Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCLNK8YRH najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Platnými právními předpisy, které je podle schváleného věcného záměru zákona
o lobbingu nezbytné upravit, jsou zejména:
· zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů,
· zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů,
· zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv),
· zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
Podle čl. 41 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se návrhy zákonů podávají Poslanecké sněmovně, přičemž návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Návrh zákonného opatření Senátu navrhuje Senátu vláda (čl. 33). K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení (čl. 78) a ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny (čl. 79 odst. 3). Zákonnou úpravu legislativního procesu představují především zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, které byly doplněny zákonem č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon).
Platná právní úprava nestanovuje povinnost navrhovatele zákona (ústavního zákona, zákonného opatření Senátu) sdělovat, které osoby se na přípravě návrhu zákona podílely; to platí i u tvorby ostatních právních předpisů (nařízení vlády a vyhlášek ústředních správních úřadů nebo České národní banky). Veřejnosti proto není zpravidla známo, kým byli normotvůrci ve skutečnosti ovlivněni. Legislativní proces především ve fázi projednávání návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně proto byl opakovaně kritizován kvůli nízké transparentnosti a praxi podávání různých pozměňovacích návrhů včetně tzv. „přílepků“.
K dílčím snahám směrem k větší transparentnosti legislativního procesu bylo přistoupeno změnou zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 26, 7. volební období). Do výsledné podoby (publikované jako zákon č. 265/2014 Sb.) však prošla jen část (např. povinnost zveřejňování informace v zápisech z výborů, kdo je autorem pozměňovacího návrhu).
Už však nebyla schválena navrhovaná změna, která měla doplnit ke každému návrhu zákona jako součást důvodové zprávy nebo samostatně jako přílohu návrhu zákona zhodnocení korupčních rizik. Neprošla ani navrhovaná povinnost do důvodové zprávy uvést seznam osob, které se kromě navrhovatele na jeho přípravě podílely. Navrhovatel měl současně uvést, zda legislativní návrh předložil na žádost či doporučení jiné osoby a zda byly změny konzultovány se zástupcem zájmových a dotčených skupin. Podle platné právní úpravy tak nadále nemusí navrhovatel písemně vysvětlovat, kým byl návrh zákona prvotně iniciován, ani kdo všechno jej ve skutečnosti připravoval.
Legislativní proces je završen publikováním právního předpisu; vydávání a vyhlašování právních předpisů a mezinárodních smluv v České republice je založeno na tradiční podobě úřední sbírky právních předpisů. Podobu přístupu k platnému právu (či přesněji k celostátně závaznému platnému právu) v současné době upravuje zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů.
Návrhy právních předpisů jsou dostupné prostřednictvím informačních systémů Poslanecké sněmovny, Senátu a elektronické knihovny Úřadu vlády České republiky (eKLEP). Jednotlivé výše uvedené zdroje informací o právních předpisech nejsou navzájem propojeny a související odůvodňující dokumenty nejsou provázány s textem právních předpisů.
Texty aktuálních úplných znění pocházejí z komerčních zdrojů a jejich správnost a úplnost není státem ověřována ani garantována.
V řade případech totiž pro běžného občana vyhledávání ve Sbírce zákonů příliš komplikované. V jedné částce je vyhlášen právní předpis určitého znění , v další, jiné částce, je vyhlášen zákon, který mění některá ustanovení zákona (o státní sociální podpoře), který může zcela měnit původní text. Podobných novelizacích pak může být v průběhu času ve Sbírce zákonů vyhlášeno několik.
Současná právní úprava týkající se zveřejňování právních předpisů bude nahrazena
zákonem č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv). Účinnost zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv byla posunuta zákonem č. 177/2022 Sb. na 1.1.2024. Sbírka zákonů a mezinárodních smluv bude představovat informační systém veřejné správy podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů. Díky nové právní úpravě tak budou legislativní návrhy procházet legislativním procesem
a publikací prostřednictvím elektronického systému státní správy. Podle § 2 odst. 1 zákona
o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv budou vyhlašovat ústavní zákon, zákon, zákonné opatření Senátu, nařízení vlády a prováděcí právní předpis vydaný ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou, pokud jiný právní předpis nestanoví jiný postup jeho vyhlášení.
§ 16 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv přináší řešení tvorby úplných znění, neboť práce s elektronickou podobou právního předpisu a jeho zpracování v úplném znění v elektronickém systému tvorby právních předpisů. Jedná se o klíčovým prvek celé nové koncepce.
Nástroje elektronického systému tvorby právních předpisů (například e-Šablona) umožní právní předpis tvořit v úplném znění, při zachování veškerých náležitostí jeho formy a vnitřního členění, promítat dopady připomínek a pozměňovacích návrhů a jejich vzájemné působení.
Podle § 19 odst. 1 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (z. č. 222/2016 Sb.) se k návrhu právního předpisu předkládaného vládě, Legislativní radě vlády nebo jejímu orgánu a Poslanecké sněmovně přikládá alespoň důvodová zpráva a stručný popis obsahu návrhu právního předpisu. Strukturu důvodové zprávy ke všem návrhů právních předpisů stanovuje ustanovení § 20; v případě, že je předkladatelem návrhu právního předpisu vláda, ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka, jsou stanoveny další požadavky, např. zhodnocení korupčních rizik.
