míst; stanovení plánu pro vyhodnocování regulace 


Návrh zákona o lobbování stanoví skutkové podstaty přestupků jak lobbistů, tak lobbovaných. Za přestupky bude ukládána pokuta s horní sazbou 50 000 Kč nebo 100 000 Kč. Pokuty bude variantně ukládat Ministerstvo spravedlnosti nebo obecní úřady obcí s rozšířenou působností. V případě zákonem stanovených porušení zákona lobbistou mu bude možné uložit správní trest v podobě zákazu lobbistické činnosti. Zákon umožňuje uložit lobbistovi také správní trest zveřejnění přestupku s ohledem na podmínky dané zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Ministerstvo spravedlnosti bude prostřednictvím svých webových stránek poskytovat regulovaným subjektům poradenství tak, aby pro ně splnění nových povinností bylo co nejjednodušší a celková implementace regulace efektivní. Konkrétní obsah tohoto poradenství, aby nejlépe odpovídal tomuto účelu, bude předmětem projednání v rámci pracovní komise k lobbingu za účasti dotčených subjektů. 
6. PŘEZKUM ÚČINNOSTI REGULACE

Přezkum účinnosti regulace lobbování bude probíhat v souladu s Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace (RIA). Cílem přezkumu bude zjistit, zda je právní úprava nadále účinná, zda může být zlepšena, přehodnocena, v krajním případě zrušena. Proto bude zejména hodnoceno, zda se podařilo korigovat problém, pro který byl právní předpis vytvořen a zda se daří plnit cíle stanovené regulací (viz kapitola 1, s. 4-9). V souladu s Obecnými zásadami pro RIA bude dále předmětem přezkumu soulad skutečných a předpokládaných dopadů a výskyt neočekávaných dopadů. 

Primárními vstupními daty pro přezkum účinnosti regulace budou zejména údaje v jednotlivých letech o počtu registrovaných lobbistů a právních předpisů s lobbisty konzultovaných a z toho vyplývající vzrůstající či klesající trendy. Jedním z kritérií pro posouzení účinnosti regulace pak bude poměr vyplývající z těchto počtů v jednotlivých letech. Přezkum bude zároveň zaměřen na zhodnocení, kolik (potenciálních) lobbistů je skutečně v registru lobbistů a lobbovaných registrovaných a kolik z nich je uvedeno v lobbistické stopě právního předpisu. 
Dalšími vstupními daty pro přezkum budou údaje o počtu přestupků a stížností na porušení regulace. Kromě dohledové činnosti Ministerstva spravedlnosti a z toho vplývajících oprávnění ke kontrole, budou moci být vzhledem k veřejné dostupnosti dat o lobbistické činnosti tyto podněty podávány také ze strany veřejnosti. Kritérium pro posouzení účinnosti regulace pak bude agregovaný počet porušení regulace. 
Další vstupní informací pro přezkum budou celkové náklady na regulaci, včetně provozu registru lobbistů a lobbovaných. Kritériem pro posouzení účinnosti zde bude primárně vyváženost nákladů nutných pro splnění účelu regulace. 

Přezkum a vyhodnocování účinnosti právní úpravy bude prováděno ve spolupráci s dotčenými subjekty v rámci Pracovní skupiny předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k lobbingu (pracovní komise k lobbingu), kde jsou zastoupeny dotčené subjekty stran neziskového, akademického, veřejného i soukromého sektoru, které se na procesu vzniku regulace dlouhodobě podílejí.

Výše uvedená kritéria budou testována z pohledu jejich relevantnosti a podrobována v rámci pracovní komise k lobbingu diskuzi. Na základě výsledků předkladatel přistoupí k aktualizaci kritérií tak, aby byl přezkum a regulace co nejefektivnější.
Výsledky přezkumů budou předkládány vládě pro informaci a zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Výsledky budou vyhodnoceny v rámci pracovní komise k lobbingu a v rámci Ministerstva spravedlnosti.
Ministerstvo spravedlnosti bude vydávat pravidelné výroční zprávy, které budou rovněž předkládány vládě pro informaci a zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ministerstvo spravedlnosti bude ve výročních zprávách uvádět skupinu indikátorů, jako aktuální počty registrací, roční přírůstek nebo snížení registrací, počet právních předpisů, u kterých bylo v lobbistické stopě uvedeno, že byly konzultovány s lobbisty, počty projednávaných přestupků, náklady na provoz registru, počet podnětů upozorňujících na porušení regulace a shrnující popis, jakých oblastí se podněty nejvíce týkaly. Účinnost právní úpravy bude Ministerstvem spravedlnosti periodicky ověřována, poprvé za dva roky od stanovené účinnosti, a dále každé tři roky. 
7. KONZULTACE A ZDROJE DAT
Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí přijala na svém jednání v červnu 2015 stanovisko k problematice regulace lobbistické činnosti, na jehož základě byla zřízena pracovní komise předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k lobbingu, jejíž činnost se zaměřila na identifikaci proveditelných a účinných opatření v oblasti regulace lobbingu. Věcný záměr zákona byl zpracován ve spolupráci s touto pracovní komisí, stejně tak i vlastní návrh zákona.

Zpracování návrhu zákona předcházelo předložení materiálu s názvem Návrh opatření na posílení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu ve vztahu k lobbistické činnosti. Ten byl projednán na jednání vlády dne 15. února 2017 a schválen usnesením č. 123, jímž bylo uloženo ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu ve spolupráci s ministrem vnitra a ministrem spravedlnosti předložení věcného záměru zákona o lobbingu. Na základě provedených konzultací byl připraven věcný záměr zákona o lobbingu, který vláda projednala a schválila dne 21. února 2018 svým usnesením č. 114.
Při tvorbě věcného záměru i tohoto návrhu zákona byly využity informace, získané prostřednictvím veřejné konzultace, konané dne 12. dubna 2017 v prostorách Úřadu vlády ČR. Veřejné konzultace se zúčastnili jak zástupci resortů, tak zástupci profesních komor, zájmových sdružení a PR agentur specializujících se na legislativní lobbing. Výsledky dotazníkového šetření, které bylo během konzultací provedeno, posloužily k vyhodnocení nejvhodnějšího návrhu řešení. 

Zároveň byli písemně osloveni zahraniční partneři ze sítě European Partners against Corruption (EPAC) a EUROPEAN CONTACT-POINT NETWORK AGAINST CORRUPTION (EACN) se žádostí o sdělení základních parametrů a nákladovosti národních úprav jednotlivých států, zkušeností s různými formami registrů lobbistů a efektivností zákonné regulace této oblasti. Shrnutí těchto údajů je součástí návrhu v části Způsoby právní regulace lobbingu v zahraničí.

8. KONTAKTY NA ZPRACOVATELE RIA


Mgr. Bc. Dalibor Fadrný

Ministerstvo spravedlnosti
Odbor střetu zájmů a boje proti korupci
Tel.: 221 997 622
e-mail: DFadrny@msp.justice.cz 

Příloha č. 1: Záznam z veřejné konzultace k přípravě věcného záměru zákona o lobbingu

Datum a místo konání:

12. dubna 2017, 09:30 hod., Úřad vlády ČR
1) Zahájení jednání
Jednání zahájil Jan Kněžínek, náměstek pro řízení Sekce Legislativní rady vlády, přivítáním hostů a představením svých kolegů – Dalibora Fadrného, vedoucího Oddělení boje s korupcí, a Radanu Kubovou, Oddělení pro koordinaci procesu hodnocení dopadů regulace (RIA). Cílem jednání je získat poznatky pro přípravu věcného záměru zákona o lobbingu, který má být vládě předložen do 30. září 2017. Ačkoli v říjnu 2017 proběhnou volby do Poslanecké sněmovny, je tento postup vhodný zejména proto, aby v případě pokračování v úkolu novou vládou nebyl legislativní proces zdržován. Dále zrekapituloval, že v roce 2015 v rámci Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí byla zřízena pracovní komise k lobbingu, která intenzivně pracovala na daném tématu (složení komise je dostupné na http://www.korupce.cz/cz/rada-vlady/pracovni-komise/komise_k_lobbingu/komise-k-lobbingu-140305/) a zpracovala nelegislativní materiál „Návrh opatření na posílení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu ve vztahu k lobbistické činnosti“ (usnesení vlády ze dne 15. února 2017 č. 123), jenž obsahuje možné budoucí směřování právní úpravy, aniž by se určovalo, které z popsaných východisek by měla být základem pro přípravu věcného záměru zákona. Snahou předkladatelů bude vypracovat takový návrh, který bude obsahovat funkční řešení, jež bude jednoduché pro implementaci do právního řádu ČR a jež bude všeobecně akceptováno (snahou bude nalézt všeobecný konsenzus, byť i kompromisní řešení nezaručuje, že bude všem vyhověno). 

Následně se moderace jednání ujal Dalibor Fadrný, který rovněž vyjádřil potěšení nad hojnou účastí. Zopakoval, že cílem veřejné konzultace je primárně získat reakce všech relevantních aktérů na možné varianty regulace lobbingu v ČR, tj. že není předem ujednáno, jaké řešení má být zvoleno. Struktura programu jednání je odvozena od výše citovaného nelegislativního materiálu. Poté, co Dalibor Fadrný seznámil přítomné s průběhem a strukturou veřejné konzultace, odkázal na dotazník, který poprosil během dne vyplnit. 
2) Obecná část 

Dalibor Fadrný zmínil dosavadní legislativní pokusy – první legislativní návrh byl zpracován v roce 2008 (poslanecký návrh), který nebyl přijat. Další poslanecký návrh byl předložen v roce 2009, který již byl Poslaneckou sněmovnou schválen, ale nebyl přijat z důvodu ukončení volebního období Poslanecké sněmovny, kdy tato již nestihla projednat návrh vrácený zpět Senátem. V pořadí třetí návrh zákona připravovala vláda Petra Nečase – tento návrh nebyl po mezirezortním připomínkovém řízení dokončen. Rovněž zmínil realizaci několika kulatých stolů, kde se regulace lobbingu detailně diskutovala. 

Na mezinárodní úrovni byla vydána Doporučení Skupiny států proti korupci (GRECO) v rámci 4. hodnotícího kola (např. problematika registru darů, etických kodexů, střetu zájmů). Dále doporučení vydala samotná Rada Evropy, kde se explicitně objevuje doporučení členským státům zřídit registr lobbistů tak, aby se veřejnost měla možnost seznámit s kontakty lobbistů s lobbovanými veřejnými funkcionáři, aby měla možnost získat informaci, že legislativní počiny jsou ovlivněny schůzkou/jednáním veřejného funkcionáře s lobbistou. Především je nutné si uvědomit, že lobbing je zcela legitimní standardní aktivita, ke které dnes a denně dochází na různých úrovních veřejné správy a Parlamentu ČR, proto má být cílem zvýšení transparentnosti, aby veřejnost měla více informací, k jakým jednání za účelem ovlivnění zákona/rozhodnutí dochází. Zároveň bude nezbytné vymezit hranice mezi legitimním lobbingem a tzv. černým (nekalým) lobbingem, kdy lobbisté odchytávají zákonodárce v samotném Parlamentu, aniž by se veřejnost dozvěděla bližší podrobnosti. 

