Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCR2F6KA1 najdete zde


                MÍSTO
	TYP
	PŘIPOMÍNKA
	VYPOŘÁDÁNÍ

	Česká advokátní komora
	Z
	Obecně
 Navrhovaná právní úprava zavádí možnost získat tzv. elektronický stejnopis průkazu, který bude sloužit k týmž účelům jako fyzický průkaz, tj. prokázání totožnosti a prokazování skutečností uvedených v průkazu, a bude mít tytéž právní účinky jako prokazování fyzickým průkazem. 
 Dle ust. § 5d zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů vydá Česká advokátní komora identifikační průkaz advokáta. Vzor, náležitosti a způsob používání identifikačního průkazu advokáta stanoví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis může též stanovit dobu platnosti identifikačního průkazu advokáta. V identifikačním průkazu advokáta Česká advokátní komora vyznačí omezení rozsahu poskytování právních služeb podle § 5a odst. 2 (tzv. „zahraniční advokát“). 
 Identifikačním průkazem prokazuje advokát oprávnění k poskytování právních služeb (ust. § 5d odst. 2 zákona o advokacii). 
 Dle ust. § 37 odst. 2 zákona o advokacii po zápisu do seznamu advokátních koncipientů vydá Česká advokátní komora identifikační průkaz advokátního koncipienta. Identifikačním průkazem se advokátní koncipient prokazuje při výkonu právní praxe včetně zastupování advokáta na základě jeho pověření při jednotlivých úkonech právní pomoci. 
 Dle novely zákona o právu na digitální služby „vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, nebo umožňuje-li právní předpis prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, lze totožnost nebo jinou skutečnost prokázat digitálním stejnopisem průkazu“. 
 Dle ust. § 55d odst. 3 zákona o advokacii je osvědčení podle § 5g a § 27 odst. 2, osvědčení o zápisu do seznamu advokátů, osvědčení o zápisu do seznamu evropských advokátů, identifikační průkaz advokáta, identifikační průkaz usazeného evropského advokáta a identifikační průkaz advokátního koncipienta, jakož i výpisy ze seznamu advokátů, ze seznamu advokátních koncipientů a ze seznamu evropských advokátů vydané Komorou jsou veřejnými listinami. 
 Domníváme se, že prokazuje-li advokátní (koncipientský) průkaz jinou skutečnost – tedy oprávnění k výkonu advokacie, resp. poskytování právních služeb a je zároveň veřejnou listinou, lze tuto skutečnost prokázat i digitálním stejnopisem průkazu. Digitálním stejnopisem průkazu je výpis z informačního systému veřejné správy o průkazu a jeho obsahu zpřístupněný prostřednictvím mobilní aplikace nebo portálu veřejné správy. 
 Ze samotné textace navrhované právní úpravy ani z důvodové zprávy nám není zřejmé, vztahuje-li se daná problematika i na advokátní, resp. koncipientské identifikační průkazy, či pouze na osobní doklady, jako např. občanský průkaz. 
 Poskytovatelem elektronického stejnopisu průkazu a správcem a poskytovatelem mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se elektronický stejnopis průkazu zpřístupňuje, bude Digitální a informační agentura jakožto správce portálu veřejné správy. Elektronický stejnopis průkazu tedy bude možné využívat prostřednictvím mobilní aplikace poskytované Digitální a informační agenturou, která je orgánem veřejné moci, případně bude možné elektronický stejnopis průkazu zobrazit rovněž v rámci webového rozhraní Portálu občana. Využívání elektronického stejnopisu průkazu prostřednictvím komerčních aplikací nebude možné. Digitální a informační agentura je v tomto směru povinna řídit se požadavky právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména zákonem č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, jakož i právními předpisy provádějícími tento zákon, čímž jsou rizika dále omezena.
 Navrhuje se tedy, aby minimálně v důvodové zprávě bylo jasně vymezeno, na jaké doklady se daná novela vztahuje, neboť z právního předpisu jasně nevyplývá, že by se daná digitalizace měla týkat pouze určitých dokladů, např. pouze občanského průkazu. Česká advokátní komora by formu digitálního stejnopisu pro advokátní (koncipientský) průkaz uvítala a není zřejmé, zda je to v rámci navrhované právní úpravy věcně i technicky možné. 
 Tuto připomínku považujeme za zásadní.
	AKCEPTOVÁNO: Navrhovaná právní úprava se týká jakýchkoliv dokladů, které odpovídají citovanému ustanovení. Navrhovaná úprava však zároveň předpokládá, že v praxi budou vydávány digitální stejnopisy jen těch průkazů, které jsou evidovány v informačních systémech veřejné správy a které budou zároveň uvedeny na Portálu veřejné správy. Ze zákona o advokacii není zřejmé, že by byl průkaz advokáta nebo advokátního koncipienta jako takový evidován v seznamu advokátů, nicméně i pokud by tomu tak bylo, záviselo by jejich vydávání formou digitálních stejnopisů vždy na předchozí domluvě mezi ČAK a DIA a následné praktické implementaci.

Ve spolupráci s ČAK a MSP byla připravena úprava zákona o advokacii. 

	Česká asociace pojišťoven
	Z
	K části první čl. I § 9a 
 Požadujeme zásadně upravit.
 Odůvodnění:
 Povinnost přijímat elektronický stejnopis pro účely prokazování totožnosti dle AML zákona u povinných osob ve smyslu § 2 AML zákona je v rozporu s rizikově orientovaným přístupem, na kterém je AML zákon a celý systém prevence praní peněz postaven. Tento stejnopis je z řady důvodů (např. možnost „zapůjčit“ více osobám, na rozdíl od fyzického průkazu) podstatně rizikovější a například u vysoce rizikových klientů by proto neměl být vůbec připuštěn. Dle stávajícího návrhu je rozhodnutí o tom, jaká forma průkazu bude předložena, na rozhodnutí jeho držitele, což znamená, že by povinná osoba musela eDoklad akceptovat. Z AML podhledu je to však zcela nepřijatelné, proto je nezbytně nutné upravit minimálně tak, aby povinná osoba nebyla do takové akceptace nucena, ale mohla vyžadovat fyzickou formu průkazu, aby dostála veškerým požadavkům, které na ni klade AML zákon.
 Nadto upozorňujeme, že využití eDokladu vůči soukromému sektoru si vyžádá podstatné náklady na straně těchto subjektů, neboť bude nezbytné se na tuto akceptaci eDokladu připravit např. pořízením čtecích aplikací (napojených na interní systémy) a zařízení, napojení na veřejnou datovou síť, změny interních procesů, školení zaměstnanců, obsluhy apod., včetně významné časové náročnosti požadovaných změn na straně soukromých subjektů zvlášť v okamžiku, kdy k účinnosti návrhu zákona má dojít k 1. 1. 2024. Tyto náklady však nejsou nijak zohledněny v důvodové zprávě, která počítá s tím, že soukromoprávní subjekty budou pouze příjemci profitujícími z výhod této změny, přičemž se počítá s tím, že počáteční náklady na jedno místo vybavené mobilní aplikací jsou 3 000 Kč. Toto ale neodpovídá skutečnosti. Jak uvádíme výše, soukromoprávních subjektů se tato nová právní úprava nedotkne pouze jako profitující strany, ale má mu být uložena povinnost přijímat digitální stejnopisy průkazu. Výše počátečních nákladů se bude u různých typů subjektů podstatně lišit (zatímco někteří podnikatelé skutečně budou beneficientem právní úpravy s minimálními náklady, některé subjekty budou nuceni vynakládat na úpravu svých interních procesů nemalé náklady).
 Je tedy nutné veškeré dopady uvést v důvodové zprávě a zejména zajistit, že nebude existovat povinnost, nýbrž pouze možnost soukromoprávních subjektů akceptovat eDoklad. Soukromé subjekty by tak byly nadále oprávněny požadovat prokázání totožnosti pomocí fyzického průkazu. Povinnost akceptovat digitální stejnopis průkazu by zůstala výhradně na státním sektoru.
 Povinná akceptace digitálních stejnopisů průkazů v rámci soukromého sektoru je problematická i proto, že navrhované řešení je pouze prozatímní, resp. paralelní řešení k tzv. eWallet připravované na základě EU nařízení I z toho důvodu nepovažujeme za vhodné, aby soukromý sektor na dočasnou dobu implementoval technická a logistická řešení, když reálně hrozí, že taková řešení nebudou s nutnými technickými řešeními Evropské unie kompatibilní.
 Závěrem jen dodáváme, že zákon o právu na digitální služby zakládá subjektivní práva osobám soukromého práva na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti. Vzhledem k působnosti zákona a jeho vymezenému předmětu by tedy ustanovení tohoto zákona neměla stanovovat vzájemné povinnosti osobám soukromého práva
 Zásadní připomínka.
	Neakceptováno: Pouhá možnost, nikoliv povinnost akceptovat eDoklad, by zmařila hlavní účel zákona, kdy by eDoklad byl plnohodnotnou alternativou fyzického dokladu.
eDoklad není při ztotožnění rizikovější než fyzický doklad. Jelikož eDoklad je použitelný pouze při prezenčním ztotožnění, vždy bude možné ověřit, že předkládající osoba je skutečně oprávněným držitelem. V případě vzhledově podobných osob je riziko stejné jako u fyzického dokladu. eDoklad navíc je možné v případě podezření na zneužití vzdáleně deaktivovat a vzhledem k jeho povaze bude existovat i elektronická stopa užití.
Odhad nákladů byl doplněn, je však třeba připomenout, že pro čtení eDokladu budou využitelné i stávající služební telefony zaměstnanců.
Legislativní úprava zahrnuje odklad účinnosti pro soukromoprávní subjekty v takových případech, kde povinnost ztotožnit osobu vyplývá přímo ze zákona, tedy specificky i v případě prokazování totožnosti v rámci AML zákona.

	Česká asociace pojišťoven
	Z
	K části první čl. I § 9b odst. 3
 Požadujeme zvážit vhodnost navržené právní úpravy, resp. upravit tak, aby byl zřejmý minimální rozsah údajů, které má eDoklad obsahovat.
 Odůvodnění:
 Z navrhovaného znění není zřejmé, jaké konkrétní údaje bude stejnopis obsahovat, resp. jaké údaje budou v jeho rámci zpřístupněny. Pokud je (v souladu s vyzněním důvodové zprávy) tento rozsah ponechán na držiteli průkazu, je to z hlediska AML prevence nepřijatelné, neboť může snadno dojít k situaci, kdy tento rozsah naplní požadavky identifikace dle AML zákona.
 Upozorňujeme například na situaci, kdy by opis neobsahoval fotografii. V takovém případě by ho nebylo vůbec možné pro AML identifikaci použít, protože dle § 4 odst. 6 AML zákona musí být z průkazu totožnosti, na jehož základě probíhá identifikace, patrná podoba jeho držitele.
 Je proto nutné v návrhu ošetřit, aby povinné osoby měly při AML identifikaci klienta k dispozici vždy celý AML zákonem vyžadovaný rozsah údajů.
 Zásadní připomínka.
	Vysvětleno: Součástí digitálního stejnopisu jsou údaje, které jsou na průkazu bezprostředně čitelné a vnímatelné člověkem, tedy i fotografie. Pokud držitel neodsouhlasí předání údajů v požadované šíři, pak by mu služba vyžadující větší šíři dokladů neměla být poskytnuta. (Lze srovnat se situací, kdy osoba zakryje či přelepí některé údaje na fyzickém dokladu.)

	Česká asociace pojišťoven
	Z
	K části první čl. I § 9c odst. 2
 Požadujeme upravit tak, aby byla pro vydání digitálního stejnopisu průkazu stanovena požadovaná úroveň záruky vysoká.
 Odůvodnění:
 V navrhované právní úpravě není stanovena požadovaná úroveň záruky pro vydání digitálního stejnopisu průkazu, to může vést ke snížení požadování úrovně záruky, například pro účely identifikace podle AML zákona.
 Podle § 8a AML zákona je možné identifikovat se pomocí prostředku s úrovní vysoká, případně prostřednictvím bankovní identity (úroveň záruky značná, avšak s dodatečnými opatřeními). Pokud nebude požadovaná úroveň záruky pro digitální stejnopis průkazu stanovena alespoň pro stejnou úroveň záruky, jako je stanovena pro bankovní identitu, bude možné požadavek na úroveň záruky pro účely identifikace podle AML zákona obcházet tak, že si osoba prostřednictvím mobilní aplikace nebo portálu veřejné správy vyžádá digitální stejnopis průkazu s nižší úrovní záruky. 
 Aktuální znění novely tak umožňuje získání digitálního stejnopisu průkazu, který bude mít ekvivalentní právní sílu jako fyzický průkaz, a to na základě prostředku pro elektronickou identifikaci s nižší úrovní záruky. Může tak docházet k nežádoucímu řetězení, které zvyšuje riziko zneužití průkazu držitele jinou osobou.
 Požadujeme tedy, aby byla pro vydání digitálního stejnopisu průkazu stanovena požadovaná úroveň záruky vysoká, případně úroveň záruky značná, bude-li prostředek doplněn o dodatečná opatření.
 Zásadní připomínka.
	Neakceptováno, vysvětleno: Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy, přičemž se bude jednat o úroveň důvěry značná. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladu (potažmo eDoklad) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS. Jedná se z právního a technického hlediska o ověřený a ochrannými prvky vybavený výpis z IS, který fyzicky ukazuji jiné osobě.

	Česká asociace pojišťoven
	Z
	K návrhu obecně 
 Požadujeme návrh zásadně upravit s ohledem na veškeré související požadavky jiných právních předpisů a v návaznosti na všechny dopady, které tento návrh přinese.
 Odůvodnění:
 Zejména jsme přesvědčeni, že je nezbytně nutné vyřešit vztah k zákonu č. 253/2008, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon). Například není vůbec nijak řešeno, jak bude plněna povinnost předávat kopii dokladu totožnosti podle § 10 a 11 AML zákona. Stejně tak není zřejmé, jakou možnost nebo povinnost budou mít povinné osoby z hlediska uložení si kopie digitálního stejnopisu průkazu ve svých informačních systémech (např. technické i procesní požadavky k rozpoznání originálu od elektronické kopie). Chybí zároveň informace o tom, při jakých procesech identifikace klienta bude zákon umožňovat její použití, a naopak při jakých nikoliv.
 Identifikace pro účely AML zákona prostřednictvím mobilní aplikace se dotkne záznamů vedených povinnými osobami. Není řešeno, jakým způsobem budou jednotlivé osoby zaznamenávat identifikující se osobu ve svých informačních systémech (při prvotní identifikaci, resp. při následné identifikaci existujícího klienta).
 Dále není jednoznačné, jaké bude mít digitální stejnopis průkazu obsahové náležitosti. V kontextu identifikace podle AML zákona tak mohou vznikat rozdíly mezi fyzickou identifikací a předložením digitálního stejnopisu průkazu
 Je však na místě, aby předkladatel nevnímal tuto problematiku pouze pohledem potřeby digitalizace, nýbrž domyslel veškeré další dopady a v návaznosti na ně odpovídajícím způsobem návrh upravil.
 Zásadní připomínka.
 Ve vztahu k problematice AML pak uplatňujeme konkrétní připomínky níže:
	Akceptováno: AML zákon byl upraven ve smyslu připomínek. Obsahové náležitosti budou nejméně stejné jako u fyzického dokladu, mohou být i vyšší (např. údaj o zabavení řidičského průkazu).
Pokud jde o technické specifikace, ty budou zveřejněny během září 2023.

	ČTÚ
	Z
	1. Navrhujeme dopracovat paragrafové znění Materiálu, případně důvodovou zprávu, stran (ne)existence povinnosti (vybraných) soukromoprávních subjektů přijímat digitální stejnopis průkazu, resp. mít k dispozici k tomu potřebné technické prostředky (zařízení s nainstalovanou aplikací a připojením k internetu).
 
 Odůvodnění: Zatímco orgány státu, resp. orgány veřejné moci při výkonu státní správy, jsou povinny přijímat digitální stejnopis průkazu, a tedy opatřit si příslušné technické prostředky, na základě (veřejnoprávního) oprávnění jednotlivce užívat takový stejnopis, deklarovaného státem v § 9a novelizovaného zákona ve znění Materiálu, v případě soukromoprávních subjektů, ale též např. územně samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti již není taková povinnost zcela samozřejmá. 
 Neprodá-li např. prodejce alkoholických nápojů takový nápoj určité osobě, neboť nemá k dispozici příslušné technické prostředky k „přečtení“ digitálního stejnopisu průkazu, jímž zamýšlela doložit překročení 18. roku věku, nehrozí mu za takové jednání žádný postih.
 V jiných případech by sice mohl být soukromoprávní subjekt, který si takové prostředky neopatřil, sankcionován za neprovedení úkonu, jehož podmínkou bylo prokázání totožnosti či jiné skutečnosti, avšak je otázkou, zda toto bylo skutečně záměrem dané úpravy, pakliže v důvodové zprávě se hovoří o tom, že „podnikatelské prostředí bude čistým beneficientem navrhované úpravy“ (pomineme-li tvrzení na straně 5 důvodové zprávy, že na každé ověření totožnosti je typicky vynakládáno 100 Kč, s čímž nelze souhlasit, neboť na vizuální kontrolu originálu průkazu, případně zaznamenání údajů v něm uvedených, není třeba vynaložit žádné náklady, resp. náklady zcela zanedbatelné).
 Takovým případem by mohla být žádost o přenesení telefonního čísla k jinému poskytovateli hlasové komunikační služby, kdy přejímající poskytovatel, jenž si příslušné technické prostředky neopatřil, a proto odmítl prokázání totožnosti digitálním stejnopisem průkazu, přičemž shledal, že žadatel neposkytl potřebnou součinnost ve smyslu § 34 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, neboť nepředložil originál průkazu, by se vystavoval nebezpečí sankce za nevyrozumění opuštěného poskytovatele služby ve stanovené lhůtě [srov. § 118 odst. 15 písm. o) zákona o elektronických komunikacích]. Provozovatel poštovních služeb, jenž odmítl vydat zásilku obsahující písemnost vyhotovenou správním orgánem adresátovi, neboť ten trval na prokázání totožnosti (srov. § 19 odst. 8 správního řádu) výlučně prostřednictvím aplikace, k jejímuž použití nebyl doručovatel vybaven, by pak mohl být sankcionován za přestupek podle § 37a odst. 2 písm. d) zákona o poštovních službách.
 Řešením by mohlo být prokázání totožnosti „prostřednictvím portálu veřejné správy“ (srov. § 2 odst. 5 novelizovaného zákona ve znění Materiálu) označovaného v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (na str. 11) jako „plán b)“, tedy zobrazením digitálního stejnopisu průkazu v prohlížeči na zařízení osoby, které totožnost či jinou skutečnost prokazuje, avšak sám předkladatel pro tyto případy hovoří o potřebě „být zvláště obezřetný“, a je tak otázkou, zda je skutečně možné soukromoprávní subjekty k akceptaci takového prokázaní totožnosti či jiné skutečnosti pod pohrůžkou sankce nutit.
 Tuto připomínku ČTÚ považuje za zásadní.
	VYSVĚTLENO. Soukromoprávní subjekty, které nemají zákonem výslovně danou povinnost požadovat prokázání totožnosti, popř. vůči kterým není výslovně právním předpisem zakotvena povinnost umožnit prokázání totožnosti průkazem, nebudou povinny eDokladovku akceptovat. Pokud jde o subjekty, které tuto povinnost mají, lze předpokládat, minimálně pokud jde o příklady uváděné připomínkovým místem, že budou odpovídajícím technickým vybavením, tj. chytrým mobilním telefonem, vybaveni. Na základě připomínky ČTÚ byl zpřesněn návrh právní úpravy § 9a týkající se zapojení soukromoprávních subjektů. 

	ČTÚ
	Z
	2. Navrhujeme dopracovat řešení situace, kdy osoba provádějící ověření, ani osoba, která se hodlá prokázat digitálním stejnopisem průkazu, nebudou mít k dispozici připojení k internetu.
 
 Odůvodnění: Materiál nestanoví, jak má postupovat např. kontrolující, který v souladu se svými pravomocemi vyzval kontrolovanou osobu k prokázání totožnosti [§ 8 písm. a) kontrolního řádu], avšak kontrola probíhá v odloučené oblasti, kde trvale není dostupné mobilní připojení k internetu, případně došlo li k výpadku u poskytovatele připojení apod., přičemž daná osoba trvá na svém oprávnění prokázat se pomocí digitálního stejnopisu průkazu v souladu s § 9a novelizovaného zákona ve znění Materiálu.
 Řešením by mohlo být připuštění fungování aplikace v offline režimu, případně výslovné stanovení povinnosti dané osoby poskytnout za účelem prokázání totožnosti či jiných skutečností další součinnost, např. přemístit se spolu s osobou, která provádí ověření (v uvedením příkladu kontrolujícím) na jiné místo, kde je připojení dostupné.
 Tuto připomínku ČTÚ považuje za zásadní.
	VYSVĚTLENO
Platnost eDokladu bude 48 hodin, eDokladem tedy bude možné se prokázat, pokud jeho držitel měl v posledních 48 hodinách připojení k internetu.
K ověření eDokladu připojení k internetu není potřebné.
Do RIA v části popisu variant vložena věta "Aplikace bude fungovat i bez připojení k internetu či při jeho výpadku (offline) za předpokladu, že podoba eDokladu předložená ke konkrétní kontrole nebude v okamžik kontroly starší než dva 2 dny."

	ČTÚ
	Z
	3. Navrhujeme dopracovat výslovnou úpravu vyhotovování a uchovávání digitální „kopie“ stejnopisu průkazu, požaduje-li uchování kopie (originálu) průkazu zákon.
 Odůvodnění: Kupříkladu § 10 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu požaduje vyhotovení kopie průkazu totožnosti. Výslovnou úpravu takové situace Materiál neobsahuje.
 Tuto připomínku ČTÚ považuje za zásadní.
	AKCEPTOVÁNO
Aplikace ke čtení bude obsahovat funkcionalitu, která umožní uložit informaci o načtení eDokladu, navíc opatřenou informací o tom, kdy k načtení došlo. Tento záznam funkci kopie nahradí. V tomto smyslu je i navrhována odpovídající změna AML zákona.
Do zákona bude doplněno.

	ČTÚ
	D
	4. Doporučujeme upravit společně s § 3 odst. 1 zákona o cestovních dokladech (část druhá Materiálu) i poznámku pod čarou 1f.
 
 Odůvodnění: V poznámce pod čarou je odkazováno na zrušený právní předpis, tj. zákon č. 216/2002 Sb., který byl nahrazen zákonem č. 191/2016 Sb. Pojem „vnější hranice“ navíc není definován ani v tomto zákoně, nýbrž v čl. 2 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), na které je v zákoně č. 191/2016 Sb. pouze odkazováno.
	Akceptováno.

	ČTÚ
	D
	5. Doporučujeme doplnit, resp. upravit, pasáž důvodové zprávy pojednávající o předpokládaných dopadech na veřejné rozpočty stran úvah o nákladech pro ústřední orgány veřejné správy a nákladech souvisejících s pořádáním voleb.
 
 Odůvodnění: Na str. 5 důvodové zprávy se uvádí, že většina zde nevyjmenovaných ústředních správních úřadů (z vyjmenovaných orgánů je ústředním správním úřadem pouze katastrální úřad, resp. Český úřad zeměměřický a katastrální, ostatní jsou „pouze“ orgány s celostátní působností podřízené jinému orgánu; srov. § 2 zákona č. 2/1969 Sb.) „působí metodicky nebo se jich činnost občanů přímo nedotýká“. Do kompetence víceméně všech ústředních orgánů vyjmenovaných v § 2 zákona č. 2/1969 Sb. však spadá vedení celé řady správních řízení v daných oblastech, což ostatně platí i o ministerstvech (zejména, pokud jde o řízení ve II. stupni), jakož i jiné činností, při nichž může vyvstat potřeba prokázání totožnosti určité osoby (účastníka řízení, jeho zástupce, jiné osoby nahlížející do spisu, svědka apod.). Důvodová zpráva dále pomíjí náklady na zajištění možnosti prokázat totožnost digitálním stejnopisem průkazu u soudu (cca 100 soudů a několikanásobně vyšší počet jednacích síní, v nichž jsou současně vedena jednání), které budou muset být hrazeny z rozpočtu Ministerstva spravedlnosti.
 Naopak v případě nákladů na zařízení pro okrskové volební komise, s nimiž je počítáno jako se samostatnými náklady, by měly být tyto náklady patrně výrazně nižší, neboť bude možné využít nejméně část zařízení používaných obecními úřady pro ostatní agendu. Technické zabezpečení voleb je totiž svěřeno právě obecním úřadům a vzhledem k době konání voleb (pátek odpoledne a večer a sobota dopoledne) patrně budou tato zařízení k dispozici.
	
Bylo doplněno podrobnější vyčíslení nákladů na základě vstupů dodaných jednotlivými institucemi. U některých ministerstev probíhá ověření totožnosti již při vstupu do budovy. Zde je prostor sdílet informace s osobou vedoucí případné správní řízení, pokud by nebyla vybavena chytrým mobilním telefonem nebo jinou čtečkou.

	ČÚZK
	Z
	K bodu 2 k § 9c odst. 2
 Požaduji, aby z digitálního stejnopisu průkazu bylo zřejmé, zda byl obstarán s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci s úrovní záruky značná nebo zda byl obstarán s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci s úrovní záruky vysoká. 
 Dále je v této souvislosti třeba vyjasnit, jak bude postupováno v případech, kdy bude na základě digitálního stejnopisu průkazu obstaraného s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci s úrovní záruky značná žádáno o poskytnutí služby, pro kterou, pokud by byla poskytována v digitální podobě, je v katalogu služeb stanovena úroveň záruky prostředku pro elektronickou identifikaci vysoká (v návaznosti na § 12 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb.).
 Rovněž by bylo třeba, aby obdobně, jako je podle § 12 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb. umožněno pro konkrétní digitální služby stanovit, že je možné je využívat pouze na základě prostředku pro elektronickou identifikaci s úrovní záruky vysoká, bylo možné i pro „nedigitální“ služby stanovit, že v případě prokázání totožnosti s využitím digitálního stejnopisu průkazu je možné tyto služby využívat pouze za předpokladu, že příslušný digitální stejnopis průkazu byl obstarán s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci s úrovní záruky vysoká.
 Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno: Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy, přičemž se bude jednat o úroveň důvěry značná. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladu (potažmo eDoklad) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS. Jedná se z právního a technického hlediska o ověřený a ochrannými prvky vybavený výpis z IS, který fyzicky ukazuji jiné osobě.

	ČÚZK
	Z
	Obecně k návrhu
 Požaduji doplnit nové ustanovení, které zní:
 „Způsob přístupu k údajům digitálního stejnopisu průkazu, podmínky užití aplikace a rozsah zpřístupňovaných údajů stanoví prováděcí předpis.“.
 Odůvodnění:
 Předložený návrh zcela postrádá konkrétní informace o technických parametrech fungování aplikace a způsobu technického řešení přístupu k údajům digitálního stejnopisu průkazu, jako jsou např. způsob deklarace identity osoby, která zjišťuje totožnost žadatele, jaké rozhraní bude aplikace obsahovat a zda bude umožňovat integraci na jiné programové vybavení, které již orgán veřejné moci využívá, dále obsah zobrazovaných QR kódů, obsahy jednotlivých datových bloků nebo požadavky na vybavení pro čtení digitálních stejnopisů průkazu. Výše uvedené je sice částečně popsáno v důvodové zprávě, to však nelze považovat za dostatečné. Je proto nutné, aby jednotlivá konkrétní technická řešení byla co do základu upravena v prováděcím právním předpise. 
 Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak.
Technické parametry fungování aplikace budou zveřejněny na internetových stránkách DIA.

Vyhláška se pro tento účel nejeví jako vhodná. Aby bylo možno vyhlášku vydat, musel by prováděný zákon vedle zmocňovacích ustanovení obsahovat i ustanovení obecně řešící přístup k údajům digitálního stejnopisu průkazu a podmínky užití mobilní aplikace (rozsah zpřístupňovaných údajů je upravován v § 9b odst. 3). Jenom tak by mohl být naplněn požadavek ústavodárce, aby vyhláška zákon prováděla a pohybovala se v jeho mezích. Zákon však taková ustanovení neobsahuje, a tak by pro určení způsobu přístupu k údajům digitálního stejnopisu průkazu a podmínek užití aplikace vyhláškou neexistovaly žádné limity a vyhláška by zákon neprováděla, nýbrž doplňovala.
V legislativní praxi přitom nebývá obvyklé, a není to ani žádoucí, aby zákon upravoval takové konkrétnosti, jako jsou technické parametry fungování nástrojů umožňujících využívání digitálních služeb. Totéž platí pro technická řešení přístupu k údajům. Taková úprava by jednak neodpovídala požadavkům na (adekvátní) obecnost zákona a na technologickou neutralitu, nadto by znemožňovala operativní přizpůsobování technického řešení požadavkům doby.
Je i otázkou, jaký by měl být vlastně obsah prováděných ustanovení o způsobu přístupu k údajům digitálního stejnopisu průkazu a o podmínkách užití mobilní aplikace, aby představoval pro adresáty přínos a současně měl normativní povahu (např. eventuální pravidlo o „bezpečném“ užívání mobilní aplikace by pouze parafrázovalo všeobecnou prevenční povinnost).
Předkladatel považuje za efektivnější řešit technické aspekty jednak faktickým nastavením mobilní aplikace (technické parametry mobilní aplikace budou voleny tak, aby byla zajištěna co největší bezpečnost digitálního stejnopisu průkazu a související infrastruktury), jednak popisem v dokumentech, které nemají povahu právního předpisu, typu uživatelské příručky, návodu apod.  

Zveřejnění parametrů na internetových strákách provozovatele aplikace, tedy DIA, je pro tento účel vhodnější.

Návrh zákona byl upraven, ustanovení o zveřejnění bylo doplněno (§ 14 odst. 9)

	ČÚZK (dodatečně k upravenému textu)
	
	Dále bylo do RIA doplněno, že aplikace „Současně bude obsahovat rozhraní, které umožní případnou integraci na jiné programové vybavení v infrastruktuře čtenáře, typicky pro případné další zpracování prezentovaných údajů (na základě předchozího souhlasu občana).“ Text v závorce zcela pomíjí skutečnost, že ke zpracování osobních údajů v oblasti veřejné správy až na výjimky nedochází na základě souhlasu subjektu údajů, nýbrž na základě splnění jiných podmínek článku 6 odst. 1 GDPR. Je naprosto absurdní, aby typicky při ověřování podpisu, kdy ověřující orgán musí údaje o osobě, jejíž podpis ověřuje, zaznamenat do ověřovací doložky, byl nucen tyto údaje přepisovat „ručně“, pokud osoba, jejíž podpis je ověřován, nedá souhlas k tomu, aby byly tyto údaje automatizovaně přeneseny. Požadujeme text závorky upravit na „na základě předchozího souhlasu občana v případě ověřujících podle § 9a odst. 3, souhlas bude udělen prostřednictvím aplikace pro generování response tak, aby byl v ní zahrnut, a nikoliv pouze ústně; v případě ověřujících podle § 9a odst. 2 není souhlas potřebný, vychází se z předpokladu zpracování osobních údajů na základě jiných podmínek článku 6 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů“. Máme za to, že toto by mělo být doplněno i do odůvodnění k § 9c.
	Druh souhlasu (1. zobrazení, 2. použití údajů pro další zpracování, 3. pořízení kopie všech údajů na stejnopisu) se bude odvíjet od účelu dalšího zpracování údajů ze strany ověřovatele. Na prokazujícím bude i nadále, zda své osobní údaje poskytne, a za jakým účelem, resp. zda bude souhlasit s jejich dalším zpracováním ze strany OVM. V případě, že bude chtít prokazující osoba využít některou službu poskytovanou OVM na žádost, při neposkytnutí souhlasu nebude nejspíše služba poskytnuta. V případě služeb z moci úřední právní řád stanoví v konkrétních případech oprávnění OVM, jak případnou neochotu poskytnout souhlas překonat (např. při kontrole totožnosti ze strany PČR). Souhlas bude vždy udělován prostřednictvím aplikace pro prokazovaní a pro všechny typy ověřovatelů shodně tak, aby měla prokazující osoba pod vlastní kontrolou, komu a jaké údaje ověřujícímu poskytne, a za k jakému případnému dalšímu zpracování údajů. Oprávnění k jejich dalšímu zpracování, resp. konkrétní právní titul již ponecháváme na zvláštních zákonech.