Důvodová zpráva k zákonu o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv upozorňuje
na nutnost „striktně rozlišovat mezi součástí návrhu právního předpisu a dokumenty přikládanými k návrhu právního předpisu. Součástí návrhu právního předpisu bude text návrhu předpisu ve znění novely, který bude vyhlašován společně s právním předpisem ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a bude umístěn do přílohy dané částky (§ 7 odst. 1). Text této přílohy bude právně závazný. Dokumenty přikládané k návrhu právního předpisu, jimiž jsou důvodová zpráva a stručný popis obsahu návrhu právního předpisu (tzv. citizen summary), nebude příslušným legislativním orgánem přijímán a nebude ani vyhlašován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Účel těchto dokumentů bude čistě teleologický, sloužící k bližšímu poznání vůle zákonodárce, případně k rychlému seznámení se s obsahem návrhu. Text těchto dokumentů je tedy nezávazný a bude se nalézat pouze v databázi informací o aktech jako související dokumenty (§ 6 odst. 3).“
Avšak ani zákon č. 222/2016 Sb. neupravuje povinnost uvádět kompletní výčet osob, které návrh právního předpisu připravovaly nebo jinak ovlivňovali jeho vznik či podobu.
Postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednání připravovaných právních předpisů je dán Legislativními pravidly vlády, která mají formu usnesení vlády. Další materiál schválený usnesením vlády – Obecné zásady hodnocení dopadů regulace (RIA) – stanovuje identifikaci dotčených a konzultovaných subjektů. Obecné zásady hodnocení dopadů regulace stanoví postup ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy při vypracovávání hodnocení dopadů regulace. Tzv. RIA se nezpracovává ke všem návrhům právních předpisů, a ani neobsahuje konkrétní jmenný seznam osob, ale pouze seznam subjektů/organizací, se kterými byl legislativní materiál konzultován. Počáteční fázi přípravy právních předpisů na úrovni příslušných orgánů státní správy upravují jejich interní předpisy (např. pro tzv. vnitřní připomínkové řízení).
K informování veřejnosti o přípravě právních předpisů a dalších materiálů slouží informační systém ODok. Elektronická knihovna připravované legislativy pro veřejnost (VeKLEP) zpřístupňuje veřejnosti dokumenty legislativní povahy, které jsou určeny pro jednání vlády. Veřejnosti je umožněno procházet veškerou existující připravovanou vládní legislativu, která nepodléhá režimu utajení. Databáze zVlády zobrazuje a umožňuje veřejnosti nahlížet na programy jednání vlády, záznamy, usnesení a uveřejňované materiály pro jednání vlády, nepodléhají-li režimu utajení. Katalog vládní legislativy vLegis centralizuje a umožňuje prohledávání veřejně dostupných vládních dokumentů – legislativní návrhy, programy, záznamy a usnesení z jednání vlády a další materiály.
Platný právní stav se nepříčí zákazu diskriminace a je ve vztahu k rovnosti žen a mužů neutrální.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Cílem návrhu je právní zakotvení institutu tzv. lobbistické stopy, která se promítne do důvodové zprávy návrhu právního předpis, případně do odůvodnění pozměňovacího návrhu k právnímu předpisu. Lobbistická stopa bude obsahovat jmenný seznam všech lobbovaných a lobbistů, kteří byli zapojeni do procesu tvorby právního předpisu (obdobně jako je např. povinnost veřejného zadavatele uvést všechny osoby, které se podílely na průběhu zadávacího řízení – viz § 44 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek). Lobbistická stopa právního předpisu bude obsahovat také datum, kdy k lobbování došlo, a přesné vymezení, kterých věcí v návrhu právního předpisu se lobbování týkalo. Zaznamenání lobbistické stopy tak napomůže identifikaci konkrétních lobbistů, kteří se podíleli na tvorbě právní úpravy, a toho, co se jim podařilo prosadit.
Lobbistickou stopu bude možné v průběhu celého legislativního procesu sledovat. Lobbistická stopa může být průběžně doplňována do té chvíle, dokud to dovolují Legislativní pravidla vlády nebo jednací řád příslušné komory Parlamentu. Zásadní úkony v legislativním procesu, kterými jsou předložení návrhu zákona a pozměňovacích návrhu tak v sobě nově zakotví povinnost poskytnout údaje pro lobbistickou stopu do příslušného odůvodnění. Před klíčovými rozhodovacími procesy (hlasováním o podobě zákona) by lobbistická stopa měla odrážet všechny podstatné informace o úspěšném lobbování.
Na konci celého legislativního procesu bude veřejně přístupný a trvalý dokument, který bude přehledně zachycovat autorství jednotlivých částí právního předpisu. Lobbistická stopa bude s začleněna do důvodové zprávy, která je permanentní přílohou právního předpisu, eventuelně do písemného odůvodnění pozměňovacího návrhu, které je jeho součástí).
Navrhované řešení se promítne do úpravy jednacích řádů Poslanecké sněmovny a Senátu tak, že každý navrhovatel zákona bude přikládat v předepsané formě údaje pro lobbistickou stopu, pokud byl při přípravě návrhu zákona úspěšně lobbován lobbistou (vyjma případů, kdy předkladatelem návrhu zákona je samo zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku). Tento požadavek na uvádění lobbistické stopy se objevuje také v ustanoveních upravujících jednání výborů, kde se údaje pro lobbistickou stopu stávají součástí zápisů. Je pamatováno na specifické legislativní postupy při přijímání návrhu zákona o státním rozpočtu Poslaneckou sněmovnou a zákonného opatření Senátem.
Uvádění seznamu lobbovaných a lobbistů podílejících se na tvorbě právního předpisu by mohlo mít dopad na kvalitu právních předpisů, jelikož do současnosti nejsou dohledatelné údaje o tom, kdo zpracovával návrh předpisu a kdo následně participoval na jeho jednotlivých změnách. Řádně doplněná lobbistická stopa právního předpisu společně s periodickými prohlášeními lobbistů (podle zákona o lobbování) mají sloužit k větší transparentnosti a křížovému ověřování nejvýznamnějších ovlivnění vzniku a podoby legislativy.
