Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCT8FY5AQ najdete zde
Vládní návrh
ZÁKON
ze dne 2024,
kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o soudech a soudcích
Čl. I
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 441/2003 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 349/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 397/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 221/2006 Sb., zákona č. 184/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., zákona č. 215/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 185/2014 Sb., zákona č. 15/2015 Sb., zákona č. 90/2017 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 14/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 31/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 270/2021 Sb. a zákona č. 285/2023 Sb., se mění takto:
1. V § 31 odstavec 1 zní:
„(1) V řízení před krajským soudem rozhoduje samosoudce. V senátech krajský soud rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy.“.
2. V § 34 odst. 1 se slova „, předsedů senátů“ zrušují.
3. V § 34 odst. 2 větě první se slova „a přísedící“ nahrazují slovy „jako samosoudci“ a věta poslední se zrušuje.
4. § 35 se zrušuje.
5. V § 64 se odstavec 1 zrušuje.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 1 až 3.
6. V § 64 odst. 1 se slova „krajských soudů“ zrušují.
7. V § 65 odst. 1 se slova „okresní nebo“ zrušují.
8. V § 65 odst. 2 se slova „Je-li v obvodu příslušného soudu více zastupitelstev nebo patří-li“ nahrazují slovem „Patří-li“ a slova „příslušné obce, její městské části,“ se zrušují.
9. V § 105 se odstavec 3 zrušuje.
10. V § 121 odst. 5 se čárka za slovy „vrchního soudu“ nahrazuje slovem „a“, slova „a okresního soudu“ se zrušují a na konci textu odstavce se doplňují slova „; předseda okresního soudu může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy s jejich souhlasem ostatní soudce příslušného soudu“.
11. V § 126 odst. 1 písm. i) se slova „a organizuje a koordinuje odbornou průpravu přísedících okresních soudů k výkonu jejich funkce“ zrušují.
12. V § 127 odst. 1 písm. a) se slova „stanoví počty přísedících tohoto soudu,“ zrušují.
13. V § 127 odst. 1 se písmeno e) zrušuje.
Dosavadní písmena f) až k) se označují jako písmena e) až j).
14. V § 127 odst. 4 větě druhé se slova „předsedou senátu nebo“ zrušují.
15. V § 171 se slova „předsedy senátu,“ a slovo „přísedícími,“ zrušují.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Výkon funkce předsedy senátu okresního soudu a přísedícího okresního soudu v řízeních zahájených podle zákonů o řízení před soudy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se do pravomocného skončení těchto řízení řídí dosavadními právními předpisy.
2. Funkce předsedy senátu okresního soudu ve věcech, ve kterých se podle zákonů o řízení před soudy, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na rozhodování nepodílejí přísedící, zaniká dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo dnem pravomocného skončení všech řízení, na jejichž rozhodování se v této funkci v souladu s dosavadními právními předpisy a s rozvrhem práce příslušného soudu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona podílí.
3. Funkce přísedícího okresního soudu ve věcech, u nichž podle zákonů o řízení před soudy, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se na rozhodování nepodílejí přísedící, zaniká dnem pravomocného skončení všech řízení, na jejichž rozhodování se v souladu s dosavadními právními předpisy a s rozvrhem práce příslušného soudu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona přísedící u příslušného okresního soudu podílí.
ČÁST DRUHÁ
Změna trestního řádu
Čl. III
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona 173/2023 Sb., zákona č. 326/2023 Sb. a zákona č. .../.... Sb., se mění takto:
1. V § 2 odst. 9 se slova „nebo samosoudce rozhodují sami“ nahrazují slovy „rozhoduje sám“.
2. V § 10 odst. 2, § 13, § 53 odst. 2 a v § 270 odst. 4 se slovo „nejvyšší“ nahrazuje slovem „Nejvyšší“.
3. V § 12 odst. 3 se slova „České republiky (dále jen "nejvyšší soud")“ zrušují.
4. V § 12 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Kde tento zákon mluví o předsedovi senátu, rozumí se tím i samosoudce, nevyplýváli z povahy věci něco jiného.“.
Dosavadní odstavce 5 až 10 se označují jako odstavce 6 až11.
5. § 14 včetně nadpisu zní:
㤠14
Obsazení soudu
(1) U okresního soudu koná řízení samosoudce.
(2) U krajského soudu koná řízení v prvním stupni senát, jde-li o řízení o zvlášť závažných zločinech, s výjimkou zvlášť závažných zločinů uvedených v části druhé hlavách V a VI trestního zákoníku, a o trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku.
(3) V jiných případech než uvedených v odstavci 2 koná řízení v prvním stupni u krajského soudu samosoudce.
(4) Řízení ve druhém stupni koná u krajského soudu senát.“.
6. V § 17 odst. 1 se na začátek písmene d) vkládají slova „teroristického útoku,“.
7. V § 31 odst. 1 se slovo „nejvyššího“ nahrazuje slovem „Nejvyššího“.
8. V § 35 odst. 1 se slovo „nejvyšším“ nahrazuje slovem „Nejvyšším“.
9. V § 47 odst. 2, § 47a odst. 1 až 3, § 48 odst. 3 a 4, § 331 odst. 1, § 331a odst. 2, § 332 odst. 2, § 333 odst. 2, § 344a odst. 1, § 344b odst. 2 a 3, § 347 odst. 1, § 349 odst. 2 a 3 a v § 358b odst. 1 se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu“.
10. V § 47 odst. 4, § 47a odst. 1, § 48 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 344b odst. 1, § 347 odst. 1 a v § 349 odst. 1 se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Předseda senátu“.
11. V § 47 odst. 5 se slovo „soudu“ nahrazuje slovy „předsedy senátu“.
12. V § 73f odst. 1 se za slovo „přítomnosti“ vkládají slova „samosoudce; v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti“.
13. V § 146 odst. 2 písm. d) se slova „předseda senátu okresního“ nahrazují slovy „samosoudce okresního“.
14. V § 149 odst. 5, § 262, § 265l odst. 3 a v § 270 odst. 3 se za slovo „senátu“ vkládají slova „nebo jiným samosoudcem“.
15. V § 159 odst. 1 písm. a) se slova „věc patřící do příslušnosti samosoudce, v níž“ nahrazují slovy „trestný čin patřící do příslušnosti okresního soudu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, a o němž“.
16. V § 167 odst. 1 písm. a) se slova „věc patřící do příslušnosti samosoudce“ nahrazují slovy „trestný čin patřící do příslušnosti okresního soudu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let“.
17. V § 181 odst. 3 se slova „Předseda senátu“ nahrazují slovem „Samosoudce“ a za slova „ve lhůtě tří týdnů a“ se vkládají slova „předseda senátu v řízení“.
18. V § 182 se za slovo „poradě“ vkládají slova „nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci“.
19. V § 197 odst. 1 se za slovo „líčení“ vkládají slova „v případech, kdy rozhoduje senát,“.
20. V § 202 odst. 1 se slova „všech členů senátu“ nahrazují slovy „samosoudce a v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu“.
21. V § 234 odst. 1 se slova „všech členů senátu“ nahrazují slovy „samosoudce a v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu,“.
22. V § 280 odst. 4 větě první se za slovo „poradě“ vkládají slova „nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení“.
23. V § 314a se odstavce 1 a 2 zrušují.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 1 a 2.
24. V § 314e odst. 1 se slova „Samosoudce může“ nahrazují slovy „V řízení o přečinu může samosoudce“.
25. V § 314e odst. 6 písmeno c) zní:
„c) uložit souhrnný a společný trest (§ 43 a 45 trestního zákoníku) a upustit od uložení souhrnného trestu (§ 44 trestního zákoníku), a to i když byl předchozí trest uložen rozsudkem.“.
26. V § 314e odst. 7 se na konci písmene b) čárka nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.
27. V § 314o odst. 5 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci“.
28. V § 320 odst. 2, § 351a odst. 1, § 353 odst. 2, § 355 a v § 357 odst. 2 se slova „okresní soud“ nahrazují slovy „samosoudce okresního soudu“.
29. V § 324 odst. 1, § 324a odst. 1, § 324a odst. 2, § 324a odst. 3, § 324a odst. 4, § 325 odst. 1, § 325 odst. 3, § 325 odst. 5, § 351 odst. 6, § 351a odst. 1, § 364 odst. 1 a v § 365 odst. 1 se slova „předseda senátu“ nahrazují slovem „samosoudce“.
30. V § 324a odst. 3, § 325 odst. 2, § 351 odst. 6, § 353 odst. 2, § 357 odst. 2 a v § 364a úvodní části ustanovení se slova „Předseda senátu“ nahrazují slovem „Samosoudce“.