Závěrem úvodního bloku znovu vzpomněl, že návrh věcného záměru, který má připravit ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu ve spolupráci s ministry vnitra a spravedlnosti, má být předložen do 30. září 2017. Úkol sice není zakotven v Programovém prohlášení vlády, ale je zahrnut jako jedno z transparentních opatření ve Vládní koncepci boje s korupcí na léta 2015 až 2017. V obecné rovině taktéž uvedl, jakou podobu by měl návrh věcného záměru zákona mít podle Legislativních pravidel vlády (zahájení mezirezortního připomínkového řízení do konce července 2017, předložení materiálu vládě do konce září 2017, následně budou projednávat pracovní komise Legislativní rady vlády a samotná Legislativní rada vlády, a teprve poté, cca na přelomu října a listopadu 2017, by materiál mohl být zařazen na program schůze vlády). Účelem je definovat maximum možností regulace, přičemž není vyloučeno, že mohou být identifikovány i další dosud nepopsaná řešení. 

V rámci diskuze vystoupil Vít Zvánovec (Úřad pro ochranu osobních údajů), který upozornil, že v protikladu transparentnosti ÚOOÚ musí dbát na ochranu osobních údajů. ÚOOÚ pozorně tuto oblast sleduje a prosazuje zlepšení kvality iniciativních a pozměňovacích návrhů (vyzdvihl zejména význam legislativní stopy) – na druhou stranu negativně vnímá veřejné diáře. Současně za ÚOOÚ poděkoval za kvalitně zpracovaný výše citovaný nelegislativní materiál, ze kterého je vycházeno. Do diskuze přednesl téma, zda je nezbytné rovnou řešit tuto oblast legislativně, zda by nepostačila tzv. soft regulace (např. usnesením vlády a Parlamentu). Dalibor Fadrný doplnil, že všechny možné varianty, tj. i nelegislativní, budou analyzovány ve věcném záměru zákona. 

Lubomír Chudoba (Česká lékárnická komora) připomněl, že profesní komory (minimálně ty zřízené zákonem) se snaží být již na počátku legislativního procesu partnerem zpracovatele. Za samozřejmou oblast zasluhující si regulaci označil přijímání darů, sponzorování cest atd. Podstatné je, aby v legislativním procesu byla maximální otevřenost a dostupnost informací. Jako příklad uvedl, že profesní komory jsou povinnými připomínkovými místy, jedná-li se o jejich rezortní předpis, a postrádá, že by daný rezort poskytl zpětnou vazbu, jaké připomínky měly další instituce a jak s nimi bylo naloženo (aby byl pochopen záměr, proč někdy dojde ke změně materiálu). Jednoznačně tedy vítá zakotvení legislativní stopy nejen v parlamentní fázi legislativního vývoje, ale zejména v mezirezortním připomínkovém řízení v exekutivní fázi legislativního procesu. Uvítal by např. osobní projednání pracovní verze návrhu právního předpisu dříve, než je návrh předložen do připomínkového řízení. Dalibor Fadrný sdělil, že průběh mezirezortního připomínkového řízení může veřejnost sledovat tzv. on-line (systém VeKLEP). Lubomír Chudoba upřesnil, že má na mysli vnitrorezortní připomínkové řízení a jednání tomu předcházející. 

Petra Pospíšilová (Komora daňových poradců ČR) se přiklonila k názoru ÚOOÚ, neboť i KDP se lobbingu ve svém oboru poměrně podrobně věnuje. Hledá účel, kterého má být dosaženo. Položila otázku, zda je k transparentnosti přípravy norem zapotřebí legislativního řešení, protože je problematické postihovat tzv. černý/nekalý lobbing, přičemž regulovat účelný, užitečný lobbing nepovažuje za správnou cestu, když bude rezignováno na postih černého/nekalého lobbingu. V materiálu ocenila uvedení nástrojů, které jsou zakotveny v jiných státech, avšak postrádá vyhodnocení toho, jestli v rámci opatření, které jiné státy učinily, docílily nějakého zlepšení. KDP se nebrání přiměřené a účelné regulaci, ale legislativní formu úpravy lobbingu nepovažuje za nutnou, pokud má být pozornost věnována jen užitečnému lobbingu. 

Dalibor Fadrný reagoval, že primárním cílem věcného záměru má být zakotvení zvýšení transparentního legislativního procesu, a to při poměřování s racionálními náklady a přiměřeností legislativního řešení. Co by vlastně mělo být předmětem regulace? Cílem není postihnout (regulovat) jakýkoli lobbing, protože určitý lobbing vždy bude probíhat utajeně (za zavřenými dveřmi) či dokonce půjde o trestnou činnost. Při splnění racionálních opatření (např. z hlediska nákladovosti) by regulace lobbingu měla směřovat k vyšší transparentnosti a ti, co se aktivně k lobbistům hlásí, by mohli mít lepší pověst, větší výhody plynoucí z registrace v registru lobbistů atd. K mezinárodním zkušenostem doplnil, že Parlamentní institut v nedávné době vydal analýzu úpravy lobbingu v jiných státech. 

Karel Vaverka (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) položil otázku, zda profesí komory vůbec patří do kategorie lobbingu? Domnívá se, že nikoli, protože profesní komora vznikla ze zákona a jinde, než lobbisti. Podle jeho názoru jsou zde zástupci profesních komor, aby pomáhali státu s přípravou návrhů právních předpisů, nikoli proto, aby prosazovali lobbisticky zájmy. 

Marie Špačková (Česká komora architektů) se k názoru Karla Vaverky přiklonila, neboť po setkání zástupců profesních komor s Úřadem vlády ČR vyšlo najevo, že profesní komory jsou na tom hůře než lobbisté, kteří pobíhají po Poslanecké sněmovně. Proto se začalo diskutovat, že by se profesní komory dostaly na úroveň lobbistů – ale to je velmi diskutabilní otázka. 
3) Vymezení lobbingu/lobbisty a lobbovaného 

Cílem tohoto bloku byla snaha zjistit průřezově stanoviska účastníků konzultací z hlediska předmětu regulace, tj. vymezit, co by měl být předmětem regulace v podobě zákona. 

Dalibor Fadrný úvodem uvedl, že lobbing v širším slova smyslu je jakékoli jednání, které směřuje za účelem ovlivnění veřejného funkcionáře při přípravě legislativního návrhu. Definic je ale celá řada. Byly již identifikovány i výjimky, které by z definice lobbingu měly být vypuštěny (např. komunikace mezi lobbovanými a orgány veřejné moci či jejich zaměstnanci, komunikace na jednání orgánu veřejné moci, komunikace na jednání obou komor Parlamentu, komunikace na jednání politických stran a politických hnutí, komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, komunikace při výkonu shromažďovacího práva, komunikace při stávce, uplatnění připomínky během připomínkového řízení a komunikace týkající se vypořádání připomínek, podání stížnosti nebo petice, komunikace uskutečněná na jednáních poradních orgánů vlády, ministerstvech, ostatních ústředích správní úřadů či na zasedáních zastupitelstev územních samosprávných celků, komunikace uskutečněná na základě požadavku orgánu veřejné správy, komunikace v rámci sociálního dialogu). Cílem určitě není ostrakizace profesních komor a dalších účastníků legislativního procesu, kteří se na něm podílejí z titulu své činnosti. 

Vít Zvánovec (Úřad pro ochranu osobních údajů) uvedl, že definice lobbingu se musí odvíjet od věcné/osobní působnosti zákona – pokud by regulace byla zúžena pouze na Parlament, pak by definice měla být regulována na ovlivňování zákonodárného procesu s tím, že i výjimky by byly značně redukovány. Dále poukázal na § 87 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který redukuje vyjádření ostatních připomínkových míst nezávislých na vládě, neboť se na vyjádření vlády k poslaneckým návrhům podílejí zpravidla pouze ministerstva. Dále je problém, že se vláda nemůže vyjádřit k pozměňovacím návrhům, ve kterých jsou mnohdy skryty nejzávaznější nedostatky. Poukázal na praxi Evropské unie, která vyžaduje, aby se na legislativním procesu podíleli ti, kterých se regulace týká. 

Dalibor Fadrný doplnil, že v dnešní době v Evropské komisi existuje registr lobbistů, který je na bázi dobrovolnosti, nicméně na základě exekutivního opatření by měli evropští komisaři jednat pouze s těmi, kteří jsou v tomto registru zapsáni. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) doplnil, že se v případě bruselského registru jedná o registr transparentnosti, nikoli registr lobbistů – je velmi široký, neboť zahrnuje nejen lobbisty, ale i církve, neziskové organizace atd. Na lobbing není na evropské úrovni pohlíženo jako na protikorupční opatření, ale z hlediska ztransparentnění procesu. Pokud má být v ČR skutečně dosaženo toho, aby byl zkvalitněn legislativní proces, přimlouval se za to, aby byla definice co nejširší, aby zahrnovala všechny potenciální aktéry zapojené do legislativního procesu. Druhou věcí je, jaké povinnosti by z toho vyplynuly – pokud by administrativní břemeno bylo velké, povede to k tomu, že se budou snažit z povinností vyvléci (budou hledat jiné cesty – např. skrze profesní komory). Zahraniční zkušenosti by měly být brány v potaz, neboť např. v Polsku zavedení registru lobbistů nefunguje. Další otázkou je, jak jsou aktéři na jednání týkající se legislativních návrhů vybíráni – komunikace s třetími stranami je v Evropské unii zcela běžná, je ale otázkou, jakým způsobem naloží politická reprezentace se zjištěnými a předanými informacemi. Dále otevřel otázku, na kolik se má regulace vztahovat na regionální úroveň – z hlediska zaměření by regulace měla směřovat pouze na centrální úroveň. 

Miroslava Sobková (Svaz měst a obcí ČR) doplnila informaci, že SMO ČR zastupuje nikoli zájmy jednotlivce, ale společenství, proto bude vyvíjena iniciativa, aby zástupci územní samosprávy (SMO ČR, Asociace krajů ČR, Sdružení místních samospráv ČR) byli vyjmuti z působnosti zákona. 

Petra Vrábliková (Česká advokátní komora) se rovněž připojila k tomu, aby se profesní komory vyjmuly z povinnosti registrace (už jen proto, že jejich role v legislativním procesu není placený zájem soukromých osob či jejich uskupení, ale čistota právního řádu). Ve věci regulace lobbingu na regionální úrovni se taktéž domnívá, že na úrovni obcí by povinnosti byly zřejmě obcházeny. Na druhou stranu se domnívá, že by krajská úroveň, která je už poměrně propracovaná a má mnohem větší aktivity, by měla být do regulace zahrnuta. 

Branislav Hock (Tilburg Law and Economics Center) poděkoval za vytvoření nelegislativního materiálu a sdělil, že by debata neměla být započata definicí lobbingu, ale vymezením účelu, kterého má být dosaženo – jde o to, zda se má regulovat lobbing nebo lobbisté. A jaké výhody budou plynout z registrace – možná by poté i profesní komory se rády registrovaly, aby získaly výhody, co jiní (aby se jejich postavení nezhoršilo). Zavedením povinné registrace by se mohly rovněž vyrovnat nesrovnalosti (stávající výhodnější postavení profesionálních lobbistů). 

Ladislav Minčič (Hospodářská komora ČR) sdělil, že HK ČR považuje lobbing za svoje hlavní poslání, a to jak na ústřední, tak krajské úrovni. Zkritizoval parcelaci lobbistů a zastrašování pomocí regulace. Lobbing je zejména v podnikatelském sektoru zcela běžný – každý podnikatel má nepochybně právo kontaktovat svého zákonodárce, sdělit mu svá zjištění; povinnosti zákonodárců je vyslechnout problémy voličů (podnikatelů, spotřebitelů či běžných občanů). Za smysluplné považuje maximální podporu dobrovolnosti a pozitiva z toho plynoucí (např. jednodušší přístup k informacím, k jednáním apod.), tj. tzv. soft regulaci. Pokud se objevují v návrhu opatření restriktivnějšího charakteru, bude to problém (regulace bude platit pro naivní a hodné). 