Větší zájem lobbistů a lobbovaných o včasné a řádné poskytování relevantních informací o lobbování může vzbuzovat skutečnost, že lobbisté budou podávat pravidelné zprávy o všech lobbistických kontaktech (zatímco lobbovaný pouze o úspěšném lobbování) a fakt, že lobbovaný nebude mít neomezený prostor pro zapracování údajů pro lobbistickou stopu, čímž se v případě opomenutí vystavuje nejen případné sankci, ale i ztrátě popularity či důvěryhodnosti v očích veřejnosti. Výše popsanému záměru dále přispívá i možnost vzájemného podávání námitek ohledně evidovaných záznamů samotná možnost veřejnosti ověřovat shodu a úplnost údajů poskytovaných stranami lobbingu.
Vynutitelnost zaváděných povinností lobbovaných při tvorbě lobbistické stopy bude upravena zákonem o lobbování. Skutkové podstaty přestupků spočívají v tom, že lobbovaný neuvede údaje pro lobbistickou stopu právního předpisu, nebo uvede nepravdivé nebo neúplné údaje. Za tyto přestupky bude moci orgán příslušný k projednání přestupku uložit lobbovanému pokutu do výše 50 000 Kč, respektive 100 000 Kč.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Legislativní snahy o zvýšení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu se v České republice objevují opakovaně, nicméně dosud nevyústily v jakékoliv komplexní řešení. Po dostatečné analýze lze konstatovat, že ke splnění cílů by bylo možné použít i nelegislativní prostředky (etické kodexy, veřejné diáře politiků apod.), ale i přes několik pokusů v minulosti nebyla nalezena dostatečná politická vůle k jejich realizaci. Neochota některých subjektů regulace přihlásit se veřejně k lobbistické činnosti přihlásit pramení z negativní konotace, která se v prostředí České republiky pojí s termínem lobbing a je důsledkem doposud chybějící tradice v našem právním prostředí.
Jinou nežli legislativní cestou tak nelze cíle zvýšení transparentnosti legislativního procesu dosáhnout. Předkládaná varianta návrhu regulace lobbování představuje pouze základní a nezbytnou formu regulace. Předkladatel návrhem zákona o lobbování a změnou dalších zákonů neuzavírá cestu nelegislativním řešením. Dobrovolná samoregulace nad rámec zákona je nadále možná také prostřednictvím etických kodexů, otevřených diářů, metodik atd. Řada budoucích lobbovaných již tyto nástroje aktivně využívá.
S předložením regulace lobbování vládě počítá Plán legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022. Na základě závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy, vyvstává povinnost přijmout zákonnou úpravu, která bude lobbing regulovat. Na včasné a řádné přijetí je vázána i výplata prostředků Fondu obnovy. Jinými slovy, na schválení zákonné úpravy regulace lobbování je navázáno čerpání množství finančních prostředků na realizaci projektů směřujících k hospodářskému oživení, zvýšení odolnosti či zlepšení infrastruktury České republiky.
Dle dosavadních zkušeností předkladatele, přistupuje Evropská komise ke kontrole včasného a řádného plnění závazků České republiky přísně, čili hrozba redukce výše finančních prostředků určených pro Českou republiku je v případě nechválení zákonné úpravy regulace lobbování reálná. Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbingu, který byl schválen usnesením vlády ze dne 21. 2. 2018 č. 114. Navrhovaná právní úprava vychází z dobré praxe členských států EU, které již k regulaci lobbování v minulosti přistoupily. Přijetí regulace lobbování je jedním z nejvýznamnějších doporučení mezinárodních organizací na poli boje proti korupci, zejména EU, Rady Evropy a OECD.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Článek 4 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“), stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod.
Zavedení povinnosti uvádět lobbistickou stopu není v rozporu s žádným ústavně zaručeným právem. Základní právo na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny) a ochranu soukromých zpráv (čl. 13 Listiny) není dotčeno, neboť v lobbistické stopě se budou zveřejňovat pouze uskutečněné kontakty mezi lobbisty a lobbovanými, a z nich navíc pouze ty, jejichž výsledky se nakonec skutečně promítly do podoby návrhů právních předpisů. Tyto kontakty tak svým charakterem spíše spadají do veřejné sféry nežli soukromé.
Lobbistická stopa vychází z již platných požadavků (jednací řády Poslanecké sněmovny a Senátu, zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, Legislativní pravidla vlády, Obecné zásady hodnocení dopadů regulace) na náležitosti a kvalitu předkládaných návrhů právních předpisů a dále je rozvíjí. Za připomenutí stojí, že Ústavní soud opakovaně apeloval (např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007) na řádný a průhledný průběh přípravy a schvalování návrhů právních předpisů zejména ve fázi projednávání v Poslanecké sněmovně.
V zákoně o střetu zájmů navrhované snížení hranice darů mírně zpřísňuje povinnost veřejných funkcionářů oznamovat obdržené dary za kalendářní rok. Stále se však jedná o naplňování smyslu a účelu zákona o střetu zájmů, který obsahuje povinnosti veřejných funkcionářů, jež se pojí s výkonem jejich funkce a odpovědností za její výkon. Nedochází k omezení možností přijmout dar a nakládat s ním, pouze se stanovuje povinnost dary určité hodnoty uvádět v oznámení o příjmech, darech a závazcích jako prohloubení transparentního výkonu veřejných funkcí. Opatření se tak pohybuje v dosavadních intencích právní úpravy střetu zájmů a nijak nevybočuje z dosavadních povinností, jimž podléhají veřejní funkcionáři.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
V širších souvislostech se návrhu dotýká unijní regulace ochrany osobních údajů, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Toto nařízení je zapracováno do vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů, který byl předložen Parlamentu ČR (sněmovní tisk č. 138).