31. V § 331 odst. 3 se slovo „též“ zrušuje.
32. V § 333 odst. 1 se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu ve veřejném zasedání“ a slova „předseda senátu“ za slovem „též“ se zrušují.
33. V § 334 odst. 3, § 350a odst. 6, § 351a odst. 1 větách první a druhé, § 363 a v § 365 odst. 2 se slovo „soud“ nahrazuje slovem „samosoudce“.
34. V § 357 odst. 1 se slova „Okresní soud“ nahrazují slovy „Samosoudce okresního soudu“.
Čl. IV
Přechodné ustanovení
Na řízení před soudem zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se do jejich pravomocného skončení použijí ustanovení dosavadních právních předpisů o obsazení soudu.
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského soudního řádu
Čl. V
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 283/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 369/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 139/2015 Sb., zákona č. 164/2015 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 258/2017 Sb., zákona č. 291/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 191/2020 Sb., zákona č. 588/2020 Sb., zákona č. 38/2021 Sb., zákona č. 192/2021 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 214/2022 Sb., zákona č. 105/2023 Sb., zákona č. 172/2023 Sb., zákona č. 281/2023 Sb. a zákona č. …/…. Sb., se mění takto:
1. V § 14 odst. 1 se slova „a přísedící“ zrušují.
2. V § 14 odst. 4, § 15 odst. 2, § 15a odst. 2, § 16 odst. 3, § 16a odst. 1 a v § 205a písm. a) se slovo „(přísedícího)“ zrušuje.
3. V § 15 odst. 1, § 16 odst. 1 a v § 229 odst. 1 písm. e) se slova „nebo přísedící“, zrušují.
4. V § 15a odst. 1, § 157 odst. 1 a v § 169 odst. 1 se slova „a přísedících“ zrušují.
5. V § 15a odst. 2, § 16a odst. 1 a 2 a v § 205 odst. 2 písm. a) se slovo „(přísedící)“ zrušuje.
6. V § 15a odst. 2 a v § 15b odst. 1 se slovo „(přísedících)“ zrušuje.
7. V § 15a odst. 3 se slovo „(přísedícímu)“ zrušuje.
8. V § 36a odstavec 1 zní:
„(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje samosoudce.“.
9. V § 36a se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
10. V § 37 odst. 2 se slova „Přísedící hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před staršími“ nahrazují slovy „Mladší soudci hlasují před staršími soudci“.
11. V § 40a odst. 1 se slovo „přísedící,“ zrušuje.
12. V § 172 odst. 1 se věta poslední zrušuje.
13. V § 229 odst. 1 písm. g) se slova „nebo přísedícího“ zrušují.
Čl. VI
Přechodné ustanovení
Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se do jejich pravomocného skončení použijí ustanovení dosavadních právních předpisů o obsazení soudu.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu
Čl. VII
V § 28 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 626/2004 Sb., se slovo „senáty“ nahrazuje slovem „soudci“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
Čl. VIII
V § 79 odst. 1, § 84 odst. 1, § 84 odst. 3, § 85 odst. 1, § 85 odst. 2 a v § 86 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 301/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb. a zákona č. 422/2022 Sb., se slova „předseda senátu“ nahrazují slovem „samosoudce“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Čl. IX
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. 422/2022 Sb., se mění takto:
1. Za § 7 se vkládá nový § 7a, který včetně nadpisu zní:
㤠7a
Věcná příslušnost
V řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně rozhoduje senát.“.
2. V § 70 odst. 2 písm. c) se slova „předseda senátu“ nahrazují slovem „samosoudce“.
3. V § 121 odst. 1 větě poslední se za slovo „poradě“ vkládají slova „nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci“.
4. V § 137 odst. 4 se slova „Předseda senátu“ nahrazují slovem „Samosoudce“.
5. V § 203 odst. 6 a v § 205 odst. 2 písm. a) se slova „občanem jiného členského státu s trvalým pobytem na území České republiky“ nahrazují slovy „má na jejím území trvalý pobyt“.
CELEX:32002F0584
6. V § 205 odst. 3 písm. a) se slova „je občanem jiného členského státu s trvalým pobytem nebo obvyklým bydlištěm na území České republiky“ nahrazují slovy „má na jejím území trvalý pobyt nebo obvyklé bydliště“.
CELEX:32002F0584
7. V § 208 odst. 2 se slova „občana jiného členského státu s trvalým pobytem nebo obvyklým bydlištěm na území České republiky“ nahrazují slovy „osobu, která má na jejím území trvalý pobyt nebo obvyklé bydliště“.
8. V § 215 odst. 5 se věta poslední nahrazuje větou „V případě osoby, která není státním občanem České republiky, ale má na jejím území trvalý pobyt, a která byla předána do jiného členského státu na základě ujištění podle § 203 odst. 6, nebo v případě osoby, která není státním občanem České republiky, ale má na jejím území trvalý pobyt nebo obvyklé bydliště, a bylo ohledně ní rozhodnuto o nepředání do jiného členského státu z důvodu uvedeného v § 205 odst. 3 písm. a), se § 120 odst. 1 písm. i) nepoužije a souhlas soudu podle § 299 odst. 3 se považuje za udělený.“.
9. V § 281 odst. 1, § 281 odst. 3 větě první, § 283 odst. 3, § 284 odst. 4, § 288 odst. 2, § 289 odst. 1, § 289 odst. 4 větě první, § 297d, § 297h odst. 1, § 297h odst. 3 větě první a v § 297h odst. 4 větě první se slovo „samosoudce“ nahrazuje slovem „předseda senátu“.
10. V § 281 odst. 2, § 281 odst. 3 větě druhé, § 282, § 283 odst. 1 a 2, § 284 odst. 5, § 285 odst. 1 až 4, § 286 odst. 1, § 287 odst. 2, § 289 odst. 4 větě druhé, třetí a páté, § 291, § 297f odst. 3, § 297g odst. 1 až 3, v § 297h odst. 3 větě druhé, třetí a páté a v § 297h odst. 4 větě druhé se slovo „samosoudce“ nahrazuje slovy „soud“.
11. V § 283 odst. 2 větě první se za slovo „si“ vkládají slova „předseda senátu“.
12. V § 283 odst. 2 větě druhé se za slova „považuje-li to“ vkládají slova „předseda senátu“.
13. V § 284 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 284 odst. 2, § 287 odst. 1 úvodní části ustanovení a v § 297i se slovo „Samosoudce“ nahrazuje slovem „Soud“.
14. V § 284 odst. 3 se slovo „samosoudce“ nahrazuje slovem „soudu“.
15. V § 284 odst. 4 se za slovo „učinit,“ vkládá slovo „soud“.
16. V § 286 odst. 2 se slova „svém rozhodnutí samosoudce“ nahrazují slovy „rozhodnutí podle odstavce 1 předseda senátu“.
17. V § 287 odst. 3, § 289 odst. 1 až 3, § 290 odst. 8, v § 297h odst. 2 a 6 se slovo „Samosoudce“ nahrazuje slovy „Předseda senátu“.
18. V § 289 odst. 5 a v § 297h odst. 5 se slova „samosoudce ještě“ nahrazují slovy „soud ještě“ a slova „samosoudce o této skutečnosti“ se nahrazují slovy „předseda senátu o této skutečnosti“.
19. V § 297h odst. 6 se slova „je samosoudce“ nahrazují slovy „je soud“.
ČÁST SEDMÁ
ÚČINNOST
Čl. X
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2024.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Právní úprava týkající se přísedících je v současné době obsažena zejména v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále „zákon o soudech a soudcích“), ve znění pozdějších předpisů, a v zákonech o řízení před soudy (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů /dále „občanský soudní řád“/, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů /„trestní řád“/).
Zákon o soudech a soudcích upravuje nejen otázky požadavků kladených na přísedící, ale i základní aspekty působení přísedících na jednotlivých stupních soudní soustavy.
Základní předpoklady pro ustanovení fyzické osoby přísedícím jsou shodné s předpoklady pro ustanovení fyzické osoby soudcem s výjimkou odbornosti.
