Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCLNJNW48 najdete zde


                ÚŘAD VLÁDY ČR

VI.
Vypořádání ZÁSADNÍCH připomínek k materiálu s názvem:
Návrh zákona o lobbování
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra spravedlnosti dne 30. 11. 2022, s termínem dodání připomínek do 29. 12. 2022. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:

	Resort
	
	

	Ministerstvo dopravy
	Bez připomínek.
	

	Ministerstvo financí
	K důvodové zprávě

Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s dopady do personální a platové oblasti, které by měly být nad rámec současných limitů stanovených pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. 

Zvýšenou potřebu v personální a platové oblasti požadujeme pokrýt v rámci současných limitů počtu míst a objemu prostředků na platy stanovených pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (např. vhodnou vnitřní optimalizací), tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení. Alternativní variantou pak může být přesun míst a objemu prostředků na platy z jiné organizace podléhající regulaci zaměstnanosti, která se příbuznou problematikou již dnes zabývá (např. Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo vnitra). 

Na základě výše uvedeného požadujeme do relevantních částí materiálu explicitně uvést, že veškeré potřeby v personální a platové oblasti budou zabezpečeny výhradně v rámci stávajících limitů počtu míst a objemu prostředků na platy stanovených pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, případně přesunem personálních a platových limitů z jiných organizací podléhajících regulaci zaměstnanosti (v takovém případě je potřeba delimitaci detailně popsat/kvantifikovat).

Kromě toho konstatujeme, že požadované dopady v personální a platové oblasti jsou v přímém rozporu s Programovým prohlášením vlády, jehož jedním z cílů je snižovat počet úřednických míst. 

Dále považujeme odhad finančních nákladů na zřízení a provoz registru lobbistů a lobbovaných ve výši cca 1 mil. Kč ročně za značně podhodnocený. Stejný odhad obsahovala důvodová zpráva k návrhu zákona o lobbingu předloženém v roce 2018. Za čtyři roky od předkladu tohoto návrhu zákona však došlo k podstatnému zdražení cen vstupů a skokovému růstu inflace. Proto považujeme za nutné, aby byl odhad nákladů v důvodové zprávě přepracován.


Tato připomínka je zásadní.
	ROZPOR

Neakceptováno. 

	
	K § 2 - obecně

Pod přípravu, projednání a schvalování předpisu či dokumentu bude spadat velké množství činností souvisejících s přípravou právního předpisu, od veřejných konzultací či jednání se zástupci trhu, až po uplatňování připomínek k návrhu zákona. Ne vždy ale podle našeho názoru žádoucí, aby byla určitá činnost považována za lobbing. Například veřejné konzultace jsou častým a transparentním nástrojem využívaným při tvorbě zákonů, přičemž reakce na veřejnou konzultaci nespadne pod žádnou výjimku v § 2 odst. 2 návrhu. Na základě Legislativních pravidel vlády a navazujících Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) je předkladatel povinen hodnotit efektivitu připravovaného právního předpisu, zdůvodnit chystané změny a jejich dopad. Během účinnosti zákona tak dochází ke kontinuálnímu hodnocení jeho efektivity a na základě toho jsou připravovány případné změny. Zpětná vazba je pro předkladatele žádoucí a při tvorbě RIA je vyžadována. Diskuse při přípravě právního předpisu před vnějším připomínkovým řízením by tak neměly být součástí vymezení lobbingu. V opačném případě hrozí menší ochota adresátů normy sdílet své zkušenosti, což povede ke snížení kvality právních předpisů.

Současně upozorňujeme, že podle navržené definice lobbování by pod lobbování mohla spadat i různá podání od veřejnosti vyjadřující se ke stávající či připravované legislativě. Někteří podatelé se pak na ministerstvo obracejí opakovaně, naplňují tak znak soustavnosti (stěžovatel například upozorňuje na problém v legislativě a orgán veřejné moci se stěžovatelem vymění opakovaně názory). Domníváme se ale, že uvedený příklad nemá být za lobbing považován. Podle názoru Ministerstva financí by proto bylo třeba definici lobbingu zpřesnit, a to včetně vymezení vztahu předkládaného návrhu zákona k zákonu č. 85/1990 Sb., o právu petičním (některé petice mohou skutečně ovlivnit přípravu, projednání či schvalování návrhů právních předpisů či strategických dokumentů).

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. Vysvětleno.
· Sdílení zkušeností z aplikační praxe v rámci vyhodnocování dopadů právních předpisů by nemělo být v praxi zaměňováno (resp. by neměl být problém vzájemně odlišit) s lobbováním, jehož účelem je ovlivnit jednání lobbovaného ve prospěch prosazení změny v návrhu právního předpisu nebo koncepčního dokumentu. Rozhodující zde bude subjektivní stránka lobbisty, která se však bude manifestovat i navenek (např. v použitých formulacích), takže její seznatelnost nemusí být problematická ani pro lobbovaného, ani pro dohledový orgán. Je rozdíl mezi tím, zda přicházím informovat gestora o určitých úskalích, s nimiž se potýká aplikační praxe, nebo zda požaduji konkrétní změny v aktuálně projednávané novele zákona. Ve výsledku není důvod se domnívat, že by reflexe fungování příslušného ustanovení nebo návrhu celého zákona odborníky z praxe, kteří poukážou na nedostatky v aplikační praxi či navrhnou alternativní řešení, měla být vnímána identicky jako cílevědomé lobbování ve smyslu její definice v návrhu zákona. 

· Stejný pohled má předkladatel i na příklad podatelů/občanů, kteří komunikují s úřady na téma negativních zkušeností z aplikační praxe. Jedná-li se o jednorázovou záležitost, pak není naplněn ani definiční znak soustavnosti. Pokud občan vyvíjí zmíněné aktivity soustavně, pak je možné (v závislosti na individuálním posouzení), že naplní definiční znaky lobbování.  

MF má pochybnosti o reálnosti praktického odlišení jak opakovaných podání občanů, tak diskusí při přípravě právního předpisu od faktického lobbování, což by podle názoru MF mohlo vést k aplikačním a výkladovým problémům. Zatím tedy tuto část připomínky nepovažujeme za vypořádanou a zastáváme názor, že o vlastní definici lobbingu by ještě měla proběhnou diskuse.

MF na základě osobního jednání akceptuje vypořádání připomínky.
· Předkladatel vnímá obavy připomínkového místa z menší ochoty adresátů normy sdílet své zkušenosti s aplikační praxí, a proto výslovně rozšíří výjimky z definice lobbování uvedené v § 2 odst. 2 o veřejné konzultace, a to za obdobných podmínek, jako je tomu u komunikace na jednání poradních orgánů vlády a ústředních správních úřadů. Pro naplnění výjimky bude potřeba pořizovat a uveřejňovat záznamy z konzultací a rovněž uveřejňovat jmenný seznam osob zúčastněných na konzultacích. 

MF vítá záměr výslovného vyloučení veřejných konzultací z definice lobbování. V této části považuje svou připomínku za vypořádanou.
· Zákon o lobbování nikdy necílil na zahrnutí petičního práva, které je základním lidským právem garantovaným ústavou (čl. 18 Listiny) i EULP (čl. 44), do věcné působnosti návrhu zákona o lobbování. Předkladatel v zájmu právní jistoty souhlasí s jeho výslovným vyloučením z definice lobbování v § 2. 
V této části považuje MF svou připomínku za vypořádanou. 


	
	K § 2 odst. 1  

Požadujeme rozšířit působnost zákona i na kontakty mezi lobbovaným a lobbistou v oblasti zadávání veřejných zakázek a oblast dotačních programů, a to doplněním odstavce 1 písm. a). Na veřejné zakázky stát ročně vydá zhruba 250 miliard korun, na různé národní dotační programy a kofinancování programů hrazených z fondů EU další stovky miliard. Posílení transparentnosti lobbistické komunikace zaměřené na tyto oblasti se tudíž jeví jako žádoucí, a to i z toho důvodu, že jsou ve veřejném prostoru na rozdíl od legislativy nejčastěji spojovány s negativním pojetím lobbingu. Navrhované rozšíření definice lobbování v § 2 návrhu zákona má zajistit, aby byl v prohlášení lobbisty uváděn rovněž záznam o lobbistické komunikaci spojené s přípravou, projednáním nebo schvalováním zadávacích podmínek veřejné zakázky či podmínek dotačního programu

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

Obecně:

· Předkladatel vychází v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem z přesvědčení, že regulace lobbování, která představuje v českém právním řádu zcela nový typ regulace, by měla být v počátcích aplikována na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces). 

· Bude-li regulace úspěšně aplikována na centrální úrovni, bude možné po určité době a náležitém zhodnocení přistoupit k rozšíření věcné působnosti o další typy řízení. Příliš široce pojatá regulace by mohla, tak jako v jiných zemích Evropské unie, vést k nenaplnění registru lobbistů a lobbovaných a snížení ochoty a zájmu se podrobit administrativně náročnějšímu a rozsáhlejšímu způsobu evidování lobbistických kontaktů. Příliš přísná regulace může v praxi vést paradoxně k tomu, že nebude dodržována, což snižuje povědomí i přesvědčení adresátů o její závaznosti.

· Nejen z tohoto důvodu se jeví účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou a široce akceptovanou součástí českého právního řádu.    

K veřejným zakázkám a dotačním řízením:

· Regulace lobbování nemůže ze své logiky dopadat na zadávání veřejných zakázek a na dotační řízení z toho důvodu, že se v takovém případě striktně vzato nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek či dotačních programů představuje protiprávní jednání, kterému v některých případech odpovídají i příslušné skutkové podstaty trestných činů (případně přestupků). Mimoto pravidla obou řízení, zvláště zadávacího, se vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.).

Nelze rozumně předpokládat, že člověk, který ovlivňuje veřejnou zakázku, bude o svém jednání podávat zprávu do registru lobbistů a lobbovaných, a to i s ohledem na zásadu nemo tenetur se ipsum accusare (zákazu nucení k sebeobviňování). 

Naproti tomu správní orgány (veřejní zadavatelé), vůči kterým byla učiněna snaha o ovlivnění, mají namnoze možnost vyloučit účastníka řízení vyplývající z příslušných právních předpisů nebo dotačních podmínek.

Vedle toho stále platí obecná oznamovací povinnost při podezření ze spáchání trestného činu vyplývající přímo z trestního zákoníku, případně povinnost správních orgánů oznámit podezření ze spáchání přestupku ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (§ 73)

MF od připomínky ustupuje s tím, že koncepční dokumenty nastavující podmínky dotačních řízení pro jednotlivé oblasti, které schvaluje vláda, spadají do věcné působnosti navrhované regulace.


	
	K § 2 odst. 2  

Požadujeme vyjasnit, zda pod definici lobbingu má být podřazena i komunikace ministerstev v rámci výkonu vlastnických práv státu v obchodních korporacích s majetkovou účastí státu se zástupci těchto společností. V případě, že tomu tak bude, požadujeme toto výslovně z lobbingu vyloučit.

Z navržené  dikce (§ 2 odst. 2 písm. c)) se zdá, že ovlivňování právních předpisů nebo klíčových dokumentů v soukromém zájmu, které bude probíhat v rámci jedné strany, se považuje za přípustné. Politické strany by měly sloužit k účasti občanů na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy (viz § 1 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a hnutích), nikoliv k prosazování soukromých podnikatelských zájmů jejich jednotlivých členů. Výluku pro jednání v rámci politických stran proto považujeme za příliš širokou a nedostatečně odůvodněnou.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.  

· Věcná působnost návrhu je omezena soustavnou činností spočívající v komunikaci uskutečňované za účelem ovlivnění lobbovaného při přípravě, projednávání nebo schvalování „návrhu právního předpisu“, „koncepčního dokumentu“ nebo při vyslovování souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy. Není zřejmé, jakým způsobem by do věcné působnosti podle předchozí věty měla být zahrnuta komunikace ministerstev v rámci výkonu vlastnických práv státu v obchodních korporacích s majetkovou účastí státu se zástupci těchto společností. Představit si lze situaci, kdy by zástupci uvedených společností např. lobbovali na úrovni vedení ministerstva ve prospěch legislativní změny, v takovém případě by se pravděpodobně (v závislosti na posouzení konkrétní situace) mohlo jednat o lobbování; v takovém případě by to však bylo účelné. V opačném směru naznačeném připomínkovým místem (ministerstvo vůči zástupcům společností) by se o lobbování nemohlo jednat, neboť na jejich straně chybí potřebná kompetence, resp. status lobbovaných.  

MF na připomínce trvá a požaduje buď výslovné vyloučení komunikace v rámci výkonu vlastnických práv státu z definice lobbingu  nebo alespoň komunikaci v rámci výkonu vlastnických práv více objasnit v důvodové zprávě.  Komunikace v této oblasti probíhá oboustranně (ministerstvo např. může dotazovat vedení společností na praktické zkušenosti, které nakonec po vyhodnocení mohou vyústit např. do právní úpravy, resp. její změny).  

MSp na základě následné komunikace akceptovalo požadavek MF.
· Tomu, aby lobbista vstupoval do politických stran a politických hnutí a následně z nich vystupoval či přecházel do jiných politických subjektů fakticky zabránit nejde a ani to není žádoucí. Právo politicky sdružovat je jedním základních atributů demokratického právního státu, resp. politickým právem jednotlivce zakotveným mimo jiné v Listině základních práv a svobod. Jaké motivace občana/lobbistu vedou ke vstupu do politické strany či politického hnutí jsou z tohoto hlediska irelevantní. Ačkoliv tedy je třeba připustit jisté potenciální nedostatky provázející aplikaci této výjimky z regulace lobbování, nelze cestou práva efektivně zajistit, aby v praxi nebyla zneužívána. Jde tedy o obecnější otázku, zda by vůbec komunikace uvnitř politických stran a hnutí měla být z regulace lobbování vyjmuta, ta by však měla být řešena na politické úrovni.  

· Domníváme se také, že nelze realisticky předpokládat, že by naznačený způsob obcházení regulace lobbování byl masovým jevem, resp. z hlediska osoby, která se chce vyhnout regulaci, nezbytně nutný, když členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně trvalý příznak lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiné době.

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany). Dá se ostatně předpokládat, že se v jednotlivých politických stranách již dnes vyskytují osoby, které slouží jako prostředníci mezi lobbisty a lobbovanými. Je přitom vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a hnutí) samy nastavily pravidla pro nevhodné působení a ovlivňování jednotlivých členů strany. 

MF se domnívá, že vyloučení komunikace v rámci politické strany není důvodné. V případě, kdy bude majitel pivovaru lobbovat za snížení spotřební daně u piva u ministra financí nebo poslance, není podle názoru MF rozhodné, zda se jedná o členy jedné strany či nikoliv, nýbrž fakt, že se jeden subjekt snaží ovlivnit konečnou podobu právního předpisu tak, aby pro něj byla co nejvýhodnější. MF proto nevidí důvod, aby takovéto ovlivňování bylo z definice lobbingu a priori vyloučeno jen proto, že jde o ovlivňování mezi straníky. MF na připomínce trvá, minimálně by tato otázka měla být ještě předmětem dalších diskusí.

MF od připomínky na základě osobního jednání ustoupilo.

	
	K § 3 písm. c)

Požadujeme slova „v zájmu … vlastním“ nahradit slovy „v zájmu svého podnikání“. Lobbuje-li podnikající fyzická osoba ve vlastním zájmu, nemusí to mít žádnou souvislost s jejím podnikáním. Nemělo by být zákonem regulováno či omezeno, aby osoba ve vlastním zájmu oslovila někoho z lobbovaných (např. stěžovatel se může opakovaně obracet se svým problémem na svého poslance a nemělo by se v takovém případě nezbytně jednat o lobbing). Oproti tomu, při změně dikce na v zájmu svého podnikání je již zřejmé, proč má být lobbistou podnikající fyzická osoba, která lobbuje v zájmu svého podnikání (tedy výdělečné činnosti). Je-li zájmem zahrnout i neziskové organizace, tak jak je uvedeno v důvodové zprávě, bylo by vhodné zahrnout je jiným způsobem.

Ostatně ze zákona spíše vyplývá, že má mít dopad na „profesionální lobbisty“, nikoliv na osoby, které jen chtějí řešit pouze svůj konkrétní problém.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Lobbováním v „zájmu vlastním“ není míněno pouze lobbování ve prospěch vlastního podnikání, nýbrž obecné vymezení tohoto zájmu. Lobbováním bude například prosazování zájmů velkých bytových družstev, jejichž primárním cílem je uspokojování bytové potřeby svých členů a nikoli podnikání. Rovněž je zde celá řada vlastníků značného či významného majetku, která může mít zájem působit na legislativu a koncepce státu (např. významní vlastníci bytových fondů, vlastníci kulturních památek, …) atd.

Za lobbování se v obecné rovině považuje především (avšak nejenom) profesionální kontakt s lobbovanými za účelem výměny informací a ovlivnění lobbovaného ve prospěch zájmů lobbisty, třetí osoby či neurčitého okruhu osob. Profesionální lobbování je nadto činností z definice soustavnou a jako takovou předpokládající minimálně 3 kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti.

Významným kritériem pro přechod z roviny běžné občanské iniciativy k lobbování (např. ve veřejném zájmu) je tak soustavnost.

MF mění připomínku na doporučující. Nicméně se domnívá, že její vypořádání je poněkud v rozporu s argumentací uvedenou u vypořádání připomínky k § 2 odst. 1, kde se hovoří o tom, že chce jít při regulaci lobbingu evoluční cestou.  V této chvíli by MF proto za účelnější vidělo ponechat regulaci lobbování jen pro případy, kdy je prováděno v souvislosti s podnikáním.

	
	K § 4

Požadujeme doplnit do uvedeného taxativního výčtu také členy Národní rozpočtové rady. Tento orgán sice de facto nemá žádné rozhodovací pravomoci, nicméně jeho funkce je významná a tudíž jeho členové mohou mít vliv na podobu právní regulace či koncepčního dokumentu v oblasti fiskální či rozpočtové politiky. Nevidíme proto důvod, proč by na jeho členy nemohl lobbista, ať již registrovaný či nikoliv, jakkoliv působit. Podobně jako důvodová zpráva odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, lze v tomto případě odkázat na ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého člen Národní rozpočtové rady vykonává svou funkci osobně a pro jeho výkon nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od jiného orgánu nebo osoby.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Národní rozpočtová rada je nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. 

Při zvažování začlenění Národní rozpočtové rady do seznamu lobbovaných je významná řada atributů, které je třeba brát v potaz. Rada je složena z členů volených Poslaneckou sněmovnou na návrh 3 různých institucí. Jednání Rady je sice neveřejné, ovšem Rada pravidelně publikuje své zprávy a další dokumenty. Členové rady jsou vázáni zákazem výdělečné činnosti. A nakonec § 23 zákona č. 23/2017 Sb. o pravidlech rozpočtové odpovědnosti do značné míry limituje možnost legálního ovlivňování člena Rady: „Členové rady… nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od jiného orgánu nebo osoby.“. Zčásti lze proto na tomto místě uplatnit obdobné argumenty, které byly popsány výše u návrhu vypořádání připomínek k § 2 odst. 1. 

Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že Rada nedisponuje žádnými rozhodovacími pravomocemi, nepovažujeme za vhodné členy Národní rozpočtové rady do výčtu lobbovaných zařazovat.

MF na připomínce trvá. NRR sice nemá žádné rozhodovací pravomoci, nicméně její funkce je významná a tudíž její členové mohou mít vliv na podobu právní regulace či koncepčního dokumentu v oblasti fiskální či rozpočtové politiky. 

MSp požadavek MF akceptuje.

	
	K § 4 písm. l) a n)

Zahrnutí ředitelů odborů do seznamu lobbovaných povede k situaci, kdy zde nebude ochota ředitelů se scházet s adresáty předpisů a diskutovat o parametrech navrhovaného předpisu. To je případ především přípravné fáze tvorby právní normy. Možnost ovlivnit politické otázky z pozice ředitele odboru je přitom malá a jejich zahrnutí mezi lobbované osoby povede jen ke zhoršení situace. Navíc lze návrh v tomto směru považovat za nevyvážený, neboť na jedné straně zahrnuje ředitele odborů a na druhé straně opomíjí členy poradních orgánů vlády, kteří často mají zásadnější možnost do předpisu zasahovat. Z toho důvodu navrhujeme doplnit do výčtu lobbovaných i členy poradních orgánů vlády (např. Legislativní rady vlády, NERV, Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí)

Tato připomínka je zásadní.
	 K diskusi. Vysvětleno.

· Ředitelé odborů mohou mít významný vliv na přípravu legislativních a koncepčních dokumentů, a to vzhledem ke své pozici jak směrem k ústřednímu vedení ministerstev a jiných správních úřadů, tak svým přímým vlivem na vedoucí oddělení a referenty, kteří dílčí úkony vykonávají.

· Je-li argumentováno, že na úrovni ředitele nedochází příliš často ke komunikacím, které by mohly být označeny jako lobbistické, není důvod, proč by mělo být přílišným zatížením pro příslušného ředitele učinit o takovém kontaktu bodový záznam.  Ředitelé odborů, kteří nepřichází do styku s lobbisty, pak budou pouze pasivně registrováni a nebudou jinak administrativně zatíženi.

· Z jednání uvedených poradních orgánů vlády jsou pořizovány záznamy, odborné a mediální výstupy, veřejnost má informaci o tom, co bylo předmětem jejich jednání a nejeví se proto jako žádoucí z expertních diskusí na jednání poradních orgánů vlády činit lobbování. Poradní orgány jako takové nedisponují exekutivní pravomocí. Pro případné rozšíření výčtu lobbovaných o členy poradních orgánů vlády je však třeba přesně zmapovat a specifikovat, na které poradní orgány (či pouze jejich členy) by regulace lobbování měla dopadat. Předkladatel považuje za vhodné tuto otázku předložit k posouzení ministrovi pro legislativu (předsedovi Legislativní rady vlády a Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí).

MF od připomínky ustoupilo.

	
	K § 6

Způsob vzniku oprávnění k lobbování a zápisu do registru nepovažuje Ministerstvo financí za funkční. Oprávnění lobbisty má vzniknout okamžikem ohlášení, ale pouze u osob, které splňují podmínky. Splnění těchto podmínek však musí úřad posoudit, tzn., že reálně se rozhoduje o jejich splnění, resp. nesplnění. Na toto posouzení pak navazuje zápis do registru. V případě posouzení nesplnění podmínek by se mělo jednat o rozhodnutí a příslušná osoba by tak měla mít možnost takové rozhodnutí napadnout. Současně není jasné, proč by v registru měl být uveden den zápisu do registru, když oprávnění k lobbování má vzniknout nikoli zápisem (ten se provede do 10 dnů od oznámení), ale samotným oznámením, přičemž datum tohoto oznámení, a tedy i datum vzniku oprávnění k lobbování, v registru uvedeno být nemá.

Domníváme se, že o zápisu lobbisty do registru by mělo probíhat standardní správní řízení (s možnou úpravou, podle které by v případě splnění podmínek Úřad zápis provedl a nevydával o tom rozhodnutí).  Jinak proti nezapsání do registru nebude možnost obrany. V takovém případě by bylo možné využít i § 12 a § 16a  zákona o Rejstříky trestů a Úřad by si mohl výpis vyžádat způsobem umožňujícím dálkový přístup sám a nemusel by mu ho dokládat žadatel.

V souvislosti s výše uvedenou připomínkou není jasné, proč je stanovena podmínka bezúhonnosti lobbisty. Lobbingu se samozřejmě mohou dopouštět i osoby, které bezúhonné nejsou. Takové osoby ale nebudou moci být zapsány do registru. Je naivní si myslet, že tyto osoby se nebudou dopouštět jenom proto, že nejsou bezúhonné. Kromě toho, je toto ve vztahu k lobbingu skutečně relevantní informace?

Tato připomínka je zásadní.
	K diskusi. Vysvětleno

· Otázka procesu registrace, včetně možné obrany před neprovedením zápisu do registru, a to i ve formě odvolání proti zamítavému rozhodnutí, bude předmětem jednání s Úřadem. 

· Ochrana ve formě práva podat žalobu pro nečinnost nebo návrh na přijetí opatření proti nečinnosti podle správního řádu v případě neprovedení registrace Úřadem není podle názoru předkladatele nedostatečná, resp. ji předkladatel považuje za standardní. V (žalobním) návrhu postačí neregistrované osobě pouze doložit, že v okamžiku ohlášení splňovala podmínky pro zápis do registru.  

· Uvažovat lze však i o variantě, že by Úřad vydával deklaratorní rozhodnutí v případě nezapsání do registru, s čímž souvisí rovněž větší právní jistota a snazší cesta k obraně právní cestou. Při zápisu do registru by rozhodnutí vydáváno nebylo, čímž by si proces zachoval prvky rychlosti a hospodárnosti. 

· Předkladatel souhlasí s připomínkovým místem, že rozhodujícím údajem pro vznik oprávnění k lobbování je datum ohlášení a nikoli datum zápisu do registru a v souladu s tímto upraví § 6 odst. 3 písm. f), který nově bude znít:

§ 6

Ohlášení a zápis lobbisty

…

(3) Úřad na základě ohlášení podle odstavce 1, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 2, zapíše o lobbistovi do registru

…

f) datum vniku oprávnění k lobbování.

alt.
f) datum ohlášení.

· I osoby, které nesplňují podmínky bezúhonnosti podle návrhu zákona, se pochopitelně mohou snažit ovlivňovat lobbované, v takovém případě se ovšem bude jednat o protiprávní jednání podléhající sankci. Není ve veřejném zájmu legitimizovat činnost osob odsouzených pro závažné trestné činy v oblastech, kterou má regulace lobbování pomáhat narovnávat. Cílem je změnit chápání lobbování na činnost pro vyspělou demokratickou společnost prospěšnou. Proto, jak se domníváme, nepanuje zájem na registraci a utorizaci osob, které protikorupční pravidla porušují. V opačném případě by se dále podporovalo chápání lobbování jako činnosti primárně nelegitimní, ne-li přímo protiprávní, o níž se hovoří častěji v souvislosti s odsouzenými za korupční trestné činy nežli v souvislosti s prosazováním oprávněných zájmů jednotlivců i skupin obyvatel. 
MF od připomínky ustoupilo.

	
	K § 8 - obecně

Podle názoru Ministerstva financí je zápis lobbujících prostředníků (reálně lobbujících zaměstnanců) do registru nadbytečný. Bylo by dostačující, kdyby seznam lobbujících zaměstnanců vedl sám lobbista a na žádost orgánu dohledu ho předložil. Ostatně, pro lobbovaného je podstatná informace o tom, koho osoba, s níž jedná, zastupuje a v zájmu koho působí. Není podle nás tedy nezbytné, aby každý zaměstnanec, který komunikuje s lobbovanými, byl zapsán v rejstříku. Relevantní je, že tam bude jeho zaměstnavatel, v jehož prospěch a na jehož pokyn tak jedná.

Pokud bude tato úprava zachována, doporučujeme toto ustanovení upravit tak, aby bylo jednoznačné, že lobbující prostředník, který  přestal splňovat podmínku bezúhonnosti po zápisu do registru pozbývá možnost lobbovat. Tak jak je úprava navržena, může podle našeho názoru vyvolávat pochybnosti.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel se domnívá, že navrhované řešení by znamenalo menší míru transparentnosti lobbování, a to i s ohledem na skutečnost, že lobbista, který je právnickou osobou, nebude nikdy jednat jinak, než prostřednictvím lobbujícího prostředníka.
· Nevýhodou v připomínce navrhovaného neformalizovaného modelu evidence lobbujících prostředníků by byla nemožnost bezprostředního ověření osoby lobbujícího prostředníka a identity lobbisty, kterého lobbující prostředník zastupuje, způsobem umožňujícím dálkový přístup.  Lobbovaný by se tak v tomto ohledu musel spolehnout jen na ústní čestné prohlášení dotyčného.
· Stejně tak se zde objevuje potenciální riziko zastřeného jednání lobbujících prostředníků, kteří by své lobbistické aktivity mohli skrývat za „skořápkovou“ společnost. Lobbující prostředníci by se vyhnuli formální evidenci založením společnosti, za níž by lobbovali, a která by nesla většinu odpovědnosti za lobbování včetně odpovědnosti za přestupky. Tímto způsobem by došlo k popření smyslu regulace lobbistů, neboť by veřejnost neměla informace o jejich skutečné identitě.
· Podmínka bezúhonnosti vyplývá jednak z připomínkovaného ustanovení § 8 odst. 2, ale zároveň je na ni navázána přestupková odpovědnost přímo pro lobbujícího prostředníka, vyplývající z § 17 odst. 4 písm. a), respektive rovněž odpovědnost lobbisty podle § 17 odst. 2 písm. a). 
MF mění připomínku na doporučující.

	
	K § 12

Ministerstvo financí je toho názoru, že navržená úprava využívání údajů z informačních systémů veřejné správy již byla překonána přijetím zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci. Za rozhodující  však v tomto směru považujeme stanovisko Ministerstva vnitra.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

MF s vypořádáním souhlasí.

	
	K § 13 odst. 7

Samotné prosté odstranění některých údajů z prohlášení lobbisty na základě podnětu třetí osoby nebo námitky lobbovaného považujeme za problematické.  Co když bude požadavek na odstranění vycházet z nepravdivých nebo zkreslených údajů? Současně ještě doporučujeme přehodnotit formulaci uvedeného textu – nejeví se nám příliš srozumitelná.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

Dané ustanovení se týká pouze ochrany třetích osob před neoprávněným uváděním údajů. Úřad takové údaje odstraní z textu prohlášení lobbisty nebo námitky lobbovaného na základě podnětu třetí osoby. Toto ustanovení míří na situace, kdy by lobbista ve zprávě nebo lobbovaný v námitce uvedl jiné údaje, než které jsou podle odst. 1 nebo 4 zákonem vyžadovány a které neoprávněně zasahují do práva třetí osoby na informační sebeurčení. Zákon o lobbování žádné (jiné) údaje o třetích osobách nevyžaduje, není proto důvod, aby se v registru nacházely proti vůli příslušných třetích osob.  

MF bere vysvětlení na vědomí a na připomínce netrvá  


	
	K § 15

Podle názoru Ministerstva financí není zcela jasné, jak bude realizována povinnost lobbovaného zaznamenat námitku lobbisty k údajům v lobbistické stopě, neboť např. po předložení materiálu do Poslanecké sněmovny, do něj již není možné ze strany jeho zpracovatele zasahovat a opravu provést (jediným řešením by mohlo být stažení materiálu vládou a jeho nové předložení po doplnění, což je z praktického hlediska nereálné).

Tato připomínka je zásadní.
	K diskusi. Vysvětleno.

· Odpovědnost za úplnost a pravdivost lobbistické stopy ponese lobbovaný, který jediný má relevantní informace o proběhnuvším lobbistickém kontaktu, čemuž odpovídá jeho přestupková odpovědnost v § 17 odst. 3. 

· Lobbovaný je současně povinen poskytovat při vkládání lobbistické stopy součinnost osobám uvedeným v § 18 odst. 3 zákona č. 222/2016 Sb., resp. správci elektronického systému tvorby právních předpisů. 

· Otázka uvádění námitky vůči údajům pro lobbistickou stopu v naznačeném případě bude předmětem konzultace s MV a Úřadem. Předkladatel vidí řešení v elektronizaci lobbistické stopy a námitek s využitím metadat. 

MF od připomínky ustoupilo, bude rozvedeno v důvodové zprávě.

	Ministerstvo kultury
	K § 2 odst. 2 písm. f)

Zde návrh pomíjí skutečnost, že na ústředních správních úřadech existují různé poradní orgány, jejichž jednání se může účastnit lobbista, avšak mimo svou oblast lobbování. Zápis z jednání takového poradního orgánu nemusí být zveřejněn. Jde tedy o situaci, kdy lobbista se účastní jednání poradního orgánu ministra jako odborník na určitou oblast, aniž by jakkoli lobboval ve smyslu § 2 odst. 1 návrhu. Je tudíž třeba zavést dvě varianty: (1) lobbista provádí lobbing, komunikuje v rámci např. ministerstva, a zápis z jednání je veřejně dostupný, a (2) fyzická osoba zapsaná v seznamu lobbistů se účastní jednání v rámci ministerstva, avšak neprovádí lobbing ve smyslu návrhu. Příklad: lobbista lobbuje za přijetí či nepřijetí koncepce Ministerstva kultury v oblasti památkové péče, ale zároveň je členem odborné komise pro hodnocení projektů v oblasti podpory knihoven, kde ohledně koncepce památkové péče nikterak nelobbuje.

Žádáme proto na konec písmene doplnit slova „nebo pokud tato komunikace nesouvisí s činností lobbisty podle § 3,“

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Pokud se fyzická osoba účastní jednání ministerstva nebo jiného ústředního správního orgánu a „neprovádí lobbing ve smyslu návrhu zákona o lobbování“, a tedy nepanuje při jednání s ministerstvem snaha ovlivnit osoby v postavení lobbovaného, pak se nejedná o lobbování (resp. o jednání spadající do definice lobbování) a tudíž není třeba do zákona zakotvovat kazuistickou výjimku pro osoby, které v jiných vztazích vystupují jako lobbisté.  

K lobbování dochází, spočívá-li smysl komunikace ve snaze ovlivnit jednání či postoj lobbovaného. Nejedná se o jakoukoli komunikaci osob registrovaných jako lobbista a lobbovaný. 

MK: 

Vypořádání akceptujeme

	
	K § 4 písm. l) a k § 7

Návrh zde zavádí konstrukci, podle které stanovení zaměstnanci nebo státní zaměstnanci budou ex lege lobbovanými. Tedy každý ředitel odboru a vrchní ředitel sekce bude lobbovaným, aniž by byl skutečně lobbován ve smyslu návrhu, a přesto bude zapsán do registru podle § 5 návrhu. Tuto konstrukci pokládáme za chybnou. Není důvod k tomu, aby byl do registru zapsán například ředitel odboru hospodářské správy v ministerstvu, který se nikterak nepodílí na činnostech podle § 2 odst. 1 návrhu. Do registru by měli být uváděni pouze ti zaměstnanci nebo státní zaměstnanci, kteří byli prokazatelně lobbováni.

Žádáme proto vztáhnout zápis uvedených osob do registru k okamžiku, kdy byli lobbováni. K tomu účelu navrhujeme na konec § 4 písm. l) doplnit slova „pokud byl lobbován podle tohoto zákona,“ a v § 7 doplnit na konec odstavce 1 středník a slova „osoba podle § 4 písm. l) musí být zapsána do 15 dnů ode dne, kdy byla poprvé lobbována“.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Ztotožňujeme se s argumentem, že ne každý ředitel odboru bude primárně lobbovaným či lobbovatelným s ohledem na agendu a náplň práce svého odboru. 

Nelze však předvídat, kdy se který odbor bude významněji podílet na tvorbě právního předpisu či na tvorbě důležitého koncepčního dokumentu, a tedy se stane cílem zájmu ze strany lobbistů. 

Stejně jako je lobbovaným povinně poslanec bez ohledu na svou agendu, aktivitu a zájem ze strany lobbistů, tak zastáváme názor, že by mezi lobbované měli být zařazeni i vysocí úředníci ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů. Ředitelé odborů, kteří nepřichází do styku s lobbisty budou pouze pasivně registrováni a nebudou jinak administrativně zatíženi. 

Základní informace o konkrétních osobách, které zastávají takto významné úřední posty jsou navíc obsaženy i v jiných veřejně dostupných dokumentech jednotlivých úřadů a proto se nejedná o nepřiměřený zásah do práv na ochranu osobnosti a osobních údajů.
MK: 

Vypořádání akceptujeme

	Ministerstvo obrany
	K § 4 písm. l)

Požadujeme výslovně stanovit, že do definice lobbovaného nespadají příslušníci Vojenského zpravodajství podle zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů. 

Odůvodnění:

Vojenské zpravodajství jako jediné ze všech třech zpravodajských služeb je součástí Ministerstva obrany a jeho příslušníci by tak mohli být zahrnováni do předmětné definice, což je jednak v rozporu s tvrzením důvodové zprávy, že příslušníci zpravodajských služeb být lobbováni z podstaty věci nemohou, a jednak je důvodem ochrana jejich identit, bude-li zachován registr lobbovaných.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak.

V návrhu zákona o lobbování budou z regulace lobbování vyjmuti souhrnně příslušníci zpravodajských služeb. 

MO:

akceptuje návrh vypořádání.


	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	K § 2 odst. 1

Je na místě v tomto ustanovení třeba vyjádřit soustavnost jako součást definice lobbování a soustavnost pak vypustit z dalších ustanovení, např. z § 3 odst. 1 a § 6 odst. 1.

V písm. a) je třeba místo označení i a ii uvést body 1 a 2. 

Je třeba sjednotit psaní „Parlament“ a „Parlament ČR“ (resp. správně „Parlament České republiky“).
	Akceptováno. 

MPSV: s návrhem vypořádání souhlasíme

	
	K § 3 písm. a)

Slovo „třetí“ se doporučuje nahradit vhodnějším výrazem, např. „konkrétní“.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Třetí osoba je standardně užívaný pojem v českém právním řádu. Pojem třetí osoba se používá k označení osoby, která není účastníkem určitého právního vztahu v tomto případě není lobbistou, lobbovaným ani lobbujícím prostředníkem. Proto se domníváme, že tento pojem nejpřesněji definuje osobu, jejíž zájem je prosazován prostřednictvím profesionálních lobbistů.

MPSV: s návrhem vypořádání souhlasíme

	
	K § 8

Není zřejmé, zda toto ustanovení dopadá též na zaměstnance a členy lobbisty. Pokud by se ustanovení mělo vztahovat i na ně, pak by byl navrhovaný postup nepraktický v případě úkonu při lobbování učiněném jen jednorázově.
	Vysvětleno.

Dané ustanovení se může týkat zaměstnanců, pokud je část jejich náplní práce lobbovat za zájmy svého zaměstnavatele či třetí osoby. 

Soustavnost je definičním znakem lobbisty, ten nemůže lobbistickou činnost skrýt za jednorázové používání jednotlivých zaměstnanců. 

MPSV: s návrhem vypořádání souhlasíme

	
	K § 13 odst. 4

V písm. c) doporučujeme uvést též elektronickou formu komunikace.
	Neakceptováno. 

Předkladatel elektronickou formu komunikace podřazuje pod písemný projev.

MPSV: s návrhem vypořádání souhlasíme

	
	K § 15

1. Ustanovení patří systematicky do zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, a to včetně sankcí za přestupek.

2. Není zřejmé, jak se bude postupovat, pokud bude námitka proti údajům uvedeným v lobbistické stopě podána až po předložení návrhu právního předpisu příslušnému orgánu. Dále není jasné, jak bude Úřad zaznamenávat námitku do legislativní stopy, když není předkladatelem návrhu; postup zde chybí. Rovněž bude třeba dopracovat, jak se bude postupovat v případě návrhu zákona nebo zákonného opatření Senátu, pokud námitka byla podána až po předložení návrhu do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu; vláda rozhoduje ve sboru, a protože legislativní stopa včetně námitek je součástí vládního návrhu, je otázkou, zda se návrh předloží znovu nebo bude doplněk nebo výměna části materiálu, a jak je to s během zákonných lhůt k projednání, srov. např. § 89 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Tyto připomínky jsou zásadní.
	K diskusi.

1. Předkladatel projedná požadavek na přesun § 15 a souvisejících skutkový podstat přestupků do zákona č. 222/2016 Sb. s jeho gestorem, Ministerstvem vnitra. 
2. Předkladatel uznává relevanci připomínky, resp. nutnost projednat souhrnně položené otázky na osobním jednání. Předkladatel vidí řešení v elektronicky lobbistické stopy a námitek s využitím metadat. Předkladatel bude kontaktovat gestora zákona č. 222/2016 Sb., Ministerstvo vnitra a projedná s ním možnosti řešení nastolených otázek. 
Ministerstvo vnitra:

· Problematika z části věcně spadá do kompetence gestora právní úpravy lobbování, tedy Ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo vnitra se tímto vyjadřuje pouze ve věci dopadu jednotlivých aspektů lobbingu na legislativní proces. 

· Je zcela nevhodné operovat se skutečností, že by v důsledku námitky vůči pouhému informativnímu dokumentu (lobbistická stopa) měl být přerušen legislativní proces, či snad že by dokonce mělo dojít ke stažení a novému předložení návrhů jednotlivým komorám Parlamentu. Tato úprava by patrně ani nebyla ústavně konformní. Pokud jde o lobbistickou stopu jakožto součást návrhu, akceptovaná připomínka Ministerstva vnitra požadovala, aby lobbistická stopa nebyla součástí návrhu, nýbrž se k návrhu pouze informativně přikládala (viz § 19 zákona č. 222/2016 Sb., ve znění návrhu a § 94 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb.).

· Je třeba konstatovat, že bude nutné hledat způsob, který umožní technicky nahradit doprovodný dokument (přílohu návrhu) obsahující lobbistickou stopu novou verzí tohoto dokumentu. To nicméně bude otázkou technického řešení a mimo jiné i spolupráce mezi systémem e-Legislativa, systémem ODOK a informačními systémy Poslanecké sněmovny a Senátu, kterých se tento institut také týká.
MSp: 
Neakceptováno.

MPSV:

vyjádření Ministerstva vnitra bereme na vědomí a tím považujeme naše připomínky za vypořádané; na rozporu tedy netrváme.

	Ministerstvo pro místní rozvoj
	K § 1

Návrh zákona počítá s poněkud omezenou věcnou působností. Podle navrhovaného znění by se zákon vztahoval jen na tvorbu právních předpisů, strategických dokumentů a mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu české republiky.

Vzhledem k účelu a smyslu regulace lobbingu považujeme za nutné zahrnout do regulované oblasti také alespoň zadávání veřejných zakázek, udělování dotací a investičních pobídek či obecné hospodařeni se státním rozpočtem a jmenování a voleb osob do veřejných funkcí. Tyto oblasti by se minimálně měly do návrhu zákona promítnout ať už doplněním taxativního výčtu v

§2 odst. 1, anebo obecně vymezenou působnosti. Obecné vymezeni by jistě bylo žádoucí, neboť by předešlo potenciálním pochybnostem o tom, zda je komunikace lobbingem podle zákona, nebo ne, případně, která část komunikace je lobbingem podle zákona; postihla by i oblasti, které mohou být vypuštěny omylem či nedopatřením.

Pokud však navrhovatel trvá na omezené věcné působnosti, je nutné upozornit, že v taxativním výčtu chybí opatření obecné povahy, která jsou na pomezl abstraktního a konkrétního právního aktu. Důvody k jejich zahrnutí pod navrhovanou regulaci však platí stejně jako u právního předpisu.

Tato připomínka je zásadní.


	Neakceptováno. Vysvětleno.

Obecně: Předkladatel je i v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem přesvědčen, že regulace lobbování bude představovat v českém právním řádu nový typ regulace, který je žádoucí nejdříve aplikovat na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces). Úspěšná aplikace zákona lobbování na centrální úrovni může po určité době a náležitém zhodnocení vést k případnému rozšíření věcné působnosti o další typy řízení. Extenzivní rozšíření regulace lobbování i na krajskou a obecní úroveň je v tuto chvíli dle přesvědčení předkladatele spojeno s příliš významnými riziky. Vedle násobně většího okruhu procesů podléhajících regulaci by došlo ke značnému navýšení počtu lobbovaných, a to primárně o politiky na krajské a obecní úrovni a úředníky územně samosprávných celků participujících na zákonem o lobbování regulovaných procesech (ve výsledku by šlo až o vyšší desítky tisíc osob). Jeví se jako reálné, že by takto široce pojatá regulace lobbování nebyla aplikována řádně, hrozilo by její vyprázdnění a de facto by byl ohrožen záměr efektivní regulace lobbování v české republice. Nejen z tohoto důvodu se jeví strategičtější účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou součástí českého právního řádu.    

K jednotlivým připomínkám:

1. Regulace lobbování nemůže ze své logiky dopadat na zadávání veřejných zakázek a na dotační řízení z toho důvodu, že se v takovém případě nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek či dotačních programů představuje protiprávní jednání, kterému odpovídají příslušné skutkové podstaty trestního zákoníku (případně přestupků). Mimoto pravidla obou řízení, zvláště zadávacího, se vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.).

Nelze rozumně předpokládat, že člověk, který ovlivňuje veřejnou zakázku bude o svém jednání podávat zprávu do registru lobbistů a lobbovaných, a to i s ohledem na zásadu nemo tenetur se ipsum accusare (zákazu nucení k sebeobviňování). 

Naproti tomu správní orgány (veřejní zadavatelé), vůči kterým byla učiněna snaha o ovlivnění, mají možnost vyloučit účastníka řízení vyplývající z příslušných právních předpisů.

Vedle toho stále platí obecná oznamovací povinnost při podezření ze spáchání trestného činu vyplývající přímo z trestního zákoníku, případně povinnost správních orgánů oznámit podezření ze spáchání přestupků ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (§ 73).

MMR: Souhlasí s vypořádáním
2. Otázka obecného hospodaření se státním rozpočtem, resp. lobbování ve prospěch alokace veřejných prostředků určitým směrem (např. prosazení navýšení rozpočtu ministerstva na zvýšení platů, zlepšení funkčnosti informačních systémů apod.) primárně souvisí s legislativním procesem zákona o státním rozpočtu, který do věcné působnosti zákona bude spadat. Zde však bude nutné výkladovou praxí potřeba udělat jasnou dělící čáru mezi lobbováním za účelem změny zákona o státním rozpočtu a lobbováním na jednotlivých úřadech tak, aby byl učiněn výdaj na dodávky (např. je potřeba pořídit nová vozidla), služby apod. Tento typ jednání věcné působnosti zákona podléhat nebude. Jde-li pak o hospodaření se státním rozpočtem konkrétního správce kapitoly, to podléhá přezkumu nejenom v rámci interních auditů, ale externě také ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Řada konkrétních akcí se pak bude odehrávat v rámci zadávacího řízení (k tomu viz výše) nebo jejich výsledek bude zanesen v registru smluv.  Jde tedy v souhrnu o poměrně silné a efektivní mechanismy zajišťující transparentnost procesů a eliminaci negativních vlivů, které mají potenciál zajistit ekonomické a hospodárné nakládání s veřejnými prostředky daleko lépe než povinnost oznamovat snahu o ovlivnění alokace prostředků „zákulisními“ dohodami. 

MMR: Souhlasí s vypořádáním
3. Nominace osob do veřejných funkcí podléhají zčásti působnosti nominačního zákona, nicméně ve své plné šíři v zásadě podléhají subjektivnímu hodnocení osob, které o jmenování do funkce rozhodují, resp. nominované osoby navrhují. Není reálné, že by regulace lobbování byla v tomto případě efektivní, tj. že by lobbování uváděli, kdo jim nominovanou osobu „poradil“ apod. Vzhledem k poměrně subjektivnímu rozměru nominace osob do veřejných funkcí a potřebě udržet efektivní rámec regulace lobbování se předkladatel nedomnívá, že je účelné rozšiřovat věcnou působnost regulace lobbování o tuto oblast. Jde tak o otázku, která je spojena primárně s eticko-politickou odpovědností jmenovacího orgánu. Výraznější zprůhlednění a zefektivnění jmenovacích procesů by bylo vhodnější sledovat spíše cestou důsledného zavádění otevřených výběrových řízení v oblastech, kde povinnost jejich realizace dosud neplatí, případně není v dostatečné míře dodržována.   

MMR: ROZPOR. Podaří-li se odstranit rozpory při dalším jednání s kabinetem ministra pro legislativu, považujte to prosím za odstranění rozporů s MMR.

UVČR-KML: Od identické připomínky ustoupilo při osobním jednání.

4. Se zařazením opatření obecné povahy do věcné působnosti regulace lobbování se v minulosti mimo jiné neztotožnila Legislativní rada vlády. I předkladatel se domnívá, že se jedná o specifický správní akt, o který není vhodné rozšiřovat věcnou působnost zákona čítající primárně právní předpisy, koncepční dokumenty a mezinárodní smlouvy, tj. jasně definované okruhy dokumentů, které mohou být předmětem lobbování. Je potřeba si uvědomit, že opatření obecné povahy je správním aktem vydávaným v konkrétní věci, jakkoliv na rozdíl od správního rozhodnutí směřuje k neomezenému okruhu adresátů. Cílem zákona je přitom postihnout primárně normativní právní akty na centrální úrovni; zahrnutí normativních právních aktů vydávaných na komunální a regionální úrovni (obecně závazné vyhlášky obce, nařízení kraje) do regulace lobbování přitom autoři připomínek ani nenavrhují. Jednalo by se tedy v tomto směru o jistou nelogičnost, jejíž odstranění by s sebou však neslo pravděpodobně další požadavky o rozšíření regulace lobbování i na další druhy právních aktů, jako jsou např. individuální právní akty (vydávené např. ve stavebním řízení: územní rozhodnutí, stavební povolení). K rizikům příliš širokého pojetí regulace lobbování v bodě nula lze však odkázat na vyjádření výše.  

MMR: ROZPOR. Podaří-li se odstranit rozpory při dalším jednání s kabinetem ministra pro legislativu, považujte to prosím za odstranění rozporů s MMR.

Výsledek jednání s UVČR-KML: 

Akceptováno na centrální úrovni. 

	
	K § 4

Nedostatky v navrhované právní úpravě shledáváme také v osobní působnosti, kde absentuje zejména zahrnuti asistentů poslanců a senátorů a prezidenta republiky. Ačkoliv je bezesporu pravdou, že neodpovědného prezidenta nelze postihovat za nedodržování zákona, účelem a smyslem navrhované regulace je primárně transparentnost, nikoliv represe. Zároveň bez ohledu na to, že prezident republiky je ze své funkce neodpovědný, bude možné postihovat lobbisty, na nichž leží většina navrhovaných povinnosti, a tedy i eventualita sankcí.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Asistenti poslanců a senátorů nejsou považováni za lobbované vzhledem k jejich relativně nízkému vlivu na legislativní proces, resp. jejich participace na legislativním procesu nevyplývá z žádného právního předpisu. Ano, fakticky může být asistent lobbován za účelem ovlivnění poslance či senátora disponujícího patřičným vlivem/hlasem. Nicméně se předkladateli nejeví jako proporční a racionální v návrhu zákona dát na jednu úroveň osobu s primárně administrativně-organizačními úkoly bez zakotvení své participace v legislativním procesu se zvolenými zástupci lidu či osobami jmenovanými do veřejných funkcí na základě svého vzdělání, zkušeností, schopností apod. Ačkoliv to nebylo možné zachovat důsledně, záměrem předkladatele bylo postihnout a zařadit mezi lobbované primárně osoby vykonávající veřejnou moc a disponující pro tento účel kompetencí svěřenou zákonem. 

Ohledně prezidenta republiky je třeba přiznat, že tento 

může do legislativního procesu leckdy i významně zasahovat svou výlučnou pravomocí v podobě suspenzivního veta. Tato pravomoc je však používána relativně zřídka, a veto lze „prolomit“ novým hlasováním Poslanecké sněmovny, jakkoliv vyžadujícím absolutní většinu. Prezident nadto není nadán zákonodárnou iniciativou a veškeré připomínky k zákonům zpracovává Kancelář prezidenta republiky, jejíž vrcholní představitelé jsou ve výčtu lobbovaných uvedeni. V posledku jde však primárně o politickou otázku.
MMR: ROZPOR. Podaří-li se odstranit rozpory při dalším jednání s kabinetem ministra pro legislativu, považujte to prosím za odstranění rozporů s MMR.

Výsledek jednání s ÚVČR-KML: 
Neakceptováno. UVČR-KML netrvá na zásadní připomínce
 

	
	K § 5 a násl.

V návrhu zákona absentují ustanoveni, která by umožňovala monitorovat průchod lobbistů, lobbovaných a lobbujlclch prostředníků systémem tak, aby propojování informaci o téže osobě v různých rolích registr zvládal sám přehledně a automaticky. Podle předloženého návrhu zákona je registrace postavena na principu nepropojených zápisů, což by vedlo k situacím, kdy jedna osoba by byla v registru zapsána několikrát podle toho, jaké zastává v průběhu času funkce, přičemž by mohla být v registru zapsána i duplicitně, pokud by zastávala ve stejný čas různé funkce.

O lobbujících prostřednících by se podle předkládaného návrhu zákona zveřejňovalo pouze jméno, o lobbistech navíc ještě adresa. Lobbující prostředníky by proto nešlo propojovat vůbec, zatímco lobbisty jen obtížně za předpokladu, že nezmění adresu, nebo se z nich nestanou lobbující prostřednici nebo lobbovaní. Zároveň by z registru předčasně (teoreticky i před koncem mandátu některých lobbovaných) mizely údaje o stále aktivních osobách. Je proto rovněž vhodné přepracovat koncepci výmazů údajů z registru tak, aby z něj postupně nemizely záznamy o zastávaných pozicích aktivních lobbistů i lobbovaných, pokud je přestali vykonávat před více než rokem (či pěti). Například informace o lobbingu senátora z prvního roku jeho volebního období by podle současného znění návrhu zákona už nebyla za jeho mandátu dostupná.

Úřad by proto měl mít možnost přidělovat jednotlivým osobám při prvním zápisu do registru identifikátor, který by sloužil k jednoznačné identifikaci osoby, která by byla zapsána do registru. Úřad by měl být schopen osoby registrující se do registru ztotožnit a poznat, že konkrétní osoba v registru už v nějaké jiné roli je, nebo byla. Případně je nutné požadovat po registrovaných v procesu registrace uvedení i rodného čísla popřípadě čísla občanského průkazu. Zároveň je nutné ustanovení o výmazu přepracovat tak, že výmaz údajů se uskuteční až od okamžiku, kdy registrovaná osoba zcela na určitou dobu vypadne ze systému, tj. nelobbuje a ani není lobbovaným.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel zastává stanovisko, že uvedené požadavky týkající se adekvátní funkčnosti a efektivity registru lobbistů a lobbovaných podléhají primárně technickému, nikoliv legislativnímu provedení. Předkladatel věcně nezpochybňuje uvedené racionální požadavky, nedomnívá se však, že by bylo žádoucí tyto primárně technické aspekty specifikovat v zákoně; ostatně to ani nebývá zvykem. Cílem zákona není poskytnout praktickou příručku pro fungování, nýbrž nastavit základní legislativní rámec, uvnitř nějž se implementace bude odehrávat. Předkladatel v tuto chvíli shromažďuje technické požadavky, které je připraven včas předat zadavateli veřejné zakázky na zřízení kvalitního registru lobbistů a lobbovaných.  

· Předkladatel se ztotožňuje s názorem, že je vhodné do registru lobbistů a lobbovaných zavést spolehlivější identifikátor, než je datum narození, aby bylo umožněno ztotožnění osoby v ISZR. Nemusí jít nutně o rodné číslo, postačí např. kombinace údajů jména, data narození a místa narození, případně trvalého pobytu. Uvažovat lze též o agendovém identifikátoru fyzické osoby (AIFO). Tuto záležitost považuje předkladatel za vhodné projednat i s Ministerstvem vnitra.

· Jednotlivé požadavky na technické řešení funkčního registru lobbistů a lobbovaných včetně úpravy lhůt na výmaz z registru lze podrobně diskutovat na osobní schůzce. 

MMR: Částečně souhlasíme. ROZPOR. 
Podaří-li se odstranit rozpory při dalším jednání s kabinetem ministra pro legislativu, považujte to prosím za odstranění rozporů s MMR.

Výsledek jednání s ÚVČR-KML: 

Akceptováno. 

	
	K § 6 odst. 1

Požadujeme vypuštění slov „a doložit svou bezúhonnost ve smyslu odstavce 2 výpisem z rejstríku trestů, který k okamžiku ohlášení nesmí být starší než 14 dnů".

Požadavek na předkládání výpisu z rejstříku trestů je v rozporu se zásadou, že orgány veřejné moci nemají po osobách žádat doloženi údajů, které si samy mohou zjistit (resp. ověřit) buď nahlédnutím do vlastních evidencí, nebo dožádáním u jiných orgánů veřejné moci. Sám předkladatel v § 12 odst. 5 výslovně předpokládá, že si Úřad bude moci vyžádat výpis z rejstříku trestů. Požadovat jej po osobě domáhající se zápisu do registru je proto nepřípustné.

Požadavek na předkládání zahraniční obdoby výpisu rejstříku trestů by byl naopak přijatelný a zřejmě i vhodný v případě zahraničních osob. I zde lze odkázat na právní úpravu živnostenského zákona, konkrétně na § 6 odst. 3, § 46 odst. 1 písm. a) a b) a § 46 odst. 2 písm. a) a b), kterou je možné se inspirovat.

Tato připomínka je zásadní.
	 Akceptováno.
1. Povinnost lobbisty dokládat svou bezúhonnost bude nahrazena povinností Úřadu ověřit si bezúhonnost přímo ze základních registrů (z rejstříku trestů). 
2. Bude doplněno ustanovení týkající se dokládání výpisu z rejstříku trestů zahraniční osobou. Předkladatel se bude pravděpodobně inspirovat ustanovení § 10 odst. 3 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů.
MMR: Souhlasí

	
	K § 15

Předkládaný návrh zákona neupravuje, jak bude Úřad pro dohled nad financováním politických stran a hnutí rozhodovat o námitce proti prohlášení lobbisty, zdali bude v rámci řízení o námitce přezkoumávat její správnost, popřípadě jestli ji z lobbistické stopy odstraní, pokud nebude pravdivá.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

Primární povinnost zaznamenat námitku lobbisty spočívá na lobbovaném, který je povinen námitku do prohlášení lobbisty doplnit. Pokud tak neučiní sám lobbovaný, lobbista se obrátí přímo na Úřad, který zápis provede. 

Smyslem tohoto ustanovení není primárně řešení správnosti námitky (resp. údajů v námitce obsažených), ale možnost obrany proti nesprávně uvedeným údajům, a to stejnými prostředky, jakými je činěno prohlášení lobbisty. Úřad ostatně ani zásadně nebude disponovat potřebnými nástroji pro to, aby s konečnou platností rozhodl, „kdo má pravdu“. 

Nehledě na to nesprávnost či neúplnost údajů uváděných v prohlášení lobbisty i v lobbistické stopě řeší Úřad v rámci základě deliktní odpovědnosti za přestupek podle § 17.

Dá se předpokládat, že Úřad bude zahajovat přestupkové řízení nejen na základě podnětů lobbistů, lobbovaných a třetích osob, ale i z vlastní iniciativy v případě, kdy zaznamená, že se u konkrétních lobbistů či lobbovaných vyskytují námitky proti pravdivosti či úplnosti evidovaných lobbistických údajů. V takovém případě Úřad v souladu se zákonem o odpovědnosti za přestupky zahájí přestupkové řízení, v rámci něhož dojde k přezkoumání pravdivosti a úplnosti zaevidovaných dat. Rozhodnutí v tomto řízení však nebude mít bezprostřední dopad na údaje uvedené v prohlášení lobbisty ani na údaje uvedené v námitce. Mazání těchto údajů z rozhodnutí Úřadu bychom považovali za potenciálně zneužitelné.
MMR: Souhlasíme s návrhem vypořádání.


	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	Doporučující připomínky.
	

	Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
	Bez připomínek.