Do lobbistických stop budou zaznamenány vedle údajů o lobbovaných také obchodní firma, název, jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbisty a časový údaj, kdy k lobbistickému kontaktu došlo. To nijak nenarušuje ochranu osobních údajů ve smyslu práva Evropské unie.
Návrhem zákona není do právního řádu České republiky zapracováváno právo EU a návrh není s právem EU v rozporu.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy oblast lobbování, pod kterou zavedení lobbistické stopy spadá, explicitně neupravují. V posledních letech se problematice výrazně věnují mezinárodní organizace jako Rada Evropy, Skupina států proti korupci při Radě Evropy (GRECO) a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Jedním z úkolů těchto organizací je sledování praxe v jednotlivých zemích a vydávání doporučení pro členské státy s cílem posilovat transparentnost a integritu veřejného sektoru a rozhodovacích procesů.
V případě zavedení registru darů jde o zohlednění Doporučení Skupiny států proti korupci při Radě Evropy ze 4. hodnotícího kola tak, aby kromě oznámení dle zákona o střetu zájmů poslanci a senátoři zároveň referovali o obdržených darech a benefitech maximálně transparentní formou. Zároveň GRECO doporučuje stanovit určité mantinely ohledně toho, jaký dar vůbec smí poslanec či senátor přijmout a jaký nikoliv.
Návrh zákona není s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, v rozporu.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Finanční dopad na státní rozpočet představují náklady na rozšíření Sbírky zákonů
a mezinárodních smluv, tedy elektronického systému státní správy stanoveného zákonem
č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, o lobbistickou stopu. Bude se jednat o jednoduchou úpravu systému spočívající v umožnění vložení dalšího dokumentu jako přílohy k právnímu předpisu. Náklady budou velmi nízké. Zpracování a přiložení lobbistické stopy lobbovanými (placenými z prostředků ze státního rozpočtu) bude poměrně jednoduché, a není zapotřebí kvůli této nové administrativní povinnosti navyšovat jejich platy a odměny.
Ministerstvo spravedlnosti bude orgánem příslušným k projednávání přestupků na úseku lobbování, náklady na vedení řízení o přestupcích v souvislosti s porušením povinností při tvorbě lobbistické stopy se tak budou týkatt rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Uložené pokuty budou příjmem státního rozpočtu.
Návrh nemá dopady na podnikatelské prostředí, ani sociální dopady, ani dopady na životní prostředí
8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh změnového zákona vyvolává dopady na ochranu soukromí a osobních údajů lobbistů a lobbovaných ve vztahu k institutu lobbistické stopy, která bude součástí návrhu právního předpisu. Lobbistická stopa obsahuje údaje o lobbovaném a lobbistovi a další informace stran proběhlého kontaktu, konkrétně: (i) jméno, popřípadě jména, příjmení a funkci každého z lobbovaných, (ii) obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbisty, který u lobbovaných podle písmene a) lobboval, a na základě jehož návrhu nebo požadavku doznal návrh právního předpisu změn, (iii) datum, kdy k lobbování došlo, (iv) přesné vymezení, které věci v návrhu právního předpisu doznaly podle návrhu nebo požadavku lobbisty změn, a (v) námitku proti údajům uvedeným v lobbistické stopě právního předpisu podle zákona o lobbování.
Správcem osobních údajů ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“) bude Ministerstvo spravedlnosti , jako gestor registru lobbistů a lobovaných.. V rámci Ministerstva spravedlnosti je určen pověřenec pro ochranu osobních údajů, jehož činnost bude ve vztahu k regulaci lobbování spočívat především v poskytování informací a poradenství správci či zpracovateli, včetně zaměstnanců, kteří se na zpracování budou podílet, a monitorování souladu zpracování údajů s obecným nařízením o ochraně osobních údajů a dalšími předpisy včetně upozorňování na případné nedostatky. Nedílnou součástí výkonu funkce pověřence bude i spolupráce s Ministerstvem vnitra, které je gestorem zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, a Úřadem pro ochranu osobních údajů. Pověřenec bude působit jako kontaktní místo ve vztahu k ochraně osobních údajů.
Návrh zákona není v rozporu se základním právem na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny) a ochranu soukromých zpráv (čl. 13 Listiny), neboť informace uváděné v lobbistické stopě patří spíše do sféry veřejné nežli soukromé, a existuje veřejný zájem na jejich transparentnosti. Pokud budou do lobbistické stopy uvedeny osobní údaje nepřesné, nepravdivé či v ní budou některé údaje chybět, může kdokoliv na takovou skutečnost upozornit zpracovatele lobbistické stopy, který by je měl opravit.
Návrh zákona nevyžaduje údaje o žádných třetích osobách. Pro ochranu třetích osob před neoprávněným uváděním jejich osobních údajů byla zakotvena povinnost Ministerstva spravedlnosti odstranit takové údaje z textu prohlášení lobbisty nebo námitky lobbovaného na základě podnětu třetí osoby.
Rozsah zpracovávaných údajů bude minimální, a to jen v takovém rozsahu, který je nezbytný pro dosažení účelu právní úpravy. Zpracovávané údaje nebudou využívány v rozporu s původním určením, ale budou sloužit toliko pro naplnění účelu právní úpravy lobbování. Návrh zákona upravuje nakládání s osobními údaji v souladu se zásadami ochrany soukromí podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, a podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
Právním základem zpracování bude ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů (plnění zákonných povinností) a ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. e), f) téhož (veřejný zájem založený zákonem a oprávněný zájem správce).