Podmínky pro ustanovení přísedícím jsou podle § 60 odst. 1 zákona o soudech a soudcích státní občanství České republiky, plná svéprávnost, bezúhonnost, zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruku řádného zastávání funkce, věk nejméně 30 let v den ustanovení a souhlas s ustanovením za přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
Podle § 64 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu, přísedící obvodních soudů v hlavním městě Praze volí zastupitelstva městské části v obvodu příslušného obvodního soudu, přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu a přísedící Městského soudu v Praze volí zastupitelstvo hlavního města Prahy. Zvolen může být přísedící, který má trvalý pobyt nebo pracoviště v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen (§ 64 odst. 4 zákona o soudech a soudcích). Počet přísedících, kteří mají být zvoleni, stanoví podle potřeby daného soudu jeho předseda s přihlédnutím k tomu, aby jednotliví přísedící zpravidla nezasedali více než 20 dnů v kalendářním roce (§ 65 zákona o soudech a soudcích).
Kandidáty do funkce přísedícího navrhují členové příslušného zastupitelstva. K navrženým kandidátům si zastupitelstvo vyžádá vyjádření předsedy příslušného soudu (§ 64 odst. 3 zákona o soudech a soudcích).
Přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let, přičemž zvoleni mohou být opakovaně. Podobně jako na soudce se i na přísedící vztahuje zásada neslučitelnosti funkcí.
Přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a přísedících (§ 79 zákona o soudech a soudcích).
Funkce přísedícího je veřejnou funkcí (§ 201 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů). Přísedícímu náleží za vykonávání funkce náhrada mzdy, resp. ušlého výdělku, a také hotové výdaje, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem této funkce. Vedle toho přísedícímu náleží přiměřená paušální náhrada za výkon funkce přísedícího za každý den jednání (§ 93 odst. 4 zákona o soudech a soudcích a § 5 prováděcí vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 44/1992 Sb., o náhradách za vykonávání funkce přísedícího, ve znění pozdějších předpisů).
Funkce přísedícího může zaniknout ze zákona (§ 96 zákona o soudech a soudcích), odvoláním z funkce (§ 97 zákona o soudech a soudcích) a vzdáním se funkce (§ 98 zákona o soudech a soudcích).
Podle platné právní úpravy rozhodují v občanském soudním řízení senáty okresních soudů ve složení předsedy senátu (kterým může být pouze soudce) a 2 přísedících pouze ve věcech pracovních (§ 35 odst. 1 a 2 ve spojení s § 36a občanského soudního řádu). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni (§ 36 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu). Jiný zákon ve smyslu § 36a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. rozhodování senátů okresních soudů za účasti přísedících v dalších věcech týkajících se civilního práva nestanoví. Kromě řízení před okresními soudy v pracovních věcech v prvním stupni se přísedící na rozhodování v občanském soudním řízení na prvním ani druhém stupni nepodílí.
V trestním řízení před soudem kromě případů uvedených v § 314a trestního řádu, kdy rozhoduje samosoudce, a kromě případů, kdy procesní předpisy stanoví, že rozhoduje pouze předseda senátu, rozhodují trestní soudy v senátech. V případě soudů prvního stupně (okresních a v některých věcech též krajských) rozhodují senáty ve složení předsedy senátu a 2 přísedících. Při hlasování rozhoduje většina hlasů (§ 127 odst. 2 věta první trestního řádu). V ostatních případech rozhodují senáty složené pouze z předsedy senátu a soudců.
Platná právní úprava nezasahuje do zákazu diskriminace a je neutrální ve vztahu k rovnosti mužů a žen, neboť nikterak neomezuje podmínky pro splnění požadavků na jmenování přísedících, ani neomezuje rozdílně pro muže a ženy výkon jejich činnosti.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Cílem předkládaného návrhu zákona je zefektivnění soudního rozhodování, na kterém se podílí přísedící. Připravovaná novelizace konkrétně směřuje k opuštění podílu laických přísedících na rozhodování soudů v pracovněprávních sporech v občanském soudním řízení a v trestním řízení před okresním soudem a k jejich omezení v některých trestních řízeních před krajským soudem na prvním stupni. U krajských soudů budou v trestním řízení na prvním stupni přísedící zachováni v řízeních o zvlášť závažných zločinech (tj. úmyslných trestných činech, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let) s výjimkou majetkové a hospodářské trestné činnosti podle části druhé, hlavy V a VI trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále „trestní zákoník“), u které se obvykle předpokládá vysoká odborná náročnost projednávaných otázek. Účast přísedících na rozhodování v trestních věcech před krajským soudem jako soudem prvního stupně bude výslovně připuštěna rovněž ve specifickém případě řízení o trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku, který do kategorie zvlášť závažných zločinů nespadá, ale kde je to odůvodněno možnými dopady případného následného zpřísnění právní kvalifikace (blíže viz zvláštní část důvodové zprávy).
Rozhodování v senátu za účasti přísedících tím bude do budoucna v trestním řízení před krajským soudem omezeno na skupinu nejzávažnějších trestných činů, mezi nimiž zůstávají především násilné trestné činy, a to ve prospěch samosoudcovského rozhodování.
Vzhledem k tomu, že navrhované změny dopadají především na procesní aspekty řízení, ve kterých přísedící působí, dojde v této souvislosti vedle novelizace zákona o soudech a soudcích také ke změně zejm. procesních předpisů, které problematiku působení přísedících v občanskoprávním a trestním řízení upravují.
Navrhovaná úprava nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Provedení revize stávající právní úpravy institutu přísedících a reakce na praktické problémy, které současná právní úprava přináší, jsou nezbytné. Souvisí s problematikou praktického začlenění přísedících do rozhodování v soudních řízeních. Je nutné legislativní cestou reagovat na související administrativní zátěž soudů, na obvykle nedostatečnou participaci přísedících na samotném projednání a rozhodování v rámci řízení, na komplikace spojené se sestavováním soudního senátu tvořeného soudcem a přísedícími pro celé řízení před soudem i na související často nepřiměřenou délku soudních řízení. Návrhem je sledována jednak potřeba vyhovět požadavkům aplikační praxe na omezení účasti laického prvku na co nejmenší množství případů, ale současně i legitimním požadavkům mezinárodního společenství a veřejnosti na zachování účasti laického prvku při rozhodování soudů v těch případech, kdy je to důvodné. Zachování laického prvku na rozhodování soudů s omezením okruhu soudních řízení, na kterých se neprofesionální soudci-přísedící budou podílet, je v současné době považováno za optimální řešení aktuálního stavu.
Dá se předpokládat, že pokud by navržené změny nebyly v blízké době přijaty, existující problémy by přetrvávaly nebo by se dále prohloubily.
Omezením účasti přísedících v soudním řízení by mělo dojít současně ke zefektivnění zbývajících řízení, na kterých se budou přísedící nadále podílet. Předpokládá se, že ušetřené finanční a kapacitní prostředky budou použity na vzdělávání a na zlepšení organizace činnosti přísedících v těch soudních řízeních, ve kterých zůstane jejich přítomnost zachována, a na zvýšení paušálních náhrad za výkon funkce přísedících, které nebyly valorizovány od roku 1996 (blíže viz bod 7 obecné části důvodové zprávy).
Problematika zefektivnění spolurozhodovací činnosti přísedících byla na podzim roku 2018 a začátkem roku 2019 konzultována na sérii tzv. kulatých stolů se zástupci justice, Kanceláře veřejného ochránce práv a Ústavu pro otázky soudnictví. Návrh zrušit přísedící v určitém rozsahu je rovněž jedním z opatření tzv. Antibyrokratického balíčku – justice předloženého ministrem pro legislativu a předsedou Legislativní rady vlády, který byl vládou projednán dne 14. června 2023.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Návrh změny právní úpravy je plně slučitelný s ústavním pořádkem České republiky.
Článek. 94 odst. 2 Ústavy ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) umožňuje, aby se na rozhodování soudů podíleli vedle soudců i další občané, tj. přísedící.[footnoteRef:1] Jak z předmětného ustanovení vyplývá, jedná se pouze o možnost zapojit veřejnost do soudního rozhodování, nikoli povinnost, tudíž navrhované zrušení přísedících v občanském soudním řízení a omezení rozhodování přísedících v trestněprávních řízeních před soudem není s tímto ustanovením v rozporu. [1: Čl 94 odst. 2: „Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.“]
5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Problematika snižování podílu laických přísedících na soudním rozhodování upravená návrhem zákona není upravena právními předpisy Evropské unie, nýbrž je ponechána národní úpravě. Ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají s právem Evropské unie rozpor, a to ani ve světle ustálené judikatury soudních orgánů Evropské unie a obecných právních zásad práva Evropské unie.
