Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCVFGH9CK najdete zde
eKLEP
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Č. Připomínkové místo § Bod Zásadní/doporučující Text připomínky Vypořádání Odůvodnění vypořádání Text reakce na vypořádání připomínky Vypořádání Odůvodnění vypořádání
1. MPSV § 858 OZ bod 7 Z
Ustanovení § 858 je pouze úvodním výčtovým ustanovením, jehož smyslem je na začátku vymezit úplný (maximální) rozsah všech složek rodičovské odpovědnosti, jimž se zákon podrobněji věnuje až dále. Toto ustanovení v žádném případě nestanoví a ani nemá stanovovat bližší podmínky pro výkon těchto jednotlivých složek rodičovské odpovědnosti nebo jejich omezení ze zákona. To je předmětem právě až následující podrobné regulace těchto jednotlivých složek v pododdílu 3 (§ 865 a násl.), zejména zvláštních ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnosti (§ 875 a násl., zejm. § 875 odst. 2, § 877), úpravy péče o dítě a jeho ochrany (§ 880 a násl., zejm. § 884 a zejména právě jeho odstavec 2), úpravy osobního styku s dítětem (§ 887 a násl.), úpravy zákonného zastoupení dítěte (§ 892 a násl., zejm. § 892 odst. 3) a péče o jmění dítěte (§ 896 a násl., zejm. § 898). Stanovovat bližší omezující podmínky do obecného a pouze výčtového ustanovení je nesystematické a nevhodné, neboť pak by taková omezení měla být uvedena i v jiných vyjmenovaných oblastech rodičovské odpovědnosti, čímž by ovšem ustanovení § 858 zcela nevhodně nabylo na svém rozsahu. Pro záměr zakotvit nepřijatelnost tělesného trestání dětí je tak plně dostačující a současně i systematicky jedině a zcela správné upřesnit pouze znění § 884 odst. 2, jak se také navrhuje hned v navazujícím bodě 8 návrhu a jak to rovněž zdůrazňuje důvodová zpráva, která se nejprve a rozsáhleji věnuje právě úpravě § 884 odst. 2. Nevhodné doplnění § 858, jemuž se důvodová zpráva věnuje jen velice stručně a nepřesvědčivě navíc až na druhém místě, se tak jeví jako až dodatečně a bez hlubší reflexe přidaný návrh.
Požadujeme proto vypuštění nesystematické a nevhodné změny v novelizačním bodu 7 (doplnění § 858). Vysvětleno. Není úplně přesné vnímat ust. § 858 jako bezhodnotový výčet složek rodičovské odpovědnosti. Naopak jej lze vnímat jako zakotvení určitého obecného standardu péče, jímž jsou rodiče vázáni. Tento normativní význam danému ustanovení přisuzuje i komentářová literatura: „Soukromoprávní pojem rodičovské odpovědnosti představuje do budoucna působící (prospektivní) civilní odpovědnost v objektivním právně normativním významu příkazu k náležité péči, tj. legálního příkazu k náležité (osobně a majetkově všestranné) neboli nejlepší rodičovské péči o dítě v souladu s nejlepším zájmem (dobrem, resp. blahem) dítěte. Nejde tedy o žádnou sankci. Jednat rodičovsky odpovědně znamená jednat náležitě s ohledem na blaho dítěte tak, jak to nejlépe lze po rodičích objektivně požadovat po jejich citové, rozumové a volní stránce, resp. nejlepších rodičovských schopnostech. Pojem rodičovství má jakožto právem uznaná hodnota absolutní právní význam (účinky vůči každému). Podobně to platí o pojmu blaha dítěte a o jeho hodnotovém významu.“. Srov. M. Hrušáková, L. Westphalová, Z. Králíčková, T. Kyselovská in Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 733. Z tohoto důvodu považujeme navrhované doplnění příslušného ustanovení nejen jako možné, ale také jako vhodné s ohledem na sledovanou deklaratorní úpravu příslušné problematiky. Určitým vzorem může v tomto ohledu být také dánská právní úprava z roku 1985: "Parental custody implies the obligation to protect the child against physical and psychological violence and against other harmful treatment" (Majority Act, 1985).
2. MPSV § 921a OZ bod 12 Z
Druhou větou § 921a odst. 1 se zakotvuje bezpodmínečná povinnost bezhotovostní úplaty za postoupenou pohledávku výživného. Tato úprava je v rozporu s § 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, podle něhož je každý povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout. Důvodová zpráva správně uvádí, že oprávněná osoba nemůže být nucena, aby přijala plnění jiným způsobem, tedy např. v hotovosti, neboť jde o smlouvu a o jejích náležitostech musí být mezi stranami shoda, avšak nevhodný a nesprávný je dodatek, podle nějž nelze jiný způsob plnění ujednat. Takový dodatek je nepřijatelným zásahem do smluvní volnosti a dispozitivnosti soukromoprávních vztahů; takto přísná regulace navíc není dostatečně odůvodněna (argument, že má jít o pojistku zajišťující kontrolu nad slíbeným a poskytnutým protiplněním, je slabý a nepřesvědčivý). Hlavní problém navrhované úpravy lze však spatřovat především v tom, že ti oprávnění věřitelé pohledávek výživného, kteří jsou nejvíce ohroženi problematikou neplacení výživného a pro něž by nový institut možnosti postoupení těchto pohledávek měl být nejpřínosnější, tzn. děti samoživitelů a samoživitelek, jsou členy rodinných domácností, v nichž často žádný z nich nemá zřízen platební (běžný) účet buď proto, že výdaje spojené s vedením takového účtu jsou zbytnými nebo dokonce nemožnými výdaji takových domácností, nebo jsou tyto účty postiženy exekucí nebo takové postižení hrozí. Pro ty nejchudší beneficienty zamýšleného opatření by tedy jeho výhody byly zcela nedostupné. Navrhované pravidlo se navíc zdá být i v rozporu s účelem a smyslem doprovodné novelizace výkonu rozhodnutí (exekuce) v návrhu změny § 279 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a v navazujících exekučních normách, kde se mezi přednostní pohledávky řadí právě i pohledávky na úhradu úplaty za postoupené pohledávky výživného. Tím je ochrana takových nároků (a jejich, slovy důvodové zprávy, „pojistka“) zajišťována dostatečně.
Ze shora uvedených důvodů požadujeme vypuštění tohoto navrhovaného diskriminačního omezení, tedy vypuštění věty druhé z navrhovaného § 921a odst. 1.
Vysvětleno. Požadavek na bezhotovostní převod úplaty bez možnosti odchylné úpravy vyplynul z dřívějšího projednání téhož návrhu v Legislativní radě vlády (viz příloha ke Stanovisku Legislativní rady vlády ze dne 31. října 2019, čj. 834/19). Reaguje přitom na opakovaně zmiňované riziko, dle něhož by mohlo docházet k odchylce mezi ujednanou a reálně poskytnutou výší úplaty. Hotovostní převod přitom negarantuje tutéž míru transparentnosti jako bezhotovostní převod. I z tohoto důvodu jiné právní předpisy mnohdy stanovují požadavek na výlučně bezhotovostní formu určitých plnění (§ 349 ZOK, § 4 zák. č. 254/2004 Sb., § 29c odst. 9 zák. č. 246/1992 Sb.). Dispozitivní požadavek na bezhotovostní převod by sám o sobě nic neřešil. Je třeba si uvědomit, že oprávněná osoba bude zpravidla fakticky ve slabším postavení. Plnění v hotovosti by jí tedy mohlo být de facto vnuceno. Stejně tak by mohlo docházet k tomu, že bude nucena vydat postupníkovi kvitanci znějící na vyšší částku, než jí byla reálně poskytnuta, aniž by bylo možné tuto okolnost jakkoli přezkoumat. Kogentní úprava naproti tomu umožňuje namítat vadu plnění. V návaznosti na připomínky dalších připomínkových míst se navrhuje tento efekt právní úpravy posílit dále tím, že bude stanoveno, že k přechodu pohledávky do vlastnictví postupníka dojde až úplným zaplacením úplaty. Bude-li tedy chtít postupník pohledávku vymáhat, bude muset její přechod prokázat, včetně zaplacení úplaty. U hotovostní platby by přitom hodnověrný důkaz nebyl možný a možnost doložení kvitance by byla, jak již bylo uvedeno, zneužitelná. Z těchto důvodů se navrhuje na požadavku bezhotovostního převodu bez možnosti odchýlení trvat. Zmiňované praktické problémy by mohly být řešitelné zřízením bezplatného dětského účtu či zřízením chráněného účtu.
3. MPSV § 457 ZŘS čl. VII bod 15 Z V ustanovení § 457 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“) navrhujeme slova „předběžné opatření nařízeno“ (dosud v platném znění „návrhu vyhověno“) nahradit slovy „předběžné opatření nařízeno, zrušeno nebo jím byla prodloužena doba jeho trvání“.
Máme za to, že zvláštní úprava vykonatelnosti usnesení v § 457 ZŘS by se měla vztahovat nejen na rozhodnutí o nařízení předběžného opatření o úpravě poměrů dítěte podle § 452 odst. 1 ZŘS, ale rovněž na rozhodnutí o prodloužení doby trvání tohoto předběžného opatření podle § 460 ZŘS a na rozhodnutí o zrušení předběžného opatření podle § 462 ZŘS. Není důvodné ani praktické, aby se vykonatelnost rozhodnutí o prodloužení doby trvání předběžného opatření o úpravě poměrů dítěte nebo o zrušení tohoto předběžného opatření nadále řídila obecnou úpravou vykonatelnosti usnesení podle § 171 odst. 2 OSŘ, který váže vykonatelnost usnesení na jeho doručení účastníkům řízení. V případě rozhodnutí o prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 460 ZŘS přináší tato úprava riziko, že pokud není usnesení soudu doručeno účastníkům řízení včas před uplynutím původní doby trvání předběžného opatření, pak předběžné opatření o úpravě poměrů dítěte zanikne a právní účinky vydaného usnesení soudu o prodloužení doby trvání předběžného opatření vůbec nevzniknou, ačkoliv podle soudu nadále trvají důvody pro pobyt dítěte v náhradním výchovném prostředí podle § 452 odst. 2 ZŘS. V zájmu právní jistoty dítěte i fyzické či právnické osoby, která dítěti poskytuje vhodné náhradní výchovné prostředí, je proto žádoucí, aby rozhodnutí o prodloužení doby trvání předběžného opatření bylo vykonatelné jeho vydáním, neurčí-li soud pozdější okamžik, stejně jako je tomu u prvotního rozhodnutí o nařízení předběžného opatření o úpravě poměrů dítěte.
Pokud naopak důvody pro další trvání předběžného opatření pominou a soud přistoupí k vydání rozhodnutí o jeho zrušení, měla by vykonatelnost takového rozhodnutí nastat stejně rychle jako v případě nařízení předběžného opatření, tj. zásadně jeho vydáním. V praxi dnes dochází k situacím, ve kterých dítě zbytečně setrvává v náhradním výchovném prostředí i několik dnů nebo týdnů poté, kdy soud rozhodl o zrušení předběžného opatření o úpravě poměrů dítěte, jelikož se čeká na doručení usnesení soudu všem účastníkům řízení a na potvrzení vykonatelnosti rozhodnutí. V zájmu dítěte naopak je, aby se mohlo vrátit zpět do svého původního rodinného prostředí, jakmile je to možné, tj. co nejdříve po vydání zrušovacího rozhodnutí soudu. Jestliže okamžitý návrat dítěte do jeho vlastní rodiny není z objektivních důvodů možný (například z důvodu dočasných překážek na straně rodičů), bude i zde platit možnost soudu určit pozdější okamžik vykonatelnosti rozhodnutí. Vysvětleno. Nejsme přesvědčeni o vhodností navrhované úpravy. Ve vztahu k prodloužení doby trvání předběžného opatření se nejeví jako případná. Přezkum doby trvání předběžného opatření by měl být proveden a naplánován tak, aby se stihlo před uplynutím doby jeho trvání všem relevantním aktérům rozhodnutí o jeho prodloužení doručit. Přičemž vykonatelnost je obdobně jako právní moc vlastnost rozhodnutí, které toto rozhodnutí nabývá zvlášť vůči každému účastníkovi řízení. Zejména ve vztahu k ústavním zařízením, jimž by mělo být doručováno do datové schránky, by se tato vlastnost měla prosadit v podstatě okamžitě a tato zařízení by se dle rozhodnutí měla zachovat. V případě zrušení rovněž nemusí jít o odpovídající úpravu. V širší souvislosti lze poukázat také na ustanovení § 473a ZŘS, dle něhož je vyhlášením vykonatelný až rozsudek odvolacího soudu, kterým se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně o zrušení ústavní výchovy nebo o zamítnutí návrhu na prodloužení ústavní výchovy. Pokud by mělo by být vykonatelné již rozhodnutí o zrušení předběžného opatření soudem první stupně, není zřejmé, co by se stalo v situaci, kdy by odvolací soud takové rozhodnutí zrušil.
4. MPSV § 465a odst. 1 ZŘS bod 18 Z
MPSV velice vítá navrhované změny v úpravě předběžné úpravy poměrů dítěte, včetně zavedení nového procesního institutu „prozatímní úpravy poměrů dítěte“, která by měla plně nahradit spornou použitelnost obecné úpravy předběžných opatření podle OSŘ ve věcech péče soudu o nezletilé, a tento záměr plně podporuje.
Z návrhu ustanovení § 465a odst. 1, podle něhož má platit, že „nevyžaduje-li situace nezletilého dítěte zásah do jeho poměrů postupem podle § 452, avšak je v zájmu dítěte, aby do jeho poměrů bylo zatímně zasaženo, vydá soud příslušný podle § 467 o poměrech dítěte prozatímní rozhodnutí“, lze dovodit, že o umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké ani nadále nebude moci být rozhodnuto jinak, než usnesením o předběžné úpravě poměrů dítěte na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve smyslu § 454 odst. 1 věta první. A to i s ohledem na přiléhavý výklad důvodové zprávy k bodu 14. (změny v § 454), kde se výstižně uvádí, že „…jeho pravomoc (pozn.: pravomoc soudu) by proto měla být v případech, kdy řízení nebylo zahájeno na návrh OSPOD, omezena pouze na takový zásah, který nebude představovat vytržení dítěte z jeho přirozeného prostředí. Možnost nejzávažnějšího zásahu do poměrů dítěte, který by měl spočívat ve svěření dítěte mimo péči rodičů nebo osob dítěti příbuzných nebo blízkých, by měla být dána pouze v případě, že se na tom shodnou oba orgány, kterým je svěřena povinnost hájit zájmy dítěte.“. To musí platit i pro vymezení věcí, o kterých soud může rozhodnout prozatímním rozhodnutím, tedy v tom smyslu, že právě taková úprava je z možnosti rozhodnout o ní prozatímně pro svou výjimečnost a závažnost vždy vyloučena. A to tím spíše, že podle návrhu § 465g odst. 4 věta první má být možnost odvolání do prozatímního rozhodnutí vydaného na návrh vyloučena. Vyloučení odvolání v případě „odebrání“ dítěte a jeho umístění do péče jiné osoby než rodiče nebo osoby dítěti příbuzné nebo blízké (a to až na dobu 3 měsíců) by ovšem bylo zcela nemyslitelné, jakkoli v ostatních věcech péče soudu o nezletilé MPSV vyloučení řádného opravného prostředku proti prozatímnímu rozhodnutí chápe a považuje je za racionální a v důvodové zprávě i přesvědčivě odůvodněné.
MPSV se obává, že jen velice obecné vymezení v návrhu § 465a odst. 1 by mohlo vést k úvaze některých dotčených subjektů včetně nalézacích soudů, že k „odebrání“ dítěte z jeho stávajícího přirozeného prostředí (tedy ke změně „pokojného stavu“ při absenci skutečně závažných důvodů, zejména vážného ohrožení nebo narušení důležitého zájmu dítěte; srov. § 924 občanského zákoníku a § 452 odst. 1 ZŘS) v případech, kdy by mělo současně dojít k jeho předání do cizí péče jiné osoby než rodiče nebo dítěti příbuzné nebo blízké osoby, může nově opětovně dojít i usnesením o prozatímní úpravě jeho poměrů, tedy i na návrh jiné osoby, než je orgán sociálně-právní ochrany dětí, popř. i bez návrhu, tedy že snad dochází k jakési obnově zcela nevyhovujícího stavu, panujícího před novelizací zákonem č. 363/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony s účinností od 1. 1. 2022. Mohlo by tedy opět dojít ke zcela nežádoucímu stavu, kdy by byly pro tyto nejzávažnější zásahy předběžné, zatímní povahy do života dítěte, aplikovány dva konkurující si procesní prostředky, tedy jako dosud a správně usnesení o předběžné úpravě poměrů dítěte podle § 924 občanského zákoníku ve spojení s § 452 a násl. ZŘS (nesprávně někdy označované jako „rychlé předběžné opatření“) a nově a nesprávně i prozatímní rozhodnutí vydané podle výrazně volnější úpravy, jakou do 31. 12. 2021 představovala tzv. obecná (nesprávně někdy označovaná jako „pomalá“) předběžná opatření, a to v této nové formě „prozatímního opatření“.
Vzhledem k výše uvedenému tedy požadujeme zpřesnění navrhované úpravy, která by takové nebezpečí eliminovala a zamezila tak návratu k dřívějšímu zcela nevyhovujícímu stavu – například takto: „Nevyžaduje-li situace nezletilého dítěte zásah do jeho poměrů postupem podle § 452 až 465, zejména jeho umístění mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, avšak je v zájmu dítěte, aby do jeho poměrů bylo zatímně zasaženo jinak, vydá soud příslušný podle § 467 o poměrech dítěte prozatímní rozhodnutí.“. Akceptováno. Textace navrhovaného ustanovení § 465a odst. 1 ZŘS bude zpřesněna, aby bylo jasné, že prozatímním rozhodnutím nelze nařídit umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké (s výjimkou svěření dítěte do předpěstounské péče a do péče budoucích osvojitelů).
5. MPSV § 465g odst. 4 ZŘS čl. VII bod 18 Z
V návaznosti na připomínku MPSV k § 471 ZŘS (část šestá, novelizační bod 23) navrhujeme upravit větu první v ust. § 465g odst. 4 takto: „Nejde-li o rozhodnutí o svěření dítěte do předpěstounské péče, proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, není odvolání přípustné.“.
V případě, že soud bude rozhodovat o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí o svěření dítěte do předpěstounské péče podle § 963 občanského zákoníku, je na místě, aby proti rozhodnutí soudu bylo přípustné odvolání, a to s ohledem na závažné dopady tohoto rozhodnutí na práva a povinnosti rodičů, zájemců o pěstounskou péči i samotného dítěte. Na základě § 966 odst. 3 občanského zákoníku platí úprava povinností a práv pěstouna vůči dítěti a vůči rodičům dítěte i pro zájemce o pěstounskou péči, kterému bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče. Vzhledem k tomu je nutné, aby rozhodnutí soudu ve věci předpěstounské péče bylo přezkoumatelné odvolacím soudem stejně jako samotné rozhodnutí ve věci pěstounské péče. K odůvodnění rozhodování soudu o předpěstounské péči formou prozatímního rozhodnutí viz blíže připomínku k § 471 ZŘS.
Částečně akceptováno. Bude doplněna možnost využití prozatímního rozhodnutí i na případy svěření dítěte do předpěstounské péče. Rádi bychom však zachovali jednotu úpravy prozatímního rozhodnutí, pokud jde o pravidla o délce jeho trvání a nepřípustnosti odvolání proti jeho prvotnímu nařízení. Nechceme zavádět speciální pravidla o délce trvání prozatímního rozhodnutí a výjimky z nepřípustnosti odvolání pro určité typy věcí. To by učinilo úpravu komplikovanější a hůře aplikovatelnou. Souvisí to také s tím, že řízení o prozatímním opatření by mělo poskytovat vyšší standard ochrany práv účastníků, než jak je tomu u stávající předběžné úpravy poměrů. Všichni účastníci by v řízení o prozatímním opatření měli mít možnost se k návrhu vyjádřit. Samotné prozatímní opatření by mělo zároveň trvat jen po striktně vymezenou dobu, která by měla být využita především pro co nejrychlejší rozhodnutí ve věci samé. To nevylučuje možnost účastníků, aby v průběhu trvání prozatímního rozhodnutí podali návrh na jeho zrušení a namítali případné vady prozatímního rozhodnutí a procesu jeho vydání v rámci odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.
6. MPSV § 468b ZŘS bod 21 Z Ustanovení § 468b požadujeme pro větší přehlednost rozdělit na § 468b a § 468c.
První tři odstavce v navrhovaném § 468b se totiž týkají postupu soudu před jednáním soudu nebo před konáním jiného soudního roku, zatímco zbývající tři odstavce upravují postup soudu při jednání nebo při jiném soudním roku.
Vysvětleno. Postupu soudu před nařízením jednání či svoláním jiného soudního roku se týkají odstavce 1 a 3. Odstavec 2 může být relevantní i při jednání či jiném soudním roku. Po zvážení se kloníme k zachování navrhované úpravy v ustanovení § 468b, kde by měla být uceleně upravena chronologie postupu soudu související se svoláním jiného soudního roku či nařízením jednání a jejich průběhem.
7. MPSV § 471 ZŘS bod 23 Z Požadujeme, aby do ustanovení § 471 ZŘS nebyly doplňovány nově navrhované odstavce 3 a 4.
Tyto nové odstavce navrhujeme doplnit spíše do ustanovení § 468b, neboť se primárně týkají nikoliv úpravy rozhodnutí soudu, nýbrž postupu soudu v řízení před vydáním rozhodnutí. Vzájemnou souvislost a provázanost dokládá i to, že v § 468b je obsažen odkaz na postup soudu podle § 471 odst. 3.
Vysvětleno. Navrhovaná úprava se systematicky nehodí do úpravy postupu souvisejícího se svoláním jiného soudního roku či nařízením jednání a jejich průběhem. Jedná se o oddělitelnou úpravu regulující postup soudu před vydáním rozhodnutí. K nastíněným úpravám se nepřikláníme i z toho hlediska, aby nedošlo k nadměrnému nabobtnání úpravy v ust. § 468b.
8. MPSV DZ zvláštní část
část první
bod 7 a 8 Z Ve zdůvodnění ke změnám v § 884 odst. 2 občanského zákoníku se uvádí, že „z navrhovaného znění je patrné, že se nezavádí zákaz tělesného trestání, který by předpokládal sankci za nežádoucí jednání. Naopak se jedná o deklaraci žádoucího stavu, o nastavení celospolečenské normy, že není přijatelné bít děti, stejně tak jako je nepřijatelné bít dospělé nebo zvířata“. Podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, však platí, že „fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že použije vůči dítěti nepřiměřený výchovný prostředek nebo omezení“. Za přestupek je možno uložit pokutu do výše 50 tisíc Kč. Jsme názoru, že v případě, že občanský zákoník bude nově stanovovat, že „lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání a jiná ponižující opatření“, je tím blíže upřesněna i skutková podstata uvedeného přestupku.
V tom smyslu by tedy pasáže důvodové zprávy, z nichž vyplývá, že navrhovaná úprava je pouze deklaratorní a představuje pouze jakousi morální normu, měly být buď vypuštěny, nebo by naopak měly být upřesněny ve smyslu upozornění na příslušný přestupek, a nebo by měl být návrh rozšířen o část novelizující i zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tak, aby byla zpřesněna (tedy omezena) skutková podstata uvedeného přestupku tak, aby méně závažné a dosud tolerované formy zásahů do lidské důstojnosti dítěte ze strany pečujících osob nebylo možno pod uvedenou skutkovou podstatu nově podřadit. Bez těchto změn je důvodová zpráva zavádějící a může být i matoucí. Vysvětleno. Důvodová zpráva se již k této záležitosti vyjadřuje na str. 50: "V současné době jsou u nás jako přestupek klasifikovány případy použití nepřiměřeného výchovného prostředku nebo omezení vůči dítěti. Tato sankce nemá z celospolečenského hlediska výraznější dopad, což dokládají mj. statistické údaje o téměř zanedbatelném počtu takto spáchaných přestupků. Navrhované řešení nepočítá s rozšířením tohoto přestupku, trestního postihu týrání ani s jinými sankcemi. Neuchyluje se k donucení státní mocí, ale apeluje na odpovědnost rodičů. Cílem je podpořit jiné – nenásilné – formy výchovy a nikoli trestat rodiče, kteří se ojediněle k fyzickému trestu uchýlí.". Je zde také reference na přestupek podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb. v poznámce pod čarou č. 105.
9. MPSV Nad rámec návrhu
§ 435 ZŘS Z
Do návrhu zákona navrhujeme doplnit změnu v ustanovení § 435 ZŘS, které upravuje rozhodnutí soudu v řízeních ve věcech osvojení. Konkrétně se zde stanoví, že „o určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, o dohledu a o osvojení rozhoduje soud rozsudkem“. V ostatních věcech uvedených ve výčtu § 427 ZŘS (rozhodnutí o předání dítěte do péče před osvojením, rozhodnutí o návrhu rodičů, kteří dali souhlas s osvojením, na vydání dítěte, a rozhodnutí o utajení osvojení) pak rozhoduje soud usnesením.
Pro rozhodování soudů o předání dítěte do péče budoucích osvojitelů podle § 823 a 824 občanského zákoníku a o svěření dítěte do péče před osvojením podle § 826 a 827 občanského zákoníku bohužel platí obdobně to, co bylo uvedeno k rozhodování soudů ve věci předpěstounské péče v rámci připomínky k § 471 ZŘS. To znamená, že i ve věci péče před osvojením přetrvávají výrazné rozdíly v přístupu opatrovnických soudů k tomu, zda mají rozhodovat výhradně usnesením ve věci samé nebo zda mohou vydat i usnesení o nařízení předběžného opatření, a dále, zda rozhodnutí o svěření dítěte do péče před osvojením musí či nemusí předcházet jednání soudu. Specifikum spočívá snad pouze v tom, že o svěření dítěte do péče před osvojením rozhoduje soud výlučně na návrh osvojitele (respektive zájemce o osvojení), zatímco o předpěstounské péči může soud rozhodnout i bez návrhu, byť v drtivé většině případů je i zde řízení zahájeno na základě návrhu zájemců o pěstounskou péči.
Navrhujeme proto § 435 ZŘS doplnit tak, že o návrhu na předání dítěte do péče před osvojením rozhoduje soud prozatímním rozhodnutím obdobně podle § 465b ZŘS. Zároveň s tím je nutné s ohledem na § 829 odst. 2 občanského zákoníku speciálně stanovit, že v prozatímním rozhodnutí o předání dítěte do péče před osvojením může soud určit dobu jeho trvání až na 6 měsíců od jeho vykonatelnosti.
Částečně akceptováno. Bude doplněna možnost využití prozatímního rozhodnutí i na případy předání dítěte do péče budoucích osvojitelů podle § 823 a 824 OZ. Návrh sice předpokládá, že úprava poměrů prozatímním rozhodnutím může být shodná s úpravou poměrů ve věci samé, její povaha by však měla být jen zatímní (navrhovaný § 465f ZŘS). To vylučuje možnost využití tohoto institutu v případě předání dítěte do péče před osvojením, u něhož zákon předpokládá, že se o něm rozhoduje meritorně (§ 427 písm. b) ZŘS). Využití prozatímního opatření se naopak jeví přiměřené předání dítěte do péče budoucích osvojitelů, k němuž může dojít velmi rychle a samo o sobě již meritorní rozhodnutí nepředpokládá, neboť dochází ze zákona k automatické přeměně péče budoucích osvojitelů na péči před osvojením (§ 828 OZ). Krom zatímního charakteru prozatímního rozhodnutí bychom rádi zachovali také jednotu jeho úpravy, pokud jde o pravidla o délce jeho trvání a nepřípustnosti odvolání proti jeho prvotnímu nařízení. Cílem dané úpravy není vytvořit novou formu zrychleného meritorního rozhodnutí, které bude možno v některých věcech nařizovat na delší dobu než 3 měsíce.
10. MPSV Nad rámec návrhu § 462 ZŘS Z
Ustanovení § 462 ZŘS, které upravuje rozhodování soudu o návrhu rodičů dítěte, orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo opatrovníka dítěte na zrušení předběžného opatření o úpravě poměrů dítěte, navrhujeme doplnit tak, že soud může předběžné opatření kdykoliv zrušit nebo změnit i bez návrhu, pokud pominuly nebo se změnily důvody pro jeho trvání, které existovaly v době rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebo v době rozhodnutí o prodloužení doby jeho trvání.
V návaznosti na zakotvení možnosti nařízení předběžného opatření o předběžné úpravě poměrů dítěte i bez návrhu, nejde-li o umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, spatřujeme jako vhodné výslovně stanovit, že soud může bez návrhu rozhodnout rovněž o zrušení nebo o změně nařízeného předběžného opatření. Dítě, u něhož bylo předběžným opatřením soudu zasaženo do ústavně zaručeného práva na péči obou rodičů, by nemělo být ve věci dalšího trvání předběžného opatření závislé na procesní aktivitě svých rodičů nebo opatrovníka, případně nuceno čekat na uplynutí stanovené doby trvání předběžného opatření, pokud důvody pro umístění dítěte do náhradního výchovného prostředí pominou již dříve.
Podle § 13 odst. 1 ZŘS platí, že „…Řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.“. Ve věci předběžné úpravy poměrů dítěte je nicméně žádoucí, aby soud mohl i bez návrhu přistoupit ke zrušení nebo změně předběžného opatření také tehdy, kdy je možné zahájit řízení o předběžné úpravě poměrů dítěte jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, tj. jde-li o předběžné opatření, jímž se nařizuje umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké.
Částečně akceptováno. V případě zrušení předběžného opatření, v jehož důsledku by se mělo dítě vrátit do péče svých rodičů či jiných osob příbuzných či blízkých, by měl mít soud možnost takové rozhodnutí vydat i bez návrhu. Totéž v případě změny předběžného opatření, která by spočívala v přemístění dítěte z péče ústavního zařízení či nepříbuzné osoby do péče osoby příbuzné či blízké. Pokud by však změna předběžného opatření měla spočívat v přemístění dítěte z jednoho zařízení do druhého (či z péče zařízení do péče nepříbuzné osoby), mělo by být možné takové rozhodnutí vydat jen na návrh OSPOD. V těchto naposledy uvedených případech se stále jedná o citelné zásahy do práv dítěte a jeho rodičů, proto by měl být požadavek na shodu obou orgánů zachován. Navrhovaná úprava by tedy měla být v tomto směru vyjasněna.
11. MPSV Nad rámec § 471 ZŘS Z V návaznosti na platné znění § 471 odst. 1 ZŘS, které upravuje výčet věcí, ve kterých soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje ve věci samé rozsudkem (speciálně vůči § 25 odst. 1 ZŘS), požadujeme doplnit § 471 ZŘS o nové ustanovení o tom, že ve věci předpěstounské péče rozhoduje soud prozatímním rozhodnutím podle § 465b a násl. ZŘS.
Z platného znění § 471 odst. 1 ZŘS vyplývá, že ve věcech pěstounské péče podle
§ 466 písm. n) ZŘS rozhoduje soud ve věci samé rozsudkem o svěření dítěte do pěstounské péče, o zrušení pěstounské péče a o změně práv a povinností pěstouna. Z toho se a contrario dovozuje, že ve věci předpěstounské péče podle § 963 občanského zákoníku rozhoduje soud usnesením v souladu s obecnou úpravou § 25 odst. 1 ZŘS, obdobně jako o návrhu na vrácení dítěte zpět do péče rodičů podle § 959 odst. 2 občanského zákoníku. I po novelizaci a doplnění § 471 odst. 1 ZŘS, provedeného zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, však v soudní praxi nadále přetrvávají zásadní rozdíly v rozhodování o svěření dítěte do předpěstounské péče. Tyto rozdíly spočívají zejména v tom, že významná část soudů nahlíží na předpěstounskou péči nikoliv jako na řízení a rozhodování ve věci samé, ale jako na předběžnou úpravu poměrů dítěte. Běžně tak dochází k tomu, že je-li zájemcem o pěstounskou péči podán k soudu návrh na svěření dítěte do předpěstounské péče, soud o návrhu vydá usnesení, kterým nařídí předběžné opatření o svěření dítěte do předpěstounské péče, a to dokonce i v případě tzv. zprostředkované předpěstounské péče, kdy se nejedná o předání dítěte do péče osoby dítěti příbuzné nebo blízké (tj. rovněž v rozporu s platným zněním § 454 odst. 1 ZŘS). Další podstatný rozdíl v přístupu opatrovnických soudů k předpěstounské péči spočívá v tom, že část soudů podmiňuje rozhodnutí o předpěstounské péči projednáním věci a nařízením jednání soudu, zatímco jiná část soudů rozhoduje o předpěstounské péči (i mimo režim předběžné úpravu poměrů) bez nařízení jednání nebo bez svolání jiného soudního roku.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považujeme za nezbytné postup soudů ve věci předpěstounské péče vyjasnit a sjednotit a za tím účelem zakotvit, že o svěření dítěte do předpěstounské péče rozhoduje soud prozatímním rozhodnutím podle § 465b a násl. ZŘS.