V souladu s návrhem regulace lobbování jsou zajištěny následující záruky pro zpracování osobních údajů:
· shromažďování osobních údajů pouze pro určitý a legitimní účel podle návrhu změnového zákona;
· přiměřené a relevantní získávání osobních údajů ve vztahu k účelu podle návrhu změnového zákona;
· k opatřením k zabezpečení osobních údajů na základě zjištěných dopadů do soukromí dotčených subjektů údajů patří volba okruhu osob v rámci Ministerstva oprávněných přistupovat k osobním údajům a tyto údaje návazně zpracovat nebo jinak využívat podle návrhu změnového zákona;
· uložení osobních údajů jen po nezbytnou zákonem stanovenou dobu;
· technické a organizační zabezpečení osobních údajů.
V souladu s výše uvedeným popisem regulovaného zpracování osobních údajů je možné konstatovat, že jsou zajištěny dostatečné záruky pro zpracování osobních údajů. Takové zpracování je legální a legitimní, přičemž samo o sobě sice vytváří nebo zesiluje rizikovost pro subjekty údajů, v důsledku celé řady ustanovení a opatření, v souladu se zásadami ochrany osobních údajů, však došlo k významné minimalizaci souvisejících rizik. Zpracování údajů bude probíhat v souladu s platnými a účinnými zásadami pro ochranu osobních údajů.
9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona se sice přímo nedotýká otázek bezpečnosti státu, ale v širších souvislostech lze i nelegitimní ovlivňování legislativních procesů doprovázené projevy klientelismu, nestandardního lobbování, ekonomického i mediálního nátlaku a střetu zájmů považovat za bezpečnostní riziko. Z veřejně přístupných výročních zpráv Bezpečnostní informační služby (BIS) vyplývá, že již řadu let upozorňuje na nežádoucí ovlivňování legislativního procesu za účelem prosazení partikulárních zájmů do výsledné podoby zákonných a podzákonných norem. Zakotvení lobbistické stopy při tvorbě právních předpisů může přispět ke snížení tohoto bezpečnostního rizika.
Návrh zákona nemá dopady na obranu státu.
10. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)
Nepředpokládá se zvýšení korupčních rizik, zvolené věcné řešení se zaměřuje naopak na jejich snížení. Návrh odpovídá kritériím přiměřenosti, jednoznačnosti a standardnosti. Navrhovaná právní úprava má přispět ke snížení motivace ke korupci při tvorbě právních předpisů.
Možné korupční riziko při tvorbě legislativní stopy (např. úplatek za neuvedení údajů či uvedení nepravdivých údajů) nelze považovat za příliš pravděpodobné. Za porušení povinnosti podání pravdivých a úplných údajů pro tvorbu lobbistické stopy jsou stanoveny sankční mechanismy ukládané Ministerstvem spravedlnosti
Vysoká transparentnost je hlavním cílem celé navrhované úpravy; průběžně aktualizovaná lobbistická stopa bude v průběhu celého legislativního procesu přístupná veřejnosti. Výslednou publikací ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv zůstane trvale přístupnou.
Úprava zákona o střetu zájmů zlepší kontrolu veřejnosti nad tím, jaké dary a od koho veřejní funkcionáři přijímají. To představuje protikorupční opatření, které vyhovuje doporučením mezinárodních organizací. Nedodržení této povinnosti bude sankcionováno jako přestupek způsobem již fungujícím podle platné právní úpravy zákona o střetu zájmů.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první, k čl. I [změna kompetenčního zákona]
S ohledem na nově stanovenou působnost Ministerstva spravedlnosti jakožto ústředního správního úřadu, kterou lze jen stěží podřadit pod některou působnost zakotvenou v § 11 kompetenčního zákona, se stanoví, že Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro lobbing.
Uvedená změna s sebou přináší několik výhod. Ministerstvo spravedlnosti může proaktivně zajišťovat agendu lobbování s využitím stávající organizačního, technického a odborně-personálního zázemí. Současně dojde k propojení aplikační praxe a legislativní gesce, díky čemuž bude moci být operativně reagováno na poznatky z praxe a tyto přenášet do legislativy. Ministerstvo spravedlnosti bude rovněž efektivně metodicky působit na adresáty právních norem. Metodické vedení ze strany gestora bude při aplikaci zákona hrát významnou roli a může dopomoci větší vymahatelnosti regulace.
K části druhé, k čl. II [změna zákona o živnostenském podnikání]
V návaznosti na právní úpravu obsaženou v § 3 (definice lobbisty) a v § 5 až 9 (oprávnění k lobbování, registr lobbistů, lobbující prostředník, zánik a zrušení oprávnění k lobbování) návrhu zákona o lobbování je potřeba novelizovat živnostenský zákona a vymezit činnost lobbistů a lobbujících prostředníků podle zákona o lobbování jako činnost vyloučenou z režimu živnostenského podnikání. Navrhovaná úprava živnostenského zákona jasně vymezuje, že lobbování jako podnikatelská činnost lobbisty (příp. lobbujícího prostředníka) je upravena výhradně zákonem o lobbování a živnostenský zákon se na ni vztahovat nebude.