	

	Ministerstvo vnitra
	K § 3 a k § 6 odst. 1:

Nedomníváme se, že je vhodné jako jeden z definičních znaků lobbování stanovit jeho soustavnost a přitom explicitně nestanovit, co se pro potřeby zákona o lobbování soustavností rozumí. Prostor pro uvážení, zda konkrétní chování spadá do rozsahu tohoto (neurčitého) pojmu, bude způsobovat interpretační potíže nejen na straně lobbistů, ale i na straně úřadu provádějícího dohled. V tomto ohledu se jeví jako nejvhodnější řešení vypustit soustavnost jako jeden z definičních znaků lobbování a požadovat, aby lobbista učinil oznámení o záměru lobbovat vždy. Takové řešení by asi nejvíce přispělo k transparentnosti. Nedojde-li k vypuštění tohoto definičního znaku z návrhu zákona, považujeme za nezbytné vydefinovat pojem soustavnost lobbování přímo v zákoně.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Lobbování je činností, která se svou povahou podobá výkonu živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (§ 2), respektive podnikání podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 420), u kterých je „soustavnost“ rovněž definičním znakem, jak rozvádí důvodová zpráva:

„Posledním kritériem pro naplnění definice lobbisty je soustavnost lobbování. Znak soustavnosti znamená, že se jedná o činnost ve větším rozsahu nebo činnost prováděnou opakovaně a systematicky. 

Nemusí se však jednat nutně o hlavní činnost osoby, postačí že se jedná o činnost, kterou tato osoba provádí pravidelně a opakovaně. 

Pojem soustavnosti je neurčitým právním pojmem, který vytváří dostatečný prostor pro správní uvážení, zda chování konkrétní osoby naplňuje znaky lobbování (řádně ohlášeného či ilegálního).

Ve stejném duchu se v českém právním řádu pojem soustavnost vyskytuje v souvislosti s vymezením pojmů podnikání, podnikatel a živnostenské podnikání. Pro tyto pojmy je definičním znakem právě soustavnost. 

Aplikujeme-li analogicky judikaturu k otázce soustavnosti, lze tento pojem číst jako nejméně tři lobbistické kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti. Obecně by pak nemělo být rozhodující, zda se jedná o lobbování v případě jednoho nebo více právních předpisů, koncepčních dokumentů či mezinárodních smluv, neboť předmět lobbování není pro definici soustavnosti určující. Z toho lze vyvodit, že zákon nereguluje lobbování jednorázové či nahodilé.“.
Soustavnost nevyjadřuje pouze nepřetržitost nebo trvalost. Důležitý je zejména záměr vykonávat danou činnost pravidelně. 

Soustavnost je prvním znakem pro to, abychom mohli konstatovat, že jde o lobbování. Musí se jednat o činnost trvalého charakteru nebo vykonávanou pravidelně, byť třeba i jen několikrát či jednou v roce.

Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo s úmyslem tuto činnost pravidelně opakovat, resp. činit tak soustavně. 

Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona. 

Posouzení soustavnosti je vždy věcí konkrétního případu a musí se přihlédnout také k povaze činnosti. V praxi Úřadu bude znak soustavnosti hrát významný korektiv při posuzování otázky, zda se daný subjekt nedopustil neoprávněného lobbování. 

Analogická judikatura pro definiční znak „soustavnosti“ u podnikání: 

„…musí být splněny všechny (znaky), přičemž soustavnost není totožná s nepřetržitostí a trvalostí, a že podnikáním je i činnost provozovaná v určitých, byť nepravidelných intervalech“ (22 Cdo 679/2007)
„Podstatné pak bude především naplnění prvku soustavnosti. Soustavnost výkonu podnikatelské činnosti neznamená, že výdělečná činnost musí být ze strany podnikatele vykonávána nepřetržitě nebo trvale (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007). Naproti tomu nebude možné za soustavnost považovat takové provozování výdělečné činnosti, kterou má osoba záměr provozovat jen zcela nahodile nebo výjimečně (srov. Lasák, J., in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1607).“ (8 Af 20/2020-31, 6. 9. 2022)
Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

Důvodová zpráva tento pojem detailněji dovysvětlí, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu. 

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.  

	
	K § 4:

Navrhujeme rozšířit seznam lobbovaných subjektů o asistenty poslanců a o asistenty senátorů. V návrhu zákona jsou mimo jiné vymezeni poradci prezidenta [viz. § 4 písm. m)] a poradci člena vlády [viz. § 4 písm. n]. V praxi ovšem nejen poradci, ale také asistenti mohou mít poměrně významný vliv na rozhodování poslanců či senátorů, jelikož se podílejí na přípravě jejich podkladů, anebo se taktéž mohou účastnit schůzek a jednání i se zástupci lobbistických a vlivových skupin. Za systémové řešení proto považujeme vymezení širší definice „lobbovaných“, než jak je uváděno v návrhu.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Asistenti poslanců a senátorů nejsou považováni za lobbované vzhledem k jejich relativně nízkému vlivu na legislativní proces, resp. jejich participace na legislativním procesu nevyplývá z žádného právního předpisu. Ano, fakticky může být asistent lobbován za účelem ovlivnění poslance či senátora disponujícího patřičným vlivem/hlasem. Nicméně se předkladateli nejeví jako proporční a racionální v návrhu zákona dát na jednu úroveň osobu s primárně administrativně-organizačními úkoly bez zakotvení své participace v legislativním procesu se zvolenými zástupci lidu či osobami jmenovanými do veřejných funkcí na základě svého vzdělání, zkušeností, schopností apod. Ačkoliv to nebylo možné zachovat důsledně, záměrem předkladatele bylo postihnout a zařadit mezi lobbované primárně osoby vykonávající veřejnou moc a disponující pro tento účel kompetencí svěřenou zákonem.

Reakce MV:

Poskytnuté vysvětlení nepokládáme za dostatečné. Tvrzení, že asistenti poslanců a senátorů mají nízký vliv na legislativní proces, neodpovídá faktickému stavu. Uvítali bychom aspoň vyjádření předkladatele, zda navrhované řešení zvažoval, a to i s ohledem na skutečnost, že asistenti poslanců Evropského parlamentu lobbovanými jsou.


Výsledek jednání s MV: 

Předkladatel rozšíří své odůvodnění v důvodové zprávě právního předpisu. 


	
	K § 4 písm. l):

Podle předmětného ustanovení mají být mezi lobbované zařazeni též někteří vedoucí zaměstnanci a představení vykonávající práci nebo službu v ministerstvech a jiných ústředních správních úřadech. K vytvoření této kategorie lobbovaných přitom došlo v rámci pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru ke sněmovnímu tisku č. 565 z minulého volebního období, tedy prvnímu návrhu zákona regulujícího lobbing. 

Domníváme se, že zakomponování této nemalé množiny osob je poměrně neorganické a vyvolává otázky z hlediska odůvodněnosti takového kroku i případné praktické aplikace výsledné právní úpravy. 

Ustanovení je zjevně inspirováno vymezením jedné z kategorií veřejných funkcionářů v § 2 odst. 2 písm. d) zákona o střetu zájmů. Je však třeba upozornit, že zákon o střetu zájmů se na tyto osoby fakticky aplikuje pouze v případech, kdy splňují některou z podmínek stanovených v § 2 odst. 3 zmíněného zákona. Takové bližší kritérium umožňující zohlednit skutečnou roli jednotlivého pracovníka však v navrhovaném zákoně o lobbování chybí. 

Množina vedoucích zaměstnanců a představených je tak širší než odpovídající skupina veřejných funkcionářů, přičemž dle našeho mínění neodpovídá věcnému vymezení lobbování v § 2. Kupříkladu zdaleka ne každý ředitel odboru na ministerstvu participuje na legislativě či na koncepčních dokumentech dle § 2 odst. 1 písm. a) bod ii (toto označení je však v rozporu s čl. 26 odst. 5 Legislativních pravidel vlády). Je tedy poněkud sporné, nakolik je odůvodněné, aby se na tyto osoby (např. ředitel odboru personálního) vztahovala navrhovaná regulace a důsledky spojené s jejich postavením lobbovaných. V této souvislosti se hodí připomenout, že registr lobbistů a lobbovaných má být veřejně přístupný, zatímco registr oznámení dle zákona o střetu zájmů je po nedávné novelizaci přístupný na základě žádosti.

Dalším problémem je uchopení vztahu některých skupin lobbovaných, a to nejen těch podle navrhovaného § 4 písm. l), k předmětu lobbování, neboť ministerstva a jiné ústřední správní úřady jsou koncipovány jako centralizované instituce s jedním řídícím orgánem (ve většině případů monokratickým, u některých ústředních správních úřadů s kolegiátním orgánem). Jakkoli lze pochopit potřebu podchytit lobbing i na úrovních zpracování dokumentů podle § 2 odst. 1, tak pokud zákon zakládá i konkrétní odpovědnost včetně přestupkové, je nezbytné reflektovat role jednotlivých lobbovaných při plnění zákonem stanovovaných povinností. Především totiž není zřejmé, kdo bude odpovídat za správu legislativní stopy a plnit povinnosti, jejichž nedodržení zakládá skutkové podstaty přestupků upravených v § 17 odst. 3. Aprobace dokumentů vstupujících do legislativního procesu je totiž plně v kompetenci ministra či vedoucího ústředního správního úřadu.

Na základě výše uvedeného požadujeme vymezení jednotlivých skupin lobbovaných podrobit revizi a blíže vymezit také odpovědnost za plnění zákonem zaváděných povinností, zejména pak legislativní stopy.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Předkladatel se ztotožňuje s argumentem, že ne každý ředitel odboru bude primárně lobbovaným či lobbovatelným s ohledem na agendu a náplň práce svého odboru. 

Nelze však předvídat, kdy se který odbor bude významněji podílet na tvorbě právního předpisu či na tvorbě důležitého koncepčního dokumentu, a tedy se stane cílem zájmu ze strany lobbistů.

Stejně jako je lobbovaným povinně poslanec bez ohledu na svou agendu, aktivitu a zájem ze strany lobbistů, tak předkladatel zastává názor, že by mezi lobbované měli být zařazeni i vysocí úředníci ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů. Ředitelé odborů, kteří nepřichází do styku s lobbisty, budou pouze pasivně registrováni a nebudou jinak administrativně zatíženi.

Předkladatel neshledává argumentaci připodobněním k obdobným ustanovením zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, jako přiléhavou. Zatímco registr oznámení podle zákona o střetu zájmů obsahuje údaje skutečně soukromé povahy, tedy údaje o majetku, příjmech a závazcích, registr lobbovaných žádné údaje podobného typu obsahovat nebude a požadavky na výkon veřejné moci, resp. významnou participaci na obstarávání záležitostí obecného zájmu, vyvažující zásah do soukromí, zde jsou tak významně sníženy.  V registru lobbovaných budou obsaženy pouze základní informace o konkrétních osobách, které zastávají významné úřední posty a které jsou navíc obsaženy i v jiných veřejně dostupných dokumentech jednotlivých úřadů. Navrhovaná právní úprava je v tomto ohledu zcela proporcionální ve vztahu k legitimnímu cíli, jehož se předkladatel snaží dosáhnout, a nejedná se tedy o nepřiměřený zásah do práv na ochranu osobnosti a osobních údajů.

K odpovědnosti za úplnost lobbistické stopy. Skutečnost, že jsou ministerstva a jiné ústřední správní úřady koncipovány jako centralizované instituce s jedním řídícím orgánem (vedoucím představitelem), podle předkladatele nikterak nekomplikuje odpovědnost za správu legislativní stopy, kdy do této musí být zaneseny údaje o lobbování směřovaném právě na konkrétního lobbovaného bez ohledu na vztah mezi jednotlivými skupinami lobbovaných.

· Odpovědnost za úplnost a pravdivost lobbistické stopy ponese lobbovaný, který jediný má (mimo lobbisty) relevantní informace o proběhnuvším lobbistickém kontaktu, čemuž odpovídá jeho přestupková odpovědnost v § 17 odst. 3. 

· Lobbovaný je současně povinen poskytovat při vkládání lobbistické stopy součinnost osobám uvedeným v § 18 odst. 3 zákona č. 222/2016 Sb., resp. správci elektronického systému tvorby právních předpisů. 

· V doprovodném změnovém zákoně je současně povinnost poskytovat součinnost při vkládání lobbistické stopy související s pozměňovacími návrhy promítnuta v jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu.  

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.


	
	K § 4 písm. o):

Zákon o státní službě v § 172 předpokládá existenci kabinetu člena vlády, nikoliv však existenci kabinetu náměstka člena vlády nebo kabinetu vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády. Z tohoto důvodu navrhujeme slova „kabinetu náměstka člena vlády nebo kabinetu vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády“ z ustanovení vypustit.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

Předkladatel považuje možnost lobbování zaměstnanců podřízených náměstkovi člena vlády nebo vedoucímu ústředního správního úřadu, který není členem vlády, za relevantní a zastává stanovisko, že by měli podléhat regulaci lobbování tak, aby ji nebylo možné jednoduše obcházet. V § 4 písm. o) se tak navrhuje lobbované definovat například takto: „osoby vykonávající administrativní nebo odborné činnosti v přímé podřízenosti člena vlády, náměstka člena vlády nebo vedoucího ústředního správního úřadu, který není členem vlády.“ 

Reakce MV:

Nesouhlasíme s návrhem předkladatele, pokud jde o úpravu týkající se náměstka člena vlády. Tato úprava by byla v rozporu s § 173 odst. 2 zákona o státní službě, podle kterého není místo náměstka člena vlády stupněm řízení. Z toho vyplývá, že náměstek člena vlády nemůže řídit žádná systemizovaná místa, tj. nemůže mít v podřízenosti žádné zaměstnance v pracovním poměru ani státní zaměstnance ve služebním poměru.
Závěr vypořádání: 

Akceptováno v tomto znění: 
§ 4

o) vedoucí kabinetu člena vlády nebo osoba, která bezprostředně plní administrativní nebo odborné úkoly pro náměstka člena vlády nebo vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády.

	
	K § 5 odst. 2:

Není nutné uvádět, že údaje z registru, do kterých lze veřejně nahlížet, mají být zveřejněny též jako otevřená data, neboť to již vyplývá z § 5a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Tato věta by proto měla být z § 5 odst. 2 pro nadbytečnost vypuštěna.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.

	
	K § 5 odst. 4:

Není zřejmé, z jakého důvodu je v ustanovení výslovně zmíněn pouze jeden ze způsobů prokázání totožnosti, tj. s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace, když ustanovení zároveň připouští i jiné způsoby prokázání totožnosti. Povinnost prokázat totožnost navíc z ustanovení výslovně neplyne, a lze ji tak spíše dovozovat. Z návrhu rovněž není zřejmý postup, jakým se lobbovaný či lobbista mají do registru přihlašovat. Budou tak činit prostřednictvím přístupových údajů a následně prokáží svou totožnost? Uvedené je třeba upřesnit a do návrhu zákona promítnout.

Tato připomínka je zásadní.
	K diskusi. Vysvětleno.

· Jsou připuštěny jakékoliv relevantní způsoby prokázání totožnosti s tím, že je v souladu s trendem elektronizace státní správy akcentována povinnost Úřadu akceptovat elektronickou identifikaci Předkladatel je připraven k diskusi, jaké prostředky prokazování totožnosti připustit a jak je legislativně vymezit.  

· Povinnost prokázat totožnost je stanovena implicitně v tom smyslu, že chce-li být lobbista zapsán v registru lobbistů a lobbovaných, resp. nebýt vystaven přestupkové odpovědnosti za lobbování bez ohlášení, musí totožnost stanoveným způsobem prokázat.  

· Z ustanovení § 5 a 6 je podle předkladatele zřejmá posloupnost jednotlivých kroků, tj. nejdříve splnění ohlašovací povinnosti včetně prokázání totožnosti a následné provedení zápisu Úřadem včetně zaslání přístupových údajů.

Reakce MV:

I s ohledem na předestřené vysvětlení doporučujeme neuvádět jako jeden ze způsobů prokázání totožnosti využití prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace, jestliže mají být připuštěny i jiné způsoby prokázání totožnosti. Do důvodové zprávy lze zařadit zmínku o možných způsobech prokázání totožnosti, ale mají-li být připuštěny v zásadě jakékoliv relevantní způsoby prokázání totožnosti, ponechali bychom to pouze takto obecně:

„(4) Správce registru umožní, aby osoby prokázaly při zápisu údajů do registru svou totožnost též s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Možnost prokázat totožnost jiným způsobem není tímto ustanovením dotčena.“.

Výsledek jednání: 
Akceptováno.

	
	K § 6 odst. 1:

Požadujeme vypuštění podmínky kladené na žadatele o lobbistické oprávnění, aby svou bezúhonnost dokládal výpisem z rejstříku trestů. Úřad má do relevantních rejstříků přístup a má zároveň povinnost si takové informace samostatně zjišťovat (tato povinnost plyne ze správního řádu a dalších právních předpisů).

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.


	
	K § 6 odst. 4:

Navrhovaná úprava poskytuje lobbistovi, jehož Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad“) na základě ohlášení nezapíše, relativně slabou míru právní ochrany. Přes poměrně jednoznačná kritéria (bezúhonnost, svéprávnost) může dojít v konkrétním případě ke sporu, zda lobbista splňuje podmínky pro zápis do registru. Navrhujeme, aby v těchto případech bylo posíleno právní postavení ohlašovatele vydáním deklaratorního rozhodnutí, proti němuž bude možné podat opravný prostředek (srov. úpravu ohlašovacích živností v živnostenském zákoně).

Tato připomínka je zásadní.
	K diskusi. Vysvětleno.

Ochrana ve formě práva podat žalobu pro nečinnost nebo návrh na přijetí opatření proti nečinnosti podle správního řádu v případě neprovedení registrace Úřadem není podle názoru předkladatele nedostatečná, resp. ji předkladatel považuje za standardní. V (žalobním) návrhu postačí neregistrované osobě pouze doložit, že v okamžiku ohlášení splňovala podmínky pro zápis do registru.  

Rychlý a jednoduchý proces zápisu do registru by se prodloužil a zkomplikoval při přeměně jeho formy v klasické správní řízení s možností podávat opravné prostředky, a to i s ohledem na personální obsazení Úřadu. Lze však uvažovat nad koncepcí vydávání jen zamítavých rozhodnutí, proti nímž by bylo možné uplatnit opravné prostředky (takto ostatně mohla být předmětná připomínka jejich autory zamýšlena). Počet takto vydaných rozhodnutí by byl poměrně malý a tedy by významně nenarušil původní koncept registrací na základě ohlášení. Pro úplnost, rozhodnutí o provedeném zápisu by se nevydávalo. Případné zavedení této změny bude konzultováno rovněž s Úřadem.

Reakce MV:

Ano, takto byla připomínka zamýšlena. Je na zvážení předkladatele, zda k zakotvení vydávání zamítavých rozhodnutí (proti nimž by byl přípustný opravný prostředek) přistoupí. Za předpokladu řádného vysvětlení v důvodové zprávě, včetně popisu případné obrany proti neprovedení zápisu, na vydávání zamítavých rozhodnutí netrváme.

Závěr z vypořádání: 

MV postačí, pokud předkladatel doplní do důvodové zprávy informace o prostředcích ochrany, které budou přicházet v úvahu v případě, že věcně příslušný správní úřad neregistruje lobbistu. 

Výsledek jednání s dalšími připomínkovými místy: 

V případě, že věcně příslušný úřad neprovede zápis lobbisty do registru lobbistů a lobbovaných, vyhotoví zamítavé rozhodnutí


	
	K § 8:

Požadujeme vysvětlit důvody pro rozdílný režim provádění změn v registru podle odstavce 3 a podle odstavce 4. Máme za to, že přehlednosti právní úpravy by prospělo, pokud by byly oba odstavce sloučeny do jednoho a byl nastaven jednotný režim provádění změn v registru.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.
 

	
	K § 11:

Navrhujeme, aby výmaz z registru probíhal automatizovaně, tj. aby údaje byly vyřazovány automaticky po uplynutí zákonem stanovené doby. Návrh v dané souvislosti navozuje potřebu úkonu ze strany Úřadu a v dané souvislosti nedůvodně prodlužuje dobu, po kterou budou moci být údaje v registru obsaženy, když Úřad nebude mít povinnost vymazat údaje ke dni uplynutí stanovené doby, nýbrž bezodkladně po jejím uplynutí.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Předkladatel zastává stanovisko, že uvedené požadavky týkající se adekvátní funkčnosti a efektivity registru lobbistů a lobbovaných podléhají primárně technickému, nikoliv legislativnímu provedení. Předkladatel věcně nezpochybňuje uvedené racionální požadavky, nedomnívá se však, že by bylo žádoucí tyto primárně technické aspekty specifikovat v zákoně; ostatně to ani nebývá zvykem. Cílem zákona není poskytnout praktickou příručku pro fungování, nýbrž nastavit základní legislativní rámec, uvnitř nějž se implementace bude odehrávat. Předkladatel v tuto chvíli shromažďuje technické požadavky, které je připraven včas předat zadavateli veřejné zakázky na zřízení kvalitního registru lobbistů a lobbovaných. 

Reakce MV:

Připomínka směřovala spíše k úpravě dikce předmětného ustanovení do neutrálnější polohy, než k podrobnější legislativní úpravě technického řešení. Například takto:

„Údaje o lobbujícím prostředníkovi se vyřazují (vymažou) z registru po uplynutí jednoho roku ode dne …“.

Nicméně konečné rozhodnutí o konkrétním znění ponecháváme na předkladateli.

Výsledek jednání: 

Akceptováno.
 

	
	K § 12 odst. 1 až 4 a 6:

Upozorňujeme na změnu legislativní koncepce využívání údajů vedených v základních registrech nebo agendových informačních systémech, a to na základě novely zákona č. 111/2009 Sb., která byla provedena v souvislosti s přijetím zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. 

S účinností od 1. února 2022 již není oprávnění orgánů veřejné moci k využívání údajů ze základních registrů nebo agendových informačních systémů založeno právním předpisem, ale je spojeno s ohlášením agendy a následnou registrací orgánu veřejné moci pro výkon agendy v základním registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností. Vypuštění tzv. položkových skladeb bylo realizováno zákonem č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci. 

Požadujeme proto navrhovaný § 12 odst. 1 až 4 a 6 z návrhu zákona vypustit. Odstavec 5 pak doporučujeme přesunout k ustanovením s ním obsahově souvisejícím.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.

	
	K § 13 odst. 6:

Navrhujeme upřesnit odstavec 6, pokud jde o nakládání s podanými námitkami. Ačkoliv je lobbovanému umožněno podat námitku pro nepravdivost údaje v prohlášení lobbisty nebo pro skutečnost, že lobbista v prohlášení lobbisty neuvedl lobbování, které vůči němu lobbista uskutečnil, z hlediska praktické aplikace není zřejmé, jak se lobbovaný dozví o skutečnosti, která by mohla být důvodem pro podání námitky. Z tohoto důvodu považujeme za potřebné dopracovat do návrhu zákona způsob informování lobbovaného o prohlášení lobbisty, které obsahuje údaje o lobbovaném (např. zřízením funkčnosti v registru, která umožní lobbovanému provádět výběr prohlášení, která se jej týkají). V případě, že lobbovaným nebude umožněno uživatelsky přívětivým a časově nenáročným způsobem získávat informace o prohlášení lobbistů, která obsahují údaje o lobbovaném, na která mohou reagovat podáním námitky, nebudou lobbisté motivováni uvádět v prohlášení pravdivé údaje.

Neshledáváme přitom důvodným, aby postup pro podávání námitek ve vztahu k lobbistické stopě upraven byl (srov. § 15 odst. 2 návrhu), avšak v tomto případě chyběl.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel zastává stanovisko, že uvedené požadavky týkající se adekvátní funkčnosti a efektivity registru lobbistů a lobbovaných podléhají primárně technickému, nikoliv legislativnímu provedení. Předkladatel věcně nezpochybňuje uvedené racionální požadavky, nedomnívá se však, že by bylo žádoucí tyto primárně technické aspekty specifikovat v zákoně; ostatně to ani nebývá zvykem. Cílem zákona není poskytnout praktickou příručku pro fungování, nýbrž nastavit základní legislativní rámec, uvnitř nějž se implementace bude odehrávat. Předkladatel v tuto chvíli shromažďuje technické požadavky, které je připraven včas předat zadavateli veřejné zakázky na zřízení kvalitního registru lobbistů a lobbovaných.  

· K odlišnosti postupu podle § 13 odst. 6 a § 15 odst. 2: zatímco lobbovaný bude prostřednictvím registru lobbistů a lobbovaných, díky své registraci v něm a disponováním přístupových údajů k němu, moci podat námitku proti údajům v prohlášení lobbisty přímo jeho prostřednictvím, lobbista bude v případě námitky vůči údajům v lobbistické stopě odkázaný na součinnost lobbovaného, případně Úřadu, a to s ohledem na chybějící oprávnění „vstupovat“ do elektronického systému tvorby právních předpisů podle zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Odlišné postupy podle výše citovaných ustanovení jsou podle předkladatele žádoucí.    

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání. 

	
	K § 16 odst. 1:

Ustanovení zavádí dohled Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí nad plněním povinností podle zákona o lobbování. V této souvislosti požadujeme (zejména v důvodové zprávě) vymezit právní povahu tohoto „dohledu“ ve vztahu ke kontrolnímu řádu a blíže uvést, zda a v jakých případech podléhá dohled Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí zvláštní právní úpravě a kdy se naopak použije právní úprava kontrolní řádu jakožto obecného procesního předpisu pro oblast kontrol.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.

	
	K § 17:

1.
Skutkovou podstatu v § 17 odst. 1 navrhujeme upravit takto: „(1) Přestupku se dopustí ten, kdo vykonává lobbování bez oprávnění podle tohoto zákona.“. Skutková podstata by měla dopadat na každého, kdo vykonává lobbing, přestože mu oprávnění k lobbování nevzniklo nebo mu sice vzniklo, ale později mu zaniklo nebo mu bylo zrušeno.

2.
Skutkovou podstatu v § 17 odst. 2 písm. b) navrhujeme rozdělit do samostatných skutkových podstat, které budou znít:

„b) uvede v registru nebo v ohlášení Úřadu nepravdivé údaje o sobě nebo o lobbujícím prostředníkovi,

c) nevyznačí v registru změny nebo skutečnosti podle § 8 odst. 3 nebo 4,

d) v rozporu s § 9 odst. 1 neoznámí Úřadu, že přestal splňovat některou z podmínek nutných ke vzniku oprávnění k lobbování,“.

3.
Skutkovou podstatu v § 17 odst. 2 písm. c) navrhujeme uvést v tomto znění: „c) v rozporu s § 13 odst. 3 neuloží prohlášení lobbisty do registru ve stanovené lhůtě“. 

4.
Skutkové podstaty v § 17 odst. 2 písm. f) a g) navrhujeme uvést v tomto znění: „f) v rozporu s § 14 odst. 2 neupozorní lobbovaného, že je lobbistou, nebo

g) v rozporu s § 14 odst. 3 nepotvrdí písemně obsah upozornění, že je lobbistou.“.

5.
Ke skutkovým podstatám v § 17 odst. 3 písm. a) a b) upozorňujeme, že zásadně by měly být skutkové podstaty přestupků upraveny v zákonech, v nichž je upravena povinnost, jejíž porušení se trestá. Přestože samotná lobbistická stopa je upravena v předpisech novelizovaných doprovodným zákonem, přikláněli bychom se k tomu, aby povinnost lobbovaných poskytnout údaje pro lobbistickou stopu byla upravena v zákoně o lobbingu.

6.
Skutkovou podstatu v § 17 odst. 3 písm. c) navrhujeme uvést v tomto znění:

„c) v rozporu s § 15 odst. 2 nezaznamená písemnou námitku lobbisty do lobbistické stopy do 30 dní ode dne jejího doručení.“.

7.
Skutkovou podstatu v § 17 odst. 4 písm. a) navrhujeme formulovat takto:

„a) v rozporu s § 8 odst. 2 neoznámí lobbistovi, že nesplňuje podmínku bezúhonnosti.“.

8.
Skutkové podstaty v § 17 odst. 4 písm. c) a d) navrhujeme uvést v tomto znění:

„c) v rozporu s § 14 odst. 2 neupozorní lobbovaného, že je lobbujícím prostředníkem, nebo

g) v rozporu s § 14 odst. 3 nepotvrdí písemně obsah upozornění, že je lobbujícím prostředníkem.“.

9.
Skutkové podstaty je nutno seřadit dle posloupnosti hmotněprávních ustanovení upravujících povinnosti, jejichž porušení je trestáno. Zároveň je třeba změny promítnout do odkazů v ustanoveních o správních trestech (§ 17 odst. 5 a 6).

10.
V § 17 odst. 6 navrhujeme vypustit slova „do 3 let“, neboť to, že zákaz činnosti lze uložit nejdéle na dobu 3 let vyplývá již z obecné úpravy (§ 47 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Ve zvláštním zákoně je nutno upravovat jen odlišnou (tj. delší či kratší) délku zákazu činnosti.

11.
Důvodovou zprávu požadujeme doplnit o zdůvodnění, na základě jakých úvah předkladatel rozdělil přestupky do dvou skupin, tj. o úvahy, proč je za některé přestupky stanovena pokuta do 50 000 Kč, zatímco za jiné, pokuta do 100 000 Kč. Rovněž je třeba zdůvodnit, proč za některé přestupky lze uložit další správní tresty (zákaz činnosti a zveřejnění rozhodnutí) a za jiné nikoliv.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Připomínky akceptujeme s následujícími mírnými odchylkami.

Ad bod 2. písm. c): Navrhujeme mírnou úpravu do následující podoby: „neprovede v registru změny podle § 8 odst. 3 nebo nevyznačí skutečnosti podle § 8 odst. 4“.

Reakce MV:

Souhlasíme s návrhem vypořádání.


	Ministerstvo zahraničních věcí
	Doporučující připomínky.
	

	Ministerstvo zdravotnictví
	Bez připomínek.
	

	Ministerstvo zemědělství
	K § 3, Soustavnost

Požadujeme vyjasnit definiční znak činnosti lobbisty, a to soustavnost lobbování. Jde o jednoznačnost podmínky, aby bylo zřejmé, jaká míra četnosti se již považuje za lobbing a jaká ne. Neotvírá tak právní předpis nechtěně prostor pro nejednoznačné výklady, kdy například občasný, příležitostný lobbing nebude možné pod navržený zákon podřadit?

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Jednoznačnost podmínky „soustavnosti“ lobbování je přesný opak ke kterému směřuje užití neurčitého právního pojmu. 

„Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.“ 

(rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73)

V důvodové zprávě je popsána snaha vykládat pojem „soustavnosti“ obdobně jako v případě identického definičního znaku podnikání:

„Posledním kritériem pro naplnění definice lobbisty je soustavnost lobbování. Znak soustavnosti znamená, že se jedná o činnost ve větším rozsahu nebo činnost prováděnou opakovaně a systematicky. 

Nemusí se však jednat nutně o hlavní činnost osoby, postačí že se jedná o činnost, kterou tato osoba provádí pravidelně a opakovaně. 

Pojem soustavnosti je neurčitým právním pojmem, který vytváří dostatečný prostor pro správní uvážení, zda chování konkrétní osoby naplňuje znaky lobbování (řádně ohlášeného či ilegálního).

Ve stejném duchu se v českém právním řádu pojem soustavnost vyskytuje v souvislosti s vymezením pojmů podnikání, podnikatel a živnostenské podnikání. Pro tyto pojmy je definičním znakem právě soustavnost. 

Aplikujeme-li analogicky judikaturu k otázce soustavnosti, lze tento pojem číst jako nejméně tři lobbistické kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti. Obecně by pak nemělo být rozhodující, zda se jedná o lobbování v případě jednoho nebo více právních předpisů, koncepčních dokumentů či mezinárodních smluv, neboť předmět lobbování není pro definici soustavnosti určující. Z toho lze vyvodit, že zákon nereguluje lobbování jednorázové či nahodilé.“ 

Předkladatel se s ohledem na výše uvedené domnívá, že soustavnost coby definiční znak lobbování je vzhledem k danému smyslu a účelu vhodnějším řešením, než arbitrární stanovení minimálního počtu lobbistických kontaktů pro účely naplnění definice lobbování. 

Reakce MZE: 

Souhlasíme s vypořádáním a z připomínky ustupujeme.

	
	K § 7, Domněnka

Nepovažujeme za vhodnou formulaci uvedenou v § 7: "Lobbovaný musí být zapsán do registru do 15 dnů ode dne získání postavení lobbovaného...". Kdo má povinnost ohlásit tuto změnu? Co se stane v případě, že lobbovaný zapsán do registru v rozporu se zákonem nebude? Bude i přesto považován za lobbovaného? Neměla by se tam v tomto případě doplnit domněnka, že se má za to, že osoba v tomto postavení je zároveň lobbovaným?

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Domníváme se, že užití konstrukce právní domněnky není na místě z toho důvodu, že zákon obsahuje taxativní výčet všech lobbovaných, respektive funkcí, s nimiž se daný status lobbovaného pojí. Je-li osoba zvolena např. poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, stává se lobbovaným a je třeba tuto skutečnost ve stanovené lhůtě zapsat do registru. 

Nevylučujeme případy, kdy dojde k opomenutí provedení registrace. V takovém případě je však osoba lobbovaného povinna plnit povinnosti plynoucí ze zákona i bez ohledu na samotnou registraci, neboť povinnosti pro lobbovaného vyplývají ex lege.

Reakce MZE: 

Souhlasíme s vypořádáním a z připomínky ustupujeme.

	
	K § 13, Postavení lobbovaného

Lobbista podává nejpozději po půl roce od lobbování tzv. prohlášení lobbisty do registru o proběhlém lobbování. Požadujeme nastavit mechanismus, podle kterého musí být lobbovaný automaticky upozorněn, že o něm lobbista vložil zápis do registru. Podle uvedeného nastavení bude moci lobbovaný reagovat na nepravdivé údaje uvedené v prohlášení lobbisty, jak předvídá návrh zákona v § 13 odst. 6. Pokud není možné automatizovaný systém upozornění vytvořit, měla by být lobbujícímu při podání prohlášení podle § 13 uložena povinnost, poskytnout písemnou informaci lobbovanému o tom, že bylo učiněno prohlášení do registru, a to včetně poučení o možnosti podání námitek k tomuto zápisu.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Ztotožňujeme se se závěrem, že by mělo docházet k informování lobbovaného o vložení prohlášení do registru lobbistů a lobbovaných. Domníváme se ovšem, že se jedná o otázku spíše technickou než legislativní. Samotné technické provedení bude až součástí zadávaného projektu na vytvoření nového informačního systému veřejné správy. 

Na zásadní připomínce trváme.

Požadujeme zakotvit povinnost lobbujícího informovat lobbovaného o tom, že vložil zápis do registru. Informování je nutné z hlediska transparentnosti celého lobbingu i možnosti, kterou tím lobbovaný získá, aby podal námitku. Nejedná se čistě o technické řešení, jak se uvádí ve vypořádání. Povinnost musí být uložena přímo v zákoně. Samozřejmě pokud by bylo možné zasílat lobbovaným upozornění o vložení zápisu do registru skrze samotný registr, bylo by to přijatelné řešení.  
MSp: 

Akceptováno. 

do zákona podle Vašeho návrhu zapracujeme ustanovení, ze kterého bude jasně vyplývat obligatorní funkcionalita registru vyrozumívat lobbované při jejich označení v prohlášení lobbisty. Do paragrafu 13 tak přibude ustanovení v tomto nebo obdobném znění: „Je-li lobbovaný označen v prohlášení lobbisty, registr ho o této skutečnosti vyrozumí.“. Podoba a obsah notifikace budou předmětem technického řešení registru.
MZE:

Zásadní připomínku považujeme tímto za plně vypořádanou. 


	
	K § 15 a § 17, Lobbistická stopa právního předpisu

Návrh zákona pracuje v § 15 a v § 17 odst. 3 s pojmem "lobbistická stopa právního předpisu". Kdo ponese odpovědnost za úplnost a pravdivost lobbistické stopy? Bude se tato odpovědná osoba měnit v průběhu legislativního procesu? Tedy v případě vládních návrhů zákonů bude odpovědná jedna osoba v době přípravy právního předpisu do projednání vládou a další odpovědná osoba po postoupení do Parlamentu? Jak by měl například legislativní odbor ministerstva dohledávat podklady pro lobbistickou stopu o všech proběhlých lobbováních k připravovanému právnímu předpisu, navíc za situace, kdy lobbista bude podávat zprávu o lobbování do registru až teprve 6 měsíců po vlastním lobbování? Tou dobou už může být návrh právního předpisu postoupen na vládu anebo se nacházet jako sněmovní tisk v Poslanecké sněmovně, a tedy být mimo dosah předkládajícího ministerstva. Jakým způsobem bude možné vyhledávat ve zprávách lobbistů podávaných lobbisty do registru?

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

· Odpovědnost za úplnost a pravdivost lobbistické stopy ponese lobbovaný, který jediný má relevantní informace o proběhnuvším lobbistickém kontaktu, čemuž odpovídá jeho přestupková odpovědnost v § 17 odst. 3. 

· Lobbovaný je současně povinen poskytovat při vkládání lobbistické stopy součinnost osobám uvedeným v § 18 odst. 3 zákona č. 222/2016 Sb., resp. správci elektronického systému tvorby právních předpisů. 

· V doprovodném změnovém zákoně je současně povinnost poskytovat součinnost při vkládání lobbistické stopy související s pozměňovacími návrhy promítnuta v jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu.  

Reakce MZE: 

Souhlasíme s vypořádáním a z připomínky ustupujeme.

	
	K § 17, Přestupky

V § 17 odst. 2 chybí zmínka o přestupcích lobbistů podle § 9 a § 13 odst. 3 a případná sankce za ně.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Lobbista, který neplnění povinnosti vyplývající z ust. § 13 odst. 3 zákona o lobbování, podléhá sankci dle ust. § 17 odst. 2 písm. c). Uvedená sankce tak dopadá na všechny případy, kdy zákon lobbistovi ukládá povinnost podat prohlášení lobbisty. 

Dispozici právní normy obsažené v § 9 (odst. 1), tedy povinnost (lobbisty) oznámit skutečnost o ztrátě způsobilosti být lobbistou, odpovídá sankce dle ust. § 17 odst. 2 písm. b). 

Druhá část dispozice, tedy povinnost oznámit „ukončení lobbování“ (lobbistické činnosti), je zamýšlena v obdobném duchu jako je oznámení o ukončení podnikání. Lobbista stejně jako podnikatel může být v rejstříku evidován i v momentě, kdy danou činnost reálně (již) nevykonává. S registraci se však pojí příslušný status, v tomto případě status lobbisty, a tudíž registrovaná osoba, ačkoli lobbistickou činnost fakticky nevykonává, je povinna plnit všechny povinnosti lobbisty. V opačném případě se vystavuje riziku udělení sankce podle § 17 odst. 2 písm. a), respektive písm. b) až e).

Povinnost oznámit ukončení činnosti tak představuje podmínku pro vyvázání se z postavení lobbisty, a tudíž z povinností, které musí lobbista splňovat.

Reakce MZE: 

Souhlasíme s vypořádáním a z připomínky ustupujeme.

	Ministerstvo životního prostředí
	Bez vyjádření.
	

	Úřad vlády ČR - Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
	K § 1 – věcná působnost

Předkládaný návrh zákona počítá se zásadně omezenou věcnou působností, když navrhuje, aby se regulace lobbingu vztahovala pouze na tvorbu právních předpisů, koncepčních dokumentů a mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu České republiky. Takovouto koncepci ve vztahu k účelu a smyslu regulace lobbingu vnímáme jako zásadně nedostatečnou, přičemž problematické je především nezahrnutí oblasti veřejných zakázek, dotací či obecného hospodaření se státním rozpočtem a jmenování a voleb osob do veřejných funkcí. Tyto oblasti by se minimálně měly do návrhu zákona promítnout ať už doplněním taxativního výčtu v § 2 odst. 1, anebo obecně vymezenou působností.

Obecné vymezení věcné působnosti se jeví jako aplikačně jednodušší variantou vyjádřenou slovy „při výkonu veřejné funkce nebo státní služby“ v návětí § 2 odst. 1. Takovéto vymezení by nepřipustilo pochyby o tom, zda je komunikace lobbingem podle zákona, nebo ne, případně jaká část komunikace je lobbingem podle zákona; postihla by i oblasti, které mohou být vypuštěny nezáměrně (viz věcné záměry, opatření obecné povahy nebo např. činnost ČNB na poli měnové politiky). Zároveň se v kontextu poslední korupční kauzy řecké poslankyně Evropského parlamentu Evy Kailiové ukazuje, že formy lobbingu mohou být různorodé a nemusí dopadat výlučně na oblasti vymezené předkladatelem.

Inspiraci lze nalézt také v řešení bruselského rejstříku transparentnosti, kdy v čl. 2 písm. c) rozhodnutí Komise ze dne 25. listopadu 2014 o zveřejňování informací o jednáních mezi generálními řediteli Komise a organizacemi či osobami samostatně výdělečně činnými je lobbing upraven jako „činnosti prováděné s cílem přímo nebo nepřímo ovlivňovat tvorbu a provádění politik a rozhodovací proces orgánů Unie“.

Připustíme-li navrhovanou minimalistickou variantu věcné působnosti, pak zřejmě nedopatřením chybí opatření obecné povahy, která nemají povahu právního předpisu, ale jsou na pomezí abstraktního a konkrétního právního aktu (např. protiepidemická opatření vydávaná Ministerstvem zdravotnictví či rozhodnutí v oblasti měnové politiky ČNB). Důvody k regulaci však platí stejně jako u právního předpisu.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Obecně: 

Předkladatel je i v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem přesvědčen, že regulace lobbování bude představovat v českém právním řádu nový typ regulace, který je žádoucí nejdříve aplikovat na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces).

Úspěšná aplikace zákona lobbování na centrální úrovni může po určité době a náležitém zhodnocení vést k případnému rozšíření věcné působnosti o další typy řízení. 

Příliš široké vymezení věcné působnosti se v současnosti jeví jako nereálné. Takto široce pojatá regulace lobbování by nebyla aplikována řádně, hrozilo by její vyprázdnění a de facto by byl ohrožen záměr efektivní regulace lobbování v české republice. Nejen z tohoto důvodu se jeví strategičtější účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou a zejména široce akceptovanou součástí českého právního řádu.    

K jednotlivým připomínkám:

1. Regulace lobbování nemůže ze své logiky dopadat na zadávání veřejných zakázek a na dotační řízení z toho důvodu, že se v takovém případě striktně vzato nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek či dotačních programů představuje protiprávní jednání, kterému v některých případech odpovídají i příslušné skutkové podstaty trestných činů (případně přestupků). Mimoto pravidla obou řízení, zvláště zadávacího, se vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.).

Nelze rozumně předpokládat, že člověk, který ovlivňuje veřejnou zakázku, bude o svém jednání podávat zprávu do registru lobbistů a lobbovaných, a to i s ohledem na zásadu nemo tenetur se ipsum accusare (zákazu nucení k sebeobviňování). 

Naproti tomu správní orgány (veřejní zadavatelé), vůči kterým byla učiněna snaha o ovlivnění, mají namnoze možnost vyloučit účastníka řízení vyplývající z příslušných právních předpisů nebo dotačních podmínek.

Vedle toho stále platí obecná oznamovací povinnost při podezření ze spáchání trestného činu vyplývající přímo z trestního zákoníku, případně povinnost správních orgánů oznámit podezření ze spáchání přestupku ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (§ 73).

ÚVČR-KML: Akceptováno.
2. Otázka obecného hospodaření se státním rozpočtem, resp. lobbování ve prospěch alokace veřejných prostředků určitým směrem (např. prosazení navýšení rozpočtu ministerstva na zvýšení platů, zlepšení funkčnosti informačních systémů apod.) primárně souvisí s legislativním procesem zákona o státním rozpočtu, který do věcné působnosti zákona bude spadat. Zde však bude nutné výkladovou praxí potřeba udělat jasnou dělící čáru mezi lobbováním za účelem změny zákona o státním rozpočtu a lobbováním na jednotlivých úřadech tak, aby byl učiněn výdaj na dodávky (např. je potřeba pořídit nová vozidla), služby apod. Tento typ jednání věcné působnosti zákona podléhat nebude. Jde-li pak o hospodaření se státním rozpočtem konkrétního správce kapitoly, to podléhá přezkumu nejenom v rámci interních auditů, ale externě také ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Řada konkrétních akcí se pak bude odehrávat v rámci zadávacího řízení (k tomu viz výše) nebo jejich výsledek bude zanesen v registru smluv.  Jde tedy v souhrnu o poměrně silné a efektivní mechanismy zajišťující transparentnost procesů a eliminaci negativních vlivů, které mají potenciál zajistit ekonomické a hospodárné nakládání s veřejnými prostředky daleko lépe než povinnost oznamovat snahu o ovlivnění alokace prostředků „zákulisními“ dohodami. 

ÚVČR-KML: Akceptováno.
3. Nominace osob do veřejných funkcí podléhají zčásti působnosti nominačního zákona, nicméně ve své plné šíři v zásadě podléhají subjektivnímu hodnocení osob, které o jmenování do funkce rozhodují, resp. nominované osoby navrhují. Není reálné, že by regulace lobbování byla v tomto případě efektivní, tj. že by lobbování uváděli, kdo jim nominovanou osobu „poradil“ apod. Vzhledem k poměrně subjektivnímu rozměru nominace osob do veřejných funkcí a potřebě udržet efektivní rámec regulace lobbování se předkladatel nedomnívá, že je účelné rozšiřovat věcnou působnost regulace lobbování o tuto oblast. Jde tak o otázku, která je spojena primárně s eticko-politickou odpovědností jmenovacího orgánu. Výraznější zprůhlednění a zefektivnění jmenovacích procesů by bylo vhodnější sledovat spíše cestou důsledného zavádění otevřených výběrových řízení v oblastech, kde povinnost jejich realizace dosud neplatí, případně není v dostatečné míře dodržována.   

ÚVČR-KML od připomínky při osobním jednání ustoupilo.

4. Se zařazením opatření obecné povahy do věcné působnosti regulace lobbování se v minulosti mimo jiné neztotožnila ani Legislativní rada vlády. Předkladatel se domnívá, že se jedná o specifický správní akt, o který není vhodné rozšiřovat věcnou působnost zákona čítající primárně právní předpisy, koncepční dokumenty a mezinárodní smlouvy, tj. jasně definované okruhy dokumentů, které mohou být předmětem lobbování. 

Je potřeba si uvědomit, že opatření obecné povahy je správním aktem vydávaným v konkrétní věci, jakkoliv na rozdíl od správního rozhodnutí směřuje k neomezenému okruhu adresátů. Cílem zákona je přitom postihnout primárně normativní právní akty na centrální úrovni. 

Zahrnutí normativních právních aktů vydávaných na komunální a regionální úrovni (obecně závazné vyhlášky obce, nařízení kraje) do regulace lobbování přitom autoři připomínek ani nenavrhují. Jednalo by se tedy v tomto směru o jistou nelogičnost, jejíž odstranění by s sebou však neslo pravděpodobně další požadavky o rozšíření regulace lobbování i na další druhy právních aktů, jako jsou např. individuální právní akty (vydávané např. ve stavebním řízení: územní rozhodnutí, stavební povolení). K rizikům příliš širokého pojetí regulace lobbování v bodě nula lze však odkázat na vyjádření výše. 

Co se týče zobecnění definice lobbování, jsme přesvědčeni, že tak, jak je vymezena v § 2 odst. 1, dopadne na všechna jednání, která lze za lobbování považovat. Za komunikaci lze obecně považovat jakýkoliv přenos informace, a to i jednostranný (lobbování ostatně namnoze bude probíhat jednostranně), přičemž si lze jen těžko představit, že by k ovlivňování lobbovaných mohlo dojít jiným způsobem. Rovněž pojem „ovlivnění“ v sobě zahrnuje jak ovlivnění přímé, tak nepřímé. K věcné působnosti viz výše. 
Výsledek osobního jednání s UVČR-KML: 

Akceptujeme na centrální úrovni. 

	
	K § 2 odst. 2 písm. f) 

Komunikace na jednání poradních orgánů není správně považovaná za lobbing podle navrhovaného zákona, nicméně soustava poradních orgánů je v současné době nepřehledná a neexistuje ani její ucelený seznam. Paradoxně tak díky současnému návrhu zákona bude existovat seznam lobbistů s informacemi o jejich činnosti, ale poradní orgány budou dál veřejné pouze formálně, tj. informace o jejich existenci budou, pokud vůbec, dostupné na webech jednotlivých ministerstev. Podmínkou vyloučení komunikace na jednání poradního orgánu by tak mělo být, že složení a zápisy z poradního orgánu budou dostupné prostřednictvím registru. Praktické provedení by spočívalo pouze v tom, že z registru by mohly vést hyperlinkové odkazy na příslušné již existující webové stránky.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· Předkladatel se domnívá, že transparentní uveřejňování informací o složení účastníků poradních orgánů a publikování zápisů, záznamů příp. závěrů z jednání, představuje dostatečné požadavky na to, aby poradní orgány byly vyjmuty z definice lobbování. 
· Pokud by byly poradní orgány povinny registrovat se a zanášet informace o svém složení a záznamy z jednání do registru lobbistů a lobbovaných, naplňovaly by de facto povinnosti lobbovaného, tudíž by byla popřena sama výjimka z lobbování, již ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády ve své připomínce jinak kvituje. 
· „neoficiální a neformálně zřízené pracovní skupiny (poradní sbory, výbor apod.), ať dlouhodobějšího či ad hoc charakteru, mohou být nástrojem netransparentního lobbování zájmových skupin bez možnosti veřejné kontroly, proto do výjimky z definice lobbovaní zakotvené v § 2 odst. 2 písm. f) nejsou zahrnuty.“ [(DZ § 2 odst. 2 písm. f)]
Výsledek osobního jednání s UVČR-KML: 

Akceptováno. 

· Povinnost zanášet do registru data pro ucelený seznam poradních orgánů s odkazy na jejich webové stránky ponese ÚV.

	
	K § 4 – personální působnost

Působnost zákona se nedůvodně nevztahuje na prezidenta republiky. Uváděným důvodem dosud bylo, že prezidenta nelze za nedodržování zákona postihovat, což je sice pravda, avšak tento argument opomíjí, že lze postihovat lobbisty (na nichž leží většina povinností, a tedy i potenciálu postihu), a především opomíjí, že účelem zákona je především transparentnost, nikoliv represe.

Návrh zákona se také nevztahuje na asistenty poslanců a senátorů, což vnímáme rovněž jako zásadní nedostatek. U těchto osob navíc odpadá právně-teoretický argument uplatněný u prezidenta republiky.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno

1. Na zařazení prezidenta republiky mezi lobbované dlouhodobě nepanuje obecná (politická) shoda, a to hned z několika důvodů. Jak ve své připomínce uvádí autoři, prezident není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3 Ústavy). Naproti tomu však prezident republiky může do legislativního procesu významně zasáhnout, užije-li svou výlučnou pravomoc v podobě suspenzivního veta. 

Prezidentské veto je v praxi užíváno relativně výjimečně a není absolutní, tudíž jej může přehlasovat většina všech poslanců. 

Prezident nadto není nadán zákonodárnou iniciativou a veškeré připomínky k zákonům reálně zpracovává Kancelář prezidenta republiky, jejíž vrcholní představitelé jsou v zákoně za lobbované označeni. Ve výsledku jde však o politickou, nikoliv primárně odbornou otázku.

2. Asistenti poslanců a senátorů nejsou považováni za lobbované vzhledem k jejich relativně nízkému vlivu na samotný legislativní proces, resp. jejich participace na legislativním procesu nevyplývá z žádného právního předpisu. Ano, fakticky může být asistent lobbován za účelem ovlivnění poslance či senátora disponujícího patřičným vlivem/hlasem (1 z 200/ 1 z 81 hlasů). 

Nicméně se předkladateli nejeví jako proporční a racionální v návrhu zákona dát na jednu úroveň osobu s primárně administrativně-organizačními úkoly bez zakotvení své participace v legislativním procesu se zvolenými zástupci lidu či osobami jmenovanými do významných veřejných funkcí na základě svého vzdělání, zkušeností, schopností apod. 

Ačkoliv to nebylo možné zachovat důsledně, záměrem předkladatele bylo postihnout a zařadit mezi lobbované primárně osoby vykonávající veřejnou moc a disponující pro tento účel kompetencí svěřenou zákonem. 

Z výše uvedených důvodů se předkladatel přiklání k nezařazení asistentů poslanců a senátorů a prezidenta republiky mezi lobbované.

Neakceptováno. UVČR-KML netrvá na zásadní připomínce

	
	K § 5 a násl. – průchod mezi rolemi v systému a výmaz z rejstříku

Podle navrhovaného znění návrhu zákona nebude možné monitorovat průchod osob systémem, tj. přechody mezi rolemi. V zákoně chybí taková ustanovení, která by zaručovala možnost monitorovat průchod lobbistů, lobbovaných a lobbujících prostředníků systémem, což zásadním způsobem ohrožuje funkčnost a smysl přijímané regulace. 

Podle současného znění návrhu zákona je registrace do registru postavena na principu nepropojených zápisů (jedna osoba může být v registru zapsána několikrát podle toho, jaké zastává v průběhu času funkce, dokonce může být v registru zapsána duplicitně, pokud zastává ve stejný čas různé funkce). 

Tato skutečnost znesnadňuje možnost propojení informace o tom, že osoba "A" byla například ministr a nyní je lobbista (resp. typicky spíše lobbující prostředník). Nejenže propojení informací o téže osobě v různých funkcích neumožňuje registr automaticky, ale bude jen obtížně proveditelné i analytiky. O lobbujících prostřednících se podle návrhu zákona zveřejňuje pouze jméno, o lobbistech k tomu ještě adresa. Lobbující prostředníky tedy nepůjde propojovat vůbec, lobbisty jen obtížně za předpokladu, že nezmění adresu, nebo se z nich nestanou lobbující prostředníci nebo lobbovaní. 

Zároveň z registru budou velmi rychle (dokonce před koncem mandátu) mizet údaje o stále aktivních osobách. Nešťastně je nastavena i koncepce výmazů údajů z registru, která způsobuje, že z registru budou postupně mizet záznamy o zastávaných pozicích aktivních lobbistů i lobbovaných, pokud je přestali vykonávat před více než rokem (či pěti). Například informace o lobbingu senátora ze začátku volebního období na jeho konci už nebudou dostupné. 

Navrhovaná řešení: 

· Úřad přidělí každé osobě při prvním zápisu do registru identifikátor. Identifikátor je kód, který slouží k jednoznačné identifikaci osoby, která byla zapsána do registru. Žádné osobě nesmí Úřad přidělit více než jeden identifikátor. Identifikátor je veřejným údajem. Úřad by měl být schopen osoby registrující se do registru ztotožnit a poznat, že už ta osoba v registru v nějaké jiné roli je, nebo byla. Případně je nutné požadovat po registrovaných v procesu registrace uvedení i rodného čísla popřípadě čísla občanského průkazu. 

· Kromě umožnění monitorování průchodu systémem (skrze identifikátor či rodná čísla) je nutné do ustanovení o výmazu doplnit zpřesnění, že výmaz údajů se uskuteční až od okamžiku, kdy registrovaná osoba zcela na určitou dobu vypadne ze systému (nelobbuje ani není lobbovaným).

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel zastává stanovisko, že uvedené požadavky týkající se adekvátní funkčnosti a efektivity registru lobbistů a lobbovaných podléhají primárně technickému, nikoliv legislativnímu provedení. Předkladatel věcně nezpochybňuje uvedené racionální požadavky, nedomnívá se však, že by bylo žádoucí tyto primárně technické aspekty specifikovat v zákoně; ostatně to ani nebývá zvykem. Cílem zákona není poskytnout praktickou příručku pro fungování, nýbrž nastavit základní legislativní rámec, uvnitř nějž se implementace bude odehrávat. Předkladatel v tuto chvíli shromažďuje technické požadavky, které je připraven včas předat zadavateli veřejné zakázky na zřízení kvalitního registru lobbistů a lobbovaných.  
Akceptováno.
· Každému registrovanému subjektu bude přiřazeno AIFO nebo obdobný jedinečný identifikátor.

· Předkladatel se ztotožňuje s názorem, že je vhodné do registru lobbistů a lobbovaných zavést spolehlivější identifikátor, než je datum narození, aby bylo umožněno ztotožnění osoby v ISZR. Nemusí jít nutně o rodné číslo, postačí např. kombinace jména, data narození a místa narození, případně trvalého pobytu. Uvažovat lze též o agendovém identifikátoru fyzické osoby (AIFO). Tuto záležitost považuje předkladatel za vhodné projednat i s Ministerstvem vnitra.

· Jednotlivé požadavky na technické řešení funkčního registru lobbistů a lobbovaných včetně úpravy lhůt na výmaz z registru lze podrobně diskutovat na osobní schůzce. 
Výsledek osobního jednání s UVČR-KML: 

Akceptováno. 


	
	K § 6 a § 14 – netransparentní právnické osoby

Zákonnou podmínkou pro zápis právnické osoby do registru by kromě bezúhonnosti měl být řádný zápis právnické osoby v evidenci skutečných majitelů a doklad, že registrující se právnická osoba splnila svou povinnost zveřejnit účetní závěrku, případně i konsolidovanou účetní závěrku, výroční zprávu, zprávu auditora, zprávu o platbách či konsolidovanou zprávu o platbách podle § 21a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

Lobbisté – právnické osoby by zároveň měly mít zákonem stanovenou povinnost lobbovat vždy prostřednictvím lobbujícího prostředníka (tzn. evidovat lobbujícího prostředníka).

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

1. Ve veřejném zájmu je co možná největší naplněnost registru lobbistů a lobbovaných. S výjimkou osob nezpůsobilých k výkonu (legálního transparentního) lobbování podle zákona o lobbování, které nenaplňují požadavek na bezúhonnost a svéprávnost. Domníváme se, že nemá smysl zavádět další restrikce, které by stavěly velké množství potenciálních lobbistů do „šedé“ zóny. Převažuje tedy zájem na registraci. 
UVČR-KML: Akceptují navrhovaný způsob vypořádání.
2. Nezveřejnění např. účetní závěrky nebo zprávy auditora z právnické osoby automaticky nedělá „nekalý živel“. Pokud právnická osoba přesto lobbuje, může stále jednat legitimně, a to i v očních veřejnosti, na rozdíl od situace, kdy je fyzická osoba odsouzena za korupci a přijde o bezúhonnost. Poznatky z praxe také ukazují, že existuje velké množství právnických osob, které v zákonných lhůtách nezveřejňují účetní závěrku. Ano, právní povinnosti se mají plnit, ale je třeba dvakrát zvažovat, nesplnění kterých z nich by mělo právnickou osobu zbavovat možnosti legálně lobbovat. Ke zhojení uvedených nedostatků mimoto slouží jiné mechanismy, které má v gesci primárně rejstříkový soud.
Neakceptováno. UVČR-KML netrvá na své zásadní připomínce
3. Právnická osoba může projevovat svou vůli prostřednictvím svých orgánů, které mají mandát zastupovat ji navenek, a to buďto samostatně nebo ve vzájemné součinnosti, ať již jde o orgány monokratické (jednatel, společník) nebo kolegiální (představenstvo). Vedle toho, kdy právnická osoba jedná (lobbuje) přímo, např. prostřednictvím svého jednatele, může jejím jménem lobbovat lobbující prostředník, kterým může být řadový zaměstnanec i profesionální lobbista.  

Předkladatel by s ohledem na výše uvedené tedy akceptací zásadní připomínky pro oblast lobbování zavedl nový normativní stav – tj. na rozdíl od právních jednání (a dalšího chování) právnické osoby v jiných oblastech společenské činnosti by v oblasti lobbování mohla jednat jen prostřednictvím lobbujících prostředníků. Současně by tímto došlo k nerovnosti mezi podnikajícími fyzickými osobami a právnickými osobami, kdy první z nich by mohly jednat samy (svým jménem, na svůj účet), zatímco druhé pouze prostřednictvím lobbujících prostředníků. V neposlední řadě by se vůči právnickým osobám jednalo o příliš restriktivní regulaci, která by jim bránila využít vlastních kapacit ve smyslu jejich (monokratických a kolegiálních) orgánů.