	ČÚZK (dodatečně k upravenému textu)
	
	K § 14 odst. 9 – požadujeme stanovit účinnost tohoto ustanovení v přiměřeném předstihu před účinností ostatních ustanovení zákona tak, abychom se mohli připravit na plnění povinnosti k 1. lednu 2024 – minimálně tedy od 1. listopadu 2023.
	Předkladatel zveřejní podmínky v potřebném předstihu (předběžně počítáme nejpozději v polovině listopadu 2023). Nepovažujeme v tuto chvíli za vhodné zasahovat do připraveného návrhu zákona.

	ČÚZK (dodatečně k upravenému textu)
	
	K § 9d odst. 1 poslední věta – není zřejmé, jakým způsobem poskytovatel aplikace pro ověřování zjistí, že osoba, která ověřování provádí, je osobou zapsanou na seznamu – to by vyžadovalo nějaký mechanismus přihlašování OVM do ověřovací aplikace, který však není nikde zmíněn. K tomuto není nic uvedeno ani v odůvodnění – mělo by být zřejmé z textu zákona i z odůvodnění. V RIA je pak uvedeno, že „Poskytovatel služeb prezentuje QR kód obsahující deklaraci jeho identity, jím požadovaný doklad resp. údaje z něj a komunikační klíč.“, aniž by bylo zřejmé, jakým mechanismem má takový QR kód vzniknout tak, aby bylo garantováno, že jde skutečně o deklaraci té osoby, která ověřování provádí, a nikoliv osoby jiné, a tedy že se skutečně jedná o osobu zapsanou na daném seznamu. 
	Ověřující osoba se dle § 9e odst. 5 návrhu zákona zapíše do seznamu ověřujících přístupem se zaručenou identitou [§ 2 písm. u) zák. č. 365/2000 Sb.], který je svým legislativním uchopením extenzivnější nežli přihlašování s využitím prostředku vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace dle zák. č. 250/2017 Sb., a zahrnuje též přihlašování způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky či přihlašování prostřednictvím autentizačního systému podle § 56a zák. č. 111/2009 Sb. (JIP). Identifikátory fyzických osob, resp. konkrétních zařízení, budou evidovány v profilu daného OVM v seznamu ověřujících, který bude spravován definovanou osobou v rámci OVM. Proces, jehož prostřednictvím bude konkrétní fyzická osoba, která za OVM ověřuje totožnost nebo jinou skutečnost, bude jednoznačně stanoven (ověřující se budou do ověřovací aplikace přihlašovat prostřednictvím přístupu se zaručenou identitou, např. jménem a heslem či obdobným způsobem). Prokazujícímu se na jeho zařízení zobrazí údaj o OVM, za něhož konkrétní fyzická osoba jedná, a jemuž budou údaje zobrazeny. Mechanismus prezentace QR kódu byl pozměněn.

	ČÚZK (dodatečně k upravenému textu)
	
	K § 9e odst. 2 – nerozumíme, proč je zaváděna povinnost vedení seznamu ověřujících ve vztahu k ověřujícím podle § 9a odst. 2 písm. a). Podle odůvodnění je to z důvodu kontroly s ohledem na ochranu osobních údajů, což lze pochopit v případě ověřujících podle § 9a odst. 3 – o nich by totiž jinak nikdo nevěděl, že toto ověření provádějí. V případě OVM je toto zcela nadbytečné, když povinnost umožnit takové prokázání totožnosti mají nejpozději od  1. ledna 2025 všechny OVM. Pokud je vedení takového seznamu OVM z důvodu neuvedeného v odůvodnění opravdu potřebné, pak požadujeme, aby došlo k naplnění tohoto seznamu ve vztahu k OVM z rejstříku orgánů veřejné moci, který je veden v informačním systému registru práv a povinností, a nebyly tímto zbytečně administrativně zatěžovány jednotlivé OVM. 
	Prvotně se musí přihlásit osoba, která má právo za ověřující OVM jednat, kdy toto tvoří podmínku sine qua non dalšího postupu při využívání ověřovací aplikace. Ověřující OVM a fyzická osoba, která za něj jedná, musí být jednoznačně ztotožněna prostřednictvím přístupu se zaručenou identitou (vizte vypořádání následující připomínky), v případě OVM prostřednictvím JIP, který je napojen na rejstřík orgánů veřejné moci. Nejedná se tak pouze o evidenční údaje. Osoba, která prokazuje totožnost nebo jinou skutečnost vůči ověřujícímu OVM, musí získat informace o tom, vůči kterému konkrétnímu OVM se prokazuje společně s údaji, které jsou po něm požadovány.

	HK
	Z
	1. Připomínka k bodu 1, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 2 odst. 5 
 Požadujeme upravit nově navrhovaný odst. 5 v § 2 ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
 Odůvodnění:
 Ustanovení uvádí, že digitální stejnopis průkazu bude zpřístupněný kromě mobilní aplikace prostřednictvím portálu veřejné správy. Z toho by bylo možné dovozovat, že digitální stejnopis průkazu bude možné získat na portálu veřejné správy a bude možné si jej uložit např. v počítači. To by mohlo znamenat možnost využití digitálního stejnopisu průkazu i při online jednání. Z důvodové zprávy ale lze dovozovat, že digitální stejnopis průkazu se má používat jen prostřednictvím mobilní aplikace při fyzickém jednání. Zákon tento dualismus dále nijak nerozpracovává. Právní úprava by měla postavit najisto, že digitální stejnopis průkazu má právní účinky pouze v případě zpřístupnění prostřednictvím mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, a pouze pro off-line jednání.
	Akceptováno.
Zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu prostřednictvím portálu veřejné správy bude z návrhu vypuštěno. Digitální stejnopis průkazu tak bude možné zpřístupnit pouze prostřednictvím mobilní aplikace.

	HK
	Z
	1. Připomínka k důvodové zprávě 
 Požadujeme doplnit důvodovou zprávu o problematiku bezpečnosti mobilní aplikace
 Odůvodnění:
 V důvodové zprávě zcela chybí problematika bezpečnosti mobilní aplikace, která by měla být již nyní detailně vysvětlena tak, aby následně za účelem naplnění právní úpravy a dodržení termínu její účinnosti bylo připraveno řešení, které bude v souladu s bezpečností fyzických dokladů.
	Neakceptováno
Konkrétní popis zabezpečení do právního předpisu ani důvodové zprávy nepatří, nadto se jedná o informací, která může ze své povahy popsána jen obecně a pro účely posouzení navrhované právní úpravy by se tak jednalo fakticky spíše o rétorické cvičení. Aplikace bude zabezpečena minimálně stejně jako stávající aplikace eGovernmentu, např. MEG (mobilní klíč), povinností podle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a jeho prováděcích právních předpisů budou dodrženy.
Aplikace je vyvíjena v souladu s nejlepší bezpečnostní praxí a její zabezpečení bude srovnatelné např. s aplikacemi internetového bankovnictví.

	HK
	Z
	10. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9c odst. 2 
 Požadujeme doplnit ustanovení § 9c stanovením konkrétních ochranných (bezpečnostních) prvků digitálního stejnopisu průkazu. 
 Odůvodnění:
 Fyzické průkazy totožnosti jsou chráněné proti padělání. Jejich digitální stejnopisy budou chráněné proti padělání tím, že bude zajištěna integrita dat a původ těchto dat ve smyslu navrhovaného § 9b odst. 4. Hrozí nicméně riziko zneužití digitálního stejnopisu průkazu ze strany jeho držitele, například kopírováním, zapůjčením apod. Navrhujeme, aby zákon stanovil konkrétní ochranné (bezpečnostní) prvky digitálního stejnopisu průkazu nebo jinak snížil riziko jeho padělání (například přísnější trestní nebo správní sankcí).
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné stanovit konkrétní sankce k ochraně digitálního stejnopisu průkazu v návrhu zákona. Navrhovaný zákon je koncipován tak, že podobu digitálního stejnopisu průkazu může mít vícero průkazů (nikoliv pouze občanský průkaz), které jsou veřejnou listinou hmotné povahy a o jejichž zařazení na seznam digitálních stejnopisů průkazů rozhodne poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, gestor příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy. Stanovit konkrétní sankce pro různé veřejné listiny by tak bylo značně obtížné a jejich zobecněním by došlo k popření účelu takových sankcí. K ochraně digitálního stejnopisu průkazu lze nadto využít již stávající prostředky správního práva a trestního práva. 

Trestní zákoník kupříkladu upravuje tyto trestné činy:
-        trestný čin uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (§ 120 TZ),
-        trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 TZ),
-        trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ), 
-        trestný čin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti (§ 232), 
-        trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ). 

Zákon o některých přestupcích pak upravuje například tyto přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy:
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu nebo uvedení nesprávného anebo neúplného údaje v čestném prohlášení u správního orgánu,
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu za účelem získání neoprávněné výhody.

Předkladatel proto považuje ochranu veřejných listin a nosičů informací v právním řádu za dostatečnou a doplnění konkrétních sankcí v návrhu zákona za nadbytečné.

	HK
	Z
	11. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9d odst. 1 
 Požadujeme výslovné doplnění povinnosti ověřit platnost údajů výhradně prostřednictvím registru obyvatel nebo jiného základního registru. 
 Odůvodnění:
 Ustanovení obsahuje povinnost poskytovatele digitálního stejnopisu průkazu ověřit před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu platnost v něm uvedených údajů. Požadujeme, aby byla do ustanovení explicitně doplněna povinnost ověřit platnost údajů výhradně prostřednictvím registru obyvatel nebo jiného základního registru podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, nebo jiném odpovídajícím informačním systému veřejné správy, ze kterého budou data pro účely poskytnutí digitálního stejnopisu průkazu DIA čerpána.
	Akceptováno jinak
Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu nevede údaje v dedikovaném ISVS, s ohledem na ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech a § 9 zákona o právu na digitální služby není ani jiné ověření než prostřednictvím základního registru obyvatel dosti dobře právně možné. Z toho důvodu nepovažujeme za nutné toto výslovně uvádět v zákoně.

	HK
	Z
	2. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9a 
 Požadujeme upravit ustanovení § 9a tak, aby bylo zřejmé, že možnost dálkového prokázání totožnosti není možné pouze užitím digitálního stejnopisu elektronické identifikace.
 Odůvodnění:
 Znění nového doplněného § 9a působí nesrozumitelně a zmatečně a může vést k mylnému závěru, že podle tohoto ustanovení lze užít elektronický stejnopis průkazu k dálkovému prokazování totožnosti.
	Akceptováno.
Technické řešení digitálního stejnopisu průkazu dálkové prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti neumožní. S ohledem na vypuštění možnosti prokázat totožnost nebo jinou skutečnost digitálním stejnopisem průkazu zpřístupněným prostřednictvím portálu veřejné správy, není z povahy věci možné použít digitální stejnopis průkazu k dálkovému prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti.
V zájmu právní jistoty toto však bude v zákoně výslovně zmíněno, že eDoklady slouží výlučně k prezenčnímu prokazování, a to za fyzické přítomnosti aktérů na jednom místě.

	HK
	Z
	2. Připomínka k důvodové zprávě Části A bodu 5, část „Finanční náklady na vybudování potřebné infrastruktury“
 Požadujeme kapitolu 5 část „Finanční náklady na vybudování potřebné infrastruktury“ detailněji rozpracovat, zejména podrobně specifikovat úpravy stávajícího řešení Portálu veřejné správy, vyčíslit náklady na vytvoření aplikace a náklady na provoz a rozvoj systému a aplikace, dále uvést, jak bude dané řešení využitelné v rámci připravované novely nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ (nařízení 910/2014 dále jen „eIDAS“ a jeho připravovaná novela jen „eIDAS2“) a zda budou v této souvislosti náklady vynaloženy efektivně. Zároveň pokud budou i soukromé subjekty povinny akceptovat digitální stejnopis průkazu, budou mít stejné náklady na vybavení a zaškolení jako subjekty veřejné. 
 Odůvodnění:
 Tato část důvodové zprávy je nedostatečně zpracovaná a náklady jsou vyčísleny pouze velmi obecně. V této souvislosti klademe důraz zejména na to, aby bylo řešení maximálně využitelné a v souladu s připravovanou normou eIDAS2.
	VYSVĚTLENO:
Vyčíslení nákladů v dokumentu bylo doplněno na základě vstupů poskytnutých povinnými subjekty.
S využitelností řešení v souvislosti s eIDAS 2 se počítá v plném rozsahu. Skutečnost, že tyto prostředky budou vynaloženy efektivně, považujeme za samozřejmou, není třeba ji v zákoně či důvodové zprávě uvádět.

	HK
	Z
	3. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9a 
 Požadujeme doplnit na konec textu do nově navrhovaného ustanovení § 9a větu: „Práva na prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti digitálním stejnopisem průkazu namísto průkazu, který je veřejnou listinou hmotné povahy, se lze domáhat pouze vůči orgánu veřejné moci.“
 Odůvodnění:
 Ustanovení staví digitální stejnopis průkazu na roveň fyzickému průkazu, a to jak při prokazování vůči veřejnému, tak vůči soukromému sektoru. Pokud jde o prokazování vůči soukromému sektoru, lze předpokládat vznik podstatných nákladů na straně soukromých subjektů, které budou vystupovat v roli spoléhající se strany. Budou-li digitální stejnopisy průkazu použity, např. v rámci identifikace podle AML zákona, bude to klást na určité soukromoprávní subjekty (povinné osoby podle AML zákona) značné nároky na pořízení čtecích aplikací (napojených na interní systémy) a zařízení, napojení na veřejnou datovou síť, změny interních procesů, školení zaměstnanců, obsluhy a další náklady. Není možné také opomenout časovou náročnost požadovaných změn na straně soukromých subjektů zvlášť v okamžiku, kdy k účinnosti návrhu zákona má dojít k 1. 1. 2024. Výše nezbytných nákladů pro soukromý sektor není zohledněna v důvodové zprávě. Povinná akceptace digitálních stejnopisů průkazů v rámci soukromého sektoru je problematická i proto, že současně navrhované řešení bude pouze dočasným, resp. paralelním řešením k navrhované evropské peněžence digitální identity podle připravovaného nařízení eIDAS2. Návrh eIDAS2 je stále v legislativním procesu a nelze tak bezpečně předurčit finální podobu nařízení. Z tohoto důvodu nepovažujeme za vhodné, aby soukromý sektor na dočasnou dobu implementoval technická a logistická řešení, když reálně hrozí, že taková řešení nebudou s nutnými technickými řešeními Evropské unie kompatibilní. Povinnost akceptovat digitální stejnopis průkazu by zůstala výhradně na veřejném sektoru.
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
S ohledem na uvedené je účinnost navrhované právní úpravy odložena na 1. leden 2025, a to ve vztahu k soukromým subjektům, které jsou povinny podle právního předpisu prokázání totožnosti požadovat, popř. vůči nimž je možnost prokázat totožnost průkazem právním předpisem výslovně připuštěna. Ostatní soukromé subjekty budou moci akceptovat digitální stejnopis dobrovolně, nebude se jednat o povinnost. 
Není však možné soukromé subjekty z působnosti vyjmout zcela, protože by to narušilo celou koncepci eDokladu jako plnohodnotné náhrady dokladu fyzického. Jinými slovy, zůstane-li určitý okruh situací, kdy bude fyzický doklad stále jediným přípustným řešením, nebude dosaženo deklarovaného cíle eDokladu jako plnohodnotné náhrady.

	HK
	Z
	3. Připomínka k důvodové zprávě Části A bodu 7
 Požadujeme odstranit rozpor v Obecné části bodu 7 důvodové zprávy.
 Odůvodnění:
 V důvodové zprávě v Části A bodu 7 zabývající se zhodnocením dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů na str. 7 je rozpor, když je ve druhém odstavci uvedeno, že nebudou zpracovávány další osobní údaje a zároveň v následujícím (tj. třetím) odstavci je uvedeno, že zpracování dalších osobních údajů je přiměřené. Lze konstatovat, že minimálně údaj o tom, že občan má vydán digitální stejnopis průkazu je dalším (tj. novým) zpracovávaným osobním údajem, který bude v budoucnu dále upřesněn o uvedení skutečnosti, jaký konkrétní doklad má občan takto digitalizován v eDokladovce (viz v materiálech uváděné budoucí evropské aktivity i ve vazbě na eIDAS2). Pokud by byl stejnopis veden i pod určitým identifikátorem, tak i tento je logicky osobním údajem).
	Akceptováno, vysvětleno. Slovo "dalších" z předmětné věty bylo odstraněno. Údajem, že má vystaven digitální stejnopis průkazu, nelze konkrétní fyzickou osobu identifikovat a o osobní údaj ve smyslu definice podle čl. 4 odst. 1 nařízení GDPR se tedy nejedná.

	HK
	Z
	4. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9b odst. 1
 Požadujeme upravit ustanovení § 9b a následující tak, aby umožnila poskytování mobilních aplikací i soukromými subjekty, a to za podmínek stanovených zákonem.
 Požadujeme upravit v ustanovení nově navrhovaného § 9b v odst. 1 vypustit slova „a mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje,“ a vložit za odst. 1 nový odst. 2 takto:
 „§ 9b
 (1) Poskytovatelem digitálního stejnopisu průkazu a mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, je správce portálu veřejné správy. 
 (2) Poskytovatelem mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje (dále jen „mobilní aplikace“), může být pouze
 a) státní orgán, nebo
 b) kvalifikovaný správce podle zákona o elektronické identifikacix) nebo poskytovatel identifikačních služeb podle zákona o bankáchx+1), kterému byla udělena akreditace pro poskytování mobilní aplikace (dále jen „akreditovaná osoba“).
 x) zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci
 x+1) zákon č. 21/1992 Sb., o bankách“
 Následující odstavce 2 až 4 se přečíslují. 
 Odůvodnění:
 Návrh počítá s tím, že jediným poskytovatelem mobilní aplikace bude stát prostřednictvím aplikace eDokladovka. Je přirozené, že poskytovatelem samotných digitálních stejnopisů průkazů bude stát jako garant a vydavatel fyzických průkazů, není však důvodné, aby byl zároveň i jediným poskytovatelem mobilní aplikace, prostřednictvím které budou digitální stejnopisy průkazů zpřístupněné občanům. Ve své podstatě jde o státem vytvořený monopol na poskytování této služby, který není opodstatněný. Je tak vhodné připustit poskytování mobilních aplikací (nikoliv jako vydavatele digitálních stejnopisů průkazů) i soukromými subjekty, a to za podmínek stanovených zákonem. Vzhledem k blízkým institutům elektronické identifikace identifikačních služeb se nabízí umožnit poskytování mobilních aplikací kvalifikovaným správcům podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů nebo poskytovatelům identifikačních služeb podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), kterým byla udělena akreditace pro poskytování mobilní aplikace. Podmínky pro udělení akreditace mohou být obdobné tomu, jak je systém aktuálně nastaven pro správce kvalifikovaných systémů v zákoně o elektronické identifikaci.
	Vysvětleno:
S účastí dalších poskytovatelů se  do budoucna počítá, není však technicky možné, aby se tak stalo k 1. lednu 2024.
K otevření systému dalším poskytovatelům je nutné připravit certifikační schéma a stanovit požadavky, které musí takový poskytovatel splňovat.
Z hlediska legislativního procesu není možné toto připravit do 1. ledna 2024, proto bude příslušná úprava vznikat separátně, není ale potřeba kvůli ní odkládat celý projekt eDokladu.
Práce na příslušné právní úpravě již započaly a bude předložena v nejbližším možném termínu.

	HK
	Z
	5. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení nově navrhovaných § 9c až § 9d
 Na základě návrhu uvedeném v předchozí připomínce, jehož cílem je umožnit poskytování mobilních aplikací i soukromými subjekty, a to za podmínek stanovených zákonem. Je třeba provést doplnění v následujících ustanoveních. Proto navrhujeme vložit nové § 9c a § 9d a v předkládaném materiálu navrhované § 9c a § 9d přejmenovat. 
 Znění nově vložených § 9c a § 9d takto:
 § 9c
 (1) Agenturaxx) rozhodne o udělení akreditace pro poskytování mobilní aplikace (dále jen akreditace“) na základě písemné žádosti.
 (2) Podmínkou pro udělení akreditace je
 a) skutečnost, že žadatelem o akreditaci vydávaná mobilní aplikace splňuje technické specifikace, normy a postupy stanovené prováděcím právním předpisem,
 b) bezúhonnost žadatele o akreditaci,
 c) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace,
 d) skutečnost, že žadatel o akreditaci je způsobilý pro poskytování mobilní aplikace 
 z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob.
 (3) Pro určení výše pojištění odpovědnosti za škodu způsobené při poskytování mobilní aplikace se použije přiměřeně jiný právní předpis.
 (4) Žadatel o akreditaci k žádosti o akreditaci přikládá
 a) smlouvu o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace,
 b) doklad o bezúhonnosti, neprokazuje-li se bezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů,
 c) potvrzení, že žadatelem o akreditaci vydávaná mobilní aplikace splňuje technické specifikace, normy a postupy stanovené jiným právním předpisem.
 (5) Agentura je oprávněna při zjišťování skutečnosti podle odstavce 2 písm. d) požádat o informace Policii České republiky, zpravodajskou službu nebo jiný orgán.
 (6) Agentura rozhodne o žádosti o udělení akreditace do 3 měsíců ode dne jejího podání. Splňuje-li žadatel o akreditaci podmínky pro udělení akreditace, Agentura udělí akreditaci. V opačném případě Agentura žádost zamítne.
 (7) Akreditovaná osoba je povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit Agentuře, že přestala splňovat některou z podmínek pro udělení akreditace.
 (8) Agentura stanoví vyhláškou technické specifikace, normy a postupy pro mobilní aplikaci.
 § 9d
 (1) Na změnu akreditace, odnímání akreditace, zánik akreditace, pojištění odpovědnosti za škodu a bezúhonnost se zákon o elektronické identifikacix) použije přiměřeně.
 (2) Mobilní aplikaci posuzuje pověřená osoba podle zákona o elektronické Identifikacix). Není-li podle zákona o elektronické identifikaci posuzováním pověřena žádná osoba, posuzuje mobilní aplikaci Agentura.
 xx) § 2a zákona č. 471/2020 Sb. „
 Odůvodnění:
 Viz odůvodnění k připomínce č. 4.
	Vysvětleno:
S účastí dalších poskytovatelů se  v nějaké podobě počítá, není však technicky možné, aby se tak stalo k 1. lednu 2024.
K otevření systému dalším poskytovatelům je nutné připravit certifikační schéma a stanovit požadavky, které musí takový poskytovatel splňovat.
Z hlediska legislativního procesu není možné toto připravit do 1. ledna 2024, proto bude příslušná úprava vznikat separátně, není ale potřeba kvůli ní odkládat celý projekt eDokladu.
Práce na příslušné právní úpravě již započaly a bude předložena v nejbližším možném termínu.

	HK
	Z
	6. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení nově navrhovaných § 9a až § 9d
 Na základě výše uvedených návrhů a po provedení přejmenování v předkládaném materiálu navrhovaných § 9c a § 9d na § 9e a § 9f zároveň požadujeme vložit nový § 9g tohoto znění:
 „§ 9g
 (1) Poskytovatel digitálního stejnopisu mobilní aplikace ověří před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu platnost v něm uvedených údajů a zajistí, aby výsledek ověření byl po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelný. 
 (2) Nelze-li ověření platnosti údajů uvedených v digitálním stejnopisu průkazu provést, poskytovatel digitálního stejnopisu mobilní aplikace zajistí, aby tato skutečnost byla po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelná. Neprokáže-li se opak, považují se údaje uvedené v digitálním stejnopisu průkazu za platné, a to nejvýše po dobu 3 dnů ode dne posledního úspěšného ověření jejich platnosti.“
 Odůvodnění:
 Viz odůvodnění k připomínce č. 4.
	Akceptováno jinak:
Platnost údajů bude na základě četných připomínek zkrácena na dva dny.

	HK
	Z
	7. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9b odst. 3 
 Požadujeme následující znění § 9b odst. 3: 
 „(3) Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu uvede v digitálním stejnopisu průkazu pouze údaje, které jsou v průkazu uvedeny jako bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem. Součástí digitálního stejnopisu průkazu je fotografie, pokud průkaz fotografii obsahuje.“
 Odůvodnění:
 Fyzické průkazy obsahují biometrickou fotografii držitele, pomocí které lze ověřit totožnost držitele průkazu. Pokud by DIA pro určité životní situace nestanovila, že bude nutné předkládat fotografii, pak je otázkou jak se bude ověřovat totožnost držitele digitálního stejnopisu průkazu.
	AKCEPTOVÁNO JINAK:
Počítá se s tím, že uživatel bude mít možnost volby, jaké údaje poskytne tomu, kdo eDoklad čte. Půjde o řešení v podobě předpřipravených balíčků, z nichž ten nejvyšší bude obsahovat i fotografii, pokud ji průkaz obsahuje.

	HK
	Z
	8. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9b odst. 4 
 Požadujeme v ustanovení § 9b odst. 4 slovo „popřípadě“ nahradit slovem „a“ takto:
 „(4) Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu zabezpečí digitální stejnopis průkazu způsobem zajišťujícím integritu a popřípadě původ dat.“
 Odůvodnění:
 V tomto případě by neměla být poskytovateli digitálního stejnopisu průkazu dána možnost původ dat zabezpečit, ale mělo by být postaveno najisto, že k zabezpečení dojde. Pokud by nebylo nutné původ dat zabezpečit, nebylo by možné zpětně určit, zda digitální stejnopis průkazu vydal k tomu způsobilý orgán, či neoprávněná osoba. Není totiž zcela jasné, jaké údaje budou v digitálním stejnopisu zaneseny. Podle důvodové zprávy mají existovat datové balíky, které budou předdefinovány ze strany správce portálu veřejné správy a budou reflektovat nejčastější životní situace a zákonné požadavky. Návrh zákona ale s tímto principem dále nepočítá. DIAtak může určovat, které údaje budou v digitálním stejnopisu průkazu uvedeny. Činnosti orgánů veřejné moci musí respektovat zásadu, že veřejnou moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsobech, které stanoví zákon. Navržené ustanovení tuto zásadu nerespektuje. Požadujeme, aby bylo stanoveno, že digitální stejnopis průkazu bude vždy obsahovat taková data, která obsahuje fyzický průkaz, resp. taková data (takový datový balík), která jsou předepsaná pro určitou životní situaci. Alternativně lze zvážit vymezení rozsahu údajů odkazem na jiný právní předpis (například zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, zákon č. 269/2021 o občanských průkazech nebo jiné relevantní předpisy).
	Akceptováno jinak.
Poskytovatel digitální stejnopisu průkazu zapečetí digitální stejnopis průkazu zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. V tomto ohledu byl též upraven návrh zákona v § 9d odst. 2 zákona o právu na digitální služby. 

Digitální stejnopis průkazu bude obsahovat pouze ty údaje, které jsou bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem (tj. údaje, které může osoba přečíst nebo vnímat pouhým zrakem, přičemž mezi takový údaj se řadí i podoba osoby, neboť podoba bezprostředně čitelná nebo vnímatelná člověkem není spojena pouze s písemnými záznamy). Poskytnuté údaje si určí osoba, která doklad předkládá (s výjimkou ztotožnění Policií, kde se předpokládá poskytnutí údajů v plném rozsahu). Předpokládáme, že navržené technické řešení bude obsahovat předpřipravné balíky pro nejčastější životní situace.

	HK
	Z
	9. Připomínka k bodu 2, ČÁSTI PRVNÍ, změna zákona o právu na digitální službu, k ustanovení § 9c odst. 2 
 Požadujeme znění navrhovaného ustanovení § 9c odst. 2 upravit tak, aby bylo možné o digitální stejnopis průkazu požádat pouze s využitím prostředku na úrovni „VYSOKÁ“ ve smyslu nařízení eIDAS.
 Odůvodnění:
 Návrh ustanovení definuje, že o digitální stejnopis průkazu lze požádat prostředkem elektronické identifikace vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. S ohledem na principy nařízení eIDAS je nutné zajistit, aby bylo možné o digitální stejnopis průkazu požádat pouze s využitím prostředku na úrovni „VYSOKÁ“ ve smyslu nařízení eIDAS. Z návrhu ustanovení § 9c, odst. (2) lze však usuzovat, že k vydání digitálního stejnopisu průkazu bude možné využít i existující prostředky elektronické identifikace, jakými jsou např. elektronický občanský průkaz, Bank ID, mobilní klíč e-governmentu, a další existující prostředky, z nichž však s výjimkou elektronického občanského průkazu žádný nesplňuje požadavky na stupeň zabezpečení „VYSOKÁ“, což je zcela nepřijatelné a také v rozporu se standardy, které budou na elektronickou identitu kladeny v rámci připravované normy eIDAS2. Technické řešení, které bude na základě změny zákona vznikat, musí být adekvátní kvalitě a stupni zabezpečení fyzických dokladů. Stejně tak, pokud nebude respektována naše připomínka č. 3 k ustanovení § 9a, může takto navrhovaná úprava vést ke snížení požadované úrovně záruky podle AML zákona.
	Neakceptováno, vysvětleno: Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy, přičemž se bude jednat o úroveň důvěry značná. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladu (potažmo eDoklad) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS. Jedná se z právního a technického hlediska o ověřený a ochrannými prvky vybavený výpis z IS, který fyzicky ukazuji jiné osobě.

	HK
	Z
	A. OBECNÉ PŘIPOMÍNKY
 Vydávání výpisů a ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy je koncepčně řešeno v zákoně o informačních systémech veřejné správy č. 365/2000 Sb., kdežto zákon o právu na digitální služby č. 12/2020 Sb. upravuje právo fyzických a právnických osob na poskytování digitálních služeb orgánů veřejné moci při výkonu jejich působnosti. Proto by předmětná legislativní úprava, tj. zavedení elektronického stejnopisu průkazu, měla být řešena přímou novelou zákona č. 365/2000 Sb. Zároveň Hospodářská komora ČR (dále jen „HK ČR“) upozorňuje, že v rámci předkládaného návrhu je řešena i změna zákona č. 329/1999 Sb. o cestovních dokladech, ale měla být zahrnuta i změna zákona č. 269/2021 Sb. o občanských průkazech. 
 HK ČR dále upozorňuje, že předložený návrh zákona dává právo na využití digitálního stejnopisu průkazu, ale neřeší důsledky s tím související pro případ, že např. u některých soukromoprávních subjektů nebude možné tohoto stejnopisu využít. Vzhledem k působnosti zákona o právu na digitální služby a jeho vymezenému předmětu by ustanovení tohoto zákona neměla stanovovat vzájemné povinnosti osobám soukromého práva. Požadujeme proto, aby soukromé subjekty v pozici spoléhající se strany nebyly povinny digitální stejnopis průkazu akceptovat, resp. přijetí digitálního stejnopisu průkazu by zůstalo pro soukromé subjekty na dobrovolné bázi. Viz níže naše konkrétní připomínky. 
 Lze poukázat na přílišnou složitost a nejednotnost užité terminologie, když jsou v návrhu a v důvodové zprávě uváděny pro jednu instituci tyto pojmy: poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, správce portálu veřejné správy, Digitální a informační agentura a ústřední správní úřad pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy. 
 V samotném znění zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který má být předloženým návrhem novelizován, je naopak v § 2a uvedeno, že Digitální a informační agentura (dále jen „DIA“ nebo „Agentura“) je ústředním správním úřadem pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy. Lze doporučit sjednocení užitých, rozdílných termínů pro jednu instituci, kterou je DIA, např. úpravou jejího vymezení v § 2a zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů.
	Akceptováno částečně:
S ohledem na skutečnost, že digitální stejnopis průkazu umožňuje prokázat totožnost nebo jinou skutečnost, je jeho zařazení za ustanovení upravující právo na prokázání právní skutečnosti v zákoně č. 12/2020 Sb. logickou volbou.