Petr Kudela (poslanec za KDU-ČSL) se dotazoval, kde by lobbing měl skončit. Lobbing je pouze pozitivní přesvědčování lobbovaného, a pakliže nebude lobbistovi vyjito vstříc, může se s výsledkem smířit, ale také může způsobit nemalé problémy (uvedl vlastní příběh, kdy nevyhověl lobbistům, protože jejich zájmy byly v rozporu se zájmy státu, a ti následně proti němu v Ostravě rozpoutali negativní kampaň). 

Šárka Laboutková (Technická univerzita v Liberci) taktéž nadnesla otázku, co má být vlastně účelem regulace? Příklad z Polska ukazuje, že regulace byla pojata velmi úzce, což vedlo k tomu, že se z ní skoro všichni vyňali – lobbují dál, ale netransparentně. Všichni mají mít stejný přístup k těm, kteří rozhodují. Ti, co budou vyňati, budou mít horší postavení, neboť nebudou mít možnost ovlivňovat veřejně a transparentně, protože nemají rovný přístup. Regulaci pouze profesionálních lobbistů proto nepovažuje za správnou. Opomíjeným tématem je odpovědnost politiků a skládání účtů veřejných funkcionářů. 

Lubomír Chudoba (Česká lékárnická komora) v návaznosti na proběhlou diskuzi znovu vyzdvihl potřebnost zajistit vyhodnocení opatření ze zahraničí. Činnost profesních komor je zákonem definována, kontrolována, tudíž by profesní komory měly být vyjmuty z regulace jako takové, nikoli podřazením pod některé z výše uvedených výjimek z komunikace. 

Ludmila Nutilová (Svaz průmyslu a dopravy ČR) uvedla, že SPD ČR se účastní sociálního dialogu, proto by měl být z regulace zřejmě vyňat. Proto taktéž položila otázku, co se má regulovat, a když regulovat, tak aby nedošlo k poškození toho, co má být regulováno. Není již dostatek těch opatření, která mají regulovat tzv. pozitivní lobbing (VeKLEP, důvodová zpráva)? 

Radana Kubová (Úřad vlády ČR) se dotazovala přítomných, zda mají praktickou zkušenost s lobbingem. 

Karel Vaverka (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) uvedl, že jednal s jedním náměstkem ministra na téma, jak nefungují dotační tituly, co by se s tím mělo dělat a bylo dohodnuto, že bude vytvořena pracovní skupina, která by se tomuto tématu měla věnovat. Byl to lobbing nebo nebyl? 

Dalibor Fadrný uvedl, že za předkladatele nechce předjímat jakékoli řešení, aby diskuze mohla plynout v plné šíři. 

PhDr. Václav Nekvapil, Ph.D. (Asociace Public Affairs Agentur ČR) navázal otázkou, co z toho bude pro dotyčné znamenat, když bude spadat do působnosti zákona o lobbingu nebo nebude. Dále uvedl, že regulace má být přijímána, pokud je ve společnosti skutečný problém. Dle jeho názoru lobbing společenský problém nepředstavuje. 

Šárka Laboutková (Technická univerzita v Liberci) kontrovala, že není problém jen tehdy, když dojde ke korupci. U regulace lobbingu by mělo jít o rovnost v přístupu k těm, co rozhodují. Občané mají právo vědět, jak bylo rozhodnuto a kdo stojí za jednotlivými kauzami, kdo to rozhodnutí ovlivnil atd. 

Ladislav Minčič (Hospodářská komora ČR) uvedl, že již dlouhá léta působí v hospodářství, ať už jako lobbovaný, nebo jako lobbista. Za nejlepší lobbisty označil právě zástupce profesních komor – ti musejí lobbovat a je to v pořádku. V návaznosti na uvažovanou výjimku při komunikaci mezi orgány veřejné správy sdělil, že za další kvalitní lobbisty je nutno považovat samotné ministry, jejich náměstky (asertivnímu až agresivnímu, ale oprávněnému lobbingu musí čelit Ministerstvo financí při přípravě návrhu zákona o státním rozpočtu). Při aplikaci současných ustanovení by se daly najít skutkové podstaty trestných činů, pokud by intenzita protiprávního jednání byla velká. 

Dalibor Fadrný poukázal na zákon o střetu zájmů, kdy veřejní funkcionáři musejí podávat čestná prohlášení a pravdivost informací je těžko ověřitelná. A takových právních předpisů je celá řada. Regulace lobbingu, ať už bude jakákoli, by měla vést ke kultivaci veřejného prostoru a lobbistické činnosti, která probíhá dnes a denně. Tím se dostal k otázce, kolik existuje lobbistů. Pár desítek se jich k této činnosti hlásí, pak tu jsou profesní komory, různé asociace, neziskové organizace, spolků, ale například i soukromý sektor – je k diskuzi, na koho nové povinnosti uvalit, když není znám jejich počet, resp. jejich počet je z podstaty jejich činnosti takřka nemožné zjistit. K diskuzi byla předložena otázka, zda regulaci například vázat jen na ty, co se k lobbingu dobrovolně hlásí, a stanovit z toho určité výhody s tím spojené, a ostatní by se mohli registrovat dobrovolně. Dále jde o vymezení okruhu lobbovaných osob (shoda zřejmě panuje nad tím, že by měla být pozornost zaměřena na centrální úroveň). Je například vhodné vést debatu nad asistenty poslanců, kteří bývají jak v roli lobbovaných, tak v roli lobbistů. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) sdělil, že počet lobbistů se bude odvíjet od toho, jaké povinnosti jim budou uloženy (jedná se jednak o břemeno, které lobbistům má přinést regulace, a o stigma, které je lobbistů přisuzováno). V krajním případě může totiž dojít k tomu, že přístup k těm, co rozhodují, bude značně zkomplikován, což může vést k výraznému utlumení této činnosti. Dále je nutno rozlišit, zda se jedná o placenou profesionální činnost, či zda jde o možnost každého občana získat potřebné informace o legislativním procesu. U lobbovaných osob i na komunální úrovni jde o obdobné postavení jako u poslanců. Doplnil, že svůj dřívější příspěvek o krajské úrovni myslel z hlediska lobbistů, nikoli lobbovaných. 

Vít Zvánovec (Úřad pro ochranu osobních údajů) komentoval, že definice lobbingu nečiní problém, ale že kategorizace lobbistů je značně sporná, neboť postrádá jasná kritéria. První kritérium by mělo být to, zda lobbista prosazuje veřejný zájem či soukromá zájem (a ten rozlišovat na vlastní nebo třetí osoby). 

Petra Pospíšilová (Komora daňových poradců ČR) se znovu vrátila k tomu, jaký má být cíl, čeho se má dosáhnout, kdo má zájem tu činnost (legislativní, rozhodovací, případně i další) regulovat. Sdělila, že profesní komory se obávají regulace nikoli kvůli její podstatě, ale administrativní zátěži s tím spojené. Komora daňových poradců ČR nemá zákonem uloženou povinnost přispívat svými znalostmi při tvorbě právní předpisů z daňové oblasti, ale stejně tak činí, neboť v tom vidí smysl (a proto je možno je za lobbistu považovat). Otázka, zda je za svoji činnost lobbista finančně ohodnocen, může situaci ještě více zkomplikovat. 

Karel Vaverka (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) otevřel téma „velkého bratra“ – vznikne databáze lobbistů, databáze lobbovaných a databáze jejich vzájemného setkání a do toho bude systém kontroly. Není kontrol a evidencí již mnoho? 

Dalibor Fadrný se dotazoval, z čeho je dovozováno, že nová regulace bude administrativně zatěžující? Do registru lobbistů by se mělo zapsat pár identifikačních údajů, nic složitého. I když nemusí být zavedení registru lobbistů akceptováno, je nyní legitimní tuto otázku diskutovat. Zopakovat, že cílem regulace má být zvýšení transparentnosti, zvýšení možnosti veřejné kontroly toho, kdo má jaký vliv či zájem na podobu existující legislativy.

Petra Pospíšilová (Komora daňových poradců ČR) k zátěži uvedla, že záleží na rozsahu, co by lobbisté měli všechno za nové povinnosti. Pokud by to bylo postaveno na dobrovolné bázi, pak záleží na každém lobbistovi, zda se zapojí či nikoli (co to pro lobbistu znamená a proč se má či nemá zapojit). Pokud ale bude registrace povinně uložená zákonem, půjde o to, zda lobbisté splní parametry a jaké to bude mít důsledky. Zaregistrovat se do registru nebude příliš obtížné, ale pokud to bude mít důsledky včetně povinného reportování schůzek, pak už bude situace poměrně komplikovaná. U KDP by to mj. znamenalo, že se bude muset interně stanovit, kdo bude moci za KDP vystupovat a kdo ne (KDP má cca 4.500 členů), kdo má jednání evidovat apod. 

Věroslav Sobotka (Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR) sdělil, že AMSPŽ je malá nezisková organizace, která když zastupuje své členy, tak zveřejňuje, kde a za co bylo prosazováno. Všechny spolky jsou již dnes registrovány ve spolkovém rejstříku. Lobbovaná osoba či instituce, pokud vstupuje do jednání s lobbovaným, se nemusí nutně zajímat o to, zda je dotyčný registrován (jako příklad uvedl, že si včelaři prosadili, aby měli větší úlevu v zákonu o daních z příjmů). 

Lubomír Chudoba (Česká lékárnická komora) sdělil, že ČLK naráží na strop svých možností – jakákoli další administrativní zátěž je pro ni nepřijatelná (Komora je financována jen z členských příspěvků; členové musejí kromě svého členství vykonávat i své povolání). Na rozdíl od dobrovolných spolků, které si mohou vybrat téma, kterému se budou věnovat, ČLK má dáno povinně, čím vším se musí zabývat, včetně disciplinárních jednání vůči členské základně (proto využívají externích služeb právníků, daňových poradců apod.). 

Petra Vrábliková (Česká advokátní komora) doplnila, že není problém jenom administrativa, nýbrž i finanční možnosti komor, jejichž všechny aktivity (včetně výkonu státní správy, který byl na komory přenesen) jsou placeny z povinných příspěvků svých členů. Regulace bude rovněž narážet na povinnost mlčenlivosti, kterou má většina profesních komor a jejich členů a výkonu kontroly. Jedna věc je zapsání údajů do registru, ale druhou věcí jsou prostředky a způsob, jakým se budou jednotlivé aktivity kontrolovat. 

Martin Kopecký (Komora daňových poradců ČR) podpořil přístup HK ČR. Jako příklad uvedl elektronickou evidenci tržeb – když KDP chtěla, aby se EET nevztahovala na malé a střední podnikatele. Ministerstvo financí sdělilo, že nikoli. Tento záměr však u ministra financí nakonec prolobbovala 80letá malá podnikatelka z Kladna. 

Dalibor Fadrný kontroval, že v tomto případě se jedná o právo občana kontaktovat svého poslance či člena vlády. Snahou předkladatelů bude samozřejmě tyto extrémní případy (nahodilé lobbování občanem) do regulace nezahrnovat. 

Shrnutí diskuze: 

V diskuzi zazněl kolektivní negativní přístup profesních komor a hospodářských partnerů k tomu, aby byly zahrnuty mezi lobbisty nebo aby regulace lobbingu byla řešena legislativně (zejména z důvodu administrativní zátěže). 