	
	K § 8 

Ačkoliv návětí § 8 odst. 1 obsahuje ustanovení, že se § 6 odst. 2 použije na lobbujícího prostředníka obdobně, není jisté, zda-li to platí pouze pro posouzení bezúhonnosti nebo také pro ustanovení § 6 odst. 2 věty poslední, tedy zda (ne)vznikne oprávnění lobbujícímu prostředníkovi lobbovat, pokud bude ve výkonu správního trestu zákazu lobbování. Stejně tak není jisté, jestli u lobbujícího prostředníka platí obdobně podmínka svéprávnosti. 

Zároveň zvolená konstrukce prokazování bezúhonnosti lobbujícího prostředníka je nedokonalá. Lobbující prostředníci teoreticky mohou lobbovat, i když nesplňují podmínku bezúhonnosti, stačí, když doloží, že o tom lobbistovi, pro kterého lobbují, řekli. Pokud je lobbista jen skořápková zahraniční firma (např. založená skrytě samotným lobbujícím prostředníkem), není koho postihovat. Je nutné vázat oprávnění lobbujícího prostředníka lobbovat na reálné splnění zákonných podmínek.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

· Poslední věta v § 6 odst. 2 bude upravena následovně: „Za bezúhonnou se nepovažuje ani osoba, která je ve výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu lobbování.“

· Lobbující prostředník musí splňovat podmínky bezúhonnosti a svéprávnosti. Pro případ, že by lobbující prostředník uvedené podmínky nesplňoval, oznámil tuto skutečnost ve stanovené lhůtě lobbistovi, nicméně by nadále aktivně lobboval, zakotví předkladatel novou skutkovou podstatu přestupku. Ustanovení přestupků na základě zásadních připomínek Ministerstva vnitra projdou kompletní revizí.   

	
	K § 9

Oprávnění k lobbování by nemělo zanikat „dnem oznámení“ (co když lobbista neoznámí?), ale dnem, kdy přestal splňovat zákonné podmínky případně po uplynutí určené doby poté. Za neoznámení totiž podle návrhu zákona hrozí pouze pokuta do 50 000 Kč, ale za lobbování bez oprávnění je pokuta do 100 000 Kč nebo zákaz činnosti. Lobbista díky navržené definici může lobbovat, ačkoli ví, že nesplňuje podmínky, a riskovat pokutu do 50 000 Kč, zatímco kdyby nebyl zánik oprávnění vázán na oznámení, ale na faktický stav, riskoval by pokračováním v lobbingu dvojnásobnou pokutu a zákaz činnosti.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

	
	K § 13

Pokud by předkladatel chtěl docílit vyšší informační hodnoty zápisů v registru, ale zároveň mnohem nižší administrativní zátěže, pak je vhodné

· provázat zadavatele lobbingu (odst. 1 písm. b)) na cíle a/nebo předměty lobbování (=> když jednoho lobbistu platí více lidí, musí být zřejmé, pro koho lobbuje za co; důležité je to i pro zadavatele lobbingu, aby nebyli spojováni s lobbingem za cíle zadané jiným zadavatelem témuž lobbistovi).

· výčet oblastí lobbingu nechat Úřad určit vyhláškou, jinak nebude docházet ke správnému zadávání a informace nepůjde smysluplně filtrovat,

· rozšířit výčet informací, které lobbista jen udržuje aktuální (odst. 1) o: 

a) předmět lobbování, který je důležitý i pro kontrolu úplnosti lobbistické stopy a současně se díky uvádění předmětu lobbování lobbovaným zjednoduší tvorba lobbistické stopy;

b) cíl, kterého se lobbováním v daném předmětu a v dané oblasti snažil dosáhnout (přesun ze zpráv – odst. 4),

· zredukovat pravidelné půlroční hlášení (odst. 4)

a) tak, aby se uváděl jen seznam osob, které lobbista lobboval, ale navázaný na předmět (či alespoň cíl) lobbování: „V prohlášení lobbisty lobbista ke každému předmětu lobbování lobbista uvede...“
b) písm. d) - cíle vyřadit a přesunout do odst. 1.

· Zpřesnit podobu lobbistického kontaktu

a) zpřesnit, kam spadá videohovor,

b) vyčlenit "hromadnou korespondenci", tzn. odlišit SMS od generického emailu, který je před hlasováním poslán každému.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

· Připomínkovaná možnost provázání zadavatele lobbingu na cíle a předměty může být v registru fakultativní položkou, která bude obsahovat možnost zvolit, v které oblasti ve prospěch dané osoby nebo neurčitého okruhu osob lobbuje. Toho je možné dosáhnout zahrnutím této funkce přímo do elektronického systému registru. 

· Předkladatel v zásadě souhlasí s tím, aby existoval výčet oblastí lobbování, nicméně se nedomnívá, že by bylo třeba za tímto účelem zmocnit Úřad k vydávání vyhlášky. Výčet oblastí lobbování může být nastaven technicky přímo v registru lobbistů a lobbovaných formou číselníku. Je však potřeba počítat i se zbytkovou kategorií, neboť oblasti lobbování se sotva podaří vymezit úplným výčtem. Výčet lze však vždy, když se v praxi objeví nová oblast lobbování, pružně rozšiřovat, oproti situaci, kdy by byl zakotven právním předpisem. 

· Lobbista může při každém svém lobbistickém kontaktu lobbovat v diametrálně odlišné oblasti lobbování a prosazovat různorodé zájmy, respektive snažit se dosahovat rozdílných cílů. Proto se předkladatel domnívá, že z hlediska transparentnosti je pro veřejnost nejvhodnější varianta hlášení obsahující všechny v zákoně uvedené informace. Pokud by lobbista lobboval stále ve stejném zájmu se stejným či jen zřídka „aktualizovaným“ zájmem, jednoduše do hlášení může tyto údaje kopírovat. 

· Předkladatel přesněji popíše různé podoby lobbistických kontaktů v důvodové zprávě. Stejně tak v důvodové zprávě specifikuje, do jaké kategorie spadá videohovor (telefonická forma). Ke zvážení je redukce forem komunikace na ústní a písemnou.  

· Ve světle smyslu a účelu navrhované právní úpravy nespatřuje předkladatel legitimní důvod k tomu vyčleňovat z lobbování zasílání tzv. hromadných zpráv (jakéhokoliv druhu), pokud budou naplněny definiční znaky lobbování (tj. především soustavnost). V takovém případě by navíc bylo nutné přistoupit k vymezení relativně arbitrární hranice toho, co lze již za „hromadnou“ zprávu považovat, a co ještě nikoliv, nemluvě o možnosti obcházení regulace cíleným „zhromadněním“ zprávy.

V případě, že předkladatel dostatečně nezareagoval na všechny položené dotazy a vznesené návrhy, je připraven je detailně projednat na osobním jednání. 

Jednání MSp a UVČR-KML dne 20. 2. 2023:

Na jednání se předkladatel se zástupcem připomínkového místa dohodli na tom, že předkladatel naformuluje změny § 13 a předloží je vedení Ministerstva spravedlnosti k posouzení. Jak předkladatel, tak připomínkové místo si uvědomují, že otázka požadavků na prohlášení lobbistů je do značné míry subjektivní a rozhodující je hledisko efektivity a účelnosti regulace. 

Stanovisko MSp 20. 4. 2023:

Neakceptováno.

Předkladatel posoudil sérii navrhovaných změn v prohlášení lobbisty se závěrem, že nepřinášejí významnější efektivitu regulace ani snížení administrativní zátěže. 

Stejně jako v případě oblastí lobbování se předkladatel nebrání tomu, aby provázání zadavatele/objednavatele lobbingu na cíle a předměty bylo v registru realizováno jako fakultativní položka, která bude obsahovat možnost zvolit, v které oblasti ve prospěch dané osoby nebo neurčitého okruhu osob lobbuje. Tedy provázat konkrétního klienta na konkrétní lobbistickou aktivitu lobbisty.  

Předkladatel se domnívá, že uvedení osob, v jejichž prospěch lobbista vykonává svou činnost je pro účely smyslu a účelu regulace dostačující informací. 

Provázání na konkrétní lobbistické kontakty lobbisty ostatně může vyplývat ze samotné praxe. Profesionální lobbisté, kteří budou zastupovat různorodou skladbu klientů s různými nebo i konkurenčními zájmy, budou sami požadovat rozlišení u jednotlivých lobbistických kontaktů, v čím zájmu v dané komunikaci lobbista jednal. 

Pokud však klienti nepožadují rozlišení, za koho z nich v dané oblasti lobbista jedná, pak se sami vystavují případným problémům, pokud budou s lobbistickou aktivitou spojováni. 

Pokud profesionální lobbista zastupuje zájmy lobbistů v oblastech, které jsou totožné, rozlišení postrádá smysl. 

Významnou informací pro veřejnost i správce registru je, v čím zájmu lobbista lobbuje, tuto informaci poskytuje § 13 odst. 1 písm. b). Informaci o účelu konkrétní lobbistické aktivity obsahuje dále § 13 odst. 4 písm. d). 

Lobbista může nad rámec minimálních zákonných požadavků podrobněji specifikovat jednotlivé lobbistické kontakty. Potřeba rozlišování mezi jednotlivými klienty bude ponechána na aplikační praxi. 

Z výše uvedených důvodů není předkladatel přesvědčen o účelnosti navrhovaných změn, které navíc přinášejí zvýšenou administrativní zátěž pro lobbisty.  
UVČR-KML: 

akceptujeme způsob vypořádání

	
	K § 15 – námitka proti prohlášení lobbisty

Zákon neupravuje, co se s námitkou má stát. Zdali Úřad o námitce bude autoritativně rozhodovat a v rámci řízení o námitce bude přezkoumávat správnost námitky, popřípadě ji z lobbistické stopy odstraní, pokud nebude pravdivá.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

Smyslem tohoto ustanovení není primárně řešení správnosti námitky (resp. údajů v námitce obsažených), ale možnost obrany proti nesprávně uvedeným údajům, a to stejnými prostředky, jakými je činěno prohlášení lobbisty. Úřad ostatně ani zásadně nebude disponovat potřebnými nástroji pro to, aby s konečnou platností rozhodl, „kdo má pravdu“. 

Nehledě na to, nesprávnost či neúplnost údajů uváděných v prohlášení lobbisty i v lobbistické stopě řeší Úřad v rámci základě deliktní odpovědnosti za přestupek podle § 17.

Dá se předpokládat, že Úřad bude zahajovat přestupkové řízení nejen na základě podnětů lobbistů, lobbovaných a třetích osob, ale i z vlastní iniciativy v případě, kdy zaznamená, že se u konkrétních lobbistů či lobbovaných vyskytují námitky proti pravdivosti či úplnosti evidovaných lobbistických údajů. V takovém případě Úřad v souladu se zákonem o odpovědnosti za přestupky zahájí přestupkové řízení, v rámci něhož dojde k přezkoumání pravdivosti a úplnosti zaevidovaných dat. Rozhodnutí v tomto řízení však nebude mít bezprostřední dopad na údaje uvedené v prohlášení lobbisty ani na údaje uvedené v námitce. Mazání těchto údajů z rozhodnutí Úřadu bychom považovali za potenciálně zneužitelné.

Výsledek jednání s UVČR-KML: 

Akceptováno jinak. V případě, že Úřad uloží trest v podobě zveřejnění rozhodnutí o přestupku, vyznačí tuto skutečnost rovněž přímo k námitce. 

	
	K Právu na přístup do elektronického systému tvorby právních předpisů

Aby navrhovaná regulace měla také určité praktické přínosy pro řádně registrované lobbující subjekty, je vhodné zvážit umožnění přístupu řádně registrovaných lobbistů na žádost do elektronického systému tvorby právních předpisů nebo jiného informačního systému veřejné správy, který plní srovnatelnou funkci.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

· Vzhledem ke skutečnosti, že spuštění systému eSbírky a eLegislativy je opakovaně odkládáno za účelem dosažení adekvátního technického řešení, není reálné v tuto chvíli návrhem zakotvit přístup jiným než oprávněným/odpovědným osobám.  
· Požadavek na zřízení přístupu do eKlepu je Úřadem vlády rovněž odmítán z technicko-kapacitních důvodů. 
· Požadavky tohoto typu by však neměly být ani řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Ve zbytku lze doporučit záležitost projednat se správci dotčených informačních systémů. 
UVČR-KML akceptuje způsob vypořádání. 

	
	K Závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace (ZZ RIA)

K 1.2 Definice problému

Obecně k definici problému požadujeme konkrétněji vymezit podstatu problému: příčiny; závažnost příčin a důsledků; míra jejich odstranitelnosti regulatorním zásahem; všechny dotčené cílové skupiny (předkladatel zmiňuje pouze představitele veřejné moci); frekvence výskytu; rozsah aktivit, které vedly ke vzniku (zda nutno regulovat jednu nebo všechny); vyčíslitelnost. Za definici problému nelze např. považovat tvrzení, že „je oprávněné se domnívat, že záměry nejsou v souladu s veřejným zájmem…“. Dále požadujeme upřesnit dopady negativních jevů (jejich projevy, časové období, jakým způsobem k tvrzení dospěl, výši škod), na které předkladatel upozorňuje.

Předkladatel se odvolává pouze na analýzu či zprávu týkající se regulatory capture a nestandardní postupy v odvětví zdravotnictví a energetiky. Z časového hlediska doporučujeme pracovat s aktuálními zdroji (zprávy z let 2014 a 2015 nemusí odpovídat současnému stavu problému). 

Požadujeme upřesnit časové období neúspěšných pokusů o regulaci v ČR, 
aby bylo patrné, zda se jedná o problém dlouhodobý, a co bylo příčinou selhání nevyužitého potenciálu regulace, případně uvést odkaz na kapitolu 1.3.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

	
	K 1.4 Identifikace dotčených subjektů

Požadujeme přehodnotit seznam dotčených subjektů. Samotný předkladatel poukazuje v kapitole ad 3.3 na počty adresátů regulace. Předkladatel by měl doložit, na základě jakých právních analýz a údajů dospěl k navrhovanému seznamu subjektů. Napříč textem jsou zmiňovány další subjekty, které mají vazbu na problematiku lobbingu, z čehož pro ně mohou vyplývat případné dopady či povinnosti. Rovněž ustanovení § 4 navrhované právní úpravy obsahuje seznam lobbovaných, dále by mělo být zahrnuto:

· Ministerstvo vnitra (implementující nové povinnosti); 

· Ministerstvo spravedlnosti (gestor za navrhovanou právní úpravu);

· Ministerstvo financí (zdroj financování); 

· obě komory Parlamentu (novelizace jednacích řádů);

· orgány veřejné moci nebo organizační složky státu (viz § 7 odst. 3);

· subjekty ovlivňující zpracování legislativního návrhu (v rámci lobbistické stopy uváděné v systému eLegislativa);

· zaměstnavatelé fyzických osob;

· orgány zodpovědné za územní a stavební řízení;

· členové vlády (vazba na navržené samoregulační opatření konzultovat legislativní návrhy výhradně s osobami zapsanými v registru lobbistů; doporučení vlády jako neformální nástroj k prosazování regulace);

· soudy (role judikatury);

· politické strany a politická hnutí;

· zájmová, profesní sdružení, komory, církve a náboženská společenství; 

· územní samosprávné celky; 

· Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí; 

· PR agentury specializující se na legislativní lobbing; 

· nestátní neziskové organizace. 

Za dotčené subjekty nelze považovat tudíž pouze lobbisty a lobbované. 
Bylo by vhodné rovněž blíže specifikovat pojem „veřejný funkcionář“, neboť předkladatel uvádí, že se jedná o skupinu 400 fyzických osob. 

Požadujeme doplnit dopady na jednotlivé dotčené subjekty (zda byly subjekty konzultovány a ztotožnily se s navrhovaným řešením, kdo ponese náklady apod.). Identifikace subjektů by měla vycházet z popisu problémů. 

Dále požadujeme subjekty rozdělit na subjekty dotčené pozitivně a negativně.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

	
	K Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Požadujeme doplnit zdůvodnění, proč nejsou zahrnuti členové obecních 
a krajských zastupitelstev, včetně kvantitativního vyjádření nákladů vzniklých společnosti v důsledku netransparentního lobbingu. Tvrzení, že nejsou zanedbatelné, je nedostatečné a v rozporu s Obecnými zásadami pro RIA. Požadujeme podrobnou analýzu nákladů v souvislosti se zřízením registru lobbistů a lobbovaných jakožto informačního systému veřejné správy.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

	
	K Implementaci a vynucování

Požadujeme rozšířit text. Měla by být identifikována rizika spojená s implementací; uveden způsob zajištění připravenosti všech dotčených subjektů 
na implementaci; popsány činnosti, které budou jednotlivé dotčené subjekty provádět; navržen harmonogram implementace, včetně vyčíslení nákladů 
na implementaci a upřesnění způsobu jejich pokrytí. Dále doporučujeme doplnit číslování předmětné kapitoly a následně aktualizovat číslování jednotlivých kapitol ZZ RIA.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

	
	K 3. Přezkum účinnosti regulace

Požadujeme upřesnit způsob provádění přezkumu v souladu s Obecnými zásadami pro RIA. Zpracování pravidelných výročních zpráv nelze považovat za přezkum. Uveden  ý obsah zpráv lze považovat spíše za statistickou evidenci počtu zmíněných jevů. Požadujeme doplnit informaci o způsobu ověřování účinnosti právní úpravy Úřadem.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	Doporučující připomínky.
	

	Úřad vlády ČR -Vedoucí Úřadu vlády
	V ust. § 8 požadujeme doplnit odst. 5 ve znění: „(5) Lobbujícím prostředníkem není fyzická osoba, která zajišťuje pouze pomocné činnosti zejména administrativní povahy.“

Odůvodnění: Profesní asociace kromě pracovníků, jejichž úkolem je zajišťovat dialog o právních předpisech, zaměstnávají také administrativní pracovníky, stážisty, kteří provádějí rešerše, a podobně. I když se tyto osoby mohou přispívat lobbování (např. sekretářka sjednává schůzky, student provádí rešerši a podobně), domníváme se, že je vhodné postavit najisto, že tyto osoby lobbujícími prostředníky nejsou, a to i s ohledem na to, že jejich působení u asociace je často transientní a jejich zařazování a vyřazování ze seznamu by představovalo zbytečnou administrativní zátěž.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Osoby zajišťující pouze technické a administrativní činnosti nejsou lobbujícími prostředníky do té doby, dokud není (dílčí) náplní jejich práce lobbovat ve prospěch svého zaměstnavatele – lobbisty. Prosté domluvení schůzky asistentkou lobbisty či lobbistického prostředníka není lobbistickým kontaktem. Lobbující prostředník je vymezen jako osoba, prostřednictvím které lobbista lobbuje (§ 8 odst. 1). Definice lobbování (§ 2 odst. 1) pomocné činnosti (zejména) administrativní povahy do svého obsahu nezahrnuje.

VÚV 16.2.2023

Návrh na vypořádání akceptován

	
	V ust. § 13 odst. 3 požadujeme slova „6 měsíců“ nahradit slovy „kalendářní rok“

Odůvodnění: období kalendářního roku je obvyklým obdobím, za které profesní organizace zpracovávají své výroční zprávy. Navrhujeme proto období, za které jsou zpracovávány zprávy podle § 13 sjednotit s kalendářním rokem tak, aby profesní organizace mohly sjednotit zpracování této zprávy s ostatními zprávami, které vytvářejí.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně je žádoucí, aby se údaje o lobbistických kontaktech zaznamenávali do lobbistické stopy a prohlášení lobbistů průběžně a pravidelně. Lhůta 6 měsíců představuje jistý kompromis mezi čtvrtletním a ročním vykazováním lobbistických kontaktů, kterého bylo dosaženo v dřívějších fázích přípravy zákona. Z důvodu zachování potřebné míry transparentnosti tak není vhodné prodlužovat lhůtu pro vkládání prohlášení do registru, neboť by mohlo docházet k situacím, kdy by veřejnost měla přístup k informacím o lobbistických kontaktech až po ukončení legislativního procesu daného právního předpisu. Uvažujeme-li navíc materiální rovinu veřejné kontroly, má-li uskutečnění „problematické“ schůzky, resp. učinění „problematického“ rozhodnutí, vést k potenciálnímu vyvození politické odpovědnosti na straně lobbovaného, je zapotřebí, aby se o nich veřejnost dozvěděla v blízké časové souvislosti s jejím uskutečněním, tj. nikoliv s velkým časovým odstupem, když validita výhrad s plynutím času slábne. 

· Na okraj sdělujeme, že po technické stránce nebude lobbistům a lobbovaným nic bránit v tom, aby v případě preference vkládali požadované informace do registru v reálném čase nebo v libovolně krátkých intervalech. Takový přistup pak může lobbista či lobbovaný zvolit např. z důvodu průběžného odbavování svých povinností stanovených zákonem o lobbování. 

VÚV 16.2.2023

Návrh na vypořádání akceptován

	
	V ust. § 13 odst. 4 za text písm. požadujeme text písm d) nahradit slovy „právní předpis, ohledně kterého lobboval“ a písm. c) vypustit.

Uvádět v prohlášení informaci o tom, zda lobbování proběhlo osobně, telefonicky nebo písemně je zbytečným formalismem. V praxi činnost profesních organizací představuje běžně průběžný dialog s příslušnými orgány státní správy (lobbovanými) a jednotlivé formy komunikace nelze dost dobře oddělit. Je běžné, že kontakt proběhne telefonicky, podklady jsou zaslány e-mailem a následně proběhne osobní schůzka, po které jsou další údaje doplněny telefonicky či e-mailem. Domníváme se tak, že by se tato položka stala zcela formální.

Dále navrhujeme vynechat vágní ustanovení „cíl, kterého se lobbováním snažil dosáhnout“ a nahradit ustanovením „právní předpis, ohledně kterého lobboval“. Z pohledu profesních organizací platí, že jejich obecným cílem je dosahování funkční transparentní právní úpravy vyvažující zájmy podnikatelů a spotřebitelů.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· „Cíl“ lobbování je obecnější konstrukce, která umožňuje zachytit určitý přesah mezi jednotlivými právními předpisy. Současně může jít v některých ohledech o konkrétnější sdělení, než které by nabídla pouhá identifikace právního předpisu. Je-li například cílem lobbisty ovlivnit parametry nově zaváděné daně, nemusí být na první pohled zjevné, jakým právním předpisem bude nová daň stanovena a upravena (viz např. daň z nadměrných zisků, která je zaváděna novelou energetického zákona).

· Uvedením právního předpisu zároveň nemusí být zjevné, kterou oblast, jíž právní předpis reguluje, měl lobbista v úmyslu ovlivňovat. Pokud lobbista uvede do svého prohlášení, že lobboval v rámci občanského zákoníku, nejedná se o příliš transparentní sdělení, z něhož by vyplývalo, jakou problematiku se snažil ovlivnit. 

· Způsob komunikace může být důležitým faktorem pro efektivitu ovlivňování podoby právních předpisů a koncepčních dokumentů. Zatímco velká skupina osob může lobbovanému zaslat e-mailovou zprávu, aniž by se s ní lobbovaný vůbec seznámil, osobní schůzka může mít v tomto ohledu zcela jiný význam a dopady z hlediska „úspěchu“ lobbování. V tomto směru nejde pro účely veřejné kontroly o bezvýznamnou informaci. Stejně tak osobně je možné sdělovat údaje, které by jedna nebo druhá strana nerada uváděla na nosiči dat. Záznam o zvolené formě komunikace může být informací o tom, jak intenzivně lobbistický kontakt probíhal a dále představuje možnost, jak potenciálně ověřit či vyvrátit proběhlý lobbistický kontakt, popřípadě obsah lobbování. Tento záznam tak má význam i z hlediska veřejnoprávní kontroly vykonávané Úřadem, včetně konkrétních řízení o porušení reportovacích povinností.

VÚV 3.2.2023

Poněkud nás překvapuje nás překvapuje zvolený argument, když uvádíte „osobní schůzka může mít v tomto ohledu zcela jiný význam a dopady z hlediska „úspěchu“ lobbování.“ – Není nám zřejmé, z čeho vyvozujete, že osobní schůzka je lepším předpokladem efektivity?

MSP 7.2.023

Na základě empirických zkušeností, ale i dřívější komunikace s profesionálními lobbisty ze soukromého a neziskového sektoru vyplývá, že osobní schůzka například s poslancem v Poslanecké sněmovně má větší šanci na úspěch z hlediska prosazení lobbistových požadavků než například e mailová forma komunikace. Na poslance Parlamentu České republiky se tak nepochybně týdně, především právě elektronickou poštou, obrací velké množství žadatelů s podněty na různá „vylepšení“, opravy či úpravy právních předpisů. S těmito četnými žádostmi se poslanec v konečném důsledku mnohdy ani není s to fakticky (natož podrobně) seznámit. Potenciál zaujmout lobbovaného a se svým lobbistickým záměrem uspět při osobní individualizované schůzce postavené často na osobních vztazích proto významně vzroste, jakkoliv to nemusí platit bezvýjimečně. 

16.2.2023

VÚV považuje za vypořádané


	Úřad vlády ČR - Ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	Bez vyjádření.
	

	Úřad vlády ČR - Ministr pro evropské záležitosti
	K § 2 odst. 1 – věcná působnost 

Požadujeme mezi vymezení činností, které jsou označeny za lobbování, zařadit i ovlivňování procesu zadávání veřejných zakázek a dotačních řízení.

Odůvodnění:

Je patrné, že obecné pojetí předmětu lobbování je širší, než jak je navrženo předkladatelem. Z výročních zpráv informačních služeb pravidelně plyne, že lobbing probíhá ve velké míře v oblasti zadávání veřejných zakázek a udělování dotací, při kterých dochází k rozdělování značného objemu veřejných prostředků, a to jak z národních zdrojů, tak z evropských zdrojů. Je zřejmé, že předkladatel bral v úvahu i tuto oblast vzhledem k formulaci § 6 odst. 2, kdy oprávnění nemůže získat osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestné činy páchané v souvislosti s veřejnými zakázkami. Bylo by proto nanejvýš vhodné, aby byla věcná působnost zákona rozšířena. 

Tato připomínka je zásadní
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Obecně:

· Předkladatel vychází v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem z přesvědčen, že regulace lobbování, která představuje v českém právním řádu zcela nový typ regulace, může být v počátcích aplikována na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces). 

Bude-li regulace úspěšně aplikována na centrální úrovni, bude možné po určité době a náležitém zhodnocení přistoupit k rozšíření věcné působnosti o další typy řízení. Příliš široce pojatá regulace by mohla, tak jako v jiných zemích Evropské unie, vést k nenaplnění registru lobbistů a lobbovaných a snížení ochoty a zájmu se podrobit administrativně náročnějšímu a rozsáhlejšímu způsobu evidování lobbistických kontaktů. 

Nejen z tohoto důvodu se jeví strategičtější účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou součástí českého právního řádu.    

K veřejným zakázkám a dotačním řízením:

· Regulace lobbování nemůže ze své logiky dopadat na zadávání veřejných zakázek a na dotační řízení z toho důvodu, že se v takovém případě nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek či dotačních programů představuje protiprávní jednání, kterému odpovídají příslušné skutkové podstaty trestního zákoníku (případně přestupků). Mimoto pravidla obou řízení, zvláště zadávacího, se vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.).

Nakonec nelze ani rozumně předpokládat, že člověk, který ovlivňuje veřejnou zakázku bude o svém jednání podávat zprávu do registru lobbistů a lobbovaných, a to i s ohledem na zásadu zákazu nucení k sebeobviňování.

Naproti tomu správní orgány (veřejní zadavatelé), vůči kterým byla učiněna snaha o ovlivnění, mají možnost vyloučit účastníka řízení vyplývající z příslušných právních předpisů. Vedle toho stále platí obecná oznamovací povinnost při podezření ze spáchání trestného činu a povinnost správních orgánů oznámit podezření ze spáchání přestupku. 
14.2.2023

Připomínkové místo souhlasí s vypořádání 

	
	K § 4 – personální působnost 

Požadujeme rozšířit výčet lobbovaných osob o prezidenta republiky. 

Odůvodnění 

Ústavodárcův zájem na ústavněpolitické neodpovědnosti prezidenta nelze vnímat jako nezájem na transparentnosti jeho počínání, proto považujeme za nutné mezi lobbované osoby zařadit i prezidenta republiky, který v legislativním procesu hraje nezanedbatelnou roli. 

Tato připomínka je zásadní
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Ohledně prezidenta republiky je třeba přiznat, že tento může do legislativního procesu poměrně významně zasahovat svou výlučnou kompetencí v podobě suspenzivního veta. Tato pravomoc je však používána relativně zřídka, a veto lze přehlasovat v Poslanecké sněmovně, třebaže absolutní většinou hlasů. 

Na druhou stranu prezident není nadán zákonodárnou iniciativou a veškeré připomínky k zákonům zpracovává Kancelář prezidenta republiky, jejíž vrcholní představitelé jsou ve výčtu lobbovaných uvedeni. 

V posledku jde o ryze politickou otázku.
14.2.2023

Připomínkové místo souhlasí s vypořádání 

	Úřad vlády ČR - Místopředseda vlády pro digitalizaci
	K § 2 odst. 1:

Zde je vymezeno, že lobbování se může týkat pouze tvorby právních předpisů, koncepčních dokumentů, nebo ratifikací mezinárodních smluv.

Takto úzké vymezení je neopodstatněné. Lobbování jako takové se může týkat veškerého výkonu veřejné moci lobbované osoby, není tedy důvod, aby zákon pokrýval pouze úzkou část.

Navrhujeme tedy výčtovou definici nahradit obecným „ovlivnění jednání lobbovaného při výkonu veřejné moci“ nebo obdobným. 
Pokud už předkladatel trvá na výčtu, měl by tento být doplněn nejméně o otázky personální (jmenování osoby do veřejné funkce), případně o oblast veřejných zakázek. Nikoliv ve věci jedné konkrétní zakázky, kde by vyhovění lobbistovi patrně založilo trestní odpovědnost, ale v oblasti vytváření určité potřeby (rozhodnutí něco pořídit).

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Obecně: Předkladatel je i v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem přesvědčen, že regulace lobbování bude představovat v českém právním řádu nový typ regulace, který je žádoucí nejdříve aplikovat na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces). Rozšíření věcné působnosti o lobbování, ke kterému dochází při výkonu (jakékoliv) veřejné moci sebou nese velké množství aplikačních, interpretačních, administrativních a technických problémů. Adresáti právní normy musí mít jasnou informaci jaký okruh řízení/procesů podléhá regulaci lobbování, a to i vzhledem k tomu, že porušení regulace v mnoha případech vede k odpovědnosti za správní delikt. V tomto směru by tedy případná neurčitost hmotněprávní povinnosti, jejíž porušení se trestá, také kolidovala se zásadou nullum crimen et nulla poena sine lege certa, plně uplatnitelnou i pro oblast správního trestání. 

Úspěšná aplikace zákona lobbování na centrální úrovni může po určité době a náležitém zhodnocení vést k případnému rozšíření věcné působnosti o další typy řízení. 

Jeví se jako reálné, že by takto široce pojatá regulace lobbování nebyla aplikována řádně, hrozilo by její vyprázdnění a de facto by byl ohrožen záměr efektivní regulace lobbování v České republice. Nejen z tohoto důvodu se jeví strategičtější účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou součástí českého právního řádu. 

Obecná definice „veškerý výkon veřejné moci“ proto není v současné fázi vhodná a žádoucí.    

K jednotlivým připomínkám:

1. Regulace lobbování nemůže ze své logiky obecně dopadat na zadávání veřejných zakázek a na dotační řízení z toho důvodu, že se v takovém případě nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek či dotačních programů představuje, jak ostatně připomínka uvádí protiprávní jednání, kterému odpovídají příslušné skutkové podstaty trestního zákoníku (případně přestupků). 

Nicméně pravidla obou řízení, zvláště zadávacího, se vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.). 

Předkladatel souhlasí s připomínkou, že i samo „vzbuzování potřeby“ u veřejného subjektu (nakoupit zboží, zadávat určité práce, objednat díla nebo služby), ze strany některé ze zájmových skupin, může být předmětem netransparentního ovlivňování, a tedy lobbování v obecném slova smyslu. Předkladatel zastává stanovisko, že teprve pokud dojde k úspěšnému naplnění registru a plnění základních povinností lobbistů a lobbovaných ve vztahu k legislativnímu procesu (a příjímání významných koncepcí na centrální úrovni), bude možné přistoupit k vyhodnocení a diskusím na téma rozšiřování věcné působnosti, eventuelně o rozsahu povinností. 

2. Nominace osob do veřejných funkcí podléhají z podstatné části působnosti nominačního zákona.

V souladu s nominačním zákonem byl usnesením vlády České republiky ze dne 27. ledna 2020 č. 82 zřízen Výbor pro personální nominace, který obligatorně posuzuje, zda navrhovaná osoba, která prošla řádným výběrovým řízením splňuje všechny požadavky pro řádnou správu a řízení právnických osob s majetkovou účastí státu.

Stanovisko Výboru sice není pro ministerstvo závazné, to je však povinno zdůvodnit proč došlo ke jmenování do funkce i přes negativní stanovisko Výboru. 

Zároveň nelze platně jmenovat do funkce osobu, jejíž nominace nebyla Výboru předložena nebo jejíž nominaci Výbor odmítl.  

„Pokud ministerstvo jmenuje nebo navrhne do funkce osobu, jejíž nominace nebyla Výboru předložena nebo jejíž nominaci Výbor odmítl, hledí se na takovou osobu, jako by jmenována nebo zvolena do funkce nebyla…“ (§ 20 z. č. 353/2019 Sb., „Nominační zákon“)

Na členy Výboru pro personální nominace jsou kladeny striktní požadavky na odbornost, praxi, nestrannost a politickou nezávislost. Samotný výbor projednává jen nominace vzešlé z řádných výběrových řízení a zajišťuje proto roli nestranného posuzovatele. Jednotlivé resorty o nominacích a jmenováních do funkce transparentně informují. Schválení nominací a stanoviska Výboru jsou veřejně dostupná.  

Předkladatel vzhledem k výše uvedenému hodnotí problematiku nominací do funkcí jako aktuálně nevhodnou pro regulaci lobbování, neboť nominace ve své plné šíři v zásadě podléhají subjektivnímu hodnocení osob, které o jmenování do funkce rozhodují, resp. nominované osoby navrhují. 

Není reálné, že by regulace lobbování byla v tomto případě efektivní, tj. že by lobbování uváděli, kdo jim nominovanou osobu „poradil“ apod.  
Jde tak o otázku, která je spojena primárně s eticko-politickou odpovědností jmenovacího orgánu. Výraznější zprůhlednění a zefektivnění jmenovacích procesů by bylo vhodnější sledovat spíše cestou důsledného zavádění otevřených výběrových řízení v oblastech, kde povinnost jejich realizace dosud neplatí, případně není v dostatečné míře dodržována.

Vzhledem k poměrně subjektivnímu rozměru nominace osob do veřejných funkcí, transparentnímu nastavení pravidel pro výběrová řízení a nominační proces a i vzhledem potřebě udržet efektivní rámec regulace lobbování se předkladatel nedomnívá, že je účelné rozšiřovat věcnou působnost regulace lobbování o tuto oblast.

Předkladatel proto, ve snaze o zavedení efektivní a funkční a účelně směřované regulace lobbování, nesouhlasí s takto významným rozšířením věcné působnosti. Nejde přitom o skutečnost, že by problémy transparentního jmenovacího procesu nešlo částečně řešit regulací lobbování, ale o skutečnost, že oba typy regulací (lobbování i jmenování) cílí na jiné oblasti, a to odlišnými prostředky, jež jsou vzájemně převoditelná jen limitovaně, respektive nemusí být účelná. Pokud chce například zákonodárce poskytnout zvýšenou ochranu vodnímu zdroji v ochranném pásmu, může volit prostředky pro omezení vstupu či vjezdu.  Nejefektivnějším nástrojem naplnění tohoto cíle bude patrně zvýšení trestních sazeb za trestný čin pro poškození vodního zdroje. 

Návrh zákona si klade za cíl už tak nelehký úkol, ztransparentnit komunikaci mezi lobbovanými a lobbisty ve vztahu k normotvorbě a procesu příjímání právních předpisů. I s naplněním těchto základních požadavků však měli některé země v Evropě v praxi potíže. 

Význam právních předpisů a koncepčních dokumentů je nad výše uvedené pro veřejnost zpravidla mnohem významnější, než jednotlivá jmenování do funkce, která by měla být chráněna primárně efektivnější a cílenější regulací nominačních, jmenovacích a výběrových řízení.
UVČR-DIG 31.1.2023: 

Souhlasíme, že obecná definice "veškerý výkon veřejné moci" není v této fázi vhodná. Pokud však jde o rozšíření výčtu lobbovaných jednání, zde jsou v odůvodnění vypořádání nejasnosti, které bychom si rádi vysvětlili, než připomínku uzavřeme.

V první řadě se ve vypořádání píše o rozšíření zákona na funkcionáře obecních a krajských samospráv, které nenavrhujeme. Proto prosíme tyto pasáže z odůvodnění vypustit.

Dále, v bodě 1, lobbování k veřejným zakázkám, se píše, že toto není možné, protože lobbování ve věci veřejné zakázky by bylo trestným činem. Tím bylo nepochopeno, kam naše připomínka směřuje - a to i přesto, že v závěru naší připomínky toto jednoznačně vysvětlujeme.

Pokud jde o bod 2, ten příliš nechápu. Hovoří se zde o interním auditu, kontrole ze strany NKÚ a zveřejňování v registru smluv... Tedy patrně předjímáte, že by v důsledku lobbování vznikla nehospodárnost. Cílem regulace lobbování ale vůbec není zajištění účelnosti a hospodárnosti nakládání s veřejnými prostředky, ale transparence rozhodovacího procesu. Netransparentní nerovná se nehospodárný (a naopak, transparentní nerovná se nutně hospodárný). Smyslem je, že lobbista lobbuje za vznik určité potřeby, volbu jednoho technického řešení z více možných atd.

Konečně v bodě 3 všechny výhrady chápeme, ale zcela totožně je lze aplikovat i na proces přijímání zákonů. I zde lze tvrdit, že jde o věc subjektivního hodnocení (v tomto případě kvality právního hodnocení nebo volby varianty legislativního řešení) a že hlasování pro určitý zákon je otázkou eticko-politickou. Z odůvodnění není jasné, proč "zákony ano, personální nominace ne".

MSP 7.2.2023: 

Na základě Vašeho vyjádření bylo odpovídajícím způsobem upraveno vypořádání zásadní připomínky. V návrhu na vypořádání jsme na základě Vašeho vyjádření více reflektovali „vzbuzení potřeby“ ve vztahu k zadávání veřejných zakázek. 

Nominace osob do veřejných funkcí není zahrnuta do žádné z koncepcí aktuálně pojímané regulace. Nominační procesy zpravidla neregulují ani zahraniční právní úpravy. K nápravě potenciálních netransparentností při nominacích do veřejných funkcí by měly sloužit již vybudované mechanismy v podobě nominačního zákona a požadavků na transparentní výběrová řízení. 

Pro úplnost dodáváme, že nelze zcela oddělovat zájem na transparentnosti a zájem na hospodárnosti, neboť tyto zájmy jsou propojené. Úvahy o posílení transparentnosti se zpravidla objevují v souvislosti s podezřením na nehospodárné nebo neefektivní vynakládání veřejných prostředků, nemluvě o klientelismu, nepotismu či korupci. 

ÚVČR-DIG 15.2.2023

děkujeme za vstřícnost, navržené vypořádání akceptujeme.


	
	K § 2 odst. 2 c)

Je třeba vyjasnit, jak bude zabráněno obcházení zákona, kdy lobbista účelově vstoupí do strany, aby mohl této výjimky využít.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

· Předkladatel se domnívá, že nelze realisticky předpokládat, že by naznačený způsob obcházení regulace lobbování byl masovým jevem, resp. z hlediska osoby, která se chce vyhnout regulaci, nezbytně nutný, když členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně trvalý příznak lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. 

Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiné době.

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany). Dá se ostatně předpokládat, že se v jednotlivých politických stranách již dnes vyskytují osoby, které slouží jako prostředníci mezi lobbisty a lobbovanými. Je přitom vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a hnutí) samy nastavily pravidla pro nevhodné působení a ovlivňování jednotlivých členů strany.

· Předkladatel připouští, že přes výše uvedeného se mohou vyskytnout případy lobbistů, kteří i přes administrativní, finanční a reputační zátěž vstoupí do některé z politických stran, aby se vyhnuli povinnostem lobbisty. I člen politické strany však musí plnit povinnosti lobbisty v případě, že bude jednat s veřejnými funkcionáři z jiné politické strany či s nestraníky. Předkladatel uznává existenci určitého rizika, které však nelze regulatorně zcela odstranit, neboť riziko se jeví v kontextu výše uvedeného jako nízké a případná snaha jej eliminovat již naráží na ústavně zakotvená politická práva. 

…

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

(Čl. 20 Listiny základních práv a svobod)
ÚVČR-DIG 31.1.2023:

Zde text vypořádání reaguje na něco jiného, než je text připomínky. Omlouvám se, pokud jsem jej formuloval nejasně. Otázka v každém případě nezní "jak zabránit vstupu lobbistů do strany," ale "jak zabránit obcházení zákona tím, že lobbista vstoupí do strany". Ze zbytku textu vypořádání plyne, že nijak, a že toto je přiznané riziko, které není možné zákonem eliminovat - což je zcela legitimní závěr. Pokud je to skutečně tak, postačí ve vypořádání škrtnout první odstavec, a na závěr (a případně i do důvodové zprávy) toto konstatování doplnit.

MSP 7.2.2023

Na základě Vašeho vyjádření bylo odpovídajícím způsobem upraveno vypořádání zásadní připomínky. Děkujeme za Vaše vyjádření, zda upravená verze vypořádání plně odpovídá Vašim požadavkům a můžeme tuto připomínku považovat za uzavřenou.

ÚVČR-DIG 15.2.2023

děkujeme za vstřícnost, navržené vypořádání akceptujeme.


	
	K § 2 odst. 2 h)
Bod považujeme za nadbytečný, jelikož RHSD je poradním orgánem vlády, a jako taková je zahrnuta pod písmenem f). Navrhujeme vypustit.
Nadto u písmene f) je doplněna podmínka publicity závěrů z jednání, zatímco u písmene h) nikoliv, což zakládá nedůvodnou nerovnost mezi poradními orgány vlády. Otázka zveřejňování zápisů by měla být ještě přehodnocena, protože pak třeba jednání na orgánech Bezpečnostní rady státu s přizvanými experty by bylo považováno za lobbing, a bylo by nutno jej zveřejňovat.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

RHSD:

· Předkladatel souhlasí, že na RHSD již dopadá výjimka § 2 odst. 2 psím. f), neboť (přes svou specifickou povahu) ji jako poradní orgán vlády výslovně označuje kompetenční zákon ve svém § 28a:

§ 28a

[Poradní orgány vlády]

…Vláda může jako svůj poradní orgán zřídit rovněž Radu hospodářské a sociální dohody; v jejím čele stojí předseda vlády.

· Předkladatel netrvá na zvláštním režimu pro RHSD a proto v návrhu zákona zruší § 2 písm. h) a otázku postavení RHSD podrobněji dopracuje v důvodové zprávě právního předpisu. 
BRS:

· Předkladatel se domnívá, že podmínka „zveřejňování zápisů“ pro BRS je zcela v souladu s jednacím řádem Bezpečnostní rady státu. Princip transparentnosti a povinného zveřejňování je vždy v obecné rovině limitován zákonem o ochraně utajovaných informacích a řadou dalších právních předpisů.

· Složení BRS je stanoveno usnesením vlády ČR (aktuálně usnesení vlády ze dne 22.12.2012 č. 1187).

· „BRS rozhodne, které další osoby se uzavřeného jednání schůze zúčastní, zda z uzavřeného jednání bude pořízen zvukový záznam, a současně rozhodne o stupni utajení přijatých závěrů z uzavřeného jednání.“ (jednací řád BRS čl. 7 odst. 2).
· „Usnesení BRS jsou veřejná, pokud to nevylučují platné právní předpisy.“ (jednací řád BRS čl. 9 odst. 2). 
· „Ze schůze BRS je pořizován písemný záznam, který musí obsahovat zejména datum konání, body jednání a závěry k nim, včetně poměru hlasování (pro, proti, zdržel se hlasování). Pokud některý člen opustil schůzi BRS před jejím ukončením, musí to být v písemném záznamu uvedeno. Odlišné stanovisko člena (členů) BRS se do písemného záznamu uvádí na jeho/jejich požádání. Za vyhotovení písemného záznamu a konečných znění usnesení BRS odpovídá ředitel sekretariátu BRS.“ (jednací řád BRS čl. 9 odst. 3).
· „Ze schůze BRS se pořizuje rovněž zvukový záznam v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Zvukový záznam se nepořizuje z části jednání, jestliže tak BRS rozhodne“ (jednací řád BRS čl. 9 odst. 6).
· Statut BRS a Jednací řád BRS jsou veřejně přístupné. Závěry schůzí a výpisy ze záznamů ze schůzí BRS jsou ve znění schváleném ředitelem sekretariátu BRS zveřejňovány, pokud nejsou chráněny podle platných právních předpisů. 
(jednací řád BRS čl. 11 odst. 1) 

ÚVČR-DIG 15.2.2023

děkujeme za vstřícnost, navržené vypořádání akceptujeme.


	
	K § 5 odst. 2 ve spojení s § 6 odst. 3:

Mezi zveřejňovanými údaji je též místo pobytu fyzické osoby, což považujeme za nepřiměřený zásah do soukromí.

Navrhujeme zveřejňování tohoto údaje vypustit. Má-li být cílem dosažitelnost lobbisty, respektive informace, kde a jak se lze s lobbistou stýkat, navrhujeme místo adresy pobytu uvádět elektronické kontaktní údaje.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.


	
	K § 6 odst. 1:

Žadatel je povinen předkládat aktuální výpis z rejstříku trestů. Ten je však Úřad oprávněn si dožádat (§ 12), navrhujeme tento požadavek vypustit.

(Požadavek je rovněž v rozporu s § 7 zákona 12/2020 Sb., který zapovídá požadovat po klientech veřejné správy informace dostupné veřejné správě jinak.)

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.


	
	K § 12:

§ 12 obsahuje výčet údajů zpřístupněných Úřadu z ISVS. Ustanovení bylo patrně nedopatřením převzato ze staré verze návrhu zákona, jelikož od účinnosti zákona č. 261/2021 Sb., zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, již takovéto výčty nejsou potřebné a konkrétní údaje se zpřístupňují rozhodnutím Ministerstva vnitra na základě žádosti o registraci agendy.

Navrhujeme celý text § 12 vypustit, s výjimkou odstavce 5, který by mohl být zahrnut do § 6.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.


	
	K § 13 (prohlášení lobbisty):

Zákon je postavený na koncepci, že lobbista čtvrtletně vkládá do systému tzv. prohlášení lobbisty. Toto řešení však není vhodné, a vychází z praxe „papírové,“ kdy podobná prohlášení bylo třeba posílat úřadu poštou. V dnešní době je mnohem vhodnější použít formu „deníčku lobbisty,“ kdy by do systému vkládal každý jednotlivý kontakt, dejme tomu do 14 dnů od jeho uskutečnění.

Takové řešení je mnohem méně administrativně náročné, protože lobbista si takový deníček bude muset vést v každém případě interně (jistě nebude po 3 měsících z hlavy sepisovat prohlášení lobbisty) a odpadne nutnost odevzdávat prázdné prohlášení. Rovněž se zvýší informační hodnota, protože informace o lobbování po 3 měsících může být již „zastaralá“.

Navrhujeme tedy prohlášení lobbisty zrušit a nahradit průběžným zapisováním kontaktů.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Předkladatel souhlasí s podstatou připomínky. Ustanovení bude upraveno následujícím způsobem:

„(3) Za lobbovací období se považuje období od 1. ledna do 30. června a od 1. července do 31. prosince příslušného kalendářního roku.
(4) Lobbista je povinen do registru uložit v elektronické podobě prohlášení lobbisty o lobbování za příslušné lobbovací období (dále jen „prohlášení lobbisty“), a to nejdéle do 30 dnů po
a)      uplynutí příslušného lobbovacího období, nebo
b)      oznámení podle § 9 odst. 1.“
UVČR-DIG 31.1.2023

Zde bychom byli ochotní vysvětlení akceptovat, ale znění zákona s ním není v souladu.

Tvrdíte, že informační systém bude umožňovat průběžné vkládání, ale text zákona je poměrně jasný:

Lobbista je povinen do registru uložit v elektronické podobě prohlášení lobbisty o lobbování za uplynulých 6 měsíců (dále jen „prohlášení lobbisty“), a to do 30 dnů po (...) uplynutí 6 měsíců, za které se prohlášení lobbisty podává.
Pokud je v zákoně napsáno, že zprávu podávám za určité období, a to do 30 dnů po uplynutí tohoto období, nedokážu si zkrátka představit výklad, že je to vlastně průběžně.

Máme-li shodu, že to chceme dělat průběžně, pak opravdu nevidím důvod, proč trvat na textaci, ze které by se takový závěr musel vyvozovat krkolomným výkladem (dle mě dokonce contra legem).

Přitom jde o velmi jednoduchou úpravu "Lobbista je povinen do registru uložit v elektronické podobě prohlášení lobbisty o lobbování (dále jen „prohlášení lobbisty“), a to do 30 dnů po ukončení lobbování.

MSP 7.3.2023

Připomínkované ustanovení upraveno do podoby, která odpovídá podstatě Vašeho požadavku, se kterým se věcně ztotožňujeme. Návrh úpravy normativního textu naleznete v přiložené aktualizaci vypořádací tabulky. 

ÚVČR-DIG 15.2.2023

děkujeme za vstřícnost, navržené vypořádání akceptujeme.


	
	K § 13 odst. 5 (námitky):

Odstavec 5 zakotvuje právo podat námitku, ale není nijak specifikováno, jaký je další osud této námitky. Bude o ní nějak rozhodováno? Nebo má být pouze zveřejněna v registru? Pokud námitka směřuje k tomu, že v registru jsou nepravdivé údaje, znamená to, že tyto údaje budou v registru i nadále, jen u nich bude uvedena poznámka, že nemusí být pravdivé?

Navrhujeme doplnění, jaký bude další osud námitky.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

· Smyslem tohoto ustanovení není primárně řešení správnosti námitky (resp. údajů v námitce obsažených), ale možnost obrany proti nesprávně uvedeným údajům, a to stejnými prostředky, jakými je činěno prohlášení lobbisty. 

Námitku lobbovaného podle § 13 odst. 5 uveřejní lobbovaný do registru lobbistů a lobbovaných. Lobbovaný bude mít do registru přístup na základě přístupových údajů získaných při registraci. 

Úřad v obecné rovině nebude disponovat potřebnými nástroji pro to, aby s konečnou platností rozhodl, „kdo má pravdu“.

· Nesprávnost či neúplnost údajů uváděných v prohlášení lobbisty i v lobbistické stopě řeší Úřad v rámci základě deliktní odpovědnosti za přestupek podle § 17.

Dá se předpokládat, že Úřad bude zahajovat přestupkové řízení nejen na základě podnětů lobbistů, lobbovaných a třetích osob, ale i z vlastní iniciativy v případě, kdy zaznamená, že se u konkrétních lobbistů či lobbovaných vyskytují námitky proti pravdivosti či úplnosti evidovaných lobbistických údajů. V takovém případě Úřad v souladu se zákonem o odpovědnosti za přestupky zahájí přestupkové řízení, v rámci něhož dojde k přezkoumání pravdivosti a úplnosti zaevidovaných dat. Rozhodnutí v tomto řízení však nebude mít bezprostřední dopad na údaje uvedené v prohlášení lobbisty ani na údaje uvedené v námitce (lobbovaného). Mazání těchto údajů z rozhodnutí Úřadu bychom považovali za potenciálně zneužitelné.
UVČR-DIG 31.1.2023

Opět jsme si poněkud nerozuměli v tom, co je smyslem připomínky. V odpovědi reagujete, že smyslem není řešení správnosti námitky. Smyslem připomínky ale bylo, stanovit v zákoně, jaký je další osud námitky (což nemusí být rozhodnutí o ní, ale třeba i její publikace. V tuto chvíli se v zákoně pouze píše, že osoba může podat námitku. Na rozdíl od námitky podle § 15, kde je poměrně dobře popsáno, jaký je její další osud, taky není nic, ani povinnost (oprávnění) námitku zveřejnit.

Má-li být námitka zveřejněna v registru, musí to být v zákoně řečeno.

MSP 7.3.2023

V případě Vašeho vyjádření k § 13 odst. 5 na naší straně panuje pochybnost, zda je správně chápáno. Jestliže se připomínka skutečně týká námitky lobbovaného proti údajům v prohlášení lobbisty podle § 13 odst. 6, pak platí, že tato námitka lobbovaného bude veřejná. Lobbovaný bude na základě § 7 odst. 4 disponovat přístupovými údaji do registru, díky kterým vloží do registru námitku. Obecně informace uvedené v registru podle § 13 budou na základě § 5 odst. 2 veřejné. Obdobně budou veřejné informace o lobbistické stopě včetně námitky lobbisty proti údajům uvedeným v lobbistické stopě, a to na základě § 16 zákona č. 222/2016 Sb., primárně odst. 5 a násl. Jsme připraveni Vám v případě, že jsme dostatečně neodpověděli na podstatu Vašeho vyjádření, poskytnout doplňující vysvětlení. Návrh vypořádání připomínky jsme zatím z důvodu nejistoty správného pochopení Vašeho vyjádření upravili jen zčásti, pokud si potvrdíme, že se chápeme správně, tak odpovídajícím způsobem vypořádání připomínky rozšíříme.

ÚVČR-DIG 15.2.2023

děkujeme za vstřícnost, navržené vypořádání akceptujeme.


	Úřad vlády ČR - Zmocněnkyně vlády pro lidská práva
	Bez vyjádření.
	

	Asociace krajů České republiky
	K § 3 písm. c) – vymezení lobbisty

Pod písmenem c) je v tomto ustanovení za lobbistu považována i právnická osoba lobbující ve prospěch svých členů. Nesouhlasíme s takto širokým vymezením, neboť v tomto případě by byla za lobbistu mohli být považovány např. i Asociace krajů, Svaz měst a obcí či Sdružení místních samospráv. Domníváme se, že tyto organizace by postavení lobbisty mít neměly. 

Odůvodnění:

Organizace sdružující územní samosprávné celky nejsou již ze své esenciální podstaty subjekty, jež by prosazovaly svoje čistě vlastní zájmy, případně partikulární zájmy jakýchkoli jiných právnických či fyzických osob, než právě a jen společné zájmy jejich vlastních členů, jimiž jsou v případě Asociace krajů vyšší územní samosprávné celky (kraje) a v případě Svazu měst a obcí či Sdružení místních samospráv nižší územní samosprávné celky (města a obce). Ve všech uváděných případech se jedná o územní veřejnoprávní korporace, jež jsou implicitní a neoddělitelnou součástí výkonu veřejné (potažmo státní) moci, jakožto její adresáti, ale zároveň též tvůrci a vykonavatelé. Tato pozice je územním samosprávným celkům dána na základě Ústavy ČR. Z výše uvedeného dle názoru předkladatele této připomínky zcela jednoznačně vyplývá skutečnost, že organizace, jež tyto územní samosprávné celky sdružují, mají zcela zvláštní povahu a z rozsahu vymezení pojmu „lobbista“ dle navrhovaného znění zákona se tak ze své podstaty jednoznačně vymykají. Neslouží totiž k žádnému jinému účelu, než právě a jen k projevu a k prosazení společné vůle a společného zájmu územních samosprávných celků, jež jsou výhradními členy těchto organizací. Stejně tak jako není za „lobbistu“ označován stát, kraj, obec či dobrovolný svazek obcí, nebo ústřední orgán státní správy, nemohou být principiálně považovány za „lobbisty“ ve smyslu navrhovaného zákona ani organizace sdružující územní samosprávné celky, z jejichž podstaty je legitimita těchto organizací zcela odvozena. Lze si jen stěží představit, že by zákonodárce ve svém úmyslu právně regulovat lobbistickou činnost, chtěl skutečně podřadit pod rozsah působnosti navrhovaného zákona i tyto organizace a dát je tak de-facto ve smyslu zákona o lobbování do stejné pozice, jako např. obchodní společnost soukromého práva, lobbující za své vlastní zájmy, ve snaze dosáhnout pro sebe samu (nebo své klienty) určité výhody či prospěchu. Z výše uvedených důvodů je uplatňována zásadní připomínka formulovaná v odstavci shora. 

Výše uvedený názor je dále podpořen mj. i přijetím „interinstitucionální dohody“ ze dne 20. 5. 2021 na úrovni EU (mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí, o povinném rejstříku transparentnosti). Toto rozhodnutí bylo 11. července oficiálně publikováno v Úředním věstníku Evropské komise a od této chvíle CEMR, národní asociace reprezentující místní a regionální samosprávy, obce, města a regiony se již nebudou muset registrovat v registru transparentnosti EU, pokud budou chtít diskutovat s institucemi EU o nových zákonech a politikách. Máme za to, že i vnitrostátní legislativní podoba daného institutu by měla tuto praxi reflektovat. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· „Návrh nemá přímé dopady na rozpočty územních samosprávných celků; dotčena mohou být jejich zájmová sdružení (např. Asociace krajů ČR, Svaz měst a obcí ČR apod.), která budou patřit mezi lobbisty…

… (osoby lobbující) ve vlastním zájmu (např. pracovní poměr, členství ve statutárním orgánu), což zahrnuje v případě právnických osob i prospěch svých členů či společníků (např. profesní či odvětvové asociace, odborové organizace apod.).“ (DZ)

· Podle Stanoviska Legislativní rady vlády k věcnému záměru zákona o lobbingu z roku 2018 (schváleného Vládou dne 21.2.2018 usnesením č. 114) “ve vztahu územních samosprávných celků ke státu je třeba pro účely vymezení lobbingu odlišit jednání jejich orgánů coby orgánů veřejné moci od lobbistického vystupování osob prosazujících jejich zájmy.“

· Asociace krajů je ze své povahy zájmovým sdružením, které si klade za cíl hájit a prosazovat společné zájmy svých členů (vyšších územně samosprávných celků). Ačkoli předkladatel uznává určité ratio v argumentaci připomínkového místa, v obecné rovině je rozhodující forma subjektu, na něhož dopadá regulace lobbování (zájmové sdružení) a zájem prosazovat zájmy svých členů (krajů).
· Pokud se Asociace krajů prostřednictvím svých zaměstnanců nebo lobbujících prostředníků snaží prosazovat legislativní změny či změny koncepcí, pak se takové jednání nijak neliší od jiných zájmových skupin prosazujících svůj nebo cizí zájem a neexistuje tak legitimní důvod, aby asociace nepodléhala regulaci lobbování. 

Ustanovení požadované výjimky pro toto zájmová sdružení by naopak představovalo fragmentarizaci a podstatné snížení efektivity regulace lobbování. 