Novela zákona č. 269/2021 Sb. není v tomto případě nutná. Zákon č. 329/1999 Sb. je novelizován v souvislosti s omezením použití digitálního stejnopisu průkazu při překročení státních hranic. 

Předkladatel nepovažuje za vhodné v rámci navrhované právní úpravy týkající se eDokladu sjednocovat terminologii zákona č. 12/2020 Sb. Napříč zákonem č. 12/2020 Sb. je pro Digitální a informační agenturu používáno několik „označení“, jejichž základ plyne z jiných právních předpisů. Pojem „správce portálu veřejné správy“ se v zákoně č. 12/2020 Sb. již vyskytuje, a to v § 11 odst. 3, přičemž skutečnost, že je Digitální a informační agentura správcem portálu veřejné správy, vychází z § 6g odst. 1 zákona o informačních systémech veřejné správy. Pojem „správce národního bodu pro identifikaci a autentizaci“, kterým je také Digitální a informační agentura, je již ve stávajícím znění zákona č. 12/2020 Sb. používán, přičemž skutečnost, že Digitální a informační agentura je správcem národního bodu pro identifikaci a autentizaci plyne z § 20 odst. 2 zákona o elektronické identifikaci.

	KZPS
	D
	§ 9b odst. 3 zákona o právu na digitální služby
Fyzické průkazy obsahují biometrickou fotografii držitele, pomocí které lze ověřit totožnost držitele průkazu. Pokud by Digitální a informační agentura pro určité životní situace nestanovila, že bude nutné předkládat fotografii, jak se bude ověřovat totožnost držitele digitálního stejnopisu průkazu?
	Vysvětleno:
Součástí digitálního stejnopisu jsou údaje, které jsou na průkazu bezprostředně čitelné a vnímatelné člověkem, tedy i fotografie.
Uživatel se může rozhodnout, že fotografii neposkytne, pokud však poskytovatel služby dojde k závěru, že fotografie je nutná, může samozřejmě odepřít poskytnutí služby.

	KZPS
	D
	§ 9b odst. 4 zákona o právu na digitální služby
V § 9b odst. 4 zákona o právu na digitální služby je vhodné upravit znění následovně:
 
 „Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu zabezpečí digitální stejnopis průkazu způsobem zajišťujícím integritu a popřípadě původ dat.“
 
 V tomto případě by neměla být poskytovateli digitálního stejnopisu průkazu dána možnost původ dat zabezpečit, ale mělo by být postaveno najisto, že k zabezpečení dojde. Pokud by nebylo nutné původ dat zabezpečit, nebylo by možné zpětně určit, zda digitální stejnopis průkazu vydal k tomu způsobilý orgán, či neoprávněná osoba.
	Akceptováno jinak.
Poskytovatel digitální stejnopisu průkazu zapečetí digitální stejnopis průkazu zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. V tomto ohledu byl též upraven návrh zákona v § 9d odst. 2 zákona o právu na digitální služby. 

	KZPS
	D
	§ 9c odst. 2 zákona o právu na digitální služby
Fyzické průkazy totožnosti jsou chráněné proti padělání. Jejich digitální stejnopisy budou chráněné proti padělání tím, že bude zajištěna integrita dat a původ těchto dat ve smyslu navrhovaného § 9b odst. 4 zákona o právu na digitální služby. Hrozí nicméně riziko zneužití digitálního stejnopisu průkazu ze strany jeho držitele, například kopírováním, zapůjčením apod. Navrhujeme, aby zákon stanovil konkrétní ochranné (bezpečnostní) prvky digitálního stejnopisu průkazu nebo jinak snížil riziko jeho padělání (například přísnější trestní nebo správní sankcí).
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné stanovit konkrétní sankce k ochraně digitálního stejnopisu průkazu v návrhu zákona. Navrhovaný zákon je koncipován tak, že podobu digitálního stejnopisu průkazu může mít vícero průkazů (nikoliv pouze občanský průkaz), které jsou veřejnou listinou hmotné povahy a o jejichž zařazení na seznam digitálních stejnopisů průkazů rozhodne poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, gestor příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy. Stanovit konkrétní sankce pro různé veřejné listiny by tak bylo značně obtížné a jejich zobecněním by došlo k popření účelu takových sankcí. K ochraně digitálního stejnopisu průkazu lze nadto využít již stávající prostředky správního práva a trestního práva. 

Trestní zákoník kupříkladu upravuje tyto trestné činy:
-        trestný čin uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (§ 120 TZ)
-        trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 TZ)
-        trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ), 
-        trestný čin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti (§ 232) 
-        trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ). 

Zákon o některých přestupcích pak upravuje například tyto přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy:
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu nebo uvedení nesprávného anebo neúplného údaje v čestném prohlášení u správního orgánu
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu za účelem získání neoprávněné výhody.

Předkladatel proto považuje ochranu veřejných listin a nosičů informací v právním řádu za dostatečnou a doplnění konkrétních sankcí v návrhu zákona za nadbytečné.

	KZPS
	D
	§ 9c odst. 2 zákona o právu na digitální služby
Tato připomínka je zásadní
 
 V navrhované právní úpravě není stanovena požadovaná úroveň záruky pro vydání digitálního stejnopisu průkazu, to může vést ke snížení požadování úrovně záruky, například pro účely identifikace podle AML zákona.
 
 Podle § 8a AML zákona je možné identifikovat se pomocí prostředku s úrovní vysoká, případně prostřednictvím bankovní identity (úroveň záruky značná, avšak s dodatečnými opatřeními). Pokud nebude požadovaná úroveň záruky pro digitální stejnopis průkazu stanovena alespoň pro stejnou úroveň záruky, jako je stanovena pro bankovní identitu, bude možné požadavek na úroveň záruky pro účely identifikace podle AML zákona obcházet tak, že si osoba prostřednictvím mobilní aplikace nebo portálu veřejné správy vyžádá digitální stejnopis průkazu s nižší úrovní záruky.
 
 Aktuální znění novely tak umožňuje získání digitálního stejnopisu průkazu, který bude mít ekvivalentní právní sílu jako fyzický průkaz, a to na základě prostředku pro elektronickou identifikaci s nižší úrovní záruky.
 Může tak docházet k nežádoucímu řetězení, které zvyšuje riziko zneužití průkazu držitele jinou osobou.
 Požadujeme tedy, aby byla pro vydání digitálního stejnopisu průkazu stanovena požadovaná úroveň záruky vysoká, případně úroveň záruky značná, bude-li prostředek doplněn o dodatečná opatření. Taková opatření mohou zahrnovat například identifikaci za fyzické přítomnosti identifikovaného před vydáním digitálního stejnopisu průkazu a dalšího opatření podle § 38ac zákona o bankách.
	Neakceptováno, vysvětleno: Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladu (potažmo eDoklad) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS.

	KZPS
	D
	§ 9d odst. 1 zákona o právu na digitální služby
Ustanovení obsahuje povinnost poskytovatele digitálního stejnopisu průkazu ověřit před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu platnost v něm uvedených údajů. Navrhujeme, aby byla do ustanovení explicitně doplněna povinnost ověřit platnost údajů výhradně prostřednictvím registru obyvatel nebo jiného základního registru podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, nebo jiném odpovídajícím informačním systému veřejné správy, ze kterého budou data pro účely poskytnutí digitálního stejnopisu průkazu Digitální a informační agenturou čerpána.
	Akceptováno jinak: Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu nevede údaje v dedikovaném ISVS, s ohledem na ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech a § 9 zákona o právu na digitální služby není ani jiné ověření než prostřednictvím základního registru obyvatel dosti dobře právně možné.

	KZPS
	D
	2 odst. 5 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu na digitální služby“)
Ustanovení uvádí, že digitální stejnopis průkazu bude zpřístupněný kromě mobilní aplikace prostřednictvím portálu veřejné správy. Z toho by bylo možné dovozovat, že digitální stejnopis průkazu bude možné získat na portálu veřejné správy a bude možné si jej uložit např. v počítači. To by mohlo znamenat možnost využití digitálního stejnopisu průkazu i při online jednání. Z důvodové zprávy ale lze dovozovat, že digitální stejnopis průkazu se má používat jen prostřednictvím mobilní aplikace při fyzickém jednání. Zákon tento dualismus dále nijak nerozpracovává. Právní úprava by měla postavit najisto, že digitální stejnopis průkazu má právní účinky pouze v případě zpřístupnění prostřednictvím mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, a pouze pro off-line jednání.
	Akceptováno.
Zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu prostřednictvím portálu veřejné správy bude z návrhu vypuštěno. Digitální stejnopis průkazu tak bude možné zpřístupnit pouze prostřednictvím mobilní aplikace.

	KZPS
	D
	Tato připomínka je zásadní
 § 9a zákona o právu na digitální služby
 Ustanovení staví digitální stejnopis průkazu na roveň fyzickému průkazu, a to jak při prokazování vůči veřejnému, tak vůči soukromému sektoru. Pokud jde o prokazování vůči soukromému sektoru, lze předpokládat vznik podstatných nákladů na straně soukromých subjektů, které budou vystupovat v roli spoléhající se strany. Budou-li digitální stejnopisy průkazu použity, např. v rámci identifikace podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) (návrh zákona takové použití nevylučuje), bude to klást na určité soukromoprávní subjekty (povinné osoby podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) značné nároky na pořízení čtecích aplikací (napojených na interní systémy) a zařízení, napojení na veřejnou datovou síť, změny interních procesů, školení zaměstnanců, obsluhy a další náklady. Není možné také opomenout časovou náročnost požadovaných změn na straně soukromých subjektů zvlášť v okamžiku, kdy k účinnosti návrhu zákona má dojít k 1. 1. 2024.
 
 Výše nezbytných nákladů pro soukromý sektor není zohledněna v důvodové zprávě. Aktuální znění důvodové zprávy počítá s tím, že podnikatelé budou čistým beneficentem navrhované úpravy s tím, že počáteční náklady na jedno místo vybavené mobilní aplikací jsou 3 000 Kč. Toto ale neodpovídá skutečnosti. Jednak soukromý sektor nebude čistým beneficientem navrhované právní úpravy, neboť mu bude uložena povinnost přijímat digitální stejnopisy průkazu. Výše počátečních nákladů se bude u různých typů subjektů podstatně lišit (zatímco někteří podnikatelé skutečně budou beneficientem právní úpravy s minimálními náklady, některé subjekty budou nuceni vynakládat na úpravu svých interních procesů nemalé náklady).
 
 Povinné akceptace digitálních stejnopisů průkazů v rámci soukromého sektoru je problematická i proto, že současně navrhované řešení bude pouze dočasným, resp. paralelním řešením k navrhované evropské peněžence digitální identity podle novely nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Novela je stále v legislativním procesu, a nelze tak bezpečně předurčit finální podobu nařízení. Z tohoto důvodu nepovažujeme za vhodné, aby soukromý sektor na dočasnou dobu implementoval technická a logistická řešení, když reálně hrozí, že taková řešení nebudou s nutnými technickými řešeními Evropské unie kompatibilní.
 Nakonec, zákon o právu na digitální služby zakládá subjektivní práva osobám soukromého práva na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti. Vzhledem k působnosti zákona a jeho vymezenému předmětu by tedy ustanovení tohoto zákona neměla stanovovat vzájemné povinnosti osobám soukromého práva.
 
 Požadujeme proto, aby soukromé subjekty v pozici spoléhající se strany nebyly povinny digitální stejnopis průkazu akceptovat, resp. přijetí digitálního stejnopisu průkazu by zůstalo pro soukromé subjekty na dobrovolné bázi. Soukromé subjekty by tak byly nadále oprávněny požadovat prokázání totožnosti pomocí fyzického průkazu. Povinnost akceptovat digitální stejnopis průkazu by zůstala výhradně na státním sektoru.
 
 Z tohoto důvodu navrhujeme následující znění § 9a zákona o právu na digitální služby:
 
 „Vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, nebo umožňuje-li právní předpis prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, lze totožnost nebo jinou skutečnost prokázat digitálním stejnopisem průkazu. Práva na prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti digitálním stejnopisem průkazu namísto průkazu, který je veřejnou listinou hmotné povahy, se lze domáhat pouze vůči orgánu veřejné moci.“
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
S ohledem na uvedené je účinnost navrhované právní úpravy odložena na 1. leden 2025, a to ve vztahu k soukromým subjektům, které jsou povinny podle právního předpisu prokázání totožnosti požadovat, popř. vůči nimž je možnost prokázat totožnost průkazem právním předpisem výslovně připuštěna. Ostatní soukromé subjekty budou moci akceptovat digitální stejnopis dobrovolně, nebude se jednat o povinnost. 
Není však možné soukromé subjekty z působnosti vyjmout zcela, protože by to narušilo celou koncepci eDokladu jako plnohodnotné náhrady dokladu fyzického. Jinými slovy, zůstane-li určitý okruh situací, kdy bude fyzický doklad stále jediným přípustným řešením, nebude dosaženo deklarovaného cíle eDokladu jako plnohodnotné náhrady.

	KZPS
	D
	Tato připomínka je zásadní
 § 9a zákona o právu na digitální služby

 V zákoně musí být adekvátně řešena návaznost na další právní předpisy včetně AML zákona. Navrhovaná právní úprava aktuálně vztah vůči zákonu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu neřeší. Identifikace pro účely AML zákona pomocí digitálního stejnopisu průkazu bude sice podle navrhované právní úpravy rovna fyzickému průkazu, ale z podstaty věci se jedná o výrazně rizikovější způsob identifikace (např. s ohledem na to, že elektronických stejnopisů může být více, a může je tak k neoprávněnému prokázání totožnosti současně užívat více osob, na rozdíl od fyzického průkazu).
 
 Identifikace pro účely AML zákona prostřednictvím mobilní aplikace se dotkne záznamů vedených povinnými osobami. Není řešeno, jakým způsobem budou jednotlivé osoby zaznamenávat identifikující se osobu ve svých informačních systémech (při prvotní identifikaci, resp. při následné identifikaci existujícího klienta).
 
 V navrhované právní úpravě není řešeno, jakou možnost nebo povinnost budou mít povinné osoby z hlediska uložení si kopie digitálního stejnopisu průkazu ve svých informačních systémech (např. technické i procesní požadavky k rozpoznání originálu od elektronické kopie). Chybí zároveň informace o tom, při jakých procesech identifikace klienta bude zákon umožňovat její použití, a naopak při jakých nikoliv.
 
 Současně navrhovaná právní úprava neřeší, jak bude plněna povinnost předávat kopii dokladu totožnosti podle § 10 a 11 AML zákona.
 
 Není jednoznačné, jaké bude mít digitální stejnopis průkazu obsahové náležitosti. V kontextu identifikace podle AML zákona tak mohou vznikat rozdíly mezi fyzickou identifikací a předložením digitálního stejnopisu průkazu
	Akceptováno:
AML zákon byl v tomto smyslu upraven.

	KZPS
	D
	Tato připomínka je zásadní
 § 9b odst. 1 zákona o právu na digitální služby

 Návrh počítá s tím, že jediným poskytovatelem mobilní aplikace bude stát prostřednictvím aplikace eDokladovka. Je přirozené, že poskytovatelem samotných digitálních stejnopisů průkazů bude stát jako garant a vydavatel fyzických průkazů, není však důvodné, aby byl zároveň i jediným poskytovatelem mobilní aplikace, prostřednictvím které budou digitální stejnopisy průkazů zpřístupněné občanům. Ve své podstatě jde o státem vytvořený monopol na poskytování této služby, který není opodstatněný.
 
 Je tak vhodné připustit poskytování mobilních aplikací (nikoliv jako vydavatele digitálních stejnopisů průkazů) i soukromými subjekty, a to za podmínek stanovených zákonem. Vzhledem k blízkým institutům elektronické identifikace identifikačních služeb se nabízí umožnit poskytování mobilních aplikací kvalifikovaným správcům podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů nebo poskytovatelům identifikačních služeb podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), kterým byla udělena akreditace pro poskytování mobilní aplikace.
 
 Podmínky pro udělení akreditace mohou být obdobné tomu, jak je systém aktuálně nastaven pro správce kvalifikovaných systémů v zákoně o elektronické identifikaci.
 
 Z tohoto důvodu navrhujeme následující znění § 9b – § 9d zákona o právu na digitální služby:
 
 § 9b
 
 (1) Poskytovatelem digitálního stejnopisu průkazu a mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, je správce portálu veřejné správy.
 
 (2) Poskytovatelem mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje (dále jen „mobilní aplikace“), může být pouze
 
 a) státní orgán, nebo
 
 b) kvalifikovaný správce podle zákona o elektronické identifikaci nebo poskytovatel identifikačních služeb podle zákona o bankách, kterým byla udělena akreditace pro poskytování mobilní aplikace (dále jen „akreditovaná osoba“).
 
 § 9c
 
 (1) Agentura rozhodne o udělení akreditace pro poskytování mobilní aplikace (dále jen „akreditace“) na základě písemné žádosti.
 
 (2) Podmínkou pro udělení akreditace je
 
 a) skutečnost, že žadatelem o akreditaci vydávaná mobilní aplikace splňuje technické specifikace, normy a postupy stanovené prováděcím právním předpisem,
 
 b) bezúhonnost žadatele o akreditaci,
 
 c) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace,
 
 d) skutečnost, že žadatel o akreditaci je způsobilý pro poskytování mobilní aplikace z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob.
 
 (3) Pro určení výše pojištění odpovědnosti za škodu způsobené při poskytování mobilní aplikace se použije přiměřeně jiný právní předpis.12 Pro účely určení výše pojištění za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace podle tohoto jiného právního předpisu se za počet držitelů považuje počet osob s aktivovanou mobilní aplikací.
 
 (4) Žadatel o akreditaci k žádosti o akreditaci přikládá
 
 a) smlouvu o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace,
 
 b) doklad o bezúhonnosti, neprokazuje-li se bezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů,
 
 c) potvrzení, že žadatelem o akreditaci vydávaná mobilní aplikace splňuje technické specifikace, normy a postupy stanovené jiným právním předpisem.
 
 (5) Agentura je oprávněna při zjišťování skutečnosti podle odstavce 2 písm. d) požádat o informace Policii České republiky, zpravodajskou službu nebo jiný orgán.
 
 (6) Agentura rozhodne o žádosti o udělení akreditace do 3 měsíců ode dne jejího podání. Splňuje-li žadatel o akreditaci podmínky pro udělení akreditace, Agentura udělí akreditaci. V opačném případě Agentura žádost zamítne.
 
 (7) Akreditovaná osoba je povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit Agentuře, že přestala splňovat některou z podmínek pro udělení akreditace.
 
 (8) Agentura stanoví vyhláškou technické specifikace, normy a postupy pro mobilní aplikaci.
 § 9d
 
 (1) Na změnu akreditace, odnímání akreditace, zánik akreditace, pojištění odpovědnosti za škodu a bezúhonnost se zákon o elektronické identifikaci použije přiměřeně.
 
 (2) Mobilní aplikaci posuzuje pověřená osoba podle zákona o elektronické identifikaci. Není-li podle zákona o elektronické identifikaci posuzováním pověřena žádná osoba, posuzuje mobilní aplikaci Agentura.
 
 V souvislosti s úpravou výše zároveň navrhujeme následující znění § 9d zákona o právu na digitální služby:
 
 § 9g
 
 (1) Poskytovatel digitálního stejnopisu mobilní aplikace ověří před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu platnost v něm uvedených údajů a zajistí, aby výsledek ověření byl po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelný.
 
 (2) Nelze-li ověření platnosti údajů uvedených v digitálním stejnopisu průkazu provést, poskytovatel digitálního stejnopisu mobilní aplikace zajistí, aby tato skutečnost byla po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelná. Neprokáže-li se opak, považují se údaje uvedené v digitálním stejnopisu průkazu za platné, a to nejvýše po dobu 3 dnů ode dne posledního úspěšného ověření jejich platnosti.
	Vysvětleno:
S účastí dalších poskytovatelů se  v nějaké podobě počítá, není však technicky možné, aby se tak stalo k 1. lednu 2024.
K otevření systému dalším poskytovatelům je nutné připravit certifikační schéma a stanovit požadavky, které musí takový poskytovatel splňovat.
Z hlediska legislativního procesu není možné toto připravit do 1. ledna 2024, proto bude příslušná úprava vznikat separátně, není ale potřeba kvůli ní odkládat celý projekt eDokladu.
Práce na příslušné právní úpravě již započaly a bude předložena v nejbližším možném termínu.

	KZPS
	D
	Tato připomínka je zásadní
 Není zcela jasné, jaké údaje budou v digitálním stejnopisu zaneseny. Podle důvodové zprávy mají existovat datové balíky, které budou předdefinovány ze strany správce portálu veřejné správy a budou reflektovat nejčastější životní situace a zákonné požadavky. Návrh zákona ale s tímto principem dále nepočítá. Digitální a informační agentura tak může určovat, které údaje budou v digitálním stejnopisu průkazu uvedeny. Činnosti orgánů veřejné moci musí respektovat zásadu, že veřejnou moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsobech, které stanoví zákon. Navržené ustanovení tuto zásadu nerespektuje.
 
 Požadujeme, aby bylo stanoveno, že digitální stejnopis průkazu bude vždy obsahovat taková data, která obsahuje fyzický průkaz, resp. Taková data (takový datový balík), která jsou předepsaná pro určitou životní situaci. Alternativně lze zvážit vymezení rozsahu údajů odkazem na jiný právní předpis (například zákon č. 500/2004 Sb., zákon č. 269/2021 nebo jiné relevantní předpisy). Navrhujeme zároveň, aby zákon postavil najisto, u kterých průkazů bude možné vystavit jejich digitální stejnopis.
 
 Za nezbytnou náležitost opisu považujeme fotografii držitele, pokud je součástí průkazu.
 
 Z tohoto důvodu navrhujeme následující znění § 9b odst. 3 zákona o právu na digitální služby:
 
 (3) Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu uvede v digitálním stejnopisu průkazu pouze údaje, které jsou v průkazu uvedeny jako bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem. Součástí digitálního stejnopisu průkazu je fotografie, pokud průkaz fotografii obsahuje.
	AKCEPTOVÁNO JINAK:
Počítá se s tím, že uživatel bude mít možnost volby, jaké údaje poskytne tomu, kdo eDoklad čte. Půjde o řešení v podobě předpřipravených balíčků, z nichž ten nejvyšší bude obsahovat i fotografii, pokud ji průkaz obsahuje.

	MD
	D
	K § 2 odst. 5
 Rozumíme tendenci pro obecnější formulace, přesto doporučujeme jednoznačně určit pojem „mobilní aplikace“ a uvádět jej jednotně v celém návrhu včetně důvodové zprávy (vyskytují se rovněž pojmy „aplikace pro mobilní zařízení“ nebo „elektronická aplikace“).
	Akceptováno.

	MD
	Z
	K § 9b odst. 2
 Podle tohoto ustanovení správce portálu veřejné správy po dohodě se správci příslušných informačních systémů veřejné správy stanoví seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat. Návrh tak upřesňuje, že elektronický stejnopis průkazu nelze použít v každé situaci, respektive u každého průkazu, ale pouze u takových průkazů, které správce portálu veřejné správy po dohodě se správci příslušných informačních systémů zveřejní.
 Zákon o právu na digitální služby stanovuje obecně právo uživatelů na poskytování digitálních služeb, přičemž konkrétní pravidla pro jejich poskytování a postup v digitalizaci stanovuje a prosazuje ze své pozice správce portálu veřejné správy.
 Ministerstvo dopravy se obává situace, kdy gestoři jednotlivých agend budou muset složitě a opakovaně vysvětlovat, proč některé průkazy nejsou vhodné k zařazení do eDokladovky, a že ze strany správce portálu veřejné správy bude existovat tlak na zařazení i k tomu nevhodných průkazů do seznamu. 
 Z toho důvodu požadujeme, aby bylo navrhované ustanovení § 9b odst. 2 upraveno tak, že správce portálu veřejné správy zařadí průkaz na seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat, na žádost správce informačního systému veřejné správy, tak, aby bylo jasně stanoveno, že je to gestor příslušné agendy, kdo rozhoduje o tom, jaký průkaz bude možné používat i v digitální podobě.
	Vysvětleno.
Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu (tj. správce portálu veřejné správy) zařadí průkaz na seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat, pouze po dohodě se správci příslušných informačních systémů veřejné správy. Tím je docíleno toho, že průkaz bude zařazen na seznam pouze po předchozím souhlasu správce příslušného informačního systému veřejné správy, respektive na základě konsenzu dosaženého mezi správcem portálu veřejné správy a správcem příslušného informačního systému veřejné správy. Předkladatel tak nevidí rozdíl v tom, zdali je průkaz zařazen na seznam na základě žádosti nebo po dohodě se správcem příslušného informačního systému veřejné správy. Ustanovení bylo navíc upraveno tak, aby o zařazení na seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat, rozhodoval poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, ohlašovatel příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy.

	MD
	D
	K § 9b odst. 3
 Pojmy „bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem“ se jeví jako poměrně nejasné a neurčité.
	Neakceptováno.
Formulace „bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem“ je v právním řádu již používána, a to v zákoně č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech. Údaji bezprostředně čitelnými nebo vnímatelnými se mají na mysli údaje, které může osoba přečíst nebo vnímat pouhým zrakem, přičemž mezi takový údaj se řadí i podoba osoby, neboť podoba bezprostředně čitelná nebo vnímatelná člověkem není spojena pouze s písemnými záznamy.

	MD
	D
	K § 9b odst. 4
 Dovětek „případně původ dat“ se jeví v daném kontextu jako zavádějící v souvislosti s předešlou formulací o integritě dat.
	Akceptováno jinak.
Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu zapečetí digitální stejnopis průkazu zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. V tomto směru byl návrh zákona upraven. 

	MD
	D
	K § 9d odst. 1
 Pojem „seznatelný“ nám v daném kontextu přijde nejednoznačný.
	Akceptováno jinak.
Konstrukce ověřování aktuálnosti dat a vyvratitelné právní domněnky správnosti dat byla v návrhu poupravena v § 9d odst. 3 a 4. 

	MD
	Z
	K § 9d odst. 2 
 Uvedená lhůta 3 dnů ode dne posledního úspěšného ověření platnosti údajů v digitálním stejnopisu, během níž se považují tyto údaje za platné, je příliš dlouhá. U většiny agendových systémů dochází ke každodenní aktualizaci dat (během nočních hodin). Takto dlouhá lhůta by mohla mít řadu negativních dopadů pro občany v běžném životě v důsledku jednání na základě již neplatných dat.
	Akceptováno.
Lhůta byla zkrácena na 48 hodin. Dále bylo doplněna ustanovení, které uvádí, že poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu alespoň jednou denně vystaví aktuální digitální stejnopis průkazu a zpřístupní jej prokazujícímu.

	MD
	Z
	K důvodové zprávě 
 V pasážích týkajících se využití digitálního stejnopisu průkazu a nakládání s ním se hovoří pouze o používání prostřednictvím mobilních (chytrých) telefonů. Z našeho pohledu a vzhledem k současnému stavu vybavení orgánů územních samosprávných celků zajišťujících agendu řidičů bychom preferovali na místo mobilních telefonů řešení prostřednictvím čteček kódu, z nichž by se údaje propsaly přímo do příslušného informačního systému veřejné správy.
	Akceptováno.
S touto možností se počítá, uvedený scénář bude řešen prostřednictvím webové aplikace, která bude k dispozici všem ověřujícím. Technické řešení možnosti uchování záznamů budou zveřejněny cca v září, do důvodové zprávy bude doplněno.

	MD
	D
	Ke shrnutí závěrečné zprávy RIA 
Celkové odhady finančních nákladů spojených s implementací návrhu zákona se nám zdají podhodnocené. Reálné náklady, vzhledem k případné složitosti a nezbytnosti zapracování i komplexnějších úprav jednotlivých agend a informačních systémů a také potřebného dovybavení potřebnými komponenty, mohou podle našeho názoru odhadovanou nákladovost i několikanásobně navýšit oproti stávajícím odhadům.
	Akceptováno:
Povinné subjekty byly obeslány a byl vyžádán přesnější odhad nákladů.
Současně však byla zavedena i nová možnost ověření eDokladu prostřednictvím webového rozhraní, tedy bez čtečky. 
Zdůrazňujeme, že ve většině případů může jako čtečka sloužit běžný služební mobilní telefon, nebude tedy nutno na každé pracoviště kupovat nové zařízení.

	MD
	D
	Ke shrnutí závěrečné zprávy RIA 
Postrádáme detailnější zhodnocení jak například očekávaného procentuálního využití eDokladovky občany v jednotlivých segmentech, tak celkového zatížení dílčích informačních systémů a agend.
	Detailnější zhodnocení očekávaného využití by vyžadovalo podrobnější sociologický průzkum, na jehož provedení nejsou prostředky.

	MD
	X
	Ministerstvo dopravy vítá snahu o naplnění Programového prohlášení vlády České republiky s cílem přijmout právní úpravu k zavedení možnosti získávat tzv. digitální stejnopis průkazu sloužící k totožným účelům jako tomu je u dokladů (průkazů) ve fyzické podobě, což umožní občanům prokazovat svou totožnost a další skutečnosti z průkazů plynoucí, a to se stejnými právními účinky. Jedná se bezpochyby o další prospěšný krok především pro občany a administrativní aparát spočívající v další postupné digitalizaci veřejné správy.
 Záměr návrhu zákona dle důvodové zprávy míří především na doklady typu občanský průkaz. Ze své povahy se digitalizace průkazu nehodí pro všechny průkazy, především pro ty, jejichž smyslem není primárně prokázání totožnosti vůči orgánům veřejné moci, ale mají informativní charakter pro veřejnost a osvědčují určité skutečnosti. Mezi tyto průkazy patří například průkaz řidiče taxislužby vydávaný podle ustanovení § 21c odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“). Průkaz řidiče taxislužby prokazuje, že jeho držitel je oprávněn vykonávat práci řidiče taxislužby, přičemž dle ustanovení § 21d odst. 3 zákona o silniční dopravě má být ve vozidle vystaven tak, aby se cestující mohl seznámit s údaji na něm uvedenými. Nadto zákon o silniční dopravě zná institut zadržení průkazu řidiče taxislužby v případě podezření ze spáchání závažného přestupku způsobujícího nespolehlivost. Pokud by tento průkaz mohl být v digitální podobě, nebylo by možné průkaz zadržet.
	AKCEPTOVÁNO JINAK: Konkrétní doklady, které bude možné si obstarat ve formě digitálního stejnopisu, budou stanoveny na portálu veřejné správy po dohodě se správci příslušných informačních systémů veřejné správy. Pokud by tímto dokladem měl být průkaz řidiče taxislužby, bude jeho případné zařazení mezi doklady s možností digitální stejnopisu konzultováno a popsané aspekty zohledněny, včetně aplikace účinků zadržení.