Ze strany některých účastníků zazněla preference nelegislativního řešení (soft regulace). 

Regulace lobbingu by měla být koncentrována na centrální úroveň z hlediska lobbistů. 

Panuje všeobecná shoda na problematické vymahatelnosti, resp. latentnosti lobbistické činnosti. 

Ve věci přístupu veřejnosti k vládním materiálům poukázal na skutečnost, že vládní fáze legislativního procesu je transparentnější než fáze parlamentní. 

4) Registr lobbistů a povinnosti lobbovaných 

Dalibor Fadrný sdělil, že registr lobbistů je doporučením, které prosazuje Rada Evropy. Objevuje se v několika zahraničních úpravách a byl v minulosti opakovaně navrhován i v ČR. Otázka do diskuze zní, zda je toto řešení preferováno, nebo zda lze docílit zamýšleného efektu jiným (nelegislativním) způsobem. Základním dělítkem je ta skutečnost, komu jsou uloženy povinnosti registrace – registr lobbistů je založen na povinnosti lobbisty registrovat se. K tomu slouží i jiná opatření, kterými lze cíle registru lobbistů alespoň zčásti dosáhnout – například možnost rozšíření oznámení podle zákona o střetu zájmů ze strany lobbovaných (zvlášť je ponechána otázka nákladovosti či prosaditelnosti). Základní otázkou je taktéž okamžik, kdy je dána povinnost registrace, zdali před započetím lobbistického kontaktu nebo až po něm po dosažení určitého počtu lobbistických kontaktů. Rovněž je nutné řešit, zdali by se registrace kontaktů týkala pouze předmětu dané věci (legislativní návrh, rozhodnutí), nebo zda by se to mělo týkat jakéhokoli kontaktu mezi lobbistou a veřejným funkcionářem. Důležitou otázkou je poměr mezi počtem registrovaných lobbistů a nákladovostí registru včetně určení, kdo bude registr spravovat včetně dohledové činnosti (projednávání a ukládání sankcí za porušení povinností). Opatření lze kombinovat – tj. např. pro profesionální soukromé lobbisty by byla dána povinná registrace, pro profesní komory, sociální partnery apod. by registrace byla dobrovolná, spojená s určitým okruhem výhod z registrace plynoucích. Závažnou otázkou je motivace lobbistů k registraci („exkluzivní“ vstup do Poslanecké sněmovny stejně jako novináři, možnost přednostního přístupu na jednání orgánu Parlamentu apod.). Závěrem svého slova k tomuto bodu shrnul základní okruhy do diskuze: zda legislativní nebo nelegislativní řešení, legislativní stopa, etické kodexy, registr darů, veřejný diář. Nejdříve by měla být vyřešena otázka, co považovat za lobbistický kontakt ve vazbě na registraci – zdali se registrovat před započetím lobbistické činnosti nebo až v jejím průběhu, zdali by měly být sledovány jakékoli kontakty s veřejnými funkcionáři (zejména na centrální úrovni) nebo pouze ty kontakty, které se týkají předmětu jejich činnosti za úplatu ve prospěch třetí osoby (u profesionálních lobbistů). 

Ludmila Nutilová (Svaz průmyslu a dopravy ČR) uvedla, že je třeba si ujasnit, zda má jít o registr lobbistů nebo registr lobbistických kontaktů (tj. konkrétních činností, setkávání). Registr lobbistů si lze ve spojení s určitými výhodami představit, ale registr kontaktů ponese celou řadu problémů, které v praxi vyvstanou (např. evidovat každý dopis, každé setkání na recepci nebo veřejné diskuzi). Děsivou je představa, že by zde měl existovat úřad, který bude vše sledovat a kontrolovat a dokonce ukládat sankce, pokud by něco nebylo zapsáno. 

Dalibor Fadrný přednesl otázku, zdali by samotný registr lobbistů měl význam. V zahraničí se skutečně jedná spíše o registr kontaktů, aby se veřejnost mohla dozvědět, kdo ovlivnil podobu legislativního návrhu či rozhodnutí. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) uvedl, že jednou z nevýhod posledních návrhů v ČR bylo právě to, že to bylo postaveno na lobbistických kontaktech (což je i v době vyspělé IT technologie anachronismus). Uvádění lobbistických kontaktů by značně omezovalo tržní prostředí (uvádění přesných dat o schůzkách je kontraproduktivní, nedohledatelné, resp. neuhlídatelné). Dostačujícím by z hlediska transparentnosti mělo být uvedení, na jaké věci a s jakými institucemi bylo jednáno. 

Dalibor Fadrný v reakci na to položil otázku nákladovosti registru, pokud by se měly registrovat pouze informace o lobbistech, nikoli o legislativních návrzích, které ovlivnil (takový registr by byl pouhým seznam osob pohybujících se po Parlamentu s uvedením, v jakém odvětví působí). 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) doplnil, že pokud by měl být registr náročný do zapisování i jednotlivých schůzek, bude jej využívat minimum lobbistů (zcela se míjí s bojem s korupcí, neboť obě strany nebudou mít zájem na tom do registru něco hlásit). Lze si představit např. jednou ročně do registru zapsat, v jakých věcech byl lobbista aktivní – to by mělo být z hlediska transparentnosti dostatečné a z hlediska kontroly veřejností je to lobbistovi jedno, neboť své účty občanům neskládá (to si musí občan vyřídit s politikem, proč navrhl nebo hlasoval tak a tak). 

Dalibor Fadrný podotknul, že prvek veřejné kontroly je důležitý a že zapsání údajů ex post jednou ročně z tohoto pohledu neobstojí. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) se i tak domnívá, že registr nebude fungovat, pokud bude povinnost zapisovat schůzky a kontakty on-line v reálném čase. Nikde to takto nefunguje. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) k okruhu výhod, které by měly být spojeny s registrací v registru, odkázal na stanovisko APAA dostupné na www.apaa.cz – například lobbista by měl mít právo, aby jeho připomínky byly v rámci mezirezortního připomínkového řízení vypořádány (Dánsko), vstupní karta do objektů Parlamentu (Brusel). 

Vít Zvánovec (Úřad pro ochranu osobních údajů) uvedl, že by mělo být rozlišováno, pokud lobbista chce ovlivnit hlasování nebo chce ovlivnit podobu legislativního návrhu (předložení konkrétního návrhu)

Karel Vaverka (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) vyjádřil obavu, že se již nebudou konat rauty, večírky apod., protože se všichni budou bát kontaktů, aby nešlo o kontakt lobbistický, který když nebude nahlášen, bude nelegální. Dále otevřel otázku honorářů lobbistů – mají se také zveřejňovat? A mají se zveřejňovat i hodnoty darů, které získají lobbovaní? 

Marie Špačková (Česká komora architektů) sdělila, že je návrh povinného vypořádání připomínek profesních komor absurdní, protože profesní komory jsou již nyní účastníky připomínkového řízení, ale ministerstva nemají povinnost jejich připomínky vypořádat. Rozdílnost profesních komor od profesionálních lobbistů je rozdílná též proto, že profesní komory se řídí etickými kodexy, na svých stránkách zveřejňují jednání, kterých se zástupci ČKA účastní („Týden v Komoře“, kde jsou všechny schůzky uváděny). Striktní pravidla toho, kdo a kdy ČKA zastupuje, je částečně dáno zákonem, částečně etickým kodexem a dalšími interními normami. Je proto nutno vzít v potaz tyto skutečnosti a skutečnost, že stát profesním komorám ukládá mnoho povinností, ale žádné finanční prostředky na jejich zabezpečení, na rozdíl od profesionálních lobbistů, kteří jsou za to placeni. 

Dalibor Fadrný otevřel otázku dalších možností – např. legislativní stopa (zákon o eSbírce a eLegislativě, který bude účinný od 1. ledna 2020). Rozsah povinných příloh materiálů – důvodová zpráva, závěrečná zpráva z hodnocení dopad regulace (RIA) atd. Je na zvážení, zda nepřidat povinný seznam kontaktů, které předkladatelé absolvovali za účelem změny návrhu právního předpisu. Další možností je registr darů – možno novelou zákona o střetu zájmů nebo samostatně vytvořením registru darů v komorách Parlamentu (nebo zda je bylo možno řešit etickým kodexem poslanců a senátorů či jiným exekutivním řešením). U otázky veřejných diářů nadnesl problém s ochranou osobních údajů. Z dosavadních jednání je evidentní, že by zavedení veřejného diáře bylo ex post (vyjmuty by byly informace osobního a bezpečnostního významu). Dřívější legislativní návrh pracoval s myšlenkou vedení pracovního programu veřejného funkcionáře – zde by se uváděly nejen kontakty s registrovanými lobbisty, ale i kontakty s neregistrovanými (neziskové organizace, profesní komory atd.).

Vít Šimral (Frank Bold Society) za neziskový sektor (Rekonstrukce státu) vidí problém české politiky v esenciální nedůvěře občana ve stát. Transparence není nástroj sama pro sebe, ale nástroj, kterému důvěřujeme na základě zahraničních zkušeností, že důvěru zpátky mezi stát a občany vrátí. Cílem při tvorbě norem protikorupčních norem není regulace samotná, ale snaha zprůhlednit to, jak v ČR se dělá politika, jak se tvoří zákony. Jde o to zaručit, aby se občan z pohodlí domova mohl podívat, jak vznikl ten který zákon, kdo se na něm podílel, kdo všechno byl diskutován, jaké zájmy byly prosazovány atd. Samotný registr má být nápomocný i samotným politikům – ti by snadněji mohli získat informace o tom, kdo je kontaktuje/kontaktoval za účelem schůzky. 

Vít Zvánovec (Úřad pro ochranu osobních údajů) navázal na své vystoupení k jednacímu řádu Poslanecké sněmovny – velkým nedostatkem je přístupnost informací z jednání výborů. U návrhů vycházejících z výborů se mnohdy nelze dozvědět, kdo návrh předložil a proč ho předložil. 

Lenka Kostelecká (Ministerstvo zdravotnictví) upozornila na téma tabáku a lobbingu s tímto tématem spojeným. Existuje Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku – ČR je smluvní stranou. Jedním ze závazků je ochrana politik veřejného zdraví před zájmy ze strany tabákového průmyslu. Nový zákon o lobbingu by mohl přispět i k plnění této rámcové úmluvy. Z prováděcích předpisů pokynů k čl. 5.3 úmluvy se lze dočíst doporučení typu požadavku na hlášení tabákového průmyslu a subjektů, které pro tabákový průmysl pracují, o aktivitách mimo jiné v oblasti lobbingu (doporučení č. 5.2, 5.3) atd.
Dalibor Fadrný informoval, že Úřad vlády ČR připravuje analýzu vlivu herního průmyslu na korupční rizika ve veřejném sektoru – jedním z navrhovaných opatření bude regulace lobbingu. Většinou se u lobbistických společností jedná o PR agentury zajišťující vytváření mediálního obrazu, v rámci nichž fungují lobbisté. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) reagoval, že čím je regulace větší, tím více mají společnosti in-house lidi, ale najímají si externí společnosti (PR agentury, advokátní kanceláře). Znovu sdělil, že není obhajitelné zavádět veřejný diář a zveřejňovat denní program zainteresovaných osob (zaměstnanců, klientů). 