· I další subjekty, které neprosazují čistě vlastní zájmy či zájmy jiných fyzických a právnických osob podléhají regulaci lobbování v momentě, kdy komunikují s veřejnými funkcionáři - lobbovanými. Takovými osobami mohou být například neziskové organizace nebo velká bytová družstva.   
· Ačkoli se tak na AKČR při řadě jejich aktivit bude hledět jako na lobbistu, stále díky svému postavení bude požívat určité výjimky z regulace, kterými jsou uplatňování připomínek v mezirezortním připomínkovém řízení, účast na veřejných konzultacích, případně komunikace na jednání poradních orgánů vlády. 
· Primárním cílem regulace zůstává transparentní výměna informací, analýz a dat mezi veřejnými funkcionáři a lobbisty. Je přitom rozdíl, zda s veřejným funkcionářem jednají zástupci kraje při plnění pracovních úkolů nebo zaměstnanci vlivného zájmové sdružení, jakým AKČR nepochybně je. 

· Ze statistiky Rejstříku transparentnosti vyplývá, že registrovaných subjektů zapsaných v rejstříku, které prosazují vlastní zájmy nebo společné zájmy svých členů je drtivá většina, celkem 66,3 %. Sdružení (a sítí) orgánů veřejné moci je v rejstříku registrováno na 154. (ec.europa.eu stav k 3.2.2023)
· Evropská unie sice přistoupila k jistému rozvolnění směrem k některým organizacím zastupujícím čistě zájmy svých členů, nicméně k tomuto kroku přistoupila vzhledem k dobré a osvědčené praxi a vzhledem k fungující vlastní samoregulaci těchto subjektů. 

Dotčená reprezentativní sdružení sama dobrovolně naplňují pravidla pro otevřený, transparentní a pravidelný dialog s institucemi a veřejnými funkcionáři. CEMR tak sice nemusí být v rejstříku evidován, nicméně CCRE (Conseil des Communes et Régions d'Europe) organizace, jejíž prostřednictvím CEMR lobbing realizuje, je v rejstříku zaevidována.

Dobrovolné plnění povinností a samoregulace lobbování je však v podmínkách ČR, vzhledem k dosavadní neexistenci regulace a vzhledem k všeobecnému negativnímu vnímání lobbování, jen těžko představitelné, a proto k němu předkladatel v návrhu zákona nepřistoupil. 

· „(3) Transparentnost a odpovědnost jsou zásadní pro zachování důvěry občanů Unie v legitimitu politických, legislativních a správních postupů Unie.

…

(5) Transparentnost v oblasti zastupování zájmů je obzvláště důležitá, aby mohli občané sledovat činnost a uvědomovat si potenciální vliv zástupců zájmových skupin, včetně vlivu vykonávaného prostřednictvím finanční podpory a sponzorství. Takovou transparentnost nejlépe zajistí kodex chování obsahující pravidla a zásady, jež musí dodržovat zástupci zájmových skupin, kteří se zapíší v rejstříku transparentnosti (dále jen „rejstřík“).“ 

(L 207/1 - Interinstitucionální dohoda ze dne 20. května 2021 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o povinném rejstříku transparentnosti)

	Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
	§ 2 odst. 2 písm. c)
Cíl: Vynechání ustanovení
Odůvodnění: Začlenění komunikace mezi členy téže politické strany zakládá nerovné postavení mezi lobbisty straníky a lobbisty nestraníky, což je základním porušením rovnosti stran. Dané ustanovení přinášející vynechání komunikace v rámci politické strany tak následně přináší motivaci pro aktivní politické stranictví, jehož prostřednictvím se lobbisté vyhnout povinnostem tohoto zákona.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně lze konstatovat, že výjimky z definice lobbování, resp. definice lobbisty, budou ze své podstaty moci zakládat nerovnost mezi různými subjekty. Předkladatel však na základě níže uvedených argumentů považuje za účelné, aby regulace v zásadě neingerovala do některých oblastí, procesů, vztahů apod. Jednou z takových oblastí je vnitřní život politických stran a politických hnutí. 

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany).

· Je vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a politická hnutí) samy nastavily pravidla, pro ovlivňování lobbovaných spolustraníky. 

· Předkladatel se domnívá, že v této věci nelze úspěšně argumentovat ani případnou obavou z obcházení regulace lobbování, respektive snahou vyhnout se regulaci prostřednictvím členství v politické straně. Členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně „trvalý příznak“ lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. 

Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiném politickém cyklu.

I člen politické strany přitom musí plnit povinnosti lobbisty v případě, že bude jednat s lobbovanými z jiné politické strany či s nestraníky, nepůjde-li o plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu „lobbisty“ k České republice nebo souvisejících s výkonem jeho funkce v orgánu České republiky. 

· Předkladatel nezastírá existenci potenciálního nízkého rizika navrhované výjimky z definice lobbování. Toto riziko však nelze regulatorně zcela odstranit, neboť případná snaha jej eliminovat by narážela na ústavně zakotvená politická práva: . 

Čl. 20 (Listiny základních práv a svobod)

…

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

AMPS 21. 3. 2023:

§ 2 odst. 2 písm. b) - Zde nerozporujeme původní účel zákona, ale nelze zcela vynechat zastupitelstva VÚSC a jejich postavení jako připomínkových míst, kdy bezesporu dochází k ovlivňování legislativy, takže nepřímo zde tedy dochází resp. může docházet k ovlivňování legislativního procesu.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 2 odst. 2 písm. b)
Cíl: Doplnit zastupitelstvo kraje a zastupitelstvo hlavního města Prahy
Odůvodnění: V souladu s Ústavou připadá zákonodárná iniciativa také krajskému zastupitelstvu a zastupitelstvu hlavního města Prahy, což by se mělo odrazit také v uvedeném ustanovení, kdy za lobbování se nepovažuje komunikace na jednání komor Parlamentu, ale taktéž by tomu v souladu s uvedeným právem zákonodárné iniciativy mělo být také na jednání zastupitelstev kraje a zastupitelstva hlavního města Prahy.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· S ohledem na věcnou působnost návrhu zákona o lobbování, která cílí na centrální rozhodovací procesy v podobě legislativního procesu a rozhodování o nejvýznamnějších státních koncepcích, není potřeba v současnosti vylučovat komunikaci na jednání zastupitelstev krajů a zastupitelstva hlavního města Prahy.

„Zákonem o lobbování bude regulováno pouze lobbování na centrální úrovni, tj. bez zahrnutí krajské a komunální úrovně. To má za následek mimo jiné výjimku ze zákona o lobbování pro zákonodárnou iniciativu zastupitelstev krajů.“ (DZ)

· Regulace lobbování se nebude vztahovat na územně samosprávné celky a zastupitelé vyšších územně samosprávných celků nejsou zařazeni do taxativního výčtu lobbovaných (§ 4). Požadované doplnění § 2 odst. 2 písm. b) o jednání zastupitelstev kraje a zastupitelstva hlavního města prahy by proto mohlo působit značně zmatečně. 

· Předkladatel pro úplnost dodává, že v případě souběhu funkcí se bude situace posuzovat následovně. Pokud bude poslanec přítomen jednání zastupitelstva kraje a bude lobbován stran zákonodárné iniciativy kraje, nepůjde o lobbování. Pokud bude lobbován stran jiné legislativní aktivity, která se odehrává v Parlamentu, o lobbování by se jednat mohlo, ale ne proto, že je členem zastupitelstva nebo že je přítomen na jeho jednání, ale protože je poslancem.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 3
Cíl: Odstranit slovo „soustavně“
Odůvodnění: Zde je nutné jednoznačně označit, co lobbingem je a co není, tedy i jednorázový lobbingem je stejným lobbingem jako v případě opakovaného nebo soustavného lobbingu. Zároveň je nutné zohlednit skutečnost, že prostřednictvím „soustavnosti“ se bude skutečnost lobbingu obcházet a budou se jednotlivý lobbisté střídat, ale ve skutečnosti se bude jednat o lobbing, ale právě díky „soustavnosti“ se o lobbing jednat nebude.

Tato připomínka je zásadní.

	Neakceptováno. Vysvětleno.

Neakceptováno. Vysvětleno.

· Slovo „soustavně“ bude odstraněno z § 3, § 6 a § 17 a znak „soustavnosti“ bude zakotven přímo do definice lobbování v § 2 definujícího lobbování. 

„§ 2

Lobbování

(1) Lobbování je soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při (…)“

· Předkladatel s připomínkovým místem v zásadě souhlasí, že každou i jednorázovou snahu ovlivnit lobbovaného lze v obecné rovině považovat za lobbing. Návrh zákona však považuje za lobbování pouze soustavnou činnost, neboť zařazovat sem i jednorázové kontakty s cílem ovlivnit lobbované by bylo zbytečně administrativně zatěžující a omezovalo přístup k nim běžným občanům. Neurčitý právní pojem „soustavnost“ předkladatel záměrně zahrnuje do definičních znaků lobbování „aby byl vytvořen dostatečný prostor pro uvážení, zda konkrétní chování spadá do rozsahu tohoto pojmu“ (viz důvodová zpráva).
· „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.“ 

(rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73)
· Neurčitý právní pojem soustavnost tak představuje vhodný nástroj, díky němuž může Úřad odlišovat skutečně jednorázové, nahodilé, a tedy nesoustavné „podružné“ ovlivňování lobbovaných od soustavného lobbování, které se snaží lobbista prezentovat jako dílčí jednorázové kontakty.

· Předkladatel předpokládá snahy některých lobbistů vyhnout se transparentní evidenci své činnosti. Definiční znak soustavnosti u lobbování je shodný s jeho předobrazem užitým při definování podnikání. Snahu vydávat soustavnou lobbistickou činnost za jednorázové či nahodilé ovlivňování lobbovaných je tak analogicky připodobitelné právě snaze podnikatele zastřít nezákonnou podnikatelskou činnost jednorázovými nahodilými příjmy.

· Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo s úmyslem tuto činnost pravidelně opakovat, resp. činit tak soustavně. 
· Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona. 

· Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

· Důvodová zpráva tento pojem detailněji dovysvětlí, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu   
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 6
Cíl: Odstranit slovo „soustavně“
Odůvodnění: Zde je nutné jednoznačně označit, co lobbingem je a co není, tedy i jednorázový lobbingem je stejným lobbingem jako v případě opakovaného nebo soustavného lobbingu. Zároveň je nutné zohlednit skutečnost, že prostřednictvím „soustavnosti“ se bude skutečnost lobbingu obcházet a budou se jednotlivý lobbisté střídat, ale ve skutečnosti se bude jednat o lobbing, ale právě díky „soustavnosti“ se o lobbing jednat nebude.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Slovo „soustavně“ bude odstraněno z § 3, § 6 a § 17 a znak „soustavnosti“ bude zakotven přímo do definice lobbování v § 2 definujícího lobbování. 

„§ 2

Lobbování

(1) Lobbování je soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při (…)“

Návrh zákona považuje za lobbování pouze soustavnou činnost, neboť zařazovat sem i jednorázové kontakty s cílem ovlivnit lobbované by bylo zbytečně administrativně zatěžující a omezovalo přístup k nim běžným občanům. Viz vypořádání připomínky k § 3. 

MSp

Bere na vědomí. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 17
Cíl: Odstranit slovo „soustavně“
Odůvodnění: Zde je nutné jednoznačně označit, co lobbingem je a co není, tedy i jednorázový lobbingem je stejným lobbingem jako v případě opakovaného nebo soustavného lobbingu. Zároveň je nutné zohlednit skutečnost, že prostřednictvím „soustavnosti“ se bude skutečnost lobbingu obcházet a budou se jednotlivý lobbisté střídat, ale ve skutečnosti se bude jednat o lobbing, ale právě díky „soustavnosti“ se o lobbing jednat nebude.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Slovo „soustavně“ bude odstraněno z § 3, § 6 a § 17 a znak „soustavnosti“ bude zakotven přímo do definice lobbování v § 2 definujícího lobbování. 

„§ 2

Lobbování

(1) Lobbování je soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při (…)“

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 13 odst. 3
Cíl: Prodloužení lhůty z 6 měsíců na 1 rok
Odůvodnění: Půlroční periodicita je nadbytečnou administrativní zátěží, která nemá žádnou oporu v obdobnosti, kdy ostatní povinnosti jsou běžně s roční periodicitou. Navíc v evropských právních předpisech se jedná taktéž o roční periodicitu, tudíž je zbytečnou administrativní náročností pro lobbisty i lobbované, aby tato periodicita byla kratší.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně je žádoucí, aby se údaje o lobbistických kontaktech zaznamenávaly do lobbistické stopy a prohlášení lobbistů průběžně a pravidelně. Lhůta 6 měsíců představuje jistý kompromis mezi čtvrtletním a ročním vykazováním lobbistických kontaktů, kterého bylo dosaženo v dřívějších fázích přípravy zákona. Z důvodu zachování potřebné míry transparentnosti tak není vhodné prodlužovat lhůtu pro vkládání prohlášení do registru, neboť by mohlo docházet k situacím, kdy by veřejnost měla přístup k informacím o lobbistických kontaktech až po ukončení legislativního procesu daného právního předpisu. 

· Uvažujeme-li navíc materiální rovinu veřejné kontroly, má‑li uskutečnění „problematické“ schůzky, resp. učinění „problematického“ rozhodnutí, vést k potenciálnímu vyvození politické odpovědnosti na straně lobbovaného, je zapotřebí, aby se o nich veřejnost dozvěděla v blízké časové souvislosti s jejím uskutečněním, tj. nikoliv s velkým časovým odstupem, když validita výhrad s plynutím času slábne

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 14 odst. 3
Cíl: Vynechat toto ustanovení
Odůvodnění: Povinnost lobbovaného vydat lobbistovi potvrzení o skutečnosti, že byl lobován nemá žádné logické zdůvodnění, dokonce se v případě vydávání daných potvrzení stává samotný lobbistický akt pouhým úředním úkonem a vytrácí se smysl daného zákona.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel dává za pravdu připomínkovému místu, že předkládání či zasílání potvrzení postavení lobbisty či lobbovaného bude zřídka aplikované ustanovení. Každý lobbovaný se může během několika vteřin on-line přesvědčit o statutu partnera pro komunikaci. 

Přesto mohou nastávat situace, kdy bude dané ustanovení využitelné, a to například v situacích, kdy lobbovaný není on-line či z nějaké důvodu není či nemusí být ochotný nahlížet do registru lobbistů a lobbovaných, a přesto by rád měl jistotu, zda komunikuje s registrovaným lobbistou.  

· Potvrzení může být vhodným a rychlým prostředkem pro předání všech údajů, které by měl lobbovaný znát pro doplňování lobbistické stopy. Stejně tak předložení potvrzení může například zrychlovat zanášení povinných údajů o lobbistovi do zápisu na jednání například výboru Poslanecké sněmovny. 

· Předkladatel si dále v praktické rovině dovede představit například využití potvrzení v podobě přílohy datové zprávy či e-mailu. Zasláním potvrzení při navázání lobbistického kontaktu lobbista „elegantně“ splní povinnost podle § 14 odst. 2 a 3. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 19
Cíl: Změnit účinnost z roku 2025 na rok 2026
Odůvodnění: Změna posunutí účinnosti na 1. leden 2026 z 1. ledna 2025. Hlavním důvodem je termín konání řádných voleb do Poslanecké sněmovny, které proběhnou na podzim 2025, tedy nastavení těchto povinností by se vztahovalo na nově ustanovenou Poslaneckou sněmovnu a nebylo by administrativní zátěží pro současnou, pro kterou by to znamenalo komplikace pro řadu „zaběhnutých“ procesů v rámci politických stran a nátlakových skupin.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022 a závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy. 

· Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21.2.2018 nakonec nebyly schválena do skončení volebního období Poslanecké sněmovny. Zájem předkladatele je co nejhladší průběh legislativního procesu a co nejrychlejší přijetí návrhu zákona. Přestože předkladatel nevylučuje, že se účinnost v průběhu legislativního procesu může posunout až na připomínkovým místem navrhovaný mezní termín, aktivně k tomuto datu účinnost posouvat v tuto chvíli odmítá. 

· Kabinety a kanceláře lobbovaných budou mít dostatečný prostor pro seznámení se se zaváděnými povinnostmi a dostatek času pro provedení registrací veřejných funkcionářů (a nejvýše postavených úředníků). Lobbistická stopa navíc bude obligatorně vedena až pro zákony, které vstoupí do normotvorného procesu po datu účinnosti navrhovaných zákonů a plnění povinností ze strany lobbovaných tedy bude velmi pozvolné. Proto není potřeba plnění těchto povinností přenechat až nově zvoleným poslancům, kteří nadto budou tvořit jen část lobbovaných, třebaže významnou. 

· Lobbisté naproti tomu mají několik let, aby se zejména na povinnost evidence lobbistických kontaktů mohli dostatečně připravit.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	Asociace samostatných odborů
	Bez připomínek,
	

	Akademie věd České republiky
	K ustanovení § 2, k definici lobbování, zejména k posuzování předkládání podnětů k přijetí určitého právního předpisu, k jeho změně nebo k jeho zrušení

Navrhujeme, aby v návrhu zákona nebo alespoň v jeho důvodové zprávě bylo výslovně upraveno, zda definice lobbování bude, či nebude zahrnovat případy, kdy entita, která není nositelem legislativní iniciativy, předkládá nositelům takové iniciativy, např. nositelům zákonodárné iniciativy ve smyslu článku 41 odst. 2 Ústavy, podněty k přijetí určitého právního předpisu, k jeho změně nebo k jeho zrušení, a to zejména, pokud takové podněty dotčená entita předkládá opakovaně, resp. soustavně. 

Zdůvodnění: 

Z § 2 odst. 2 návrhu zákona vyplývá, že definice lobbování má být vyloučena zejména v případech, kdy dochází k:

· uplatnění připomínky k návrhu předpisu nebo koncepčního dokumentu a komunikace týkající se vypořádání takové připomínky podle pravidel pro přípravu předpisů nebo koncepčních dokumentů [§ 2 odst. 2 písm. e) návrhu], a dále

· komunikaci na jednání poradního orgánu vlády nebo ústředního správního úřadu, jsou-li zápisy nebo závěry z těchto jednání v písemné podobě a jména účastníků zpřístupněny veřejnosti [§ 2 odst. 2 písm. f) návrhu].

Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) bodu i) navrhovaného zákona na druhé straně obecně stanoví, že lobbováním se rozumí zejména činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při „přípravě, projednávání nebo schvalování právního předpisu, který schvaluje Parlament nebo vydává vláda, ústřední správní úřad, správní úřad s celostátní působností nebo Česká národní banka“.

Ze znění uvedených ustanovení však není zcela zřejmé, zda definice lobbování dopadá, nebo nedopadá i na případy, kdy je lobbovanému, který je nositelem legislativní iniciativy, předkládán pouhý podnět k přijetí, změně a zrušení určitého právního předpisu, resp. přijetí, změně a zrušení určité právní úpravy, která je v právním předpisu obsažena, resp. případy, kdy k předkládání takového podnětu dochází opakovaně, resp. soustavně (s ohledem na soustavnost bereme v úvahu, že v důvodové zprávě se k návrhu § 2 odst. 1 s ohledem na pojem soustavnosti uvádí, že: „Na základě judikatorní tradice lze tedy přiblížit pojem soustavnosti tak, že se bude jednat o nejméně tři lobbistické kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti. Z uvedeného vyplývá, že zákon nereguluje lobbování jednorázové či nahodilé.“). 

Jinak řečeno, ze znění výše uvedených ustanovení není zcela zřejmé, zda formulace „komunikace, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při přípravě právního předpisu“ znamená i pouhé „předložení podnětu k přijetí (ke změně nebo zrušení) právního předpisu“ či nikoli. Takové upřesnění se přitom jeví jako potřebné s ohledem na zajištění právní jistoty na straně lobbovaných, lobbistů i všech dalších osob a entit.

Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. Vysvětleno. 

· Definice lobbování bude zahrnovat rovněž případy, kdy subjekt, která není nositelem legislativní iniciativy, předkládá nositelům takové iniciativy podněty k přijetí, změně či zrušení určitého právního předpisu, a to za předpokladu, že tento subjekt naplňuje i zbylou část definice, tedy především znak soustavnosti. Podněty podávané v rámci realizace petičního práva předkladatel z definice lobbování vyloučí. Opakované předkládání téže právní úpravy lobbovaným bude představovat odpovídající počet lobbistických kontaktů. 

· Znak soustavnosti zjednodušeně představuje neurčitý právní pojem, který umožňuje v rámci aplikační praxe odlišit jednorázové a nahodilé projevení zájmů jednotlivých občanů a firem o určitou záležitost od soustavnějšího zájmu ovlivňovat právní předpisy a významné koncepce státu. 

· Každé navázání kontaktu (i v téže věci nebo při opakování identického požadavku) bude považováno za samostatný lobbistický kontakt. 

· Primárním cílem regulace je transparentnost této společensky prospěšné výměny informací a praxe. Je však na rozhodnutí zájmového sdružení, kterou formou s lobbovanými komunikuje. Své legitimní připomínky a podněty tak mohou uplatňovat prostřednictvím Elektronické knihovny legislativního procesu (eKlep), svým zapojením do veřejných konzultací, případně účastí na jednání poradních orgánů vlády. Všechny výše zmíněné platformy představují transparentní formy komunikace se státními orgány, které jsou vyloučeny z regulace lobbování. Pokud zájmová sdružení využijí jinou metodu komunikace, budou se muset řídit stejnými pravidly jako kterýkoli jiný subjekt. 

· Předkladatel podrobněji popíše znak soustavnosti lobbování a dále se pokusí v důvodové zprávě podrobněji popsat na které typové případy bude nutné aplikovat regulaci lobbování. 

· Úřad zajistí potřebnou metodickou podporu

	
	K ustanovení § 2 návrhu, k definici lobbování, k uplatňování připomínek správcem kapitoly státního rozpočtu k návrhu zákona o státním rozpočtu, resp. k předkládání návrhů příjmů a výdajů kapitol a ke s tím související komunikaci ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla

Navrhujeme v § 2 odst. 2 návrhu zákona, případně alespoň ve zvláštní části důvodové zprávy vztahující se k tomuto ustanovení, explicitně uvést, zda jsou z definice lobbování vyloučeny i návrhy, podněty a komunikace, ke kterým dochází v rámci přijímání návrhu zákona o státním rozpočtu podle Ústavy a podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a souvisejících právních předpisů, a to zejména činí-li je správce kapitoly nebo jiná dotčená osoba.

Zdůvodnění: 

Ani návrh zákona, ani důvodová zpráva k němu zcela zřetelně nevyjasňují, zda se za uplatnění připomínky k návrhu právního předpisu, což je případ vyňatý podle § 2 odst. 2 písm. e) návrhu zákona z definice lobbingu, považuje i případ uplatnění připomínek k návrhu zákona o státním rozpočtu, případně přímo předkládání návrhů příjmů a výdajů kapitol správcem kapitoly státního rozpočtu a s tím související komunikace ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a souvisejících právních předpisů.

Jelikož zákon o státním rozpočtu je zákonem, resp. právním předpisem ve formálním, nikoli však v materiálním smyslu, může to vyvolávat legitimní rozpory ohledně toho, zda komunikace spojená s rozpočtovou kapitolou a s tvorbou návrhu zákona o státním rozpočtu do definice lobbování spadá, či nikoli. Považujeme proto v zájmu právní jistoty za zásadní explicitně v zákoně, případně alespoň v jeho důvodové zprávě, vyjasnit, zda jsou z definice lobbování skutečně vyloučeny i návrhy, podněty a komunikace, kterou správce kapitoly, případně další dotčené osoby, soustavně činí v rámci přijímání návrhu zákona o státním rozpočtu.

Tato připomínka je zásadní. 


	Akceptováno. Vysvětleno. 

· Otázka obecného hospodaření se státním rozpočtem, resp. lobbování ve prospěch alokace veřejných prostředků určitým směrem (např. prosazení navýšení rozpočtu ministerstva na zvýšení platů, zlepšení funkčnosti informačních systémů apod.) primárně souvisí s legislativním procesem zákona o státním rozpočtu, který do věcné působnosti zákona bude spadat. 

· Bude nutné v rámci výkladové praxe udělat jasnou dělící čáru mezi lobbováním za účelem změny zákona o státním rozpočtu a lobbováním na jednotlivých úřadech tak, aby byl učiněn výdaj na dodávky (např. je potřeba pořídit nová vozidla), služby apod. Tento typ jednání věcné působnosti zákona podléhat nebude. 
· Předkladatel rozvede v důvodové zprávě právního předpisu.

	
	K ustanovení § 2, k definici lobbování, k posuzování komunikace uskutečňované za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při poskytování podpor, subvencí a jiných finančních výhod nebo jejich programů

Navrhujeme v zákoně nebo alespoň v jeho důvodové zprávě výslovně vymezit, zda pojem lobbování ve smyslu zákona zahrnuje, nebo nezahrnuje udělování podpor, subvencí, příp. jakýchkoli jiných finančních podpor, včetně programů takových výhod. 

Zdůvodnění: 

Některé zahraniční právní úpravy do pojmu lobbing zahrnují i komunikaci uskutečňovanou za účelem ovlivnění jednání orgánů veřejné moci nebo jimi ovládaných osob při udělování podpor, subvencí a jakýchkoli jiných finančních podpor, včetně programů takových výhod (což mohou být i konkrétní programy podpory nebo subvencí výzkumu a vědy). 

Ze systematiky navrhovaného zákona se zdá, že na lobbování ohledně programů podpor, subvencí a jiných finančních výhod, včetně jejich programů, navrhovaný zákon dopadat nemá (ledaže by se takové výhody nebo jejich programy zaváděly právním předpisem, což ale bude případ jen malého počtu z nich, protože většina z nich bude zaváděna správními akty). Přesto považujeme v zájmu právní jistoty za vhodné, aby tato skutečnost plynula výslovně ze znění zákona nebo z důvodové zprávy k němu a vyloučila možné pochybnosti při budoucí aplikaci zákona. 

Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Definice lobbování nezahrnuje komunikaci uskutečňovanou za účelem ovlivňování jednání orgánů veřejné moci nebo jimi ovládanými osobami při udělování veřejných podpor a subvencí ani jiných finančních podpor (včetně jejich programů), za předpokladu, že tyto nejsou schvalovány formou právního předpisu a nebo se nejedná o jejich prosazování při schvalování koncepčních dokumentů ústředních správních úřadů. 

· Připomínkové místo samo uvádí, že taková věcná působnost zákona o lobbování nevyplývá ze zákona ani ji nelze dovodit z textu důvodové zprávy, proto předkladatel nepředpokládá, že by tato otázka působila v aplikační praxi problémy.  

· Úřad zajistí metodickou podporu.

	Bezpečnostní informační služba ČR
	K § 4 písm. a) a b):

Navrhujeme do výčtu lobbovaných doplnit asistenty a poradce poslanců 
a senátorů.  

Odůvodnění: Dle závěrečné zprávy RIA byla vybrána varianta č. III, která uvedené osoby zahrnuje (str. 35 odst. 5), přičemž se ztotožňujeme s v textu uvedeným názorem, že tyto osoby mají na legislativní činnost vliv „neformální, ale často podstatný“, a jejich vynechání v legislativním textu do určité míry znehodnocuje význam zaváděné regulace.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Asistenti poslanců a senátorů nejsou považováni za lobbované vzhledem k jejich relativně nízkému vlivu na samotný legislativní proces, resp. jejich participace na legislativním procesu nevyplývá z žádného právního předpisu. Ano, fakticky může být asistent lobbován za účelem ovlivnění poslance či senátora disponujícího patřičným vlivem/hlasem (1 z 200/ 1 z 81 hlasů). 

· Nicméně se předkladateli nejeví jako proporční a racionální v návrhu zákona dát na jednu úroveň osobu s primárně administrativně-organizačními úkoly bez zakotvení své participace v legislativním procesu se zvolenými zástupci lidu či osobami jmenovanými do významných veřejných funkcí na základě svého vzdělání, zkušeností, schopností apod. 

· Ačkoliv to nebylo možné zachovat důsledně, záměrem předkladatele bylo postihnout a zařadit mezi lobbované primárně osoby vykonávající veřejnou moc a disponující pro tento účel kompetencí svěřenou zákonem.
BIS: 

akceptujeme Vaše vysvětlení a na připomínce dále netrváme

	
	K § 4 písm. g):

Doporučujeme výčet rozšířit též o zaměstnance Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu, kteří působí ve funkci tajemníka výboru, nebo podvýboru.

Odůvodnění: Rozšíření dle našeho názoru odpovídá logice písm. l) téhož paragrafu, kdy mezi lobbované osoby nejsou zařazeny pouze osoby, které stojí v čele vyjmenovaných orgánů státní správy, ale také osoby, které se na řízení a chodu těchto orgánů pouze spolupodílejí a jsou těmto osobám podřízeny. 

Tato připomínka je zásadní.
	K diskuzi. 

Předkladatel vnímá argumenty pro a proti zařazení zaměstnanců Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu, kteří působí ve funkci tajemníka výboru nebo podvýboru, do výčtu lobbovaných. Považuje proto za účelně projednat způsob vypořádání připomínky na osobním jednání. 

BIS: 

připomínka byla změněna na doporučující.

	Český báňský úřad
	Bez připomínek.
	

	Českomoravská konfederace odborových svazů
	ČMKOS požaduje, aby se navrhovaná právní úprava nevztahovala na činnosti sociálních partnerů vykonávané v souladu se svobodou sdružování v rámci tripartitního sociálního dialogu s představiteli výkonné moci. Pojmy lobbování a sociální dialog nelze jakkoliv zaměňovat či směšovat. Sociální dialog se od lobbování odlišuje již svojí podstatou, a nelze jej proto zahrnovat do působnosti navrhovaného zákona. Jedná se o veřejně potřebnou a ústavně garantovanou ochranu základních práv zaměstnanců a zaměstnavatelů, která má ve vztahu k veřejnosti zcela transparentní politický charakter. Požadavky, postoje, připomínky či návrhy sociálních partnerů jsou veřejně známé, publikované prostřednictvím moderních informačních technologií. Sociálnímu dialogu chybí aspekt snahy o utajení jednání, jeho průběhu a závěrů, které jsou typickým průvodním znakem lobbování sledujícího převážně soukromé zájmy.

Činnosti, při kterých jednají zástupci zaměstnanců (odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupci pro oblast BOZP) a zaměstnavatelů s ústavními činiteli, se státními zaměstnanci i zaměstnanci územních samosprávných celků na všech úrovních, jsou vykonávány na základě části čtvrté Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavního pořádku České republiky, a na základě mezinárodních úmluv, které Česká republika ratifikovala a jimž Ústava ČR v případě rozporu přisuzuje přednost před zákonem.

Jednání odborových organizací i zástupců zaměstnavatelů s představiteli výkonné a zákonodárné moci jsou též předvídána zákonem, a to především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Zákoník práce vymezuje taxativně v § 320 případy, kdy zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů vstupují do jednání s osobami, které jsou v návrhu zákona o lobbování vymezeny jako lobbované. 

· Podle § 320 odst. 1 zákoníku práce se projednávají návrhy zákonů a návrhy ostatních právních předpisů týkající se důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek, s příslušnými odborovými organizacemi a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů.

· Podle § 320 odst. 2 zákoníku práce ústřední správní úřady, které vydávají prováděcí pracovněprávní předpisy, činí tak po jejich projednání s příslušnou odborovou organizací a s příslušnou organizací zaměstnavatelů.

· Podle § 320 odst. 3 zákoníku práce příslušné státní orgány projednávají s odborovými organizacemi otázky týkající se pracovních a životních podmínek zaměstnanců a poskytují odborovým organizacím potřebné informace.

· Podle § 320 odst. 4 zákoníku práce odborové organizace jednající v pracovněprávních vztazích za zaměstnance státu, příspěvkových organizací, státních fondů a územních samosprávných celků mají právo zejména

a) jednat a zaujmout stanovisko k návrhům ve věcech podmínek zaměstnávání zaměstnanců a počtu zaměstnanců,

b) podávat návrhy, jednat a zaujmout stanoviska k návrhům ve věcech zlepšení podmínek výkonu práce a odměňování.

Podle § 324 zákoníku práce se odborové organizace a organizace zaměstnavatelů považují za veřejně prospěšné právnické osoby.

Zvláštní charakter postavení odborových organizací a organizací zaměstnavatelů respektuje rovněž zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který v § 3025 a § 3046 přiznává odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů postavení právnické osoby svého druhu (sui generis) odpovídající jejich specifické povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů vymezené v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat.

S ohledem na tento zvláštní charakter odborových organizací a organizací zaměstnavatelů nelze vedení sociálního dialogu s představiteli výkonné a zákonodárné moci odborovými organizacemi považovat za lobbování a tyto právnické osoby svého druhu (sui generis) považovat za lobbisty.

Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

ČMKOS s předmětným návrhem vypořádání připomínek souhlasí.

	
	K § 2 odst. 1 písm. a)

Požadujeme slova „právního předpisu“ změnit na „obecně závazného právního předpisu“:

Odůvodnění:
Zpřesnění považujeme za důležité z hlediska jistoty vyjmutí interních normativních aktů, které mohou být předmětem např. kolektivního vyjednávání ve veřejnoprávních institucích, z působnosti zákona o lobbování.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Obecná závaznost, respektive obecnost či všeobecnost je jedním ze základních znaků právního předpisu. 

· Normativní smlouvy (včetně kolektivních smluv a veřejnoprávních smluv), interní normativní akty, ale ani opatření obecné povahy nebo dokonce individuální právní akty nejsou právními předpisy. 

Předkladatel nepovažuje za žádoucí do normativního textu opisovat definiční znak právního předpisu.
ČMKOS s předmětným návrhem vypořádání připomínek souhlasí.

	
	K § 2 odst. 2

Požadujeme doplnit nové písmeno i) ve znění:

„i) komunikace mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů a lobbovanými podle § 4 písm. c) až o) při přípravě a projednávání předpisů a koncepčních dokumentů před jejich postoupením Parlamentu ČR.“
Odůvodnění:
Sociální partneři zastávají zcela klíčovou a organickou roli při přípravě a projednávání návrhů legislativy a strategických nelegislativních materiálů v sociální a ekonomické oblasti. Konzultace mezi veřejnou mocí a soukromou sférou o návrzích, na nichž tkví veřejný zájem, jsou běžným fenoménem a významně přispívají k jejich výsledné právní čistotě, odbornosti a podobě reflektující skutečné praktické dění. Taková jednání probíhají i mimo rámec meziresortního připomínkového řízení a často nabývají velmi neformálního a zároveň intenzivního charakteru a jsou též nedílnou součástí tripartitního sociálního dialogu. Kladení jakýchkoliv legislativních překážek tomuto procesu, který je bezpochyby legitimní a přináší pozitivní výsledky, považujeme za zcela nežádoucí i s ohledem na účel předkládaného návrhu zákona o lobbování.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

ČMKOS s předmětným návrhem vypořádání připomínek souhlasí.

	
	K § 2 odst. 2 písm. c)

Požadujeme vysvětlení.

Odůvodnění:
Výjimka představuje zcela zásadní zneužitelnou mezeru v navrhované úpravě, která zakládá nerovné postavení mezi některými skupinami lobbistů a kterou v důsledku nedotknutelnosti vnitřního uspořádání politických stran a hnutí nelze nijak kontrolovat.

Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.

· Obecně lze konstatovat, že výjimky z definice lobbování, resp. definice lobbisty, budou ze své podstaty moci zakládat nerovnost mezi různými subjekty. Předkladatel však na základě níže uvedených argumentů považuje za účelné, aby regulace v zásadě neingerovala do některých oblastí, procesů, vztahů apod. Jednou z takových oblastí je vnitřní život politických stran a politických hnutí. 

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany).

· Je vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a politická hnutí) samy nastavily pravidla, pro ovlivňování lobbovaných spolustraníky. 

· Předkladatel se domnívá, že v této věci nelze úspěšně argumentovat ani případnou obavou z obcházení regulace lobbování, respektive snahou vyhnout se regulaci prostřednictvím členství v politické straně. Členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně „trvalý příznak“ lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. 

Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiném politickém cyklu.

I člen politické strany přitom musí plnit povinnosti lobbisty v případě, že bude jednat s lobbovanými z jiné politické strany či s nestraníky, nepůjde-li o plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu „lobbisty“ k České republice nebo souvisejících s výkonem jeho funkce v orgánu České republiky. 

· Předkladatel nezastírá existenci potenciálního nízkého rizika navrhované výjimky z definice lobbování. Toto riziko však nelze regulatorně zcela odstranit, neboť případná snaha jej eliminovat by narážela na ústavně zakotvená politická práva: 

. 

Čl. 20 (Listiny základních práv a svobod)

…

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

ČMKOS s předmětným návrhem vypořádání připomínek souhlasí.

	
	K § 13 a § 17 odst. 2 písm. c) a e)

Požadujeme institut prohlášení lobbisty vypustit či významně zredukovat.

Odůvodnění:
Navrhovaná povinnost představuje pouze další administrativní zátěž pro lobbisty, která může vést ke zcela opačným dopadům, než je cíl návrhu zákona – útlumu zcela legitimního lobbingu ze strany důležitých zájmových subjektů, obzvláště pak drobných neziskových subjektů se zcela minimálním personálním obsazením, které nemají kapacitu další administrativní břemeno podobného rozsahu unést (např. organizace chránící zájmy znevýhodněných osob).

Povinnost zároveň má jen nízký potenciál zvýšit transparentnost procesu lobbování v momentě, kdy není zrcadlově nastavena obdobná povinnost na straně lobbovaných, která by umožňovala vzájemné srovnání a kontrolu.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Povinnost lobbistů podávat pravidelná prohlášení o svých lobbistických kontaktech je ve spojení s lobbistickou stopou právního předpisu klíčovým nástrojem pro efektivní regulaci lobbování. Kombinace prohlášení lobbisty a lobbistické stopy právního předpisu umožňuje tzv. cross-checking, neboli křížovou kontrolu úplnosti záznamů. Upozorňujeme, že obdobné povinnosti – tedy uvádět úplné a pravdivé údaje pro lobbistickou stopu, mají i lobbovaní (viz § 17 odst. 3 návrhu zákona a navrhované změny zákona o Sbírce zákonů 
a mezinárodních smluv).  

· Administrativní zátěž v podobě evidování bazálních údajů o lobbistických kontaktech (kdo, s kým, v jaké formě a s jakým cílem komunikoval) je přímo úměrná rozsahu lobbistické činnosti, a tedy četnosti navazovaných lobbistických kontaktů s veřejnými funkcionáři. Prohlášení lobbisty je navíc možné odevzdávat jednou za půl roku.

· Předkladatel nepředpokládá podstatné snížení lobbistické aktivity ze strany lobbistů v důsledku současného nastavení prohlášení lobbisty. Bez základních informací o lobbistickém kontaktu by byla regulace zcela neefektivní, neumožňující veřejný dohled ani kontrolu.   
ČMKOS s předmětným návrhem vypořádání připomínek souhlasí.

	Česká národní banka
	Doporučující připomínky.
	

	Český statistický úřad
	Bez připomínek.
	

	Český telekomunikační úřad
	Bez připomínek.
	

	Český úřad zeměměřický a katastrální
	Bez připomínek.
	

	Družstevní asociace ČR
	Bez vyjádření.
	

	Energetický regulační úřad
	Bez vyjádření.
	

	Finanční arbitr
	Bez vyjádření.
	

	Grantová agentura ČR
	Bez vyjádření.
	

	Generální inspekce bezpečnostních sborů
	Bez vyjádření.
	

	Hospodářská komora České republiky
	Omezení regulace lobbingu na centrální úroveň a významné zúžení předmětu lobbingu

Stejně jako v minulosti je třeba zdůraznit, že k lobbingu dochází na všech úrovních, přičemž z důvodové zprávy nevyplývá, že by právě v oblasti legislativního lobbingu na centrální úrovní (která bude předkládaným návrhem regulována) docházelo k excesům, které by nezbytnost právní úpravy zdůvodnily. Předkládaný zákon se vztahuje na jen minimálně rizikové jednání, a sice legislativní proces na centrální úrovni, tvorbu vládních koncepcí a ratifikaci mezinárodních smluv, přičemž pomíjí skutečně potenciálně rizikové oblasti rozhodování, a to oblast veřejných zakázek, dotací a rozhodování na regionální úrovni (např. o územním plánu). Zákon tak jen neúměrnou byrokracií zatíží fakticky již dnes v zásadě bez problémů fungující komunikaci se zákonodárci apod., jejichž činnost se ostatně již dnes veřejně projevuje – a tudíž je plně kontrolovatelná i médii či laickou veřejností  - v podávaných návrzích či přímo veřejně při projednávání příslušných materií. Na rozdíl od veřejných zakázek, u kterých i NKÚ pravidelně ve svých výročních zprávách poukazuje na nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, a to jak národními, tak evropskými. Eliminace těchto nežádoucích jevů a transparentnost v oblasti nakládání v s veřejnými prostředky by tak měla být prioritou, jak moci zákonodárné, tak zejména moci výkonné. Ze zkušeností ze zahraničí se ukazuje, že funkční legislativní úprava lobbingu může fungovat jen tehdy, zahrne-li všechny subjekty. Jakýkoli odklon od tohoto principu (např. formou zavádění výjimek z lobbovaných a lobbistů) bude znamenat zpochybnění celého návrhu.

Argumentace v RIA, že nyní předkládaný návrh odpovídá usnesení vlády č. 114 z 21. 2. 2018 o realizaci varianty III z věcného záměru zákona o lobbování, není přesná, neboť usnesení se týká jen určení, v působnosti kterého orgánu bude registr lobbistů a řešení přestupků. Stejně tak vyjádření LRV k věcnému záměru zákona o lobbování ze dne 23. 11. 2017 (1099/17) neřeší, která z předložených variant je nejsprávnější, ale vyjadřuje se k variantě III, jako k variantě nejrozpracovanější. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 
Obecně: 

Předkladatel je i v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem přesvědčen, že regulace lobbování bude představovat v českém právním řádu nový typ regulace, který je žádoucí nejdříve aplikovat na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces).

Úspěšná aplikace zákona lobbování na centrální úrovni může po určité době a náležitém zhodnocení vést k případnému rozšíření věcné působnosti o další typy řízení. 

Příliš široké vymezení věcné působnosti se v současnosti jeví jako nereálné. Takto široce pojatá regulace lobbování by nebyla aplikována řádně, hrozilo by její vyprázdnění a de facto by byl ohrožen záměr efektivní regulace lobbování v České republice. Nejen z tohoto důvodu se jeví strategičtější a účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou a zejména široce akceptovanou součástí českého právního řádu. 

K transparentnosti legislativního procesu: 

Smyslem a účelem navrhované regulace je jednak zvýšení transparentnosti procesu přípravy, projednávání a schvalování právních předpisů a koncepčních dokumentů, a dále legitimizace lobbingu jako přirozené a nedílné součásti fungování demokratického právního státu.

Jsme přesvědčeni, že veřejnost by měla mít informace o tom, kdo a jakým způsobem participoval na výše uvedených procesech, a to nejen v rámci již formalizovaných, a tudíž transparentních postupů, které jsou aktuálně součástí legislativního procesu.

Předkladatel souhlasí, že proces přijímání právních předpisů je po formální stránce transparentní; aktivity, které jsou transparentní již v současnosti, také nebudou podřízeny regulaci (vypořádání připomínek v mezirezortním připomínkovém řízení; jednání poradních orgánů vlády; jednání komor Parlamentu a jejích výborů, veřejné konzultace atd.). Navrhovaná právní úprava lobbování se bude veřejnosti snažit odpovědět na otázku, kde se vzala skrytá iniciativa pro navrhovanou úpravu a které subjekty mimo lobbované se zasadily o její průběžnou a finální podobu. Transparentnost lobbování přinese též dalším lobbistům (například konkurenci) možnost reagovat, promítnout vlastní představy do rozhodovacího procesu a možnost korigovat informace poskytnuté jiným lobbistou.

K veřejným zakázkám:

Regulace lobbování nemůže ze své logiky dopadat na zadávání veřejných zakázek z toho důvodu, že se v takovém případě striktně vzato nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek představuje protiprávní jednání, kterému v některých případech odpovídají i příslušné skutkové podstaty trestných činů (případně přestupků). Mimoto pravidla zadávacího řízení vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.).

Nelze rozumně předpokládat, že člověk, který ovlivňuje veřejnou zakázku, bude o svém jednání podávat zprávu do registru lobbistů a lobbovaných, a to i s ohledem na zásadu nemo tenetur se ipsum accusare (zákazu nucení k sebeobviňování). 

Naproti tomu správní orgány (veřejní zadavatelé), vůči kterým byla učiněna snaha o ovlivnění, mají namnoze možnost vyloučit účastníka řízení vyplývající z příslušných právních předpisů nebo dotačních podmínek.

Vedle toho stále platí obecná oznamovací povinnost při podezření ze spáchání trestného činu vyplývající přímo z trestního zákoníku, případně povinnost správních orgánů oznámit podezření ze spáchání přestupku ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (§ 73).

K usnesení vlády ze dne 21. února 2018 č. 114:

Uvedené usnesení vlády v bodě II. explicitně poukazuje na preferenci varianty, podle které bude registr lobbistů a lobbovaných v působnosti Úřadu. Nicméně v bodě I. vláda schvaluje věcný záměr jako celek a z něho jednoznačně vyplývá preference varianty, která je promítnuta do aktuálního návrhu regulace lobbování. 

HK ČR: Na připomínkách trváme. S vysvětlením nesouhlasíme. Žádáme vypořádání nadepsat slovem Neakceptováno.

Omezení lobbingu na centrální úroveň a legislativní proces nezajistí jeho „destigmatizaci“ ve veřejném prostoru, která je deklarovaným cílem předkladatele. Navíc omezení, které je ve vysvětlení předkladatele obsaženo (že na ty procesy, které již dnes jsou „pod kontrolou“ – tj. mezirezortní připomínkové řízení včetně vypořádán í připomínek) se navrhovaný zákon nebude vztahovat, znamená, že navrhovaná velmi robustní regulace zasáhne velmi úzký segment skutečného lobbingu Smysluplnost takové přísné, administrativně náročné regulace není z pohledu zajištění skutečné transparentnosti a cílů uváděných předkladatelem zřejmá. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Nevyváženost práv a povinností a zbytečná administrativní zátěž

Další obecná výhrada se vztahuje vůči prakticky úplné rezignaci na vyvážení práv a povinností. Právo lobbisty na udělení slova při jednání výboru Parlamentu, ani právo lobbisty na opravu lobbistické stopy, nemůže vyvážit povinnosti a odpovědnost, které jsou mu předkládaným návrhem ukládány. V návrhu zcela absentují povinnosti lobbovaných, veškerá zátěž regulace je přenesena na lobbisty. Předkladatel, jakkoliv se takové výslovné formulaci v návrhu opatrně vyhýbá, implicitně zastává pozici, že je lobbing škodlivým jevem provozovaným společensky nežádoucími lobbisty, jejichž tiše trpěná činnost bude za splnění přísných restriktivních podmínek částečně legalizována. V kontextu takovéto předpojaté ideologie mizí jakákoli odpovědnost druhé strany lobbingu (lobbovaných), čímž se na této straně koncentruje naprostá libovůle a celý model se tak znevěrohodňuje i vůči sobě samému. Oproti předchozímu vládnímu návrhu došlo k úplnému vypuštění všech povinností lobbovaných (zprávy lobbovaných), ale navrhovatel rezignuje i na instituty, které se v zahraničí a v rámci EU osvědčily, jako jsou tzv. veřejné diáře, jejichž zřízení je nejméně finančně náročné. To je zcela neproporcionální, nesprávné a neefektivní s ohledem na dosažení zamýšlených cílů.

HK ČR se domnívá, že se lze inspirovat úpravou existující na úrovni institucí EU. Na úrovni EU funguje otevřený, transparentní a pravidelný dialog mezi tvůrci evropské politiky a občanskou společností. Formálním rámcem lobbingu je dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečné činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politik EU. Evropský rejstřík jednoduchým a v praxi velice účinným způsobem zajišťuje transparentnost interakcí mezi politiky a zájmovými skupinami. Způsob evidence nezatěžuje administrativně ani finančně dotčené subjekty. Samotná realizace lobbingu se řídí etickými pravidly, která jsou shrnuta v Kodexu chování, jenž je součástí výše uvedené dohody.

Navrhujeme proto návrh zákona doplnit o tyto body

1)
registrovaný lobbista získá po registraci plný přístup do e-klep (pokud není lobbista součástí subjektu, který má do e-klep přístup, může legálně pracovat pouze s ve-klep, v tomto systému se však některé informace a návrhy neobjevují);

2)
registrovaný lobbista získá volný přístup do Poslanecké sněmovny (dále jen „PSP“) a Senátu Parlamentu ČR (vstup umožněn na základě průkazu lobbisty (nutno začlenit do zákona) nebo OP lobbisty, který je uveden v evidenci (nutno doplnit do zákona)

První návrh je logický v souvislosti s náplní práce lobbisty. Je-li cílem lobbování konzultace nebo prosazování zájmů zájmových skupin, musí mít lobbista k dispozici maximum možných informací a ty z Ve-klep často nezíská. Z návrhu zákona vyplývá, že lobbista může pracovat „na volné noze“ pro různé subjekty. V takovém případě ale zřejmě dnes nemá legální šanci získat do e-klep přístup. Lobbování v zájmu právnické osoby naráží na obdobný problém, neboť ne všechny právnické osoby mají možnost získat do e-klep přístup.

Druhý návrh vychází z výše uvedené dobré praxe Evropského parlamentu – osoba zapsaná v rejstříku transparentnosti získává průkazku, která ji opravňuje ke vstupu do budov EP. Není důvod, proč takovou praxi nezavést i v Česku. Naopak, evidence přístupu zapsaných lobbistů do objektů PSP, Senátu a ministerstev může vytvářet jednoduchou digitální stopu, kterou může lobbista využít při zpracování reportu. Takovou digitální stopu není třeba vnímat jako „velkého bratra“, protože záznamy o vstupech osoby do objektů tak jako tak existují. A regulace lobbingu se dělá právě proto, aby o takových vstupech (kontaktech) existoval názorný přehled.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

Povinnosti lobbovaného a výhody pro lobbisty:

· V navrhované regulaci jsou zakotveny i povinnosti lobbovaných. Orgán veřejné moci lobbovaného zapíše do registru lobbistů a lobbovaných, čímž dochází k zasahování do práva na soukromí lobbovaného. Především se ale jedná o povinnost zveřejňovat údaje relevantní pro vedení lobbistické stopy právního předpisu. V případě neplnění zákonných povinností lobbovanými nastupuje přestupková odpovědnost.

· Předkladatel v materiálu zvažoval i úpravu určitých práv pro lobbisty, které tak v principu nevylučuje. Ministerstvu spravedlnosti však nepřísluší, aby požadovalo umožnění volného vstupu Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR pro všechny registrované lobbisty. I proto, že jde o oprávnění, které by bylo lehce zneužitelné (registrovat jako lobbista se může v zásadě každý – rozhodující je jeho deklarovaný záměr lobbovat soustavně), měla by to být Poslanecká sněmovna, resp. Senát, kdo o takovém oprávnění rozhodne. 

· Vzhledem ke skutečnosti, že spuštění systému eSbírky a eLegislativy je opakovaně odkládáno za účelem dosažení adekvátního technického řešení, není reálné v tuto chvíli návrhem zakotvit přístup jiným než oprávněným/odpovědným osobám.  Požadavek na zřízení přístupu do eKlepu je Úřadem vlády rovněž odmítán z technicko-kapacitních důvodů. 

Legitimita lobbingu: 
Předkladatel pracuje s premisou prospěšnosti lobbování v demokratické společnosti. Cílem navrhované regulace je stanovení pravidel pro lobbování a jeho vymezení coby standardní aktivity v rámci legislativního a rozhodovacího procesu na centrální úrovni. Zájmem předkladatele je destigmatizace lobbování a pojmu lobbista ve veřejném prostoru. 

Jedním z cílů navrhované právní úpravy je právě za pomoci transparentnosti změnit veřejné nazírání lobbingu tak, aby bylo vnímáno jako distribuce informací a dat veřejným funkcionářům, což v konečném důsledku vede ke kvalitnější legislativě. 

V důsledku regulace by mělo docházet k odlišení výše popsaného standardního (legitimního a přínosného) lobbování od zákulisního a netransparentního lobování. Nepoctiví lobbisté budou z možnosti legálně lobbovat vyloučeni a budou postihováni prostředky správního práva trestního. 

HK ČR: Na připomínce trváme.
Závěr předkladatele, že MSp jako předkladatel a garant nové právní úpravy lobbingu nemůže navrhovat žádné výhody pro lobbisty, je zcela nepřesvědčivý, naopak MSp by mělo navrhnout úplnou „architekturu“ lobbistického systému, včetně oprávnění lobbistů. Pokud by takováto oprávnění byla již v zákoně o lobbování, Poslanecká sněmovna i Senát by jistě své jednací řády pro takovou situaci upravily. Problémy spojené se spuštěním eSbírky nelze přičítat k tíži jejích uživatelů, stejně tak nelze akceptovat odvolávání se na technicko-kapacitní důvody. Jak uvedeno výše, omezení rozsahu lobbingu pouze na centrální úroveň není systémové a cíle „destigmatizace“ nebude dosaženo. Není zřejmé, jak bude v této optice vnímán lobbing na regionální úrovni. Bude a priori standardní, ale neregulovaný? V důsledku by došlo k diskriminaci a nerovnosti v právech, neboť na stejné situace by platila různá pravidla.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Ohrožení podnikatelských aktivit a ztráta kontaktu s realitou

Dalším aspektem navrhované právní úpravy lobbingu, která může ohrozit podnikatelské aktivity, je možná ztráta konkurenční výhody. Podnikatelské inovace s sebou mohou přinést nutnost změny právního rámce. Začne-li podnikatel se státní správou řešit možné koncepční změny právní úpravy, o kterých musí relativně podrobně informovat v pravidelném, veřejné dostupném reportingu, může se k informacím snadno dostat jeho konkurence a podnikatel tak riskuje ztrátu konkurenční výhody v podnikání. V tomto smyslu tak může navrhovaná právní úprava lobbingu odradit od podnikatelských aktivit, což v konečném důsledku může poškodit i veřejné rozpočty, neboť daňové výnosy z podnikatelských aktivit tvoří jejich významnou část. Podnikatelé tak mohou hledat lepší příležitosti na zahraničních trzích.

HK ČR se navíc obává, že případná realizace návrhu, tak jak je zkonstruován, vzdálí činnost „lobbovaných“ osob/institucí od nezbytného přísunu informací z reálného světa. Z nechuti ke komplikacím (i pouhým časovým) budou mít lobbované osoby/instituce přirozenou tendenci se izolovat od osob/institucí, které jim budou tyto informace zpřístupňovat. Předloženou podobou se tak zákon dostane do přímého rozporu s příslibem vlády z programového prohlášení, uvedeným v podkapitole Prosekání byrokratické džungle, kvalitní legislativa a chytré řízení státu: „Nutná pravidla zjednodušíme. Zrušíme, co je v českém právu zbytečné nebo přestalo dávat smysl: povinnosti, razítka i samotné zákony. V první řadě se zaměříme na zjednodušení povinností malých a středních podniků.“


Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

Předkladatel se nedomnívá, že by přijetím zákona o lobbování došlo k ohrožení podnikatelských aktivit, ani v souvislosti s přijetím návrhu zákona nepředpokládá významnější pokles zájmu osob a subjektů působících v praxi komunikovat se státem při přípravě právních předpisů a významných koncepcí. Do definice lobbování, resp. lobbistů navíc bude možné zahrnout pouze osoby, které budou lobbovat soustavně, nikoliv jednorázově či nahodile. Cílem navrhované právní úpravy je především zprůhlednit nejvýznamnější rozhodovací procesy státu a přinést tak v konečném důsledku úspory veřejných rozpočtů, nikoliv naopak. I v zahraničí je pak běžná více či méně přísná regulace lobbování, přičemž povinnost zavádět tuto regulaci plyne jednotlivým státům i z mezinárodních závazků. Pro lobbisty pak může z deklarovaných lobbistických aktivit plynout výhoda v podobě budování reputace a dobrého jména v očích angažované veřejnosti, případně i konkurentů.
· Předkladatel zapracuje do návrhu zákona o lobbování výjimku v podobě účasti na veřejných konzultacích, a to za obdobných podmínek, jako je tomu u komunikace na jednání poradních orgánů vlády a ústředních správních úřadů (veřejný záznam nebo závěry z jednání). Tento nástroj pro komunikaci mezi lobbovanými a podnikatelskou sférou může být za jasně stanovených pravidel dostatečně transparentní. Komunikace v rámci veřejných konzultací, při jednání poradních orgánů vlády (pokud naplňují výjimku § 2 odst. 2) ani komunikace v rámci meziresortního připomínkového řízení tak nebudou považovány za lobbování. Předkladatel navíc v § 3 výslovně zakotví, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, tj. i Hospodářská komora ČR).  
· Přijetí zákona o lobbování (a s ním spojených povinností pro lobbisty a lobbované) naopak představuje naplňování programového prohlášení vlády:

„Zavedeme zákony k posílení průhlednosti veřejné správy a prevence korupce…“

„Schválíme další zákony k posílení transparentnosti veřejné správy a prevenci a postihu korupce…“
HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. K návrhu úpravy ve vysvětlení předkladatele bude možné zaujmout stanovisko, až bude zřejmé, jak bude změna úpravy vypadat.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

 

	
	Závěr

Odkazy na právní úpravy lobbingu v zahraničí nevyznívají ve prospěch legislativního řešení, neboť není zřejmé, že by v důsledku přijetí právní úpravy došlo k výraznému snížení korupce, posílení veřejné kontroly či zvýšení transparentnosti rozhodovacích procesů. Nezbytnost právní úpravy jednoznačně nevyznívá ani ze závěrů zprávy RIA.

V podobě, ve které předkladatel zaslal návrh zákona do připomínkového řízení, se jedná o minimalistický základ, který administrativně pouze zatíží již disciplinované transparentní subjekty a nezamezí netransparentnímu chování jiných. Sám o sobě tedy nemůže v reálném prostředí obstát.

Vzhledem k výše uvedenému navrhujeme předložený návrh stáhnout z projednávání a problematiku lobbingu řešit nelegislativní cestou. Ze všech uvedených důvodů se i nadále HK ČR domnívá, že k přiměřené regulaci lobbingu by plně postačovala analogie úpravy, jaká bezproblémově funguje na úrovni institucí Evropské unie, a sice na principu registrace s uvedením dostatečného množství údajů v tzv. rejstříku transparentnosti, kterážto povinnost je vyvážena výhodou v podobě „práva na komunikaci“ s činiteli orgánů EU a také přirozenou konkurenční výhodou (vůči subjektům neregistrovaným) v jednání s partnery. 

Pokud by však měl legislativní proces předloženého návrhu pokračovat (což HK ČR nedoporučuje), uplatňujeme níže uvedené zásadní konkrétní připomínky.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

Nelegislativní řešení:

· Zahraniční praxe vyznívají jednoznačně ve prospěch legislativního řešení regulace lobbování. Veškeré regulace lobbování, které je možné v zemích s regulací označit za alespoň částečně funkční, jsou regulacemi legislativními. Jen legislativní řešení může zakotvit dohledovému orgánu kompetence k vymahatelnosti regulace. 