Rozhodování formou prozatímního rozhodnutí odpovídá v této věci i hmotněprávní úprava § 963 občanského zákoníku, která soudu ukládá, aby se zřetelem k okolnostem případu vždy stanovil délku, na kterou se dítě svěřuje do předpěstounské péče zájemců o pěstounskou péči. Důvodová zpráva k § 963 občanského zákoníku uvádí, že „…Účelem předpěstounské péče, tzv. péče na zkoušku, je navázání kontaktů mezi zájemcem o pěstounskou péči a dítětem. Nová úprava tuto péči stanoví tradičně jako fakultativní. Nicméně, jde-li o její délku, umožňuje, aby soud odlišoval jednotlivé případy a předpěstounskou péči vymezil dle potřeb dítěte a jeho rodiny. Předpěstounská péče tak může být stanovena na obvyklé tři měsíce nebo i na delší dobu…“. To koresponduje jak s navrhovaným zněním prozatímní úpravy poměrů dítěte v § 465a a § 465b ZŘS, tak i s úpravou doby trvání prozatímního rozhodnutí a možnosti prodloužení doby jeho trvání v § 465g odst. 3 ve spojení s § 460 ZŘS.
Pro rozhodování soudu o předpěstounské péči formou prozatímního rozhodnutí je dále zcela vyhovující i úprava svolání jiného soudního roku nebo jednání v § 465e, včetně možnosti upustit od konání jiného soudního roku za předpokladu, že jsou soudu již známa stanoviska všech účastníků, jakož i navrhovaná úprava povinnosti soudu rozhodnout o prozatímní úpravě poměrů dítěte bez zbytečného odkladu, nejpozději pak do 3 měsíců od zahájení řízení, a úprava vykonatelnosti prozatímního rozhodnutí (§ 465g). To vše by mělo ve svém souhrnu zajistit, že i ve věci svěření dítěte do předpěstounské péče budou na jedné straně dostatečně chráněna práva účastníků řízení, zejména pokud jde o možnost vyjádřit svůj názor a stanovisko k této věci, a na druhou stranu bude v řízení o předpěstounské péči postupováno operativně a rychle, tudíž že nebude docházet ke zbytečným průtahům a nejistotě v procesu předávání dítěte do péče zájemcům o pěstounskou péči, když se dnes v některých případech čeká až 3 měsíce na nařízení jednání soudu a další 3 měsíce na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí soudu a jeho vykonatelnost.
Částečně akceptováno. Bude doplněna možnost využití prozatímního rozhodnutí i na případy svěření dítěte do předpěstounské péče. Je však třeba poukázat, že návrh sice předpokládá, že úprava poměrů prozatímním rozhodnutím může být shodná s úpravou poměrů ve věci samé, její povaha by však měla být jen zatímní (navrhovaný § 465f ZŘS). Tento charakter prozatímního rozhodnutí bychom rádi zachovali. Stejně tak bychom rádi zachovali jednotu jeho úpravy, pokud jde o pravidla o délce jeho trvání a nepřípustnosti odvolání proti jeho prvotnímu nařízení. Cílem dané úpravy není vytvořit novou formu zrychleného meritorního rozhodnutí, které bude možno v některých věcech nařizovat na delší dobu než 3 měsíce. V tomto směru bychom považovali za rozumné zkombinovat možnost svěření dítěte do předpěstounské péče prozatímním rozhodnutím s možností rozhodnout o tomto svěření také meritorním rozhodnutím. Tato úprava by umožňovala soudům lépe zohlednit variabilitu případů, které se mohou vyskytnout. Umožňovala by v jednodušších případech svěřit dítěte do předpěstounské péče na tři měsíce prozatímním rozhodnutím a posléze rovnou svěřit dítě meritorním rozhodnutím do pěstounské péče. Umožňovala by ve složitějších případech, kdy je třeba věc projednat ve standardním řízení na jednání, aby bylo dítě meritorním rozhodnutím na delší dobu svěřeno do předpěstounské péče. Těmto případům by i mohla předcházet možnost svěřit dítě na první tři měsíce do předpěstounské péče prozatímním rozhodnutím. Pokud je však předpoklad delší doby trvání předpěstounské péče (například na rok), nejeví se k tomuto cíli využití prozatímního rozhodnutí a jeho opakované prodlužování jako optimální. Zároveň, jak již bylo uvedeno, se nechce stanovovat odlišná pravidla prozatímní úpravy pro různé typy věcí.
12. MPSV Nad rámec K otázce výživného Z
Požadujeme návrh dopracovat o úpravy avizované Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem spravedlnosti v oblasti výživného.
Jedná se o zavedení mechanismů minimálního výživného a valorizace výživného, zpřísnění institutů potenciality příjmů a domněnky o výši příjmů a posílení nástrojů pro vymáhání výživného. Konkrétně se jedná o zpřísnění sankcí, které lze uložit při vymáhání výživného (pozastavení kapitánského, pilotního, zbrojního, rybářského oprávnění, zákaz návštěv sportovních akcí), zavedení minimálních srážek ze mzdy a úpravu z úroku prodlení.
Požadavek vychází z Programového prohlášení vlády („…cíleně se zaměříme na specifické potřeby samoživitelů“). Úprava výživného úzce souvisí s předmětnou materií předkládaného návrhu. Část úprav týkající se výživného je již dokonce v materiálu zapracována (postoupení pohledávky z výživného). Není tedy důvodu pro to, aby byly ostatní změny přijímány v nosiči samostatném.
Vysvětleno. Vymezená témata jsou a budou dále řešena na půdorysu pracovní skupiny MSp k výživnému. Je přitom předběžně zjevné, že postup u některých otázek (např. valorizace výživného) si případně vyžádá také projednání na koaliční úrovni. S řešením těchto záležitostí se tedy nadále počítá. I. Zapracování následujícího je podmínkou souhlasu s vypořádáním připomínky:
1. Úprava doporučujících tabulek výživného jako kompromisní řešení pro náš návrh na zavedení minimálního výživného
2. Vydání metodiky pro soudce založené na Vašem podkladu ke zjišťování skutečných příjmů povinného, posílení vzdělávání v této oblasti na Justiční akademii a zapracování dat MPSV o přiměřeném příjmu do doporučujících tabulek jako kompromisní řešení pro náš návrh na zpřísnění v oblasti zjišťování skutečných příjmů povinného
3. Legislativní zakotvení fakultativní možnosti soudu určit ve výroku rozhodnutí o výživném valorizaci výživného (inflace, věk dítěte) odkazem na mechanismus stanovený prováděcím předpisem jako kompromisní řešení pro náš návrh na valorizaci výživného
II. Ad 3) S návrhem vypořádání nesouhlasíme a prosíme, aby byl diskutovaný nástroj (možnost soudu ve výroku rozhodnutí o výživném stanovit valorizaci výživného) zapracován do stávajícího návrhu rozvodové novely ještě před jejím předložením do další fáze legislativního procesu. Ohledně pochybností o valorizačním mechanismu mám za to, že tato otázka nemusí být nyní zodpovězena v detailu. Její řešení navrhujeme delegovat na prováděcí předpis. Neakceptováno.
Rozpor Ad I) Ad 1) Ohledně minimálního výživného se přípravou změn doporučujících tabulek výživného s přihlédnutím k výsledkům diskuze o změnách v úpravě nezabavitelné částky v exekuci a insolvenci, resp. zavedení minimální srážky ze mzdy, počítá.
Ad 2) Soudy budou mít k dispozici analytický materiál MSp k potencialitě příjmů při určování výživného. Počítá se s prohloubením praktické části vzdělávání soudců a zajištěním maximálního šíření osvěty. Aktuálně se připravuje návrh změny právní úpravy, která by upřesnila a konkretizovala obecnou povinnost soudců dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce (§ 82 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).
Ad 3) Ve vztahu k valorizaci výživného se s řešením této otázky nadále počítá, a to na půdorysu individuální a fakultativní valorizace, tak, jak vyplynulo z jednání pracovní skupiny k výživnému. Na jednání této pracovní skupiny k výživnému v loňském roce bylo poukázáno i na možná negativa s tím spojená a nepanovala jednoznačná shoda ohledně ukazatelů, na něž by bylo možné valorizaci navázat. Jako teoreticky nejvhodnější byl zmiňován ukazatel životního minima. Bylo by vhodné to tedy ještě dále prodiskutovat, ale tím už neodsouvat pokračování legislativního procesu u předmětné novely.
Ad II) Ad 3) S podmínkou zapracování mechanismu valorizace do návrhu rozvodové novely před předložením do další fáze legislativního procesu nesouhlasíme.
13. MPSV Nad rámec K otázce prozatímního rozhodnutí Z Požadujeme, aby se nová úprava prozatímního rozhodnutí (§ 465a) promítla:
a) do ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších přepisů, jako nově navržené písmeno „i) vydání prozatímního rozhodnutí“, s poznámkou pod čarou „§ 465a a následující zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů“;
b) do ustanovení § 7 odst. 10 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, jako nově navržené písmeno „i) vydání prozatímního rozhodnutí“ s poznámkou pod čarou „§ 465a a následující zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů“;
c) do ustanovení § 50b odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, týkajícího se zaopatřovacího příspěvku, a do dalších ustanovení, z nichž vyplývá nárok na dávky pěstounské péče.
Výše uvedená ustanovení zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších přepisů, definují, kdo se pro účely dávek státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi považuje za rodiče. V zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, se prozatímní rozhodnutí vztahuje k zaopatřovacímu příspěvku a dávkám pěstounské péče. V současné době tyto zákony odkazují pouze na předběžné opatření, avšak nově přibude i možnost prozatímního rozhodnutí soudu, a proto je třeba variantu „prozatímního rozhodnutí“ do uvedených předpisů promítnout/doplnit.
Dále doporučujeme provést rešerši ke zjištění, zda by neměla být nová úprava o prozatímním opatření promítnuta i do dalších právních předpisů.
Akceptováno částečně. Namísto novelizace velkého množství dalších předpisů byla dohodnuta novelizace vybraných zákonů, kde je problematická kombinace obecného a speciálního předběžného opatřední, a k tomu se dále navrhuje sběrné přechodné ustanovení.
14. MF § 858 a 884 OZ čl. I bod 7 a 8 Z Legislativní ukotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dítěte v občanském zákoníku podporujeme a považujeme za vhodné. Nicméně cílem ustanovení je podpořit nepřijatelnost i jiných nenásilných forem výchovy – duševního strádání a jiných ponižujících opatření. Máme však za to, že navržené ustanovení je vyjma tělesného trestání nepřiměřeně široké, obecné a nekonkrétní. Důvodová zpráva se ve svém obsahu zaměřuje (až na pár poznámek) zcela na výklad fyzického trestání dětí a opomíjí potřebu stanovit, jaké další druhy výchovy dítěte jsou považovány za zdraví nebo rozvoj ohrožující tak, aby byly postaveny na úroveň fyzického trestání. Mezi psychické tresty je v poznámce pod čarou důvodové zprávy sděleno, že mezi psychické tresty lze řadit např.: vytváření pocitu viny, snižování důstojnosti, zastrašování, vyhrožování nebo přítomnost u vztahového násilí blízkých osob, a působením duševního strádání naopak není činnost rodiče, který z výchovných důvodů např. omezí dobu, kterou dítě tráví na mobilním zařízení, zakáže mu sledovat televizi nebo hrát počítačové hry. Důvodová zpráva taktéž redukuje výklad ponižujících opatření vůči dítěti do poznámky pod čarou slovy: „Mezi jiná ponižující opatření patří např. donucení dívky nechat si ostříhat dlouhé vlasy, na kterých si zakládá, nebo zesměšňování obézního dítěte, např. nazýváním ho tlouštíkem nebo metráčkem.“. Takový výklad je zcela nedostačující a záleží pouze na subjektivním vnímání osoby, rodiče či dokonce samotného dítěte, jaké jednání je už natolik duševním strádáním nebo ponižujícím opatřením, že je třeba jej stavět na úroveň činu proti lidské důstojnosti dítěte oproti střetu zájmu a dosažení cíle vlastních rodičů a dítěte. Chybějící rozbor celého ustanovení a definice ohrožují právní jistotu rodičů ve vztahu k výchově dětí. Vysvětleno. Navrhovaná právní úprava je svým pojmoslovím a úrovní své obecnosti srovnatelná s jinými zahraničními právními úpravami. K tomu srov. shrnutí zahraničních právních úprav na str. 40 a násl. důvodové zprávy, v nichž jsou často voleny obdobné obecné pojmy jako "ponižující opatření", "duševní utrpení" či "psychické trestání". Na úrovni občanského zákoníku není prostor se vypořádat se všemi myslitelnými případy, které se mohou v praxi vyskytnout. Není to zároveň ani nezbytné s ohledem na imperfektní charakter dané normy. Stěžejní pro daší výklad je navrhované obecné rozlišovací kritérium spočívající v ponižujícím charakteru psychických trestů. Psychický trest od přiměřeného výchovného opatření odlišuje jeho primárně sankční charakter a dopad na lidskou důstojnost dítěte. Konkrétnímu posouzení určitých případů mohou napomoci výkladové nástroje, na něž se v důvodové zprávě odkazuje, například obecný komentář č. 13 (2011) Výboru OSN pro práva dítěte Právo dítěte na ochranu před všemi formami násilí (CRC/C/GC/13).
15. MF Sazebník ZSOP čl. III bod 8 Z Souhlasíme s tím, aby byly poplatky navýšeny, avšak mělo by tak být učiněno přiměřeně. Např. u návrhu na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho zvýšení (příp. snížení nebo zrušení) je u výživného do 50 000 Kč navýšen poplatek z 500 Kč na 3 000 Kč. Upozorňujeme, že s ohledem na obvyklé výše výživného jsou pravděpodobné ne ojedinělé situace, kdy samotná výše poplatku je srovnatelná, případně se blíží výši měsíčního výživného. V takovém případě může být výše poplatku odrazující, a to zejména v případech, kdy by bylo vhodné zvýšení výživného právě s ohledem na zájem dítěte, a kdy by to bylo zejména žádoucí. Vysvětleno. Předně je třeba vzít v potaz, že se navrhované zpoplatnění vůbec neuplatní na případy vzájemné vyživovací dětí a rodičů. Tyto případy by měly být nadále v prvním stupni od poplatku osvobozeny (§ 11 odst. 1 písm. c) bod 1) a v odvolacím řízení budou zpoplatněny jednotnou sazbou 3 000 Kč (položka 22 bod 5), zpoplatněno však nikdy nebude odvolání dítěte (§ 11 odst. 3). Osvobozen od soudního poplatku je dále navrhovatel navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení (§ 11 odst. 2 písm. c)) a neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím (§ 11 odst. 2 písm. f)). Zpoplatnění, které je předmětem připomínky, tedy bude dopadat pouze na případy, které jsou zpoplatněny již dnes. Reálně tedy bude povinen zaplatit poplatek jen ten, kdo podává návrh na zrušení anebo snížení vyživovací povinnosti mezi manžely, rozvedenými manžely a registrovanými partnery. Zvýšení sazby v těchto případech dává smysl v kontextu s cílem návrhu, jímž je podpora konsensuálních způsobů řešení příslušných záležitostí. Sazba poplatku se neměnila od 1. 9. 2011. Navrhované navýšení je tedy přiměřené vývoji mezd i inflace. Zachována je také maximální výše příslušného poplatku.
16. MF ZŘS čl. VII Z Požadujeme ponechání povinného zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem v řízení péče soudu o nezletilé. Máme za to, že je mimořádně důležité, aby byly vztahy po rozchodu rodičů upraveny především s ohledem na zájem dítěte. Ačkoliv považujeme dohodu rodičů zohledňující zájem dítěte za nejvhodnější řešení, je potřeba mít na zřeteli, že v některých případech představa rodičů o nejvhodnějším řešení nemusí zájmu dítěte odpovídat, a to zejména s ohledem na náročnost takové situace, jakou je rozchod rodičů. Důvodová zpráva uvádí, že „Na rodičích by měl v těchto případech spočívat požadavek podat dítěti potřebné informace o svých záměrech i soudním řízení, umožnit mu projevit jeho názor, tento zohlednit a informovat jej o důsledcích soudního rozhodnutí.“. Je však zřejmé, že v takovém případě se předpokládá, že rodič bude uvědomělý a bude informovat dítě zcela dostatečně a nezaujatě, což však, jak vyplývá z praxe, ne vždy odpovídá reálnému jednání rozvádějících se rodičů. Kolizní opatrovník by přitom měla být osoba, která dítě bude informovat zcela nezaujatě a přiměřeně s ohledem na situaci, věk a chápání dítěte, a která bude zájmy dítěte hájit zcela nestranně. Vysvětleno. Garantem řádného zastoupení dítěte v řízení by měl být opatrovnický soud. Ten by měl náležitě zhodnotit zmiňovanou uvědomělost rodičů a hrozbu případného střetu zájmů. V případě pochybností by měl kolizního opatrovníka jmenovat. Opatrovník by měl být také automaticky jmenován na žádost dítěte, přičemž dítě by mělo být o této možnosti poučeno (§ 469 odst. 4 ZŘS). Před rozhodnutím by měl soud zvlášť zkoumat, že rodiče splnili svou povinnost poskytnout dítěti informace o soudním řízení, umožnit mu se k záležitosti vyjádřit a poučit jej o právu žádat jmenování opatrovníka (§ 471 odst. 4 ZŘS). Pro realizaci těchto povinností by soud měl účastníkům také poskytnout náležité poučení (§ 5 OSŘ) a projeví-li dítě zájem realizovat svá participační práva u soudu přímo, mělo by být také soudem o svých právech poučeno.
17. MF DZ DZ Z Předkladatel uvádí, že celkově lze očekávat pozitivní dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet. V materiálu chybí jakékoliv, byť jen rámcové vyčíslení těchto dopadů. Požadujeme proto doplnění materiálu. Dále předkladatel uvádí, že opatření budou prováděna v rámci stávajících či plánovaných kapacit. Navrhujeme tuto formulaci upřesnit například takto: „Případné rozpočtové dopady připravované novely zákona budou zabezpečeny v rámci schválených finančních limitů dotčených kapitol státního rozpočtu ve střednědobém výhledu na léta 2025 až 2026 bez požadavku na jejich navýšení. Rovněž veškeré případné potřeby v personální a platové oblasti vyplývající z přijetí tohoto materiálu budou zabezpečeny výhradně v rámci stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy pro dotčené subjekty, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení. To neplatí pro oblast sociálně-právní ochrany dětí zabezpečovanou na straně státního aparátu resortem MPSV, kde se dá očekávat úspora v oblasti počtu míst a souvisejícího objemu prostředků na platy včetně příslušenství, kterou požadujeme konkrétně vyčíslit a do materiálu tuto úsporu doplnit.“ Informaci o rozpočtových a personálních dopadech by bylo žádoucí doplnit rovněž do předkládací zprávy.
Akceptováno. Důvodová zpráva byla v požadovaných ohledech doplněna.
18. MŠMT čl. V bod 5 D S ohledem na platné znění s vyznačením navrhovaných změn upozorňujeme, že se předmětným novelizačním bodem má odstranit slovo „nebo“, které je ve smyslu Legislativních pravidel vlády uvedeno „na konci“ příslušného pododstavce, nikoli „na konci textu“ pododstavce. Doporučujeme proto slovo „textu“ z předmětného novelizačního bodu odstranit. Vysvětleno. Článek 58 odst. 8 písm. c) Legislativních pravidel vlády pracuje i s tímto slovním spojením, proto ponecháme dosavadní znění.
19. MŠMT § 465e odst. 2 ZŘS čl. VII bod 18 D Doporučujeme zvážit vhodnost formulace u předání návrhu i na e-mailovou adresu účastníka. E-mailová komunikace obecně není zaručena a bylo by vhodné toto v zákoně zohlednit, např. povinností zpětného potvrzení účastníkem zaručeným způsobem (srov. např. § 19 odst. 9 správního řádu). Vysvětleno. Navrhovaná právní úprava dává soudu možnost využít určitých méně formálních postupů při informování účastníků řízení o konání jiného soudního roku nebo jednání nebo k zaslání vyjádření druhému účastníku řízení. Mělo by se však jednat o fakultativní možnost informování účastníků řízení v rámci zajištění hladšího průběhu řízení, která nebude nahrazovat klasický způsob doručování. Bude tak zcela na uvážení soudu, zda tuto neformální komunikaci s účastníky řízení vedle klasického doručování využije či nikoli.
20. MŠMT čl. VII bod 31 D Z formálních a jazykových důvodů doporučujeme slovo „nahrazuje“ nahradit slovem „nahrazují“. Akceptováno. Uvedeno do souladu s pravidly českého pravopisu.
21. MŠMT § 465a a násl. ZŘS D Obecně k institutu prozatímní úpravy poměrů dítěte - § 465a a násl. Bude tímto institutem umožněno prozatímně také umístit dítě do školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči? Pokud by mělo být umožněno soudu prozatímně upravit poměry dítěte tak, že jej umístí do těchto školských zařízení, měla by se taková koncepce dle našeho názoru odrazit i ve znění zákona č. 109/2002 Sb., který je pro tato zařízení primárním právním předpisem a aktuálně s takovými dětmi v podstatě nepočítá. Vysvětleno. Prozatímní úprava poměrů dítěte bude mít své místo pouze v těch případech, kdy dítě bude ponecháno v péči rodičů nebo osob dítěti příbuzných nebo blízkých. Na úpravu poměrů dítěte týkajících se svěření dítěte mimo toto rodinné prostředí nebude prozatímní úprava použitelná, kdy bude třeba při splnění zákonem stanovených podmínek využít právní úpravu "speciálního" předběžného opatření (obecné předběžné opatření nebude v řízeních ve věci péče soudu o nezletilé možné využít), jinak rozhodnout ve věci samé. Výjimami z tohoto pravidla budou rozhodování o předání dítěte do péče budoucího osvojitele a rozhodování o svěření dítěte do předpěstounské péče.
22. MPO část třetí bod 4 D Doporučujeme úpravu výše uvedeného novelizačního bodu v souladu s
čl. 58 odst. 5 LPV, a to následovně:
„4. V § 11 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „Osvobození“ vkládají slova „podle odstavce 1 písm. c) se vztahuje i na řízení před odvolacím soudem, je-li odvolatelem dítě zastoupené opatrovníkem nebo dítě s plnou procesní způsobilostí, a dále na řízení o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, řízení o výkonu rozhodnutí a exekuční řízení; ostatní osvobození.“. Akceptováno. Připomínka byla zapracována.
23. MPO část třetí bod 8 D Jelikož je v příloze Sazebníku poplatků částka nahrazována jinou vyšší částkou, doporučujeme upravit tento novelizační bod v souladu s čl. 57 odst. 4 písm. j) LPV. Vysvětleno. Vzhledem k tomu, že se nemění měnová hodnota částky, ale jen číslo, máme za to, že je vhodnější užití čl. 57 odst. 4 písm. n) Legislativních pravidel vlády.
24. MPO část šestá bod 21 D Upozorňujeme, že je-li novelou vkládán paragraf, následující paragrafy se nepřečíslovávají (čl. 55 odst. 4 LPV). Doporučujeme tedy nově vkládaný § 468b označit jako § 468aa a v závěru novelizačního bodu 21 odstranit větu na samostatném řádku „Dosavadní § 468b se označuje jako § 468c.“. Částečně akceptováno. Z důvodu přehlednosti právního předpisu máme za to, že není vhodné vkládat nové paragrafy označované více než jedním písmenem. Z tohoto důvodu upřednostňujeme formální úpravu v podobě změny původního § 468b a vložení nového § 468c.
25. MPO část šestá bod 26 D V uvedeném novelizačním bodě doporučujeme slova „za slovem „nebo““ vypustit, toto zpřesnění je nadbytečné, neboť není možné slovo „rozhodnutí“ zaměnit. Vysvětleno. Novelizované ustanovení § 475 odst. 2 obsahuje slovo „rozhodnutí“ dvakrát. Je třeba připustit, že pokud se prvé v pořadí uvedené „rozhodnutí“ nahrazuje jiným textem, tak je logické, že zmiňuje-li vzápětí novelizační bod, že se slovo „rozhodnutí“ ruší, pak je evidentní, že se jedná o druhé v pořadí uvedené „rozhodnutí“. Přesto máme za to, že pro lepší přehlednost je vhodné slovo „rozhodnutí“ ještě blíže specifikovat tak, že jde o „rozhodnut“ za slovem „nebo“.
26. MPO část šestá bod 31 D Uvedený novelizační bod doporučujeme upravit, a to následovně:
31. V § 503 odst. 1 písm. a) se slova „s mediátorem“ nahrazují slovy „se zapsaným mediátorem“. Akceptováno. Uvedeno do souladu s pravidly českého pravopisu.
27. MPO DZ DZ, obecná část, bod 6 a 10 D Se předkladatel v rámci zhodnocení omezuje zejména na část týkající se změn v rozvodovém a opatrovnickém řízení, nicméně s ohledem na to, že je novelou zaveden do občanského zákoníku i deklaratorní zákaz tělesných trestů dětí, doporučujeme doplnit zhodnocení i o něj. Vysvětleno. Zhodnocení sociálních dopadů, zejména dopady na ochranu práv dětí a dále zhodnocení dopadů na rodiny, je obsaženo v kapitole věnující se na str. 33 a násl. nepřijatelnosti tělesného trestání.
28. MPO DZ DZ, zvláštní část, část šestá D V bodě 14, odstavci 9, větě třetí: Doporučujeme uvést slovo "omezení" do správného tvaru "omezená". Akceptováno. Uvedeno do souladu s pravidly českého pravopisu.
29. MPO DZ DZ, zvláštní část, část šestá, body 30, 31 a 32 D Doporučujeme dané body přečíslovat na 31, 32 a 33, jelikož se jejich současné označení neshoduje s ustanoveními v materiálu. Samotný bod 30 je v důvodové zprávě zahrnut k bodu 28. Akceptováno. Opraveno číslování DZ dle materiálu.
30. MV Sazebník ZSOP čl. III bod 8, položka 7 D Doporučujeme doplnit v rámci odůvodnění bližší zhodnocení, na základě kterých údajů předkladatel dospěl k navýšení poplatku v případě podání návrhu na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho snížení či zrušení ze současných 500 Kč na 3 000 Kč (u částek výživného do 50 000 Kč). Dle našeho názoru je nutné podrobněji zkoumat riziko znemožnění přístupu k soudnímu řízení. Ačkoli je potřeba na jedné straně bránit šikanóznímu výkonu práva, je zároveň nutné zohlednit potřeby všech navrhovatelů, což budou v řadě případů neúplné rodiny, pro které může být výživné podstatným zdrojem obživy. Nepředpokládáme, že by se sociálně slabší navrhovatelé přednostně uchylovali ke stanovení výživného soudem, pokud by zde byla možnost se na jeho výši dohodnout mimosoudně, nevnímáme tak zvýšení soudního poplatku jako vhodný typ motivace ke smírnému řešení věci. Poplatek ve výši 3 000 Kč by mohl zcela odradit navrhovatele od uplatnění svých práv, a to i s přihlédnutím k tomu, že by později mohli být od soudního poplatku (částečně) osvobozeni. Osvobození je institut výjimečný a zohledňuje celkové poměry účastníka, lze očekávat, že jen mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně v celkově nepříznivé situaci, povedou k osvobození. Účastníci si také ne vždy jsou vědomi, že existuje možnost absolvovat řízení bez zaplacení soudního poplatku, natož aby žádost srozumitelně formulovali a svá tvrzení o nepříznivých poměrech automaticky dokládali. O možnosti takový návrh podat by měl soud s odkazem na ustanovení § 5 účastníka poučit, nedojde-li k zaplacení soudního poplatku a je-li zřejmé, že by osvobození mohlo připadat v úvahu, nemusí tak ale učinit automaticky. Vysvětleno. Předně je třeba vzít v potaz, že se navrhované zpoplatnění vůbec neuplatní na případy vzájemné vyživovací dětí a rodičů. Tyto případy by měly být nadále v prvním stupni od poplatku osvobozeny (§ 11 odst. 1 písm. c) bod 1) a v odvolacím řízení budou zpoplatněny jednotnou sazbou 3 000 Kč (položka 22 bod 5), zpoplatněno však nikdy nebude odvolání dítěte (§ 11 odst. 3). Osvobozen od soudního poplatku je dále navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení (§ 11 odst. 2 písm. c)) a neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím (§ 11 odst. 2 písm. f)). Zpoplatnění, které je předmětem připomínky, tedy bude dopadat pouze na případy, které jsou zpoplatněny již dnes. Reálně tedy bude povinen zaplatit poplatek jen ten, kdo podává návrh na zrušení anebo snížení vyživovací povinnosti mezi manžely, rozvedenými manžely a registrovanými partnery. Zvýšení sazby v těchto případech dává smysl v kontextu s cílem návrhu, jímž je podpora konsensuálních způsobů řešení příslušných záležitostí. Sazba poplatku se neměnila od 1. 9. 2011. Navrhované navýšení je tedy přiměřené vývoji mezd i inflace. Zachována je také maximální výše příslušného poplatku.
31. MV § 465e odst. 2 ZŘS čl. VII bodu 18 D S ohledem na důsledky nedostatků řádného předvolání či obeslání účastníků řízení nesouhlasíme s navrhovanou možností činit předvolání i telefonicky či elektronicky na
adresu elektronické pošty. Lze souhlasit s operativním zasíláním návrhu či jiných dokumentů na adresu elektronické pošty v případě výslovného určení tohoto typu komunikace účastníkem, jehož se dokumenty týkají, což odpovídá i praxi, ale i tak nepovažujeme za vhodné, aby touto cestou bylo případně nahrazováno standardní prokazatelné doručování. V případě předvolání by bylo nutné jednak nade vší pochybnost ověřit, že příjemce předvolání je opravdu dotčený účastník (při telefonickém hovoru se prokazatelně identifikovat), či že e-mailovou zprávu opravdu účastník obdržel (zejména u příjmu zprávy na soukromém zařízení ve společné domácnosti nelze zcela vyloučit doručení jiné osobě, resp. seznámení se se zprávou jinou osobou, která pak doručení za obesílaného potvrdí a následně pak zprávu účastníkovi nepředá). Vysvětleno. Navrhovaná právní úprava dává soudu možnost využít určitých méně formálních postupů při informování účastníků řízení o konání jiného soudního roku nebo jednání nebo k zaslání vyjádření druhému účastníku řízení. Mělo by se však jednat o fakultativní možnost informování účastníků řízení v rámci zajištění hladšího průběhu řízení, která nebude nahrazovat klasický způsob doručování. Bude tak zcela na uvážení soudu, zda tuto neformální komunikaci s účastníky řízení vedle klasického doručování využije či nikoli. Navrhovaná méně formální úprava postupu soudu v tomto řízení má zajistit rychlejší a operativnější postup ve věc.
32. MV § 465e odst. 3 ZŘS čl. VII bodu 18 D Úpravu považujeme za nadbytečnou, z povahy věci je obecně odročení institutem výjimečným. Soudce může jednání odročit jen tehdy, jsou-li pro to důležité důvody.
Vysvětleno. Ustanovení § 119 odst. 1 věta první OSŘ uvádí, že jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Naproti tomu nově navrhované ustanovení § 465e odst. 3 ZŘS je v tomto směru přísnější, když uvádí, že jiný soudní rok nebo jednání může být odročeno jen zcela výjimečně a stanovuje podmínky, za kterých se tak může stát. Odročení z důvodu na straně soudu není dále omezeno, avšak odročení z důvodu na straně účastníka řízení je svázáno s dalšími dvěma podmínkami: (1) důvod na straně účastníka řízení mu musí prokazatelně bránit s přihlédnutím ke všem okolnostem v účasti na jiném soudním roku nebo jednání a zároveň (2) mu tento důvod musí rovněž bránit se k věci vyjádřit alespoň písemně. Mělo by se tím zabránit nedůvodnému protahování řízení o prozatímní úpravě poměrů dítěte.
33. MV § 465g ZŘS čl. VII bodu 18 D Ustanovení umožňuje podat odvolání toliko proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení doby trvání prozatímní úpravy poměrů dítěte, a proti rozhodnutím vydaným soudem bez návrhu. Dle odůvodnění dané úpravy v případě iniciace ze strany soudu je zde vyšší riziko, že bude do práv zasaženo, ačkoli to účastníci nepovažují za potřebné, což lze vnímat ze strany předkladatele jako určitou nedůvěru v rozhodování soudu z moci úřední, a naopak až příliš se úprava spoléhá na soudem pečlivě provedené zhodnocení předložených podkladů jednou stranou v případě rozhodování na základě návrhu účastníka, kde nebude možné se proti rozhodnutí odvolat. Dle našeho názoru jednak nelze zcela vyloučit snahu využít prozatímní úpravu poměrů k zajištění práv, jichž se účastník v řízení domáhá, ještě před rozhodnutím věci, a ne vždy primárně v zájmu dítěte. Ale je také třeba vnímat i neposkytnutí ochrany právům jako zásadní důvod pro odvolání, proto v případě, že soud návrhu nevyhoví, měla by zde být možnost se odvolat (pokud nejde o odvolání zjevně bezdůvodné). Přikláníme se tudíž k obecnému umožnění se odvolat i v případě, že bylo rozhodnuto na základě návrhu. Vysvětleno. V řízení o prozatímní úpravě poměrů dítěte má soud povinnost umožnit všem účastníkům řízení včetně nezletilého, je-li to s přihlédnutím k jeho rozumové a volní vyspělosti účelné, se vyjádřit. Soud tak i v případě podaného návrhu jedním účastníkem řízení zjišťuje názory ostatních účastníků řízení. Pokud tedy soud rozhoduje na základě návrhu jednoho účastníka řízení, výsledkem je vyhovění či částečné vyhovění jednomu z účastníku řízení a naproti tomu nevyhovění či částečné nevyhovění druhému účastníku řízení, případně vyhovění všem v případě schválení dohody. Ochrany práv účastníků řízení se tak dostane dle posouzení soudu. Rovněž zájmy dítěte budou s ohledem na slyšení všech účastníků řízení v daném řízení hájeny. S ohledem na poskytnutou rovnost zbraní, dočasnost tohoto institutu a požadavek na jeho rychlé řešení, by odvolání bylo zbytečným nedůvodným zatížením řízení. Naproti tomu bude-li rozhodováno o prozatímní úpravě poměrů dítěte soudem bez návrhu ex officio, jedná se o "nevyžádaný" zásah soudu do úpravy poměrů účastníků řízení, proto je zde možnost odvolání ponechána.
