Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCT8FY5AQ najdete zde
ÚŘAD VLÁDY ČR
VII.
Vypořádání připomínek k materiálu s názvem:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra spravedlnosti dne 28. června 2023, s termínem dodání stanovisek do 28. července 2023. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Resort
Připomínky
Vypořádání
Ministerstvo financí
K předkládací zprávě:
Jelikož vyplývají ze závěrů obsažených v předloženém materiálu dopady na státní rozpočet (byť v tomto případě pozitivní), tak je nezbytné (s ohledem na čl. IV odst. 7 Jednacího řádu vlády a náležitosti obsahu předkládací zprávy) pro jednání schůze vlády uvést tuto skutečnost rovněž v předkládací zprávě.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Předkládací zpráva doplněna.
Úřad vlády České republiky – odbor kompatibility
V případech, kdy zákon zasahuje do ustanovení zákonů v současnosti vykazovaných jako implementační k právu EU a jedná se toliko o formální změny související se změnou číslování, terminologie nebo dochází jen k úpravě ustanovení v současnosti vykazovaných jako implementační, a tato úprava je důsledkem jiných čistě vnitrostátních změn, které se materiálně implementace práva Evropské unie nedotknou, postačí postupovat podle čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády a přiložit k návrhu jen aktualizované srovnávací tabulky dotčených unijních předpisů.
Vyhověno.
Úřad vlády České republiky – VÚV
bez připomínek
Úřad vlády České republiky – SEZ
bez připomínek
Ministerstvo práce a sociálních věcí
bez připomínek
Ministerstvo vnitra
K čl. V bodu 18 – k § 314e odst. 6 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb.:
Žádáme vysvětlení, z jakého důvodu bylo přistoupeno k tomu, že lze souhrnný a společný trest uložit i trestním příkazem, přestože to bylo v současné právní úpravě výslovně zakázáno.
Vysvětleno.
Současná právní úprava sice neumožňuje uložit společný a souhrnný trest trestním příkazem v případě, že předchozí trest byl vydán rozsudkem, nicméně toto pravidlo pro futuro není neprolomitelné. Rozvolnění možnosti uložit trestní příkaz v těchto případech se navrhuje z důvodu ekonomie řízení, jelikož trestní příkaz je pružným a v praxi osvědčeným způsobem vyřizování věcí v zákonem stanovených případech. Je-li potřeba uložit společný a souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem, nemá smysl trvat na tom, aby i nový trest byl ukládán rozsudkem, neboť by bylo nutně zapotřebí nařídit hlavní líčení, které by se jinak nenařizovalo, což by vedlo k nedůvodnému prodloužení řízení z důvodu, který je v zásadě formálního charakteru. Podmínky pro vydání trestního příkazu by se měly řídit primárně charakterem aktuálně projednávané věci. V případě podání odporu je pak vždy zachována možnost rozsudkem, kterým je ukládán společný či souhrnný trest, zrušit výroky o vině či trestu z předchozího rozsudku.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
Obecně:
1. V případě citace souvislé řady ustanovení doporučujeme jejich výčet nahradit slovem „až“ (například poslední věta novelizačního ustanovení čl. I bodu 13).
2. Doporučujeme upravit navrhovaný předpis dle čl. 55 odst. 1 Legislativních pravidel vlády a sloučit novelizační body, které obsahují tutéž změnu, do jednoho.
3. V případě, že se vyskytuje příslušné slovo, popř. slova v ustanovení pouze jednou, nebo pokud má změna proběhnout ve všech případech výskytu v rámci ustanovení, není nutné specifikovat, v jaké větě ustanovení má ke změně dojít (například čl. V bod 20 a násl.). Doporučujeme proto navrhovaný předpis v tomto směru upravit.
4. Navrhujeme sjednotit, jakým způsobem jsou citovány právní předpisy v nadpisech částí, neboť u částí první až třetí je užívaná pouze slovní citace, zatímco u následujících částí je specifikováno číslo právního předpisu.
K části druhé až sedmé:
S odkazem na čl. 54 odst. 3 Legislativních pravidel vlády navrhujeme řadit novely obsažené v části druhé až šesté v pořadí, v jakém byly novelizované právní předpisy vyhlášeny ve Sbírce zákonů.
K čl. I bodu 10 – k novelizační větě:
Novelizační větu doporučujeme uvést v tomto znění:
„V § 121 odst. 5 se čárka za slovy „vrchního soudu“ nahrazuje slovem „a“, slova „a okresního soudu“ se zrušují a na konci textu odstavce se doplňují slova „; předseda okresního soudu může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy s jejich souhlasem ostatní soudce příslušného soudu“.“
K čl. I bodům 11 a 12 – k novelizačním větám:
S ohledem na čl. 72 Legislativních pravidel vlády doporučujeme slovo „písmenu“ nahradit textem „písm.“.
K čl. II bodům 2 a 3 – k přechodným ustanovením:
Uvedená ustanovení užívají slovní spojení „zaniká kromě případů stanovených zákonem“. Navrhujeme specifikovat, o jaký konkrétní zákon se jedná (tedy nejspíše zákon č. 6/2002 Sb.).
K čl. V – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme vložit čárku.
K čl. V bodu 2 – k novelizační větě:
S ohledem na čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády doporučujeme za slova „§ 12 se“ vložit slova „za odstavec 4“
K čl. V bodu 3 – k § 14 zákona č. 141/1961 Sb.:
S ohledem na čl. 30 odst. 5 Legislativních pravidel vlády doporučujeme nadpis ustanovení uvést tučně.
K čl. VII, IX a X – k novelizačním větám:
Doporučujeme dát obsah uvedených článků do souladu s čl. 55 odst. 3 Legislativních pravidel vlády, tedy ve formátu „V § … odst. … (písm. … bodě …) zákona č. …/… Sb., o …, ve znění zákona č. …/… Sb., se slova „…“ nahrazují slovy „…“. Současně upozorňujeme, že v čl. IX je nahrazováno pouze jedno slovo.
Obdobně navrhujeme upravit i čl. X.
K čl. XI – k účinnosti:
Navrhujeme nadpis ustanovení o účinnosti uvést ve tvaru: „ÚČINNOST“.
Vyhověno.
K připomínce č. 2 – zvážili jsme, ale preferujeme zachování posloupnosti změn. Tedy, že paragrafy půjdou postupně, než aby byly změny stejného slova v jednom bodě, ale jednalo by se o nejednotnou řadu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
1. K návrhu zákona – části první, novelizačnímu bodu 1
V textu výše uvedeného novelizačního bodu doporučujeme v souladu s čl. 58 odst. 8 písm. d) Legislativních pravidel vlády slova „první věty“ nahradit slovy „věty první“ a slova „druhá věta“ nahradit slovy „věta druhá“.