	MF
	Z
	1. K Důvodové zprávě obecně: Důvodová zpráva zcela absentuje problematiku bezpečnosti mobilní aplikace, která by měla být již nyní detailně vysvětlena tak, aby následně za účelem naplnění právní úpravy a dodržení termínu její účinnosti nebylo připraveno řešení, které nebude v souladu s bezpečností fyzických dokladů.
	NEAKCEPTOVÁNO: Konkrétní popis zabezpečení do právního předpisu ani důvodové zprávy nepatří, nadto se jedná o informaci, která může ze své povahy popsána jen obecně a pro účely posouzení navrhované právní úpravy by se tak jednalo fakticky spíše o rétorické cvičení. Aplikace bude zabezpečena minimálně stejně jako stávající aplikace eGovernmentu, např. MEG (mobilní klíč), povinností podle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a jeho prováděcích právních předpisů budou dodrženy.

	MF
	D
	1. K materiálu obecně: Praktický dopad navrhovaného opatření považuje Ministerstvo financí za poměrně omezený, protože elektronické prokazování totožnosti bude možné pouze v osobní přítomnosti, nikoli na dálku, a navíc nebude možné jej využít při překročení státní hranice. Je tedy otázkou, zda v současné době, kdy prioritním úkolem vlády je konsolidace veřejných výdajů, má smysl zavádět tento nový nákladný systém s omezenou možností využití.
	VYSVĚTLENO
Povinnost realizovat projekt eDoklady vyplývá z programového prohlášení vlády, jako jedna z priorit v oblasti digitalizace. Současně se jedná o praktickou přípravu jak na straně státu, tak na straně uživatelů na evropskou peněženku digitální identity, která bude zakotvena přímo aplikovatelným nařízením EU.

	MF
	Z
	10. Nad rámec návrhu – k ochraně digitálního stejnopisu průkazu: Ministerstvo financí doporučuje, aby byl digitální stejnopis průkazu chráněn proti zneužití, stejně jako je chráněn například občanský průkaz podle § 37 odst. 5 písm. a) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech, ve spojení s § 65 odst. 3 písm. a) tohoto zákona. Digitální stejnopis průkazu (za podmínky, že bude opatřen prvkem zajišťujícím původ i integritu dat) nebude při stávajícím stavu kryptografie možné padělat ani pozměnit, a to na rozdíl od hmotného průkazu totožnosti, v jehož případě je i přes stávající ochranné prvky padělání i pozměnění při vynaložení expertního úsilí možné – potud digitální stejnopis z hlediska bezpečnosti jednoznačně překonává jeho hmotný protějšek. Naopak však hrozí zneužití digitálního stejnopisu průkazu přímo ze strany jeho držitele, jenž bude moci jen s laickými znalostmi pořídit neomezený počet kopií, a ty poté například prodávat (obdobně se FAÚ setkává v praxi s poskytováním kopie průkazu totožnosti). Riziko prodeje či vypůjčení ze strany jeho držitele je spojeno i s hmotným průkazem totožnosti, nicméně zde lze z povahy věci prodat či zapůjčit pouze jediné vyhotovení průkazu, což snižuje rozsah negativních dopadů spojených s tímto fenoménem. V tomto směru tedy digitální stejnopis průkazu totožnosti za jeho hmotným protějškem zaostává. O to více je tedy potřebné, aby byl chráněn alespoň tak jako hmotný průkaz totožnosti. V tomto směru Ministerstvo financí upozorňuje a současně navrhuje, aby s ohledem na výše naznačené riziko závažnějších dopadů do práv třetích stran byla ve vztahu k předmětnému zneužití digitálního stejnopisu stanovena vyšší horní hranice sazby pokuty (navázaná např. na kvalifikovanou skutkovou podstatu vyznačující se úmyslným zaviněním pachatele), než je tomu u přestupku podle § 65 odst. 3 písm. a) zákona o občanských průkazech. V úvahu by mohlo připadat i to, aby vedle postihu v rovině uložení pokuty bylo osobám, které spáchaly takovéto zneužití, znemožněno vydávání digitálního stejnopisu průkazu totožnosti.
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné stanovit konkrétní sankce k ochraně digitálního stejnopisu průkazu v návrhu zákona. Navrhovaný zákon je koncipován tak, že podobu digitálního stejnopisu průkazu může mít vícero průkazů (nikoliv pouze občanský průkaz), které jsou veřejnou listinou hmotné povahy a o jejichž zařazení na seznam digitálních stejnopisů průkazů rozhodne poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, gestor příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy. Stanovit konkrétní sankce pro různé veřejné listiny by tak bylo značně obtížné a jejich zobecněním by došlo k popření účelu takových sankcí. K ochraně digitálního stejnopisu průkazu lze nadto využít již stávající prostředky správního práva a trestního práva. 

Trestní zákoník kupříkladu upravuje tyto trestné činy:
-        trestný čin uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (§ 120 TZ),
-        trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 TZ),
-        trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ), 
-        trestný čin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti (§ 232), 
-        trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ). 

Zákon o některých přestupcích pak upravuje například tyto přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy:
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu nebo uvedení nesprávného anebo neúplného údaje v čestném prohlášení u správního orgánu,
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu za účelem získání neoprávněné výhody.

Předkladatel proto považuje ochranu veřejných listin a nosičů informací v právním řádu za dostatečnou a doplnění konkrétních sankcí v návrhu zákona za nadbytečné.

	MF
	D
	2. K § 9d zákona o právu na digitální služby: Textaci "Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu ... zajistí, aby výsledek ověření byl po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelný" považuje Ministerstvo financí za matoucí. Není jasné, co je myšleno zmíněnou „seznatelností". Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu přes mobilní aplikaci bude před každým zpřístupněním datového balíku kontrolovat, zda nedošlo ke změně údajů, případně zda datové balíky nejsou starší než stanovený časový limit. Ministerstvo financí dává proto ke zvážení, zda by uvedenou skutečnost nebylo možné formulovat bez použití termínu „seznatelný".
	Akceptováno jinak.
Konstrukce ověřování aktuálnosti dat a vyvratitelné právní domněnky správnosti dat byla v návrhu upravena v § 9d odst. 3 a 4. 

	MF
	Z
	2. K Důvodové zprávě, kapitola 5, část „Finanční náklady na vybudování potřebné infrastruktury“: Tato kapitola by měla být zpracována mnohem detailněji, zejména pak:
 - podrobně specifikovat úpravy stávajícího řešení Portálu veřejné správy,
 - není zřejmé, jaké budou náklady na provoz a rozvoj systému a aplikace,
 - zcela chybí náklady na vytvoření samotné aplikace.
	Akceptováno:
Bude doplněno následovně:
Finanční náklady na implementaci mobilní aplikace eDokladovka vč. úpravy Portálu veřejné správy se pohybují ve výši cca 10 milionů Kč vč. DPH (zahrnuje implementaci aplikace pro prokazování a ověřování právních skutečností, úpravu PVS vč. zajištění přípravy a šifrování datových balíčků, správy jejich životního cyklu a další případné úpravy).
Provoz mobilní aplikace bude zajištěn v rámci provozu a dostupnosti Portálu veřejné správy, jehož bude aplikace součástí, a bude znamenat navýšení provozních nákladů řádově o nižší stovky tisíc Kč měsíčně vč. DPH .
Rozvoj mobilní aplikace ve střednědobém horizontu odhadujeme řádově na jednotky milionů Kč vč. DPH.

	MF
	Z
	3. K Důvodové zprávě, kapitola 5, část „Finanční dopad na podnikatelské prostředí“: Tato kapitola je nedostatečně zpracovaná a náklady jsou vyčísleny pouze velmi obecně. Nelze souhlasit např. s konstatováním, že se bude jednat „pouze o softwarové úpravy informačních systémů“. Některé z těchto úprav mohou být časově i finančně náročné a mohou mít dopad na procesy soukromoprávních subjektů a v konečném důsledku mohou být přeneseny na občany jako konečné uživatele daných služeb. Zároveň na základě podkladových dokumentů nelze náklady odhadnout, protože není zřejmý rozsah nutných změn u soukromých subjektů, např. zda převezmou řešení/aplikaci vytvořenou centrálně, zda budou mít povinnost uchovávat data, zda vyplynou požadavky na úpravu systémů kvůli zachování povinností GDPR apod.
	VYSVĚTLENO
Zapojení soukromého sektoru bude až na výjimky dobrovolné a omezí se tak pouze na situace, pro které ověření totožnosti vyžaduje zákon (např. banky). Pro tyto situace nelze vyčíslit náklady, jelikož není známa úroveň integrace ověřovacích řešení do vnitřních systémů. Ponecháváme proto jako výchozí hodnotu kalkulaci na 1 čtecí zařízení.

	MF
	D
	3. Z věty „Zjištění údajů z elektronického stejnopisu průkazu osobou, vůči které se údaje prokazují, bude probíhat prostřednictvím čtecí aplikace, která bude poskytována Digitální a informační agenturou“, uvedené na straně č. 7 důvodové zprávy, by bylo možné dovozovat, že se jedná o jinou aplikaci, než je aplikace, jejímž prostřednictvím se elektronický stejnopis průkazu zpřístupňuje. To ostatně vyplývá i z již dříve připomínkovaného technického návrhu řešení eDokladovky. Pokud by tomu tak mělo skutečně být (tedy aplikace by byly využívány dvě), Ministerstvo financí doporučuje upravit text § 9b navrženého zákona v části, kde se o „mobilní aplikaci“ hovoří v jednotném čísle.
	Vysvětlení: Zda aplikací bude více, vyplyne z probíhajícího uživatelského výzkumu. Případně bude upraveno.

	MF
	Z
	4. K Předkládací zprávě: Uvedené očekávané dopady na státní rozpočet jsou nepřesné/neúplné. Obecně vždy platí, že kapitola státního rozpočtu, která předkládá materiál podobné povahy ve své gesci (např. v tomto případě kapitola 314 – Ministerstvo vnitra), si musí zajistit finanční krytí v rámci svého rozpočtu, resp. střednědobého výhledu. Zároveň je zapotřebí respektovat § 25 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož nemůže-li organizační složka státu zajistit úhradu nutného výdaje, protože na jeho úhradu částka nebyla v dostatečné výši rozpočtována, je povinna zajistit prostředky státního rozpočtu na úhradu tohoto výdaje přednostně přesunem prostředků uvnitř svého rozpočtu.
 S ohledem na čl. IV odst. 7 Jednacího řádu vlády a náležitosti obsahu předkládací zprávy, jelikož vyplývají ze závěrů obsažených v materiálu finanční nároky na státní rozpočet, tak je nezbytné pro jednání schůze vlády vždy doplnit do překládací zprávy konkrétní zdroj, z kterého budou tyto nároky případně pokryty (přesun v rámci rozpočtu kapitoly nebo snížení výdajů jiné kapitoly státního rozpočtu a podobně). Uvedenou informaci, že finanční prostředky budou ze strany Ministerstva vnitra nárokovány v rámci návrhu rozpočtu pro jednotlivé roky, nepovažuje Ministerstvo financí za vyhovující čl. IV odst. 7 Jednacího řádu vlády. Ministerstvo financí požaduje do Předkládací zprávy, Důvodové zprávy i do Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) doplnit informace, které se týkají finančních dopadů spojených s realizací navržených opatření. Materiál sice v souhrnu uvádí odhad dopadů v rámci jednotlivých sektorů ekonomiky, avšak chybí jednoznačná identifikace zdroje financování navrhovaných opatření (jednotlivé kapitoly SR, obce/kraje). Ministerstvo financí dále požaduje Předkládací zprávu a dalších relevantní části materiálu doplnit o informaci, že finanční dopady plynoucí z navrhované změny zákona budou hrazeny v rámci výdajových limitů dotčených kapitol státního rozpočtu.
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Návrh zákona nepředpokládá jakékoliv nároky na navýšení personálu ani prostředků na platy. eDoklady budou obsluhovat stávající zaměstnanci v rámci své běžné činnosti, stejně tak bude stávajícími zaměstnanci zajištěna distribuce a technická podpora, která se neliší od běžné podpory např. služebních telefonů. Zákon předpokládá jisté výdaje spojené s pořízením zařízení schopných číst eDoklad. Tyto výdaje však budou minimální, protože tuto funkci bude moci zajistit i zcela běžný služební mobilní telefon, který je u většiny povinných subjektů standardem. Předkladatel tedy nepředpokládá jakékoliv nadpožadavky na státní rozpočet. Pokud některý z povinných subjektů dojde k závěru, že není schopen čtečky zajistit v rámci stávajících rozpočtových limitů, bude muset situaci řešit v rámci standardního jednání o rozpočtu. Předkladatel však nemůže za jiné subjekty slíbit, že neuplatní žádné požadavky navíc.

	MF
	D
	4. Ministerstvo financí doporučuje do části 5. důvodové zprávy uvést též orgány Finanční správy ČR, které budou s ohledem na řešené agendy umožňující (a mnohdy vyžadující) osobní interakci s občany nepochybně tvořit relevantní podíl na uváděném množství zaměstnanců.
	Akceptováno: Rozšíříme výčet organizací o orgány Finanční správy ČR. Platí však, že ne všichni budou využívat.

	MF
	D
	5. K důvodové zprávě, část 7, třetí odstavec: Ministerstvo financí doporučuje vypustit slovo „dalších“ v první větě. Tvrzení, že „zpracování dalších osobních údajů je přiměřené“ odporuje tvrzení ve druhém odstavci, podle kterého ke zpracování dalších osobních údajů nedochází.
	Akceptováno

	MF
	Z
	5. K návrhu zákona obecně: Návrh novely zákona dává právo na využití digitálního stejnopisu průkazu, ale neřeší důsledky s tím související pro případ, že např. u některých soukromoprávních subjektů nebude možné tohoto stejnopisu využít.
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ. Povinnost akceptovat digitální stejnopis je stanovena v soukromoprávním styku jen subjektům, které mají povinnost požadovat prokázání totožnosti nebo vůči kterým je výslovně umožněno prokázání totožnosti průkazem, a to od 1. ledna 2025. Ostatní soukromoprávní subjekty budou oprávněny, nikoliv povinny, toto prokázání totožnosti akceptovat.

	MF
	Z
	6. K § 9b odst. 4 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby: V předmětném ustanovení se stanoví, že digitální stejnopis dokladu bude pouze případně obsahovat zabezpečení původu dat. To má své opodstatnění u jiných výpisů z informačních systémů veřejné správy, ale zde by nezabezpečení původu dat vedlo k narušení důvěryhodnosti eDokladovky. To by způsobilo, že by nebylo možné rozlišit, zda výpis vydal skutečně příslušný orgán veřejné moci, či zda byl vydán neoprávněnou osobou, která se za takový orgán pouze vydává. Zajištění původu dat lze realizovat například pomocí kvalifikované elektronická pečeti, tzn., že z technického hlediska je tedy taková funkcionalita snadno implementovatelná. Ministerstvo financí požaduje nahradit slovo „případně“ slovem „a“.
	Akceptováno jinak.
Poskytovatel digitální stejnopisu průkazu zapečetí digitální stejnopis průkazu zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. V tomto ohledu byl též upraven návrh zákona v § 9d odst. 2 zákona o právu na digitální služby. 

	MF
	D
	6. S ohledem na nutnost zajištění potřebné infrastruktury orgánů veřejné moci (a to jak z pohledu materiálního zabezpečení, tak z pohledu realizace potřebných úprav informačních systémů) doporučuje Ministerstvo financí zvážit pozdější účinnost zákona a tedy delší legisvakanční lhůtu.
	Akceptováno jinak.
Předkladatel počítá s postupným náběhem eDokladovky, a proto budou do návrhu doplněna přechodná ustanovení, která upraví následující: povinnost přijímat digitální stejnopis průkazu bude pro orgány veřejné moci, které jsou státními orgány (s výjimkou ústředních správních úřadů, ve vztahu ke kterým zůstává tato povinnost zachována k 1. lednu 2024), kraje a obce s rozšířenou působností posunuta na 1. července 2024. Pro ostatní orgány veřejné moci a osoby, je-li splněna podmínka podle § 9a, bude tato povinnost stanovena k 1. lednu 2025.

	MF
	D
	7. Cílem navrhované novely je možnost prokazovat svojí totožnost pomocí mobilní aplikace elektronickým výpisem z příslušného agendového informačního systému, aniž by bylo nutné disponovat listinným průkazem. Zároveň ale z posledního odstavce na str. 6 RIA plyne, že to neplatí pro cestování, a to mimo do zahraničí zřejmě také v rámci samotné ČR ("eDokladovka se nepředpokládá k použití za účelem cestování. Ačkoliv v rámci České republiky by bylo teoreticky možné připustit její využití i za tímto účelem, ..."). Pak ale celý návrh nedává smysl. Pokud např. nebude možné prokázat identitu v hotelu na území ČR jinak než listinným průkazem (ačkoliv na str. 7 důvodové zprávy jsou poněkud v rozporu zmíněni ubytovatelé), bude nutné jej mít u sebe v každém případě, a není tedy potřebná žádná mobilní aplikaci. Nedává smysl, aby bylo možné se prokázat např. policejní hlídce elektronickou verzi průkazu, je-li potřeba jeho listinná podoba někde jinde, v rámci cestování. Nicméně je možné, že v kontextu má pojem "cestování" jiný význam, neboť pod něj můžeme zařadit i jízdu automobilem, a v takovém případě by nesměl být v elektronické podobě řidičský průkaz. Proto je vhodné pojem "cestování" lépe objasnit. Protože důvodová zpráva předpokládá finanční dopady i na podnikatelské prostředí z důvodu vybavení čtecím zařízením, nelze jednoduše tvrdit, že by se prokazování totožnosti pomocí mobilní aplikace mělo dle předloženého návrhu konat výhradně jen v rámci veřejné správy, jak uvádí důvodová zpráva např. na str. 10 nahoře ("vůči orgánu veřejné moci"). Pak ale není jasné, na které podnikatelské subjekty má návrh dopadat, je-li vyloučena sféra cestování (zmíněny jsou autopůjčovny, v rámci oblasti zamezování legalizace výnosů z trestné činnosti nepřímo banky a nákup alkoholu, tedy prodejny.
	Vysvětleno: Pojmem cestování se míní překračování hranic České republiky. Výslovné vynětí je zakotveno proto, že s ohledem na to, že území České republiky a všech jejích sousedních zemí je zařazeno do Schengenského prostoru, přicházelo by použití digitálního stejnopisu v úvahu při opuštění Schengenského prostoru letecky, což nelze připustit, neboť digitální stejnopis nelze použít v zahraničí a podle příslušných mezinárodních a pravidel leteckých mezinárodních organizací (IATA, ICAO) nelze umožnit osobě nástup do letadla bez dokladů pro vstup do cílové destinace. Situace, kdy by osoba nastoupila kontrole digitálního stejnopisu provedené českými orgány nap. do Bulharska, Rumunska, Irska atd. (země EU, které nejsou v Schengenském prostoru), domnívaje se, že i pro tento styk je digitální stejnopis dostačující, a následně by jí v cílové destinaci nebyl umožněn vstup do země, považujeme za krajně nežádoucí a proto bylo do návrhu zákona příslušné ustanovení zařazeno.

	MF
	Z
	7. K § 9c odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby: Návrh ustanovení definuje, že o digitální stejnopis průkazu lze požádat prostředkem elektronické identifikace vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. S ohledem na principy nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu (eIDAS) je nutné zajistit, aby bylo možné o digitální stejnopis průkazu požádat pouze s využitím prostředku na úrovni „VYSOKÁ“ ve smyslu nařízení eIDAS. Z návrhu ustanovení § 9c, odst. 2 lze však usuzovat, že k vydání digitálního stejnopisu průkazu je možné využít i existující prostředky elektronické identifikace, jakými jsou např. elektronický občanský průkaz, Bank ID, mobilní klíč e-governmentu, a další existující prostředky, z nichž však s výjimkou elektronického občanského průkazu žádný nesplňuje požadavky na stupeň zabezpečení „VYSOKÁ“, což je zcela nepřijatelné a také v rozporu se standardy, které budou na elektronickou identitu kladeny v rámci připravované normy „eIDAS2“.
	Neakceptováno, vysvětleno:
Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladovky (potažmo eDokladovka) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS.
Do zákona bude výslovně doplněno, že eDoklad neslouží k ověření totožnosti na dálku.

	MF
	Z
	8. K § 9 odst. 4 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy: Podle předmětného ustanovení by byla osoba, která je držitelem prostředku pro elektronickou identifikaci, který umožňuje přístup se zaručenou identitou (tedy např. bankID), oprávněna obstarat si s využitím tohoto prostředku výstup z IS veřejné správy, který je neveřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem, který se jí přímo týká. U některých ISVS však toto není žádoucí, jelikož u nich z povahy věci je nutno údaje utajit i před samotným subjektem údajů. Ministerstvo financí požaduje, aby byla i možnost získávat výpisy z ISVS podle § 9 odst. 4 navázána na skutečnost, že tak stanoví zvláštní právní předpis, a aby rozsah poskytovaných předpisů byl rovněž vymezen ve zvláštním právním předpisu.
	NEAKCEPTOVÁNO. Ustanovení, vůči kterému připomínka směřuje, je obsaženo již v účinné právní úpravě a nenavrhuje se jej měnit. Pokud jsou v určitých ISVS vedeny informace, které nemůže znát ani osoba, které se týkají, je třeba specifické postupy upravit zvláštním právním předpisem, popř. jsou aplikovány výjimky ze zákona o ISVS jako celku (§ 1 odst. 2 až 4 zákona o ISVS). 

	MF
	Z
	9. Ačkoliv materiál nepředjímá žádné dopady do personální a platové oblasti dotčených subjektů veřejné sféry, z preventivních důvodů žádáme o doplnění důvodové zprávy a zprávy RIA o explicitní vyjádření, že veškeré případné potřeby v personální a platové oblasti vyplývající z přijetí tohoto materiálu budou zabezpečeny výhradně v rámci stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy pro dotčené subjekty, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení.
	NEAKCEPTOVÁNO:
Jako předkladatel návrhu zákona nemůžeme hovořit za jiné subjekty.

	MMR
	D
	1. Na straně 8 zprávy RIA doporučujeme text „§9“ nahradit textem „§ 9“.
	Akceptováno

	MMR
	D
	2. Na straně 12 zprávy RIA doporučujeme slova „335 mil Kč“ nahradit slovy „335 mil. Kč“.
	Akceptováno

	MMR
	D
	3. Na straně 13 zprávy RIA doporučujeme slovo „průkazech)“ nahradit slovem „průkazech“.
	Akceptováno

	MPO
	D
	1. K čl. I, novelizačnímu bodu 1 – doporučujeme zvážit, zda by nebylo vhodné uváděný pojem „průkaz“ blíže v zákoně vydefinovat, aby bylo pro adresáty právní normy dostatečně srozumitelné, co se tímto pojmem rozumí. Zároveň by tak byly dány i zákonné meze pro poskytovatele digitálního stejnopisu, který podle navrhovaného § 9b odst. 2 stanoví, kterých konkrétních průkazů se navrhovaná právní úprava má týkat.
	Vysvětleno
Definování pojmu „průkaz“ v zákoně č. 12/2020 Sb. nepovažuje předkladatel za vhodné, a to z důvodu, že návrh právní úpravy tzv. eDokladovky je záměrně formulován v obecné rovině, aby mohla být eDokladovka v budoucnu využita ve vztahu k různým typům průkazů. Definováním pojmu „průkaz“ by mohlo dojít k tomu, že by některé průkazy nemohly být v rámci tzv. eDokladovky využity, neboť by je nebylo možné pod definici subsumovat. 

	MPO
	D
	2. K čl. I, novelizačnímu bodu 2, § 9a – za slova „výkon působnosti“ navrhujeme vložit určení okruhu subjektů, na které se předmětné vyjádření vztahuje, tj. čí výkon působnosti se zde má na mysli.
	Vysvětleno
Návrh zákona pojímá pojem „působnost“ v tomtéž smyslu jako Ústava České republiky, tj. výkonem působnosti se rozumí výkon veřejné moci. Ve stejném smyslu pojímá výkon působnosti také správní řád, stejně tak jako zákon o elektronické identifikaci nebo zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na uvedené nepovažuje předkladatel vymezení okruhu subjektů, na něž navrhovaná právní úprava dopadá, za nutné.

	MPO
	D
	3. K čl. I, novelizačnímu bodu 2, § 9c odst. 1 a 2 – text navrhovaného ustanovení doporučujeme upřesnit, aby bylo nepochybné, zda držitelem průkazu se rozumí pouze osoby fyzické, nebo i osoby právnické.
	Akceptováno jinak.
Vymezení držitele průkazu, který je oprávněn užít digitální stejnopis průkazu, bude upřesněno v rámci důvodové zprávy. Předkladatel nicméně předpokládá, že eDokladovka bude v praxi využívána zejména ze strany fyzických osob. 

	MPO
	D
	4. K čl. I, novelizačnímu bodu 2, § 9c odst. 2 – navrhujeme posoudit, zda by slova „Osoba, která je oprávněna užít digitální stejnopis průkazu,“ neměla být nahrazena slovy „Držitel průkazu“.
	Vysvětleno.
Jedná se o legislativně-technickou otázku, přičemž předkladatel považuje za vhodnější uvedení termínu „osoba, která je oprávněna užít digitální stejnopis průkazu“.
Souhlasíme nicméně, že termín je příliš dlouhý a složitý, zavedeme pro něj legislativní zkratku "prokazující".

	MPO
	D
	5. K čl. I, novelizačnímu bodu 2, § 9d – z důvodu předcházení pochybnostem slovo „seznatelný“ doporučujeme nahradit obvyklejším, běžně v jazyce používaným slovem.
	Akceptováno jinak.
Konstrukce ověřování aktuálnosti dat a vyvratitelné právní domněnky správnosti dat byla v návrhu poupravena v § 9d odst. 3 a 4. 

	MPO
	D
	6. K čl. III, novelizačnímu bodu 1 – nový text § 9 odst. 4 doporučujeme rozdělit do vícero odstavců a zároveň navrhujeme text věty první přeformulovat do dvou vět, aby byl lépe srozumitelný.
	Neakceptováno.
Předkladatel považuje text za dostatečně srozumitelný. S ohledem na stávající znění § 9, které obsahuje již 6 odstavců, není vhodné rozšiřovat ustanovení o další odstavec (vizte čl. 39 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).

	MPO
	D
	7. Nad rámec návrhu – v obecné části důvodové zprávy je na str. 1 popsán způsob prokazování totožnosti podle § 36 odst. 5 správního řádu. V § 36 odst. 5 větě druhé správního řádu se uvádí, co se pro účely tohoto zákona rozumí průkazem totožnosti. Tímto dokladem je doklad, který je veřejnou listinou, v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele. Z předmětné definice lze usuzovat, že předložený doklad totožnosti musí vždy obsahovat všechny shora uváděné údaje, tudíž by správní orgán neměl jako doklad totožnosti přijmout takový doklad, který neobsahuje např. údaj o adrese místa trvalého pobytu nebo bydliště mimo území ČR. Při doslovné aplikaci uvedeného ustanovení by tak ovšem nebylo možnost prokázat svou totožnost předložením cestovního pasu, neboť tento doklad neobsahuje údaj o adrese trvalého pobytu nebo bydliště v zahraničí; problém s prokázáním své totožnosti správnímu orgánu tak mohou mít i někteří občané EU, jejichž občanský průkaz adresu pobytu již obsahovat nemůže, neboť tento údaj se do tohoto průkazu již nezapisuje. Aplikační problémy pak činí uvedené ustanovení i v případě posouzení možnosti prokázat totožnost osoby jejím řidičským průkazem, který je rovněž veřejnou listinou, ale opět neobsahuje údaj o adrese trvalého pobytu nebo bydliště osoby. Doporučujeme zvážit opravu definice „průkaz totožnosti“ ve správním řádu tak, aby byly odstraněny shora zmíněné pochybnosti, a to jak správních orgánů, tak účastníků správních řízení.
	Vysvětleno.
Ustanovení § 36 odst. 5 správního řádu obsahuje definici průkazu totožnosti pro účely správního řádu. Průkazem totožnosti se rozumí doklad, který je veřejnou listinou a v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky, a z kterého je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele. Veškeré náležitosti podle tohoto ustanovení splňuje při striktním výkladu pouze občanský průkaz (nikoli potvrzení o občanském průkazu). Slova „popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu“ však lze chápat jako možnou náhradu za jiný údaj zde uvedený, například údaj o místu trvalého pobytu lze nahradit údajem o státním občanství, a za průkaz totožnosti ve smyslu správního řádu tak lze považovat rovněž cestovní pas. (Jemelka Luboš, Pondělíčková Klára, Bohadlo David. Správní řád. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 231.)
Takovým dokladem může být i řidičský průkaz, jako veřejná listina, která nejen osvědčuje udělení řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel, ale kterou jeho držitel také prokazuje své jméno, příjmení, rodné číslo a podobu, jakož i případné další údaje zapsané v ní podle zákona. (Vedral, Josef. Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon, s. 406)
Předkladatel proto nepovažuje za nutné definici „průkazu totožnosti“ ve správním řádu měnit.

	MPO
	D
	8. Obecně – doporučujeme v celém finálním materiálu provést jazykovou korekturu.
	Akceptováno

	MPSV
	D
	K čl. I novelizačnímu bodu 1 (§ 2 odst. 5) – nad rámec návrhu 
 V souvislosti s obsahem tohoto ustanovení navrhujeme zvážit novelu zákona č. 269/2021, o občanských průkazech, v jehož § 65 jsou uvedeny přestupky, kterých se mohou osoby dopustit v souvislosti s občanskými průkazy. V souvislosti s navrhovanou právní úpravou by se mohlo zejména jednat o přestupky zneužití občanského průkazu (odst. 1 písm. a) zákona o občanských průkazech) a pořizování kopie občanského průkazu bez souhlasu držitele občanského průkazu (odst. 1 písm. d) zákona o občanských průkazech). Podle našeho názoru by mělo být s ohledem na čl. 39 Listiny („Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“) postaveno na jisto, zda se tato ustanovení vztahují či nevztahují i na jednání v souvislosti s digitálním stejnopisem průkazu.
 
 Co se týče přestupku porušení povinnosti chránit občanský průkaz (§ 65 odst. 3 písm. a) zákona o občanských průkazech) respektive povinnosti chránit občanský průkaz před nebezpečím zneužití (§ 37 odst. 5 písm. a) zákona o občanských průkazech), navrhujeme, aby předkladatel z důvodu právní jistoty alespoň v důvodové zprávě uvedl, jakým jednáním držitel občanského průkazu splní tuto povinnost v případě digitálního stejnopisu průkazu.
 
 Současně by mělo být postaveno na jisto, zda je digitální stejnopis průkazu považován za veřejnou listinu minimálně pro účely aplikace § 348 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (Padělání a pozměnění veřejné listiny).
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné stanovit konkrétní sankce k ochraně digitálního stejnopisu průkazu v návrhu zákona. Navrhovaný zákon je koncipován tak, že podobu digitálního stejnopisu průkazu může mít vícero průkazů (nikoliv pouze občanský průkaz), které jsou veřejnou listinou hmotné povahy a o jejichž zařazení na seznam digitálních stejnopisů průkazů rozhodne poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, gestor příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy. Stanovit konkrétní sankce pro různé veřejné listiny by tak bylo značně obtížné a jejich zobecněním by došlo k popření účelu takových sankcí. K ochraně digitálního stejnopisu průkazu lze nadto využít již stávající prostředky správního práva a trestního práva. 