Dalibor Fadrný shrnul, že pokud registr ano, tak jedině jako registr lobbistů, nikoli registr lobbistických kontaktů. V otázce počtu lobbistů konstatoval, že tato otázka diskutována nebyla a že je velmi těžké identifikovat i kvalifikovaný odhad. Proto se jeví reálné zaměřit se na lobbisty, kteří se z vlastní vůle hlásí k lobbingu a regulaci uvítají, než vytvořit neomezenou skupinu osob, u nichž bude primárně záviset na jejich ochotě se registrovat. Z privilegií spojených s registrací lobbistů zaznívá preference varianty privilegovaného vstupu do Poslanecké sněmovny na úrovni novinářů (je ale těžké toto legislativně ošetřit) či zavést větší transparentnost jednání výborů Poslanecké sněmovny (nutná novelizace jednacích řádů obou komor Parlamentu). V otázce etického kodexu vzpomenul marné snahy v minulosti přijmout etický kodex poslance či senátora. 

Marie Špačková (Česká komora architektů) položila otázku, zda skutečně registr lobbistů potřebujeme? U profesních komor jsou všechny podstatné informace již nyní veřejně dostupné a jednalo by se o duplicitu. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) doplnil, že kvůli novelizaci jednacího řádu Poslanecké sněmovny není třeba přijímat zákon o lobbingu. V případě etických kodexů je nutné rovněž rozlišovat, zda se jím mají řídit jmenovaní funkcionáři nebo volení funkcionáři, kterým lze obtížně zákonem stanovit mnoho povinností. A pokud se odmítá dobrovolně připojit např. k etickému kodexu, vypovídá to o politické kultuře v naší společnosti. 

Dalibor Fadrný dále předestřel varianty možného dohledového úřadu – Úřad vlády ČR (úřad určený pro koordinaci činností vlády), kombinace Úřad vlády ČR + Poslanecká sněmovna + Senát (aby nedocházelo k centralizaci údajů), Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo vnitra (protože už určité obdobné typy registru provozují), Úřad pro dohled hospodařením politických stran a politických hnutí anebo vytvoření nového orgánu. 

Vít Zvánovec (Úřad pro ochranu osobních údajů) sdělil, že Úřad vlády ČR je k tomuto účelu zcela nevhodný, neboť jeho primárním úkolem je zajištění činností vlády. Za zcela nevhodnou označit rovněž Poslaneckou sněmovnu a Senát, protože je nutné respektovat dělbu moci (vedení registru je čistá exekutiva). Ministerstva jsou mnohem vhodnější pro správu registrů. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí není vhodný, neboť byl zřízen za jiným účelem a není vhodné jej rozšiřovat (např. jako u veřejného ochránce práv, kterému časem přibyla agenda diskriminace či vězeňství). Zřízení nové instituce, byť by to bylo nejvhodnější řešení, není prosaditelné (pro obecný odpor zřizovat nové instituce). 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) se domnívá, že je jedno, kdo registr povede, že důležitější je technologie registru. Pokud by si mohl vybrat, tak s ohledem na zákon o střetu zájmů by to mohlo být Ministerstvo spravedlnosti. 

Vít Šimral (Frank Bold Society) sdělil, že decentralizaci registru (na jednotlivá ministerstva) učinili v Polsku, přičemž nejnavštěvovanější jsou stránky polského Frank Bold, který zastřešuje přístup do všech těchto registrů. 

Jan Mitręga (Komora auditorů ČR) se přiklonil k myšlence, aby registr vedlo Ministerstvo spravedlnosti, ale je to otázka předčasná, protože není stále zřejmé, jak velký registr to bude (pokud to bude pár jednotek, stačí oddělení na ministerstvu, pokud by šlo o tisíce, pak to byl lepší samostatný úřad). Pokud bude registr založen na dobrovolné bázi, stěží lze uvažovat o sankcích za neplnění. 

Nora Šejdová (Svaz průmyslu a dopravy ČR) varovala před roztříštěním evidence (administrativní náročnost, kontrola a z toho vyplývající nejednotnost správního trestání). 

Radana Kubová (Úřad vlády ČR) vzpomněla, že z doporučení Rady Evropy k právní regulaci lobbistické činnosti vyplývá, že by v národní regulaci lobbistické činnosti mělo být zahrnuty základní etické standardy či principy etického chování lobbistů – lobbisté by se měli řídit principy otevřenosti, transparentnosti, čestnosti a integrity, měli by poskytovat přesné a správné informace při lobbistickém úkolu, jednat čestně a v dobré víře ve vztahu k lobbistickému úkolu, v rámci všech kontaktů s veřejnými funkcionáři zříci se vykonávání nepatřičného a nevhodného vlivu nad veřejnými funkcionáři a nad veřejným rozhodovacím procesem a vyhýbat se střetu zájmů. 

Václav Nekvapil (Asociace Public Affairs Agentur ČR) sdělil, že APAA převzala (přeložila) etický kodex z Bruselu a zveřejňuje dobrovolně jména svých klientů, za které lobbuje. Členové APAA nezaměstnávají osoby, které současně pracují ve veřejném sektoru, vyhýbají se střetu zájmů apod. 

5) Závěr

Závěrem Dalibor Fadrný znovu poprosil o vyplnění dotazníku, přislíbil rozeslání zápisu z veřejné konzultace a poděkoval všem za aktivní diskuzi a spolupráci. 

Příloha č. 2: Dotazník k přípravě věcného záměru zákona o lobbingu

1. Lobbing v České republice považuji za:

a) Problém s výrazně negativním dopadem na společnost v České republice

b) Problematické, nicméně zbytečně zveličované téma

c) Legitimní aktivitu, které chybí řádně nastavená pravidla

d) Jev, který nepředstavuje žádný společenský problém

2. Myslíte, že by měla být oblast lobbingu v ČR regulována?

a) Ano

b) Ne

Prosím zdůvodněte:

3. Jaký způsob je podle Vás pro regulaci lobbingu vhodný?

a) Legislativní řešení (např. zákon o lobbingu)

b) Nelegislativní řešení (např. etické kodexy, otevřený diář, metodiky)

c) Žádný, stávající pravidla jsou dostatečná.


1

d) Jiný. Uveďte prosím: 21

4. V čem spatřujete hlavní význam regulace lobbingu? 

(Zvolte prosím max. 3 možnosti)

a) Transparentnost rozhodovacích procesů a tvorby zákonů

b) Posílení veřejné kontroly

c) Omezení upřednostňování dílčích privátních zájmů

d) Omezení korupce a klientelismu

e) Zvýšení důvěryhodnosti lobbisty

f) Podpoření důvěryhodnosti politiků

g) Průhledné financování politických stran a kampaní

h) Jiný. Uveďte prosím:

5. Jaká jsou podle Vás možná negativa regulace lobbingu?

(Zvolte prosím max. 3 možnosti)

a) Neexistující shoda na předmětu regulace lobbingu

b) Obtížná vymahatelnost regulace v praxi (kontrola, sankce)

c) Určité riziko omezení komunikace občanů s politiky

d) Administrativní zátěž pro veřejný sektor a lobbisty

e) Finanční náklady spojené se zavedením regulace s ohledem na nejasný počet adresátů právní normy

f) Jiný. Uveďte prosím:


6. Na jakou úroveň by se měla regulace lobbingu zaměřit?

(Možno označit více odpovědí)

a) Centrální úroveň (vláda, parlament)

b) Regionální úroveň (kraje)

c) Místní úroveň (obce)

7. Považujete uvedenou definici lobbingu za dostatečnou?

Neveřejná komunikace ve vztahu k veřejnému činiteli za účelem ovlivnění jeho rozhodování, zejména ovlivnění vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění právního předpisu nebo jeho návrhu, politiky, programu.

a) Ano

b) Ne

Případně prosíme o uvedení Vašich návrhů:

8. Označte, prosím, z níže uvedených ty způsoby komunikace, které by dle Vašeho názoru neměly být zahrnuty do definice lobbingu. 

a) Komunikace mezi lobbovanými a orgány veřejné moci (tedy i samosprávy) či jejich zaměstnanci

b) Komunikace na jednání orgánů veřejné moci (tedy i samosprávy), včetně jednání v orgánech komor Parlamentu ČR

c) Komunikace na jednání orgánů politických stran a politických hnutí

d) Komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků

e) Komunikace při výkonu shromažďovacího práva nebo komunikace při stávce

f) Uplatnění připomínky k návrhu předpisu nebo dokumentu během připomínkového řízení a komunikace týkající se jejího vypořádání

g) Podání stížnosti nebo petice

h) Komunikace uskutečněná na jednání poradního orgánu vlády, ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a orgánů zastupitelstev a rad územních samosprávných celků (výborů a komisí)

i) Komunikace uskutečněná na žádost orgánů veřejné správy (žádost o informace či data)

j) Jednání v rámci sociálního dialogu

Případně doplňte další možnosti:


9. Které kategorie lobbistů by měly podléhat regulaci v ČR?

(Možno označit více odpovědí)

a) Profesionální lobbisté (konzultanti)

b) In-house lobbisté – korporace

c) In-house lobbisté – neziskové organizace

Případně uveďte další možnosti:


10. Které kategorie lobbovaných by měly podléhat regulaci v ČR?

(Možno označit více odpovědí)

a) Poslanec Parlamentu ČR, senátor Parlamentu ČR

b) Člen vlády

c) Náměstek člena vlády, ředitel kabinetu ministra

d) Vedoucí jiného ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády

e) Inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů, předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, místopředseda Energetického regulačního úřadu, člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických strana politických hnutí, místopředseda Českého statistického úřadu, vedoucí státem ovládaných obchodních společností

f) Státní zaměstnanci, zaměstnanci v Generálním štábu Armády ČR či Národním bezpečnostním úřadu

g) Člen zastupitelstva kraje nebo hl. města Prahy

h) Člen zastupitelstva obce, městské části nebo městského obvodu

i) Starosta obce, místostarosta, členové rady obce, kraje nebo hl. města Prahy

Případně uveďte další možnosti:


11.  Který subjekt by měl být odpovědný za zveřejňování informací o lobbistických kontaktech?

a) Lobbista

b) Lobbovaný

c) Obě skupiny by měly mít povinnost zveřejnit informace o komunikaci mezi lobbistou a lobbovaným

12. Jaké informace o lobbistických kontaktech by měly být zveřejněny?

(Možno označit více odpovědí)

a) Jméno lobbisty

b) Zaměstnavatel lobbisty

c) Klient lobbisty

d) Jméno a název instituce lobbovaného

e) Oblast zájmu

f) Předmět lobbistického kontaktu

g) Doba a způsob uskutečnění lobbingu

h) Příjem lobbisty za konkrétní klienty

i) Lobbistovy náklady za konkrétní ovlivňovanou legislativu

j) Jiné. Uveďte prosím:


13. Představuje podle Vás registr lobbistů (včetně uvedených lobbistických kontaktů) vhodný nástroj zajišťující větší transparentnost lobbistické činnosti v ČR?

a) Ano

b) Ne

c) Nevím

Případně prosíme o zdůvodnění:

14. Měla by být registrace lobbistů povinná či dobrovolná?

a) Povinná.

b) Dobrovolná.

c) Povinná např. pro profesionální lobbisty a dobrovolná např. pro zájmová sdružení nebo neziskový sektor.

d) Jiné. Uveďte jiné preferované variace: 


15. Jaká by měla být posloupnost mezi registrací lobbisty a samotným výkonem lobbingu? 

a) Lobbovat by měl pouze řádně zaregistrovaný lobbista.

b) Registrace by měla být vázána na určitý počet vykonaných lobbistických kontaktů.