2. K návrhu zákona – části první, novelizačnímu bodu 5
V textu výše uvedeného novelizačního bodu doporučujeme větu „Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 1, 2 a 3“ nahradit větou „Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 1 až 3“.
3. K návrhu zákona – části první, novelizačnímu bodu 8
Výše uvedený novelizační bod doporučujeme uvést v tomto znění:
„8. V § 65 odst. 2 se slova „Je-li v obvodu příslušného soudu více zastupitelstev nebo patří-li“ nahrazují slovy „Patří-li“ a slova „příslušné obce, její městské části,“ se zrušují.“,
neboť odstavec, který je předmětem změny, neobsahuje úvodní ustanovení, ale pouze jednu větu.
4. K návrhu zákona – části první, novelizačnímu bodu 13
V textu výše uvedeného novelizačního bodu doporučujeme větu „Dosavadní písmena f), g), h), i), j), k) se označují jako písmena e), f), g), h), i), j)“ nahradit větou „Dosavadní písmena f) až k) se označují jako písmena e) až j)“.
5. K návrhu zákona – části třetí, novelizačnímu bodu 2
V textu výše uvedeného novelizačního bodu doporučujeme v souladu s čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády slova „V § 12 se vkládá nový odstavec 5 který zní:“ nahradit slovy „V § 12 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:“.
Dále v tomto novelizačním bodě doporučujeme v souladu s čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády větu „Dosavadní odstavce 5, 6, 7, 8, 9 a 10 se označují jako odstavce 6, 7, 8, 9, 10 a 11“ nahradit větou „Dosavadní odstavce 5 až 10 se označují jako odstavce 6 až 11“.
Vyhověno.
Ministerstvo zdravotnictví
K materiálu
1. V části první bodu 1 doporučujeme identifikaci číselného pořadí vět uvést až za slovem „věty“ resp. „věta“. Tj. přeformulovat bod tímto způsobem:
1. V § 31 odst. 1 se na konci textu první věty první doplňují slova „v případech stanovených zákony o řízení před soudy“ a druhá věta druhá se nahrazuje větou „V ostatních případech rozhoduje samosoudce.“.
S ohledem na to, jak jsou koncipovány ostatní novelizační body, které zahrnují změny vět, bude navrhovanou změnou dodržena konzistentnost textu. Nadto je výše uvedená formulace souladná s Legislativními pravidly vlády.
2. V části třetí bodu 2 doporučujeme sesouladnit znění s čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády. Navrhujeme proto reformulovat tento bod následovně:
2. V § 12 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5 který zní:
„(5) Kde tento zákon mluví o předsedovi senátu, rozumí se tím i samosoudce, nevyplývá li z povahy věci něco jiného.“.
3. V části třetí bodu 3. doporučujeme vytučnit nadpis § 14 tak, aby byl vyznačen v souladu s čl. 30 odst. 5 Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
K důvodové zprávě:
V rámci důvodové zprávy doporučujeme dodržovat jednotný formát pro zavádění legislativních zkratek. Jako stylisticky nejvhodnější se jeví prvý případ, kdy je legislativní zkratka zavedena, tj. pro zákon o soudech a soudcích v prvém odstavci části 1 obecné části důvodové zprávy. V tomto formátu doporučujeme zavést legislativní zkratku pro občanský soudní řád, trestní řád a trestní zákoník, které se objevují dále v textu.
Vyhověno.
Ministerstvo pro místní rozvoj
1. K čl. I, bodu 5
V novelizačním bodě č. 5 doporučujeme slova „2, 3 a 4“ nahradit slovy „2 až 4“ a slova „1, 2 a 3“ nahradit slovy „1 až 3“.
2. K čl. I, bodu 13
V novelizačním bodě č. 13 doporučujeme text „f), g), h), i), j), k)“ nahradit slovy „f) až k)“ a text „e), f), g), h), i), j)“ nahradit slovy „e) až j)“.
3. K čl. I, bodu 15
V novelizačním bodě č. 15 doporučujeme slova „a „přísedícími,“ zrušují“ nahradit slovy „zrušují a slovo „přísedícími,“ se zrušuje“.
4. K čl. III, bodu 2
V novelizačním bodě č. 2 doporučujeme slovo „slova“ nahradit slovem „slovo“. Obdobně doporučujeme upravit v čl. III novelizační body č. 4, 6 a 11.
Současně doporučujeme v čl. III zvážit sloučení novelizačních bodů, kterými se vypouští stejná slova (např. novelizační body č. 5, 17 a 18).
5. K čl. V, bodu 2
V novelizačním bodě č. 2 doporučujeme v úvodní části bodu za slovo „se“ vložit slova „za odstavec 4“.
V novelizačním bodě č. 2 dále doporučujeme slova „5, 6, 7, 8, 9 a 10“ nahradit slovy „5 až 10“ a slova „6, 7, 8, 9, 10 a 11“ nahradit slovy „6 až 11“.
6. K čl. V, bodu 3
V platném znění doporučujeme uvést i původní nahrazované znění ustanovení a v novelizačním bodu doporučujeme nadpis uvést tučným písmem.
7. K čl. V, bodu 10
V novelizačním bodě č. 10 doporučujeme slova „v úvodní části ustanovení“ vypustit.
K důvodové zprávě
8. Ke zvláštní části, str. 20
Ve zvláštní části důvodové zprávy na straně 20 doplnit paragrafové označení paragrafu 146 odst. 2 písm. d).
Vyhověno.
S výjimkou připomínky č. 4, kde jsme zvážili úpravu ve smyslu připomínky, ale nezapracovali jsme navrhovanou změnu.
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
1. K materiálu, čl. I bod 8: Vzhledem ke skutečnosti, že nahrazovaný text obsahuje pouze jedno slovo, doporučujeme slovo „slovy“ nahradit slovem „slovem“.
2. K materiálu, čl. I bod 10: V rámci poslední úpravy v předmětném novelizačním bodě doporučujeme využít text „se na konci textu odstavce doplňují slova“, čím nebude muset být rušena a opětovně přidávána závěrečná tečka. Doporučujeme materiál upravit ve smyslu uvedeném.
3. K materiálu, čl. I bod 11 a 12: S ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. f) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slovo „písmenu“ nahradit textem „písm.“.
4. K materiálu, čl. I bod 13 a čl. V bod 2: Z formálních důvodů doporučujeme ve výčtu pododstavců a odstavců využít slovo „až“ a materiál v daném smyslu změnit.