„Oblast lobbování je velmi obtížně regulovatelná kvůli neochotě mnoha fakticky lobbujících aktérů se k lobbistické činnosti přihlásit, resp. ji za lobbování označit.“ (DZ)
„Zvolená opatření se snaží nevytvářet zbytečně invazivní regulaci. Cílů právní úpravy by bylo možné dosáhnout i nelegislativními prostředky, jako jsou kupříkladu etické kodexy a na ně navázané nástroje, či veřejné diáře politiků. Vzhledem k neochotě naprosté většiny subjektů zveřejňovat informace bez toho, že by jim to bylo uloženo zákonem, je legislativní řešení nezbytné. Jinou nežli legislativní cestou nelze cíle zvýšení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu dosáhnout. Rozsah ukládaných povinností by neměl pro adresáty, tj. lobbisty a lobbované, představovat nadměrnou zátěž, neboť registrace a podávání půlročních prohlášení lobbisty a evidování údajů pro lobbistickou stoupu nepředstavuje z hlediska vynaloženého času a prostředků zásadní položku, jelikož nebude požadováno uvádění velkého množství údajů.“ (DZ)

Nezbytnost přijetí právní úpravy lobbování: 

· Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022. Na základě závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy je pak ČR povinna přijmout zákonnou úpravu, která bude lobbing regulovat. Jinými slovy, na schválení zákonné úpravy regulace lobbování je navázáno čerpání velkého množství finančních prostředků určených na realizaci množství projektů směřujících k hospodářskému oživení, zvýšení odolnosti či zlepšení infrastruktury České republiky. 

· Dle dosavadních zkušeností předkladatele přistupuje Evropská komise ke kontrole včasného a řádného plnění závazků České republiky přísně, čili hrozba redukce výše finančních prostředků určených pro Českou republiku z fondu obnovy je v případě nechválení zákonné úpravy regulace lobbování značná. 

· Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21. 2. 2018. Navrhovaná právní úprava vychází z dobré praxe členských států EU, které již k regulaci lobbování v minulosti přistoupily. 

· Přijetí regulace lobbování je jedním z nejvýznamnějších doporučení mezinárodních organizací na poli boje proti korupci, zejména EU, Rady Evropy a OECD

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno.
Jsme přesvědčeni, že nelegislativní řešení je vhodné řešení. Teprve při jeho selhání je na místě zvážit realizaci robustní regulace s výrazným dopadem na veřejné i firemní rozpočty. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 1, § 6 a k § 8 a odkazy na lobbující prostředníky v dalších ustanoveních návrhu zákona

Navrhujeme v § 1 písm. b) odstranit text „a lobbujících prostředníků“, zároveň navrhujeme v § 6 odst. 3 doplnit písm. g), které zní:

„jméno a příjmení kontaktní osoby pro účely lobbingu, telefonní číslo, elektronickou adresu, internetové stránky, jsou-li zřízeny“

Ustanovení § 8 navrhujeme zcela vypustit a následující paragrafy přečíslovat. 

V dalších ustanoveních zákona je třeba zrušit odkazy na lobbující prostředníky.

Odůvodnění:

Institut lobbujícího prostředníka považujeme za zcela nadbytečný. Lobbista bude jednoznačně identifikován a v případě právnické osoby se konkrétní fyzická osoba za ní jednající prokazuje příslušným oprávněním. Návrh zákona o lobbování totiž pracuje s úplně opačnou logikou, než například obchodní rejstřík. Pokud by se aplikoval stejný model, musely by v obchodním rejstříku být zapsány všechny osoby, které nějakým způsobem za obchodní korporaci jednají. Tím by extrémně narostla administrativní zátěž všech zúčastněných, aniž by tím bylo dosaženo jakéhokoli věcného zlepšení právního řádu. Bude jistě zcela dostačující, pokud si lobbista ve svých interních předpisech upraví, kteří zaměstnanci budou lobbovat, a tyto zaměstnance bude schopen jednoznačně identifikovat při případné kontrole dozorového orgánu.

U lobbujících prostředníků – zaměstnanců není navíc zřejmé, zda nedochází k jejich diskriminaci, když by informace o jejich pracovní pozici byla fakticky veřejně dostupná a u jiných zaměstnanců, kteří by pro lobbující zaměstnance připravovali podklady, ale formálně by se o lobbující prostředníky nejednalo, by tato informace zůstala veřejnosti skryta. S ohledem na negativní konotace spojené s lobbingem v české společnosti, nelze tento aspekt podcenit.

Analogicky k evropskému rejstříku transparentnosti se v registru (§ 6) zapíší pouze základní identifikační údaje. V případě osoby (právnické či fyzické), jejímž jménem jednají různé osoby (zaměstnanci, zmocněnci), bude v registru uveden kontakt na osobu odpovědnou za komunikaci související s lobbingem. Nebude tak nutné vytvářet kategorii lobbujících prostředníků, jejichž evidence by neúměrně a neopodstatněně zatížila jak provozovatele registru, tak lobbisty.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Lobbující prostředník je osoba, prostřednictvím které bude lobbista fakticky lobbovat v případě, že nebude lobbování provádět osobně (resp. prostřednictvím statutárních orgánů). Tato konstrukce má zajistit, že veřejné kontrole bude podléhat jak lobbista, tak fyzická osoba, která lobbování fakticky provádí, a to včetně postihů za neplnění stanovených povinností.

· Přestože odpovědnost za značnou část povinností souvisejících s lobbováním nese lobbista, z hlediska veřejnosti je účelné znát i identitu lobbujících prostředníků. Vypuštěním ustanovení o lobbujících prostřednících z regulace by zmizel významný prvek veřejné kontroly nad částí faktických „vykonavatelů“ lobbingu, kteří by lobbistické kontakty navazovali v podstatě anonymně ve jménu právnické osoby – lobbisty – a na její odpovědnost. 

· Stejně tak se zde objevuje potenciální riziko zastřeného jednání lobbujících prostředníků, kteří by své lobbistické aktivity mohli skrývat za tzv. „skořápkovou“ společnost. Lobbující prostředníci by se vyhnuli formální evidenci založením společnosti, za níž by lobbovali, a která by nesla většinu odpovědnosti za lobbování včetně odpovědnosti za přestupky. Tímto způsobem by došlo k popření smyslu regulace lobbistů, neboť by veřejnost neměla informace o jejich skutečné identitě. 

· Navrhovaná změna tak představuje riziko pro obcházení regulace lobbování, a proto nemůže být předkladatelem akceptována.
HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno.
Máme za to, že předkladatel riziko zveličuje. Riziko zakládání skořápkových společností s cílem vyhnout se regulaci lobbingu vychází z premisy, že lobbisté především hledají netransparentní cesty k prosazování svých zájmů. Tento předpojatý postoj nesdílíme. Ke zlepšení transparentnosti by naopak místo institutu lobbujících prostředníků přispělo rozšíření předmětu lobbování i na nelegislativní rozhodování, a pokud jde o úroveň veřejné správy také rozšíření i na územní samosprávné celky. 
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 2 odst. 1

Požadujeme doplnit ust. § 2 odst. 1 ve smyslu níže uvedeného odůvodnění. 

Odůvodnění:
Z definice lobbingu, která byla součástí věcného záměru zákona o lobbování, vyplývá, že za lobbing se považuje komunikace za účelem ovlivnění legislativní činnosti a veřejného rozhodování, přičemž jak legislativní proces, tak i proces rozhodování se děje jak na centrální úrovni, tak i na úrovni regionální, resp. na úrovni obcí. Předkládaný zákon se vztahuje jen na legislativní proces na centrální úrovni, tvorbu vládních koncepcí a ratifikaci mezinárodních smluv, přičemž pomíjí skutečně potenciálně rizikové oblasti rozhodování, a to oblast veřejných zakázek, dotací a rozhodování na regionální úrovni, a to jak legislativní (např. o územním plánu), tak i v oblasti veřejných zakázek a dotací.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

Viz vypořádání první připomínky.

HK ČR: Na připomínce trváme. Viz vysvětlení výše.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 2 odst. 2 písm. c)

Navrhujeme v ust. § 2 odst. 2 písm. c) vypustit a následující písmena se přejmenovat. 

Odůvodnění:
Výjimka umožňující vyjmutí komunikace mezi členy téže politické strany nebo hnutí z definice lobbování zakládá nerovné postavení mezi lobbisty, neslučitelné s cíli navrhovaného zákona. Zákon, v případě jeho schválení, bude jednoduše obcházen lobbisty z řad členů politických stran, kteří zůstanou mimo registraci a nebudou o své aktivitě vyplňovat prohlášení. „Naivní“ apolitičtí lobbisté budou zcela vytěsněni lobbujícími institucemi, které si nasmlouvají či zaměstnají členy parlamentních stran.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně lze konstatovat, že výjimky z definice lobbování, resp. definice lobbisty, budou ze své podstaty moci zakládat nerovnost mezi různými subjekty vyvíjejícími tutéž činnost. Předkladatel však na základě níže uvedených argumentů považuje za účelné, aby regulace v zásadě neingerovala do některých oblastí, procesů, vztahů apod. Jednou z takových oblastí je vnitřní život politických stran a politických hnutí. 

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany).

· Je vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a politická hnutí) samy nastavily pravidla pro ovlivňování lobbovaných spolustraníky. 

· Předkladatel se domnívá, že v této věci nelze úspěšně argumentovat ani případnou obavou z obcházení regulace lobbování, respektive snahou vyhnout se regulaci prostřednictvím členství v politické straně. Členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně „trvalý příznak“ lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. 

Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiném politickém cyklu.

I člen politické strany přitom musí plnit povinnosti lobbisty v případě, že bude jednat s lobbovanými z jiné politické strany či s nestraníky, nepůjde-li o plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu „lobbisty“ k České republice nebo souvisejících s výkonem jeho funkce v orgánu České republiky. Předkladatel nezastírá existenci potenciálního nízkého rizika navrhované výjimky z definice lobbování. Toto riziko však nelze regulatorně zcela odstranit, neboť případná snaha jej eliminovat by narážela na ústavně zakotvená politická práva: 

. 

Čl. 20 (Listiny základních práv a svobod)

…

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno.
Podaným textem vysvětlení předkladatel připouští nastavení různých pravidel pro regulaci lobbingu, což není v souladu s principem rovnosti. Hranici mezi plněním úkolů a lobbingem bude v praxi složité najít. Riziko obcházení regulace je značné a vysvětlení bez jakýchkoli důkazů, že riziko je nízké, není nijak přesvědčivé.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 2 odst. 2

Navrhujeme v § 2 odst. 2 doplnit písm. i), které zní:

„i) vypracování odborného vyjádření na žádost lobbovaného“.
Odůvodnění:

Lobbovaní v praxi vycházejí z podnětů, stanovisek, posouzení, tj. z vyjádření podnikatelské veřejnosti, občanské společnosti či neziskového sektoru. Je proto na místě postavit najisto, že taková vyjádření, která jsou vypracována na žádost lobbovaného, nespadnou do režimu zákona o lobbování.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Situace, kdy lobbovaný žádá osobu (registrovanou či neregistrovanou v registru lobbistů a lobbovaných) o vypracování odborného vyjádření, nespadá do věcné působnosti navrhované regulace lobbování. Lobbováním je totiž jen „soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného …“. Navrhovaná výjimka z lobbování je tedy nadbytečná, nicméně výše popsaná situace, odlišující se od lobbování primárně subjektivní stránkou, bude z důvodu právní jistoty na straně adresátů normy vysvětlena v důvodové zprávě.  

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Pro případnou akceptaci vysvětlení by bylo nutné, znát návrh úpravy v důvodové zprávě. 
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 3 a § 17 

Navrhujeme v ust. § 3 a § 17 vypustit slovo „soustavně“.

Odůvodnění:
I jednorázový lobbing je lobbingem. Zákon jasně nevymezuje žádnou hranici mezi nahodilým lobbingem a jeho „soustavnou“ variantou. Podmínka „soustavnosti“ představuje snadnou možnost, jak se regulaci pro povinné subjekty vyhnout, ať již tím, že každý lobbistický kontakt bude považovaný za samostatný, či používáním různých prostředníků. Z pohledu lobbovaného bude situace zcela nepřehledná, neboť to, zda se jedná o lobbistický kontakt, neboť je „soustavný“, bude zřejmé až z druhé a další schůzky.

Připomínka platí obdobně pro § 6 odst. 1 a § 17 odst. 1

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Pro úplnost uvádíme, že slovo „soustavně“ bude odstraněno z § 3, § 6 a § 17 a znak „soustavnosti“ bude zakotven přímo do definice lobbování v § 2 definujícího lobbování. 

„§ 2

Lobbování 

(1) Lobbování je soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při (…)“

· Předkladatel s připomínkovým místem v zásadě souhlasí, že každou i jednorázovou snahu ovlivnit lobbovaného lze v obecné rovině považovat za lobbing. Návrh zákona však považuje za lobbování pouze soustavnou činnost, neboť zařazovat sem i jednorázové kontakty s cílem ovlivnit lobbované by bylo zbytečně administrativně zatěžující a omezovalo přístup k nim běžným občanům. Neurčitý právní pojem „soustavnost“ předkladatel záměrně zahrnuje do definičních znaků lobbování „aby byl vytvořen dostatečný prostor pro uvážení, zda konkrétní chování spadá do rozsahu tohoto pojmu“ (viz důvodová zpráva).
· „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.“ 

(rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73)
· Neurčitý právní pojem soustavnost tak představuje vhodný nástroj, díky němuž může Úřad odlišovat skutečně jednorázové, nahodilé, a tedy nesoustavné „podružné“ ovlivňování lobbovaných od soustavného lobbování, které se snaží lobbista prezentovat jako dílčí jednorázové kontakty.

· Předkladatel předpokládá snahy některých lobbistů vyhnout se transparentní evidenci své činnosti. Definiční znak soustavnosti u lobbování je shodný s jeho předobrazem užitým při definování podnikání. Snahu vydávat soustavnou lobbistickou činnost za jednorázové či nahodilé ovlivňování lobbovaných je tak analogicky připodobitelné právě snaze podnikatele zastřít nezákonnou podnikatelskou činnost jednorázovými nahodilými příjmy.

· Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo s úmyslem tuto činnost pravidelně opakovat, resp. činit tak soustavně. 
· Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona. 

· Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

Důvodová zpráva tento pojem detailněji dovysvětlí, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu. 

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Pokud je cílem právní úpravy transparentnost prostředí, pak je třeba za lobbing považovat i jednorázový lobbing.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

 

	
	K § 3

Navrhujeme dosavadní text označit jako odstavec 1 a doplnit odstavec 2, který zní:

„(2) Lobbista je oprávněn vstupovat do objektů Parlamentu ČR a aktivně se účastnit jednání orgánů Parlamentu. Lobbista má přístup ke všem dokumentům v elektronické knihovně legislativního procesu s výjimkou těch, které podléhají utajení podle zvláštních předpisů.“.

Odůvodnění:

Návrh věcného záměru zákona o lobbingu výslovně předpokládal nastavení výhod pro registrované lobbisty. Zákon o lobbování však žádná práva lobbistům nezakládá. Lobbisté nezískávají žádný právní nástroj, jenž jim pomůže legitimně prosazovat zájmy, které hájí. Jsou jim pouze stanoveny povinnosti (evidence v registru, předkládání zpráv). 

Navrhuje se tuto disproporci odstranit a výslovně garantovat lobbistům práva, která jim umožní efektivní výkon lobbingu. Jednak budou mít přístup do všech prostor Parlamentu ČR, tj. jak do objektů Poslanecké sněmovny, tak do Senátu, a to včetně práva aktivní účasti na jednáních orgánů Parlamentu (výborů, podvýborů, komisí), tedy možnost vyjádření názoru k dané problematice, předkládání návrhů, účast v diskuzi. Jednak budou moci konzultovat dokumenty vložené do e-klep, tady knihovny připravované legislativy, která obsahuje veškeré dokumenty k projednávaným legislativním i nelegislativním materiálům s výjimkou těch, které podléhají režimu utajení např. z důvodu ochrany a bezpečnosti České republiky.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

1. Předkladatel zvažoval i zakotvení výhod pro lobbisty.  Ačkoli se předkladatel obecně nebrání zavedení určitých výhod pro lobbisty, požadavky navrhovaného typu by neměly být řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Případná oprávnění v podobě vstupu do budov Parlamentu, vystupování na schůzích nebo jednáních výborů obou komor apod. by pak měla být přiznána přímo samotnými komorami v jednacích řádech nebo administrativním opatřením; nejde tedy o otázku, k jejímuž řešení je povolán orgán moci výkonné. 

2. Vzhledem ke skutečnosti, že spuštění systému eSbírky a eLegislativy je opakovaně odkládáno za účelem dosažení adekvátního technického řešení, není reálné v tuto chvíli návrhem zakotvit přístup jiným než oprávněným/odpovědným osobám.  
Požadavek na zřízení přístupu do eKlepu je Úřadem vlády rovněž odmítán z technicko-kapacitních důvodů. 
Požadavky tohoto typu by však neměly být ani řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Ve zbytku lze doporučit záležitost projednat se správci dotčených informačních systémů.

3. Za výhodu pro lobbisty lze podle předkladatele považovat navrhovanou změnu zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, kterou se do § 39 odst. 5 navrhuje doplnit věta: „Bez souhlasu výboru může předsedající udělit na schůzi výboru slovo lobbistovi podle zákona o lobbování.“.

HK ČR: Na připomínce trváme. Závěr předkladatele, že MSp jako předkladatel a garant nové právní úpravy lobbingu nemůže navrhovat žádné výhody pro lobbisty je zcela nepřesvědčivý, naopak MSp by mělo navrhnout úplnou „architekturu“ lobbistického systému, včetně oprávnění lobbistů. Problémy spojené se spuštěním eSbírky nelze přičítat k tíži jejích uživatelů, stejně tak nelze akceptovat odvolávání na technicko-kapacitní důvody.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 4
Požadujeme dopracovat výčet lobbovaných subjektů.

Odůvodnění: 

Výčet lobbovaných subjektů jednak neobsahuje všechny subjekty, které vstupují do procesů tvorby materiálů uvedených v § 2 odst. 1 písm. a), a priori tak vytváří v systému nerovnosti.  Po akceptaci naší připomínky k ust. § 2 odst. 1 – definice lobbingu, bude třeba doplnit i toto ustanovení. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Výčet lobbovaných reflektuje míru rizikovosti ovlivňování veřejných funkcionářů ve vztahu k jejich zákonným kompetencím v procesech, na které míří návrh zákona. V případě, že připomínkovému místu absentuje konkrétní kategorie lobbovaných, tak prosíme o její uvedení. Předkladatel obecně usiluje o racionalizaci navrhované regulace (příklad: za lobbistu není považovaná každá osoba, která učiní jeden lobbistický kontakt x za lobbovaného není považována každá osoba, která participuje na legislativním procesu, například referent na ministerstvu). Tento postup vychází z analýzy rizik a myšlenky, že vliv na legislativní proces není binární záležitostí (je/není), nýbrž záležitostí míry. Vymezení lobbovaných tedy koresponduje určitému škálování tohoto vlivu, přičemž pod zákonnou regulaci mají spadat ti, jejichž vliv na legislativní proces je komparativně významný.  

K věcné působnosti zákona více viz vypořádání první připomínky.

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Pokud je pociťována státními orgány potřeba komunikaci orgánů veřejné správy a se zákonodárci nějak regulovat, a proto je předkládán návrh zákona o lobbingu, pak není žádný rozumný důvod regulaci omezovat z hlediska územního rozsahu a povahy rozhodování těchto orgánů. Argument o již existující zákonné úpravě jednání v oblasti veřejných zakázek také neobstojí, jistě lze nalézt takové aktivity, které se této oblasti dotýkají, lze v nich provádět legální komunikaci, která přitom není zákonem upravena – například činnosti předcházející vyhlášení veřejné zakázky. Se zdůvodněním neakceptace připomínky a zejména s konstatováním jeho vysvětlení tedy nemůžeme souhlasit.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 13, § 14, § 15 a § 17

Je nutné narovnání rozložení povinností mezi lobbisty a lobbované.

Odůvodnění: Rozložení povinností mezi lobbisty a lobbované není rovnoměrné. Z pohledu řady členských firem HK ČR znamená návrh uvalení neúměrných povinností na lobbisty. Již tak je přitom tento sektor extrémně regulovaný. Návrh naopak neobsahuje žádnou pozitivní motivaci (např. v podobě zajištění vstupu do Poslanecké sněmovny nebo Senátu), aby se nechali evidovat a vést záznamy o svých schůzkách.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· Rozložení povinností mezi lobbisty a lobbované odpovídá politickému kompromisu, v jehož návaznosti bylo primárně vypuštěno opatření v podobě povinnosti lobbovaných předkládat pravidelné zprávy. Tato povinnost je částečně suplována povinností uvádět lobbistické kontakty v rámci lobbistické stopy podle návrhu změnového zákona. Povinnost lobbovaného uvést údaje pro lobbistickou stopu je zakotvena v části druhé bodu dva návrhu změnového zákona a je na ni vázána přestupková odpovědnost podle § 17 odst. 3 vlastního návrhu zákona. Lobbistická stopa kromě jména a funkce lobbovaných obsahuje i údaje o tom, kdy k lobbování došlo a přesné vymezení, které věci v návrhu právního předpisu doznaly podle návrhu nebo požadavku lobbisty změn. 

„Zákonem regulovaný kontakt mezi lobbistou a lobbovaným je spojen s určitou administrativní náročností, přičemž administrování určitého jednání nelze a priori považovat za omezení tohoto jednání. V neposlední řadě lobbistický kontakt není postaven na povolovacím principu, ale na evidenčním principu, takže při splnění všech povinností má ingerence státu pouze administrativní ráz. Teprve v případě porušení zákona povinnými subjekty mohou být správním orgánem uloženy stanovené sankce.“ (DZ)

· Z hlediska kontrolovatelnosti hraje význam především možnost porovnání záznamů uvedených v prohlášení lobbistů se záznamy v lobbistické stopě právního předpisu. 

· K úpravě práv lobbistů více viz výše.  

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Viz stanovisko k výše uvedeným bodům. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 13

Navrhujeme v § 13 zrušit odst. 1 a odst. 2, následující odstavce přečíslovat. 

Odůvodnění: 

Tento paragraf ukládá lobbistům mimořádně excesivní povinnosti v podobě podrobného hlášení každé jednotlivé komunikace – v předstihu i ex post v příslušném hlášení do registru. Podmínka předem do registru uvádět oblast lobbování a konkrétní identifikaci subjektu, v jehož zájmu lobuje, je ukázkou naprosté esence byrokracie. Paradoxně ji lze obcházet uvedením možnosti lobbování „ve vlastním zájmu“ (je přeci ve vlastním zájmu lobbisty prosadit dotčený zájem, když s jeho prosazením je spojena odměna) či lobbováním prostřednictvím člena politické strany (viz § 2), které je zcela mimo působnost zákona. Především ale profesionální lobbisté, agentury, další subjekty jako profesní sdružení a asociace zpravidla lobbují v rámci širokého spektra zájmů, dotýkajících se neméně širokého spektra konkrétních předpisů a koncepcí. Jejich uvádění u každého jednotlivého případu enormně zatíží jak lobbisty, tak registr a kontrolní orgány, což povede buď ke zcela nesmyslnému utrácení času všech dotčených, nebo k rezignaci na plnění takové povinnosti pro každý jednotlivý případ, a tím vystavení riziku šikanózního omezování až likvidaci přístupu ke komunikaci s lobbovanými. Paradoxně tak podle našeho názoru předkladatel způsobí naprostý opak žádaného. Kdo bude tyto povinnosti chtít naplnit, bude zatěžovat sebe sama, registr i celý veřejný prostor enormním množstvím hlášení; a kdo je bude chtít obejít, může tak činit snadno a velmi dlouho, neboť právě extrémně široký rozsah a detail povinností způsobí, že kontrola bude přinejlepším velmi omezena na zcela selektivní situace. 

Dalším důvodem je fakt, že v navrženém modelu nejsou nijak ochráněna práva osob, o nichž by uvedl lobbista nepravdivý údaj, spočívající v tom, že je uvede jako osoby, v jejichž zájmu lobbuje. Ze všech těchto důvodů při zachování modelu aktivních hlášení plně postačí ustanovení o zpětném hlášení.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· Tzv. úvodní prohlášení lobbisty podle § 13 odst. 1 a 2 nemusí být uváděno před každou jednotlivou komunikací, jak uvádí připomínkové místo. Smyslem tohoto opatření je v registru před zahájením lobbování (tj. před zahájením výkonu lobbistické činnosti, nikoliv před jednotlivým lobbistickým kontaktem) identifikovat lobbisty a oblasti jejich lobbování. Ve smyslu tohoto upřesnění bude k § 13 dopracována důvodová zpráva. 

· U většiny lobbistů se obecné vymezení oblastí, ve kterých lobbují, a osoby, v jejichž zájmu tak činí, nebude měnit příliš často. Nadto je potřeba uvést, že zcela formalistický výklad spojení „ve vlastním zájmu“ naznačený připomínkovým místem nepovažujeme za v praxi uplatnitelný, resp. udržitelný. K problematice výjimky ze zákona pro členy politických stran odkazuje předkladatel na vypořádání připomínky k § 2 odst. 2 písm. c).

· Obecně vymezené oblasti lobbování pak budou lobbisté konkretizovat v pravidelných prohlášeních lobbisty prostřednictvím uvedení cíle, kterého se lobbováním snažili dosáhnout.

· Ohledně situace, kdy by měla být chráněna práva osob, o nichž by uvedl lobbista nepravdivý údaj, předkladatel odkazuje na standardní ochranu osobnostních práv v civilním procesu.   

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Vypořádání závisí na avizované úpravě důvodové zprávy.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 13 odst. 3 

Navrhujeme slova „za uplynulých šest měsíců” nahradit slovy „za uplynulý kalendářní rok“.

Odůvodnění:

Vzhledem k délce legislativního procesu i vysoké administrativní náročnosti pro lobbisty a lobbované je půlroční periodicita podávání zpráv velmi zatěžující a neúměrně excesivní vůči záměru zákona. Roční zpráva o činnosti je podmínkou zápisu např. v registru transparentnosti Evropské unie a není důvod, aby Česká republika kladla přísnější požadavky. Vysoká administrativní náročnost může opět odradit od registrace některé subjekty a zvýší se tak možnost obcházení zákona. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.
· Obecně je žádoucí, aby se údaje o lobbistických kontaktech zaznamenávaly do lobbistické stopy a prohlášení lobbistů průběžně a pravidelně. Lhůta 6 měsíců představuje jistý kompromis mezi čtvrtletním a ročním vykazováním lobbistických kontaktů, kterého bylo dosaženo v dřívějších fázích přípravy zákona. Z důvodu zachování potřebné míry transparentnosti tak není vhodné prodlužovat lhůtu pro vkládání prohlášení do registru, neboť by mohlo docházet k situacím, kdy by veřejnost měla přístup k informacím o lobbistických kontaktech až po ukončení legislativního procesu daného právního předpisu. 

· Uvažujeme-li navíc materiální rovinu veřejné kontroly, má-li uskutečnění „problematické“ schůzky, resp. učinění „problematického“ rozhodnutí, vést k potenciálnímu vyvození politické odpovědnosti na straně lobbovaného, je zapotřebí, aby se o nich veřejnost dozvěděla v blízké časové souvislosti s jejím uskutečněním, tj. nikoliv s velkým časovým odstupem, když validita výhrad s plynutím času slábne.

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Vysvětlení, že 6 měsíců je kompromisní řešení mezi čtvrtletním a ročním hlášením nepovažujeme za přesvědčivé. Připomínka směřovala k alespoň zmírnění těch nejhorších byrokratických dopadů. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 13 odst. 4 písm. c)
Navrhujeme slovo „písemně“ vypustit a před slovo „telefonicky” vložit slovo „nebo”. 

Odůvodnění:

Pro účel zákona stačí evidence osobních a telefonických kontaktů. Zahrnutím písemné komunikace se nejenže vytváří značná nejistota, zda vůbec a kdy by se odesílatelé dopisů veřejným institucím měli registrovat, ale navíc je tato oblast již dnes zabezpečena spisovou službou, která příchozí poštu eviduje a lze do ní nahlédnout při aplikaci zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Způsob komunikace může být důležitým faktorem pro efektivitu ovlivňování podoby právních předpisů a koncepčních dokumentů. Zatímco velká skupina osob může lobbovanému zaslat e-mailovou zprávu, aniž by se s ní lobbovaný vůbec seznámil, osobní schůzka může mít v tomto ohledu zcela jiný význam a dopady z hlediska „úspěchu“ lobbování. 
Záznam o zvolené formě komunikace může být informací o tom, jak intenzivně lobbistický kontakt probíhal a dále představuje možnost, jak potenciálně ověřit či vyvrátit proběhlý lobbistický kontakt, popřípadě obsah lobbování. Tento záznam tak má význam i z hlediska veřejnoprávní kontroly vykonávané Úřadem, včetně konkrétních řízení o porušení reportovacích povinností.
· Ne každý lobbovaný má povinnost vést spisovou službu. Navíc významná většina písemné komunikace bude probíhat v elektronické podobě prostřednictvím e-mailu, aniž by tyto byly zaznamenávány v ESSL. Sama skutečnost, že jsou zprávy někde uložené, ovšem nehraje roli ve vztahu k transparentnosti komunikace směrem k veřejnosti.
Z výše uvedených důvodů je požadavek na učinění záznamu o lobbistickém kontaktu „písemnou“ formou zcela adekvátní.    

HK ČR: Na připomínce trváme, přičemž odůvodnění jejího odmítnutí nepovažujeme za přesvědčivé. Cílem připomínky bylo z mírnit byrokratickou zátěž při zachování transparentnosti. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 13 a § 14 

Navrhujeme za § 13 vložit nový § 14, který bude upravovat povinnost lobbovaných podávat zprávy o lobbování, a to ve znění § 14 sněmovního tisku 565 z minulého funkčního období při zohlednění znění aktuálního návrhu. Následující paragrafy se přečíslují. 

Text z návrhu sněmovního tisku 565:

„§ 14

Zpráva lobbovaného 

(1) Lobbovaný je povinen do registru uložit v elektronické podobě zprávu lobbovaného o lobbování, které vůči němu bylo uskutečněno v uplynulém kalendářním čtvrtletí (dále jen „zpráva lobbovaného“). 

(2) Ve zprávě lobbovaného lobbovaný uvede

a)
obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbisty, který u něj lobboval,

b)
jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbujícího prostředníka,

c)
obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, v jejímž zájmu lobbista lobboval,

d)
přesné vymezení, kterých věcí v předpisu nebo koncepčním dokumentu nebo jejich návrhu se lobbování týkalo, a toho, co lobbista navrhoval nebo co požadoval, a 

e)
datum, kdy k lobbování došlo.

(3) Nedošlo-li v uplynulém kalendářním čtvrtletí k lobbování, uvede to lobbovaný ve zprávě lobbovaného namísto informací podle odstavce 2.

(4) Zprávu lobbovaného je lobbovaný povinen uložit do registru do 30 dnů po

a)
uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které se zpráva lobbovaného podává, nebo 

b)
pozbytí postavení lobbovaného.

(5) Lobbista je po dobu své evidence v registru oprávněn podat v elektronické podobě prostřednictvím registru námitku pro 

a)
nepravdivost údaje obsaženého ve zprávě lobbovaného, pokud se tento údaj lobbisty týká, nebo

b)
skutečnost, že lobbovaný ve zprávě lobbovaného neuvedl lobbování, které vůči němu tento lobbista v období, za které je zpráva podávána, uskutečnil. 

(6) Úřad na základě podnětu třetí osoby odstraní z textu zprávy lobbovaného nebo námitky podle odstavce 5 údaje o této třetí osobě, nejde-li o údaje podle odstavce 2.

(7) Zprávy lobbovaných se v registru uchovávají po dobu 5 let; poté Úřad provede jejich výmaz.“.

Odůvodnění:

Dle důvodové zprávy k návrhu zákona o lobbování v minulém volebním období se navrhovalo, na základě stanoviska Legislativní rady vlády k věcnému záměru zákona o lobbingu, vztáhnout povinnost podávat zprávy o lobbistických kontaktech nejen na lobbisty, ale i na lobbované. Zrcadlové podávání zpráv přispěje k větší vyváženosti a transparentnosti systému, kdy bude snadné porovnat obsahy obou zpráv, a zabránit tak (ne)úmyslným nepřesnostem.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Na základě politického kompromisu bylo rozhodnuto o vypuštění povinnosti lobbovaných podávat zprávy o lobbování. 

· Lobbistická stopa právního předpisu však do určité míry představuje ekvivalent zprávy lobbovaného, proto by zakotvení zprávy lobbovaného tak představovalo do značné míry duplicitní povinnost a dodatečnou neopodstatněnou administrativní zátěž. Při kontrole záznamů v lobbistické stopě a v prohlášení lobbistů lze křížově dostatečně ověřit údaje o lobbistických kontaktech. Neplnění povinnosti vkládat údaje pro lobbistickou stopu je přestupkem lobbovaného (§ 17 odst. 3).

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Úpravou navrženou předkladatelem se dále prohloubí nerovnost lobbistů a lobbovaných. Lobbisté nemají v zásadě žádná oprávnění, zákonem je jim naopak založena řada povinností.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 14 odst. 3

Navrhujeme ve stávajícím (dle předkladatele) § 14 odst. 3 doplnit na konec textu větu, která zní:

„Odmítne-li lobbovaný jednání, je povinen lobbistovi písemně sdělit věcné důvody.“

Odůvodnění: 

Lobbista v zásadě nemá žádné právní prostředky, které mu zajistí možnost lobbovat. Případná neochota lobbovaných by mohla snadno blokovat legitimní lobbistickou činnost. Taková neochota může být jak z věcných důvodů (a priori nedostatek vůle k seznámení se s širšími souvislostmi problematiky, technickými parametry, dopady na další odvětví hospodářství apod.), tak z procesních (přílišná administrativní zátěž při zpracování zpráv do registru). Odmítnutí jednání musí proto lobbovaný věcně zdůvodnit (formální důvody typu kolize s jiným jednáním nelze akceptovat). Doplněná věta je alespoň dílčím prvkem práv, která musí být ve vyvážené normě přiřknuta lobbistům.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Předkladatel se domnívá, že navrhovaná změna by vytvářela snadno zneužitelný prostředek k vytížení a blokování kapacit lobbovaných.  S výjimkou jednání vyplývajících z plnění úkolů veřejného funkcionáře/úředníka, je na svobodné vůli lobbovaného, s kým a kdy se bude stýkat a komunikovat (pokud to není v rozporu s jiným právním předpisem). Lobbistovi tedy nesvědčí žádné subjektivní právo na to, aby se s ním lobbovaný sešel, případně sešel za podmínek stanovených lobbistou. Zakotvovat v takové situaci povinnost lobbovaného své důvody vysvětlovat, natož písemně, se zdá nepřiměřené. 

· Cílem regulace je zajistit transparentnost probíhajících lobbistických kontaktů nikoli zavádění nástrojů pro jejich vynucování ze strany lobbistů.

HK ČR: Na připomínce trváme. Jedná se stále o problém nerovnovážného rozdělení práv a povinností, kdy lobbistovi nevzniknu žádná oprávnění, jen povinnosti. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 17 odst. 3

Požadujeme ve stávajícím (dle předkladatele) § 17 odst. 3 doplnit skutkovou podstatu přestupku za neuložení zprávy lobbovaného do registru.

Odůvodnění:

Pokud bude akceptována připomínka o vložení nového § 14, který zavede povinnost podávání zpráv pro lobbovaného, měla by tuto konstrukci navázat i úprava přestupku v případě, že svou povinnost nesplní. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

Viz vypořádání připomínky k § 14.

HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Viz vyjádření k vypořádání připomínky k § 14.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 19 

Navrhujeme ve stávajícím (dle předkladatele) § 19 číslovku „2025“ nahradit číslovkou „2026“.

Odůvodnění:

S ohledem na předpokládaný konec řádného volebního období poslanecké sněmovny v říjnu 2025 se nejeví jako praktické ani uskutečnitelné zavádět nový systém např. legislativní stopy do sněmovních tisků, které jsou již v legislativním procesu. Rok 2026 dává příležitost nastavit systém na nový vládní a parlamentní cyklus vzešlý z řádných voleb v roce 2025.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022 a závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy. 

· Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21.2.2018 nakonec nebyly schválena do skončení volebního období Poslanecké sněmovny. Zájem předkladatele je co nejhladší průběh legislativního procesu a co nejrychlejší přijetí návrhu zákona. Přestože předkladatel nevylučuje, že se účinnost v průběhu legislativního procesu může posunout až na připomínkovým místem navrhovaný mezní termín, aktivně k tomuto datu účinnost posouvat v tuto chvíli odmítá. 

· Kabinety a kanceláře lobbovaných budou mít dostatečný prostor pro seznámení se se zaváděnými povinnostmi a dostatek času pro provedení registrací veřejných funkcionářů (a nejvýše postavených úředníků). Lobbistická stopa navíc bude obligatorně vedena až pro zákony, které vstoupí do normotvorného procesu po datu účinnosti navrhovaných zákonů a plnění povinností ze strany lobbovaných tedy bude velmi pozvolné. Proto není potřeba plnění těchto povinností přenechat až nově zvoleným poslancům, kteří nadto budou tvořit jen část lobbovaných, třebaže významnou. 

· Lobbisté naproti tomu mají několik let, aby se zejména na povinnost evidence lobbistických kontaktů mohli dostatečně připravit.
HK ČR: Na připomínce trváme. Žádáme vypořádání nadepsat pouze slovem Neakceptováno. Ve světle uváděných zásadních a z našeho hlediska nesprávně vysvětlených výhrad HK ČR je prosba o pozdější účinnost zákona logická. Především jako požadavek, aby celým tímto byrokratickým martýriem byla zatížena komunikace s členy sněmovny vzešlé z příštích voleb, aby se dotčené subjekty mohly alespoň pokusit na novou situaci připravit. Předkladatel nevylučuje, že datum účinnosti vzešlé z Poslanecké sněmovny bude právě to, které navrhuje připomínkové místo, ale dopředu jej odmítá navrhnout sám, ačkoli nepochybně podobný požadavek vzešel z většiny připomínkových míst. Z celého návrhu vypořádání jako by zaznívalo, že MSp samo sebe nepovažuje za dostatečně odpovědný orgán pro konečné rozhodnutí, jak bude právní předpis vypadat. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	Kancelář prezidenta republiky
	Podle § 2 odst. 1 návrhu zákona je lobbováním soustavná činnost spočívající v komunikaci za účelem ovlivnění lobbovaného při přípravě, projednávání a schvalování návrhu právního předpisu a dokumentů plánovací, koncepční nebo strategické povahy, schvalovaných vládou. Podle § 4 písm. g) návrhu zákona je mezi lobbované zařazen rovněž vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a jeho zástupce.

Kancelář prezidenta republiky považuje za nezbytné z § 4 písm. g) návrhu zákona slova „ a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a jeho zástupce“ vypustit.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, Kancelář prezidenta republiky zajišťuje obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky a s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky; Kanceláři prezidenta republiky však nepřísluší ani příprava a na ní navazující projednávání a schvalování právních předpisů ani příprava a projednávání dokumentů plánovací, koncepční nebo strategické povahy, schvalovaných vládou. Z tohoto důvodu je zařazení vedoucího Kanceláře prezidenta republiky a jeho zástupce mezi lobbované nepřípadné, resp. věcně nesprávné.

Ve zvláštní části důvodové zprávy je zařazení vedoucího Kanceláře prezidenta republiky mezi lobbované odůvodněno tak, že Kancelář prezidenta republiky připravuje návrhy pro rozhodnutí prezidenta republiky, která souvisí s výkonem jeho ústavních práv a povinností v legislativním procesu, včetně rozhodnutí dle čl. 50 Ústavy ČR, kdy prezident republiky vrací zákon schválený Parlamentem zpět k novému projednání. Tento argument považuje Kancelář prezidenta republiky za účelový, neodpovídající skutečnosti, neboť prezident republiky průběh projednávání vybraných návrhů zákonů v Parlamentu sleduje, a pokud je vypracováno jeho veto k zákonu, není to z podnětu vedoucího Kanceláře prezidenta republiky či jeho zástupce, ale z podnětu prezidenta republiky. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· „Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny, vedoucí Kanceláře Senátu a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky projednávají a koordinují plnění úkolů, které jim ukládá právní řád a organizační řády jednotlivých kanceláří. Vzhledem k tomu, že kanceláře obou komor parlamentu spolupůsobí při zpracování řady podaných pozměňovacích návrhů, zajišťují při jednání komor nepřetržitou konzultační službu v otázkách právní, legislativní a procedurální povahy. Obdobně Kancelář prezidenta republiky připravuje návrhy pro rozhodnutí prezidenta republiky, která souvisí s výkonem jeho ústavních práv a povinností v legislativním procesu, včetně rozhodnutí dle čl. 50 Ústavy, kdy prezident republiky vrací zákon schválený Parlamentem zpět k novému projednání (suspenzivní veto).“ (DZ)
· Vedoucí Kancléře prezidenta republiky patří mezi (nepolitické) veřejné funkcionáře stejně jako vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny nebo vedoucí Kanceláře Senátu (§ 4 písm. g). Jde o funkci, která je takzvanou vstupní branou k prezidentovi republiky.  Předkladatel proto počítá s tím, že na vedoucího Kancléře prezidenta republiky se zákon o lobbování vztahovat bude. 

· Předkladatel si je vědom významu prezidenta republiky v legislativním procesu. Prezident sice nemá zákonodárnou iniciativu, ale Ústava mu dává právo suspenzivního veta a navíc disponuje značným (nejen) politickým vlivem. Prezident sám přitom může být ovlivňován různými osobami. Předkladatel zvážil zařazení prezidenta republiky mezi lobbované. Ústava prezidentovi zaručuje, že není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3) a nelze ho tak za případný přestupek stíhat (čl. 65 odst. 1) ani jinak postihovat.  

· Jednou z opakujících se připomínek resortů je rozšíření personální působnosti o prezidenta republiky. V zahraničních právních úpravách lobbingu se však „hlava státu“ objevuje jen zcela výjimečně. Naopak je zcela běžné, aby regulaci podléhali nejvýše postavení úředníci, což odpovídá navrhované úpravě zahrnující vedoucího Kanceláře prezidenta republiky a jeho zástupce. 

· Z výše uvedených důvodů předkladatel na navrženém modelu regulace Kanceláře prezidenta republiky s vyjmutím prezidenta republiky samotného trvá. Zařazení vyjmenovaných nejbližších pracovníků prezidenta republiky je proto zcela adekvátní. Mezi lobbované jsou zařazeni i vedoucí představitelé ústředních správních úřadů, kterým je ze státního rozpočtu alokována daleko menší částka. Tito lobbování také v některých případech řídí mnohem méně zaměstnanců, než je tomu v případě (vedoucího a zástupce vedoucího) Kanceláře prezidenta republiky. 

· Na závěr si předkladatel dovoluje poukázat na množství údajných, nicméně značně medializovaných, kauz bývalého vedení Kanceláře prezidenta republiky, které jsou spojované právě i s netransparentním lobbingem. Některá tato podezření byla řešena v rámci vyšetřovací komise poslanecké sněmovny, jiná jsou předmětem činnosti orgánů činných v trestním řízení.  Proto se zařazení vedoucích představitelů Kanceláře prezidenta republiky mezi lobbované jeví jako společensky vysoce žádoucí, a to i s ohledem na jeden z cílů navrhované regulace, kterým je snaha o dosažení destigmatizace (transparentního) lobbování v očích společnosti. 
KPR: 

Na připomínce trváme. Po posouzení argumentace navrhovatele jsme tuto zásadní připomínku přehodnotili na doporučující. 

	Agrární komora České republiky
	Bez vyjádření.
	

	Česká advokátní komora
	V § 2 odst. 2 písmeno a) zní:

„a) plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu fyzické osoby k orgánu veřejné moci nebo souvisejících s výkonem funkce takové osoby v orgánu veřejné moci,“.

Odůvodnění 

Návrh zákona je z hlediska jeho působnosti bezdůvodně a nepřiměřeně úzký, když z hlediska mnoha orgánů veřejné moci představuje jejich naprosto nevhodné zařazení mezi lobbisty. Navrhuje se proto vyjmout z působnosti tohoto zákona všechny osoby, které jednají v pozici vymezené § 2 odst. 2 písm. a) návrhu zákona nikoli pouze ve vztahu k České republice, ale rovněž k ostatním orgánům veřejné moci, tj. včetně územních samosprávných celků a profesních samospráv.

Pokud jde o samosprávné stavovské organizace (tj. profesní komory) zřízené zákonem, jde o veřejnoprávní korporace vykonávající veřejnou správu na vymezeném úseku veřejné moci a jako takové ze zákona chrání a garantují kvalitu právních služeb poskytovaných svými členy. Výkon samosprávné činnosti souvisí s povinným členstvím všech příslušníků daných profesí v komorách, disciplinární odpovědností, dohledem nad dodržováním etických pravidel, vydáváním stavovských předpisů apod. Samosprávnou pravomoc komor omezuje pouze v nezbytně nutném rozsahu stanoveném zákonem působnost ústředních orgánů státní správy.

Na základě těchto uvedených skutečností mohou profesní samosprávy jen těžko představovat lobbisty, kteří lobbují ve prospěch svůj či svých členů. Zákon nezřizuje komory za účelem prosazování vlastních zájmů nebo zájmů jejich členů, ale naopak za účelem ochrany veřejných zájmů, tedy ochranu ústavních a zákonných principů vztahujících se na danou profesi, což je především primárním principem a úkolem právního státu (a v jeho mezích celého aparátu orgánů veřejné moci). V případě, že by profesní komory nebyly vyjmuty z působnosti zákona o lobbingu, vznikla by tím absurdní situace, kdy komunikace orgánů veřejné moci s lobbovanými by byla považována za lobbování, přestože působnost a pravomoc orgánů veřejné moci je vždy stanovena zákonem.

Mimo jiné dle platných Legislativních pravidel vlády, konkrétně čl. 5 odst. 1 písm. f) jsou profesní komory zřízené zákonem také připomínkovým místem, tedy je jejich povinností uplatňovat připomínky k věcnému záměru zákona týkajícího se právní regulace nebo oblasti působnosti daných komor. Již z tohoto důvodu je nemožné pohlížet na profesní komory jako na lobbisty, když jim usnesení vlády uděluje pozici připomínkového místa, které se aktivně podílí na legislativním procesu. Legislativní proces přitom nekončí uplatněním připomínek a jejich vypořádáním, ale až publikací ve Sbírce zákonů. Rozdělovat postavení orgánů veřejné moci na nelobbisty a lobbisty podle stádia legislativního procesu (kdy v rámci uplatnění připomínek nejsou považováni za lobbisty, ale v rámci jednání v Parlamentu o těch samých návrzích právních předpisů již ano) je neorganické a postrádá jakékoli ratio.

Shora uvedené potom platí obdobně o veškerých ostatních orgánech veřejné moci, přičemž u orgánů územní samosprávy (obcí a krajů) je situace ještě absurdnější, neboť jde o subjekty rozpoznané v Ústavě ČR, přičemž kraje mají rovněž zákonodárnou iniciativu.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

ČAK: Vypořádání připomínek akceptujeme

	Česká komora architektů
	ČKA požaduje, aby bylo v návrhu zákona o lobbování jednoznačně uvedeno, že činnost profesních komor zřizovaných zákonem není považována za lobbování a to např. v ustanovení § 2 odst. 2 návrhu zákona.

Odůvodnění

ČKA odkazuje na své připomínky k věcnému záměru zákona o lobbování a předchozího návrhu zákona z roku 2018 a opakuje, že činnost zákonem zřízených profesních komor nemůže být ze své podstaty považována za lobbování, stejně jako není za lobbování považována vzájemná komunikace mezi orgány veřejné moci navzájem, neboť i profesní komory je třeba považovat za orgány veřejné moci. Nebude-li toto však v zákoně výslovně uvedeno, lze se obávat uplatnění výkladu, dle něhož profesní komory za lobbisty považovány budou.

Dovolte mi zde zmínit působnost ČKA popsanou v § 23 odst. 6 zákona č. 360/1993 Sb., výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve znění pozdějších předpisů, podle něhož patří do činnosti komory zejména:

a) pečovat o stavební kulturu a o kulturu utváření prostředí,

b) spolupůsobit při ochraně veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury a územního plánování,

c) udělovat, odnímat a pozastavovat autorizaci,

d) vést seznamy autorizovaných osob a tyto seznamy včetně jejich změn uveřejnit i způsobem umožňujícím dálkový přístup,

e) vést seznamy osob registrovaných podle § 30l odst. 1 nebo 30n odst. 2 a tyto seznamy včetně jejich změn uveřejnit i způsobem umožňujícím dálkový přístup,

f) pečovat o vysokou úroveň výkonu činnosti autorizovaných osob,

g) organizovat zkoušky odborné způsobilosti,

h) vést disciplinární řízení,

i) vydávat vnitřní předpisy Komory,

j) vydávat standardy výkonů a dokumentace,

k) podporovat odborné vzdělávání a napomáhat šíření odborných informací,

l) spolupracovat s orgány státní správy a místní samosprávy,

m) posuzovat návrhy obecně závazných předpisů dotýkajících se výkonu odborných činností,

n) spolupracovat s institucemi podnikatelského a obchodního charakteru a mezi sebou navzájem,

o) spolupracovat s obdobnými zahraničními institucemi,

p) hájit stavovské zájmy autorizovaných osob,

r) podporovat sociální zájmy autorizovaných osob,

s) spolupracovat s vypisovateli soutěží a výběrových řízení, posuzovat soutěžní podmínky a bránit konání neregulérních soutěží a výběrových řízení,

t) spolupůsobit při pojišťování autorizovaných osob sdružovaných Komorou.

Jak je vidět, je činnost, jež by snad mohla být považována za lobbing - hájení stavovských zájmů autorizovaných osob - pouze jednou z devatenácti činností České komory architektů. Jednají-li zástupci ČKA s aktéry legislativního procesu, pak je to téměř bezvýjimečně z titulu působnosti péče o stavební kulturu a kulturu utváření prostředí a ochrany veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury a územního plánování. Považovali bychom za absurdní a škodlivé, kdyby takto vedená činnost byla chápána a označována jako lobbing, jelikož se nepochybně jedná o prosazování zájem celé společnosti. Nakonec i skutečnost, že profesní komory jsou připomínkovými místy v legislativním procesu, poukazuje na to, že zájmy jimi prosazované jsou zákonodárcem chápány jako zájmy veřejné. (V souvislosti s legislativním procesem navíc vyvstává otázka, jak by mohly lobbované osoby vyhovět doporučení s neregistrovanými osobami nejednat.) 

V návaznosti na výše uvedené požadujeme tedy, aby bylo postaveno najisto, že zástupci profesních komor založených zákonem a jejich komunikace s lobbovanými osobami se řadí do negativního vymezení lobbování, neboť se jedná o komunikaci veřejných funkcionářů resp. orgánů veřejné moci. 

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

ČKA: s návrhem vypořádání souhlasíme.

	Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
	Bez připomínky.
	

	Česká lékařská komora
	Česká lékařská komora zásadně nesouhlasí s tím, aby byla profesní sdružení degradována na úroveň lobbystických útvarů, jejichž činnost musí být regulována (§ 3 písm. c) návrhu zákona o lobbování) tak, jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto návrhu zákona. 

Požadujeme, aby na Českou lékařskou komoru nebylo nahlíženo jako na lobbistickou organizaci, a aby byly profesní komory zřízené zákonem z této právní regulace úplně vyňaty. 

Profesní komory mají, na rozdíl od lobbistických korporací a dalších subjektů, právní osobnost založenu přímo zákonem, když jejich činnost je tímto zákonem již dostatečně regulována. 

Ze své pozice jako součásti veřejné správy nenaplňuje profesní samospráva definici lobbingu. Činnost profesní komory, která je jasně definovaná v zákoně (v případě České lékařské komory v zákoně č. 220/1991 Sb., o komorách) nelze považovat za lobbing.

Profesní samosprávy tvoří obdobně jako samosprávy místní nedílnou součást demokratické společnosti. Jsou garantem bezpečnosti, kvality a odbornosti vysoce specializovaných služeb, které jejich členové poskytují. Komory dbají na to, aby jejich členové respektovali pravidla profesní etiky.

Paragrafové znění

Návrh zákona ze dne … 2024, o lobbování se mění takto: 

I.

V ustanovení § 2 odst. 2, písm. h) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se text:

„i) činnost profesní organizace zřízené zákonem.“

II.

V ustanovení § 3 písm. c) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se text:

„vyjma profesní organizace zřízené zákonem.“

III.

Zobrazení navrhovaných změn ustanovení § 2 a § 3 (doplňovaný text je proveden podtrženou zvýrazněnou kurzívou):

§ 2

Lobbování 

…

(2) Za lobbování podle tohoto zákona se nepovažuje

a) plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu fyzické osoby k České republice nebo souvisejících s výkonem funkce takové osoby v orgánu České republiky, 

b) komunikace na jednání komor Parlamentu a jejich orgánů,

c) komunikace mezi členy téže politické strany nebo politického hnutí,

d) komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků,

e) uplatnění připomínky k návrhu předpisu nebo koncepčního dokumentu a komunikace týkající se vypořádání takové připomínky podle pravidel pro přípravu předpisů nebo koncepčních dokumentů,

f) komunikace na jednání poradního orgánu vlády nebo ústředního správního úřadu, jsou-li zápisy nebo závěry z těchto jednání v písemné podobě a jména účastníků zpřístupněny veřejnosti,

g) komunikace s orgánem nebo představitelem cizího státu nebo mezinárodní organizace a

h) komunikace na jednání Rady hospodářské a sociální dohody a jejích orgánů,
i) činnost profesní organizace zřízené zákonem. 

§ 3

Lobbista

Lobbistou se podle tohoto zákona rozumí osoba, která splňuje podmínky podle § 6 odst. 2 a učiní ohlášení o tom, že hodlá soustavně lobbovat v zájmu:

a) třetí osoby, 

b) neurčitého okruhu osob, nebo 

c) vlastním, kterým se rozumí, jde-li o právnickou osobu, též zájem jejích společníků nebo členů, vyjma profesní organizace zřízené zákonem.
Odůvodnění:

Profesní organizace (komory), které jsou zřízeny zvláštními zákony a jejichž činnost je těmito zákony vymezena, nemohou být již ze své podstaty považovány za lobbisty podle připravovaného zákona o lobbingu.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

ČLK: souhlasíme s navrhovaným vypořádáním připomínek.

	Česká lékárnická komora
	Bez vyjádření.
	

	Česká stomatologická komora
	Bez vyjádření.
	

	Exekutorská komora
	Bez vyjádření.
	

	Komora auditorů ČR
	Komora auditorů České republiky navrhuje, aby v zákoně o lobbování bylo jednoznačně uvedeno, že činnost profesních komor zřizovaných zákonem není považována za lobbování. 

Odůvodnění

Komora auditorů České republiky (dále jen „KA ČR“) chápe potřebu regulovat oblast lobbingu v rámci České republiky. Nicméně navrhujeme, aby KA ČR stejně jako ostatní profesní komory zřízené zákonem byly v případě, že působí v rámci působnosti a kompetencí, které jsou jim zákonem svěřeny, vyjmuty z působnosti tohoto zákona a nebyly tedy považovány za lobbisty. 

KA ČR je samosprávná profesní organizace, jejíž působnost je upravena zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů, který její činnost taktéž reguluje. V souladu s tímto zákonem plní KA ČR širokou škálu činností jako je např. zajištění profesního vzdělávání a zvyšování odborné úrovně. Ve vztahu ke svým členům působí jako orgán veřejné moci, tj. kontroluje činnost auditorů, vydává auditorská oprávnění, rozhoduje o pozastavení či zákazu auditorské činnosti apod.

Účast na připomínkových řízeních stejně jako v odborných pracovních skupinách je jen jednou z mnoha činností KA ČR a ve svém důsledku přispívá k odborné kvalitě výsledných právních předpisů reflexí praktických zkušeností auditorů ze všech typů účetních jednotek a ke kultivaci ekonomického prostředí, a je tedy především ve veřejném nikoliv soukromém zájmu komory samé. Tomu také odpovídá postavení KA ČR jako přímého připomínkového místa v legislativním procesu přípravy právních předpisů.

KA ČR jako profesní organizace je financována výhradně z příspěvků svých členů. Zahrnutí KA ČR mezi lobbisty v souladu s navrhovaným zákonem o lobbování jí přinese novou administrativní a finanční zátěž spojenou s povinností registrace a následnými přípravami pravidelných prohlášení lobbisty.  

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

KA ČR: souhlasíme s návrhem vypořádání připomínky

	Komora daňových poradců ČR
	I přes negativní výčet lobbingu v § 2 odst. 2 písm. e) návrhu zákona o lobbingu považujeme za zcela nezbytné, aby v případě komor zřízených ze zákona s povinným členstvím byly tyto komory v případě, že působí v rámci působnosti a kompetencí, které jsou jim svěřeny, vyňaty z působnosti zákona. Jsme přesvědčeni, že postup komor v těchto případech vyplývá z příslušných právních norem a je v souladu se smyslem a cílem těchto právních norem, legislativní aktivity profesních komor tak nelze považovat za lobbing ať již v rámci přípravy legislativy, tak i výkladů k ní. V těchto případech také nejsou ohroženy cíle navrhovaného zákona. Tato jednání totiž probíhají transparentně a za účasti státní správy, kdy stopa těchto aktivit je pak jednoduše zachytitelná, neboť připomínky by měly být součástí vypořádací tabulky k jednotlivým návrhům. Je nutné zdůraznit, že v daném případě nejde pouze o legislativní činnost, ale také o projednávání různých metodických pomůcek nebo dotazy položené podle zákona č. 106/1999 Sb. a další podobná jednání. Pokud by tento typ jednání měl podléhat danému zákonu, jde dle našeho názoru o absurdní dopad, který by zcela neodůvodněně a neúměrně administrativně zatěžoval příslušné komory. Ad absurdum by danému zákonu mohly podléhat různé specializované semináře na aktuální otázky. Co je uvedeno výše, platí obdobně i pro účast zástupců těchto komor na uvedených jednáních. Pokud by výše uvedené činnosti byly považovány za lobbing, mohl by být za lobbistu považován každý občan, který se obrátí se svým dotazem např. na obec podle zákona č. 106/1999 Sb., čímž by nejen došlo k nepřípustnému omezení ve svobodném přístupu k informacím, ale byl by popřen i jeden ze základních principů a přístupů demokratického státu, tj. že státní správa je zde pro občany a měla by být otevřenou státní správou. 

Dne 29. 8. 2017 jsme uplatnili k věcnému návrhu zákona o lobbingu stejnou připomínku, tedy aby činnost komor zřízených ze zákona v rámci legislativního procesu při připomínkování právních norem, metodických pokynů, stanovisek a při řešení výkladových problémů právních předpisů byla vyloučena z definice lobbingu. Tato připomínka byla tehdy akceptována. Současná navrhovaná úprava, zejména obecná definice lobbisty v § 3, a to zejména v jeho písm. c) návrhu, kdy profesní komory jsou navíc uvedeny pozitivně ve výčtu k tomuto ustanovení v důvodové zprávě, je v tomto směru nejednoznačná a přinese mnohé výkladové problémy.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

KDP: s návrhem vypořádání souhlasíme

	Komora patentových zástupců ČR
	Bez vyjádření.
	

	Komora veterinárních lékařů ČR
	Bez vyjádření.
	