c) Lobbista by se měl zaregistrovat po prvním uskutečněném lobbistickém kontaktu. 

d) Povinnost registrace před prvním lobbistickým kontaktem např. pro profesionální lobbisty, povinnost registrace po prvním lobbistickém kontaktu např. pro zástupce zájmových skupin

e) Jiné. Uveďte preferované variace: 

16. Jaká by měla být frekvence podávání pravidelných zpráv o proběhlých lobbistických kontaktech?

a) Měsíční

b) Čtvrtletní

c) Pololetní

d) Roční

e) Jiná. Uveďte prosím: 


17. Měla by být registrace lobbistů motivována nějakými výhodami? 

a) Ano (uveďte prosím, jaké konkrétně)

b) Ne


18. Jaké přínosy z pozice veřejného činitele spatřujete v zavedení registru lobbistů? Prosím, uveďte:


19. Jaké přínosy z pozice lobbistů spatřujete v zavedení registru lobbistů. Prosím, uveďte:


20. Jaký orgán by měl být podle Vás odpovědný za správu a kontrolu registru lobbistů? 


21. Která z níže uvedených opatření považujete za vhodná? 
(Obodujte každé z nich z hlediska významnosti na stupnici 1 až 5, kde 1=nejvýznamnější a 5=nejméně významné)

· Etický kodex (poslanců, senátorů, dotčených veřejných činitelů) 

· Registr darů (poslanců, senátorů, dotčených veřejných činitelů) 

· Legislativní stopa 

· Veřejné diáře (poslanců, senátorů, dotčených veřejných činitelů) 

· Opatření na posílení transparentnosti legislativního procesu v parlamentu (zveřejnění všech verzí materiálu v průběhu legislativního procesu, zlepšení přehlednosti podaných pozměňovacích návrhů, zveřejňování záznamů z výborů Poslanecké sněmovny a Senátu) 

Případně prosím uveďte další možná opatření:

22. Jaká kombinace výše zmíněných opatření (včetně registru lobbistů) se Vám jeví jako vhodná?


23. Jaký způsob ukotvení registru darů považujete za nejvhodnější?

a) Zakotvení do etických kodexů

b) Zakotvení do zákona o střetu zájmů

c) Zakotvení do jednacích řádů

d) Jiné. Uveďte prosím:


24. Na jaké druhy materiálů by se měla legislativní stopa vztahovat?

a) Všechny právní předpisy zveřejňované ve Sbírce zákonů

b) Zákony a návrhy právních předpisů, u kterých se zpracovává tzv. RIA a navíc u zákonů předkládaných poslanci, senátory nebo pozměňovacích návrhů

c) Pouze zákony

Případně uveďte jinou možnost:
25. Který z uvedených způsobů zavedení legislativní stopy považujete za vhodnější?

a) Zavedení legislativní stopy při přípravě návrhů právních předpisů v rámci exekutivy 

b) Zavedení legislativní stopy v průběhu celého legislativního procesu vč. projednávání v parlamentu

Případně uveďte jinou možnost:

26. Měly by lobbované osoby prostřednictvím otevřeného diáře zveřejňovat informace o uskutečněných schůzkách s lobbisty?

a) Lobbovaná osoba by měla mít povinnost zveřejnit či informovat o proběhlé komunikaci s lobbisty.

b) Mělo by se jednat pouze o dobrovolnou iniciativu lobbovaných.

c) Není k tomu důvod.

Prosím zdůvodněte svoji odpověď:

ANO: 

Nejasné definice, možnost vydávat lobbing za jinou aktivitu, posílení veřejné kontroly a omezení upřednostňování zájmů skupin, zvýšení transparentnosti.

S cílem posílit transparentnost rozhodovacího procesu, zajistit pro všechny stejný přístup k možnosti ovlivnit rozhodovací proces.

Rozkrytí důvodů přijímání konkrétních právních předpisů, povědomí veřejnosti o rozhodování daných volených zástupců.

Rejstřík transparentnosti.

Regulována tak, aby byla plně využita ustanovení současných zákonů.

Pakliže regulace nebude diskriminovat lobbisty, kteří svoji profesi vykonávají transparentně a v souladu s platnou legislativou.

Prostřednictvím soft law.

Základní kámen je třeba vytyčit. Jako první krok je žádoucí identifikovat lobbisty a zjistit informace o nich. Zavést nějaká soft law, např. černou knihu. 

Ano, ale jenom rámcově, primárně aby byla i zákonem potvrzena legitimita podnikání v této sféře služeb.







NE: 

Nelze jednoduše nastavit pravidla. Je v zájmu politické reprezentace a ministerstev, aby svou transparentnosti dokazovaly. Stěžejní je MPŘ, Parlamentu stačí přijmout pravidla k větší transparentnosti (např. usnesení).

Nedovedu si představit funkční, neobtěžující normu, která splní cíle a vyloučí rizika (jsem pro kodex lobovaných a legislativní stopu).

Zákon nebude účinný, obtížná kontrolovatelnost a mizivá vymahatelnost. Tak jako v obdobných případech pokusů o regulace čehokoliv si poslanci, jichž se to nejvíce bude týkat, schválí výjimku.

Nejsou přesně identifikovány problémy, které chybějící regulace přináší.

Jde o negativně vnímaný jev a jediné co potřebujeme je odlišení lobbingu a korupce a to je zvládnutelné prostřednictvím stávající legislativy.







Kombinace legislativního a nelegislativního, ale problém je v ochotě kontrolovat a vynucovat dobrovolně přijaté závazky.

Kombinace.

Změny legislativního procesu – změna uplatňování pozměňovacích návrhů.

Obě možnosti, jedná se o soustavu opatření, které se navzájem doplňují.

Pouze etická pravidla, především lobovaných osob.

Možnost c). Pokud je předmětem lobbingu zejména ovlivňování legislativy již v současné době je funkční institut transparentních připomínkových řízení +VeKLEP. Poslanecká sněmovna se nenechá regulovat žádnými pravidly.

Možnost a), plus novelizace legislativních pravidel a zavedení legislativní stopy.





Jiný. Nadměrnost regulace bez existence potřebnosti této regulace.

S ohledem na morální charakter občanů ČR budou dehonestování aktéři lobbistických jednání, ať již vyhoví nebo nevyhoví.



Je otázkou, zda je v definici nutné uvádět slovo „neveřejná“ (může být nadbytečné).

Zůstává otázka dlouhodobosti této komunikace.

Ve výčtu definice postrádám i rušení zákonů.

Ne. Definici považuji za velice širokou, zejména k pojmu „neveřejná komunikace“ – ta skýtá velmi různé činnosti. Veřejný činitel by se neformálně nemohl s nikým setkat. Účel bude velmi těžko prokazatelný. Alternativy – neveřejná cílená komunikace.

Ano, avšak komunikace může být i veřejná (otevřený dopis, články).

Co se týče neveřejné komunikace, k ní se nikdo z aktérů veřejně nepřihlásí.

Ne. Není jasné, co je neveřejná komunikace. Závěrečný výčet by mohl být demonstrativní.

Ne. Chybí zde údaj o tom, že ovlivňování probíhá za účelem prosazení parciálního zájmu a od tohoto zájmu by se měla odvíjet regulace.

Ne, lobbing je činnost spočívající v zastupování zájmů, nemusí být proto vždy směřována k ovlivnění veřejných činitelů. V definici chybí skutečnost, že lobbing probíhá za úplatu.

Ano, ale použit širší definici pojmu veřejný činitel, viz OECD.

Ne, vypustit v předložené definici adjektivum „neveřejná“.



Co sociální sítě?

Ad f), ještě něco jiného je podání pozměňovacího návrhu.

Záleží na obsahu jednání, ne na formě.



Jedině v případě, kdy se pravidla vztahují na všechny skupiny, může mít regulace smysl.

Ne profesní komory s povinným členstvím.

Otázkou je, kdo do které kategorie spadá.

Místní samosprávy a jejich reprezentující asociace, které se podílejí na tvorbě legislativy a přispívají do politické diskuse nejen na úrovni národní, ale i EU. Proto by neměly podléhat zamýšlenému zákonu o lobbingu. Tento postoj zaujímá i Council of European Municipalities and Regions.

Rozhodující není osoba ale prosazovaný zájem a jeho charakter.

Všechny, zároveň budiž zdůrazněn nelegislativní charakter upřednostňovaného řešení.







Z možnosti f) pouze státní zaměstnance.

Otázka prosazení regulace na nižší úrovni.

Co největší rozsah zahrnutých osob.

Možnost zavedení regulace místních samospráv v budoucnu, u státních zaměstnanců otázka do jaké úrovně by měli podléhat regulaci.

I asistenti a poradci.

Primátor, členové rady hl. m. Prahy.

Výjimka pro samosprávy.



Ad c) klient lobbisty – jedná se o nesmysl z pohledu povinnosti mlčenlivosti.



Je nutné vyřešit pojem lobbing (Pokud se jedná ve veřejném zájmu, je to lobbing? Pokud se jedná o soukromé zájmy, nemají konat OČTŘ?

Registr lobbistů by mohl být začátek k dalšímu řešení a regulaci

Registr nebude dobrovolně plněn a povinnost nebude fakticky vymahatelná

Ano, doplněný o další opatření

Nevím, nejsem si jista jeho funkčností. Registrované osoby by musely být pozitivně motivovány

Ne, primární mý být věcná stránka věci

Nevím, nejsem si jist, závisí to na řadě proměnných



Jiné. Nevidím smysl registru. Evidovat subjekty, které konají ve veřejném zájmu?

Jiné. Povinná pro zájmová sdružení a neziskový sektor. Profesionální lobbisté jsou známí.

Dovedu si představit, že při uvádění povinných údajů o lobbistických kontaktech vznikne automaticky přehled o všech lobbujících subjektech.

Jakákoliv možnost a-c buď nebude účinná anebo vymahatelná.

Dobrovolná. Jedná se o doposud neregulovanou oblasti, bylo by lepší k ní přistoupit zatím co nejméně regulatorním způsobem.

Dobrovolná registrace, pokud budou existovat benefity pro registrované subjekty.

Povinná, pokud bude zákon



Jiné, dobrovolnost registrace.

Je nutné doložit vynutitelnost práva.

Vše závisí na definici lobbistického kontaktu.

Nejdříve motivovat výhodami, registrace pak kdykoliv.

Mělo by to být asi vázáno na hlavní předmět podnikatelské činnosti/náplně zaměstnání.

















Častější – i měsíční odstup může být v případě aktuálních kauz příliš dlouhý.

Bezodkladně.

Do dvou týdnů po uskutečnění kontaktu.

Roční nemá význam z důvodu neaktuálnosti údajů.

Neměla by být, jen v rámci dobrovolného rozhodnutí.





Vstup do Parlamentu.

Povinné vypořádání připomínek v rámci MPŘ, vstupní karta do Parlamentu, možnost vystoupit na jednání orgánu Parlamentu. 

Při povinné registraci nemá smysl uvažovat o výhodách. Poskytovat/využívat výhody v případě pouze několika lobbistických kontaktů ročně?

Otázka, zda by nezaregistrovaní lobbisté měli být v kontaktu s lobbovanými nějak omezeni.

Bez usnadnění přístupu do Parlamentu, umožnění např. vystoupení na výborech, bude motivace lobbistů k registraci nízká.

Být zařazení mezi připomínková místa.





Ověří, kdo je skutečně lobbistou, kteří podléhají nějaké regulace.

Transparentnost, posílení důvěryhodnosti veřejného činitele.