5. K materiálu, čl. III a V, úvodní věta: Z formálních důvodů doporučujeme úvodní věty předmětných článků doplnit o příslušná čísla zákonů, které daný předpis měnily. Ve vztahu k čl. III se jedná o zákon č. 172/2023 Sb. a u čl. V zákon č. 173/2023 Sb.
6. K materiálu, čl. V bod 2: Z formálních důvodů doporučujeme předmětný novelizační bod přeformulovat ve smyslu
čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády.
7. K materiálu, část čtvrtá [změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže]: Dáváme předkladateli ke zvážení, zda by nebylo vhodné do předmětné části doplnit přechodné ustanovení obdobně, jak je navrženo v části třetí. Máme za to, že rovněž v soudních řízeních ve věcech mládeže je nezbytné zákonem postavit najisto, že se probíhající soudní řízení dokončí podle dosavadních předpisů.
Vyhověno.
Ustanovení dotčena připomínkou 1. a 2. byla upravena ve smyslu připomínky MPO.
Vysvětleno.
Návrhem dochází ke změně vybraných ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže, a sice těch, která upravují rozhodování předsedy senátu okresního soudu v případech, kde dle nové právní úpravy bude docházet ke zrušení senátů a s tím souvisejícím nahrazením rozhodování předsedy senátu rozhodováním samosoudce (viz též výkladové ustanovení v § 12 nového odst. 5 trestního řádu). Jde přitom o úpravu pouze některých ustanovení upravujících vykonávací řízení, u nichž je možnost rozhodování senátu, popř. předsedy senátu, do budoucna vyloučena. Jedná se tedy v zásadě jen o formální úpravy navazující na změny učiněné v trestním řádu. Novelou ZSVM nedochází k vlastní úpravě obsazení soudu v řízeních probíhajících dle ZSVM, jelikož obecná úprava obsazení soudu, včetně jejích změn učiněných s ohledem na omezení institutu přísedících, je obsažena v trestním řádu, a tato úprava se subsidiárně uplatní i na řízení vedená dle ZSVM, a to na základě § 1 odst. 3 zákona ZSVM. Řízení podle hlavy II ZSVM je tak trestním řízením, kde se aplikuje trestní řád s výjimkami stanovenými ZSVM, i na toto trestní řízení proti mladistvému se tak budou vztahovat přechodná ustanovení navrhovaná k novele trestnímu řádu. Takto je tedy i bez výslovného přechodného ustanovení k ZSVM možné jednoznačně dovodit skutečnost, že se dosavadní soudní řízení upravená ZSVM dokončí v tom obsazení soudu, ve kterém byla vedena dle dosavadních předpisů.
Ministerstvo dopravy
bez připomínek
Ministerstvo obrany
bez připomínek
Ministerstvo zahraničních věcí
bez připomínek
Ministerstvo zemědělství
bez připomínek
Ministerstvo životního prostředí
bez připomínek
Ministerstvo kultury
bez připomínek
Nejvyšší soud
K materiálem nedotčenému § 12 odst. 3 – návrh na doplnění návrhu zákona
V § 12 odst. 3 trestního řádu je stále v rozporu se zákonem o soudech a soudcích (§ 8) nesprávně odkazováno na Nejvyšší soud České republiky, ačkoli správné označení je jen Nejvyšší soud. Tudíž navrhuji vypustit v trestním řádu (zák. č. 141/1961 Sb.) v § 12 odst. 3 „České republiky“, aby byl tam uváděný odkaz na Nejvyšší soud v souladu s jeho správným označením podle zákona o soudech a soudcích.
Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.
Vyhověno.
Ustanovení § 12 odst. 3 bylo změněno v souladu s připomínkou. V souvislosti se změnou navrhujeme sjednotit psaní označení tohoto soudu v trestním řádu. Konkrétně se jedná o ustanovení § 10 odst. 2, § 13, § 31 odst. 1, § 35 odst. 1, § 53 odst. 2 část věty za středníkem a § 270 odst. 4, kde zákon hovoří o „nejvyšším soudu“ s malým „n“, zatímco na všech ostatních místech v zákoně je užíváno označení s velkým prvním písmenem.
Vrchní soud v Olomouci
Vrchní soud v Olomouci navrhuje, aby název samosoudce byl nahrazen prostým označením soudce, a to i ve všech navazujících předpisech.
Nevyhověno.
Domníváme se, že označení samosoudce je dlouhodobě používaný a zavedený termín a jeho změna by mohla způsobit nedorozumění a zbytečně by narušila kontinuitu v právním jazyce. Slovo samosoudce je užívané v desítkách předpisů, včetně zákonů, které přímo nesouvisí s justicí, jako je např. zákon o jednacím řádu PS nebo o zákon o platových náležitostech. Také se domníváme, že by se nejednalo o pouhé strojové nahrazení slova „samosoudce“ za slovo „soudce“, ale změna by vyžadovala revizi zákona o soudech a soudcích a není vyloučeno, že by bylo nutné měnit také jiné předpisy, aby nebyl narušen (změnou terminologie) obsah ustanovení.
Krajský soud v Praze
Současná koncepce přísedících (jako „laického“ prvku zúčastněného na rozhodování soudů) má původ v „reformách“, které proběhly ve výkonu soudnictví po roce 1948, a lze ji charakterizovat jako koncepci „politickou“ (o výběru přísedících rozhodují zastupitelské sbory a v nich působící politici) a koncepci „universální“ (ustanovený přísedící je oprávněn působit u soudu, k němuž byl zvolen, ve všech „senátních věcech“ a jeho zařazení se řídí – obdobně jako u soudců – rozvrhem práce. Změny, které v této koncepci proběhly po roce 1989, byly jen „kosmetické“; kromě změny v označení (ze „soudců z lidu“ na „přísedící“) se na ní prakticky – kromě zúžení rozsahu věcí, na jejichž projednání a rozhodnutí se přísedící podíleli - nezměnilo nic a opakovaně bylo odkazováno na „vývoj v pozdějších letech“.
Přestože již před více než 30 lety bylo nepochybné, že současná koncepce nemůže obstát, byla všechna „volání“ po její změně „oslyšena“. Ačkoliv bylo výstižně formulováno, že přísedící nemají být vybírání „politicky“, ale podle své odbornosti na řešení té které věcí, a že tedy přísedící jsou oprávněni působit jen v přesně vymezeném okruhu věcí. V pracovních věcech pak byl opakovaně zdůrazňován názor, že na jejich projednávání a rozhodování se přísedící mají účastnit jako „zástupci“ zaměstnanců a zaměstnavatelů (členem senátu by byl jeden přísedící ustanovený na návrh odborových organizací a jeden přísedící ustanovený na návrh organizací zaměstnavatelů). Přísedící u soudu by „typově“ neměli být „spící důchodci“ a jiní „věcí neznalých laici“, ale lidé, kteří sice nemusí být právníci, ale jinak projednávaným věcem rozumí a mají s nimi své odborné zkušenosti. Nakonec se přistoupilo na řešení – na první pohled nejjednodušší – přísedící u soudu ve věcech civilních (včetně pracovních) zrušit a v trestních věcech dále výrazně omezit.