34. MV čl. I bodu 4 D Text nově vkládaného nadpisu navrhujeme v rámci novelizační věty uvést tučně. Akceptováno. Nadpis zvýrazněný tučným písmem je v souladu se současným formátováním textu zákona.
35. MV čl. III bodu 4 D V souladu s legislativní praxí navrhujeme novelizační bod uvést ve znění: „V § 11 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „Osvobození“ vkládají slova „podle odstavce 1 písm. c) se vztahuje…..“. Akceptováno. S navrženou úpravou lze souhlasit.
36. MV čl. III bodu 8 D S odkazem na čl. 57 odst. 4 písm. j) Legislativních pravidel vlády navrhujeme v novelizační větě pasáž „číslo „500“ nahrazuje číslem“ nahradit pasáží „částka „500“ nahrazuje částkou“. Vysvětleno. Vzhledem k tomu, že se nemění měnová hodnota částky, ale jen číslo, máme za to, že je vhodnější užití čl. 57 odst. 4 písm. n) Legislativních pravidel vlády.
37. MV čl. V bodu 5 D Pro nadbytečnost navrhujeme z novelizační věty odstranit slovo „textu“. Vysvětleno. Článek 58 odst. 8 písm. c) Legislativních pravidel vlády pracuje i s tímto slovním spojením, proto ponecháme dosavadní znění.
38. MV čl. VII bodu 11 D Jelikož se daný novelizační bod týká nadpisu, navrhujeme slova v uvozovkách uvádět tučně. Vysvětleno. Vzhledem k tomu, že nadpis pododdílu není v zákoně uveden tučně, domníváme se, že by navrhované zvýraznění novelizované části textu bylo matoucí.
39. MV čl. VII bodu 21 D Doporučujeme daný novelizační bod uvést do souladu s čl. 55 odst. 4 Legislativních pravidel vlády, tedy nově vkládané ustanovení označit jako § 468aa, což by měla reflektovat i novelizační věta. Dovětek o přeznačení § 468b na § 468c pak navrhujeme vypustit. Částečně akceptováno. Z důvodu přehlednosti právního předpisu máme za to, že není vhodné vkládat nové paragrafy označované více než jedním písmenem. Z tohoto důvodu upřednostňujeme formální úpravu v podobě změny původního § 468b a vložení nového § 468c.
40. MV čl. VII bodu 31 D Slovo „nahrazuje“ navrhujeme uvést ve tvaru „nahrazují“. Akceptováno. Navrhovaná změna je v souladu se zněním textu.
41. MMR K části první
čl. I, bod 8 D
V novelizačním bodě 8 doporučujeme z doplňované věty vypustit slova „Platí, že“ a slovo „lidské“ nahradit slovem „Lidské“.
Vysvětleno. Formulací "platí, že" se v daném usatnovení v souladu s mezinárodními závazky České republiky zakotvuje nevyvratitelná právní domněnka, že tělesný trest, duševní strádání a jiná ponižující opatření se se dotýkají lidské důstojnosti dítěte.
42. MMR K části první
čl. I, bodu 10 D
Z důvodu jednotné terminologie doporučujeme v novelizačním bodě 10 slova „na výživné“ nahradit slovem „výživného“.
Vysvětleno. Právní řád používá obě verze slovního spojení, kdy slovní spojení "pohledávka na výživné" je častější. Jako příklad lze uvést § 169 odst. 1 písm. e), § 305 odst. 2 insolvenčního zákona či § 55 písm. a) a § 67 odst. 2 písm. a) exekučního zákona.
43. MMR K části druhé
úvodní věta článku II D V úvodní větě článku II doporučujeme do výčtu novel, které měnily zákon č. 99/1963 Sb., doplnit zákon č. 281/2023 Sb. Akceptováno. S doplněním dalších aktuálních novelizací zákona se předpokládá.
44. MMR K části třetí
čl. III, bodu 4 D Novelizační bod 4 doporučujeme uvést takto:
„4. V § 11 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „Osvobození“ vkládají slova „podle odstavce 1 písm. c) se vztahuje i na řízení před odvolacím soudem, je-li odvolatelem dítě zastoupené opatrovníkem nebo dítě s plnou procesní způsobilostí, a dále na řízení o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, řízení o výkonu rozhodnutí a exekuční řízení; ostatní osvobození“.“. Akceptováno. S navrženou úpravou lze souhlasit.
45. MMR K části čtvrté
úvodní věta článku V D V úvodní větě článku V doporučujeme do výčtu novel, které měnily zákon č. 120/2001 Sb., doplnit zákon č. 250/2023 Sb. a zákon č. 255/2023 Sb.
Akceptováno. S doplněním dalších aktuálních novelizací zákona se předpokládá.
46. MMR K části páté
úvodní věta článku VI D V úvodní větě článku VI doporučujeme do výčtu novel, které měnily zákon č. 182/2006 Sb., doplnit zákon č. 285/2023 Sb.
Akceptováno. S doplněním dalších aktuálních novelizací zákona se předpokládá.
47. MMR K části šesté
čl. VI, bodu 18 D V nově navrhovaném § 465e odst. 2 poslední větě doporučujeme slovo „předat“ nahradit slovem „zaslat“ nebo slovem „doručit“. Akceptováno. S ohledem na význam věty lze souhlasit s úpravou v podobě nahrazení slova "předat" slovem "zaslat".
48. MMR K části šesté
čl. VI, bodu 21 D Novelizační bod 21 doporučujeme uvést v souladu s čl. 55 odst. 4 Legislativních pravidel vlády tak, že dosavadní § 468b bude ponechán a za něj vložen nový § 468c. Alternativně doporučujeme (pokud je to třeba z důvodu systemizace/chronologie) vložit za § 468a nový § 468aa, a to s obsahem v navrženém § 468b. Zároveň doporučujeme v navrhovaném § 468b odst. 5 poslední větě vypustit slova „Má se za to, že“ a slovo „potřeba“ nahradit slovem „Potřeba“. Částečně akceptováno. Z důvodu přehlednosti právního předpisu máme za to, že není vhodné vkládat nové paragrafy označované více než jedním písmenem. Z tohoto důvodu upřednostňujeme formální úpravu v podobě změny původního § 468b a vložení nového § 468c.
Ve vztahu k druhé připomínce v podobě vypuštění části věty máme za to, že by došlo k výraznému zásahu do významu věty, když záměrem bylo do zákona vložit vyvratitelnou právní domněnku ohledně potřeby prozatímního rozhodnutí, nikoliv však kogentní ustanovení, od kterého se nelze odklonit. Formulace byla na základě jednání se soudy ještě zmírněna.
49. MMR K části šesté
čl. VI, bodu 22 D V nově navrhovaném § 469 odst. 4 doporučujeme slovo „dle“ nahradit „slovem „podle“. Akceptováno. Právní řád užívá obě verze této předložky, např. § 513a odst. 3 ZŘS, § 289 ZOK, § 54 odst. 10 a § 131 odst. 1 písm. e) EŘ, avšak chápeme preferenci slova podle.
50. MZE § 858 OZ ČÁST PRVNÍ bodu 7 Z Máme za to, že vložení slov „bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“ do § 858 OZ je nesystematické, neboť § 858 OZ je ustanovením týkajícím se obsahu rodičovské odpovědnosti, nikoli způsobu jejího výkonu. Legislativně vhodnějším prostředkem k dosažení požadovaného cíle (deklarace žádoucího stavu) se jeví zařadit tuto formulaci k části OZ týkající se výchovy dítěte a výchovných prostředků, tj. například doplnit tuto problematiku do nového odstavce 3 v § 884 OZ, případně do nového odstavce 3 v § 857 OZ, s tím, že doplněný odstavec by formuloval, že je cílem/žádoucím stavem, aby děti byly vychovávány „bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“.
Jakkoli máme z právního hlediska za to, že zákaz zásahu do tělesné a duševní integrity člověka, jeho svobody, cti a důstojnosti, je již nyní v OZ normován (v rámci obecné části OZ), na základě důvodové zprávy k tomuto materiálu (zejména str. 33-40) rozumíme tomu, že panuje obecná shoda nepřijatelnost tělesného trestání dětí výslovně v občanském zákoníku upravit. Nedomníváme se však, že by se mělo jednat o přímou úpravu obsahu pojmu „rodičovská odpovědnost“, nýbrž o doplnění ustanovení OZ o výchově a výchovných prostředcích vůči dětem. V předložené novele navrhované doplnění § 858 OZ by mohlo znamenat, že pokud nebude rodičovská odpovědnost (jak je v tomto ustanovení definovaná) vykonávána bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, nepůjde o rodičovskou odpovědnost.
Je třeba pečlivě zvážit srozumitelnost a dopady proklamace nepřijatelnosti tělesného trestání a jiného ponižujícího jednání vůči dětem, byť samozřejmě takové nepřiměřené počínání rodičů (resp. nejen rodičů) nesmí být tolerováno (a v tomto ohledu český právní řád již nyní obsahuje řadu prostředků
směřujících na ochranu dětí proti takovému jednání, včetně omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti). Vysvětleno. Není úplně přesné vnímat ust. § 858 jako bezhodnotový výčet složek rodičovské odpovědnosti. Naopak jej lze vnímat jako zakotvení určitého obecného standardu péče, jímž jsou rodiče vázáni. Tento normativní význam danému ustanovení přisuzuje i komentářová literatura: „Soukromoprávní pojem rodičovské odpovědnosti představuje do budoucna působící (prospektivní) civilní odpovědnost v objektivním právně normativním významu příkazu k náležité péči, tj. legálního příkazu k náležité (osobně a majetkově všestranné) neboli nejlepší rodičovské péči o dítě v souladu s nejlepším zájmem (dobrem, resp. blahem) dítěte. Nejde tedy o žádnou sankci. Jednat rodičovsky odpovědně znamená jednat náležitě s ohledem na blaho dítěte tak, jak to nejlépe lze po rodičích objektivně požadovat po jejich citové, rozumové a volní stránce, resp. nejlepších rodičovských schopnostech. Pojem rodičovství má jakožto právem uznaná hodnota absolutní právní význam (účinky vůči každému). Podobně to platí o pojmu blaha dítěte a o jeho hodnotovém významu.“. Srov. M. Hrušáková, L. Westphalová, Z. Králíčková, T. Kyselovská in Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 733. Z tohoto důvodu považujeme navrhované doplnění příslušného ustanovení nejen jako možné, ale také jako vhodné s ohledem na sledovanou deklaratorní úpravu příslušné problematiky. Určitým vzorem může v tomto ohledu být také dánská právní úprava z roku 1985: "Parental custody implies the obligation to protect the child against physical and psychological violence and against other harmful treatment" (Majority Act, 1985).
51. MZE § 858 OZ ČÁST PRVNÍ bodu 7 a příslušné části DZ Z Domníváme se, že z důvodové zprávy není zřejmé, co je považováno za „duševní strádání“ ani „jiné ponižující opatření“. Pouze se uvádí, že se tyto doplňují po vzoru zahraničních úprav, na několika místech důvodové zprávy je uváděno „duševní strádání (psychické trestání)“ či „duševní strádání (psychický trest)“, a dále je ve zvláštní části odůvodnění k bodům 7 a 8 uvedeno, že se navrhuje deklarovat „nepřijatelnost psychického trestání (duševního strádání) a jiných ponižujících opatření“.
Důvodová zpráva se široce věnuje pouze tématu tělesného trestání, psychické trestání je rozvedeno více pouze v poznámce pod čarou č. 52, jiné ponižující opatření pak v poznámce pod čarou č. 103. Žádáme proto tyto pojmy z textu návrhu odstranit nebo doplnit důvodovou zprávu o výklad toho, co si pod těmito pojmy představit, a v tom smyslu je pak jednotně používat. Akceptováno V pozn. č. 52 se uvádí následující.
Mezi psychické tresty lze řadit např. vytváření pocitu viny, snižování důstojnosti, zastrašování, vyhrožování nebo přítomnost u vztahového násilí blízkých osob. Působením duševního strádání naopak není činnost rodiče, který z výchovných důvodů např. omezí dobu, kterou dítě tráví na mobilním zařízení, zakáže mu sledovat televizi nebo hrát počítačové hry.
V pozn. č. 103 se uvádí následující.
Mezi jiná ponižující opatření patří např. donucení dívky nechat si ostříhat dlouhé vlasy, na kterých si zakládá, nebo zesměšňování obézního dítěte, např. nazýváním ho tlouštíkem nebo metráčkem. Uvedené vymezení skrze příkladmé výčty považujeme za dostačující. Při výkladu obsahu těchto pojmů pak bude možné vycházet též z ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, popř. ze zpráv Výboru OSN pro práva dítěte, v nichž se pojmy pravidelně objevují.
Důvodová zpráva byla upravena, pojmy byly vyloženy přímo v jejím textu.
52. MZE § 884 odst. 2 OZ ČÁST PRVNÍ bodu 8 a příslušné části DZ Z Vedle již výše uvedených připomínek uvádíme, že předmětné doplnění odstavce 2 do § 884 OZ považujeme za nadbytečné. Jestliže má být ponecháno v navrhované podobě, žádáme důvodovou zprávu doplnit o účel zavedení této fikce – její praktické důsledky (potřebnost).
Dále je třeba vyjasnit vztah této fikce k definici domácího násilí dle nově připravované novelizace OZ v souvislosti s potíráním domácího násilí (předkladatel Úřad vlády ČR - zmocněnec vlády pro lidská práva) a doplnit důvodovou zprávu o informaci o tomto vztahu. Např. jaký je vztah pojmů „lidská důstojnost“ (dle návrhu k rodičovské odpovědnosti) a „důstojnost“ (dle návrhu k domácímu násilí). Bude-li OZ obsahovat fikci, že tělesný trest vůči dítěti je zásahem do jeho lidské důstojnosti (fikce u rodičovské odpovědnosti), jakou to má vazbu k definici domácího násilí (bude posuzováno jako zásah do tělesné nebo duševní integrity nebo důstojnosti?). Vysvětleno. Soukromoprávní meze výchovných prostředků jsou dnes dány ustanovením § 857 odst. 2 OZ, které upravuje právo rodiče usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními a dále ustanovením § 884 odst. 2 OZ, dle kterého lze použít výchovné prostředky pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte. Již dnes tedy OZ obsahuje deklaratorní normu hlásající nepřijatelnost nepřiměřených výchovných prostředků. Veřejnoprávní meze jsou pak dány jednak zmíněným přestupkem dle § 59 odst. 1 písm. h) ZSPOD postihující nepřiměřené výchovné prostředky nebo omezení a dále např. trestnými činy týrání svěřené osoby dle § 198 TZ, popř. týrání dle § 199 TZ.
Z české právní úpravy přitom v současné době jednoznačně nevyplývá, že by bylo možno považovat jakýkoliv tělesný trest za nepřiměřený výchovný prostředek. Tělesné a psychické tresty dětí jsou nicméně dle mezinárodních standardů (viz např. Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně lidských právech a základních svobod, Evropská sociální charta) v rozporu s lidskou důstojností, kdy zároveň pro ČR vyplývá z řady mezinárodních dokumentů povinnost zakázat nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (viz např. Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluva o právech dítěte).
S ohledem na uvedené vyvstala potřeba danou problematiku upravit, kdy byla po vzoru zahraničních právních úprav zvolena cesta deklaratorní normy. Cílem nové právní úpravy je krom plnění zmíněných mezinárodněprávních závazků také dosažení změny hodnotového přístupu ve věci trestání dětí, nikoliv však postih rodičů, kteří své děti výjimečně fyzicky trestají. Potřebnost právní úpravy přitom DZ vyplývá (viz str. 33 a násl.). Pokud jde o vztah fikce k definici domácího násilí, zde je třeba uvést následující. Každá z právních úprav sleduje poněkud jiný cíl, byť je třeba připustit, že se obě oblasti v některých ohledech částečně překrývají. Novelizace občanského zákoníku toliko deklaruje zákaz tělesného a psychického trestání, čímž sleduje především změnu hodnotové orientace, jde-li o výchovné prostředky uplatňované vůči dětem. Právní úprava domácího násilí se dotýká širšího okruhu osob, neboť se při splnění zákonných podmínek může vztahovat na jakékoliv osoby, jejím cílem je pak ochrana před zásahem do tělesné nebo duševní integrity v takové intenzitě, která si již vyžaduje veřejnoprávní ochranu. Tělesné a psychické trestání dětí nebude zdaleka vždy představovat domácí násilí, naproti tomu půjde-li o domácí násilí na dítěti, bude se pochopitelně pokaždé jednat o výchovné prostředky, které jsou z hlediska občanského práva nepřijatelné. Doplňování důvodové zprávy nepovažujeme za nutné. Právní úprava domácího násilí jasně stanoví, za jakých podmínek má být aplikována, přičemž tato aplikace není nijak závislá na právní úpravě týkající se zákazu tělesného a psychického trestání dětí obsažené v občanském zákoníku.
53. ÚVČR-KLP DZ bod 7 (str. 56) Z Dle čl. 9 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády obecná část důvodové zprávy návrhu zákona „zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen v rozsahu podle čl. 4 odst. 1 písm. f)“.
Pro účely hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro materiály překládané vládě ČR byla vytvořena metodika popisující postup hodnocení včetně příkladů hodnocení.
Důvodová zpráva uvádí, že „Současná ani navrhovaná úprava nemá přímé dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen.“ (str. 56) Návrh zákona zároveň upravuje postavení fyzických osob, žen a mužů, kteří jsou manžely, případně rodiči. Návrh zákona například nově vnáší do právní úpravy podmínky pro postoupení pohledávek na výživné. Podle výsledků sčítání lidu z roku 2021 stojí v čele 73 % neúplných rodin (tj. s jedním rodičem) žena. Dle důvodové zprávy bylo v letech 2020-2022 uložena vyživovací povinnost pro případ rozvodu pouze otci průměrně v 73 % případů, a to jak autoritativně rozhodnutím soudu, tak potvrzením dohody rodičů (str. 9). Stejně tak je patrný rozdíl v rozhodování soudů o svěření dětí do péče. Ve stejném časovém úseku bylo dítě/děti svěřeno do výlučné péče matce v rámci opatrovnického řízení průměrně v 66 % případů (str. 9).
Z těchto statistických dat je patrné, že děti jsou po rozvodu častěji svěřeny rodičům-matkám do výlučné péče a rodiče-otcové jsou častěji zatíženi vyživovací povinností pro případ rozvodu. Zavedení institutu postoupení pohledávky na výživné do OZ má dopad na rovnost žen a mužů, protože přispívá k vymožení plnění vyživovací povinnosti, a tím pádem zlepšuje ekonomickou situaci rodiče primárně pečujícího o dítě za situace, pokud druhý rodič neplní vyživovací povinnost, jež mu byla uložena rozhodnutím soudu. Tento rodič má pak z čeho uspokojovat potřeby dítěte, aniž by byl nucen saturovat chybějící výživné jinými zdroji.
Požaduji proto provedení zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen v důvodové zprávě, a to minimálně v rozsahu výše uvedeného závěru o rozdílných dopadech uložení vyživovací povinnosti a svěření do péče na ženy-matky a muži-otci. V tomto zhodnocení by mělo být obsaženo vysvětlení příčin případných rozdílů, očekávaných dopadů nebo očekávaného vývoje, s využitím statistických nebo jiných údajů členěných na muže a ženy, jsou-li tyto údaje k dispozici. Akceptováno. Zde je třeba uvést, že osobou oprávněnou z výživného je dítě, a tedy právní úprava podmínek pro postoupení pohledávek na výživné bude mít dopady do situace dětí, a to bez rozdílu pohlaví. K dopadům do situace pečujícího rodiče ani dojít nemusí, pokud tento rodič chybějící zdroje nebude sám žádným způsobem saturovat zkrátka proto, že tyto zdroje mít nebude. Možné druhotné zlepšení situace pečujícího rodiče zde ve vztahu k zákazu diskriminace nepovažujeme za relevantní.
V návaznosti na jednání s ÚV KLP byla DZ upravena dle požadavků.
54. ÚVČR-KLP § 755 odst. 2, § 756 OZ část první, čl. I, body 2 a 3 (str. 1) Z Navrhovaná úprava obsahuje podmínky zjišťování příčin rozvratu manželství ze strany soudu v případech, kdy manželství nemůže být rozvedeno. Dle navrhovaného znění § 756 OZ by měl soud rozvrat zjišťovat, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b) OZ.
V případě, že v manželství docházelo k domácímu násilí, postačí tedy tvrzení pouze jednoho z manželů pro to, aby se soud zabýval rozvratem a oběť tak byla nucena popisovat své útrapy před soudem. Takový postup je necitlivý, retraumatizující a postrádající aspekt ochrany těchto zranitelných obětí. Násilný partner může tímto způsobem snadno stavět obstrukce rozvodu manželství.
Oběť domácího násilí je podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů zvlášť zranitelnou obětí, ke které je nutné přistupovat obzvláště citlivě a s ohledem na konkrétní okolnosti, které ji činí zvlášť zranitelnou. Souběžně s řízením o rozvod může být vedeno též trestní řízení pro trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku, či řízení o přestupku proti občanskému soužití podle § 7 zákona o některých přestupcích. V případě, že by došlo k souběhu těchto řízení, nepovažuji zjišťování příčin rozvratu manželství v civilním řízení ze strany soudu za naplňující ochranu zvlášť zranitelné oběti. Jedná se z mého pohledu o nesystémový krok, když je oběti domácího násilí v jednom typu řízení umožněno mimo jiné požádat o zabránění kontaktu s osobou, kterou označila oběť za pachatele, a v druhém typu řízení je oběť vyslýchána za přítomnosti manžela/manželky-tvrzené/ho pachatele/pachatelky.
Připravovaný návrh, kterým se mění OZ a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí, reflektuje tuto nesystémovou úpravu ochrany obětí domácího násilí v různých řízeních. Navrhuje aplikovat konkrétní zásady zvláštního přístupu k obětem domácího násilí v přestupkovém řízení a zakotvit zákaz pro soudy nařídit mediaci coby prostředek řešení sporu mezi obětí a osobou dopouštějící se domácího násilí do občanského soudního řádu. Pro dosahování dohody mezi manželi skrze mediaci je domácí násilí přímou kontraindikací.
Proto požaduji upravit navrhované znění § 756 OZ tak, aby byly ze zjišťování příčin rozvratu manželství vyňaty případy, kdy manžel či manželka tvrdí, že v manželství docházelo či dochází k domácímu násilí, a souběžně probíhá přestupkové či trestní řízení, jehož předmětem je skutek spočívající v domácím násilí. Vysvětleno. Je třeba uvést, že zjistí-li soud existenci domácího násilí, může již dnes zvolit šetrný postup, který nepovede k dalšímu zatěžování oběti a ke zhoršování jejího psychického stavu. Soud může zjišťovat příčiny rozvratu i jiným způsobem než výslechem oběti, kdy lze vycházet např. z poznatků vyplývajících ze souběžně probíhajícího správního či trestního řízení anebo z písemného vyjádření oběti (k možnosti soudu od výslechu upustit viz vysvětlení připomínky č. 56). Domníváme se tedy, že lze průběh řízení ze strany soudu již dnes přizpůsobit specifikům daného případu, aniž by bylo třeba tyto případy regulovat zvláštní úpravou.
55. ÚVČR-KLP § 757 OZ část první, čl. I, bodu 6 (str. 1) Z Vypuštění podmínky, že spolu manželé déle než 6 měsíců nežijí, pro umožnění rozvodu manželství dohodou v § 757 odst. 1 písm. a), považuji za správný krok.
Pokud se však již novela pouští do revizí podmínek nesporného rozvodu, mám za to, že by měla zároveň být vypuštěna podmínka, že ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství minimálně jeden rok.
Tato podmínka nemá žádné logické odůvodnění a může dopadat např. na oběti domácího a sexualizovaného násilí v manželství, případně jejich děti. Podmínka alespoň ročního trvání manželství může pro oběť představovat bariéru, proč rozhodnutí o rozvodu odkládat a dál setrvat v násilném vztahu. Pro oběti je mnohdy podstatné se nejprve s partnerem snažit uzavřít dohodu, často nechtějí rovnou podávat samy návrh. Neopodstatněná roční podmínka pro smluvený rozvod může celý proces zbytečně prodloužit.
Z těchto důvodů požaduji zrušení § 757 odst. 1 písm. a) OZ. Vysvětleno. Podmínka trvání manželství nejméně po 1 rok je stanovena pouze pro případ smluveného rozvodu, kde má své opodstatnění, neboť brání možnosti se unáhleně rozvést rychlým a neformálním způsobem. U zmiňovaných případů s prvky domácího a sexualizovaného násilí naopak nelze příliš předpokládat, že by pro ně bylo relevantní využití smluveného rozvodu.
Zachování uvedené minimální doby trvání přitom odráží jeden z pojmových znaků manželství, jímž je jeho trvalost. Pojetí manželství coby životního společenství odlišuje tento druh svazku od jiných typů soužití, zároveň trvalost manželství představuje elementární předpoklad pro naplnění jeho účelu, jímž je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpory a pomoc (§ 655 OZ). Ostatně je možno též zmínit, že právní úpravy v ostatních evropských zemích obsahují tradičně pojistku proti neuváženým rozvodům buď v podobě minimální doby trvání manželství nebo odluky, popř. v podobě „doby na rozmyšlenou“. Jestliže novela vypouští v případě smluveného rozvodu podmínku 6 měsíční odluky, bylo by v rozporu s nastínenými východisky upouštět od zbývající zábrany proti neuváženým rozvodům.
56. ÚVČR-KLP § 858 a 884 odst. 2 OZ část první, čl. I, bodů 7 a 8 (str. 1) Z Navrhovaná úprava směřuje ke změně hodnotového přístupu k tělesným trestům na dětech, které jsou v rozporu s lidskou důstojností a mezinárodními standardy (Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropská sociální charta a další). Jak je zevrubně popsáno v důvodové zprávě, odborníci a odbornice se shodují na tom, že by měla být nepřijatelnost tělesného trestání jasně definována v občanském zákoníku. K tomuto závěru došlo také Kolegiem expertů k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva zabývající se implementací rozhodnutí ve věci Approach proti České republice. V tomto rozhodnutí Evropský výbor pro sociální práva učinil závěr, že v českém právním řádu není výslovně ani prostřednictvím jasné a přesné judikatury zakotven všeobecný zákaz všech forem tělesných trestů na dětech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, důstojnost, rozvoj a duševní pohodu, což je v rozporu s čl. 17 Evropské sociální charty.
Navrhovaná úprava je výsledkem odborných diskuzí a politického kompromisu. Jakákoliv další úprava směřující ke zmírnění navrhovaného znění je nepřijatelná.
Požaduji proto zachování navrhované úpravy § 858 a 884 odst. 2 OZ. Akceptováno.
57. ÚVČR-KLP § 389 ZŘS část šestá, čl. VII, body 6 a 7 (str. 8) Z Za velmi rizikovou považuji navrhovanou úpravu § 389 odst. 1 a 2 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon o ZŘS“). Podle navrhované úpravy soud nařídí jednání v řízení o rozvodu manželství, na kterém vyslechne účastníky, ledaže je jeho provedení spojeno s velkými obtížemi nebo pokud manželé souhlasí s rozvodem manželství a shodnou se na trvalém rozvratu manželství.
Navrhovaná úprava zcela přehlíží rozvody z důvodů domácího a sexuálního násilí. Zatímco v trestním právu platí zásady, které mají ochránit tzv. zvlášť zranitelné oběti těchto trestných činů (právo na doprovod důvěrníkem, zamezení dalšímu kontaktu s pachatelem apod.), navrhovaná úprava naopak vynucuje kontakt oběti s pachatelem (byť jsou ze své podstaty zvlášť zranitelné i v tomto typu řízení). Podle odst. 2 stejného ustanovení má navíc soud usilovat o smíření manželů, kteří jsou jednání přítomni, pokud je to vzhledem k okolnostem případu účelné. To může být pro oběti opět velice rizikové, jelikož mohou být soudem tlačeny do mediace a smíru např. pouze z důvodu, že mají s pachatelem společné děti.
Nástroje dohody jsou ale vhodným nástrojem ve chvíli, kdy jsou účastníci vůči sobě v rovném postavení a je mezi nimi potenciál k uzavření dohody. U domácího násilí je jedním z jeho průvodních znaků postavení nerovné – jasné asymetrické rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné. V takové chvíli nemůže být mediace ani jiné mechanismy dohody účinným nástrojem.
Požaduji proto zrušení navrhované úpravy a ponechání stávající právní úpravy.
Vysvětleno. Dle našeho názoru by soud mohl v případě zjištění existence domácího násilí od provedení výslechu upustit s ohledem na to, že by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi (§ 389 odst. 1 ZŘS). Toto ustanovení míří především na situace, kdy je manžel neznámého pobytu, popř. je s ohledem na známé místo pobytu těžce dosažitelný, anebo kdy je dlouhodobě zdravotně indisponován. Ve druhém z uvedených případů musí jít o takovou zdravotní indispozici, která bude činit výslech velice obtížným, event. i nemožným z důvodu závažné poruchy fyzického i psychického rázu. Půjde tedy o situace, kdy by bylo třeba k absolvování výslechu ze strany manžela vynaložit značné úsilí, popř. by vynaložení takového úsilí nakonec ani nemuselo stačit (porucha zdraví vylučující výslech). Zde se domníváme, že pro oběť domácího násilí může být výslech natolik stresující, že by při jeho provedení musela vynaložit značné úsilí, což by výslech v konečném důsledku činilo velice obtížným, nehledě na možné další dopady na psychické zdraví oběti.
Pokud by soud výslech manžela za splnění podmínek § 398 odst. 1 ZŘS neprovedl, rozhodoval by na podkladě ostatních ve věci provedených důkazů (písemné vyjádření).
Zároveň je třeba poukázat i na to, že by soud mohl v souladu s ustanovením § 102a ve spojení s § 122 odst. 2 OSŘ na návrh manžela anebo i bez návrhu provést výslech s využitím videokonferenčního zařízení. Při rozhodování o tom, zda bude zvolen tento způsob provedení úkonu, soud bere v potaz hledisko účelnosti. Konal-li by se výslech v bytě manžela, postaral by se o zajištění videokonference zaměstnanec procesního soudu, nebo soudu dožádaného.
Závěrem je třeba uvést, že manželé nebudou vedeni ke smíru, shledá-li soud, že to není účelné, což může právě odpovídat situaci manželství zasaženého domácím násilím.
58. ÚVČR-KLP § 468b ZŘS část šestá, čl. VII, bodu 21 (str. 12-13) Z Předkládaný návrh obsahuje návrh novely zákona o ZŘS, v rámci něhož by měla být rozšířena množina nástrojů odborné pomoci, které mohou využít rozvádějící se manželé a rodiče. Soud by měl podle důvodové zprávy k překládanému návrhu doporučovat jejich využití a přistupovat k nim jako k integrální součásti řízení (str. 85).
Obecně vítám tento krok rozšířit mediační řízení podle zákona o mediaci o jakékoliv další odborné poradenství. Jednou z podpůrných služeb pro rodiče je edukace. Účelem edukace jako psycho-sociálně-právního poradenství je předat rodičům relevantní informace, umožnit jim zorientování se v situaci a získání perspektivy do budoucna, zvýšení rodičovských kompetencí souvisejících s rozpadem rodiny a vymezení pravidel porozvodového rodičovství vyplývající z potřeb dětí v této životní situaci.
Edukace rodičů je v různých podobách poskytována v ČR již několik let, většinou v souvislosti se zaváděním interdisciplinární spolupráce nebo ve snaze najít efektivní řešení rodičovských sporů. V praxi napomáhá předcházet některým negativním socioekonomickým dopadům nevyřešených rodičovských sporů v rámci celé společnosti (jako je např. přetíženost rodičů-samoživitelů, neplacení výživného a zhoršené vyhlídky na dosažení vyššího vzdělání u dětí).
Využívání edukace má potenciál snížit náklady státu na soudní řízení a omezit ingerenci státu do rodiny skrze soudní řízení. Edukace má dle poznatků z praxe zásadní vliv na úspěch mediace. V rámci edukace jsou v rámci zhruba 60 až 90minutovém bloku představeno právní minimum vztahující se k rodičovské odpovědnosti, rodičovskému plánu, fázím rozvodu, pravidel vzájemné komunikace a dalších aspektů důležitých pro vhodně nastavené fungování rodiny po rozvodu.
Návrh nově vkládaného ustanovení § 468b zákona o ZŘS také neobsahuje sociálně-právní poradenství, které má edukativní prvky a je standardně poskytováno sociálními pracovníky v rozchodové situaci. Taková forma poradenství by měla být výslovně začleněna do výčtu služeb.