Trestní zákoník kupříkladu upravuje tyto trestné činy:
-        trestný čin uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (§ 120 TZ),
-        trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 TZ),
-        trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ), 
-        trestný čin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti (§ 232), 
-        trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ). 

Zákon o některých přestupcích pak upravuje například tyto přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy:
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu nebo uvedení nesprávného anebo neúplného údaje v čestném prohlášení u správního orgánu,
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu za účelem získání neoprávněné výhody.

Předkladatel proto považuje ochranu veřejných listin a nosičů informací v právním řádu za dostatečnou a doplnění konkrétních sankcí v návrhu zákona za nadbytečné.

Digitální stejnopis průkazu je výpisem z informačního systému veřejné správy ve smyslu zákona o informačních systémech veřejné správy. Pro elektronický výpis je v zákoně o informačních systémech veřejné správy zavedena legislativní zkratka „výstup z informačního systému veřejné správy“, pod kterou lze podřadit i potvrzení o tom, že určitý údaj není v informačním systému veřejné správy veden (vizte § 9 odst. 2 uvedeného zákona). Výstup z informačního systému veřejné správy je podle § 9 odst. 6 zákona o informačních systémech veřejné správy veřejnou listinou. 

	MPSV
	D
	K čl. I novelizačnímu bodu 2 (§ 9a až 9d) 
 Navrhujeme, aby předkladatel návrhu zpracoval a předložil opatření, kterými by se vypořádal s rizikem zneužití digitálního stejnopisu průkazu tam, kde k ověřování totožnosti dochází ze strany soukromoprávních subjektů. Máme za to, že takový subjekt by mohl používat jako čtecí zařízení například svůj mobilní telefon, v němž by mohl následně ukládat i obrázky digitálních stejnopisů průkazů.
	VYSVĚTLENO
Toto konkrétní zneužití nebude možné, protože QR kód bude dynamický, bude se při skenování měnit. Jeho uložený obraz tedy bude mít platnost pouze několik vteřin a zneužití je tak téměř vyloučeno. Současně bude mít prokazující se osoba vždy pod vlastní kontrolou, zda a k jakému účelů svoje údaje ověřujícímu poskytne. Ověřovací aplikace bude dále opatřena ochranou před tzv. printscreenem obrazovky.

	MPSV
	D
	K obecné části důvodové zprávy
 K bodu 5.
 K části „Finanční dopad na ústřední orgány státní správy“ 
 S ohledem na skutečnost, že se předkladatel návrhu v důvodové zprávě i v RIA omezil na poskytnutí přepážkových služeb, navrhujeme, aby byl odhad 10 000 uživatelů čtecích zařízení přehodnocen.
 
 Dle našeho názoru je třeba v odhadech počítat i se všemi terénními pracovníky, kteří musí v rámci příslušného řízení ověřovat totožnost účastníků řízení, svědků, dotčených osob apod. Například všichni kontrolní pracovníci inspekce práce přicházejí do styku s kontrolovanými osobami (zaměstnavateli, zaměstnanci a dalšími dotčenými osobami) na pracovištích těchto kontrolovaných osob, nikoli na přepážkách. Nad tuto kontrolní činnost vede inspekce práce správní a přestupková řízení, stejně jako řada dalších správních orgánů, při nichž musí být oprávněná úřední osoba schopna ověřit totožnost přítomných osob.
	Akceptováno:
DZ a RIA byly upraveny na základě vstupů od povinných subjektů.

	MPSV
	Z
	Ke zvláštní části důvodové zprávy
 K části třetí (změna zákona o informačních systémech veřejné správy)
 K čl. III. novelizačnímu bodu 1 (§ 9 odst. 4) 
 Požadujeme, aby předkladatel k této části důvodové zprávy doplnil odhad nákladů spojených s povinností poskytnout výstup dle § 9 odst. 4 jiné osobě anebo veřejnému orgánu, ale i s ochranou osobních údajů osob před neoprávněným přístupem. Dle našeho názoru budou tyto náklady značné. 
 Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. V případě, kdy osoba poskytuje výstup nebo údaje jiné osobě nebo veřejnému orgánu, musí tak činit s využitím prostředku, který umožňuje přístup se zaručenou identitou, a zároveň udělit souhlas s tímto poskytnutím. V takovém případě je ISVS oprávněn poskytnout výstup jinému ISVS nebo jiné osobě, přičemž by tak měl činit prostřednictvím systémů referenčního rozhraní, které zajišťují i ochranu přenášených údajů.
Nadto se povinnost vztahuje pouze na ISVS zveřejněné na portálu veřejné správy, přičemž ke zveřejnění dojde pouze v případě, kdy je poskytnutí technicky umožněno.

	MSP
	Z
	1. Obecně k návrhu zákona 
 Ministerstvo spravedlnosti úvodem svých připomínek obecně uvádí, že většina předpisů 
 v gesci Ministerstva spravedlnosti používá neutrální pojmy jako např. „prokázání totožnosti platným dokladem totožnosti“. Zároveň však upozorňuje, že v praxi budou existovat místa, kde nebude možné mobilní aplikaci k prokázání totožnosti použít, jako například při jednání soudu, ve věznicích v případě agendy podmíněných propouštění, atd., jelikož v prostorách justičních budov není standardem připojení k internetu přes síť wi-fi. Této skutečnosti by měla být přizpůsobena i čtečka údajů z eDokladovky. 
 Ve vztahu k technickým aspektům návrhu pak upozorňujeme, že z návrhu není zřejmé, co se stane v případě, že dojde k výpadku systému (dostupnost čtecí aplikace), resp. v případě použití čtecí aplikace na problematických místech, kde není signál, když není zřejmé, zda bude offline mód fungovat i pro tyto případy? Dále upozorňujeme, že není zřejmé, kdo všechno vyjma držitele bude oprávněn deaktivovat instance eDokladovky23 v Národním bodu. Konečně, v souvislosti s budoucím vývojem považujeme za žádoucí neuzavírat do budoucna možnost zobrazovat tímto způsobem i mandáty jednat za jinou osobu, resp. v určité roli.

Konečně, upozorňujeme rovněž na skutečnost, že v souvislosti s navrhovanou změnou bude třeba vybavit příslušné pracovníky Ministerstva spravedlnosti, soudů, státních zastupitelství, Rejstříku trestů, Probační a mediační služby čtečkami u pracovních stanic, resp. služebními mobilními telefony s příslušnou aplikací, jelikož z hlediska zefektivnění a zrychlení celého procesu nelze považovat za žádoucí, aby docházelo k ručnímu přepisování daných údajů do příslušných informačních systémů. S tím však zároveň souvisí další výdaje spojené jednak s nutným plošným proškolením příslušných zaměstnanců, jednak se zajištěním vybudování wi-fi sítí či s nákupem datových balíčků k provozu dané aplikace. Ve vztahu ke gesci Ministerstva spravedlnosti tak návrh počítá s nedostatečnými finančními prostředky a nedostatečnou časovou dotací na tak rozsáhlé změny, jaké návrh zákon předpokládá. Dopad do státního rozpočtu totiž nebudou mít pouze změny vztahující se ke gesčnímu úřadu, tj. Digitální a informační agentuře, ale i změny týkající se dalších orgánů veřejné moci, jež budou muset zásadním způsobem upravit, změnit či rozvinout stávající informační systémy a poskytované služby. 
 Požadujeme proto vyjasnit a v návaznosti na to dopracovat předložený návrh ve smyslu shora uvedených skutečností.
	VYSVĚTLENO
K použití aplikace eDoklady při prokazování či ověřování ani k použití čteček nebude vyžadováno připojení k internetu, aplikace bude fungovat i offline. V případě použití offline bude fungovat aplikace eDoklady zcela samostatně bez závislosti na dalších systémech či evidencích. Oprávnění deaktivovat aplikaci v Národním bodu má pouze držitel (na jeho žádost tak bude moci učinit i správce Národního bodu). Vzhledem ke skutečnosti, že aplikace může být dle návrhu legislativního znění použita i k prokázání jiných právních skutečností než totožnosti, není vyloučeno ani propojení s mandáty.

	MSP
	D
	2. K čl. I bodu 2 (§ 9c) 
 Podle návrhu § 9c odst. 1 je digitální stejnopis průkazu oprávněna užívat pouze osoba, která je držitelem průkazu. V této souvislosti doporučujeme v odůvodnění daného ustanovení vysvětlit, jaký dopad má mít předmětné ustanovení na případy, kdy je držiteli průkazu méně než 18 let. 
 Podle § 3 odst. 1 zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech, má povinnost mít občanský průkaz státní občan České republiky, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky, nejde-li o občana s omezenou svéprávností. Dle informací uvedených na internetové stránce https://info.identitaobcana.cz/podminky.aspx může o vydání NIA ID požádat pouze osoba starší 18 let. Uvedené omezení však výslovně neplyne ze zákona 
 o elektronické identifikaci. Je přitom otázkou, proč by např. NIA ID a v návaznosti na to 
 i digitální stejnopis průkazu nemohly používat i osoby od 15 do 18 let, pakliže tyto osoby mají právo při převzetí občanského průkazu si aktivovat tzv. eObčanku (srov. § 32 zákona 
 o občanských průkazech). 
 Dále doporučujeme v důvodové zprávě vysvětlit, z jakých důvodů předkladatel nepovažuje za vhodné, aby si mohli rodiče malých dětí, jimž však již byl vydán občanský průkaz, aktivovat ve svém mobilním zařízení digitální stejnopis průkazu dítěte mladšího 15 let.
	Vysvětleno. Digitální stejnopis průkazu si bude moci obstarat i osoba mladší 18 let, a to v závislosti na skutečnosti, zda bude disponovat kvalifikovaným prostředkem pro el. identifikaci vydaným v rámci kvalifikovaného systému pro el. identifikaci dle zák. č. 250/2017 Sb.  (někteří poskytovatelé identifikačních služeb umožňují vydání prostředku i mladšímu uživateli. Pokud jde o možnost zapsání průkazu dítěte, zákon říká, že o vydání eDokladu má možnost požádat držitel průkazu, což je v daném případě dítě, nikoliv rodič.

	MSP
	D
	4. K čl. III bodu 1 (§ 9 odst. 4 zákona o informačních systémech veřejné správy)
 Podle návrhu nového znění § 9 odst. 4 zákona o informačních systémech veřejné správy může nově po dohodě se správcem informačního systému veřejné správy zajistit vydání výstupu nebo údajů z informačního systému veřejné správy správce portálu veřejné správy nebo správce národního bodu pro identifikaci a autentizaci. Doporučujeme zvážit, zda by v souvislosti s uvedenou změnou nemělo dojít rovněž k úpravě textace § 5 odst. 3 zákona 
 o právu na digitální služby, jež předpokládá povinnost poskytnout uživateli služby osvědčení o digitálním úkonu pouze ve vztahu k veřejnoprávnímu původci, nikoliv však správci portálu veřejné správy nebo správci národního bodu pro identifikaci a autentizaci.
 Dále upozorňujeme, že se odůvodnění navrhované změny nejeví z hlediska vzniku digitálního stejnopisu průkazu zcela relevantní. Doporučujeme proto v odůvodnění podrobněji vysvětlit, jakým způsobem navrhovaná změna § 9 zákona o informačních systémech veřejné správy souvisí se zavedením digitálního stejnopisu průkazu.
	Vysvětleno - Zákon dává nově správci PVS, resp. NIA oprávnění po dohodě se správcem příslušného ISVS vydávat za něho el. výpisy z těchto systémů. Využitím údajů a vytvořením výpisu se tak správce PVS (NIA)stává jeho původcem, v případě správce PVS (NIA), kterým je DIA, pak původcem veřejnoprávním, kdy je tak naplněna dikce § 5 odst. 3 zákona č. 12/2020 Sb. Navrhovaná úprava úzce souvisí s projektem tzv. eDokladovky, neboť i v jejím případě se jedná o výpis z ISVS, jehož původcem bude správce PVS. Navrhovaná úprava danou problematiku zobecňuje, přičemž současně řeší problém na straně konkrétních správců ISVS, z nichž mají být výpisy vydávány, ovšem z technických a ekonomických důvodů toto není prozatím možné.

	MSP
	D
	5. K bodu 2 obecné části důvodové zprávy 
 Doporučujeme uvedený bod obecné části důvodové zprávy, jež je věnován právní povaze digitálního stejnopisu průkazu, rozšířit o informaci, zda bude digitální stejnopis průkazu považován za veřejnou listinu, resp. zda mu bude poskytována stejná ochrana, jako je poskytována veřejným listinám. Upozorňujeme přitom, že podobná otázka již byla řešena ve vztahu k certifikátům prokazujícím očkování proti nemoci Covid-19, které Nejvyšší státní zastupitelství ve svém stanovisku ze dne 10. listopadu 2021 označilo za veřejné listiny bez ohledu na to, zda se jedná o tištěnou nebo elektronickou formu.
	Akceptováno.
Digitální stejnopis průkazu je výpisem z informačního systému veřejné správy ve smyslu zákona o informačních systémech veřejné správy. Pro elektronický výpis je v zákoně o informačních systémech veřejné správy zavedena legislativní zkratka „výstup z informačního systému veřejné správy“, pod kterou lze podřadit i potvrzení o tom, že určitý údaj není v informačním systému veřejné správy veden (vizte § 9 odst. 2 uvedeného zákona). Výstup z informačního systému veřejné správy je podle § 9 odst. 6 zákona o informačních systémech veřejné správy veřejnou listinou.

	MSP
	Z
	6. K bodu 5 obecné části důvodové zprávy 
 Obecná část důvodové zprávy v oddíle věnovaném předpokládaným finančním dopadům navrhované právní úpravy počítá s náklady na zajištění infrastruktury pouze ve vztahu k územním samosprávným celkům, ústředním orgánům státní správy, příspěvkovým organizacím, státním podnikům a ozbrojeným složkám. Nepočítá tedy s náklady na zajištění čtecích zařízení a související infrastruktury obecně, na soudech, státních zastupitelstvích a dalších institucích, které k výkonu své činnosti potřebují mít možnost ověřit totožnost osoby. Upozorňujeme přitom, že v souvislosti s navrhovanou změnou bude rovněž třeba upravit či změnit stávající informační systémy a poskytované služby, když nově zaváděný institut bude mít dopad rovněž na realizaci povinností orgánů veřejné moci stanovených v § 4 odst. 3, § 8 a § 14 odst. 4 zákona o právu na digitální služby. V tomto směru požadujeme doplnit finanční dopady i vůči těmto jiným orgánům veřejné moci.
 Dále upozorňujeme, že jsou očekávané finanční dopady na veřejné rozpočty s výjimkou dále uvedeného případu vypočítány jako součin nákladů na pořízení čtecího zařízení (mobilního telefonu) a počtu přepážkových pracovišť (tzv. front-office). Ovšem v případě části týkající se finančních dopadů na příspěvkové organizace, státní podniky a ozbrojené složky je uveden navíc kvalifikovaný odhad na softwarové úpravy informačních systémů těchto složek. Navrhujeme obdobně doplnit příslušný kvalifikovaný odhad nákladů i do části důvodové zprávy týkající se finančních dopadů na ústřední orgány státní správy a na územní samosprávné celky, neboť rovněž informační systémy těchto orgánů veřejné moci budou nezbytně potřebovat softwarové úpravy, a to přinejmenším úpravy spojené s napojením těchto informačních systémů na rozhraní čtecího zařízení (mobilní aplikace pro čtení) za účelem zpracování údajů získaných z digitálního stejnopisu občanského průkazu v těchto informačních systémech. V této souvislosti si dovolujeme podotknout, že lze mít za to, že není z hlediska principů digitalizace veřejné správy žádoucí, aby některá přepážková pracoviště opisovala údaje do informačních systémů z čtecích zařízení “ručně“ a jiná viz výše nikoli.
	VYSVĚTLENO
Vláda se zavázala k úspoře provozních nákladů, rovněž se ale v programovém prohlášení vlády zavázala k zavedení eDokladu. Finanční dopady na adaptaci v resortech a jejich podřízených organizacích lze zajistit buď ze stávajících finančních limitů jednotlivých kapitol, nebo je musí resorty zohlednit při přípravě státního rozpočtu na příští rok.

	MSP
	D
	7. K bodu 7 obecné části důvodové zprávy
 Zhodnocení rizik spojeným s předvídaným zpracováním osobních údajů a definice záruk, bezpečnostních opatření a mechanismů k zajištění ochrany osobních údajů a k doložení souladu s ní je jednou z esenciálních náležitostí legislativní DPIA. DPIA předmětného návrhu uvažuje o rozdělení rizik mezi správce a poskytovatele elektronického stejnopisu průkazu 
 (v jedné osobě) a uživatele-občana tak, že nejprve analogicky srovnává ustanovení § 37 odst. 5 zákona o občanských průkazech, jež stanovuje povinnosti držitele občanského průkazu (držitel je povinen chránit občanský průkaz před nebezpečím zneužití, a je povinen oznámit jeho ztrátu či poškození), následně však vyjmenovává další opatření specifická pro elektronický nosič (nezpřístupňování elektronického stejnopisu průkazu fyzicky, ochrana mobilního zařízení nejen fyzicky, ale např. též pravidelnými aktualizacemi předmětné mobilní aplikace a operačního systému, neprovádění neautorizovaných zásahů, používání vhodných omezení přístupu do mobilního zařízení apod). Předkladatel současně předpokládá, že správce (poskytovatel) stanoví podmínky používání mobilní aplikace. V kontextu povinností držitele občanského průkazu stanovených přímo právní úpravou obsaženou v § 37 odst. 5 zákona 
 o občanských průkazech, se uvedené vysvětlení nejeví jako dostatečné, a především vynutitelné z hlediska prevence rizik. Lze mít za to, že by zmíněné povinnosti uživatele musely být obdobně jako je tomu v případě analogového občanského průkazu upraveny zákonem, neboť eventuálním podmínkám stanoveným Digitální a informační agenturou lze stěží přiznat zákonné účinky a případnou vynutitelnost. Doporučujeme proto v uvedeném smyslu odůvodnění přepracovat, případně pak dopracovat návrh zákona. 
 Dále doporučujeme rozpracovat posouzení rizik spojených s digitálním prokazováním totožnosti vůči soukromoprávním subjektům.
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné stanovit konkrétní sankce k ochraně digitálního stejnopisu průkazu v návrhu zákona. Navrhovaný zákon je koncipován tak, že podobu digitálního stejnopisu průkazu může mít vícero průkazů (nikoliv pouze občanský průkaz), které jsou veřejnou listinou hmotné povahy a o jejichž zařazení na seznam digitálních stejnopisů průkazů rozhodne poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, gestor příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy. Stanovit konkrétní sankce pro různé veřejné listiny by tak bylo značně obtížné a jejich zobecněním by došlo k popření účelu takových sankcí. K ochraně digitálního stejnopisu průkazu lze nadto využít již stávající prostředky správního práva a trestního práva. 

Trestní zákoník kupříkladu upravuje tyto trestné činy:
-        trestný čin uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (§ 120 TZ),
-        trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 TZ),
-        trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ), 
-        trestný čin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti (§ 232), 
-        trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ). 

Zákon o některých přestupcích pak upravuje například tyto přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy:
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu nebo uvedení nesprávného anebo neúplného údaje v čestném prohlášení u správního orgánu,
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu za účelem získání neoprávněné výhody.

Předkladatel proto považuje ochranu veřejných listin a nosičů informací v právním řádu za dostatečnou a doplnění konkrétních sankcí v návrhu zákona za nadbytečné.

	MSP
	Z
	8. K variantě 2 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA)
 Z návrhu Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) není patrné, zda se má v případě mobilní aplikace pro občana popsané ve Variantě 2 jednat o vytváření další aplikace, či nikoliv. Vznik nové aplikace eDokladovka lze přitom považovat za nehospodárné, když není zřejmé, z jakého důvodu nelze, resp. není vhodné využít již existující aplikaci Mobilní klíč eGov, a to i s ohledem na možnost využití jednotného rozhraní pro klienta. Navrhujeme proto v uvedeném ohledu hodnocení dopracovat. 
 Připomínka je zásadní
	Vysvětlení: Mobilní klíč eGovernmentu je prostředkem elektronické identifikace (slouží tedy k prokazování totožnosti v rámci přístupu k digitálním službám), zatímco eDokladovka bude sloužit k prokazování totožnosti či jiných právních skutečností při osobním kontaktu a bude implementovat některé technické aspekty, jež budou následně využity v rámci implementace Evropské peněženky digitální identity. Vzhledem ke specifickým aspektům se bude jednat o samostatnou aplikaci, z níž by měla v budoucnu vzniknout Evropská peněženka digitální identity. Pozn. OHA: doplněno do RIA.

	MSP
	Z
	Podle návrhu předmětného ustanovení poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu ověří před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu „platnost v něm uvedených údajů“. V této souvislosti uvádíme, že z návrhu není zcela jasné, zda má být tímto ustanovením rovněž zajištěno ověření, zda se k předmětnému průkazu nevztahují určitá omezení či zákazy. Jako příklad lze uvést uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel podle § 73 a násl. trestního zákoníku, či v případě podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 a násl. trestního zákoníku, kdy obviněný je následně povinen odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (viz § 113 zákona o silničním provozu). V případě, že návrh § 9d nemá na tyto situace dopad, požadujeme navrhovanou právní úpravu dopracovat o řešení těchto a obdobných situací, tj. zajistit, že se digitálním stejnopisem průkazu nebude možné prokázat v případě, kdy byl tento průkaz orgánem veřejné moci zadržen nebo odebrán. 
 Tato připomínka je zásadní 
 Dále upozorňujeme, že z návrhu není zřejmé, zda bude z ověření digitálního stejnopisu průkazu zřejmé, že došlo ke změně skutečností majících vliv na údaj uvedený v občanském průkazu, tedy ke změnám, v jejichž důsledku dochází k oddělení vyznačené části občanského průkazu podle § 36 zákona o občanských průkazech.
	Akceptováno:
Do zákona byla doplněna věta "Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu dále uvede v digitálním stejnopisu průkazu údaje o průkazu potřebné k prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti."
Tím jsou myšleny i omezení či zákazy, např. informace o zadržení řidičského průkazu. Podmínku je, aby tato informace byla zjistitelná z příslušného IS.

	MŠMT
	Z
	1. Vyžadujeme vyjasnit, zda je ověřování e-dokladu ze strany školy nebo školského zařízení digitální službou ve smyslu § 2 odst. 2 zákona a vztahuje se na tuto situaci také § 14 odst. 6 (a tedy, že digitální služba je poskytována pouze v případech, kdy tak stanoví katalog služeb výslovně).
	Ověřování eDokladu není "služba," ale prostředek pro ztotožnění. Povinnost akceptovat eDoklad bude vždy, pokud je zde zákonná povinnost ztotožnit osobu.
Školy, pokud už takovou povinnost mají, budou v poslední skupině, na které dopadne povinnost akceptovat eDoklad, tzn. od 1. 1. 2025.

	MŠMT
	Z
	2. Pokud se má povinnost ověřit totožnost e-dokladem vztahovat také na školy a školská zařízení, požadujeme vyjasnit odhad finančních dopadů a zajištění zdrojů financování. Školy na základě právního předpisu podle školského zákona požadují předložení průkazu totožnosti například před konáním zkoušek k ukončení vzdělávání. Školy nebo školská zařízení také vedou v některých případech správní řízení, v rámci kterých se může vyžadovat ověřování totožnosti. Provozní výdaje škol a školských zařízení zajišťují zřizovatelé: primárně obce nebo kraje a u soukromých nebo církevních subjektů jejich zřizovatelé. Některé školy nebo školská zařízení zřizuje také MŠMT nebo jiná ministerstva.
	Vysvětlení, úprava RIA:
Pro ověření totožnosti bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě škol.
Současně budou školy oprávněny obdobně jako ostatní ověřující subjekty využívat webovou ověřovací aplikaci. Tuto informaci více rozpracujeme v RIA a připravíme přehledný návod,  včetně minimálních a doporučených požadavků.

	MŠMT
	Z
	3. Obdobně jako v bodě 2 požadujeme doplnit finanční dopady z hlediska vysokých škol.
	Vysvětlení, úprava RIA:
Pro ověření totožnosti bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě škol.
Současně budou školy oprávněny obdobně jako ostatní ověřující subjekty využívat webovou ověřovací aplikaci. Tuto informaci více rozpracujeme v RIA a připravíme přehledný návod,  včetně minimálních a doporučených požadavků.

	MŠMT
	Z
	4. Teprve v návaznosti na vyhodnocení dopadů na školy, školská zařízení a vysoké školy se můžeme vyjádřit ke všem aspektům celého návrhu. Pro vyhodnocení dopadů, po vyjasnění v jakých aspektech návrh dopadne na školství, poskytneme potřebná data.
	Vzato na vědomí.

	MV
	D
	Doporučujeme, aby realizace systému e-Doklad probíhala již v souladu s požadavky směrnice NIS2 v režimu „essential“ a za úzké koordinace s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost.
	Akceptováno

	MV
	Z
	K čl. I bodu 2 – k § 9a zákona č. 12/2020 Sb.:
 Navrhujeme v důvodové zprávě popsat, v jakém rozsahu budou uchovávány záznamy o využívání údajů z informačních systémů veřejné správy v návaznosti na jejich použití prostřednictvím digitálního stejnopisu průkazu.
 Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	AKCEPTOVÁNO
Záznamy o využívání údajů pro účely vydání digitálního stejnopisu (výpis z ISVS) budou vedeny standardně jako v obdobných případech (již implementováno v PVS-PO). Pokud jde o záznamy (logy) o využítí stejnopisu k prokázání, tyto informace se budou vést na straně prokazovací aplikace společně s logy podle zákona o kybernetické bezpečnosti, který reguluje i fungování PVS -PO).
Výjimku tvoří situace, kdy bude třeba uchovat záznam o ztotožnění (což v některých případech zákon vyžaduje), to však bude vyžadovat aktivní jednání.

	MV
	Z
	K čl. I bodu 2 – k § 9b zákona č. 12/2020 Sb.:
 Požadujeme aplikaci koncipovat tak, aby v případě, kdy se bude osoba prokazovat digitálním stejnopisem průkazu vůči Policii České republiky, měla policie vždy zaručen plný přístup ke všem údajům obsaženým v průkazu. Policie České republiky by tedy neměla být limitována datovými balíky, o nichž hovoří důvodová zpráva. 
 Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	VYSVĚTLENO: Lze překlenout stávající legislativou - Policie má oprávnění požadovat v zákonem stanovených případech prokázání totožnosti, popř. právo na přístup k jiným údajům. Předložení "nedostatečného" datového balíku může být vykládáno jako neprokázání totožnosti, popř. nesdělení údajů, s příslušnými právními následky,

	MV
	D
	Návrh kalkuluje s tím, že navržené změny nabydou účinnosti jednotně k 1. lednu 2024. S ohledem na význam a rozsah navrhovaných změn, které se značně promítnou nejen do činnosti správních orgánů, ale i do činnosti soukromoprávních subjektů, dáváme ke zvážení, aby předkladatel přistoupil k řešení, které zajistí postupný náběh možnosti využívání digitálních stejnopisů průkazů. Lze si přitom představit, že dřívější aplikovatelnost pravidel by mohla být stanovena například ve vztahu k ústředním správním úřadům, pozdější aplikovatelnost pak pro další subjekty, na jejichž činnost má navrhovaná úprava dopad. Je třeba zohlednit, že pro to, aby občané mohli benefity navrženého řešení skutečně čerpat, bude nezbytné vybavit celou řadu úřadů, ale i soukromoprávních entit, technickými prostředky, na nichž bude možné aplikaci užívat apod.
	Akceptováno.
Předkladatel počítá s postupným náběhem eDokladovky, a proto budou do návrhu doplněna přechodná ustanovení, která upraví následující: povinnost přijímat digitální stejnopis průkazu bude pro orgány veřejné moci, které jsou státními orgány (s výjimkou ústředních správních úřadů, ve vztahu ke kterým zůstává tato povinnost zachována k 1. lednu 2024), kraje a obce s rozšířenou působností posunuta na 1. července 2024. Pro ostatní orgány veřejné moci a osoby, je-li splněna podmínka podle § 9a, bude tato povinnost stanovena k 1. lednu 2025.

	MV
	Z
	Požadujeme na str. 10 (údaje bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem) vypustit zmínku o možnosti prezentace 2D kódu v aplikaci. Podle navrhovaného § 9b odst. 3 zákona o právu na digitální služby má platit, že poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu uvede v digitálním stejnopisu průkazu pouze údaje, které jsou v průkazu uvedeny jako bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem. 2D kód není součástí agendového informačního systému, a tedy by musel být vygenerován přímo v aplikaci. Nebylo by však podle čeho ověřit jeho reálnou shodu s 2D kódem na fyzickém dokladu (vždy by se jednalo o 2D kód, který by měl být zobrazen na fyzickém dokladu).
 Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno. Odstraněno z popisu eDokladovky v rámci popisu variant v RIA.

	MV
	D
	V návrhu je užíván pojem „digitální stejnopis“, kdežto v důvodové zprávě je užíváno slovní spojení „elektronický stejnopis“. Doporučujeme terminologii sjednotit, aby nepůsobila na adresáty matoucím dojmem.
	Akceptováno - terminologie sjednocena.

	MZe
	Z
	Zásadní připomínka
 
 V české právním řádu je zakotveno několik typů veřejných stráží v gesci Ministerstva zemědělství. Jedná se o lesní stráž podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, dále o mysliveckou stráž podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a o rybářskou stráž podle zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů. V gesci Ministerstva životního prostředí je dále stráž přírody, podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 
 
 V rámci těchto stráží existují zákonná oprávnění požadovat při kontrole v terénu prokázání totožnosti kontrolované osoby spolu s předložením dalších dokladů (zbrojní průkaz, lovecký lístek, rybářský lístek aj.).
 
 Požadujeme, aby se předkladatel vypořádal s otázkou zajištění technického vybavení stráží a umožnění přístupu těchto osob do registrů a databází za účelem ověřování deklarovaných informací kontrolovanou osobou, popř. zjišťování dalších potřebných dodatečných informací.
 
 Stejný požadavek platí pro zajištění technického vybavení a umožnění přístupu do registrů pro kontrolující osoby postupující v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., kontrolním řádem, ve spojení s jinými právními předpisy v gesci Ministerstva zemědělství.
	Vysvětleno. 
V rámci ověřování právních skutečností není zapotřebí přístup do registrů ani státních evidencí, jelikož ověřování bude probíhat offline a výhradně v rámci komunikace subjektu prokazujícího právní skutečnost a subjektu ověřujícího tuto skutečnost. Technické vybavení bude zajišťováno na straně ověřujícího subjektu.
Nicméně, není třeba specializované vybavení, stačí běžný mobilní telefon. Bude tedy možné využít buď přidělené služební telefony, jsou-li, anebo, samozřejmě v souladu se zákoníkem práce a bude-li s tím daná osoba souhlasit, i soukromý telefon.