K míře účasti přísedících na projednávání a rozhodování v trestních věcech se blíže nevyjadřuji.
Skutečnost, že současná koncepce přísedících nemůže obstát, by neměla vést k závěru, že by účast přísedících měla být zrušena také při projednávání pracovních věcí. Účast přísedících v pracovních věcech je v EU naprosto (snad s výjimkou Slovenska) běžná, v Německu a Rakousku dokonce nejen v prvním stupni, ale i ve druhém a třetím stupni, a také u nás má svou tradici, založenou zákonem č. 131/1931 Sb. (a bohužel přerušenou zákonem č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví). Návrh zákona v důvodové zprávě se ani nesnaží vysvětlit, proč by měl být opuštěn podíl laických přísedících na rozhodování soudů v pracovněprávních sporech a proč v EU jsou přísedící pokládáni za „přínos“ pro fungování soudnictví a u nás za „přítěž“.
Zrušení (bez „náhrady“) účasti přísedících v pracovních věcech v současné době nepředstavuje potřebné zefektivnění soudního rozhodování, ale spíše ve svých důsledcích projev další izolace soudů od veřejnosti a nebezpečí dalšího zhoršení úrovně projednávání a rozhodování pracovních věcí.
Nevyhověno.
Ačkoli rozumíme, že Krajský soud v Praze má na institut přísedících odlišný názor, nedomníváme se, že by zrušení přísedících v pracovněprávních sporech vedlo ke zhoršení úrovně projednávání a rozhodování pracovních věcí.
Okresní soud v Ústí nad Labem
Navržená přechodná ustanovení neřeší ohledně zániku funkce přísedícího situaci, kdy dojde ke zrušení pravomocného rozhodnutí v rámci mimořádných opravných prostředků, když spojuje zánik funkce přísedícího právě s pravomocným skončením všech řízení, ve kterých vystupuje (srovnej bod 3.). Může tak nastat situace, kdy nebude možné pokračovat v řízení s původním přísedícím právě z důvodu zániku jeho funkce.
Vysvětleno.
Záměrně je dělící linie navržena k právní moci. Navrhujeme se, že v případě mimořádných opravných prostředků se bude postupovat podle platné právní úpravy a řízení bude probíhat před samosoudcem.
Okresní soud v Liberci
Soudci trestní, stejně tak soudci občanskoprávní se specializací na pracovní právo uvedený krok shodně vítají s tím, že čím dříve by k uvedené změně došlo, tím lépe.
Jen jsme zřejmě společně v dotčených materiálech přehlédli příslušná přechodná ustanovení, ale předpokládáme, že řízení, která by byla zahájena před účinností novely, by proběhla dle stávajících procesních ustanovení. Což samozřejmě reálně znamená, že třeba z hlediska státního rozpočtu to bude přinášet očekávané úspory jen velmi pozvolna.
Vysvětleno.
Článek II. bod 3 přechodných ustanovení na tyto situace pamatuje a váže zánik funkce přísedících na skončení řízení. Přechodná ustanovení budou také doplněna, viz připomínka OS Tábor.
Okresní soud v Táboře (Krajský soud v Českých Budějovicích)
Okresní soud v Táboře nesouhlasí s navrženou úpravou bodu 3. přechodných ustanovení k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a to z následujících důvodů.
Nově navržený bod 3. přechodných ustanovení uvedených v čl. II novely zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, uvádí, že funkce přísedícího okresního soudu zvoleného podle dosavadních právních předpisů zaniká kromě případů stanovených zákonem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo dnem pravomocného skončení všech řízení, na jejichž rozhodování se v této funkci v souladu s dosavadními právními předpisy a s rozvrhem práce příslušného soudu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona podílí.
Podle čl. IV (přechodné ustanovení) k zákonu č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a čl. VI (přechodné ustanovení) k zákonu č. 141/1961, trestní řád, se na řízení před soudem zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona až do jejich pravomocného skončení užijí ustanovení dosavadních právních předpisů o obsazení soudu.
Pokud by byla přechodná ustanovení v tomto znění přijata, pak by funkce přísedících, kteří nejsou součástí senátu v projednávaných věcech, zanikla ke dni účinnosti zákona. Funkce přísedících však může zaniknout i z jiných zákonných důvodů, a pokud by tyto nastaly v probíhajících řízeních, pak by předseda senátu neměl možnost řízení dokončit podle stávajících předpisů, neboť by zde nebyl či nemusel být žádný přísedící, který by mohl končícího přísedícího nahradit.
Na základě výše uvedeného se tak domnívám, že by funkce přísedících měla zaniknout nikoliv ke dni účinnosti zákona, nýbrž ke dni, kdy nabude právní moci poslední řízení, které je vedeno u příslušného okresního soudu s přísedícími podle stávajících předpisů. Tento problém by šlo jistě vyřešit i udělením oprávnění předsedovi okresního soudu, který by mohl ke dni účinnosti zákona určit počet přísedících, kteří nejsou součástí senátu v projednávaných věcech, a jimž zanikne funkce přísedících až ke dni nabytí právní moci posledního řízení vedeného podle stávajících předpisů.
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bylo upraveno tak, aby funkce přísedících u příslušného okresního soudu skončila ke dni, kdy pravomocně skončí poslední řízení, ve kterém figuruje přísedící.
Nejvyšší státní zastupitelství
Bez připomínek.
Vrchní státní zastupitelství v Praze
1. Požadujeme přehodnotit koncepci úplného zrušení osob přísedících u okresních stupňů soudní soustavy z důvodu toho, že takto radikální změna přístupu k této problematice je výrazným posunem i oproti předešlému návrhu zákona, jímž mělo dojít toliko k redukci věcí projednávaných v senátním obsazení okresních a krajských soudů (viz původní návrh zákona č. 218/2021 Sb., sněmovní tisk č. 630/0, VIII. volební období, ve znění předloženém Senátu Parlamentu ČR). Časový odstup dvou let nijak neodůvodňuje takto razantní změnu.