Návrhu zákona se dotýká rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (dále jen „Rámcové rozhodnutí“). Návrhu zákona se dotýká rovněž rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-700/21, na který je třeba reagovat příslušnými úpravami zákona č. č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Podle tohoto rozsudku musí být článek 4 odst. 6 Rámcového rozhodnutí vykládán v souvislosti se zásadou rovnosti zakotvenou v čl. 20 Listiny základních práv EU takovým způsobem, že brání vnitrostátním opatřením, která automaticky a absolutně vylučují použití důvodu, pro který je možné odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu v případě každého státního příslušníka třetí země, který se zdržuje nebo má trvalé bydliště na území tohoto členského státu, aniž může vykonávající justiční orgán posoudit vazby takového státního příslušníka na uvedený členský stát.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrhem zákona nejsou do právního řádu ČR zapracovávány mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, a návrh není s těmito smlouvami v rozporu.
Obecná pravidla vztahující se na otázky organizace a pravidel výkonu soudní moci jsou součástí mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a to konkrétně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) a Statutu Rady Evropy.
Článek 6 EÚLP upravuje právo každého, na projednání jeho záležitosti nezávislým a nestranným soudem. V tomto směru je navrhovaná právní úprava plně v souladu s mechanismem ochrany lidských práv a základních svobod.
Podobně jako stanoví EÚLP, tak i Statut Rady Evropy se ve svém článku 3 dotýká předmětné problematiky, když uvádí, že: „Každý člen Rady Evropy uznává zásadu právního státu a zaručuje všem osobám pod jeho jurisdikcí dodržování lidských práv a základních svobod. Je povinen upřímně a efektivně spolupracovat při naplňování cíle Rady Evropy definovaného v kapitole I.“[footnoteRef:2] Také s tímto prohlášením je shora navrhovaná novela v souladu. [2: Článek 3 Statutu Rady Evropy.]
Judikatura Evropského soudu pro lidská práva představuje významný pramen mezinárodního práva dopadající mimo jiné také na problematiku soudní moci. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) však v této otázce spíše prokazuje zdrženlivost, která se projevuje tím, že je vnitrostátnímu zákonodárci zpravidla ponechán prostor pro vlastní uvážení, jak danou otázku ve svém právním řádu upraví. Zatímco je tedy do určité míry možné určit, zda to či ono konkrétní legislativní řešení může být z hlediska dosavadní judikatury Evropského soudu pro lidská práva problematické, zpravidla nelze předložit vyčerpávající výčet požadavků, které vnitrostátní právní úprava musí splňovat. Z hlediska EÚLP totiž v zásadě nikdy neexistuje jediné správné řešení.
Z judikatury ESLP lze vysledovat některé obecné zásady a pravidla, jimiž vnitrostátní zákonodárství a legislativní záměry do určité míry poměřovat lze. Judikatura však není neměnná, ale průběžně se vyvíjí.
Například jednou z klíčových náležitostí soudního orgánu ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP je shora uvedená nezávislost. ESLP pod pojmem nezávislosti rozumí především nezávislost ve vztahu k orgánům moci výkonné, jakož i k účastníkům řízení (viz např. Henryk Urban a Ryszard Urban proti Polsku, č. 23614/08, rozsudek ze dne 30. listopadu 2010, § 45).
Je-li pak ESLP postaven před otázku, zda lze určitý „soud“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP považovat za „nezávislý“, zohledňuje především následující čtyři kritéria: (i) způsob ustanovování členů soudu, (ii) délku výkonu jejich funkce, (iii) existenci záruk proti vnějším vlivům a tlakům, a konečně (iv) zda soudní orgán budí celkově zdání nezávislosti (viz např. Campbell a Fell proti Spojenému království, č. 7819/77 a 7878/77, rozsudek ze dne 28. června 1984, § 78; Findlay proti Spojenému království, č. 22107/93, rozsudek ze dne 25. února 1997, § 78; Lauko proti Slovensku, č. 26138/95, rozsudek ze dne 2. září 1998, § 63).
Tyto požadavky navrhovaná novelizace respektuje, proto lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v souladu jak s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, tak i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
7. Zhodnocení sociálních dopadů, dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí
Sociální dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel, národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí nebo dopady na životní prostředí návrh nevyvolává.
8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Dopady návrhu zákona ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů se nepředpokládají.
9. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava bude mít dopady na státní rozpočet, a to v podobě úspor finančních prostředků. Při úplném zrušení přísedících při rozhodovací činnosti okresních soudů a při omezení jejich zapojení do rozhodovací činnosti krajských soudů v trestních věcech je odhadována roční úspora výdajů státního rozpočtu ve výši cca 8 000 000 Kč. Žádné další dopady do personální a platové oblasti v rozpočtové kapitole Ministerstva spravedlnosti ani v jiných kapitolách státního rozpočtu nebo v ostatních veřejných rozpočtech se nepředpokládají, event. by byly pokryty v rámci stávajících výdajových limitů z rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti.
Celková výše vyplacených náhrad za výkon funkce přísedících soudů se pohybuje orientačně kolem 13 000 000 Kč ročně. Konkrétně za rok 2022 činila celková výše náhrad přísedícím 12 500 000 Kč. Pro srovnání lze dále uvést, že v roce 2013 bylo vyplaceno přísedícím na náhradách celkem 13 416 804 Kč, v roce 2014 celkem 13 687 758 Kč, v roce 2014 celkem 13 451 480 Kč, v roce 2015 celkem 13 595 241 Kč, v roce 2016 celkem 13 715 113 Kč a v roce 2017 celkem 14 020 923 Kč.
Předpokládá se, že ušetřené finanční prostředky budou použity i na zvýšení paušálních náhrad za výkon funkce přísedících, které nebyly valorizovány od roku 1996.
Dopady na podnikatelské prostředí se nepředpokládají.
17
V roce 2022 činil celkový počet přísecích v České republice 5 017, v roce 2016 dosahoval počtu 5 671, v roce 2012 celkem 5 923 a v roce 2008 celkem 7 102.
Níže je uveden počet přísedících na okresních soudech v České republice k lednu 2022 (údaje jsou uváděny dle jednotlivých krajských soudů, pod které okresní soudy spadají):
Dále je uveden počet přísedících na krajských soudech v České republice k lednu 2022:
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti
Doplňující statistické údaje:
Průměrný věk přísedících v roce 2022
věk
30–39
40–49
50–59
60–69
70 a více
okresní soudy
4,00 %
13,74 %
19,40 %
28,15 %
34,71 %
krajské soudy
5,95 %
17,54 %
18,85 %
29,03 %
28,63 %
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti a https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zruseni-prisedicich-je-na-spadnuti-40427627
Složení přísedících podle věku k lednu 2022 - okresní soudy (4 025 přísedících):
Složení přísedících podle věku k lednu 2022 - krajské soudy (992 přísedících):
Složení přísedících podle článku soudní soustavy k lednu 2022 z celkového počtu 5 017 přísedících:
Podíl přísedících na rozhodování civilní agendy v letech 2017 až 2021:
Okresní soudy
Počet věcí, rejstřík C
Rok
Celkem
Senátní (za účasti přísedících)
Podíl senátní agendy
2017
272 847
2937
1,08 %
2018
300 277
2846
0,95 %
2019
299 832
2607
0,87 %
2020
265 565
2487
0,94 %
2021
284 474
2587
0,91 %
Podíl přísedících na rozhodování trestní agendy v letech 2017 až 2021:
Okresní soudy
Počet osob před soudem
Rok
Celkem
Senátní (za účasti přísedících)
Podíl senátní agendy
2017
70 078
5069
7,23 %
2018
67 579
4948
7,32 %
2019
68 729
4949
7,20 %
2020
60 477
5072
8,39 %
2021
61 494
5320
8,65 %
Krajské soudy, 1. stupeń (*za účasti přísedích)
Počet osob před soudem
Rok
Celkem
Senátní*
Podíl senátní agendy
2017
1 233
1047
84,91 %
2018
1 384
1186
85,69 %
2019
1 347
1200
89,09 %
2020
1 438
1272
88,46 %
2021
1 764
1 503
85,20 %
10. Zhodnocení korupčních rizik
Zhodnocení korupčních rizik provedené dle metodiky CIA:
(1) Přiměřenost
Návrh novelizace je v souladu s ústavním zmocněním a odpovídá svým rozsahem a obsahem přiměřeně zamýšlenému cíli změny právní úpravy. Navržená právní úprava nepředstavuje pro adresáty nadměrnou zátěž.
Zrušením institutu přísedících v občanském soudním řízení a v trestním řízení před okresními soudy a omezením podílu přísedících na rozhodování v trestním řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně by mělo dojít ke snížení počtu subjektů podílejících se na výkonu soudnictví, které budou moci ovlivnit rozhodování soudu v některých konkrétních případech. Navrhovaná změna proto přinese i snížení korupčních rizik.