	Notářská komora ČR
	Obecně k návrhu zákona 

Předložený návrh zákona reguluje lobbování nikoli komplexně, avšak pouze jeho určitý segment, kde svou roli může sehrávat vliv osob za účelem získání výhod při přípravě, projednávání a schvalování návrhů právních předpisů či jiných strategických dokumentů, schvalovaných vládou. Není zřejmé, zda při zpracování materiálu byly z hlediska možného faktického vlivu lobbingu zhodnoceny např. dopady při zpracování územních plánů různých stupňů. Lobbing tedy není upraven na všech stupních veřejné správy, kde mohou být ovlivněny rozhodovací procesy. 

Lze předpokládat, že rozbory a analýzy, předkládané lobbisty, mohou sloužit i ke zkvalitnění předpisu, k lepšímu pochopení úpravy a že tedy činnost lobbistů není pouze negativní, ale v uvedeném smyslu velmi pozitivní, vedoucí ke zvýšení úrovně legislativních návrhů. Přesto je návrh zákona koncipován tak, aby ukázal pouze regulatorní a sankční nástroje, nenabízí žádnou výhodu (např. přístup do kuloárů pro registrované lobbisty) a jak bude uvedeno dále, nejasně definuje lobbování a nechává na správním orgánu, který má udělovat sankce, aby si sám svou rozhodovací činností vytvářel rozsah toho, co lze a co už nikoli podřadit pod lobbování. Obecně lze však konstatovat, že oblast lobbování, víc než kterákoli jiná, je obtížně regulovatelná zákonem a samotný zákon bez dodržování etických pravidel, nemůže lobbování účinně regulovat. 

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

Předkladatel je i v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem přesvědčen, že regulace lobbování bude představovat v českém právním řádu nový typ regulace, který je žádoucí nejdříve aplikovat na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces). 

Úspěšná aplikace zákona o lobbování na centrální úrovni může po určité době a náležitém zhodnocení vést k případnému rozšíření věcné působnosti o další typy řízení a procesů. 

Příliš široké vymezení věcné působnosti se v současnosti jeví jako problematické. Široce pojatá regulace lobbování by nemusela být aplikována řádně, hrozilo by její vyprázdnění a de facto by byl ohrožen záměr efektivní regulace lobbování v České republice. Jinými slovy, pokud by lobbováním mělo být „všechno“, mohlo by se v praxi podávání prohlášení lobbisty ukázat, že jím není téměř nic, a to i ve světle toho, že by dohledový orgán nebyl schopen zajistit dodržování a vymáhání zákona ve všech případech, kdy dochází k jeho porušování; výkon jeho dohledu by tak nádavkem působil arbitrárně. Nejen z tohoto důvodu se jeví účelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobnější, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou a zejména široce akceptovanou součástí českého právního řádu.  

K cílům regulace patří mimo jiné i změna negativního vnímání lobbování; v případě, že je lobbing vykonáván transparentně podle jasných pravidel, jedná se o legitimní činnost, která může ve svém důsledku přispět ke kvalitnějšímu a otevřenějšímu rozhodovacímu procesu. Součástí snah o legitimizaci a zlepšení vnímání lobbingu bude vedle vzniku jasných legislativních pravidel také doprovodná činnost zejména Úřadu, spočívající v poskytování metodické, odborné a poradenské pomoci. 

NK ČR: s návrhem vypořádání připomínek souhlasíme.

	
	Obecně k návrhu zákona (k postavení profesní samosprávných komor)

S ohledem na vymezení lobbisty (§ 6 návrhu zákona) předpokládáme, že profesní samosprávné komory nemohou být z povahy věci lobbisty, neboť u nich z povahy věci nepůjde o soustavnou činnost (navzdory značně obecnému vymezení soustavnosti). Profesní samosprávné komory jsou zřízeny zákonem a vykonávají z vůle státu přeneseně jeho působnost. Provozování lobbingu by tedy ostatně bylo v rozporu s účelem, pro něž byly zřízeny.

Pokud by však předkladatel přesto naznal, že profesní samosprávné komory, vykonávající přeneseně působnost státu, měly být zařazeny do působnosti uvedeného zákona, bylo by nezbytné pro ně zřídit zvláštní úpravu, včetně oddělené evidence a jiného označení, omezit jejich povinnosti podle návrhu zákona, vše po konzultaci s těmito komorami. Například je zcela nemožné profesní komoře zakázat činnost podle § 17 odst. 6 návrhu zákona, protože jde o činnost, kterou tyto samosprávné profesní organizace vyvíjí na základě zvláštních zákonů. Pro profesní komory více než pro jakoukoli jinou skupinu platí, že jejich připomínky a návrhy směřují ke zkvalitnění legislativního procesu. 

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  
NK ČR: s návrhem vypořádání připomínek souhlasíme.

	
	K § 2 odst. 1 a  § 6 odst. 1 (k pojmovému znaku soustavnosti lobbování)

Požadujeme zpřesnit definici lobbování, která není jednoznačná. Sama důvodová zpráva připouští neostrost hranice klíčového definičního znaku lobbování a to soustavnosti. Není ani zřejmé, zda soustavnost má být uplatněna pouze ve vztahu k definici lobbisty nebo zda se přenáší i do lobbingu jako takového, pokud by tomu tak nebylo, mohla by být za lobbing považována i komunikace nahodilá, což patrně není cílem zákona. 

Odkaz v důvodové zprávě na judikatorní tradici nejméně tří lobbistických kontaktů učiněných v přiměřené časové souvislosti nedává relevantní vodítko. Není podle našeho názoru možné odkazovat se bez dalšího na případnou judikaturu, týkající se podnikání, která byla velmi často tvořena v souvislosti s porušováním zákona v souvislosti s tzv. švarcsystémem.

Bude přiměřenou časovou souvislostí v případě lobbování celý legislativní proces, mnohdy trvající léta či minimálně měsíce, nebo (např.) tzv. druhé čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR? Kdy se pak podle této definice stane osoba lobbistou – po třetím kontaktu?  

Zákon nyní nechává na správním orgánu, který má udělovat sankce, aby si sám svou rozhodovací činností vytvářel rozsah toho, co lze a co už nikoli podřadit pod lobbování. To nelze považovat za přijatelné řešení.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Lobbování je činností, která se svou povahou podobá výkonu živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (§ 2), respektive podnikání podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 420), u kterých je „soustavnost“ rovněž definičním znakem, jak rozvádí důvodová zpráva:

„Posledním kritériem pro naplnění definice lobbisty je soustavnost lobbování. Znak soustavnosti znamená, že se jedná o činnost ve větším rozsahu nebo činnost prováděnou opakovaně a systematicky. 

Nemusí se však jednat nutně o hlavní činnost osoby, postačí že se jedná o činnost, kterou tato osoba provádí pravidelně a opakovaně. 

Pojem soustavnosti je neurčitým právním pojmem, který vytváří dostatečný prostor pro správní uvážení, zda chování konkrétní osoby naplňuje znaky lobbování (řádně ohlášeného či ilegálního).

Ve stejném duchu se v českém právním řádu pojem soustavnost vyskytuje v souvislosti s vymezením pojmů podnikání, podnikatel a živnostenské podnikání. Pro tyto pojmy je definičním znakem právě soustavnost. 

Aplikujeme-li analogicky judikaturu k otázce soustavnosti, lze tento pojem číst jako nejméně tři lobbistické kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti. Obecně by pak nemělo být rozhodující, zda se jedná o lobbování v případě jednoho nebo více právních předpisů, koncepčních dokumentů či mezinárodních smluv, neboť předmět lobbování není pro definici soustavnosti určující. Z toho lze vyvodit, že zákon nereguluje lobbování jednorázové či nahodilé.“.
Soustavnost nevyjadřuje pouze nepřetržitost nebo trvalost. Důležitý je zejména záměr vykonávat danou činnost dlouhodobě či pravidelně.

Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo s úmyslem tuto činnost pravidelně opakovat, resp. činit tak soustavně; jak řečeno výše, rozhodující je (dlouhodobý) záměr lobbisty. Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona.

Posouzení soustavnosti je vždy věcí konkrétního případu a musí se přihlédnout také k povaze činnosti. V praxi Úřadu bude znak soustavnosti hrát významný korektiv při posuzování otázky, zda se daný subjekt nedopustil neoprávněného lobbování. 

Analogická judikatura pro definiční znak „soustavnosti“ u podnikání: 

„…musí být splněny všechny (znaky), přičemž soustavnost není totožná s nepřetržitostí a trvalostí, a že podnikáním je i činnost provozovaná v určitých, byť nepravidelných intervalech“. (22 Cdo 679/2007)
„Podstatné pak bude především naplnění prvku soustavnosti. Soustavnost výkonu podnikatelské činnosti neznamená, že výdělečná činnost musí být ze strany podnikatele vykonávána nepřetržitě nebo trvale (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007). Naproti tomu nebude možné za soustavnost považovat takové provozování výdělečné činnosti, kterou má osoba záměr provozovat jen zcela nahodile nebo výjimečně (srov. Lasák, J., in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1607).“. (8 Af 20/2020-31, 6. 9. 2022)
K uvedené judikatuře je třeba podotknout, že se nebude na navrhovanou regulaci aplikovat bez dalšího, nicméně smyslem její citace je pouze poskytnout vodítko, jelikož se dle názoru předkladatele jedná o relevantní a související oblast právní úpravy.

Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

Výklad neurčitých právních pojmů správními orgány je v aplikační praxi běžný, a příliš rigidně nastavená definice lobbování by znemožňovala postupovat individuálně. Považovat za lobbování byť jednotlivý kontakt lobbisty s lobbovaným by pak mohl v mnohých případech (např. pokud se jednotlivci obrací s různými návrhy, žádostmi či stížnostmi týkajícími se rozličných součástí právního řádu na své volené zástupce) znamenat nepřiměřenou a ničím nekompenzovanou administrativní zátěž, resp. z druhé strany obtížnou kontrolovatelnost a vymahatelnost ze strany dohledového orgánu, a ve svém důsledku tedy i neefektivitu a nedodržování regulace. 

Důvodová zpráva tento pojem detailněji dovysvětlí, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu.
NK ČR: s návrhem vypořádání připomínek souhlasíme.

	Krajský úřad Jihočeského kraje
	Bez vyjádření.
	

	Krajský úřad Jihomoravského kraje
	K ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) návrhu zákona o lobbování navrhujeme doplnit text vyznačený kurzivou:

(2) Za lobbování podle tohoto zákona se nepovažuje

j) plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu fyzické osoby k České republice, územnímu samosprávnému celku nebo jím zřízené nebo založené osobě nebo souvisejících s výkonem funkce takové osoby v orgánu České republiky, územního samosprávného celku nebo jím zřízené nebo založené osoby, 

případně doplnit § 2 odst. 2 o písm. i) ve znění 

i) komunikace s územním samosprávným celkem, jeho orgánem nebo představitelem nebo jím zřízenou nebo založenou osobou.

Smyslem je, aby činnost územního samosprávného celku, jeho představitelů a osob, nepodléhala vymezenému pojmu. Komunikace mezi představiteli územních samosprávných celků a státu (a jeho orgánů a institucí) je přirozenou součástí správy veřejných záležitostí a nedává smysl, aby tato komunikace (byť třeba účelově zaměřená) byla stavěna na roveň prosazování třeba ekonomických zájmů jedné osoby nebo úzkého okruhu osob. 

V důvodové zprávě se zmiňuje, že „Návrh nemá přímé dopady na rozpočty územních samosprávných celků; dotčena mohou být jejich zájmová sdružení (např. Asociace krajů ČR, Svaz měst a obcí ČR apod.), která budou patřit mezi lobbisty.“
Z toho Krajskému úřadu Jihomoravského kraje vyplývá, že i předkladatel zákona zřejmě vychází z toho, že lobbováním není komunikace jednotlivých územních samosprávných celků nebo jejich představitelů, ale až jejich sdružení. Tomu ovšem neodpovídá navržený zákonný text. 

Minimálně by neměla být za lobbování považována komunikace představitelů zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků s lobbovanými, protože tato zastupitelstva mají stejně zákonodárnou iniciativu.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  
KÚ JMK: akceptujeme

	
	Bylo by vhodné vyložit pojem „soustavné“ lobbování. A contrario totiž lobbistou není ten, kdo se „přimlouvá“ jen občas, a ocitne se tedy mimo režim zákona.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

· Předkladatel v důvodové zprávě podrobněji vyloží pojem „soustavnosti“

· Lobbování je činností, která se svou povahou podobá výkonu živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (§ 2), respektive podnikání podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 420), u kterých je „soustavnost“ rovněž definičním znakem, jak rozvádí důvodová zpráva:
„Posledním kritériem pro naplnění definice lobbisty je soustavnost lobbování. Znak soustavnosti znamená, že se jedná o činnost ve větším rozsahu nebo činnost prováděnou opakovaně a systematicky. 

Nemusí se však jednat nutně o hlavní činnost osoby, postačí že se jedná o činnost, kterou tato osoba provádí pravidelně a opakovaně. 

Pojem soustavnosti je neurčitým právním pojmem, který vytváří dostatečný prostor pro správní uvážení, zda chování konkrétní osoby naplňuje znaky lobbování (řádně ohlášeného či ilegálního).

Ve stejném duchu se v českém právním řádu pojem soustavnost vyskytuje v souvislosti s vymezením pojmů podnikání, podnikatel a živnostenské podnikání. Pro tyto pojmy je definičním znakem právě soustavnost. 

Aplikujeme-li analogicky judikaturu k otázce soustavnosti, lze tento pojem číst jako nejméně tři lobbistické kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti. Obecně by pak nemělo být rozhodující, zda se jedná o lobbování v případě jednoho nebo více právních předpisů, koncepčních dokumentů či mezinárodních smluv, neboť předmět lobbování není pro definici soustavnosti určující. Z toho lze vyvodit, že zákon nereguluje lobbování jednorázové či nahodilé.“.

· Soustavnost nevyjadřuje pouze nepřetržitost nebo trvalost. Důležitý je zejména záměr vykonávat danou činnost dlouhodobě či pravidelně.
· Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo s úmyslem tuto činnost pravidelně opakovat, resp. činit tak soustavně; jak řečeno výše, rozhodující je (dlouhodobý) záměr lobbisty. Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona.
· Posouzení soustavnosti je vždy věcí konkrétního případu a musí se přihlédnout také k povaze činnosti. V praxi Úřadu bude znak soustavnosti hrát významný korektiv při posuzování otázky, zda se daný subjekt nedopustil neoprávněného lobbování. 
· Analogická judikatura pro definiční znak „soustavnosti“ u podnikání: 

„…musí být splněny všechny (znaky), přičemž soustavnost není totožná s nepřetržitostí a trvalostí, a že podnikáním je i činnost provozovaná v určitých, byť nepravidelných intervalech“. (22 Cdo 679/2007)

„Podstatné pak bude především naplnění prvku soustavnosti. Soustavnost výkonu podnikatelské činnosti neznamená, že výdělečná činnost musí být ze strany podnikatele vykonávána nepřetržitě nebo trvale (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007). Naproti tomu nebude možné za soustavnost považovat takové provozování výdělečné činnosti, kterou má osoba záměr provozovat jen zcela nahodile nebo výjimečně (srov. Lasák, J., in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1607).“. (8 Af 20/2020-31, 6. 9. 2022)
· K uvedené judikatuře je třeba podotknout, že se nebude na navrhovanou regulaci aplikovat bez dalšího, nicméně smyslem její citace je pouze poskytnout vodítko, jelikož se dle názoru předkladatele jedná o relevantní a související oblast právní úpravy.

· Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

· Výklad neurčitých právních pojmů správními orgány je v aplikační praxi běžný, a příliš rigidně nastavená definice lobbování by znemožňovala postupovat individuálně. Považovat za lobbování byť jednotlivý kontakt lobbisty s lobbovaným by pak mohl v mnohých případech (např. pokud se jednotlivci obrací s různými návrhy, žádostmi či stížnostmi týkajícími se rozličných součástí právního řádu na své volené zástupce) znamenat nepřiměřenou a ničím nekompenzovanou administrativní zátěž, resp. z druhé strany obtížnou kontrolovatelnost a vymahatelnost ze strany dohledového orgánu, a ve svém důsledku tedy i neefektivitu a nedodržování regulace. 

KÚ JMK: akceptujeme


	
	V ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) návrhu zákona o lobbování je dále uvedeno, že za lobbování se dále nepovažuje „komunikace mezi členy téže politické strany nebo politického hnutí“. Z toho vyplývá, že pokud bude mít „lobbista“ ve svých řadách někoho s totožnou politickou příslušností, pak takový člověk se svými stranickými kolegy může probírat co chce, jak chce a kdy chce, opět mimo režim zákona, a to i soustavně. Doporučujeme tedy tento odstavec z návrhu zákona vypustit.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Ačkoliv tedy je třeba připustit jisté potenciální nedostatky provázející aplikaci této výjimky z regulace lobbování, nelze cestou práva efektivně zajistit, aby v praxi nebyla zneužívána. Jde tedy o obecnější otázku, zda by vůbec komunikace uvnitř politických stran a hnutí měla být z regulace lobbování vyjmuta, ta by však měla být řešena na politické úrovni.  

· Domníváme se také, že nelze realisticky předpokládat, že by naznačený způsob obcházení regulace lobbování byl masovým jevem, resp. z hlediska osoby, která se chce vyhnout regulaci, nezbytně nutný. Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiné době.

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany). Dá se ostatně předpokládat, že se v jednotlivých politických stranách již dnes vyskytují osoby, které slouží jako prostředníci mezi lobbisty a lobbovanými. Je přitom vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a hnutí) samy nastavily pravidla pro nevhodné působení a ovlivňování jednotlivých členů strany.

	Krajský úřad Karlovarského kraje
	Bez vyjádření.
	

	Krajský úřad Královéhradeckého kraje
	K § 3 – vymezení lobbisty - a ke str. 11 důvodové zprávy 

Navrhovaná definice lobbisty je dle našeho názoru příliš extenzivní, kdy pod takovouto definici lze podřadit velmi široké spektrum právnických osob jako např. územní samosprávné celky, Asociaci krajů či Svaz měst a obcí (což ostatně dokládá    i str. 11 důvodové zprávy k návrhu zákona). Navrhujeme provést úpravu tohoto ustanovení tak, že za lobbisty nebudou považovány územní samosprávné celky         a právnické osoby sdružující územně samosprávné celky. Domníváme se, že takovéto právní útvary by již z charakteru své činnosti neměly být považovány za lobbisty, neboť hájí primárně veřejnoprávní zájmy. Navrhujeme též v tomto smyslu upravit důvodovou zprávu.  

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

· V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  
KÚ JMK: akceptujeme


	Krajský úřad Libereckého kraje
	Bez připomínek.
	

	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	K § 3 písm. c), důvodové zprávě a RIA

Toto ustanovení v předloženém návrhu zákona zní:

„(3) Lobbistou se podle tohoto zákona rozumí osoba, která splňuje podmínky podle § 6 odst. 2 a učiní ohlášení o tom, že hodlá soustavně lobbovat v zájmu:

d) vlastním, kterým se rozumí, jde-li o právnickou osobu, též zájem jejích společníků nebo členů.“

V materiálu je výslovně uvedeno: 

„Návrh nemá přímé dopady na rozpočty územních samosprávných celků; dotčena mohou být jejich zájmová sdružení (např. Asociace krajů ČR, Svaz měst a obcí ČR apod.), která budou patřit mezi lobbisty.“

Navrhujeme provést úpravu tohoto ustanovení tak, že za lobbisty nebudou považovány právnické osoby sdružující územní samosprávné celky (tj. zejména Asociace krajů České republiky, Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky). Navrhovaná definice lobbisty je podle našeho názoru příliš extenzivní, tyto subjekty by již z charakteru své činnosti neměly být považovány za lobbisty, neboť hájí primárně veřejnoprávní zájmy – tj. zájmy územní samosprávy jako klíčového subsystému veřejné správy. Navrhujeme v tomto smyslu upravit také důvodovou zprávu a RIA.  

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

· V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  
KÚ MSK: považujeme zásadní připomínku za vypořádanou

	Krajský úřad Olomouckého kraje
	Bez připomínek.
	

	Krajský úřad Pardubického kraje
	K § 3 – obecně – vymezení lobbisty

Dle našeho názoru návrh zákona neodstraní typ zákulisního jednání při přípravě právních předpisů, proti němuž má směřovat. Lobbing je definován pouze jako soustavná činnost, nicméně v rámci přípravy návrhů právních předpisů může docházet také k jednorázovému ovlivňování. To již za lobbing považováno nebude.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

Lobbování je činností, která se svou povahou podobá výkonu živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (§ 2), respektive podnikání podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 420), u kterých je „soustavnost“ rovněž definičním znakem, jak rozvádí důvodová zpráva:

„Posledním kritériem pro naplnění definice lobbisty je soustavnost lobbování. Znak soustavnosti znamená, že se jedná o činnost ve větším rozsahu nebo činnost prováděnou opakovaně a systematicky. 

Nemusí se však jednat nutně o hlavní činnost osoby, postačí že se jedná o činnost, kterou tato osoba provádí pravidelně a opakovaně. 

Pojem soustavnosti je neurčitým právním pojmem, který vytváří dostatečný prostor pro správní uvážení, zda chování konkrétní osoby naplňuje znaky lobbování (řádně ohlášeného či ilegálního).

Ve stejném duchu se v českém právním řádu pojem soustavnost vyskytuje v souvislosti s vymezením pojmů podnikání, podnikatel a živnostenské podnikání. Pro tyto pojmy je definičním znakem právě soustavnost. 

Aplikujeme-li analogicky judikaturu k otázce soustavnosti, lze tento pojem číst jako nejméně tři lobbistické kontakty učiněné v přiměřené časové souvislosti. Obecně by pak nemělo být rozhodující, zda se jedná o lobbování v případě jednoho nebo více právních předpisů, koncepčních dokumentů či mezinárodních smluv, neboť předmět lobbování není pro definici soustavnosti určující. Z toho lze vyvodit, že zákon nereguluje lobbování jednorázové či nahodilé.“.
Soustavnost nevyjadřuje pouze nepřetržitost nebo trvalost. Důležitý je zejména záměr vykonávat danou činnost dlouhodobě či pravidelně.

Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo s úmyslem tuto činnost pravidelně opakovat, resp. činit tak soustavně; jak řečeno výše, rozhodující je (dlouhodobý) záměr lobbisty. Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona.

Posouzení soustavnosti je vždy věcí konkrétního případu a musí se přihlédnout také k povaze činnosti. V praxi Úřadu bude znak soustavnosti hrát významný korektiv při posuzování otázky, zda se daný subjekt nedopustil neoprávněného lobbování. 

Analogická judikatura pro definiční znak „soustavnosti“ u podnikání: 

„…musí být splněny všechny (znaky), přičemž soustavnost není totožná s nepřetržitostí a trvalostí, a že podnikáním je i činnost provozovaná v určitých, byť nepravidelných intervalech“. (22 Cdo 679/2007)
„Podstatné pak bude především naplnění prvku soustavnosti. Soustavnost výkonu podnikatelské činnosti neznamená, že výdělečná činnost musí být ze strany podnikatele vykonávána nepřetržitě nebo trvale (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007). Naproti tomu nebude možné za soustavnost považovat takové provozování výdělečné činnosti, kterou má osoba záměr provozovat jen zcela nahodile nebo výjimečně (srov. Lasák, J., in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1607).“. (8 Af 20/2020-31, 6. 9. 2022)
K uvedené judikatuře je třeba podotknout, že se nebude na navrhovanou regulaci aplikovat bez dalšího, nicméně smyslem její citace je pouze poskytnout vodítko, jelikož se dle názoru předkladatele jedná o relevantní a související oblast právní úpravy.

Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

Výklad neurčitých právních pojmů správními orgány je v aplikační praxi běžný, a příliš rigidně nastavená definice lobbování by znemožňovala postupovat individuálně. Považovat za lobbování byť jednotlivý kontakt lobbisty s lobbovaným by pak mohl v mnohých případech (např. pokud se jednotlivci obrací s různými návrhy, žádostmi či stížnostmi týkajícími se rozličných součástí právního řádu na své volené zástupce) znamenat nepřiměřenou a ničím nekompenzovanou administrativní zátěž, resp. z druhé strany obtížnou kontrolovatelnost a vymahatelnost ze strany dohledového orgánu, a ve svém důsledku tedy i neefektivitu a nedodržování regulace. 

Důvodová zpráva tento pojem detailněji dovysvětlí, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu.

KÚ PDK: připomínku považujeme za vysvětlenou

	
	K § 3 písm. c) – vymezení lobbisty

Pod písmenem c) je v tomto ustanovení za lobbistu považována i právnická osoba lobbující ve prospěch svých společníků nebo členů. Nesouhlasíme s takto širokým vymezením, neboť v tomto případě by byla za lobbistu považována např. i Asociace krajů, Svaz měst a obcí či Sdružení místních samospráv. Domníváme se, že tyto by postavení lobbisty mít neměly. 

Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

KÚ PDK: akceptuje

	Krajský úřad Plzeňského kraje
	Bez připomínek.
	

	Krajský úřad Středočeského kraje
	Bez vyjádření.
	

	Krajský úřad Ústeckého kraje
	Bez vyjádření.
	

	Krajský úřad Kraje Vysočina
	Bez vyjádření.
	

	Krajský úřad Zlínského kraje
	K § 3 („Lobbista“) návrhu zákona: Požadujeme provést úpravu ustanovení § 3 tak, že za lobbisty nebudou považovány právnické osoby sdružující územní samosprávné celky (tj. zejména Asociace krajů České republiky, Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky) ani organizace územních samosprávných celků. 

Navrhujeme označit dosavadní text jako odstavec 1, a doplnit jej odstavcem 2, např. tohoto doporučujícího znění: „(2) Lobbistou není právnická osoba, jejímiž členy nebo společníky jsou výhradně veřejní zadavatelé podle zvláštního právního předpisu 1).“ Poznámky pod čarou 1) a 2) pak označit jako poznámky 2) a 3). 

1) zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů 

A dále tuto změnu promítnout do důvodové zprávy a RIA.

Odůvodnění: Navrhovaná definice lobbisty je podle našeho názoru příliš extenzivní, tyto subjekty sdružující samosprávné celky, nebo subjekty samosprávných celků by již z charakteru své činnosti neměly být považovány za lobbisty, neboť hájí primárně veřejnoprávní zájmy – tj. zájmy územní samosprávy jako klíčového subsystému veřejné správy. V materiálu je přitom výslovně uvedeno, že: „(…); dotčena mohou být jejich zájmová sdružení (např. Asociace krajů ČR, Svaz měst a obcí ČR apod.), která budou patřit mezi lobbisty.“

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

· V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  
KÚ ZLK: s navrženým způsobem vypořádání souhlasíme

	Konfederace umění a kultury
	Bez připomínek.
	

	Kancelář veřejného ochránce práv
	Bez vyjádření.
	

	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
	K § 2

Lobbování 

(1) Lobbování je činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při 

a)
přípravě, projednávání nebo schvalování

i.
…..

ii.
dokumentu obsahujícího koncepci rozvoje odvětví svěřeného ústřednímu správnímu úřadu, který schvaluje vláda nebo vedoucí ústředního správního úřadu (dále jen „koncepční dokument“).

Předmět zákona není zcela jasný. Z ustanovení nevyplývá, které materiály se považují za koncepční dokumenty.

Důvodová zpráva obsahuje pouze velmi neurčitý popis těchto dokumentů a jejich příkladmý výčet.

S ohledem na rozsáhlé povinnosti, které se k zákonu vztahují, navrhujeme koncepční dokumenty, tak jak jsou v § 2 odst. 1 písm. a) bod ii. definovány, z předmětu regulace zákona vypustit.

Zdůvodnění:

V praxi nebude zřejmé, které materiály definici naplňují a které nikoliv. 

Navíc vodítko nedává ani důvodová zpráva, která sice říká, že dokument se má posuzovat podle svého obsahu, a nikoliv podle názvu, ale už nedodává, jaké jsou znaky koncepčního dokumentu a jak jej odlišit od dokumentů jiných.

Navíc lobbista nemá přehled o tom, které materiály mají či nemají být schvalovány vládou nebo vedoucím ústředního správního úřadu, a kdy tedy jeho činnost naplňuje lobbování ve smyslu zákona a kdy nikoliv.

U mnoha dokumentů není až do poslední chvíle zřejmé, zda budou předloženy vládě ke schválení nebo pouze pro informaci. Lobbista tedy nemůže předem vědět, kterou činnost má do své zprávy zahrnout a kterou nikoliv. 

Lobbista nemůže být odpovědný za splnění povinností dle zákona, když nemá jasnou informaci o tom, zda v souvislosti s jeho činností vznikne či nevznikne koncepční materiál, který bude předložen vládě nebo vedoucímu správního úřadu ke schválení. 

Navíc lobbista nemůže splnit informační povinnost vůči lobbovanému, když neví, zda jeho činnost v okamžiku, kdy ji provádí, je či není lobbováním dle zákona. Lobbovaný navíc nemá dle zákona žádnou povinnost informovat lobbistu o tom, jaké materiály vytváří a zda nějaký z nich nenaplní definici koncepčního dokumentu.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

· Předkladatel v zásadě souhlasí s připomínkovým místem v tom, že neexistuje jasné vymezení koncepčních dokumentů. Pojetí koncepčních dokumentů se z části opírá o kompetenční zákon, ten však konkrétní definice rovněž neposkytuje a z části je lze intuitivně odvodit vzhledem k významu dokumentu pro regulovanou oblast. 

·   Důvodová zpráva poskytuje jistý návod pro vymezení koncepčních dokumentů: „Lze rozlišovat tyto typy koncepčních dokumentů: Politika, Bílá kniha, Strategický rámec, Koncepce, Strategie, Plán, Operační program, Implementační plán, Program a Akční plán. Důležitější, než formální název dokumentu je jeho skutečný obsah, tj. zda naplňuje parametry koncepčního dokumentu. Konkrétně se může jednat např. o státní energetickou koncepci, státní koncepci podpory sportu, státní koncepci rozvoje cestovního ruchu, národní strategii vyzbrojování apod.“ 

· Potřebnost regulovat koncepční dokumenty vychází z významu těchto koncepcí či strategií, které mohou předznamenávat dlouhodobý vývoj v určitých regulovaných oblastech a mají značný vliv na příslušnou legislativu. Koncepční dokumenty velmi často stanovují zásady státní politiky v oblasti nakládání s veřejnými prostředky na vybrané účely. 

· Předkladatel nepředpokládá, že by osoby, které se snaží ovlivnit přijímání a podobu koncepcí schvalovaných na centrální úrovni, nedokázaly rozlišit jejich formu.

· Postih lobbistovi bude hrozit pouze tam, kde se Úřadu podaří lobbistovi prokázat, že mohl a měl vědět, že se jeho lobbing dotýká koncepčního dokumentu. Lobbistovi nadále svědčí zásada správního trestání in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch). Významnou skutečností zůstává obligatorní zkoumání znaků případného přestupku (lobbisty), tedy jak své lobbování chápal a vnímal sám lobbista a k čemu směřoval jeho záměr a do jaké míry byl určitý, atd. 

· Vypuštěním dokumentů obsahujících koncepci rozvoje odvětví svěřeného ústřednímu správnímu úřadu, které schvaluje vláda nebo vedoucí ústředního správního úřadu, z navrhované regulace by vznikla podstatná mezera v zákoně a jeho efektivita by se významně snížila. 
· Úřad zajistí metodickou podporu.
· Předkladatel je připraven rozšířit v diskutované části důvodovou zprávu podrobnějším vysvětlením, nicméně nepovažuje z hlediska zachování smyslu a účelu navrhované regulace za vhodné, aby byly „koncepční dokumenty“ vyřazeny z její věcné působnosti.
KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. Domníváme se, že neurčitá definice koncepčního dokumentu, která jde k tíži lobbisty, není v souladu s všeobecně uznávanými pravidly pro tvorbu legislativy a pro používání právní terminologie.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

 

	
	K § 13

(4) V prohlášení lobbisty lobbista uvede

a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbovaného, u kterého lobboval, 

b)
orgán veřejné moci nebo organizační složku státu, ve které lobbovaný působí, a funkci nebo zařazení lobbovaného,

c)
zda lobbování proběhlo osobně, telefonicky nebo písemně a 

d)
cíl, kterého se lobbováním snažil dosáhnout.

Navrhujeme v § 13 odst. 4 návrhu zákona vypustit písmeno c).

§ 13
(4) V prohlášení lobbisty lobbista uvede

a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbovaného, u kterého lobboval, 

b)
orgán veřejné moci nebo organizační složku státu, ve které lobbovaný působí, a funkci nebo zařazení lobbovaného,

c)
zda lobbování proběhlo osobně, telefonicky nebo písemně a 

d) c)
cíl, kterého se lobbováním snažil dosáhnout.

Zdůvodnění:

Není zřejmé, jakou informační hodnotu má údaj o tom, jakým způsobem k lobbování došlo. Požadovat údaje o formě styku jednotlivých osob, aniž by proto byl dobrý důvod, je přitom potřeba striktně odmítnout jako nepřiměřené zasahování do svobody jedince.

Pokud lobbista uvede údaj o tom, k jakému tématu lobboval a u koho, je irelevantní, jakým komunikačním kanálem k tomu došlo. Navíc ustanovení zjevně nereflektuje vývoj komunikačních prostředků a forem komunikace. Jakou kategorií lobbování by byl například elektronický videohovor?

S ohledem na stále se stírající hranice jednotlivých forem komunikace a dále s ohledem na to, že není nijak odůvodněno, proč je forma komunikace v daném kontextu jakkoliv vypovídající, navrhujeme tento údaj vypustit.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak.

· Způsob komunikace může být důležitým faktorem pro efektivitu ovlivňování podoby právních předpisů a koncepčních dokumentů. Zatímco velká skupina osob může lobbovanému zaslat e-mailovou zprávu, aniž by se s ní lobbovaný vůbec seznámil, osobní schůzka může mít v tomto ohledu zcela jiný význam a dopady z hlediska „úspěchu“ lobbování. V tomto směru nejde pro účely veřejné kontroly o bezvýznamnou informaci.  Stejně tak osobně je možné sdělovat údaje, které by jedna nebo druhá strana nerada uváděla v písemné podobě. Záznam o zvolené formě komunikace může být informací o tom, jak intenzivně lobbistický kontakt probíhal a dále představuje možnost, jak potenciálně ověřit či vyvrátit proběhlý lobbistický kontakt, popřípadě obsah lobbování. Tento záznam tak má význam i z hlediska veřejnoprávní kontroly vykonávané Úřadem, včetně konkrétních řízení o porušení reportovacích povinností.

· Na poslance Parlamentu České republiky se týdně, především právě elektronickou poštou, obrací velké množství žadatelů s podněty na různá „vylepšení“, opravy či úpravy právních předpisů. S těmito četnými žádostmi se poslanec v konečném důsledku mnohdy ani není s to fakticky (natož podrobně) seznámit. Potenciál zaujmout lobbovaného a se svým lobbistickým záměrem uspět při osobní individualizované schůzce postavené často na osobních vztazích proto významně vzroste, jakkoliv to nemusí platit bezvýjimečně.

· Předkladatel se domnívá, že vyjádření formy komunikace není třeba specifikovat do technických detailů. Velká část platforem umožňující videohovory využívá systém pro tzv. „internetovou telefonii“ (Voice over Internet protokol) a lze je tak podřadit pod „telefonickou“ komunikaci. Datovou zprávu či e-mail pak lze podřadit pod „písemnou“ formu komunikace. Předkladatel přesto souhlasí s připomínkovým místem v tom, že zařazení může být v některých konkrétních případech matoucí, a proto zakotví zbytkovou kategorii pro ostatní formy komunikace. Registr lobbistů a lobbovaných by pak měl dávat osobě, která vkládá údaje o lobbistických kontaktech, k dispozici širší nabídku forem komunikace (podkategorie „ostatní“), což může posloužit lepšímu filtrování zveřejňovaných informací.
KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. Stále se domníváme, že údaj o formě komunikace není relevantní a některé nové formy komunikace bude obtížné zařadit pod uvedené kategorie. Opět tedy vzniká zcela zbytečná výkladová nejasnost.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	K § 13

(4) V prohlášení lobbisty lobbista uvede

a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbovaného, u kterého lobboval, 

b)
orgán veřejné moci nebo organizační složku státu, ve které lobbovaný působí, a funkci nebo zařazení lobbovaného,

c)
zda lobbování proběhlo osobně, telefonicky nebo písemně a 

d)
cíl, kterého se lobbováním snažil dosáhnout.

Navrhujeme v § 13 odst. 4 návrhu zákona přeformulovat písmeno d) takto:

„d)
téma lobbování.

Zdůvodnění:

Máme za to, že požadovat po lobbistovi formulaci jeho cíle, nebude přispívat k informační hodnotě jeho zprávy.
Lobbista například uvede, že u dané osoby lobboval s cílem snížení administrativní zátěže podnikatelů. Tím, ale není identifikováno téma lobbingu, tedy zejména oblast, ve které k lobbování došlo. 

Máme za to, že ustanovení je potřeba přeformulovat tak, aby lobbista identifikoval téma lobbování, nikoliv jeho cíl.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· „Cíl“ lobbování je obecnější konstrukce, která umožňuje zachytit určitý přesah mezi jednotlivými právními předpisy. Současně může jít v některých ohledech o konkrétnější sdělení, než které by nabídla pouhá identifikace právního předpisu. Je-li například cílem lobbisty ovlivnit parametry nově zaváděné daně, nemusí být na první pohled zjevné, jakým právním předpisem bude nová daň stanovena a upravena (viz např. daň z nadměrných zisků, která byla zavedena novelou energetického zákona). Z cíle de facto plyne oblast, které se lobbista věnuje, a je tak informačně přínosnější, než varianta navrhovaná připomínkovým místem. Z pohledu veřejnosti, transparentnosti a potenciálního vyvození politické odpovědnosti dotčených aktérů je pak podstatná zejména informace právě o tom, jakého cíle se lobbista snažil lobbováním dosáhnout.

· Předkladatel v zásadě souhlasí s tím, aby případně existoval výčet oblastí lobbování, „témat“ nebo okruhů lobbování. Výčet takových oblastí lobbování může být nastaven technicky přímo v registru lobbistů a lobbovaných formou číselníku. Vymezení oblasti lobbování bude lobbista uvádět v registru před zahájením lobbování [(v souladu s § 13 odst. 1 písm. a)] a průběžně je aktualizovat. 

KZPS: Vysvětlení akceptováno.

	
	K § 17

(6) Za přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 2 písm. a), c) až e) lze uložit zákaz činnosti do 3 let a zveřejnění rozhodnutí o přestupku.
Navrhujeme ustanovení § 17 odst. 6 vypustit případně zásadně přeformulovat, tak aby bylo jasně dáno, za jakých okolností lze tento trest uložit.

Trest zákazu činnosti by měl být ukládán (pokud vůbec) za opakovaný přestupek nebo za přestupek, který byl úmyslný či jím byla způsobena škoda.

Máme za to, že zákaz činnosti bude pro některé lobbisty nevykonatelný. Např. některé profesní komory musí ze zákona hájit zájmy svých členů, a proto jim činnost nelze zakázat (např. KZPS). Podobně jsou na tom například odborové organizace.

Navíc zákon musí s ohledem na možné následky uložení trestu jasně stanovit podmínky, za kterých lze trest uložit. S ohledem na dosah trestu se bude zřejmě jednat o opakované závažné porušení zákona, kdy lobbista nebo lobbovaný jednají úmyslně nebo způsobí škodu.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel trvá na zahrnutí správního trestu zákazu činnosti. 

· Podmínky ukládání a výkonu trestu zákazu činnosti jsou vymezeny obecnou právní úpravou (konkrétně § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) a jejich bližší vymezení v rámci navrhované regulace nepovažuje předkladatel za vhodné. Navrhované trestání až v případě opakovaného úmyslně zaviněného přestupku, který navíc způsobí vyčíslitelnou škodu, se odchyluje od obecných podmínek pro ukládání správního trestu, které stanoví zákon o přestupcích. Ačkoli není vyloučeno, aby zvláštní zákon stanovil speciální požadavky pro ukládání určitých trestů, navrhovaná odchylka není dle předkladatele dostatečně odůvodněna a nejeví se jako žádoucí. 

· Ukládání této pro někoho nejpřísněji postihující sankce bude podléhat standardnímu správnímu uvážení Úřadu, který s přihlédnutím k individuálním okolnostem zvolí při řešení konkrétního případu adekvátní správní trest.

· Proti rozhodnutí o přestupku ukládajícímu správní trest zákazu činnosti je možné se bránit žalobou (proti rozhodnutí) u správního soudu.

· Pro uložení správního trestu zákazu činností není relevantní, že právnické osobě (v tomto případě připomínkovému místu) ze zákona přísluší jistá práva. Jinými slovy, zásada legální licence, ať již ta obecně zakotvená v čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nebo specifická licence k výkonu vybrané činnosti přiznaná odvětvovým právním předpisem, jistě nebrání státní moci, aby danou činnost za zákonem stanovených podmínek omezila nebo dočasně zakázala, není-li takový postup prima facie v rozporu s požadavkem proporcionality (o takový případ se však podle našeho názoru nejedná).

Předkladatel navíc poukazuje na skutečnost, že ne každá komunikace s lobbovanými je považována za lobbování, a proto i připomínkové místo, kterému by byl udělen trest v podobě zákazu činnosti, může po dobu trestu vykonávat svou činnost jinými transparentními prostředky. Připomínkové místo může nadále uplatňovat připomínky v meziresortním připomínkovém řízení, účastnit se veřejných konzultacích či jednání poradních orgánů vlády. Regulovaná je navíc pouze centrální úroveň rozhodovacích procesů, především legislativní proces. Běžná agenda například odborových svazů při komunikaci se zaměstnavateli by nebyla narušena. Jednání v rámci Rady hospodářské a sociální dohody nepodléhá regulaci lobbování.

· Předkladatel se k této otázce blíže vyjádří v důvodové zprávě. Současně pro úplnost uvádí, že v § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. I nadále se domníváme, že v mnoha případech bude ukládání trestu z pohledu práva problematické a případně povede ke vzniku nerovností mezi postihovanými subjekty.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Návrh v podstatě nepočítá s možností určitých výhod pro registrované lobbisty, a to zejména

-
režim přístupu podobný jako pro hromadné sdělovací prostředky v Parlamentu,

-
přístup do eKLEP – registrovaní lobbisté by obdrželi přihlašovací údaje do knihovny připravované legislativy (eKLEP), bez možnosti upravovat či vkládat materiály,

-
možnost vyjadřovat se na jednáních orgánů komor Parlamentu.

Navrhujeme doplnit v rámci navrhovaného řešení regulace lobbingu výše uvedené výhody pro registrované lobbisty.
K tomu, aby byla právní úprava skutečně efektivní, je potřeba nejen negativní motivace k registraci lobbisty, tedy hrozba trestem.

Velmi účinným opatřením je pozitivní motivace, tedy získání určitých výhod.

Proto navrhujeme doplnění uvedených výhod do návrhu zákona.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

1. Předkladatel zvažoval i zakotvení výhod pro lobbisty.  Ačkoli se předkladatel obecně nebrání zavedení určitých výhod pro lobbisty, požadavky navrhovaného typu by neměly být řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Případná oprávnění v podobě vstupu do budov Parlamentu, vystupování na schůzích nebo jednáních výborů obou komor apod. by pak měla být přiznána přímo samotnými komorami v jednacích řádech nebo administrativním opatřením; nejde tedy o otázku, k jejímuž řešení je povolán orgán moci výkonné. 
2. Vzhledem ke skutečnosti, že spuštění systému eSbírky a eLegislativy je opakovaně odkládáno za účelem dosažení adekvátního technického řešení, není reálné v tuto chvíli návrhem zakotvit přístup jiným než oprávněným/odpovědným osobám.  
Požadavek na zřízení přístupu do eKlepu je Úřadem vlády rovněž odmítán z technicko-kapacitních důvodů. 
Požadavky tohoto typu by však neměly být ani řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Ve zbytku lze doporučit záležitost projednat se správci dotčených informačních systémů.
3. Za výhodu pro lobbisty lze podle předkladatele považovat navrhovanou změnu zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, kterou se do § 39 odst. 5 navrhuje doplnit věta: „Bez souhlasu výboru může předsedající udělit na schůzi výboru slovo lobbistovi podle zákona o lobbování.“.

KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. I nadále se domníváme, že zákon by měl regulovat nejen formou restrikcí a sankcí, ale také formou pozitivní motivace, tak jak je to obvyklé například v evropských institucích.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme stáhnou předmětný návrh zákona z legislativního procesu a zcela jej přepracovat

Povinnost hlášení každého jednotlivého jednání považujeme za nerealistické, nekontrolovatelné a ve výsledku kontraproduktivní. Tato až téměř bizarní povinnost v konečném důsledku stigmatizuje schůzky mezi lobbovaným a lobbistou v očích společnosti jako něco apriori nečestného. Obdobná povinnost vedla např. v Rakousku k tomu, že hlášených schůzek je nula – ve výsledku má tedy veřejnost nižší množství informací, než by jinak měla, neboť si každý dá raději pozor, aby nebyl ostrakizovaný, že něco někde „zlobboval“ a proto raději nic nehlásí. Tím je celý proces naopak ještě více netransparentní.

V návrhu navíc zcela absentují povinnosti lobbovaných, veškerá zátěž regulace je přenesena na lobbisty. Oproti předchozímu vládnímu návrhu došlo k úplnému vypuštění všech povinností lobbovaných (zprávy lobbovaných). To je zcela nesprávné a neefektivní s ohledem na dosažení zamýšlených cílů.

V návrhu zákona téměř absentují opatření, která by eliminovala či snížila motivaci vyhnout se registraci.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

Nezbytnost přijetí právní úpravy lobbování: 

· Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022. Na základě závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy je pak ČR povinna přijmout zákonnou úpravu, která bude lobbing regulovat. Jinými slovy, na schválení zákonné úpravy regulace lobbování je navázáno čerpání velkého množství finančních prostředků určených na realizaci množství projektů směřujících k hospodářskému oživení, zvýšení odolnosti či zlepšení infrastruktury České republiky. 

· Dle dosavadních zkušeností předkladatele přistupuje Evropská komise ke kontrole včasného a řádného plnění závazků České republiky přísně, čili hrozba redukce výše finančních prostředků určených pro Českou republiku z fondu obnovy je v případě nechválení zákonné úpravy regulace lobbování značná. 

· Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21. 2. 2018. Navrhovaná právní úprava vychází z dobré praxe členských států EU, které již k regulaci lobbování v minulosti přistoupily. 

· Přijetí regulace lobbování je jedním z nejvýznamnějších doporučení mezinárodních organizací na poli boje proti korupci, zejména EU, Rady Evropy a OECD.

Povinnosti lobbovaných:

· V navrhované regulaci jsou zakotveny i povinnosti lobbovaných. Orgán veřejné moci lobbovaného zapíše do registru lobbistů a lobbovaných, čímž dochází k zasahování do práva na soukromí lobbovaného. Především se ale jedná o povinnost zveřejňovat údaje relevantní pro vedení lobbistické stopy právního předpisu. V případě neplnění zákonných povinností lobbovanými nastupuje přestupková odpovědnost.

Motivace k registraci:

· Pokud se subjekt bude snažit vyhnout registraci či plnění povinností lobbisty/lobbovaného, bude se dopouštět protiprávního jednání. Vedle správního postihu takovému subjektu hrozí ztráta prestiže a dobrého jména, případně i voličské či delegátské přízně. V reakci na tyto skutečnosti mohou lobbovaní/lobbisté omezovat své kontakty s takovýmto subjektem. 
KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. Nezbytnost přijmou právní úpravu lobbování neznamená, že musí být definována tímto způsobem. Cílem by mělo být vytvoření takové normy, která nebude zbytečnou administrativní zátěží a zároveň bude řešit skutečné problémy spojené s lobbováním. Zvláště pro sociální partnery, jejichž podstatou existence je lobbing, jde o normu zbytečnou. Sociální partneři mají veřejné dostupné priority, za které lobbují, i sezmam osob, které lobbing provádějí,  veřejné dostupný na svých webových stránkách. A pokud je nám známo, nikdy nevznikl žádný prroblém. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme § 2, odst. 2, písm. c) vypustit

Výjimka umožňující vyjmutí komunikace mezi členy téže politické strany nebo hnutí z definice lobbování zakládá nerovné postavení mezi lobbisty neslučitelné s cíli navrhovaného zákona. Lobbisté tedy budou motivováni lobbovat prostřednictvím členů politických stran, aby se vyhnuli registraci a nemuseli o aktivitě vyplňovat Prohlášení.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně lze konstatovat, že výjimky z definice lobbování, resp. definice lobbisty, budou ze své podstaty moci zakládat nerovnost mezi různými subjekty vyvíjejícími tutéž činnost. Předkladatel však na základě níže uvedených argumentů považuje za účelné, aby regulace v zásadě neingerovala do některých oblastí, procesů, vztahů apod. Jednou z takových oblastí je vnitřní život politických stran a politických hnutí. 

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany).

· Je vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a politická hnutí) samy nastavily pravidla pro ovlivňování lobbovaných spolustraníky. 

· Předkladatel se domnívá, že v této věci nelze úspěšně argumentovat ani případnou obavou z obcházení regulace lobbování, respektive snahou vyhnout se regulaci prostřednictvím členství v politické straně. Členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně „trvalý příznak“ lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. 

Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiném politickém cyklu.

I člen politické strany přitom musí plnit povinnosti lobbisty v případě, že bude jednat s lobbovanými z jiné politické strany či s nestraníky, nepůjde-li o plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu „lobbisty“ k České republice nebo souvisejících s výkonem jeho funkce v orgánu České republiky. 

· Předkladatel nezastírá existenci potenciálního nízkého rizika navrhované výjimky z definice lobbování. Toto riziko však nelze regulatorně zcela odstranit, neboť případná snaha jej eliminovat by narážela na ústavně zakotvená politická práva: 

. 

Čl. 20 (Listiny základních práv a svobod)

…

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

KZPS: S vypořádání nesouhlasíme. Z našeho pohledu je zde vytvářen prostor pro obcházení zákona a navíc to opět vytváří nerovné podmínky.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	V § 3 a v § 17 navrhujeme vypustit slovo „soustavně“ 

I jednorázový lobbing je lobbingem. Zákon jasně nevymezuje žádnou hranici mezi nahodilým lobbingem a jeho „soustavnou“ variantou. Podmínka „soustavnosti“ představuje snadnou možnost, jak se regulaci pro povinné subjekty vyhnout, ať již tím, že každý lobbistický kontakt bude považovaný za samostatný, či používáním různých prostředníků. 

Z pohledu lobbovaného bude situace zcela nepřehledná, neboť to, zda se jedná o lobbistický kontakt, neboť je „soustavný“, bude zřejmé až z druhé a další schůzky. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Pro úplnost uvádíme, že slovo „soustavně“ bude odstraněno z § 3, § 6 a § 17 a znak „soustavnosti“ bude zakotven přímo do definice lobbování v § 2 definujícího lobbování. 

„§ 2

Lobbování

(1) Lobbování je soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při (…)“

· Předkladatel s připomínkovým místem v zásadě souhlasí, že každou i jednorázovou snahu ovlivnit lobbovaného lze v obecné rovině považovat za lobbing. Návrh zákona však považuje za lobbování pouze soustavnou činnost, neboť zařazovat sem i jednorázové kontakty s cílem ovlivnit lobbované by bylo zbytečně administrativně zatěžující a omezovalo přístup k nim běžným občanům. Neurčitý právní pojem „soustavnost“ předkladatel záměrně zahrnuje do definičních znaků lobbování „aby byl vytvořen dostatečný prostor pro uvážení, zda konkrétní chování spadá do rozsahu tohoto pojmu“ (viz důvodová zpráva).
· „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.“ 

(rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73)
· Neurčitý právní pojem soustavnost tak představuje vhodný nástroj, díky němuž může Úřad odlišovat skutečně jednorázové, nahodilé, a tedy nesoustavné „podružné“ ovlivňování lobbovaných od soustavného lobbování, které se snaží lobbista prezentovat jako dílčí jednorázové kontakty.

· Předkladatel předpokládá snahy některých lobbistů vyhnout se transparentní evidenci své činnosti. Definiční znak soustavnosti u lobbování je shodný s jeho předobrazem užitým při definování podnikání. Snahu vydávat soustavnou lobbistickou činnost za jednorázové či nahodilé ovlivňování lobbovaných je tak analogicky připodobitelné právě snaze podnikatele zastřít nezákonnou podnikatelskou činnost jednorázovými nahodilými příjmy. Využití vícero „jednorázových“ lobbujících prostředníků neznamená, že by se nejednalo o soustavné lobbování podle návrhu zákona. Lobbování i různých lobbujících prostředníků je stále přičitatelné témuž lobbistovi. Ani snaha vydávat dílčí jednání s lobbovanými za jednorázové a nahodilé akty nic nemění na skutečnosti, že rozhodující zůstává záměr lobbisty soustavně ovlivňovat lobbované. 

· Činnost jednorázová, nahodilá, vykonávaná výjimečně není lobbováním. Zde je ale namístě posoudit i otázku, zda subjekt hodlá tuto činnost opakovat a v jakém časovém horizontu. Proto i vykonání jen jednoho lobbistického kontaktu by mohlo být považováno za lobbování, pokud by se tak stalo se   záměrem tuto činnost dále opakovat, resp. činit tak soustavně. 
· Za soustavnou činnost se považuje i taková činnost, která bude realizována v delším časovém horizontu, například pravidelný kontakt lobbovaného ve snaze ovlivnit podobu různých částí konkrétního zákona. 

· Úřad bude ve spolupráci s gestorem zákona zajišťovat v otázce „soustavnosti“ metodickou podporu a v případě nejasností se na něj budou moci fyzické a právnické osoby obracet. 

Důvodová zpráva tento pojem detailněji dovysvětlí, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu. 

KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. Jak se odliší jednorázové od soustavného? Od druhého telefonátu, nebo od třetího emialu? Jde o neakceptovatelně nepřehledný návrh.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme v § 13, odst. 3 slova “za uplynulých šest měsíců” nahradit slovy „za uplynulý kalendářní rok“

Vzhledem k délce legislativního procesu i vysoké administrativní náročnosti pro lobbisty a lobbované je půlroční periodicita podávání zpráv velmi zatěžující a excesivní vůči záměru zákona. Roční zpráva o činnosti je podmínkou zápisu např. v registru transparentnosti Evropské unie a není důvod, aby Česká republika kladla přísnější požadavky. Vysoká administrativní náročnost může opět odradit od registrace některé subjekty a zvýší se tak možnost obcházení zákona.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně je žádoucí, aby se údaje o lobbistických kontaktech zaznamenávaly do lobbistické stopy a prohlášení lobbistů průběžně a pravidelně. Lhůta 6 měsíců představuje jistý kompromis mezi čtvrtletním a ročním vykazováním lobbistických kontaktů, kterého bylo dosaženo v dřívějších fázích přípravy zákona. Z důvodu zachování potřebné míry transparentnosti tak není vhodné prodlužovat lhůtu pro vkládání prohlášení do registru, neboť by mohlo docházet k situacím, kdy by veřejnost měla přístup k informacím o lobbistických kontaktech až po ukončení legislativního procesu daného právního předpisu. 

· Uvažujeme-li navíc materiální rovinu veřejné kontroly, má-li uskutečnění „problematické“ schůzky, resp. učinění „problematického“ rozhodnutí, vést k potenciálnímu vyvození politické odpovědnosti na straně lobbovaného, je zapotřebí, aby se o nich veřejnost dozvěděla v blízké časové souvislosti s jejím uskutečněním, tj. nikoliv s velkým časovým odstupem, když validita výhrad s plynutím času slábne.

KZPS: Neakceptováno: půlroční periodicitu považujeme za nadměrnou administrativní zátěž.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme v § 13 odst. 4 písm. c) slovo “písemně” vypustit a před slovo “telefonicky” vložit slovo “nebo”

Pro účel zákona stačí evidence osobních a telefonických kontaktů. Zahrnutím písemné komunikace nejenže vytváří značnou nejistotu, zda a kdy by se odesílatelé dopisů veřejným institucím měli registrovat, ale navíc je tato oblast již dnes zabezpečena spisovou službou, která příchozí poštu eviduje a lze do ní nahlédnout při aplikaci zákona č. 106. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Způsob komunikace může být důležitým faktorem pro efektivitu ovlivňování podoby právních předpisů a koncepčních dokumentů. Zatímco velká skupina osob může lobbovanému zaslat e-mailovou zprávu, aniž by se s ní lobbovaný vůbec seznámil, osobní schůzka může mít v tomto ohledu zcela jiný význam a dopady z hlediska „úspěchu“ lobbování. 
Záznam o zvolené formě komunikace může být informací o tom, jak intenzivně lobbistický kontakt probíhal a dále představuje možnost, jak potenciálně ověřit či vyvrátit proběhlý lobbistický kontakt, popřípadě obsah lobbování. Tento záznam tak má význam i z hlediska veřejnoprávní kontroly vykonávané Úřadem, včetně konkrétních řízení o porušení reportovacích povinností.

· Jednorázová podání občanů, kteří komunikují s úřady například na téma negativních zkušeností z aplikační praxe, nenaplňují definiční znak soustavnosti. Pokud občan vyvíjí zmíněné aktivity soustavně, pak je možné (v závislosti na individuálním posouzení), že naplní definiční znaky lobbování.  

· V zahraničních úpravách, které řeší regulaci lobbování je standardní považovat písemnou formu ovlivňování lobbovaných za lobbing. Písemná forma komunikace umožňuje zasílání podrobnějších a rozsáhlejších materiálů (event. souborů dat) a tím relativně efektivně ovlivňovat lobbované. Lobbista také touto cestou může lobbovanému poskytovat různé analýzy, studie, vlastní návrhy zákonů a jiných právních předpisů, ale například i politické projevy či prezentace.

Písemné formě komunikace přitom nemusí vždy předcházet osobní schůzka či telefonát, ale může navazovat například na dřívější dobré osobní či pracovní vztahy nebo na jinou domluvu. V takových případech by nezahrnutí písemné formy lobbování znamenalo, že se veřejnost o potenciálně úspěšném lobbování lobbisty (v písemné formě) pravděpodobně vůbec nedozví. 

· Ne každý lobbovaný má přitom povinnost vést spisovou službu. Významná většina písemné komunikace bude probíhat v elektronické podobě prostřednictvím e-mailu, aniž by tyto byly zaznamenávány v ESSL. Sama skutečnost, že jsou zprávy někde uložené, ovšem nehraje roli ve vztahu k transparentnosti komunikaci směrem k veřejnosti. 
· Navrhovaná změna v podobě neuvádění písemné formy lobbování z evidence lobbistických kontaktů by představovala zhoršení přístupu veřejnosti k informacím o lobbistických kontaktech. Uplatňování žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. představuje výrazně méně efektivní a jistě náročnější proces získávání informací, než se kterým pracuje navrhovaná právní úprava. 
Předkladatel souhlasí s připomínkovým místem, že podávání žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb. představuje výborný nástroj pro získávání dodatečných či podrobnějších informací. K tomu je však zpravidla potřeba práce se základními informacemi, které by měly být obsaženy již v příslušné evidenci v registru lobbistů a lobbovaných.

· Z výše uvedených důvodů je požadavek na učinění záznamu o lobbistickém kontaktu „písemnou“ formou zcela adekvátní a žádoucí.      
KZPS: Vypořádání akceptujeme.

	
	Navrhujeme § 14, odst. 3 vypustit 

Písemné potvrzení o lobbování považujeme za nadbytečné. Dle našeho názoru navíc není v praxi uskutečnitelné a degraduje lobbing na úřední akt.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel dává za pravdu připomínkovému místu v tom, že předkládání či zasílání potvrzení postavení lobbisty či lobbovaného bude zřídka aplikované ustanovení.  Celý systém registru a e-sbírky bude pracovat zásadně digitálně. Každý lobbovaný se může během několika vteřin on-line přesvědčit o statutu partnera pro komunikaci.  