Žádné, už dnes ví, s kým a v zájmu koho mluví.

Žádné, jen další byrokratická zátěž.

Ochrana před neregulovaným lobbingem.

Menší napadnutelnosti jednání veřejného činitele.

Žádné, všichni budou mít obavu z kontaktů.

Ochrana před obviněním z údajné korupce, klientelismu, střetu zájmů apod.





Vstup do Parlamentu

Transparentnost, pozitivní obraz lobbingu na veřejnosti

Legalizace profese, důvěryhodnost na trhu, zvýšení prestiže

Možný finanční přínos, pokud si lobbistu vybere klient-podnikatel

Férové prostředí, rovnost šancí

Možnost oslovení většího spektra subjektů při poskytování služeb





Ministerstvo vnitra.

Ministerstvo spravedlnosti.

Úřad vlády nebo Parlament.

Nezávislý orgán, jako ÚDHPSH.

Možnost samostatné správy na parlamentní úrovni, využití stávající instituce (např. ÚDHPSH).

Jedná se o nárůst byrokracie, bez možnosti vynutitelnosti práva.

Ten, který nezvýší počet úředníků, bude mít dostatečné kapacity, nejspíše Ministerstvo vnitra.

Nezávislý.

Na úrovní ministerstva

Úřad vlády ČR

Neměl by vzniknout nový úřad



Uložení povinnosti lobbovaných stýkat a jednat jen s registrovanými lobbisty.



Registr lobbistů (kdo, s kým, kdy a o čem mluvil), legislativní stopa a transparentní materiály projednávané legislativy.

Registr lobbistů, registr darů, legislativní stopa.

Legislativní stopa a další opatření v legislativním procesu.

Etický kodex a opatření na posílení transparentnosti legislativního procesu.

Etické kodexy a legislativní stopa.

Etický kodex, registr darů, veřejné diáře.

Legislativní stopa – povinná u všech lobbovaných.

Jednoduchý registr a uložení povinnosti lobbovaným stýkat se jen s registrovanými lobbisty.

Všechny kromě veřejného diáře.

Za řešení považuji především zvýšení transparentnosti legislativního procesu na úrovni Parlamentu.

Registr lobbistů, legislativní stopa, etický kodex

Registr darů, legislativní stopa, veřejné diáře



Jiné, registr darů je vůbec problematický institut.

Možnost a), v rámci daňových přiznání veřejných činitelů.

Registr darů nepovažuji za zásadně přínosný.

Zákon o střetu zájmů, popř. nový zákon.



Jsem skeptický k tomu, že legislativní stopa bude fungovat.



Nicméně budiž poznamenáno, že vzhledem k upřednostňovanému dobrovolnému (autoregulačnímu) charakteru nemusejí být opatření bezprostředně efektivními – předpis bez stopy by naznačoval jeho možné morálně problematické pozadí, a ovlivňoval by tak normotvorbu spíše v dlouhodobé perspektivě třeba jeho budoucích derogací.





Kdo vyhodnotí, že se jednalo o lobbing? Nelze přesně definovat.

Je třeba poměřovat efektivitu opatření s administrativní náročností.

Pokud by byl zákon, tak by to měla být povinnosti. Veřejný činitel by měl snést vyšší míru zájmu na jeho činnosti. Dle mého názoru není možné podchytit definici v pevných mantinelech, sankční mechanismus by byl chybou.

Jedná se o zásah do soukromí.

Jako reálnou vidím jako efektivnější variantu b) z hlediska toho, že varianta a) předpokládá určitou kontrolu, aby byla reálně funkční.

Budiž poznamenáno, že vzhledem k upřednostňovanému dobrovolnému (autoregulačnímu) charakteru nemusí být diář bezprostředně efektivním nástrojem – např. zákonodárce bez diáře či s prázdným diářem by nemusel být atraktivním kandidátem v příštích volbách, a tak by se zprostředkovaně omezila jeho úloha v legislativním procesu nebo jeho exekutivní kariéra.







� Lobbying in the 21st Century: Transparency, Integrity and Access. OECD (2021), dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html" �https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html�. 

� Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2021, s. 8. Dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2021-e1718a7b.html" �https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2021-e1718a7b.html�. 

� Tamtéž, s. 17. 

� Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2020, s. 20. Dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2020-158d1414.html" �https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2020-158d1414.html�. 

� Tamtéž. 

� Tamtéž, s. 19. 

� Tamtéž. 

� Tamtéž, s. 6. 

� Tamtéž, s. 20.

� Tamtéž. 

� Viz � HYPERLINK "https://www.ctu.cz/sites/default/files/obsah/o-ctu/67231/soubory/poskytnutainformace-dopispru-cjctu-8622-2015-606.pdf" �https://www.ctu.cz/sites/default/files/obsah/o-ctu/67231/soubory/poskytnutainformace-dopispru-cjctu-8622-2015-606.pdf�.

� � HYPERLINK "http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10117034229-168-hodin/216452801100918/obsah/493466-snadna-korist" �http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10117034229-168-hodin/216452801100918/obsah/493466-snadna-korist�.

� Preventing Policy Capture: Integrity in Public Decision Making, OECD Public

Governance Reviews, OECD Publishing, Paris, � HYPERLINK "https://dx.doi.org/10.1787/9789264065239-en" �https://dx.doi.org/10.1787/9789264065239-en�. OECD 2013.

� Dostupná na � HYPERLINK "https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNAP6GZKD4" �https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNAP6GZKD4�.

� Dostupná zde: � HYPERLINK "https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2018-ddd066bb.html" �https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2018-ddd066bb.html� . 

� Průzkum lobbingu. PR Klub, 2021. Dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.prklub.cz/deje-se-v-pr/nejuspesnejsi-lobbisty-ma-prumysl-a-energetika-mysli-si-cesi-vice-nez-80-ceske-populace-vsak-stale-vnima-slovo-lobbing-negativne" �https://www.prklub.cz/deje-se-v-pr/nejuspesnejsi-lobbisty-ma-prumysl-a-energetika-mysli-si-cesi-vice-nez-80-ceske-populace-vsak-stale-vnima-slovo-lobbing-negativne�. 

� Comparison of Models of Lobbying Regulation in EU Countries. Vymětal, Petr 2015. In Machová, Z., Tichá, M. (eds.). Proceedings of the 13th International Conference „ECONOMIC POLICY IN THE EUROPEAN UNION MEMBER COUNTRIES“, p. 750–760, � HYPERLINK "http://www.ekf.vsb.cz/export/sites/ekf/hpveu/.content/galerie-dokumentu/2015-proceedings/69_Vymetal.pdf" �http://www.ekf.vsb.cz/export/sites/ekf/hpveu/.content/galerie-dokumentu/2015-proceedings/69_Vymetal.pdf� a Lobbying in the 21st Century: Transparency, Integrity and Access. OECD 2021, https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html

� Recommendation of the Council on Principles for Transparency and Integrity in Lobbying, � HYPERLINK "https://legalinstruments.oecd.org/en/instruments/OECD-LEGAL-0379" �https://legalinstruments.oecd.org/en/instruments/OECD-LEGAL-0379�. 

� Dle návrhu měl vzniknout registr lobbistů, do kterého by lobbisté měli povinnost předkládat finanční zprávy či výroční zprávy. Jako dohledový orgán pro oblast lobbingu byl navrhován Úřad pro veřejný dohled nad financováním politických stran a politických hnutí nebo vytvoření nové funkce zvláštního parlamentního zmocněnce pro kontrolu lobbingu. Stejně jako u předchozích návrhů, součástí regulace měla být tzv. legislativní stopa. 

� Dostupné na: � HYPERLINK "https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSAQ2AK8RP/" �https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSAQ2AK8RP/�.   

� Lobbyists registers as the main measure of lobbying regulation? Vymětal, Petr (forthcomming). Union Member Paper presented on 14th International Scientific Conference “Economic Policy in the European Countries”, September 14–16, 2016, Petrovice u Karviné, Czech Republic.

� Nové dokumenty Parlamentního institutu. Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích � HYPERLINK "http://www.psp.cz/sqw/ppi.sqw" �http://www.psp.cz/sqw/ppi.sqw�.

� Bundesgesetz, mit dem ein Bundesgesetz zur Sicherung der Transparenz bei der Wahrnehmung politischer und wirtschaftlicher Interessen.

� Lobbying in Austria. In whose interest?, Transparency International 2014.

� Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích, Parlamentní institut 2017.

� Lobbying in Austria. In whose interest?, Transparency International 2014.

� Association of Accredited Public Policy Advocates to the European Union. � HYPERLINK "http://www.aalep.eu/lobbying-landscape-austria" �http://www.aalep.eu/lobbying-landscape-austria�. 

� Zákon o integriteti in preprečevanju Korupcie, 2010.

� Zákon o integriteti in preprečevanju Korupcie, 2010.

� Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích, Parlamentní institut, Praha 2017.

� Slovenia: The regulation of lobbying in place and the challenge of implementation, Lobbyist, Governments and Public Trust Volume 3, OECD 2014. � HYPERLINK "http://www.oecd-ilibrary.org/governance/lobbyists-governments-and-public-trust-volume-3/slovenia-the-regulation-of-lobbying-in-place-and-the-challenge-of-implementation_9789264214224-17-en" �http://www.oecd-ilibrary.org/governance/lobbyists-governments-and-public-trust-volume-3/slovenia-the-regulation-of-lobbying-in-place-and-the-challenge-of-implementation_9789264214224-17-en� 

� Tamtéž. 

� Tamtéž.

� Slovenia. Forth Evaluation Round. Corruption prevention in respect of members of parliament, judges and prosecutors. GRECO. Council of Europe 2014, � HYPERLINK "http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/evaluations/round4/Eval%20IV/GrecoEval4(2012)1_Slovenia_EN.pdf" �http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/evaluations/round4/Eval%20IV/GrecoEval4(2012)1_Slovenia_EN.pdf�.

� USTAWA z dnia 7 lipca 2005 r. o działalności lobbingowej w procesie stanowienia prawa

� Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích, Parlamentní institut 2017.

� Tamtéž. 

� Lobbying regulation framework in Poland. European Parliament, 2016. Dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2016/595848/EPRS_BRI(2016)595848_EN.pdf" �https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2016/595848/EPRS_BRI(2016)595848_EN.pdf�. 

� Srovnávací analýza střetu zájmů v zemích V4 + Estonsku. Oživení 2014, � HYPERLINK "http://www.bezkorupce.cz/wp-content/uploads/2014/08/oziveni_comparative_analysis_ppf_cz_01-3.pdf" �http://www.bezkorupce.cz/wp-content/uploads/2014/08/oziveni_comparative_analysis_ppf_cz_01-3.pdf�.

� Regulation of Lobbying Act, 2015.

� Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích, Parlamentní institut 2017.

� Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích, Parlamentní institut 2017.

� Ireland: Proposals for registering lobbying activities, Lobbyist, Governments and Public Trust Volume 3, OECD 2014. � HYPERLINK "http://www.oecd-ilibrary.org/governance/lobbyists-governments-and-public-trust-volume-3/slovenia-the-regulation-of-lobbying-in-place-and-the-challenge-of-implementation_9789264214224-17-en" �http://www.oecd-ilibrary.org/governance/lobbyists-governments-and-public-trust-volume-3/slovenia-the-regulation-of-lobbying-in-place-and-the-challenge-of-implementation_9789264214224-17-en�

� Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích, Parlamentní institut 2017.

� Dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politik EU.

� Regulace lobbingu v institucích Evropské unie: Odraz regulačních schémat Komise a Parlamentu ve společném regulačním mechanismu. Kubová, Radana 2016. Brno. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.