(2) Efektivita
Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh právní úpravy obsahuje pouze dílčí systémové změny, lze dovozovat, že její implementace bude efektivní. Navrhované znění novelizace je standardní a jednoznačné. Ministerstvo spravedlnosti je schopné kontrolovat a vynucovat dodržování takové regulace.
(3) Odpovědnost
Kompetence dotčených subjektů nejsou návrhem rozšiřovány.
(4) Opravné prostředky a kontrolní mechanismy
Navrhovaná právní úprava nezasahuje zásadním způsobem do pravidel odpovědnosti dotčených orgánů, do opravných prostředků ani nastavených kontrolních mechanismů. Korupční rizika navrhované právní úpravy lze celkově hodnotit jako nevýznamná.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava nemá specifické dopady na rodiny.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh právní úpravy negativním způsobem nedopadá na územní samosprávné celky. Lze pouze předpokládat, že se v důsledku omezení zapojení přísedících do rozhodování krajských soudů sníží celkový počet přísedících a tím i počet přísedících volených jednotlivými zastupitelstvy krajů. Zastupitelstva obcí a městských částí pak vzhledem k zániku funkce přísedícího okresního soudu přijdou o možnost volit přísedící úplně.
14. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy nejsou navrhovanou právní úpravou dotčeny.
Dopisem předsedy Legislativní rady vlády ze dne 17. 5. 2023, č. j. 23333/2023UVCR, byla u předkládaného návrhu novelizace udělena výjimka z provedení hodnocení dopadů regulace (RIA).
Zvláštní část
K části první (změna zákona o soudech a soudcích)
K čl. I:
K § 31 (bod 1)
Návrh stanoví ve vztahu ke krajským soudům preferenci obsazení soudu samosoudci namísto senáty. V případě, kdy procesněprávní předpis nestanoví, že krajský soud rozhoduje ve složení senátu, rozhoduje samosoudce. Za samosoudce je pro potřeby právní úpravy považován jak předseda senátu, tak i jiný soudce.
V návaznosti na změnu zákona o soudech a soudcích týkající se obsazení krajského soudu dochází ke změně podmínek obsazení soudu podle trestního řádu (§ 2 odst. 9 a § 14 návrhu novelizace trestního řádu). Ostatní procesní předpisy zůstanou touto změnou nedotčeny.
K § 34 a 35 (body 2 až 4)
Návrh reaguje na zrušení přísedících v občanskoprávním a v trestním řízení před okresními soudy, ke kterému dochází zejm. související novelizací občanského soudního řádu a trestního řádu. U okresních soudů budou napříště vykonávat rozhodovací činnost výlučně soudci, a to jako samosoudci. Výkon rozhodovací činnosti okresních soudů prostřednictvím soudních senátů, které byly ve stanovených případech podle procesních předpisů dosud obsazeny profesionálním soudcem a dvěma laickými přísedícími, se do budoucna opouští. Na úrovni okresních soudů tím dojde v souladu s přechodnými ustanoveními navrhované právní úpravy ke zrušení funkce předsedů senátu a přísedících. Z důvodu zrušení funkce předsedy senátu okresního soudu dochází ke zrušení § 34 odst. 2 věty poslední, podle které předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti dosud též organizují a řídí činnost senátu.
Obecné ustanovení § 3 zákona o soudech a soudcích, podle kterého v řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce a obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy, těmito změnami není dotčeno.
Uvedené změny budou mít dopad do platů některých soudců.
K § 64 a 65 (body 5 až 8)
Jedná se o změny související se zrušením institutu přísedícího okresního soudu. V důsledku toho se ruší i mechanismus volby přísedících příslušného okresního nebo obvodního soudu zastupitelstvy obcí nebo městských částí a povinnost stanovení počtu volených přísedících ze strany předsedy příslušného soudu. V novém ustanovení § 64 odst. 1 je současně navrhováno opustit dosavadní označení přísedící „krajských soudů“, které by bylo v kontextu zákona nadbytečné.
K § 105 odst. 3 (bod 9)
Z důvodu zrušení funkce předsedy senátu okresního soudu dochází rovněž ke zrušení postupu pro jmenování do této funkce ze strany předsedy příslušného krajského soudu.
K § 121 odst. 5 a § 127 odst. 4 (bod 10 a 14)
Jedná se o legislativně-technické změny související se zrušením funkce předsedy senátu okresního soudu.
K § 126 a 127 odst. 1 (bod 11 až 13)
Jedná se o změny v rozsahu pravomocí předsedů krajských a okresních soudů v souvislosti se zrušením funkce přísedícího okresního soudu. Předseda krajského soudu tak do budoucna již nebude v rámci výkonu státní správy krajského soudu a okresních soudů organizovat a koordinovat odbornou průpravu přísedících okresních soudů k výkonu jejich funkce (§ 126 odst. 1 písm. i). Z pravomocí předsedy okresního soudu bude vyňata povinnost stanovit počty přísedících příslušného okresního soudu a povinnost péče o jejich odbornou průpravu k výkonu funkce (§ 127 odst. 1 písm. a) a e)).
K § 171 (bod 15)
Jedná se o legislativně-technickou změnu související se zrušením funkce předsedy senátu okresního soudu a přísedícího okresního soudu.
K čl. II (přechodná ustanovení):
Navrhuje se přechodné ustanovení, které ponechává možnost využití zákona o soudech a soudcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pro řešení organizačních a jiných otázek spojených s výkonem funkce předsedy senátu okresního soudu a přísedícího okresního soudu až do doby pravomocného skončení všech probíhajících řízení, na kterých se tyto osoby v souladu s přechodnými ustanoveními následujících částí tohoto zákona podílejí (bod 1). Ke dni pravomocného skončení všech probíhajících řízení, na kterých se jednotlivý předseda senátu v souladu s dosavadními předpisy a s rozvrhem práce příslušného okresního soudu podílí, také jeho funkce zanikne, nedojde-li k zániku funkce dříve ke dni nabytí účinnosti navrhované právní úpravy nebo z jiného důvodu předjímaného zákonnou právní úpravou (bod 2). Funkce přísedících u příslušného okresního soudu zanikne k okamžiku pravomocného skončení posledního řízení, kde figuruje přísedící. Zánik funkce všech přísedících vázaný na poslední řízení u příslušného okresního soudu je zvolen s úmyslem, aby zde byla možnost doplnění senátů z řad přísedících, kteří v okamžiku nabytí účinnosti zákona nefigurují v konkrétním řízení. V praxi se může stát, že konkrétnímu přísedícímu, který je členem senátu v konkrétním řízení zanikne funkce ze zákonného důvodu (např. smrt), a tak bude nutné senát doplnit jiným přísedícím. Z tohoto důvodu je vhodné zánik funkce i těch přísedících, kteří v okamžiku nabytí účinnosti zákona nevystupují v probíhajícím řízení, vázat až na skončení posledního řízení u příslušného krajského soudu.
K části druhé (změna trestního řádu)
K čl. III
K § 2 odst. 9 a § 12 odst. 5 (bod 1 a 4)
Novelizace zákona o soudech a soudcích (§ 34 a 35) ruší účast laického prvku na rozhodování okresních soudů a ve vztahu k okresním a krajským soudům stanoví preferenci rozhodování samosoudci (senátní rozhodování připouští pouze u krajských soudů, a to jedině v případě, kdy tak stanoví zákon upravující řízení před soudy - § 31 odst. 1 věta první v navrhovaném znění). Tato změna se musí promítnout i do vymezení obsazení soudů, jak je upravuje § 2 odst. 9 trestního řádu, neboť ten dnes vychází z opačného pojetí, tj. z předpokladu, že samosoudce (a obdobně i předseda senátu) rozhoduje sám jen tam, kde to zákon výslovně stanoví.
Předložená novelizace tedy reaguje na neexistenci senátů u okresních soudů a zároveň v návaznosti na zákon o soudech a soudcích stanovuje, ve kterých případech rozhoduje krajský soud v senátech – navrhovaná právní úprava předpokládá, že u krajského soudu může jít v řízení v prvním stupni o senáty s laickými přísedícími (viz § 14), nebo v řízení ve druhém stupni o senáty složené z profesionálních soudců; přičemž místo senátu může – shodně jako v dosavadní úpravě – rozhodnout v zákoně předvídaných případech předseda senátu. Vrchní soudy a Nejvyšší soud rozhodují v senátech složených z profesionálních soudců vždy (viz zákon o soudech a soudcích), ledaže zákon umožňuje učinit určité rozhodnutí i předsedovi senátu.