	MZV
	Z
	1) Agendy vykonávané na zastupitelských úřadech
 MZV považuje za vhodné zdůraznit, že ZÚ vykonávají mj. následující agendy:
 - vedou řízení dle správního řádu (např. ověřovací činnosti dle §18 zák. č. 150/2017 Sb. nebo agendy cestovních průkazů či diplomatických a služebních pasů dle zák. č. 329/1999 Sb.), případně vykonávají úkony v řízeních vedených jinými orgány veřejné moci se sídlem v ČR (cestovní pasy, v budoucnu občanské průkazy, státoobčanská a matriční agenda, přičemž v případě matriční agendy budou některé ze ZÚ nově vykonávat další agendy, např. vydávat matriční doklady v rámci projektu e-Matrika), 
 - zajišťují služby veřejné správy vedené v registru práv a povinnosti v agendách konzulární ochrany (A1641) a zahraniční služby (A8080), jichž je MZV ohlašovatelem,
 - jsou též volebními orgány a působí u nich zvláštní volební komise a 
 - některé jsou kontaktními místy veřejné správy (pracoviště Czech POINTu). 
 ZÚ tedy ověřují v mnoha řízeních totožnost a údaje z českých veřejných listin, včetně občanských průkazů. 
 MZV tedy trvá na doplnění předkládaného materiálu předkladatelem, a to ve smyslu výslovného uvedení ZÚ jako míst, kde je možné eDokladovku použít, a dále dopadů, včetně rozpočtových, zejména do bodu pátého obecné části důvodové zprávy a zároveň do RIA. 
 Z pohledu nákladů lze uvést, že by se jednalo o cca 93 ZÚ (nebude se jednat o konzulární úřady vedené honorárním konzulárním úředníkem). Zavedení nového obslužného systému na ZÚ je spojeno s četnými logistickými a technickými kroky (zajištění připravenosti technického vybavení – hardwarového a softwarového, včetně potřebného testování, přípravné cesty oblastních informatiků na ZÚ, či personálního pokrytí) a vyčíslení nákladů bude tedy MZV moci doložit až po upřesnění technické specifikace hardwarového a softwarového vybavení a z toho vyplývajícího personálního zajištění. Již v tuto chvíli však lze předběžně předpokládat prvotní náklady ve výši řádově stovek tisíc Kč.
 Zároveň je třeba poukázat na to, že výše uvedené skutečnosti nedovolují zavedení systému na ZÚ ve stejné časové dotaci jako na dalších příslušných místech v ČR, MZV proto navrhuje odložení účinnosti legislativního návrhu ve vztahu k ZÚ cca o jeden rok, tj. od 1. ledna 2025. 
 Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.
Na základě MPŘ bude účinnost zákona rozdělena do několika vln náběhu povinnosti akceptovat eDoklad.
Zastupitelské úřady budou zařazeny do poslední vlny, jejíž účinnsot se předpokládá nejdříve 1. ledna 2025.

	MZV
	Z
	Agenda vykonávaná v ústředí MZV
 Kromě konzulárních agend určených veřejnosti vykonávaných primárně na ZÚ, MZV upozorňuje, že pokrývá i oblast do jisté míry neveřejnou, a to podávání žádostí diplomatických a služebních pasů (A533), u nichž by mohl být akceptován stejný postup k ověřování totožnosti. V tomto případě by příslušné pracoviště MZV pracovalo jako přepážkové pracoviště projektu eDokladovka a muselo být rovněž příslušně dovybaveno.
 V tomto smyslu tedy MZV rovněž trvá na doplnění předkládaného materiálu (důvodová zpráva a RIA) předkladatelem.
 Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. RIA upravena.
Pro ověření totožnosti na straně OVM bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě úřadů.
Tuto informaci více rozpracujeme v RIA a připravíme přehledný návod, co je potřeba a případně podle jakých kritérií soutěžit budoucí zakázky.

	MZV
	X
	MZV si dovoluje předeslat, že se k projektu eDokladovka vyjádřilo dopisem č.j. 300842/2023-MZV/KO ze dne 16. února 2023 v reakci na požadavek Ministerstva vnitra – dopis č.j. MV-9717-1/SC-2023 ze dne 1. února 2023 - o posouzení možnosti využití eDokladovky při fyzickém prokazování totožnosti v agendách, jejichž gestorem je příslušný dotčený úřad státní správy.
 V předmětném stanovisku MZV nazvaném „Vyhodnocení technického návrhu řešení eDokladovky z pohledu konzulární služby“ bylo upozorněno na skutečnost, že návrh technického řešení projektu eDokladovky se vůbec nezabývá otázkou, zda bude možno digitální stejnopisy průkazu používat na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí (dále jen „ZÚ“) a zda je budou ZÚ na celém světě schopny ověřovat.
 V mezidobí přešla gesce k projektu eDokladovka z resortu Ministerstva vnitra na místopředsedu vlády pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj. Z tohoto důvodu je stanovisko MZV (dopis č.j. 300842/2023-MZV/KO) pro informaci přikládáno v příloze.
 MZV konstatuje, že uvedená záležitost je ve stávajícím legislativním návrhu opět zcela opomenuta, a k předkládanému návrhu zákona tedy uplatňuje následující zásadní připomínky koncepčního charakteru.
	Vysvětleno. Pro ověření totožnosti na straně OVM bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě úřadů. Specifika a rizika spojená s užitím v zahraničí byla doplněna do RIA (část 1.6. Zhodnocení rizika).

	MŽP
	Z
	1. Do Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) žádáme doplnit dopady dle Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA) platných od 1. února 2023.
	Akceptováno.

	MŽP
	D
	1. RIA, VARIANTA 2 eDokladovka23, str. 11, odstavec 5:
 „Při této formě by nemohl být používán komunikační klíč (fáze challenge se totiž neodehrála) a proto by příjemce musel být zvláště obezřetný při ověření, zda mu nejsou předkládány podvržené údaje. V některých případech nouze by to ale jako záložní řešení mohlo být důležité.“
 
 Je zvažováno zavedení funkce zablokování pořízení printscreen z aplikace nebo webové stránky eDokladovka23 / Portál občana? 
 
 Odůvodnění:
 Tato funkce by mohla pomoci předcházení šíření a zneužití citlivých dat, jelikož by byl přístup umožněn pouze přes oficiální aplikaci nebo stránku 
 v daném čase. Mohlo by se tak zamezit prezentování printscreenu/snímku obrazovky coby živé verze stránky příjemci.
	Vysvětlení: V případě ověřování totožnosti prostřednictvím QR či obdobných kódů bude technicky zajištěno, aby nemohlo dojít např. k opakovanému použití stejného kódu na tomtéž či jiných zařízeních. QR kódy budou generovány a jejich životnost bude omezena. Budou současně přijata bezpečnostní opatření k znemožnění pořízení tzv. printscreenu obrazovky. Technické detaily budou zveřejněny cca v září tohoto roku. Prokazování právních skutečností prostřednictvím webového Portálu občana nebude umožněno.

	Notářská komora
	D
	1. Obecně k bezpečnosti aplikace 
 
 Klíčovým aspektem celého konceptu, který jde nad rámec navrhované úpravy, je bezpečnost a použitelnost aplikace. Nebude-li aplikace spolehlivá, bezpečná a uživatelsky přívětivá, nelze příliš očekávat masivní využívání.
 
 Z hlediska bezpečnosti například shledáváme problematickým posouzení platnosti elektronické pečeti a časového razítka v mobilním zařízení. Je nereálné předpokládat vyhodnocení samotným uživatelem, tedy toto bude nezbytně provádět sama aplikace, na níž se musí uživatel spolehnout. Aplikace bude podřízena operačním systémům, v nichž bude nainstalována, tedy v konečném důsledku budou její fungování moci ovlivnit soukromé společnosti či ji teoreticky kdykoli budou moci odstavit.
 
 Není zřejmé, zda fotografii držitele průkazu bude možné zakódovat do QR kódu a tedy předat ve formě datového balíčku do zařízení příjemce. Pokud nikoli a fotografie bude muset být prohlížena v zařízení žadatele, máme pochybnosti, zda tím bude možno reálně ověřit jeho podobu. Ověřit pečeť v cizím mobilním zařízení není reálné a nějaká aplikace v mobilním zařízení žadatele bude umět nepochybně dříve či později fotografii pozměnit.
	Vysvětleno. Technické detaily zvoleného řešení budou  známy cca v září. Aplikace by měla ověřit platnost zabezpečovacích prvků. Aplikace pro ověření platnosti podpisů jsou na desktopových platformách rovněž instalovány v rámci operačních systémů.  QR kód bude použit pro navázání důvěryhodného a bezpečného spojení mezi aplikacemi a jejich vzájemné identifikace; k samotnému přenosu dat bude využito technologie bluetooth, jejímž prostřednictvím může být přenesena i fotografie do ověřovací aplikace.

	Notářská komora
	D
	2. Obecně k multiplicitě stejných průkazů
 
 Pokud bude mít občan doklad jak v podobě fyzické karty, tak v podobě digitálního stejnopisu průkazu (přičemž podle nás systém umožňuje mít prakticky neomezený počet digitálních stejnopisů průkazů na různých zařízeních), shledáváme jako riziko, zejména u mladší generace, snížení ochoty hlásit ztrátu či odcizení fyzické karty, navíc toto může zjistit držitel výrazně později. 
 
 Máme za to, že se tímto může zvýšit riziko použití ztracených či odcizených dokladů. Toto se může negativně projevit právě např. při ověření podpisů nebo v soukromoprávní sféře. Patrně to vyvolá úpravu informačních systémů Notářské komory ČR a rovněž notářů tak, že bez přímého načtení údajů z AIS EOP nebude zjištění totožnosti jakékoli osoby bezpečné, což nepochybně zvýší zatížení uvedeného systému AIS EOP.
	Vysvětleno.
Stále platí zákonná povinnost hlásit ztrátu občanského či jiného průkazu, je zároveň v zájmu držitele takového průkazu ztrátu hlásit, čehož si musí být držitel i nadále vědom. Uvedené bude zároveň řešeno v rámci komunikační kampaně. Počet stejnopisů bude pro držitele omezen.

	Notářská komora
	D
	3. Obecně k otázce nákladů
 
 Nelze odhlédnout i od problematiky nákladů spojených se zavedením eDokladovky. České poště, s.p. i obcím náklady nepochybně uhradí stát z veřejných prostředků, proto tyto subjekty mohou např. ověřovat podpisy za cenu, která nepokryje ani mzdové náklady osoby, která podpis ověřuje, natož pak náklady na prostory, techniku, software a energie.
 
 Důvodová zpráva k tomu na str. 5 a 6 uvádí, že náklady budou v rozsahu 3 000 Kč na jedno pracovní místo a bude se jednat dále pouze o softwarové úpravy informačních systémů.
 
 Představa instalace pracovních aplikací na soukromé mobilní telefony zaměstnanců není podle nás reálná, v případě pracovních mobilní telefonů je třeba vzít v potaz, že nikoli každý zaměstnanec notáře má svůj vlastní přístroj. Pokud by měl být každý zaměstnanec notáře, vybaven novým pracovním telefonem, rozhodně jej nelze v dnešní době pořídit za 3 000 Kč.
 
 „Pouze“ úprava informačních systémů pak bude činit náklad odhadované v řádu vyšších milionů korun (představa, že si údaje, nebo část z nich, budou notáři opisovat ručně do svých systémů není přijatelná, bude muset dojít k integraci předání datového bloku ze zařízení notáře do zabezpečeného notářského systému).
 
 Požadujeme minimálně doplnit ve výše uvedeném smyslu důvodovou zprávu a explicitně vyjádřit, že náklady dopadnou na soukromou sféru (např. notáře, advokáty) a jak jim tyto náklady budou kompenzovány.
	VYSVĚTLENO
Na možnosti integrovat čtenou informaci do vnitřních systémů ověřovatele se pracuje. Není však zcela jasné, proč by notářské kanceláře měly informace ukládat.
Částka 3000 Kč je relevantní pro základní chytrý mobilní telefon s fotoaparátem a připojením k internetu.

	Notářská komora
	D
	4. Obecně k otázce použití v soukromoprávní sféře
 
 Důvodová zpráva na str. 10 uvádí, že užití digitálního stejnopisu průkazu v soukromoprávní sféře je dobrovolná, resp. že soukromá osoba není obecně povinna takovouto podobu přijmout a žádat předložení fyzického průkazu.
 
 Pokud ale z právního předpisu vyplývá povinnost zjistit totožnost nebo jinou skutečnost (např. dosažení věku pro prodej alkoholu), povinnost soukromého subjektu akceptovat eDokladovku asi bude, hraniční situací je například povinnost účastníků dopravní nehody prokázat si navzájem svou totožnost.
 
 Když bude mít osoba jen digitální stejnopis průkazu, má snad povinnost mít každý potenciální soukromoprávní příjemce chytrý telefon?
	Vysvětleno. 
Soukromoprávní subjekty nebudou mít povinnost přijímat digitální stejnopis průkazu vyjma případů, kdy právní předpis explicitně stanoví povinnost prokázání totožnosti průkazem, jako např. banky v případě AML. Pro ostatní soukromoprávní subjekty zůstává užití digitálního stejnopisu průkazu na dobrovolné bázi. 

	Notářská komora
	Z
	5. Nedořešený vztah k AML zákonu 
 
 V návrhu zákona není řešen vztah k zákonu č. 258/2008 Sb., ačkoli jsme na tento problém již dříve Ministerstvo vnitra v rámci vzájemné pracovní komunikace k tomuto projektu upozorňovali (připomínky k materiálu pod č.j. MV-9717-1/SC-2023) a byl tedy podle našeho názoru dostatečný časový prostor, aby předkladatel věc projednal s Ministerstvem financí.
 
 Není zřejmé, jak bude řešena např. povinnost provádět zprostředkovanou identifikaci podle § 10 AML zákona u notáře nebo na CzechPOINTu, už jen proto, že v případě digitálního stejnopisu průkazu bude možno použít i jiného prostředku se zárukou značná, než je bankovní identita, která má v AML zákoně výjimku. 
 
 Není zřejmé, co bude v případě ověření totožnosti přes eDokladovku přílohou listiny o identifikaci? Jaké údaje budou notáři jako povinné osoby uchovávat v případě např. úschovy, kde bude totožnost prokázána prostřednictvím eDokladovky?
 Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.
AML zákon upraven v kontextu připomínky. 

	Notářská komora
	Z
	6. K prezenčnímu prokazování digitálním stejnopisem průkazu (návrh na doplnění textu zákona)
 
 Důvodová zpráva na str. 2 uvádí, že elektronický stejnopis průkazu (sic!) je určen k prezenčnímu, nikoli dálkovému prokazování totožnosti a že dálkové prokazování totožnosti není předmětem navrhované úpravy. Toto je pro nás naprosto klíčová a zásadní informace; pokud by tomu bylo jinak, Komora by uplatnila zásadní připomínky týkající se např. možnosti zprovoznění aplikace pouze v úrovni „značná“.
 
 Požadujeme proto, aby tato zásada byla inkorporována přímo do textu návrhu zákona, nikoli pouze do důvodové zprávy.
 Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno.
Technické řešení digitálního stejnopisu průkazu dálkové prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti neumožní. S ohledem na vypuštění možnosti prokázat totožnost nebo jinou skutečnost digitálním stejnopisem průkazu zpřístupněného prostřednictvím portálu veřejné správy, není z povahy věci možné použít digitální stejnopis průkazu k dálkovému prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti. Návrh bude v tomto smyslu doplněn o explicitní stanovení nutnosti fyzické přítomnosti obou aktérů, resp. výlučné využití eDokladů pro prezenční prokazování.

	Notářská komora
	D
	7. K užití pojmu „digitální stejnopis průkazu“ (návrh § 2 odst. 5, § 9a až § 9d)
 
 Doporučujeme užít jiný terminologický pojem, než „digitální stejnopis průkazu“, neboť fakticky se nejedná o žádný stejnopis (stejnopisem se rozumí něco, co je shodné s prvopisem či jinou verzí dokumentu). Nabízí se užít například obecnější pojem „digitální podoba průkazu“.
	Neakceptováno.
Předkladatel považuje pojem "digitální stejnopis průkazu" za vhodný, jelikož obsahuje veškeré údaje, které jsou bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem (tj. údaje, které může osoba přečíst nebo vnímat pouhým zrakem, přičemž mezi takový údaj se řadí i podoba osoby, neboť podoba bezprostředně čitelná nebo vnímatelná člověkem není spojena pouze s písemnými záznamy). Použití vybraných údajů z digitálního stejnopisu průkazu k prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti je pouze možností pro držitele průkazu, aby nemusel např. při prokazování věku zpřístupnit veškeré osobní údaje v digitálním stejnopise průkazu obsažené. Nic však nebrání tomu, aby držitel průkazu využil k prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti  veškeré údaje v digitálním stejnopisu uvedené. Pojem "digitální podoba průkazu" by nadto mohl adresáta normy vést k přesvědčení, že "digitální podoba průkazu" může existovat nezávisle na průkazu v hmotné podobě.

	Notářská komora
	D
	8. K návrhu § 9b odst. 2
 
Máme pochybnosti, zda lze zvolit tuto legislativní úpravu, byť chápeme její faktickou praktičnost. Není podle nás legislativně možné takto obecně stanovit pravomoc poskytovatele digitálního stejnopisu průkazu určit, který průkaz bude mít digitální stejnopis (resp. pravomoc správce informačního systému udělit k tomu souhlas). Není možné nahradit veřejnou listinu (která je za veřejnou listinu prohlášena zákonem) dohodou správců. 
 
 Jelikož asi nelze očekávat, že se kvantitativní rozsah takovýchto digitálních podob průkazů bude často měnit, lze po našem soudu daný rozsah např. určit nařízením vlády.
	Vysvětleno.
Předkladatel považuje navrženou konstrukci za efektivní, neboť na seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat, budou zařazeny pouze ty průkazy, na kterých bude shoda mezi poskytovatelem digitálního stejnopisu průkazu, ohlašovatelem příslušné agendy (dodatečně doplněn do navrhovaného znění) a správcem příslušného informačního systému veřejné správy. Nadto nebude třeba měnit právní předpis, bude-li žádoucí přidat na seznam nový typ průkazu a tím rozšířit využívání tzv. eDokladovky.
Podobná konstrukce se v právním řádu již vyskytuje, a to v § 9 odst. 4 zákona o informačních systémech veřejné správy, v němž se stanovuje, že správce portálu veřejné správy zveřejní na portálu veřejné správy informační systémy veřejné správy, z nichž lze výstup z informačního systému veřejné správy nebo údaje obstarat způsobem v ustanovení uvedeném.
Digitální stejnopis průkazu je výpisem z informačního systému veřejné správy ve smyslu zákona o informačních systémech veřejné správy. Pro elektronický výpis je v zákoně o informačních systémech veřejné správy zavedena legislativní zkratka „výstup z informačního systému veřejné správy“, pod kterou lze podřadit i potvrzení o tom, že určitý údaj není v informačním systému veřejné správy veden (vizte § 9 odst. 2 uvedeného zákona). Výstup z informačního systému veřejné správy je podle § 9 odst. 6 zákona o informačních systémech veřejné správy veřejnou listinou.

	Notářská komora
	D
	9. K návrhu § 9d odst. 2
 
 Druhá věta ustanovení je kombinací právní fikce a vyvratitelné domněnky. Významem jde bezesporu o vyvratitelnou domněnku, a tedy doporučujeme užít terminologicky výraz „má se za to“, neboť stávající „považuje se“ je typické legislativní vyjádření právní fikce.
	Akceptováno.

	OKOM
	Z
	K části první, článku I., bodu 2. (§ 9c odst. 2):
 Návrh ustanovení uvádí, že osoba, která je oprávněna užít digitální stejnopis průkazu, si jej může obstarat výlučně s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické komunikace. V kontextu nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu (eIDAS) se však rozlišují různé úrovně bezpečnosti zajištění, k tomu, aby bylo možné o digitální stejnopis průkazu požádat (nízká, značná a vysoká úroveň ochrany). Ze současného návrhu ustanovení § 9c odst. 2 lze dovodit, že k vydání digitálního stejnopisu průkazu je možné využít i existující prostředky elektronické identifikace, jakými jsou např. Bank ID nebo mobilní klíč e-governmentu, kdy však není zajištěn požadavek týkající se stupně zabezpečení (tyto prostředky neodpovídají vysokému stupni zabezpečení). Jestli má elektronická občanka plnit stejnou funkci jako plastová kartička a zároveň dovozujeme, že i stupeň zabezpečení pro účely získání takového dokladu by měli být identické, tak by mělo být stanoveno, že úroveň ochrany nízká ani značná ve smyslu nařízení eIDAS (zejm. recitály 15, 16, 28, a čl. 8 odst. 2 písm. c) není dostačující. Žádáme předkladatele o vyjádření se k souladu s nařízením, alternativně bude nutné návrh revidovat. 
 Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno. Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladovky (potažmo eDokladovka) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS.

	OKOM
	Z
	Ke vztahu návrhu a nařízení 2019/1157, nařízení 2252/2004, směrnici 2006/126/ES a dalším relevantním předpisům EU:
 Požadujeme doplnit důvodovou zprávu ve vztahu k uvedeným nařízením a směrnicím. 
 Nařízení 2019/1157 se použije pouze při využívání práva volného pohybu, a předpokládáme, že dopadům tohoto nařízení se hodlá předkladatel vyhnout prostřednictvím změny zákony o cestovních dokladech (Čl. II návrhu), podle kterého k překročení hranice s členským státem Evropské unie nebo vnější hranice nelze jako cestovní doklad použít digitální stejnopis průkazu. Je potřeba vyjasnit, je-li tomu tak.
 Nařízení 2252/2004, které se týká cestovních pasů a dokladů, však nic takového nepředpokládá a proto bylo vhodné zhodnotit, zda se předkládaná právní úprava nalézá v oblasti působnosti tohoto nařízení a pokud ano, zda je s ním v souladu. Jeví se nám, že úprava cestovních dokladů a pasů vůbec s elektronickým systémem předvídaným návrhem nepočítá.
 V neposlední řadě vznášíme obdobné pochybnosti v případě řidičských průkazů, které by - rozumíme-li zákonu, ve znění novely správně, rovněž měly existovat v elektronické formě. Jaký je vztah této právní úpravy k harmonizované úpravě řidičských průkazů? Upozorňujeme, že úprava řidičských průkazů má výrazně harmonizovaný charakter, jak již píšeme v úvodu stanoviska, uplatní se v jejím případě vzájemné uznávání mezi členskými státy, a navíc se nevztahuje čistě pouze na státní příslušníky daného státu. Dopady úpravy je v tomto případě nutné vyjasnit.
 K tomu dodáváme, že by bylo vhodné – pokud již předkladatel na straně 2 důvodové zprávy zmiňuje i zbrojní průkaz – zhodnotit případné dopady na úpravu zbraňového práva, zejména výše uvedené směrnice 2021/555.
 Tato připomínka je zásadní.
	VYSVĚTLENO: Digitální stejnopisy průkazů k vnitrostátnímu použití a nejsou určeny k cestování. Digitální stejnopis nikdy nebude vydán bez existence fyzického dokladu. Pokud jde o nařízení o cestovních pasech a dokladech, prosíme o upřesnění, v čem připomínkové místo spatřuje rozpor s navrhovanou právní úpravou. Pokud jde o řidičský průkaz, doporučujeme obrátit se na Ministerstvo dopravy.

	OKOM
	X
	Návrh zákona hodnotíme do vyjasnění výše uvedených zásadních připomínek pouze jako částečně slučitelný s právem EU.
 Zhodnocení slučitelnosti s právem Evropské unie je nutno dopracovat.
 Formální nedostatek návrhu je nutno napravit.
	Akceptováno, zhodnocení slučitelnosti dopracováno.

	OKOM
	X
	Po stránce formální:
 Předkladatel s níže uvedenou výhradou splnil formální náležitosti týkající se vykazování souladu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
 Návrhem je zasahováno do § 3 zákona č. 239/1999 Sb., který je v současnosti vykazována jako implementační vůči směrnici 2004/38/ES. Příslušná srovnávací tabulka měla být aktualizována a přiložena k návrhu v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády.
	AKCEPTOVÁNO

	OKOM
	X
	Po stránce materiální:
 Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS v čl. 4 stanoví, že: „Aniž jsou dotčeny předpisy o cestovních dokladech použitelné pro kontroly na státních hranicích, mají všichni občané Unie s platným průkazem totožnosti nebo cestovním pasem a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a mají platný cestovní pas, právo opustit území členského státu a odebrat se do jiného členského státu. (…) Členské státy v souladu se svými právními předpisy vydávají a obnovují svým státním příslušníkům průkaz totožnosti nebo cestovní pas s uvedením jejich státní příslušnosti.“
 Vlastní podoba občanských průkazů je regulována nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157 ze dne 20. června 2019 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu.
 Podobu cestovních pasů reguluje nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy.
 Dále, právo EU upravuje i podobu řidičských průkazů, které jsou vzájemně uznávány a nejsou striktně vázány na občanskoprávní vztah k danému státu. Problematiku řidičských průkazů upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech (přepracované znění).
 V neposlední řadě, vzhledem k tomu, že v rámci elektronizace předkladatel v důvodové zprávě zmiňuje i zbrojní průkaz, je třeba na navrhovanou úpravu nahlížet i skrze směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/555 ze dne 24. března 2021 o kontrole nabývání a držení zbraní (kodifikované znění).
 Elektronická identifikace je na úrovni práva Evropské unie upravována nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (nařízení „eIDAS“).
	VYSVĚTLENO: Digitální stejnopisy průkazů k vnitrostátnímu použití a nejsou určeny k cestování. Digitální stejnopis nikdy nebude vydán bez existence fyzického dokladu. Pokud jde o nařízení o cestovních pasech a dokladech, prosíme o upřesnění, v čem připomínkové místo spatřuje rozpor s navrhovanou právní úpravou. Pokud jde o řidičský půrkaz, doporučujeme obrátit se na Ministerstvo dopravy.

	SMOČR
	Z
	# K § 9b odst. 2 návrhu:
 Dle § 9b odst. 2 výše uvedeného správce portálu veřejné správy po dohodě se správci příslušných informačních systémů veřejné správy stanoví seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat. 
 Návrh tak upřesňuje, že elektronický stejnopis průkazu nelze použít v každé situaci, respektive u každého průkazu, ale pouze u takových průkazů, které správce portálu veřejné správy po dohodě se správci příslušných informačních systémů zveřejní.
 
 Zákon o právu na digitální služby stanovuje obecně právo uživatelů na poskytování digitálních služeb, přičemž konkrétní pravidla pro jejich poskytování a postup v digitalizaci stanovuje a prosazuje ze své pozice správce portálu veřejné správy.
 Navrhujeme dostatečně vysvětlit, z jakého důvodu nejsou/nebudou některé průkazy zařazeny do eDokladovky, současně se zvážením, zda není na gestorech jednotlivých agend, z nichž vyvstává povinnost vystavení různých dokladů, aby rozhodl, jaký průkaz je vhodný k zařazení k použití v digitální podobě. 
 Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.
Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu (tj. správce portálu veřejné správy) zařadí průkaz na seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat, pouze po dohodě s ohlašovatelem příslušné agendy (dodatečně doplněn do návrhu) a správcem příslušného informačního systému veřejné správy. Předkladatel nepovažuje za vhodné řešení, kdy by tzv. eDokladovku bylo možné využít k blíže nevymezenému typu průkazů, neboť u některých průkazů nemusí využití tzv. eDokladovky vůbec přicházet v úvahu. Připomínkové místo považuje za podstatné, aby se k výběru průkazů, jejichž digitální stejnopis si bude možné obstarat, vyjádřili také gestoři jednotlivých agend. To považuje předkladatel za splněné tím, že ohlašovatel příslušné agendy je nově uveden jako jedna ze stran dohody na tom, že průkaz je možné zařadit na seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat.  

	SMOČR
	Z
	# K § 9c odst. 1 a odst. 2 návrhu:
 ü Dle uvedeného ustanovení návrhu je digitální stejnopis průkazu oprávněna užít osoba, která je držitelem průkazu. Osoba, která je oprávněna užít digitální stejnopis průkazu, si jej pak může obstarat výlučně s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace.
 Není však zohledněna situace, kdy držitelem průkazu je osoba nezletilá. 
 Navrhujeme doplnit návrh o postup v případě užití digitálního stejnopisu průkazu zákonným zástupcem nezletilého či nezletilým samotným (analogicky k možnosti disponovat např. průkazem totožnosti).
 ü Dále nejsou nastaveny parametry ochrany digitálního stejnopisu průkazu samotným držitelem průkazu, tj. aby např. držitel průkazu nemohl svůj digitální stejnopis průkazu dále šířit neoprávněným osobám k dalšímu využití prostřednictvím jeho kopírování apod. 
 Navrhujeme, aby zákon stanovil bezpečnostní kritéria/prvky, prostřednictvím nichž by bylo lze zabránit nedovolenému šíření digitálního stejnopisu průkazu.
 Tyto připomínky jsou zásadní.
	Vysvětlení:
Stejně jako na stávajících občanských průkazech nejsou evidovány děti držitelů, ani v eDokladovce nebudou děti držitelů vedeny. Nadto i nezletilí mohou být držiteli kvalifikovaných prostředků pro elektronickou identifikaci a samozřejmě i stávajících občanských průkazů, a tedy i držiteli eDokladovky.
Jediným omezením je, že o eDoklad bude nutné požádat prostřednictvím elektronické identity. Nařízení eIDAS věk uživatele neomezuje, postačí tedy, aby zde byl poskytovatel, který umožní vydání prostředku pro elektronickou identifikaci nezletilé osobě.

PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NESOUHLASÍ S VYPOŘÁDÁNÍM, PŘIPOMÍNKA JE PŘEDMĚTEM ROZPORU.
Vyjádření připomínkové místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním - nejedná se o uvedení dětí držitele OP v OP, ale o samostatné držitele OP ve věku do 18 let (od narození). Tuto otázku je třeba jak do návrhu, tak do důvodové zprávy rozpracovat a vyrovnat se s využitím eDokladovky osobami mladšími 18 let. SETRVÁVÁME NA PŘIPOMÍNCE A ZŮSTÁVÁME V ROZPORU.

	SMOČR
	Z
	# K § 9d odst. 2 návrhu:
 Dle navrhovaného znění se stanovuje fikce, že údaje uvedené v digitálním stejnopisu průkazu se považují za platné po dobu nejvýše 3 dnů ode dne úspěšného ověření jejich platnosti. 
 Ve světle poznatků z praxe, kdy aktualizace dat probíhá několikrát denně, se jeví tato lhůta jako zbytečně dlouhá a současně může být provázena negativními dopady do právních jednání.
 Navrhujeme stanovit lhůtu nejvýše 24 hodin ode dne úspěšného ověření jejich platnosti. 
 Tato připomínka je zásadní.
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Lhůta bude zkrácena na 2 dny. Kratší lhůta by mohla znamenat nepřiměřené komplikace pro uživatele i v běžných životních situacích. (Příklad - víkend na chatě bez mobilního signálu.)

	SMOČR
	Z
	# K používání eDokladovky - dle důvodové zprávy je předpokládáno využití eDokladovky prostřednictvím mobilních telefonů, není však zvažováno využití ve spojení s čtečkami kódů a jejich propsáním do ISVS. Navrhujeme vysvětlit, zda není možné posupovat ve světle výše uvedeného.
	Akceptováno, bude upraveno.
DIA zveřejní technické specifikace protokolu, čímž umožní načítání i prostřednictvím čteček a jejich propojení s ISVS. Stejně tak předpokládáme možnost propojení s mobilní aplikací čtečky, která bude moci posílat načtené údaje přímo do ISVS. DIA zveřejní všechny potřebné standardy a API, implementaci však už bude muset provést správce systému či dodavatel. Od toho se budou odvíjet i náklady na takové řešení.

PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NESOUHLASÍ S VYPOŘÁDÁNÍM, PŘIPOMÍNKA JE PŘEDMĚTEM ROZPORU.
Vyjádření připomínkové místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky. V takovém případě je nezbytné doplnit RIA o předpokládané náklady a tím i dopady na municipality. Současně je nezbytné co nejdříve již zveřejnit technickou specifikaci a komunikovat v tomto ohledu s municipalitami, neboť ty budou potom nuceny pořídit příslušné technické vybavení, tj. vypsat VZ a dodavatele vysoutěžit (současně i alokovat požadované fin. prostředky v rámci svých rozpočtů, jež jsou již nyní pro kal.r. 2024 v přípravě!!!). SETRVÁVÁME NA PŘIPOMÍNCE A ZŮSTÁVÁME V ROZPORU.

