Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Předkládaný návrh zákona reaguje na úkol obsažený v návrhu Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023-2026, podle něhož má dojít k redefinici trestného činu znásilnění tak, aby odpovídal modernímu pojetí, které opouští koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku a nahrazuje jej konceptem nekonsensuálního pohlavního styku.
Ke změně definice znásilnění směrem ke konceptu nekonsensuálního pohlavního styku v posledních letech přistoupila celá řada evropských států, mimo jiné i pod vlivem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy), kterou Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala. 

K redefinici trestného činu znásilnění přistoupilo podle dostupných informací v tuto chvíli 16 států (Belgie, Dánsko, Finsko, Chorvatsko, Island, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Řecko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie). Možná změna zákona je nyní diskutována například v Nizozemsku. 

Zvolený koncept se v jednotlivých státech liší. 

Koncept ano znamená ano (bez souhlasu) uplatňuje např. Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko.
Koncept ne znamená ne (proti vůli, přes nesouhlas ve spojení s výčtem případů, kdy se má za to, že k jednání došlo bez souhlasu – u nás odpovídá pojmu bezbrannosti) uplatňuje např. Lotyšsko, Dánsko, Lucembursko, Belgie, Německo (proti rozeznatelné vůli osoby) nebo Švédsko (osoba se neúčastní dobrovolně).

Ostatní státy podle získaných informací dosud mají tradiční definici znásilnění založenou na násilí nebo pohrůžce (např. Francie nebo Rakousko). 
Z možných výše uvedených konceptů se navrhuje zvolit koncept ne znamená ne (čin je spáchán proti seznatelné vůli oběti) doplněný o zneužití bezbrannosti, které zahrnuje případy, kdy oběť není schopna z určitého objektivního důvodu (nemoc, duševní porucha, spánek, silná opilost, zdravotní hendikep, silný ochromující stres, spoutání, nízký nebo vysoký věk aj.) utvářet svou vůli nebo ji projevit, případně je tato schopnost podstatně snížena. Vychází se z toho, že pokud je toho osoba schopna, má (jakkoli) projevit svůj nesouhlas se sexuálním aktem, tj. má se za to, že normální člověk standardně dokáže dát nesouhlas najevo, ať již verbálně nebo neverbálně (gestem, zaujetím obranné pozice, pláčem). Případy, kdy tak učinit nemůže pro určitou objektivní překážku, ať již fyzickou nebo psychickou, se pak navrhuje řešit zakotvením výslovné definice bezbrannosti v trestním zákoníku, přičemž výčet důvodů bezbrannosti je otevřený a lze tak pod tento pojem zařadit i další výslovně neuvedené obdobné důvody.
Tento koncept se z pohledu trestního práva jeví být přiléhavější, neboť nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání. Model založený na absenci souhlasu (ano znamená ano) lze v oblasti trestního práva považovat za přísný – ano znamená ano má být primárně předmětem výchovy a osvěty, ale nejde o koncept vhodný pro oblast trestního práva, kde se uplatňuje zásada ultima ratio. Trestání v situaci, kdy není jasné, že druhá osoba se sexem nesouhlasí, lze považovat za přepínání trestní represe. Model ne znamená ne ostatně zvolilo z obdobných důvodů i Německo, což je stát, který je nám svou právní kulturou velmi blízký. Rakousko a Francie dosud k redefinici nepřistoupily. 