K § 10 odst. 2, § 12 odst. 3, § 13, § 31 odst. 1, § 35 odst. 1, § 53 odst. 2 a § 270 odst. 4 (bod 2, 3, 7 a 8)
Ustanovení se uvádí do souladu se zákonem o soudech a soudcích (§ 8). V trestním řádu bylo nesprávně odkazováno na Nejvyšší soud České republiky, ačkoli správné označení je jen Nejvyšší soud.
K § 14 (bod 5)
V § 3 zákona o soudech a soudcích je obecně uvedeno, že v řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce, přičemž obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy.
I v řízení před krajskými soudy přitom podle § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích v navrhovaném znění mohou rozhodovat samosoudci, a to v případech, ve kterých zákony o řízení před soudy nestanoví obsazení soudu senátem. Senáty krajského soudu jsou přitom složeny z předsedy senátu a dvou přísedících, jestliže v trestním řízení rozhodují jako soudy prvního stupně, nebo z předsedy senátu a 2 soudců v ostatních případech (§ 31 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).
Navržené ustanovení § 14 využívá odkazu obsaženého v § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a souhrnně pro účely trestního řízení vymezuje, v jakých případech má rozhodovat senát a v jakých samosoudce.
Navrhuje se zcela zrušit účast laického prvku na rozhodování okresních soudů, které rozhodují méně závažné věci, a zachovat jej pouze při rozhodování krajských soudů v prvním stupni, a to se současným výrazným zúžením okruhu senátních věcí.
U okresního soudu tak bude řízení vždy konat samosoudce. Skutečnost, zda bude u krajského soudu v prvním stupni konat řízení samosoudce anebo senát, bude záviset na tom, zda půjde o přečin a zločin, který není zvlášť závažným zločinem, nejde-li o zvlášť závažný trestný čin majetkový nebo hospodářský (příslušnost samosoudce), anebo o zvlášť závažný zločin (příslušnost senátu). Tato úprava je navíc doplněna o trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestní zákoníku, o němž by měl krajský soud rozhodovat v senátu, ačkoliv nejde o zvlášť závažný zločin. Nezařazení tohoto trestného činu do okruhu trestných činů, o nichž rozhoduje senát, by mohlo činit v praxi potíže v případě potřeby překvalifikovat jej po provedeném dokazování na jiný závažnější trestný čin, k jehož projednání je příslušný senát. Zvlášť závažné majetkové a hospodářské zločiny se navrhuje ponechat v samosoudcovské agendě.
Podle navrhované úpravy se tedy senátní rozhodování v řízení na prvním stupni uplatní jen v řízení o zvlášť závažných zločinech před krajským soudem, tj. úmyslných trestných činech s horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody ve výši nejméně 10 let, které jsou uvedeny v jiných hlavách, než jsou hlavy V a VI zvláštní části trestního zákoníku (hospodářské a majetkové trestné činy) a u trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku.
Trestní zákoník obsahuje řadu zločinů, které mají trestní sazbu trestu odnětí svobody v rozpětí 2 až 8 let (zejm. majetkové trestné činy jako např. krádež podle § 205 odst. 4, zpronevěra podle § 206 odst. 4, podvod podle § 209 odst. 4, jakož i další trestné činy v jiných hlavách trestního zákoníku, např. v ust. § 279 odst. 4 nebo § 280 odst. 1 a 2), popř. 3 až 10 let (např. zabití podle § 141 odst. 1), o nich by nově rozhodoval samosoudce. Rozhodování v senátu tak bude omezeno na skupinu nejzávažnějších trestných činů, mezi nimiž zůstávají především násilné trestné činy (např. loupež podle § 173 odst. 2 až 4, znásilnění podle § 185 odst. 3 a 4, vražda podle § 140 ve všech variantách, zabití podle § 141 odst. 2, úmyslné těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 2 a 3, ublížení na zdraví jen tehdy, je-li zároveň z nedbalosti způsobena smrt – § 146 odst. 4).
Pro názornost se uvádí výčet zvlášť závažných zločinů, o nichž by rozhodoval senát[footnoteRef:3]: § 140, § 141/2, § 144/3, § 145/2,3, § 146/4, § 149/3,4, § 152/4, § 156/4, § 159/3,4, § 160/4, § 164/3,4, § 166/3,4, § 167/4, § 168, § 170/2,3, § 172/2,3, § 173/2-4, § 174/2-4, § 175/3,4, § 185/3,4, § 186/5,6, § 187/3,4, § 189/3,4, § 198/3, § 199/3, § 272/2,3, § 280/3, § 281/3, § 282/2, § 283/3,4, § 288/4, § 290, § 292/2,3, § 302a/4, § 309, § 310, § 311 (viz blíže odůvodnění k § 17), § 312, § 312a, § 312d, § 312e, § 312f, § 314, § 315, § 316/3,4, § 317/3, § 319, § 320, § 323/4, § 325/4, § 329/3, § 331/4, § 335/3, § 339/3, § 340/4, § 344/3,§ 360/1 (je-li opilství zvlášť závažným zločinem), § 361, § 369/2, § 375/3, § 377/3, § 381/3, § 382/4, § 383/4, § 384/2, § 386/3, § 389/3, § 391/3, § 393/5, § 394, § 395, § 396, § 397 (při úmyslném zavinění), § 400, § 401, § 402, § 405a, § 406, § 409, § 411, § 412, § 413, § 414 a § 415/3 trestního zákoníku. [3: Odkaz je na příslušné ustanovení trestního zákoníku, před lomítkem jde o paragrafy, za lomítkem o odstavce, chybí-li lomítko, jde o zvlášť závažný zločin podle všech variant daného ustanovení.]
Navržená úprava vychází jednak z potřeby vyhovět volání aplikační praxe po podstatném omezení účasti laického prvku na co nejmenší množství případů, jednak z potřeby vyhovět určitému tlaku mezinárodních společenství a veřejnosti na zachování účasti laického prvku
na rozhodování. Jde tak o určitý kompromis, dle kterého sice nebude zcela zrušena účast laického prvku na soudním rozhodování, ale bude výrazně omezena na řízení před krajskými soudy jako soudy 1. stupně ve stanovených případech.
Důvodem pro to, aby o všech trestných činech uvedených v hlavě V a VI zvláštní části trestního zákoníku rozhodoval pouze samosoudce (nejde-li o společné řízení o dalších trestných činech, k jejichž rozhodování je příslušný senát), je vysoká odborná náročnost projednávaných otázek, o nichž laik mnohdy nemůže kvalifikovaně rozhodnout, a to ani v otázkách skutkových, ani právních, nejde-li zrovna o laika s ekonomickým či právním vzděláním. Pokud jsou dodržována v soudní praxi pravidla o zákonném soudci, která se mají podle rozhodnutí Ústavního soudu vztahovat i na přísedící[footnoteRef:4], jež tak mají být předem jasně určeni, nesmí si předseda senátu vybrat vhodného přísedícího pro danou konkrétní kauzu libovolně. V takovém případě ztrácí senátní rozhodování v případech závažné hospodářské a majetkové kriminality význam, neboť jde velmi často o přísedící bez jakýchkoli odborných znalostí, kteří jsou pak zcela pod vlivem předsedy senátu, a ve skutečnosti vůbec nerozhodují. Naopak jako funkční se může jevit senátní rozhodování s laickým prvkem o zvlášť závažných zločinech uvedených v jiných hlavách zvláštní části trestního zákoníku, zejm. u nejzávažnějších případů násilné kriminality z hlavy I a II, mravnostní kriminality z hlavy III, jakož i trestných činů uvedených v hlavách IX a X, případně dalších, u kterých je dán zájem na laické kontrole státní moci, neboť s ohledem na povahu skutku může mít laický prvek význam. Právě u tohoto typu trestné činnosti se obvykle demonstruje důvodnost účasti laického prvku na soudním rozhodování, a to i v demokratických společnostech. [4: Nález Ústavního soudu ze dne 2. června 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10, ale i nález Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2016, sp.zn. II.ÚS 2430/15.]
V návaznosti na úpravu § 31 zákona a o soudech a soudcích se v § 14 odst. 4 výslovně stanoví, že ve druhém stupni koná řízení u krajského soudu senát (složený z profesionálních soudců; v tomto ohledu nedochází k věcnému posunu).