· Potvrzení může být vhodným a rychlým prostředkem pro předání všech údajů, které by měl lobbovaný znát pro doplňování lobbistické stopy. Stejně tak předložení potvrzení může například zrychlovat zanášení povinných údajů o lobbistovi do zápisu na jednání například výboru Poslanecké sněmovny. 

Předkladatel si dále v praktické rovině dovede představit potvrzení o lobbování v podobě přílohy elektronické zprávy (např. e-mailu). Potvrzení tak může současně splnit lobbistovu povinnost uvádět při navázání lobbistického kontaktu svůj status lobbisty (§ 14 odst. 2). 

· Vydané písemné potvrzení může hrát svůj význam také při prokazování té skutečnosti, že se někdo za (registrovaného) lobbistu či lobbujícího prostředníka pouze vydává.  

KZPS: S vypořádáním nesouhlasíme. Jde o absurdní a nedůstojný požadavek. Lobbisté nejsou úředníci s razítkem.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme v § 19 slovo „2025“ nahradit slovem „2026“

S ohledem na předpokládaný konec řádného volebního období poslanecké sněmovny v říjnu 2025 se nejeví jako praktické ani uskutečnitelné zavádět nový systém např. legislativní stopy do sněmovních tisků, které jsou již v legislativním procesu. Rok 2026 dává příležitost nastavit systém na nový vládní a parlamentní cyklus vzešlý z řádných voleb v roce 2026.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022 a závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy. 

· Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21. 2. 2018 nakonec nebyly schválena do skončení volebního období Poslanecké sněmovny. Zájem předkladatele je co nejhladší průběh legislativního procesu a co nejrychlejší přijetí návrhu zákona. Přestože předkladatel nevylučuje, že se účinnost v průběhu legislativního procesu může posunout až na připomínkovým místem navrhovaný mezní termín, aktivně k tomuto datu účinnost posouvat v tuto chvíli odmítá. Viz výše vypořádávané připomínky.

Lobbovaní (včetně dalších osob participujících na administraci lobbistické stopy) i lobbisté budou mít vzhledem k předpokládané délce legislativního procesu a vzhledem k předpokládané účinnosti zákona o lobbování (od 1. ledna 2025) dostatečný prostor pro seznámení se se zaváděnými povinnostmi a dostatek času pro provedení příslušných registrací do registru lobbistů a lobbovaných. 

· Úřad ve spolupráci s předkladatelem zajistí potřebnou metodickou podporu. 

· Vzhledem k těmto skutečnostem není potřeba plnění povinností lobbovaných přenechat až nově zvoleným poslancům, kteří nadto budou tvořit jen část lobbovaných, třebaže významnou. 

KZPS: Vypořádání akceptujeme.

	Národní bezpečnostní úřad
	Bez připomínek.
	

	Nejvyšší kontrolní úřad
	Doporučující připomínky.
	

	Národní sportovní agentura
	Bez vyjádření.
	

	Nejvyšší soud
	Doporučující připomínky.

	 

	Nejvyšší správní soud
	Bez připomínek.
	

	Nejvyšší státní zastupitelství
	Bez vyjádření.
	

	Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
	Bez připomínek.
	

	Hlavní město Praha
	Bez připomínek.
	

	Kancelář Poslanecké sněmovny
	Bez vyjádření.
	

	Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
	Bez vyjádření.
	

	Kancelář Senátu
	Bez vyjádření.
	

	Svaz měst a obcí ČR
	K § 2 odst. (1) a (2)

Vymezení pojmu lobbování je příliš extenzivní a bude v praxi působit výkladové problémy.

Odůvodnění:

Vymezení pojmu lobbování v odstavci (1) je založeno na několika definičních znacích – obsah činnosti, účel činnosti, zacílení činnosti a znak soustavnosti této činnosti. Obsahem činnosti je dle definice komunikace, což je pojem velmi široký. Odstavec (2) pak obsahuje negativní vymezení komunikace spočívající v činnostech a aktivitách, které dle uvážení předkladatele vzhledem ke své povaze není nutné regulovat. 

Důvodová zpráva v obecné části, u bodu 10. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA) pod písmenem B) Jednoznačnost uvádí, že vymezit zcela jednoznačně lobbování, lobbisty a lobbované zákonem je velmi obtížné. Navrhované definice se o to pokouší co nejracionálnějším způsobem, nicméně nelze vyloučit sporné případy vzniklé při aplikační praxi, kdy bude záležet na přístupu Úřadu při rozhodovací činnosti. Rovněž ve zvláštní části důvodové zprávy k § 2 odst. (2) je uvedeno, že může působit aplikační nejasnosti, že v řadě případů nelze dostatečně ostře určit hranice mezi jednotlivými aktéry lobbování. V ideálním případě by osoby zapojené do (lobbistické) komunikace měly rozlišovat, zda právě jednají např. jako orgán veřejné moci, jako lobbovaný, jako lobbista, zda se jedná o vnitrostranickou nebo ryze soukromou komunikaci apod. V praxi se tyto rozdíly mohou stírat – během jednání (komunikace) se může stejná osoba ocitnout ve více z uvedených rolí. Posouzení konkrétní situace bude na samotných aktérech – překročení hranice by mohlo znamenat porušení zákona.

U Svazu měst a obcí ČR bude složité rozlišovat, kdy zástupce Svazu, který je současně starostou, a tedy orgánem veřejné moci, jedná z pozice „lobbisty“ a kdy z pozice „orgánu veřejné moci“, když zájmy, které bude prosazovat v obou pozicích, jsou shodné. 

Nejasnost může způsobovat i jednání v rámci různých pracovních skupin zřizovaných při ministerstvech a dalších ústředních orgánech státní správy. Jednání těchto pracovních skupin rozhodně nelze považovat za netransparentní a zákulisní, byť ne vždy jsou zápisy a seznam účastníků zveřejňovány. Pro účastníky jednání bude komplikované následně dohledávat, zda z jednání takové pracovní skupiny byl pořízen zápis, který byl následně zveřejněn a co z jejich komunikace na uvedeném jednání může být považováno za lobbování. 

Rovněž se domníváme, že písemná komunikace, která je prokazatelně doložitelná, by neměla být považována za lobbování. Jako příklad můžeme uvést, že Svaz měst a obcí ČR prostřednictvím elektronické pošty oslovuje poslance a senátory zejména při projednávání právních předpisů, které mají dopad na činnost obcí. Činí tak veřejně a neměl by být za svojí transparentní činnost postihován nepřiměřenou administrativní zátěží související s registrem a  prohlášením lobbisty. Budou-li tímto způsobem osloveni všichni poslanci či senátoři, tak s ohledem na povinné náležitosti prohlášení dle § 13 odst. 4) bude takové prohlášení čítat několik desítek stránek, což bude znamenat nepřiměřenou administrativní zátěž a současně snižovat přehlednost registru, aniž by k tomu byl racionální důvod. 

Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

Obecně: Příliš rigidní normativní úprava znemožňuje flexibilně reagovat na individuální okolnosti jednotlivých případů, a to jak ve prospěch, tak neprospěch osob, kterým se danou právní úpravu ukládají nějaké povinnosti nebo stanovují práva. 

Z hlediska právního řádu není neobvyklé, že jsou určité činnosti či pojmy vymezeny neurčitě či obecněji a konkrétní aplikační praxe je pak blíže determinována právě postupy a uváženími správních orgánů (v zákonných mezích). 

Zároveň je rovněž naprosto běžnou součástí aplikační praxe, respektive právní úpravy, že zpravidla bude docházet k jednáním, která jsou určitým způsobem hraniční či u nichž nemusí být na první pohled zřejmé, zda se na ně daná právní úprava vztahuje či nikoliv. Právní předpisy by nicméně neměly přinášet co nejdetailnější kazuistický návod, jelikož takový přístup paradoxně přispívá k mezerovitosti dané právní úpravy a k potížím, které takový předpis následně v aplikační praxi působí. 

Výše uvedené platí samozřejmě za současného zachování dostatečné míry právní jistoty adresátů dané normy. Domníváme se, že i v přípravě právní úpravy lobbování je zákonem dostatečně jasně vymezena jeho věcná působnost.

Konkrétně: 

· Pojem „komunikace“ používá předkladatel právě z toho důvodu, že pod něj lze podřadit širokou řadu jednání.
· Co se týče znaku soustavnosti lobbování, pro úplnost uvádíme, že slovo „soustavně“ bude odstraněno z § 3 a § 17. Na místo toho zakotví znak soustavnosti do § 2 definujícího lobbování. 
§ 2 bude nově znít:

„§ 2

Lobbování

(1) Lobbování je soustavná činnost spočívající v komunikaci, uskutečňovaná za účelem ovlivnění jednání lobbovaného při (…)“

· Výše uvedená změna by měla přispět k přehlednosti návrhu zákona a definičních znaků lobbování.

· Úřad vlády bude pro potřeby vedení registru lobbistů a lobbovaných zajišťovat aktualizovaný, ucelený, přehledný a transparentní seznam těch poradních orgánů (vlády a ústředních správních úřadů), které naplňují zákonnou výjimku z lobbování. Úřad vlády zajistí vkládání zápisů či závěrů z jednání, a to včetně jmenného seznamu účastníků jednání, do registru lobbistů a lobbovaných. Svou povinnost bude Úřad vlády moci realizovat i prostřednictvím cílených webových odkazů na příslušné webové stránky obsahující údaje potřebné pro aplikování výjimky podle § 2 odst. 2 písm. f). [(aktuálně § 2 odst. 2 písm. g)]

Nicméně nelze vyloučit situaci, kdy si osoba účastníci se jednání poradního orgánu bude muset ověřit (ideálně u tajemníka či předsedy), zda jednání daného poradního orgánu spadá do regulace lobbování či nikoliv. Předkladatel je přesvědčen, že po možných počátečních obtížích se praxe jednotlivých poradních orgánů tzv. zaužívá tak, aby jejich členové měli jasnou informaci o tom, zda případná komunikace na jednáních daného poradního orgánu regulaci lobbování podléhá. 

· Takzvaná hromadná komunikace s lobbovanými lobbistovi určitě přináší zvýšenou administrativní zátěž odpovídající počtu oslovených osob. Na druhou stranu je však patrné, že v registru se v takovém případě bude aktualizovat jen jméno lobbováno, zatímco datum kontaktu a předmět lobbování budou v takovém případě identické.    

SMOČR: Připomínku je tedy možné považovat za vypořádanou
 

	
	K § 2 odst. 2
Požadujeme doplnit odst. (2) o nové písmeno v tomto znění:

„komunikace se sdruženími zastupujícími zájmy územních samosprávných celků za podmínky, že jednají výlučně jménem příslušných územních samosprávných celků“.  

Alternativně:

„komunikace s právnickými osobami sdružujícími územní samosprávné celky za podmínky, že jednají výlučně jménem příslušných územních samosprávných celků“.

Odůvodnění:

Existence územní samosprávy je vyjádřením vertikální dělby moci ve státě. V České republice navíc v důsledku existence tzv. smíšeného modelu veřejné správy patří územní samosprávné celky mezi nejpočetnější vykonavatele veřejné správy. Ostatně právní řád komunikaci se zástupci územní samosprávy přímo předvídá (srov. § 13 odst. 1 zákona o obcích, čl. 4 odst. 6 Evropské charty místní samosprávy). Praktická realizace je při vysokém počtu obcí reálná v podstatě právě prostřednictvím právnických osob, v nichž se sdružují. Navíc jak již bylo uvedeno v předchozí připomínce při výkonu činnosti Svazu měst a obcí ČR nebude možné odlišit jednání prostředníka lobbisty od jednání orgánu veřejné moci. Někteří představitelé členů Svazu měst a obcí ČR jsou navíc současně poslanci či senátoři. Bude-li kancelář Svazu měst a obcí ČR komunikovat s těmito představiteli svých členů, jedná tak v duchu zákona jako lobbista nebo jedná v rámci své organizační struktury? Z uvedeného je zřejmé, že bez doplnění výjimky bude návrh zákona v předloženém znění vyvolávat neřešitelné aplikační problémy a podstatným způsobem ztěžovat naplňování účelu, pro který jsou územně samosprávné celky se oprávněny sdružovat. Svaz měst a obcí ČR se veřejně hlásí k tomu, že je partnerem pro vládní i parlamentní politickou reprezentaci a podílí se na přípravě a tvorbě návrhů legislativních i nelegislativních opatření v oblastech týkajících se kompetencí obcí. Svaz měst a obcí ČR se nebrání případné registraci v Registru lobbistů a lobbovaných, ale považuje za fakticky nemožné podávat prohlášení lobbisty dle § 13 návrhu zákona o lobbování. 

V této souvislosti je třeba upozornit, že rovněž instituce EU souhlasily v roce 2021, že již nebudou požadovat, aby místní a regionální vlády a jejich sdružení byly zahrnuty do oficiálního rejstříku lobbistů EU. EU tedy respektuje legitimitu samospráv při tvorbě politik a uznává, že by samosprávy neměly být postavené na stejnou úroveň jako soukromý sektor.

Předkladatel v důvodové zprávě i závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)v rámci zahraniční inspirace zcela pominul INTERINSTITUCIONÁLNÍ DOHODU ze dne 20. května 2021 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o povinném rejstříku transparentnosti. Interinstitucionální dohoda v preambuli v odst. 11 uvádí:

Tato dohoda by se neměla vztahovat na činnosti orgánů veřejné moci členských států, ani na činnosti jakýchkoli sdružení nebo sítí těchto orgánů veřejné moci jednajících jejich jménem na úrovni Unie a na celostátní nebo nižší úrovni, ačkoli sdružení a sítě orgánů veřejné moci na úrovni Unie a na celostátní nebo nižší úrovni, které se podílejí na činnostech v oblasti zastupování zájmů, by měly mít možnost se v rejstříku zapsat.

Na úrovni EU je tak ponecháno na dobrovolném rozhodnutí sdružení orgánů veřejné moci, zda se do rejstříku transparentnosti zapíší či nikoliv. 

Stejně tak v článku 4 odst. 2 písm. b) je explicitně uvedeno, na jaké činnosti se dohoda nevztahuje. Dohoda se nevztahuje na činnosti vykonávané těmito subjekty – sdružení a sítě orgánů veřejné moci na unijní, celostátní nebo nižší úrovni za podmínky, že jednají výlučně jménem příslušných orgánů veřejné moci.
Předkladatel neodůvodnil, proč stejně jako orgány EU, nerespektuje legitimitu samospráv při tvorbě politik a neuznává, že by samosprávy neměly být postavené na stejnou úroveň jako soukromý sektor.

Tato připomínka je zásadní
	Akceptováno jinak.

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

SMOČR: Připomínku je tedy možné považovat za vypořádanou


	
	K § 13  
Nebudou-li právnické osoby zastupující zájmy územních samosprávných celků vyjmuty z povinnosti registrace, požadujeme zrušení § 13. 

Odůvodnění:

Veřejný registr lobbistů a lobbovaných považujeme za dostatečný k naplnění účelu regulace, tj. zvýšení transparentnosti lobbingu. Podávání prohlášení považujeme za nadbytečnou regulatorní zátěž pro lobbisty, kteří se chovají transparentně a ke své činnosti se veřejně hlásí. Lobbovaný si bude moci snadno ověřit, že subjekt, s nímž jedná je lobbistou (pokud bude registrován). Lze předpokládat, že povinnost registrace splní lobbisté, kteří již dnes i bez regulace tuto činnost provádějí transparentně a veřejně. Naopak lze předpokládat, že ti, kteří jednají netransparentně, tak budou činit i nadále a právní regulace nebude to, co je donutí chování změnit. Lobbovaní by měli mít takový morální kredit a mravní zásady, aby v rámci vymezené definice lobbingu jednali pouze s registrovanými lobbisty. Mravní normy nelze nahrazovat normami právními. 

Odstraněním povinnosti podávat prohlášení bude rovněž eliminována problematika vymezení toho, zda uskutečněnou komunikace lze považovat za lobbování či nikoliv. Je třeba zvažovat rozumnost úpravy a jejich dopadů na administrativní zátěž. Lze si představit typ setkání či jednání, při kterých mohou mít lobbovaní i lobbisté problém určit, zda se jedná o komunikace podléhající definici lobbování či nikoliv (např. konference, odborně zaměřená setkání, slavnostní akce). Ostatně ke stejnému závěru dospěl i předkladatel, jak je uvedeno v rámci našeho odůvodnění k připomínce č. 1. Vzhledem k tomu, že jednání v rozporu se zákonem o lobbování, je postihováno jako správní delikt, nelze akceptovat neurčitost pojmů. 

Tato připomínka je zásadní
	Neakceptováno. 

· Asociace sdružující územně samosprávné celky nebudou považovány za lobbisty, resp. se na ně nebude vztahovat regulace lobbování. Připomínku považuje předkladatel aktuálně za bezpředmětnou. 

· Nadto se obecně k potřebě zachování institutu prohlášení lobbistů v navrhované regulaci uvádějí následující důvody:  

· Povinnost lobbistů podávat pravidelná prohlášení o svých lobbistických kontaktech je ve spojení s lobbistickou stopou právního předpisu klíčovým nástrojem pro efektivní regulaci lobbování. 

· Paralelní vedení dvou různých záznamů o lobbistických kontaktech s možností namítání pravosti a úplnosti a s potenciálním následkem v podobě vyvození přestupkové odpovědnosti za nepravdivé nebo neúplné údaje představuje ucelenou a efektivní konstrukci umožňující veřejnou kontrolu. Kombinace prohlášení lobbisty a lobbistické stopy právního předpisu umožňuje tzv. cross-checking, neboli křížovou kontrolu úplnosti záznamů.  

· Cílem návrhu zákona je vedle zavedení efektivní regulace též proměnit vnímání lobbingu ve společnosti. Smyslem odlišit transparentní lobbing coby činnost prospěšnou pro moderní demokratickou společnost a zákulisní schůzky, které vyvolávají různá podezření a prostor pro spekulace. 

· Jednorázová administrativní zátěž lobbisty spočívá v počáteční registraci formou elektronického formulářového oznámení. Veškeré další zatížení v podobě evidování lobbistických kontaktů je již přímo úměrné rozsahu lobbistické činnosti, a tedy četnosti navazovaných lobbistických kontaktů s veřejnými funkcionáři. Prohlášení lobbisty navíc do určité míry odpovídá obdobná povinnost vedení záznamů pro lobbistickou stopu na straně lobbovaných. 

· Ne každou komunikaci s lobbovanými lze považovat za lobbování. Cílem jednání musí být snaha ovlivnit jednání lobbovaných. Takovou činnost lze činit při různých setkáních a stejně tak se jí může lobbista zdržet. Právě od této „subjektivní stránky“ jednání lobbisty se tak bude odvíjet, zda se jedná o lobbistický kontakt či běžnou komunikaci na slavnostní akci či konferenci. Dalším faktorem pro odlišení komunikace může být i skutečnost, zda lobbista například na konferenci vystupuje z vlastní iniciativy (jako soukromá osoba) nebo jako zástupce nebo prostředník lobbisty. V pochybnostech je možné se obrátit na Úřad, jenž bude poskytovat metodickou podporu, eventuelně nic nebrání provedení transparentního zápisu tak říkajíc pro jistotu.

SMOČR: Připomínku je tedy možné považovat za vypořádanou


	
	K § 17 a 18

V případě vypuštění povinnosti podávat prohlášení lobbisty bude nutné návazně provést změny i ustanovení § 17 upravujícím přestupky lobbistů. 

Tato připomínka je zásadní 
	Neakceptováno.    

Asociace sdružující územně samosprávné celky nebudou považovány za lobbisty, resp. se na ně nebude vztahovat regulace lobbování. 

Předkladatel považuje prohlášení lobbisty spolu ve spojení s lobbistickou stopou právního předpisu za jeden z klíčových nástrojů pro veřejný dohled nad lobbováním, nemůže proto akceptovat vypuštění ust. § 13 návrhu zákona o lobbování a korespondující změny v § 17 (viz výše).

SMOČR: Připomínku je tedy možné považovat za vypořádanou


	Sdružení místních samospráv ČR
	K § 2 odst. 2 

Požadujeme, aby do navrhovaného znění § 2 odst. 2 písm. a) byly vedle státu doplněny územní samosprávné celky:

„a) plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu fyzické osoby k České republice nebo k územnímu samosprávnému celku, nebo úkolů souvisejících s výkonem funkce takové osoby v orgánu České republiky nebo v orgánu územního samosprávného celku,“ 

a aby byl do § 2 odst. 2 doplněn nový bod i), který zní:

„i) komunikace za účelem prosazování zájmů územních samosprávných celků.“.

Odůvodnění:
Čl. 8 Ústavy ČR zaručuje samosprávu územních samosprávných celků. Zároveň územní samosprávné celky vykonávají též státní správu v přenesené působnosti. Komunikace za účelem prosazování zájmů územních samosprávných celků, ať už je realizovaná jejich představiteli nebo zástupci sdružujících organizací, je tedy výkonem veřejné moci largo sensu a z logiky věci tedy nemůže být lobbováním.

Požadujeme proto do ustanovení zakotvující negativní vymezení lobbování doplnit také plnění úkolů vyplývajících ze vztahu k územně samosprávnému celku či členství v jeho orgánu (analogicky ke státu) a také obecně komunikaci za účelem prosazování zájmů územních samosprávných celků.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  
SMS ČR: Děkujeme Vám za vstřícnost a vůli věcně akceptovat náš požadavek. Formálně však zatím setrváváme v rozporu, jako vypořádanou můžeme připomínku označit až poté, co obdržíme upravené legislativní znění.


	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	SP ČR souhlasí s tím, že lobbování má probíhat za srozumitelných a jasných pravidel, ale domnívá se, že cesta zvolená předkladatelem, tj. nová zákonná úprava, není nezbytná a navíc navrhovaná právní úprava tato pravidla zcela nenastavuje. Podle našeho názoru je plně dostačující samoregulace ve formě etických kodexů, se kterými počítal i věcný záměr.  Pro tento názor svědčí i výsledky veřejné konzultace k přípravě věcného záměru zákona o lobbingu z dubna 2017 uvedené ve zprávě RIA, z nichž vyplývá, že většina respondentů preferuje nelegislativní řešení (např. etické kodexy, otevřené diáře, metodiky). Dále ani z důvodové zprávy nevyplývá, že by v oblasti legislativního lobbingu docházelo k excesům, které by nezbytnost právní úpravy zdůvodnily. Problematické jsou jiné oblasti s celospolečenským rozsahem a dopadem na veřejné rozpočty, ev. rozpočty samospráv, (typicky oblast veřejných zakázek, rozhodování na komunální úrovni či dotací.)  NKÚ pravidelně ve svých výročních zprávách poukazuje na nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, a to jak národními, tak evropskými. Příkladem lze zmínit tiskové zprávy NKÚ z roku 2022, podle nichž Česká republika při čerpání evropských dotací nastavuje nesprávně cíle a neumí zhodnotit skutečný přínos podpory. Stejně tak NKÚ konstatoval, že přínosy podpory ze státního rozpočtu určené na účelovou podporu průmyslového výzkumu, vývoje a inovací zůstávají daleko za předpoklady. Obdobně neefektivně byly vynaloženy prostředky na investiční pobídky či na podporu malých a středních podniků. Výroční zpráva za rok 2021 konstatuje, že v řadě oblastí přetrvávají dlouhodobé, často systémové problémy spojené s neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky. NKÚ rovněž varuje před nevyváženým hospodařením státu, které je zásadním rizikem pro udržitelnost veřejných financí. Eliminace výše uvedených nežádoucích jevů by tak měla být prioritou, jak moci zákonodárné, tak moci výkonné.

Legislativní proces na všech jeho úrovních již dnes probíhá podle daných formálních pravidel, která přispívají k jeho transparentnosti. Například v rámci zákonodárného procesu existují zřetelné kontrolní mechanismy (mechanismus tří čtení zákonů v Poslanecké sněmovně, existence Senátu - další komory Parlamentu, veto prezidenta republiky). Posilovány jsou i informační mechanismy: s účinností nového zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv bude zavedena nová informační povinnost, kdy k návrhu právního předpisu bude přikládán stručný obsah (tzv. citizen summary), který má sloužit ke zběžnému seznámení se s návrhem. Bohužel účinnost tohoto zákona je stále odkládána.

SP ČR připomíná, že lobbing je zejména z hlediska velkých zaměstnavatelů nebo významných průmyslových podniků, zcela legitimní činnost při hájení zájmů podniku. Výsledky této činnosti přitom obvykle bývají prospěšné nejen pro podnik, jehož zájmy jsou v rámci lobbování hájeny, ale také pro širší okolí (jeho další stakeholdery), jako jsou např. zaměstnanci nebo zákazníci. Z hlediska péče řádného hospodáře je v tomto užším ohledu (tedy z hlediska obsahu činnosti „lobbování“) nutné naplnit zejména atributy, že podnikatel jedná v dobré víře a v obhajitelném zájmu obchodní korporace. Pokud jsou při lobbování tyto atributy péče řádného hospodáře naplněny, lze dokonce označit za kontraproduktivní, pokud navržená úprava zákona směřuje k maximálnímu ztížení této legitimní činnosti.

Co naopak lze považovat za aspekty, na které by bylo vhodnější se zaměřit, je postihování zjevných excesů, jako je např. zjevně neetické jednání nebo porušování právních předpisů, a to ať již na straně lobbistů nebo lobbovaných. Pro postihování takového jednání je však dle našeho názoru již nyní dostatečná úprava trestního zákoníku. 

Deklarovaným cílem zákona má být stanovení transparentních pravidel pro lobbování a jeho vymezení coby standardní aktivity v rámci legislativního a rozhodovacího procesu na centrální úrovni, potažmo odstranění netransparentního ovlivňování politických rozhodnutí. SP ČR podporuje všechny změny, které povedou ke zlepšení transparentnosti legislativních postupů a vytvoří tím systém, který je predikovatelný, budující důvěru a reputaci všech partnerů.  Návrh zákona v aktuální podobě tento cíl nicméně zcela míjí. 

Ani odkazy na právní úpravy lobbingu v zahraničí nevyznívají ve prospěch legislativního řešení, neboť není zřejmé, že by v důsledku přijetí právní úpravy došlo k výraznému snížení korupce, posílení veřejné kontroly či zvýšení transparentnosti rozhodovacích procesů. Nezbytnost právní úpravy jednoznačně nevyznívá ani ze závěrů zprávy RIA.

Návrh zdaleka neodpovídá standardům regulace odvětví na úrovni EU ani v jiných evropských zemích, ve kterých je lobbing dlouhodobě etablován jako součást demokratického legislativního procesu. Pro efektivní regulaci zde chybí množství parametrů, zejména lepší vymezení obou stran procesu a jejich práv a povinností. 

V podobě, ve které předkladatel zaslal návrh zákona do připomínkového řízení, se jedná o minimalistický základ, který administrativně pouze zatíží již disciplinované transparentní subjekty a nezamezí netransparentnímu chování jiných.  

Vzhledem k výše uvedenému navrhujeme předložený návrh stáhnout z projednávání a problematiku lobbingu řešit nelegislativní cestou.

Při hledání nelegislativního řešení se lze inspirovat úpravou existující na úrovni institucí EU. Na úrovni EU funguje otevřený, transparentní a pravidelný dialog mezi tvůrci evropské politiky a občanskou společností. Formálním rámcem lobbingu je dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečné činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politik EU. Evropský rejstřík jednoduchým a v praxi velice účinným způsobem zajišťuje transparentnost interakcí mezi politiky a zájmovými skupinami. Způsob evidence nezatěžuje administrativně ani finančně dotčené subjekty. Samotná realizace lobbingu se řídí etickými pravidly, která jsou shrnuta v Kodexu chování, jež je součástí výše uvedené dohody.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

1. Autoregulace

„Oblast lobbování je velmi obtížně regulovatelná kvůli neochotě mnoha fakticky lobbujících aktérů se k lobbistické činnosti přihlásit, resp. ji za lobbování označit.“ (DZ)
„Zvolená opatření se snaží nevytvářet zbytečně invazivní regulaci. Cílů právní úpravy by bylo možné dosáhnout i nelegislativními prostředky, jako jsou kupříkladu etické kodexy a na ně navázané nástroje, či veřejné diáře politiků. Vzhledem k neochotě naprosté většiny subjektů zveřejňovat informace bez toho, že by jim to bylo uloženo zákonem, je legislativní řešení nezbytné. Jinou nežli legislativní cestou nelze cíle zvýšení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu dosáhnout. Rozsah ukládaných povinností by neměl pro adresáty, tj. lobbisty a lobbované, představovat nadměrnou zátěž, neboť registrace a podávání půlročních prohlášení lobbisty a evidování údajů pro lobbistickou stoupu nepředstavuje z hlediska vynaloženého času a prostředků zásadní položku, jelikož nebude požadováno uvádění velkého množství údajů.“ (DZ)

Předkládaná varianta návrhu zákona o lobbování představuje pouze základní a nezbytnou formu regulace. Předkladatel návrhem zákona o lobbování a změnou dalších zákonů neuzavírá cestu nelegislativním řešením. Dobrovolná samoregulace nad rámec zákona je možná také prostřednictvím etických kodexů, otevřených diářů, metodik atd.

2. Nutnost právní úpravy

Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022. Na základě závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy je pak ČR povinna přijmout zákonnou úpravu, která bude lobbing regulovat. Na včasné a řádné přijetí je vázána i výplata prostředků Fondu obnovy. Jinými slovy, na schválení zákonné úpravy regulace lobbování je navázáno čerpání velkého množství finančních prostředků určených na realizaci množství projektů směřujících k hospodářskému oživení, zvýšení odolnosti či zlepšení infrastruktury České republiky. Dle dosavadních zkušeností předkladatele, přistupuje Evropská komise ke kontrole včasného a řádného plnění závazků České republiky přísně, čili hrozba redukce výše finančních prostředků určených pro Českou republiku je v případě nechválení zákonné úpravy regulace lobbování reálná. Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21. 2. 2018. Navrhovaná právní úprava vychází z dobré praxe členských států EU, které již k regulaci lobbování v minulosti přistoupily. Přijetí regulace lobbování je jedním z nejvýznamnějších doporučení mezinárodních organizací na poli boje proti korupci, zejména EU, Rady Evropy a OECD. 

SP ČR: Je pravdou, že závazek ČR je v Národním plánu obnovy uveden, nicméně výplata prostředků Fondu obnovy není přímo podmíněna přijetím zákona o lobbování
3. Existence jiných problematických oblastí:
Předkladatel bere v potaz zprávy NKÚ z nichž vyplývají citované problémy s nakládáním s veřejnými prostředky. 

Nevyvážené hospodaření státu, neudržitelnost veřejných financí, neefektivní vynakládání prostředků na investiční pobídky nebo na podporu malých a středních podniků atd. jsou sice významné problémy, kterými se stát musí zabývat, určitě však nejsou důvodem pro odložení přijímání zákonné regulace lobbování, nebo pro její delegitimizaci.   

Předkladatel je i v souladu dřívější expertní diskusí a převažujícím politickým konsenzem přesvědčen, že regulace lobbování bude představovat v českém právním řádu nový typ regulace, který je žádoucí nejdříve aplikovat na jasně definované a ohraničené projednávací a schvalovací procedury na centrální úrovni (primárně legislativní proces). Úspěšná aplikace zákona o lobbování na centrální úrovni může po určité době a náležitém zhodnocení vést k případnému rozšíření věcné působnosti o další oblasti výkonu veřejné moci. Z pohledu předkladatele se proto jeví jako nejstrategičtější a nejúčelnější postupovat při prosazování regulace lobbování pomyslnou evoluční cestou, díky které je pravděpodobné, že se regulace lobbování v českém prostředí etabluje a stane se pevnou součástí českého právního řádu.  

Na oblast veřejných zakázek a dotačních řízení nemůže ze své logiky dopadat regulace lobbování z toho důvodu, že se v takovém případě nejedná o legální aktivity. Ovlivňování veřejných zakázek či dotačních programů představuje protiprávní jednání, kterému odpovídají příslušné skutkové podstaty trestního zákoníku (případně přestupků). Mimoto pravidla obou řízení, zvláště zadávacího, vykazují vysokou mírou požadavků na transparentnost, např. v podobě pořizování zápisů nebo jiných záznamů ze schůzek s uchazeči, jež posléze podléhají kontrole ze strany dozorových úřadů (ÚOHS, Auditní orgán MF apod.).

Otázka obecného hospodaření se státním rozpočtem, resp. lobbování ve prospěch alokace veřejných prostředků určitým směrem, primárně souvisí s legislativním procesem zákona o státním rozpočtu, který do věcné působnosti zákona bude spadat. 

Jde-li pak o hospodaření se státním rozpočtem konkrétního správce kapitoly, to podléhá přezkumu nejenom v rámci interních auditů, ale externě také ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Řada konkrétních akcí se pak bude odehrávat v rámci zadávacího řízení (k tomu viz výše) nebo jejich výsledek bude zanesen v registru smluv.  

Jde tedy v souhrnu o poměrně silné a efektivní mechanismy zajišťující transparentnost procesů a eliminaci negativních vlivů, které mají potenciál zajistit ekonomické a hospodárné nakládání s veřejnými prostředky daleko lépe, než povinnost oznamovat snahu o ovlivnění alokace prostředků „zákulisními“ dohodami. 

4. Transparentnost legislativního procesu. 

Smyslem a účelem navrhované regulace je jednak zvýšení transparentnosti procesu přípravy, projednávání a schvalování právních předpisů a koncepčních dokumentů, a dále legitimizace lobbingu jako přirozené a nedílné součásti fungování demokratického právního státu.

Jsme přesvědčeni, že veřejnost by měla mít informace o tom, kdo a jakým způsobem participoval na výše uvedených procesech, a to nejen v rámci již formalizovaných a tudíž transparentních postupů, které jsou aktuálně součástí legislativního procesu.
Předkladatel souhlasí, že proces přijímání právních předpisů je po formální stránce transparentní; aktivity, které jsou transparentní již v současnosti, také nebudou podřízeny regulaci (vypořádání připomínek v mezirezortním připomínkovém řízení; jednání poradních orgánů vlády; jednání komor Parlamentu a jejích výborů, veřejné konzultace atd.). Navrhovaná právní úprava lobbování se bude veřejnosti snažit odpovědět na otázku, kde se vzala skrytá iniciativa pro navrhovanou úpravu a které subjekty mimo lobbované se zasadily o její průběžnou a finální podobu. Transparentnost lobbování přinese též dalším lobbistům (například konkurenci) možnost reagovat, promítnout vlastní představy do rozhodovacího procesu a možnost korigovat informace poskytnuté jiným lobbistou.

5. Legitimita a prospěšnost lobbingu
Předkladatel se ztotožňuje s připomínkovým místem v otázce legitimity a prospěšnosti lobbování v demokratické společnosti. Cílem navrhované regulace je stanovení pravidel pro lobbování a jeho vymezení coby standardní aktivity v rámci legislativního a rozhodovacího procesu na centrální úrovni. Zájmem předkladatele je destigmatizace lobbování a pojmu lobbista ve veřejném prostoru. Významným způsobem, jak tohoto cíle obecně dosáhnout, je pochopitelně edukace veřejnosti o jisté prospěšnosti legitimního a přínosného lobbování. Jedním z cílů navrhované právní úpravy je za pomoci transparentnosti změnit veřejné nazírání lobbingu tak, aby bylo vnímáno jako distribuce informací a dat veřejným funkcionářům, což v konečném důsledku vede ke kvalitnější legislativě. 

V důsledku regulace by mělo dojít k odlišení výše popsaného standardního (legitimního a přínosného) lobbování od zákulisního a netransparentního lobování. Nepoctiví lobbisté budou z možnosti legálně lobbovat vyloučeni a budou postihováni prostředky správního práva trestního.

SP ČR: Použitím kondiciónálu „by mělo dojít“ předkladatel připouští, že k zamýšlenému důsledku vůbec nemusí dojít. Regulace lobbingu zatíží státní správu i lobbisty, přičemž nežádoucí jevy, tj. zákulisní a netransparentní lobování ve všech výše zmíněných oblastech mohou dále přetrvávat.
6. Srovnání právní úpravy se zahraničím 
Připomínkové místo na jedné straně uvádí, že zahraniční právní úpravy lobbingu se ukázaly jako nefunkční a na druhé straně poukazuje, že předložená právní úprava nedosahuje standardů EU ani jiných členských zemí. 

Předkladatel vytvářel právní úpravu se znalostí dobré praxe, ale i nedostatků úprav okolních států. Důvodová zpráva obsahuje komparativní část, která uvádí, jak k regulaci lobbování přistoupily další státy EU. Předkladatel při své činnosti komunikuje s mezinárodními organizacemi v oblasti boje proti korupci. 

Nezbytnost přijetí právní úpravy pramení nejen z mezinárodních závazků, ale i ze samotné dosud neregulované oblasti lobbování v České republice. Absence regulace přináší řadu mediálně známých netransparentních či dokonce korupčních ovlivňování lobbovaných vlivnými osobami. Tyto excesy se nejen propisují do zpráv Bezpečnostní informační služby (viz níže), ale i do běžného negativního vnímání lobbingu veřejností.

Z analýz, které má předkladatel k dispozici vyplývá aktuální nepřenositelnost minimalističtějších právních úprav do podmínek České republiky. K neochotě k autoregulaci viz bod 1. Bez této ochoty a bez mnohaleté tradice regulace lobbování, kterou budovala EU, není možné efektivně a účinně přenést právní úpravu EU do podmínek České republiky.
Analýzy nebyly součástí materiálů v MPŘ.
SP ČR: Na připomínce trvá.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 1 písm. b), § 6 odst. 3, § 8 a odkazy na lobbující prostředníky v dalších ustanoveních návrhu zákona- navrhujeme upravit takto:

§ 1 písm. b) - odstranit text „a lobbujících prostředníků“

§ 6 odst. 3 doplnit písm. g), které zní:

„g) jméno a příjmení kontaktní osoby pro účely lobbingu, telefonní číslo, elektronickou adresu, internetové stránky, jsou-li zřízeny“

§ 8 - zrušit bez náhrady. 

V dalších ustanoveních zákona zrušit odkazy na lobbující prostředníky.

Odůvodnění: 

Institut lobbujícího prostředníka považujeme za zcela nadbytečný. Lobbista bude jednoznačně identifikován a v případě právnické osoby se konkrétní fyzická osoba za ní jednající prokazuje příslušným oprávněním. Úprava navrhovaná předkladatelem by navýšila administrativní zátěž všech zúčastněných, aniž by tím bylo dosaženo jakéhokoli věcného zlepšení právního řádu. Bude jistě zcela dostačující, pokud si lobbista ve svých interních předpisech upraví, kteří zaměstnanci budou lobbovat, a tyto zaměstnance bude schopen jednoznačně identifikovat při případné kontrole dozorového orgánu. U lobbujících prostředníků – zaměstnanců není navíc zřejmé, zda nedochází k jejich diskriminaci, když by informace o jejich pracovní pozici byla fakticky veřejně dostupná a u jiných zaměstnanců, kteří by pro lobbující zaměstnance připravovali podklady, ale formálně by se o lobbující prostředníky nejednalo, by tato informace zůstala veřejnosti skryta.  Analogicky k evropskému rejstříku transparentnosti se v registru (§ 6) zapíší pouze základní identifikační údaje. V případě osoby (právnické či fyzické), jejímž jménem jednají různé osoby (zaměstnanci, zmocněnci), bude v registru uveden kontakt na osobu odpovědnou za komunikaci související s lobbingem. Nebude tak nutné vytvářet kategorii lobbujících prostředníků, jejichž evidence by neúměrně a neopodstatněně zatížila jak provozovatele registru, tak lobbisty.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.   
· Lobbující prostředník je osoba, prostřednictvím které bude lobbista fakticky lobbovat v případě, že nebude lobbování provádět osobně (resp. prostřednictvím statutárních orgánů). Tato konstrukce má zajistit, že veřejné kontrole bude podléhat jak lobbista, tak fyzická osoba, která lobbování fakticky provádí, a to včetně postihů za neplnění stanovených povinností.

· Přestože odpovědnost za značnou část povinností souvisejících s lobbováním nese lobbista, z hlediska veřejnosti je účelné znát i identitu lobbujících prostředníků. Vypuštěním ustanovení o lobbujících prostřednících z regulace by zmizel významný prvek veřejné kontroly nad částí faktických „vykonavatelů“ lobbingu, kteří by lobbistické kontakty navazovali v podstatě anonymně ve jménu právnické osoby – lobbisty – a na její odpovědnost. 

· Stejně tak se zde objevuje potenciální riziko zastřeného jednání lobbujících prostředníků, kteří by své lobbistické aktivity mohli skrývat za „skořápkovou“ společnost. Lobbující prostředníci by se vyhnuli formální evidenci založením společnosti, za níž by lobbovali, a která by nesla většinu odpovědnosti za lobbování včetně odpovědnosti za přestupky. Tímto způsobem by došlo k popření smyslu regulace lobbistů, neboť by veřejnost neměla informace o jejich skutečné identitě.

· Navrhovaná změna tak představuje riziko pro obcházení regulace lobbování a proto nemůže být předkladatelem akceptována.  
SP ČR: Za právnickou osobu vždy jedná fyzická osoba. Zakládání fiktivních právnických osob za účelem „nekalého lobbingu“ postrádá logiku.
SP ČR: Na připomínce trvá.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	2 odst. 2 navrhujeme doplnit  písm. i), tohoto znění:

„i) komunikace v rámci kolektivního vyjednávání, jakož i další jednání zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců k ochraně hospodářských a sociálních práv zaměstnavatelů a zaměstnanců.“
Odůvodnění:

Sociální dialog svojí podstatou není lobbováním, a nelze jej proto zahrnovat do působnosti připravovaného zákona o lobbování. Nejde o soukromé obchodní zájmy klientů lobbistů, nýbrž o veřejně potřebnou a ústavně garantovanou ochranu základních práv zaměstnanců a zaměstnavatelů. 

Právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů je chráněno jednak čl. 27 české Listiny základních práv a svobod, jednak řadou mezinárodních smluv, které Česká republika či její právní předchůdci ratifikovaly. Činnosti, při kterých jednají zástupci zaměstnanců (odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupci pro oblast BOZP) a zaměstnavatelů s ústavními činiteli, se státními zaměstnanci i zaměstnanci územních samosprávných celků na všech úrovních (připomínková řízení k návrhům právních předpisů či opatření nelegislativní povahy, jednání Rady hospodářské dohody a jejich pracovních týmů, jednání Legislativní rady vlády, účast na jednání výborů Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR, jednání s prezidentem republiky, jednání řady různých poradních pracovních skupin a týmů svolávaná vládou či jednotlivými ministerstvy, institucemi Evropské unie apod.), jsou vykonávány na základě mezinárodních úmluv, které Česká republika ratifikovala. Jedná se tedy nejen o jednání RHSD a jejích týmů, které uvádí návrh zákona. Jak stanoví Ústava ČR je Česká republika povinna dodržovat své mezinárodní závazky. Proto je zákonodárce povinen s ohledem na cit. mezinárodní úmluvy předkládaný návrh uzpůsobit.

Kromě mezinárodního práva je ovšem zákonodárce povinen respektovat též zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Zákoník práce vymezuje taxativně v § 320 případy, kdy zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů vstupují do jednání s osobami, které jsou v návrhu zákona o lobbování vymezeny jako lobbované. Tato jednání jsou zpravidla svolávána příslušnými státními orgány, tripartitními institucemi či sociálními partnery samotnými a lze je doložit pozvánkami, prezenčními listinami, popř. písemnými nebo audio či audiovizuálními záznamy. Snaha registrovat všechny účastníky uvedených jednání jako lobbisty, popř. lobbované osoby a vyžadovat duplicitně zpracovávání dalších záznamů o jejich obsahu či závěrech povede ke zcela zbytečné administrativě a ztrátám času, je absurdní a samoúčelná, a vyžádá si podle současných zkušeností zřizování dalších úřednických míst a rozpočtové výdaje na straně státu i sociálních partnerů, bez jakékoliv přidané hodnoty pro společnost jako celek i pro jednotlivé účastníky uvedených jednání. Tyto dopady nejsou v návrhu zákona hodnověrně analyzovány. Zvláštní charakter vztahů odborových organizací a organizací zaměstnavatelů na straně jedné a ústavních činitelů, státních zaměstnanců, popř. zaměstnanců územních samosprávných celků na straně druhé, vyplývající ze zvláštních právních předpisů je zcela odlišný od lobbování, jehož podstatou je za úplatu prováděné působení k tomu účelu vytvořených podnikatelských subjektů prosazující soukromé zájmy (především obchodního charakteru) jiných osob na ústavní činitele, státní zaměstnance, popř. zaměstnanců územních samosprávných celků. Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů jednají v rámci uvedených právních vztahů jako reprezentanti zaměstnanců a zaměstnavatelů. Proto prosazují zájmy, které jsou všem zaměstnancům a odborovým organizacím na straně jedné a všem zaměstnavatelům a organizacím zaměstnavatelů na straně druhé, společné. Jejich požadavky, postoje, připomínky či návrhy jsou veřejně známé, publikované prostřednictvím moderních informačních a komunikačních technologií. Chybí jim prvek snahy o utajení jednání, jeho průběhu a závěrů, které jsou typickým průvodním znakem lobování.

Svébytnou součástí působení odborových organizací a organizací zaměstnavatelů je jejich zapojení do Evropského sociálního dialogu, kde jednají obdobně s představiteli a úředníky evropských institucí a podílejí se na tvorbě evropského práva.

Tato připomínka je zásadní.  


	Akceptováno jinak.  
V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

SP ČR: Nelze se vyjádřit, dokud nebude k dispozici nová textace.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 2 odst. 2 – navrhujeme doplnit písm. j), tohoto znění:

„j) komunikace s lobbovaným uskutečněná za účelem poskytnutí odborného stanoviska či konzultace“

Odůvodnění:

Návrh neřeší situaci, kdy při tvorbě zákona či důležitého rozhodnutí je naprosto nutné intenzivně komunikovat se soukromou a podnikatelkou sférou, protože se jedná o běžnou formu vyjasňování záměrů a jejich odraz v praxi nebo běžném životě. Obě strany pak mohou disponovat znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi, jejichž sdílení by skutečně nemělo čelit jakýmkoliv legislativním bariérám, jde-li o tvorbu obecně závazných právních předpisů či jiných dokumentů s celostátním dopadem.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno. 
· Takto široce formulovaná výjimka z lobbování by popírala smysl regulace a efektivně znemožnila naplnění jejího účelu.

· Předkladatel zapracuje do návrhu zákona o lobbování výjimku v podobě účasti na veřejných konzultacích, a to za obdobných podmínek, jako je tomu u komunikace na jednání poradních orgánů vlády a ústředních správních úřadů. Tento nástroj pro komunikaci mezi lobbovanými a podnikatelskou sférou může být za jasně stanovených pravidel (veřejný seznam účastníků a záznam z jednání) dostatečně transparentní. 

SP ČR: Nelze se vyjádřit, dokud nebude k dispozici nová textace.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 3 - navrhujeme za slovo „hodlá“ vložit slova „za odměnu“ a písm. b) a c) zrušit.

Odůvodnění:

Zákon o lobbování by měl pokrýt jen ten lobbing, který je vykonáván jako hlavní předmět podnikání. Navrhuje se proto regulaci omezit pouze na tzv. profesionální lobbisty (fyzické či právnické osoby). Lobbing je v zásadě podnikatelská činnost, která formálně probíhá v režimu ohlašovací živnosti (poradenství). Typickým znakem podnikatelské činnosti je soustavnost a snaha o dosažení zisku, proto je na místě ekonomické kritérium výslovně stanovit při vymezení lobbisty. Není-li toto kritérium splněno, nejedná se o lobbing ve smyslu zákona o lobbování.  Správa vlastních záležitostí, která není hlavním předmětem podnikání, nemůže být považována za lobbing. V takovém případě by definici lobbisty splňoval prakticky každý podnikatel, který se zajímá o právní regulaci svého podnikání, potažmo občan zajímající se obecně o veřejné záležitosti (zejména prostřednictvím komunikace s volenými zástupci na úrovni územní samosprávy či na centrální úrovni – poslanec, senátor). Snaha regulovat aktivní občanský či podnikatelský přístup k právnímu prostředí by vedla k absurdním výsledkům, kdy by registr lobbistů a lobbovaných obsahoval tisíce jmen občanů, aktivistů, podnikatelů, kteří by se opakovaně obraceli na své volené zástupce se svými aktuálními potřebami či obavami.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.  
· Působnost navrhovaného zákona necílí pouze na úzký okruh tzv. profesionálních lobbistů. Lobbování za úplatu není součástí samotné definice lobbování, neboť by ji příliš zúžilo. 
· „Nemusí se jednat o hlavní činnost právnické nebo podnikající fyzické osoby, postačí, že je činností, kterou tato osoba provádí pravidelně a opakovaně.“ (DZ)
· Za lobbing je třeba považovat v současnosti neregulovanou formu ovlivňování vlivných osob, a to nikoli pouze za účelem dosažení nějaké ekonomické hodnoty, jelikož z hlediska veřejné kontroly a transparentnosti není toto hledisko to nejpodstatnější. 
· Registr proto bude zahrnovat všechny osoby (tj. i nepodnikající fyzické osoby) bez ohledu na to, zda vůbec lobbují za odměnu (nebo jakýkoli jiný prospěch či výhodu). 
· Obava připomínkového místa z toho, že bude definice dopadat na většinu podnikatelů, je lichá, a to už z toho důvodu, že většina podnikatelů se nebude soustavně obracet na lobbované ve snaze ovlivnit centrální rozhodovací procesy. Za tímto účelem se podnikatelské subjekty tradičně sdružují v „ceších“ v moderní formě zájmových sdružení a spolků.
· Oproti tomu aktivní a soustavné obracení se podnikatele na volené zástupce ve snaze prosazovat své zájmy a potřeby bude z definice lobbingem, a to z dobrých důvodů, které popisujeme výše. Rozhodující tak v principu není, zda lobbujícímu plynula z lobbingu nějaká bezprostřední výhoda; cílem je poskytnout veřejnosti informaci o tom, jaké zájmy hrály při tvorbě politického rozhodnutí roli. 
· Právo podnikatelského subjektu obracet se na volené zástupce není nikterak omezeno, pouze je racionálně zatíženo povinností uvádět transparentní údaje o lobbistických kontaktech. Jsou dány obecné univerzální náklady na registraci. Sama administrativní zátěž je však následně odvislá od vlastní lobbistické aktivity, které je přímo úměrná rozsahu prohlášení lobbovaného. Prohlášení samotné je přitom koncipováno tak, aby lobbisty nezatěžovalo nad přijatelnou míru. Je ale logické, že nová regulace spojená se zprůhledňováním nejvýznamnějších rozhodovacích procesů státu s sebou nějaké transakční náklady ponese.  
SP ČR: Na připomínce trvá.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 3 – navrhujeme dosavadní text označit jako odstavec 1 a doplnit odstavec 2, který zní:

„(2) Lobbista je oprávněn vstupovat do objektů Parlamentu a aktivně se účastnit jednání orgánů Parlamentu. Lobbista má přístup ke všem dokumentům v elektronické knihovně legislativního procesu s výjimkou těch, které podléhají utajení podle zvláštních předpisů.“

Odůvodnění: 

Návrh věcného záměru zákona o lobbingu výslovně předpokládal nastavení výhod pro registrované lobbisty. Zákon o lobbování však žádná práva lobbistům nezakládá. Lobbisté nezískávají žádný právní nástroj, jenž jim pomůže legitimně prosazovat zájmy, které hájí. Jsou jim pouze stanoveny povinnosti (evidence v registru, předkládání zpráv). 

Navrhuje se tuto disproporci odstranit a výslovně garantovat lobbistům práva, která jim umožní efektivní výkon lobbingu. Jednak budou mít přístup do všech prostor Parlamentu, tj. jak do objektů Poslanecké sněmovny, tak do Senátu včetně práva aktivní účasti na jednáních orgánů Parlamentu (výborů, podvýborů, komisí), tedy možnost vyjádření názoru k dané problematice, předkládání návrhů, účast v diskuzi. Jednak budou moci konzultovat dokumenty vložené do eKlepu, což je knihovna připravované legislativy, která obsahuje veškeré dokumenty k projednávaným legislativním i nelegislativním materiálům s výjimkou těch, které podléhají režimu utajení např. z důvodu ochrany a bezpečnosti České republiky.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

1) Obecně:

· Předkladatel zvažoval i zakotvení výhod pro lobbisty.  Ačkoli se předkladatel obecně nebrání zavedení určitých výhod pro lobbisty, požadavky tohoto typu by neměly být řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Případná oprávnění v podobě vstupu do budov Parlamentu, vystupování na schůzích nebo jednáních výborů obou komor apod. by pak měla být přiznána přímo samotnými komorami v jednacích řádech nebo administrativním opatřením; nejde tedy o otázku, k jejímuž řešení je povolán orgán moci výkonné. 
2) Elektronická knihovna legislativního procesu:
· Vzhledem ke skutečnosti, že spuštění systému eSbírky a eLegislativy je opakovaně odkládáno za účelem dosažení adekvátního technického řešení, není reálné v tuto chvíli návrhem zakotvit přístup jiným než oprávněným/odpovědným osobám.  
· Požadavek na zřízení přístupu do eKlepu je Úřadem vlády rovněž odmítán z technicko-kapacitních důvodů. Je však potřeba uvést, že ve veřejné části eKlepu jsou uvedeny všechny legislativní materiály navrhované k projednání vládě, stejně jako materiály s legislativními dopady. I tohoto tedy mohou registrovaní lobbisté využít. 
SP ČR: Na připomínce trvá.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 13 - navrhujeme  zrušit písm. b).
Odůvodnění: 

Oblast lobbování lobbisty bude z povahy věci stálá. Informace o klientech / zainteresovaných osobách se v čase bude měnit. Pokud má být uvedena, je na místě ji uvést v prohlášení o lobbování. Jinak bude lobbista formálně i fakticky nucen zpracovávat dva typy reportů – aktualizace údajů dle odst. 1 a pravidelné prohlášení dle odst. 4, přičemž lhůty pro každý z reportů jsou nastaveny odlišně.

Tato připomínka je zásadní.
	K diskusi. Bude rozhodnuto vedením Ministerstva spravedlnosti ohledně šíře zveřejňovaných informací podle § 13. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Nad rámec návrhu navrhujeme doplnit:

1. nový § 13a, který bude upravovat povinnost lobbovaných podávat zprávy o lobbování ve znění § 14 sněmovního tisku 565 z minulého funkčního období při zohlednění znění aktuálního návrhu. Navrhujeme 

2. v § 17 odst. 3 skutkovou podstatu přestupku za neuložení zprávy lobbovaného do registru.

Odůvodnění: 

Dle důvodové zprávy k návrhu zákona o lobbování v minulém volebním období se navrhovalo, na základě stanoviska Legislativní rady vlády k věcnému záměru zákona o lobbingu, vztáhnout povinnost podávat zprávy o lobbistických kontaktech nejen na lobbisty i na lobbované. Zrcadlové podávání zpráv přispěje k větší transparentnosti systému, kdy bude snadné porovnat obsahy obou zpráv a zabránit tak (ne)úmyslným nepřesnostem.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
· Na politické úrovni bylo rozhodnuto o vypuštění povinnosti lobbovaných podávat zprávy o lobbování. 

· Lobbistická stopa právního předpisu však do určité míry představuje ekvivalent zprávy lobbovaného, proto by zakotvení zprávy lobbovaného tak představovalo do značné míry duplicitní povinnost a dodatečnou neopodstatněnou administrativní zátěž. Při kontrole záznamů v lobbistické stopě a v prohlášení lobbistů lze křížově dostatečně ověřit údaje o lobbistických kontaktech. Neplnění povinnosti vkládat údaje pro lobbistickou stopu je přestupkem lobbovaného (§ 17 odst. 3).

SP ČR: Na připomínce trvá.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	§ 14 - navrhujeme  doplnit na konec textu větu, která zní:
„Odmítne-li lobbovaný jednání, je povinen lobbistovi písemně sdělit věcné důvody.“

Odůvodnění: 

Lobbista v zásadě nemá žádné právní prostředky, které mu zajistí možnost lobbovat. Případná neochota lobbovaných by mohla snadno blokovat lobbistickou činnost. Taková neochota může být jak z věcných důvodů (a priori nedostatek vůle k seznámení se s širšími souvislostmi problematiky, technickými parametry, dopady na další odvětví hospodářství apod.), tak z procesních (přílišná administrativní zátěž při zpracování zpráv do registru). Odmítnutí jednání musí proto lobbovaný věcně zdůvodnit (formální důvody typu kolize s jiným jednáním nelze akceptovat). Doplněná věta je alespoň dílčím prvkem práv, která by ve vyvážené normě měla být přiřknuta lobbistům.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

· Předkladatel se domnívá, že navrhovaná změna by vytvářela snadno zneužitelný prostředek k vytížení a blokování kapacit lobbovaných.  S výjimkou jednání vyplývajících z plnění úkolů veřejného funkcionáře/úředníka, je na svobodné vůli lobbovaného, s kým a kdy se bude stýkat a komunikovat (pokud to není v rozporu s jiným právním předpisem). Lobbistovi tedy nesvědčí žádné subjektivní právo na to, aby se s ním lobbovaný sešel, případně sešel za podmínek stanovených lobbistou. Zakotvovat v takové situaci povinnost lobbovaného své důvody vysvětlovat, natož písemně, se zdá nepřiměřené. 

· Cílem regulace je zajistit transparentnost probíhajících lobbistických kontaktů nikoli zavádění nástrojů pro jejich vynucování ze strany lobbistů.

SP ČR: Na připomínce trvá.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	PŘIPOMÍNKY K DŮVODOVÉ ZPRÁVĚ
SP ČR upozorňuje, že důvodová zpráva je na řadě míst překonaná, neboť vychází z textu důvodové předložené k návrhu zákona o lobbingu v minulém volebním období, konkrétně v září 2018. Zdůvodnění nezbytnosti právní úpravy tak působí nedůvěryhodně, neboť v roce 2018 byla jiná ekonomická i společenská realita. Některé konkrétní případy „zastaralosti“ textu uvádíme níže.
Navrhujeme aktualizovat finanční dopady v bodě 7. obecné části důvodové zprávy.

Odůvodnění: 

Odhady finančních nákladů na zřízení a provoz registru lobbistů a lobbovaných ve výši cca 1 mil. Kč ročně jsou značně podhodnocené. Jedná se totiž o stejné vyčíslení jako v důvodové zprávě předložené k návrhu zákona o lobbingu v minulém volebním období, konkrétně v září 2018. S ohledem na zvýšení cen všech vstupů a současnou inflaci ve výši téměř 20 % lze očekávat, že náklady budou významně vyšší, než tvrdí důvodová zpráva. Zpráva RIA sice tuto částku též zmiňuje, zároveň však přináší zajímavá data z jiných zemí, kde byla regulace lobbingu zavedena. Tak například v Irsku stálo zřízení registru zhruba 4,6 mil. Kč, v Rakousku přibližně 1.74 mil. Kč a ve Velké Británii zhruba 6,4 mil. Kč. Stejně tak náklady na provoz byly v uvedených zemích výrazně vyšší, než je předpoklad pro Českou republiku. Lze tedy oprávněně pochybovat, že v České republice se podaří zřídit registr a provozovat jej za částku zhruba 1 mil. Kč.