Požaduji proto následující úpravu § 468b zákona o ZŘS:
„(1) První jednání nebo jiný soudní rok ve věci nařídí soud zpravidla do tří měsíců od zahájení řízení. Při určení data konání jednání nebo jiného soudního roku vychází z údajů získaných od účastníků řízení.
(2) Je-li to účelné, může soud doporučit rodičům též využití edukace, sociálně-právního poradenství a dalšího odborného poradenství, účast na mediaci podle zákona o mediaci, rodinné terapii nebo setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie.
(3) Účastník může o odročení jednání nebo jiného soudního roku z vážných důvodů, které musí být soudu alespoň osvědčeny, žádat, nejsou-li zde okolnosti zvláštního zřetele hodné vycházející zejména ze závažného zdravotního stavu účastníka, pouze jednou. Odročené jednání nebo jiný soudní rok se musí zpravidla, nevylučují to závažné okolnosti, konat do jednoho měsíce od data původně nařízeného jednání nebo jiného soudního roku.
(4) Na jednání nebo jiném soudním roku vede soud účastníky řízení ke smírnému řešení věci. Za tímto účelem věc s účastníky probere, sdělí jim svůj předběžný názor na ni, upozorní je na právní úpravu a stanoviska Nejvyššího soudu, rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci, rozhodnutí Ústavního soudu, odbornou pomoc a edukaci vedoucí k dosažení dohody.
(6) Není-li věc možné rozhodnout při prvním jednání nebo jiném soudním roku postupem podle § 471 odst. 3, může soud účastníkům nařídit povinnou edukaci nebo první setkání se zapsaným mediátorem.“ Akceptováno jinak. Doplnění ustanovení § 468b odst. 2 ZŘS není třeba, neboť edukaci a sociálně-právní poradenství je již možno podřadit pod navrhovaný pojem „odborné poradenství“. V návaznosti na jednání s ÚV KLP byla DZ upravena dle požadavků.
59. ÚVČR-KLP § 503 odst. 1 písm. a) ZŘS část šestá, čl. VII, bodu 31 (str. 14) Z Z obdobných důvodů jako výše shledávám jako potřebné rozšířit formy odborné pomoci ve fázi následující po soudním řízení, a to výkonu rozhodnutí. Současná úprava § 503 odst. 1 písm. a) zákona o ZŘS umožňuje soudu, jeli to účelné, uložit tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin. Předkládaný návrh upřesňuje mediátora na zapsaného mediátora.
Pro to, aby nařízený výkon rozhodnutí naplnil v popsané situaci svůj účel, je na místě, aby soud místo setkání se zapsaným mediátorem (kde ještě neprobíhá samotná mediace, má povahu informačního setkání) doporučil odbornou pomoc. Tato šířeji formulovaná kategorie obsahuje například rodinnou terapii, podpůrné programy a odborné konzultace. Cílem těchto nástrojů je změnit postoj jednoho nebo obou rodičů, vysvětlit dopady nedodržování dohody či rozsudku na dítě, vést rodiče k přijetí odpovědnosti. Mediace se jeví jako vhodný nástroj jen v případě, že se okolnosti rozsudku či dohody změnily a nastala by potřeba uzavřít novou dohodu.
Edukativní poradenství dokáže mnohem lépe ošetřit situaci, kdy dítě odmítá jednoho z rodičů (syndrom zavrženého rodiče) a vztah mezi nimi se tak zásadně oslabuje, až se zcela vyprázdní. Přítomnost obou rodičů dítěte v jeho životě je zásadní pro jeho emocionální a psychický vývoj, jež má nezanedbatelný vliv na navazování blízkých vztahů v dospělosti.
Požaduji proto následující úpravu § 503 odst. 1 písm. a) zákona o ZŘS:
„tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, doporučit odbornou pomoc.“
Vysvětleno. Již dle stávajícího ustanovení § 503 odst. 1 písm. d) může soud nařídit povinné setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie.
60. ÚVČR-KLP položka 4a Přílohy Sazebníku ZSOP část třetí, čl. III, bodu 7 materiálu (str. 5) Z Předkládaný materiál obsahuje návrh novely zákona o soudních poplatcích, v rámci něhož jsou účastníci řízení o rozvodu motivováni ke smluvenému rozvodu vyšší sazbou soudního poplatku za zahájení sporného řízení o rozvodu. Poplatek za podání návrhu na zahájení řízení o smluveném rozvodu manželství činí dle návrhu 2 000 Kč, v ostatních případech se jedná o 5 000 Kč.
I přes to, že obecně podporuji jeden z hlavních principů a cílů navrhované právní úpravy vyjádřený v důvodové zprávě (str. 44), jednoduchost, rychlost a hospodárnost řízení, zavedení zvýšeného soudního poplatku pro rozvody, které nejsou smluvené, může představovat překážku v přístupu ke spravedlnosti lidem, kteří se nachází ve složité finanční situaci. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Výše soudních poplatků by sice měla být nastavena tak, aby odrazovala od podávání žalob v tzv. bagatelních sporech a tzv. šikanózních žalob, nicméně neměla by bránit i nízkopříjmovým skupinám společnosti ke spravedlnosti.
Rozvod manželů představuje důležitou životní událost pro rodinu, ať se jedná o rodinu s dětmi nebo bez, a zásadně ovlivňuje kvalitu života rodiny pro období po rozvodu. Vstoupit do manželství je umožněno širokému množství lidí bez ohledu na jejich majetkové poměry. V situaci, kdy jeden z manželů chce iniciovat řízení o rozvodu a zároveň se nachází v tíživé životní situaci a druhý z nich neplní své vyživovací vůči tomuto manželovi, tomuto manželovi může být zaplacením soudního poplatku ve výši 5 000 Kč položena překážka v ukončení nenaplňujícího manželství. Pokud se nejedná o smluvený rozvod, lze navíc předpokládat, že na úhradě soudního poplatku se bude podílet pouze jeden z manželů. Pokud je navíc manžel, který iniciuje řízení o rozvod, zároveň oběť domácího násilí či fakticky samoživitelem a nachází se tak ve zvláště zranitelné situaci, ukončení manželství s původcem násilí a domáhání se uložení vyživovací povinnosti manželovi je pro něj zásadní cestou ze závažné situace, v níž se nachází. V neposlední řade bych ráda zdůraznila, že navrhovaná částka představuje víc než 100 % navýšení původní výše soudního poplatku.
Zákon o soudních poplatcích obsahuje institut, který umožňuje soudu moderovat výši soudního poplatku, a to osvobození od soudního poplatku. O možnosti využití tohoto institutu je soud povinen dle občanského soudního řádu informovat účastníky řízení. Na osoby, které by této možnosti mohly využít, to však ukládá další krok v podání žádosti, které ze strany soudu nemusí být vyhověno. Účastník se proti rozhodnutí soudu může odvolat. Nelze se spoléhat na vyhovění žádosti účastníka o osvobození od poplatků ze strany soudu, pokud jeho majetkové poměry představují překážku v přístupu k soudu.
Požaduji proto zrušení položky 4a Přílohy Sazebníku poplatků návrhu novely zákona o soudních poplatcích a ponechání stávající právní úpravy, kdy je návrh na zahájení řízení o rozvod spojený se soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč.
Akceptováno jinak. Případná bariéra v přístupu k soudu v případech nízkopříjmových skupin by měla být odstranitelná prostřednictvím žádosti o osvobození od soudního poplatku. V případech, v nichž nebude dán důvod k osvobození od soudních poplatků, připadá podle okolností do úvahy také žádost o odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek do rozhodnutí o věci samé za splnění předpokladů podle § 9 odst. 4 ZSOP. V návaznosti na jednání s ÚV KLP byla DZ upravena dle požadavků.
61. ÚVČR-KLP položka 4a Přílohy Sazebníku ZSOP část třetí, čl. III, bodu 8 (str. 14) Z Předkládaný obsahuje návrh novely zákona o soudních poplatcích, v rámci něhož je zvýšen soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho zvýšení, jakož i o snížení nebo zrušení výživného, dle výše peněžitého plnění. Z původních 500 Kč za peněžité plnění do částky 50 000 Kč je navrhováno zvýšení na 3 000 Kč, při částce vyšší než 50 000 Kč je stanovena základní sazba 3 000 Kč a procentuální sazba 1% z částky přesahující 50 000 Kč. Zůstává zakotvena maximální výše soudního poplatku (15 000 Kč).
Důvodová zpráva na str. 67 odůvodňuje navrhovanou úpravu motivací účastníků k mimosoudnímu řešení věci. Tento cíl z mého pohledu neobstojí před cílem zajistit přístup matkám a otcům v jednočlenných rodinách s vyživovací povinností druhého ex-manžela k zahájení řízení o moderaci výši výživného. Samoživitelé a samoživitelky jsou ohroženi chudobou a nacházejí se ve zvlášť zranitelné situaci, pokud exmanžel či exmanželka neplní vyživovací povinnost. Předkládaný návrh obsahuje navýšení poplatku na šestinásobek původní výše. Lze argumentovat, že výše soudních poplatků by měla odrážet hospodářskou situaci země, v tomto případě se však jedná o takové zvýšení, které nepovažuji za souladné s právem na přístup k ochraně práv.
Požaduji proto zachování stávající výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho zvýšení, jakož i o snížení nebo zrušení výživného, jehož předmětem je peněžité plnění (položka č. 7, str. 14 materiálu).
Vysvětleno. Předně je třeba vzít v potaz, že se navrhované zpoplatnění vůbec neuplatní na případy vzájemné vyživovací dětí a rodičů. Tyto případy by měly být nadále v prvním stupni od poplatku osvobozeny (§ 11 odst. 1 písm. c) bod 1) a v odvolacím řízení budou zpoplatněny jednotnou sazbou 3 000 Kč (položka 22 bod 5), zpoplatněno však nikdy nebude odvolání dítěte (§ 11 odst. 3). Osvobozen od soudního poplatku je dále navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení (§ 11 odst. 2 písm. c)) a neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím (§ 11 odst. 2 písm. f)). Zpoplatnění, které je předmětem připomínky, tedy bude dopadat pouze na případy, které jsou zpoplatněny již dnes. Reálně tedy bude povinen zaplatit poplatek jen ten, kdo podává návrh na zrušení anebo snížení vyživovací povinnosti mezi manžely, rozvedenými manžely a registrovanými partnery. Zvýšení sazby v těchto případech dává smysl v kontextu s cílem návrhu, jímž je podpora konsensuálních způsobů řešení příslušných záležitostí. Sazba poplatku se neměnila od 1. 9. 2011. Navrhované navýšení je tedy přiměřené vývoji mezd i inflace. Zachována je také maximální výše příslušného poplatku.
62. ÚVČR-KOM § 858 OZ D Na některých místech návrh zasahuje do ustanovení způsobem, který věcně mění jejich obsah a potenciálně negativně zasahuje do stávající transpozice. To se týká se zejm. § 858 občanského zákoníku, který je vykazován jako transpoziční vůči čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení. Uvedený článek je charakterem definiční, což zcela neodpovídá normativnímu, či spíše proklamativnímu charakteru novelizovaného § 858. Požadujeme zhodnotit, zda navržená změna materiálně neovlivní dosaženou míru implementace. Vysvětleno. Návrh v rámci výčtu složek rodičovské odpovědnosti v souladu s mezinárodními úmluvami pouze zvyšuje standard péče. Do transpozice tedy nijak negativně zasahováno není.
63. ÚVČR-KOM § 909 OZ D Totéž se týká čl. 5 odst. 3 a čl. 15 odst. 3 téže směrnice na straně jedné a § 909 občanského zákoníku na straně druhé. Vysvětleno. Návrh v § 909 OZ stanoví dohodu rodičů jako primární způsob změny práv a povinností vyplývajících z vyživovací povinnosti a rodičovské odpovědnosti v případě změny poměrů. Čl. 5 odst. 3 Směrnice stanoví, že dojde-li ke změně okolností, které vedly k poskytování informací osobě odlišné od osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost, jsou pak informace zase poskytovány osobě vykonávající rodičovskkou odpovědnost. Jelikož změna obsažená v návrhu nemá žádný vliv na rozsah informační povinnosti, nedochází zde k žádnému negativnímu zásahu do transpozice. Totéž platí i pro čl. 15 odst. 3 Směrnice, který obodbně jako uvedený čl. 5 odst. 3 Směrnice urpavuje doprovod dítěte během řízení jinou vhodnou osobou, popř. osobou vykonávající rodičovskou odpovědnost, neboť návrh nemá žádný vliv ani na rozsah doprovodu dítěte v řízení.
64. ÚVČR-KOM § 452 ZŘS D Totéž se týká čl. 14 odst. 2 a čl. 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV na straně jedné a § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních na straně druhé. Vysvětleno. Provedené změny ustanovení § 452 a násl. ZŘS nemají vliv na transpozici uvedené směrnice, tedy na zastoupení dítěte v případě, že dojde ke střetu zájmu dítěte a osob, které mají rodičovskou odpovědnost. Podle navrhované právní úpravy je zachována povinnost ustanovit dítěti opatrovníka v případě střetu zájmu (kolizní opatrovnictví).
65. ÚVČR-KOM § 1970 OZ D Dále pak upozorňujeme, že návrhem je zasahováno i do některých dalších ustanovení, která jsou již v současnosti vykazována jako implementační k předpisům EU. Jedná se o § 1970 OZ, který je vykazován jako imple-mentační k čl. 2 odst. 5, čl. 3 odst. 1 a 3 a čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Ra-dy 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních trans-akcích. V obdobných případech, kdy zákon zasahuje do ustanovení zákonů v současnosti vykazovaných jako implementační k právu EU a jedná se toliko o formální změny související se změnou číslování, terminologie nebo dochází jen k úpravě ustanovení v současnosti vykazovaných jako implemen-tační, a tato úprava je důsledkem jiných čistě vnitrostátních změn, které se materiálně implementa-ce práva Evropské unie nedotknou, postačí postupovat podle čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády a přiložit k návrhu jen aktualizované srovnávací tabulky dotčených unijních předpisů. Akceptováno. Jdelikož je zde změna transpozičních ustanovení důsledkem čistě vnitrostátních změn, které se transpozice materiálně nedotýkají, bude k návrhu v souladu s připomínkou přiložena aktualizovaná srovnávací tabulka.
66. ÚVČR-KOM § 398 odst. 1 IZ D Dále se jedná také o § 398 odst. 4 IZ, který je vykazován jako implementační k čl. 20 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). I zde platí shora uvedené (připomínka č. 64) Akceptováno. Jdelikož je zde změna transpozičních ustanovení důsledkem čistě vnitrostátních změn, které se transpozice materiálně nedotýkají, bude k návrhu v souladu s připomínkou přiložena aktualizovaná srovnávací tabulka.
67. ÚOOÚ článek I body 7 a 8 Z Z legislativně technického hlediska je imperfektní norma nepřípustná. Právo je soubor oprávnění a povinností, nikoliv politický manifest, tedy sepis proklamací. Důvodová zpráva uvádí: „Z uvedeného vyplývá nezbytnost problematiku řešit, a to deklaratorní právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, rozhodně ne zaváděním nových postihů pro rodiče“. Přitom § 48 Approach v. ČR požaduje: „K dosažení souladu s článkem 17 musí vnitrostátní právo států zakazovat a trestat všechny formy násilí vůči dětem, tj. činy nebo chování, které by mohly mít vliv na fyzickou integritu, důstojnost, vývoj nebo psychickou pohodu dětí.“ [zdůraznil ÚOOÚ] Deklarovaný cíl, tedy uvést českou právní úpravu do souladu s výkladovými stanovisky k Evropské sociální chartě, by tedy stejně nebyl naplněn, protože pokud stát chce zakázat jakékoliv trestání dětí, musí rovněž trestání dětí trestat.
Navíc i lex imperfecta má své důsledky. Je to právní norma, kterou je nutno dodržovat. V neposlední řadě je nutno upozornit na to, že dualistický systém sankcí, obvyklý v ČR, tj. odlišování trestů a opatření, naopak v anglosaském světě není, neboť tamní systém je založen na monistickém pojetí, tj. sloučení trestů a opatření pod jeden pojem. Proto hrozí, že mezinárodní orgány reprobují i veškerá tělesná opatření, tj. tělesný zásah před dítěti hrozící bezprostřední újmou.
Z hlediska působnosti ÚOOÚ je nutno upozornit na dopady na soukromí rodiny, které musí poslat a zhodnotit DPIA. Lze mít za to, že i bez stanovení sankce budou orgány ochrany dětí monitorovat porušování zákazu trestání dětí. Z dozorové praxe ÚOOÚ vyplývá, že při šetření pochybění při výchově nebo vzdělávání dětí může docházet k porušením ochrany osobních údajů kvůli neznalosti GDPR ze strany správce osobních údajů. Byla-li by tedy navržená právní úprava hodnocena správními úřady, nelze vyloučit zásahy do rodinného a soukromého života. Toto risiko musí DPIA adresovat a mitigovat.
Dále je nutno poznamenat, že český soudní systém zatím neřešil nepřijatelnost tělesných trestů ve výchově, ať či aprobací či reprobací, cf. § 50 Approach v. ČR. Není zde tedy soudní rozhodnutí, které by zákonodárce shledal z politického pohledu nepřijatelné. Vysvětleno. Dle mezinárodních standardů (viz např. Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně lidských právech a základních svobod, Evropská sociální charta) jsou tělesné a psychické tresty dětí v rozporu s lidskou důstojností, kdy zároveň pro ČR vyplývá z řady mezinárodních dokumentů povinnost zakázat nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (viz např. Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluva o právech dítěte).
Z české právní úpravy přitom v současné době nelze jednoznačně dovodit, že by bylo možno považovat jakýkoliv tělesný trest za nepřiměřený výchovný prostředek. S ohledem na uvedené vyvstala potřeba danou problematiku upravit, kdy byla po vzoru zahraničních právních úprav zvolena cesta deklaratorní normy, která nejlépe poslouží dosažení požadovaného cíle. Tím je krom plnění zmíněných mezinárodněprávních závazků také změna hodnotového přístupu ve věci trestání dětí, nikoliv však postih rodičů, kteří své děti výjimečně fyzicky trestají. Obdobnou deklaratorní normu již přitom občanský zákoník obsahuje v ustanovení § 884 odst. 2 OZ, dle kterého lze použít výchovné prostředky pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.
S ohledem na uvedené přitom nelze předpokládat, že by orgány sociálně právní ochrany dětí porušování zákazu jakkoliv aktivně monitorovali, čímž by navrhovaná právní úprava ani neměla mít dopady do oblasti ochrany osobních údajů.
68. ÚOOÚ DZ část 2 (text na pp. 33–43) Z Tento text nesplňuje požadavky na kvalitu důvodové zprávy. V případě potřeby je ÚOOÚ připraven dodat argumenty. Akceptováno. Zde není jasné, jaké nedostatky jsou DZ vytýkány. Pokud by měla být DZ měněna či doplňována, bylo by třeba požadavky na změnu či doplnění konkretizovat. V návaznosti na jednání s ÚOOÚ byla DZ upravena dle požadavků.
69. ÚOOÚ DZ část 4 Z Zatímco zhodnocení souladu s Evropskou sociální chartou je dostatečné, v této části naopak chybí podrobnější zhodnocení souladu s Úmluvou o právech dítěte. Nepřímým důsledkem zákazu jakýchkoliv trestů může být ohrožení řádné výchovy dítěte. Tělesné trestání je totiž základním výchovným prvkem v mnoha systémech dětské výchovy. Stát nemá zasahovat do toho, jaký výchovný systém rodič zvolí. Stát má toliko reprobovat vážné ohrožení života nebo zdraví dítěte, k čemuž však neslouží soukromoprávní předpis, nýbrž veřejnoprávní zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.
Ohledně ESLP důvodová zpráva neuvádí výroky ESLP reprobující tělesné tresty. Co se týká Approach v. ČR, lze ocitovat § 49 větu druhou: „zákaz veškerých forem tělesných trestů dětí, které pravděpodobně budou mít vliv na jejich fyzickou integritu, důstojnost, vývoj či psychickou pohodu.“ Není to tedy absolutní zákaz. Vysvětleno. O tom, že tělesné a psychické tresty nepředstavují vhodné výchovné metody, již v současné době nepanují žádné pochybnosti. Tělesné tresty mohou dětem způsobit vážnou fyzickou a psychickou újmu. Dle předních světových a českých odborníků (Např. prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.: Psycholog: Ani pohlavek! ) fyzické tresty dětí nemají žádný smysl ani účinek. – Výzkumy jednoznačně vyvrací jakýkoli pozitivní účinek tělesného trestání. Fyzické tresty jako výchovný prostředek nefungují. Naopak zvyšují riziko vzniku řady problémů a tendenci toto jednání opakovat v dospělosti. Na problematické důsledky tělesných trestů dětí upozorňuje rovněž WHO (Corporal punishment and health (who.int).
70. ÚOOÚ DZ část 7 Z Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“), je nezbytné dopracovat. DPIA se nevypořádává se zákazem trestání dětí, ačkoliv má dopad do soukromí rodiny. Při zpracování DPIA je žádoucí vyjít z návrhu doporučení legislativního DPIA, zejména co se týká struktury DPIA. Akceptováno. Dopady navrhované právní úpravy do oblasti ochrany osobních údajů se nepředpokládají (blíže viz vysvětlení k připomínce č. 66). V návaznosti na jednání s ÚOOÚ byla DZ upravena dle požadavků.
71. KVOP § 454 odst. 1 ZŘS Z V § 454 odst. 1 navrhuji vypustit v poslední větě slova „V ostatních případech“.
Možnost soudu rozhodovat bez návrhu i o svěření dítěte mimo péči rodičů pokládám za zcela stěžejní. Naopak chybějící úprava takového postupu může vést k ústavně nekonformním důsledkům popírajícím nejlepší zájem dítěte. Za situace, kdy by bylo třeba akutního zásahu k ochraně dítěte a OSPOD by návrh nepodal, např. proto, že by byl nečinný, nebo proto, že by návrh podat odmítal, by uvedená úprava vedla k tomu, že soud nemůže zasáhnout. Soud může mít přitom z vlastní činnosti (např. z výkonu dohledu nad výchovou dítěte) zásadní informace svědčící o nutnosti zásahu v podobě rychlého odebrání dítěte mimo péči rodičů za účelem jeho ochrany. Právě pro takové případy je nezbytné, aby měl soud možnost jednat na ochranu zájmu dítěte i ex officio.
Vysvětleno. Ve vztahu k argumentaci ohledně aktivní legitimace k zahájení řízení o předběžném opatření je možné v plném rozsahu odkázat na důvodovou zprávu, která se tomuto věnuje jak v obecné, tak i zvláštní části. K dané připomínce je možné dále doplnit, že je stěžejní role svěřena orgánům sociálně-právní ochrany dětí proto, že mají nejlepší předpoklady ke zjistění skutečností rozhodných pro nařízení speciálního předběžného opatření, a zároveň budou mít tedy i plnou odpovědnost za podání návrhu na nařízení speciálního předběžného opatření. Tento stav byl nastolen již novelizačním zákon č. 363/2021 Sb. účinným od 1. 1. 2022. Role soudu je pak nastavena tak, že v těchto zásadních věcech je třeba konsenzu dvou orgánu, tedy bez rozhodnutí soudu o nařízení speciálního předběžného opatření nemůže být dítě svěřeno mimo rodinné prostředí. Hlavní rolí soudu je však rychlé řešení ve věci samé, které je základem řešení nepříznivé životní situace dítěte.
72. KVOP § 465g odst. 4 ZŘS Z Navrhuji vypustit ustanovení § 465g odst. 4.
Možnost podání odvolání i v případě prozatímního rozhodnutí ve věcech nezletilých dětí, pokládám opět za zásadní pro ochranu zájmu dítěte, a to i přestože se prozatímní rozhodnutí vydává pouze na dobu 3 měsíců. I doba 3 měsíců může být pro situaci nezletilých dětí velmi dlouhá. Je třeba mít na paměti, že čas dětem ubíhá jinak, než dospělým. I za dobu 3 měsíců se tedy již může na základě excesivního/nesprávného rozhodnutí prvoinstančního soudu zakonzervovat stav, který bude determinovat konečné rozhodnutí ve věci samé.
Vysvětleno. V tomto směru je třeba si uvědomit, že každé odvolací řízení znamená prodloužení řízení ve věci samé. V daném případě je tak třeba vážit, zda je pro dítě výhodnější být po omezenou dobu v režimu prozatímního rozhodnutí s tím, že se ve stanovených případech nebude možné se odvolat, avšak řízení ve věci samé bude učiněno v co nejkratší době, a zároveň přechodné období bude také trvat jen po velmi omezenou dobu, nebo umožnit zvrátit toto pozatímní rozhodnutí na základě odvolání, kdy však bude o to delší dobu v prozatímním režimu, případně v nejistotě ohledně dalšího jeho režimu (úpravě poměrů). Máme za to, že řízení ve věci samé by mělo být tímto řízením co možná nejméně zatěžováno právě z důvodu ochrany zájmů nezletilých dětí, neboť jakýkoli déletrvající přechodný stav (ať už na základě prozatímního rozhodnutí, nebo naopak na základě zrušeného prozatímního rozhodnut) může mít na dítě negativní dopad.
73. Komora-NK Obecně k institutu smluveného rozvodu Z Návrhu nelze upřít snahu vyřešit určité úkony, které byly ze strany soudu prováděny formálně nebo vůbec (např. požadavek výslechu manželů, zjišťování příčin rozvratu). Otázkou je, zda navržené řešení upravuje problematiku rozvodů komplexně tak, aby nezakládalo určitou nerovnost mezi situacemi, k nimž při rozvodu dochází. Pokud je zasahováno do fungování rodiny, mělo by být výsledkem řešení komplexní – pro všechny rodiny, tedy i ty, které z různých důvodů děti nemají nebo pro takové, které již o nezletilé děti nepečují. Návrh akcentuje, aspoň podle předkladatelů, méně formální proces smluveného rozvodu pro manžele, kteří vychovávají nezletilé děti a dohodli se na rozvodu jejich manželství. Proč opomíjí manžele bezdětné nebo ty, kteří už své děti vychovali, není z návrhu zřejmé. Myslíme tím, že pouze u rozvádějících se manželů, kteří mají nezletilé děti, se snaží (otázka jak úspěšně a pokud, tak zda to fakticky vůbec bude možné) návrh vytvořit podmínky pro méně formální rozvod. Bezdětné dohodnuté manžele a manžele s odrostlými dětmi, však návrh nutí jít k soudu, a to bez snahy i těmto párům poskytnout méně stresující podmínky rozvodu. Pokud se rozhodnou přijít k soudu sami, bez zástupců, pak mohou i nadále čekat veřejné jednání v jednací síni soudu a někdy, s ohledem na osobu soudce či soudkyně, také to, že budou vedeni ke smíru.
Komora vítá, že se zákonodárce rozhodl nově označovat rozvod za smluvený, bohužel „smluveným“ je jen v názvu a faktické naplnění nového označení je diskutabilní. Komora opakovaně deklarovala, že soud by měl soudit tam, kde je spor; není-li sporu (a návrh zákona sám označuje rozvod za smluvený), pak není důvodu, aby rozvod byl realizován před soudem. Jistě jednání u soudu může někdy skončit smírem, nicméně na počátku soudních smírů stojí žaloba, tedy spor. V případě „smluveného rozvodu“ manželé spory nemají a zůstane-li zachována ochrana nezletilých (což Komora vítá a nikdy nenavrhovala, a tím méně usilovala o opak), pak manželé nesou soudu dohodu – smlouvu a soud manželství rozvede, činí tedy pouze formální úkon, který však vyžaduje prostor, aparát a provádění formálních úkonů soudce a zaměstnance soudu. Není zřejmé, proč se důvodová zpráva nezabývá tím, jaké jsou náklady státu na jedno rozvodové řízení, ani tím, kolik soudců a administrativních pracovníků tyto formální úkony musí vykonávat (tisíce formálních úkonů jsou dozajista významnou zátěží). K tomu lze doplnit i psychickou zátěž a stres manželů, kteří se se svojí dohodou na ukončení manželství musí k soudu vydat. Právě přívětivější prostředí, absence veřejnosti či méně formální jednání byly důvody pro vznik soudního komisariátu v řízení o pozůstalosti. To by samozřejmě nebylo nutné ani vhodné; v případě smluveného rozvodu by postačila smlouva u notáře. S ohledem na postavení notáře, jeho nestrannost a poučovací povinnost, by ve svém důsledku byla zajištěna i ochrana slabší strany, neboť faktická náplň činnosti soudu v případě smluveného rozvodu manželů, kteří nemají nezletilé děti, je dle názoru Komory nulová.
Důvodová zpráva zhodnocující dosavadní stav (str. 5 a 6) uvedla (s odkazem na dřívější „zhodnocení“ dosavadní úpravy, že nedošlo k naplnění důvodu přijetí dosavadní úpravy, který je uveden výše pod bodem 1), tj. vyloučení záležitostí dítěte k samostatnému řízení vede ke zklidnění a zjednodušení řízení o rozvod manželství a dále uvádí, že samostatná řízení vedou především k nedůvodným průtahům celého procesu, což pro účastníky znamená nezanedbatelnou emoční a finanční zátěž.
Komora nesdílí konstatování v důvodové zprávě, že samostatná řízení vedou především k nedůvodným průtahům celého procesu, což pro účastníky znamená nezanedbatelnou emoční a finanční zátěž. Rozhodně nemůže docházet k „neodůvodněným průtahům“; toto tvrzení není ničím podloženo a je s podivem, že takový argument vůbec v důvodové zprávě zazní. Každý má přeci právo, aby jeho věc byla před soudem projednána bez průtahů. Je věcí správy soudů, aby učinila taková opatření, aby k průtahům nedocházelo, zdůvodňovat průtahy v řízení změnu zákona, považujeme za absurdní, tedy pokud k nim skutečně dochází vinou soudů (což není doloženo např. ani statistikou, počtem stížností a podobně) a zůstává tedy pochybnost Komory o tom, že k nim opravdu dochází.
Odůvodnění návrhu totiž vychází z koncepce, že prvotním smyslem řízení je nikoli ukončení nefunkčního manželského svazku, ale řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu. Komora v žádném případě nezpochybňuje nutnost uspořádání těchto poměrů ani působení soudu v této věci; rozvádějící se manželé, kteří jsou rodiči, by měli mít zájem na výchově svých dětí a je třeba je k rodičovské odpovědnosti vést, poskytnout jim podporu, snažit se snížit třecí ploch a vést je k dohodě; zde je role soudu podle názoru Komory velmi důležitá. Z odůvodnění lze však získat dojem, že za délku řízení a emoční vypětí může postup soudu, což ovšem není obvykle pravda, mohou za to převážně sami účastníci. Průběh opatrovnického řízení, ve kterém se řeší úprava poměrů k nezletilým dětem (které nenabyly plné svéprávnosti) pro dobu po rozvodu, je totiž především v rukou samotných účastníků tohoto řízení; rodiče často své vzájemné nepřekonatelné rozpory „řeší“ bohužel „prostřednictvím“ svých dětí. Manželé nechtějí nadále žít spolu, zpravidla v době zahájení řízení bydlí odděleně a bývá pravidlem, že každý z nich již má nového partnera (partnerku). Pro zahájení „nové“ životní etapy s novým partnerem (partnerkou) je ovšem zapotřebí (resp. vhodné, protože Komora považuje souběžnou existenci manželství a soužití s novým partnerem z morálního hlediska za nežádoucí, nesoucí v sobě navíc riziko, že žena s novým životním partnerem otěhotní a musí se řešit otázka určení otcovství k dítěti, protože jeho biologickým otcem není manžel matky, jemuž svědčí první domněnka otcovství) právně ukončit existenci dosavadního manželského svazku, tj. nechat se rozvést.
Důvodová zpráva se snaží navodit dojem o tom, že po úpravě poměrů nezletilého na dobu po rozvodu, bude rozvod už jen jednoduchý formální úkon, který opatrovnické soudy nezatíží. O tom má Komora pochybnosti. Předpokládáme, že předkladatel disponuje statistickými daty z dřívější úpravy (před 1. 8. 1998), kdy v rámci řízení o rozvod byla projednána i úprava poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu. Není provedeno statistické srovnání předchozího modelu s dosavadní úpravou, v tomto smyslu je důvodová zpráva dle názoru Komory zcela nedostatečná. Důvodová zpráva sice okrajově zmiňuje, že budou třeba na soudech určitá organizační opatření, ale ponechává bez reakce to, že už nyní jsou opatrovničtí soudci přetížení (což naposledy konstatoval i náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák). „Přidáním“ další agendy opatrovnickým soudcům by bezpochyby nebylo dosaženo zamýšleného důsledku (tedy zjednodušení a urychlení rozvodového řízení), nýbrž by došlo podle všeho k zahlcení většiny opatrovnických soudů a znatelnému prodloužení všech opatrovnických řízení – to by mělo značně negativní dopad i do zamýšlené úpravy prozatímní úpravy poměrů dítěte. Notáři mají zkušenosti se schvalováním právních jednání za nezletilé a představa, že dojde k dalšímu prodloužení i těchto řízení, je obtížně přijatelná.