K § 17 odst. 1 (bod 6)
Do výčtu trestných činů, o nichž podle § 17 odst. 1 koná v prvním stupni řízení krajský soud, i když je dolní hranice trestní sazby nižší než pět let, se navrhuje zařadit též trestný čin teroristického útoku podle § 311 trestního zákoníku. Novelou provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. byla totiž skutková podstata uvedená v § 311 odst. 1 rozdělena do dvou skutkových podstat (nové § 311 odst. 1 a odst. 2), přičemž u první skutkové podstaty uvedené v § 311 odst. 1 byla trestní sazba snížena z pěti až patnácti let na tři až dvanáct let. Jelikož tento trestný čin zároveň nebyl doplněn do výčtu uvedeného v § 17 odst. 1 písm. d) trestního řádu, došlo tím zároveň k přesunu příslušnosti vést řízení o tomto trestném činu z krajských soudů na okresní soudy, neboť dolní hranice poklesla pod pět let. Z věcného hlediska nicméně není důvodu k tomu, aby o tomto trestném činu rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, jelikož se nadále jedná o závažný (srov. horní hranici trestní sazby) a specifický typ trestné činnosti, což odůvodňuje jeho výslovné zakotvení do věcné příslušnosti krajských soudů. Ostatně i u zbylých teroristických trestných činů s nižší dolní hranicí trestní sazby (účast na teroristické skupině, financování terorismu, podpora a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem) je prostřednictvím jejich uvedení ve výčtu v § 17 odst. 1 písm. d) stanovena krajská příslušnost, jeví se tedy jako plně odůvodněné, aby byl doplněn i trestný čin teroristického útoku.
K § 47 odst. 2, 4 a 5, § 47a odst. 1 až 3, § 48 odst. 1, 3 a 4, § 344a odst. 1, § 344b odst. 1 až 3, § 347 odst. 1, § 349 odst. 1 až 3 a § 358b odst. 1 [bod 9 (část) až 11]
V případě zajištění nároku poškozeného, zajištění výkonu peněžitého trestu, zajištění výkonu trestu propadnutí majetku, jakož i zajištění výkonu zabrání části majetku bude příslušná rozhodnutí v návaznosti na požadavek efektivnějšího soudního rozhodování napříště činit předseda senátu (bude-li rozhodovat krajský soud). V případě rozhodování u okresního soudu se uplatní obecné výkladové pravidlo, že předsedou senátu se rozumí i samosoudce.
K § 73f odst. 1, § 146 odst. 2 písm. d),, § 181 odst. 3, § 197 odst. 1, § 202 odst. 1, § 234 odst. 1,, § 320 odst. 2, § 324 odst. 1, § 324a odst. 1 až 4, § 325 odst. 1 až 3 a 5, § 334 odst. 3, § 350a odst. 6, § 351 odst. 6, § 351a odst. 1, § 353 odst. 2, § 355, § 357 odst. 1 a 2, § 363, § 364 odst. 1, § 364a a § 365 odst. 1 a 2 (bod 12, 13, 17, 19, 20, 21, 28, 29, 30, 33 a 34)
Jedná se o legislativně-technické úpravy reagující na skutečnost, že v trestním řízení v prvním stupni bude u okresního soudu vždy rozhodovat samosoudce, tj. rozhodování a postupy soudu a předsedy senátu v situacích, kdy se v zákoně hovoří výhradně o předsedovi senátu okresního soudu, se nahrazují rozhodováním a postupy samosoudce (změny se tak dotýkají zejména vykonávacího řízení apod.), vypouští se úprava, která u okresního soudu počítá s rozhodováním senátu v první instanci, zohledňuje se, že samosoudce formální závěrečnou poradu nekoná a že ani nekoná neveřejné zasedání apod.
K § 149 odst. 5, § 262, § 265l odst. 3 a § 270 odst. 3 (bod 14)
Ve vztahu k okresním soudům se výslovně upravuje, že soud rozhodující o opravném prostředku může nařídit, aby soud věc projednal a rozhodl jiným samosoudcem.
K § 159 odst. 1 písm. a), § 167 odst. 1 písm. a), § 314a (bod 15, 16 a 23)
Vzhledem ke změnám navrhovaným v zákoně o soudech a soudcích budou všechna trestní řízení před okresním soudem v prvním stupni vedena samosoudcem. Vymezení okruhu věcí, ve kterých bude rozhodovat samosoudce, vyplývá z nového § 14, který otázku obsazení okresních a krajských soudů rozhodujících v prvním a druhém stupni v trestním řízení řeší komplexním způsobem. Vzhledem k tomu ztrácí smysl stávající ustanovení § 314a odst. 1 a 2, které stanoví, kdy se koná řízení před samosoudcem, a je proto zapotřebí je vypustit.
Na tuto (v tomto ustanovení dnes uvedenou) kategorii trestných činů se nicméně reaguje v ustanovení o lhůtách pro skončení prověřování a vyšetřování a ve vymezení okruhu trestních věcí, ve kterých může být vydán trestní příkaz, a to tak, aby v těchto otázkách nedošlo k věcnému posunu.
K § 182, § 280 odst. 4, § 314o odst. 5 (bod 18, 22 a 27)
Výslovně se upravuje, do kdy může být vzata zpět obžaloba, návrh na povolení obnovy řízení nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu, vede-li řízení samosoudce.
K § 314e odst. 1, odst. 6 písm. c), odst. 7 písm. c) (bod 24 až 26)
Navrhuje se úprava podmínek, za kterých je možné rozhodovat vydáním trestního příkazu. Výslovně se stanoví, že samosoudce může vydat trestní příkaz v řízení o přečinu, rovněž se nově stanoví možnost uložit trestním příkazem souhrnný a společný trest (§ 43 a 45 trestního zákoníku) a upustit od uložení souhrnného trestu (§ 44 trestního zákoníku), a to i když byl předchozí trest uložen rozsudkem samosoudce.
K § 331 odst. 1 a 3, § 331a odst. 2, § 332 odst. 2 a § 333 odst. 1 a 2 [bod 9 (část), 31 a 32]
V případě rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody je k tomuto rozhodnutí a k souvisejícím rozhodnutím příslušný okresní soud, v jehož obvodu se nepodmíněný trest odnětí svobody vykonává nebo naposledy vykonával. Nicméně v případě, že odsouzený v době podání žádosti o podmíněné propuštění není ve výkonu trestu odnětí svobody, ale je na svobodě, např. pokud vykonal polovinu uloženého trestu vazbou, nelze toto pravidlo určení místní příslušnosti soudu použít a uplatní se obecná úprava, podle níž bude rozhodovat soud, který uložil trest odnětí svobody (nikoli soud, v jehož obvodu byla vykonávána vazba), kterým může být i krajský soud rozhodující v senátním složení.
Dále se navrhuje pokračovat v úsilí o zjednodušení vykonávacího řízení v tom smyslu, že rozhodnutí ve vykonávacím řízení činí zásadně předseda senátu/samosoudce, s výjimkou případu, kdy důsledkem rozhodnutí je zbavení osobní svobody odsouzeného, a stanovit, že
o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje předseda senátu.
Z uvedených důvodů se navrhuje úprava příslušných ustanovení nahrazující rozhodování soudem předsedou senátu (bude-li rozhodovat krajský soud), přičemž v případě rozhodování okresního soudu se uplatní pravidlo, že předsedou senátu se rozumí i samosoudce.
K čl. IV (přechodné ustanovení):
Obsazení soudu v řízeních, jejichž projednávání před soudem započalo před nabytím účinnosti tohoto zákona, se nemění. Tj. senátní věci, ve kterých byla podána obžaloba nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a které po nabytí účinnosti tohoto zákona by již nově posuzoval samosoudce, bude i nadále rozhodovat senát, a to až do pravomocného skočení věci. Pokud by bylo pokračováno v řízení v důsledku vyhovění mimořádnému opravnému prostředku, případně na základě rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, užila by se na obsazení soudu již nová právní úprava.
K části třetí (změna občanského soudního řádu)
K čl. V:
K § 14, § 15, § 15a, § 15b, § 16, § 16a, § 157, § 169, §205, §205a, §229 (body 1 až 7, 13) Vypuštění institutu přísedícího z občanského soudního řízení je nezbytné zohlednit v ustanoveních občanského soudního řádu.
V prvé řadě se navrhuje uvedené změny promítnout do ustanovení § 14 až 16a občanského soudního řádu, které upravují vyloučení soudce či přísedícího z projednávání a rozhodování civilních soudních řízení pro jeho podjatost. Jelikož napříště budou v civilních soudních řízeních rozhodovat jen profesionální soudci (viz změny v § 36a občanského soudního řádu) a osoba přísedícího bude v civilních věcech zrušena, je nadbytečné jej v pravidlech o vyloučení pro podjatost zmiňovat.