K části třetí, k čl. III [změna zákona o zpravodajských službách]
Výčet informačních systémů veřejné správy, z nichž mohou zpravodajské služby čerpat údaje, se doplňuje o registr lobbistů a lobbovaných, který bude zřízen zákonem o lobbování. Nelegitimní lobbing je jednou z problematik, které se například Bezpečnostní informační služba ve svých závěrečných zprávách opakovaně věnuje. Díky této úpravě bude příslušný správní úřad (tj. Ministerstvo spravedlnosti) poskytovat zpravodajské službě veškeré potřebné údaje vedené v registru lobbistů a lobbovaných.
K části čtvrté, k čl. IV [změna jednacího řádu Poslanecké sněmovny]
K novelizačnímu bodu 1 (§ 39)
Rozšiřuje se oprávnění předsedajícího výboru sněmovny, který může udělit bez potřeby souhlasu výboru slovo lobbistovi. Lobbisté podle zákona o lobbování se tak vydělují ze skupiny „jiných osob“, kterým může předsedající udělit slovo vedle osob, jenž mají ze zákona oprávnění se zúčastnit schůzí Sněmovny a jejích orgánů. K udělení slova není třeba souhlasu výboru, čímž se podtrhuje významnost a důstojnost nově regulovaného postavení lobbisty. Stejná pravidla budou platit pro lobbistického prostředníka, jehož prostřednictvím lobbista prosazuje své zájem.
Lobbista nebo lobbující prostředník se dále řídí povinnostmi, které pro něj vyplývají z § 13 zákona o lobbování. Je tedy povinen lobbovaného upozornit na to, že je lobbistou ve smyslu zákona, a uvést, v čím zájmu lobbuje.
Totožná pravidla platí i pro jednání podvýborů, neboť § 44 odst. 3 zákona jednacího řádu Poslanecké sněmovny stanoví: „(3) Pro činnost a jednání podvýboru platí přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru. Jednání podvýboru je neveřejné, pokud se podvýbor neusnese jinak.“ V případě, že by se lobbista účastnil jednání podvýboru, tj. pokud se podvýbor usnese na připuštění dalších účastníků jednání, nikoliv jen jeho členů, může mu předsedají udělit slovo bez souhlasu podvýboru.
Zahrnutím pojmu „lobbista“ přímo do jednacího řádu Poslanecké sněmovny představuje též důležitý symbolický akt, kterým zákonodárce jednoznačně deklaruje význam i potřebnost transparentního lobbingu sledujícího legitimní zájmy. Zavedení dalších případných dalších výhod či privilegií pro lobbisty není z povahy věci i vzhledem k zahraničním právním úpravám vyloučeno, avšak jejich zavedení by nemělo být prováděno cestou podzákonných právních aktů, a to z důvodu potřeby pružné a rychlé reakce na aktuální situaci.
Případná oprávnění v podobě například vstupu do budov Parlamentu, vystupování na schůzích nebo jednáních výborů obou komor apod. by pak měla být přiznána přímo samotnými komorami v jednacích řádech nebo administrativním opatřením. Nabízí se také přístup do již funkčních či připravovaných systémů pro přípravu legislativy. V současnosti takovým přístupům brání především technicko-kapacitní důvody.
K novelizačnímu bodu 2 (§ 43)
Vkládá se nový odstavec 2, který ukládá výboru Sněmovny povinnost činit zápisy z projednávání návrhů zákona s důrazem na zaznamenávání údajů potřebných pro vytváření lobbistické stopy . Při jednáních výborů může nastat situace, kdy je pozměňovací návrh schválen a podán výborem jako celkem, nikoliv jednotlivým poslancem či skupinou poslanců, a nemuselo by tak v aplikační praxi být zřejmé, kdo byl v dané věci lobbován. V takovém případě musí lobbovaný, který byl ve vztahu k pozměňovacímu návrhu výboru úspěšně lobbován, poskytnout součinnost s uvedením lobbistické stopy v zápisu z jednání výboru.
Každý lobbovaný poslanec (stejně jako každý lobbista) nese osobní odpovědnost za plnění svých povinností, které mu ukládá zákon o lobbování, třebaže faktickou realizaci může lobbovaný svěřit jiné osobě.
K novelizačnímu bodu 3 (§ 94)
V ustanovení § 94 je pro poslance uložena povinnost uvádět v odůvodnění pozměňovacího návrhu lobbistickou stopu. Z odůvodnění musí být jasně patrné, kdo se případně podílel na vzniku právní úpravy či kdo při kontaktu s navrhovatelem projevil zájem v této věci změnit originální návrh zákona, včetně všech údajů podle zákona o lobbování. Již v okamžiku podání pozměňovacího návrhu tak musí být patrné, zda jsou navrhované změny důsledkem úspěšného lobbování.
K části páté, k čl. V [změna jednacího řádu Senátu]
K novelizačnímu bodu 1 (§ 95)
Doplňuje analogicky k § 43 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny povinnost výboru senátu uvést do zápis údaje pro lobbistickou stopu právního předpisu k návrhu, který byl předmětem jednání.
K novelizačnímu bodu 2 (§ 109)
V ustanovení § 109 je pro senátora uložena povinnost poskytnout součinnost potřebnou pro doplnění údajů v lobbistické stopě k pozměňovacímu návrhu vznesenému na jednání Senátu. Z odůvodnění musí být jasně patrné, kdo se případně podílel na vzniku právní úpravy či kdo při kontaktu s navrhovatelem projevil zájem v této věci změnit originální návrh zákona, včetně všech údajů podle zákona o lobbování. Již v okamžiku podání pozměňovacího návrhu tak musí být patrné, zda jsou navrhované změny důsledkem úspěšného lobbování.
K novelizačnímu bodu 3 (§ 120a)
Do § 120a se jako odstavec 2 vkládá ustanovení, které zavádí povinnost uvádět lobbistickou stopu do obecné části důvodové zprávy návrhu zákonného opatření Senátu.