Je otázkou, zda po úpravě poměrů nezletilého na dobu po rozvodu, je nezbytné, aby u i smluvených rozvodů rozhodovaly soudy. Zatímco na úpravu poměrů nezletilého na dobu po rozvodu, lze nařídit i jiný soudní rok, což je v médiích prezentováno jako značná výhoda, snížení formálnosti jednání, zajištění přívětivějšího prostředí k dohodě a zrychlení, tak důvodová zpráva správně uvádí, že bude za účelem vyhlášení rozhodnutí nutno jednání nařídit. Laická veřejnost dopad tohoto nechápe, ale je třeba jasně říci, že i smluvený rozvod dříve nebo později skončí v jednací síni, kde dojde k veřejnému vyhlášení rozsudku. Pak je otázkou, zda místo jiného soudního roku mimo jednací síň (i když Komora má důvodné pochybnosti o tom, že soudní budovy toto umožňují) nebude rozvod a úprava poměrů k nezletilým, i nadále probíhat výlučně v jednací síni.
Komora již dříve po vzoru zahraničních úprav doporučovala u rozvodů, u kterých se nezjišťují příčiny rozvratu, že by k rozvodu mohlo dojít konsenzuálně, a to dohodou manželů před notářem. Proč k tomuto kroku nebylo přistoupeno, ač důvodová zpráva zahraniční praxi zmiňuje, není z odůvodnění zřejmé; mediální „odůvodnění“ není relevantní. Návrh si klade ambici zjednodušení, ovšem jak jsme uvedli výše, ne pro všechny a ne vždy reálně. Rozvody u notáře byly odmítány dříve i z důvodu nedostatečné participace, tento důvod však s ohledem na předložený návrh není relevantní (ostatně v případě absence nutnosti rozhodovat o poměrech nezletilého nebyl relevantní nikdy), neboť navrhované řešení u smluveného rozvodu, včetně toho, že autoři zákona presumují, že mezi rodiči a jejich společným dítětem primárně nedochází ke střetu zájmů a že takové dítě nemusí mít svého kolizního opatrovníka (srov. § 755 odst. 2 písm. a) ObčZ a § 469 odst. 4 ZŘS) nebo že rodiče sami poučí své dítě o jeho participačním právu (o právu požádat, aby bylo zastoupeno opatrovníkem orgánem OSPOD), popírá ve skutečnosti důvody, pro které byla varianta rozvodů dohodou manželů před notářem odmítnuta. Z výše uvedeného a z dalších připomínek ovšem plyne, že zjednodušení u soudu, nebude tak jednoduché a často bude nemožné a v některých případech nebude prakticky žádné (ostatně u bezdětných ani není navrženo).
Důvodová zpráva konstatuje, že civilní soud rozhodující o rozvodu manželství, již věcně nepřezkoumává obsah uzavřených dohod, jeho činnost se omezuje pouze na ověření splnění formálních náležitostí. Tato skutečnost je zcela pravdivá, neboť soud posuzuje toliko naplnění formálních předpokladů; nicméně ani opatrovnický soud, který by rozhodoval o rozvodu manželství společně s úpravou poměrů, by neměl takové oprávnění (zabývat se obsahovou stránkou dohody a zda dohoda týkající se nemovitých věcí je vkladu schopná). Komora tak zcela nechápe, z jakého důvodu tuto skutečnost tak akcentuje důvodová zpráva?! Navíc jsou Komoře známy případy, kdy se manželé ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) ObčZ, v platném znění, dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu, jejich podpisy byl úředně ověřeny, byly tedy naplněny formální předpoklady, ale po obsahové stránce byla tato dohoda velmi problematická, alespoň z pohledu popisu nemovitých věcí, a příslušný katastrální úřad návrh na vklad vlastnického práva podle této dohody zamítl. Vysvětleno. Návrh se snaží vytvořit zavedením JSR ideální podmínky pro dohodu rodičů, kdy rozvádí-li se dětní manželé, existuje větší potenciál pro konflikt, zároveň právě ve věcech poměrů dítěte je dohoda obzvlášť vhodným nástrojem řešení.
Jde-li o sloučení řízení, zde bude vždy rozdíl, zda se povede jedno či dvě řízení, jak časově, tak administrativně. Úspora by měla být vždy neoddiskutovatelná, nehledě na benefit získání kompletního náhledu na situaci rozvádějících se rodičů. Očekává se, že předsedové soudů, s nimiž byl návrh opakovaně diskutován, novou právní úpravu zohlední v rámci rozvrhu práce. Zároveň je třeba uvést, že určení opatrovnického řízení jako toho hlavního, k němuž se připojuje civilní řízení, je smysluplné z hlediska chronologie i z hlediska zájmu na zachování opatrovnické specializace.
K připomínce ohledně chybějícího srovnání délky rozvodového řízení před 1. 8. 1998 a po tomto datu je třeba uvést, že toto srovnání není možné, neboť MSP statisticky sleduje délku řízení ve věcech rozvodu až od roku 2022.
K variantě rozvodů u notáře je třeba uvést, že tato nebyla shledána vhodnou. Nová právní úprava by s sebou měla v mnoha ohledech přinést obdobné výhody, jaké se předpokládaly u notářských rozvodů, tj. rychlost a neformálnost. Jelikož byla u smluvených rozvodů ponechána snížená sazba SOP ve výši 2 000 Kč, mělo by jít pro manžele též o poměrně hospodárné řešení. Nakonec není možno pominout ani některé problematické aspekty uvažovaného přenesení pravomoci ze soudů na notáře. Nabízí se např. otázka, jak by u notáře probíhalo prokazování skutečností svědčících o tom, že je rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte (§ 755 odst. 2 písm. s) OZ). Dále by bylo třeba se také vypořádat s otázkou, v jakém rozsahu by notáři prováděli přezkum dohod dle § 757odst. 1 OZ, který je sice veskrze formální, který by však měl vždy zahrnovat zjišťování samotné existence dohody, tj. její možné zdánlivosti či absolutní neplatnosti, a dále také zjišťování toho, zda je obsahem dohody požadovaná problematika (majetkové poměry, bydlení apod.). Jako zásadní zde vnímáme rovněž argument kolize se zásadou z oblasti veřejného pořádku, dle které by měly mít v případě rozhodování o statusových otázkách výlučnou rozhodovací pravomoc soudy. Aktuálně tedy neexistují dostatečně silné argumenty pro opuštění funkčního systému soudního řízení, který se stále vyvíjí směrem k větší vstřícnosti vůči rodinám, a to zejména napojením na pomáhající profese dle principů Cochemského modelu.
74. Komora-NK Obecně k institutu jiného soudního roku Z Navrhovaná právní úprava zakotvením úpravy „jiného soudního roku“ (až kazuistickým způsobem) předpokládá, že dojde jednak k „odformalizování“ rozvodového řízení (vytvoření neformální atmosféry), jednak ke zkrácení jeho délky, a dále vychází z podobného předpokladu i u nově navrženého institutu prozatímního rozhodnutí (k tomuto institutu vizte připomínky k jednotlivým ustanovením).
Z navrženého textu zákona a ani z důvodové zprávy k návrhu zákona není ovšem zcela patrno, na jakém místě by se tento jiný soudní rok mohl uskutečnit (podle stávající právní úpravy o jiný soudní rok patrně jde u tzv. zhlédnutí osoby ve smyslu § 55 odst. 1 ObčZ a § 38 odst. 2 ZŘS). Lze se zřejmě domnívat, že by mohlo jít i o kancelář soudce. Komora se důvodně domnívá, že takový přístup by byl velmi problematický. V podstatě všechny soudní budovy, které byly nově postavené či zrekonstruovány, k tomu nejsou uzpůsobeny, ježto mají striktně oddělenu veřejnou část, do které může veřejnost, a část neveřejnou, do které veřejnost nemá přístup povolen (ze soudů v Praze jde např. o Obvodní soudy pro Prahu 4, 5, 6, 8, 9 a 10). Není tedy zcela zřejmé, jak by se účastníci (vůbec) dostali do kanceláře soudce v neveřejné části soudní budovy, přičemž Komora nepovažuje za vhodné, aby soudce sám zajišťoval vstup těchto osob do neveřejné části (aby dělal „dveřníka“) – je otázka, zda by to vůbec mohl dělat někdo jiný, s ohledem na personální poddimenzovanost opatrovnických oddělení. Navíc kanceláře soudců nejsou zhusta „dimenzovány“ pro jakékoliv jednání, v nových budovách jsou uzpůsobeny pro jednoho soudce (větší množství osob se do místnosti ani reálně nevejde, pomíjíme-li i to, že by účastníci při jiném soudním roku stáli), a v budovách starších jsou mnohdy kanceláře i pro soudce dva, což také prakticky vylučuje jednání s účastníky. Zbývá tedy jednací síň, ve které by se mohl onen „jiný soudní rok“ odehrát; potom se nabízí otázka, zda se zabývat takovým „jiným soudním rokem“, když do jednací síně lze nařídit „běžné“ jednání.
Komora také upozorňuje, že při jiném soudním roku by se mohlo (mělo) provádět dokazování, na což ale kancelář soudce také není uzpůsobena; v kanceláři není instalováno např. záznamové zařízení a nelze ani očekávat, že by se tak v budoucnu stalo. Pokud tedy skutečně nemá být jednáno v jednacích síních, při nařízeném jednání, pak je třeba důvodovou zprávu doplnit o tom, kdo, v jaké lhůtě a s jakými náklady, potřebné úpravy zajistí. V současné době mají soudy problémy se zajištěním plateb na advokáty, znalce, na energie, na akce typu „Milostivé léto“ a jejich rozpočty musí být v průběhu roku posilovány a nepochybně budou šetřit na investicích, aby mandatorní výdaje vůbec byly pokryty. Stejně tak nedochází ke jmenování soudců, což jsou nepochybně důvody ekonomické. Je tedy na místě důvodovou zprávu doplnit, případně návrhu využít k odbřemenění soudů.
Navrhovaná právní úprava si od „jiného soudního roku“ slibuje také větší operativnost a zjednodušení řízení, včetně „zjednodušení“ předvolávání k jednání (jinému soudnímu roku), což u smluveného rozvodu je zcela jistě na místě, ale u prozatímní úpravy poměrů dítěte (nově navržené § 465a až 465i ZŘS) Komora tak „optimistická“ není. Zejména problematika předvolávání k „jinému soudnímu roku“, příp. k jednání, v novém § 465e odst. 2 ZŘS není vůbec provázána s obecnou úpravou doručování v OSŘ. Pokud soudce předvolává prostřednictvím e-mailu (z návrhu zákona ovšem nevyplývá, z jakého e-mailu se tak má stát) k „jinému soudnímu roku“ nebo jednání ve smyslu nového § 465e odst. 2 ZŘS, může tak učinit jen tehdy, jestliže mu osoba, která má být předvolána, svoji e-mailovou adresu sama poskytla, přičemž návrh zákona již nic dalšího neřeší, toliko v novém § 465e odst. 4 ZŘS ale hovoří „o řádném předvolání“. Podle § 46a odst. 2 OSŘ, jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování. Tedy adresát, tj osoba, která se má předvolat k jednání či „jinému soudnímu roku“, musí o takový způsob doručování (na jeho e-mailovou adresu) požádat, přičemž nestačí, že pouze sdělí svoji e-mailovou adresu; tato úprava doručování na elektronickou adresu v OSŘ je v přímém rozporu s navrhovanou úpravou § 465e odst. 2 ZŘS. Dále, aby doručení předvolání bylo „řádné“, jak vyžaduje nový § 465e odst. 4 ZŘS, podle § 47 odst. 2 OSŘ, při doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve, aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou podepsanou adresátem, přičemž podle § 47 odst. 3 OSŘ, doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2. Postačí tedy, aby adresát (osoba, které se doručuje předvolání na její elektronickou adresu), do 3 dnů od odeslání písemnosti, nepotvrdí její přijetí, a doručování se stane neúčinné.
Komora také poukazuje na to, že v některých nově navržených ustanovení chybí zmínka o „jednání“, např. v § 465e odst. 4 ZŘS, ve kterém je zmíněn toliko „jiný soudní rok“, přičemž se má na mysli i jednání. Částečně akceptováno. Ve vztahu k jinému soudnímu roku je třeba upozornit na ustanovení § 18 ZŘS, který jiný soudní rok upravuje a který je v ZŘS od jeho platnosti. Místo jiného soudního roku je dle § 18 odst. 2 věta první ZŘS zcela na uvážení soudu a může se tedy konat jak mimo budovu soudu, tak i v soudní síni. V takovém případě by neměl být problém ani s případným dokazováním. Pokud by JSR probíhal v soudní síni, potom i v takovém případě by mohlo být dosaženo neformální atmosféry již jen tím, že by manželé nemuseli být rozesazeni jako při běžném jednání naproti sobě a před soudcem. Nadto lze také kupříkladu odkázat, že již dříve MSp zaslalo soudům seznam zvláštních výslechových místností Policie ČR sloužících pro zjišťování názoru a výslech dětí a jiných zranitelných osob. Tyto místnosti nabídla PČR k využití také soudům. Zároveň je jiný soudní rok ponechán jako alternativa k jednání, takže i tomto směru je na uvážení soudu, jakou formu jednání s účastníky řízení si vybere.
Navrhovaná právní úprava dává soudu možnost využít určitých méně formálních postupů při informování účastníků řízení o konání jiného soudního roku nebo jednání nebo k zaslání vyjádření druhému účastníku řízení. Mělo by se však jednat o fakultativní možnost informování účastníků řízení v rámci zajištění hladšího průběhu řízení, která nebude nahrazovat klasický způsob doručování Bude tak zcela na uvážení soudu, zda tuto neformální komunikaci s účastníky řízení vedle klasického doručování využije či nikoli. Navrhovaná méně formální úprava postupu soudu v tomto řízení má zajistit rychlejší a operativnější postup ve věc.
S doplněním jednání do navrhovaného ustanovení § 465e odst. 4 lze souhlasit, když toto jednání bude svoláváno primárně za účelem projednání věci samé, avšak v rozsahu projednání prozatímní úpravy není důvod jiného postupu než v případě jiného soudního roku.
75. Komora-NK § 757 odst. 1 OZ čl. 1, bod 5 D Navrhujeme, aby stávající bod č. 5 zněl:
„V § 757 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a“ nahrazují slovy „nebo podají-li manželé návrh společný a vyplývá-li z návrhu shodné tvrzení manželů o rozvratu manželství a o záměru dosáhnout rozvodu, platí, že jsou podmínky uvedené v § 755 odst. 1 splněny,“.“.
Jedná se o nahrazení navrhovaných slov „je-li zjištěno“ slovy „vyplývá-li z návrhu“. Jde o to, že soud z návrhu jednoho z manželů, k němuž se druhý manžel připojil, nebo ze společného návrhu manželů, nic „zjišťovat“ nemůže, neboť ani v této fázi nemůže provádět žádné dokazování. Vysvětleno. Soud již v daném stadiu řízení hodnotí pravdivost a pravost návrhu (viz § 389 odst. 1 ZŘS), čemuž lépe odpovídá zvolený výraz, že soud "zjišťuje".
76. Komora-NK § 858 a § 884 OZ čl. I, bodům 7 a 8 D Navrhujeme, aby stávající bod č. 7 zněl:
„V § 858 se za slovo „vývoj“ vkládají slova „bez ponižujících opatření“.“.
Navrhujeme, aby stávající bod č. 8 zněl:
„V § 884 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýkají ponižující opatření, kterými jsou zejména tělesné tresty nebo působení duševního strádání.“.
Navrhujeme přeformulovat ve smyslu návrhu, tedy vymezit, že ponižujícími opatření jsou zejména tělesné tresty nebo působení duševního strádání; jde však spíše o formulační záležitost.
Nicméně Komora poukazuje na to, že příklady „jiných ponižujících opatření“ v důvodové zprávě mohou být zavádějící (poznámka pod čarou č. 103), např. pokud se dítě „nehne“ od mobilu či počítače, ignoruje jakékoliv snahy rodiče, aby dítě sportovalo, může být na místě v přiměřené míře i „negativní stimulace“, tj. zdůraznění toho, co by se stalo, pokud by dítě setrvalo při ignorování jakýchkoliv sportovních aktivit.
Komora také poukazuje, že na možnost zneužití výkladu pojmu „ponižující opatření“. Dítě by mohlo pod těmito slovy spatřovat také to, že má tzv. zaracha, že nesmí opustit domov do té doby, než si připraví domácí úkoly či, že se bude učit, protože jeho výsledky ve škole nejsou uspokojivé?!
Vysvětleno. Považujeme za vhodnější, aby bylo výkladové ustanovení objasňující blíže obsah pojmu „ponižující opatření“ vloženo do prvého ustanovení, které se dané problematice věnuje a jímž je právě § 858 OZ.
K možným nesnázím při výkladu pojmu „ponižující opatření“ je třeba zmínit, že obsah tohoto pojmu je již dnes vymezen ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, popř. též ve zprávách Výboru OSN pro práva dítěte. Obecná formulace je nicméně nezbytná vzhledem k potřebě postihnout širokou škálu velmi různých případů.
77. Komora-NK § 898 odst. 2 písm. e) OZ čl. I, bodu 10 D Navrhujeme, aby stávající bod 10 č. zněl:
„V § 898 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e) postupuje pohledávku na výživné; souhlasu soudu se nevyžaduje, jde-li o postoupení za úplatu ve výši jistiny pohledávky v době postoupení.“.“.
Navrhujeme přeformulovat ve smyslu návrhu. Zde Komora považuje za nutné, aby bylo výslovně vyloučeno, že v tomto případě se souhlasu soudu nevyžaduje, a to i když by byly splněny obecné podmínky podle § 898 odst. 1 ObčZ. Vysvětleno. Zvolená formulace odpovídá formulaci již existující v písm. b) ustanovení 898 odst. 1.
78. Komora-NK § 923 odst. 1 OZ, § 475 odst. 1 ZŘS čl. I, bodu 13 a čl. VII, bodu 26 D Navrhovaná úprava je formulačně nepřesná, neboť z formulace „rozhodne o tom soud i bez návrhu“ není zcela najisto dáno, že se „tím“ míní výživné pro nezletilé dítě (tedy, že soud rozhodne o jeho výši) nebo se míní změna poměrů (tedy, že soud konstatuje, že ke změně poměrů došlo). Úmyslem zákonodárce je podle všeho první varianta, avšak legislativní úprava je víceznačná.
Vysvětleno. Máme za to, že z formulace jasně vyplývá, že má soud rozhodovat o výživném a nikoliv o změně poměrů. Rozhodnutí jen o změně poměrů by nemělo žádný smysl, změna poměrů je toliko možným důvodem pro změnu výživného, o čemž má být právě rozhodnuto. Navíc je zřejmé, že rozhodnutí má nahradit dohodu, která se týká výživného.
79. Komora-NK § 337c odst. 1 písm. f) a g) OSŘ, § 169 odst. 1 písm. e) a § 398 odst. 4 IZ a § 273 odst. 1 písm. i) ZŘS čl. II, bodu 4, čl. VI, bodům 1 a 2 a čl. VII, bodu 2 D Domníváme se, že zařazení nového písmena i) v § 273 odst. 1 ZŘS („pohledávky výživného, které byly postoupeny“) je nadbytečné a lze jej vypustit. Jde vždy o pohledávky výživného a není podstatné, zda tyto pohledávky byly postoupeny, nebo postoupeny nebyly. V tomto případě totiž není podstatné, kdo je věřitelem, zda je jím osoba oprávněná z úhrad výživného (např. nezletilé dítě, které dosud nenabylo plné svéprávnosti), anebo je jím již postupník, jemuž byla pohledávka výživného postupitelem již podstoupena (ve smyslu § 921a ObčZ). V § 273 odst. 1 ZŘS jde o rozřazení pohledávek podle své důležitosti do jednotlivých skupin, přičemž není žádný důvod upřednostňovat pohledávky výživného, které (dosud) postoupeny nebyly od pohledávek výživného, které již postoupeny byly; obě pohledávky by měly být v jedné skupině, a to ve skupině podle písm. g).
V obdobném smyslu uplatňujeme připomínku k uvedeným ustanovením OSŘ a InsZ. Vysvětleno. Oproti NK autoři návrhu vycházeli z toho, že je podstatné, kdo je v případě pohledávky výživného věřitelem, tj. zda je jím osoba oprávněná z úhrad výživného, anebo postupník. Základním východiskem návrhu pak bylo stanovení nejvyšší priority pohledávkám oprávněné osoby samé, po jejichž uspokojení by měly být teprve uspokojeny postoupené pohledávky, které návrh určitým způsobem prioritizuje také. Zmíněné odstupňování priority přitom odráží jednak potřebnost osob oprávněných z úhrad výživného a dále též potřebu zvýšení atraktivity postoupených pohledávek, čímž by mělo být umožněno co nejrychlejší zabezpečení výživy oprávněné osoby.
80. Komora-NK § 11 odst. 1 písm. c) bod 5) a položka 22 bod 5 sazebníku ZSOP čl. III., bodům 3 a 9 D Doporučujeme výraz „věc pro nezletilé dítě významnou“ přeformulovat na „záležitosti pro nezletilé dítě významnou“, v souladu s terminologií, užívanou § 877 ObčZ.
Vysvětleno. Je třeba poukázat na to, že "věc" zde není chápána jako "záležitost" v hmotněprávním smyslu, ale jako věc v procesněprávním smyslu dle § 466 odst. písm. j) ZŘS.
81. Komora-NK § 398a a § 468a odst. 4 ZŘS čl. VII, bodům 9 a 20 D Komora navrhuje, aby v rámci řízení o rozvod byla projednána i úprava poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu, a nikoliv naopak. Důvody byly podrobně rozebrány v obecných připomínkách. Vysvětleno. Určení opatrovnického řízení jako toho hlavního, k němuž se připojuje civilní řízení, je smysluplné z hlediska chronologie i z hlediska zájmu na zachování opatrovnické specializace.
82. Komora-NK § 453 odst. 1 a § 454 odst. 1 ZŘS čl. VII, bodům 13 a 14 D Navrhujeme, aby stávající bod 13 zněl:
„V § 453 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje.“.“.
Navrhujeme, aby stávající bod 14 zněl:
„V § 454 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „V ostatních případech může být předběžné opatření nařízeno jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí.“.“.
V uvedených případech jde o speciální předběžné opatření a pro jeho využití se vyžaduje splnění alespoň jednoho předpokladu pro jeho nařízení (jedná se o alternativní výčet předpokladů), a to:
• dítě se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda existuje osoba, která má právo o dítě pečovat,
• dítě je v ohrožení života,
• je ohrožen normální vývoj dítěte,
• byl narušen normální vývoj dítěte,
• je vážně ohrožen jiný důležitý zájem dítěte, nebo
• byl již narušen jiný důležitý zájem dítěte.
Soud není oprávněn provádět jakékoliv zjišťování či objasňování, zda je naplněn alespoň jeden z citovaných předpokladů, a s ohledem na dobu, v jaké musí rozhodnout, to ani není možné. Musí tedy vycházet z návrhu na zahájení řízení, který je oprávněn podat pouze orgán sociálně právní ochrany dětí (jež má k tomu i odpovídající profesionální aparát) a z údajů (podkladů), které jsou v tomto návrhu obsaženy (k němu přiloženy). Samotný návrh na vydání takového speciálního opatření musí mít odpovídající „úroveň“, aby soud (pouze) na jeho základě byl schopen o návrhu kvalifikovaně rozhodnout. Komora má zato, že jakýkoliv podnět od kohokoliv jiného než orgánu sociálně právní ochrany dětí, nemůže požadovaný standard naplnit, přičemž soud nemá a ani nemůže jakýmkoliv způsobem podnět prověřovat. Z tohoto důvodu se domníváme, že je na místě, aby toto speciální předběžné opatření (jiná předběžná opatření budou vyloučena) mohl navrhnout pouze a výlučně orgán sociálně právní ochrany dětí. Vysvětleno. Argument pro svěření této pracomoci soudu vyplývá přímo z charakteru řízení nesporného, kdy je soud vázán zásadou vyšetřovací a materiální pravdy. Břemeno zjištění skutkového stavu věci tedy leží primárně na soudu a je jeho odpovědností, aby se dítěti dostalo adekvátní ochrany. Jedná-li se o svěření dítěte do péče rodiči, osobě dítěti příbuzné nebo blízké, jedná se o méně závažný zásah, než v případě jeho svěření mimo rodinu, kde je vyžadován konsenzus dvou subjektů - soudu a OSPOD. Máme za to, že v případě svěření dítěte do "rodinné" péče je na místě ponechat možnost tohoto postupu i soudu, a to s ohledem na výše uvedené zásady i s ohledem na možné podněty soudu od jiných osob než je OSPOD a především i s ohledem na možnost úvahy soudu, zda jsou splněny požadavky zákona pro nařízení předběžného opatření a tedy informace soudu (podnět) získané od jiného subjektu než je OSPOD mají dostatečnou "úroveň" a naplňují požadavky zákona, aby na jejich základě mohl předběžné opatření nařídit. Zároveň je třeba upozornit, že toto rozdělení rozhodování o svěření dítěte do péče zanesl do zákona již novelizační zákon č. 363/2021 Sb. účinný od 1. 1. 2022.
83. Komora-NK § 465e odst. 1 a § 468b odst. 1 ZŘS čl. VII, bodům 18 a 21 D Navrhujeme vypustit v návrhu § 465e odstavec 1.
V návrhu § 468b odst. 1 navrhujeme vypustit větu druhou.
Především se musí zohlednit zájem dítěte, a nikoliv časové možnosti (jiné okolnosti) na straně rodičů. Formulace v § 465e odst. 1, že soud vychází při určení data konání jednání nebo jiného soudního roku z údajů získaných od účastníků řízení Komora považuje za velmi kontroverzní a vesměs těžko splnitelný, má-li být jednání (jiný soudní rok) nařízeno tak, aby předvolání obdrželi účastníci nejméně 5 dnů předem. Navíc jde o velmi kogentní způsob formulace příkazu v právní normě, který v podstatě neumožňuje zohlednit jiné skutečnosti významné pro nařízení jednání (jiného soudního roku) na straně soudu.
V obdobném smyslu uplatňujeme připomínku k § 468b odst. 1. Vysvětleno. Ustanovení má být nástrojem pro rychlé řešení prazatímní úpravy poměrů dítěte. Toto ustanovení má dávat soudu prostor pro to, aby bylo datum konání jiného soudního roku nebo jednání stanoveno tak, aby bylo v souladu s časovými možnostmi všech účastníků řízení, aby se předcházelo odročování jiného soudního roku nebo jednání, když v daném řízení může dojít k odročení jen zcela výjimečně. Neznamená to však, že nemají být zohledněny i časové možnosti soudu, když to by bylo proti smyslu právní úpravy a tohoto řízení.
84. Komora-NK § 465e odst. 2 ZŘS čl. VII, bodu 18 D Způsob předvolávání v tomto ustanovení zjevně nekoresponduje s obecnými ustanovením v OSŘ o předvolávání na elektronickou adresu účastníka. Důvody byly podrobně rozebrány v obecných připomínkách. Vysvětleno. Navrhovaná právní úprava dává soudu možnost využít určitých méně formálních postupů při informování účastníků řízení o konání jiného soudního roku nebo jednání nebo k zaslání vyjádření druhému účastníku řízení. Mělo by se však jednat o fakultativní možnost informování účastníků řízení v rámci zajištění hladšího průběhu řízení, která nebude nahrazovat klasický způsob doručování Bude tak zcela na uvážení soudu, zda tuto neformální komunikaci s účastníky řízení vedle klasického doručování využije či nikoli. Navrhovaná méně formální úprava postupu soudu v tomto řízení má zajistit rychlejší a operativnější postup ve věc.
85. Komora-NK § 465g odst. 1 ZŘS čl. VII, bodu 18 D V návrhu § 465g odst. 1 navrhujeme vypustit slova: „ , nejpozději však do 3 měsíců od tohoto zahájení“.
Komora nepovažuje zakotvení tzv. pořádkových lhůt (jak tyto lhůty označuje důvodová zpráva) za cokoliv, co by bylo ku prospěchu věci. Naprosto postačující je obecná úprava, že soud rozhodne bez zbytečného odkladu.
Vysvětleno. Domníváme se, že zakotvení pořádkové lhůty v daném případě je velmi přínosné, když by tato lhůta měla představovat určitý nejzazší standard, který by neměl být bez vážných objektivních důvodů překračován. V tomto směru je účastníkům řízení poskytována učitá jistota, v jakém časovém horizontu bude o prozatímní úpravě poměrů rozhodnuto. Pokud dojde k překročení této lhůty, měl by se s tím soud v odůvodnění řádně vypořádat.
86. Komora-NK § 465g odst. 4 ZŘS čl. VII, bodu 18 D Komora upozorňuje, že vyloučení řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, nemusí nutné vést k celkovému zrychlení řízení. Právě ve věcech péče o nezletilé bývá standardem, že nemají-li účastníci opravného prostředku, zhusta podávají ústavní žaloby, čímž dojde naopak k výraznému prodloužení řízení. Vysvětleno. Jistě lze očekávat, že bude nějaká ústavní stížnost v průběhu času uplatněna, avšak lhůta pro její podání je 2 měsíce a její zpracování Ústavním soudem bude rovněž nějakou dobu trvat, takže lze očekávat, že některá řízení dospějí k rozhodnutí ve věci samé ještě před započetím řešení ústavní stížnosti. Navíc pokud by bylo přípustné odvolání, neznamená to, že se účastníci řízení dále nebudou obracet rovněž na Ústavní soud a v takovém případě se bude celý proces protahovat o dvě řízení - odvolací a před Ústavním soudem.
87. Komora-NK § 468 odst. 3 ZŘS čl. VII, bodu 19 D Požadavek na to, aby v návrhu na zahájení řízení bylo uvedeno kontaktní telefonní číslo nebo elektronická adresa rodičů nezletilého dítěte, může vyznít pozitivně. Komora nicméně poukazuje na to, aby soud mohl doručovat na e-mailovou adresu, nestačí její uvedení v návrhu, nýbrž s tím musí souhlasit (a současně také soudu takovou adresu sdělit) ten, komu má být takto doručováno. Uvede-li tedy navrhovatel (zde je použito tzv. generické masculinum) e-mailovou adresu druhého z rodičů, soud na tuto adresu stejně doučovat nemůže, ledaže by ten druhý z rodičů sám soudu takovou adresu sdělil a udělil výslovný souhlas s doručováním na tuto elektronickou adresu. Naskýtá se tedy otázka, nakolik významné je uvedení elektronické adresy v návrhu. Vysvětleno. E-mailová adresa druhého účastníka řízení uvedená v návrhu může být přínosná hned z vícero důvodů, a to např. pro lepší orientaci soudu v účastníkem předložených dokumentech týkajících se komunikace účastníků ohledně toho, co má být předmětem prozatímní úpravy poměrů dítěte a zda byla druhá strana vyrozuměna o úmuslu podat tento návrh. Dále může být tato e-mailová adresa druhého účastníka prospěšná i v případě, že se tento rozhodne obrátit na soud neformálním způsobem z důvodu správného přizazení k příslušnému řízení, nebo i při komunikaci o potvrzení si tohoto komunikačního prostředku s druhým účastníkem řízení.
88. Komora-NK § 468b odst. 4 ZŘS čl. VII, bodu 21 D Předpokládáme, že cílem navrhované úpravy je eliminovat případné obstrukční chování účastníků, nicméně doporučujeme zvážit, zda lze skutečně omezit právo účastníka požádat o odročení jednání nebo jiného soudního roku pouze jednou, byť je toto pravidlo zmírněno posouzením okolností zvláštního zřetele hodnými, zejména zdravotním stavem.
Vysvětleno. S ohledem na zmíněnou zákonnou výjimku z pravidla jediného odročení považujeme znění návrhu tak jak je za vyhovující.
89. Komora-NK § 468b odst. 4 ZŘS čl. VII, bodu 21 D V návrhu § 468b odst. 4 doporučujeme před slovy „rozhodnutí Ústavního soudu“ čárku nahradit spojkou „a“. Jedná se o připomínku legislativně-technické povahy. Akceptováno. Formulace byla změněna.
90. NSOUD § 858 a 884 OZ Z Připomínky JUDr. Josefa Mazáka, soudce a předsedy senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.
Zakotvovat absolutní nepřijatelnost tělesného trestání dětí se jeví jako svým způsobem absurdní řešení. Není to vlastně ani otázka právní. Smysl nedává ani způsob či podoba tohoto zakotvení – tedy forma jakési deklarace, která však podle předkladatelů není zákazem a nemá sankci. Nicméně může to mít dopad například v mnoha opatrovnických řízeních. Nejasným se jeví také deklarování nepřijatelnosti (podle důvodové zprávy) „psychického trestání“ dětí. V návrhu zákona je uveden pojem „duševní strádání“, avšak již není zřejmé, co všechno pod to lze podřadit. Vysvětleno. Dle mezinárodních standardů (viz např. Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně lidských právech a základních svobod, Evropská sociální charta) jsou tělesné a psychické tresty dětí v rozporu s lidskou důstojností, kdy zároveň pro ČR vyplývá z řady mezinárodních dokumentů povinnost zakázat nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (viz např. Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluva o právech dítěte).
Z české právní úpravy přitom v současné době nelze jednoznačně dovodit, že by bylo možno považovat jakýkoliv tělesný trest za nepřiměřený výchovný prostředek. S ohledem na uvedené vyvstala potřeba danou problematiku upravit, kdy byla po vzoru zahraničních právních úprav zvolena cesta deklaratorní normy, která nejlépe poslouží dosažení požadovaného cíle. Tím je krom plnění zmíněných mezinárodněprávních závazků také změna hodnotového přístupu ve věci trestání dětí, nikoliv však postih rodičů, kteří své děti výjimečně fyzicky trestají. Obdobnou deklaratorní normu již přitom občanský zákoník obsahuje v ustanovení § 884 odst. 2 OZ, dle kterého lze použít výchovné prostředky pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.