� Rejstřík transparentnosti EU, dostupné na � HYPERLINK "http://ec.europa.eu/transparencyregister/public/homePage.do" �http://ec.europa.eu/transparencyregister/public/homePage.do�.

� Dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politik EU, dostupné na � HYPERLINK "http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32014Q0919(01)&from=cs" �http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32014Q0919(01)&from=cs�.

� Dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politik EU.

� Europoslanci schválili společný rejstřík lobbistů. Tisková zpráva, 11-05-2011. Evropský parlament, � HYPERLINK "http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+IM-PRESS+20110510IPR19128+0+DOC+XML+V0//CS" �http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+IM-PRESS+20110510IPR19128+0+DOC+XML+V0//CS�.

� Komparativní studie, Evropský parlament (2019). Transparency of lobbying in Member States, comparative analysis, dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.europarl.europa.eu/EPRS/Lobbying-transparency-comparative-analysis.pdf" �https://www.europarl.europa.eu/EPRS/Lobbying-transparency-comparative-analysis.pdf�. 

� Zpráva Transparency International (2015) Lobbying in Europe: Hidden influence, priviliged acces, dostupné na � HYPERLINK "http://issuu.com/transparencyinternational/docs/2015_lobbyingineurope_en?e=2496456/12316229" �http://issuu.com/transparencyinternational/docs/2015_lobbyingineurope_en?e=2496456/12316229� 

� Kavoliunaite-Ragauskiene, E. (2017). How to Define a Lobbyist: Experience of Poland and Lithuania HKJU-CCPA, 17(1), 29–56.

� Srov. § 6 odst. 1 návrhu zákona: „Osoba, která hodlá soustavně lobbovat, je povinna učinit ohlášení ministerstvu prostřednictvím registru, v ohlášení uvést údaje podle odstavce 3 písm. a) až e) a doložit svou bezúhonnost ve smyslu odstavce 2 výpisem z rejstříku trestů, který k okamžiku ohlášení nesmí být starší než 14 dnů.“, resp. § 13 odst. 1: „Lobbista před zahájením lobbování v registru uvede a) vymezení oblasti lobbování, b) obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, v jejímž zájmu lobbista lobbuje, nebo informaci, že lobbuje v zájmu neurčitého okruhu osob nebo v zájmu vlastním.“

� Srov. § 13 odst. 3 a 4 návrhu zákona: „Lobbista je povinen do registru uložit v elektronické podobě prohlášení lobbisty o lobbování za uplynulých 6 měsíců (dále jen „prohlášení lobbisty“), a to do 30 dnů po a) uplynutí 6 měsíců, za které se prohlášení lobbisty podává, nebo b) oznámení podle § 9 odst. 1. V prohlášení lobbisty lobbista uvede a) jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbovaného, u kterého lobboval, b) orgán veřejné moci nebo organizační složku státu, ve které lobbovaný působí, a funkci nebo zařazení lobbovaného, c) zda lobbování proběhlo osobně, telefonicky nebo písemně a d) cíl, kterého se lobbováním snažil dosáhnout.“

� Kancelář Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny nebo jeho zástupce; Kancelář Senátu, jde-li o senátora, vedoucího Kanceláře Senátu nebo jeho zástupce; Kancelář prezidenta republiky, jde-li o poradce prezidenta republiky, vedoucího Kanceláře prezidenta republiky nebo jeho zástupce; ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, kde lobbovaní působí; Česká národní banka, jde-li o člena bankovní rady České národní banky; Národní rozpočtová rada, jde-li o člena Národní rozpočtové rady.

� Lobbying in the 21st Century: Transparency, Integrity and Access. OECD (2021), dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html" �https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html�.  

� Podle definice OECD se o nepřípustné ovlivňování jedná při snaze ovlivnit tvorbu, implementaci, provádění a hodnocení veřejných politik a předpisů, které spravují veřejní činitelé, ať už poskytováním skrytých, klamavých nebo zavádějících důkazů nebo údajů, manipulací s veřejným míněním nebo používáním jiných praktik, jejichž cílem je manipulovat s rozhodnutími veřejných činitelů.  Lobbying in the 21st Century: Transparency, Integrity and Access. OECD (2021), dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html" �https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html�. 

� Poskytnout rovné podmínky – všem zúčastněným stranám zajistit spravedlivý a rovný přístup k vývoji a implementaci veřejných politik; pravidla a pokyny ohledně lobbingu musí brát v potaz obavy vlády vztahující se k lobbistickým praktikám a respektovat sociopolitický a administrativní kontext; pravidla a pokyny ohledně lobbingu by měly být konzistentní s širšími rámci politik a regulací; jasně definovat termíny „lobbing“ a „lobbista“; zajistit adekvátní míru transparentnosti, aby veřejní činitelé, občané a podniky/firmy mohli získat dostatečné informace o lobbistické činnosti; umožnit zúčastněným stranám (stakeholderům) – včetně organizací občanské společnosti, podniků, médií a široké veřejnosti – kontrolovat lobbistickou činnost; posílit integritu veřejných organizací a rozhodovacího procesu pomocí jasných pravidel a pokynů týkajících se chování veřejných činitelů; lobbisté musejí dodržovat standardy týkající se profesionality a transparentnosti – sdílejí odpovědnost za podporu kultury transparentnosti a integrity lobbingu; zapojit klíčové aktéry do implementace soudržného spektra strategií a praktik za účelem dosažení dodržování pravidel; provádět přezkum fungování pravidel a pokynů ohledně lobbingu na pravidelné bázi a dle zkušeností učinit patřičné úpravy. The 10 Principles for Transparency and Integrity in Lobbying, OECD 2013.

� Lobbying in the 21st Century: Transparency, Integrity and Access. OECD (2021), dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html" �https://www.oecd.org/corruption-integrity/reports/lobbying-in-the-21st-century-c6d8eff8-en.html�.  

� Recommendation on the legal regulation of lobbying activities in the context of public decision making, Council of Europe, 2017. Dostupné zde: � HYPERLINK "https://rm.coe.int/legal-regulation-of-lobbying-activities/168073ed69" �https://rm.coe.int/legal-regulation-of-lobbying-activities/168073ed69�. Poznámka: Do definice právní regulace lobbingu je zahrnuta jak zákonná úprava, tak i systém seberegulace nebo kombinace obojího.

� Lobbing je legitimní demokratický nástroj, kterému v Česku chybí zákonná regulace. Článek Transparency International (2022). Dostupné zde: https://www.transparency.cz/lobbing-je-legitimni-demokraticky-nastroj-kteremu-v-cesku-chybi-zakonna-regulace.

� Dostupné na � HYPERLINK "https://www.lobbying.ie/app/Organisation/Search?currentPage=139&pageSize=10&queryText=&subjectMatters=&subjectMatterAreas=&lobbyingActivities=&period=&returnDateFrom=&returnDateTo=&client" �https://www.lobbying.ie/app/Organisation/Search?currentPage=139&pageSize=10&queryText=&subjectMatters=&subjectMatterAreas=&lobbyingActivities=&period=&returnDateFrom=&returnDateTo=&client�= 

� Poslední údaje dostupné za rok 2018. 

� Dostupné na � HYPERLINK "http://registrarofconsultantlobbyists.org.uk/" �http://registrarofconsultantlobbyists.org.uk/�. 

� Dostupné na � HYPERLINK "https://www.kpk-rs.si/en/lobbying/register-of-lobbyists" �https://www.kpk-rs.si/en/lobbying/register-of-lobbyists�. Poslední údaje dostupné za rok 2019. 

� Dostupné na � HYPERLINK "http://www.lobbyreg.justiz.gv.at/edikte/ir/iredi18.nsf/liste!OpenForm&subf=r&RestrictToCategory=A1" �http://www.lobbyreg.justiz.gv.at/edikte/ir/iredi18.nsf/liste!OpenForm&subf=r&RestrictToCategory=A1�. 

� Dostupné na � HYPERLINK "http://ec.europa.eu/transparencyregister/public/homePage.do?locale=cs" �http://ec.europa.eu/transparencyregister/public/homePage.do?locale=cs�. 

� Údaje o počtu registrací v rejstříku transparentnosti EU jsou dostupné na: � HYPERLINK "http://ec.europa.eu/transparencyregister/public/openFile.do?fileName=new_statistiques_en.pdf" �http://ec.europa.eu/transparencyregister/public/openFile.do?fileName=new_statistiques_en.pdf�. 

� Stran odhadu nákladů podle fází zřízení registru viz kapitolu Harmonogram implementace na s. 49.  

� V případě zajištění i přestupkové agendy podle jedné z variant návrhu zákona, lze na dostupných datech z oblasti dozoru nad dodržováním zákona o střetu zájmů, coby příbuzné agendy stran počtu adresátů regulace, odhadnout, že ročně může být orgánem dohledu zahájeno přibližně 200 přestupkových řízení. Ministerstvu by tak vznikly náklady na personální zabezpečení i této agendy (uvedený návrh na personální zajištění již počítá s touto variantou).

� Dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.mpo.cz/cz/podnikani/regulace-podnikani-a-snizovani-administrativni-zateze/snizovani-administrativni-zateze-podnikatelu/metodika-mereni-a-premerovani-administrativni-zateze-podnikatelu-verze-2-1-spolecne-s-provadecimi-pokyny---230502/" �https://www.mpo.cz/cz/podnikani/regulace-podnikani-a-snizovani-administrativni-zateze/snizovani-administrativni-zateze-podnikatelu/metodika-mereni-a-premerovani-administrativni-zateze-podnikatelu-verze-2-1-spolecne-s-provadecimi-pokyny---230502/�. 

� Dostupné zde: � HYPERLINK "https://www.ispv.cz/cz/Vysledky-setreni/Aktualni.aspx" �https://www.ispv.cz/cz/Vysledky-setreni/Aktualni.aspx�. 

� Údaj Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV), dostupný na � HYPERLINK "https://www.ispv.cz/cz/Vysledky-setreni/Aktualni.aspx" �https://www.ispv.cz/cz/Vysledky-setreni/Aktualni.aspx�. 

� Výpočet uvedený v tomto odstavci vychází z odhadu finančních nákladů na provoz registru, včetně personálních nákladů, uvedeném ve variantě III, který byl vynásoben koeficientem 1,54 coby poměrem vyjádřeným rozdílem mezi náklady ve variantě nákladů předkládané za 1. pololetí r. 2022 a nákladům ve variantě jejich odhadu za rok 2025 (s. 37).  

� Kancelář Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny nebo jeho zástupce; Kancelář Senátu, jde-li o senátora, vedoucího Kanceláře Senátu nebo jeho zástupce; Kancelář prezidenta republiky, jde-li o poradce prezidenta republiky, vedoucího Kanceláře prezidenta republiky nebo jeho zástupce; ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, kde lobbovaní působí; Česká národní banka, jde-li o člena bankovní rady České národní banky, Národní rozpočtová rada, jde-li o člena Národní rozpočtové rady.  



2

_1626689140.xls

_1626689150.xls

_1626689154.xls

_1626689156.xls

_1626689152.xls

_1626689145.xls

_1626689147.xls

_1626689143.xls

_1626689131.xls

_1626689136.xls

_1626689138.xls

_1626689134.xls

_1626689122.xls

_1626689127.xls

_1626689129.xls

_1626689124.xls

_1626689118.xls

_1626689120.xls

_1626689113.xls

_1626689115.xls

_1626689111.xls

_1626689109.xls