Přítomnost laického prvku v obsazení soudu lze shledat u všech okolních států (Slovensko – přísedící/prísediaci, Německo – čestný soudce/ehrenamtlicher Richter, resp. v tr. řízení Schöffe, Rakousko – laický soudce/Laienrichter, Polsko – přísedící/ławnik). Úplné zrušení této funkce u českých okresních soudů by působilo poněkud nesystematicky a nepatřičně. V roce 2012 byl tento institut dokonce nově zaveden u některých soudů ve Francii (viz U některých soudů ve Francii zasednou nově laici jako přísedící | iROZHLAS - spolehlivé zprávy).
Působení laického prvku lze i nadále pozitivně vnímat při projednávání závažných trestných činů (zločinů ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku), a to především v případě mladistvých pachatelů (řízení podle zákona č. 218/2003 Sb.), dále u sexuálně motivovaných závažných trestných činů (zejm. znásilnění - § 185 tr. zákoníku, pohlavního zneužití - § 187 tr. zákoníku), u závažných trestných činů proti svobodě, životu a zdraví (zejm. u těžkého ublížení na zdraví – § 145 tr. zákoníku, vč. případů pracovních úrazů, loupeže - § 173 tr. zákoníku, závažné případy domácího násilí). Laický prvek se podílí především na rozhodování, nikoli na vedení řízení a jeho průběhu (viz nález II. ÚS 2430/15, body 39-42 odůvodnění). Jeho pozitivní přínos spočívá především v rozhodování o trestu, když otázka hodnocení a posuzování viny je spíše otázkou odbornou.
K výše uvedenému požadavku lze zdůraznit, že profesionální soudci jsou zákonem značně limitováni, pokud jde o možnost získání dalších životních zkušeností např. v souvislosti s výkonem jiných výdělečných činností (§ 85 zákona č. 6/2002 Sb.). Výkon funkce soudce je především velice časově náročný (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného ze dne 10. 1. 2014, č.j. 16 Kss 10/2013-84, bod 29 odůvodnění), navíc výkon funkce soudce významně omezuje i v sociálních kontaktech, kdy je mu zapovězen sociální kontakt s určitým segmentem populace, přestože o osobách z tohoto segmentu pak rozhoduje. Lze tu zmínit část odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného ze dne 24. 5. 2017, č.j. 16 Kss 1/2017-183, body 46 – 47 odůvodnění: „Soudce zůstává člověkem z masa a kostí, s rozumem, ale i citem, a nikoli subsumpčním automatem, jenž je naprogramován na mechanické, emocí a inklinací zbavené rozhodování. Soudce jako každý jiný člověk žije v určitém vztahovém a sociálním prostředí tvořeném předivem vztahů rodinných, přátelských, kolegiálních či jiných. Miluje i nenávidí, fandí, oškliví si, má běžné lidské předsudky. Prostředí, v němž se pohybuje, i zkrátka a dobře jeho lidská nátura jej nepochybně určitým způsobem hodnotově formují a ovlivňují, což se promítá v jeho rozhodovací činnosti. Představa, že soudce se uzavře před okolním světem ve vší jeho pestrosti a složitosti do jakési klausury, a tím se stane nestranným a nezávislým, je nepochybně naivní.“
Výkon soudcovské funkce pak pod tlakem na rychlé vyřizování napadlých věcí může snáze tendovat k šablonovitému, příp. až k mechanickému přístupu při ukládání trestních sankcí, čemuž by právě ve věcech trestního postihu dětí a mladistvých podle zákona č. 218/2003 Sb. mohl laický prvek v podobě přísedících do značné míry bránit a v rámci porad senátu přispět zejm. k vyšší individualizaci ukládaného trestního opatření vč. uložení vhodných výchovných opatření, resp. k vyššímu využívání odklonů, k čemuž vyzývá i rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. října 2020 ve věci č. 148/2017
. Laický pohled v sobě krom nabídky širší škály možných odlišných životních zkušeností a pohledů na projednávanou věc nese i přínosný hodnotící laický prvek, umožňující lépe odlišit obvyklou „klukovinu“ od reálně společensky škodlivého jednání, nevyjímaje předestření četných mimotrestních hledisek, s nimiž se tak odůvodnění rozhodnutí může taktéž vyrovnat.
V kontextu zachování přítomnosti laického prvku v rozhodování okresních soudů navrhujeme do zákona č. 6/2002 Sb. vložit omezení výkonu funkce přísedícího horní věkovou hranicí 60 let a stanovit jim povinnost dalšího vzdělávání se.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Koncepce změny institutu přísedících byla podrobena přehodnocení právě v návaznosti na novelu v rámci sněmovního tisku č. 630.
Nedomníváme se, že argument uzavřenosti soudce ve vyšších vrstvách by mohl obstát. Zejména s ohledem na to, že podíl přísedících na rozhodování civilní agendy nečinil ani jedno procento celkově rozhodovaných věcí (konkrétně se v roce 2021 jednalo o 0,91%). Podíl přísedících na rozhodování trestní agendy u okresních soudů byl v roce 2021 8,65%.
U trestní agendy krajských soudů je rozhodování v senátních věcech většinou, avšak nelze se domnívat, že přísedící jsou osoby, které mají zpravidla „sociální kontakt s určitým segmentem populace“.
Nad rámec shora uvedených připomínek se výlučně k předloženému návrhu zákona tímto předkládají následující připomínky:
2. Alternativa A:
Čl. II odst. 3 návrhu přechodných ustanovení k zákonu č. 6/2002 Sb. se navrhuje vypustit.
Alternativa B:
V čl. II odst. 3 návrhu přechodných ustanovení k zákonu č. 6/2002 Sb. se navrhuje slova „tohoto zákona, nebo dnem“ nahradit slovy „tohoto zákona, s výjimkou přiměřeného počtu stávajících osob přísedících pro případ jejich doplnění do soudních senátů ve věcech zahájených podle předešlé právní úpravy, nebo dnem“.
S alternativou B se pojí požadavek na ponechání v platnosti možnosti zákonného pravidelného obnovování funkce přísedících u okresních soudů podle § 64 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Proto navrhujeme v části první bod 5. předloženého návrhu zákona („V § 64 se odstavec 1 zrušuje.“) zrušit a navazující body přečíslovat.
Tato připomínka je zásadní.
Předkládaná připomínka reaguje na možný problém při zachování pravidla, že předešle zahájená řízení se dokončí v obsazení soudu podle předešlé právní úpravy (návrh čl. II odst. 3 přechodných ustanovení k zákonu č. 6/2002 Sb.). Pokud by návrh prošel v tomto znění, pak by po 1. 1. 2024 přísedící u okresních soudů zůstali jen v těch řízeních, kde již byla podána obžaloba. Jak by postupně končil výkon funkce přísedícího s ohledem na pravomocně ukončovaná řízení, hrozilo by, že u nejdéle trvajících kauz by už nebylo možné chybějící přísedící nahradit a dané kauzy by nebylo možné skončit. Proto se jeví jako nejvhodnější, aby všichni přísedící, kteří mají podle novely skončit, skončili bez náhrady k 1. 1. 2024 (návrh variantní úpravy – alternativa A).