K části šesté, k čl. VI [změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a financování terorismu]
Jedná se o rozšíření taxativního výčtu informačních systémů a registrů v § 30 odst. 4 o registr lobbistů a lobbovaných. Finanční analytický úřad je finanční zpravodajskou jednotkou České republiky, která provádí šetření včetně sběru informací na základě zákona o čo některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to v případech podezření na praní špinavých peněz, financování terorismu nebo financování proliferace. Dále je také Finanční analytický úřad věcně příslušný k šetření pro účely provádění mezinárodních sankcí v České republice podle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů, který je při získávání informací prostřednictvím § 14 odst. 4 a 5 téhož zákona provázán se zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, který v § 30 upravuje taxativní výčet informačních systémů a registrů, ze kterých může Finanční analytický úřad žádat poskytnutí informací. Výčet zdrojů informací uvedený v § 30 zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se pro účely efektivního vedení výše uvedených šetření finančních zpravodajské jednotky ČR a správního úřadu v oblasti provádění mezinárodních a národních sankcí rozšiřuje o veškeré potřebné údaje vedené v registru lobbistů a lobbovaných.
K části sedmé, k čl. VII [změna zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv]
K novelizačnímu bodu 1 (§ 8)
Novelizační bod odstraňuje nedostatek v podobě nemožnosti publikovat více rozhodných jazykových znění ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. V zaběhlé praxi se u některých dvoustranných mezinárodních smluv, přestože byly sjednány v jazyce českém a jazyce cizím, přičemž obě znění jsou rozhodná, publikují znění obě, neboť cizojazyčné znění je potřebné pro české subjekty působící v cizím státu při komunikaci s tamními orgány. Ustanovení proto legislativně zakotvuje do zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv stávající praxi, která je v zájmu českých subjektů, neboť v cizích státech nejsou vždy mezinárodní smlouvy (oficiálně) publikovány, resp. dostupné ve stejném rozsahu jako v České republice.
K novelizačnímu bodu 2 (§ 10 odst. 3)
Novelizační body 2, 4 a 5 reflektují postup analytických prací při zavádění elektronického systému tvorby právních předpisů a elektronického systému Sbírky zákonů a mezinárodních smluv.
Text § 10 byl zpřesněn tak, aby pro adresáta práva poskytl jednoznačnou informaci o datu a času vyhlášení částky v systému e-Sbírka. Postup při vyhlašování aktů prostřednictvím systému e-Sbírka bude takový, že po redakční přípravě v e-Legislativě bude vygenerováno právně závazné znění částky Sbírky zákonů a mezinárodních smluv, které bude zveřejněno v systému e-Sbírka, včetně časových údajů o jejím vyhlášení. Samotné technické zveřejnění v e-Sbírce (tj. okamžik, kdy je vyhlášený akt v systému viditelný všem jeho uživatelům) vyžaduje určité technické procesy v rámci systému e‑Sbírka, které z povahy věci budou mít určité časové trvání (mj. v závislosti na rozsahu aktu, množství novelizací, odkazů a jiných vazeb), a nejsou tedy jednoznačně určitelné. Teprve poté, co tyto procesy doběhnou, je akt vůči adresátům práva v e-Sbírce zpřístupněn a mohou se seznámit s jeho obsahem. Čas skutečného zpřístupnění částky bude uveden u každého vyhlášeného aktu Sbírky zákonů a mezinárodních smluv s přesností na vteřiny.
Z výše uvedeného vyplývá, že uvádění časové informace nad rámec data vyhlášení není v samotné částce vhodné uvádět, neboť by se o určitý časový úsek odpovídající běhu technických procesů vyhlášení v e-Sbírce lišily od časových údajů vyhlášení v e-Sbírce, která bude obsahovat informaci o skutečném čase zpřístupnění částky adresátům práva. Údaj o čase vyhlášení s přesností na vteřiny uváděný v částce Sbírky zákonů a mezinárodních smluv je proto třeba z textu § 10 odst. 3 vypustit.
K novelizačnímu bodu 3 (§ 12 odst. 6)
Zrušuje se povinnost přikládat „odůvodnění“ k požadavku na vyhlášení aktu podle § 3 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, tj. k požadavku na vyhlášení mezinárodní smlouvy, opravy jejího českého překladu nebo skutečností s ní souvisejících.
„Odůvodňující dokumenty“ jsou v praxi vypracovávány pouze k mezinárodním smlouvám tzv. prezidentské kategorie, a to v podobě předkládací zprávy pro vládu a předkládací zprávy pro Parlament, a tzv. vládní kategorie, kdy se vyhotovuje předkládací zpráva pro vládu. Vzhledem k dosavadní neveřejné povaze mohou být v „odůvodňovacích dokumentech“ uváděny i skutečnosti a okolnosti zahraničněpolitické, jejichž zveřejnění není v zájmu státu. U řady typů aktů podle § 3 odst. 1 není v současnosti vytvářen dokument, který by takový účel mohl splnit. Současně technické řešení systému e-Sbírka a e-Legislativa neumožňuje ve své stávající podobě připojení předkládací zprávy tzv. prezidentských smluv jako souboru.
Dalším důvodem pro zrušení obligatorního (a veřejně dostupného) odůvodňování aktů podle § 3 je problematičnost toho, že povinnost přikládat „odůvodnění“ je stanovena u všech aktů podle § 3 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv bez rozdílu, tj. i u oznámení o jiné skutečnosti důležité pro provádění mezinárodní smlouvy, a dokonce i u opravy českého překladu; v těchto případech však žádné předkládací zprávy v současnosti vypracovávány nejsou a k jejich vypracovávání v budoucnu není žádný důvod. Technicky však bude mít předkladatel aktu podle § 3 odst. 1 zákona možnost vytvořit odůvodnění ke strukturovanému znění obdobně jako u právního předpisu, pokud se tak rozhodne. Nebude nicméně povinné.