Stejně tak je třeba se ohradit proti tvrzení v důvodové zprávě, že finanční dopady na podnikatelské prostředí by „neměly představovat podstatnou položku“. Ostatně Zpráva RIA toto tvrzení relativizuje, když konkrétně vyčísluje, kolik bude povinné subjekty stát registrace (odhad činí 1 518 Kč na jednu registraci) a následné pravidelné vyhotovování zpráv, u nichž se předpokládá časová dotace 12,5 hodiny na jednu zprávu. Finanční dopady na lobbisty tak není namístě bagatelizovat tvrzením o nepodstatné položce. Podotýkáme, že i v části dopadů na podnikatelské prostředí je text důvodové zprávy v podstatě totožný s textem z roku 2018, tedy z doby ekonomické konjunktury a zcela odlišných cen.

Navrhovatel právní úpravy by měl zohlednit aktuální ekonomickou situaci, kdy se významná část firem potýká s ekonomickou krizí a dopady inflace. Přestože se navržená právní úprava nevztáhne plošně na celý podnikatelský sektor, nelze finanční náklady navržené regulace podceňovat.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno. 

· Předkladatel aktualizuje finanční dopady v bodě 7. obecné části důvodové zprávy. 

· Předkladatel setrvává na svém stanovisku, že náklady na administraci povinností lobbistů nepředstavují významnou finanční zátěž. Agenda předpokládá plně elektronický přístup a množství lobbistických kontaktů vyplývá přímo z aktivity lobbisty. Ostatně navazování lobbistických kontaktů je zcela dobrovolnou činností. 

SP ČR: Toto tvrzení je třeba doložit konkrétními finančními daty.

· Předkladatel si je vědom, že Bezpečnostní informační služba ve své poslední zprávě (za rok 2021) neuvádí lobbing mezi nejvýznamnější rizika pro Českou republiku, a to především z

·  důvodu rostoucích exteritoriálních rizik (působení cizích mocností, terorismus, kyberbezpečnost, …). 

Přesto se problematika netransparentního lobbingu ve zprávách BIS objevuje zcela pravidelně. Výroční zprávy z roku 2020 i 2019 o netransparentním lobbingu pojednávají a v tomto duchu předkladatel důvodovou zprávu aktualizuje. Bez ohledu na to, programové priority vlády v oblasti posilování transparentnosti a boje proti korupci, jakož i v jiných oblastech společenské činnosti, nemohou být sestavovány v závislosti na tom, zda cíle, které si vláda stanoví, aprobuje též BIS ve svých zpravodajských zprávách.

MSp

Částečně akceptováno. Vypořádáno bez rozporu.
(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme aktualizovat bod 9. obecné části důvodové zprávy

Odůvodnění: 

Při zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu se důvodová zpráva odvolává na výroční zprávy BIS z let 2015 a 2016. Materiál je předkládán v roce 2022, takže odkaz na několik let staré zprávy se jeví poněkud nepatřičně. Například výroční zpráva BIS za rok 2021 lobbing vůbec nezmiňuje. Za největší rizika považuje oblasti související s působením cizích mocností, terorismem a organizovaným zločinem. Pozornost je též věnována narůstajícím kybernetickým útokům. Závěr důvodové zprávy, podle níž může mít přijetí právní regulace pozitivní vliv na bezpečnost státu s ohledem na 7, resp. 6 let staré výroční zprávy BIS, působí značně nepřesvědčivě.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel aktualizuje finanční dopady v bodě 7. obecné části důvodové zprávy. 

· Předkladatel setrvává na svém stanovisku, že náklady na administraci povinností lobbistů nepředstavují významnou finanční zátěž. Agenda předpokládá plně elektronický přístup a množství lobbistických kontaktů vyplývá přímo z aktivity lobbisty. Ostatně navazování lobbistických kontaktů je zcela dobrovolnou činností. 

SP ČR: Toto tvrzení je třeba doložit konkrétními finančními daty.

· Předkladatel si je vědom, že Bezpečnostní informační služba ve své poslední zprávě (za rok 2021) neuvádí lobbing mezi nejvýznamnější rizika pro Českou republiku, a to především z důvodu rostoucích exteritoriálních rizik (působení cizích mocností, terorismus, kyberbezpečnost, …). 
· Přesto se problematika netransparentního lobbingu ve zprávách BIS objevuje zcela pravidelně. Výroční zprávy z roku 2020 i 2019 o netransparentním lobbingu pojednávají a v tomto duchu předkladatel důvodovou zprávu aktualizuje. Bez ohledu na to, programové priority vlády v oblasti posilování transparentnosti a boje proti korupci, jakož i v jiných oblastech společenské činnosti, nemohou být sestavovány v závislosti na tom, zda cíle, které si vláda stanoví, aprobuje též BIS ve svých zpravodajských zprávách.
MSp

Částečně akceptováno. Vypořádáno bez rozporu.
(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	Správa státních hmotných rezerv
	Bez vyjádření.
	

	Státní úřad pro jadernou bezpečnost
	Bez připomínek.
	

	Technologická agentura
	Bez vyjádření.
	

	Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
	K § 4 

Předmětné ustanovení vymezuje v okruhu lobbovaných osob mj. vedoucího ústředního správního úřadu a jeho zástupce, a dále představeného podle zákona o státní službě, nejde-li o vedoucího oddělení, v ústředním správním úřadu, v jehož čele není člen vlády. Je tedy zřejmé, že toto ustanovení dopadá též na předsedu Úřadu a jeho zástupce – člena Úřadu; nikoliv však na další tři členy Úřadu, kteří mají z hlediska kompetencí totožné postavení. Navíc podle připravované novely zákona o sdružování v politických stranách (sněmovní tisk č. 312) budou moci i členové Úřadu dávat v rámci výkonu dohledové činnosti příkazy zaměstnancům Úřadu podle zákona o státní službě. V tomto ohledu Úřad považuje za žádoucí, aby postavení předsedy a všech členů Úřadu bylo z hlediska zákona o lobbování rovnocenné. 

Úřad v této souvislosti nicméně upozorňuje, že pokud by předsedovi a členům Úřadu vznikla jakožto lobbovaným povinnost uvádět údaje pro lobbistickou stopu právního předpisu podle zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (dle stávající právní situace by se patrně jednalo pouze o novelizace vyhlášek č. 113/2017 Sb. a 114/2017 Sb.), jejíž nesplnění by bylo přestupkem podle § 17 odst. 3 návrhu zákona o lobbování, a podléhalo případnému uložení správního trestu § 17 odst. 5 návrhu, v praxi by došlo k situaci, kdy by státní zaměstnanci zařazení v oddělení kontroly a správního řízení měli vést řízení vůči předsedovi Úřadu coby služebnímu orgánu/představenému, který rozhodnutí o přestupcích navíc sám podepisuje, popř. vůči členům Úřadu, kteří, jak bylo uvedeno výše, budou oprávněni v rámci dohledové či kontrolní činnosti ukládat státním zaměstnancům zařazeným v oddělení kontroly a správního řízení příkazy podle zákona o státní službě. Na tuto situaci ani nedopadá zvláštní úprava vyloučení z projednávání a rozhodování věci podle § 63 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 

Pokud by došlo v souvislosti s přijetím zákona o lobbování (a s tím spojeným přijetím nových zaměstnanců Úřadu) k organizačním změnám (vytvoření odborů), dopadl by návrh též na ředitele odboru, který by byl v případě nesplnění povinností podle zákona o lobbování zároveň oprávněnou úřední osobou v rámci případného přestupkového řízení.

Pokud by tedy vedoucí představitelé Úřadu zůstali zařazeni v okruhu lobbovaných osob (ať už ve stávající podobě – předseda a jeho zástupce, nebo předseda, všichni členové a případně též ředitelé odboru), bylo by namístě legislativně vyřešit systémovou podjatost.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

· Členové Úřadu v budou v § 4 vyčleněni do samostatného písmene.

· Do návrhu zákona bude zakotveno ustanovení, jehož podstata bude spočívat v tom, že pokud je pachatelem přestupku člen Úřadu, bude o věci rozhodovat obec s rozšířenou působností místně příslušný podle místa jeho bydliště.   

UDHPSH: souhlasí s vypořádáním 

	
	K § 13 odst. 4 

Toto ustanovení vymezuje údaje, které je lobbista povinen uvést v prohlášení. Podle názoru Úřadu je takto vymezený okruh povinných údajů nedostatečný, neboť nikterak nezohledňuje intenzitu lobbistických kontaktů. Úřad má tedy zato, aby zákon stanovoval povinnost ke každému lobbistickému kontaktu uvést kromě údajů uvedených v návrhu též datum, kdy k němu došlo. Toto by bylo podstatné mj. pro porovnání údajů v prohlášení lobbisty s tvrzeními uvedenými v případné námitce lobbovaného podle § 13 odst. 6 návrhu zákona, a také s údajem o datu lobbistického kontaktu, jak je předpokládá ustanovení čl. IV bod 3 návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetí zákona o lobbování [nový § 19 odst. 2 písm. c) zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv) v lobbistické stopě právního předpisu, a s ní související případné námitce lobbisty proti údajům uvedeným v lobbistické stopě právního předpisu, kterou bude moci vznášet lobbista podle § 15 odst. 1 zákona o lobbování. Pokud by v období 6 měsíců, za které lobbista zpracovává prohlášení lobbisty, k opakovanému lobbistickému kontaktu téhož lobbovaného, je nezbytné k určení, jakého lobbistického kontaktu se týká případná námitka (ať už ze strany lobbovaného, tak i případně lobbisty), jeho přesné vymezení datem uskutečnění. Ke zvážení lze doplnit i uvedení místa, kde k lobbistickému kontaktu došlo.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

UDHPSH: souhlasí s vypořádáním 

	Úřad pro technickou normalizaci‚ metrologii a státní zkušebnictví
	Bez vyjádření.
	

	Úřad národní rozpočtové rady
	Podle důvodové zprávy k navrhovanému zákonu „[p]ro obsluhu registru lobbistů a lobbovaných nebude potřeba vyčleňovat zvláštní oddělení, maximálně jednotlivé zaměstnance“. Přesto doporučujeme doplnit materiál o informaci, zda (případně kde) budou nová pracovní místa vzniklá v důsledku přijetí navrhovaného zákona kompenzována zánikem jiných pracovních míst v sektoru veřejných institucí. Takový postup by totiž bylo možné očekávat vzhledem k programovému prohlášení vlády, které uvádí, že „[n]a základě inventury všech agend státu do konce roku 2022 představíme konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst“. Návrh zákona o lobbování bez dalšího však naopak znamená zvýšení počtu úřednických míst.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Do materiálu budou uvedeny požadované informace, a to primárně na základě výsledků jednání s Ministerstvem financí a Úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí coby budoucím správce registru lobbistů a lobbovaných.   
UNRR: z pověření pana předsedy Hampla sděluji souhlasné stanovisko NRR k zaslanému návrhu na vypořádání zásadních připomínek k návrhu zákona o lobbování.

	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Bez připomínek.
	

	Úřad pro ochranu osobních údajů
	K důvodové zprávě nebo odůvodnění návrhu zákona o lobbování

Část 8 obecné části důvodové zprávy nebo odůvodnění, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“), je nezbytné přepracovat. 

Odůvodnění:

Je třeba vyjít z článku 35 odst. 7 GDPR a v obecné části důvodové zprávy nebo odůvodnění adresovat možná risika při zpracování osobních údajů a zvolené prostředky k jejich minimalisaci. DPIA by mělo mít tuto strukturu: „vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a návaznost na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení“. Doporučený postup při zpracování zhodnocení dopadů na ochranu osobních údajů naleznete na stránkách ÚOOÚ.
 K tomu se můžete obrátit na pověřence pro ochranu osobních údajů ministerstva a případně doplnit o jeho doporučení obecnou část důvodové zprávy nebo odůvodnění.

Podstatou DPIA není deskripce právních norem. Místo popisných konstatování právní úpravy je třeba se soustředit na problematická místa: okruh lobbovaných, bezúhonnost, identifikační údaje, smysluplnost registrace zaměstnanců a stopu lobbování, kde všude by měla být zvolena soukromí nejvíce přátelská varianta. Místo proklamací typu: „Rozsah zpracovávaných údajů bude minimální“, by mělo být zdůvodněno, proč se má zpracovávat datum narození nebo údaje o trestním odsouzení v takovém rozsahu, což rozhodně není minimální rozsah zpracování osobních údajů, zvláště když dnes nejsou na lobbying žádné požadavky. Místo apriorních tvrzení typu: „Zapisované údaje o lobbujícím prostředníkovi byly stanoveny restriktivně tak, aby nedocházelo k nepřiměřeným zásahům do soukromí této osoby“, je třeba argumentovat. Čím předkladatel odůvodňuje názor: „Zpracovávané údaje nebudou využívány v rozporu s původním určením, ale budou sloužit toliko pro naplnění účelu právní úpravy lobbování“?

Co se týká kodexu chování podle článku 40 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, nelze předjímat. V ČR dosud žádný neexistuje a jeho příprava by měla být věcí dotčených, zde lobbujících, a ne jim vnucena státem. Ohledně balančního testu: „Uvedení takových údajů je určitým zásahem do soukromí, který je však vyvažován veřejným zájmem na zvýšení transparentnosti“, by neměl být konstatován pouze výsledek, ale argumentováno, jak ho bylo dosaženo.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

ÚOOÚ souhlasí s vypořádáním.

	
	K jednotlivým ustanovením návrhu zákona o lobbování

Ustanovení § 3 je nezbytné přepracovat. 

Odůvodnění:

Je vysoce nevhodné kvalifikovat lobbujícího formálně – tím, že něco ohlásí. Místo toho má být vymezen fakticky – tím, že něco dělá. Jinak je přestupek podle § 17 odst. 1 definován složitě místo toho, aby se jednoduše stíhal neregistrovaný lobbující.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 
Smyslem konstrukce dotčeného ustanovení v úzké vazbě s ustanovením § 6 je vymezit, že zákon definuje legální lobbování, včetně všech souvisejících práv a povinností, přičemž legálně – tedy v režimu navrhovaného zákona nelze lobbovat bez toho, aniž by lobbista učinil ohlášení.

· Za lobbistu ve smyslu zákona o lobbování je tedy možné považovat pouze osobu, která záměr lobbovat předem ohlásí. Tímto má být učiněna dělící čára mezi legitimním a legálním lobbingem oproti neohlášené činnosti (nelegálnímu lobbování), kterou se taková osoba dopouští přestupku. 

· Předkladatel nepovažuje konstrukt, podle kterého by se za lobbistu podle zákona považoval kdokoliv, kdo provádí lobbování, za žádoucí, resp. by takový konstrukt byl v zásadě proti filozofii návrhu, která spočívá v tom, že legální lobbing je pouze takový, který provádí registrovaný lobbista (analogicky např. k podnikateli, který musí podnikatelskou činnost ohlásit, aby mu bylo vydáno živnostenské oprávnění). 

Koncept ohlašovací povinnosti má také přispívat ke vzniku úplné evidence lobbistů, nejen z důvodu postihu lobbování „načerno“ (srov. zde ohlašovací živnost dle živnostenského zákona), ale také z důvodu efektivního výkonu kontroly plnění povinnosti podávat tzv. lobbistická prohlášení. Pokud by vznik zákonem stanovených povinností byl vázán toliko na fakticitu, nebylo by ze strany dohledového orgánu možné spolehlivě a efektivně zjišťovat, zda tyto povinnosti jsou plněny, neboť by nebyl jednoznačně a úplně vymezen okruh povinných.

ÚOOÚ:

Nesouhlasí s vypořádáním, rozpor. Konstrukce: „Za lobbistu ve smyslu zákona o lobbování je tedy možné považovat pouze osobu, která záměr lobbovat předem ohlásí,“ je absurdní. Ta samá věc toho samého člověka, která jen není ohlášena, lobbying není a lobbyistu z něj nečiní?

Proti filosofii návrhu, která spočívá v tom, že legální lobbing je pouze takový, který provádí registrovaný lobbista, nelze mít žádných námitek a lze ji snadno docílit zavedením veřejnoprávního deliktu neoprávněného lobbyingu. Konstrukce podnikání, na kterou předkladatel odkazuje, je přesně taková: § 420 odst. 1 NOZ zní: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Podnikatel je tedy každý, kdo podniká, bez ohledu na nějaké státní povolení.

Stejně tak § 5 odst. 1 živnostenského zákona: „Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené tímto zákonem“. Tedy živnostenským podnikatelem může být ten, kdo splňuje podmínky zákona, nikoliv že jím je pouze ten, kdo to ohlásí. A k tomu je přestupek: „Fyzická osoba se dopustí přestupku dále tím, že provozuje činnost […] aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění.“ To, že podnikatel musí podnikatelskou činnost ohlásit, aby mu bylo vydáno živnostenské oprávnění, s tím nijak nesouvisí. Je to podnikatel, i když nemá živnostenské oprávnění. Živnostenské oprávnění je totiž pouhý deklaratorní akt, nikoliv konstitutivní. Opak by byl v porušením Listiny a předkladatel by se tím musel vypořádat v obecné části důvodové zprávy.

Na závěr ÚOOÚ připomíná, že nemá nic proti ohlašovací povinnosti. Protestuje pouze proti její legislativně technické konstrukci, která odmítá faktické lobbyisty považovat za lobbyisty a vedla by tedy k tomu, že by stát zpracovával nesprávné osobní údaje. Vznik zákonem stanovených povinností by nebyl vázán na fakticitu toliko, ale rovněž, bez ohledu na ohlášení. Na rozsahu správního dozoru se nic nemění, protože povinnost zjišťovat, zda někdo neohlásil, ač ohlásit měl, trvá. O tom není sporu. Předkladatel však nesmí zaměňovat fakticitu (existenci) a oprávněnost (dovolenost). Faktický lobbyista je pořád lobbyista, byť neoprávněný. Je to obdoba rozdílu mezi nicotností a neplatností.

Předkladatel 23.2.2023: 

Předkladatel zakotví do zákona pouze minimalistickou definici lobbisty, na základě které bude moci být za lobbistu považována i osoba, která nesplňuje povinnosti stanovené zákonem o lobbování, avšak vykonává lobbistickou činnost. Koncepce spojená s oprávněním (legálního, transparentního) lobbisty by se zcela přesunula do ust. § 6, jenž řeší ohlášení a zápis lobbisty. 

Lobbistou podle návrhu zákona by tak byla každá osoba, která soustavně lobbuje v zájmu (a) třetí osoby, (b) neurčitého okruhu osob, nebo (c) vlastním, kterým se rozumí, jde-li o právnickou osobu, též zájem jejich společníků nebo členů. 

Navrhovaná legislativně technická konstrukce odpovídá požadavku připomínkového místa. Osoby fakticky vykonávající lobbistickou činnost budou považovány za lobbisty i v případě, že nebudou plnit povinnosti vyplývající ze zákona. Za neohlášení výkonu lobbování a za neplnění povinností spojených s postavením lobbisty budou moci být tito (neregistrovaní, netransparentní) lobbisté nadále sankcionováni. Ohlášení lobbistické činnosti se tak významně připodobní ohlášení volné živnosti podle živnostenského zákona a získá primárně deklaratorní a evidenční charakter. 

ÚOOÚ souhlasí s vypořádáním.


	
	Ustanovení § 5 odst. 2 je nezbytné přepracovat. 

Odůvodnění:

Je nevhodné a málo srozumitelné vymezit obsah rejstříku, jeho veřejné a neveřejné části, pomocí pouhých odkazů.

Co se týká právní normy: „Údaje z registru, do kterých lze veřejně nahlížet, zveřejní správce registru též jako otevřená data.“ je třeba upozornit na to, že české pojetí otevřených dat je absurdní a v mezinárodním kontextu naprosto ojedinělé. Podle celosvětového chápání jsou otevřená data (angl. open data) taková, která nejsou ničím a nijak chráněna. Osobní údaje (a údaje o lobbování jsou vždy osobní) jsou chráněny z povahy věci.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. 

· Věta „Údaje z registru, do kterých lze veřejně nahlížet, zveřejní správce registru též jako otevřená data.“  bude z § 5 odst. 2 vypuštěna.
· Obsah (veřejné části) registru je vymezen v příslušných (odkazovaných) ustanoveních, pročež předkladatel považuje za nadbytečné obsah registru explicitně uvádět ve zvláštním ustanovení, které bude odkazovaná ustanovení pouze dublovat (k tomu srov. např. § 14 odst. 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů). Ačkoliv řešení pomocí vnitřních odkazů nemusí být na první pohled tím nejsrozumitelnějším nebo nejjasnějším, představuje z komparativního pohledu řešení nikoliv neobvyklé, a mimoto jde o řešení úsporné a nevyvolávající pochybnosti o výsledném okruhu zveřejňovaných informací (tj. nepřipouštějící vícero interpretačních závěrů).
ÚOOÚ: 

Připomínkou byla dotčena věta druhá a třetí. Připomínka k větě třetí byla akceptována.

Věta druhá je legislativně technicky nevhodná, nicméně ÚOOÚ na akceptaci připomínky netrvá.

	
	V § 6 odst. 1 se slova „doložit svou bezúhonnost ve smyslu odstavce 2 výpisem z rejstříku trestů, který k okamžiku ohlášení nesmí být starší než 14 dnů“ a odstavec 2 zrušují. 
Odůvodnění:

Je v rozporu s programovým prohlášením vlády, aby žadatel dokládal údaje, které již stát má. Lhůta: „nesmí být starší než 14 dnů“ je nepřiměřeně krátká a nedává smysl. Důvodová zpráva zcela mlčí.

K čemu se stanoví podmínka bezúhonnosti? Jaký to má smysl? Důvodová zpráva nijak neodůvodňuje. Pak je otázkou, proč to není standardní živnost.

Co se týká trestní zachovalosti (bezúhonnosti), důvodová zpráva neobjasňuje, proč je překážkou lobbyingu tak široký vějíř trestných činů: „pletichy v insolvenčním řízení, zneužití informace a postavení v obchodním styku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, pletich při veřejné dražbě, zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, podplacení, nepřímého úplatkářství a zasahování do nezávislosti soudu“. Místo toho by měl plně postačit zákaz činnosti.

Místo hmotněprávní normy, že oprávnění nevznikne, je procesně čistější zamítnutí žádosti o registraci pro nesplnění předpokladů.

Tato připomínka je zásadní.
	Částečně akceptováno. 
· Žadatel nebude povinen prokazovat svou bezúhonnost, Úřad si tento údaj ověří sám.

· Požadavek trestní bezúhonnosti jako podmínky pro výkon lobbistické činnosti má v návrhu zákona zvláštní význam. Jedním z cílů zákona o lobbování je tuto činnost legitimizovat a odlišit ji od netransparentního a nelegálního lobbování, které může být spojováno s korupčním jednáním. Není ve veřejném zájmu legitimizovat činnost osob odsouzených pro závažné trestné činy v oblastech, kterou má regulace lobbování pomáhat narovnávat. Efekt bezúhonného lobbisty má navíc potenciál změnit prisma vnímání lobbingu jako nekalé praktiky (srov. v této souvislosti osobní profily a trestní minulost osob, které nejčastěji bývají v mediálním prostoru za lobbisty označovány). Cílem je změnit chápání lobbování na činnost pro vyspělou demokratickou společnost prospěšnou. I z toho důvodu se předkladatel rozhodl v zákoně vymezit korupční trestné činy, pro které se osoba nepovažuje za bezúhonnou. Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy.

· Konstrukce vzniku oprávnění k lobbování ohlášením za předpokladu splnění uvedených podmínek byla zvolena s tím záměrem, že Úřad nebude muset vydávat rozhodnutí o registraci. Pro úplnost uvádíme, že poslední věta § 6 odst. 2 bude upravena následujícím způsobem: „Za bezúhonnou se nepovažuje ani osoba, která je ve výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu lobbování.“

· Uvažovat lze i o variantě, že by Úřad vydával deklaratorní rozhodnutí v případě nezapsání do registru, s čímž souvisí rovněž větší právní jistota a snazší cesta k obraně právní cestou. Při zápisu do registru by rozhodnutí vydáváno nebylo, čímž by si proces zachoval prvky rychlosti a hospodárnosti.

ÚOOÚ: 

Děkuje za akceptaci připomínky k eGovernmentu.

Co se týká trestní zachovalosti, nesouhlasí s vypořádáním, rozpor. Je třeba upozornit na to, že lobbying není privilegium (výsada), ale podnikání jako každé jiné. Pokud soud neshledal za nutné pachateli zakázat lobbying, proč to má stát dohánět paušálním dvojím trestem? Nelze souhlasit s tím že bez dvojího trestání se činnost osob odsouzených pro závažné trestné činy v oblastech, kterou má regulace lobbování pomáhat narovnávat, legitimisuje. Tyto osoby byly odsouzeny a svůj trest si odpykaly a časem (po zahlazení) se dokonce na ně bude pohlížet jako bezúhonné. Není důvodné pro ně zavádět paušální trest zákazu lobbyingu.

Cíl změnit prisma vnímání lobbyingu jako nekalé praktiky prostřednictvím zákazu lobbyingu některých trestaných osob považuje ÚOOÚ za zbožné přání, které se těžko takto jednoduchým způsobem naplní. Navíc hraničí s neúčelným zpracováním osobních údajů, neboť nelze doložit, že povede ke sledovanému cíli. Dále, i kdyby tento nástroj prisma skutečně mohl změnit, institut zahlazení tomu efektivně zamezí, protože u vyjmenovaných trestných činů je doba zahlazení poměrně krátká, zatímco paměť veřejnosti je poměrně dlouhá.

Lze uzavřít, že předkladatel zvolil nezpůsobilý nástroj, na úkor článku 26 odst. 1 Listiny, přičemž vyhodnocení splnění principu proporcionality v části 4 obecné části důvodové zprávy absentuje. Proto ÚOOÚ trvá na připomínce.

Co se týká procesní konstrukce oprávněnosti lobbyingu, absence rozhodnutí o registraci by byla porušením principu právní jistoty. Vydávání deklaratorních správní aktů je znakem právního státu. Absence vyhovujících rozhodnutí, byť je bohužel v českém právním řádu obvyklá a rozhodnutí je nahrazováno pouhým osvědčením, je z téhož důvodu nežádoucí a tvrzení o rychlosti a hospodárnosti zpochybňuje vhodnost a účelnost správního řádu. Lze uvažovat pouze o absenci odůvodnění takového správního aktu ze zákona.

Předkladatel 23.2.2023:
Předkladatel nespatřuje v zakotvení podmínky bezúhonnosti pro úzkou skupinu korupčních trestných činů nepřiměřený zásah do hospodářských, sociálních a kulturních práv osob, jež byly za tyto trestné činy pravomocně odsouzeny. Předkladatel při vymezení této podmínky postupuje zcela v souladu s čl. 26 odst. 2 Listiny, podle něhož může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. 

Návrh zákona tak navrhuje omezit přístup k legálnímu výkonu lobbování pouze úzkému okruhu osob, které se dopustily korupčního jednání, s nimiž předkladatel z legitimního důvodu nechce pojem lobbista spojovat, u nichž lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat jistou neochotu řádně plnit povinnosti lobbisty, a to pouze do okamžiku zahlazení pravomocného odsouzení za korupční trestné činy. O zahlazení rozhoduje soud na žádost odsouzeného. Žádosti lze vyhovět pokud odsouzený vedl nepřetržitě po výkonu uloženého trestu nebo po jeho prominutí či promlčení řádný život po dobu stanovenou trestním zákonem (§ 105 TrZ). 

Předkladatel považuje za zcela nežádoucí, aby například osoba ve výkonu trestu odnětí svobody, jenž jí byl uložen za korupční jednání (např. úplatkářství), lobbovala vlivné osoby. Předkladatel při ve své snaze o legitimizaci pojmu lobbing a lobbista vychází z praxe států, které již regulaci lobbování zavedly. Edukace veřejnosti a regulatorní úprava vnímání pojmu (transparentní) lobbista tak není pouhým zbožným přáním předkladatele, nýbrž jedním z předpokladů pro efektivní fungování regulace. Při této komunikaci směrem k veřejnosti je však zcela nežádoucí, aby se do registru formálně evidovaly i osoby mediálně známé a odsouzené za korupční kauzy. Lpění na evidenčním principu na úkor principu transparentnosti ohrožuje efektivitu a funkčnost navrhované právní úpravy.

V připomínkovém řízení je požadavek na odstranění podmínky bezúhonnosti poněkud ojedinělý. Pouze Ministerstvo financí zatím požaduje odstranění této překážky, a to čistě z evidenčních důvodů za účelem většího naplnění registru. Naopak se v připomínkovém řízení objevují návrhy na rozšíření podmínek pro umožnění zápisu do registru lobbistů a lobbovaných. Ministr pro legislativu a Ministerstvo pro místní rozvoj například navrhují doplnění podmínek o povinnost zápisu v evidenci skutečných majitelů a řádné uveřejňování účetních závěrek a dalších povinně zveřejňovaných dokumentů.

S pojetím tohoto minimálního omezení oprávnění k výkonu lobbování je srozuměn spolupředkladatel – Ministerstvo vnitra i Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. 

S potřebou měnit vnímání lobbingu veřejností je úzce spojena i samotná ochota lobbistů registrovat se v registru lobbistů a lobbovaných. Proto předkladatel trvá na tom, aby byl k legálnímu lobbingu zamezen přístup soudem uznaných pachatelů několika vybraných trestných činů souvisejících s korupcí. Z těchto důvodů předkladatel na svém stanovisku ohledně požadavku na bezúhonnost (v oblasti úzkého okruhu korupčních trestných činů) trvá. Předkladatel zaváděné omezení (jež je podle jeho názoru v souladu s čl. 26 odst. 2 Listiny) podrobněji zpracuje v důvodové zprávě právního předpisu. 
Souhlasí-li připomínkové místo v bodě 2 s tím, aby byl lobbista definován po vzoru podnikatele, který vykonává ohlašovací živnost, nevidí předkladatel smysl ve vydávání rozhodnutí o registraci. Smyslem formalizovaného rozhodování je zakotvení procesních záruk žadatele a dalších skupin adresátů rozhodnutí z hlediska řádného uplatnění jejich práv. Předkladatel je ochoten akceptovat zavedení povinnosti Úřadu vydávat formalizovaná zamítavá rozhodnutí i přesto, že zastává názor, že zde není reálná potřeba této formy právní ochrany. Pro posouzení splnění povinností pro zápis do registru není třeba žádného správního uvážení, jedná se o čistě formální proces. V řízení tak nevzniká riziko ze zneužití moci a tudíž ani potřeba zvýšené ochrany práv proti nečinnosti. 

Připomínkové místo navrhuje vydávání rozhodnutí, které proces ohlášení zatíží zbytečným formalismem a dodatečnou administrativní zátěží a personálním vytížením (Úřadu), s nimiž návrh zákona (předkladatel ani Úřad) nepočítal. 

K vydávání rozhodnutí při registraci přitom není žádný důvod. Výsledkem správní činnosti je požadované zanesení lobbisty v registru. O této skutečnosti existuje digitální záznam v registru. Žádná osoba takovýmto postupem nemůže být krácena na svých právech a žádný z účastníků ani třetích osob se nemá proti čemu bránit.

Připomínkové místo samo uvádí, že se jedná o zcela standardní procesní postup. Úřad ve své stávající agendě vydává osvědčení. Nedává smysl, aby v obdobné agendě lobbování vydával správní rozhodnutí o registraci a tím kompenzoval připomínkovým místem tvrzené nedostatky v jiné agendě. 

ÚOOÚ ustupuje od připomínky.


	
	V § 6 odst. 3 se písmeno e) a v § 7 odst. 2 písmeno b) se zrušují. 

Odůvodnění:

Proč se má zapisovat datum narození? To beztak není spolehlivý identifikátor. Místo toho by k evidenci měl sloužit agendový identifikátor fyzické osoby (AIFO).

Tato připomínka je zásadní.
	K diskuzi.

Předkladatel se ztotožňuje s názorem, že je vhodné do registru lobbistů a lobbovaných zavést spolehlivější identifikátor, než je datum narození, aby bylo umožněno ztotožnění osoby v ISZR. Navržený způsob využití agendového identifikátoru fyzické osoby (AIFO) bude projednán s Ministerstvem vnitra.

ÚOOÚ: 

Vyčká na stanovisko předkladatele.

Předkladatel 23.2.2023: 

Předkladatel normativně upraví užívání agendového identifikátoru fyzických osob (AIFO) do registru lobbistů a lobbovaných. V tomto směru se registr obejde bez využívání osobních údajů (data narození).

ÚOOÚ souhlasí s vypořádáním. 

	
	V § 6 odst. 4 by pouhé vyrozumění mělo být nahrazeno rozhodnutím. 

Odůvodnění:

Proti správním aktu jsou standardní opravné prostředky.

Tato připomínka je zásadní.
	K diskuzi. 

Lze uvažovat o koncepci vydávání jen zamítavých rozhodnutí, proti nimž by bylo možné uplatnit opravné prostředky (viz výše). Počet takto vydaných rozhodnutí by byl poměrně malý, a tedy by významně nenarušil původní koncept registrací na základě ohlášení. Pro úplnost, rozhodnutí o provedeném zápisu by se nevydávalo. Případné zavedení této změny bude konzultováno rovněž s Úřadem.

ÚOOÚ: 

Vyčká na stanovisko předkladatele.

Předkladatel 23.2.2023: 

V souladu s výše uvedeným je předkladatel je ochoten akceptovat zavedení povinnosti Úřadu vydávat formalizovaná zamítavá rozhodnutí. Přesto dává připomínkovému místu znovu ke zvážení skutečnost, že zapisování do registru zcela absentuje jakoukoli diskreci, tudíž se navrhovaná forma právní ochrany zdá být nadbytečnou, neboť si nelze reálně představit důvod pro který by se Úřad snažil svou registrační pravomoc zneužít. Ostatně nelze si představit ani to, že by v takovémto záměru vzhledem k výše uvedenému mohl uspět. 

Podmínky pro registraci či neregistraci vyplývají přímo ze zákona. Ověřování těchto podmínek spočívá na prosté kontrole údajů v základních registrech. Proti rozhodnutí nadále nebude existovat řádný opravný prostředek. Nezaregistrovaný lobbista se může obrátit na správní soud svou žalobou proti rozhodnutí. Zhodnocení naplnění či nenaplnění kritérií pro registraci však bude identicky prosté, jako v případě zásahové žaloby, k níž by se nezaregistrovaný lobbista mohl uchýlit při absenci vydávání zamítavého správního rozhodnutí. Soud by případně pouze ověřoval splnění jasně daných bazálních podmínek pro registraci. 

Proti předkladatelem navrhovanému postupu ohlašování nevyjádřili svůj nesouhlas Ministerstvo vnitra ani Úřad. Předkladatel považuje řešení navrhované připomínkovým místem za nadbytečné.

ÚOOÚ ustupuje od připomínky.


	
	Ustanovení § 8 se zrušuje. 

Odůvodnění:

Není důvod vedle lobbujících evidovat rovněž jejich zaměstnance. DPIA k tomu uvádí: „Pro naplnění účelu právní úpravy existuje veřejný zájem na tom, aby měla jak veřejnost, tak osoby lobbované přehled, kdo fakticky (za lobbistu) lobbuje, a byla tak umožněna veřejná kontrola.“ Ale proč má být veřejná kontrola nad zaměstnanci, proč nepostačí veřejná kontrola lobbujících, důvodová zpráva neuvádí.

Názor: „Lobbující prostředník je osoba, která na sebe bere dobrovolně závazek vykonávat pro lobbistu lobbování, a je tedy srozuměná s požadavkem na transparentnost“, lze zpochybnit alimentační funkcí pracovního poměru a rovněž tím, že transparentnost je zaváděna nově, takže nyní s ní zaměstnanci srozuměni nejsou.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel je přesvědčen, že navrhované řešení by znamenalo menší míru transparentnosti lobbování. 
· Nevýhodou navrženého vypuštění § 8 by rovněž byla nemožnost bezprostředního ověření osoby lobbujícího prostředníka a identity lobbisty, kterého lobbující prostředník zastupuje, způsobem umožňujícím dálkový přístup.  Lobbovaný by se tak v tomto ohledu musel spolehnout jen na ústní čestné prohlášení dotyčného.
· Stejně tak se zde objevuje potenciální riziko zastřeného jednání lobbujících prostředníků, kteří by své lobbistické aktivity mohli skrývat za „skořápkovou“ společnost. Lobbující prostředníci by se vyhnuli formální evidenci založením společnosti, za níž by lobbovali, a která by nesla většinu odpovědnosti za lobbování včetně odpovědnosti za přestupky. Tímto způsobem by došlo k popření smyslu regulace lobbistů, neboť by veřejnost neměla informace o jejich skutečné identitě.
ÚOOÚ od připomínky ustupuje.


	
	Ustanovení § 12 se zrušuje. 

Odůvodnění:

Na základě DEPO již toto zmocnění není potřeba.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

ÚOOÚ souhlasí s vypořádáním.

	Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
	Bez připomínek.
	

	Úřad průmyslového vlastnictví
	Bez připomínek.
	

	Ústavní soud
	Bez vyjádření.
	

	Ústav pro studium totalitních režimů
	Bez vyjádření.
	

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	Navrhujeme stáhnou předmětný návrh zákona z legislativního procesu a zcela jej přepracovat

Povinnost hlášení každého jednotlivého jednání považujeme za nerealistické, nekontrolovatelné a ve výsledku kontraproduktivní. Tato až téměř bizarní povinnost v konečném důsledku stigmatizuje schůzky mezi lobbovaným a lobbistou v očích společnosti jako něco apriori nečestného. Obdobná povinnost vedla např. v Rakousku k tomu, že hlášených schůzek je nula – ve výsledku má tedy veřejnost nižší množství informací, než by jinak měla, neboť si každý dá raději pozor, aby nebyl ostrakizovaný, že něco někde „zlobboval“ a proto raději nic nehlásí. Tím je celý proces naopak ještě více netransparentní.

V návrhu navíc zcela absentují povinnosti lobbovaných, veškerá zátěž regulace je přenesena na lobbisty. Oproti předchozímu vládnímu návrhu došlo k úplnému vypuštění všech povinností lobbovaných (zprávy lobbovaných). To je zcela nesprávné a neefektivní s ohledem na dosažení zamýšlených cílů.

V návrhu zákona téměř absentují opatření, která by eliminovala či snížila motivaci vyhnout se registraci.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

· Předkladatel v zásadě souhlasí s připomínkovým místem v tom, že neexistuje jasné vymezení koncepčních dokumentů. Pojetí koncepčních dokumentů se z části opírá o kompetenční zákon, ten však konkrétní definice rovněž neposkytuje a z části je lze intuitivně odvodit vzhledem k významu dokumentu pro regulovanou oblast. 

·   Důvodová zpráva poskytuje jistý návod pro vymezení koncepčních dokumentů: „Lze rozlišovat tyto typy koncepčních dokumentů: Politika, Bílá kniha, Strategický rámec, Koncepce, Strategie, Plán, Operační program, Implementační plán, Program a Akční plán. Důležitější, než formální název dokumentu je jeho skutečný obsah, tj. zda naplňuje parametry koncepčního dokumentu. Konkrétně se může jednat např. o státní energetickou koncepci, státní koncepci podpory sportu, státní koncepci rozvoje cestovního ruchu, národní strategii vyzbrojování apod.“ 

· Potřebnost regulovat koncepční dokumenty vychází z významu těchto koncepcí či strategií, které mohou předznamenávat dlouhodobý vývoj v určitých regulovaných oblastech a mají značný vliv na příslušnou legislativu. Koncepční dokumenty velmi často stanovují zásady státní politiky v oblasti nakládání s veřejnými prostředky na vybrané účely. 

· Předkladatel nepředpokládá, že by osoby, které se snaží ovlivnit přijímání a podobu koncepcí schvalovaných na centrální úrovni, nedokázaly rozlišit jejich formu.

· Postih lobbistovi bude hrozit pouze tam, kde se Úřadu podaří lobbistovi prokázat, že mohl a měl vědět, že se jeho lobbing dotýká koncepčního dokumentu. Lobbistovi nadále svědčí zásada správního trestání in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch). Významnou skutečností zůstává obligatorní zkoumání znaků případného přestupku (lobbisty), tedy jak své lobbování chápal a vnímal sám lobbista a k čemu směřoval jeho záměr a do jaké míry byl určitý, atd. 

· Vypuštěním dokumentů obsahujících koncepci rozvoje odvětví svěřeného ústřednímu správnímu úřadu, které schvaluje vláda nebo vedoucí ústředního správního úřadu, z navrhované regulace by vznikla podstatná mezera v zákoně a jeho efektivita by se významně snížila. 
· Úřad zajistí metodickou podporu.
· Předkladatel je připraven rozšířit v diskutované části důvodovou zprávu podrobnějším vysvětlením, nicméně nepovažuje z hlediska zachování smyslu a účelu navrhované regulace za vhodné, aby byly „koncepční dokumenty“ vyřazeny z její věcné působnosti.
UZS: 

S vypořádáním nesouhlasíme. Domníváme se, že neurčitá definice koncepčního dokumentu, která jde k tíži lobbisty, není v souladu s všeobecně uznávanými pravidly pro tvorbu legislativy a pro používání právní terminologie.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme § 2, odst. 2, písm. c) vypustit

Výjimka umožňující vyjmutí komunikace mezi členy téže politické strany nebo hnutí z definice lobbování zakládá nerovné postavení mezi lobbisty neslučitelné s cíli navrhovaného zákona. Lobbisté tedy budou motivováni lobbovat prostřednictvím členů politických stran, aby se vyhnuli registraci a nemuseli o aktivitě vyplňovat Prohlášení.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak.

· Způsob komunikace může být důležitým faktorem pro efektivitu ovlivňování podoby právních předpisů a koncepčních dokumentů. Zatímco velká skupina osob může lobbovanému zaslat e-mailovou zprávu, aniž by se s ní lobbovaný vůbec seznámil, osobní schůzka může mít v tomto ohledu zcela jiný význam a dopady z hlediska „úspěchu“ lobbování. V tomto směru nejde pro účely veřejné kontroly o bezvýznamnou informaci.  Stejně tak osobně je možné sdělovat údaje, které by jedna nebo druhá strana nerada uváděla v písemné podobě. Záznam o zvolené formě komunikace může být informací o tom, jak intenzivně lobbistický kontakt probíhal a dále představuje možnost, jak potenciálně ověřit či vyvrátit proběhlý lobbistický kontakt, popřípadě obsah lobbování. Tento záznam tak má význam i z hlediska veřejnoprávní kontroly vykonávané Úřadem, včetně konkrétních řízení o porušení reportovacích povinností.

· Na poslance Parlamentu České republiky se týdně, především právě elektronickou poštou, obrací velké množství žadatelů s podněty na různá „vylepšení“, opravy či úpravy právních předpisů. S těmito četnými žádostmi se poslanec v konečném důsledku mnohdy ani není s to fakticky (natož podrobně) seznámit. Potenciál zaujmout lobbovaného a se svým lobbistickým záměrem uspět při osobní individualizované schůzce postavené často na osobních vztazích proto významně vzroste, jakkoliv to nemusí platit bezvýjimečně.

· Předkladatel se domnívá, že vyjádření formy komunikace není třeba specifikovat do technických detailů. Velká část platforem umožňující videohovory využívá systém pro tzv. „internetovou telefonii“ (Voice over Internet protokol) a lze je tak podřadit pod „telefonickou“ komunikaci. Datovou zprávu či e-mail pak lze podřadit pod „písemnou“ formu komunikace. Předkladatel přesto souhlasí s připomínkovým místem v tom, že zařazení může být v některých konkrétních případech matoucí, a proto zakotví zbytkovou kategorii pro ostatní formy komunikace. Registr lobbistů a lobbovaných by pak měl dávat osobě, která vkládá údaje o lobbistických kontaktech, k dispozici širší nabídku forem komunikace (podkategorie „ostatní“), což může posloužit lepšímu filtrování zveřejňovaných informací.
UZS: 

S vypořádáním nesouhlasíme. Stále se domníváme, že údaj o formě komunikace není relevantní a některé nové formy komunikace bude obtížné zařadit pod uvedené kategorie. Opět tedy vzniká zcela zbytečná výkladová nejasnost.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	V § 3 a v § 17 navrhujeme vypustit slovo „soustavně“ 

I jednorázový lobbing je lobbingem. Zákon jasně nevymezuje žádnou hranici mezi nahodilým lobbingem a jeho „soustavnou“ variantou. Podmínka „soustavnosti“ představuje snadnou možnost, jak se regulaci pro povinné subjekty vyhnout, ať již tím, že každý lobbistický kontakt bude považovaný za samostatný, či používáním různých prostředníků. 

Z pohledu lobbovaného bude situace zcela nepřehledná, neboť to, zda se jedná o lobbistický kontakt, neboť je „soustavný“, bude zřejmé až z druhé a další schůzky. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 

· „Cíl“ lobbování je obecnější konstrukce, která umožňuje zachytit určitý přesah mezi jednotlivými právními předpisy. Současně může jít v některých ohledech o konkrétnější sdělení, než které by nabídla pouhá identifikace právního předpisu. Je-li například cílem lobbisty ovlivnit parametry nově zaváděné daně, nemusí být na první pohled zjevné, jakým právním předpisem bude nová daň stanovena a upravena (viz např. daň z nadměrných zisků, která byla zavedena novelou energetického zákona). Z cíle de facto plyne oblast, které se lobbista věnuje, a je tak informačně přínosnější, než varianta navrhovaná připomínkovým místem. Z pohledu veřejnosti, transparentnosti a potenciálního vyvození politické odpovědnosti dotčených aktérů je pak podstatná zejména informace právě o tom, jakého cíle se lobbista snažil lobbováním dosáhnout.

· Předkladatel v zásadě souhlasí s tím, aby případně existoval výčet oblastí lobbování, „témat“ nebo okruhů lobbování. Výčet takových oblastí lobbování může být nastaven technicky přímo v registru lobbistů a lobbovaných formou číselníku. Vymezení oblasti lobbování bude lobbista uvádět v registru před zahájením lobbování [(v souladu s § 13 odst. 1 písm. a)] a průběžně je aktualizovat. 

UZS vysvětlení akceptovalo

	
	Navrhujeme v § 13, odst. 3 slova “za uplynulých šest měsíců” nahradit slovy „za uplynulý kalendářní rok“

Vzhledem k délce legislativního procesu i vysoké administrativní náročnosti pro lobbisty a lobbované je půlroční periodicita podávání zpráv velmi zatěžující a excesivní vůči záměru zákona. Roční zpráva o činnosti je podmínkou zápisu např. v registru transparentnosti Evropské unie a není důvod, aby Česká republika kladla přísnější požadavky. Vysoká administrativní náročnost může opět odradit od registrace některé subjekty a zvýší se tak možnost obcházení zákona.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Předkladatel trvá na zahrnutí správního trestu zákazu činnosti. 

· Podmínky ukládání a výkonu trestu zákazu činnosti jsou vymezeny obecnou právní úpravou (konkrétně § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) a jejich bližší vymezení v rámci navrhované regulace nepovažuje předkladatel za vhodné. Navrhované trestání až v případě opakovaného úmyslně zaviněného přestupku, který navíc způsobí vyčíslitelnou škodu, se odchyluje od obecných podmínek pro ukládání správního trestu, které stanoví zákon o přestupcích. Ačkoli není vyloučeno, aby zvláštní zákon stanovil speciální požadavky pro ukládání určitých trestů, navrhovaná odchylka není dle předkladatele dostatečně odůvodněna a nejeví se jako žádoucí. 

· Ukládání této pro někoho nejpřísněji postihující sankce bude podléhat standardnímu správnímu uvážení Úřadu, který s přihlédnutím k individuálním okolnostem zvolí při řešení konkrétního případu adekvátní správní trest.

· Proti rozhodnutí o přestupku ukládajícímu správní trest zákazu činnosti je možné se bránit žalobou (proti rozhodnutí) u správního soudu.

· Pro uložení správního trestu zákazu činností není relevantní, že právnické osobě (v tomto případě připomínkovému místu) ze zákona přísluší jistá práva. Jinými slovy, zásada legální licence, ať již ta obecně zakotvená v čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nebo specifická licence k výkonu vybrané činnosti přiznaná odvětvovým právním předpisem, jistě nebrání státní moci, aby danou činnost za zákonem stanovených podmínek omezila nebo dočasně zakázala, není-li takový postup prima facie v rozporu s požadavkem proporcionality (o takový případ se však podle našeho názoru nejedná).

· Předkladatel navíc poukazuje na skutečnost, že ne každá komunikace s lobbovanými je považována za lobbování, a proto i připomínkové místo, kterému by byl udělen trest v podobě zákazu činnosti, může po dobu trestu vykonávat svou činnost jinými transparentními prostředky. Připomínkové místo může nadále uplatňovat připomínky v meziresortním připomínkovém řízení, účastnit se veřejných konzultacích či jednání poradních orgánů vlády. Regulovaná je navíc pouze centrální úroveň rozhodovacích procesů, především legislativní proces. Běžná agenda například odborových svazů při komunikaci se zaměstnavateli by nebyla narušena. Jednání v rámci Rady hospodářské a sociální dohody nepodléhá regulaci lobbování.

· Předkladatel se k této otázce blíže vyjádří v důvodové zprávě. Současně pro úplnost uvádí, že v § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem a hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců).  

UZS: 

S vypořádáním nesouhlasíme. I nadále se domníváme, že v mnoha případech bude ukládání trestu z pohledu práva problematické a případně povede ke vzniku nerovností mezi postihovanými subjekty.

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme v § 13 odst. 4 písm. c) slovo “písemně” vypustit a před slovo “telefonicky” vložit slovo “nebo”

Pro účel zákona stačí evidence osobních a telefonických kontaktů. Zahrnutím písemné komunikace nejenže vytváří značnou nejistotu, zda a kdy by se odesílatelé dopisů veřejným institucím měli registrovat, ale navíc je tato oblast již dnes zabezpečena spisovou službou, která příchozí poštu eviduje a lze do ní nahlédnout při aplikaci zákona č. 106. 

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

1. Předkladatel zvažoval i zakotvení výhod pro lobbisty.  Ačkoli se předkladatel obecně nebrání zavedení určitých výhod pro lobbisty, požadavky navrhovaného typu by neměly být řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Případná oprávnění v podobě vstupu do budov Parlamentu, vystupování na schůzích nebo jednáních výborů obou komor apod. by pak měla být přiznána přímo samotnými komorami v jednacích řádech nebo administrativním opatřením; nejde tedy o otázku, k jejímuž řešení je povolán orgán moci výkonné. 
2. Vzhledem ke skutečnosti, že spuštění systému eSbírky a eLegislativy je opakovaně odkládáno za účelem dosažení adekvátního technického řešení, není reálné v tuto chvíli návrhem zakotvit přístup jiným než oprávněným/odpovědným osobám.  
Požadavek na zřízení přístupu do eKlepu je Úřadem vlády rovněž odmítán z technicko-kapacitních důvodů. 
Požadavky tohoto typu by však neměly být ani řešeny cestou zákona, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci. Ve zbytku lze doporučit záležitost projednat se správci dotčených informačních systémů.

3. Za výhodu pro lobbisty lze podle předkladatele považovat navrhovanou změnu zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, kterou se do § 39 odst. 5 navrhuje doplnit věta: „Bez souhlasu výboru může předsedající udělit na schůzi výboru slovo lobbistovi podle zákona o lobbování.“.

UZS: 

S vypořádáním nesouhlasíme. I nadále se domníváme, že zákon by měl regulovat nejen formou restrikcí a sankcí, ale také formou pozitivní motivace, tak jak je to obvyklé například v evropských institucích.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme § 14, odst. 3 vypustit 

Písemné potvrzení o lobbování považujeme za nadbytečné. Dle našeho názoru navíc není v praxi uskutečnitelné a degraduje lobbing na úřední akt.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.

Nezbytnost přijetí právní úpravy lobbování: 

· Předkladatel je povinen předložit vládě legislativní návrhy regulace lobbování na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022. Na základě závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy je pak ČR povinna přijmout zákonnou úpravu, která bude lobbing regulovat. Jinými slovy, na schválení zákonné úpravy regulace lobbování je navázáno čerpání velkého množství finančních prostředků určených na realizaci množství projektů směřujících k hospodářskému oživení, zvýšení odolnosti či zlepšení infrastruktury České republiky. 

· Dle dosavadních zkušeností předkladatele přistupuje Evropská komise ke kontrole včasného a řádného plnění závazků České republiky přísně, čili hrozba redukce výše finančních prostředků určených pro Českou republiku z fondu obnovy je v případě nechválení zákonné úpravy regulace lobbování značná. 

· Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády č. 114 ze dne 21. 2. 2018. Navrhovaná právní úprava vychází z dobré praxe členských států EU, které již k regulaci lobbování v minulosti přistoupily. 

· Přijetí regulace lobbování je jedním z nejvýznamnějších doporučení mezinárodních organizací na poli boje proti korupci, zejména EU, Rady Evropy a OECD.

Povinnosti lobbovaných:

· V navrhované regulaci jsou zakotveny i povinnosti lobbovaných. Orgán veřejné moci lobbovaného zapíše do registru lobbistů a lobbovaných, čímž dochází k zasahování do práva na soukromí lobbovaného. Především se ale jedná o povinnost zveřejňovat údaje relevantní pro vedení lobbistické stopy právního předpisu. V případě neplnění zákonných povinností lobbovanými nastupuje přestupková odpovědnost.

Motivace k registraci:

· Pokud se subjekt bude snažit vyhnout registraci či plnění povinností lobbisty/lobbovaného, bude se dopouštět protiprávního jednání. Vedle správního postihu takovému subjektu hrozí ztráta prestiže a dobrého jména, případně i voličské či delegátské přízně. V reakci na tyto skutečnosti mohou lobbovaní/lobbisté omezovat své kontakty s takovýmto subjektem. 
USZ:

S vypořádáním nesouhlasíme. Nezbytnost přijmou právní úpravu lobbování neznamená, že musí být definována tímto způsobem. Cílem by mělo být vytvoření takové normy, která nebude zbytečnou administrativní zátěží a zároveň bude řešit skutečné problémy spojené s lobbováním. Zvláště pro sociální partnery, jejichž podstatou existence je lobbing, jde o normu zbytečnou. Sociální partneři mají veřejné dostupné priority, za které lobbují, i sezmam osob, které lobbing provádějí,  veřejné dostupný na svých webových stránkách. A pokud je nám známo, nikdy nevznikl žádný prroblém. 

MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	
	Navrhujeme v § 19 slovo „2025“ nahradit slovem „2026“

S ohledem na předpokládaný konec řádného volebního období poslanecké sněmovny v říjnu 2025 se nejeví jako praktické ani uskutečnitelné zavádět nový systém např. legislativní stopy do sněmovních tisků, které jsou již v legislativním procesu. Rok 2026 dává příležitost nastavit systém na nový vládní a parlamentní cyklus vzešlý z řádných voleb v roce 2026.

Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.

· Obecně lze konstatovat, že výjimky z definice lobbování, resp. definice lobbisty, budou ze své podstaty moci zakládat nerovnost mezi různými subjekty vyvíjejícími tutéž činnost. Předkladatel však na základě níže uvedených argumentů považuje za účelné, aby regulace v zásadě neingerovala do některých oblastí, procesů, vztahů apod. Jednou z takových oblastí je vnitřní život politických stran a politických hnutí. 

· Obecně se domníváme, že lze prosazování zájmů, směrů a idejí jednotlivými straníky, jejich skupinami či „křídly“ ve straně považovat za žádoucí, a je také na samotné politické straně, jak otevřenou a transparentní platformu pro tyto účely užije (primárně ve vztahu k členům strany).

· Je vnitřní záležitostí politické strany nebo politického hnutí, jakou legální agendou se zabývají jejich členové a orgány dané stanovami. Z těchto důvodů je třeba, aby si politické strany (a politická hnutí) samy nastavily pravidla pro ovlivňování lobbovaných spolustraníky. 

· Předkladatel se domnívá, že v této věci nelze úspěšně argumentovat ani případnou obavou z obcházení regulace lobbování, respektive snahou vyhnout se regulaci prostřednictvím členství v politické straně. Členství v politických subjektech je spojeno s určitou administrativní a finanční zátěží a současně představuje relativně „trvalý příznak“ lobbisty vyjadřující jeho afiliaci ke konkrétnímu politickému subjektu. 

Nezřídka přitom bude s cílem prosadit určitou právní úpravu zapotřebí komunikovat s celou řadou politických subjektů, nikoliv jen s jedním, přičemž rozložení sil se s volbami do Poslanecké sněmovny zpravidla mění, a jednou zvolená afiliace by mohla představovat bariéru efektivnímu prosazování zájmů v jiném politickém cyklu.

I člen politické strany přitom musí plnit povinnosti lobbisty v případě, že bude jednat s lobbovanými z jiné politické strany či s nestraníky, nepůjde-li o plnění úkolů vyplývajících z pracovněprávního, služebního nebo obdobného vztahu „lobbisty“ k České republice nebo souvisejících s výkonem jeho funkce v orgánu České republiky. 

· Předkladatel nezastírá existenci potenciálního nízkého rizika navrhované výjimky z definice lobbování. Toto riziko však nelze regulatorně zcela odstranit, neboť případná snaha jej eliminovat by narážela na ústavně zakotvená politická práva: 

. 

Čl. 20 (Listiny základních práv a svobod)

…

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

S vypořádání nesouhlasíme. Z našeho pohledu je zde vytvářen prostor pro obcházení zákona a navíc to opět vytváří nerovné podmínky.
MSp

Neakceptováno. Bez rozporu 

(ust. čl. 5 odst. 7 a 8 ve spojení s odst. 1 písm. g) Legislativních pravidel vlády ve znění usnesení vlády č. 22 ze dne 11. ledna 2023.)

	Úřad pro zahraniční styky a informace ČR
	Bez připomínek.
	

	Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
	Bez vyjádření.
	

	Česká biskupská konference
	V důvodové zprávě – zvláštní části k ustanovení § 2 odst. 1 na straně 19 k poslednímu odstavci na konec navrhujeme doplnit větu v následujícím znění:

„Zákon taktéž nereguluje kontakty mezi státem a zástupci registrovaných církví a náboženských společností v oblastech kooperace mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.“
Odůvodnění:

Navrhované znění důvodové zprávy řeší výkladovou mezeru, která vyvstává v oblasti kooperace mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi a upřesňuje výklad působnost zákona jen na oblasti, které je nutné z hlediska obsahu regulovat.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

· V § 3 bude výslovně zakotveno, že se za lobbistu nepovažují územně samosprávné celky, asociace sdružující územně samosprávné celky, profesní komory zřízené zákonem, hospodářští a sociální partneři (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců) a registrované církve a náboženské společnosti.
ČBK s nově navrženým znění souhlasí.

V Praze 24. 4. 2023
Vypracoval: Mgr. Michael Hanuš, Mgr. Bc. Dalibor Fadrný


Podpis:
� Zejména Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva se odborové organizovat z roku 1948 (č. 489/1990 Sb.), Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat z roku 1949 (č. 470/1990 Sb.), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), Listina základních práv Evropské unie, Evropská sociální charta ad.

� � HYPERLINK "https://www.uoou.cz/navod-k-posouzeni-vlivu-na-ochranu-osobnich-udaju-u-navrhu-pravnich-predpisu-dpia/ds-5344" �https://www.uoou.cz/navod-k-posouzeni-vlivu-na-ochranu-osobnich-udaju-u-navrhu-pravnich-predpisu-dpia/ds-5344�



Stránka 15 (celkem 237)