Pokud má dojít k ukončení obsazení okresních soudů laickými přísedícími, čl. 94 odst. 2 Ústavy tomu nijak nebrání, protože vychází z pouhé možnosti obsazení soudu laickým prvkem za podmínek stanovených zákonem. Ústava sama tedy negarantuje přítomnost laického prvku v obsazení soudu, a proto laický prvek není součástí garantovaného práva na zákonného soudce, jímž se míní toliko soudce profesionál (tj. předseda senátu), příp. profesionální soudci - členové senátu (např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, publikovaný pod č. N 115/81 SbNU 795). K tomu srov. § 219 odst. 3 větu druhou tr. řádu, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, v civilních věcech viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008. Kdo je zákonným soudcem stanoví zákon (nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, publikovaný pod č. N 115/81 SbNU 795). Na zákonného přísedícího se čl. 38 odst. 1 Listiny nevztahuje absolutně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15, publikovaný pod č. N 145/82 SbNU 307).
Od osoby profesionálního soudce (předsedy senátu) se odvíjela obsazenost soudního senátu osobami laických přísedících, což se nyní u okresních soudů ruší. Proto změna zákona v obsazení okresních soudů, u kterých již nebude nadále přítomen laický prvek, může mít i bezprostřední dopad na obsazení soudu v neskončených věcech, které po nabytí účinnosti novely zákona u okresních soudů může dokončit jen soudce profesionál. Zachovávat kontinuitu původního obsazení soudu v zahájených řízeních podle předchozí právní úpravy, na což dopadal čl. II odst. 3 přechodných ustanovení k zákonu č. 6/2002 Sb., není potřebné a ani praktické. Proto se uvedené ustanovení navrhuje vypustit bez náhrady či modifikace (návrh variantní alternativy A). Nabytím účinnosti předložené novely zákona tak bezprostředně dojde ke změně v obsazení soudu i v probíhajících věcech (řízeních), což není ve zjevném rozporu s respektovanou ústavní zásadou na zákonného soudce. Na tomto místě lze stručně ještě poukázat na jistou nelogičnost úpravy obsazení soudu, kdy obsazení samosoudcem profesionálem v případě méně závažných jednání v sobě paradoxně skýtá mnohem odbornější a erudovanější výkon soudní moci výlučně soudcem profesionálem než v případě společensky škodlivějších jednání (zločinů), kdy v tříčlenném soudním senátu je pouze jeden soudce profesionál a 2 přísedící - laikové, kteří nemohou být zárukou odborné erudice v porovnání s obsazením soudu u méně závažných přečinů.
K návrhu Alternativy B: V návaznosti na shora popsané riziko se jako možná varianta (alternativa B) nabízí do pravomocného skončení všech řízení rozšířit výjimku pro každý okresní soud na přiměřený počet osob přísedících jako náhradníky za přísedící t.č. aktivně působící v soudních senátech z objektivních důvodů (vážná nemoc, neobnovení funkce přísedícího, příp. smrti). S touto podmínkou je spojena nutnost periodické obnovy funkce přísedícího u těchto osob v souladu s § 64 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Proto je nutné předešle uvedené ustanovení v zákoně č. 6/2002 Sb. ponechat i nadále v platnosti.
Vyhověno jinak.
Přechodné ustanovení bylo upraveno ve smyslu připomínky OS Tábor, kdy bylo navrženo, aby funkce přísedícího skončila s posledním řízení u příslušného okresního soudu. V takovém případě zůstanou všichni přísedící okresnímu soudu k dispozici až do té doby, než skončí poslední řízení, ve kterém se přísedící objevuje. Toto řešení nevyžaduje od předsedů okresních soudů žádné úkony.
3. V článku III. bod 4. se slovo „slova“ nahrazuje slovem „slovo“ a slovo „zrušují“ se nahrazuje slovem „zrušuje“.
Tato připomínka je zásadní.
Připomínka vychází z logického obsahu předloženého návrhu, kdy se nepřípadný plurál nahrazuje singulárem. Jedná se o nápravu zjevné písařské chyby.
Vyhověno.
Městské státní zastupitelství v Praze
Přestože zcela chápu důvody pro snahu o odstranění laických přísedících z procesu rozhodování soudů s poukazem na stávající přílišnou složitost našeho právního systému, dovolím si upozornit, že se předkládanou novelou výrazně omezuje laický prvek kontroly soudního systému. Zavedení laického způsobu rozhodování (resp. kontroly rozhodování) soudních sporů a přechod od inkvizičního způsobu nalézání práva k současnému kontradiktornímu modelu řízení v polovině 19 století je projevem liberalizačních snah společnosti prosadit občanský prvek do jinak vrchnostenského řízení státu. Důsledkem omezení činnosti laických přísedících nebo i jejich úplným vyloučením může snadno být opětovný vznik zcela odlidštěné, mechanické formy rozhodování založené jen na přesné aplikaci právních norem, a to přes všechna upozornění Ústavního soudu, že tomu tak být nemá.
Navíc nelze přehlédnout, že s ohledem na neodvolatelnost soudců a skutečnost, že se v řadě případů jedná o osoby, které se celoživotně pohybují výlučně v právním prostředí, lze předpokládat i určité zkreslení vnímání reality „všedního dne“ dané nedostatečným kontaktem s ničím jiným, než s právem a rozhodováním. I pouhá nutnost vysvětlit laickému přísedícímu, proč se určitý proces vede, co je v něm sporné a jaké otázky je nutné řešit, nutí zároveň i předsedu senátu k zamyšlení nad vlastním rozhodováním z laického pohledu, tedy z pohledu, jak je jeho postup vnímán mimo omezenou komunitu právních profesí, tedy z pohledu veřejnosti, která není vybavena znalostí pojmového aparátu užívaného v rámci justice. Odůvodnění slovy zákona a judikatury je pro většinu obyvatel namnoze nesrozumitelné. Laický přísedící tak zastupuje takto odborně nevybavenou veřejnost, které je nutné rozhodování v řízení srozumitelně vysvětlit, alespoň jeho prostřednictvím.
S omezením laického rozhodování tak dojde k výraznému omezení kontroly soudní moci, kterou nelze zcela nahradit možností veřejnosti se takového řízení účastnit. Veřejnost, byť je řízení účastna, nemá a ani nemůže na jeho vývoj a výsledek mít žádný vliv. Takový vliv mají jen nezávislí přísedící jako členové senátu.