Jde-li o výhrady k obecnosti pojmů, pak obsah těchto pojmů je již dnes vymezen ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, popř. též ve zprávách Výboru OSN pro práva dítěte. Obecná formulace je nezbytná vzhledem k potřebě postihnout širokou škálu velmi různých případů.
91. SMOČR § 469 odst. 4 ZŘS ČÁST ŠESTÁ Z
Rozchod rodičů a s ním spojený rozpad rodiny je pro dítě zásadní a významnou (zejména negativní) událostí, která se promítá do jeho dalšího vývoje. Proto je velmi důležité k této situaci přistupovat citlivě, pečlivě a s velkou měrou pozornosti. Zásadní je, aby byl v těchto situacích patřičně hájen zájem dítěte. Proto by mělo být zachováno, aby nezletilé dítě bylo informováno o svých základních právech a nastalé situaci nestranným odborníkem.
Povinnost rodičů informovat nezletilé dítě o situaci je již nyní zákonem upravena, v praxi se však setkáváme se situacemi, kdy nezletilý není o situaci zákonnými zástupci informován vůbec, případně není informován dostatečně.
Kolizní opatrovník zabezpečuje podání informací v dostatečné kvalitě a kvantitě tak, aby si dítě mohlo vytvořit vlastní názor. Zároveň kolizní opatrovník upozorňuje oba rodiče o jejich povinnosti hledět na zájem dítěte a neupřednostňovat svá práva před právy dítěte. Za situace, kdy není nezletilý schopen názor sdělit, měl by být zastoupen osobou, která není v kolizi se zájmy dítěte, tedy jinou osobou než rodiči, kteří se rozcházejí. Mělo by být zachováno právo nezletilého, aby byl zastoupen kolizním opatrovníkem i v případě avizované dohody rodičů, neboť dohoda nemusí vždy odpovídat zájmu dítěte. Kolizní opatrovník je zárukou řádného zastoupení dítěte i v situacích, kdy by dohoda rodičů nebyla v jeho zájmu, zároveň nezletilému, který je zastoupen opatrovníkem, zůstává zachováno právo na odvolání. I toto považujeme za zcela zásadní.
Stejně tak se domníváme, že i v případě, kdy bude nezletilý v řízení slyšen, by tento výslech měl být prováděn za přítomnosti kolizního opatrovníka, který by pro nezletilého byl podpůrcem.
V návaznosti na uvedené požadujeme, aby byl zachováno právo nezletilého, aby byl zastoupen kolizním opatrovníkem i v případě dohody rodičů.
Vysvětleno. Návrh vychází z toho, že mezi rodiči a dítětem hrozba střetu zájmů neexistuje pokaždé. Jestliže se rodiče dokáží hladce dohodnout na všech záležitostech dítěte, není důvod se automaticky domnívat, že jsou takoví rodiče v možném střetu zájmů s dítětem. Naopak bude pravidlem, že tito rodiče, kteří své dítě znají nejlépe, dokáží nejlépe odhadnout jeho potřeby a pojmenovat jeho zájem. Lze mít za to, že budou také v souladu s tímto zájmem jednat. V takových případech bývá role kolizního opatrovníka, jímž je zpravidla OSPOD, obvykle redukována na prostou podporu rodičovské dohody. V praxi je pak nutné konstatovat, že v takových případech je OSPOD někdy i zcela pasivní, z jednání se omluví a podpoří dohodu rodičů. Reálně nic nezjišťuje. Cílem je proto odstranit opatrovnictví tam, kde je čistě formální.
Vyvstane-li však v řízení na základě zjištěných okolností obava, že by v daném případě mohlo ke střetu zájmů dojít, pak by měl soud opatrovníka vždy jmenovat. Zde se může jednat o situace, kdy rodiče nebudou schopni dospět k dohodě, popřípadě soud právě dospěje k závěru, že tato dohoda není dobrovolná či v souladu se zájmem dítěte. Jmenování opatrovníka je přitom vázáno na existenci hrozby střetu zájmů anebo na žádost dítěte, a tedy za splnění některé z těchto podmínek je možné k němu přistoupit kdykoliv v průběhu řízení.
Zároveň je možno poukázat na to, že i když soud v řízení kolizního opatrovníka neustanoví, tak si bude moci s ohledem na znění § 51 odst. 5 písm. a) bodu 1. ZSPOD vyžádat u OSPOD údaje o dítěti.
Rovněž je třeba zmínit, že obligatorní zastoupení kolizním opatrovníkem není jediným možným prostředkem, jakým zajistit participaci dítěte na řízení. Primárně by tato participace měla probíhat v rámci rodiny a její průběh a výsledek může být soudu zprostředkován přímo rodiči. To nicméně nevylučuje možnost, aby bylo dítě, projeví-li o to zájem či shledá-li to soud jako potřebné, slyšeno přímo soudem, například v rámci jiného soudního roku. K námitce ohledně omezení práva odvolání je třeba především uvést, že kontrola souladu obsahu dohody se zájmem dítěte by měla být dostatečně zabezpečena právě jejím schválením opatrovnickým soudem, který by měl nést také odpovědnost za odpovídající zjištění skutkového stavu a také za řádné zastoupení dítěte a možnost uplatnění jeho práv v průběhu řízení. Možnost podání odvolání v případech, kdy byl kolizní opatrovník jmenován, by měla zůstat nedotčena. Nakonec jde-li o možnou podpůrčí roli opatrovníka při slyšení nezletilého, zde se domníváme, že vedení výslechu specializovaným opatrovnickým soudcem skýtá dostatečné záruky toho, že výslech bude proveden náležitě šetrně a za současného zohlednění zvláštních potřeb dítěte, tj. tak, že by potřeba zvláštní podpory nezletilého neměla být dána.
92. praha-city § 858 OZ část první čl. I, bod 7 D Za text „§ 858“ vložit slova „větě první“ Vysvětleno. S ohledem na čl. 58 odst. 5, 6 písm. d) LPV se v tomto případě označení "věta první" neužívá.
93. praha-city § 1970 OZ část první čl. I, bod 15 D Slova „větě druhé“, v souladu s čl. 73 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, nahradit slovy „větě poslední“ Vysvětleno. Čl. 73 se týká případů, kdy jde o odkaz na jednotlivé věty, tj. o jejich citaci, a tedy nikoliv o náš případ, v němž jde o doplnění právního předpisu (upraveno v čl. 58). Navíc označení "věta poslední" je pro lepší orientaci praktické zejména tam, kde má dané ustanovení vícero vět, a tedy nikoliv tam, kde věta druhá je zároveň tou poslední.
94. praha-city § 336i odst. 2 OSŘ část druhá čl. II, bod 3
D Slova „větě druhé“, v souladu s čl. 73 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, nahradit slovy „větě poslední“ Vysvětleno. Viz komentář k § 1970.
95. praha-city část čtvrtá čl. V, k úvodní části D Za slova „zákona č. 214/2022 Sb.“, v souladu s čl. 64 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, vložit slova „, zákona č. 250/2023 Sb., zákona č. 255/2023 Sb.“
Akceptováno. Byla provedena aktualizace o čerstvě schválené novely OSŘ.
96. praha-city § 55 odst. 9 EŘ část čtvrtá, bod 2 D Za text „§ 55 odst. 9“ vložit slova „větě první“ Vysvětleno. S ohledem na čl. 58 odst. 5, 6 písm. d) LPV se v tomto případě označení "věta první" neužívá.
97. praha-city § 9 ZŘS část šestá, čl. VII, bod 1 D Za text „§ 9“ vložit slova „větě poslední“
Akceptováno jinak. Za text "§ 9" bylo vloženo "větě druhé" (viz komentář k § 1970).
98. praha-city § 384 odst. 1 ZŘS část šestá, čl. VII, bod 5 D Za text „§ 384 odst. 1“ vložit slova „větě první“ Vysvětleno. S ohledem na čl. 56 odst. 1, 4 písm. f) LPV se v tomto případě označení "věta první" neužívá.
99. praha-city § 457 ZŘS část šestá, čl. VII, bod 15 D Za text „§ 457“ vložit slova „větě první“ Akceptováno. Materiál bude upraven dle připomínky (čl. 57 odst. 4 písm. d).
100. praha-city § 461 ZŘS část šestá, čl. VII, bod 16 D Za text „§ 461“ vložit slova „větě první“ Akceptováno. Materiál bude upraven dle připomínky (čl. 57 odst. 4 písm. d).
101. praha-city § 468b ZŘS část šestá, čl. VII, bod 21 D V souladu s čl. 55 odst. 4 Legislativních pravidel vlády znění úvodní části nahradit zněním: „Za § 468b se vkládá nový § 468c, který zní:“, text „§ 468b“ nahradit textem „§ 468c“ a větu „Dosavadní § 468b se označuje jako § 468c.“ vypustit Vysvětleno. Zvolené řazení jednotlivých částí předmětu úpravy má své opodstatnění. V rámci pododdílu 2 (řízení ve věcech péče soudu o nezletilé) je nejprve upraven předmět řízení (§ 466), poté místní příslušnost (§ 467), zahájení řízení (§ 468), spojení řízení (468a), kdy nově by mělo logicky následovat ustanovení upravující podrobněji průběh řízení péče soudu o nezletilé a teprve poté ustanovení upravující poměrně výjimečné případy přenesení příslušnosti na soud jiného členského státu EU (aktuální § 468b).
102. kr-stredocesky § 465g odst. 1 ZŘS
Z Navrhovatel uvádí, že rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů nahradí doposud využívané předběžné opatření vydávané v souladu s občanským soudním řádem. Dle navrhovaného znění bude soud muset vydat toto rozhodnutí bez zbytečného odkladu po zahájení řízení, nejpozději však do 3 měsíců od tohoto zahájení.
Pokud navrhovatel argumentuje základními procesními aspekty doposud využívanými v úpravě o předběžných opatřeních dle OSŘ a ochraně práva účastníků řízení v podobě nutnosti meritorního rozhodnutí, jeví se vágní a neměřitelná časová úprava bez zbytečného odkladu jako nedostatečná. Nejpozději pak povinnost vydání rozhodnutí do 3 měsíců nemůže v ochraně práva dítěte na prozatímní úpravu poměrů obstát. Již v současné době, kdy ustanovení § 456 ZZŘS dává povinnost soudu o návrhu rozhodnout bezodkladně, v praxi však dochází ke svévolnému výkladu soudů, které tak v některých případech rozhodují i ve lhůtách delších než 24 hodin, jak jim byla dána povinnost v předchozí úpravě.
Pro jistotu a měřitelnost z tohoto důvodu považujeme za zásadní, aby v uvedeném znění figurovala jasná časová lhůta, která bude vést soudy k povinnosti rozhodnout dostatečně rychle s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte a rychlosti mezitímního řešení situace. Jako vhodné se jeví využít dosavadní osvědčenou lhůtu, tak jak je obsažena v OSŘ tj. 7 dní a nahradit tak 3 měsíce jakožto lhůtu maximální za lhůtu 7 dní. Uvedený návrh píše budí obavu z možného protahování řízení, kdy nebudou oprávněná práva dítěte chráněna, jelikož soud bude povinen maximální lhůtou 3 měsíců.
Dle našeho názoru je lhůta 7 dní dostatečná pro zjištění stanovisek účastníků řízení, včetně zajištění názoru dítěte, pokud nově upravované znění zákona připouští i možnost soudu zjistit stanoviska jinými způsoby, než je písemným vyjádřením.
Návrh změny:
O prozatímní úpravě poměrů dítěte soud rozhodne bez zbytečného odkladu po zahájení řízení o vydání prozatímního rozhodnutí, nejpozději však do 7 dnů od tohoto zahájení. Vysvětleno. Právní úprava řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je svázána s požadavkem na rychlé řešení věci, když § 471 odst. 2 ZŘS stanovuje, že je v těchto věcech třeba rozhodnout s největším urychlením. Řízení o prozatímní úpravě poměrů dítěte přebírá jak určité prvky řízení o předběžném opatření, tak i řízení ve věci samé. Účastníkům řízení je např. třeba dát možnost se k věci vyjádřit a je možné provádět v omezeném rozsahu dokazování. Naproti tomu není proti prozatímnímu rozhodnutí přípustné odvolání. Lhůta bez zbytečného odkladu je zcela v souladu s právní úpravou řízení ve věci péče soudu o nezletilé vyjadřuje požadavek na rychlé řešení věci. V převážné většině případů tak lze očekávat, že soudy budou rozhodovat o prozatímní úpravě poměrů dítěte v řádu dní či týdnů, nikoli měsíců. Nejzazší lhůta 3 měsíců jako určitý standard, který by neměl být překračován bez objektivních důvodů, je pak stanovena s ohledem na možnost řešení složitějších věcí, které budou vyžadovat určité dokazování a tudíž i delší čas. Uvedená problematika byla rovněž projednána se soudy a je výsledkem širší debaty o možnostech soudů a postupu v řízení, kdy tato delší lhůta pro rozhodnutí je odůvodněná i tím, že není proti prozatímnímu rozhodnutí přípustné odvolání, čímž je na prvostupňové soudy kladena větší odpovědnost za správnost rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené tak kombinace lhůt bez zbytečného odkladu nejpozději však do 3 měsíců od zahájení řízení je vyvážením požadavků kladených právní úpravou na toto řízení a jeho proces. 1) S uvedeným vypořádáním připomínkové místo nesouhlasí. Nadále trváme na nutnosti určení pořádkové lhůty pro nařízení prozatimní úpravy poměrů, a to ve lhůtě 7 dnů. I když předkladatel uvádí, že bude toto rozhodnutí ve většině případů bezodkladné nebo ve lhůtě několika dnů. Již v současné době praxe opakovaně ukazuje v řízení o péči o nezletilé, že lhůty nejsou ze strany soudů nedodržovány, řízení jsou protahována a zásada rychlosti řízení tak není dodržována. Prozatimní úprava poměrů má přitom nastavit jasný stabilní rámec pro samotné dítě, který bude trvat do doby rozhodnutí ve věci samé a přispěje ve svém důsledku ke stabilizaci situacie dítěte i celkového uspořádání čímž bude sledován nejlepší zájem dítěte ve věci. Jedná se o věc, která nesnese odlkladu a plně navazuje na mezinárodní právní předpisy i judikaturu ESLP v obdobných věcech. Připomínkové místo nadále tedy trvá na nutnosti zakotvení jasné lhůty v zákoně, která by v rozsahu 7 dnů odpovídala současné právní úpravě, která je využívána ze strany soudů - ty již nyní mají povinnost jasně prokazovat před svým rozhodnutím o předběžném opatření aktuální stav, včetně zjištění názoru dítěte (viz judikatura ÚS). Stanovení lhůty 7 dnů proto nepřinese do praxe žádné velké změny ani komplikaci, jak předkladatel uvádí. Naopak by mělo být cílem předkladatele, aby byl právní stav v mezitimním rozhodnutí nastolen co nejdříve. Nelze se spokojit s argumentací praxe a očekávání, jak bude situace v praxi ze strany soudů interpretována.
2) Na základě projednání připomínky byla Středočeským krajem jako nejzazší akceptovatelná lhůta pro vydání prozatímního rozhodnutí stanovena lhůta 1 měsíc. Neakceptováno.
Rozpor V odůvodnění je možné zcela odkázat na předchozí odůvodnění připomínky.
103. kr-stredocesky § 468b odst. 1 ZŘS Z V navrhovaném znění navrhovatel uvádí jakožto lhůtu ke svolání prvního jednání jiného soudního roku 3 měsíce, přičemž v důvodové zprávě argumentuje „Znamená to, že účastníci by se v této lhůtě zpravidla měli dozvědět termín jednání či jiného soudního roku. Neznamená to však, že v této lhůtě musí jednání také proběhnout. To nezávisí pouze na soudu, ale i na tom, jak kvalitní součinnost účastníci soudu dosud pro možné projednání věci poskytli. V závislosti na okolnostech případu nelze přitom vyloučit, že ani ve stanovené lhůtě nebude možné termín jednání či jiného soudního roku stanovit. To by však mělo být odůvodněno určitými objektivními okolnostmi.“
Argumentace navrhovatele však z našeho pohledu odporuje nejlepšímu zájmu dítěte k rychlému vyřešení situace a rozhodnutí ve věci, kdy 3 měsíce je dlouhou dobou. Navrhovatel tuto lhůtu nijak neosvědčuje, přičemž nelze souhlasit s tím, že by soud takto dlouhou časovou dotaci ke svolání jiného soudního roku potřeboval. Již v současné praxi vnímáme, že je lhůta 1 měsíce dostatečná. Zejména pokud jde o svolání jiného soudního roku. Jak sám navrhovatel uvádí, pokud to objektivní příčiny znemožní, bude moci soud tuto lhůtu s odůvodněním nedodržet.
Plně se ztotožňujeme s potřebou a nutností stanovit pořádkovou a rámcovou lhůtu k prvnímu jednání nebo jinému soudnímu roku. Primárním zájmem však musí být v souladu s jinými právními předpisy zájem dítěte na rychlém vyřešení věci a rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto důvodu navrhujeme lhůtu 1 měsíce, která se jeví být plně v souladu s navrhovanou úpravou ustanovení § 468b odst. 3 ZZŘS, kdy je lhůta jednoho měsíce pořádkovou pro případ odročení jednání.
Návrh změny:
První jednání nebo jiný soudní rok ve věci nařídí soud zpravidla do jednoho měsíce od zahájení řízení… Vysvětleno. Z poznatků z praxe vyplývá, že stanovení kratší lhůty by mohlo činit potíže. Samozřejmě ale nic nebrání tomu, aby soud v souladu s požadavkem na rozhodování ve věcech péče soudu o nezletilé s největším urychlením nařídil JSR nebo jednání i dříve, a to tím spíše, že by mělo být v těchto věcech rozhodovat zpravidla do 6 měsíců ( § 471 odst. 2 ZŘS).
Na základě jednání se soudy došlo k vypuštění této lhůty a byla ponechána pouze lhůta pro rozhodnutí ve věci samé, tedy s největším urychlením zpravidla do 6 měsíců.
104. kr-stredocesky § 469 odst. 4 ZŘS Z V rámci ustanovení navrhovatel upouští o zastoupení dítěte v případech dohody rodičů ze strany opatrovníka a předává jasnou autonomii o sdělení práv dítěte rodičům plně v souladu s rodičovskou odpovědností. V zásadě lze souhlasit s argumentací žadatele, že zastoupení dítěte opatrovníkem v situacích dohody rodičů se v mnoha situacích jeví jako formální. Oproti argumentaci navrhovatele však nelze zpochybnit právo dítěte být slyšeno a vyjádřit svůj názor, kdy by tuto poučovací povinnost měl mít přímo soud. I za situace respektu k autonomii rodiny musí být dítě chápáno jakožto subjekt, který je nositelem práv a zajištěno ze strany státu jeho přímé právo být slyšeno.
Dle našeho pohledu nemůže navrhovatel plně spoléhat na dodržení rodičovské odpovědnosti ve vztahu k informování dítěte o jeho právu, být zastoupeno opatrovníkem nebo právu být slyšeno. Tento argument zpochybňuje již samotné nastavení vzájemného konfliktu zájmů a rolí v případech rozchodu rodičů, kdy je třeba očekávat, že rodič bude sledovat primárně svoje vlastní přání.
Pokud navrhovatel ponechává tyto dohody bez kontroly ze strany opatrovníka, navrhujeme, aby poučovací povinnost o možnosti vyjádřit svůj názor, včetně možnosti být zastoupen opatrovníkem náležela do povinností soudu. Tím bude zamezeno situaci, kdy by dítě následně vyjádřilo, že jeho názor nebyl slyšen, i když se samo vyjádřit chtěla a jeho práva nikdo nezabezpečil, ani se o jejich uplatnění nezajímal. Primárním zájmem je sledovat průběh těchto řízení očima dítěte. Navrhovaná změna tedy nijak nepopírá povinnost rodičů s dítětem o situaci hovořit, tak jak je to již i v současné době. Prokazatelná nezávislá povinnost zajistit participační práva dítěte (informovat dítě o jejich využití) však bude na soudu. Přikláníme se přitom k argumentaci žadatele navazující na projekt sociálních pracovníků na soudu, který sám navrhovatel v řízení ve věci péče o nezletilé uvádí.
Zároveň dojde ke snížení rizika nezastoupení dítěte v situaci, kdy by se dítě chtělo odvolat a vzhledem k absenci vědomí svých práv nebude zastoupeno opatrovníkem a tím pádem mu nebude svědčit odvolat se, jelikož bylo zastoupeno rodiči, jak uvedeno v navrhované změně ustanovení § 476 poslední věta. Navrhovatel, dle našeho názoru musí, v souladu se snahou o uplatnění práva dítěte, učinit všechny kroky k tomu, aby vzájemná možná (byť i potencionální) snaha rodiče „pouze formálně a na oko“ sdělit soudu, že dítě poučilo o uplatnění svých práv, byla vyloučena. Ustanovení § 20 odst. 4 ZZŘS poučovací povinnost soudu již v tuto chvíli obsahuje a nelze se spokojit s tím, že v situaci dohody rodičů bude dítě na svých právech, které mají být zajištěny ze strany státu, kráceno.
Navrhovatel, dle našeho názoru nepřiměřeně vyvažuje autonomii rodiny nad právo dítěte, zakotvené v Čl. 12 Úmluvy. Nesprávně pak navrhovatel, dle našeho názoru vnímá formulované slovo zástupce v Úmluvě totožně jako zákonný zástupce, pokud je hlavním cílem uvedeného článku zajištění přístupu dítěte ke svobodné a jisté možnosti vyjádření názoru.
Návrh změny:
„...; o tomto právu musí být soudem poučeno.“ Vysvětleno. Zajištění přímého poučení dítěte soudem ve všech případech nelze v současnosti považovat za reálné s ohledem na personální a materiální kapacity. V konsensuálních případech se pak něco takového nejeví ani jako nutné, jsou-li rodiče schopni řádně vykonávat rodičovskou odpovědnost.
Zároveň je třeba uvést, že soud může dítěti jmenovat opatrovníka kdykoliv v průběhu řízení, vyvstane-li na základě zjištěných okolností obava, že by v daném případě mohlo dojít ke střetu zájmů. I když tedy rodiče budou tvrdit, že se dohodli, tak ale zjistí-li soud, že tato dohoda nebyla uzavřena dobrovolně, popř. že odporuje zájmu dítěte, může být dítěti jmenován opatrovník i dodatečně. Po dohodě s připomínkovým místem byla provedena úprava důvodové zprávy, do níž bylo doplněno, že zjistí-li soud jsa vázán zásadou vyšetřovací při posuzování dohody z hlediska zájmu dítěte, že se jedná o tzv. ohrožené dítě ve smyslu § 6 zákona o sociálně právní ochraně dětí, měl by v takovém případě vždy dovodit střet zájmů a kolizního opatrovníka ustanovit (str. 30, 114 DZ).
105. kr-stredocesky § 471 odst. 4 Z V návaznosti na uplatněnou připomínku k ustanovení § 469 odst. 4 ZZŘS navrhujeme odstavec vypustit.
Vysvětleno. Viz shora. Viz komentář k připomínce k § 469odst. 4 shora.
106. kr-plzensky § 465g odst. 1 ZŘS Z K návrhu znění ust. § 465g odst. 1 z.č. 292/2013 Sb. - uvedené ustanovení určuje lhůtu, v rámci které má soud rozhodnout o prozatímní úpravě poměrů dítěte, přičemž dle navrhovaného textu předmětného ustanovení soud „rozhodne bez zbytečného odkladu po zahájení řízení o vydání prozatímního rozhodnutí, nejpozději však do 3 měsíců od tohoto zahájení.“ - navrhováno, aby maximální lhůta do kdy má soud v rámci předmětného řízení rozhodnout, byla zkrácena - uvedená část předmětného ustanovení by obsahovala text: „nejpozději do 1 měsíce od tohoto zahájení.“
Důvodem navrhované změny je zkrácení lhůty určující časové hledisko, v rámci níž má soud v rámci předmětného řízení nejpozději rozhodnout o prozatímní úpravě poměrů dítěte.
Vysvětleno. Právní úprava řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je svázána s požadavkem na rychlé řešení věci, když § 471 odst. 2 ZŘS stanovuje, že je v těchto věcech třeba rozhodnout s největším urychlením. Řízení o prozatímní úpravě poměrů dítěte přebírá jak určité prvky řízení o předběžném opatření, tak i řízení ve věci samé. Účastníkům řízení je např. třeba dát možnost se k věci vyjádřit a je možné provádět v omezeném rozsahu dokazování. Naproti tomu není proti prozatímnímu rozhodnutí přípustné odvolání. Lhůta bez zbytečného odkladu je zcela v souladu s právní úpravou řízení ve věci péče soudu o nezletilé vyjadřuje požadavek na rychlé řešení věci. V převážné většině případů tak lze očekávat, že soudy budou rozhodovat o prozatímní úpravě poměrů dítěte v řádu dní či týdnů, nikoli měsíců. Nejzazší lhůta 3 měsíců jako určitý standard, který by neměl být překračován bez objektivních důvodů, je pak stanovena s ohledem na možnost řešení složitějších věcí, které budou vyžadovat určité dokazování a tudíž i delší čas. Uvedená problematika byla rovněž projednána se soudy a je výsledkem širší debaty o možnostech soudů a postupu v řízení, kdy tato delší lhůta pro rozhodnutí je odůvodněná i tím, že není proti prozatímnímu rozhodnutí přípustné odvolání, čímž je na prvostupňové soudy kladena větší odpovědnost za správnost rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené tak kombinace lhůt bez zbytečného odkladu nejpozději však do 3 měsíců od zahájení řízení je vyvážením požadavků kladených právní úpravou na toto řízení a jeho proces.
107. kr-plzensky § 469 odst. 4 ZŘS Z K návrhu znění ust. § 469 odst. 4 z.č. 292/2013 Sb. - uvedené ustanovení v rámci odst. 4, větě první, stanoví výjimku z jinak obligatorního zastoupení dítěte v řízení opatrovníkem (jmenovaného pro řízení soudem) v případě „řízení, která byla rodiči zahájena podle obsahu návrhu a k němu přiloženého stanoviska druhého rodiče ve vzájemné shodě o obsahu dohody o úpravě poměrů nezletilého“, přičemž v rámci takovýchto řízení, by dítě bylo zastoupeno zákonným zástupcem a jsou-li jimi rodiče, pak oběma rodiči, případně dle jejich volby jedním z nich (§ 469 odst.4 věta druhá). Uvedená výjimka z obligatorního zastoupení dítěte by se neuplatnila (na základě § 469 odst.4 věta třetí): „jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů, anebo pokud o to dítě požádá; o tomto právu musí být rodiči poučeno“ (ze znění navrhovaného odst.4 § 471, vyplývá, že rodiče soudu osvědčují splnění povinnosti poučení dítěte o jeho právu žádat o jmenování opatrovníka) - navrhováno zpřesnění obsahu § 469 odst. 4 věty třetí v následujícím znění: „Soud však dítěti opatrovníka podle odstavce 1 jmenuje, jestliže by na základě objektivních skutečností mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů, anebo pokud o to dítě požádá; o tomto právu musí být dítě rodiči, s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti prokazatelně poučeno“.
Důvodem navrhované změny je zpřesnění textu citovaného ustanovení ve vztahu k důvodům neuplatnění výjimky z obligatorního zastoupení dítěte v řízení opatrovníkem a také zpřesnění ve vztahu k poučení dítěte o právu žádat o zastoupení soudem jmenovaným opatrovníkem. Vysvětleno. ZŘS, resp. podpůrně použitlený OSŘ s pojmem "objektivní skutečnost" nepracuje. Je přitom samozřejmé, že soud zjišťuje objektivně daný stav skutečností (tzv. objektivní pravdu) ohledně hrozby střetu zájmů na základě konkrétních v řízení zjištěných a prokázaných (tj. objektivních) skutečností (§ 120 a násl. OSŘ a § 21 ZŘS). Jde-li o navrhované zpřesnění postupu rodičů při poučování dítěte, pak považujeme za nadbytečné výslovně stanovovat, že že rodiče, kteří své dítě dobře znají a běžně s ním komunikují, mají dítě poučit způsobem odpovídajícím věku a vyspělosti dítěte. Takový postup z jejich strany se předpokládá i bez toho. Uvádíte-li, že by dítě mělo být poučeno "prokazatelně", pak je třeba uvést, že s ohledem na povahu dokladované skutečnosti návrh vychází z toho, že by mělo postačit osvědčení např. četsným prohlášením rodičů.
108. kr-plzensky § 454 odst. 1 ZŘS D K návrhu znění ust. § 454 odst. 1 z.č. 292/2013 Sb. - dle odst. 1, věty první: „Předběžné opatření, jímž má být nařízeno umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí.“ Podle navrhované věty druhé odst. 1 uvedeného ustanovení: „V ostatních případech může být předběžné opatření nařízeno jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo bez návrhu“, přičemž ostatními případy, jak lze z citovaného ustanovení (§ 454 odst.1, věta první) dovodit, budou ty, kdy se bude jednat o svěření dítěte předběžným opatřením do péče druhého rodiče, osoby dítěti příbuzné nebo blízké - navrhováno, aby věta druhá předmětného ustanovení (§ 454 odst.1) obsahovala následující zpřesněný text: „V ostatních případech může být předběžné opatření nařízeno na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo i bez návrhu.“
Důvodem navrhované změny je zpřesnění textu citovaného ustanovení ve vztahu k určení, kdy může být uvedené předběžné opatření soudem nařízeno i bez návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Vysvětleno. Uvedené ustanovení pracuje s kontravalencí, kdy v hypotéze právní normy se spojují dva výroky, které se vzájemně vylučují a kdy může platit samostatně výrok A (v ostatních případech může být předběžné opatření nařízeno na návrh OSPOD) i výrok B (v ostatních případech může být předběžné opatření nařízeno bez návrhu), je však vyloučeno, aby současně platil výrok A i výrok B (v ostatních případech nelze nařídit předběžné opatření zároveň na návrh OSPOD i bez návrhu) a je také vyloučeno, aby neplatil ani výrok A ni výrok B (tedy že bude nařízeno předběžné opatření na základě jiné skutečnosti). Přidáním spojky i bychom přešli na poměr stupňovací, který zdůrazňuje druhý výrok B, což však není záměrem. Ač lze námitku v podobě zdůraznění druhé možnosti zahájení řízení o předběžném opatření (soudem bez návrhu) s ohledem na nemožnost tohoto postupu u svěřování dítěte mimo rodinné prostředí chápat, máme za to, že je s ohledem na stejnou váhu obou těchto variant vhodnější současný návrh nového znění tohoto ustanovení.
109. kr-jihočeský ČÁST ŠESTÁ,bod 22 Z Předně bychom chtěli uvést, že rozchod rodičů a s ním spojený rozpad rodiny je pro dítě zcela zásadní a je potřeba k němu přistupovat s náležitou pozorností. Domníváme se, že v rámci participačních práv by mělo být zachováno, aby nezletilý byl informován o svých základních právech a nastalé situaci nestranným odborníkem. Povinnost rodičů informovat nezletilého je již nyní zákonem upravena, v praxi se však setkáváme se situacemi, kdy nezletilý není o situaci zákonnými zástupci informován vůbec, případně není informován dostatečně. Opatrovník zabezpečuje podání informací v dostatečné kvalitě a kvantitě tak, aby si dítě mohlo vytvořit vlastní názor. Za situace, kdy není nezletilý schopen názor sdělit, měl by být zastoupen osobou, která není v kolizi se zájmy dítěte, tedy jiná než rodiče, kteří se rozcházejí. Mělo by být zachováno právo nezletilého, aby byl zastoupen kolizním opatrovníkem i v případě avizované dohody rodičů, neboť dohoda nemusí vždy odpovídat zájmu dítěte. Kolizní opatrovník je zárukou řádného zastoupení dítěte i v situacích, kdy by dohoda rodičů nebyla v jeho zájmu, zároveň nezletilému, který je zastoupen opatrovníkem, zůstává zachováno právo na odvolání. I toto považujeme za zcela zásadní.
Stejně tak se domníváme, že i v případě, kdy bude nezletilý v řízení slyšen, by tento výslech měl být prováděn za přítomnosti kolizního opatrovníka, který by pro nezletilého byl podpůrcem (stejně jako tomu je již nyní např. při podání vysvětlení v trestních řízeních, kde je nezletilý v postavení svědka).
Vysvětleno. Návrh vychází z toho, že mezi rodiči a dítětem hrozba střetu zájmů neexistuje pokaždé. Jestliže se rodiče dokáží hladce dohodnout na všech záležitostech dítěte, není důvod se automaticky domnívat, že jsou takoví rodiče v možném střetu zájmů s dítětem. Naopak bude pravidlem, že tito rodiče, kteří své dítě znají nejlépe, dokáží nejlépe odhadnout jeho potřeby a pojmenovat jeho zájem. Lze mít za to, že budou také v souladu s tímto zájmem jednat. V takových případech bývá role kolizního opatrovníka, jímž je zpravidla OSPOD, obvykle redukována na prostou podporu rodičovské dohody. V praxi je pak nutné konstatovat, že v takových případech je OSPOD někdy i zcela pasivní, z jednání se omluví a podpoří dohodu rodičů. Reálně nic nezjišťuje. Cílem je proto odstranit opatrovnictví tam, kde je čistě formální.