Vzhledem ke zrušení přísedících se navrhuje vypustit výslovný požadavek na uvedení jména a příjmení přísedících v rozsudku a usnesení, neboť takovýto požadavek bude napříště nadbytečným.
Navrhuje se promítnout zrušení přísedících též do ustanovení, která pojednávají o zmatečnostních důvodech jakožto důvodech pro podání odvolání či žaloby pro zmatečnost (viz § 205 a § 205a u odvolání a § 229 u žaloby pro zmatečnost). Přijetím předkládaného zákona bude vznik takového zmatečnostního důvodu v praxi vyloučen.
K § 36a (bod 8 a 9)
V návaznosti na změnu koncepce v obsazení soudních senátů okresních soudů v občanskoprávním řízení se navrhuje upravit i související pravidlo v občanském soudním řádu regulující organizační otázky a rozhodování okresních soudů v civilních věcech.
V § 36a se proto navrhuje stanovit, že okresní soudy jednají a rozhodují vždy samosoudcem, přičemž ani občanský soudní řád, ani jiný zákon nemohou stanovit jinak.
Zdánlivý problém, že občanský soudní řád dále hovoří o „předsedovi senátu“ a nikoliv o „samosoudci“, je řešen již za stávající úpravy. Odvolací či dovolací soudy budou i nadále rozhodovat v senátech, není tak na místě označení „předseda senátu“ nahrazovat označením „samosoudce“. Z hlediska kompetencí pak otázku řeší § 36d odst. 2 občanského soudního řádu, podle nějž tam, kde jedná samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak práva a povinnosti senátu jako celku.
K § 37 (bod 10)
Z důvodu zrušení institutu přísedícího je napříště nadbytečné upravovat proces, jak se hlasuje v senátu složeném ze soudce-profesionála a dvou přísedících.
K § 40a (bod 11)
Z důvodu zrušení institutu přísedícího je napříště nadbytečné upravovat poučovací povinnost předsedy senátu směrem k přísedícímu, který je členem jeho senátu.
K § 172 (bod 12)
Navrhuje se zrušit poslední větu odstavce 1, neboť se v ní odkazované ustanovení navrhuje zrušit. Věcně nedochází k žádné změně, neboť tato věta vylučovala přítomnost přísedících v řízeních zahajovaných návrhem na vydání platebního rozkazu.
K čl. VI (přechodné ustanovení):
Cílem úpravy je pro každé probíhající řízení stanovit pevný bod, od kterého bude rozhodovat pouze samosoudce. Je třeba volit takovou úpravu, která ponechá roli přísedících v probíhajících řízeních, ale která zároveň nebude vyžadovat potenciální účast přísedících i po mnoho dalších let. Problematickými se v tomto ohledu jeví zejména mimořádné opravné prostředky včetně ústavní stížnosti, kdy by soudy i přísedící museli počítat s možností obživnutí věci, a to s ohledem na lhůty pro podání těchto opravných prostředků či délku řízení o nich po dobu několika let. Zakotvuje se proto takové přechodné ustanovení, které ponechává účast přísedících do právní moci rozhodnutí, kterým se věc v řízení končí. Pokud by následně došlo k obživnutí věci na základě zrušení rozhodnutí a vrácení věci Nejvyšším či Ústavním soudem, následné řízení by už vedl pouze samosoudce. Totéž platí pro žalobu na obnovu řízení či žalobu pro zmatečnost; pokud by tyto žaloby byly podány až po nabytí účinnosti tohoto zákona, řízení o nich by vedl již samosoudce.
K části čtvrté (změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu)
K čl. VII
Dochází k promítnutí změn legislativně-technické povahy v souvislosti s novelou zákona o soudech a soudcích, občanského soudního řádu a trestního řádu. Okresní soudy již nebudou rozhodovat soudními senáty.
K části páté (změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže)
K čl. VIII
Jedná se o legislativně-technické úpravy reagující na skutečnost, že v trestním řízení před okresním soudem v prvním stupni bude vždy rozhodovat samosoudce.
K části šesté (změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních)
K čl. IX
K § 7a (bod 1)
Předmětné ustanovení (v návaznosti na navrhovaný § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích) obsahuje speciální úpravu věcné příslušnosti soudu pro účely zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, která vylučuje subsidiární aplikaci navrhovaného § 14 odst. 3 trestního řádu. V důsledku tohoto speciálního pravidla zůstane pro tento zákon zachováno stávající obsazení krajských soudů rozhodujících v prvním stupni, tedy v senátu složeném z předsedy senátu a dvou soudců [viz § 31 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích]. Důvodem pro zachování takového pravidla je především to, že v těchto řízeních (typicky o přípustnosti vydání do cizího státu, o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí) výrazně převládá řešení právních otázek nad otázkami skutkovými, přičemž mnohdy jde o velice specializovanou právní problematiku upravenou vedle českého právního řádu i mezinárodními smlouvami, vyžadující odborné právnické vzdělání[footnoteRef:5]. [5: K tomu více viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 10, 1996, Stn 2/96; stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. Tpjn 303/2007; usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 14 To 119/2014.]
K § 70 odst. 2 a § 137 odst. 4 (bod 2 a 4)
Jedná se o legislativně-technické úpravy reagující na skutečnost, že v trestním řízení před okresním soudem v prvním stupni bude vždy rozhodovat samosoudce.
K § 121 odst. 1 (bod 3)
Výslovně se upravuje, do kdy může být vzat zpět návrh Ministerstva spravedlnosti, vede-li řízení samosoudce.
K § 203 odst. 6, § 205 odst. 2 písm. a), § 205 odst. 3 písm. a), § 208 odst. 2 a § 215 odst. 5 (bod 5 až 8)
Předmětná ustanovení reagují na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-700/21 O.G., podle kterého se možnost odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu z toho důvodu, aby byl trest vykonán v členském státě pobytu osoby, o jejíž předání jde, musí napříště vztahovat i na státní příslušníky třetích zemí. Rozhodující soud musí mít v těchto případech možnost posoudit všechny konkrétní skutečnosti, kterými se vyznačuje situace dané osoby (zejména její dostatečná integrace ve vztahu k členskému státu pobytu jakož i povaha, délka a podmínky pobytu v tomto členském státě).
K § 281až § 287, § 288 odst. 2, § 289, § 290 odst. 8,
§ 291, § 297d, § 297f odst. 3, § 297g, § 297h a § 297i (bod 9 až 19)
Napravuje se nedůsledné promítnutí změny věcné příslušnosti soudu z okresního na krajský soud (§ 280), k níž došlo novelou č. 422/2022 Sb., neboť po předmětné novele činí úkony v řízení podle jejich povahy buď soud nebo předseda senátu a nikoli samosoudce.
K části sedmé (účinnost)
K čl. X
Účinnost předkládané právní úpravy se navrhuje stanovit na 1. července 2024.
V Praze dne 29. 11. 2023
Předseda vlády:
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
podepsáno elektronicky
Ministr spravedlnosti:
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
podepsáno elektronicky
Složení přísedících podle věku - okresní soudy
Složení přísedících podle věku (okresní soudy) 30 až 39 let (4 %) 40 až 49 let (13,74 %) 50 až 59 let (19,40 %) 60 až 69 let (28,15 %) 70 a více let (34,71 %) 0.04 0.13739999999999999 0.19400000000000001 0.28149999999999997 0.34710000000000002
Složení přísedících podle věku - krajské soudy 30 až 39 let (5,95 %) 40 až 49 let (17,54%) 50 až 59 let (18,85 %) 60 až 69 let (29,03 %) 70 a více let (28,63 %) 5.9499999999999997E-2 0.1754 0.1885 0.2903 0.2863
Počet přísedících podle článku soudní soustavy - 1/2022
Prodej Krajské soudy (992) Okresní soudy (4025) 992 4025
Podíl přísedích na rozhodování civilní agendy okresních soudů (2021) Senátní agenda za účasti přísedících (2 587) Agenda rozhodovaná samosoudcem (281 887) 2587 281887
Podíl přísedích na rozhodování trestní agendy okresních soudů (2021)
Podíl přísedích na rozhodování trestní agendy okresních soudů (2021) Senátní agenda za účasti přísedících (5 320) Agenda rozhodovaná samosoudcem (56 174) 5320 56174
Podíl přísedících na rozhodování trestní agendy krajských soudů na prvním stupni (2021) Senátní agenda za účasti přísedících (1 503) Agenda rozhodovaná samosoudcem (261) 1503 261
26
image2.png
image1.png