Osobně bych si dovolil navrhnout, aby byl formát přísedících zachován v řízení trestním, alespoň na úrovni kraje v plném rozsahu, neboť argumentem, že tzv. hospodářské trestné činnosti nemůže laik tak jako tak rozumět, mi přijde přinejmenším urážlivý. Větší pečlivost by měla být spíše věnována výběru přísedících a jejich vzdělávání, jak ostatně konstatuje i důvodová zpráva. Má námitka tedy směřuje do novelizace § 14 odst. 2 tr. Řádu.
Nevyhověno.
Nedomníváme se, že by existence institutu přísedících měla za následek nižší počty technického rozhodování. Stejně tak nemáme obavy, že by snížení počtu přísedících mělo vliv na nárůst takových rozhodnutí.
Dle našeho názoru také neobstojí argument, že přítomnost laických přísedících by měla přispívat ke srozumitelnějšímu vysvětlování a odůvodňování soudních rozhodnutí. Ačkoli lze souhlasit s tím, že rozhodnutí by měla být psána pro účastníky a nikoli pro nadřazenou instanci, nedomníváme se, že by se v soudní praxi výrazně lišila rozhodnutí, která jsou vypracována na základě rozhodování samosoudce a těch, která byla vypracována na základě rozhodnutí senátu s laickým přísedícím.
Kontrola soudní moci ze strany veřejnosti by neměla být zaměňována s možností ovlivnit vývoj a výsledek konkrétních řízení. Povaha účasti veřejnosti, tedy osob mimo justici, je rozdílná. Ačkoli se institut přísedících někdy uvádí jako součást možné kontroly soudní moci ze strany veřejnosti, je nutné o tom hovořit v kontextu doby a veřejnosti soudního rozhodování. Domníváme se, že kontrola soudní moci ze strany veřejnosti je v současné době mnohem lépe realizována skrze jiné nástroje, například zveřejňování soudních rozhodnutí a jejich dostupnost. Dle našeho názoru se jedná o mnohem vhodnější způsob kontroly ze strany veřejnosti než kontrola ze strany několika jednotlivců.
Tvrzení, že hospodářská trestná činnost je pro laiky složitá, nebyla z naší strany snahou urazit průměrného přísedícího, ale realisticky popsat obtížnost porozumění těmto záležitostem. Hospodářská trestná činnost je obecně složitým tématem, které vyžaduje hlubší znalosti v kombinaci ekonomie, financí a práva.
Veřejný ochránce práv
Mí předchůdci se institutu laických přísedících v minulosti detailně věnovali
. Dospěli k závěru, že jeho právní úprava v praxi způsobuje velké problémy. Poukazovali na četné systémové nedostatky. Navrhovali zrušení tohoto institutu či alespoň detailní změnu právní úpravy.
Vítám proto omezení případů, kdy se na soudním rozhodování budou podílet laičtí přísedící. Přesto mám za to, že tímto omezením se problémy institutu laických přísedících zcela nevyřeší. Stále zůstanou tam, kde se přísedící budou podílet na rozhodování.
Mí předchůdci opakovaně Ministerstvo spravedlnosti upozorňovali na tyto nedostatky:
(1) Ke kandidátům na funkci přísedících je nutné vyžadovat vyjádření předsedy soudu (§ 64 zákona o soudech a soudcích). Co se však stane v situaci, kdy zastupitelstvo si nevyžádá toto stanovisko, a přesto zvolí přísedícího? Je volba v souladu se zákonem? Je volba platná? Právní úprava toto neřeší. Ministerstvo vnitra odmítlo vykonat dozor nad usnesením zastupitelstva dle § 124 zákona o obcích
.
(2) Absence právní úpravy i metodického vedení k otázce, jak by měly být zjišťovány informace o kandidátovi na přísedícího. Kdo by měl tyto informace získávat? Měl by to činit úřad (např. čerpat informace z přestupkových komisí), či předseda soudu (může kandidáta znát ze soudních řízení, z obvodů jiných soudů)?
(3) Neurčitost požadavku na zkušenosti a morální vlastnosti kandidátů. Zastupitelstva tak neví, jak jej mají vykládat, a dochází k rozdílným přístupům.
(4) Není upravena neslučitelnost funkcí a neslučitelnost s některými povoláními. Může tak dojít k prolínání složek státní moci (přísedícího vykonával např. příslušník Policie České republiky) a reálně hrozí riziko střetu zájmů, přenosu informací a porušení základní zásady nezávislosti. Vyvstává také otázka, zda jde stále o laický prvek v rozhodování, pokud přísedící má právnické vzdělání. Problematická může být i situace, kdy je přísedícím zaměstnanec soudu.
(5) Nemožnost odvolat přísedícího, pokud už při volbě nesplňuje podmínky stanovené pro přísedící; absence aktivní legitimace ministra spravedlnosti a předsedy příslušného soudu k podání žaloby proti usnesení zastupitelstva podle soudního řádu správního
.
(6) Není nijak upravena kárná odpovědnost přísedících - neměla by se na ně také vztahovat, namísto současné odvolací procedury? Odvolání může vést k podobným problémům, jaké vznikají u volby, neboť zastupitelstvo má v rámci rozhodnutí o návrhu předsedy soudu aplikovat neurčité právní pojmy použité v § 97 zákona o soudech a soudcích.
Ministerstvo spravedlnosti následně navrhlo zavedení aktivní legitimace ministra spravedlnosti a předsedy soudu k podání žaloby proti usnesení zastupitelstva podle soudního řádu správního a připravilo tuto změnu a doplnění zákona o soudech a soudcích:
㤠64
(1) Kandidáty do funkce přísedícího navrhují členové příslušného zastupitelstva. K navrženým kandidátům si zastupitelstvo vyžádá vyjádření předsedy příslušného soudu. Nevyjádří-li se předseda příslušného soudu do jednoho měsíce, má se za to, že ke kandidátovi nemá připomínek.
(2) Přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu. V hlavním městě Praze volí přísedící obvodních soudů zastupitelstva městské části v obvodu příslušného obvodního soudu.
(3) Přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu. V hlavním městě Praze volí přísedící Městského soudu v Praze zastupitelstvo hlavního města Prahy.
(4) Přísedící volí zastupitelstva po projednání vyjádření předsedy příslušného soudu.
(5) Přísedícím může být zvolen občan, který je přihlášen k trvalému pobytu v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen, nebo který v těchto obvodech pracuje.
§ 64a
(1) Ministr spravedlnosti nebo předseda příslušného soudu může podat proti usnesení zastupitelstva žalobu podle soudního řádu správního.