Vyvstane-li však v řízení na základě zjištěných okolností obava, že by v daném případě mohlo ke střetu zájmů dojít, pak by měl soud opatrovníka vždy jmenovat. Zde se může jednat o situace, kdy rodiče nebudou schopni dospět k dohodě, popřípadě soud právě dospěje k závěru, že tato dohoda není dobrovolná či v souladu se zájmem dítěte. Jmenování opatrovníka je přitom vázáno na existenci hrozby střetu zájmů anebo na žádost dítěte, a tedy za splnění některé z těchto podmínek je možné k němu přistoupit kdykoliv v průběhu řízení.
Zároveň je možno poukázat na to, že i když soud v řízení kolizního opatrovníka neustanoví, tak si bude moci s ohledem na znění § 51 odst. 5 písm. a) bodu 1. ZSPOD vyžádat u OSPOD údaje o dítěti.
Rovněž je třeba zmínit, že obligatorní zastoupení kolizním opatrovníkem není jediným možným prostředkem, jakým zajistit participaci dítěte na řízení. Primárně by tato participace měla probíhat v rámci rodiny a její průběh a výsledek může být soudu zprostředkován přímo rodiči. To nicméně nevylučuje možnost, aby bylo dítě, projeví-li o to zájem či shledá-li to soud jako potřebné, slyšeno přímo soudem, například v rámci jiného soudního roku. K námitce ohledně omezení práva odvolání je třeba především uvést, že kontrola souladu obsahu dohody se zájmem dítěte by měla být dostatečně zabezpečena právě jejím schválením opatrovnickým soudem, který by měl nést také odpovědnost za odpovídající zjištění skutkového stavu a také za řádné zastoupení dítěte a možnost uplatnění jeho práv v průběhu řízení. Možnost podání odvolání v případech, kdy byl kolizní opatrovník jmenován, by měla zůstat nedotčena. Nakonec jde-li o možnou podpůrčí roli opatrovníka při slyšení nezletilého, zde se domníváme, že vedení výslechu specializovaným opatrovnickým soudcem skýtá dostatečné záruky toho, že výslech bude proveden náležitě šetrně a za současného zohlednění zvláštních potřeb dítěte, tj. tak, že by potřeba zvláštní podpory nezletilého neměla být dána.
110. kr-moravskoslezsky § 755 odst. 2 písm. a) OZ Z
Toto ustanovení v předloženém znění zní:
„(2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu
a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí, je-li to potřebné, i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti pro dobu po rozvodu, nebo“
Navrhujeme, aby byl nově navržený a vložený text „,je-li to potřebné,“ vypuštěn z návrhu.
Odůvodnění:
S ohledem na vysoké riziko zranitelnosti dítěte v soudních sporech, už i s ohledem na stále rozvolňující se úpravu pravidel zajišťující ochranu dětí, je potřeba ponechat pravidlo obligatorní, nikoliv na úvaze soudu, neboť vzrůstá i tlak na rychlejší a kratší dobu soudních jednání, tudíž bude vzrůstat tlak na nevyužívání dotazu na poměry dítěte u opatrovníka. Už i z pohledu toho, že ve výročních zprávách o stavu justičního rozhodování (např. za roky 2020 a 2022) je uvedeno, že cca 45–55 % rozhodnutí soudů v civilních řízeních I. instance napadených odvoláním je soudy II. instance zrušeno nebo změněno. Tato skutečnost napovídá tomu, že rozhodovací praxe není zcela jednotná, a tedy i právní jistota účastníků řízení má v jistém smyslu omezenější charakter. A kde mají děti, jako nejzranitelnější skupina účastníků řízení, jistotu, že soudy budou postupovat v souladu se zájmy dětí, a to ještě pod stále více narůstajícím tlakem na rychlost a úsporné rozhodování. Nadto, pokud by soud nezjišťoval dotazem u opatrovníka zájem dítěte, pak jakým způsobem bude mít nezávislé informace k rozhodování.
V důvodové zprávě je uvedeno: „V souvislosti s navrhovaným zrušením obligatorního zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem v řízení o péče soudu o nezletilé, jakož i navrhovaným spojením řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu s řízením o rozvod manželství, by v řadě případů měla odpadnout možnost a potřeba zjišťovat dotazem u opatrovníka naplnění zvláštních důvodů, pro něž může být rozvod manželství v rozporu se zájmem dítěte. Ve spojených řízeních, kdy byl dítěti jmenován kolizní opatrovník, by možnost zjištění těchto skutečností dotazem u opatrovníka měla zůstat na uvážení soudu.“
Jestliže je tak vysoké riziko, že soud postupuje z blíže neurčených důvodů nesprávně (s ohledem na až 50 % nepotvrzených soudních rozhodnutí I. instance), tak nelze takové vyžádání důležitých zjištění či nezjištění ponechat na fakultativní úvaze soudu, a je potřeba, aby byla povinnost soudu ke zjišťování u opatrovníka ponechána obligatorně. Uvedená připomínka souvisí i s § 757 OZ. Vysvětleno. Zde je třeba zmínit, že s ohledem na navrhované změny by měla možnost a potřeba vznášet dotaz na opatrovníka v řadě případů odpadnout. Konkrétně půjde o případy, kdy již kolizní opatrovník nebude vůbec jmenován, event. kdy bude jmenován pro řízení o poměrech, které bude probíhat společně s řízením o rozvod. Dotaz na opatrovníka tak bude připadat v úvahu zejména v případě, že řízení o rozvod bude zahájeno teprve poté, co již bylo vyhlášeno rozhodnutí soudu prvého stupně o úpravě poměrů dítěte, kdy byl zároveň v tomto řízení jmenován opatrovník. Pokud budou probíhat spojená řízení, měl by soud vždy zvážit, zda je zvlášť učiněný dotaz na opatrovníka potřebný. Nově formulované ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) tak jen reflektuje popsané změny.
111. kr-moravskoslezsky § 757 odst. 1 OZ Z
Toto ustanovení v předloženém znění zní:
„(1) Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, nebo podají-li manželé návrh společný a je-li zjištěno shodné tvrzení manželů o rozvratu manželství a o záměru dosáhnout rozvodu, platí, že jsou podmínky uvedené v § 755 odst. 1 splněny, pokud
a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,
b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,
c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.“
Navrhujeme, aby byl nově navržený a vložený text „nebo podají-li manželé návrh společný a je-li zjištěno shodné tvrzení manželů o rozvratu manželství a o záměru dosáhnout rozvodu, platí, že jsou podmínky uvedené v § 755 odst. 1 splněny“ ponechán pouze za podmínky, že bude zároveň v § 755 vypuštěn navrhovaný text a bude připomínce vyhověno, resp. zůstane obligatorní povinnost soudu zjišťovat zájmy dítěte u opatrovníka, který je povinně soudem ustanoven.
Odůvodnění:
Zpracovatelé a priori vycházejí z přesvědčení, že rodiče, resp. rodiče, vždy mají na zřeteli nejlepší zájem dítěte, ovšem vzhledem k tomu, že např. střídavá péče se změnila v rámci systému, že děti střídají školy a prostředí a rodiče si zachovávají svůj komfort, takže úvodní předpoklad vývoje nebyl správný, nelze vycházet z předpokladu, že rodiče vždy sledují zájem dítěte. Mnohdy rodiče, aby dosáhli svého a svých zájmů, nesledují nejlepší zájem dítěte, ale své zájmy. Ve spojení s nově navrženým pravidlem v § 757 a ve spojení s návrhem znění § 755 už dítě nebude mít potřebnou ochranu.
Vysvětleno. Jak bylo uvedeno shora, upuštění od obligatorního zjišťování zájmů dítěte dle § 755 odst. 2 písm. a) OZ pouze reflektuje změny obsažené v návrhu. Ustanovení § 757 OZ sice nově počítá s tím, že by mělo být upuštěno od formálního zjišťování existence rozvratu manželství, kdy se znovu zavádí domněnka kvalifikovaného rozvratu po vzoru dřívějšího ustanovení § 24a zákona o rodině. Na rozdíl od právní úpravy v § 24a ZOR nicméně není existence daných skutečností spojena s automatickým nástupem nevyvratitelné domněnky kvalifikovaného rozvratu. Soud by si měl na základě tvrzení manželů vždy učinit vlastní závěr o tom, zda k takovému rozvratu došlo, či nikoliv.
112. kr-moravskoslezsky § 858 OZ Z Navrhujeme demonstrativně definovat právně neurčitý pojem, resp. co se považuje za „duševní strádání a jiná ponižující opatření“.
Odůvodnění:
Pokud se do právního předpisu zavádí neurčitý pojem, a to navíc do tak závažné oblasti vztahů, je nezbytné demonstrativně uvést, co zpracovatelé považují za duševní nepohodu nebo duševní strádání a jiná ponižující opatření, když se pak mluví o ponížení nebo vytváření pocitu viny apod. Totiž v době dospívání je téměř každý výchovný prostředek dítětem považovaný za ponížení, omezení a vytváření pocitu viny ze strany rodičů, školy, společnosti. Proto je nezbytné, aby byly odstraněny pochybnosti při výkladu ustanovení.
V důvodové zprávě se uvádí:
zákaz všech forem tělesných trestů na dětech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, důstojnost, rozvoj a duševní pohodu. Nepřijatelnost tělesného trestání. Navrhovaná úprava je založena zejména na (mimo jiné) těchto principech:
• Každý tělesný trest je zároveň trestem psychickým. Tělesné tresty mohou dětem způsobit vážnou fyzickou a psychickou újmu.
• Každý tělesný trest je zásahem do lidské důstojnosti dítěte. Děti mají stejné právo na respektování své lidské důstojnosti a fyzické integrity jako dospělí.
• Nepřijatelné je rovněž duševní strádání (psychické trestání) či jiná ponižující opatření.
• Primární odpovědnost za výchovu dítěte mají jeho rodiče. Výkon jejich povinností a práv je také právem dítěte.
Navrhuje se prostá změna občanského zákoníku. Konkrétně se nabízí cesta doplnění § 884 odst. 2 OZ, kde se hovoří o přiměřenosti použití výchovných prostředků, a § 858 OZ, kde se pojednává o rodičovské odpovědnosti. Navrhuje se v souladu s mezinárodními závazky České republiky zakotvit nevyvratitelnou právní domněnku, že (každý) tělesný trest, duševní strádání (psychický trest) a jiná ponižující opatření se dotýkají lidské důstojnosti dítěte (§ 884 odst. 2 OZ). Stávající věta první uvedeného ustanovení, jejíž výklad není jednotný, která stanoví, že výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte, tak bude zpřesněna. Z navrhovaného doplnění je zřejmé, že každý tělesný trest se dotýká lidské důstojnosti dítěte a každý tělesný trest je tudíž nepřijatelný.
Dále se navrhuje doplnění § 858 občanského zákoníku, který hovoří o rodičovské odpovědnosti a uvádí nejdůležitější práva a povinnosti rodičů. Primární odpovědnost za výchovu dětí mají rodiče. Nově bude výslovně v zákoně uvedeno, že rodiče mají povinnost zajistit dětem výchovu bez tělesného trestání a duševního strádání.
K bodu 7 a 8 (§ 858 a 884 odst. 2)
Navrhuje se doplnit stávající znění ustanovení § 884 odst. 2 OZ, které hovoří o možnosti použít výchovné prostředky pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte, o zpřesňující větu, která by nade vší pochybnost stanovila, že jakékoli tělesné trestání, duševní strádání a jiná ponižující opatření jsou v rozporu s lidskou důstojností dítěte. V takovém případě by byl výklad, na rozdíl od současné praxe, zcela jednoznačný – jakýkoli tělesný trest je nepřijatelný, jelikož je v rozporu s lidskou důstojností dítěte. Jednalo by se o deklaraci chtěného stavu, totiž výchovu bez použití tělesných trestů. Po vzoru právních úprav jiných evropských zemí se navrhuje rovněž deklarovat nepřijatelnost psychického trestání (duševního strádání) a jiných ponižujících opatření. Duševní strádání a jiná ponižující opatření jsou taktéž v rozporu s lidskou důstojností. Právní úprava tak zamýšlí deklarovat veškeré formy uvedených nežádoucích výchovných prostředků za nepřijatelné – tedy v rozporu s lidskou důstojností. První věta, která hovoří o „přiměřenosti“ výchovných prostředků by tak byla zpřesněna navazující větou.
Dále se navrhuje drobná úprava a zpřesnění ustanovení § 858 OZ, v němž se pojednává o rodičovské odpovědnosti. Mezi výčet jednání se navrhuje doplnit povinnost rodičů vychovávat děti bez tělesného trestání a duševního strádání. Tato úprava vychází z presumpce, že je především odpovědností rodičů, jak budou vychovávat svoje děti. Tato úprava navazuje na úpravu § 884 odst. 2. Není to stát, který vychovává děti, resp., který rodičům zasahuje do výchovy. Je to rodič, který nese odpovědnost za výchovu dítěte. Stát však deklaruje, že mezi žádoucí výchovné prostředky nepatří tělesné trestání a duševní strádání. Ani úprava tohoto ustanovení nehovoří o zákazu či sankcích za jeho porušení. Jedná se opět o deklaraci žádoucího stavu.
Dle předních světových a českých odborníků žádná podoba ani míra fyzických ani psychických trestů, resp. působení duševního strádání, do výchovy nepatří. Výzkumy jednoznačně vyvrací jakýkoli pozitivní účinek tělesného trestání. Fyzické tresty jako výchovný prostředek nefungují. Naopak zvyšují riziko vzniku řady problémů a tendenci toto jednání opakovat v dospělosti.
Akceptováno jinak. Pojmy "duševní strádání" a "jiná ponižující opatření" jsou definovány v pozn. pod čarou č. 52 a 103, a to následovně. Mezi psychické tresty lze řadit např. vytváření pocitu viny, snižování důstojnosti, zastrašování, vyhrožování nebo přítomnost u vztahového násilí blízkých osob. Působením duševního strádání naopak není činnost rodiče, který z výchovných důvodů např. omezí dobu, kterou dítě tráví na mobilním zařízení, zakáže mu sledovat televizi nebo hrát počítačové hry (pozn. 52).
Mezi jiná ponižující opatření patří např. donucení dívky nechat si ostříhat dlouhé vlasy, na kterých si zakládá,
nebo zesměšňování obézního dítěte, např. nazýváním ho tlouštíkem nebo metráčkem (pozn. 103). Uvedené vymezení skrze příkladmé výčty považujeme za dostačující, nicméně je třeba připustit, že výklad pojmů v poznámkách pod čarou není úplně vhodný. Proto byl příslušný výkladový text přesunut přímo do důvodové zprávy. Zároveň je třeba poznamenat, že při výkladu obsahu těchto pojmů bude možné vycházet též z ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, popř. ze zpráv Výboru OSN pro práva dítěte, v nichž se pojmy pravidelně objevují.
113. kr-moravskoslezsky § 884 odst. 2 OZ Z Navrhuje demonstrativně definovat právně neurčitý pojem, resp. co se považuje za „duševní strádání a jiná ponižující opatření“
Odůvodnění:
Viz odůvodnění zásadní připomínky k § 858 OZ.
Akceptováno jinak. Viz komentář k připomínce k § 858 OZ shora.
114. kr-moravskoslezsky § 921a OZ Z Navrhujeme, aby text ustanovení § 921a odst. 1 až 3 byl doplněn o níže uvedený nový text (tučně) a vypuštěn označený text (podtrženo):
(1) Splatnou peněžitou pohledávku výživného, o kterém rozhodl soud, lze za úplatu postoupit. Úplata se poskytuje pouze bezhotovostním převodem na účet osoby oprávněné k nakládání s výživným dítěte u poskytovatele platebních služeb; k jinému ujednání se nepřihlíží. Za postoupenou se pohledávka považuje až připsáním úplaty na účet oprávněné osoby.
(2) Postupitel neručí postupníkovi za dobytnost pohledávky. Jde-li o pohledávku výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, neodpovídá postupitel postupníkovi ani za to, že pohledávka v době postoupení trvala, mohl-li postupník vědět, že je pohledávka nejistá nebo nedobytná. K ujednání odchylujícímu se od ustanovení věty první a druhé v neprospěch postupitele se nepřihlíží.
(3) Ustanovení tohoto zákona omezující nakládání s pohledávkou výživného se na postoupenou pohledávku nepoužijí, pokud nejde o § 898 odst. 2 písm. e) tohoto zákona. Dlužník však nesmí vůči postupníkovi namítat své vzájemné pohledávky vůči postupiteli. Pohledávka výživného, která byla postoupena, smrtí oprávněné osoby nezaniká.
(4) Pokud jde o postoupení pohledávky dlužného výživného, za postupitele se považuje do doby plné svéprávnosti dítěte osoba oprávněná nakládat s výživným dítěte, poté samo dítě.
Odůvodnění:
Ad 1:
Je třeba najisto určit, komu a jak uhradit úplatu, aby úhrada šla definované osobě, když se k odlišným ujednáním nemá přihlížet. Nakládání s výživným je velmi důležitý zájem dítěte, a tudíž musí být zajištěno provedení úplaty reálně a dále na účet konkrétně určený.
Ad 2:
Při ochraně zájmů dítěte není možné přistoupit k úpravě existence domněnky, zda postupník mohl vědět apod. Kdo to bude řešit a prokazovat. Tato podmínka jde proti zájmu dítěte.
Ad 3:
Je třeba doplnit podmínku, že ustanovení tohoto zákona omezující nakládání s pohledávkou výživného se na postoupenou pohledávku nepoužijí, pokud však nejde o § 898 odst. 2 písm. e) tohoto zákona.
Ad 4:
Nový odstavec navrhujeme proto, že je třeba definovat, kdo je vlastně v postavení postupitele, protože oprávněnou osobou k výživnému je samo dítě, nikoliv rodič, který je zpravidla jen oprávněn s výživným nakládat do doby dosažení plné svéprávnosti dítěte. Takže by postupitelem mělo být dítě, zastoupeno zákonným zástupcem oprávněným k nakládání s výživným.
Částečně akceptováno. Jelikož se jedná o úplatu za postoupenou pohledávku výživného, je zřejmé, že úplata by měla být hrazena ve vztahu k oprávněné osobě, resp. v případě pohledávky vůči nezletilému dítěti k rukám zákonného zástupce.
Je nicméně třeba připustit, že by bylo vhodné stanovit přechod pohledávky do vlastnictví postupníka až okamžikem úhrady úplaty. Tato změna bude do návrhu zapracována.
Dále je třeba uvést, že nová právní úprava již představuje zvýhodnění postupitele oproti obecné právní úpravě postoupené pohledávek, když stanoví, že postupitel neodpovídá postupníkovi za to, že pohledávka v době postoupení trvala, mohl-li postupník vědět, že je pohledávka nejistá nebo nedobytná, zatímco dle obecné úpravy v § 1885 odst. 1 OZ postupitel neodpovídá, věděl-li postupník, že je pohledávka nejistá nebo nedobytná. Při postoupení pohledávky výživného tedy postupitel neodpovídá za trvání pohledávky v případě jakékoliv nedbalosti postupníka, zatímco při postoupení jiných pohledávek neodpovídá postupitel pouze v případě, že si postupník počínal hrubě nedbale. Právní úprava, kdy by postupitel za trvání pohledávky výživného neodpovídal vůbec, by již postupitele zvýhodňovala nepřijatelným způsobem, zároveň se naskýtá se otázka, kdo by o takovou pohledávku bez jakékoliv záruky stál. Dále je třeba také konstatovat, že návrh u postoupených pohledávek vylučuje aplikaci omezujících ustanovení o nakládání s pohledávkou výživného, která plynou z osobní povahy této pohledávky (jde např. o ustanovení § 1988 OZ zakazující započtení vzájemných pohledávek). Pokud totiž dojde k postoupení pohledávky výživného na jinou osobu, důvod pro omezení tím odpadne. Je tak evidentní, že pod uvedená omezující ustanovení nepatří ustanovení § 898 odst. 2 písm. e), které se vztahuje přímo na postupované pohledávky a které za určitých podmínek stanoví obligatorní schvalování postoupení pohledávky soudem.
Nakonec k Vašemu návrhu na definici osoby, která je v postavení postupitele, je třeba konstatovat následující. Jak sami uvádíte, osobou oprávněnou z výživného je vždy dítě, vzhledem k čemuž je dítě v případě postoupení pohledávky také jejím postupitelem. Zákonný zástupce (osoba oprávněná nakládat s výživným) bude tedy při jakékoliv dispozici s pohledávkou výživného pouze osobou jednající jménem dítěte. Není žádný důvod konstruovat fikci, že se zákonný zástupce považuje za postupitele, neboť taková fikce není k realizaci postoupení pohledávky výživného nezletilého dítěte nikterak potřebná. MSK trvá na připomínce. I.
Sami předkladatelé uvádí ve vypořádání, že: „Zákonný zástupce (osoba oprávněná nakládat s výživným) bude tedy při jakékoliv dispozici s pohledávkou výživného pouze osobou jednající jménem dítěte. Není žádný důvod konstruovat fikci, že se zákonný zástupce považuje za postupitele, neboť taková fikce není k realizaci postoupení pohledávky výživného nezletilého dítěte nikterak potřebná. Osobou oprávněnou z výživného je vždy dítě, vzhledem k čemuž je dítě v případě postoupení pohledávky také jejím postupitelem. Právní úprava, kdy by postupitel za trvání pohledávky výživného neodpovídal vůbec, by již postupitele zvýhodňovala nepřijatelným způsobem, zároveň se naskýtá se otázka, kdo by o takovou pohledávku bez jakékoliv záruky stál.“
S ohledem na znění vysvětlení ve vypořádání výše, má tedy v úmyslu předkladatel říci, že jménem dítěte sice postupuje pohledávku rodič, ten však sám není postupitel (čemuž MSK rozumí, protože dítě je oprávněnou osobou k výživnému), avšak samo dítě bude odpovídat za trvání a existenci pohledávky vůči postupníkovi? Jinými slovy má tomu být skutečně tak, že rodič jménem dítěte postoupí pohledávku postupníkovi za úplatu, kterou rodič spotřebuje, a následně se zjistí později, že pohledávka je nedobytná, což postupník nevěděl (a dítě zcela jistě rovněž ne), ale odpovědnost jde za postupitelem, jímž je tedy dítě samo? Nehledě k tomu, že příjem z takové pohledávky (z jejího postoupení) je příjmem, který vstupuje do příjmů pro posouzení nároků na dávku, takže by dítě pak zpětně hradilo částku, o kterou byla dávka vlastně vyplacena dříve v nižší částce?Dle MSK je tento postup nejen v rozporu se zájmy dítěte, ale i v rozporu s dobrými mravy.
Z pohledu MSK se pohledávky běžně postupují zpravidla s tím rizikem, že mohou být a nemusí být rizikové. Nebo se stává, že se pohledávky postupují snad za jejich plnou hodnotu? Odkup pohledávek je zpravidla podnikatelskou činností s rizikem už apriori. II. KONEČNÉ VYJÁDŘENÍ Moravskoslezský kraj má zato, že skutečnost, zda pohledávka trvala a byla v soudním řízení posouzena soudem, nesouvisí s otázkou, zda je pohledávka nejistá či nedobytná. Pohledávka mohla klidně trvat a soud přivolil proto k jejímu postoupení, ale okolnost, že „je“ nebo že se „ukázala být“ nedobytná, je zcela jiný problém. K vyjádření, že se postoupení vztahuje jen na některé pohledávky, tedy za úplatu nižší než jistina či v úrovni jistiny, vůbec není upravena v návrhu, z textu ustanovení tento rozdílný přístup nevyplývá. Nadto by nebylo v souladu se zájmy dítěte takto postupovat.
Dítě nemůže odpovídat za jednání svého rodiče. A ani v dávkových systémech za jednání rodiče neodpovídá, jak níže vyplývá z citovaných ustanovení (příkladmo). Co se týká uvedeného vyjádření, že s ohledem na předpokládané postavení stran předmětného vztahu je zde předpoklad, že postupitel bude mít vůli se s postupníkem vyrovnat, je nutné konstatovat, že v takovém případě by měl být za postupitele považován rodič, protože dítě nemůže odpovídat za úkony, které za něj provede rodič. Je to podobné, jako když zmocněnec provede úkony nad rámec možností zmocnitele a nemá k tomu tedy oprávnění, také odpovídá pak sám třetí straně. Dítě se přece nebude jako postupitel vyrovnávat s postupníkem namísto jeho rodiče, který úhradu za dítě spotřeboval. Přestože chápeme obecné nastavení závazků z postoupení, ve vztahu k dítěti, které nadto samo sebe v dané věci nezastupuje a nemůže věc fakticky ovlivnit, je potřeba nastavit zvýšenou ochranu.
K příkladu, kdy by rodič nedopatřením obdržel platbu pro dítě dvakrát (dávku sociální podpory) uvádíme, že podle platné právní úpravy by byla určena povinnost k úhradě nesprávně vyplacené dávky rodiči, nikoliv dítěti. Protože odpovědnost je zde subjektivní podle míry zavinění a posouzení u více účastníků řízení, viz § 59, § 62 (a též § 63a a § 68c) zákona o státní sociální podpoře a takto je to upraveno ve všech systémech dávek; viz níže citace (příkladmo), kdy je zřejmé, že dítě svým jednáním nemůže způsobit přeplatek na dávce, protože v řízení o dávce za něj vystupuje a jedná rodič, který je sám do zletilosti dítěte považován za příjemce dávky, ačkoliv oprávněnou osobou k dávce je samo nezletilé dítě (viz přídavek na dítě a dále) a tudíž je řízení o přeplatku na dávce a stanovení povinnosti k jeho vrácení vedeno vždy se všemi osobami, které v té době mohly způsobit přeplatek na dávce (dítě, rodič, společně posuzované osoby, zaměstnavatel příjemce dávky za nesprávné potvrzené příjmy pro dávku apod, viz níže citace). Posuzuje se tedy míra účasti na zavinění přeplatku, ale dítě se na žádosti o dávku nepodepisuje, rodič stvrzuje pravdivost informací za sebe i dítě:
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů:
§ 59
(1) Příjemcem dávky je oprávněná osoba (u přídavku na dítě – dítě). Namísto oprávněné osoby je příjemcem dávky (rodič či jiná osoba)
a) zákonný zástupce nebo opatrovník oprávněné osoby, pokud nejde o případy uvedené v písmenech b) až d),
b) jiná osoba, jíž byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud nejde o případy uvedené v písmenech c) a d),
c) osoba, která má nezletilou oprávněnou osobu v přímém zaopatření, jde-li o výplatu dávky podle § 19 odst. 2, nejde-li o případ uvedený v písmenu d),
d) ústav (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, je-li nezletilá oprávněná osoba v plném přímém zaopatření tohoto ústavu (zařízení).
§ 62
(1) Příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit; to neplatí, jde-li o přeplatek na rodičovském příspěvku. Jestliže byl rodiči vyplacen rodičovský příspěvek a nebyly přitom splněny podmínky nároku na tento příspěvek, je rodič povinen vrátit krajské pobočce Úřadu práce vyplacené částky rodičovského příspěvku, které mu nenáležely.
(2) Jestliže osoba s oprávněnou osobou společně posuzovaná způsobila, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, a v důsledku toho vznikl přeplatek na dávce, je tato osoba povinna jej nahradit.
(3) Jestliže oprávněná osoba i osoba společně s ní posuzovaná způsobily přeplatek na dávce, odpovídají za vrácení přeplatku na dávce společně a nerozdílně. Oprávněná osoba a osoba s ní společně posuzovaná se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemném vypořádání mezi těmito osobami rozhodují soudy.48d) Podle tohoto ustanovení se postupuje, nejde-li o případ uvedený v § 63a odst. 2.
§ 63a
Odpovědnost dalších fyzických nebo právnických osob
(1) Jestliže další fyzická nebo právnická osoba (§ 63 odst. 1, tj. např. zaměstnavatel při potvrzování příjmů pro dávky apod.)) nepředložily na výzvu orgánu státní sociální podpory údaje potřebné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu nebo jestliže tyto údaje byly nesprávné, a v důsledku toho vznikl přeplatek na dávce, jsou další fyzické nebo právnické osoby povinny jej nahradit. Věta první se vztahuje i na státní orgány, jde-li o plnění jejich povinností podle § 63 jako zaměstnavatele osoby, jejíž údaje se pro nárok nebo výši dávky zjišťují. Ustanovení §62 odst. 4 a 6 a odst. 7 věta první platí zde obdobně.
(2) Jestliže přeplatek na dávce způsobily osoby uvedené v odstavci 1 a osoby uvedené v § 61, odpovídají krajské pobočce Úřadu práce, která dávku vyplatila, za vrácení přeplatku na dávce společně a nerozdílně. Ustanovení § 62 odst. 3 věta druhá a třetí a odst. 4 a 6 platí zde obdobně.
§ 68c
Účastníci řízení
V řízení o dávku podle tohoto zákona jsou účastníky řízení
a) oprávněná osoba,
b) příjemce dávky (§ 59), (za příjemce dávky se považuje i rodič či další osoby, nikoliv jen dítě)
c) osoba společně s oprávněnou osobou posuzovaná, další fyzická nebo právnická osoba, jde-li ořízení o přeplatku na dávce podle § 62 a 63a,
d) fyzická nebo právnická osoba, jde-li o rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce podle § 59.
Dále je nutné konstatovat, že pokud nemá být rodič považován za rizikový mezičlánek, pak de facto nemá smysl ani schvalovat jednání rodiče za dítě soudem. Neboť schválení soudem je činěno z důvodu, že existuje jakási možnost, že rodič by nemusel rozhodovat v souladu se zájmy dítěte. Tj. již nyní právní úprava pracuje s rizikovostí rodiče při jednání za dítě, kdy některá jednání rodiče za dítě vyžadují už nyní schválit soudem.
Neakceptováno.
Rozpor Předkladatel připomínku nemůže akceptovat.
V případech, v nichž bude pohledávka výživného postupována za úplatu pod úrovní jistiny, právní úprava předpokládá obligatorní souhlas soudu (§ 898 odst. 2 písm. e) OZ). V takovém řízení by mělo být posouzeno, zda je postoupení pohledávky v zájmu dítěte, kdy by tak soud měl zjišťovat, jaké jsou vyhlídky na zaplacení výživného, tj. např. jaká je platební historie povinného, jaké jsou objektivně jeho aktuální možnosti hradit výživné apod. Pokud by pak pohledávka v době rozhodování soudu netrvala, měla by tato skutečnost v řízení vyjít najevo. Za takové situace by soud postoupení pohledávky nemohl schválit.
Půjde-li o postoupení pohledávky za úplatu ve výši jistiny, zde se již s ingerencí soudu nepočítá. Typicky může jít o situace, kdy povinný bude odmítat plnit výživné „z principu“ s ohledem na vyhrocené vztahy s matkou dítěte, a kdy tak pohledávku odkoupí v rámci „aktu nezištné výpomoci“ osoba blízká. Kdyby se v takovém případě dodatečně ukázalo, že pohledávka v době jejího postoupení neexistovala, neboť dlužník výživné již v mezidobí uhradil, pak by měl být dán s ohledem na předpokládané postavení stran předmětného vztahu předpoklad, že postupitel bude mít vůli se s postupníkem vyrovnat.
Zároveň je třeba uvést, že není žádný důvod k tomu, aby byl u postoupení pohledávek výživného zvolen jiný přístup, než jaký platí v ostatních případech, kdy rodič své dítě zastupuje při správě jeho jmění. Pokud rodič nedopatřením obdrží nějakou platbu pro dítě dvakrát (např. dávku sociální podpory nebo úplatu za věc ve vlastnictví dítěte), bude i zde osobou povinnou k vrácení platby dítě, nikoliv rodič. V této souvislosti je přitom třeba poukázat na to, že součástí rodičovské odpovědnosti je také správa jmění dítěte (§ 858 OZ). Rodič má právo a povinnost o jmění dítěte pečovat s péčí řádného hospodáře (§ 896 odst. 1 OZ). Pokud by se ukázalo, že si rodič počíná v rozporu s § 896 odst. 1 OZ a že peníze dítěte utrácí pro svou potřebu, bylo by možno uvažovat o omezení jeho rodičovské odpovědnosti při správě jmění dítěte. Není však žádný důvod se domnívat, že by rodič mohl představovat „riskantní mezičlánek“ právě a jen u postoupení pohledávky výživného a že je tak namístě konstruovat fikci, dle které se za postupitele považuje osoba oprávněná k nakládání s výživným.
Nakonec je možno zmínit, že by bylo možno docílit ochrany majetku dítěte také na základě ustanovení § 899a OZ, dle kterého splnění peněžitého dluhu z právního jednání nezletilého, jenž nenabyl plné svéprávnosti, lze vymoci pouze z majetku, který nezletilý nabyl před nabytím plné svéprávnosti, a majetku, který nabyl právním jednáním vztahujícím se výlučně k majetku nabytému před nabytím plné svéprávnosti (odst. 1). Zároveň platí, že za peněžitý dluh dítěte, který vznikl z právního jednání učiněného před nabytím plné svéprávnosti, ručí rodič, který za dítě jednal nebo mu k právnímu jednání udělil souhlas; tím není dotčen § 876 odst. 3. Ručitel nemůže vymáhat po dlužníkovi vyrovnání tohoto dluhu (odst. 2).
115. kr-moravskoslezsky § 923 OZ Z
Navrhujeme, aby text ustanovení § 923 odst. 1 a 2 byl doplněn takto o nový text (tučně) a vypuštěn tento označený text (podtrženo):
„(1) Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí a nedohodnou-li se rodiče o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu. Pokud je dítě nebo rodič v okruhu společně posuzovaných osob pro účely sociálních dávek, je nezbytné dohodu rodičů uzavřenou ohledně výše výživného schválit rozhodnutím soudu.