	SMOČR
	Z
	# Náklady na realizaci vnímáme jako nedostatečně odůvodněné a podhodnocené. Zejména nejsou dostatečně zhodnoceny náklady na vybavení na jednotlivých úřadech.
	Vysvětlení, úprava RIA:
Pro ověření totožnosti na straně ověřovatele bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě institucí. 
Tuto informaci více rozpracujeme v RIA a připravíme přehledný návod,  včetně minimálních a doporučených požadavků.

PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NESOUHLASÍ S VYPOŘÁDÁNÍM, PŘIPOMÍNKA JE PŘEDMĚTEM ROZPORU.
Vyjádření připomínkové místa:
Viz předchozí vyjádření - zjevně není ani postaveno najisto, zda bude možné ověřování prostřednictvím čtečky a tím rovnou propsání do IS daného správního orgánu. Rozhodně není pravdou, že je běžně na všech pracovištích ověřovatelů z řad OVM k dispozici smartphone, který je služební. SETRVÁVÁME NA PŘIPOMÍNCE A ZŮSTÁVÁME V ROZPORU.

	SMOČR
	Z
	# Navrhujeme doplnit řešení pro okamžiky, kdy nebude dostatečné připojení k internetu a dotčená osoba nebude mít k dispozici fyzický doklad.
	VYSVĚTLENO: V rámci ověřování právních skutečností není zapotřebí přístup do registrů ani státních evidencí, jelikož ověřování bude probíhat offline a výhradně v rámci komunikace subjektu prokazujícího právní skutečnost a subjektu ověřujícího tuto skutečnost. V souladu s uvedeným je stanovena zákonná doba 2 dnů od posledního ověření platnosti údajů, po níž se stejnopis považuje za platný, tedy i legislativní úprava s použitím offline počítá.

	SMOČR
	Z
	# Navrhujeme rozpracování kapitoly 5 v části Finančních nákladů na vybudování potřebné infrastruktury – zejména z pohledu nákladů na provoz a rozvoj systému a aplikace a na vytvoření aplikace jako takové.
	AKCEPTOVÁNO
Součástí DZ a RIA je podrobnější vyhodnocení nákladů na základě vstupů od orgánů veřejné moci, které budou mít povinnost eDoklad akceptovat.

PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NESOUHLASÍ S VYPOŘÁDÁNÍM, PŘIPOMÍNKA JE PŘEDMĚTEM ROZPORU.
Vyjádření připomínkové místa: S ohledem na výše uvedené v dané situaci nesouhlasíme s vypořádáním. Pokud není postaveno najisto, jakým způsobem bude eDokladovka akceptována (čtečka/mobilní telefon), nelze jednoznačně stanovit náklady tím spojené. SETRVÁVÁME NA PŘIPOMÍNCE A ZŮSTÁVÁME V ROZPORU.

	SMOČR
	Z
	# Navrhujeme rozpracovat kapitolu 7 spojenou se zhodnocením rizik spojených s předvídaným zpracováním osobních údajů a definic záruk, bezpečnostních opatření a mechanismů k zajištění ochrany osobních údajů. Legislativní DPIA se musí vyrovnat dostatečně i s otázkou ochrany údajů uvedených v elektronickém stejnopisu průkazu analogicky k povinnostem držitele občanského průkazu, ale i s ohledem na specifika spojená s využitím příslušné aplikace (př. povinné aktualizace, ochrana zařízení, v němž je aplikace nainstalována atd.). Navrhujeme v tomto směru doplnit zhodnocení rizik dle výše uvedeného.
	NEAKCEPTOVÁNO: Připomínka je na pomezí ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Pokud jde o část důvodové zprávy a RIA, zde jsou uvedeny základní požadavky na zbezpečnění (v souladu s připomínkou např. povinné aktualizace, ochrana zařízení). Konkrétnější popis zabezpečení do právního předpisu ani důvodové zprávy nepatří, nadto se jedná o informací, která může ze své povahy popsána jen obecně a pro účely posouzení navrhované právní úpravy by se tak jednalo fakticky spíše o rétorické cvičení. Aplikace bude zabezpečena minimálně stejně jako stávající aplikace eGovernmentu, např. MEG (mobilní klíč), povinností podle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a jeho prováděcích právních předpisů budou dodrženy.

	SMOČR
	Z
	# Navrhujeme rozpracovat problematiku bezpečnostního zajištění mobilní aplikace eDokladovka, tato otázka není dostatečně v důvodové zprávě řešena.
	NEAKCEPTOVÁNO: Konkrétní popis zabezpečení do právního předpisu ani důvodové zprávy nepatří, nadto se jedná o informací, která může ze své povahy popsána jen obecně a pro účely posouzení navrhované právní úpravy by se tak jednalo fakticky spíše o rétorické cvičení. Aplikace bude zabezpečena minimálně stejně jako stávající aplikace eGovernmentu, např. MEG (mobilní klíč), povinností podle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a jeho prováděcích právních předpisů budou dodrženy.
Do zákona bylo nicméně doplněno ustanovení, že DIA zveřejní na svých internetových stránkách funkční a technické vlastnosti a podmínky užití aplikace, jejichž nedílnou součástí budou i požadavky na zabezpečení.
Vzhledem k tomu, jak dynamicky se vyvíjí oblast kybernetické bezpečnosti, jakýkoliv technický požadavek uvedený přímo v zákoně či podzákonném předpise by se mohl stát velmi rychle zastaralým (viz též DZ § 14 odst. 9 zákona 12/2020 Sb.).

	SMOČR
	Z
	# Povinnost soukromoprávních subjektů přijímat digitální stejnopis průkazu není dána, byť je otázkou, zda je toto nejvhodnějším řešením. Nicméně není tento fakt řádně odůvodněn v důvodové zprávě, shodně tak‚ ve smyslu § 9a návrhu, ani postup orgánů územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti. V tomto směru navrhujeme doplnit důvodovou zprávu.
	VYSVĚTLENO: Povinnost soukromoprávních subjektů akceptovat digitální stejnopis je dána v případě, že jde o takový soukromoprávní subjekt, kterému je právním předpisem uložena povinnost požadovat prokázání totožnosti. Ustanovení bylo přepracováno - nový § 9a a § 9e.

PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NESOUHLASÍ S VYPOŘÁDÁNÍM, PŘIPOMÍNKA JE PŘEDMĚTEM ROZPORU.
Vyjádření připomínkové místa:
Prosíme o vyjádření k postupu municipalit při výkonu samostatné působnosti.

	SMOČR
	Z
	# V RIA absentuje předpokládané využití eDokladovky občany, s čímž souvisí i další nákladová stránka na straně jednotlivých poskytovatelů dat a celého systému.
	Vysvětlení, úprava RIA:
Pro ověření totožnosti na straně ověřovatele bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě institucí. 
Tuto informaci více rozpracujeme v RIA a připravíme přehledný návod,  včetně minimálních a doporučených požadavků.
AKCEPTOVÁNO
Součástí DZ a RIA je podrobnější vyhodnocení nákladů na základě vstupů od orgánů veřejné moci, které budou mít povinnost eDoklad akceptovat.

PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NESOUHLASÍ S VYPOŘÁDÁNÍM, PŘIPOMÍNKA JE PŘEDMĚTEM ROZPORU.
Vyjádření připomínkové místa:
Viz připomínky výše - nelze se s vypořádáním připomínky ztotožnit. JE PONECHÁN ROZPOR.

	SMOČR
	D
	Je nezbytné však vést v patrnosti, že ne vždy je předložení QR kódu dostačující. Například při přihlašování pobytu dle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, je nutné předložit občanský průkaz fyzicky, neboť se stříhá roh. Tuto záležitost řešil i Nejvyšší správní soud, který dospěl k závěru, že nelze změnu trvalého pobytu provést elektronicky a analogicky tedy v tomto případě nebude možné předložit e-Dokladovku.
	Vysvětleno
Viz důvodová zpráva, zvláštní část k § 9a: "Existují však situace, kdy je nadále nutné předložit občanský průkaz v jeho fyzické podobě. Jedná se zejména o situace, kdy není prokazována totožnost nebo jiná skutečnost, ale je vyžadována fyzická manipulace s dokladem (např. ustřižení rohu občanského průkazu při uzavření manželství)."

	SMOČR
	D
	Lze vyslovit pochybnosti, zda bude navrhovaný systém vzhledem k nákladům dostatečně využitý. Např. datové schránky si dobrovolně zřídilo z fyzických osob cca 10 – 15 % občanů. Je ke zvážení, za by se neměla věnovat pozornost variantě č. 3: Digitální dvojče dokladu. Stav, kdy si občan přebírá průkaz totožnosti a současně jej má k dispozici v elektronické podobě, a to včetně aktualizace, bez jakýchkoliv výzev a potvrzování, by byl ideální (např. nastavení na otisk prstu jako u internetového bankovnictví). Z aplikační praxe je zřejmé, že pokud má občan cokoliv nastavovat v aplikacích nebo elektronicky řešit, raději nic nepodnikne (např. zcela prokazatelně lze toto demonstrovat na možnosti hlasovat či se jakkoliv vyjadřovat prostřednictvím QR kódů, kdy výsledky jsou pak naprosto mizivé ve většině případů).
	Vysvětlení: Tato varianta není považována za vhodnou, protože by občan musel čekat na výrobu fyzického průkazu, jak je uvedeno také ve znění RIA. Elektronická verze průkazu je nadto dobrovolná, bez povinnosti si ji zřizovat. Obecně cílová skupina je v rámci digitalizace specifická a postupně se zvětšuje.

	SMOČR
	Z
	Ø K části čtvrté, Účinnost, čl. IV:
 
 Navrhované datum účinnosti návrhu od 1. ledna 2024 považujeme za problematické, a to ze dvou důvodů:
 
 1) Poukazujeme na kontext s navrhovaným zákonem o správě voleb, jehož nabytí účinnosti je navrhováno k 1. lednu 2026. Považujeme za vhodné odložit účinnost tohoto zákona při výkonu volebního práva až na 1.1.2026, kdy bude účinná i nová úprava v oblasti volebního práva. K zajištění řádného průběhu voleb proto navrhujeme posunutí možnosti využití digitálního stejnopisu průkazu při volbách až v kontextu s návrhem zákona o správě voleb, jehož účinnost je navrhována k 1.1.2026. Stejná účinnost bude v zásadě navrhována u souvisejícího změnového zákona a předpokládané vyhlášky k provedení některých jeho ustanovení. Znamená to, že první celostátní volby, na které bude nová právní úprava aplikována, budou volby do zastupitelstev obcí a Senátu, které se budou konat na podzim 2026, za předpokladu, že budou vyhlášeny až po účinnosti tohoto zákona. Rovněž v souvislosti s nutností vybavit okrskové volební komise čtecími zařízeními (cca 30 tisíc zařízení), považujeme za vhodné aplikovat využití eDokladovky při výkonu volebního práva právě až v rámci nové úpravy volebních systémů.
  
 2) S velmi krátkým časovým odstupem by měl být zaveden evropský rámec EDIW (Evropská peněženka digitální identity) a už nyní je vysoce pravděpodobné, že bude založen na poněkud odlišné platformě (Evropský rámec digitální identity) vyžadující i odlišné HW vybavení pro její zavedení do praxe. Bylo by tedy lépe vyčkat a přizpůsobit naši národní platformu té evropské, aby úřady nebyly nuceny pořizovat nové nebo dvoje odlišné HW vybavení, což by přineslo neúměrnou zátěž veřejným rozpočtům.
 
 Současně nelze ponechat bez povšimnutí, že k navrhovanému datu nabytí účinnosti k 01.01.2024 nejsou ani adekvátně řešeny finanční dopady na územní samosprávné celky a absentuje jakýkoliv příslib kompenzace (materiální/finanční). Upozorňujeme, že ne všichni zaměstnanci územních samosprávných celků jsou vybaveni adekvátními pracovními mobilními zařízeními vhodnými pro použití k práci s příslušnými aplikacemi versus nutné bezpečnostní zajištění takových zařízení. Ve světle i navrhovaného je třeba se bezpečnostnímu nastavení zařízení věnovat i v důvodové zprávě (viz dále v textu). 
 
 Lze konstatovat, že i bez ohledu na četnost využití eDokladovky v počátcích po nabytí účinnosti zákona, bude muset být značné množství pracovišť, kde je vyžadováno prokazování totožnosti, k 01.01.2024 vybaveno čtecími zařízení na přečtení elektronického stejnopisu průkazu, a to včetně přístupu k internetu. Časový prostor na jejich pořízení není dostatečný. 
 
 S ohledem uvedené navrhujeme nabytí účinnosti k 01.01.2026.
	Rozfázování účinnosti je narvženo následovně:
Prokázání eDokaldem bude možné
a) ode dne nabytí účinnosti zákona pouze vůči ústředním správním úřadům, s výjimkou zastupitelských úřadů,
b) od 1. července 2024 rovněž vůči orgánům veřejné moci, které jsou státními orgány neuvedenými v písmenu a), s výjimkou zastupitelských úřadů, a vůči krajům a obcím s rozšířenou působností a 
c) od 1. ledna 2025 rovněž vůči ostatním orgánům veřejné moci a soukromým subjektům, které mají ze zákona povinnost provést ztotožnění.

	SMOČR
	D
	Přínos lze jednoznačně spatřit v tom, že pokud by došlo opravdu k masivnímu využití eDokladovky, nebude potřeba ověřovat platnost dokladu v ISZR nebo u ministerstva vnitra. Nejdůležitější pro přepážková pracoviště bude aktuálnost poskytnutých informací, protože v případě, že bude vygenerován QR kód v předcházející den s aktualizovanými údaji téhož dne, a bude použit následující den, je možné, že nastane situace, kdy bude občanovi sdělena na přepážkovém pracovišti neplatnost předloženého dokladu, stejně jako u fyzicky předloženého dokladu. Definice navrhovaného znění zákona v § 9d odst. 2 zní: „V případě, že již uplynula doba požadovaná pro ověření platnosti údajů a nová verze datového balíku nebyla stažena (například bylo zařízení dlouho offline), zobrazí se ověřovateli dokladu varování o této skutečnosti. Údaje jsou považovány za platné 3 dny od posledního úspěšného ověření.“ Tady není možné považovat údaje za platné vzhledem k možnosti automatického ukončení platnosti jako např. po 45 dnech u změny údajů ukončení platnosti občanského průkazu, při doplnění právní moci do ISZR v případě rušení pobytu, aj. Nutností je mít údaje aktuální z téhož dne, kdy občan přijde vyřizovat úřední záležitost a předkládá průkaz totožnosti, protože část žádostí a prohlášení je vázána vždy na místní příslušnost. Více viz připomínka výše uvedená.
	AKCEPTOVÁNO JINAK:
Lhůta bude upravena na 2 dny. Z pohledu předkladatele je to přijatelný kompromis, který umožní využití eDokladovky i v situacích, kdy není běžně dostupné připojení k internetu (typicky víkend na odlehlé chatě).

	SMOČR
	D
	Technickou komplikaci spatřujeme také v dostupnosti kvalitní internetové sítě, a to jak ve volebních místnostech, tak i na úřadě, kde je řada míst s nedostupným internetovým připojením pro občany.
	VYSVĚTLENO: V rámci ověřování právních skutečností není zapotřebí přístup do registrů ani státních evidencí, jelikož ověřování bude probíhat offline a výhradně v rámci komunikace subjektu prokazujícího právní skutečnost a subjektu ověřujícího tuto skutečnost. V souladu s uvedeným je stanovena zákonná doba 2 dnů od posledního ověření platnosti údajů, po níž se stejnopis považuje za platný, tedy i legislativní úprava s použitím offline počítá.

	SMS
	Z
	Připomínka č. 1 k mezirezortnímu připomínkovému řízení
 Sdružení místních samospráv ČR upozorňuje předkladatele na skutečnost, že podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Legislativních pravidel vlády je jako sdružení obcí s celostátní působností povinným připomínkovým místem pro materiály, které se týkají samostatné nebo přenesené působnosti obcí. Obecní úřady přitom podle § 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, vykonávají působnost matričních úřadů. Zároveň starostové, místostarostové a členové zastupitelstev obcí přijímají projevy vůle snoubenců podle § 11a zákon o matrikách. Není tedy pochyb o tom, že se materiál týká působnosti obcí. SMS ČR přesto nebylo u tohoto materiálu v legislativní knihovně označeno jako připomínkové místo.
 Důrazně požadujeme, aby předkladatel v budoucnu postupovat podle citovaného ustanovení Legislativních pravidel vlády a SMS ČR u materiálů, které se týkají samostatné nebo přenesené působnosti obcí, jako připomínkové místo označil.
 Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno:
Za opomenutí se omlouváme a příště budeme postupovat dle tohoto požadavku.

	SMS
	Z
	Připomínka č. 2, obecná připomínka k materiálu
 Požadujeme, aby předkladatel v důvodové zprávě důrazněji akcentoval stále nevyřešený problém pokrytí celého území ČR vysokorychlostním internetem, zavázal se k jeho definitivnímu řešení do doby nabytí účinnosti zákona, a zahrnul náklady na jeho řešení do rozpočtových dopadů návrhu.
 Odůvodnění:
 K optimálnímu fungování elektronického stejnopisu průkazu je pokrytí celého území ČR vysokorychlostní zcela nezbytné. Prokazování totožnosti občanů dokladem neprobíhá v obcích I. typu pouze u voleb, resp. u okrskové volební komise, čemuž se věnuje důvodová zpráva, ale též na obecním úřadě při řešení řady dalších agend v přenesené i samostatné působnosti (ohlašovna, projednávání přestupků, nahlížení občanů do dokumentů podle § 16 zákona o obcích).
 Území mnohých obcí dosud nejsou vysokorychlostním internetem vybavena a tím pádem ho jejich obecní úřady nemohou využívat. Tento problém je přitom z logiky věci potřeba vyřešit předtím, než bude systém eDokladů spuštěn.
 Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno:
Pro ověření totožnosti není potřeba vysokorychlostní internet. K přečtení eDokladu není připojení k internetu vůbec potřebné, čtečka bude fungovat plně offline. K načtení dat do aplikace toho, kdo se prokazuje, stačí jen minimální datový tok a data budou v telefonu platná 48 hodin.
Nad rámec vypořádání upozorňujeme na možnost podpory zavedení vysokorychlostního internetu na obce, která je v gesci MPO.

	SMS
	Z
	Připomínka č. 3 k souvisejícímu zákonu
 V souvislosti s pokrokem v oblasti digitalizace dokladů navrhujeme, aby předkladatel v součinnosti s Ministerstvem vnitra v blízké době předložil novelu zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech, která stanoví, že občan nemá povinnost žádat o vydání nového občanského průkazu při změně názvu veřejného prostranství, kde má místo trvalého pobytu.
 Odůvodnění:
 V současnosti je změna názvu veřejného prostranství (ulice, náměstí aj.) důvodem k rozhodnutí o skončení platnosti občanských průkazů občanů, kteří mají na tomto veřejném prostranství místo trvalého pobytu. To přináší zcela zbytnou administrativní zátěž pro dotčené občany, což nepřímo odrazuje zastupitelstva obcí od změn názvů veřejných prostranství i v případě, kdy na ní existuje všeobecná shoda (především nové pojmenování dosud nepojmenovaných veřejných prostranství nebo přejmenování veřejných prostranství s názvem, který je v současném společenském diskurzu považován za nepřijatelný).
 Vzhledem k existenci digitálních základních registrů a nově zaváděnému elektronickému stejnopisu průkazů není důvod v současné době přistupovat ke změněnému (tj. čerstvě historickému) názvu veřejného prostranství jako k nesprávnému údaji, jak činí současná právní úprava. Je nutné zdůraznit, že při přejmenování veřejného prostranství zůstává zdejším adresám stejný kód v Registru územní identifikace.
 Zrušení povinnosti žádat o nový občanský průkaz v případě, kdy občan nemění fyzické místo trvalého pobytu, by naplňovalo aktualizované Programové prohlášení vlády ze dne 1. 3. 2023, které na straně 53 v kapitole Legislativa uvádí: „Nutná pravidla zjednodušíme. Zrušíme, co je v českém právu zbytečné nebo přestalo dávat smysl: povinnosti, razítka i samotné zákony.“ Přineslo by také finanční úsporu v rozpočtu obcí s rozšířenou působností a odblokovalo by pojmenování či přejmenování mnohých veřejných prostranství. Žádáme tedy předkladatele o legislativní zpracování a předložení takové změny, a to v součinnosti s MV ČR, které je gesčním rezortem příslušného zákona.
 Tato připomínka je zásadní.
	Vzato na vědomí.
Úprava bude zvážena při přípravě plánované novely zákona o občanských průkazech Ministerstvem vnitra.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	1) Připomínka k § 9a 
 Znění nového doplněného § 9a je matoucí, když uvádí, „Vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, nebo umožňuje-li právní předpis prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, lze totožnost nebo jinou skutečnost prokázat digitálním stejnopisem průkazu.“, což může vést k mylnému závěru, že podle tohoto ustanovení lze užít elektronický stejnopis průkazu k dálkovému prokazování totožnosti. Navrhujeme úpravu formulace tohoto ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že možnost dálkového prokázání totožnosti není možné pouze užitím digitálního stejnopisu elektronické identifikace. 
 Návrh na úpravu:
 Prozatím se nenavrhuje konkrétní úprava, bude doplněna v závislosti na podobě navrhovaného řešení. 
 Odůvodnění:
 Navržené textace § 9a může vést k nesprávnému výkladu o možnosti dálkového prokázání totožnosti pouze digitálním stejnopisem průkazu, přičemž tato možnost dálkového prokázání totožnosti je upravena zákonem č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, nicméně text Zákona to nijak nereflektuje (není uveden odkaz na tento zákon) a formulace § 9a může vést k nesprávnému výkladu o možnosti dálkového prokázání totožnosti pouze digitálním stejnopisem průkazu.
	Neakceptováno.
Technické řešení digitálního stejnopisu průkazu dálkové prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti neumožní. S ohledem na vypuštění možnosti prokázat totožnost nebo jinou skutečnost digitálním stejnopisem průkazu zpřístupněným prostřednictvím portálu veřejné správy, není z povahy věci možné použít digitální stejnopis průkazu k dálkovému prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti. Předkladatel dále odkazuje na nové znění návrhu zákona, které explicitně počítá s výlučným prezenčním využitím aplikace k prokazování.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	1. Vydávání výpisů a ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy je koncepčně řešeno v zákoně o informačních systémech veřejné správy č. 365/2000 Sb., kdežto zákon o právu na digitální služby č. 12/2020 Sb. upravuje právo fyzických a právnických osob na poskytování digitálních služeb orgánů veřejné moci při výkonu jejich působnosti. Proto by předmětná legislativní úprava, tj. zavedení elektronického stejnopisu průkazu, měla být řešena přímou novelou zákona č. 365/2000 Sb.
	Vysvětleno.
S ohledem na skutečnost, že digitální stejnopis průkazu umožňuje prokázat totožnost nebo jinou skutečnost, je jeho zařazení za ustanovení upravující právo na prokázání právní skutečnosti v zákoně č. 12/2020 Sb. logickou volbou.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	2) § 9a a § 9b, odst. (2)
 V § 9a je uvedeno, že lze „… totožnost (…) prokázat digitálním stejnopisem průkazu“, a to bez omezení. Následně je v § 9b, odst. (2) uvedeno, že půjde pouze o (omezený) „… seznam průkazů, jejichž digitální stejnopis si lze obstarat“. Znění těchto ustanovení si vzájemné odporují, když znění odst. 2 § 9b v podstatě zužuje znění § 9a – digitální stejnopis si nebude možné obstarat vždy, ale pouze v případě, že se jedná o průkaz, který bude uveden v seznamu průkazů.
	Vysvětleno.
Podle názoru předkladatele si znění uvedených ustanovení neodporují, ustanovení § 9b odst. 2 pouze specifikuje, že seznamem průkazů bude postaveno na jisto, jaké digitální stejnopisy průkazů bude možné využít, neboť je logické, že ne u všech průkazů bude možné využít právní úpravu tzv. eDokladovky.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	2. V Důvodové zprávě (v části 7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů) na str. 7 je rozpor - ve druhém odstavci je uvedeno, že nebudou zpracovávány další osobní údaje a zároveň v následujícím (třetím) odstavci je uvedeno, že zpracování dalších osobních údajů je přiměřené. Lze konstatovat, že minimálně údaj o tom, že občan má vydán digitální stejnopis průkazu je dalším (novým) zpracovávaným osobním údajem, který bude v budoucnu dále upřesněn o uvedení skutečnosti, jaký konkrétní doklad má občan takto digitalizován v eDokladovce (viz v materiálech uváděné budoucí evropské aktivity i ve vazbě na EIDAS 2). Pokud by byl stejnopis veden i pod určitým identifikátorem, tak i tento je logicky osobním údajem).
	Akceptováno, vysvětleno. Slovo "dalších" z předmětné věty bylo odstraněno. Údajem, že má vystaven digitální stejnopis průkazu, nelze konkrétní fyzickou osobu identifikovat a o osobní údaj ve smyslu definice podle čl. 4 odst. 1 nařízení GDPR se tedy nejedná.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	3) § 9b, odst. (4)
 Ve větě „Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu zabezpečí digitální stejnopis průkazu způsobem zajišťujícím integritu, popřípadě původ dat.“ Je nutné nahradit slovo „popřípadě“ za „a“ – původ dat musí být prokazatelný́, musí kumulativně platit obě podmínky - integrita i původ dat.
	Akceptováno jinak.
Konstrukce ověřování aktuálnosti dat a vyvratitelné právní domněnky správnosti dat byla v návrhu poupravena v § 9d odst. 3 a 4. 

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	3. Užitá terminologie Zákona 
 Lze poukázat na zbytečnou složitost a nejednotnost užité terminologie, když jsou v Zákoně a v důvodové zprávě uváděny pro jednu instituci tyto pojmy: Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, Správce portálu veřejné správy, Digitální a informační agentura (dále jen Agentura) a Ústřední správní úřad pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy. Přičemž v návrhu § 9a Zákona je uvedeno, že Poskytovatelem digitálního stejnopisu průkazu a mobilní aplikace je Správce portálu veřejné správy a v důvodové zprávě je pak uvedeno, že správcem portálu veřejné správy je Digitální a informační agentura, přičemž tato skutečnost však nevyplývá ze Zákona. 
 V samotném znění zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který má být Zákonem novelizován, je naopak v § 2a uvedeno, že Agentura je Ústředním správním úřadem pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy. Lze doporučit sjednocení užitých, rozdílných termínů pro jednu instituci, kterou je Digitální a informační agentura, např. úpravou jejího vymezení v § 2a zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů.
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné v rámci navrhované právní úpravy týkající se eDokladovky sjednocovat terminologii zákona č. 12/2020 Sb. Napříč zákonem č. 12/2020 Sb. je pro Digitální a informační agenturu používáno několik „označení“, jejichž základ plyne z jiných právních předpisů. Pojem „správce portálu veřejné správy“ se v zákoně č. 12/2020 Sb. již vyskytuje, a to v § 11 odst. 3, přičemž skutečnost, že je Digitální a informační agentura správcem portálu veřejné správy, vychází z § 6g odst. 1 zákona o informačních systémech veřejné správy. Pojem „správce národního bodu pro identifikaci a autentizaci“, kterým je také Digitální a informační agentura, je již ve stávajícím znění zákona č. 12/2020 Sb. používán, přičemž skutečnost, že Digitální a informační agentura je správcem národního bodu pro identifikaci a autentizaci plyne z § 20 odst. 2 zákona o elektronické identifikaci.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	4) § 9c, odst. (2)
 Návrh ustanovení definuje, že o digitální stejnopis průkazu lze požádat prostředkem elektronické identifikace vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace.
 S ohledem na principy nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu (eIDAS) je nutné zajistit, aby bylo možné o digitální stejnopis průkazu požádat pouze s využitím prostředku na úrovni „VYSOKÁ“ ve smyslu nařízení eIDAS.
 Z návrhu ustanovení § 9c, odst. (2) lze však usuzovat, že k vydání digitálního stejnopisu průkazu je možné využít i existující prostředky elektronické identifikace, jakými jsou např. elektronický občanský průkaz, Bank ID, mobilní klíč e-governmentu, a další existující prostředky, z nichž však s výjimkou elektronického občanského průkazu žádný nesplňuje požadavky na stupeň zabezpečení „VYSOKÁ“, což je zcela nepřijatelné a také v rozporu se standardy, které budou na elektronickou identitu kladeny v rámci připravované normy „eIDAS2“.
 Technické řešení, které bude na základě změny zákona vznikat, musí být adekvátní kvalitě a stupni zabezpečení fyzických dokladů.
	Neakceptováno, vysvětleno: Minimální požadovaná úroveň důvěry bude v případě obstarání stejnopisu uvedena v Katalogu služeb veřejné správy. S nižší úrovní důvěry nebude moci být stejnopis obstarán, přičemž následné prokazování totožnosti či jiné právní skutečnosti nebude na úrovni důvěry závislé.
Stejnopis poskytovaný do eDokladovky (potažmo eDokladovka) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS.
Do zákona bude explicitně doplněno, že eDoklad neslouží k distančnímu ověření totožnosti ani dalších skutečností.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	5) Důvodová zpráva – obecně
 Důvodová zpráva zcela absentuje problematiku bezpečnosti mobilní aplikace, která by měla být již nyní detailně vysvětlena tak, aby následně za účelem naplnění právní úpravy a dodržení termínu její účinnosti nebylo připraveno řešení, které nebude v souladu s bezpečností fyzických dokladů.
	NEAKCEPTOVÁNO: Konkrétní popis zabezpečení do právního předpisu ani důvodové zprávy nepatří, nadto se jedná o informací, která může ze své povahy popsána jen obecně a pro účely posouzení navrhované právní úpravy by se tak jednalo fakticky spíše o rétorické cvičení. Aplikace bude zabezpečena minimálně stejně jako stávající aplikace eGovernmentu, např. MEG (mobilní klíč), povinností podle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a jeho prováděcích právních předpisů budou dodrženy.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	6) Důvodová zpráva, kapitola 5, část „Finanční náklady na vybudování potřebné infrastruktury“
 Tato kapitola by měla být zpracována mnohem detailněji, zejména pak:
 - podrobně specifikovat úpravy stávajícího řešení Portálu veřejné správy,
 - není zřejmé, jaké budou náklady na provoz a rozvoj systému a aplikace,
 - zcela chybí náklady na vytvoření samotné aplikace,
 - uvést, jak bude dané řešení využitelné v rámci připravované normy eIDAS2 a zda budou v této souvislosti náklady vynaloženy efektivně,
 - musí se jednat o životaschopné řešení, kde bude již nyní jasné, že bude využitelné a v souladu s připravovanou normou eIDAS2.
	Bude doplněno následovně:

Finanční náklady na implementaci mobilní aplikace eDokladovka vč. úpravy Portálu veřejné správy se pohybují ve výši cca 10 milionů Kč vč. DPH (zahrnuje implementaci aplikace pro prokazování a ověřování právních skutečností, úpravu PVS vč. zajištění přípravy a šifrování datových balíčků, správy jejich životního cyklu a další případné úpravy).
Provoz mobilní aplikace bude zajištěn v rámci provozu a dostupnosti Portálu veřejné správy, jehož bude aplikace součástí, a bude znamenat navýšení provozních nákladů řádově o jednotky stovek tisíc Kč vč. DPH měsíčně.
Rozvoj mobilní aplikace ve střednědobém horizontu odhadujeme řádově na jednotky milionů Kč vč. DPH. Ve střednědobém horizontu bude v rámci tohoto rozvoje zajištěna také úprava eDokladovky dle požadavků eIDAS na Evropskou peněženku digitální identity.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	7) Důvodová zpráva, kapitola 5, část „Finanční dopad na podnikatelské prostředí“
 Tato kapitola je nedostatečně zpracovaná a náklady jsou vyčísleny pouze velmi obecně. Nelze souhlasit např. s konstatováním, že se bude jednat „pouze o softwarové úpravy informačních systémů“. Některé z těchto úprav mohou být časově i finančně náročné a mohou mít dopad na procesy soukromoprávních subjektů a v konečném důsledku mohou být přeneseny na občany jako konečné uživatele daných služeb. Zároveň na základě podkladových dokumentů nelze náklady odhadnout, protože není zřejmý́ rozsah nutných změn u soukromých subjektů, např. zda převezmou řešení/aplikaci vytvořenou centrálně, zda budou mít povinnost uchovávat data, zda vyplynou požadavky na úpravu systémů kvůli zachování povinností GDPR apod.
 V této souvislosti klademe důraz zejména na to, aby bylo řešení maximálně využitelné a v souladu s výše uvedenou připravovanou normou eIDAS2.
	VYSVĚTLENO:
Vyčíslení nákladů v dokumentu je nejlepší, jaké je možné predikovat.
S využitelností řešení v souvislosti s eIDAS 2 se počítá v plném rozsahu. Skutečnost, že tyto prostředky budou vynaloženy efektivně, považujeme za samozřejmou, není třeba ji v zákoně či důvodové zprávě uvádět.