(2) Žalobu podle odstavce 1 lze podat po celou dobu trvání funkce dotčeného přísedícího.“
Tehdejší veřejný ochránce práv doporučil ministerstvu, aby aktivní legitimace předsedy soudu a ministra spravedlnosti byla rozšířena také na rozhodnutí zastupitelstva o návrhu předsedy soudu na odvolání přísedícího.
Navrhuji proto minimálně zavést aktivní legitimaci ministra spravedlnosti a předsedy soudu k podání žaloby proti usnesení zastupitelstva o volbě přísedících a rozhodnutí o jejich odvolání podle soudního řádu správního.
Tato změna by vyřešila jeden z hlavních problémů. Přivítal bych však, aby ministerstvo řešilo i další nedostatky právní úpravy institutu přísedících, na které ministerstvo moji předchůdci i já upozorňujeme více než 10 let.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Připomínky směřují nad rámec novely.
Svaz měst a obcí České republiky
Svaz měst a obcí České republiky zásadně nesouhlasí s návrhem na zrušení institutu přísedících v pracovněprávních sporech v občanském soudním řízení a v trestním řízení před okresním soudem a k jejich omezení v některých trestních řízeních před krajským soudem na prvním stupni.
Pomineme-li, že účast občanů na rozhodování soudů má v našich zemích významné historické kořeny, je institut přísedících jedinou formou, v jaké se mohou občané aktivně podílet na rozhodování soudů. Účast občanů, kteří jsou voleni zastupitelstvy územních samosprávných celků, v soudních senátech představuje prvek veřejné kontroly nad výkonem soudní moci. Tento prvek pak může posilovat důvěru veřejnosti v nezávislou a spravedlivou justici. Určitá forma zapojení veřejnosti do soudních systémů existuje ve velké řadě vyspělých evropských demokracií.
Dále je třeba připomenout, že Ústava ČR se zapojením laického prvku do soudního rozhodování výslovně počítá, když v čl. 94 odst. 2 uvádí, že „zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané“. Jsou zde stanoveny kumulativně 2 podmínky. Úprava funkce přísedících a způsob jejich podílení se na rozhodování soudů musí být stanoveny zákonem (tedy nikoliv podzákonným právním předpisem) a zároveň „další občané“ nemohou rozhodovat samostatně, ale vždy vedle soudců.
Opuštění podílu laických přísedících na rozhodování soudů v pracovněprávních sporech v občanském soudním řízení a v trestním řízení před okresním soudem a k jejich omezení v některých trestních řízeních by se justice laickému prvku v rozhodovacích procesech významně uzavřela. Jako vhodnější se proto jeví zachování laického prvku v rozhodovacích soudních procesech, které však musí projít reformou, která by vyřešila, či alespoň maximálně eliminovala, současné problematické oblasti tohoto institutu, a to jak právní, tak praktické.
Tato připomínka je zásadní.
Připomínkové místo změnilo připomínku na doporučující.
Nevyhověno.
Domníváme se, že v současné době jsou vhodnější nástroje, jak vykonávat veřejnou kontrolu soudní moci. Kontrola soudní moci ze strany veřejnosti by neměla být zaměňována s možností ovlivnit vývoj a výsledek konkrétních řízení. Povaha účasti veřejnosti, tedy osob mimo justici, je rozdílná. Ačkoli se institut přísedících někdy uvádí jako součást možné kontroly soudní moci ze strany veřejnosti, je nutné o tom hovořit v kontextu doby a veřejnosti soudního rozhodování. Domníváme se, že kontrola soudní moci ze strany veřejnosti je v současné době mnohem lépe realizována skrze jiné nástroje, například zveřejňování soudních rozhodnutí a jejich dostupnost. Dle našeho názoru se jedná o mnohem vhodnější způsob kontroly ze strany veřejnosti než kontrola několika jednotlivci.
Ústava umožňuje zapojení dalších občanů vedle soudců. Použití slova „může“ naznačuje vztah Ústavy k tomuto institutu. Není považován za nutnost, za esenciální náležitost rozhodování soudů, jako součást práva na zákonného soudce, ale pouze jako možnost. Ministerstvo, po konzultaci s širokou odbornou veřejností, dospělo k názoru, že zúžení podílu laického prvku je v současné situace nejvhodnějším řešením.
V Praze 22. září 2023
Vypracoval: Mgr. Barbora Bircher
Podpis:
� Dostupné on-line např. zde: � HYPERLINK "https://www.justice.cz/documents/12681/719886/ICJ+proti+%C4%8Cesk%C3%A9+republice_rozhodnut%C3%AD+ECSR+o+od%C5%AFvodn%C4%9Bnosti+%281%29_new.pdf/356171a1-f461-4d60-80e0-10bfd851e8c9" �RADA EVROPY (justice.cz)�
� Viz šetření veřejného ochránce práv, sp. zn. 695/2011/VOP.
Zpráva ze dne 23. dubna 2012 je dostupná zde � HYPERLINK "https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1106" �https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1106�
Závěrečné stanovisko ze dne 21. září 2012 je dostupné zde: � HYPERLINK "https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1108?order=1" �https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1108?order=1�
Doporučení ke změně právního předpisu ze dne 3. února 2015, sp. zn. 30/2014/SZD/JHO je dostupné zde: � HYPERLINK "https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/11970" �https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/11970�
� Viz šetření veřejného ochránce práv, sp. zn. 695/2011/VOP.
Zpráva ze dne 23. dubna 2012 je dostupná zde � HYPERLINK "https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1106" �https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1106�
Závěrečné stanovisko ze dne 21. září 2012 je dostupné: � HYPERLINK "https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1108?order=1" �https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1108?order=1�
� Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
� Dále poukazovali na určování přísedících rozvrhem práce. Kancelářský řád stanoví, že rozvrh práce má jmenovitě určit nejen soudce, ale i přísedící pro působení v jednotlivých odděleních a stanovit jejich zastupování pro případ nepřítomnosti delší než tři měsíce nebo vyloučení. Nedostatečnou právní úpravu mí předchůdci shledali v otázce přidělení přísedících ke konkrétní věci. Měli proto pochybnosti o tom, zda při dosazování a určování přísedících pro určité jednání soudu je vždy respektováno právo na zákonného soudce. Za poslední roky se však rozvrhy práce v této otázce značně proměnily a stanovují pravidla pro přidělení přísedících ke konkrétní věci. Ze své činnosti nemám aktuální poznatky o případech, kdy by vznikaly pochybnosti o respektování práva na zákonného soudce. Proto tento bod ponechávám stranou.
� Viz dopis tehdejšího náměstka ministra spravedlnosti, JUDr. Filipa Melzera. Ph.D., LL.M. ze dne 28. 6 2012, č.j. 595/2011-OJ-SO/9.
Stránka 27 (celkem 28)