(2) Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací ani nezaniká pohledávka výživného, která byla postoupena. ledaže postupník mohl vědět, že je pohledávka nejistá nebo nedobytná. V rozsahu, v jakém se spotřebované výživné nevrací nebo nezaniká postoupená pohledávka, se přiměřeně sníží dávka výživného splatná v budoucnu. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.“
Odůvodnění:
Ad 1)
Je potřeba mít na paměti i zájmy dítěte v okamžiku, kdy je dítě spolu s rodičem závislé na sociálních dávkách. V takovém případě úřad práce nevychází z výživného dle dohody rodičů, ale určeného nebo schváleného soudem. Pokud má být zvýšen poplatek za návrhy ve věci výživného a poměrů dítěte, pak by byl rodič nebo dítě závislé na sociálních dávkách v nevýhodném postavení. Je-li uspokojování potřeb dítěte závislé na sociálních dávkách, nemůže být na jeho újmu skutečnost, že je umožněno rodičům řešit výživné dohodou.
Ad 2)
Nelze dítěti způsobit újmu, resp. nejde upravit pravidlo tak, že vznikne možný úkor dítěte. Dítě nemůže mít sníženo výživné o spotřebované výživné. Vytvářet domněnku u postupníka o jeho možné znalosti věci rovněž není v souladu s cíli úpravy. Vysvětleno. Smyslem navrhovaného § 923 odst. 1 je netrvat na rozhodování soudu, pokud jsou rodiče schopni se na změně výkonu práv a povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti dohodnout. Jestliže tedy ve věci výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nejprve rozhodne soud, přičemž se rodiče následně v souvislosti se změnou poměrů sami dohodnou na tom, jak budou při výkonu svých práva a povinností ve vztahu k dítěti dále fungovat, nebude soud do takové dohody nijak zasahovat, ledaže by to vyžadoval zájem dítěte. Samozřejmě ale pokud si rodiče budou chtít ujednat nižší výživné, čímž by mohl vzniknout nárok na sociální dávky, půjde právě o případ, kdy bude dána potřeba ingerence soudu kvůli nutnosti získat rozhodnutí představující exekuční titul a také možný podklad pro rozhodnutí o sociálních dávkách. Za takové situace bude na rodičích, aby si dohodu o výživném nechali schválit soudem, čemuž předmětné ustanovení návrhu nijak nebrání. Řízení o výživném pro nezletilé dítě by přitom mělo být v prvém stupni od soudního poplatku i nadále osvobozeno.
Jde-li o § 923 odst. 2, je třeba uvést následující. Z podnětu soudů byla vypuštěna část ustanovení § 923 OZ, dle které měla v případě zpětného snížení výživného postoupená pohledávka v rozsahu odpovídajícím snížení zaniknout pouze v případě, že postupník mohl vědět o tom, že pohledávka je nejistá nebo nedobytná. Pokud by však postupník o nedobytnosti/nejistotě pohledávky vědět nemohl, bylo by možné ji i po zpětném snížení vymáhat ve vztahu k povinnému, který by si pak odpovídající částku vzal od dítěte, jemuž by v budoucnu platil méně.
V tomto případě bylo přihlédnuto k námitkám soudů, dle kterých by se postupník těžko dostával k informacím, které by mohly naznačovat nedobytnou či nejistou pohledávku, stejně tak by bylo obtížné zjišťování toho, zda postupník mohl vědět o daném stavu pohledávky i pro soud.
Úprava, jak je navržena nyní, předpokládá, že dojde-li ke zpětnému snížení výživného, tak pohledávka postupníka v rozsahu odpovídajícím snížení zanikne. Postupník tedy nebude moci ve vztahu k povinnému pohledávku v rozsahu snížení požadovat,
přičemž tak sám ponese následky zpětného snížení výživného. Jde tedy o posun ve prospěch dítěte, a to za cenu určitého snížení atraktivity postoupené pohledávky. MSK trvá na připomínce.
I. Nadto není možné, aby se pro určení výživného do budoucna zúčtovaly přeplatky na výživném za spotřebované výživné. Výživné je určeno pro dítě zpravidla na aktuální spotřebu tady a teď /kromě částek např. na studium apod. u rodičů, jejichž příjmové poměry to umožňují, ale to jsou výjimky/. Nelze uvažovat tak, že se dítě v minulém měsíci najedlo dostatečně i na budoucí měsíc už jíst nemusí, protože má zásoby. Nehledě k tomu, že nelze předjímat rozhodnutí soudu, že snad zpětně výživné sníží.
Nadto MSK navrhuje, pokud by měla být takto úprava přijata, pak s ohledem na vazbu na sociální dávkové systémy v otázkách výživného, je nezbytné alespoň v důvodové zprávě uvést příklady, jak bude situace řešit MPSV, resp. ÚP ČR, pro účely poskytování dávek, neboť významná část rozvedených rodičů jsou následně příjemci sociálních dávek. Příjem z výživného je započítáván do příjmů rozhodných pro sociální dávky. Není možné tyto skutečnosti pomíjet s odkazem, že toto není předmětem změn. Zvláště v situaci, kdy současný stav příjmu rodin s dětmi není nikterak příznivý.
Tento požadavek MSK koresponduje také s tím, že předkladatelé uvádí ve vypořádání text: „Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit, že se povinnému v případě zpětného snížení výživného přiměřeně zúčtují případné přeplatky při rozhodování soudu o dávkách výživného splatných v budoucnu.“ Není zřejmé, jak bude toto zúčtování uvedeno v rozsudku o stanovení výše výživného s odkazem na případně vzniklé přeplatky a jak k jejich zápočtu přistoupí následně ÚP ČR při poskytování sociálních dávek, které jsou na výživné přímo či nepřímo navázány. II. KONEČNÉ VYJÁDŘENÍ Na této zásadní připomínce trváme. Rozpor tedy taktéž nadále trvá.
Moravskoslezský kraj má zato, že ochrana zájmů rodiče nemůže být na újmu dítěte. Nadto, pokud se má zato, že rodič pro dítě není apriori rizikem, je pak s podivem, že se rodiči vychází vstříc v neprospěch dítěte, když se má spotřebované výživné započítat ke snížení výživného do budoucna.
Pokud by měla být takto právní úprava přijata s promítnutím spotřebovaného výživného ke snížení výživného do budoucna, pak je potřeba, aby bylo:
- uveden v právním předpise tzv. strop či konstrukce pravidla, z něhož bude vyplývat, že snížení výživného o dřívější spotřebovanou část výživného může postihnout směrem do budoucna na snížení výživného jen o max. 15 % z výživného, které má být směrem do budoucna stanoveno,
- toto uvedeno nikoliv jen v důvodové zprávě, ale v textu ustanovení zákona, tj. že je potřeba konkrétně částku toho sníženého výživného uvést v rozsudku, a to s ohledem na znění § 72 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, kde se říká výslovně:
(3) K žádosti o příspěvek na živobytí musí být dále přiloženy tyto doklady:
i) doklad o plnění soudem stanovené vyživovací povinnosti vůči nezletilému dítěti, případně o výši dluhu na výživném.
Současná právní úprava týkající se dávek tak počítá s částkou výživného, která je určena soudem. Částečně neakceptováno.
Rozpor Návrh reaguje na negativní důsledky, které může mít stávající úprava v případech, kdy na straně povinného dojde k objektivní nemožnosti plnit výživné v dosavadní výši. Vychází se z toho, že soudní řízení o snížení výživného může trvat měsíce. Hrozba exekuce či trestněprávního postihu nicméně vede řadu povinných k tomu, že se kvůli plnění své vyživovací povinnosti zadluží. Podle ustanovení § 923 odst. 2 OZ sice může dojít ve vztahu k nezletilému dítěti ke snížení výživného i zpětně, ale spotřebované výživné se nevrací.
Delší doba mezi faktickou změnou poměrů a rozhodnutím soudu tak může způsobit povinnému rodiči finanční problémy. Ochrana zájmu dítěte by měla být zabezpečena rozložením zúčtování do takového časové období, aby bylo snížení dávek výživného přiměřené a neohrozilo tak výživu dítěte.
Jde-li o to, jakým způsobem bude zúčtování uvedeno v rozsudku o snížení výživného, a jak by k jejich zápočtu měl přistoupit ÚP ČR při poskytování dávek navázaných na výživné, pak je třeba uvést následující. Můžeme si představit případ, kdy měl otec stanovené výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně a kdy soud k jeho návrhu rozhodl o snížení výživného na 5 000 Kč měsíčně se zpětnou účinností 12 měsíců. Pokud by bylo „rozdílové“ výživné ve výši 12 000 Kč již zkonzumováno, měl by soud o tuto částku ponížit budoucí splátky výživného, což by měl také náležitě promítnout do samotného výroku rozsudku. Pokud by se soud vzhledem ke konkrétním okolnostem případu rozhodl rozložit započítání zkonzumovaného výživného v částce 12 000 Kč např. do období 24 měsíců, pak by měl rozhodnout o tom, že se rodiči ukládá povinnost platit výživné po dobu 24 měsíců od právní moci rozsudku ve výši 4 500 Kč a poté každý měsíc ve výši 5 000 Kč. Konkrétnější metodiku pro MPSV, resp. ÚP ČR nemůže Ministerstvo spravedlnosti stanovit, a to ani v důvodové zprávě k návrhu zákona. Je však třeba poznamenat, že Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhovanou úpravu nerozporuje.
Započítání přeplatku by tedy mělo být vyjádřeno přímo ve výroku rozsudku, který by tak měl představovat dostatečně srozumitelný podklad pro účely zjišťování příjmu rodiče žádajícího o sociální dávku. Důvodová zpráva byla doplněna dle požadavku MSK, a to doplněním věty: „Snížení budoucí dávky výživného by přitom mělo být vyjádřeno konkrétní částkou přímo ve výroku rozsudku.“.
116. kr-moravskoslezsky § 11 odst. 1 písm. a) ZSOP Z Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) byl vypuštěn (viz podtrženo):
„(1) Od poplatku se osvobozují řízení ve věcech
a) opatrovnických, péče soudu o nezletilé s výjimkou řízení ve věcech podle písmene c), osvojení a povolení uzavřít manželství,..“
Odůvodnění:
Jelikož by tento text způsobil zrušení osvobození od poplatků u řízení podle § 11 odst. 1 písm. c) z. o soudních poplatcích, nelze s návrhem souhlasit. Soudní poplatek za řízení podle § 11 odst. 1 písm. c) není vhodný s ohledem na řešenou problematiku a účastníky řízení. Vysvětleno. Záměrem návrhu je, aby bylo v případě vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem zrušeno osvobození od soudního poplatku pouze u odvolacího řízení.
117. kr-moravskoslezsky Pol. č. 4a, 7 a 22 ZSOP Z
Navrhujeme, aby byl zachován současný stav poplatků či osvobození ohledně řízení o rozvodu a o řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé. Nadto u položky 7 není zřejmé, zda jsou částky stanoveny za měsíc či za jakou dobu.
Odůvodnění:
Není možné, aby osoba žádající návrhem u soudu o výživné byla postižena za domáhání se svých práv povinností k úhradě poplatků. V případě, že by došlo k přijetí návrhu, není navíc ani zřejmé, za jakou dobu jsou uvedené částky 50 tis. Kč (za měsíc apod.) a příp. strop nahrává výšepříjmovým skupinám osob, resp. nejvíce se dotknou nižších a středních vrstev klientů. Vysvětleno. Obecně k navyšování soudních poplatků je možno konstatovat následující. S ohledem na to, že k poslednímu navyšování soudních poplatků došlo v roce 2011 a dále též s ohledem na to, jaká byla v uplynulém období a jaká nakonec stále ještě je míra inflace, tak se dle našeho názoru jedná o adekvátní změnu. V případě rozvodu se přitom soudní poplatek zvyšuje pouze u sporných rozvodů. Smluvené rozvody by měly být v souladu se záměrem návrhu boniufikovat manželský konsenzus i nadále zpoplatněny pouze částkou 2 000 Kč. Jde-li o soudní poplatek týkající se vyživovací povinnosti, pak je třeba předně vzít v potaz, že se navrhované zvýšení soudního poplatku v částce 5 000 Kč vůbec neuplatní na případy vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. Tyto případy by měly být nadále v prvním stupni od poplatku osvobozeny (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. c). V odvolacím řízení dojde ke zpoplatnění pouze v případě vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem, a to jednotnou sazbou 3 000 Kč (položka 22 bod 5), zpoplatněno však nikdy nebude odvolání dítěte (§ 11 odst. 3). Osvobozen od soudního poplatku je dále navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení (§ 11 odst. 2 písm. c) a neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím (§ 11 odst. 2 písm. f). Zvýšená sazba soudního poplatku tedy bude dopadat pouze na případy, které jsou zpoplatněny již dnes. Reálně tedy bude povinen zaplatit poplatek jen ten, kdo podává návrh na zrušení anebo snížení vyživovací povinnosti mezi manžely, rozvedenými manžely a registrovanými partnery. Zachována je také maximální výše příslušného poplatku. Nakonec je možno poznamnat, že možná bariéra v přístupu k soudu v případech nízkopříjmových skupin by měla být odstranitelná prostřednictvím žádosti o osvobození od soudního poplatku. V případech, v nichž nebude dán důvod k osvobození od soudních poplatků, připadá podle okolností do úvahy také žádost o odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek do rozhodnutí o věci samé za splnění předpokladů podle § 9 odst. 4 ZSOP.
Nakonec jde-li o částku, z níž by měl být soudní poplatek v případě výživného vyměřen, pak je třeba postupovat dle § 6 odst. 3 ZSOP (tato otázka nicméně ani není předmětem novely).
118. kr-moravskoslezsky § 465d odst. 2 ZŘS Z Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 465d odst. 2 byl vypuštěn (viz podtrženo):
(2) Byl-li návrh na vydání prozatímního rozhodnutí odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost nebo zamítnut, může jej navrhovatel, požaduje-li ve věci týchž účastníků z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou prozatímní úpravu poměrů, opakovat až po uplynutí 3 měsíců ode dne nabytí právní moci odmítavého nebo zamítavého rozhodnutí. K návrhu podanému před uplynutím této doby se nepřihlíží. O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí soud navrhovatele usnesením, proti němuž není opravný prostředek přípustný.
Odůvodnění:
Přestože chápeme, že zatíženost soudů je vysoká a návrh má tak stanovit zároveň limity těchto podání, máme zato, že není vhodné, aby zde nebyla možnost nápravy v podobě podání odvolání a účastníci řízení by tak nemohli uplatňovat svá práva, kdy zároveň by s novým podáním byli nuceni vyčkat další tři měsíce. S ohledem na skutečnost, že v civilním řízení dle statistické výroční správy z justice je okolo 50 % rozsudků I. instance, které jsou změněny nebo rušeny krajskými soudy, tj. během řízení či v samotném rozhodnutí se vyskytla vada, je nezbytné zachovat právo na odvolání. Při této bilanci soudních rozhodnutí I. instance nelze přistoupit na pravidlo, že by nebylo možné využít opravný prostředek vůči rozhodnutím soudu u prozatímního rozhodnutí, a to zvlášť v situaci, kdy půjde o aplikaci nového postupu, nelze toto pravidlo aplikovat a nárok na opravný prostředek neupravit.
Vysvětleno. V tomto směru je třeba si uvědomit, že každé odvolací řízení znamená prodloužení řízení ve věci samé. V daném případě se jedná o opravný prostředek proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost a proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu. Prozatímní rozhodnutí má dočasný charakter a má řešit situaci dítěte, kdy je sice třeba zatímně zasáhnout do jeho poměrů, avšak nejedná se o tolik závažné situace, že by bylo třeba využít speciálního předběžného opatření (dítě tak není ve stavu nedostatku řádné péče). Pro dítě je tak zásadní, aby jeho poměry byly co nejrychleji vyřešeny konečným způsobem, tedy aby bylo rozhodnuto ve věci samé. Tento zájem tak převažuje a je uplatňován i v řízení o prozatímní úpravě poměrů, které má řešit zatímní úpravu poměrů, avšak zároveň toto řízení by nemělo zbytečně zatěžovat řízení ve věci samé. Z tohoto důvodu jsou v rámci navrhované právní úpravy přijata určitá opatření, která mají bránit zbytečnému protahování tohoto řízení, které má za následek rovněž protahování řízení ve věci samé. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o zatímní úpravu poměrů dítěte a nejedná se o konečné rozhodnutí, i v případě chybného rozhodnutí v této fázi řízení je odnětím opravného prostředku zajištěno rychlé konečné řešení věci a tedy i případná náprava vadného rozhodnutí.
119. kr-moravskoslezsky § 465e odst. 4 ZŘS Z
Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 465e odst. 4 byl doplněn takto (viz vyznačený text tučně):
(4) Neúčastní-li se jiného soudního roku některý z řádně předvolaných účastníků, jedná soud v jeho nepřítomnosti; to neplatí, pokud jde o postup podle odstavce 3.
Odůvodnění:
Pokud jde o výjimečné případy, pak není možné, aby se jednání konalo bez účasti účastníka.
Vysvětleno. Tyto dva odstavce předmětného ustanovení spolu vzájemně nekolidují, neboť jeden (třetí odstavec) se zabývá tím, jak je třeba postupovat v případě, že účastník řízení má zájem se účastnit jednání nebo jiného soudního roku, avšak nevyhovuje mu termín, je tedy třeba přistoupit k odročení. Druhý (čtvrtý odstavec) se zabývá situací, kdy se k jednání či jinému soudnímu roku nedostaví účastník řízení, který byl řádně předvolán a nežádal o odročení, nebo jeho žádosti o odročení nebylo vyhověno z důvodu uvedeného v odstavci 3. Účast na jednání nebo jiném soudním roku je tak právem účastníka řízení, nikoli však povinností (daná právní úprava nevyžaduje povinně výslech účastníka řízení, soud může rozhodnout i na základě písemného vyjádření).
120. kr-moravskoslezsky § 465f ZŘS Z
Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 465f byl doplněn takto (viz text doplněný tučně):
Pro rozhodnutí je rozhodující stav v době vyhlášení nebo vydání prozatímního rozhodnutí. Je-li předmětem řízení o vydání prozatímního rozhodnutí úprava péče rodičů o nezletilé dítě nebo osobní styk s dítětem, rozhodne soud tak, aby byl s přihlédnutím k okolnostem případu, k zájmům dítěte a jeho vyjádření, zachován v nejvyšší možné míře kontakt nezletilého dítěte s oběma rodiči. Úprava poměrů prozatímním rozhodnutím může být, pokud to odpovídá okolnostem případu, shodná s úpravou poměrů ve výroku ve věci samé, její povaha je vždy jen zatímní na dobu trvání prozatímního rozhodnutí podle § 465g odst. 3.
Odůvodnění:
Je nezbytné, aby bylo najisto postaveno, že důležité je i vyjádření dítěte a jeho zájmy, a to výslovně, nikoliv jen možná jako součást okolností.
Vysvětleno. Čl. 3 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Čl. 12 této úmluvy stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství. Ustanovení § 866 a 867 upravují totéž. Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 91/18 shrnul, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Máme za to, že stěžejní význam hájení zájmů dítěte i uplatňování participačních práv dítěte je v tomto směru dostatečně zajištěn a není třeba v tomto směru ustanovení rozšiřovat.
121. kr-moravskoslezsky § 465g odst. 4 ZŘS Z
Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 465g odst. 4 byl doplněn takto (tučně) a vypuštěn text (viz podtrženo):
(4) Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí je není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení doby jeho trvání, je odvolání přípustné. Pro řízení před odvolacím soudem platí § 465f a odst. 2 § 465g obdobně.
Popř. upravit takto:
(4) Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí a rozhodnutí o prodloužení jeho trvání, není je odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení doby jeho trvání, je odvolání přípustné. Pro řízení před odvolacím soudem platí § 465f a § 465g odst. 2 obdobně.
Odůvodnění:
Viz předchozí text odůvodnění, kde se mluví o potřebě zachování opravného prostředku v řízení (nárokový), a to i s ohledem na výstupy statistik správnosti a zákonnosti soudních rozhodnutí, když cca 50 % odvolání proto rozhodnutím I. instance je úspěšných.
Není možné institut nastavit bez opravného prostředku, a to jak u prozatímního rozhodnutí, u procesního rozhodnutí o jeho odmítnutí, tak u rozhodnutí o věcném obsahu či o prodloužení.
Nad rámec je vhodné upravit v § 462 ZŘS, aby bylo postaveno na jisto, kdy nastává vykonatelnost zrušení předběžného opatření vydaného dříve dle § 452. Vysvětleno. V tomto směru je možné odkázat na komentář k předchozí připomínce týkající se odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost a proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu. Znovu je třeba připomenout, že každé odvolací řízení znamená prodloužení řízení ve věci samé. V daném případě je tak třeba vážit, zda je pro dítě výhodnější být po omezenou dobu v režimu prozatímního rozhodnutí s tím, že se ve stanovených případech nebude možné odvolat, avšak řízení ve věci samé bude učiněno v co nejkratší době, a zároveň přechodné období bude také trvat jen po velmi omezenou dobu, nebo umožnit zvrátit toto pozatímní rozhodnutí na základě odvolání, kdy však bude o to delší dobu v prozatímním režimu, případně v nejistotě ohledně dalšího jeho režimu (úpravě poměrů). Máme za to, že řízení ve věci samé by mělo být tímto řízením co možná nejméně zatěžováno právě z důvodu ochrany zájmů nezletilých dětí, neboť jakýkoli déletrvající přechodný stav (ať už na základě prozatímního rozhodnutí, nebo naopak na základě zrušeného prozatímního rozhodnut) může mít na dítě negativní dopad.
122. kr-moravskoslezsky § 465h odst. 1 písm. a) ZŘS Z
Navrhujeme doplnění navrženého textu v ustanovení § 465h odst. 1 písm. a) - viz tučně:
„a) navrhovateli byla uložena povinnost podat návrh na zahájení řízení a řízení ve lhůtě k tomu soudem určené nebylo zahájeno a nebránily tomu okolnosti nezávislé na navrhovateli“
Odůvodnění:
Je nezbytné upravit i možnost nepředvídatelných situací, které mohou ovlivnit postupy účastníků řízení.
Vysvětleno. Uvedené ustanovení řeší situace, kdy prozatímní rozhodnutí pozbyde účinků. Dané písmeno dopadá na situace, kdy navrhovatel ve lhůtě stanovené mu k tomu soudem, nepodá návrh ve věci samé. Důsledkem toho je, že prozatímní rozhodnutí pozbývá účinků. Dle navrhovaného doplnění by však vznikl stav, kdy by k datu uplynutí soudem stanovené lhůty vznikla nejistota, zda prozatímní rozhodnutí pozbylo účinků k tomuto datu či nikoli. V tomto směru je třeba si uvědomit, že prozatímní rozhodnutí se uplatní v řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé a jsou to nezletilí, kterých se tato rozhodnutí přímo dotýkají. Nelze tedy připustit, aby dopadala tato právní nejistota na ně.
123. kr-moravskoslezsky § 465i odst. 2 ZŘS Z Navrhujeme, aby z navrženého textu v ustanovení § 465i odst. 2 byl vypuštěn text (viz podtrženo):
(2) Návrh na změnu nebo zrušení prozatímního rozhodnutí soud odmítne pro zjevnou bezdůvodnost za podmínek podle § 465d odst. 1. Byl-li tento návrh odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost nebo zamítnut, nemůže jej navrhovatel, neuvede-li v něm jiné důvody, po dobu trvání prozatímního rozhodnutí opakovat. K návrhu podanému před uplynutím doby trvání prozatímního rozhodnutí se nepřihlíží. O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí soud navrhovatele usnesením, proti němuž není opravný prostředek přípustný.
Odůvodnění:
Viz předchozí text odůvodnění výše, kde se mluví o potřebě zachování opravného prostředku v řízení (nárokový), a to s ohledem na výstupy statistik, když cca 50 % odvolání proti rozhodnutím I. instance je úspěšných.
Není možné stanovit tento institut bez opravného prostředku u prozatímního rozhodnutí, jako u procesního rozhodnutí o jeho odmítnutí, tak u rozhodnutí o věcném obsahu či o prodloužení. Je nezbytné pro zachování právní jistoty všech zúčastněných ponechat právo na odvolání. Nadto je nezbytné ponechat možnost návrhu změny v případě, že se poměry a okolnosti změnily. S ohledem na vysoký poměr zrušených prvoinstančních rozhodnutí soudů vyššími soudy rámci odvolacích řízení, není možné odebrat v zákoně nárok na opravný prostředek.
Vysvětleno. V tomto směru je možné odkázat na komentář k předchozím připomínkám týkajícím se odvolání. I v tomto případě se jedná o opatření, které má bránit prodlužování řízení o prozatímní úpravě poměrů dítěte a tedy i řízení ve věci samé, kdy máme za to, že řízení ve věci samé by mělo být tímto řízením co možná nejméně zatěžováno právě z důvodu ochrany zájmů nezletilých dětí, neboť jakýkoli déletrvající přechodný stav (ať už na základě prozatímního rozhodnutí, nebo naopak na základě zrušeného prozatímního rozhodnut) může mít na dítě negativní dopad.
124. kr-moravskoslezsky § 469 odst. 4 a § 471 odst. 4 ZŘS Z
Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 469 odst. 4 a § 471 odst. 4 byl vypuštěn
Odůvodnění:
Nelze opustit model, že dítě zastupuje nezávislý orgán, a to s ohledem na skutečnost, že zde existuje nepřijatelné riziko, že soud nesprávně vyhodnotí možné riziko střetu zájmu dítěte a rodičů. Toto riziko je natolik vysoké, že je lze považovat za nepřiměřeně ohrožující.
Nadto, jak by soud zjistil, že dítě bylo poučeno a které dítě to proti rodičům také použije? A ve kterých případech nejsou rodiče v kolizi zájmů s dítětem při rozpadu rodiny, když zájmem dítěte je vyrůstat v rodině obou rodičů.
Vysvětleno. Návrh vychází z toho, že mezi rodiči a dítětem hrozba střetu zájmů neexistuje pokaždé. Jestliže se rodiče dokáží hladce dohodnout na všech záležitostech dítěte, není důvod se automaticky domnívat, že jsou takoví rodiče v možném střetu zájmů s dítětem. Naopak bude pravidlem, že tito rodiče, kteří své dítě znají nejlépe, dokáží nejlépe odhadnout jeho potřeby a pojmenovat jeho zájem. Lze mít za to, že budou také v souladu s tímto zájmem jednat. V takových případech bývá role kolizního opatrovníka, jímž je zpravidla OSPOD, obvykle redukována na prostou podporu rodičovské dohody. V praxi je pak nutné konstatovat, že v takových případech je OSPOD někdy i zcela pasivní, z jednání se omluví a podpoří dohodu rodičů. Reálně nic nezjišťuje. Cílem je proto odstranit opatrovnictví tam, kde je čistě formální.
Vyvstane-li však v řízení na základě zjištěných okolností obava, že by v daném případě mohlo ke střetu zájmů dojít, pak by měl soud opatrovníka vždy jmenovat. Zde se může jednat o situace, kdy rodiče nebudou schopni dospět k dohodě, popřípadě soud právě dospěje k závěru, že tato dohoda není dobrovolná či v souladu se zájmem dítěte. Jmenování opatrovníka je přitom vázáno na existenci hrozby střetu zájmů anebo na žádost dítěte, a tedy za splnění některé z těchto podmínek je možné k němu přistoupit kdykoliv v průběhu řízení.
Zároveň je možno poukázat na to, že i když soud v řízení kolizního opatrovníka neustanoví, tak si bude moci s ohledem na znění § 51 odst. 5 písm. a) bodu 1. ZSPOD vyžádat u OSPOD údaje o dítěti.
Rovněž je třeba zmínit, že obligatorní zastoupení kolizním opatrovníkem není jediným možným prostředkem, jakým zajistit participaci dítěte na řízení. Primárně by tato participace měla probíhat v rámci rodiny a její průběh a výsledek může být soudu zprostředkován přímo rodiči. To nicméně nevylučuje možnost, aby bylo dítě, projeví-li o to zájem či shledá-li to soud jako potřebné, slyšeno přímo soudem, například v rámci jiného soudního roku. Splnění poučovací povinnosti ve vztahu k dítěti by rodiče měli vždy osvědčit, a to např. čestným prohlášením (§ 471 odst. 4).
125. kr-moravskoslezsky § 471 odst. 4 ZŘS Z Navrhujeme, aby navržený text v ustanovení § 471 odst. 4 byl vypuštěn
Odůvodnění:
Viz odůvodnění zásadní připomínky k § 469.
Vysvětleno. Viz komentář k připomínce k § 469odst. 4 shora.
126. kr-moravskoslezsky § 476 ZŘS Z Navrhujeme, aby níže uvedený navržený text v ustanovení § 476 byl vypuštěn:
„Právo podat odvolání nemá v takovém případě ani dítě, nebylo-li v tomto řízení zastoupeno opatrovníkem“.
Odůvodnění:
Při kvalitě rozsudků je vyloučeno takové pravidlo přijmout. Toto je proti zájmům dítěte, neboť je dítě zcela vyloučeno z ochrany svých práv. Vysvětleno. K námitce ohledně omezení práva odvolání je třeba uvést, že kontrola souladu obsahu dohody se zájmem dítěte by měla být dostatečně zabezpečena právě jejím schválením opatrovnickým soudem, který by měl nést také odpovědnost za odpovídající zjištění skutkového stavu a také za řádné zastoupení dítěte a možnost uplatnění jeho práv v průběhu řízení. Možnost podání odvolání v případech, kdy byl kolizní opatrovník jmenován, by měla zůstat nedotčena.
127. kr-moravskoslezsky § 502 odst. 3 ZŘS Z Navrhujeme, aby tento níže uvedený navržený text v ustanovení § 502 odst. 3 byl upraven takto (viz vyznačeno tučně):
Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí být nižší než 500 Kč a nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut.
Odůvodnění:
Stanovení výše pokuty takto neodráží sociální poměry účastníků. V mnoha případech i 500 Kč může být u nízkopříjmových domácností významný represivní a preventivní prvek. Nadto při stanovení navrhované minimální výše (tj. 5000 Kč), ale zároveň stanovení maximální výše pokuty, jsou zvýhodňovány vyšší příjmové skupiny osob, které ani takto stanovená částka nikterak výrazně nezasáhne (přestože lze pokutu uložit opakovaně). Je potřeba tak stanovit větší rozptyl sazby výše pokuty s individuálním posouzením daného případu (včetně finančních poměrů) s tím, že nejzásadnější je vzít v potaz právě nízkopříjmové osoby účastníka řízení a případný dopad pokuty uložené v minimální výši 5000 Kč. Spodní hranici ve výši 500 Kč vnímáme jako vhodnější variantu. Vysvětleno. Dolní hranice pokuty v částce 5 000 Kč je s ohledem na inflaci odpovídající. Má-li pokuta plnit svůj účel, musí být alespoň minimálním způsobem citelná. Přičemž tam, kde by uložení pokuty bylo neúčelné, se k jejímu uložení vůbec nepřistoupí. Důvodem zrušení omezení pro opětovné uložení pokuty spočívající v účelnosti takového postupu je nadbytečnost tohoto hlediska. Účelnosti by měla být soudem zvažována již při úvaze o volbě konkrétního způsobu výkonu rozhodnutí. Nadto se uvedení tohoto hlediska pouze v souvislosti s možným opakovaným uložením pokuty může jevit jako nedůvodně omezující. Bude-li tento způsob výkonu rozhodnutí způsobilý přispět s přihlédnutím k okolnostem případu ke splnění vymáhané povinnosti, měla by zde být i možnost opakovaného uložení pokuty bez dalších omezujících kritérií (s výjimkou stanovených limitů její výše).
128. kr-moravskoslezsky § 503 odst. 1 písm. e) ZŘS Z Navrhujeme, aby níže uvedený navržený text ustanovení § 502 odst. 3 byl upraven a doplněn takto (viz tučně):
e) tomu, kdo dobrovolně neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit, aby umožnil oprávněnému náhradní styk v rozsahu odpovídajícímu styku zmařenému v důsledku neplnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody nebo aby uhradil účelně vynaložené náklady spojené s takto zmařeným stykem. To neplatí, pokud není plněno dítětem nebo rodičem z příčin nezávislých na jeho vůli.
Odůvodnění:
Přestože ustanovení se má vztahovat na osoby, jež neplní dobrovolně, považujeme za vhodnější přímo uvést, že se tyto situace nevztahují na případy, kdy rodič nebyl schopen plnit z příčin na jeho vůli nezávislých a zároveň na případy, kdy není styk plněn ze strany dítěte. Není možné využít sankcí, pokud nebylo plněno z objektivních příčin, nebo, pokud dítě má dle jeho vyjádření odlišný názor, neboť pak by jej měl soud spíše vyslechnout a zjistit důvody u dítěte než uplatňovat sankce v podobě náhrady nákladů. Vysvětleno. Navrhované doplnění považujeme za nadbytečné. Ze znění návrhu jasně plyne, že norma nedopadá na případy styku nerealizovaného z objektivních příčin, když je náhradní styk nebo náhrada nákladů vázána na styk zmařený v důsledku doborovolného neplnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody. Rovněž tak je z ustanovení zřejmé, že maření se může dopustit jen rodič, neboť z rozhodnutí soudu, popř. ze soudem schválené dohody plynou povinnosti pouze rodiči.