	Svaz průmyslu ČR
	Z
	8) Předkládací zpráva
 Vzhledem k výše uvedené neúplnosti vyčíslení nákladů jsou zde uvedené očekávané dopady na státní rozpočet nepřesné/neúplné.
	VYSVĚTLENO
Zapojení soukromého sektoru bude až na výjimky dobrovolné a omezí se tak pouze na situace, pro které ověření totožnosti vyžaduje zákon (např. banky). Pro tyto situace nelze vyčíslit náklady, jelikož není známa úroveň integrace ověřovacích řešení do vnitřních systémů. Ponecháváme proto jako výchozí hodnotu kalkulaci na 1 čtecí zařízení.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	Z
	§ 9a zákona o právu na digitální služby
Tato připomínka je zásadní
 
 Ustanovení staví digitální stejnopis průkazu na roveň fyzickému průkazu, a to jak při prokazování vůči veřejnému, tak vůči soukromému sektoru. Pokud jde o prokazování vůči soukromému sektoru, lze předpokládat vznik podstatných nákladů na straně soukromých subjektů, které budou vystupovat v roli spoléhající se strany. Budou-li digitální stejnopisy průkazu použity, např. v rámci identifikace podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) (návrh zákona takové použití nevylučuje), bude to klást na určité soukromoprávní subjekty (povinné osoby podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) značné nároky na pořízení čtecích aplikací (napojených na interní systémy) a zařízení, napojení na veřejnou datovou síť, změny interních procesů, školení zaměstnanců, obsluhy a další náklady. Není možné také opomenout časovou náročnost požadovaných změn na straně soukromých subjektů zvlášť v okamžiku, kdy k účinnosti návrhu zákona má dojít k 1. 1. 2024.
 
 Výše nezbytných nákladů pro soukromý sektor není zohledněna v důvodové zprávě. Aktuální znění důvodové zprávy počítá s tím, že podnikatelé budou čistým beneficentem navrhované úpravy s tím, že počáteční náklady na jedno místo vybavené mobilní aplikací jsou 3 000 Kč. Toto ale neodpovídá skutečnosti. Jednak soukromý sektor nebude čistým beneficientem navrhované právní úpravy, neboť mu bude uložena povinnost přijímat digitální stejnopisy průkazu. Výše počátečních nákladů se bude u různých typů subjektů podstatně lišit (zatímco někteří podnikatelé skutečně budou beneficientem právní úpravy s minimálními náklady, některé subjekty budou nuceni vynakládat na úpravu svých interních procesů nemalé náklady).
 
 Povinné akceptace digitálních stejnopisů průkazů v rámci soukromého sektoru je problematická i proto, že současně navrhované řešení bude pouze dočasným, resp. paralelním řešením k navrhované evropské peněžence digitální identity podle novely nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Novela je stále v legislativním procesu, a nelze tak bezpečně předurčit finální podobu nařízení. Z tohoto důvodu nepovažujeme za vhodné, aby soukromý sektor na dočasnou dobu implementoval technická a logistická řešení, když reálně hrozí, že taková řešení nebudou s nutnými technickými řešeními Evropské unie kompatibilní.
 
 Nakonec, zákon o právu na digitální služby zakládá subjektivní práva osobám soukromého práva na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti. Vzhledem k působnosti zákona a jeho vymezenému předmětu by tedy ustanovení tohoto zákona neměla stanovovat vzájemné povinnosti osobám soukromého práva.
 
 Požadujeme proto, aby soukromé subjekty v pozici spoléhající se strany nebyly povinny digitální stejnopis průkazu akceptovat, resp. přijetí digitálního stejnopisu průkazu by zůstalo pro soukromé subjekty na dobrovolné bázi. Soukromé subjekty by tak byly nadále oprávněny požadovat prokázání totožnosti pomocí fyzického průkazu. Povinnost akceptovat digitální stejnopis průkazu by zůstala výhradně na státním sektoru.
 
 Z tohoto důvodu navrhujeme následující znění § 9a zákona o právu na digitální služby:
 
 „Vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, nebo umožňuje-li právní předpis prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti průkazem, který je veřejnou listinou hmotné povahy, lze totožnost nebo jinou skutečnost prokázat digitálním stejnopisem průkazu. Práva na prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti digitálním stejnopisem průkazu namísto průkazu, který je veřejnou listinou hmotné povahy, se lze domáhat pouze vůči orgánu veřejné moci.“
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ. S ohledem na uvedené je účinnost navrhované právní úpravy odložena na 1. leden 2025, a to ve vztahu k soukromým subjektům, které jsou povinny podle právního předpisu prokázání totožnosti požadovat, popř. vůči nimž je možnost prokázat totožnost průkazem právním předpisem výslovně připuštěna. Ostatní soukromé subjekty budou moci akceptovat digitální stejnopis dobrovolně, nebude se jednat o povinnost. 

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	§ 9a zákona o právu na digitální služby
Tato připomínka je zásadní
 
 V zákoně musí být adekvátně řešena návaznost na další právní předpisy včetně AML zákona. Navrhovaná právní úprava aktuálně vztah vůči zákonu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu neřeší. Identifikace pro účely AML zákona pomocí digitálního stejnopisu průkazu bude sice podle navrhované právní úpravy rovna fyzickému průkazu, ale z podstaty věci se jedná o výrazně rizikovější způsob identifikace (např. s ohledem na to, že elektronických stejnopisů může být více, a může je tak k neoprávněnému prokázání totožnosti současně užívat více osob, na rozdíl od fyzického průkazu).
 
 Identifikace pro účely AML zákona prostřednictvím mobilní aplikace se dotkne záznamů vedených povinnými osobami. Není řešeno, jakým způsobem budou jednotlivé osoby zaznamenávat identifikující se osobu ve svých informačních systémech (při prvotní identifikaci, resp. při následné identifikaci existujícího klienta).
 
 V navrhované právní úpravě není řešeno, jakou možnost nebo povinnost budou mít povinné osoby z hlediska uložení si kopie digitálního stejnopisu průkazu ve svých informačních systémech (např. technické i procesní požadavky k rozpoznání originálu od elektronické kopie). Chybí zároveň informace o tom, při jakých procesech identifikace klienta bude zákon umožňovat její použití, a naopak při jakých nikoliv.
 
 Současně navrhovaná právní úprava neřeší, jak bude plněna povinnost předávat kopii dokladu totožnosti podle § 10 a 11 AML zákona.
 
 Není jednoznačné, jaké bude mít digitální stejnopis průkazu obsahové náležitosti. V kontextu identifikace podle AML zákona tak mohou vznikat rozdíly mezi fyzickou identifikací a předložením digitálního stejnopisu průkazu
	Akceptováno:
Jsme si vědomi povinností podle AML zákona.
Zákon, tak jak je navržen, umožňuje uložení a uchování záznamu o identifikaci. Čtečka tuto funkcionalitu bude mít, podrobnosti budou představeny cca v září tohoto roku. Do zákona byla vložena úprava AML zákona explicitně řešící uchovávání záznamu.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	§ 9b odst. 1 zákona o právu na digitální služby
Tato připomínka je zásadní
 
 Návrh počítá s tím, že jediným poskytovatelem mobilní aplikace bude stát prostřednictvím aplikace eDokladovka. Je přirozené, že poskytovatelem samotných digitálních stejnopisů průkazů bude stát jako garant a vydavatel fyzických průkazů, není však důvodné, aby byl zároveň i jediným poskytovatelem mobilní aplikace, prostřednictvím které budou digitální stejnopisy průkazů zpřístupněné občanům. Ve své podstatě jde o státem vytvořený monopol na poskytování této služby, který není opodstatněný.
 
 Je tak vhodné připustit poskytování mobilních aplikací (nikoliv jako vydavatele digitálních stejnopisů průkazů) i soukromými subjekty, a to za podmínek stanovených zákonem. Vzhledem k blízkým institutům elektronické identifikace identifikačních služeb se nabízí umožnit poskytování mobilních aplikací kvalifikovaným správcům podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů nebo poskytovatelům identifikačních služeb podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), kterým byla udělena akreditace pro poskytování mobilní aplikace.
 
 Podmínky pro udělení akreditace mohou být obdobné tomu, jak je systém aktuálně nastaven pro správce kvalifikovaných systémů v zákoně o elektronické identifikaci.
 
 Z tohoto důvodu navrhujeme následující znění § 9b – § 9d zákona o právu na digitální služby:
 
 § 9b
 
 (1) Poskytovatelem digitálního stejnopisu průkazu a mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, je správce portálu veřejné správy.
 
 (2) Poskytovatelem mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje (dále jen „mobilní aplikace“), může být pouze
 
 a) státní orgán, nebo
 
 b) kvalifikovaný správce podle zákona o elektronické identifikaci nebo poskytovatel identifikačních služeb podle zákona o bankách, kterým byla udělena akreditace pro poskytování mobilní aplikace (dále jen „akreditovaná osoba“).
 
 § 9c
 
 (1) Agentura rozhodne o udělení akreditace pro poskytování mobilní aplikace (dále jen „akreditace“) na základě písemné žádosti.
 
 (2) Podmínkou pro udělení akreditace je
 
 a) skutečnost, že žadatelem o akreditaci vydávaná mobilní aplikace splňuje technické specifikace, normy a postupy stanovené prováděcím právním předpisem,
 
 b) bezúhonnost žadatele o akreditaci,
 
 c) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace,
 
 d) skutečnost, že žadatel o akreditaci je způsobilý pro poskytování mobilní aplikace z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob.
 
 (3) Pro určení výše pojištění odpovědnosti za škodu způsobené při poskytování mobilní aplikace se použije přiměřeně jiný právní předpis.12 Pro účely určení výše pojištění za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace podle tohoto jiného právního předpisu se za počet držitelů považuje počet osob s aktivovanou mobilní aplikací.
 
 (4) Žadatel o akreditaci k žádosti o akreditaci přikládá
 
 a) smlouvu o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování mobilní aplikace,
 
 b) doklad o bezúhonnosti, neprokazuje-li se bezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů,
 
 c) potvrzení, že žadatelem o akreditaci vydávaná mobilní aplikace splňuje technické specifikace, normy a postupy stanovené jiným právním předpisem.
 
 (5) Agentura je oprávněna při zjišťování skutečnosti podle odstavce 2 písm. d) požádat o informace Policii České republiky, zpravodajskou službu nebo jiný orgán.
 
 (6) Agentura rozhodne o žádosti o udělení akreditace do 3 měsíců ode dne jejího podání. Splňuje-li žadatel o akreditaci podmínky pro udělení akreditace, Agentura udělí akreditaci. V opačném případě Agentura žádost zamítne.
 
 (7) Akreditovaná osoba je povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit Agentuře, že přestala splňovat některou z podmínek pro udělení akreditace.
 
 (8) Agentura stanoví vyhláškou technické specifikace, normy a postupy pro mobilní aplikaci.
 § 9d
 
 (1) Na změnu akreditace, odnímání akreditace, zánik akreditace, pojištění odpovědnosti za škodu a bezúhonnost se zákon o elektronické identifikaci použije přiměřeně.
 
 (2) Mobilní aplikaci posuzuje pověřená osoba podle zákona o elektronické identifikaci. Není-li podle zákona o elektronické identifikaci posuzováním pověřena žádná osoba, posuzuje mobilní aplikaci Agentura.
 
 V souvislosti s úpravou výše zároveň navrhujeme následující znění § 9d zákona o právu na digitální služby:
 
 § 9g
 
 (1) Poskytovatel digitálního stejnopisu mobilní aplikace ověří před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu platnost v něm uvedených údajů a zajistí, aby výsledek ověření byl po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelný.
 
 (2) Nelze-li ověření platnosti údajů uvedených v digitálním stejnopisu průkazu provést, poskytovatel digitálního stejnopisu mobilní aplikace zajistí, aby tato skutečnost byla po zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu seznatelná. Neprokáže-li se opak, považují se údaje uvedené v digitálním stejnopisu průkazu za platné, a to nejvýše po dobu 3 dnů ode dne posledního úspěšného ověření jejich platnosti.
	VYSVĚTLENO
S účastí dalších poskytovatelů se v nějaké podobě počítá, není však technicky možné, aby se tak stalo k 1. lednu 2024.
K otevření systému dalším poskytovatelům je nutné připravit certifikační schéma a stanovit požadavky, které musí takový poskytovatel splňovat.
Z hlediska legislativního procesu není možné toto připravit do 1. ledna 2024, proto bude příslušná úprava vznikat separátně, není ale potřeba kvůli ní odkládat celý projekt eDokladovky.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	§ 9b odst. 3 zákona o právu na digitální služby
Fyzické průkazy obsahují biometrickou fotografii držitele, pomocí které lze ověřit totožnost držitele průkazu. Pokud by Digitální a informační agentura pro určité životní situace nestanovila, že bude nutné předkládat fotografii, jak se bude ověřovat totožnost držitele digitálního stejnopisu průkazu?
	Vysvětleno. Součástí digitálního stejnopisu jsou údaje, které jsou na průkazu bezprostředně čitelné a vnímatelné člověkem, tedy i fotografie. Uvedené je součástí předkládaného ustanovení.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	§ 9b odst. 4 zákona o právu na digitální služby
V § 9b odst. 4 zákona o právu na digitální služby je vhodné upravit znění následovně:
 
 „Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu zabezpečí digitální stejnopis průkazu způsobem zajišťujícím integritu a popřípadě původ dat.“
 
 V tomto případě by neměla být poskytovateli digitálního stejnopisu průkazu dána možnost původ dat zabezpečit, ale mělo by být postaveno najisto, že k zabezpečení dojde. Pokud by nebylo nutné původ dat zabezpečit, nebylo by možné zpětně určit, zda digitální stejnopis průkazu vydal k tomu způsobilý orgán, či neoprávněná osoba.
	Akceptováno jinak.
Poskytovatel digitální stejnopisu průkazu zapečetí digitální stejnopis průkazu zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. V tomto ohledu byl též upraven návrh zákona v § 9d odst. 2 zákona o právu na digitální služby. 

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	§ 9c odst. 2 zákona o právu na digitální služby
Fyzické průkazy totožnosti jsou chráněné proti padělání. Jejich digitální stejnopisy budou chráněné proti padělání tím, že bude zajištěna integrita dat a původ těchto dat ve smyslu navrhovaného § 9b odst. 4 zákona o právu na digitální služby. Hrozí nicméně riziko zneužití digitálního stejnopisu průkazu ze strany jeho držitele, například kopírováním, zapůjčením apod. Navrhujeme, aby zákon stanovil konkrétní ochranné (bezpečnostní) prvky digitálního stejnopisu průkazu nebo jinak snížil riziko jeho padělání (například přísnější trestní nebo správní sankcí).
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje za vhodné stanovit konkrétní sankce k ochraně digitálního stejnopisu průkazu v návrhu zákona. Navrhovaný zákon je koncipován tak, že podobu digitálního stejnopisu průkazu může mít vícero průkazů (nikoliv pouze občanský průkaz), které jsou veřejnou listinou hmotné povahy a o jejichž zařazení na seznam digitálních stejnopisů průkazů rozhodne poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu, gestor příslušné agendy a správce příslušného informačního systému veřejné správy. Stanovit konkrétní sankce pro různé veřejné listiny by tak bylo značně obtížné a jejich zobecněním by došlo k popření účelu takových sankcí. K ochraně digitálního stejnopisu průkazu lze nadto využít již stávající prostředky správního práva a trestního práva. 

Trestní zákoník kupříkladu upravuje tyto trestné činy:
-        trestný čin uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (§ 120 TZ),
-        trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 TZ),
-        trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ), 
-        trestný čin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti (§ 232),
-        trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ). 

Zákon o některých přestupcích pak upravuje například tyto přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy:
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu nebo uvedení nesprávného anebo neúplného údaje v čestném prohlášení u správního orgánu,
-        úmyslné uvedení nesprávného nebo neúplného údaje správnímu orgánu anebo zatajení požadovaného údaje správnímu orgánu za účelem získání neoprávněné výhody.

Předkladatel proto považuje ochranu veřejných listin a nosičů informací v právním řádu za dostatečnou a doplnění konkrétních sankcí v návrhu zákona za nadbytečné.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	Z
	§ 9c odst. 2 zákona o právu na digitální služby
Tato připomínka je zásadní
 
 V navrhované právní úpravě není stanovena požadovaná úroveň záruky pro vydání digitálního stejnopisu průkazu, to může vést ke snížení požadování úrovně záruky, například pro účely identifikace podle AML zákona.
 
 Podle § 8a AML zákona je možné identifikovat se pomocí prostředku s úrovní vysoká, případně prostřednictvím bankovní identity (úroveň záruky značná, avšak s dodatečnými opatřeními). Pokud nebude požadovaná úroveň záruky pro digitální stejnopis průkazu stanovena alespoň pro stejnou úroveň záruky, jako je stanovena pro bankovní identitu, bude možné požadavek na úroveň záruky pro účely identifikace podle AML zákona obcházet tak, že si osoba prostřednictvím mobilní aplikace nebo portálu veřejné správy vyžádá digitální stejnopis průkazu s nižší úrovní záruky.
 
 Aktuální znění novely tak umožňuje získání digitálního stejnopisu průkazu, který bude mít ekvivalentní právní sílu jako fyzický průkaz, a to na základě prostředku pro elektronickou identifikaci s nižší úrovní záruky.
 
 Může tak docházet k nežádoucímu řetězení, které zvyšuje riziko zneužití průkazu držitele jinou osobou.
 
 Požadujeme tedy, aby byla pro vydání digitálního stejnopisu průkazu stanovena požadovaná úroveň záruky vysoká, případně úroveň záruky značná, bude-li prostředek doplněn o dodatečná opatření. Taková opatření mohou zahrnovat například identifikaci za fyzické přítomnosti identifikovaného před vydáním digitálního stejnopisu průkazu a dalšího opatření podle § 38ac zákona o bankách.
	VYSVĚTLENO
Požadovaná úroveň záruky se zpravidla neuvádí v zákoně, ale v katalogu služeb, s tím, že pokud tam není uvedena, vyžaduje se úroveň značná.
I v tomto případě bude vyžadována úroveň záruky značná, jelikož se jedná fakticky o pořízení výpisu z informačního systému, kde je značná úroveň záruky obvykle vyžadována.

Stejnopis poskytovaný do eDokladovky (potažmo eDokladovka) není prostředkem elektronické identifikace, slouží k fyzickému prokázání totožnosti či jiné právní skutečnosti, a není tedy nositelem žádné úrovně důvěry ve smyslu eIDAS.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	§ 9d odst. 1 zákona o právu na digitální služby
Ustanovení obsahuje povinnost poskytovatele digitálního stejnopisu průkazu ověřit před každým zpřístupněním digitálního stejnopisu průkazu platnost v něm uvedených údajů. Navrhujeme, aby byla do ustanovení explicitně doplněna povinnost ověřit platnost údajů výhradně prostřednictvím registru obyvatel nebo jiného základního registru podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, nebo jiném odpovídajícím informačním systému veřejné správy, ze kterého budou data pro účely poskytnutí digitálního stejnopisu průkazu Digitální a informační agenturou čerpána.
	Vysvětleno. Mobilní aplikace bude sloužit k prokazování totožnosti, ale i jiných právních skutečností. V případě jiných právních skutečností bude ověřování probíhat vůči primární evidenci údajů o těchto právních skutečnostech, v takovém případě se nejspíš nebude jednat o základní registry, jelikož tyto nebudou obsahovat údaje o těchto právních skutečnostech, ale o jiné agendové informační systémy.
V každém případě však ke ztotožnění osoby dojde přes základní registry, protože většina ISVS eviduje osoby pouze na základě agendového identifikátoru, a k propojení s konkrétní osobou je třeba dotaz na základní registry.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	D
	2 odst. 5 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu na digitální služby“)
Ustanovení uvádí, že digitální stejnopis průkazu bude zpřístupněný kromě mobilní aplikace prostřednictvím portálu veřejné správy. Z toho by bylo možné dovozovat, že digitální stejnopis průkazu bude možné získat na portálu veřejné správy a bude možné si jej uložit např. v počítači. To by mohlo znamenat možnost využití digitálního stejnopisu průkazu i při online jednání. Z důvodové zprávy ale lze dovozovat, že digitální stejnopis průkazu se má používat jen prostřednictvím mobilní aplikace při fyzickém jednání. Zákon tento dualismus dále nijak nerozpracovává. Právní úprava by měla postavit najisto, že digitální stejnopis průkazu má právní účinky pouze v případě zpřístupnění prostřednictvím mobilní aplikace, jejímž prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, a pouze pro off-line jednání.
	Akceptováno.
Zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu prostřednictvím portálu veřejné správy bude z návrhu vypuštěno. Digitální stejnopis průkazu tak bude možné zpřístupnit pouze prostřednictvím mobilní aplikace.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZSČR)
	Z
	Tato připomínka je zásadní
§ 9b odst. 3 zákona o právu na digitální služby 

 Není zcela jasné, jaké údaje budou v digitálním stejnopisu zaneseny. Podle důvodové zprávy mají existovat datové balíky, které budou předdefinovány ze strany správce portálu veřejné správy a budou reflektovat nejčastější životní situace a zákonné požadavky. Návrh zákona ale s tímto principem dále nepočítá. Digitální a informační agentura tak může určovat, které údaje budou v digitálním stejnopisu průkazu uvedeny. Činnosti orgánů veřejné moci musí respektovat zásadu, že veřejnou moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsobech, které stanoví zákon. Navržené ustanovení tuto zásadu nerespektuje.
 
 Požadujeme, aby bylo stanoveno, že digitální stejnopis průkazu bude vždy obsahovat taková data, která obsahuje fyzický průkaz, resp. Taková data (takový datový balík), která jsou předepsaná pro určitou životní situaci. Alternativně lze zvážit vymezení rozsahu údajů odkazem na jiný právní předpis (například zákon č. 500/2004 Sb., zákon č. 269/2021 nebo jiné relevantní předpisy). Navrhujeme zároveň, aby zákon postavil najisto, u kterých průkazů bude možné vystavit jejich digitální stejnopis.
 
 Za nezbytnou náležitost opisu považujeme fotografii držitele, pokud je součástí průkazu.
 
 Z tohoto důvodu navrhujeme následující znění § 9b odst. 3 zákona o právu na digitální služby:
 
 (3) Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu uvede v digitálním stejnopisu průkazu pouze údaje, které jsou v průkazu uvedeny jako bezprostředně čitelné nebo vnímatelné člověkem. Součástí digitálního stejnopisu průkazu je fotografie, pokud průkaz fotografii obsahuje.
	NEAKCEPTOVÁNO
Digitální stejnopis bude vždy obsahovat takové údaje, jaké obsahuje fyzický doklad, a bude moci obsahovat i nějaké navíc, pokud jsou relevantní a zjistitelné z příslušného IS (např. údaj o zadržení řidičského průkazu).
Pokud jde o uvedené datové balíčky, o tom, jaká data budou poskytnuta, nebude rozhodovat DIA, ale ten kdo se průkazem prokazuje. Ani toto nevyžaduje zákonné zmocnění, jedná se o technické řešení (stejně jako není třeba zákonné zmocnění k tomu, abych např. při předložení fyzického občanského průkazu rukou zakryl datum narození).

	ÚV - KML
	Z
	K Přezkumu účinnosti regulace
 Požadujeme kompletně doplnit část ZZ RIA týkající se přezkumu účinnosti regulace s konkrétním termínem a indikátory přezkumu.
	AKCEPTOVÁNO

	ÚV - KML
	D
	Připomínka ke Shrnutí Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace (ZZ RIA)
 Doporučujeme upravit jednotlivé části Shrnutí, aby obsahovalo rovněž zhodnocení souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy (zhodnocení je uvedeno pouze v ZZ RIA); územní dopady (v rámci dopadů na územní samosprávné celky) či dopady na rodiny.
 Usnesením vlády č. 22 z 11. 1. 2023 byly schváleny změny Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace. Doporučujeme zpracovávat Shrnutí a samotnou Závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace (ZZ RIA) v souladu s těmito aktualizovanými Obecnými zásadami.
	Do RIA budou více rozepsány územní dopady (vztah k regionální politice, vyváženost napříč územím).

	ÚV - VÚV
	Z
	1. K §2 odst.5 zák. č.12/2020 Sb: Uvádí se, že „Digitálním stejnopisem průkazu je výpis z informačního systému veřejné správy o průkazu a jeho obsahu zpřístupněný prostřednictvím mobilní aplikace nebo portálu veřejné správy“. Není jasné, jaký účel má možnost zpřístupnění digitálního stejnopisu průkazu na portálu veřejné správy. Podle důvodové zprávy však má být nástrojem, jehož prostřednictvím se digitální stejnopis průkazu zpřístupňuje, mobilní aplikace. Zpřístupnění na portálu veřejné zprávy je pak buď nadbytečné, nebo tento účel není nijak specifikován. 
 Tato připomínka je zásadní
	AKCEPTOVÁNO
Bude vypuštěno.

	ÚV - VÚV
	Z
	2. K §9a zák. č.12/2020 Sb: Nelze souhlasit s tvrzením, které je uvedeno v RIA, že zavedení akceptace eDokladovky ze strany jednotlivých subjektů bude vyžadovat minimální náklady, a že soukromý sektor bude čistým beneficientem navrhované novely zákona. Naopak lze očekávat, že náklady mohou být u některých subjektů poměrně značné (i v řádu desítek milionů Kč) a stejně tak doba na implementaci bude podstatně delší, než je navrhovaná účinnost zákona. Navíc není jasné, nakolik bude navrhované řešení kompatibilní s řešením evropské peněženky. Novela nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.91/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu je stále ve schvalovacím procesu. Může se tedy stát, že investice na implementaci budou jen dočasné, když české řešení nebude nakonec s evropským kompatibilní. Z uvedeného důvodu doporučujeme, aby akceptace eDokladovky byla povinná výlučně pro orgány veřejné moci.
 Tato připomínka je zásadní
	Vysvětlení, úprava RIA:
Pro ověření totožnosti na straně ověřovatele bude potřeba běžný smartphone s mobilní aplikací. Dá se předpokládat, že ten je již relativně běžně ve výbavě institucí. 
Tuto informaci více rozpracujeme v RIA a připravíme přehledný návod, včetně minimálních a doporučených požadavků.

	ÚV - VÚV
	Z
	3. K §9b odst. 4 zák. č.12/2020 Sb: Není jasný důvod užití slova případně. S ohledem na důvěryhodnost digitálního stejnopisu dat je třeba, aby věta zněla: „Poskytovatel digitálního stejnopisu průkazu zabezpečí digitální stejnopis průkazu způsobem zajišťujícím integritu, popřípadě a původ dat“
 Tato připomínka je zásadní
	Akceptováno jinak.
Poskytovatel digitální stejnopisu průkazu zapečetí digitální stejnopis průkazu zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. V tomto ohledu byl též upraven návrh zákona v § 9d odst. 2 zákona o právu na digitální služby. 

	ÚV - VÚV
	D
	4. K §9b odst. 1 zák. č.12/2020 Sb: Dle návrhu má být jediným poskytovatelem aplikace, pomocí níž se digitální stejnopisy průkazů zpřístupňují pouze správce portálu veřejné správy. K tomu dle našeho názoru není důvod, protože např. k elektronické identifikaci se již nyní využívají např. aplikace bank a lze dokonce říci, že právě díky k tomuto kroku došlo k mnohem rychlejšímu rozšíření elektronické identifikace, než kdyby byly využity pouze prostředky vydávané státem. 
 Tato připomínka je doporučující
	VYSVĚTLENO
S účastí dalších poskytovatelů se počítá, není však technicky možné, aby se tak stalo k 1. lednu 2024.
K otevření systému dalším poskytovatelům je nutné připravit certifikační schéma a stanovit požadavky, které musí takový poskytovatel splňovat.
Z hlediska legislativního procesu není možné toto připravit do 1. ledna 2024, proto bude příslušná úprava vznikat separátně, není ale potřeba kvůli ní odkládat celý projekt eDokladovky.

	ÚV - VÚV
	Z
	5. K §9b odst. 3 zák. č.12/2020 Sb: Požadujeme upravit tak, že digitálním stejnopisu obsahoval přesně ty údaje, které jsou obsaženy ve fyzickém průkazu (a jsou bezprostředně čitelné a vnímatelné člověkem). V opačném případě může být využitelnost digitálního stejnopisu omezena a nebude fungovat jako „digitální dvojče“ fyzického průkazu. Z uvedeného důvodu by měla být součástí digitálního stejnopisu mj. i fotografie osoby, pokud je součástí průkazu fyzického.
 Tato připomínka je zásadní
	VYSVĚTLENO:
Není ani účelem, aby eDoklad obsahoval vždy totožné údaje. Smyslem eDokladu je také to, aby si ten, kdo se prokazuje, mohl sám vybrat, které údaje ukáže protistraně. (Výjimkou je prokázání se policistovi či jinému podobnému orgánu, který bude moci zobrazit veškeré údaje.)
Toto je však otázkou technického řešení, které není nutno zapisovat do zákona.
eDoklad bude schopen zobrazit všechny údaje, které jsou ve fyzickém dokladu, a to včetně fotografie, případně i další údaje navíc, které nejsou ve fyzickém dokladu, ale lez je načíst z příslušného ISVS, například informaci o zadržení řidičského průkazu.
Pokud uživatel neposkytne všechny potřebné údaje, lze samozřejmě odmítnout poskytnutí příslušné služby (stejně jako by se prokázal např. fyzickým dokladem s přelepenou fotografií).

	ÚV - VÚV
	Z
	6. K §9c odst. 2 zák. č.12/2020 Sb: Chybí informace, jaká úroveň záruky bude vyžadována při využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. 
 Tato připomínka je zásadní
	VYSVĚTLENO
Požadovaná úroveň záruky se zpravidla neuvádí v zákoně, ale v katalogu služeb, s tím, že pokud tam není uvedena, vyžaduje se úroveň značná.
I v tomto případě bude vyžadována úroveň záruky značná, jelikož se jedná fakticky o pořízení výpisu z informačního systému, kde je značná úroveň záruky obvykle vyžadována.