K novelizačnímu bodu 4 a 5 (§ 15, resp. § 15 odst. 4)
Z § 15 se vypouští povinnost kontaktních míst veřejné správy, tedy tzv. Czech POINTů, vydávat na žádost v listinné podobě příslušnou částku Sbírky zákonů a mezinárodních smluv v podobě ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy. Vzhledem k pokračující digitalizaci veřejné správy, jakožto i vzhledem ke stále intenzivnějšímu využívání prostředků informační techniky ze strany veřejnosti, již není třeba, aby byla vydávána listinná podoba Sbírky zákonů a mezinárodních smluv prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy. Možnost objednat si listinnou podobu Sbírky zákonů a mezinárodních smluv u Ministerstva vnitra zůstává zachována (srov. § 7 odst. 7).
K novelizačnímu bodu 6 (§ 20 odst. 1)
Lobbistická stopa definovaná včetně jejích povinných náležitostí v zákoně o lobbování se stává povinnou součástí důvodové zprávy návrhu zákona. Povinnost uvést lobbistickou stopu v důvodové zprávě návrhu zákona bude představovat takový lobbistický kontakt, na základě něhož došlo ke změně návrhu zákona. Lze v tom případě hovořit o tzv. úspěšném lobbingu. Povinnost uvést lobbistickou stopu v důvodové zprávě návrhu zákona se bude vztahovat jak na vládní, tak na poslanecké návrhy zákonů.
K novelizačnímu bodu 7 (§ 22)
Tímto novelizačním bodem dochází k rozšíření ustanovení o podepisování aktů publikovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv o pravomoc ministra zahraničí pověřit svého náměstka nebo vrchního ředitele sekce ministerstva spravedlnosti k podpisu k podpisu aktu sdělení podle § 3 odst. 1 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
Do účinnosti zákona č. 222/2016 Sb. o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nejsou sdělení (t.č. podle § 5 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv) podepisována. Navrhované ustanovení odstraňuje excesivní omezení v podobě nemožnosti ministra zahraničních delegovat podpis aktu podle § 3 na svého náměstka nebo vrchního ředitele sekce.
Z povahy funkce ministra zahraničí se jedná o člena vlády, který často nebude přítomen na území České republiky, resp. Se mnohdy bude nacházet na územích, z nichž nemusí být žádoucí elektronický podpis provést z hlediska kybernetické bezpečnosti. To by mohlo způsobovat komplikace u časově naléhavých žádostí o vyhlášení aktu podle § 3 ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Ministr zahraničí bude moci delegovat podpisovou pravomoc na jednoho či více náměstků nebo vrchních ředitelů sekce, přičemž lze vycházet předpokladu, že alespoň jeden z nich se bude nacházet na území České republiky.
K novelizačnímu bodu 8 (§ 26)
Tento novelizační body k § 26 odst. 2 vylučuje s ohledem na níže uvedené pro skupinu právních předpisů vzniklých před účinností zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv použití systému e Legislativa, použití právně závazného úplného znění právních předpisů (v případě novelizací) a s nimi související postupy podepisování, redakčních úprav a oprav aktu.
V rámci implementace systému e-Sbírka a e-Legislativa – jeho integrace se systémy Úřadu vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu a přípravy elektronického legislativního procesu pro pilotní, ověřovací a ostrý provoz – vyvstala s ohledem na právní jistotu výkladu tohoto ustanovení potřeba upřesnění textace § 26 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb. Účelem tohoto upřesnění je řešení specifické situace při publikaci návrhů, jejichž projednávání bylo zahájeno před nabytím účinnosti zákona č. 222/2016 Sb. (tedy mimo systém e-Legislativa), avšak budou dále projednávány, schváleny a vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (e Sbírce) po nabytí účinnosti tohoto zákona.
Jelikož tyto „postaru“ vniklé návrhy nebudou projednávány prostřednictvím elektronického systému tvorby právních předpisu (v e-Legislativě), platí pro ně (s ohledem na specifika jejich podoby a legislativní techniky), že je nelze publikovat ve Sbírce prostřednictvím publikačních nástrojů e-Legislativy, jak bude standardní u nově vzniklých návrhů právních předpisů. Publikační nástroje e-Legislativy jsou totiž konstruovány pro novou podobu návrhu právního předpisu a nový způsob legislativní práce, zejména pro práci v úplném znění právního předpisu, vytvoření technických vazeb a odkazů atd.
Vyhlášení těchto návrhů vzniklých před spuštěním nových systémů proto musí být realizováno odlišnými prostředky, tedy prostředky, které poskytuje e Sbírka například pro případy vyhlašování aktů Sbírky zákonů a mezinárodních smluv postupem podle § 11 zákona (jde zejména o ruční editování některých vazeb). „Postaru“ vzniklé předpisy tedy budou vyhlášeny bez příloh obsahujících úplná znění novelizovaných předpisů. Vložení jejich strukturovaného textu do systému e-Sbírka a promítnutí případných novelizací do úplných znění jiných právních předpisů zajistí Ministerstvo vnitra.
K části osmé, k čl. VIII [účinnost]
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2026. Jedná se o datum, které lze považovat s ohledem na standardní legislativní proces za reálné, přičemž lze očekávat i dostatečně dlouhou legisvakanční lhůtu pro seznámení dotčených subjektů s novou právní úpravou.
15