Zároveň se stanoví věková hranice (12 let), do jejíhož dosažení je dítě vždy považováno za bezbranné pouze z důvodu nízkého věku (nikoli z jiných důvodů typu duševní poruchy, zdravotního postižení, silné opilosti, spánku atd., tyto důvody jsou posuzovány samostatně) a sexuální praktiky s ním budou vždy trestné jako znásilnění (v případě penetrace) nebo jako sexuální útok (v případě méně závažných sexuálních praktik typu tření nebo osahávání genitálií, prsou apod.) a nikoli jako mírněji trestné pohlavní zneužití. Stavem bezbrannosti se rozumí stav, kdy je osoba neschopna projevit svou vůli z důvodu určité objektivní překážky, v případě dítěte z důvodu nízkého věku, kdy není ještě natolik vyzrálé, aby bylo schopno pochopit jednání pachatele a adekvátně utvořit a projevit svou vůli. Jde tedy o stanovení věkové hranice, do jejíhož dosažení dítě obvykle za normální situace ještě není natolik vyzrálé, aby bylo schopno pochopit sexuální jednání pachatele a projevit nesouhlas. Je zřejmé, že se jedná o velmi individuální otázku a že každé dítě je odlišně zralé, takže tato věková hranice je stanovena s přihlédnutím k procesu zrání centrální nervové soustavy do určité míry arbitrárně při zohlednění zahraničních úprav. Je třeba zdůraznit, že tato hranice se liší od věkové hranice 15 let, která je stanovena jako hranice, do jejíhož dosažení je chráněn nerušený mravní a sexuální vývoj dětí i v případě, že již jsou schopny jednání pachatele pochopit a souhlasit s ním. 
Dále se jeví jako vhodné i po vzoru zahraničních úprav trestný čin znásilnění omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem (na tzv. penetrační činy) a méně závažné sexuální praktiky (nepenetrační povahy) vyčlenit do samostatného nového trestného činu sexuálního útoku. Tím bude možné i vhodněji nastavit výši trestních sazeb. 
V návaznosti na uvedené změny se provádějí i další nezbytné návazné změny v trestním zákoníku a dalších zákonech odkazujících na vybrané trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. 
Pokud jde o finanční dopady spojené s navrženou právní úpravou, jednorázové náklady v řádu statisíců korun českých lze předpokládat v souvislosti s nezbytným přizpůsobením statistik a výkaznictví nové právní úpravě, zejména v souvislosti se zavedením nového trestného činu sexuálního útoku, a úpravou formulářů poučení aj. Úhrada předmětných nákladů bude zabezpečena v rámci stávajících schválených finančních limitů rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti (a případně Ministerstva vnitra), tj. bez požadavku na jejich navýšení.
Jiné dopady na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty se nepředpokládají. 
Předmětná problematika byla opakovaně projednávána na politické úrovni, včetně jednání podvýboru ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny pro problematiku domácího 
a sexuálního násilí, a návrh zákona vychází z výsledku těchto debat. 
Návrh zákona byl rozeslán do připomínkového řízení dne 17. 8. 2023, připomínkové řízení bylo ukončeno dne 14. 9. 2023. Zásadní připomínky k návrhu z oficiálních připomínkových míst uplatnilo Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo životního prostředí, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády, Úřad pro ochranu osobních údajů a Nejvyšší soud.
Všechny uplatněné zásadní připomínky meziresortních připomínkových míst se podařilo vypořádat a návrh zákona je vládě předkládán bez rozporu. 
Zcela se nepodařilo vypořádat zásadní připomínky Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud jednak uplatňuje koncepční připomínku, v níž uvádí, že všechny potřebné případy stávající právní úprava ve spojení se soudní judikaturou pokrývá a že není třeba tak radikální koncepční změna, která s sebou může přinést řadu nových výkladových problémů. Poukazuje také na to, že trestný čin znásilnění neodpovídá svému obsahu, když již není založen na násilí. Dále Nejvyšší soud zásadně nesouhlasí s nastavenou věkovou hranicí 12 let u bezbrannosti, považuje ji za příliš vysokou a požaduje 7 nebo 10 let. Dále vyjadřuje obavu, že sexuální nátlak bude nově vykládán příliš široce. 

V podrobnostech lze odkázat na část VIII. materiálu. 
Kromě oficiálních připomínkových míst k návrhu uplatnily připomínky i některé neziskové organizace a jednotlivci (např. Amnesty International, Konsent, Česká ženská lobby, advokáti pro oběti aj.). Jejich připomínky byly posouzeny a z větší části byly v návrhu zohledněny. 
1
2